Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně-ekonomická fakulta Ústav marketingu a obchodu __________________________________________________________
Analýza pojistného trhu pro zprostředkovatele služeb cestovního ruchu Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Ida Vajčnerová, Ph. D.
Bc. Jana Přívarová
Brno 2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Analýza pojistného trhu pro zprostředkovatele služeb cestovního ruchu vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.
V Brně dne 22. května 2007
..................................................... podpis
Poděkování
Chtěla bych tímto poděkovat vedoucí své diplomové práce Ing. Idě Vajčnerové, Ph.D. za cenné rady a připomínky při zpracování této diplomové práce. Dále mé poděkování patří Ing. Ivo Vláčilovi z Ministerstva pro místní rozvoj za poskytnuté informace k této problematice a zástupcům pojišťoven (PhDr. Vladislav Bludov, Ing. Lenka Ekrtová, Ing. Zuzana Lusková, Mgr. Ivo Pěkník), a cestovních kanceláří, které se zúčastnily osobních jednání či dotazníkového výzkumu a poskytly tak cenné informace o fungování stávajícího systému v praxi.
Abstrakt
Přívarová, J. Analýza pojistného trhu pro zprostředkovatele služeb cestovního ruchu. Diplomová práce. Brno, 2007.
Předkládaná diplomová práce se zabývá analýzou pojistného trhu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. První část práce je věnována literárnímu přehledu na základě současné literatury z něhož pak vychází konkrétní praktická aplikace. Hlavní část je věnována analýze stávajícího systému pojištění v České republice a srovnání se systémem jištění v Rakousku. V diskuzi závěru jsou uvedena hodnocení stávajícího systému a navržena doporučení.
Abstract
Přívarová, J. Insurance market analysis for travel services providers. Diploma thesis. Brno,2007.
The presented thesis deals with the insurance market analysis of the touroperator insolvency insurance. The first part of the work is dedicated to the literary summary based on contemporary literature, which is the basis for the upcoming practical application. The main part is dedicated to the analysis of the current insurance system in the Czech Republic and comparison with the system in Austria. Discussion and conclusion contain the evaluation of the current system and proposed the recommendations.
OBSAH:
1
ÚVOD .......................................................................................................................1
2
CÍL PRÁCE .............................................................................................................2
3
METODIKA PRÁCE..............................................................................................4
4
TEORETICKÁ VÝCHODISKA............................................................................6
5
4.1
Vývoj cestovního ruchu ......................................................................................10
4.2
Orgány v oblasti cestovního ruchu v České republice........................................16
4.3
Politika Evropské unie v oblasti ochrany zákazníka cestovní kanceláře............18
4.4
Subjekty cestovního ruchu ve vztahu k zákonné úpravě ....................................22
4.5
Založení a vznik cestovní kanceláře ...................................................................28
ANALÝZA STÁVAJÍCÍHO SYSTÉMU JIŠTĚNÍ............................................34 5.1
Tvorba systému jištění pro případ úpadku cestovní kanceláře ...........................34
5.1.1
Způsoby jištění před vytvořením zákona č. 159/1999 Sb..............................35
5.1.2
Uvažované varianty jištění............................................................................35
5.1.3
Vznik zákona č. 159/1999 Sb. .......................................................................37
5.2
Pojištění a vývoj systému ...................................................................................38
5.2.1
Pool pojišťoven .............................................................................................39
5.2.2
Pojištění mimo pool ......................................................................................41
5.2.3
Situace po 1.1.2004.......................................................................................41
5.3
Základní aspekty povinného smluvního pojištění ..............................................42
5.3.1
Sjednání pojištění a stanovení výše pojistného.............................................42
5.3.2
Uzavření pojistné smlouvy ............................................................................44
5.3.3
Vznik a likvidace pojistné události................................................................46
6
STANOVISKO
CESTOVNÍCH
KANCELÁŘÍ
A
POJIŠŤOVEN
KE STÁVAJÍCÍMU SYSTÉMU..........................................................................49
7
6.1
Výzkum mezi pojišťovnami ...............................................................................49
6.2
Výzkum mezi cestovními kancelářemi...............................................................56
KOMPARACE SYSTÉMU JIŠTÉNÍ CESTOVNÍCH KANCELÁŘÍ PROTI ÚPADKU V RAKOUSKU A ČESKÉ REPUBLICE .........................................63 7.1
Základní informace .............................................................................................63
7.2
Formy jištění pro případ úpadku cestovní kanceláře ..........................................66
7.3
Nejdůležitější body novely zákona v roce 2006 .................................................66
7.4
Limitní výše pojistné částky a výše bankovní záruky ........................................68
7.5
Komparace systémů jištění v Rakousku a České republice................................72
8
DISKUZE ...............................................................................................................73
9
ZÁVĚR ...................................................................................................................78
10 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................80 11 PŘÍLOHY...............................................................................................................84
1 ÚVOD Cestování doprovází lidstvo od počátků jeho existence. Původní výraz „cestování“ byl s rozvojem druhů a forem, a zejména s jeho masovým rozšířením, nahrazen
výrazem
cestovní
ruch.
V současné
době
patří
cestovní
ruch
k nejvýznamnějším oborům světového hospodářství, podle dosahovaného obratu mu patří 3. místo, na které se řadí za ropným a automobilovým průmyslem. Je také největším zaměstnavatelem na světě (přibližně každé desáté pracovní místo je vyvoláno cestovním ruchem), a má výrazný vliv na rozvoj regionů. Současné vymezení cestovního ruchu umožňuje blíže charakterizovat jednotlivé části jeho věcného projevu, formy a druhy účasti obyvatelstva na cestovním ruchu. Cestovní ruch je nutno chápat v jednotě jeho dvou rovin. První rovinou je oblast spotřeby, kdy cestovní ruch je brán jako způsob uspokojování potřeb lidí, a druhou rovinu představuje oblast podnikatelských příležitostí v mnoha oborech lidské činnosti, kdy je významnou součástí ekonomiky společnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že cestovní ruch se projevuje jako mnohostranný společensko-ekonomický jev. [38] Evropa představuje první světovou turistickou destinaci. Služby poskytované v rámci cestovního ruchu se podílejí přibližně 4 % na tvorbě hrubého domácího produktu EU, a počet pracovních míst v tomto odvětví je odhadován na 7 milionů. Turistické služby v rámci Evropy jsou poskytovány přibližně dvěma miliony subjektů, převážně malými a středními podniky. V posledních několika desetiletích bývá stále více zdůrazňován význam ochrany zákazníka, jež se stal jednou z prioritních oblastí politiky Evropské unie. Evropská unie zaujímá spíše doplňkovou a podpůrnou rolicestovní ruch převážně spadá do pravomoci jednotlivých členských států. V rámci cestovního ruchu došlo v devadesátých letech v oblasti ochrany zákazníka cestovní kanceláře k významnému posunu vytvořením legislativního rámce (Směrnice č. 314/1990/EHS), který byl následně implementován do právních řádů jednotlivých členských států - v rámci České republiky zákonem č. 159/1999 Sb.
1
2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je analýza pojistného trhu pro subjekty cestovního ruchu v rámci pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře v České Republice ve srovnání s jištěním využívaným v Rakousku, a následné vyhodnocení a navržení doporučení pro změnu stávajícího systému jištění. Pojistný trh v rámci daného pojistného produktu je trhem poměrně mladým. K jeho vzniku významně přispělo zejména vytvoření legislativního rámce Evropské unie, který následně implementovaly všechny členské státy. Česká republika začlenila tuto legislativu do českého právního řádu vytvořením zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, který nabyl účinnosti od 1. října 2000. V rámci požadavku na ochranu zákazníka cestovní kanceláře byl zaveden systém povinného smluvního pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Práce je členěna do devíti samostatných kapitol. Část nazvaná Teoretická východiska zahrnuje přehled dostupných literárních zdrojů k tématu a jejím cílem je poskytnout základní teoretické poznatky získané ze současné literatury i článků z odborných periodik. Hlavní důraz je kladen především na představení cestovního ruchu v rámci České republiky a systému orgánů podílejících se na jeho řízení. Mezi nejdůležitější zdroje, které byly při zpracování použity, patří práce autorů Swarnbrooka, Hornera, Němčanského, a Beckové (podrobně viz Použitá literatura). Dále je podrobně rozvedena politika Evropské unie v dané oblasti s důrazem na Směrnici Rady č. 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (Council Directive 90/314/EEC of 13 June 1990 on package travel, package holiday and package tours), která je základním dokumentem v této oblasti, a ze které rovněž vychází zákon č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu jako zásadní dokument upravující dané pojištění.
2
Na tuto část úzce navazuje Analýza subjektů cestovního ruchu
ve vztahu
k zákonné úpravě, jejímž cílem je především výklad základních pojmů, které jsou nezbytné pro další analýzu systému pojištění – tedy praktická aplikace zákona ve vztahu k základnímu vymezení činnosti cestovní kanceláře a cestovní agentury. Vzhledem k tomu, že k 1. srpnu 2006 vstoupila v platnost novela výše uvedeného zákona, je dílčím cílem této části rovněž zdůraznit důvody a hlavní body novelizace. Další část nazvaná Analýza stávajícího systému jištění obsahuje analýzu vývoje systému v České republice. Vzhledem k tomu, že legislativa Evropské unie striktně nestanoví konkrétní systém jištění zákazníků cestovních kanceláří, bylo umožněno členským zemím zvolit systém dle vlastního uvážení. Tato část tedy podrobněji analyzuje počátky tohoto systému a důvody pro volbu pojištění záruky oproti ostatním způsobům, stejně jako stávající systém jištění ve vztahu k novele předmětného zákona. Část nazvaná Stanovisko pojišťoven a cestovních kanceláří ke stávajícímu systému zahrnuje výsledky výzkumu uskutečněného v prvním čtvrtletí roku 2007 s cílem zjistit postoj jak pojišťoven, které daný pojistný produkt poskytují, tak cestovních kanceláří, které jsou povinny mít toto pojištění u jedné z pěti pojišťoven sjednáno. Dílčím cílem této části bylo rovněž zjistit postoj cestovních kanceláří ke zvolenému způsobu jištění či některým dalším možným způsobům jištění či jejich kombinaci. Na tuto část navazuje kapitola analyzující systém jištění využívaný v Rakousku, jejímž cílem je poskytnout informace o rozdílech v legislativních úpravách obou zemí i možných dílčích ustanoveních, která by v budoucnu bylo možné využít v rámci České republiky. Cílem kapitol Diskuze a Závěr je na
základě provedených analýz provést
souhrnné zhodnocení získaných poznatků a poskytnout návrhy na případné změny či zlepšení v rámci stávajícího systému jištění včetně jejich výhod či možných nedostatků v případě jejich zavádění do praxe.
3
3 METODIKA PRÁCE Diplomová práce byla zpracována na Ústavu marketingu a obchodu pod metodickým vedením Ing. Idy Vajčnerové, Ph.D., která se prostřednictvím pravidelných konzultací podílela na vzniku této práce. Teoretická část práce byla zpracována s využitím dostupných literárních zdrojů čerpaných z informačního centra Provozně – ekonomické fakulty MZLU, Moravské zemské knihovny v Brně a rovněž knihovny Vysoké školy ekonomické v Praze. Vzhledem k tomu, že pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je tématem specifickým a poměrně úzce zaměřeným, procházejícím navíc neustálým vývojem, byly informace získané v literatuře rovněž doplněny souborem studií vysokých škol v České republice, článků z univerzitních sborníků a odborných periodik, či stávajícími zákonnými úpravami v dané oblasti. Podněty pro Praktickou část práce byly čerpány především z informací v denním tisku,
odborných
časopisech
určených
pro
profesionály
v cestovním
ruchu
a pojišťovnictví (COT Business, Pojistný obzor) či internetových zdrojů - portálů věnujících se cestovnímu ruchu včetně stránek Ministerstva pro místní rozvoj, a doplněny množstvím dalších zdrojů. K analýze systému jištění využívaného v Rakousku byly použity zejména informace Spolkového ministerstva hospodářství a práce (Bundesministerium für Wirtschaft und Arbeit), Hospodářské komory (Wirstchaftskammer
Österreich)
a svazů
cestovních
kanceláří
(Fachverband
der Reisebüros, Österreichischer Reisebüroverband). V rámci provedeného výzkumu stanoviska pojišťoven a cestovních kanceláří ke stávajícímu systému jištění bylo osloveno všech pět pojišťoven, které pojišťění záruky pro případ úpadku cestovních kanceláří v současné době nabízejí. Pro účely této práce se podařilo získat stanovisko čtyř pojišťoven se sídlem v České republice. V rámci průzkumu bylo osloveno rovněž 121 cestovních kanceláří. Cílem průzkumu bylo získat stanovisko cestovních kanceláří ke stávajícímu systému jištění, případně k možným změnám či doplňkovým druhům jištění.
4
Výzkum byl rovněž zaměřen na názor cestovních kanceláří na novelu zákona, možné problémy či návrhy na zlepšení stávající zákonné úpravy. Vzhledem k vysoké vytíženosti pracovníků cestovních kanceláří se do výzkumu zapojilo 12 cestovních kanceláří. Výzkum byl realizován pomocí dotazníkového šetření, u části pojišťoven a cestovních kanceláří pak navíc doplněn osobním rozhovorem, ve kterém měli zástupci pojišťoven i cestovních kanceláří možnost sdělit své názory či připomínky ke stávajícímu systému. Dotazníky byly vytvořeny ve spolupráci s vedoucí práce, Ing. Idou Vajčnerovou, Ph.D. tak, aby poskytly optimální výsledky průzkumu, zároveň však byly zejména v případě cestovních kanceláří stručné, věcné, a jejich vyplnění časově nenáročné. Na vytvoření dotazníků se podílela svými podněty z praxe Mgr. Yvona Jandlová z Cestovní kanceláře Antea. Do dotazníků byly zahrnuty uzavřené otázky (převážně dichotomické nebo trichotomické), rovněž však otázky otevřené, ve kterých měli účastníci výzkumu možnost vyjádřit své připomínky či návrhy na zlepšení. V dotazníku určeném cestovním kancelářím bylo rovněž zahrnuto škálové hodnocení s pětistupňovou škálou pro hodnocení navrhovaných alternativ stávajícího systému jištění – jednalo se převážně o garanční fond, bankovní záruku či některou z alternativ tzv. dvojího jištění v kombinaci s pojištěním. Podobné škálové hodnocení bylo obsaženo i v dotazníku druhém, určeném pro zjištění důležitosti kritérií při posuzování bonity cestovní kanceláře. U každého z dotazníků byl rovněž uveden kontakt pro zaslání případných podnětů. Výzkum včetně následného zpracování byl proveden na základě znalostí a informací získaných studiem předmětu Marketingový výzkum absolvovaném na magisterském stupni studia. Výsledky výzkumu byly následně využity spolu s dalšími informacemi z praktické části diplomové práce k formulaci navrhovaných změn či zlepšení stávajícího systému jištění. V závěru výzkumu byly poskytnuty komplexní shrnutí výsledků i doporučení, které jsou v této práci uvedeny. Práce je zároveň doplněna přílohami, které obsahují především vzory dotazníků použitých v rámci průzkumu a další materiály doplňující praktické fungování systému v České republice a Rakousku.
5
4 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Existuje řada definic cestovního ruchu uváděných v odborné literatuře. Ty nejstarší pocházejí již z počátku 20. století, přičemž jednotliví autoři charakterizují cestovní ruch rozdílně. Je to dáno především množstvím oborů v něm obsažených i tím, jak jednotliví autoři chápou význam cestovního ruchu a aktivity v něm obsažené. Následně jsou uvedeny některé z nich:
Cestovní ruch je krátkodobý přesun lidí na jiná místa, než jsou místa jejich obvyklého pobytu, za účelem pro ně příjemných činností. HORNER, SWARBROOKE [6] Tato definice však nezahrnuje například oblast služebních cest či délku pobytu potřebnou k tomu, aby bylo možno daného člověka považovat za turistu.
F. W. OGILVIE uvádí, že cestovní ruch je ekonomický jev spojený se spotřebou hmotných a nehmotných statků, hrazených z prostředků získaných v místě trvalého bydliště. [38]
Následující definice byla vytvořena v roce 1991 na Mezinárodní konferenci o statistice cestování a cestovního ruchu v Ottawě: Cestovní ruch je činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší než je stanovena (u mezinárodního cestovního ruchu tato doba činí jeden rok, u domácího cestovního ruchu šest měsíců), přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. BECKOVÁ[1]
World Tourism Organization chápe cestovní ruch jako dočasnou změnu místa pobytu, tj. cestování a přebývání mimo místo trvalého bydliště, ne déle než 1 rok, zpravidla ve volném čase za účelem rekreace, rozvoje poznání a spojení mezi lidmi. [38]
6
Ubytování
Atrakce
Doprava Zprostředkovatelé
Organizace
cestovního ruchu
cestovního ruchu
Stravovací služby
Obr.1: Hlavní sektory průmyslu cestovního ruchu Zdroj: Cestovní ruch – přednášky k předmětu.[38] •
Ubytovací sektor: patří sem poskytovatelé ubytovacích služeb, od hotelových řetězců až po soukromé malé penziony apod.
•
Sektor turistických atrakcí: patří sem např. národní parky, kulturní či historická místa a zajímavosti, tématické parky, botanické zahrady, sportovní centra apod.
•
Doprava: letecká, lodní, železniční, automobilová a autobusová doprava, půjčovny a zprostředkovatelé půjčování vozidel.
•
Zprostředkovatelé cestovního ruchu: touroperátoři, cestovní kanceláře, agentury, sezónní zprostředkovatelé či agenti, organizátoři konferencí, incentivní domy, rezervační systémy a další.
•
Sektor destinačních organizací: např. národní turistické centrály, regionální centra, turistické asociace apod. Většina autorů zahrnuje mezi hlavní sektory působící v průmyslu cestovního ruchu také stravovací průmysl. [38]
7
Existuje mnoho forem cestovního ruchu, které vycházejí z motivů účasti na cestovním ruchu a také z formy, jakou se tato účast realizuje. K základním formám cestovního ruchu patří cestovní ruch rekreační, kulturně poznávací, sportovně turistický a lázeňský. Kromě těchto základních forem existuje řada specifických forem cestovního ruchu jako například cestovní ruch městský, kongresový, obchodní, lovecký, mototuristika, agroturistika, ekoturistika, cykloturistika, dobrodružný, náboženský, incentivní a další. BECKOVÁ [1] Druhy cestovního ruchu lze rozdělit následovně:
a. Podle místa realizace: • domácí cestovní ruch – odehrává se na území určitého státu, domácí obyvatelstvo cestuje po své zemi, nedochází k překračování hranic, • zahraniční cestovní ruch – dochází k překračování hranic, rozlišujeme: -
aktivní (příjezdový) cestovní ruch = příjezdy zahraničních návštěvníků do určitého státu, označován také jako incoming,
-
pasivní (výjezdový) cestovní ruch = výjezdy občanů určitého státu do zahraničí, označován také jako outgoing.
