BARBARSKÁ SÍDLIŠTĚ
SIEDLUNGEN DER BARBAREN Chronologische, wirtschaftliche und historische Aspekte ihrer Entwicklung aus der Sicht der neuen archäologischen Forschung (Archäologie der Barbaren 2007)
SPISY ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR BRNO 37
Eduard Droberjar — Balázs Komoróczy — Dagmar Vachůtová (edd.)
BARBARSKÁ SÍDLIŠTĚ Chronologické, ekonomické a historické aspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie barbarů 2007)
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY BRNO, V. V. I. BRNO 2008
Editoři: Eduard Droberjar, Balázs Komoróczy a Dagmar Vachůtová Redakce, sazba a obálka: Michal Lutovský
Kniha vyšla v rámci výzkumného záměru Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., č. 10507, výzkumného záměru Ústavu archeologie a muzeologie FF MU Brno č. MSM 0021622427 a s přispěním Katedry praktické a experimentální archeologie FF Univerzity Hradec Králové. Vydání knihy významně podpořili doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc., ředitel Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., a prof. Zdeněk Měřínský, CSc., ředitel Ústavu archeologie a muzeologie FF MU Brno.
© Archeologický ústav AV ČR Brno, v. v. i., 2008 ISBN 80-86023-89-3
PŘEDMLUVA Publikace, kterou předkládáme badatelské veřejnosti, se zabývá vybranými aspekty vývoje barbarských sídlišť na území Čech, Moravy a jihozápadního Slovenska (labsko-germánský okruh), resp. Polska (przeworská kultura). Problematika sídlištní archeologie závěru doby železné, doby římské a stěhování národů patří v současné době k vysoce aktuálním úkolům protohistorického bádání. Sídlištní výzkum se v barbariku musí nutně opírat o tři nosné pilíře: heuristiku využívající všech moderních metodických postupů oboru – analýzu a zveřejnění nálezových celků – syntézu se zvláštním zřetelem na širší historické souvislosti. Základem bádání o barbarských sídlištích musí být heuristika: provádění progresivních cílených systematických výzkumů a získávání nových pramenů aplikací široké škály metod nedestruktivní archeologie (jejíž výsledky se již nyní odrážejí např. ve značném nárůstu kovových artefaktů z povrchových vrstev sídlištních lokalit). Smyslem heuristické práce je poskytnout kvalitativně i kvantitativně reprezentativní soubor archeologických dat pro fundovanou analýzu, která se musí zabývat i doposud opomíjenou environmentální stránkou barbarských sídlišť. Jelikož protohistorická archeologie je archeologií historických komunit, neustále – v návaznosti na aktuální dílčí výsledky heuristiky a jejich analýz – se musí naše bádání pokoušet přispět také k řešení závažných historických otázek, týkajících se vývoje jednotlivých germánských kmenových útvarů. Za zvlášť přínosné v tomto směru můžeme na územích, jejichž pramenům je tato kniha věnována, považovat zkoumání všech aspektů kontaktů germánských společenstev a vyspělé antické civilizace římského impéria. Mimořádný význam pro chronologizaci sídlištního vývoje a pro možnost synchronizace protohistorických archeologických pramenů s absolutně-chronologickými historickými daty lze připsat událostem a důsledkům římského vojenského zásahu ve středním Podunají v době tzv. markomanských válek. Nezbytným společným znakem všech dílčích fází sídlištního bádání je pak včasná publikace výsledků, k čemuž chce svým dílem přispět také tato publikace. Jednotlivé kapitoly této knihy zpracovávají dílčí témata, která byla autory přednesena a za účasti dalších badatelů diskutována na III. protohistorické konferenci ve dnech 29. 10. – 2. 11. 2007 v Mikulově, jejímž hlavním tématem bylo: „Sídliště, sídlištní objekty a nálezy a jejich význam pro chronologii protohistorického vývoje“. Kniha vychází ve Spisech Archeologického ústavu AV ČR Brno a její podtitul „Archeologie barbarů 2007“ prozrazuje, že je volným pokračováním této konferenční řady. Knihu věnujeme doc. PhDr. Jaroslavu Tejralovi, DrSc., k významnému životnímu jubileu.
Brno – Hradec Králové květen 2008
Eduard Droberjar
Balázs Komoróczy
Dagmar Vachůtová
5
VORWORT Diese Publikation, die wir der breiten Forschungsöffentlichkeit vorlegen, beschäftigt sich mit ausgewählten Aspekten der Entwicklung der barbarischen Siedlungen in Böhmen, Mähren und in der südwestlichen Slowakei (elbgermanischer Kulturkreis), bzw. in Polen (Przeworsk Kultur). Die Problematik der Siedlungsarchäologie der ausgehenden Eisenzeit, der Römischen Kaiserzeit und der Völkerwanderungszeit gehört heutzutage zu den höchstaktuellen Aufgaben der frühgeschichtlichen Forschung. Die Erforschung der Siedlungen im Barbarikum muss unbedingt auf drei Tragsäulen basieren: Heuristik, die alle modernen methodischen Fachabläufe anwendet – Analyse und Veröffentlichung der Fundkomplexe – Synthese mit besonderer Einbeziehung der breiteren historischen Zusammenhänge. Die Grundlage der Forschung der barbarischen Siedlungen muss die Heuristik darstellen: Durchführung progressiver gezielter systematischer Grabungen und Gewinnung neuer Quellen mittels Anwendung breiter Skala nichtdestruktiver Methoden (deren Ergebnisse sich bereits heute z.B. in großem Zuwachs der Metallartefakte aus den oberen Schichten der Siedlungslokalitäten widerspiegeln). Der Sinn der heuristischen Arbeit ist die Bereitstellung einer sowohl qualitativ, als auch quantitativ repräsentativen Menge archäologischer Daten für eine fundierte Analyse, die sich auch mit der bisher vernachlässigten environmentalen Seite der barbarischen Siedlungen beschäftigen muss. Da die frühgeschichtliche Archäologie eine Archäologie historischer Gesellschaften ist, muss sich unsere Forschung stets bemühen, in Anbindung an aktuelle Teilergebnisse der Heuristik und ihrer Analysen, zur Lösung bedeutender historischer Fragen bezüglich der Entwicklung einzelner germanischer Stammgebilde beizutragen. Auf den Gebieten, deren Quellen diese Publikation gewidmet ist, können wir in dieser Hinsicht als besonders bedeutend die Erforschung aller Aspekte der Kontakte germanischer Völker mit der hochentwickelten Zivilisation des Römischen Imperiums halten. Eine außerordentliche Bedeutung für die Chronologie der Siedlungsentwicklung und für die Möglichkeit der Synchronisierung frühgeschichtlicher archäologischer Quellen mit absolut-chronologischen historischen Daten kann den Folgen des römischen militärischen Angriffs im mittleren Donauraum in Zeiten der sog. Markomannenkriege zugeschrieben werden. Ein unentbehrlicher gemeinsamer Nenner aller Teilphasen der Siedlungsforschung ist die rechtzeitige Veröffentlichung der Ergebnisse. Hierzu möchte auch diese Publikation beitragen. In den einzelnen Kapiteln dieses Buches werden Themen behandelt, die von den Autoren unter der Teilnahme weiterer Forscher an der III. frühgeschichtlichen Konferenz in den Tagen von 29. 11.–2. 11. 2007 in Mikulov vorgetragen und diskutiert wurden. Das Hauptthema dieser Konferenz war: „Siedlungen, Siedlungsobjekte und -funde und deren Bedeutung für die Chronologie der frühgeschichtlichen Entwicklung“. Das Buch wird in der Schriftenreihe des Archäologischen Instituts AV ČR Brno herausgegeben und ihr Untertitel „Archeologie barbarů 2007“ verrät, dass sie eine freie Fortsetzung dieser Konferenzreihe darstellt. Dieses Buch widmen wir Herrn Doz. Dr. Jaroslav Tejral zu seinem bedeutenden Lebensjubiläum.
