archeologie barbarů 2010 archäologie der barbaren 2010

archeologie barbarů 2010 archäologie der barbaren 2010

STUdia archaeologica SUebica i Redakční rada eduard droberjar – Michael erdrich – andrzej Kokowski balázs Komoróczy – Piotr Łuczkiewicz – Vladimír Varsik

Univerzita Palackého v olomouci, Katedra historie Filozofické fakulty

eduard droberjar (ed.)

archeologie barbarů 2010 hroby a pohřebiště germánů mezi labem a dunajem Sborník příspěvků ze Vi. Protohistorické konference hradec Králové, 6.–9. září 2010

archäologie der barbaren 2010 die gräber und gräberfelder der germanen zwischen elbe und donau Materialien der Vi. Frühgeschichtlichen Konferenz hradec Králové, 6.–9. September 2010

oloMoUc 2011

doc. Phdr. eduard droberjar, Ph.d. (ed.) archeologie barbarů 2010

recenzenti:

Prof. dr hab. aleksander bursche Prof. dr hab. Jan Schuster

Výkonný redaktor: odpovědná redaktorka: Technická redakce, grafika a sazba: návrh a grafické zpracování obálky:

doc. Mgr. Jiří Špička, Ph.d. rndr. hana dziková Phdr. Michal lutovský antonie Pešková

Za jazykovou stránku odpovídají autoři příspěvků.

Vydala a vytiskla: Univerzita Palackého v olomouci, Křížkovského 8, 771 47 olomouc www.vydavatelstvi.upol.cz, e-mail: [email protected] Vytiskl: Papírtisk, s. r. o., lindnerova 108/5, 779 00 olomouc, www.papirtisk.cz

olomouc 2011 1. vydání ediční řada – Sborníky

neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

ed. © eduard droberjar, 2011 cover © antonie Pešková, 2011 © Univerzita Palackého v olomouci, 2011 iSbn 978-80-244-2987-8

Obsah – Inhalt Předmluva Vorwort

...................9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

I. labSKo-gerMánSKé hroby a PohřebiŠTě ElbgErmanischE gräbEr und gräbErfEldEr ed u ard d ro b erj ar Einige bemerkungen zur Körperbestattung bei den böhmischen sueben in der älteren römischen Kaiserzeit . . . . . . . . . . . . . . . 13–22 několik poznámek ke kostrovému pohřbívání u českých svébů ve starší době římské . . . . . . . . . . . . . 21 ed u ard d ro b erj a r – d avi d V í ch nové žárové pohřebiště z doby římské v Jevíčku-Předměstí, okr. svitavy . . . . . . . . . . . . . . . 23–38 das neue brandgräberfeld aus der römischen Kaiserzeit in Jevíčko-Předměstí, bez. svitavy . . . . . . . . 38 d agmar Va ch ů tová – Marek V l ach K možnostem identifikace a poznání pohřebišť z doby římské na Moravě . . . . . . . . . . . . . . . 39–63 The identification possibilities of the roman Period funerary areas in moravia . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Marti n Č erný Pohřebiště ze starší doby římské v Ohnišťanech, okr. hradec Králové . . . . . . . . . . . . . . 65–102 The burial-ground of early roman Period in Ohnišťany, distr. hradec Králové . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Zd en ěk ben eš – Pavel h o rn i k – F ra nti š ek Ka š p árek Rozrušený soubor z pohřebiště a sídliště z nebovid, okr. Kolín. Předběžná zpráva . . . . . . . . 103–116 Ein zerstörter bestattungs- und siedlungskomplex von nebovidy, bez. Kolín. Ein Vorbericht . . . . . . 115 an n a Pan kows ká – Marek Kal áb ek Pohřeb dítěte v zásypu příkopu krátkodobého římského tábora u hulína a Pravčic . . . . . . . 117–120 child burial in the trench of a temporerary roman camp in hulín–Pravčice . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 V l ad i mí r Tu rčan – al en a Š efčáková Germánske hroby zo stupavy, okr. Malacky germanische gräber aus stupava, bez. malacky

. . . . . . . . . . . . . 121–131 . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Kri sti an e l s ch ek – Já n raj tár – V l ad i mí r Vars i k sepulkrálny objekt zo Zohora sepulkralobjekt aus Zohor

. . . . . . . . . . . . . 133–151 . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

II. PrZeworSKé hroby a PohřebiŠTě gräbEr und gräbErfEldEr dEr PrZEwOrsK-KulTur an n a l a s o ta Cmentarzysko z okresu rzymskiego w Gaci koło Przeworska w świetle nowych badań . . . . 155–161 roman Period cemetery at gać near Przeworsk in the light of new discoveries . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Katarzyn a i b ragi mow szkieletowy obrządek pogrzebowy kultury przeworskiej na Dolnym Śląsku we wczesnym okresie rzymskim . . . . . . . . . . . . 163–182 The inhumation graves of the Przeworsk culture in lower silesia in the early roman iron age . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

d an i el Żych l i ń s ki lokalizacja cmentarzysk ludności kultury przeworskiej w Wielkopolsce geomorphologische untersuchungen zur lage der gräberfelder der Przeworsk-Kultur in großpolen Ju styn S kowro n Cechy regionalne w obrządku pogrzebowym ludności kultury przeworskiej w dorzeczu bzury regionale Eigenarten in den bestattungssitten der Przerworsk-Kultur im flussgebiet der bzura

. . . . . . . . . . . . . 183–188 . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

. . . . . . . . . . . . 189–205 . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Jacek Pi ku l s ki – Jo an n a Zagó rs ka - Tel ega Obiekty rowkowe na cmentarzysku kultury przeworskiej w Michałowicach, stan. 1, gm. Czarnocin, woj. świętokrzyskie . . . . . . . . . . . . . 207–226 groove-type features on the Przeworsk culture cemetery at michałowice, site 1, czarnocin commune, Świętokrzyskie province . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

III. hroby a PohřebiŠTě Z doby STěhoVání národů VölKErwandErungsZEiTlichE gräbEr und gräbErfEldEr Mi ch al Ko stka – Pavel Ku b ál ek Kostrový hrob z doby stěhování národů v Praze-Čakovicích migration Period inhumation burial at Prague-Čakovice

. . . . . . . . . . . . . 229–238 . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Pavel Ku b ál ek – Pavl a Mal á Podoba ženy ze Zličína. Základní antropologické zpracování ostatků z germánského hrobu č. 78 v Praze-Zličíně . . . . . . . . . . . . . 239–247 appearance of a woman from Zličín. basic anthropological analyses of the remains from germanic grave no. 78 in Prague-Zličín . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Marti n a beková – ed u a rd d ro b erj a r – Petr Vel emí n s ký Kostrový hrob z mladší doby stěhování národů z Opočna, Královéhradecký kraj . . . . . . . . . 249–256 a migration Period inhumation grave at Opočno, hradec Králové region . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

IV. arTeFaKTy arTEfaKTE rad o s l av Č amb al neskorolaténske nákončie konského jarma/chomúta z bratislavy-Karlovej Vsi . . . . . . . . . . . 259–263 spätlatènezeitlicher Joch/Kummetendbeschlag aus bratislava-Karlova Ves . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 an d rej Vrtel neskorolaténsky objekt 115/09 na nádvorí bratislavského hradu . . . . . . . . . . . . . 265–277 o la structure n 115/09 dans la cour du château de bratislava (période de la Tène finale) . . . . . . . . 276 Ji ří Mi l i t ký – d avi d V í ch nové nálezy římských mincí na česko-moravském pomezí new finds of roman coins on the bohemian-moravian border

. . . . . . . . . . . . . 279–306 . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

ed u ard d ro b erj ar – Mi l an Metl i čka – M i l a n řezáč Západní Čechy a dálkové kontakty v době římské a stěhování národů na základě nálezů římských a germánských spon . . . . . . . . . . . . 307–321 westböhmen und fernkontakte in der römischen Kaiserzeit und Völkerwanderungszeit aufgrund der funde römischer und germanischer fibeln . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

agn i esz ka reszczyń s ka Ein zoomorpher beschlag aus Kupferlegierung von der siedlung in trmice-Ústí nad labem Zoomorfní kování ze slitiny mědi ze sídliště v Trmicích-Ústí nad labem