Kromě tohoto základního členění se můžeme setkat ještě s dalšími pojmy, které charakterizují cestovní ruch podle místa realizace: • mezinárodní cestovní ruch – mezinárodní pohyb účastníků cestovního ruchu, při němž dochází k překračování hranic různých států, jedná se o souhrn aktivního a pasivního cestovního ruchu celého světa, • národní cestovní ruch – cestovní ruch obyvatelstva určitého státu, jde o souhrn domácího cestovního ruchu a pasivního cestovního ruchu, • vnitrostátní cestovní ruch – cestovní ruch realizovaný na území určitého státu, tedy souhrn domácího a aktivního cestovního ruchu, • tranzitní cestovní ruch – založený na průjezdu zahraničních návštěvníků územím určitého státu, cíl cesty je však území jiné země.
8
b. Podle délky pobytu •
dlouhodobý cestovní ruch – tři a více přenocování, aniž překročí jeden rok v případě zahraničního cestovního ruchu nebo šest měsíců v případě domácího,
•
krátkodobý cestovní ruch – do tří dnů (do dvou přenocování).
c. Podle způsobu účasti • organizovaný cestovní ruch – účastníkovi někdo služby spojené s cestovním ruchem zajišťuje, většinou cestovní kancelář, • neorganizovaný – účastník si veškeré služby zajišťuje sám .BECKOVÁ[1] Cestovní ruch je poměrně specifickým odvětvím, především díky charakteru poskytovaných služeb. Jedná se o služby osobního charakteru poskytované účastníkům k uspokojení jejich bezprostředních potřeb. Právě tato bezprostřednost souvisí s pomíjivostí a časovostí těchto služeb – zákazník chce tyto služby spotřebovávat v určitém období, jinak o ně rychle ztrácí zájem, není je tedy možné vyrábět na sklad a je zde výrazná sezónnost. Podnikání v cestovním ruchu je přitom dlouhodobou záležitostí, kdy ubytovací dopravní a jiné kapacity bývají často nasmlouvány dlouho dopředu. Další zvláštností služeb cestovního ruchu je úzká místní provázanost, závislost na přírodních a historických atraktivitách, nebo těsný vztah nabídky a poptávky.[38] Tyto služby rovněž vyžadují vysoký podíl lidské práce. Se všemi těmito faktory musí podnikatel při své činnosti počítat. Na cestovní ruch působí rovněž řada vnějších vlivů, které s cestovním ruchem přímo nesouvisejí, významně však mohou ovlivnit poptávku: a. demografické a sociální vlivy – jde především o stárnutí populace, pozdější zakládání rodiny či zvýšení objemu volného času atd., b. ekonomické, c. politické – zavedení bezvízového styku či naopak politická nestabilita, které mohou příjezdy do dané země významně ovlivnit, d. technický rozvoj – zejména v letecké dopravě a v posledních letech v rozvoji nových komunikačních technologií. VANÍČEK [17]
9
4.1 Vývoj cestovního ruchu Za nejstarší cestovatele byli považováni Egypťané, Řekové nebo Římané. Ve svých počátcích však důvodem cestování zdaleka nebyly pouze volnočasové aktivity či rekreace jako dnes, ale nejčastěji docházelo k cestování z obchodních, vojenských, poznávacích nebo prestižních důvodů. Tyto prvopočátky cestovního ruchu bývají datovány přibližně v období 480 př. n. l., ,ze kterého pochází popis cest v oblasti Středozemního moře řeckým dějepiscem, až do 16. století. Ve středověku je cestovní ruch spojován nejčastěji s cestami mladých šlechticů či synů bohatých kupců a měšťanů po Evropě. Od 13. století se dalším motivem cestování stává počátek objevitelských a kolonizačních cest Španělů a Portugalců do zámoří – nejprve Číny, Indie a Indonésie následované postupným osídlováním Ameriky. Známými mořeplavci této doby byli především Marco Polo, Krištof Kolumbus, Bartolomeo Diaz, Vasco da Gama nebo Amerigo Vespuci. Za počátky moderního cestovního ruchu pak bývá považováno období 17-18. století, kdy dochází k podpoře cestovního ruchu právem pohybu pro šlechtice a kupce. Známé jsou především tzv. „Grand Tours“, cesty anglických šlechticů, které byly cenným zdrojem poznání hospodářských poměrů, místopisu a všeobecného vzdělání. V roce 1841 byl Angličanem Thomasem Cookem
uskutečněn první
organizovaný zájezd formou výletu po železnici z Leicestru do Loughborough při příležitosti otevření železniční tratě z Derby do Rugby. První cestovní kancelář následně založil roku 1845 a první zahraniční zájezd uskutečnil roku 1855 na Světovou výstavu v Paříži. Od následujícího roku začal pořádat pravidelné zájezdy do dalších evropských států. Thomas Cook se tím stává významnou postavou počátků organizovaného cestovního ruchu.
10
Vydání prvního knižního průvodce bývá spojováno se jménem Němce Karla Beadeckera. Jeho první průvodce byl vydán v roce 1827 a kromě standardních informací o pamětihodnostech a kultuře obsahoval rovněž informace o hospodářských a sociálních poměrech, dopravě či možnostech ubytování a stravování. V období průmyslové revoluce docházelo ke snaze nabídnout cestování dělníků po namáhavé celotýdenní práci spolu s rodinnými příslušníky – příkladem může být Rakousko-Uherský spolek „Natur freunde“. Rostl také význam lázeňských center, které se kromě zdravotních účinků staly rovněž významnými místy společenských a kulturních kontaktů.. V období po první světové válce dochází k rozvoji hromadného cestovního ruchu a jeho statistickému sledování. Největší rozvoj je zaznamenán ve třicátých letech minulého století, cestovní ruch již začíná zasahovat do všech sociálních sfér. V České republice v tomto období dochází k rozvoji trampingu. HESKOVÁ[5]
Rozvoj cestovního ruchu po druhé světové válce
V tomto období byl cestovní ruch ovlivněn hospodářsko-politickými poměry a ve východním
bloku řízeném Sovětským svazem se začíná vyvíjet odlišně
od kapitalistických zemí. Významně vzrůstá podíl domácího cestovního ruchu a výjezd do zahraničí se omezuje především na výjezdy do socialistických zemí. V tomto období převládá podíl vázaného cestovního ruchu a zásahy státu do této oblasti. Posilují závodní rekreace a rekreace ROH. 50. léta minulého století jsou pro Českou republiku charakteristická především rozvojem chataření a chalupaření. V této době na trhu v České republice působilo pouze několik cestovních kanceláří. V rámci kapitalistického bloku dochází k masivnímu rozvoji cestovního ruchu především po roce 1945, kdy dochází k rozvoji tzv. sociální turistiky a poklesu podílu zámožných klientů. Cestovní ruch je také podporován
výstavbou dálniční sítě
a rozvojem civilního letectví. Počátkem 80. let je cestovní ruch přechodně poznamenán recesí v důsledku teroristických činů.
11
Přesto se však cestovní ruch stal v poválečném období jedním ze tří nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví světové ekonomiky. Neustále se zvyšující počty účastníků cestovního ruchu s sebou přinesly i zvyšování tržeb. Zatímco v roce 1950 zaznamenal cestovní ruch po celém světě asi 25 miliónů účastníků, v roce 1999 to bylo již zhruba 657 miliónů. SYSEL [27] V Čechách a na Slovensku - v období padesátých až osmdesátých let minulého století - působilo devět cestovních kanceláří. Z nich pouze dvě (Čedok a Autoturist) měly celostátní působnost. Českou působnost měly cestovní kanceláře Rekrea, Sport turist, Balnea a CKM (Cestovní kancelář mládeže). Na Slovensku působily cestovní kanceláře Tatratour, Slovakoturist a Slovakoterma. Cestovní kanceláře budovaly vlastní materiálně-technickou základnu a postupně svou činnost rozšiřovaly na všechny skupiny klientely. Staly se rovněž členy významných mezinárodních asociací a profesních spolků v oblasti cestovního ruchu. Nejdelší historii má cestovní kancelář ČEDOK, která byla zaregistrována jako Československá cestovní a dopravní kancelář, společnost s ručením omezeným u rejstříkového soudu již 26.10.1920 na základě smlouvy mezi Československými drahami, Zemským cizineckým svazem a bankou Bohemia. Společnost měla zpočátku 5 filiálek v Praze, Brně, Bratislavě, Karlových Varech a Františkových Lázních, které posléze rozšířila o zahraniční filiálky v Londýně, Paříži a Vídni. Od roku 1926 začala cestovní kancelář používat zkrácený název ČEDOK. Jako první touroperátor v Evropě začala k dopravě svých turistů používat luxusní autobusy značky Praga. Následně se společnost transformovala na akciovou společnost. Po roce 1948 byla zestátněna a stala se národním podnikem. ČEDOK se postupně rozrůstala, v jejím systému byly integrovány podniky cestovních kanceláří s podniky hotelovými. Největší rozmach zaznamenala v roce 1980, kdy měla 21 tisíc zaměstnanců a vlastnila 208 hotelů se 23 tisíci lůžky, 265 restaurací, 32 lyžařských vleků, 5 lanovek, 166 tuzemských kanceláří a 20 zahraničních zastoupení. V osmdesátých letech dosáhly cestovní kanceláře v příjezdovém cestovním ruchu 700 000 osob (ze 70% ze socialistických zemí) a 600 000 osob ve výjezdovém cestovním ruchu (95% do socialistických zemí). HESKOVÁ[5]
12
Vývoj po roce 1990
Po roce 1989 došlo k prudkému nárůstu cestovního ruchu a významnému zlepšení podmínek cestování zejména díky zrušení vízové povinnosti a uzavření bezdevizového styku s většinou turistických destinací. Významně stoupl zájem českých občanů o cesty do zahraničí a zvýšil se i příliv zahraničních turistů do České republiky. V příjezdovém cestovním ruchu obsloužily cestovní kanceláře přibližně 1 milion osob, ve výjezdovém cestovním ruchu pak 1,5 mil. osob. Půl milionu osob pak využilo domácího cestovního ruchu. Celkem tedy došlo na počátku devadesátých let k vysokým výkonům cestovních kanceláří, které obsloužily v uvedené době 3 miliony osob. HESKOVÁ[5] Zpočátku převládaly krátkodobé zájezdy do sousedních států. Došlo rovněž k rozvoji specifických forem turistiky (např. agroturistika, cykloturistika, incentivní a kongresová turistika), a liberalizací živností k velkému nárůstu počtu cestovních kanceláří, rychlé transformaci podniků cestovního ruchu a jejich privatizaci, a k postupnému zvyšování nároků zákazníků na poskytované služby. Trh cestovních kanceláří se stal z hlediska počtu subjektů působících na tomto trhu značně nepřehledným. Liberalizací podmínek podnikání cestovních kanceláří došlo k mohutnému nárůstu subjektů v tomto odvětví a zvýšení konkurence. Jen v roce 1990 bylo vydáno 6 tisíc oprávnění k provozování cestovní kanceláře,
a v období
devadesátých let pak celkem 11 tisíc oprávnění. Bouřlivý vývoj v organizovaném cestovním ruchu však neprobíhal v dobře připraveném legislativním rámci, zejména v oblasti ochrany zákazníka. Novelou živnostenského zákona č. 286/1995 Sb. v roce 1995 se do té doby koncesovaná živnost provozování cestovní kanceláře (vyžadující středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou a 5 let praxe nebo vysokoškolské vzdělání a 2 roky praxe) stala činností volnou.
13
Tvrdá
konkurence
mezi
cestovními
kancelářemi
společně
s chybami
v hospodaření, nezkušeností mnoha manažerů či riziky podnikání v cestovním ruchu vyústily v krach množství cestovních kanceláří v období druhé poloviny devadesátých let. Jednalo se často o významné cestovní kanceláře. Kritickým byl z tohoto pohledu především rok 1997. V tomto roce došlo například ke krachu následujících cestovních kanceláří, které byly nejvíce mediálně sledovány: Oasis Tours, Travela, Prog. Ekonomický úpadek řady českých cestovních kanceláří na počátku sezóny 1997 způsobil, že bylo nutné repatriovat zpět do ČR přibližně 6 tisíc klientů. SYSEL [27]
Cestovní ruch v České republice v současnosti
Podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj tvoří v současné době podíl cestovního ruchu na HDP v České republice přibližně 3,1%, čímž se cestovní ruch řadí mezi významná odvětví s trendem značného potenciálu růstu. Tento rostoucí potenciál i zvyšující se příjmy z cestovního ruchu ukazují důležitost tohoto odvětví a zároveň i nutnost zřetele na ochranu zákazníka cestovní kanceláře. Následující tabulka (Tab. 1) znázorňuje vývoj platební bilance služeb a příjmy a výdaje v oblasti cestovního ruchu v průběhu let 1993 – 2006. V uplynulém roce činily příjmy z cestovního ruchu dle údajů agentury Czechtourism 113 miliard Kč.
Tab. 1: Platební bilance služeb České republiky v letech 1993 – 2006 v mil. Kč 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
Bilance služeb
29 465
14 052
48 881
52 199
55 935
61 935
41 501
Příjmy - cestovní ruch
45 437
64 170
76 301
110 620
115 700
124 902
109 142
Výdaje - cestovní ruch
15 368
45 606
43 330
80 170
75 500
61 121
51 760
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
54 560
57 985
21 851
13 237
12 473
19 412
12 514
Příjmy - cestovní ruch
115 071
118 133
96 289
100 310
107 130
110 948
113 125
Výdaje - cestovní ruch
49 370
52 802
51 549
54 419
58 363
57 778
60 015
Bilance služeb
Zdroj: Czechtourism [31]
14
Oproti situaci v devadesátých letech minulého století došlo rovněž ke stabilizaci počtu
cestovních
kanceláří.
Následující
tabulka
obsahuje
počty
udělených
živnostenských oprávnění pro koncesovanou živnost Provozování cestovní kanceláře a vázanou živnost Provozování cestovní agentury (Tab.2) k 31.12.2005. Ke konci roku 2005 bylo v České republice evidováno celkem 1015 subjektů s oprávněním k provozování živnosti cestovní kanceláře a 6 667 pro cestovní agenturu. Dle údajů poskytnutých pojišťovnami bylo pojištěno v dubnu 2007 přibližně 870 cestovních kanceláří. Počet podnikatelských subjektů působících v této oblasti je tedy ve srovnání s počtem cestovních kanceláří v ostatních zemích Evropy značně vysoký.
Tab. 2: Počet živnostenských oprávnění v oblasti koncesované živnosti cestovních kanceláří a vázané živnosti cestovních agentur k 31.12.2005 Cestovní kanceláře Fyzické osoby
Cestovní agentury
Právnické osoby
Fyzické osoby
Právnické osoby
Praha
79
189
1141
1177
Střední Čechy
47
23
456
180
Jihozápad
45
35
442
182
Severozápad
50
28
400
204
Severovýchod
76
62
342
260
Jihovýchod
79
110
526
289
Severní Morava
55
33
395
150
Moravskoslezsko
57
40
387
136
488
527
4089
2578
ČR CELKEM
Zdroj: Businessinfo[31]
15
4.2 Orgány v oblasti cestovního ruchu v České republice Zákonodárná úloha
V rámci legislativy přísluší tato úloha Parlamentu České republiky, konkrétně jeho dvěma komorám – Poslanecké sněmovně a Senátu. V rámci poslanecké sněmovny je při Hospodářském výboru zřízen Podvýbor pro cestovní ruch a krizové regiony, a podvýbor pro prezentaci České republiky v zahraničí. V rámci Senátu tato problematika spadá pod Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu - Podvýbor pro cestovní ruch. Tyto podvýbory jsou pracovními, konzultačními a poradenskými orgány bez řídících kompetencí. Jejich hlavní úlohou je odborné posouzení návrhů legislativních úprav v době jejich zpracování a předložení ke schválení Parlamentu ČR. Tyto podvýbory se rovněž zabývají legislativními otázkami cestovního ruchu a slučitelností českého právního řádu s předpisy Evropské unie, podporou a rozvojem cestovního ruchu atd. [8]
Státní správa v cestovním ruchu
Po roce 1989 spadal cestovní ruch do kompetence Ministerstva obchodu a cestovního ruchu v úzké spolupráci s Ministerstvy zahraničí a Ministerstvem vnitra, které se zabývalo zejména celní problematikou. V rámci reorganizace státní správy bylo první uvedené ministerstvo k 31.12.1991 zrušeno a tato problematika byla svěřena Ministerstvu hospodářství ČR v součinnosti s některými dalšími ministerstvy. Následně zákonem č.272/1996 Sb. došlo k vytvoření nové soustavy státních orgánů a přesunu kompetencí v oblasti cestovního ruchu do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo se v rámci exekutivy podílí na tvorbě příslušné legislativy, posílení mezinárodní spolupráce v cestovním ruchu zejména s ohledem na využití zahraniční pomoci k rozvoji cestovního ruchu, zajišťování a analyzování statistických informací, rozvíjení cestovního ruchu v regionech, zvyšování kvality poskytovaných služeb atd.
16
Ministerstvo také vykonává agendu spojenou s členstvím České republiky ve Světové organizaci cestovního ruchu (WTO) a jiných organizacích.. Spolupracuje také s regionálními a profesními sdruženími v této oblasti a v neposlední řadě poskytuje pomoc podnikatelským subjektům v oblasti cestovního ruchu. Na správě v oblasti cestovního ruchu se rovněž podílí krajské úřady, městské úřady i jednotlivé obce, které jej považují za významné odvětví přispívající k rozvoji daného regionu i nástroj pro podporu zaměstnanosti, a proto na jeho rozvoj připívají finančními prostředky.[8]
Česká centrála cestovního ruchu
V roce 1993 byla s cílem koordinace rozvoje cestovního ruchu a prezentace České republiky v zahraničí založena Česká centrála cestovního ruchu. V roce 1998 došlo k přičlenění a posílení této organizace o příspěvkovou organizaci Ministerstva pro místní rozvoj ORBIS. Základním cílem je stálé a cílevědomé formování povědomí o České republice prostřednictvím účasti na specializovaných veletrzích a výstavách, členstvím v mezinárodních organizacích zabývajících se cestovním ruchem, publikační činností či sítí zahraničních zastoupení v 28 zemích světa. Spolupracuje také s regionálními orgány na vytváření národního informačního systému a turistických regionů. [8]
Zájmové podnikatelské organizace
V České republice působí celá řada sdružení a asociací, které svým členům poskytují servis a umožňují výměnu zkušeností a informací. Snaží se také prosazovat a hájit zájmy svých členů u zákonodárných orgánů a orgánů státní správy. V rámci oblasti cestovních kanceláří působí v České republice dvě významné asociace (Asociace cestovních kanceláří a Asociace českých cestovních kanceláří a agentur).
17
4.3 Politika Evropské unie v oblasti ochrany zákazníka cestovní kanceláře Zakládající smlouva EHS žádná specifická právní ustanovení týkající se cestovního ruchu neobsahovala.
Prvním významným dokumentem
v oblasti
cestovního ruchu bylo „Doporučení Rady C/65/85 týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu z 20.7.1965. Následně v 70. letech minulého století byly Radou Evropy zpracovávány prvotní analýzy a navrhována doporučení. Snaha o vytvoření jednotné politiky Evropské unie v oblasti cestovního ruchu se začíná významněji prosazovat až v letech osmdesátých. Již v tomto období si Evropská unie plně uvědomovala význam cestovního ruchu. Na svém zasedání dne 22.12.1988 Rada rozhodla o vyhlášení roku 1990 za „Evropský rok cestovního ruchu“. V tomto roce také došlo k přijetí Směrnice Rady č. 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (Council Directive 90/314/EEC of 13 June 1990 on package travel, package holiday and package tours). MALÁ[10] Tato směrnice obsahuje souhrn minimálních požadavků na členské státy a subjekty působící v cestovním ruchu. Evropská unie vytvořila tyto požadavky z hlediska ochrany spotřebitele, jelikož tato oblast je jednou z prioritních oblastí.