Brno – Hradec Králové Mai 2008
Eduard Droberjar
6
Balázs Komoróczy
Dagmar Vachůtová
OBSAH I. PŘEHLED PROBLEMATIKY BARBARSKÝCH SÍDLIŠŤ V PROTOHISTORICKÉ ARCHEOLOGII Überblick der Problematik der barbarischen Siedlungen in der Archäologie der Frühgeschichte E duar d Dr ob e rj a r Aktuální stav výzkumu labsko-germánských sídlišť doby římské a doby stěhování národů v Čechách . . 11 Der aktuelle Forschungsstand der elbgermanischen Siedlungen der römischen Kaiserzeit und der völkerwanderungszeitlichen Siedlungen in Böhmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Dagm ar Vac h ů tová Stručný přehled bádání o sídlištích doby římské na Moravě Kurze Übersicht der kaiserzeitlichen Siedlungsforschung in Mähren
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
V ladim ír Vars i k Germánske sídliská na juhozápadnom Slovensku. Stručný prehľad bádania Germanische Siedlungen in der Südwestslowakei. Kurze Forschungsübersicht
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
M ac iej K ar wow s ki Stan badań nad osadami kultury przeworskiej w Polsce Zum Stand der Siedlungsforschung der Przeworsk-Kultur in Polen
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
II. KULTURNÍ A CHRONOLOGICKÉ ASPEKTY SÍDLIŠTNÍHO VÝVOJE U POLABSKÝCH GERMÁNŮ Kulturelle und chronologische Aspekte der Siedlungsentwicklung bei der Elbgermanen Jar os lav Tejra l Ke zvláštnostem sídlištního vývoje v době římské na území severně od středního Dunaje . . . . . . . . . . . . 67 Zu den Besonderheiten der kaiserzeitlichen Siedlungsentwicklung nördlich des mittleren Donauraumes . . . . . . 98 E duar d Dr ob e rj a r K chronologii nejstarších labsko-germánských (svébských) sídlišť v Čechách Zur Chronologie der ältesten elbgermanischen (suebischen) Siedlungen in Böhmen
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
Pet r Z av ř el Současný stav výzkumu sídlišť doby římské a doby stěhování národů v jižních Čechách . . . . . . . . . . . . 111 Der gegenwärtige Forschungsstand zu den römer- und völkerwanderungszeitlichen Siedlungen in Südböhmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Ján B elja k – Ti tu s Ko l n ík Štruktúra a vývoj germánskej osady v Štúrove Struktur und Entwicklung der germanischen Siedlung in Štúrovo
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
David V íc h Nálezy doby římské v jižní části Malé Hané Die Funde aus der Kaiserzeit im südlichen Teil der Boskovice-Furche
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
Radko S edlá č ek – Ja k u b H a l a m a – Ja n Jíl ek Nové germánské sídliště s nálezem terry sigillaty v Mikulovicích, okr. Pardubice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 New germanic settlement with Terra Sigillata finding in Mikulovice, Pardubice District . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Fra nt iš ek K a š p á rek Germánské sídliště z doby římské ve Slatinicích na Olomoucku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Germanische Siedlung aus der späteren römischen Kaiserzeit in Slatinice (Bez. Olomouc) . . . . . . . . . . . . . . . 199 M ila n Kuc ha ř ík – M ic h a l Bu re š – Iva n a P l einer ová – Jar osl av Ji ř ík Nové poznatky k osídlení západního okraje Prahy v 5. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 New contributions to the settlement of the western outskirts of Prague during the 5th Century A. D. . . . . . . . . 231 A gnies z k a R e s z c z y ń s k a Pohřeb z doby stěhování národů na sídlišti Trmice-Ústí nad Labem v kontextu obdobných nálezů . . . . 233 Eine Bestattung aus der Völkerwanderungszeit im Raum der Siedlung Trmice-Ústí nad Labem im Kontext den ähnlichen Befunden . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
III. KULTURNÍ A CHRONOLOGICKÉ ASPEKTY SÍDLIŠTNÍHO VÝVOJE PRZEWORSKÉ KULTURY Kulturelle und chronologische Aspekte der Siedlungsentwicklung in der Przeworsk-Kultur A ndr zej M ic h a ł ow s ki Piece ziemne ze stan. 1 w Szymanowicach (Szymkowie), woj. Dolnośląskie. Przyczynek do poznania struktury osad kultury przeworskiej Die Erdöfen aus der Fst. 1 in Szymanowice (Szymkowo), woi. Niederschlesien. Beitrag zur Erkennung der Struktur von Siedlungen der Przeworsk Kultur
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257
7
Pio t r Łuc z kiewic z Sobieszyn, Fdst. 14, pow. Ryki, Wojw. lubelskie. Eine Siedlung der Przeworsk-Kultur aus der jüngeren vorrömischen Eisenzeit und der frührömischen Kaiserzeit in Ostpolen . . . . . . . . . . . . 259 Osada kultury przeworskiej z młodszego okresu przedrzymskiego i okresu wpływów rzymskich w Sobieszynie, stan. 14, pow. Ryki, woj. lubelskie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 I wo na F lor kiewic z Dakische Elemente in der frühen Römischen Kaiserzeit in der Przeworsk-Kultur auf dem Gebiet Polens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 Elementy dackie w kulturze przeworskiej we wczesnym okresie rzymskim na obszarze Polski . . . . . . . . . . . . . 303 M ar ek O lędz ki The Settlement Complex of Wólka Domaniowska near Radom. Summing up of Archeological Investigation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 Zespół osadniczy z Wólki Domaniowskiej koło Radomia. Podsumowanie wyników badań . . . . . . . . . . . . . . . . . 324 M ar c in Juś ci ń s ki Tarkawica, st. 5 – osada kultury przeworskiej ze środkowego okresu rzymskiego na Lubelszczyźnie (Polska) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Tarkawica, Fdst. 5 – kaiserzeitliche Siedlung der Przeworsk-Kultur aus der Lubliner-Region (Ostpolen) . . . . . . 343 Da niel Ż y c hl i ń s ki Giecz i Cieśle – osady ludności kultury przeworskiej z okresu wędrówek ludów w Wielkopolsce . . . . . . 345 Giecz und Cieśle – zwei völkerwanderungszeitliche Siedlungen der Przeworsk-Kultur aus Großpolen . . . . . . 361
IV. ŘÍMSKÉ VOJENSKÉ AKTIVITY NA ÚZEMÍ PODUNAJSKÝCH SVÉBŮ Römische Militäraktivitäten auf dem Gebiet der Sueben im mittleren Donauraum B a láz s Ko m o ró c z y Hradisko (Burgstall) u Mušova ve světle výzkumů v letech 1994–2007 Hradisko (Burgstall) at Mušov in the light of results of excavations in 1994–2007
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437
S oňa K la nic ová Horizont nálezů z období markomanských válek na příkladu terry sigillaty z Hradiska u Mušova . . . . . . 439 Der Fundhorizont der Markomannenkriege am Beispiel der Terra Sigillata aus dem Burgstall bei Mušov . . . . 451 M ar ek K a láb ek Nové doklady římských a germánských aktivit v okolí Hulína New Evidence of Roman and Germanic Activities in the Neighbourhood of Hulín
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 453 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 460
M ar ek V lac h Římský krátkodobý tábor a nové nálezy z doby římské z Charvátské Nové Vsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461 Das römische kurzfristige Lager und neue Funde der römischen Kaiserzeit in Charvátská Nová Ves . . . . . . . . 467 K r is t ián E ls c h ek – Já n R a j tá r Ein temporäres römisches Feldlager in Závod (Westslowakei) Rímsky poľný tábor v Závode (západné Slovensko)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 469 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 476
V. VARIA M ac iej K ar wow s ki Ręcznie lepiona ceramika z osady kultury lateńskiej w Prellenkirchen w Dolnej Austrii . . . . . . . . . . . . . . 481 Die Handgefertigte Keramik aus der Siedlung der Latènekultur in Prellenkirchen Niederösterreich . . . . . . . . . 492 I gor B azov s k ý – R a d o s l av Č a m ba l – Mi l oš Gregor Výrobné objekty z neskorej doby laténskej v Chorvátskom Grobe, časť Čierna Voda . . . . . . . . . . . . . . . . 495 Spätlatènezeitliche Produktionsobjekte in Chorvátsky Grob, Ortsteil Čierna Voda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 513 Jar os lav J iř ík – J i ř í Váv ra Druhá etapa výzkumu pohřebiště z doby stěhování národů v Praze-Zličíně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 Die zweite Etappe der Ausgrabung des völkerwanderungszeitlichen Gräberfeldes in Prag-Zličín . . . . . . . . . . . 530 K r is t ý na Ur ba n ová Soubor textilních pozůstatků z doby stěhování národů ze sbírek oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze Fragments of textiles from Migration Period from collection of Departement of Pre- and Protohistory of National Museum
8
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 531
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 540
I. PŘEHLED PROBLEMATIKY BARBARSKÝCH SÍDLIŠŤ V PROTOHISTORICKÉ ARCHEOLOGII
ÜBERBLICK DER PROBLEMATIK DER BARBARISCHEN SIEDLUNGEN IN DER ARCHÄOLOGIE DER FRÜHGESCHICHTE
EDUARD DROBERJAR – BALÁZS KOMORÓCZY – DAGMAR VACHŮTOVÁ (EDD.) BARBARSKÁ SÍDLIŠTĚ CHRONOLOGICKÉ, EKONOMICKÉ A HISTORICKÉ ASPEKTY JEJICH VÝVOJE VE SVĚTLE NOVÝCH ARCHEOLOGICKÝCH VÝZKUMŮ
BRNO 2008, S. 161–176
NOVÉ GERMÁNSKÉ SÍDLIŠTĚ S NÁLEZEM TERRY SIGILLATY V MIKULOVICÍCH, OKR. PARDUBICE Radko Sedláček – Jakub Halama – Jan Jílek
1. ÚVOD Obec Mikulovice leží 3 km JJV od Pardubic přibližně v polovině cesty mezi Pardubicemi a Chrudimí (obr. 1). Zejména díky relativně malé nadmořské výšce a plochému georeliéfu východního Polabí dominuje prostoru, který je označován jako „mikulovická planina“, silueta Mikulovického kopce s barokním kostelíkem ve výšce 275 m n. m. Geologicky se jedná a tzv. svědecký vrch tvořený jílovci a slepenci jizerského souvrství. K úpatí kopce přiléhají šterkopísčité terasy řeky Chrudimky. Ty jsou dále překryty sprašovými závějemi, jež jsou charakteristické pro celý prostor „mikulovické planiny“ a vytvářejí ideální podmínky pro pravěké osídlení. Zejména díky činnosti řady cihelen v okolí jsou archeologické nálezy dobře známy, a to i z odborné literatury již od konce 19. a zejména počátku minulého století (Diviš 1901, 357; Eisner 1913, 37; Rosůlek 1909, 355; týž 1915–1916, 3; týž 1933–1934, 53, 83–84). Právě činnost cihelny v Mikulovicích způsobila, že část Mikulovického kopce byla dokonce odtěžena, a to za vysoké frekvence archeologických nálezů, které byly z velké části naštěstí zachráněny (Felcman 1899). Kromě prvně publikovaných únětických kostrových hrobů (Felcman 1899, 422–424) byla v Mikulovicích ke dnešku doložena lineární kultura, kultura nálevkovitých pohárů, věteřovská kultura, kultura popelnicových polí a díky výzkumům z posledních let mimořádně silné osídlení přechodného horizontu R HaD3/LT A (Sedláček, v tisku). Novou etapu výzkumů v Mikulovicích odstartovaly aktivity Státního památkového ústavu-Odborného územního pracoviště Pardubice konané od r. 2002. Od r. 2006 pokračuje v těchto výzkumech na kolonii rodinných domků v poloze „Pod Kostelem“ Východočeské muzeum v Pardubicích. Do dneška se podařilo pardubickému muzeu provést záchranný archeologický výzkum na celkem 15 parcelách určených pro výstavbu rodinných domků na západním svahu Mikulovického kopce. Plošný rozsah archeologického výzkumu byl podřízen konkrétním možnostem; nejčastěji byla zkoumána plocha nepatrně přesahující půdorys jednotlivých rodinných domků. To umožnilo učinit si určitou představu o prostorovém rozložení archeologických nálezů na poměrně rozsáhlé ploše. Mezi archeologickými objekty datovanými do únětické kultury, kultury slezskoplatěnické, příp. doby laténské se objekt č. 165 z doby římské jeví jako poměrně ojedinělý. Zlomky germánské keramiky byly prozatím rozeznány pouze v pří- Obr. 1. Mikulovice, okr. Pardubice. Poloha obce na slepé mapě východních Čech padě jedné kůlové jamky, která je od objektu 165 vzdálena 161
Obr. 2. Mikulovice, okr. Pardubice. Plán skryté plochy na ppč. 258/3
cca 20 m jižním směrem. Vzhledem ke stavu zpracování, které právě probíhá, však nelze tuto informaci chápat jako definitivní. Stopy výraznějšího osídlení z doby římské jsme však získali také v roce 2007 při archeologickém výzkumu další kolonie rodinných domků v Mikulovicích v poloze „V Loučkách“. Místo nálezu je od objektu 165 vzdáleno cca 80 m severozápadním směrem.
