Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí www.jirkov.farnost.cz
pro Jirkov a okolí, květen - červen 2015 (č.114)
Svatá Zdislava - patronka rodin a severních Čech pouť k 20. výročí kanonizace: sobota 30. května
Pozvánky na květen a červen: * Akce Noc kostelů se letos koná v pátek 29. května v řadě kostelů naší diecéze. Jedná se o nabídku prohlídky kostela jiným způsobem než obřadním. Více informací se dozvíte na webových stránkách. O prohlídku kostela a program se starají aktivní laici, samozřejmě s dovolením faráře. Do této akce nejsou zahrnuty automaticky všechny kostely! Zde vybíráme několik tipů pro ty, kdo mají auto a mohou za večer stihnout více než jeden kostel. Kostel v Jirkově se této akce nezúčastní. 1. kostel sv. Barbory v Otvicích (farnost Jirkov) kostel v obci Otevření kostela od 20 hodin, kdy zazní zvon na věži. 20 - 21 hodin Prohlídka s případnou debatou o minulosti, přítomnosti a budoucnosti kostela 21-22 hodin Ztišení se, rozjímání v tichu kostela 22-23 hodin Čtení z Bible neboli Písma svatého, zpívané žalmy 23-24 hodin Druhá příležitost ke ztišení a rozjímání. 2. kostel sv. Václava ve Strupčicích (farnost Jirkov) kostel v obci 18-18:30 hodin Netradiční prohlídka kostela 18:30-19:00 hodin Kostel v tichu nebo Procházka po obci (seznámení se se strupčickým lapidáriem soch a plastik—místních i ze zaniklých obcí). 3. kostel sv. Marka v Sušanech (farnost Jirkov) kostel v obci 19:30 - 20:00 hod. Volná prohlídka kostela 20:00 - 21:00 hod. Sledování západu slunce z věže kostela (20:33 přesně) 21:00 - 22:00 hod. Volná prohlídka, promítání videa a fotografií z předchozích akcí kolem sušanského kostela (Pouť, živý betlém, atd.) 4. kostel sv. Matouše v Přečáplech (farnost Chomutov) kostel na kopci 16:00 - 16:15 Přivítání 16:15 - 16:30 Vystoupení dětí MŠ Údlice 16:30 - 17:15 Historie kostela sv. Matouše 17:15 - 17:30 Vystoupení dětí MŠ Údlice 17:30 - 17:45 Kdo to byl svatý Matouš? Povídání o patronovi kostela. 18:00 - 20:00 Volná prohlídka kostela, možný vstup na věž Další místa k navštívení v okolí: Děkanský kostel v Chomutově, kostel sv. Anny na Křímově, kostel v Litvínově, kostel v Horním Jiřetíně.
* Pouť ke svaté Zdislavě - Patronce rodin a litoměřické diecéze - do Jablonného se koná v sobotu 30. května. Odjezd vikariátního autobusu z Jirkova je v 6 hodin z ulice Chomutovská, u Stavebnin. Letos si připomínáme 20. výročí od svatořečení Zdislavy papežem Janem Pavlem II. v Olomouci. Po celý den je v Jablonném program jak duchovní tak i zábavný. Návrat vikariátního autobusu bude po 17. hodině. Cena za dospělého je 200 Kč, dítě jede zdarma. Přihlašujte se u svého faráře. * Pravidelné mše svaté na Boleboři jsou vždy na poslední neděli v měsíci, čili 31. května a 28. června, v 15 hodin. * Slavnost Božího Těla s průvodem ke čtyřem oltářům se uskuteční v neděli 7.6. po pravidelné mši svaté v 9 hod. v kostele v Jirkově. Ve Strupčicích bude mše svatá bez průvodu. * Mše svatá v Sušanech bude v neděli 14. června, v 12 hodin. * Mše svatá ke cti Narození svatého Jana Křtitele se bude sloužit v kapli na Červeném hrádku v sobotu, 27. června, v 15 hodin. * Hlavní poutě na Květnově se uskuteční o nedělích 5.7., 12.7. a 19.7. kdy začínají modlitbou růžence na „růžencových schodech“ v 8:00, pak je mše svatá poutní v 8:30 hod. s pobožností k Panně Marii „Květnovské“ a druhá mše svatá je v 10:30 hod. s texty nedělními. Německá pouť začíná vždy odpoledne od 14:15 hod. Po celou dobu poutních dnů je otevřen poutní stánek s občerstvením a suvenýry a také je možné požádat kněze o svatou zpověď. O těchto 3 nedělích nejsou pravidelné mše v Jirkově, Strupčicích ani Sušanech! * Turistické putování Pařeztour po Rychlebských horách je určeno především pro mládež, ve dnech 1.