Důvody, které vedly k jejímu přijetí lze dle předmluvy Směrnice 314/90/EHS rozdělit následovně: 1. obecné důvody vyplývající z podstaty existence Evropské unie, tj. vytvoření vnitřního trhu společenství, jehož důležitou součástí je také oblast cestovního ruchu. V této oblasti byly hlavním problémem existující značně rozdílné právní úpravy v jednotlivých členských státech unie. Cílem směrnice bylo tedy dosáhnout sjednocení, které by prospělo nejen spotřebitelům, ale i cestovním kancelářím. Toto sjednocení následně otevřelo cestu cestovním kancelářím pro rozšíření své činnosti i do jiných členských zemí.
18
2. Kromě obecných cílů ustanovení směrnice obsahují základní vymezení požadavků v jednotlivých oblastech – mezi základní patří definice základních pojmů, náležitostí cestovní smlouvy, ustanovení o ceně zájezdu, povinnostech organizátora zájezdu a jiných. V předmluvě této směrnice je uvedeno, že je přijímána vzhledem k tomu, že : a. mezi předpisy na ochranu spotřebitelů jsou v jednotlivých členských státech rozdíly, které odrazují spotřebitele jednoho členského státu kupovat souborné služby v jiném členském státě b. zvláštní povaha služeb poskytovaných v rámci souborných služeb obvykle předpokládá předběžné vydání značných částek a poskytování služeb v jiném státě, než je stát bydliště spotřebitele c. by měla být jasně vymezena práva spotřebitele v případech, kdy organizátor zruší soubor služeb před dohodnutým dnem odjezdu d. v případě, že po odjezdu spotřebitele není podstatná část souboru služeb uvedených ve smlouvě poskytnuta nebo organizátor zjistí, že nebude schopen zajistit podstatnou část stanovených služeb, musí mít organizátor vůči spotřebiteli určité povinnosti e. organizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, musí spotřebiteli odpovídat za řádné plnění závazků vyplývajících ze smlouvy; že organizátor nebo prodejce musí rovněž odpovídat za škody, které vzniknou spotřebiteli z neplnění nebo nesprávného plnění smlouvy, pokud neprokáží, že zjištěné nedostatky v plnění smlouvy nezavinili oni ani jiní dodavatelé služeb f. pro spotřebitele a pro poskytovatele souborných služeb by bylo výhodné, kdyby organizátor nebo prodejce byli povinni předložit záruky pro případ platební neschopnosti nebo úpadku g. členské státy musí mít možnost přijmout nebo zachovat v oblasti souborných služeb přísnější předpisy na ochranu spotřebitele. [21]
19
Směrnice 314/90/EHS rovněž v Článku 2 zahrnuje výklad následujících pojmů, které byly následně implementovány do Českého právního řádu:
Organizátor - osoba, která jinak než příležitostně organizuje souborné služby a prodává je nebo je nabízí k prodeji, přímo nebo prostřednictvím prodejce;
Prodejce - osoba, která prodává nebo nabízí k prodeji soubor služeb sestavený organizátorem.
Spotřebitel - osoba, která si koupí nebo se zaváže, že si koupí, soubor služeb („hlavní smluvní strana“) nebo jakákoli osoba, jejímž jménem se hlavní smluvní strana zavazuje ke koupi souboru služeb („ostatní příjemci“) nebo jakákoli osoba, na kterou hlavní smluvní strana nebo ostatní příjemci převedou soubor služeb („příjemce“).
Zájezd - předem stanovená kombinace alespoň dvou z následujících položek, je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin nebo zahrnuje-li nocleh: a) doprava, b) ubytování, c) jiné služby cestovního ruchu, které nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru služeb. Oddělené účtování za jednotlivé položky téhož souboru služeb nezbavuje organizátora nebo prodejce podle této směrnice závazků [21]
Směrnice rovněž upravuje odpovědnost organizátora a prodejce zájezdu o záruce v případě platební neschopnosti, konkrétně v článku 7 takto: „Organizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, předloží dostatečné záruky pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele v případě platební neschopnosti nebo úpadku“ [21]
20
Členským státům Evropská unie následně uložila do konce roku 1992 promítnout tyto požadavky do právních řádů jednotlivých členských zemí tak, aby byl zajištěn základní smysl deklarované ochrany spotřebitele a sjednocení postupu při prodeji a realizaci zájezdů. Směrnice přitom nestanoví striktně způsob a formu právní úpravy, ale pouze základní cíl, jehož má být dosaženo a konkrétní podobu nechává na jednotlivých členských státech. Členské státy měly také do uvedeného data dle této směrnice povinnost sdělit Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkajících se implementace této směrnice. V současnosti probíhá příprava novelizace tohoto dokumentu, přičemž byl vytvořen pracovní dokument s hlavními návrhy novelizace, ke kterému se v současné době vyjadřují příslušná ministerstva jednotlivých členských zemí včetně Ministerstva pro místní rozvoj České republiky.
21
4.4 SUBJEKTY
CESTOVNÍHO
RUCHU
VE
VZTAHU
K ZÁKONNÉ ÚPRAVĚ V této části je obsažen výklad základních pojmů zájezd, cestovní kancelář a cestovní agentura, které jsou nezbytné pro následnou analýzu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, zejména vymezení rozdílu mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou, na kterou se pojištění ze zákona nevztahuje.
Zájezd Pojem zájezd je v §1 odst.(1) zákona č. 159/199 Sb. upraven následovně: Zájezdem se rozumí předem sestavená kombinace alespoň dvou z následujících služeb, je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin nebo když zahrnuje ubytování přes noc, a) doprava, b) ubytování, c) jiné služby cestovního ruchu, jež nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část zájezdu nebo jejichž cena tvoří alespoň 20 % souhrnné ceny zájezdu. Oddělené účtování za jednotlivé položky téhož zájezdu nezprošťuje subjekt, který je oprávněn nabízet a prodávat zájezdy, závazků podle tohoto zákona. [24] Zájezd je tedy vymezen pozitivně, přičemž toto vymezení vychází ze směrnice Rady 90/314/EHS ze 13. června 1990, o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy. Původní znění zákona č. 159/1999 Sb. v negativním vymezení zájezdu vymezovalo, že zájezdem podle tohoto zákona není kombinace služeb cestovního ruchu sestavená až na základě individuálního požadavku zákazníky (tzv. forfaity). Na základě nového výkladu směrnice č. 90/314/EHS Evropským soudním dvorem bylo rozhodnuto, že směrnice neobsahuje žádná ustanovení o tom, že kombinaci služeb sestavenou až na základě individuálního požadavku zákazníka nelze považovat ve smyslu této směrnice za zájezd. [7]
22
Novelou zákona č. 159/1999 Sb. tedy byly i tzv. forfaity zahrnuty do této definice. V praxi to tedy znamená, že s účinností novely zákona č. 159/1999 Sb. od 1. 8. 2006 nesmí zájezd na základě individuálních požadavků zákazníka prodávat vlastním jménem jiné subjekty než cestovní kanceláře. Doposud se činností spočívající v prodeji kombinací služeb cestovního ruchu sestavených na základě individuálních požadavků zákazníka mohla zabývat rovněž cestovní agentura bez nutnosti sjednání pojištění. S nabytím účinnosti novely tuto činnost již cestovní agentury vykonávat nesmějí. Nedodržení tohoto pravidla je považováno za neoprávněné podnikání ve smyslu §61 a následujících zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Negativní vymezení zájezdu je dle §1 odst (2) zákona č. 159/1999 Sb. upraveno následovně: Zájezdem není kombinace služeb cestovního ruchu a) prodávaná jinému podnikateli – např. jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání b) jejíž nabídka a prodej nesplňuje znaky živnostenského podnikání, například tedy nejde o soustavnou činnost nebo nejde o činnost za účelem dosažení zisku. Vzhledem k výše uvedenému pozitivnímu i negativnímu vymezení zájezdem nejsou jednodenní výlety, time sharing, činnost sportovních klubů, školy v přírodě atd. Jelikož se nejedná o zájezdy, nejsou tyto služby ani pojištěny pro případ úpadku cestovní kanceláře. [18]
Z geografického hlediska dělíme zájezdy na: - domácí, - zahraniční.
Podle způsobu přípravy rozlišujeme zájezdy na: -
standardní,
neboli
katalogové:
předem
připravené
formou
katalogu
pro anonymního zákazníka, -
fortfaitové: připravené na základě objednávky zákazníka, kterému nevyhovuje standardní nabídka.
23
Podle použitého dopravního prostředku na: - letecké, - autokarové, - vlakové, - s vlastní dopravou.
Podle programu na: - pobytové, - poznávací. [38]
Cestovní agentura
Cestovní agentura je podnikatel, který je oprávněn na základě ohlášení vázané živnosti provozovat dle §3 zákona č. 159/1999 Sb. následující činnosti: a) nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu, b) organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání, c) zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.), d) zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář; cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván, e) prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty.[24] V případě zájezdů musí být cestovní smlouva uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván. Cestovní agentura přitom smí zprostředkovávat prodej zájezdu pouze pro subjekty, jež jsou cestovními kancelářemi. Činnost cestovní agentury je činností vázanou a nevztahuje se na ni povinnost smluvního pojištění jako u cestovní kanceláře.
24
Pokud již název obchodní firmy neobsahuje označení cestovní agentura, je firma povinna takto označit provozovnu i veškeré materiály určené zákazníkovi aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o cestovní agenturu.
Provozování cestovní agentury (Živnost ohlašovací vázaná Živnostenský list) •
nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu,
•
organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání
•
zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro
jiné
osoby
(dopravce,
pořadatele
kulturních,
společenských a sportovních akcí apod.), •
zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář; cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem
ohlašovací volné
kanceláře,
pro
kterou
je
zájezd
zprostředkováván,
lze vykonávat i v rámci živnosti
cestovní
•
prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména
mimo působnost
vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce
zákona č.159/1999Sb.
a upomínkové předměty
v platném znění
Obr.2: Provozování cestovní agentury Zdroj: Mag Consulting [7]
25
Cestovní kancelář
Cestovní kancelář (CK) je základní provozní jednotkou cestovního ruchu. Předmětem její činnosti je zprostředkování, organizování a zabezpečování služeb souvisejících s cestovním ruchem, případně i prodej zboží. [38] Dle §2 zákona č.159/1999 Sb. je provozovatel cestovní kanceláře podnikatel který je na základě koncese oprávněn organizovat, nabízet a prodávat zájezdy.[24] Novela zákona č. 159/1999 Sb. nově zahrnula do této definice i "organizování" zájezdů, které dle Směrnice 90/314/EHS patří mezi tři hlavní znaky činnosti cestovní kanceláře. Cestovní kancelář je oprávněna vykonávat všechny činnosti cestovní agentury.
Provozování cestovní kanceláře (Živnost koncesovaná Koncesní listina) •
oprávnění organizovat, nabízet a prodávat zájezdy
•
nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu,
•
organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání
•
zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.),
•
zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář; cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván,
•
prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty
Povinnost mít uzavřené povinné
Obr.3: Provozování cestovní kanceláře
pojištění záruky pro případ
Zdroj: Mag Consulting[7]
úpadku cestovní kanceláře
26
Cestovní kanceláře jako organizátoři cest se zabývají zejména nákupem ubytovacích, dopravních a dalších služeb, vytvářením a nabídkou kombinací služeb a jejich balíčků, monitorováním realizace těchto služeb, informační a propagační činností atd. Cestovní kanceláří je dle §2 zákona č. 159/1999 Sb. rovněž osoba, která má v době podpisu cestovní smlouvy sídlo nebo místo podnikání v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, než je Česká republika, přičemž podniká na základě oprávnění tohoto státu k provozování cestovní kanceláře. [24] Tímto a dalšími ustanoveními reaguje novela výše zmíněného zákona na uvolnění pohybu služeb v rámci evropského vnitřního trhu. Tato
ustanovení
by měla
zabránit
případnému
nerovnému
postavení
zahraničních a českých cestovních kanceláří na trhu, zároveň se však novela snaží i o zjednodušení pro spotřebitele a zejména sjednocení jeho ochrany. Příkladem může být podmínka, kdy cestovní kancelář musí mít sjednané pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, nebo být jinak pro tento případ zajištěna, alespoň v rozsahu stanoveném tímto zákonem. O rozsahu tohoto jištění a dalších skutečnostech je tato cestovní kancelář povinna informovat Ministerstvo pro místní rozvoj před zahájením prodeje zájezdů. [7] Charakter a rozsah poskytovaných služeb umožňuje rozdělit cestovní kanceláře na základní a specializované. V praxi často dochází k prolínání obou typů cestovních kanceláří díky vzájemné spolupráci při prodeji zájezdů. Důvodem je uspokojit svojí nabídkou každého zákazníka, rozšiřovat svoji klientelu a zároveň zvyšovat svůj zisk. •
Základní cestovní kanceláře poskytují obvykle služby v plném rozsahu ( předpokladem je potřebný pracovní aparát a přiměřené materiální vybavení).
•
Specializované cestovní kanceláře se specializují na určitý druh a rozsah služeb, případně na určitou klientelu. Specializace umožňuje dosažení vyšší kvality užšího okruhu služeb. [38] Podle velikosti rozdělujeme cestovní kanceláře na malé (do 10 zaměstnanců),
střední (10-50 zaměstnanců) a velké (nad 50 zaměstnanců) HESKOVÁ[5].
27
4.5 Založení a vznik cestovní kanceláře Cestovní kancelář může založit jak fyzické tak právnická osoba. Právnickými osobami jsou dle §18 Občanského zákoníku sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy nebo jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. [23] Provozování cestovní kanceláře je živností koncesovanou, a podobně jako u ostatních koncesovaných živností je k vydání koncese třeba souhlasného stanoviska příslušného ústředního orgánu státní správy, v tomto případě Ministerstva pro místní rozvoj.
Podání žádosti o koncesi na živnostenský úřad
Živnost je dle zákona §2 č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) definována jako soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem .[26] Živnosti jsou rozděleny následovně: •
živnosti ohlašovací, které se následně člení na : - volné (př. ubytovací služby), - řemeslné (př. hostinská činnost), - vázané (př. provozování cestovní agentury),
•
koncesované (provozování cestovní kanceláře).BUCHAROVÁ[2]
Žadatel je tedy povinen předložit místně příslušnému živnostenskému úřadu doklady, kterými prokáže, že splňuje všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti stanovené zákonem, a dále doklady, které jsou nezbytné pro vydání stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj. Podmínky pro získání oprávnění k provozování živnosti cestovní kanceláře a cestovní agentury se liší vzhledem k tomu, že provozování cestovní agentury je řazeno mezi živnosti ohlašovací vázané, zatímco provozování cestovní kanceláře je živností koncesovanou.
28
Pro všechny živnosti, tedy cestovní kanceláře i cestovní agentury, platí povinnost
splnit
všeobecné
podmínky
provozování
živnosti,
kterými
dle §6 Živnostenského zákona jsou: •
dosažení věku 18 let,
•
způsobilost k právním úkonům,
•
bezúhonnost,
•
nulové daňové nedoplatky z předchozího nebo současného podnikání,
•
nulové nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti z předchozího nebo současného podnikání,
•
nulové nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění z předchozího nebo současného podnikání. Podnikatel může provozovat živnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. [26]
Poslední z uvedených podmínek, tedy neexistence nedoplatků na veřejném zdravotním pojištění byla do tohoto výčtu zařazena novelou zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) účinného od 1. 8. 2006. Tato skutečnost se dokládá čestným prohlášením. Kromě všeobecných podmínek provozování živnosti je cestovní kancelář povinna splnit rovněž požadavky na odbornou způsobilost, která je přísněji vymezena pro cestovní kancelář, v Příloze č. 3 Živnostenského zákona těmito možnostmi: a) vysokoškolské vzdělání a 1 rok praxe v oboru, nebo b) vyšší odborné vzdělání a 3 roky praxe v oboru, nebo c) úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání a 6 let praxe v oboru, nebo d) doklady o uznávání odborné kvalifikace - (podle §19 zákona č. 18/2004 Sb.o uznávání odborné kvalifikace).[26]
29
Uchazeč je povinen předložit doklad o tom, že je držitelem příslušného odborném vzdělávání, přičemž lhůta mezi podáním žádosti o uznání odborné kvalifikace a ukončením dané činnosti by neměla být delší než deset let. Po předložení výše uvedených dokladů žadatelem o udělení koncese živnostenský úřad tyto doklady ve lhůtě 30 dnů od doručení žádosti posoudí a zjistí-li, že náležitosti žádosti o koncesi nejsou splněny, vyzve žadatele k odstranění závad v přiměřené lhůtě trvající nejméně 15 dní. Tato lhůta může být, pro závažné důvody, živnostenským úřadem na žádost podnikatele opakovaně prodloužena. Po dobu této lhůty neběží lhůta pro vydání rozhodnutí o udělení koncese. V případě, že žadatel nedostatky ve této lhůtě (ať již stanovené nebo prodloužené) odstraní, zahájí živnostenský úřad projednání žádosti. V opačném případě živnostenský úřad řízení zastaví. BUCHAROVÁ[2] Následně je žádost předána Ministerstvu pro místní rozvoj k posouzení. Žadatel o koncesi je povinen předložit následující doklady dle §5 zákona č. 159/1999 Sb., které jsou nezbytné pro vydání stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj: •
smlouvu s pojišťovnou o pojištění v rozsahu stanoveném zákonem č.159/1999 Sb.,
•
podnikatelský plán,
•
datum předpokládaného zahájení činnosti,
•
prohlášení, zda v posledních 5 letech nebylo zrušeno živnostenské oprávnění k provozování cestovní kanceláře nebo cestovní agentury z důvodu porušení povinností uložených zákonem nebo z důvodu jejího úpadku, -
fyzické osobě, která je žadatelem nebo statutárním orgánem nebo jeho členem, pokud je žadatelem právnická osoba,
-
právnické osobě, jejímž statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu byla fyzická osoba, která je žadatelem,
-
právnické osobě, jejímž statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu byla fyzická osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, která je žadatelem .[24]
30
Podnikatelský plán
Podnikatelský plán by měl být včleněn do několika částí (dle § 5 odstavec (2) zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a vzoru podnikatelského plánu zveřejněného Ministerstvem pro místní rozvoj). V první by měly být uvedeny základní údaje o cestovní kanceláři (název, právní forma, datum založení, datum zapsání do obchodního rejstříku, kontaktní osoby, sídlo společnosti (právnická osoba) či bydliště, resp. místo podnikání (fyzická osoba), odpovědný zástupce, IČO, DIČ, právní forma, statutární orgán a kontaktní údaje. Ve druhé části by měla cestovní kancelář poskytnout údaje o plánovaných tržbách za zájezdy a počtu klientů za dobu trvání pojistné smlouvy a v případě, že se jedná o cestovní kancelář, která provozovala činnost na základě dřívějších předpisů, i počet zákazníků a objem tržeb odbavených v rámci zájezdu v předchozím kalendářním roce. V další části by měla cestovní kancelář poskytnout údaje o zaměření cestovní kanceláře (incoming, outgoing, domácí cestovní ruch či konkrétní typ cestovního ruchu - incentivní, kongresový, lázeňský, lovecká turistika atd.) včetně bližších údajů o své činnosti, zejména ve kterých oblastech a zemích hodlá podnikat, zda součástí zájezdu bude i doprava (případně jakým dopravním prostředkem)a jaké služby chce cestovní kancelář nabízet (zprostředkování a prodej zájezdů, prodej letenek a jízdenek, směnárenské služby, přepravní služby atd.).