2. OBJEKT 165 Objekt 165 se nacházel na ppč. 258/3, jejímž výzkumem jsme zahajovali terénní kampaň roku 2007. Její plocha o výměře 120 m2 byla zkoumána od 2. do 14. března. Objekt 165 je největší odkrytou archeologickou situací na parcele a nacházel se v její střední části (obr. 2). Parcela 258/3 je zatím druhou nejníže položenou zkoumanou plochou celého výzkumu. Díky sklonu skryté plochy se tato skutečnost projevila dvojím typem podloží, do kterého se zahlubovaly archeologické situace. Zatímco v dolní části plochy byla odhalena již samotná říční štěrková terasa, horní část byla překryta bází sprašové závěje, která tvoří pokryv celého Mikulovického kopce. Objekt 165 je situován těsně nad vrstevnicí 249 m n. m., kterou lze chápat jako přibližné rozhraní obou zmíněných typů podloží. Proto jsou do sprašové hlíny zahloubeny pouze svrchní partie objektu, zatímco nejnižší již zasahují do stratigraficky nižší štěrkové terasy. Samotný objekt je nepravidelně osmičkového půdorysu s rozměry 330×280 cm (obr. 3). JZ lalok představuje pouze schodovité snížení které se dále svažuje k poměrně hrotitému dnu v hloubce 65 cm ve 162
Obr. 3. Mikulovice, okr. Pardubice. Kresebná dokumentace obj. 165
druhém SV laloku. Výplň tvořila tmavě hnědá hlinitá zemina s častými zrny mazanice. Četnost movitých archeologických nálezů ve srovnání s jinými objekty na lokalitě lze klasifikovat jako nízkou.
3. NÁLEZY Objekt č. 165 poskytl celkem 7 fragmentů terry sigillaty.1 Zlomky pochází z jihozápadní a východní části objektu z mechanické vrstvy 25 cm–dno. Všechny jsou z oblíbeného tvaru hluboké reliéfní mísy typu Drag. 37. Charakter materiálu, povrchu a kontext užitých reliéfních motivů svědčí pro to, že všechny fragmenty původně tvořily jedinou nádobu. 1
Dále v textu je pro označování termínu terra sigillata často užívána zkratka TS.
163
1. Obr. 4:1; foto 1:1 – zl. okraje mísy Drag. 37 (prům. ústí cca 18 cm, v. 4,7 cm, š. 6,3 cm, s. 6–8 mm); keramický materiál homogenní, tvrdý výpal, barvy cihlově červené s růžovým nádechem; povrch barvy (tmavě) hnědočervené, dobře zachovalý, více setřelý jen na okraji a místy v oblasti reliéfu, na jednom místě odlomený; matný lesk . Na okraji je patrný jeden „kazový“ důlek, vzniklý zřejmě při výrobě. Pod ovaleným okrajem a hladkým nezdobeným pásem širokým cca 16 mm navazuje část s reliéfní výzdobou: vejcovec pravděpodobně Rogers B 206, pod ním horizontální perlovec nejspíše Rogers A 2 nebo A 12 a v nejspodnějším místě velmi malá část blíže neidentifikovatelného motivu. 2. Obr. 4:2; foto 1:2 – zl. okraje mísy Drag. 37 (prům. ústí cca 18 cm, v. 4,3 cm, š. 4,2 cm, s. 6–7,5 mm); keramický materiál a povrch jako u zl. č. 1, reliéf je však více setřelý, matný lesk. Pod ovaleným okrajem a hladkým nezdobeným pásem širokým cca 16 mm vidíme vejcovec a perlovec stejných typů jako na zl. č. 1. 3. Obr. 4:3; foto 1:3 – část dna s nízkou nožkou a stěny mísy Drag. 37 (prům. nožky cca 7,5 cm, zach. v. 4 cm, š. 8,6 cm, d. 10,2 cm, s. stěny 6–8 mm, s. dna 9 mm); uprostřed spodku nádoby nepravidelný důlek. Keramický materiál homogenní, tvrdý výpal, barvy cihlově červené s růžovým nádechem; povrch barvy (tmavě) hnědočervené, setřelý nejvíce na hranách nožky a místy v oblasti reliéfu; matný lesk patrný jen v omezené míře. Prostor nad úzkou horizontální lištou vyplňovala kvalitní reliéfní výzdoba převážně zoomorfního charakteru: zachována celá postava napravo skákajícího jelena Osw. 1732 (= kozorožec Déch. 860), větší část doleva běžícího medvěda Osw. 1620, nahoře jsou přední a zadní končetiny pravděpodobně dvou stejných zvířat, snad skákajících panterů (Osw. 1509?, též srv. CGP, Pl. 105:13) a prohnutá listovitá ozdoba Rogers K 37. Uprostřed výšky výzdobného pole se též nachází šikmo položený kolek výrobce (úzký protáhlý, se zaoblenými konci), především ve spodní části značně setřelý, ve vrchní jsou čitelné 3–4 písmena (k jeho analýze viz dále). 4. Obr. 4:4; foto 1:4 – zl. těla mísy Drag. 37 (v. 2,7 cm, š. 4,7 cm, s. 6 mm); keramický materiál a povrch jako u předešlých fragmentů, reliéf mírně setřelý. Z reliéfní výzdoby patrná větší část pravděpodobně hřívy zvířete, nejspíše lva, nad ním perlovec stejného typu jako na zl. č. 1 a 2, dále na levém okraji malý relikt neidentifikovatelného reliéfního motivu. 5. Obr. 4:5; foto 1:5 – zl. těla mísy Drag. 37 (v. 4,7 cm, š. 1,2 cm, s. 6–7 mm); keramický materiál a povrch jako u předešlých fragmentů, reliéf však značně setřelý. Z reliéfní výzdoby taktéž patrná větší část pravděpodobně hřívy a končetiny zvířete, snad kráčejícího lva jako na předešlém fragmentu (srv. Oswald 1937, Pl. 50–53 – zvláště Osw. 1378); v horní části relikt vejcovce a perlovce stejných typů jako na zl. č. 1, 2 a 4. 6. Obr. 4:6; foto 1:6 – zl. těla mísy Drag. 37 (v. 1,7 cm, š. 2,9 cm, s. 5,5 mm); fragment je druhotně mírně přepálený do světle šedé barvy; povrch barvy tmavě hnědočervené, reliéf mírně setřelý. Z reliéfní výzdoby patrná listovitá ozdoba Rogers K 37 a na okraji malý relikt neidentifikovatelného motivu. 7. Obr. 4:7; foto 1:7 – zl. těla mísy Drag. 37 (v. 3,7 cm, š. 4,6 cm, s. 6–6,5 mm); fragment je druhotně přepálený do světle šedé barvy; povrch tmavě hnědý; značně setřelý jak z vnitřní, tak z vnější strany včetně reliéfu. Pod vejcovcem a perlovcem stejných typů jako na zl. č. 1, 2, 4 a 5 jsou části dvou identických zvířat běžících vpravo – snad panterů Osw. 1509 (jako na zl. č. 3).
