VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní studia – diplomacie
Aktuální problémy využívání kosmického prostoru a nebeských těles Bakalářská práce
Autor: Jan Krejčí Vedoucí práce: Ing. Jan Kochan
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.
V Praze dne:
............................................................
...............................................
podpis studenta
Poděkování: Rád bych poděkoval Ing. Janu Kochanovi za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.
OBSAH: Úvod.....................................................................................................................................1 1.
2.
3.
Aktivity jednotlivých států při využívání kosmického prostoru ..................................3 1.1
Mezinárodní vesmírná stanice...............................................................................3
1.2
Družicový navigační systém GPS .........................................................................6
Vývoj kosmického právního režimu ............................................................................9 2.1
Formování kosmického práva ...............................................................................9
2.2
Mezinárodní právní dokumenty ..........................................................................11
2.3
Konflikty se zásadou nepřivlastňování ...............................................................15
2.4
Hranice kosmického prostoru .............................................................................17
Analýza diskurzu o využívání kosmu a identifikace hlavních problémů ...................21 3.1
Kosmický odpad..................................................................................................21
3.2
Problematika využívání zdrojů z nebeských těles ..............................................28
Závěr ..................................................................................................................................32 Seznam použitých zdrojů ...................................................................................................34
ÚVOD Vesmír byl po většinu doby trvání lidstva těžko poznatelným prostorem, zkoumaným pouze ze Země za pomoci dalekohledů a jiných přístrojů. Avšak díky rozvoji raketové technologie po druhé světové válce bylo možné vypouštět do vesmíru člověkem vyrobené družice a zkoumat jej přímo bez rušivých efektů zemské atmosféry. Vědecké poznání ovšem nebylo jediným hnacím motorem rozvoje kosmické technologie. Ještě větším podílem přispělo soutěžení o prestiž a kontrolu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, které mělo za následek vypuštění prvního člověka do kosmického prostoru a posléze vyústilo v první stanutí lidské posádky na Měsíci. Nicméně již před zahájením kosmické činnosti Sovětským svazem byla právnickou veřejností diskutována otázka delimitace kosmického prostoru. V průběhu stále většího pronikání států do vesmíru a objevování nových zdrojů vyvstala otázka vlastnických práv států nebo firem. Další velkou otázkou je společné dědictví lidstva, které je pro řadu států nepřijatelné. Hlavní cílem této práce je na základě analýzy vybraných současných problémů týkajících se právního režimu kosmu a nebeských těles (problematika kosmického odpadu, problematika soukromé těžby a vlastnictví surovin z kosmických těles, problematika dalšího vývoje kosmického práva) zhodnotit možnosti jejich řešení. Ke splnění hlavního cíle je třeba postupného dosažení následujících dílčích cílů: 1.
analyzovat vybrané aktuální problémy týkající se činnosti států v kosmu,
2.
analyzovat současnou mezinárodněprávní úpravu činností a problémů zmíněných v bodě 1,
3.
identifikovat možnosti řešení těchto problémů a zhodnotit je.
Těmto dílčím postupovým cílům odpovídá i obsah jednotlivých kapitol. První kapitola ukazuje intenzitu a spektrum vědeckých aktivit, které se provádí na mezinárodní vesmírné stanici. Dále se zabývá výstavbou stanice a s tím souvisejícími právními ustanoveními obsaženými v dokumentech jako je zakládací listina a pravidla chování pro posádku. Druhou část kapitoly tvoří charakteristika amerického navigačního systému GPS a vyčíslení komerční hodnoty, která díky němu každoročně vznikne. Druhá kapitola práce analyzuje základy, na kterých stavělo rodící se kosmické právo, včetně teorie vzniku mezinárodního právního obyčeje. Dále je zde popsán obsah 1
rezolucí Valného shromáždění OSN, které ovlivnily znění pozdějších mezinárodních smluv. Následuje analýza hlavních mezinárodních smluv, z nichž je nejdůležitější Kosmická smlouva, od které se odvíjejí ostatní čtyři smlouvy. Další podkapitola analyzuje spor o geostacionární dráhu, kterou si v Bogotské deklaraci přivlastnily rovníkové státy. Součástí podkapitoly je i finální dohoda v Právním podvýboru COPUOS, ke které přispěli čeští zástupci. Následuje případ Dennise Hopea, ve kterém se pojednává o problematice výkladu Kosmické smlouvy. Jsou zde prezentovány argumenty, na kterých je postaven zábor měsíční půdy, a zároveň konvenční výklad smlouvy, který ukazuje, proč není zábor měsíčních nebo jiných kosmických pozemků legální. Poslední část druhé kapitoly se zabývá problematikou delimitace kosmického prostoru. Čtenář se seznámí se třemi přístupy k delimitaci, které jsou dále rozčleněny podle fyzikálních kritérií. Důležitost otázky delimitace spočívala v problému omezení jurisdikce, které mají státy nad svým vzdušným prostorem. Třetí kapitola se věnuje aktuálním problémům, které jsou v současné době řešeny nebo čekají na řešení. Za prvé se jedná o problematiku kosmického odpadu. Za druhé o problematiku využívání zdrojů z nebeských těles, konkrétně otázku vlastnictví vytěžených zdrojů a o téma společného vlastnictví lidstva. V práci byly použity zejména primární zdroje, jako jsou mezinárodní právní dokumenty, rezoluce OSN nebo zprávy podvýborů COPUOS. Kvůli co největší aktuálnosti údajů byly použity údaje z webových stránek zabývajících se kosmickou problematikou ať už z právního nebo technického pohledu. Pro teoretické vymezení vzniku právních obyčejů byly použity právnické učebnice a encyklopedie. Nové pohledy na problematiku kosmického práva nabídla sbírka teoretických prací od Mezinárodního institutu vesmírného práva, ve které lze nalézt náměty pro další bádání a polemiku.