. . . . . . . . . . . . . 323–327 . . . . . . . . . . . . . . . . . 326

iwo n a F l o rki ewi cz Miniaturowe nożyce w inwentarzach grobowych kultury przeworskiej, wielbarskiej i luboszyckiej w okresie rzymskim . . . . . . . . . . . . . 329–353 miniaturscheren in den römerzeitlichen grabinventaren der Przeworsk-, wielbark-, und luboszyce Kultur . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 Jaku b h al ama terra sigillata v germánských hrobových nálezech a na pohřebištích v Čechách a v evropském barbariku: celkové srovnání . . . . . . . . . . . . . 355–387 Terra sigillata in germanischen grabfunden und auf gräberfeldern in böhmen und im europäischen barbaricum: Ein gesamtvergleichh . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 h an a c hy trá Přesleny jako součást výbavy hrobů doby římské v Čechách, na Moravě a na jihozápadním slovensku . . . . . . . . . . . . . 389–394 spindle-whorls, as a part of the graves' equipment in the roman Period in bohemia, moravia, and south western slovakia . . . . . . . . . . . . . . . . . 394

V. Varia: noVé SídliŠTní náleZy a inTerPreTace Varia: nEuE siEdlungsfundE und inTErPrETaTiOnEn d rah o mí ra Mal yková – d a n i el bu rs á k – Mo n i ka Peci n ovs ká nové sídlištní nálezy z doby římské v Praze-Kbelích new roman Period settlement finds from Prague-Kbely

. . . . . . . . . . . . . 397–413 . . . . . . . . . . . . . . . . . 413

Jan F ro l í k – Ja n Jí l ek – Ja ro s l av Ji ří k – Kri stýn a Urb a n ová sídliště vinařické skupiny z Prahy-Kobylis settlement of the Vinařice group in Prague-Kobylisy

. . . . . . . . . . . . . 415–451 . . . . . . . . . . . . . . . . . .450

Petr Zavřel nové nálezy z doby římské a z doby stěhování národů v jižních Čechách . . . . . . . . . . . . . 453–480 die neuen funde aus der römischen Kaiserzeit und aus der Völkerwanderungszeit in südböhmen . . 479 igo r bazovs ký Rímske a germánske aktivity v okolí rímskej stanice na Devíne . . . . . . . . . . . . . 481–490 römische und germanische aktivitäten in der umgebung der römischen station auf devín . . . . . . 489 Jaro s l ava S ch mi d tová – Peter barta Výskum v Gerulate v roku 2009 a otázka lokalizácie porty principalis sinistra . . . . . . . . . . . . 491–500 Excavation campaign 2009 in gerulata: towards location of porta principalis sinistra . . . . . . . . . . . 500 Program VI. Protohistorické konference v hradci Králové das Programm der Vi. frühgeschichtlichen Konferenz in hradec Králové

. . . . . . . . . . . . . . . . . 501

seznam účastníků VI. Protohistorické konference v hradci Králové Teilnehmeliste der Vi. frühgeschichtlichen Konferenz in hradec Králové

. . . . . . . . . . . . . . . . . 502

adresář autorů adressenverzeichnis

. . . . . . . . . . . . . . . . . 503

PřEDMluVa Předložený sborník vychází z referátů VI. Protohistorické konference, která se konala 6.–9. září 2010 na Univerzitě Hradec Králové. Konferenci zorganizoval níže podepsaný z Katedry archeologie UHK (nyní Katedra historie FF UP) ve spolupráci s IA UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej w Lublinie) a AÚ AV ČR Brno (Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Brně, v. v. i.). Hlavním programem konference bylo téma „Hroby a pohřebiště Germánů mezi Labem a Dunajem“. Vedle toho, jak už se stalo zvykem i z předchozích konferencí, zazněly další referáty s problematikou aktuálních archeologických výzkumů a prezentací nových nálezů. Na konferenci bylo předneseno 31 referátů a představeny tři posterové prezentace. Hojná účast 53 kolegyň a kolegů z Polska, Slovenska a České republiky vytvořila příjemné pracovní a přátelské prostředí pro jednání i aktivní diskuze. Součástí konference byla rovněž exkurze na česko-moravské pomezí. Účastníci navštívili muzea v Holicích, Jevíčku a Boskovicích, prohlédli si půvabné město Litomyšl a seznámili se s prostředím krajiny, která v sobě ukrývá řadu cenných archeologických nalezišť z doby laténské, římské a stěhování národů. Při návštěvě jevíčské městské věže poskytl účastníkům konference starosta města pan ing. Roman Müller zasvědcený výklad o historii města a Malé Hané. Z věže byl velmi zajímavý pohled včetně místa archeologického výzkumu žárového pohřebiště z doby římské. Další, tentokrát již VII. Protohistorická konference se bude v roce 2011 konat v Brně. Sborník Archeologie barbarů 2010 obsahuje 29 příspěvků. Je rozdělen do pěti kapitol. První tři pojednávají o hrobech a pohřebištích polabských a východních Germánů. Ve čtvrté kapitole jsou statě k problematice různých artefaktů, a to nejen z hrobových, ale rovněž sídlištních nálezů. Pátá kapitola obsahuje hlavně články o nových výzkumech a nálezech ze sídlištních lokalit. Do sborníku byly zařazeny i některé příspěvky, které nemohly být na konferenci předneseny. Konference a rovněž příprava sborníku byly realizovány s podporou Grantové agentury České republiky a jsou součástí projektu s názvem „Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem a význam českomoravského pomezí v protohistorickém vývoji“ (č. projektu 404-09-0351). Za technickou redakci patří můj dík PhDr. Michalu Lutovskému. Sborník Archeologie barbarů 2010 vychází jako první svazek nově koncipované edice Studia Archaeologica Suebica, kde by měly být publikovány monografie a sborníky s tématikou polabských Germánů a Svébů, včetně interegionálních kontaktů těchto Germánů s dalšími oblastmi barbarika a římské říše. Hradec Králové – Olomouc, červen 2011 Eduard Droberjar

VORWORt Der vorliegende Sammelband besteht aus den Vorträgen der VI. Frühgeschichtlichen Konferenz, die vom 6. bis 9. September 2010 an der Universität in Hradec Králové abgehalten wurde. Organisiert wurde dieses Treffen vom Lehrstuhl für Archäologie der Universität Hradec Králové (heute Lehrstuhl für Geschichte der Palacký Universität in Olomouc) in Zusammenarbeit mit dem IA UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej w Lublinie) sowie dem Archäologischen Institut der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik in Brünn. Am Programm der Konferenz stand vor allem das Thema „Gräber und Gräberfelder der Germanen zwischen Elbe und Donau“, daneben, wie bereits bei den vorangehenden Konferenzen üblich, wurden auch Beiträge zu aktuellen archäologischen Grabungen und der Präsentation neuer Funde eingereiht. Auf der Konferenz wurden 31 Vorträge und drei Poster präsentiert. Die große Anzahl von 53 Kollegen und Kolleginnen aus Polen, der Slowakei und der Tschechischen Republik ermöglichte eine angenehme freundschaftliche Arbeitsatmosphäre für Verhandlungen und aktive Diskussionen. Bestandteil der Konferenz war auch eine Exkursion ins Böhmisch-Mährische Grenzgebiet. Die Teilnehmer besichtigten die Museen in Holice, Jevíčko und Boskovice, die anmutige Stadt Litomyšl und machten sich mit der Landschaft vertraut, die eine Reihe wertvoller archäologischer Fundorte aus der Latènezeit, der römischen Kaiserzeit und der Völkerwanderungszeit in sich birgt. Beim Besuch des Turms in der Stadtbefestigung von Jevíčko legte der Bürgermeister Ing. Roman Müller fundiert die Geschichte der Stadt und der Malá Haná dar. Vom Turm aus gab es eine interessante Aussicht auch auf die archäologische Grabung des dortigen kaiserzeitlichen Brandgräberfelds. Die nächste, bereits VII. Frühgeschichtliche Konferenz wird 2011 in Brünn stattfinden. Der Konferenzband „Archäologie der Barbaren 2010“ enthält 29 Vorträge. Er ist in fünf Abschnitte gegliedert. Die ersten drei Kapitel behandeln Gräber und Gräberfelder der Elb- und Ostgermanen. Das vierte Kapitel enthält Aufsätze aus dem Problemkreis verschiedener Artefakte, und zwar nicht nur aus Grabbefunden, sondern auch von Siedlungen. Das fünfte Kapitel besteht vor allem aus Artikeln über neuere Grabungen und Funde aus Siedlungen. In den Band wurden auch einige Beiträge aufgenommen, die auf der Konferenz nicht vorgetragen werden konnten. Sowohl das Treffen als auch die Vorbereitung des Sammelbandes wurden mit Unterstützung der Grantagentur der Tschechischen Republik und sind Bestandteil des Projekts „Migration der Germanen zwischen Elbe und Donau und die Bedeutung des Böhmisch-Mährischen Grenzgebiets in der frühgeschichtlichen Entwicklung“ (Projekt Nr. 404-09-0351). Für die Redaktionsarbeit gebührt mein Dank vor allem PhDr. Michal Lutovský (Prag). Gleichzeitig ist die Archäologie der Barbaren 2010 auch erster Band der neu konzipierten Reihe Studia Archaeologica Suebica, in der Monographien und Sammelbänder zur Thematik Elbgermanen und Sueben einschließlich ihrer Kontakte zu Germanen in weiteren Gebieten des Barbaricums und des Römischen Reiches erscheinen sollten. Hradec Králové – Olomouc, Juni 2011 Eduard Droberjar