Z výplně objektu č. 165 bylo kromě výše zmíněných fragmentů TS získáno osmnáct zlomků germánské keramiky, z nichž pět je typických, dále mazanice a zvířecí kosti. Západní část, vrstva 0–25 cm 8. Obr. 5:1 – střep z výdutě nádoby, zdobený žlábkem. Povrch je hlazený, šedočerné barvy. Rozm. 5,5×6,1 cm. Východní část 9. Obr. 5:2 – střep z výdutě nádoby, zdobený rytými liniemi typu Droberjar 951 (Droberjar 1997, Abb. 27:951). Povrch je hrubý, hnědočervené barvy. V materiálu je patrná příměs písku. Rozm. 4×3,5 cm. 10. Obr. 5:3 – střep ze stěny nádoby, zdobený nehtováním typu Droberjar 111 (Droberjar 1997, Abb. 16:111). V materiálu je patrná příměs grafitu. Povrch je hladký, šedočerné barvy. Rozm. 4,9×5,4 cm. 11. Obr. 5:4 – střep ze stěny nádoby, zdobený zhuštěnými rytými liniemi typu Droberjar 311 (Droberjar 1997, Abb. 20:311). Povrch je hrubý, okrové barvy. Rozm. 3,7×2,6 cm. 12. Obr. 5:5 – střep z výdutě esovitého hrnce typu Droberjar 2100 (Droberjar 1997, Abb. 34). Povrch je hlazený, šedé barvy. Rozm. 7,1×6,2 cm.
164
1
2
3
4
5
7 6
Foto. 1. Mikulovice, okr. Pardubice. Fragmenty mísy TS Drag. 37 (foto G. Leite)
165
Obr. 4. Mikulovice, okr. Pardubice. Fragmenty mísy TS Drag. 37 (kresba G. Leite)
4. VYHODNOCENÍ NÁLEZŮ 4.1. Terra Sigillata Hledání analogií Dle identifikovaných reliéfních motivů můžeme rekonstruovat přibližnou podobu reliéfní výzdoby této mísy (prům. ústí cca 180 mm a prům. podstavného kruhu 75 mm). Pod horizontálně umístěnými vejcovcem a perlovcem probíhal široký pás s volně rozmístěnými, opakujícími se motivy (tzv. volný styl) divokých zvířat v běhu či skoku: ve spodní části medvěd a jelen (kozorožec), nad nimi panter a snad lev (?), volně mezi zvířaty se nacházely prohnuté listovité ozdoby. Kvalita reliéfu, charakter materiálu i povrchu a především reliéfní motivy nás jednoznačně odkazují ke středogalské produkci. Analogie nacházíme hlavně u výrobců Paternus II a Laxtucissa. Oba dva mimo jiné motivy používali jak vejcovec Rogers B 206 (Laxtucissa – CGP, 225, Fig. 27:1; Paternus II – CGP, 236, Fig. 30:3), perlovec Rogers A 2 (A 12 pouze u Paterna) tak i lístek Rogers K 37 (Laxtucissa – CGP, Fig. 27:12; Paternus II – CGP, Fig. 30:14). Zobrazení divokých zvířat v pohybu v hlavním výzdobném poli známe též u obou těchto mistrů. Zdá se, že více analogií se objevuje na nádobách přisouzených Paternovi (II): hned několik velmi dobrých srovnání nabízí CGP, Pl. 106, dále např. na sigillatě z Brigetia (Kuzmová 1992, 50, Tab. 5:79, 6:81b), Vindobony (Weber-Hiden 1996, 144, Tf. 47:3), Iuvava (Kar166
Obr. 5. Mikulovice, okr. Pardubice. Nálezy domácí germánské keramiky z obj. 165 (kresba J. Jílek)
nitsch 1971, 130, Tf. 36:3) nebo Aquinca (Juhász 1936, 44–45, Tab. III: 9–12; Gabler – Kocztur 1977, 75, Tab. I). Dřívější, poněkud časnější dataci tvorby Paterna II, posunul B. R. Hartley na období teprve po r. 160 n. l.; ve studii C. Bemonta se počítá s časovým intervalem 160–190 n. l. (shrnutí Tyszler 1999, 32). Tato datace byla přijata nebo jen lehce korigována, např.: CGP, 239; Gabler 1994, 357; Faber 1994; Weber-Hiden 1996, 33; Kandler-Zöchmann 1997, 104, 142; Erdrich 2001, 53; Groh – Sedlmayer 2006, 220, Tab. 85. Dobré analogie, i když v menším počtu, však shledáváme též u Laxtucissy (CGP, Pl. 98:9, 14; Weber-Hiden 1996, 132, Tf. 41:10); datace jeho výrobků je oproti Paternovi II mírně časnější – dle B. R. Hartleye (1972, 32–33, Tab. V) začal produkovat již před r. 160 n. l., většinou se uvádí datační rozmezí 150–170 n. l. (např. CGP, 229; Kandler-Zöchmann 1997, 104, 142; Tyszler 1999, 32; Groh – Sedlmayer 2006, 220, Tab. 85) nebo 150–180 (Gabler – Vaday 1986, 33; Gabler – Pichlerová 1996, 9596; Kuzmová 1992, 45, 49). Bylo zjištěno, že pozdější produkce Laxtucissy měla blízko právě k dílnám Paterna II (shrnutí např. Weber-Hiden 1996, 33), z čehož vyplývá nejednoznačnost identifikace některých TS fragmentů – tyto pak často bývají publikovány s určením Laxtucissa/Paternus II či Paternus/Laxtucissa a s širší datací 150–190 n. l. (např. Groh – Sedlmayer 2006, 220, Tab. 85). Mikulovickým fragmentům je blízkých několik zlomků TS (zvířata v pohybu, mezi nimi ona listovitá ozdoba Rogers K37) – jeden z Vindobony (určený jako „Paternus nebo Laxtucissa“ – Weber-Hiden 1996, 136, Tf. 43:2), další z Gerulaty (určený 167
jako „Laxtucissa nebo Paternus II“ – Dekan – Kuzmová 1996, 155, Taf. 11:85); fragment s odpovídajícím vejcovcem i perlovcem a s částí lva pod nimi pochází z Brigetia (určený jako „Laxtucissa/Paternus“ – Kuzmová 1992, 45, Tab. 3:38). Novějšími nálezy jsou také 4 zlomky okraje, těla a nožky z jedné mísy Drag. 37 z římského tábora v Mušově-Burgstallu, kterou S. Klanicová určuje jako Laxtucissa/Paternus.2 Sigillata obou těchto výrobců se nálezově vyskytuje jak v provinciích, tak na četných místech limitu– značně převažují kusy připisované Paternovi, resp. Paternovi II. Obdobnou situaci shledáváme též v barbariku (tab. 1). Svědectví kolku Na fragmentu č. 3 se ve výzdobném poli též nachází šikmo položený kolek výrobce, sice již poněkud setřelý, ovšem stále jsou tam patrná 4 písmena ve druhé části kolku, otisknutá retrograficky: ..TVCI (foto 2; obr. 4:3). Původní celou podobu jména nám pak již spolehlivě rozšifrují četné odpovídající analogie – LAXTUCI – viz např. CGP, Pl. 97:1–4,6,7 (nejlépe Pl. 97:2 – obr. 6) a Pl.100:23,24; výborná analogie též na zlomku Drag. 37 ze Sorviodura, dnešního Straubingu (Walke 1965, 30, Tf. 12:3) – obr. 7. Dále ze známé lokality Regensburg-Kumpfmühl pochází také jen část kolku [LAXT]VCI (retrograficky) na míse Drag. 37 (Fischer 1981, 95, Abb. 17:94; Faber 1994, 198) – obr. 8. Z okolí Regensburgu je to ještě fragment s celým kolkem LAXTVCISS (opět retrograficky) – Fischer 1990, 53, Tf. 1 C,2 – obr. 9. Mikulovickou sigillatu tedy můžeme se vší pravděpodobností připsat mistru jménem Laxtucissa. Na území Čech je to již třetí doklad kolku na nádobě TS – slavná celá mísa Drag. 37 z Neratovic nese kolek CIRIVNA F (také v retrografické podobě) – Heiligenberg, mistr Ciriuna, 150–170/180 n. l. (Horáková-Jansová 1929, 43–46, obr. 19; Halama 2007, 203, 210). Část kolku známe z fragmentu dna snad talíře Drag. 18/31 z Berouna, s posledními 3 písmeny ..API – pravděpodobně Lezoux, (M)api(llus)?, 120–150 n. l. (Jančo 2004, 478–480, obr. 5:10). Tab. 1. Zastoupení TS Paterna a Laxtucissy v jednotlivých oblastech barbarika
Údaje dle Erdrich 2001, 52; Laser 1998, 11, Tab. 2; Tyszler 1999a, 29, 32, Tab. VI; Halama 2007, 224, Tab. 10; Droberjar 1991, 28, Abb. 4; Klanicová 2007, 178, Tab. 4; Stuppner 1994b, 91, Liste 1; Kuzmová 1997, 18; Gabler – Vaday 1986, 15, 31.