Ministerstvo pro místní rozvoj je povinno k žádosti vydat své stanovisko do 30 dnů od jejího doručení. Jestliže žadatel nesplní některou z podmínek stanovených zákonem č. 159/1999 Sb, například pojistná smlouva nesplňuje zákonné podmínky či došlo ke vstupu subjektů na trh dříve než 5 let od zrušení živnostenského oprávnění k provozování cestovní kanceláře, vydá Ministerstvo pro místní rozvoj záporné stanovisko. Stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj je živnostenský úřad vázán.
31
Pokud žadatel ve své žádosti splní všechny podmínky a předloží všechny požadované doklady, které Ministerstvo pro místní rozvoj odsouhlasí, dojde k předání žádosti spolu s kladným stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj na místně příslušný živnostenský úřad. Kladné stanovisko ministerstva však ještě neznamená automaticky kladné rozhodnutí o koncesi, neboť podnikatel musí splnit všeobecné i zvláštní podmínky pro provozování živnosti. Pro ověření toho, zda žadatel splňuje všechny výše uvedené podmínky pro udělení koncesní listiny, náleží živnostenskému úřadu lhůta 60 dnů. Pokud živnostenský úřad vydá kladné rozhodnutí, je do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí žadateli udělena koncese a následně vystavena koncesní listina. V případě, že Ministerstvo pro místní rozvoj vydá záporné rozhodnutí, případně žadatel nesplňuje některé podmínky, například živnostenský úřad žádost o vydání koncese zamítne. BUCHAROVÁ[2]
Povinnosti cestovní kanceláře
Základní povinností cestovní kanceláře je mít dle §9 zákona č. 159/1999 Sb. označenu provozovnu i veškeré své propagační a jiné materiály, které jsou předávány zákazníkovi označením "cestovní kancelář". Novela výše uvedeného zákona tuto povinnost ještě rozšířila o ustanovení, podle nějž název cestovní kancelář nebo zkrácenou verzi CK nesmí používat podnikatel, který by nebyl držitelem platné koncese, je tedy vyhrazena pouze cestovním kancelářím. Toto ustanovení tedy posiluje ochranu spotřebitele a zamezuje možné situaci, kdy by subjekt používající ve svém názvu CK nebyl cestovní kanceláří. Druhou významnou povinností cestovních kanceláří je mít po celou dobu provozování své podnikatelské činnosti sjednáno pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře a mít platnou pojistnou smlouvu. Tato problematika bude dále rozvedena v následujících kapitolách.
32
Zákon rovněž upravuje poměrně podrobně povinnosti cestovní kanceláře, která zprostředkovává prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář. Především jde o zákaz zprostředkování prodeje zájezdu pro subjekty, které nejsou cestovními kancelářemi. Novelou zmiňovaného zákona byly od 1.8.2006 nově vymezeny
v §9 následující
povinnosti cestovní kanceláře při prodeji zájezdů pro jinou cestovní kancelář: -
ve všech materiálech určených pro zákazníky (katalogy. propagační materiály, elektronické materiály) vždy informovat, pro kterou cestovní kancelář je prodej zájezdu zprostředkováván,
-
před uzavřením cestovní smlouvy předložit zákazníkovi, pokud o to požádá, k nahlédnutí doklad o pojištění cestovní kanceláře, která je pořadatelem zájezdu, případně o jiném způsobu jištění u cestovních kanceláří z jiných států,
-
před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou na území jiného státu neprodleně informovat o této skutečnosti Ministerstvo pro místní rozvoj včetně formy jištění zájezdů u této cestovní kanceláře. [24]
Cestovní kancelář prodávající vlastní zájezdy či zprostředkující prodej zájezdů pro jinou cestovní kancelář je povinna v katalozích, případně jinou cestou poskytnout zákazníkovi k zájezdu všechny potřebné informace dle §10 zákona č. 159/1999Sb. (včetně rozsahu a podmínkách pojištění zákazníka - rozsah pojistného plnění, podmínky pro uplatnění nároku zákazníka, pojišťovna, s níž má uzavřeno pojištění),s dostatečným předstihem před podpisem cestovní smlouvy. V cestovní smlouvě se dle §852a Občasného zákoníku cestovní kancelář zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu. Spolu s cestovní smlouvou je cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi doklad o pojištění vystavený pojišťovnou.
[23]
Tuto
povinnost
má
cestovní
kancelář
i
při
prodeji
nebo zprostředkování prodeje zájezdu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (tyto prostředky vymezuje §53 odstavec (1) Občanského zákoníku jako prostředky umožňující uzavření cestovní smlouvy bez fyzické přítomnosti obou smluvních stran, nejrozšířenější podobou je v současnosti prodej zájezdů prostřednictvím internetu).
33
5 ANALÝZA STÁVAJÍCÍHO SYSTÉMU JIŠTĚNÍ Povinnost jištění klientů pro případ úpadku cestovní kanceláře je zakotvena ve Směrnici 314/1990/EHS, která byla zmíněna v předchozích kapitolách. Úpadek je definován dle §1 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání následovně: „Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jestliže dlužník zastavil platby, má se za to, že není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Fyzická osoba, je-li podnikatelem, a právnická osoba je v úpadku i tehdy, jestliže je předlužena. O předlužení jde tehdy, jestliže tato osoba má více věřitelů a jestliže její splatné závazky jsou vyšší než její majetek; do ocenění dlužníkova majetku se zahrne i očekávaný výnos z pokračující podnikatelské činnosti, lze-li příjem převyšující náklady při pokračování podnikatelské činnosti důvodně předpokládat.“ [25]
5.1 Tvorba systému jištění pro případ úpadku cestovní kanceláře Názory na potřebnost jištění cestovních kanceláří se začaly ze strany odborníků objevovat již v roce 1995. V průběhu 1997 roku došlo k úpadku asi 50 cestovních kanceláří a způsobená škoda byla odhadnuta přibližně na 200 mil. Kč. Vzniklá situace vyvolala tlak na zavedení regulace, zejména zpřísnění podmínek pro udělení živnostenského oprávnění, ale také vytvoření účinného systému jištění cestovních kanceláří pro případ úpadku. Zásadním bodem bylo především vytvořit model, který by v případě výjezdového cestovního ruchu zajistil zákazníkům cestovních kanceláří návrat zpět do České republiky v případě, kdy zůstali z důvodu platební neschopnosti cestovní kanceláře bez pomoci a bez prostředků v zahraničí. Vzniklá situace měla dopad nejen na spotřebitele, ale rovněž významně na prestiž České republiky v zahraničí. Kromě repatriace bylo účelem zákona zajistit rovněž refundaci zaplacených a neposkytnutých služeb.
34
Vytvoření a schválení konečné podoby zákona bylo vzhledem ke specifickému druhu podnikání a nestabilní situaci na trhu poskytovatelů těchto služeb poměrně složitým procesem, na kterém se svými návrhy podílelo několik ministrů. Bylo nutné skloubit vhodně ochranu spotřebitele s oprávněnými zájmy podnikatelských subjektů, a provést změnu některých souvisejících předpisů – zejména vytvoření nového smluvního typu (cestovní smlouvy) v Občanském zákoníku společně se změnou živnostenského zákona a vytvořením dvou typů živností pro zprostředkovatele v cestovním ruchu – provozování cestovní agentury a cestovní kanceláře. 5.1.1
Způsoby jištění před vytvořením zákona č. 159/1999 Sb.
V roce 1995 založilo pět cestovních kanceláří z vlastní iniciativy dobrovolný garanční fond, který měl v případě jejich úpadku zajistit repatriaci klientů. Počáteční vklad do tohoto fondu byl 1 mil. Kč a tento vklad se následně postupně zvyšoval. Fond byl však kritizován pro ručení příliš nízkou částkou. V této době však byl jediným existujícím prostředkem v případě úpadku, jelikož ostatní cestovní agentury ničím neručily. V roce 1997 byly ve fondu sdruženy následující cestovní kanceláře – Daen Plzeň, East West, ERA Tour, Firo Tour, Globtour, Idealtour a Travela. K jeho prvnímu čerpání došlo úpadkem společnosti Travela, která z fondu odčerpala 6 mil. Kč. Garanční fond tímto splnil svou povinnost a zajistil repatriaci zákazníků, došlo však k jeho finančnímu vyčerpání. Při úpadku cestovní kanceláře East West Travel nebyl již fond tyto náklady schopen pokrýt. 5.1.2
Uvažované varianty jištění
V souvislosti s tvorbou zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a změně některých souvisejících zákonů byly diskutovány a navrhovány jak ministerstvem, tak dalšími odborníky či samotnými cestovními kancelářemi varianty možného jištění cestovních kanceláří.
35
Důvodem pro zavedení tohoto systému byly jak četné úpadky cestovních kanceláří v uplynulých letech, tak snaha sblížit zákonnou úpravu s evropskou legislativou požadující jištění zájezdů. Prvotním návrhem, které Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo, bylo přijetí modelu garančního fondu fungujícího v některých členských státech (např. Dánsko, Švédsko, Francie). Na základě tohoto modelu měly všechny cestovní kanceláře dle určitého klíče do fondu přispívat a z něj by následně došlo k úhradám v případě platební neschopnosti některé cestovní kanceláře. Konkrétně měl být stanoven vstupní poplatek ve výši 200 000 Kč, a následně každoroční příspěvek 0,5% z obratu. Tento model však vzbudil nevoli ze strany některých cestovních kanceláří. Hlavním protiargumentem bylo to, že tento systém, založený na principu solidarity, umožní krytí některých nezodpovědných cestovních kanceláří, či by mohl být účelově zneužit některými podvodníky. Zároveň cestovní kanceláře argumentovaly tím, že v tehdejším velmi nestabilním prostředí v oblasti cestovního ruchu by tento systém mohl být pro solventní cestovní kanceláře demotivující. Navíc v případě úpadku některé z větších cestovních kanceláří by bylo nutné doplnění fondu, což by mohlo výrazně zatížit malé cestovní kanceláře či dokonce vést k jejich úpadku. Prostředky vložené do fondu rovněž neměly být vratné. Ministerstvo pro místní rozvoj následně navrhlo modifikovaný způsob jištění kombinací vázaného vkladu cestovních kanceláří v garančním fondu a povinného pojištění. Tento návrh byl nakonec zamítnut s odůvodněním, že by příliš zatížil menší subjekty. V počátečních fázích rovněž existovala obava, že pojišťovny nebudou schopny dostatečně rychle reagovat v případě potřeby repatriace klientů. Dalším možným způsobem bylo navržení bankovní garance. Banka by na základě důvěryhodnosti cestovní kanceláře poskytla garanci. Existovala zde ovšem rovněž obava, že u malých cestovních kanceláří by firma nemusela disponovat dostatečným majetkem, aby mohla tuto garanci složit. Právě pro obavu z likvidace malých cestovních kanceláří byl tento návrh rovněž zamítnut. Podobným návrhem bylo před prodejem zájezdu složení kauce ve srovnatelné hodnotě, která však představovala vysoké finanční zatížení malých cestovních kanceláří. SKALKOVÁ [15]
36
Česká asociace pojišťoven v lednu roku 1998 předložila ve shodě s asociacemi cestovních kanceláří Ministerstvu pro místní rozvoj návrh řešit vzniklou situaci pojištěním cestovních kanceláří pro případ úpadku vycházejícím z modelů fungujících v Německu a Rakousku. V rámci tohoto návrhu pojišťovny předpokládaly složení tzv. jistiny cestovních kanceláří na účet pojišťovny, která by umožnila pojišťovnám ověřit si solventnost cestovních kanceláří, přičemž v případě úpadku mělo být čerpáno nejprve z této jistiny. Za výhodu pojištění byla považována zejména skutečnost, že pojišťovna před uzavřením pojištění detailně prověří hospodaření cestovní kanceláře. Cestovní kanceláře se špatnou finanční situací či dalšími problémy by nebyly schopny pojištění získat a tím mělo dojít k pročištění trhu, jelikož počet subjektů působících v této oblasti byl značně vysoký (asi 1000 subjektů), přičemž optimální počet cestovních kanceláří byl ministerstvem odhadován přibližně na 400. Pojistná částka měla rovněž umožnit jištění i menším cestovním kancelářím, jelikož její výše ve srovnání s bankovní garancí byla nižší.
5.1.3
Vznik zákona č. 159/1999 Sb.
Povinné smluvní pojištění bylo jako forma jištění schváleno a zařazeno do zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a změně zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl schválen dne 2. června 1999 Poslaneckou sněmovnou, 30. června 1999 Senátem Parlamentu České republiky a následně podepsán prezidentem republiky. Dne 23. července 1999 byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod číslem 159. Tento zákon byl již při svém vzniku vytvářen s cílem sbližování právních předpisů Evropské unie s právními předpisy České republiky. Ve svých ustanoveních tedy implementoval Směrnici rady č. 90/314/EHS ze dne 13.6.1990 o souborných službách pro cestování, pobyty, zájezdy. Návrh zákona byl odsouhlasen zástupci Komise EU na jednání dne 4. února 1999. BUCHAROVÁ [2]
37
Pojištění dle zákona směly provozovat pouze pojišťovny, kterým byly Ministerstvem pro místní rozvoj jako orgánem státního dohledu nad pojišťovnictvím schváleny speciální všeobecné pojistné podmínky. Ministerstvo financí udělilo 11 pojišťovnám povolení k provozování pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Současně těmto pojišťovnám po předchozím kladném vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj v souladu s § 8 odstavec 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a ve smyslu § 8 zákona o pojišťovnictví schválilo všeobecné pojistné podmínky pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře.
5.2 Pojištění a vývoj systému Dle zákonné úpravy platné v rámci České republiky je povinností cestovní kanceláře mít po celou dobu své podnikatelské činnosti uzavřenou pojistnou smlouvu a být pojištěna pro případ úpadku. Povinné pojištění záruky je v českém právním řádu upravováno především zákonem č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu spolu s příslušnými ustanoveními zákona č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě). Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku: cestovní kanceláře, na základě něhož vzniká zákazníkovi pojištěnému cestovní kanceláří právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku a) neposkytne zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu, b) nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskutečnil, c) nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze zčásti. [24]
38
5.2.1
Pool pojišťoven
Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21.12.2000 byla povolena výjimka ze zákona č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, která umožnila uvedeným pojišťovnám sdružit se v tzv. pool pro pojištění záruky: -
Generali Pojišťovna a.s.
-
Allianz pojišťovna, a.s.
-
Česko-rakouská pojišťovna, a.s (od 18.6.2001 pod jménem UNIQA pojišťovna, a.s.)
-
ČS-Živnostenská pojišťovna, a.s.
-
IPB pojišťovna, a.s.
-
Komerční pojišťovna, a.s.
-
Kooperativa, pojišťovna, a.s. KŘÍŽ [12]
Následně po tomto rozhodnutí podepsali 16.1.2001 zástupci uvedených pojišťoven smlouvu o spolupráci pojistitelů při pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře a umožnili tím vznik poolu. Vedoucím pojistitelem se stala Generali pojišťovna a.s. a funkci kanceláře poolu vykonávala Evropská cestovní pojišťovna a.s., která poskytovala poolu své asistenční služby. Jedním z hlavních důvodů pro vznik poolu byla skutečnost, že zajistitelé považovali toto pojištění vzhledem malému pojistnému kmeni, poměrně nízkým výnosům i situaci v cestovním ruchu za vysoce rizikové. Bylo to dáno i skutečností, že do této oblasti vstupuje celá řada dalších náhodných či úmyslných faktorů. Pool byl založen s cílem spojení know-how a finanční síly pojišťoven, zabezpečení kvalitního zajištění a rozložení rïzika (zajišťovatelé byli ochotni akceptovat výše zmiňované riziko v rámci velkého portfolia, kde se případné nenahodilé výjimky snáze rozmělní), objektivně přistupovat ke všem cestovním kancelářím bez ohledu na jejich velikost a přitom individuálně ohodnocovat rizikovost cestovní kanceláře, nepřetržité spolupráce pojišťoven při řešení běžných problémů spojených s tímto nově vytvořeným typem pojištění, snížení správních nákladů atd.
39
V prvním roce fungování poolu docházelo ještě v průběhu letní sezóny k jednáním ohledně sjednávání pojištění nebo předáváním certifikátů o pojištění, přesto však tento model zahájil úspěšně své fungování a přispěl ke stabilizaci situace v cestovním ruchu. Dané pojištění bylo koncipováno jako zálohové – cestovní kancelář předložila poolu údaje o předpokládaných tržbách na základě kterých jí bylo vyměřeno odpovídající zálohové pojistné i výše spoluúčasti – pojistné bylo splatné ve dvou splátkách, přičemž první splátka zohledňovala případný přeplatek za předchozí období. K vyúčtování docházelo v prvním čtvrtletí následujícího roku, kdy cestovní kanceláře zároveň poskytly pojišťovnám přesné údaje o tržbách za uskutečněné zájezdy a počtech klientů v jednotlivých měsících. Zúčtování bylo cestovní kanceláři předloženo do 30 dnů po obdržení všech uvedených dokladů a do konce měsíce ledna byl na účet cestovní kanceláře rovněž připsán výnos ze složené spoluúčasti. Pro vyhotovení dodatku k pojistné smlouvě následně poskytla cestovní kancelář předpokládané údaje pro rok následující. Pojišťovny sdružené v poolu požádaly o prodloužení jeho činnosti na další období. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tuto žádost schválil a prodloužil výjimku pro pool pojišťoven do konce roku 2003. Omezil ji však několika podmínkami. Pojišťovny považovaly tyto podmínky za velmi omezující především v otázce zajištění a podaly proti uvedenému rozhodnutí u příslušného soudu rozklad, který však byl zamítnut. Činnost tohoto sdružení tedy skončila 31.12.2003. NEZVALOVÁ [14] Ohlášené ukončení činnosti poolu vyvolalo vlnu obav ze strany cestovních kanceláří zejména ohledně toho, zda na trhu bude dostatek pojišťoven nabízejících tento produkt či zda pojišťovny nebudou mít problémy se zajistiteli. Objevil se především názor, že některé pojišťovny zajištění nezískají či jej získají za výrazně horších podmínek něž docílil pool a dojde tím k situaci, kdy bude pojištěno méně subjektů. V návrzích na řešení této situace se objevily například podněty ke změně stávající legislativy a zavedení možnosti výběru alternativního způsobu jištění nebo jejich kombinaci – konkrétně se jednalo o bankovní záruku či garanční fond. KRAJÍČEK [11]
40
5.2.2
Pojištění mimo pool
Mimo Pool bylo uděleno povolení k provozování pojištění dvěma dalším pojišťovnám. Pojišťovna Adria Way družstvo však po nedlouhé době zanikla. Za konkurenta tohoto sdružení je tedy možné považovat Zürich pojišťovnu, která nabízela pojištění cestovních kanceláří mimo pool pojišťoven. Tato pojišťovna nabízela pojištění cestovním kancelářím s obratem nad 5 miliónů Kč. Začátkem roku 2003 převzala aktivity pojišťovny Zürich společnost Generali pojišťovna, a.s. s cílem zvýšit svůj tržní podíl, v oblasti pojištění cestovních kanceláří, což činilo přibližně 70 klientů. Dne 9. 12. 2002 získala povolení od Ministerstva financí další společnost Union pojišťovna, a.s., která se stala konkurentem poolu. Podle jejích slov v období vzniku bylo jejím cílem zaměřit se na minimalizaci rizika, tedy na stabilní cestovní kanceláře střední velikosti s dlouholetou tradicí a těm následně nabízet pojištění za cenově výhodnějších podmínek. 5.2.3
Situace po 1.1. 2004
K 31.12.2003 skončila rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže činnost Poolu pojišťoven a jednotlivé pojišťovny začaly toto pojištění nabízet samostatně. Původní obavy pojišťoven ze získání vhodného zajištění, významného nárůstu pojistného i obavy zejména malých cestovních kanceláří z toho, že pojišťovny nebudou ochotny pojišťovat menší cestovní kanceláře, se nakonec nepotvrdila a tento systém se ukázal účinným. V současné době je trh v této oblasti poměrně stabilizovaný, přičemž tento specifický druh pojištění poskytuje 5 pojišťoven (Česká pojišťovna, Česká podnikatelská pojišťovna, Generali, Union, Uniqa). Nabídka jednotlivých pojišťoven je v některých případech omezena požadavkem na minimální délku působení na trhu či požadavkem na minimální obrat cestovní kanceláře.