I. labSKo-gerMánSKé hroby a PohřebiŠTě ElbgErmanischE gräbEr und gräbErfEldEr

E. DrobErjar (ED.) archEologiE barbarů 2010: hroby a pohřEbiště gErmánů mEzi labEm a DunajEm StuDia archaEologica SuEbica i. olomouc 2011, S. 103–116

RozRušený souboR z pohřebiště a sídliště z nebovid, okR. kolín předběžnázpráva zdeněkbeneš–pavelhornik–Františekkašpárek

1. ÚvoD V posledních desetiletích již v Čechách, až na vzácné výjimky, nedochází k objevům žárových nekropolí. Existují oprávněné názory, podložené dlouholetým pozorováním terénu i záchrannými archeologickými výzkumy, že velká část (pokud ne přímo drtivá většina) mělce uložených hrobů padla za oběť modernímu zemědělství. To se přirozeně týká nejen pohřebišť doby římské, ale také nekropolí popelnicových polí, časně slovanských i neolitických. Mnohdy dnes již nedisponujeme dostatečně kvalitními fondy, protože byly dislokovány v ornici a rozneseny na povrchu, kde se pomalu rozpadají vlivem povětrnostních i mechanických podmínek. Naše pozornost se tedy obrací do starých muzejních sbírek. Předměty získané v pionýrských letech české archeologie, ač nebyly vyzvednuty a ošetřeny z dnešního pohledu dostatečně odborně, mají přesto jednu nesmírnou výhodu – byly pro vědu zachráněny ještě před tím, než mohly být zničeny intenzifikací zemědělství či amatérskými „lovci pokladů“. Mnohé se po svém vyzvednutí dosud nedočkaly odborného vyhodnocení. Častokrát jsou v literatuře zmiňovány vybrané předměty nebo celky, nebyly však publikovány v úplnosti a se všemi souvislostmi. Netřeba dodávat, že jejich stav je vlivem nekvalitní konzervace (pokud byla vůbec provedena) v mnoha případech dosti neuspokojivý. Takový je i případ souboru z Nebovid. Jde z velké části o nálezy získané pro tehdy čerstvě vzniklé kolínské muzeum MUDr. Františkem Dvořákem, jehož četné výzkumy položily základ poznání prakticky všech pravěkých i historických etap vývoje Kolínska.1 Na následujících stránkách chceme shrnout informace, které jsou o souboru dostupné v odborné literatuře, a nastínit na základě předmětů z kolínské sbírky chronologický vývoj na katastru Nebovid v době římské a době stěhování národů. Tento článek má být odborným vyhodnocením úvodní fáze, jež předchází celkové analýze souboru spolu s terénním pozorováním na místech původních výzkumů.

2. hiStoriE výzkumu a lokalizacE nalEziště První nálezy z katastru obce Nebovidy pocházejí již z roku 1906, kdy bylo při stavbě vodovodu zkoumáno pohřebiště v trati „Zádušní pole“. Zjištěno bylo tehdy 6 žárových hrobů. Ty se nacházely asi 100 kroků východním směrem od sídliště v poloze „Nad pilou“ (Dvořák 1919, 154) a asi 68 m od sídlištních jam zkoumaných v roce 1926 (Dvořák – Filip 1946, 77). V letech 1907 a 1917 byly ve stejné poloze objeveny

1

Sluší se na tomto místě věnovat pár řádek osobnosti Františka Dvořáka. František Dvořák (1896–1943), významný regionální archeolog, se v roce 1924 stal oficiálním správcem archeologické sbírky kolínského muzea, na jejímž uspořádání se však podílel již jako osmnáctiletý student v roce 1914. Jeho unikátní archeologické objevy na Kolínsku rychle přinesly muzeu postavení uznávaného mimopražského archeologického pracoviště a význam kolínského muzea v meziválečném období výrazně přerostl hranice města i regionu. Za aktivní odbojovou činnost byl MUDr. František Dvořák popraven nacisty. Roku 1948 byla v kolínském muzeu vytvořena samostatná archeologická expozice, instalovaná na počest Františka Dvořáka a po něm pojmenovaná.

104

Materiál Keramika Železo Bronz

Kosti Mušle Kamenná industrie Štípaná industrie Sklo Celkem

zdeněk bEnEš -– pavel hornik – František kašpárEk

11 celých nádob, 97 keramických fragmentƽ, 10 pƎeslenƽ 6 hrotƽ kopí, 4 držadla štítƽ, štítová puklice, 7 nožƽ, 8 spon, 22 zlomkƽ, 2 slitky frag. minim. 5 nádob, 31 spon, 17 zlomkƽ, 8 plíškƽ, 5 prstenƽ, pƎezka, 5 slitkƽ, souēást koŸského postroje, 2 objímky, 11 kování, 3 kroužky, 9 jehlic, závĢsné kování?, 2 drátky, klíēe na Ǝetízku, 3 kroužky, 2 objímky, opasková zápona?, pásové kování 6 šídel, 4 fragmenty hƎebenƽ, 3 zlomky, ēást zvíƎecí lebky, zub zavinutec tygrovaný brousek, mlat, úštĢp pazourku, kámen 3 ks 3 slitky, 1 korálek 357

Obr. 1. Přehled nálezů z katastru Nebovid nacházející se ve sbírkách Regionálního muzea Kolín

další dva hroby (Motyková-Šneidrová 1963, 36). V blíže neupřesněné době, pravděpodobně do roku 1936, byl proveden další výzkum, neboť F. Dvořák se později zmiňuje až o deseti hrobech (Dvořák 1936, 91; Motyková-Šneidrová 1963, 36). Osada byla zkoumána v červenci roku 1917 v poloze „Nad pilou“. Bylo zde objeveno přibližně osm sídlištních jam obdélníkového nebo lichoběžníkového tvaru (Dvořák 1919, 153). Některé objekty bylo možné interpretovat jako chaty (Dvořák 1936, 93). V nálezovém souboru ze zmíněné polohy byly zjištěny i nálezy slezskoplatěnické kultury (Motyková-Šneidrová 1963, 36). K tomuto sídlišti lze přisoudit také 6 objektů objevených v roce 1926 v jižní části polohy „Zádušní pole“ (Dvořák – Filip 1946, 77–78). Rovněž nálezy zjištěné v nové části nebovidského hřbitova je možné přiřadit ke stejnému sídlištnímu komplexu (Dvořák 1936, 94). Archeologický materiál a nevelká vzdálenost (cca 50 m) všech nalezišť ukazují, že se pravděpodobně jedná o stejné germánské sídliště, které je rozprostřeno na větší ploše a je jen uměle rozděleno moderními stavbami, tj. silnicí a hřbitovem. Jako další polohu s výskytem nálezů z doby římské je nutné uvést naleziště v písečníku pana Skokana, kde bylo prozkoumáno pohřebiště z doby římské (Dvořák 1936, 93). Bohužel však neznáme přesný počet hrobů a jejich inventář. Dnes je tato lokalita zcela zničena.