Výskyt TS připsané Laxtucissovi v barbariku a jeho postavení v chronologii Jak vyplývá z tab. 1, prozatím jsou z oblastí středoevropského barbarika známy fragmenty snad pouze osmi reliéfních nádob spojovaných s Laxtucissou (bohužel bližší literatura k TS z Dolního Rakouska nám nebyla přístupná, A. Stuppner, 1994b, 91, Liste 1, pouze udává počet 3 TS připsaných Laxtucissovi). Fragment mísy Drag. 37 z východní části Maďarska (tedy z oblasti barbarika mezi provinciemi Panonií a Dacií), z lokality Felsözsolca (Kom. Borsod-Abaúj-Zemplén, Kr. Miskolc), byl nalezen v pískovně (Gabler – Vaday 1986, 15). Zlomky Drag. 37 z polské lokality Kietrz (woj. opolskie, stan. 7) pochází snad z výbavy hrobů č. 24 nebo 25 (katalog 3.1-3) a jeden ojedinělý (katalog 6.1) – Tyszler 1999a, 29, Tab. VI; 1999b, 39–40, Tab. 24:2–3,5. Ostatní TS je evidována ze sídlištního prostředí – fragmenty Drag. 37 z českých lokalit Mikulovice a Hostín byly součástí sídlištních jam (k objektu v Mikulovicích pojednáno na jiném místě tohoto článku); v případě Hostína šlo bohužel o starý výzkum bez náležité do2
Viz referát „Nálezy terry sigillaty z Mušova-Burgstallu“ Mgr. S. Klanicové, proslovený na III. protohistorické konferenci v Mikulově (29. 10.–2. 11. 2007).
168
Obr. 6. Lezoux. Výřez fragmentu TS s analogickým kolkem Laxtucissy (dle CGP, Pl. 97:2)
Foto. 2. Mikulovice, okr. Pardubice. Detail fragmentu s kolkem na TS (foto G. Leite)
Obr. 8. Regensburg-Kumpfmühl. Výřez fragmentu TS s analogickým kolkem Laxtucissy (dle Fischer 1981, 95, Abb. 17:94)
Obr. 7. Sorviodurum (dnešní Straubing). Fragment TS s analogickým kolkem Laxtucissy (dle Walke 1965, 30, Tf. 12:3)
Obr. 9. Regensburg-okolí. Výřez fragmentu TS s analogickým kolkem Laxtucissy (dle Fischer 1990, 53, Tf. 1. C,2)
kumentace, pravděpodobně se navíc jednalo o smíšený nálezový celek (viz dále). Poslední fragment, taktéž Drag. 37 (mj. pod reliéfním pásem část sgrafita) ze slovenského Štúrova (okr. Nové Zámky, poloha Vojenské cvičisko, jihozápadně soutoku Hronu s Dunajem, cca 4–5 km od antické Solvy), pochází z chaty 4 (Kuzmová – Roth 1988, 103, obr. 23:5; Beljak – Kolník 2007, 135–136, tab. 1, obr. 1). Objekt byl časově zařazen do stupně C1, začátku mladší doby římské, někam na přelom 2 a 3. stol. n. l.; z jeho výplně bylo vyzvednuto kromě četných zlomků germánských nádob také více fragmentů panonské spotřební keramiky (šedá jemná i drsná, nejvíce však zastoupena keramika cihlovočervená) – Beljak – Kolník 2007, 142–143, obr. 10–11. Jak již bylo obšírněji uvedeno výše, při dataci období činnosti Laxtucissy zacházejí badatelé s rozmezím cca 150–170 nebo 150–180 n. l. To znamená dobu před markomanskými válkami a případně jejich průběh. Výskytem sigillaty v tzv. zánikových horizontech v podunajských provinciích, které spojuje s markomanskými válkami, se zabýval D. Gabler; svou pozornost zaměřil především na Panonii. Výrobky Laxtucissy odtud uvádí ze zánikových horizontů v Carnuntu3, Aquincu4 a lokality Pécsvárad. Zatímco ve východní části Panonie uvažuje hlavně o souvislostech s vpádem Sarmatů kolem r. 178 (mj. se odvolává na zprávy Cassia Dia), v západní části Panonie a východním Noriku počítá hlavně s vpádem Markomanů r. 170 (Gabler 1994, 356–359, 366, Tab. 1). V provinciích Raetie a Horní Germánie se T. Fischer pokusil sledovat tzv. zánikové horizonty časově srovnatelné se zánikovým horizontem kastelu a vicu v Regensburgu-Kumpfmühlu (po r. 172 n. l. a před r. 179 n. l.). Z požárových vrstev této lokality pocházela často přepálená sigillata středogalské proveni3
Z Carnunta se jedná o druhotně přepálené fragmenty středogalské TS (mj. zastoupen i Paternus II) z civilního města (Gabler 1994, 356, 359, Abb. 1:3 – Laxtucissa).
4
Jde o známý depot TS z požárové vrstvy z Aquinca (civilního města), který se skládal z 61 ks (mj. též zastoupen Paternus, kromě dalších středogalských mistrů zde byly identifikovány i výrobky Cobnerta a Ceriala z Rheinzabernu) – Juhász 1936; Gabler – Cocztur 1977, 75, Tab. I; Gabler 1994, 357.
169
ence (zejména zastoupen Cinnamus), dále TS z dílen v Heiligenbergu a Rheinzabernu (pouze skup. Bernhard Ia) – Fischer 1994, 343–344 a dále. Z tohoto kontextu také pochází fragment TS s kolkem Laxtucissy (viz výše), je stratifikován do periody 2 a fáze 2B („Markomannenhorizont“)5; jeho přísun do Raetie je datován v rozmezí od 145/160 do 70. let 2. století (Faber 1994, 184, 198). Konec dovozu středogalské produkce do oblastí provincie Raetie předpokládá T. Fischer kolem r. 180 n. l. (není již zastoupena v legionářském táboře, založeném r. 179 n. l. v Regensburgu; Fischer 1994, 343–344), podobná zjištění se vztahují i na Panonii a Noricum (např. Stuppner 1994a, 287–288; Ruprechtsberger 2005, 190). Otázka, zda vůbec, případně v jaké míře a jakým způsobem, se sigillata dostávala do oblastí barbarika i v průběhu markomanských válek, patří k často řešeným úvahám. Problémem je, že markomanské války trvaly v porovnání s možnostmi absolutní datace TS jen krátce, nicméně pro oblasti Moravy, severní části Dolního Rakouska, jihozápadního Slovenska i Polska se počítá pravděpodobně se sice redukovaným, ale nepřerušeným přísunem středogalské a časné rheinzabernské sigillaty i v tomto válečném období (Droberjar 1991, 35; Stuppner 1994b, 75; Kuzmová 1994, 245–248; 1997, 91; Tyszler 1999a, 73). Postavení nálezu mikulovické sigillaty v rámci regionu a širší souvislosti TS z Mikulovic pro nás představuje zatím nejvýchodnější nález svého druhu v rámci Čech. V regionu východních Čech se jedná teprve o čtvrtou, resp. třetí prokázanou lokalitu (Halama 2007, 239, mapa 1): údajnou sigillatu ze Sobčic (okr. Jičín) uvedl do literatury již J. L. Píč (1905, 307), objevena měla být na pozemku p. mlynáře Šandery jižně od obce. Artefakt je ovšem nerevidovatelný, neměl jej k dispozici již ani V. Sakař při tvorbě svých soupisů (1956, 62; 1970, 56). Ve Slavhosticích (okr. Jičín) byla při polních pracích ve 40. letech 20. století v trati Na Provázku nalezena část talíře na prstencovité nožce, kterou V. Sakař určil jako tzv. pozdní sigillatu, pravděpodobně severoafrické produkce (4.–1. polovina 5. století) – Sakař 1956, 62–63, obr. 3:5; 1970, 41. Nedávno zkoumané germánské sídliště v rámci lokality Osice (okr. Hradec Králové), poloha Skupice (Novák – Sigl 2007, 64), vydalo menší fragment těla hladké TS neurčitelného tvaru, dle charakteru materiálu a povrchu snad z okruhu dílen v Rheinzabernu (cca polovina 2.–polovina 3. století) – Halama 2007, 203, obr. 3:6. Osice tak zatím představují jedinou východočeskou lokalitu s výskytem sigillaty časově alespoň rámcově srovnatelné s TS z Mikulovic. Nové nálezy sigillaty ve východních Čechách také evokují otázku směru přísunu římského keramického zboží z provincií do tohoto regionu. Vedle tradičně uvažovaných spojnic z norického Lauriaka (nebo oblasti mezi Lauriakem a Lentií) přes jižní Čechy do dalších oblastí české kotliny (např. Sakař 1994; Zavřel 1999, 504) nebo dalších alternativ v rámci noricko-raetského úseku limitu (Košnar – Břicháček 1999, 169) lze také uvažovat o trasách z Podunají přes Moravu, nejspíše tzv. Trstěnickou stezkou, jak např. již pro časnou dobu římskou (stupně Eggers A–B1) předpokládá E. Droberjar (2007, 58). Mikulovická sigillata patří do okruhu výrobků středogalské provenience, které v nálezech z Čech tvoří téměř třetinový podíl (Halama 2007, 209, tab. 2, 10, mapa 3), nejbližší lokality se středogalskou TS leží ve východní části středních Čech (Kutná Hora-Sedlec, Opolany, dále Kšely a Dobřichov). Na území Moravy bylo sice identifikováno početně mnohem více kusů středogalské sigillaty, které ovšem tvoří pětinový podíl (20,1 %) z celkového počtu zde určitelných výrobků (Klanicová 2007, 177).