-8. srpna. Délka trasy: 90 km. Nutný OP. * Požehnání kostela svaté Barbory v Otvicích k účelu sloužení bohoslužeb se uskuteční v sobotu, 5. září. Celebrantem této slavnosti bude litoměřický biskup Jan. Začátek je naplánován na 14 hodin. Všichni jsou zváni. *** Věci do farní charity můžete nosit, ale nejdříve zavolejte na farní telefon: 474 659 460. Bereme obnošené oblečení, boty, hračky, částečně i nábytek.
Modlitba pro každý prst ruky Je to velmi jednoduchý a snadno zapamatovatelný návod k modlitbě, který dával papež František lidem v době, když ještě nebyl ani papežem, ani kardinálem. 1. Palec je prst nejbližší. Začni se tedy modlit za ty, kteří jsou ti nejblíž. Jsou to lidé, na které si vzpomeneme nejsnadněji. Modlitba za naše drahé je „milá povinnost“. 2. Dalším prstem je ukazováček. Modli se za ty, kdo učí, vzdělávají a pečují o druhé. Sem patří učitelé, profesoři, lékaři a kněží. Potřebují podporu a moudrost, aby ostatním ukazovali správný směr. Vždy na ně pamatuj ve svých modlitbách. 3. Další prst je největší. Připomíná nám naše vůdce. Modli se za prezidenta, poslance, průmyslníky a další osoby v zodpovědném postavení. Jsou to lidé, kteří řídí osud naší vlasti a ovlivňují veřejné mínění. Potřebují Boží vedení. 4. Čtvrtým prstem je prsteníček. Mnozí se budou divit, ale je to náš nejslabší prst, což může potvrdit každý učitel hry na klavír. Tento prst nám má připomínat modlitbu za slabé, zkoušené a nemocné. Potřebují tvé modlitby ve dne i v noci. Modliteb za ně nebude nikdy dost. Prsteníček nás zve i k modlitbě za manželské páry. 5. Nakonec přichází malíček, nejmenší ze všech. Podobně malými se máme cítit před Bohem a před bližním. Bible říká, že „poslední budou prvními“. Malíček ti připomíná, aby ses modlil za sebe. Poté, co se pomodlíš za všechny ostatní, lépe pochopíš, jaké jsou tvé potřeby, a uvidíš je se správným úhlem pohledu. Papež František Pobožnost u kapličky Na státní svátek 8. května je zvykem scházet se u nepatrné kapličky mezi Strupčicemi a Hošnicemi. V tento den (v roce 2010) nám požehnal pan biskup Jan Baxant obnovenou kapli Panny Marie. Od té doby se zde modlíme za místní kraj. MD
Přípravné setkání kněží pro květnovské poutě se uskutečnilo na faře v Jirkově v pondělí, 20 dubna. Z německého Schmölln přijel K. Brünnler, z Chemnitz H.Bohaboj a M.Ruhs, z Chomutova A. Heger, z Radebergu Schmidtovi, z Flöhy diakon B. Neumann. V kostele sv. Jiljí byla sloužena mše svatá a potom se pokračovalo na faře. Panem Schmidtem, jirkovským rodákem byla přítomným představena renovovaná freska na kostele sv. Jiljí. Mše v kapli ve Vinařicích byla v sobotu 9. května. Během mše svaté přišla bouřka, dovnitř malé kaple se však mohla vejít jen třetina věřících. Nakonec to všichni přežili. Zážitek však zůstal hluboký. Na památku letošní bohoslužby dostali účastníci bohoslužby památečný hrnek s obrázkem vinařické kaple Panny Marie. Příští mše zde bude v říjnu. MD