41
5.3 Základní aspekty povinného smluvního pojištění Pojišťovny poskytující daný pojistný produkt
Pojištění lze sjednat pouze u pojišťovny, které bylo uděleno Ministerstvem financí (dle zákona č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů), povolení k podnikání pro oblast povinného smluvního pojištění pro tuto oblast a kterým byly tímto ministerstvem schváleny všeobecné podmínky k tomuto pojistnému produktu (k jejich schválení je třeba kladného vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj). (Tab. 3)
Tab. 3: Pojišťovny poskytující pojistný produkt - Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře POJIŠŤOVNA
SÍDLO FIRMY
Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.
Budějovická 5, 140 21 Praha 4
Česká pojišťovna, a.s.
Na Pankráci 121, 140 21 Praha 4
Generali Pojišťovna a.s.
Bělehradská 132, 120 84 Praha 2
UNIQA pojišťovna, a.s.
Bělohorská 19, 160 12 Praha 6
Union pojišťovna, a.s.
Bajkalská 29/A, 813 60 Bratislava
Zdroj: Internetové stránky pojišťoven [33-37]
5.3.1
Sjednání pojištění a stanovení výše pojistného
Pojišťovny při své činnosti vytvářejí z vybraného pojistného pojistné rezervy, vyplácejí pojistná plnění za škody způsobené pojistnou událostí a zároveň z tohoto obnosu financují své vlastní náklady a zisk. Pojištění tedy znamená efektivní formu tvorby a přerozdělování peněžních rezerv, které vykonává specializovaná instituce – pojišťovna. [3]
42
Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění v rozsahu stanoveném v § 6 zákona č. 159/1999 Sb., přičemž zákon nestanovuje konkrétní pojistnou sazbu či výpočet pojistného, pouze určuje minimální hranice pojištění následovně: •
pojistná částka musí činit minimálně 30 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů nebo tržeb v předchozím roce, vždy je určující vyšší z částek. (Pojistná částka je horní hranicí plnění pojišťovny v případě pojistné události vzniklé z jedné škodné události),
•
minimální výše spoluúčasti cestovní kanceláře je stanovena na 2% [24]
Cestovní kancelář je povinna před uzavřením pojistné smlouvy umožnit pojišťovně přístup ke všem dokladům, které souvisejí s pojištěním zájezdů, pokud o ně pojišťovna požádá i kdykoli v době trvání pojištění. Pojišťovny zpravidla pro posouzení bonity žadatele o pojištění požadují vyplnění dotazníku (Příloha 4) se základními informacemi o cestovní kanceláři a dodání některých doplňujících dokumentů. K dotazníku pojišťovny zpravidla požadují některé z následujících dokumentů: •
podnikatelský plán,
•
ekonomické údaje - výsledky hospodaření v minulém roce, případně za několik let (rozvaha, výkaz zisku a ztrát, výkaz cash flow), daňové přiznání,
•
zpráva auditora včetně komentáře, pokud byl audit proveden,
•
katalog služeb, ceník a obchodní podmínky cestovní kanceláře,
•
vzor cestovní smlouvy, případně smlouvy s dopravci, ubytovacími zařízeními,
•
kopie koncesní listiny, případě výpisu z obchodního rejstříku,
•
seznam delegátů cestovní kanceláře a další. Na základě těchto dokumentů pojišťovna dle své metodiky posoudí bonitu
klienta a předloží cestovní kanceláři nabídku s výší pojistného. Pojistné je cena za poskytovanou pojistnou ochranu. Pojistné je limitováno pojistnou částkou, velikostí rizika a ekonomicky přiměřeným ziskem pojistitele.ČEJKOVÁ, NEČAS[3] Tuto výši má možnost cestovní kancelář snížit například zvýšením spoluúčasti.
43
5.3.2
Uzavření pojistné smlouvy
Pojištění je vztahem, ve kterém pojišťovna na sebe přebírá závazek, že pojištěnému uhradí újmu, která mu vznikla ve smyslu pojistných podmínek. Pojistná smlouva dle zákona obsahuje: a) určení pojistitele a pojistníka, identifikace pojistníka a pojištěného, b) určení oprávněné osoby, předmět pojištění, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, splatnost a údaj, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) způsob placení pojistného pojistníkem, h) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.[22] Ve smyslu zákona musí být pojistná smlouva sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy (rozhodným je přitom okamžik podpisu cestovní smlouvy) pokud ovšem cestovní kancelář neuzavře novou pojistnou smlouvu. Toto opatření bylo do zákona zařazeno novelou s platností od 1. 8. 2006 a má chránit zákazníka v situaci kdy podepíše cestovní smlouvu s cestovní kanceláří, která má v tu platnou smlouvu s pojišťovnou, na pojištěný zájezd. Vzhledem ke skutečnosti, že se pojistné smlouvy často uzavírají na dobu určitou a řada zákazníků využije například nabídek cestovních kanceláří na slevu za koupi zájezdu i několik měsíců před jeho konáním, by se mohlo stát, že pojistná smlouva během tohoto období zanikne a zájezd se stane nepojištěným. Zákazník tedy má jistotu, že pokud se cestovní kancelář před podpisem cestovní smlouvy prokáže platným dokladem o pojištění, bude jeho zájezd i vložené finanční prostředky spolehlivě jištěny i v době konání zájezdu, protože i kdyby pojistná smlouva zanikla, bude se pojištění vztahovat dále na všechny zájezdy prodané v době její platnosti.
44
Tímto ustanovením zákon rovněž pamatuje na situaci, kdy se cestovní kancelář rozhodne pro změnu pojišťovny a uzavře novou pojistnou smlouvu - zákon zde vylučuje souběh těchto dvou pojistných smluv a tedy i možné komplikace v případě pojistné události a pojistného plnění.
Všeobecné pojistné podmínky
Všeobecné pojistné podmínky (Příloha 3) konkretizují obsah a fungování daného pojištění. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy seznámen a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Stanoví například podmínky vzniku, trvání a zániku pojištění, výši spoluúčasti cestovní kanceláře na pojistné události, způsob její úhrady pojišťovně a případy, kdy je pojišťovna povinna nepoužitou částku cestovní kanceláři vrátit atd. Pojistné podmínky pro povinné pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je pojišťovna povinna předložit České národní bance na její vyžádání ke kontrole, při které Česká národní banka spolupracuje s ministerstvem.
Doklady předávané cestovní kanceláři a zákazníkům
Na základě nové zákonné úpravy je cestovní kancelář povinna zákazníkovi, pokud o to požádá, předložit k nahlédnutí doklady o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, a to před podpisem cestovní smlouvy. (Příloha 5) Toto ustanovení by tedy mělo dát zákazníkovi dostatečnou jistotu a možnost si ověřit, zda je cestovní kancelář skutečně v době uzavírání cestovní smlouvy pojištěna.
45
Doklady o pojištění
Informace o uzavřeném pojištění
Informace
pro cestovní kancelář:
pro zákazníky cestovní kanceláře:
•
•
Označení pojišťovny.
•
Podmínky pojištění.
•
Způsob oznámení pojistné události.
Smlouva o pojištění (Příloha 2)
o
uzavřeném
pojištění
Obr.4: Doklady o pojištění pro cestovní kancelář a zákazníky cestovní kanceláře Zdroj: Mag consulting[7]
Pojišťovna předá cestovní kanceláři po uzavření pojistné smlouvy doklady, které je cestovní kancelář povinna předat zákazníkům současně s cestovní smlouvou (Příloha 5). 5.3.3
Vznik a likvidace pojistné události
Nároky zákazníka, které mu vznikly proti cestovní kanceláři v důsledku neplnění cestovní smlouvy, přecházejí na pojišťovnu, a to až do výše plnění, které pojišťovna poskytla. Pokud zákazník oznámí pojišťovně na kontaktní spojení uvedené v dokladech určených zákazníkům, že došlo k pojistné události a úpadku cestovní kanceláře, pojišťovna tuto informaci ověří. Pro oznámení pojistné události není vyžadována písemná forma. I v případě, že se pojišťovně nepodaří do 12 hodin po oznámení škodné události průkazně ověřit u odpovědného zástupce cestovní kanceláře, že došlo k pojistné události, je pojišťovna zákazníkovi
povinna poskytnout dopravu z místa pobytu
v zahraničí do České republiky včetně nezbytného ubytování a stravování.
46
Zajistí-li si zákazník výše zmíněné na vlastní náklady, poskytne mu pojišťovna peněžní plnění pouze do výše, jakou by musela vynaložit, pokud by dopravu, ubytování a stravování zajišťovala sama. Pokud by si tedy zákazník dopravu sjednal například první třídou v letadle, pojišťovna mu vyplatí pouze přiměřenou část těchto nákladů. Druhou svou povinnost kromě repatriace zákazníků v případě úpadku cestovní kanceláře - tedy refundace zaplacených a neposkytnutých nebo částečně poskytnutých služeb pojišťovna provede po ověření pravdivosti oznámení pojistné události a nahlášení pojistné události klienty, zpravidla v intervalu 3-6 měsíců.
Cestovní kancelář
Pojišťovna Uzavření povinného smluvního pojištění
Oznámení pojistné
Plnění pojistné události
události
Zákazník cestovní kanceláře
Repatriace ze zahraničí do
Asistenční
ČR (nejpozději do 12 hodin po
služba
oznámení pojistné události)
Refundace zaplacených neposkytnutých služeb
Obr.5: Průběh pojistné události Zdroj: Magconsulting.[7]
47
V případě, by se následným šetřením pojišťovny neprokázal vznik pojistné události, je cestovní kancelář povinna uhradit pojišťovně to, co za ni pojišťovna plnila. Pojišťovna není přitom oprávněna odmítnout pojistné plnění nebo snížit jeho výši ani v případě, že se pojišťovna po pojistné události dozví, že cestovní kancelář vědomě poskytla nepravdivé nebo neúplné podklady podstatné pro uzavření pojištění, je však oprávněna domáhat se náhrady škody na cestovní kanceláři.
Zánik pojištění
K zániku pojištění může dojít dle zákona zejména uplynutím pojistné doby, nezaplacením pojistného, dohodou mezi pojistitelem a pojistníkem, výpovědí, odstoupením od smlouvy atd. Pojišťovna i cestovní kancelář jsou v případě zániku pojištění i dalších skutečnostech, které by mohly vést k jeho zániku (například závažných nedostatcích ve finančním hospodaření cestovní kanceláře) povinny neprodleně informovat Ministerstvo pro místní rozvoj. Pojišťovna je rovněž povinna informovat ministerstvo v případě, že došlo ke vzniku pojistné události a o následné výši poskytnutého pojistného plnění.
48
6 STANOVISKO CESTOVNÍCH KANCELÁŘÍ A POJIŠŤOVEN KE STÁVAJÍCÍMU SYSTÉMU
6.1 Výzkum mezi pojišťovnami Při výzkumu bylo osloveno všech 5 pojišťoven poskytujících v současné době v České republice pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, přičemž výzkumu se zúčastnily následující pojišťovny:
Tab. 4: Pojišťovny zahrnuté ve výzkumu POJIŠŤOVNA
SÍDLO FIRMY
Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.
Budějovická 5, 140 21 Praha 4
Česká pojišťovna, a.s.
Na Pankráci 121, 140 21 Praha 4
Generali Pojišťovna a.s.
Bělehradská 132, 120 84 Praha 2
UNIQA pojišťovna, a.s.
Bělohorská 19, 160 12 Praha 6
Zdroj: Internetové stránky pojišťoven [33-37]
Výzkum mezi pojišťovnami byl prováděn v průběhu měsíců března a dubna 2007, přičemž osobní rozhovory byly uskutečněny se zástupkyní České podnikatelské pojišťovny Ing. Zuzamou Luskovou a zástupcem firmy Fiducia, s.r.o., která zajišťuje toto pojištění pro pojišťovnu Uniqa, Mgr. Ivo Pěkníkem. Během těchto rozhovorů pojišťovny poskytly nejen odpovědi na otázky v dotazníku, který obsahoval základní cílové údaje, ale rovněž poskytly další doplňující informace týkající se stávajícího systému jištění. Vzhledem k časové vytíženosti pracovníků nebylo možné se zástupci České pojišťovny a pojišťovny Generali uskutečnit osobní rozhovor, pojišťovny se tedy průzkumu zúčastnily vyplněním dotazníku. Následující graf ukazuje tržní podíly jednotlivých pojišťoven v rámci tohoto druhu pojištění. (Obr. 6)
49
Česká pojišťovna
12%
15%
Česká podnikatelská pojišťovna
10% 26%
Generali Union Uniqa
37%
Obr.6: Tržní podíly v pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře Zdroj: Internetové stránky pojišťoven [33-37]
Cílem průzkumu bylo získat stanovisko pojišťoven k aktuálnímu stavu po novele zákona č. 159/1999 Sb. zejména s přihlédnutím k očekávané přeměně některých cestovních agentur v cestovní kanceláře, hlavním kritériím posuzování bonity žadatelů či dalším specifikům tohoto druhu pojištění jako příčiny a možné problémy při vzniku pojistné události. V následující tabulce jsou obsaženy základní údaje o jednotlivých pojišťovnách vzhledem k danému pojištění. (Tab. 5)
Tab. 5: Základní údaje o pojistném trhu Pojišťovna
Počet
Minimální
Minimální
Pojistné
Spoluúčast
pojištěných
výše obratu
doba
v%
v%
cestovních
působení
z pojistné
z pojistné
kanceláří
na trhu
částky
částky
Česká pojišťovna
105
nevyžaduje
3 roky
0,5-1,5 %
2-3 %
Česká podnikatelská
223
nevyžaduje
nevyžaduje
3,2-7 %
2-5 %
Generali
328
nevyžaduje
nevyžaduje
x
x
Uniqa
127
10 mil. Kč
3 roky
0,5-2 %
2-10 %
pojišťovna
Pozn: x …údaje nejsou k dispozici
Zdroj: Informace poskytnuté zástupci pojišťoven
50
Dotazník
určený
zástupcům
jednotlivých
pojišťoven
byl
vypracován
pod metodickým vedením vedoucí práce Ing. Idy Vajčnerové Ph. D., výzkum včetně následného zpracování byl proveden na základě znalostí a informací získaných studiem předmětu Marketingový výzkum absolvovaném na navazujícím magisterském stupni studia. Prvním z dílčích cílů výzkumu bylo zjistit názor pojišťoven na aktuální stav po novele zákona č. 159/1999 Sb., kterým byl rozšířen pojem zájezd i o tzv. forfaity. Předpokládalo se, že následně dojde k přeměně některých cestovních agentur v cestovní kanceláře. Všechny pojišťovny se shodly, že po novele zákona došlo ke zvýšení zájemců o pojištění a to nejčastěji v řádu desítek (Česká podnikatelská pojišťovna Fiducia, Generali uvedly nárůst o 10-15%) a to zejména ze strany bývalých cestovních agentur. Česká pojišťovna pak uvedla nárůst 30% - kde však nárůst ze strany přeměněných cestovních agentur představoval pouze 20% tohoto objemu. Přesný počet přeměněných cestovních agentur však nelze i podle slov Ing. Igora Vláčila z Ministerstva pro místní rozvoj jednoznačně určit. Část z nových uchazečů o pojištění byla jistě bývalými cestovními agenturami, dále do této kategorie však spadají rovněž nově vzniklé cestovní kanceláře. Některé cestovní agentury po novele zákona navíc provedly změnu jména společnosti, některé cestovní kanceláře se naopak rozhodly pro ukončení činnosti. Mgr. Ivo Vláčil i zástupci pojišťoven se shodli, že ke zvýšenému počtu žádostí došlo jak v období účinnosti novely, tak dále na přelomu roku 2006/2007 a další zvýšený růst byl zaznamenán na konci prvního čtvrtletí roku 2007. Tato skutečnost může být částečně způsobena i faktem, že živnostenské úřady začaly počátkem roku 2007 s výraznější kontrolou dodržování novely zákona č. 159/1999 Sb. zejména u cestovních agentur, což
mohlo být rovněž impulsem
pro některé cestovní agentury pro přeměnu v cestovní kancelář. Pojišťovny rovněž uvedly, že nepojistily všechny nové zájemce o pojištění. Za nejčastější důvody odmítnutí byly zmiňovány zejména špatná hospodářská situace společnosti, u některých pojišťoven rovněž nedostatečná výše obratu kolidující s minimálním pojistným či příliš krátká historie podnikání.
51
Zejména u bývalých cestovních agentur pojišťovny uvedly, že problémem rovněž může být fakt, že tyto subjekty neznají tak dobře zmiňovaný zákon 159/1999 Sb. a bylo v některých případech vyžadováno doplnění, přepracování či dodatečné vyžádání některých podkladů. Bylo tedy nezbytné u těchto subjektů zaujmout jiný přístup, případně některé pojišťovny zmiňovaly rovněž zvýšení administrativní náročnosti. Celkově však vzhledem k rozložení žádostí nových subjektů o pojištění do několika období i jejich poměrně nízkému počtu nezpůsobila platnost novely zákona č. 159/1999 Sb. pojišťovnám v této oblasti výraznější problémy. Pojišťovny dle svých slov rovněž nijak nezpřísnily podmínky pro posuzování bonity žadatele, naopak Česká podnikatelská pojišťovna uvedla, že pro žadatele, kteří působili na trhu jako cestovní agentury déle než tři roky, byla nově otevřena možnost nižší spoluúčasti. Důležitost vybraných kritérií při posuzování bonity žadatele byla zástupci pojišťoven hodnocena pomocí pětistupňové škály, výsledky tohoto hodnocení jsou znázorněny v následující tabulce (Tab. 6).