4.2. Germánská keramika Z pěti zlomků je možné pouze v jednom případě (obr. 5:5) rekonstruovat podobu nádoby, tu lze připsat esovitému hrnci typu Droberjar 2100 (Droberjar 1997, Abb. 34) nebo ke IV. formě domácí germánské keramiky z Branče (Kolník – Varsik – Vladár 2007, obr. 25). Popisovaný keramický tvar je znám již z celků datovaných do stupně B1b (Elschek 1995, 40, Abb. 2:18), hojně je zastoupen ve stupních B2, B2b resp. B2/C1 (Tejral 1998, 181–183) a dále pak v mladší a pozdní době římské, kde se stává jedním z vůdčích keramických tvarů (Kolník – Varsik – Vladár 2007, 27). Zbylé čtyři střepy (obr. 5:1-4) se díky výzdobě hlásí ke standardnímu keramickému materiálu, který je znám z germánských sídlišť po celé 2. století, tedy z relativně chronologického stupně B2. Výzdobu provedenou rytými liniemi a nehtováním registrujeme také ve B2b resp. B2b/C1a, B2/C1 v pojetí J. Tej5
Také mj. TS Paterna II je též stratifikována do tohoto horizontu (Faber 1994, 184).
170
Obr. 10. Hostín, okr. Mělník. Fragmenty TS
rala (1992; 412–415, Abb. 25; 1998, 181–183, Abb. 1). Tento druh dekoru se poté udržuje v oblibě i v 1. polovině 3. století. Přesnější časové určení nelze u těchto několika zlomků získat. Dobré srovnání s nálezy z Mikulovic poskytuje materiál získaný povrchovou prospekcí při stavbě čistící stanice ve Vysokém Mýtě (Vokolek 1993, 60–61, obr. 2–4) a soubor z Nepolis (Vokolek 1985, 78–81, tab. 2). V Čechách máme bohužel jen velmi málo lépe určitelných nálezů TS, které byly nalezeny v blíže datovatelných archeologických objektech, případně datace takovýchto objektů nebyla zatím publikována. Co se týče středogalské sigillaty obdobné datace jako TS z Mikulovic pocházející z odatovaného objektu, lze zatím uvést pouze jeden nález z jihočeského Sedlce – ve výplni obj. č. 16–17/80 (polozemnice) byl objeven fragment mísy Drag. 37 určené jako Cinnamus (140–170 n. l.), bohatý soubor germánské keramiky patří stupni C1 (Košnar – Břicháček 1999, 161).
5. EXKURZ: LAXTUCISSA Z HOSTÍNA Před 100 lety publikoval klasik české archeologie J. L. Píč zajímavý objekt ze zřejmě polykulturní lokality u obce Hostín (okr. Mělník, Středočeský kraj). Uvádí, že při sběrech keramiky na zoraném poli byly zjištěny a záhy prozkoumány sídlištní jámy. Z objektů popisuje jako zajímavou pouze jednu sídlištní jámu (délka a šířka 3 m, hloubka 0,6 m) s prohloubeným ohništěm v jihozápadní části. Ve spodní vrstvě prý byly nalezeny vedle zvířecích kostí zlomky keramiky „plátenického typu“, tato byla překryta vrstvou „vypálené země, patrně mazanicí“, na ní ležela další popelová vrstva „se střepy z doby císařství římského, mezi jiným i střep tzv. terra sigillata, i střepy s kroužkovým ornamentem s tečkou uprostřed“. Vrstva byla opět překryta stopy požáru v podobě vypálené vrstvy mazanice a na ní ještě ležela třetí popelovitá vrstva „se střepy hradištními“ (Píč 1908–1909, 196–197). Evidentně se zde tedy jednalo o superpozice časově různých kontextů, jejichž výplně se mohly částečně promísit. Zatímco J. L. Píč psal pouze o „střepu“ sigillaty, H. Preidel již uváděl „Scherben“ (Preidel 1930, 170) a V. Sakař analyzoval fragmenty dva (inv. č. 5033 a 5034) – větší, lehce přepálený, z mísy Drag. 37 s reliéfní výzdobou (části perlovce, vejcovce, vícelaločného listu a páv) správně určil jako výrobek Laxtucissy (Sakař 1956, 54, obr. 3:2; Halama 2007, 202, obr. 4:2) – obr. 10:2 a malý zlomek klasifikoval jako tvarově blíže neurčený hluboký talíř („catillus“) – Sakař 1956, 54; 1970, 30. J. L. Píč jej pro malou velikost pravděpodobně coby sigillatu přehlédl či vůbec nerozpoznal. Jedná se však také o fragment mísy Drag. 37, malý relikt neidentifikovatelného vejcovce a část hladkého nezdobeného pásu nad ním – obr. 10:1; dle charakteru materiálu a povrchu by též mohl být středogalským výrobkem (Halama 2007, 202, obr. 4:16).
6
V citované práci byly k objektu z Hostína uvedeny 3 fragmenty sigillaty (jako komponenty 9.a–c) – omylem zde totiž byl menší zlomek zdvojen v rámci komponent 9.b–c (9.b byl brán jako nově analyzovaný malý frg. Drag. 37 s malým reliktem vejcovce a 9c jako onen Sakařův catillus – jedná se však o tentýž exemplář, o čemž svědčí jak rozměry, tak inv. č. 5034).
171
Obr. 11. Hostín, okr. Mělník. Fragmenty germánské keramiky z jámy s TS
Ve sbírkách NM jsou odtud v katalogizačním systému DEMUS zapsány časově rozdílné keramické zlomky a jedno kostěné šídlo pod inv. čísly 5025–50387 a dále keramické zlomky pod inv. č. 4921–4974.8 Germánským nálezům z prvního souboru (inv. č. 5030–32, 5035) hostínského objektu se stručně věnoval už V. Sakař (1956, 53–54, obr. 2); všechny germánské nálezy z tohoto výzkumu (tedy včetně fragmentů inv. č. 4939–4961) zahrnula do své práce zabývající se mladším úsekem starší d. římské K. Motyková – kolekci popisuje jako fragmenty většinou hrubších nádob, jen zřídka zdobených (z prvního souboru k nim patří větší fragment mísovité nádoby s výzdobou nehtovitých vrypů ve spodní části – inv. 7
V katalogizačním systému (DEMUS) NM jsou zapsány pod inv.č. 5026–5029 fragmenty laténské keramiky (mj. dva jsou zdobeny kroužkovými kolky, jež by odpovídaly Píčovu popisu střepů z vrstvy s TS), inv. č. 5030–32 a 5035 patří fragmentům germánské keramiky; 5036–5037 jsou raně středověké střepy a č. 5038 má kostěné šídlo. Tyto artefakty se zřejmě dostaly do sbírek NM již prostřednictvím J. L. Píče. Děkujeme Ing. B. Kreibichové (NM Praha) za laskavé poskytnutí nálezů k dokumentaci a zpřístupnění údajů z katalog. sytému DEMUS; dále děkujeme vedení prehistorického oddělení NM za publikační souhlas.
8
Pod inv. č. 4921–4938 zapsáno 18 frg. laténské keramiky; 4939–4961 patří keramice d. římské; 4962–4974 je 16 frg. keramiky knovízské kultury. K celému souboru 4921–4974 je uvedeno, že se jedná o dar Leop. Škorpila – bratry Škorpilovi J. L. Píč zmiňuje jako přímé účastníky popisovaného výzkumu v Hostíně. Ovšem není jisté, zda tyto nálezy lze spojovat také s objektem se sigillatou nebo zda pocházejí z jiných kontextů v rámci tohoto starého výzkumu. Za zpřístupnění údajů z katalog. systému DEMUS děkujeme Mgr. K. Urbanové (NM Praha).
172
č. 5031 – obr. 11:2), zajímavější je část džbánovité nádoby s černým povrchem, zdobeným meandrovitým vzorem provedeným ozubeným kolečkem (inv. č. 5030) – obr. 11:1. Fragment výdutě jiné nádoby s rytou a plastickou výzdobou (inv. č. 5032) již řadí do mladší d. římské – obr. 11:4 (Motyková-Šneidrová 1967, 20). Nejmladším z prvního souboru však bude větší fragment nádoby zdobené dvěma pásy několikanásobných vlnic a dvěma horizontálními žlábky (č. 5035) – obr. 11:3, jak naznačuje např. analogie z pohřebiště v Plotišti nad Labem (Rybová 1979, Abb. 68:1).
6. ZÁVĚR Nález 7 fragmentů sigillaty pocházející z jediné nádoby je v rámci Čech dosti výjimečný; na základě analýzy reliéfní výzdoby a kolku byla určena jako výrobek mistra Laxtucissy, působícího v období cca 150– 170/180 n. l. ve středogalských dílnách. Přibližně do tohoto časového období právě spadá též většina blíže datovatelných nálezů TS středogalské provenience z Čech. Zjištění z Mikulovic spolu s dalšími nálezy z prostoru „mikulovické planiny“ např. z Blata (Motyková-Šneidrová 1963, 9, Abb. 1:4), Dražkovic (Sedláček 2006; Sedláček a kol., v tisku), Třebosic (Sigl – Vokolek 1983, 10; Kalferst – Sigl – Vokolek 1989, 18; Vokolek 1989, 25) a Dřenic (Sigl – Vokolek 1986, 11), zřetelně poukazují na koncentraci památek z doby římské na Pardubicku. Germánské osídlení se od zmíněné oblasti dále rozprostírá i jižním směrem na Chrudimsko. Z významnějších lokalit uveďme Úhřetice (Musil – Jílek – Vích, v tisku, tam i starší literatura), Tuněchody (Sigl – Vokolek 1983, 11) a Hrochův Týnec (Motyková-Šneidrová 1967, 20–21, Taf. XXVI; Sigl – Vokolek 1986, 13). Je tedy zřejmé, že širší oblast mezi Pardubicemi a Chrudimí spolu s povodím řeky Loučné (Vích 2007, 186, 190) představuje tak jako v předchozích obdobích pravěkého vývoje významnou sídelní oblast východních Čech.