Sušanská pouť se letos konala v sobotu, 25. dubna. Malý kostelík svatého Marka se brzy zaplnil věřícími i lidmi zvídavými. Slavnostní mši svatou sloužil pan biskup Jan Baxant z Litoměřic za bohaté asistence ministrantů. Na začátku mše byla přečtena listina, ve které je první zmínka o Sušanech z roku 1175 a to od knížete Soběslava. Bylo to v souvislosti s klášterem v Plasech a výměnou některých panských majetků za klášterní a naopak. S překladem z latiny do češtiny pomohli znalci z chomutovského muzea. Kopie listiny je nyní k nahlédnutí ve věži kostela, ve stále se rozšiřující expozici o historii Sušan. Před kostelem na hřbitově byla požehnána pamětní deska na zemřelé lidi, kterým byly Sušany (německy: Zuscha) domovem. Pozvání přijala také jedna paní, rodačka ze Sušan, která nyní žije s manželem v Rakousku. Její předkové, konkrétně jména rodiny Linhartových jsou zde ještě na několika náhrobcích. Mši svatou i obřady na hřbitově provázela pěvecká schola pod vedením M g r . Radima V o n dráčka, administrátora kostela v Postoloprtech.
Po mši svaté se na návsi podávalo občerstvení a k poslechu zahrála krojovaná skupina mládeže Dudáček ze Stodu. Pro malé
děti byly připraveny hry a soutěže, čerpající tematicky ze života svatého Marka. Byly vyrobeny pamětní zvonečky, které si lidé mohli koupit na památku. Nálada byla výborná a i počasí vyšlo. Velký dík patří těm, kteří tuto pouť připravovali. (A těšíme se na příště.) M.D.
Co víme o svaté Zdislavě? Na Českomoravské vysočině u města Žďáru poblíž Velkého Meziříčí je město Křižanov se zámkem, rodiště Zdislavino. Je tedy rodem Moravanka. Narodila se někdy po roce 1220. Přesné datum neznáme. Její rodiče byli značně zámožní, vzdělaní a velmi zbožní. Zdislava měla mladší sourozence, tři sestry a bratra: Eufemii, Elišku, Libuši a Petra. Zdislava, Eufemie a Eliška se provdaly za české velmože a získaly si později mnoho chvály svým ctnostným životem, zvláště Zdislava. Výslovně to poznamenává kronikář ždárského kláštera, který nám mnoho zaznamenal o křižanovské rodině. Své dětství a dívčí léta prožila Zdislava ve vzorném rodinném prostředí na hradě Křižanově a patrně i v Brně, kde byl její otec Přibyslav purkrabím. Rodiče jí poskytli všestrannou výchovu. Po jejich vzoru měla Zdislava velikou úctu ke stavu kněžskému a řeholnímu. Když jednou slyšela o šťastném životě poustevníků, rozhodla se je následovat. Nepozorovaně se vytrácela z křižanského hradu do nedalekých lesů, kde se snažila myslet jen na Boha, postila se a odpírala si pohodlí. Tajemně šumící lesy, odraz nebe v hladinách křižanských rybníků, všechen šepot boží přírody, nápovědi čehosi nesmírného a silného rozněcovali její dětskou fantazii a naléhavou touhu po kráse, hloubce a vznešenosti něčeho, čemu ještě dobře nerozuměla. Brzy se ovšem vrátila domů, ale láska k samotě a usebranosti v Bohu provázela ji po celý život. Zdislava se provdala mladičká, bylo jí asi něco přes patnáct let, za Havla z rodu Markvarticů, pána na hradě Lemberku v severních Čechách. Po svatbě na Křižanově se tedy přestěhovala do pohraničních hvozdů severních Čech. Cestou tam se jistě zastavila v Praze, vždyť její rodiče žili v těsném přátelství s královskou rodinou. Zdislavin manžel Havel Markvartic, pán na Lemberku, byl typ rytíře 13. století. V tehdejším dění vystupoval jako muž znamenité slávy