Tab. 6: Kritéria při posuzování bonity žadatele Důležitost kritéria
Kritérium - hospodářský výsledek cestovní kanceláře za minulé období - očekávané tržby z prodeje zájezdů
Velmi důležité
- dobře zpracovaný podnikatelský plán - dlouhodobé vztahy s cestovní kanceláří - počet zákazníků - doba působení na trhu
Důležité
- užívaný způsob dopravy - rizikovost prodávaných zájezdů - velikost cestovní kanceláře - průměrná cena zájezdů
Nedůležité
- časté změny vlastníků - právní forma
Zdroj: Informace z dotazníků
52
Mezi důležitá kritéria pojišťovny kromě hospodářského výsledku cestovní kanceláře za minulé období a očekávaných tržeb z prodeje zájezdů, které jsou základními ukazateli pro výpočet pojistného, zařadily rovněž dlouhodobé vztahy s cestovní kanceláří. Všechny pojišťovny uvedly, že cestovní kanceláře, které jsou u dané pojišťovny již několik let mají možnost získání věrnostních slev a bonusů, sezónní spoluúčasti atd. Česká podnikatelská pojišťovna rovněž uvedla, že zohledňuje i využívání ostatních produktů společnosti, například cestovního pojištění. Dalším z dílčích cílů výzkumu bylo zaměřit se na specifické znaky či možné problémy tohoto druhu pojištění. Pojištění cestovních kanceláří všechny pojišťovny označily jako rizikový produkt. Zákon č. 159/1999 Sb. je vůči pojišťovnám relativně náročný (lze zmínit
například
povinnost repatriace klientů cestovní kanceláře
i v případě, že není potvrzena pojistná událost). Nicméně, dle zástupců pojišťoven lze po několikaletých zkušenostech vysledovat obvyklé rizikové faktory u cestovních kanceláří, dle kterých lze rozhodovat o podmínkách pojištění, což umožňuje rizikovost pro pojistitele snížit. V současné době již rovněž pojišťovny disponují dostatečným zajištěním, což byl při vzniku tohoto institutu jeden z hlavních problémů. Novelou zákona č. 159/1999 Sb. došlo rovněž k situaci, kdy ve smyslu zákona musí být pojistná smlouva sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy (rozhodným je přitom okamžik podpisu cestovní smlouvy) pokud ovšem cestovní kancelář neuzavře novou pojistnou smlouvu. Tímto ustanovením zákon rovněž pamatuje na situaci, kdy se cestovní kancelář rozhodne pro změnu pojišťovny a uzavře novou pojistnou smlouvu - zákon zde vylučuje souběh těchto dvou pojistných smluv a tedy i možné komplikace v případě pojistné události a pojistného plnění. Dle zástupců pojišťoven tato situace znamená, že pojišťovny posuzují cestovní kanceláře v delším časovém horizontu – přibližně na jeden a půl sezóny dopředu. Pokud by například došlo k situaci, kdy by se v průběhu roku výrazně zvýšila rizikovost cestovní kanceláře a této cestovní kanceláři by se po skončení pojistné smlouvy nepodařilo získat pojištění nové, mohlo dojít k úpadku cestovní kanceláře poté, co by pojistitel vrátil depozit spoluúčasti. Pojistné plnění by tak šlo k tíži pojistitele.
53
Toto riziko by u dané cestovní kanceláře bylo zvýšené po dobu jedné sezóny následující po ukončení pojistné smlouvy. Pojišťovna Generali však rovněž uvedla, že s touto situací pojišťovny počítají a vzhledem k příslušným změnám v pojistných podmínkách je toto riziko sníženo na minimum. Pojišťovny považují pojištění jako vhodný nástroj zabezpečující dostatečnou ochranu spotřebitele. Přesto se však shodují, že v případě, kdy pojistná částka není dostačující a cestovní kancelář je tzv. podpojištěna, může dojít k situaci, kdy pojišťovna vyplatí klientovi cestovní kanceláře pouze poměrnou část a klient tedy nedostane zpět všechny vložené finanční prostředky. Příkladem může být dle České podnikatelské pojišťovny úpadek cestovní kanceláře Travel Market, kdy plnění dosáhlo vzhledem k vysokým nákladům na množství repatriovaných klientů ze zahraničí výše 89%. Tato situace může být dle Mgr. Ivo Pěkníka částečně způsobena i faktem, že cestovní kanceláře nejsou dosud ze zákona povinny účtovat o službách, které jsou a nejsou zájezdem odděleně. Pojištění je tedy sjednáváno na základě odhadů samotných cestovních kanceláří, které nemusí být vždy přesné. Pojišťovny nejčastěji uvádějí následující příčiny úpadku cestovních kanceláří a tím vzniku pojistné události: •
špatný podnikatelský záměr, špatná strategie,
•
nezkušenost či přeceňování vlastních sil – cestovní kancelář například po jedné dobré sezóně významně navýší ubytovací kapacity na další sezónu - cestovní kancelář zaplatí dopředu nevratné garanční platby za ubytování i platby za charterové lety, aby získala za vyšší objem služeb nižší nákupní cenu. Poptávka spotřebitelů však není stálá a pokud dojde ke zvýšení poptávky po jiné destinaci může se stát, že cestovní kancelář své očekávané kapacity nenaplní. Pro tyto nenaplněné kapacity jsou garanční platby za ubytování nevratné a u charterových letů je cestovní kancelář povinna zaplatit pokutu za odstoupení. Cestovní kancelář se tedy pokusí prodat zájezdy za výrazně nižší cenu, často i pod úrovní nákladů, což může vést zejména u menších cestovních kanceláří až k jejímu úpadku,
•
nedostatečná kvalita servisu a další.
54
Případy, kdy by došlo k tzv. vytunelování firmy, kdy je například úpadek úmyslně vyhlášen v období hlavní sezóny, kdy jsou od klientů vybrány nejvyšší částky na zálohách je dle pojišťoven v dnešní době spíše výjimečnou situací. Zároveň pokud by cestovní kancelář prohlašovala, že má sjednáno povinné pojištění a pojištěná ve skutečnosti nebyla, dopouští se tím podvodu dle §250 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Zákon č. 159/1999 Sb. tedy výrazně přispěl k eliminaci těchto negativních událostí, které byly časté zejména ve druhé polovině devadesátých let. V rámci pojistných událostí pojišťovny shodně uvedly, že problémy vznikají zejména špatnou komunikací představitelů zkrachovalé cestovní kanceláře s klienty, případně i s pojistitelem. Může se tak stát, že pojistitel nemá dostatečné informace o osobách, které mají nárok na pojistné plnění. Pokud spolupráce mezi cestovní kanceláří v úpadku a pojišťovnou probíhá optimálně, cestovní kancelář pojišťovně předá veškeré údaje o zákaznících, kteří jsou v té době v zahraničí i zákaznících, kteří zaplatili zálohu na zájezdy, které se již neuskuteční. Takto může pojišťovna ve velmi krátkém čase provést repatriaci všech zákazníků i následné odškodnění ostatních klientů. V opačném případě je nutno čekat až klienti nahlásí pojistnou událost pojišťovně sami, což představuje mnohé komplikace. Ke zlepšení stávajícího systému fungujícího v České republice zástupci pojišťoven navrhli zejména rozšíření povinnosti pojištění i na jednotlivé služby cestovního ruchu, zpřesnění zákonného vymezení spoluúčasti cestovní kanceláře nebo povinné oddělené účtování cestovních kanceláří o zájezdech.
55
6.2 Výzkum mezi cestovními kancelářemi Výzkum mezi cestovnímu kancelářemi byl prováděn v průběhu měsíců března a dubna 2007. Celkově bylo osloveno 121 cestovních kanceláří, z nichž se následně výzkumu zúčastnilo uvedených 12 cestovních kanceláří: -
AGM Travel.
-
I´m travelling.
-
CK Antea Slavkov.
-
La Boheme.
-
ČD Travel.
-
Likidis travel.
-
Four seasons travel.
-
Nev dama.
-
Firo-tour.
-
Sport-s.
-
Fractal.
-
Wolf travel Praha.
Výběr oslovených kanceláří byl záměrně zvolen tak, aby poskytoval ucelený přehled o současné situaci na trhu. Účastnily se ho tudíž jak velké cestovní kanceláře s celorepublikovou působností, tak i menší cestovní kanceláře s například pouze jednou provozovnou působící převážně v daném městě. Jednalo se o cestovní kanceláře ve svém oboru velmi zkušené, s dlouholetou působností na trhu (průměrná délka působení na trhu je přibližně 13 let, přičemž dvě cestovní kanceláře působí na trhu již od roku 1990). Při rozdělení cestovních kanceláří dle velikosti bylo použito následujícího kritéria dle počtu zaměstnanců: malá cestovní kancelář – do 10 zaměstnanců, střední 10 až 50 zaměstnanců, velká nad 50 zaměstnanců. Velkých cestovních kanceláří v České republice působí pouze několik, přičemž čtyři největší cestovní kanceláře zaujímají přibližně 55-60% výjezdového cestovního trhu. Výzkumu se zúčastnila druhá největší cestovní kancelář v České republice - Firo-tour. Dále v něm bylo zahrnuto 6 středně velkých a 4 malé cestovní kanceláře. Pět cestovních kanceláří uvedlo počet svých zákazníků nad 10 000, naopak tři cestovní kanceláře uvedly počet zákazníků do 1000. Cestovní kanceláře byly rovněž rovnoměrně rozloženy mezi jednotlivé pojišťovny poskytující pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře.
56
Cílem průzkumu bylo získat stanovisko cestovních kanceláří ke stávajícímu systému jištění, případně k možným změnám či doplňkovým druhům jištění. Výzkum byl rovněž zaměřen na názor cestovních kanceláří na novelu zákona, možné problémy či návrhy na zlepšení stávající zákonné úpravy. Výzkum byl prováděn pomocí dotazníkového šetření, u části cestovních kanceláří pak rovněž doplněn osobním rozhovorem, ve kterém měly zástupci cestovních kanceláří možnost doplnit své názory či připomínky ke stávajícímu systému. Dotazník určený cestovním kancelářím byl vypracován pod metodickým vedením vedoucí práce Ing. Idy Vajčnerové, Ph. D., na vytvoření dotazníků se podílela rovněž svými podněty z praxe Mgr. Yvona Jandlová, CK Antea Slavkov. Výzkum včetně následného zpracování byl proveden na základě znalostí a informací získaných studiem předmětu Marketingový výzkum absolvovaném na navazujícím magisterském stupni studia. Dílčím cílem výzkumu bylo zjistit názor cestovních kanceláří na novelizaci zákona č. 159/1999 Sb. s platností od 1.8.2006. Právě platnost uvedeného zákona v letních měsících byla v médiích často kritizována. Jedna z otázek v rámci výzkumu byla tedy zaměřena právě na tuto oblast. Pouze čtvrtina cestovních kanceláří uvedla, že pro ni představovala platnost novely komplikace při své činnosti, pro většinu cestovních kanceláří však tato situace nepředstavovala výrazný problém. Například Vladimír Novotný, AGM Travel označil však platnost novely právě tzv. „uprostřed hlavní letní sezóny“ za nevhodnou. Pro cestovní kancelář Wolf travel Praha byl hlavní problém zejména kalkulační, CK Antea Slavkov zaznamenala podobný problém především u akcí nasmlouvaných s časovým předstihem sestavených na základě požadavku zákazníka (tzv. forfaitů), které musely být následně dodatečně cenově navýšeny, aby byl splněn požadavek, že se jedná o zájezd a podléhají tudíž pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Z uvedených informací lze usoudit, že platnost novely výše uvedeného zákona od 1.8.2006 se cestovních kanceláří dotkla spíše okrajově ve smyslu kalkulace cen u forfaitů a následného zvýšení pojistné částky i zvýšení cen těchto zájezdů, větší dopad však měla zřejmě na cestovní agentury, které se zabývaly prodejem forfaitů a pokud tyto služby chtěly dále nabízet, byly nuceny se přeměnit na cestovní kanceláře.
57
Většina cestovních kanceláří se domnívá, že novela zákona č. 159/1999 Sb. poskytuje zákazníkům cestovní kanceláře lepší ochranu než dosud, což dokazuje i následující graf (Obr. 7). Pouze dvě cestovní kanceláře byly opačného názoru. Domníváte se, že novela zákona č. 159/1999 Sb. poskytuje zákazníkům lepší ochranu než dosud?
částečně 18%
ne 18%
ano 64%
Obr.7: Přínos novely zákona č. 159/1999 Sb. k vyšší ochraně zákazníka
Z výzkumu rovněž vyplynulo, že 75% cestovních kanceláří souhlasí s tím, aby zájezdy byly povinně pojištěny. Podle Lenky Smetanové, I´m travelling, povinné pojištění plní svůj základní cíl, tedy poskytuje zákazníkovi vyšší důvěru v cestovní kancelář, který tímto má jistotu, že své vložené prostředky v případě jejího úpadku získá zpět. Povinné pojištění zájezdů cestovní kanceláře označily za přínos i přes skutečnost, že dvě třetiny cestovních kanceláří považují pojištění za vysokou finanční zátěž. Následující graf (Obr. 8) zobrazuje výsledky otázky, zda by cestovní kanceláře souhlasily se změnou stávajícího systému jištění - kladně se ke změně či případnému rozšíření stávajícího systému jištění vyjádřilo 58% cestovních kanceláří.
ne 42% ano 58%
Obr.8: Změna stávajícího systému jištění
58
Povinné jištění zájezdů je požadováno v rámci politiky ochrany zákazníka Evropskou unií a zakotveno ve Směrnici 314/1990/EHS, kterou jednotlivé členské státy implementovaly do svých právních řádů – v rámci České republiky zákonem č. 159/1999 Sb. Směrnice v této oblasti však udává jen obecný rámec, konkrétní způsob jištění volí jednotlivé členské státy. Ve většině zemí Evropské unie je využíván některý z následujících způsobů jištění – pojištění, bankovní záruka nebo garanční fond, případně některá z jejich kombinací (označovaná jako tzv. dvojí jištění) nebo možnost výběru například mezi dvěma nástroji.
V dotazníku určeném cestovním kancelářím bylo zahrnuto škálové hodnocení s pětistupňovou škálou pro hodnocení navrhovaných alternativ stávajícího systému jištění: -
garanční fond,
-
kombinace pojištění a garančního fondu,
-
kombinace pojištění a bankovní záruky,
-
možnost výběru mezi pojištěním a bankovní zárukou,
-
bankovní záruka.
Cestovním kancelářím byla dána možnost ohodnotit, zda by jednotlivé varianty byly z jejich pohledu přijatelné (Otázka doslova zněla: „Bylo by podle Vás zlepšením nahrazení stávajícího systému některou z následujících možností?“). Následně byla cestovním kancelářím nabídnuta pětistupňová škála obsahující hodnocení (ano – spíše ano – nevím – spíše ne – ne). Výsledky včetně procentuálních hodnot pro kladná i záporná stanoviska cestovních kanceláří k jednotlivým alternativám zobrazují uvedené grafy (Obr. 9, Obr. 10).
59
40%
Bankovní záruka Možnost výběru - pojištění nebo bankovní záruka
63%
Kombinace pojištění a bankovní záruky
14%
ANO
43%
Kombinace garančního fondu a pojištění
17%
Garanční fond
0%
0%
25%
Spíše ANO
17%
20%
40%
60%
80%
100%
Obr.9: Vhodné alternativy systému jištění NE
Bankovní záruka
20%
Možnost výběru - pojištění nebo bankovní záruka
Kombinace pojištění a bankovní záruky
Kombinace garančního fondu a pojištění
Garanční fond
0%
0% 29%
NE
33% 50% 20%
40%
60%
80%
100%
Obr.10: Alternativy změn systému, které cestovní kanceláře nepovažují za vhodné
Zcela nevhodnou variantou je dle cestovních kanceláří garanční fond, který jako naprosto nepřijatelný označilo 50% cestovních kanceláří, kladně nebyl hodnocen žádnou z cestovních kanceláří. Podobně je tomu i u navrhované kombinace garančního fondu a pojištění, které je hodnoceno přibližně stejným počtem cestovních kanceláří pozitivně i negativně.
60
Na druhé straně se jako přijatelná varianta jeví možnost výběru mezi pojištěním a bankovní zárukou, přičemž tato možnost nebyla negativně hodnocena žádnou z cestovních kanceláří a v součtu kladných hodnocení byla doporučena 88 % cestovních kanceláří. Varianty kombinace pojištění a bankovní záruky či samostatná bankovní záruka jsou cestovními kancelářemi vnímány z větší části pozitivně, část cestovních kanceláří k nim však měla výhrady. V rámci výzkumu byly rovněž cestovní kanceláře požádány o uvedení připomínek k novele zákona č. 159/1999 Sb. či případných návrhů na změny stávajícího systému. Několik cestovních kanceláří uvedlo, že stávající definici pojmu zájezd nepovažují za vhodnou. Tato definice vychází z výše zmiňované směrnice, přičemž v současné době probíhají přípravy její novelizace a tedy i připravované změny definice zájezdu. Často bývá zmiňována skutečnost, že by mohly být z této definice vyjmuty například služby prodávané firemním zákazníkům, jelikož jištění pro případ úpadku cestovní kanceláře bylo již od svého počátku koncipováno k ochraně jednotlivých spotřebitelů. Jiří Berger, Fractal, navíc dodává, že v případě prodeje kombinace letenky a ubytování firemnímu zákazníkovi například v rámci služební cesty dochází k povinnému pojištění letenky v rámci IATA akreditace a tudíž k dvojitému pojištění. Dle stávající definice pojmu zájezd jej však tvoří v zákoně specifikovaná kombinace služeb bez ohledu na to, komu je prodávána. Dle Evy Odehnalové, Likidis travel, samotný problém úpadku mnoha cestovních kanceláří spočívá v příliš nízkých cenách tzv. Last minute zájezdů, které některé cestovní kanceláře prodávají pod úrovní nákladů. Právě tato probíhající „cenová válka“ mezi cestovními kancelářemi byla již příčinou mnoha úpadků. Paní Odehnalová proto navrhuje tento problém zmírnit stanovením minimálních cen, pod kterou nesmí být zájezd prodáván. Problémem tohoto návrhu by však mohl být právě způsob, jak tuto cenu pro daný zájezd stanovit. Dle cestovní kanceláře I´m travelling je častým problémem povrchní informovanost klientů nebo skutečnost, že ne vždy klienti dostanou po úpadku cestovní kanceláře všechny vložené finanční prostředky zpět.
61
Problém podpojištění cestovních kanceláří byl již zmíněn v předchozí kapitole. Novela zákona č. 159/1999 Sb. významně zvýšila povinnosti cestovních kanceláří a agentur v rámci informovanosti zákazníka. Stále však v některých případech v praxi dochází k situacím, kdy je zákazník nedostatečně informován. Dle Ministerstva pro místní rozvoj se tento problém však týká zejména cestovních agentur, které se snaží v některých případech zákon tzv. obejít. Zákazník je například informován, že je v prodávaných službách zahrnuto pojištění, přičemž se však jedná o pojištění cestovní. Zákazník tímto může nabýt mylného dojmu, že se jedná o zájezd povinně pojištěný v rámci pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Zákon přitom výslovně neukládá povinnost informovat o tom, že je prodávána jednotlivá služba, na kterou se pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nevztahuje.