3. chronologiE Na následujících řádcích je prezentováno chronologické rozpětí celého souboru z Nebovid. Nálezy hrobového i sídlištního charakteru jsou zde pro účely předběžné zprávy smíšeny a odrážejí tak celkový vývoj mikroregionu na katastru obce. Pro datování byly vybrány pouze předměty chronologicky citlivé, které mohou zachytit jednotlivé fáze doby římské, respektive doby stěhování národů. Je třeba poznamenat, že většina z uvedených předmětů již byla předmětem prací pojednávajících o chronologii a katalogů zabývajících se starší dobou římskou v Čechách (Preidel 1930a, 22, 28, 30, 32, 35, 49, 50, 52, 69–72, 76, 89, 90, 92, 93, 126, 140, 171, 188, 191, 193, 210, 220, 228, 240, 242, 246, 254, 258, 261, 265, 266, 276, 282, 286, 294, 295, 304, 308, 340–343, 345, 347, 349, 351, 354; týž 1930b, 229, 230; Svoboda 1948, 59, 62, 65, 72, 74, 112, 128, 162, 174; Motyková-Šneidrová 1963, 36, Taf.VII; táž 1967, 31–32, Abb. 15; Droberjar 2006a, 62; týž 2006b, 687).

Časná doba římská (st. a = lt D2b) Nejstarší stupeň doby římské, označovaný jako stupeň A (nebo jako pozdně laténský stupeň D2b), je v souboru z Nebovid reprezentován bronzovými sponami s prohnutým lučíkem (tzv. geschweifte Fibeln) A 18a, a to jak klasickými (obr. 2:2), tak i variantami Altenburg (obr. 2:3–6) a Dünsberg (obr. 2:7), jež jsou geograficky omezeny na příalpskou oblast, respektive na německé Středohoří (Völling 2005, 114–118, Karte 8–10). Zastoupeny jsou rovněž železné spony Kostrzewski var M-a (obr. 2:9–11), považované za současné s bronzovými A 18a (o. c., 121–123), přičemž jeden exemplář, výrazně větší než ostatní (obr. 2:9), upomíná profilací lučíku ještě na starší spony s lomeným lučíkem (tzv. „geknickte Fibeln“). Snad do tohoto horizontu patří ještě spona Kostrzewski var. N-a (obr. 2:8), jež má obecně ale poněkud širší dataci a objevuje se hojně ještě ve stupni B1 (o. c., 124–126).

rozrušený soubor z pohřebiště a sídliště z nebovid, okr. kolín

Obr. 2. Nebovidy. Nálezy ze stupně LT D2b/RA (1 kresba F. Kašpárek; 2–13 Z. Beneš; 13 doplněno podle Motykové-Šneidrové 1963, Taf. VII:12)

105

106


Obr. 3. Nebovidy. Nálezy ze stupňů B1 a B2 (1 kresba F. Kašpárek; 2–14 Z. Beneš)

Oblíbenou součástí opasku v časně germánských hrobech bývají v laténském stylu provedené opaskové zápony. V souboru z Nebovid odpovídají dva exempláře prolamovaných opaskových zápon (tzv. „Lochgürtelhaken“) typu Voigt A (Voigt 1971, 234–242). Jeden je úplný (obr. 2:12), z druhého (obr. 2:13) se dodnes dochovala jenom část koncové tyčinky s háčkem. Že však zbytek zápony v muzeu existoval, dokládají kresby a fotografie ze šedesátých let (Motyková-Šneidrová 1961; táž 1963, Taf. VII:12; Voigt 1971, Abb. 9:f). Datovány jsou převážně do stupně A, s nejstaršími se však můžeme setkat již ve stupni LT D1b (Rieckhoff 1995, 141) a některé mohou přežívat ještě do počátku stupně B1, jak dokládají nálezy z Radovesic, z Tišic (Motyková-Šneidrová 1961, 408) a patrně i Třebusic (Droberjar 2006a, 33).


107

V keramickém inventáři lze najít jen jednu nádobku, která náleží do časné doby římské. Jedná se o černě hlazenou polokulovitou mísu s fasetovaným okrajem (obr. 2:1). Výzdoba se nachází v horní části nádoby, její dekor je tvořen z mělkých důlkovitých vpichů, které jsou umístěny po stranách rytých linií. Stejný výzdobný motiv lze najít hojně i na keramických fragmentech z mnoha dalších lokalit náležejících stupni A. E. Droberjar klade tuto výzdobu mezi nejstarší techniky v rámci stupně A, společně s vyplňovanou páskou, hřebenovým kolkováním a nejstarší ornamentací ozubeným kolečkem (naposledy Droberjar 2008, 105–106).

Starší doba římská (st. b1+b2) Kontakt s jižními oblastmi odráží i po zlomu letopočtu mezi nálezy z Nebovid množství importů. Jsou to především časné silně profilované spony A 67 (obr. 3:2,3), objevující se již v augustovském období, přes spony A 68 (obr. 3:6,7), nejčastější ve 2. polovině 1. století (Peškař 1972, 77–78), nicméně masivnější exempláře A 68 s dvěma kruhovými otvory v zachycovači mohou vystupovat i na počátku 2. století (Tejral 1983, 96; naposledy přehledně týž 1998, 388–392). Do 1. století n. l. náleží také noricko-panonské spony se dvěma uzlíky na lučíku (tzv. „Doppelknopffibeln“ nebo „Zweiknotenfibeln“ – obr. 3:4,5) typu A 236a–c (Garbsch 1965, 26–30). Spony noricko-panonského původu doplňují v Nebovidech i další součásti kroje, především kování opasku. Typickým příkladem je pásové plechové kování typu Garbsch B7 spolu s profilovaným spojovacím článkem typu Lekowo (obr. 3:13). Tato kombinace se poměrně často vyskytuje i na dalších pohřebištích ze starší doby římské v Čechách (např. Stehelčeves, Dobřichov-Pičhora) nebo v bohatých hrobech (Praha-Bubeneč). Většinou je tato část opasku datována do stupně B1a (Garbsch 1965, 92–93; Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000, 172–173). Otázku případné domácí (germánské) výroby těchto předmětů necháváme nyní stranou. Mezi typické představitele starší doby římské patří spony s očky. V nebovidském souboru byly reprezentovány dvěma exempláři, z nichž dodnes se dochoval jediný, představující patrně typ A 49/50 (obr. 3:9) datovaný do stupně B1b (Kunow 1998, Abb. 4; Droberjar 2006b, 617, 687). Mezi obvyklé hrobové milodary této doby patří i kování picího rohu, z nichž typickým kusem je koncové, esovitě profilované kování typu Andrzejowski D.1 (obr. 4:6), podle tvaru terčíku a profilovaného prstence datovaného s jistotou do stupně B1 (Andrzejowski 1991, 23–27, Ryc. 4). Mezi časté a velmi rozšířené šperky v době římské patří jehlice. Ve stupni B1 v Čechách patřily k oblíbeným jehlice s bohatě profilovanou hlavicí s podélným otvorem (Droberjar 2006b, 623), v odborné literatuře označované jako typ Beckmann IIa (Beckmann 1966, 16). V souboru z Nebovid je tato jehlice zastoupena jedním kusem (obr. 4:2). Stejného stáří je i jeden exemplář časné varianty křížové jehlice skupiny Beckmann IIi (obr. 4:3 – o. c., 22). Tento šperk lze považovat za doklad kontaktu našeho prostředí se severskými oblastmi, pro které jsou tyto tvary typické (o. c., Taf:15). Z importů bronzových nádob datovatelných do staršího úseku starší doby římské lze řadit zlomek rukojeti pánve s kachní hlavičkou E 131–133 (obr. 7:9 – Kunow 1983, 25). Mezi chronologicky citlivější militaria starší doby římské z nebovidského souboru lze zařadit silně deformovanou železnou štítovou puklici s kuželovitou klenbou, zakončenou masivním trnem (obr. 4:1). Jedná se o typ Zieling F1, se kterým se lze setkat od pozdní doby laténské až po závěr starší doby římské. Vyskytuje se v širokém prostoru na severu ohraničeném Jutským poloostrovem a středním Polskem, také u polabských Germánů a na východě vymezeném jihozápadním Slovenskem (Zieling 1989, 83–87, Taf. 9:F1). V českém prostředí je tento typ znám pouze ze stupně B1 a to v případě jednoho exempláře z pohřebiště Dobřichov-Pičhora z bohatého žárového hrobu VI (Droberjar 1999, 107, 223, Taf. 22:9). O stejné dataci uvažuje E. Droberjar i u puklice z Nebovid (Droberjar 2006b, 687). Mezi chronologicky citlivější nálezy patří také držadla štítů. Jako nejstarší může být označeno v zásadě běžné držadlo typu Zieling B2 (obr. 4:8). Jde o jednoduché držadlo zakončené očky pro upevnění nýtu. Bylo používáno v pozdní době laténské a ve stupni B1(Zieling 1989, 166–167, Taf. 20:B2). Další držadlo štítu s odlomenými nýtovými destičkami je zdobeno motivem rytých trojúhelníků (obr. 4:5). Na koncích je od oček odděleno příčnými plastickými žebérky. S těmito znaky se setkáváme u některých variant držadel Zielingova typu G a F (Zieling 1989, Taf. 22:F1–F3, Taf. 23:G2). Jelikož držadlo nelze přesně určit, uvádíme ho jako Zieling G2/F1–3. To ovšem nemění nic na datačním potenciálu tohoto artefaktu. Typ G2 byl používán během stupně B1 a jen výjimečně se s ním lze setkat ve stupni následujícím (o. c., 188–190, Taf. 23:G2). Varianty 1–3 typu F lze bezpečně klást do stupně B1 (o. c., 176, 178, 180). Odlomená oválná nýtová destička zakončená očkem, v němž se dodnes dochoval nýt s polokulovitou hlavicí (obr. 4:10), byla součástí držadla označeného jako typ Zieling F2. Používání těchto držadel lze spojovat výhradně se stupněm B1 (o. c., 177, Taf. 22:F2; Droberjar 2006b, 642).