LITERATURA Beljak, J. – Kolník, T. 2007: Rímskoprovinciálna keramika z germánskej osady v Štúrove. In: Archeologie barbarů 2006. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. Supplementum 3. České Budějovice, 135–157. CGP: Stanfield, J. A. – Simpson, G. 1990: Central Gaulish Potters. London (nové přepracované vydání). Čistecký, V. 1901: V kruhovce Mikulovické, Památky archeologické 19, 357. Déch.: Déchelette, J. 1904: Les vases céramiques ornés de la Gaule Romaine II. Paris. Dekan, J. – Kuzmová, K. 1996: Terra Sigillata in Rusovce-Bergl. Reperta Annis 1964–1969. In: Kuzmová, K. – Rajtár, J., Gerulata I. Nitra, 145–192. Droberjar, E. 1991: Terra Sigillata in Mähren. Funde aus germanischen Lokalitäten. Brno. Droberjar, E. 1997: Studien zu den germanischen Siedlungen der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. Fontes Archaeologici Pragenses 21. Pragae. Droberjar, E. 2007: „Veteres illic Sueborum praedae et nostris e provinciis lixae ac negotiatores reperti...“ (Tacitus, Ann. II,62,3). K interpretaci římských importů u českých Svébů v době Marobudově. In: Archeologie barbarů 2006. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. Supplementum 3. České Budějovice, 41–91. Eisner, J. 1913: Pohřebiště lužického typu v Srchu u Pardubic, Památky archeologické 25, 36–38. Elschek, K. 1995: Die germanische Besiedlung von Bratislava-Dúbravka während der älteren römischen Kaiserzeit. In: Tejral, J. – Pieta, K. – Rajtár, J. (edd.), Kelten, Germanen, Römern vom Ausklang der Latène-Zivilization bis zum 2. Jahrhundert im Mitteldonaugebiet. Brno–Nitra, 39–52. Erdrich, M. 2001: Rom und die Barbaren. Das Verhältnis zwischen dem Imperium Romanum und den germanischen Stämmen vor seiner Nordwestgrenze von der späten römischen Republik bis zum Gallischen Sonderreich. Mainz. Faber, A. 1994: Das römische Auxiliarkastell und der vicus von Regensburg-Kumpfmühl. Münchner Beiträge zur Vor- und Frühgeschichte 49. München. Felcman, J. 1899: Archaeologická vycházka do východních Čech, Památky archeologické 18, 411–424. Fischer, T. 1981: Zur Chronologie der römischen Fundstellen um Regensburg, Bayerische Vorgesblätter 46, 63–104. Fischer, T. 1990: Das Umland des römischen Regensburg. Münchner Beiträge zur Vor- und Frühgeschichte. Band 42. Text und Tafeln. München.
173
Fischer, T. 1994: Archäologische Zeugnisse der Markomannenkriege (166–180 n. Chr.) in Raetien und Obergermanien. In: Friesinger, H. – Tejral, J. – Stuppner, A. (edd.), Markomannenkriege – Ursachen und Wirkungen. Brno, 341–354. Gabler, D. – Kocztur, É. 1977: Terra Sigillata Depotfund aus Gorsium, Alba Regia 15, 65–88. Gabler, D. – Pichlerová, M. 1996: Terra Sigillata von Gerulata. In: Kuzmová, K. – Rajtár, J., Gerulata I. Nitra, 45–144. Gabler, D. – Vaday, A. H. 1986: Terra sigillata im Barbaricum zwischen Pannonien und Dazien. Budapest. Gabler, D. 1994: Über die aussagekraft der Terra Sigillata-Funde bezüglich der Zerstörungen in den Provinzen. In: Friesinger, H. – Tejral, J. – Stuppner, A. (edd.), Markomannenkriege – Ursachen und Wirkungen. Brno, 355–369. Groh, S.– Sedlmayer, H. 2006: Forschungen im Vicus Ost von Mautern-Favianis. Die Grabungen der Jahre 19971999. Textband. Der römische Limes in Österreich 44/1. Wien. Halama, J. 2007: Nálezy terry sigillaty v Čechách. In: Archeologie barbarů 2006. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. Supplementum 3. České Budějovice, 195–240. Hartley, B. R. 1972: The Roman occupations of Scotland: the Evidence of samian ware, Britannia 3, 1–55. Horáková-Jansová, L. 1929: Nález terry sigillaty v Neratovicích, Zprávy Československého státního archeologického ústavu 1, 43–46. Jančo, M. 2004: Germánska osada staršej doby rímskej z Berouna, Havlíčkovej ulice, Archeologie ve středních Čechách 8, 463–494. Juhász, Gy. 1936: A lezouxi terra sigillata gyárak aquincumi lerakata, Archaeologiai Értesitö 49, 33–48. Kalferst, J. – Sigl, J. – Vokolek, V. 1989: Archeologické nálezy získané v letech 1987–1988, Zpravodaj krajského muzea východních Čech 16/1, 3–19. Kandler-Zöchmann, Ch. 1997: Terra Sigillata der Grabungskampagne 1993. In: Kandler, M. (Hg.), Das Auxiliarkastell Carnuntum 2. Forchungen seit 1989. Österreichisches Archäologisches Institut, Sonderschriften Band 30. Wien, 101–102. Karnitsch, P. 1971: Sigillata von Iuvavum (Salzburg). Salzburg, Salzburger Museum Carolino Augusteum. Jahresschrift 16. Klanicová, S. 2007: Nové poznatky o importu terry sigillaty na Moravě. In: Archeologie barbarů 2006. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. Supplementum 3. České Budějovice, 175–194. Kolník, T. – Varsik, V. – Vladár, J. 2007: Branč. Germánska osada z 2. až 4. storočia. Archaeologica Slovaca Monographiae Catalogi. Tom X. Nitra. Košnar, L. – Břicháček, P. 1999: Importovaná keramika ze sídliště doby římské v Sedlci (o. České Budějovice), Praehistorica 24, 161–172. Kuzmová, K. – Roth, P. 1988: Terra sigillata v barbariku. Nálezy germánskych sídlisk a pohrebísk na území Slovenska. Nitra. Kuzmová, K. 1992: Terra sigillata v zbierkach múzea. Katalóg III. Rímske zbierky. Komárno. Kuzmová, K. 1994: Die Markomannenkriege und der Terra Sigillata-Import im Vorfeld des nordpannonischen Limes. In: Friesinger, H. – Tejral, J. – Stuppner, A. (edd.), Markomannenkriege – Ursachen und Wirkungen. Brno, 245–251. Kuzmová, K. 1997: Terra sigillata im Vorfeld des nordpannonischen Limes (Südwestslowakei). Nitra. Laser, R. 1998: Terra sigillata – Funde aus den östlichen Bundesländern. Bonn. Motyková-Šneidrová, K. 1963: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 6. Pragae. Motyková-Šneidrová, K. 1967: Weiterentwicklung und Ausklang der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 11. Pragae. Musil, J. – Jílek, J. – Vích, D. v tisku: Příspěvek k poznání osídlení Úhřetic (okr. Chrudim) v době římské. Nález samostřílové spony s klínovitou nožkou 177. skupiny podle Schulze, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 33. Novák, M. – Sigl, J. 2007: Archeologický výzkum na trase dálnice D11 v roce 2005, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 32 (2006), 63–66. Osw.: Oswald, F. 1937: Index of figure-types on terra sigillata („Samian ware“). Liverpool. Republished 1964 London. Píč, J. L. 1905: Starožitnosti země České II/3. Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů. Praha. Píč, J. L. 1908–1909: Sídliště u Hostína, Památky archeologické 33, 196–197. Preidel, H. 1930: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger I. Kassel/Wilhelmshöhe. Rogers: Rogers, G. B. 1974: Poteries sigilées de la Gaule centrale. I. – Les motifs non figurés. 28 supplément á Gallia. Paris. Rosůlek, F. K. 1909: Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl III. Pardubice. Rosůlek, F. K. 1915–1916: Předhistorické památky, objevené v letech 1914–1915. Musejní spolek v Pardubicích 1915–1916.