2
1. AKTIVITY
JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ PŘI VYUŽÍVÁNÍ
KOSMICKÉHO PROSTORU 1.1 MEZINÁRODNÍ VESMÍRNÁ STANICE Mezinárodní vesmírná stanice je společný projekt států s vesmírným potenciálem. Stanice obíhá Zemi ve výšce 330-435 km nad úrovní moře, kde slouží k výzkumu nových technologií a procesů, které mají zlepšit kvalitu života na Zemi a rozvíjet poznání přírodních jevů. Využití vesmírné stanice pokrývá širokou škálu aktivit. Fotografické snímky ze stanice slouží ke studiu přírodních úkazů jako je polární záře a mezosférická oblaka. Pomáhají prozkoumávat polární regiony a sledují stav ledovců. Studují se zde dopady stavu beztíže a radiace na živé organismy pomocí experimentů na rostlinách. Vědci se zde pomocí astronautů zabývají fotosyntézou a zkoumají, jak využít biologické regenerační procesy k zajištění životní podpory na stálých vesmírných misích. Provádějí se pozorování funkcí orgánů, embryonálního vývoje malých savců a zkoumá se genetický mechanismus ztráty kostní hmoty, zkracování svalů a fungování kardiovaskulárního systému v kosmickém prostoru.1 Pro zdravotní potřeby vesmírné stanice bylo vyvinuto ultrazvukové zařízení, které snímá pacienta a dokáže komunikovat s lékaři na Zemi. Ti dávají pokyny obsluze zařízení, která nepotřebuje mít lékařské vzdělání. Za podobným účelem funguje i kapesní laboratoř schopná rozpoznat biologické formy jako kvasinky a plísně. Zařízení mají potenciál, aby byla využívána v oblastech s nízkou lékařskou dostupností. Na stanici byl vynalezen přístroj, který analyzuje mikročástice a dokáže přesněji dopravit léčivo do buněčné oblasti. Předpokládá se, že na Zemi bude sloužit k léčení rakoviny. Vědci na stanici pozorují přežití virů a organismů ve vesmíru a vyvíjí nové vakcíny.2 Její založení a právní rámec spočívá na mezinárodní smlouvě na vládní úrovni z roku 1998. Strany smlouvy jsou nazývány partnery, přičemž všechny evropské vlády
1
Reference guide to the International Space Station. Assembly complete ed. Washington, DC: National Aeronautics and Space Administration, 2010, 135 p. ISBN 978-016-0865-176. Dostupné z: http://www.nasa.gov/pdf/508318main_ISS_ref_guide_nov2010.pdf, s. 9-29. 2 Tamtéž, s. 10-12.
3
účastnící se projektu jsou zastoupeny jako Evropský partner. Ostatními partnery jsou vlády Ruské federace, Spojených států amerických, Kanady a Japonska. Smlouva pokrývá založení, rozvoj, provoz a používání této nepřetržitě obývané mezinárodní vesmírné stanice. Na úrovni vesmírných agentur byla podepsána memoranda, která určují role a úkoly a povinnosti jednotlivým agenturám. Výjimku tvoří Japonsko, jehož vláda je kvůli svým zákonům signatářem memoranda místo Japonské vesmírné agentury. Memoranda netvoří bilaterální síť mezi všemi agenturami. Memoranda existují pouze čtyři a to tak, že na jedné straně vždy figuruje NASA a na druhé straně ostatní agentury. 3 Na evropské úrovni byla dále přijata opatření mezi Evropskou vesmírnou agenturou a členskými národními agenturami, která dále rozdělují konkrétní úkoly.4 Stavba stanice začala v roce 1998 umístněním ruského kontrolního modulu Zarya na oběžnou dráhu. 5 Od roku 2000 je na stanici nepřetržitě lidská posádka, která byla v roce 2009 zvýšena ze čtyř na šest členů. Odhadovaná doba fungování stanice se v průběhu let měnila a bude se měnit v závislosti na trvanlivosti materiálu a vůli zúčastněných vlád. V lednu 2014 americká vláda oznámila, že chce prodloužit fungování stanice přibližně až do roku 2024.6 Na stanici jsou výzkumné moduly čtyř hlavních vesmírných agentur, které se podílely na stavbě a podílejí na provozu stanice. Jedná se o americký modul Destiny, evropský modul Columbus, japonský modul Kibo a ruský model Zvezda, které byly postupně vynášeny na oběžnou dráhu.7 Zmíněné výzkumné moduly jednotlivých zemí jsou propojeny spojovacími moduly, z nichž jeden je americké výroby, ostatní dva pocházejí z Evropy. Ustanovení Kosmické smlouvy, že každý stát si zachovává jurisdikci a kontrolu nad vypuštěným objektem, platí i pro součásti kosmických lodí. Tím vzniká situace, že pokud člen 3
ST‐ARNAUD, D, et al. The Legal Framework for the International Space Station. 2013. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/lsc2013/tech-05E.pdf. 4 International Space Station Legal Framework. ESA [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.esa.int/Our_Activities/Human_Spaceflight/International_Space_Station/International_Space_St ation_legal_framework. 5 A complete chronology of ISS missions. Russian Space Web [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.russianspaceweb.com/iss_chronology_flights.html. 6 International Space Station life 'to be extended'. BBC News [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/science-environment-25660857. 7 Reference guide to the International Space Station. Assembly complete ed. Washington, DC: National Aeronautics and Space Administration, 2010, 135 p. ISBN 978-016-0865-176. Dostupné z: http://www.nasa.gov/pdf/508318main_ISS_ref_guide_nov2010.pdf, s. 13.