108


Obr. 4. Nebovidy. Nálezy ze stupňů B1 a B2 (1 foto D. Jílek; 2–4, 5–10 kresba P. Horník; 6 Z. Beneš)

Mladší úsek starší doby římské reprezentují bronzové trubkovité spony. Barbarský výrobek typu A 77 s esovitě prohnutým lučíkem (obr. 3:11) se poprvé objevuje ve stupni B1c a největšího rozšíření se dočká ve stupni B2 (Tejral 1983, 90; Dąbrowska 1998, 149–150). První doklady trubkovitých spon v Čechách je ale nutné sledovat již ve stupni B1b (20/30–50/70 – Droberjar 1999, 84, 158, 163). Období jejich největší obliby ve středním Podunají je hledáno ve druhé polovině 1. století, tedy v relativně-chronologickém stupni B1c (Tejral 1983, 90, Abb. 11), respektive B2a v Čechách. Nelze vyloučit ani jejich přežívání vzácně až do 2. pol. 2. století (Tejral 2008, 76, obr. 4:6; Svoboda 1948, 65–66). Na počátek 2. století patří i provinciální trubkovitá spona, původem patrně z Pannonie (obr. 3:10 – Peškař 1972, 87). Železné barbarské trubkovité spony jsou pak typickými zástupci 2. poloviny 2. století (obr. 3:12,14 – Tejral 1998, 392–393). Do stupně B2 lze datovat jehlici s vázičkovitě profilovanou hlavicí náležící k typu Beckmann IVa (obr. 4:4 – Beckmann 1966, 26). Do starší doby římské, a spíše do její mladší fáze, se hlásí žárem pohřební hranice poškozené zlomky bronzových nádob. Mezi nimi je možné rozpoznat například soupravu E 160 složenou z cedníku a na-


109

běračky (obr. 7:1–4 – Kunow 1983, 27). Zatím jen obecně do starší doby římské lze datovat zlomky rukojeti pánví snad typu E 140 a rukojeti s thyrsem, snad typu E 139 nebo E 142 (obr. 7:6,7 – o. c., 26). Není ani vyloučeno, že jde o zlomky jediné nádoby. Nejmladším zástupcem držadel štítů v souboru z Nebovid je fragment držadla štítu typu F4 podle Zielingova třídění (obr. 4:9). Nejčastěji se vyskytuje ve stupni B2, nicméně velmi vzácně se objevuje i v hrobových celcích datovaných do stupně B1. Jeho používání končí počátkem stupně C1a (Zieling 1989, 182, Taf. 22:F4). Do rozmezí stupňů B2 až C1 lze zařadit dvoudílnou přezku (obr. 4:7) s pravoúhlým, lehce trapézovitým rámečkem typu AG 16 podle třídění Madydy-Legutko (1986, 48, 49, 128, Taf. 14:12). Přezka může být považována za v zásadě běžný typ, užívaný v širokém prostoru barbarika. Na pohřebištích bývá často nalézána s nýtovou destičkou, kterou byla upevněna k opasku. Nicméně tento prvek u exempláře z Nebovid postrádáme, stejně jako středový trn přezky. Mezi keramické nádoby datovatelné do stupňů B1 či B2 starší doby římské lze začlenit i nečleněnou terinu s jemně modelovaným černošedým povrchem (obr. 3:1). Jedná se o nejběžnější typ nádob, který se začíná objevovat ve stupni B1 a pak pokračuje v průběhu celé starší doby římské. Vyskytují se především v Čechách, ve středním Německu, ve středním Polabí a Meklenbursku, méně už v Pomohaní a Podunají, ojediněle v Porýní či – zcela vzácně – ve Skandinávii (Droberjar 2006b, 616).

mladší doba římská (st. c1+c2) Ještě před rok 200 a dále po celé 3. století lze datovat jednu z provinciálních kolínkovitých spon se záhlavní destičkou zdobenou motivem tremola (obr. 5:6 – Peškař 1972, 95–96; Jobst 1975, 24, 66–67; Riha 1979, 84–85). Ojedinělý zástupce skupiny kotvovitých spon je zároveň jedním z těch, které se od ohniska jejich výskytu v balkánských provinciích vzdalují nejvíce (obr. 5:4). Je nesnadné k němu najít odpovídající analogie, přesto se však lze podle nejnovějšího typologického zpracování těchto spon pokusit přiblížit jej typu c3 podle S. Cocişe, jenž se vyskytuje v provinciích Moesia a Dacia od poloviny 2. století do počátku 3. století (Cociş 2006, 396). Exemplář z Nebovid se však odlišuje masivnější hlavicí, ostřeji lomeným lučíkem a šarnýrovou konstrukcí upevnění jehly. V barbariku vzácným nálezem je bronzová provinciální ramínkovitá spona s cibulovitými knoflíky (tzv. Scharnierarmfibel – obr. 5:8). Vzhledem k nejhustšímu výskytu na limitu je považována za jednu z vojenských spon. Nedochovala se sice v úplnosti a je deformována žárem, ale lze ji dobře umístit do 3. století jako vedoucí formu na hornogermánskoraetském limitu, především v jeho 1. polovině (Böhme 1972, 27–28 – zde nejbližší typu 784). Mezi typické představitele mladořímského stupně C2 patří bronzový exemplář samostřílové spony s klínovitou nožkou (Peškař 1972, 131; Godłowski 1992, 27, 32, Abb. 11). Uvedený exemplář z Nebovid (obr. 5:7) zahrnula do své studie M. Schulze, kde jej zařadila do skupiny 169 a datovala jej především do 2. poloviny 3. až počátku 4. století (Schulze 1977, 96–97, 404, Taf. 12). Mladší době římské náleží také trojvrstvý kostěný/parohový hřeben s obloukovitou rukojetí typu Thomas 1, zdobený motivem do kříže uspořádaných soustředných kruhů (obr. 5:3). Podle vyššího oblouku rukojeti jej můžeme řadit ještě do 3. století (Thomas 1960, 77). Soubor z Nebovid neobsahuje mnoho keramiky typické pro mladší dobu římskou. Jde spíše o jednotlivé výzdobné motivy dochované na zlomcích nádob. Můžeme mezi ně zařadit fragment zdobený třemi důlky uspořádanými do trojúhelníku (obr. 5:1). Podobný dekor nalezneme i na mísovité nádobě z hrobu 338 na pohřebiště v Kostelci na Hané, kde byla doprovázena jednodílnou železnou sponou s podvázanou úzkou nožkou a horním vinutím (Zeman 1961, 139, obr. 66 C). Své protějšky nalézá i na pohřebišti v Plotištích nad Labem (Rybová 1979, Abb. 21:19, 24:4), kde uvedené nádoby reprezentují formy datované do I.–II . fáze pohřebiště (Rybová 1980, 126). Do stejného období řadíme i malý fragment hrubé keramiky zdobený motivem jedlové větvičky (obr. 5:2), jenž je rozšířen především ve 3. stol. n. l. Oba výzdobné motivy můžeme řadit mezi oblíbené prvky mladší doby římské (Víchová 2002, 285)

pozdní doba římská a starší doba stěhování národů (c3+D1) Pozdní úsek doby římské až starší dobu stěhování národů indikuje několik trojvrstvých kostěných/parohových hřebenů. Jen částečně dochovaný exemplář s trojúhelníkovitou rukojetí patří patrně do 4. století (obr. 6:8 – Thomas 1960, 94–104). Počátku doby stěhování národů náleží již oboustranný obdélníkový hřeben složený ze tří vrstev (obr. 6:7; více v Jiřík – Kostka 2006, 738, obr. 21:1). Do doby stěhování národů patří rovněž drobný zlomek okrajové části destiček ze středové vrstvy jiného trojvrstvého hřebenu (obr. 6:5). Podobně lze snad datovat i trn z bronzové přezky, jenž je podélně fasetován a zakončen zobákovitým výčnělkem (obr. 6:6 – skupina I podle Madyda-Legutko 1986, 77–78, Taf. 21–23).