62
7
KOMPARACE SYSTÉMU JIŠTÉNÍ CESTOVNÍCH KANCELÁŘÍ
PROTI
ÚPADKU
V RAKOUSKU
A ČESKÉ REPUBLICE V Rakousku působí přibližně 2 500 cestovních kanceláří a agentur, přičemž z tohoto počtu podléhá pojištění přibližně 600 subjektů evidovaných v seznamu Ministerstva hospodářství a práce. Mezi nejvýznamnější cestovní kanceláře lze zařadit Osterreichisches
Verkehrsbüro,
TUI
Reisezenter
Salzburg
nebo
Tiroler
Landesreisebüro. Rakousko se řadí se svými průměrnými příjmy z cestovního ruchu na jednoho obyvatele po Kypru a Maltě na přední místa v Evropě následované Švýcarskem a Islandem. V roce 2005 činily celkové příjmy z cestovního ruchu přibližně 23 miliard EUR, přičemž se na něm z 53,4% (15,48 miliard) podíleli zahraniční turisté. Cestovní ruch přitom poskytuje přibližně 163 tisíc pracovních míst.
7.1 Základní informace Systém jištění cestovních kanceláří proti úpadku vychází stejně jako právní úprava v České republice ze směrnice Evropské unie č. 90/314/EHS z 13. června 1990 a je v rakouském právu zakotven v předpisu Reisebürosicherungsverordnung (BGBI. II č. 316/1999 Sb. z 14.9.1999 ve smyslu novely zákona BGBI. II. č. 402/2006 z 26.10.2006) o pojištění cestovních kanceláří, přičemž právní úprava od roku 1999 prošla již několika novelami, konkrétně v letech 2001, 2003 a nejnověji v loňském roce. Tato právní úprava se týká všech cestovních kanceláří se sídlem na území Rakouska. Úpadkem cestovní kanceláře se rozumí dle §1 tohoto zákona
prohlášení
konkurzu nebo zrušení konkurzu pro nedostatek majetku, zahájení procesu vyrovnání nebo exekuce, která nevedla k uspokojení věřitelů atd.
63
Pro účely tohoto zákona jsou definovány základní pojmy, které vycházejí stejně jako právní úprava v České republice z uvedené směrnice: Zájezd – je dle §2 předem sestavená kombinace nejméně dvou z následujících služeb prodávaných nebo nabízených za celkovou cenu: -
přeprava,
-
ubytování,
-
jiné služby, které nejsou službami vedlejšími a tvoří podstatnou součást zájezdu. Podmínkou je, aby zájezd trval minimálně 24 hodin nebo zahrnoval přenocování.
Rozdílem oproti zákonu č. 159/1999 Sb. je obecnější specifikace ostatních služeb, kdy není použita hranice 20% souhrnné ceny. Zájezdem nejsou jednotlivé služby, jednodenní cesty bez přenocování a rovněž programy sestavené na přání zákazníka. Podobně jako v České republice se pojištění vztahuje na cestovní kanceláře, nikoliv cestovní agentury, které jsou pouze zprostředkovateli při prodeji zájezdů jednotlivých cestovních kanceláří. Aby cestovní kancelář mohla provozovat zájezdy, musí být nejprve zapsána na základě vyplněného formuláře (Příloha 8) do seznamu cestovních kanceláří vedeném Ministerstvem hospodářství a práce (Bundesministerium für Wirtschaft und Arbeit). Tento seznam (Příloha 7) i informace v něm obsažené jsou veřejně přístupné a umožňují spotřebiteli o dané cestovní kanceláři okamžitě získat potřebné údaje. K základním informacím patří název cestovní kanceláře, místo podnikání podle živnostenského oprávnění, identifikační číslo firmy, předmět podnikání, číslo zápisu do seznamu, způsob a výše zajištění proti riziku úpadku, pojišťovna, banka nebo jiný poskytovatel záruky, trvání pojistné smlouvy, název nebo jméno likvidátora nebo to, zda cestovní kancelář poskytuje slevy za platbu zájezdů předem.
64
Cestovní kanceláře jsou zejména ve vztahu k jištění povinny oznámit ministerstvu existenci pojištění, bankovní nebo jiné formy záruky (kontrolu existence záruky cestovní kanceláře provede pro ministerstvo nezávislý poradce), předpokládanou výši obratu v následujícím hospodářském roce, pokud předpokládaný nárůst obratu oproti předcházejícímu roku činí více jak 5%, název nebo jméno likvidátora v případě, že dojde k úpadku cestovní kanceláře. U plateb předem na základě slev za předčasné zaplacení ceny zájezdu je cestovní kancelář povinna měsíčně poskytovat plánovanou kalkulaci. Při zvýšení celkové částky z plateb předem o více jak 5% oproti plánované kalkulaci je cestovní kancelář povinna o tom ministerstvo neprodleně informovat. Všechny tyto skutečnosti je cestovní kancelář povinna doložit příslušnými doklady. Pokud jsou splněny předpoklady pro zápis cestovní kanceláře do seznamu, je ve lhůtě 4 týdnů proveden zápis a cestovní kanceláři přiděleno číslo zápisu. Teprve po zapsání do tohoto seznamu je cestovní kancelář oprávněna zahájit svou činnost a organizovat zájezdy. Po zapsání do seznamu je cestovní kancelář povinna nejpozději do 30. listopadu příslušeného roku sdělit výše uvedené informace také pojišťovně. Všeobecné podmínky pro provozování živnosti zahrnují zletilost (18 let), státní občanství Rakouska nebo země EU, neexistenci překážek provozování živnosti (například pokud osoba způsobila úmyslně úpadek nebo újmu věřiteli a za tento čin byla pravomocně odsouzena atd.). Zvláštní předpoklady pro provozování živnosti podobně ukládají povinnost žadatele doložit odborné vzdělání a praktické zkušenosti v oboru. I jednotlivé porušení ustanovené tohoto zákona mohou vést k odebrání živnostenského oprávnění a zastavení činnosti cestovní kanceláře. Pokud by někdo podnikal bez potřebného živnostenského oprávnění nebo zápisu do seznamu cestovních kanceláří, bude s ním zahájeno správní řízení a hrozí mu vysoká pokuta.
65
7.2 Formy zajištění pro případ úpadku cestovní kanceláře V případě úpadku je klientovi cestovní kanceláře podobně jako v České republice zajištěna úhrada zaplacené částky za zájezd a také zpáteční cesta. Cestovní kanceláře mohou zvolit jednu z následujících forem jištění: -
pojištění u pojišťovny poskytující daný pojistný produkt,
-
prohlášení o záruce – nejčastěji v podobě bankovní záruky.
Na základě odchodu dvou významných pojišťovacích ústavů Europäische Reiseversicherung AG a ELVIA Reiseversicherung AG z rakouského pojistného trhu k 1. lednu 2006 bylo pro cestovní kanceláře pojištěné dle platné legislativy u těchto dvou ústavů nalezeno řešení právě v možnosti využít bankovní záruky do doby než na pojistný trh vstoupily další dvě pojišťovací společnosti. Likvidátor v případě úpadku cestovní kanceláře musí být dosažitelný do 24 hodin v rámci Rakouska, přičemž musí disponovat dostatečným personálním technickým a infrastrukturním zázemím. Na něj se následně z pověření pojišťovatele nebo ručitele obrací zákazníci ve lhůtě maximálně 8 týdnů po vzniku škodné události. Tato lhůta je tedy nižší než v případě českého práva.
7.3 Nejdůležitější body novely zákona v roce 2006 Novela daného právního předpisu má za úkol především ulehčit situaci malým a středně velkým cestovním kancelářím a také příležitostným organizátorům zájezdů. Zároveň by měla vést k upřesnění role státu a zvýšení ochrany spotřebitele. Novela vznikla spoluprací dvou ministerstev – Spolkového ministerstva hospodářství a práce a Spolkového ministerstva na ochranu spotřebitele.
66
Podpora malých cestovních kanceláří a příležitostných pořadatelů zájezdů
Klíčovým bodem novely v této oblasti je nová úprava §4, zejména rozšíření potřebného objemu obratu o další dolní hranici. Předchozího obratu 220 000 € některé cestovní kanceláře zdaleka nedosahovaly. Zatímco podle předchozí právní úpravy činila pojistná částka pro případ úpadku cestovní kanceláře minimálně 20 000 €,
podle
stávající právní úpravy při obratu do 110 000 € činí minimální pojistná částka polovinu, tedy 10 000 €. To by mělo otevřít cestu malým cestovním kancelářím k daleko dostupnějším bankovním zárukám nebo nabídkám pojištění. Dalším významným bodem v novém pojištění je snížení pojistné částky u obratu do 330 000 €, kdy pojistná částka v případě čtvrtletního ověření správnosti prognóz obratu daňovým poradcem činí 8% z obratu, minimálně 30.000 €. I když toto ustanovení s sebou přináší dodatečné administrativní i jiné výdaje, je snížení minimální pojistné částky o více než polovinu (z původních 72 600 €) jistě také významným zjednodušením a má za úkol zvýšit likviditu těchto subjektů.
Role státu v pojištění
Druhým ustanovením v této oblasti je zavedení lhůty nepřímého hlášení v §9 odstavec 9. Pokud již není poskytováno pokrytí rizika pořadatele zájezdu podle §3 odstavce 3 nebo pokud již neexistují předpoklady pro zapsání cestovní kanceláře do seznamu cestovních kanceláří vedeným Spolkovým ministerstvem hospodářství a práce, je toto ministerstvo povinno bezodkladně provést vymazání zápisu a informovat o tom příslušnou cestovní kancelář. Stejně tak je ministerstvo povinno provést vymazání zápisu v případě, že nejpozději do 30. listopadu příslušného roku cestovní kancelář neodevzdá ministerstvu povinné údaje (Příloha 8). Všechny právní prostředky použité proti tomuto rozhodnutí přitom nemají odkladný účinek.
67
Ustanovení k posílení ochrany spotřebitele
Došlo k dalšímu rozšíření informačních povinností cestovních agentur. Až dosud měl zprostředkovatel zájezdu u zahraničních cestovních kanceláří vzhledem k zákazníkovi povinnost prokazatelně poskytnout následující informace: -
stát, ve kterém má daná cestovní kancelář své sídlo,
-
existence systému zajištění a účast pořadatele zájezdu v tomto systému, stejně tak však pouhé poskytnutí informace o neexistenci systému zajištění.
Nově je zprostředkovatel povinen poskytnout rovněž u pořadatelů zájezdu se sídlem v EU informaci o typu zajištění a kontaktnímu místu pro případ úpadku cestovní kanceláře. Pokud cestovní kancelář pochází z tzv. třetích zemí mimo EU, je zprostředkovatel zájezdu rovněž povinen poskytnout zmíněné informace, popřípadě výslovně upozornit na neexistenci zajištění. Tato již třetí novela zákona je podle předsedy Odborného svazu cestovních kanceláří (Fachverband der Reisebüros) Edwarda Gordona dobrým kompromisem všech zúčastněných stran, který na jednu stranu přináší možnost vytváření zájezdů malým a středním cestovním kancelářím za přijatelnou cenu, na druhou stranu však také splňuje požadavky na ochranu spotřebitele.
7.4 Limitní výše pojistné částky a výše bankovní záruky Ustanovení týkající se dopravy
1) Zájezdy letadlem, lodí, autobusem nebo po železnici –liniová doprava: Na základě objemu obratu cestovní kanceláře v předešlém roce je stanovena minimální jištěná částka platná pro pojištění i výši bankovní záruky – na základě dokladů obsahujících datum cesty, počet cestujících, číslo faktury a celkovou cenu atd. Částka je stanovena ve výši 8% z obratu cestovní kanceláře.V následující tabulce uvedeny minimální částky pro jednotlivé úrovně objemu obratu. (Tab. 7)
68
Tab. 7: Minimální výše jištěné částky pro liniovou dopravu objem obratu:
minimální pojistná sazba:
do 110 000 €
10 000 €
110 001 € – 220 000 €
20 000 €
220 001 € – 330 000 €
30 000 €
nad 330 000 €
72 600 €
Zdroj: Reisebürosicherungsverordnung [20]
Pokud objem obratu přesahuje 220 000 €, je společnost pro dosažení uvedené minimální částky povinna předkládat čtvrtletně potvrzení daňového poradce o správnosti uvedených údajů a prognóz obratu.
V ostatních případech – tedy
pokud roční obrat společnosti přesáhne 330 000 €, případně pokud není předloženo potvrzení daňovým poradcem, případně firma nedostatečně dokladuje obrat za předešlý rok, platí nejvyšší pojistná sazba, tedy 8% z obratu, nejméně však 72 600 €.
2) charterová doprava Jištěná částka pro tento druh dopravy vzhledem ke své rizikovosti činí 10% obratu cestovní kanceláře v předešlém roce, minimálně však 363 000 €. V případě spoluúčasti cestovní kanceláře činí minimální pojistná částka 72 600 €. Jednotlivé charterové lety musí být pojištěny částkou od 10 000 € do 72 000 € a před uskutečněním letu platba prokázána Ministerstvu hospodářství a práce. Při dokoupení míst některou další cestovní kanceláří a to nad 5% činí pojistná sazba 10% obratu, minimálně však 363 000 €, toto překročení je třeba neprodleně nahlásit Ministerstvu hospodářství a práce.
69
Platba předem
Pokud zákazník zaplatí více než 10 % z ceny více jak 2 týdny před odjezdem, zvyšuje se jištěná částka o 2%. U dřívějších plateb u nichž je snížena cena zájezdu za dřívější platbu vyšší než 20% ceny zájezdu dříve jak 2 týdny před odjezdem musí být podáno oznámení Ministerstvu hospodářství a práce a tato částka musí být pojištěna. Platba předem je možná nejvýše 11 měsíců před sjednaným koncem zájezdu. U zájezdů zahrnujících různé služby s různými sazbami bude minimální jištěná částka stanovena poměrně vzhledem k těmto službám.
K pokrytí zbylého rizika je cestovní kancelář povinna se stát součástí Versicherungsgemeinschaft, kde zárověň minimální jištěná částka činí 3 600 000 €, v opačném případě se sazba zvyšuje o 3%. Tato část právní úpravy je v mnohém odlišná od zákona č. 159/1999 Sb., zejména stanovením minimálních jištěných částek pro jednotlivé výše obratu a rovněž zohledněním vyšší rizikovosti charterové dopravy. Zároveň tato úprava stanoví vyšší podíl ministerstva na kontrole činnosti cestovních kanceláří. Podobně je však definována ochrana zákazníků trváním jištění zájezdů prodaných v době jeho platnosti i po ukončení smlouvy, nejdéle však v délce 12 měsíců.
Pojistná smlouva
Obsah
pojistné
smlouvy
se
řídí
Zákonem
o
pojistné
smlouvě
(Versicherungvertraggesetz). Pojistná smlouva zahrnuje definování práva cestujících proti pojistiteli. Pojistná ochrana se vztahuje na všechny koupě zájezdů během trvání pojistné smlouvy, případně po jejím skončení (nejkratší doba trvání smlouvy je 12 měsíců, výpovědní lhůta pak minimálně 2 měsíce), pokud nebyla uzavřena nová pojistná smlouva či smlouva o bankovní záruce. Toto ustanovení tedy obdobně jako v České republice zaručuje ochranu klientům, kteří si zakoupí zájezd za doby trvání pojištění.
70
O ukončení pojistné smlouvy musí být bezodkladně podána zpráva na Spolkové ministerstvo hospodářství a práce. Pojišťovna je také povinna Spolkové ministerstvo hospodářství a práce informovat o každé změně výše pojistné částky ve lhůtě do 8 dnů.
Smlouva o bankovní záruce
Pro smlouvu o bankovní záruce platí stejná ustanovení ohledně předmětu jištění, doby trvání jištění (i po jejím zániku), výše jištěných částek či informační povinnost vůči ministerstvu - jako je tomu u pojistné smlouvy. Garant se v této smlouvě zavazuje na základě písemné žádosti likvidátora ustaveného pro případ úpadku cestovní kanceláře převést na jeho konto do 8 dnů částku potřebnou pro likvidaci úpadku cestovní kanceláře (její maximální výši stanoví uzavřená výše bankovní záruky) zahrnující všechny nároky, které byly zákazníky uplatněny ve lhůtě 8 týdnů. Pokud součet těchto nároků překročí výši bankovní záruky, jsou tyto nároky poměrně kráceny. Vzor prohlášení o bankovní záruce je obsažen v příloze. (Příloha 6)
Informační povinnost cestovních kanceláří a cestovních agentur
Cestovní kancelář je povinna ve svých propagačních materiálech zřetelně uvést číslo zápisu cestovní kanceláře v seznamu cestovních kanceláří vedeném Spolkovým ministerstvem hospodářství a práce, uvést pojišťovatele, banku nebo jiného poskytovatele záruky cestovní kanceláře (včetně čísla pojistné smlouvy či bankovní záruky), jméno a kontaktní údaje likvidátora eventuální pojistné události
(adresa,
telefonní číslo a číslo faxu) a rovněž upozornění na nutnost v případě úpadku cestovní kanceláře přihlásit veškeré nároky a ostatní ztráty u likvidátora ve lhůtě 8 týdnů od jejího vzniku. Cestovní agentura je při koupi zájezdu zákazníka písemně informovat o krytí rizika pro případ úpadku cestovní kanceláře,u cestovních kanceláří se sídlem mimo Rakousko informovat zákazníka o způsobu zajištění v zemi, kde má daná cestovní kancelář své sídlo,popřípadě o tom, že v dané zemí systém zajištění není využíván.
71
7.5 Komparace systémů jištění v Rakousku a České republice Systémy jištění cestovních kanceláří v Rakousku a České republice vychází z legislativního rámce Evropské unie (Směrnice 314/90/EHS) a proto v základních bodech vykazují mnohé podobné rysy. Možnost volby jištění či úpravy některých dalších ustanovení však umožňují rozdílnost těchto systémů, jejíž hlavní aspekty jsou uvedeny v následující tabulce. (Tab. 8)
Tab. 8: Rozdíly v systému jištění v České Republice a Rakousku Česká republika Forma jištění pro případ úpadku
Rakousko Možnost volby mezi povinným
Povinné smluvní pojištění
smluvním pojištěním nebo bankovní zárukou 8% z obratu cestovní kanceláře.
Výše jištěné částky
30 % ročních plánovaných tržeb
Jsou stanoveny minimální jištěné
z prodeje zájezdů nebo tržeb
částky pro jednotlivé intervaly
v předchozím roce, vždy je
výše obratu, které rovněž
určující vyšší z částek.
zohledňují rizikovost užívaného způsobu dopravy.
Ostatní služby (než přeprava a ubytování) jsou zájezdem, pokud Definice pojmu zájezd
tvoří alespoň 20% souhrnné ceny zájezdu. Zájezdem jsou rovněž tzv. forfaity. Poskytují na svých internetových
Seznam jištěných
stránkách pojišťovny, které jej
cestovních kanceláří
pravidelně aktualizují, ale neodpovídají za jeho správnost.
Lhůta pro přihlášení
Není zákonem výslovně
požadavků na plnění
stanovena, zpravidla 3-6 měsíců.