174
Rosůlek, F. K.1933–1934: Pardubickem kolem dokola. VI. V okruhu pravěkých sídel, Krajem Pernštýnův 14, 52– 53, 83–85. Ruprechtsberger, M. E. (ed.) 2005: Neue Beiträge zum römischen Kastell von Lentia/Linz. Linz. Rybová, A. 1979: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2.–5. Jahrhundert u. Z. I. Teil, Památky archeologické 70, 353–489. Sakař, V. 1956: Terra sigillata v českých nálezech, Památky archeologické 47, 52–69. Sakař, V. 1970: Roman Imports in Bohemia. Fontes Archaeologici Pragenses 14. Pragae. Sakař, V. 1994: Čechy a podunajské provincie římské říše. Sborník Národního muzea, řada A-Historie 45 (1991). Sedláček, R. 2006: Záchranný archeologický výzkum při výstavbě silnice I/37 Jesničánky–Medlešice v roce 2004 a 2005, Zpravodaj muzea Hradci Králové 32, 90–98. Sedláček, R. – Beneš, J. – Čejková, A. – Kolář, T. – Komárková, V. – Kyncl, T. – Novák, J. – Nováková, K. – Světlík, I. v tisku: Studna z Dražkovic u Pardubic: komplexní archeologická a archeobotanická analýza. In: Beneš, J. – Pokorný, P. (edd.), Bioarcheologie v České republice. České Budějovice–Praha. Sedláček, R. v tisku: Archeologický výzkum při výstavbě kolonie RD v Mikulovicích. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2007. Sborník referátů informačního kolokvia. Suppl. Zpráv České archeologické společnosti 70. Sigl, J. – Vokolek, V. 1983: Nové archeologické nálezy v roce 1982, Zpravodaj Krajského muzea východních Čech 10/1, 5–11. Sigl, J. – Vokolek, V. 1986: Archeologické nálezy v roce 1985, Zpravodaj Krajského muzea východních Čech 13/1, 5–23. Stuppner, A. 1994a: Zu den Auswirkungen der Markomannenkriege im niederösterreichischen Limesvorland. In: Friesinger, H. – Tejral, J. – Stuppner, A. (edd.), Markomannenkriege – Ursachen und Wirkungen. Brno, 285–298. Stuppner, A. 1994b: Terra Sigillata im Nördlichen Niederösterreich, Münstersche Beiträge zur antiken Handelsgeschichte 13, H. 2, 70–94. Tejral, J. 1992: Die Probleme der römisch-germanischen Beziehungen unter Berücksichtigung der neuen Forschungsergebnisse im niederösterreichisch-südmährischen Thayaflussgebiet, Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 73, 337–469. Tejral, J. 1998: Die Besonderheiten der germanischen Siedlungsentwicklung während der Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit in Mähren und ihr Niederschlag im archäologischen Befund. In: A. Leube (ed.), Haus und Hof im östlichen Germanien. Universitätsforsch. zur prähistorischen Arch. 50, Schriften zur Archäologie der germanischen und slawischen Frühgeschichte 2. Bonn, 181–207. Tyszler, L. 1999a: Terra sigillata na zemiach polski. Cz. I. Tekst. Lódž. Tyszler, L. 1999b: Terra sigillata na zemiach polski. Cz. II. Katalog i tablice. Lódž. Vích, D. 2007: Českomoravské pomezí v době římské, Pravěk NŘ, Suppl. 17, 173–229. Vokolek, V. 1985: Sídliště z doby římské v Nepolisech, Zpravodaj Krajského muzea východních Čech 12/1, 78–81. Vokolek, V. 1989: Pravěk. In: Šebek, F. (ed.), Dějiny Pardubic I. díl. Pardubice, 13–26. Vokolek, V. 1993: Archeologické nálezy při stavbě čistící stanice ve Vysokém Mýtě, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 19, 60–67. Walke, N. 1965: Das römische Donaukastell Straubing-Sorviodurum. Berlin. Weber-Hiden, I. 1996: Die reliefverzierte Terrasigillata aus Vindobona. Teil 1. Legoinslager und canabae. Wiener archäologische Studien 1. Wien. Zavřel, P. 1999: Současný stav výzkumu doby římské a doby stěhování národů v jižních Čechách, Archeologické rozhledy 51, 468–51
NEW GERMANIC SETTLEMENT WITH TERRA SIGILLATA FINDING IN MIKULOVICE, PARDUBICE DISTRICT The feature No. 165 yielded in total 7 fragments of terra sigillata. All of them come from the popular form of deep relief-decorated bowl Drag. 37. The character of material and surface as well as the context of relief motifs used indicate that all the fragments originally pertained to one and the same vessel. The ceramic material is homogenous, high-fired, brick red with touch of pink; the surface is (dark) reddish brown coloured, well preserved, rubbed off to a greater extent only at edges and partially on the relief. Most fragments show a slightly flat gloss, only the items No. 6 and 7 are secondarily burnt into light grey colour. According to the relief motifs identified we can reconstruct a possible appearance of relief decoration on this bowl (mouth diameter ca 180mm, foot rim diameter 75mm, shard thickness 6–8mm). Below the hor175
izontally placed ovolo, maybe Rogers B 206, and beaded border Rogers A 2 or A 12, there was a broad pictorial frieze with loosely distributed, repeated motifs (so-called freestyle) of running or jumping wild animals: at the bottom a bear running left, maybe Osw. 1620, and a deer jumping right Osw. 1732 (= ibex Déch. 860), above them a panther jumping right, maybe Osw. 1509, and probably a lion, loosely between the animals there are bended lobed leaflets Rogers K 37 – Fig. 4, Photo 1. The quality of relief, character of material and surface and above all the relief motifs refer unequivocally to the Central Gaulish ware representing almost one third of the finds from Bohemia at all (Halama 2007, 209, Tab. 2, 10, mapa 3). Analogies can be found mainly in the manufacturers Paternus II (production dated ca 160–190 CE) and Laxtucissa (150–170/180 CE). Decisive evidence is being offered by the producer’s stamp placed slantwise within the decoration field – somewhat rubbed off, perceptible are 4 retrographic imprinted letters in the second part of the stamp: ..TVCI – Photo 2. The original complete form of the name stamp – LAXTUCI – is then reliably deciphered with the help of numerous analogies (see e. g. CGP, Pl. 97:1–4,6–7; 100:23,24; Walke 1965, 30, Tf. 12:3; Fischer 1981, 95, Abb. 17:94; Faber 1994, 198; Fischer 1990, 53, Tf. 1 C, 2) – Fig. 6–9. Thus, it was most probably master Laxtucissa who had manufactured the sigillata from Mikulovice. Laxtucissa’s sigillata is to be found both in provinces and on the Limes (among others also in destruction horizons being associated with the Marcomannic wars in Carnuntum, Aquincum and Pécsvárad in Pannonia – Gabler 1994, 356–359, 366, Tab. 1; as well at the site Regensburg-Kumpfmühl in Raetia – Fischer 1994, 343–344; Faber 1994, 184, 198); from the territory of wider Central-European barbaricum so far maybe fragments just 8 relief-decorated vessels are known associable with Laxtucissa – tab. 1. Terra sigillata from Mikulovice represents so far the easternmost find of its kind in Bohemia. In the eastern Bohemian region it is just the fourth or third site proved (Halama 2007, 239, mapa 1) that could point to the communicational importance of this area. In Bohemia, Laxtucissa was also identified on a fragment from the settlement near Hostín (Mělník district, Central Bohemia), in a settlement pit together with some another non-specifiable small fragment of Central Gaulish provenance – Fig. 10. The talk is of an excavation from the early 20th cent. without relevant documentation, and the feature containing terra sigillata probably represents a mixed finding unit (superposition of time-different contexts) – Píč 1908–1909, 196–197; Sakař 1956, 53–54, obr. 2; MotykováŠneidrová 1967, 20. Several fragments of Germanic pottery show a broader dating variability – Fig. 11. Feat. 165 contained besides the terra sigillata fragments also five fragments of domestic Germanic pottery. The only vessel shape reconstructed (Fig. 5:5) can be identified with the S-shaped pot Droberjar 2100 (Droberjar 1997, Abb. 34) or with the IV. form of the domestic Germanic pottery from Branč (Kolník – Varsik – Vladár 2007, obr. 25). The pottery shape described is already known from finding units dating from the B1b stage (Elschek 1995, 40, Abb. 2:18), it is very frequent in the B2, B2b or B2/C1 stages (Tejral 1998, 181–183) and further on during the Young and Late Roman Period where it becomes one of the leading pottery shapes (Kolník – Varsik – Vladár 2007, 27). With regard to the decoration present, the remaining four shards (Fig. 5:1–4) would pertain to standard pottery material as known from Germanic settlements during the whole 2nd century, i. e. from the relative-chronological stage B2. The ornaments consisting of incised lines and nail indentations can be also registered in B2b/C1a, B2/C1 as defined by J. Tejral (1992; 412–415, Abb. 25; 1998, 181–183, Abb. 1). This type of decoration remains popular in the 1st half of the 3rd century, as well. Any more precise dating cannot be obtained from these few fragments. A good comparison to the finds from Mikulovice is offered by the material gained through surface prospecting during the build-up of a purification plant in Vysoké Mýto (Vokolek 1993, 60–61, obr. 2–4), and by the finding collection from Nepolisy (Vokolek 1985, 78–81, tab. 2). (English by J. Klíčová)
RADKO SEDLÁČEK, JAN JÍLEK VÝCHODOČESKÉ MUZEUM V PARDUBICÍCH, ZÁMEK 2, CZ-530 02 PARDUBICE JAKUB HALAMA VLASTIVĚDNÉ MUZEUM V ŠUMPERKU, HLAVNÍ TŘÍDA 22, CZ-787 31 ŠUMPERK
176
Eduard Droberjar – Balázs Komoróczy – Dagmar Vachůtová (edd.)
Barbarská sídliště Chronologické, ekonomické a historické aspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie barbarů 2007) Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 37 Vydal: Archeologický ústav AV ČR Brno, v. v. i., Královopolská 147, 612 00 Brno Redakce, sazba a obálka: Michal Lutovský Tisk: RK-Tisk, Hradecká 1130, 506 01 Jičín ISBN 80-86023-89-3