110


Obr. 5. Nebovidy. Nálezy ze stupňů C1 a C2 (1 kresba F. Kašpárek; 2 V. Vokolek; 3–8 Z. Beneš)

Co se keramického materiálu týče, je toto období ve zkoumaném inventáři početně hojně zastoupené. Této keramice se v rámci zpracování nálezů z Dolních Chaber věnovali J. Jiřík s M. Kostkou a určili je převážně do časné doby stěhování národů (Jiřík – Kostka 2006, 737–738, obr. 21). Z vybraných nálezů je možno zmínit nádobu se šikmým kanelováním (obr. 6:4), misku s černě leštěným povrchem a výzdobou v podobě horizontálních žlábků (obr. 6:3) a zlomek hrubé nádoby se zataženým okrajem, jejíž dolní část je zdobena svislými liniemi nehtových vrypů tvořících tzv. větvičkovitý motiv (obr. 6:1).

4. přEDměty kEltSkého půvoDu a římSko-provinciální import Ačkoli o nich nelze hovořit přímo jako o importu, představují bronzové spony A 18a, a zvláště jejich varianta Altenburg, keltský vliv na svébskou germánskou kulturu. Může být vyjádřením účinku laténské kultury, která v rané fázi germánského osídlení nepřestává působit na nově příchozí a nepochybně


111

Obr. 6. Nebovidy. Nálezy ze stupňů C3 a D1 (1–4 kresba F. Kašpárek; 5–8 Z. Beneš)

ovlivňuje soužití starého a nového obyvatelstva, které je naopak reprezentováno železnými verzemi spon s prohnutým lučíkem typu Kostrzewski var. M-a a N-a. Poukazuje na to fakt, že se bronzové spony A 18a objevují v rámci germánských kultur především v těch oblastech, které dříve patřily k doméně laténské kultury (Völling 2005, 115). Ze stejného směru snad směřují do oblastí großromstedtské kultury také prolamované pásové zápony Voigt A (Peschel 1978, 112–114), ačkoli existuje i názor, že jsou rovněž produktem domácím (Rieckhoff 1995, 141). Početné nálezy prvků noricko-panonského kroje poukazují na intenzivní vztah s Kelty osídlenými oblastmi na jihovýchodě. Intenzivní příliv zvláště spon A 67 a A 236, jakož i různých částí kování opasku (v našem případě plechovým kováním Garbsch B7 se spojovacím článkem typu Lekowo), je znatelný také ve stupni B1a (Droberjar 2007, 49, 51, 58) a pokračuje dál, prezentován pozdějšími silně profilovanými sponami A 68, A 70 a panonskou variantou trubkovité spony. Výrobky panonských, respektive dalších balkánských dílen představují také kolínkovité spony se záhlavní destičkou a kotvovitá spona, jejíž šarnýrová konstrukce však pro balkánský prostor není obvyklá (Gładysz-Juśćińska – Juśćiński

112


Obr. 7. Nebovidy. Výběr římsko-provinciálních importů (1–12, 14 kresba Z. Beneš; 13 F. Kašpárek)

2005, 134). Mezi doklady tohoto vlivu patří i masivní bronzová ramínkovitá spona, považovaná za předchůdce spon s cibulovitými knoflíky, kterou A. Böhme řadí do tzv. východního typu spojovaného spíše s vojenským prostředím v Podunají a oblastmi východních provincií (Böhme 1972, 27). Specifickou skupinou importů jsou bronzové nádoby, jež se v souboru z Nebovid nalézají v žárem zdeformovaných zlomcích, mnohdy k nepoznání roztavených. Typologicky jde o na germánských žárových pohřebištích nejobvyklejší typy – pánvičky, v souboru zastoupené chronologicky nejstarším drobným zlomkem držadla s kachní hlavičkou E 131–133 a dále rukojetí s kruhovým otvorem E 140


113

nebo rukojetí zdobenou thyrsem. Soupravu cedníku a naběračky pak reprezentuje typ E 160. Důležité je zjištění, že ani v Nebovidech, ač jde o malý soubor v porovnání se známějším a ne příliš vzdáleným Dobřichovem-Pičhorou, nechybějí importy bronzových nádob již od tzv. Marobudova horizontu. V případě takto časného importu (pánev E 131–133 a trochu později i E 140) jde ještě o výrobky italské, buď kampánských nebo severoitalských dílen (naposledy Jílek 2009, 93, 102). Poměrně široce datované, od poloviny 1. století až po konec 2. století, jsou soupravy E 160, jež už byly vyráběny také v Galii (Kunow 1983, 27; Jílek 2009, 83–85). Podstatně méně obvyklým druhem importu jsou provinciální skříňky, původně dřevěné, opatřené ozdobným kováním (zmínkou Droberjar 2007, 53). V Nebovidech bylo takto určeno několik zlomků bronzového plechu, velmi zlomkovitých, nicméně neroztavených. Je možné, že s nimi souvisí i dvojice bronzových provinciálních klíčů na řetězovém závěsku (obr. 7:14). Ač jsou v detailech odlišné, oba lze rámcově srovnat s bronzovými klíči varianty Gáspár a (1986, Taf. XXIV). Srovnatelný a zároveň publikovaný nález byl v Čechách učiněn dosud jen v Dobřichovicích, okr. Praha-západ (Smolík 1897). Je však otázkou, zda jde také o výrobky provinciálních dílen (srovnání podobných nálezů v Čechách viz Sakař 1991). K importům patří i zlomek terry sigillaty (obr. 7:13), který už podrobně zhodnotil J. Halama (2007, 203, obr. 3:2). Keramický fragment má nedovrtaný otvor a pravděpodobně pochází z těla nádoby typu Drag. 44. Dílnu bohužel nelze přesněji určit, ale s největší jistotou ho můžeme zařadit mezi produkty pocházející z Rheinzabernu. Ty lze datovat do poslední čtvrtiny 2. stol. až poloviny 3. stol. (o. c., 203, 216). Nedovrtané otvory mohou poukazovat na přeměnu zlomku v závěsek. Druhotné použití terry sigillaty jako závěsků můžeme doložit především v době stěhování národů Pozoruhodným importem je poškozená ulita (obr. 7:12) mořského měkkýše Cypraea tigris (Zavinutec tygrovaný), jehož domovinou je Indický a Tichý oceán.2 Několik podobných dokladů známe z hrobů z doby stěhování národů, kde plnily patrně roli amuletů. Zda souvisí s nejmladší nálezovou složkou z Nebovid, tedy se starší dobou stěhování národů, bude ještě předmětem dalšího zkoumání.