U ostatních služeb není použita procentní hranice, musí tvořit podstatnou část zájezdu. Forfaity nejsou považovány za zájezd.
Centrální seznam je veden příslušným ministerstvem, je rovněž dostupný na internetu.
8 týdnů
Zdroj: Informace získané z legislativní úpravy v České republice a Rakousku
72
8 DISKUZE Cílem této diplomové práce je analýza pojistného trhu v oblasti pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Toto pojištění je v rámci České republiky produktem
poměrně
mladým,
do
praxe
bylo
uvedeno
vyhlášením
zákona
č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu vycházejícího ze Směrnice 314/90/EHS s účinností od 1. října 2000 a následně doplněním novelou tohoto zákona s účinností od 1. srpna 2006. V rámci výzkumu prováděného mezi zástupci pojišťoven a cestovních kanceláří, jehož výsledky jsou podrobněji rozvedeny v rámci kapitoly 6, většina zmíněných subjektů uvedla, že stávající systém je plně funkční a přispívá k ochraně zákazníka. Zástupce firmy Fiducia s.r.o., která plní funkci zprostředkovatele daného pojištění pro pojišťovnu Uniqa rovněž potvrdil, že případy úmyslného způsobení úpadku cestovní kanceláře jsou v dnešní době spíše výjimkou. Je rovněž podrobně upravena informační povinnost cestovní kanceláře vůči zákazníkovi o uzavřeném pojištění pokud by podnikatelský subjekt prohlašoval, že má uzavřeno povinné pojištění a pojistnou smlouvu uzavřenou neměl, dopouští se tímto trestného činu podvodu dle §250 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. S odstupem času na základě praktických zkušeností je tedy možné říci, že zákon č. 159/1999 Sb. svou základní úlohu jistě splnil. Došlo rovněž k částečnému vyčištění daného trhu, přesto je však počet podnikatelských subjektů provozující koncesovanou živnost cestovní kanceláře v České republice ve srovnání s ostatními státy EU stále poměrně vysoký. Požadavek na výši pojistné částky ve výši 30% z tržeb z prodeje zájezdů je dostačující, na Slovensku došlo přijetím novely zákona č. 281/2001 o zájazdoch, podmienkach podnikania cestovných kancelárií a cestovných agentúr v roce 2006 dokonce ke snížení této hranice ze 30 na 25%, v některých členských státech EU je tato hranice ještě nižší.
73
Stanovení výše tržeb z prodeje zájezdů v předchozím roce i stanovení ročních plánovaných tržeb je určováno samotnými cestovními kancelářemi. Existuje zde tudíž možnost eventuálního podhodnocení této výše, a tím možnost vzniku tzv. podpojištění, které by v případě úpadku dané cestovní kanceláře mohlo vést k poměrnému krácení nároků klientů. Možností jak tuto současnou praxi zefektivnit, by mohlo být zavedení povinného účtování cestovních kanceláří zvlášť o zájezdech a zvlášť o ostatních službách. Tato změna by však vedle novelizace zákona č. 159/1999 Sb. představovala rovněž nutné změny i některých dalších zákonů – zejména zákonné úpravy týkající se účetnictví. Často diskutovaným tématem je definice pojmu zájezd, která byla převzata z výše zmiňované směrnice 314/90/EHS. Novelou zákona č. 159/1999 Sb. byl navíc tento pojem rozšířen o tzv. forfaity (kombinace služeb sestavená na základě přání zákazníka). Zejména představitelé pojišťoven se shodují na tom, aby byly povinně pojištěny veškeré služby cestovních kanceláří, neboť tento druh činnosti je poměrně rizikový vzhledem k množství externích faktorů, které jej ovlivňují (například mezinárodní situaci, počasí atd.). Někteří zástupci pojišťoven i cestovních kanceláří se navíc domnívají, že by naopak bylo vhodné z tohoto pojmu vyjmout zájezdy prodávané firemní klientele. Mezi zmiňovanými důvody je zejména skutečnost, že daná legislativní úprava byla vytvořena zejména pro účely ochrany jednotlivého spotřebitele a firemnímu klientovi by případný úpadek cestovní kanceláře nezpůsobil tak výrazné těžkosti (jako například situaci, kdy před přijetím této zákonné úpravy po úpadku cestovní kanceláře zůstali někteří klienti bez pomoci v zahraničí) a navíc jsou zpravidla tyto zájezdy placeny zpětně prostřednictvím faktury, tedy nejsou od těchto klientů vybírány zálohy, které by následně byly v případě úpadku cestovní kanceláře nárokovány u pojišťovny. Tento návrh by však rovněž vyžadoval změnu příslušné legislativy. V současné době probíhá příprava novelizace Směrnice 314/90/EHS, Komisí byl vytvořen pracovní dokument se základními body navrhovanými v nové úpravě, ke kterému se v současnosti vyjadřují ministerstva jednotlivých členských zemí EU včetně Ministerstva pro místní rozvoj České republiky.
74
Vzhledem k tomu, že nebyla dosud vytvořena textová podoba novely a tyto přípravy jsou ve fázi jednání, nejsou prozatím známy všechny zamýšlené změny v tomto dokumentu. Na základě názorů zveřejněných českými i mezinárodními asociacemi cestovních kanceláří by však například rozšíření pojmu zájezd mohlo být jedním z bodů tohoto dokumentu. Přijetí této novely bude znamenat rovněž potřebu novelizace zákona č. 159/1999 Sb., ve které by kromě implementace novely této směrnice mohlo rovněž dojít k zahrnutí i některých dalších změn navrhovaných cestovními kancelářemi a pojišťovnami. Dle novely zákona č. 159/1999 Sb. musí být nově pojistná smlouva sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době její platnosti pokud ovšem cestovní kancelář neuzavře novou pojistnou smlouvu. Toto ustanovení přispívá k vyšší ochraně zákazníka, zároveň však představuje vyšší riziko pro pojišťovny v případě, že by během pojištění došlo ke zhoršení finanční situace cestovní kanceláře a ta by již novou pojistnou smlouvu nezískala. Z tohoto důvodu pojišťovny zpravidla hodnotí cestovní kanceláře v delším časovém horizontu. V současné době dle zástupců pojišťoven neexistuje systém, kdy by se pojišťovny navzájem upozorňovaly na tzv. rizikové cestovní kanceláře a bylo by možné snadněji zabránit situaci, kdy cestovní kancelář z důvodu špatné finanční situace nezíská pojištění a osloví tedy další pojišťovny. Pojišťovny mají velmi dobře vypracované metodiky hodnocení rizikovosti cestovních kanceláří vylepšené dlouholetými zkušenostmi, které jim umožňují rizikovost cestovní kanceláře dobře ohodnotit, přesto by však zavedení tohoto systému mohlo znamenat pro pojišťovny zjednodušení. V rámci průběhu pojistné události zástupci pojišťoven zmiňovali zejména nedostatek spolupráce ze strany některých cestovních kanceláří, které pokud neposkytnou nezbytnou součinnost předáním cestovních smluv, seznamu poškozených klientů atd. významně zkomplikují a prodlouží dobu likvidace pojistné události. V rámci této diplomové práce byla rovněž provedena komparace legislativní úpravy a systému jištění používaného v Rakousku. Směrnice 314/90/EHS stanoví pouze povinnost zajistit ochranu zákazníka cestovní kanceláře, volba systému jištění je však ponechána jednotlivým členským státům.
75
Na základě výzkumu byl zjišťován názor zástupců cestovních kanceláří na alternativní způsoby jištění. Z těchto způsobů většina cestovních kanceláří vyjádřila podporu možnosti rozšíření stávajícího systému povinného pojištění o možnost volby mezi pojištěním a bankovní zárukou. Tento systém je již úspěšně užíván právě v Rakousku (vzor prohlášení o bankovní záruce je součástí přílohy – Příloha 8). Možnost volby se jeví jako výhodná zejména proto, že části cestovních kanceláří pojištění plně vyhovuje, zároveň zvyšuje důvěru zákazníků zejména v menší cestovní kanceláře. Bankovní záruka by však finančně silným cestovním kancelářím mohla přinést snížení částky vynakládané za poskytnutí jištění. Zároveň by však bylo nutné přesvědčit zákazníky cestovní kanceláře o tom, že bankovní záruka jim poskytuje stejnou ochranu jako pojištění. Tato změna by opětovně vyžadovala významnou změnu zákona č. 159/1999 Sb. i některých dalších zákonů a rovněž zřejmě i delší dobu pro přípravu tohoto systému. Bylo by zejména nutné zahájit rozhovory s představiteli jednotlivých bank o tom, zda by byly tuto záruku ochotny poskytovat (jelikož i ze strany pojišťoven je tato oblast považována za rizikovou). Dále by muselo dojít k prověření a případným změnám stávající legislativní úpravy tak, aby tento systém například umožňoval bankám mít neznámý okruh beneficientů, zveřejňovat seznam cestovních kanceláří, které mají tuto záruku sjednány atd. Dalším z nástrojů využívaných v Rakousku, který by bylo vhodné v České republice využít je jednotný seznam cestovních kanceláří vedený příslušným ministerstvem. Pokud se v současné době zákazních chce přesvědčit, že daná cestovní kancelář má uzavřeno zákonné pojištění, má možnost žádat doložení přímo po dané cestovní kanceláři, nejrychlejším způsobem je však si tuto skutečnost ověřit na internetových stránkách jednotlivých pojišťoven. Seznamy pojištěných cestovních kanceláří pojišťovny vedou na základě dohody s Ministerstvem pro místní rozvoj, jsou pravidelně aktualizovány, ale pojišťovny za údaje v nich obsažené neručí. Navíc pokud zákazník přesně neví u které pojišťovny je daná cestovní kancelář pojištěna, musí navštívit internetové stránky jednotlivých pojišťoven.
76
Ministerstvo pro místní rozvoj na svých internetových stránkách zveřejňuje přímé odkazy na tyto seznamy pojištěných cestovních kanceláří, v případě České podnikatelské pojišťovny, která provedla aktualizaci svých internetových stránek je zde však uveden původní odkaz, který již nefunguje. Zavedení centrálního seznamu se základními údaji by mohlo v tomto směru situaci zákazníkům významně ulehčit.
77
9 ZÁVĚR Systém povinného smluvního pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře byl ustanoven přijetím zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který byl následně k 1. srpnu 2006 novelizován. Tento zákon byl vytvořen vzhledem k požadavku na implementaci
právního
rámce
Evropské
unie
(konkrétně
Směrnice
Rady
314/90/EHS), rovněž však měl přispět ke stabilizaci bouřlivého vývoje na trhu v devadesátých letech minulého století a zvýšení ochrany zákazníka cestovní kanceláře. Samotný systém pojištění prošel rovněž vývojem od vytvoření tzv. Poolu až po systém, kdy je v současné době tento pojistný produkt nabízen pěti nezávislými pojišťovnami. Ochrana zákazníka cestovní kanceláře je vzhledem k povaze poskytovaných služeb, kdy jsou od zákazníků vybírány zálohy na tyto služby předem (často i s velkým časovým předstihem) i množství externích faktorů ovlivňující cestovní ruch (např. mezinárodní situace, počasí, terorismus atd.) naprosto nezbytná. Na českém trhu kromě několika velkých cestovních kanceláří působí rovněž celá řada menších subjektů, pro které působení těchto vnějších faktorů či špatné podnikatelské rozhodnutí může znamenat nebezpečí vzniku platební neschopnosti a následně úpadku. Na základě informací uvedených v praktické části této práce i výzkumů prováděných u 12 cestovních kanceláří a 4 pojišťoven poskytujících tento pojistný produkt je možné říci, že zákon 159/1999 Sb. svou základní úlohu, tedy ochranu zákazníka cestovní kanceláře jistě splnil. V rámci kapitoly Diskuze byly na základě získaných poznatků navrženy některé další možné způsoby, jak fungování tohoto systému dále zefektivnit (např. zavedení odděleného účtování cestovními kancelářemi o zájezdech, rozšíření pojmu zájezd i na jednotlivé služby poskytované cestovními kancelářemi, systém poskytování informací mezi pojišťovnami a další).
78
V rámci této diplomové práce byla rovněž v posuzována možnost změny stávajícího systému jištění, či jeho možného rozšíření. Na základě výzkumu prováděného u cestovních kanceláří a analýzy systému jištění užívaného v Rakousku byla navržena varianta přidání ke stávajícímu pojištění rovněž alternativy bankovní záruky. Ochrana zákazníka je jednou z prioritních oblastí Evropské unie a systém úpravy ochrany zákazníka cestovní kanceláře se v rámci legislativního rámce EU tak jednotlivých členských států neustále vyvíjí. Vzhledem k připravované novele základního dokumentu v této oblasti (Směrnice 314/90/EHS) je možné očekávat změny v této oblasti, které budou implementovány další novelou zákona č. 159/1999 Sb., což by rovněž mohlo vytvořit prostor pro rozšíření zákona o některá ustanovení, která byla na základě dlouholetých praktických zkušeností pojišťoven a cestovních kanceláří v této práci navržena.
79
10 POUŽITÁ LITERATURA [1.]
BECKOVÁ, H. Vedení cestovních kanceláří. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2001. 71 s. ISBN: 80-7194-353-3.
[2.]
BUCHAROVÁ, J. Změny podnikání v cestovním ruchu – Povinné smluvní pojištění. 1. vyd. Praha : MAG Consulting, 2000. 39 s. ISBN 80-86724-19-0.
[3.]
ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S. Pojišťovnictví. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 113 s. ISBN 80-210-3990-6.
[4.]
DVOŘÁK, V. Analýza působení zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu v relaci ochrany zákazníků cestovních kanceláří. In KOLEKTIV AUTORŮ. Cestovní ruch v České republice – Problémy a možnosti jejich řešení. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2003, s.6-7. ISBN 80-7040-618-6.
[5.]
HESKOVÁ, M. Základní problémy cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: VŠE, 1999. 142s. ISBN 80-7079-047-4.
[6.]
HORNER, S., SWARBROOKE, J.: Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 486 s. ISBN 80-247-0202-9.
[7.]
KOLEKTIV AUTORŮ. Nové zákonné povinnosti CK a CA, novela zákona č. 159/1999 Sb. O některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Magconsulting, 2006. 40 s.
[8.]
KOLEKTIV AUTORŮ. Ročenka cestovního ruchu, ubytování a pohostinství. 1. vyd. Praha: Mag Consulting, 2005. 218 s. ISBN 80-86724-06-9.
[9.]
NĚMČANSKÝ, M.: Odvětví cestovního ruchu. 1. vyd. Karviná : Slezská univerzita, 1999 274 s. ISBN: 80-7248-034-0.
[10.]
MALÁ, V.: Cestovní ruch a Evropská unie. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. 174 s. ISBN 80-245-0084-1.
80
Noviny a časopisy
[11.]
KRAJÍČEK, V. Jak dál v pojištění cestovních kanceláří?. Pojistný obzor, roč. LXXIX, č.7, 2002, s. 3-4. ISSN 0032-2393.
[12.]
KŘÍŽ, T. Pool pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Pojistný obzor, roč. LXXVIII, č.12, 2001, s. 9. ISSN 0032-2393.
[13.]
MRÁČKOVÁ, E. Poradna ACK ČR: Žít a nechat žít s novelou zákona č. 159/1999 Sb. COT business, roč. VIII, č.12, 2006, s. 11. ISSN 1212-4281.
[14.]
NEZVALOVÁ, M. Konec Poolu v Čechách. Pojistný obzor, roč. LXXXI, č.1, 2004, s. 12-13. ISSN 0032-2393.
[15.]
SKALKOVÁ, O. Situace se začala vymykat kontrole. Hospodářské noviny, roč. XXXII, č.121, 1997, s.3. ISSN 0862-9587.
[16.]
ULRYCH, P. M. Novinky v pojištění pro případ úpadku. COT business, roč. VIII, č.12, 2006, s. 93. ISSN 1212-4281.
[17.]
VANÍČEK, J: Cestovní ruch a marketingový výzkum. COT business, roč. VI, č.1, 2004, s. I-VIII. ISSN 1212-4281.
[18.]
Hlavní změny v zákoně č. 159/1999 Sb. s komentářem MMR. COT business, roč., č.7/8, 2006, s. 12-13. ISSN 1212-4281.
[19.]
Reisebürosicherungsverordnung – Novelle bringt Erleichterungen. Travel industry professional. roč. XVII., č. 44, 2006, s. 2-4. ISSN
Zákony
[20.]
Die Reisebürosicherungsverordnung – BGBI. II Nr. 316/1999 vom 14.9.1999 i.d.F. BGBI. II. Nr. 402/2006 vom 26.10.2006.
[21.]
Směrnice Rady č. 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (Council Directive 90/314/EEC of 13 June 1990 on package travel, package holiday and package tours).
81
[22.]
Zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
[23.]
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[24.]
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964, občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
[25.]
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
[26.]
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Internetové zdroje
[27.]
SYSEL, J. Vznik a vývoj cestovních kanceláří [online]. Hotel Fontána, s.r.o. [cit. 31. března 2007]. Dostupné na Internetu:
.
[28.]
Die Gewerberechtigung für Reisebüros [online]. Wirtschaftskammer Kärnten [cit. 31. března 2007]. Dostupné na Internetu:
[29.]
Information zur Novelle der Reisebürosicherungsverordnung [online]. Wirtschaftskammer Österreich [cit. 20. března 2007]. Dostupné na Internetu: .
[30.]
Merkblatt Reisebürosicherungsverordnung [online]. Wirtschaftskammer Niederösterreich [cit. 20. března 2007]. Dostupné na Internetu: .
82
[31.]
Statistiky – aktuální data [online]. Czechtourism [cit. 10. března 2007]. Dostupné na Internetu: .
[32.]
Živnostenské podnikání v ČR k 31. prosinci 2005 [online]. Businessinfo [cit. 31. března 2007]. Dostupné na Internetu: .
[33.]
Česká podnikatelská pojišťovna [cit. 15. dubna 2007]. Dostupné na Internetu: <www.cpp.cz>
[34.]
Česká pojišťovna [cit. 15. dubna 2007]. Dostupné na Internetu: <www.cpoj.cz>.
[35.]
Generali [cit. 15. dubna 2007]. Dostupné na Internetu: <www.generali.cz>.
[36.]
Union [cit. 15. dubna 2007]. Dostupné na Internetu: <www.union.sk>.
[37.]
Uniqa [cit. 15. dubna 2007]. Dostupné na Internetu: <www.uniqa.cz>.
Ostatní zdroje
[38.]
Přednášky předmětu Cestovní ruch.
[39.]
Konference o cestovním ruchu - Cestovní ruch na prahu 3. tisíciletí, ze dne 2.4.2007.
83
11 PŘÍLOHY Seznam příloh
Příloha 1
Certifikát o pojištění
Příloha 2
Pojistka k pojistné smlouvě
Příloha 3
Dotazník pro zájemce o pojištění
Příloha 4
Všeobecné pojistné podmínky
Příloha 5
Dotazník pro pojišťovny
Příloha 6
Dotazník pro cestovní kanceláře
Příloha 7
Doklady předávané zákazníkům cestovní kanceláře
Příloha 8
Bankovní záruka v Rakousku
Příloha 9
On-line seznam cestovních kanceláří v Rakousku
Příloha 10
Formulář pro oznámení informací do seznamu cestovních kanceláří v Rakousku
84