válečné. Když se mladý kralevic Přemysl Otakar vzbouřil proti svému otci, stál pan Havel věrně po boku krále Václava I. a nemálo přispěl k jeho vítězství v tomto zápase, které mu roku 1249 zabezpečilo trůn. Havel však nebyl jen drsný bojovník. Měl ducha křižáckých rytířů zanícených pro věc náboženství. Jistě to bylo i dědictví po rodičích. Jeho otec, vlivný velmož pan Markvart II., i matka paní Hostilka horlivě podporovali rytířské řády, jako například johanity v Mladé Boleslavi, kde měli Markvartici svůj rodný hrad. Také pan Havel měl velký zájem o nábožensko-politický život. Udržoval přátelství s mocným olomouckým biskupem Brunonem, kterého hostil na svých statcích a od něhož obdržel léno. Podporoval i řád bratří kazatelů - dominikánů, který si jeho manželka velmi oblíbila. Není také bez zajímavosti, že pan Havel měl účast i na díle Anežky Přemyslovny v Praze Na Františku.
Zdislava žila na hradě Lemberku v severních Čechách jako hradní paní a světice. Její život nebyl rozdvojen, jak tomu bohužel u mnoha křesťanů bývá, na část náboženskou a světskou, ale byl vpravdě křesťansky integrován živou vírou, nadějí a láskou. Na hradě bývalo rušno, ale v jejím nitru byl vždy klid, pramenící z Boží milosti. Plnila všechny společenské povinnosti svého stavu a pečlivě se přitom starala o svou rodinu. Narodily se jí čtyři děti (Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislav). Nejstarší Havel se stal důstojným nástupcem svého otce a zaujal přední místo ve společnosti českých velmožů. Podobně i další synové dosáhli význačného postavení v českém království. Zdislavin apoštolát. Se svým manželem Havlem postavila Zdislava v blízkém městě Jablonném chrám svatého Vavřince s klášterem pro dominikány. Tento řád s apoštolským zaměřením si Zdislava tak oblíbila, že do něj vstoupila jako laická spolupracovnice, zůstavajíc ovšem v manželství. Do sboru apoštolských spolupracovníků se dostala zásluhou slavného dominikána, Poláka, blahoslaveného Česlava, který v té době - kolem roku 1235 - byl představeným polsko-české dominikánské provincie a v Čechách zakládal nové kláštery. Rovněž v Turnově postavila paní Zdislava s manželem kostel a klášter pro duchovní syny svatého Dominika. Její příklad povzbuzoval i jiné k následování. Matka chudých. Ač byla vznešenou hradní paní, přece s radostí často navštěvovala chudé, v nichž viděla očima víry samotného Ježíše Krista. Nepatřila k těm křesťanům, kteří si myslí, že milují Boha, ale před lidmi svá srdce uzavírají. Naopak. Zákon blíženecké lásky byl jejím denním programem, neboť pochopila a prožila evangelium - radostné poselství Kristovy lásky. "Co jste prokázali jednomu z nejmenších ... mých bratří, mně jste (to) prokázali" (Mat 25, 40). "Miluj svého bližního jako sám sebe" (Mat 22, 39). Poutníci, nemocní a potřební nalézali u ní vždy nejlaskavější přijetí. Podporovala je, kde jen mohla a sama žila skromně. Byla proto všemi milována a nazývali ji matkou chudých. Svatá Zdislavo, oroduj za nás a naše rodiny! Z knihy P. Ambrože M. Svatoše O.P. - Paní Zdislava