5. závěr Na uvedených chronologických oporách tedy vidíme, že, ať už jde o nálezy pohřebního či sídlištního původu, vykazují v daném prostoru pozoruhodnou kontinuitu. Přirozeně nejsme na základě těchto velmi zlomkovitých nálezů zatím schopni říct, zda jde o návaznost skutečnou, či pouze zdánlivou. Nedisponujeme konkrétními hrobovými celky ani ucelenými soubory ze sídlištních objektů, a hledání souvislostí mezi sídlišti a souvisejícími pohřebišti je proto zatím zcela irelevantní. Na základě nálezového spektra především ze starší doby římské vidíme, že v Nebovidech se nacházelo pohřebiště, jež si hrobovou výbavou nezadalo s dalšími významnými, i když spíše menšími, nekropolemi té doby (Lomazice, Stehelčeves, Tišice, Tvršice). O původní velikosti nebovidského pohřebiště však nejsme schopni nic bližšího říci. Zřetelný je trvalý příliv importů z noricko-panonské oblasti, projevující se především na sponách. Dosud v souboru nebyl diagnostikován jednoznačný doklad importu ze západních provincií. Z uvedených údajů však na tomto místě nebudeme vyvozovat širší závěry. Na závěr je třeba uvést, že práce na předmětech uložených v Regionálním muzeu Kolín ještě nejsou skončeny a je důvodné se domnívat, že nová zjištění nebo výsledky analýz přinesou další, detailnější informace a souvislosti. Všestranné zhodnocení, jakož i kompletní kresebná a fotografická dokumentace a katalog nálezů, by se v dohledné době měly stát předmětem obsáhlejší publikace.3

2

Za určení osteologického materiálu z nebovidského souboru srdečně děkujeme RNDr. Miriam Nývltové Fišákové, Ph.D. z Archeologického ústavu AV ČR v Brně.

3

Autoři chtějí vyjádřit své srdečné díky dvěma osobám, které jim s prací na předloženém článku významným způsobem pomohly. Především je to Bc. Simona Bubeníková, která ochotně zpřístupnila sbírkové předměty z regionálního muzea v Kolíně a dohledávala osud ztracených předmětů. Dále děkujeme MUDr. Daliboru Jílkovi, CSc., jenž obětoval svůj drahocenný čas a pořídil s námi fotodokumentaci celého souboru.

114


LITeRATuRA Beckmann, B. 1966: Studien über die Metallnadeln der römischen Kaiserzeit im freien Germanien, Saalburg-Jahrbuch 23, 5–100. Böhme, A. 1972: Die Fibeln der Kastelle Saalburg und Zugmantel, Saalburg Jahrbuch 29, 5–112. Cociş, S. 2006: Anchor shaped brooches: Typology, chronology, diffusion area, style, workshops, Dacia 50, 389–421. Dąbrowska, T. 1998: Die kräftig profilierten Fibeln Almgren Gruppe IV, Fig. 74–84 (Trompetenfibeln) – mit einem Ausblick auf die östlichen Formen. In: Kunow, J. (ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Wünsdorf, 149–156, Droberjar, E. 1999: Dobřichov-Pičhora. Ein Brandgräberfelder der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 23. Pragae. Droberjar, E. 2006a: Plaňanská skupina grossromstedtské kultury. K chronologii germánských nálezů a lokalit v Čechách na sklonku doby laténské a v počátcích doby římské. In: E. Droberjar – M. Lutovský (edd.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 11–90. Droberjar, E. 2006b: Hornolabští Svébové-Markomani. K problematice dalšího vývoje großromstedtské kultury ve stupni Eggers B1 („Zeitgruppe 3“) v Čechách (dobřichovská skupina), Archeologie ve středních Čechách 10, 599–712. Droberjar, E. 2007: „Veteres illic Sueborum praedae et nostris e provinciis lixae ac negotiatores reperti…“ (Tacitus, Ann. II,62,3). K interpretaci římských importů u českých Svébů v době Marobudově. In: E. Droberjar – O. Chvojka (edd.), Archeologie barbarů 2006. České Budějovice, 41–91. Droberjar, E. 2008: K chronologii nejstarších labsko-germánských (svébských) sídlišť v Čechách. In: E. Droberjar – B. Komoróczy – D. Vachůtová (edd.), Barbarská sídliště. Chronologické, ekonomické a historické aspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie barbarů 2007). Brno, 99–110. Dvořák, F. 1919: Praehistorická osada u Nebovid, Památky archeologické 31, 153–154. Dvořák, F. 1936: Pravěk Kolínska. Soupis archaeologických památek Kolínska a Kouřimska. Kolín. Dvořák, F. – Filip, J. 1946: Slovanské nálezy na Kolínsku, Památky archeologické 42, 70–94. Garbsch, J. 1965: Die norisch-pannonische Frauentracht im 1. und 2. Jahrhundert. München. Gáspár, D. 1986: Römische Kästchen aus Pannonien II. Tafeln. Antaeus 15. Budapest. Godłowski, K. 1992: Die Chronologie der jüngeren und späten Kaiserzeit in den Gebieten südlich der Sudeten und Karpaten. In: Probleme der relativen und absoluten Chronologie ab Latènezeit bis zum Frühmittelalter. Kraków, 23–54. Halama, J. 2007: Nálezy terry sigillaty v Čechách. In: E. Droberjar – O. Chvojka (edd.), Archeologie barbarů 2006. České Budějovice, 195–240. Jílek, J. 2009: Bronzové nádoby z doby římské na Moravě a naddunajské části Dolního Rakouska. Rigorózní práce (rkp.), FF Univerzita Pardubice. Pardubice. Jiřík, J. – Kostka, M. 2006: Germánské sídliště v Dolních Chabrech, Archeologie ve středních Čechách 10, 713–742. Jobst, W. 1975: Die römischen Fibeln aus Lauriacum. Forschungen in Lauriacum 10. Linz. Kaczanowski, P. – Madyda-Legutko, R. 2000: Uwagi o napływie norycko-panońskich części pasów na terenu środkowoeuropejskiego barbaricum. In: R. Madyda-Legutko – T. Bochnak (edd.), SVPERIORES BARBARI. Księga ku czci Profesora Kazimierza Godłowskiego. Kraków, 169–187. Kunow, J. 1983: Der römische Import in der Germania Libera bis zu den Markomannenkriege. Studien zu Bronzeund Glasgefäßen. Neumünster. Kunow, J. 1998: Die Hauptserie der Augenfibeln: Gruppe III, Fig. 45–54. In: J. Kunow (edd.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Forschungen zur Archäologie im Land Brandenburg 5. Wünsdorf, 93–118. Madyda-Legutko, R. 1986: Die Gürtelschnallen der Römischen Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit im mitteleuropäischen Barbaricum. Oxford. Motyková-Šneidrová, K. 1961: České nálezy prolamovaných zápon z nejstaršího období římského, Památky archeologické 52, 405–413. Motyková-Šneidrová, K. 1963: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 6. Pragae. Motyková-Šneidrová, K. 1967: Weiterentwicklung und Ausklang der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 11. Pragae. Peškař, I. 1972: Fibeln aus der römischen Kaiserzeit in Mähren. Praha. Preidel, H. 1930a: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger, Erster Band: Die Kulturen. Kassel–Wilhelmshöhe. Preidel, H. 1930b: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger, Zweiter Band: Die Träger. Kassel–Wilhelmshöhe.


115

Rieckhoff, S. 1995: Süddeutschland im Spannungsfeld von Kelten, Germanen und Römer. Studien zur Chronologie der Spätlatènezeit im südlichen Mitteleuropa. Trier. Riha, E. 1979: Die römischen Fibeln aus Augst und Kaiseraugst. Forschungen in Augst 3. Augst. Rybová, A. 1979: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2.–5. Jahrhunderts u. Z. I. Teil, Památky archeologické 70, 353–489. Rybová, A. 1980: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2.–5. Jahrhunderts u. Z. I. Teil, Památky archeologické 71, 93–224. Sakař, V. 1991: Kování římských skříněk v českých nálezech, Časopis Národního muzea 160, 11–19. Schulze, M. 1977: Die spätkaiserzeitlichen Armbrustfibeln mit festem Nadelhalter (Gruppe Almgren VI, 2). Antiquitas, Reihe 3, Band 19. Bonn. Smolík, J. 1897: O třech klíčích, nalezených u Dobřichovic, Památky archeologické 17, 223–232. Svoboda, B. 1948: Čechy a římské Imperium. Praha. Svoboda, B. 1965: Čechy v době stěhování národů. Praha. Tejral, J. 1983: Mähren und die Markomannenkriege, Slovenská archeológia 31, 85–120. Tejral, J. 1998: Die Grundprobleme der kaiserzeitlichen Fibelforschung im norddanubischer Raum. In: J. Kunow (ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Forschungen zur Archäologie im Land Brandenburg 5. Wünsdorf, 387–398. Tejral, J. 2008: Ke zvláštnostem sídlištního vývoje v době římské na území severně od středního Dunaje. In: E. Droberjar – B. Komoróczy – D. Vachůtová (edd.), Barbarská sídliště. Chronologické, ekonomické a historické aspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie barbarů 2007). Brno, 67–98. Thomas, S. 1960: Studien zu den germanischen Kämmen der römischen Kaiserzeit, Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 8, 54–215. Víchová, D. 2002: Sídliště z mladší doby římské v Brně-Starém Lískovci, Pravěk NŘ 12, 271–318. Voigt, Th. 1971: Zwei Formengruppen spätlatènezeitlicher Gürtel, Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte 55, 221–270. Völling, Th. 2005: Germanien an der Zeitenwende. Studien zum Kulturwandel beim Übergang von der vorrömischen Eisenzeit zur älteren römischen Kaiserzeit in der Germania Magna. BAR International Series 1360. Oxford. Zeman, J. 1961: Severní Morava v mladší době římské. Praha. Zieling, N. 1989: Studien zu germanischen Schilden der Spätlatène- und der römischen Kaiserzeit im freien Germanien. BAR International Series 505. Oxford.

eIN ZeRsTöRTeR BesTATTuNgs- uND sIeDLuNgsKoMPLex VoN NeBoVIDy, BeZ. KoLíN ein Vorbericht In der Gemeinde Nebovidy (Bez. Kolín, Mittelböhmen) sind sowohl Spuren von Gräberfeldern als auch von Siedlungen der Römischen Kaiserzeit zu finden. Die meisten Funde wurden von Dr. František Dvořák, dem berühmten regionalen Archäologen und Sammlungsverwalter des Museums Kolin, in den 10er und 20er Jahren des 20. Jahrhunderts ausgegraben. Leider wurden die Dokumentation und die Befundzusammenhänge dieser Grabungen nicht bis heute überliefert. Das bedeutet, dass man – obwohl es sich hier um einen bedeutenden Komplex handelt – nicht im Stande ist, eine ausreichende Chronologische- und Strukturanalyse anzufertigen. Ziel dieses Beitrags ist es, aufgrund der gut datierten Funde einen chronologischen Überblick herzustellen und damit die vorausgesetzte Kontinuität der einzelnen Standorte in der Nebovidy-Gemeinde aufzuzeigen. Ebenso soll die Aufmerksamkeit keltischen und provinzial-römischen Importen gewidmet werden. Mit der geschweiften bronzenen Fibel A 18a (vertreten auch durch die Varianten Altenburg und Dünsberg) und den eisernen Fibeln Kostrzewski Var. M-a ist der spätlatènezeitliche Horizont D2 (Stufe A der älteren Römischen Kaiserzeit) belegt. Im keramischen Inventar entspricht dieser Stufe lediglich ein halbkugeliges Gefäß mit facettiertem Rand und einer Verzierung mit geritzten Linien und schmalen Punkten. Die Stufe B1 der älteren Römischen Kaiserzeit wird im Nebovidy-Komplex vor allem durch eine große Menge norisch-pannonischer Trachtbestandteile repräsentiert – kräftig profilierte Fibeln A 67, Zweiknotenfibeln und Riemenbeschläge Garbsch B7 mit einem Verbindungsglied vom Typ Lekowo. Als wahrscheinlich einheimisch gelten eine Augenfibel A 49/50, Spitzhornbeschläge Andrzejowski D.1 und eine Reihe von Nadeln mit profiliertem Kopf. Für die Datierung

116


der Stufe B1 eignen sich auch Bruchstücke der Schwanenkopfkasserollen E 131–133 und die Schildfesseln Zieling B2, G2 und F2. Die jüngere Phase der älteren Römischen Kaiserzeit wird durch späte, kräftig profilierte Fibeln A 68 und Trompetenfibeln dargestellt. Außer einem provinzial-römischen Beispiel treten nicht nur barbarische bronzene, sondern auch eiserne Exemplare auf, die ursprünglich mit einem Silberdraht verziert waren. Vermutlich fallen in diesen Zeitabschnitt auch zahlreiche Bruchstücke von Bronzegefäßen sowie die Kasserolle mit rundem Loch E 140, die Kasserolle mit Thyrsosstab E 139 oder 142, und das Kelle-Sieb-Set mit ruderförmigem Griff E 160. Als Nachweis von jüngeren Ausrüstungteilen gilt die Schildfessel Zieling F4. In die Stufe B2 oder schon in C1 fällt eine Gürtelschnalle mit rechtickigem Rahmen Madyda-Legutko AG 16. Die Jüngere Römische Kaiserzeit ist im Nebovidy-Komplex durch provinzial-römische Fibeln stark vertreten. Neben den am Limes am häufigsten auftretenden Typen von Kniefibeln mit Kopfplatten taucht auch eine bronzene Ankerfibel mit Scharnierwerk auf. Genauso selten wie die Ankerfibel tritt im Barbaricum auch die Scharnierarmfibel auf, die oft als soldatische Spange betrachtet wird. Ein typischer Vetreter der Stufe C2 ist des Weiteren die Armbrustfibel mit dreieckig verbreitertem Fuss. Auf der Seite der nichtmetallischen Funden ist ein Dreilagenkamm mit gewölbtem Handgriff und Verzierungen mit Punktkreisen zu nennen. Leider ist eine exakte zeitliche Einordnung der Keramik schwierig, jedoch kann man feststellen, dass die Motive der Verzierung – im Dreieck angeordnete seichte Dellen oder Tannenzweigmotive – sehr wohl in die jüngerer Römische Kaiserzeit einzuordnen sind. Ein Großteil des keramischen Materials stammt aus der älteren Völkerwanderungszeit. Es wurde schon teilweise publiziert (Jiřík – Kostka 2006) und stellt eine wichtige Periode in der gesamten Ostmittelböhmischen Region dar. Höchstwahrscheinlich stammen diese Funde aus Siedlungen (aus sogenannten Siedlungsgruben, wie von F. Dvořák beschrieben). Hierbei handelt es sich um feinhergestellte Gefäße mit schrägen Kannelierungen oder horizontalen Leisten und um grobe Keramik, meistens in topfartiger Gestalt. Das keramische Material wird begleitet von einem Dreilagenkamm mit dreieckigem Handgriff und einem mit Ritzlinien verzierten beiseitigem Kamm. In die Völkerwanderungszeit fällt offenbar auch ein facettierter Dorn einer Gürtelschnalle, dessen Ende wie der Schnabel eines Raubvogels gestaltet ist. Vor allem auf Grund der Fibelfunde weist der Nebovidy-Komplex eine starke Verbindung mit dem norisch-pannonischen Grenzgebiet auf. Dies betrifft die ältesten Fibeln aus den Brandgräbern, wie z.B. die geschweifte Fibel A 18a Var. Altenburg, sowie auch spätere zahlreiche kräftig profilierte Spangen A 67, A 68 und A 236, eine provinziale Trompetenfibel, Kniefibeln mit Kopfplatte, eine Ankerfibel und eine Scharnierarmfibel. Außerdem findet man hier auch zahlreiche durch Brand beschädigte Bruchstücke von Bronzegefäßen, Kästchenbeschläge (samt Schlüssel), ein Stück von Terra Sigillata (Rheinzabern) mit halbfertigen Durchbohrung sowie Muschelschalen der Cypraea tigris (Kaurischnecke). Diese Importe belegen eine bestimmte Verbindung mit dem provinzial-römischen Gebieten, die noch detaillierten Auswertungen unterworfen werden sollen. Der oben erwähnte Komplex von Grab- und Siedlungsfunden von Nebovidy lässt sich mit anderen wichtigen mittelböhmischen Gräberfelder der älteren Römischen Kaiserzeit (Lomazice, Stehelčeves, Tišice, Tvršice) vergleichen. Hoffentlich wird es in den nächsten Schritten möglich sein, einige Grab- und Siedlungskomplexe zu begrenzen, sie im Gemeindebereich zu lokalisieren und schließlich davon ausgehend auf eine Regionalentwicklung schließen zu können. Abb. 1. Übersicht der aus der Nebovidy-gemeinde stammenden Funde, befindlich in der sammlung des Regionalmuseums Kolín Abb. 2. Funde der stufe LT D2b/RA Abb. 3. Funde der stufen B1 und B2

Abb. 4. Funde der stufen B1 und B2 Abb. 5. Funde der stufen C1 und C2 Abb. 6. Funde der stufen C3 und D1 Abb. 7. Auswahl von provinzial-römischen Importen

archeologie barbarů 2010 archäologie der barbaren 2010

Recommend Documents