Jarní pouť a eucharistický den na Květnově Na první sobotu v květnu jsme zahájili novou poutní sezónu na poutním místě Květnov, německy Quinau. Po ránu byla ještě teplota jen mírně nad nulou, ale sluníčko nás postupně na poutní cestě začínalo zahřívat. Opět jsme se sešli u červeného kříže na květnovské návsi. Pak jsme pod vedením vikáře Řehoře kráčeli podél ohrady k aleji pod růžencovými schody. Odtud už jsme vystupovali ze stínu stromů na přímé slunce, které prohřálo svými paprsky horní část schodů. Na staré poutní cestě jsme se modlili radostný růženec a prokládali zpěvy „Ave Maria“. V kapli jsme modlitbu růžence zakončili a pak zapálili svíčku. Na mši svatou přijeli kněží z Kadaně, Chomutova, Litvínova a Jirkova. Nejvíce poutníků přijelo autobusem z Klášterce a Kadaně. V poutním
stánku jsme mohli zakoupit především Poutní oplatky s obrázkem Květnova. Bohužel se nedostalo na všechny, ale slibujeme, že v létě už zase budou. Stejně tak i obrázky Panny Marie „v naději“ čili „Květnovské“ s textem modliteb na druhé straně. Mše svatá byla zakončena mariánskou pobožností a možností uctít milostnou sošku individuálně. Pak byla pauza. Lidé mohli pozdravit svoje známé a přátele. V poutním stánku se dá koupit káva nebo čaj na zahřátí. V kostele je totiž ještě dost zima. Po pauze pokračoval program výstavem Nejsvětější Svátosti Oltářní. Na závěr adorace byly litanie k Srdci Ježíšovu a Svátostné požehnání. Pouť se vydařila. Nezbývá, než pozvat přátele na letní, tentokrát nedělní poutě o 1., 2., a 3. neděli v červenci. Dík patří všem, kteří pomohli kostel připravit na jarní slavnost. MD
Putujeme Krušnohorským vikariátem MADONA JIŘETÍNSKÁ Horní Jiřetín, německy Obergeorgenthal, hovorově Jörten je město v severozápadních Čechách na úpatí Krušných hor, 8 km severně od Mostu. Žije zde více než dva tisíce obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1263 z listiny upravující poddanské povinnosti, kdy byl jeho majitelem jistý Protiva, patrně člen významného rodu pánů z Rýzmburku (Hrabišiců). Z roku 1273 pochází listina krále Přemysla Otakara II., kterou se královské město Most zbavilo konkurence Jiřetína, Kopist a Ervěnic. Jméno obce se několikrát měnilo od Jorrenthal (1263) přes Jurncetin (1278), Jurntyn (1354) až po Gyrzietin (1459) a pozdější Obergeorgenthal. V 17. stol. zasáhla Horní Jiřetín třicetiletá válka a následně v roce 1680 i velká morová epidemie, které vedly k velkým ztrátám na životech i na majetku. O Horní Jiřetín se dělili Lobkovicové, kterým patřila pravobřežní část, a Valdštejnové, který patřila levobřežní část Jiřetínského potoka. Madoně Jiřetínské byla zasvěcena také 25. kaple Svaté cesty - Via sancta - z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 1674 – 1690. Donátorem této kaple byl arcibiskup pražský Jan Bedřich, hrabě z Valdštejna. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1263. Původní kostel sloužil svému účelu až do 17. století. Přestal vyhovovat svou velikostí i vinou svého špatného stavu. O stavbě nového barokního kostela rozhodl pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna v roce 1683, ale stavební práce probíhaly až v letech 1694-1700. Stavbou byl pověřen architekt Jan Baptista Mathey. Kostel je dnes chráněn jako kulturní památka. Bohoslužby zde jsou každou neděli od 11 hodin. Akce Noc kostelů otevře 29. května navečer i jiřetínský kostel s jedinečnou madonou na hlavním oltáři. Návštěvníci se mohou těšit na komentovanou prohlídku i koncert pěveckého sboru Harmonie z Loun. Citát na květen: Moudrost od Boha se odkrývá těm, kteří nehledají jen svůj vlastní prospěch. (Vojtěch Kodet)