4
posádky spáchá přestupek nebo zločin, bude souzen podle práva té země, které patří vesmírný modul, tedy podle amerického, ruského nebo japonského práva.8 Výjimku tvoří evropský modul Columbus, protože nenáleží k žádnému konkrétnímu státu, ale k Evropské vesmírné agentuře, která se k březnu 2014 skládá z dvaceti členských států včetně České republiky.9 V tom případě by se hledělo na právo země člena, který porušil zákon. Díky disciplinovanosti posádky vesmírné stanice je tato situace nepravděpodobná, nicméně státy jsou na ni připraveny. Podobný přístup je používán i v případě patentů. Objevy z modulů patřící Spojeným státům, Rusku nebo Japonsku musí být patentovány v zemi vlastnící modul, stejně jako by byl patent vynalezen v dané zemi. V případě objevu v modulu Columbus bude patent zaregistrován v jedné ze členských zemí Evropské vesmírné agentury dle objevitelova výběru. Tento přístup nic nemění na vlastnických právech objevitele, ani neznemožňuje následující patentování v ostatních zemích.10 Otázka odpovědnosti za škody je také řešena v zakládající mezivládní dohodě, konkrétně v článku 16. Pokud vznikne na vesmírné stanici škoda, nesmí dotčená strana, její podřízené složky, ani její dodavatelé žalovat stranu, která škodu způsobila. V rámci jedné smluvní strany ale žaloby možné jsou, např. mezi Evropskou vesmírnou agenturou a jejími dodavateli. Cílem tohoto opatření je odstranit co nejvíce bariér mezinárodní spolupráci, aby bylo dosaženo co nejlepší spolupráce mezi státy. 11 Pokud případ nespadá pod článek 16, postup se řídí Úmluvou o odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty z roku 1972. Konkrétní příklady jsou: úmyslné způsobení škody, újma na duševním vlastnictví, tělesné zranění, poškození zdraví nebo usmrcení.12 Samotné vztahy mezi zaměstnanci vesmírných agentur, kteří jsou na vesmírné stanici a na Zemi, upravují Pravidla chování pro posádku mezinárodní vesmírné stanice. Pravidla chování vytváří jasný soubor pravidel pro vedoucího mise i ostatní členy 8
International Space Station Legal Framework. ESA [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.esa.int/Our_Activities/Human_Spaceflight/International_Space_Station/International_Space_St ation_legal_framework. 9 New Member States. ESA [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.esa.int/About_Us/Welcome_to_ESA/New_Member_States. 10 Space Station Agreement Between the United States of America and Other Governments. In: Treaties and other international acts series 12927. 1998. Dostupné z: http://www.state.gov/documents/organization/107683.pdf. 11 Tamtéž 12 Tamtéž
5
posádky včetně vědců ze soukromých společností a určují, jaké osobní předměty si posádka může vzít s sebou na stanici.13 Komerční využívání stanice je zmíněno v článku 1 zakládací smlouvy, nicméně každý partner si o této otázce rozhoduje sám. V roce 1999 bylo ujednáno, že Evropská vesmírná agentura může pronajímat 33 % dostupného času ve svém modulu. Ostatní agentury zavedly podobný poměr týkající se komerčního využívání.14 Mezinárodní vesmírná stanice je také otevřena turistům. První, kdo ji v roce 2001 navštívil, byl americký občan Dennis Tito. Překvapivě v ruské a nikoli americké části stanice, protože původně prodělával výcvik na vstup do ruské stanice Mir, která byla mezitím navedena do Tichého oceánu. I s Dennisem Titem bylo do dnešního dne na kosmické stanici 7 vesmírných turistů, kteří si ze svých prostředků zaplatili dopravu. Celkem bylo ovšem 8 turistických letů, protože jeden člověk letěl dvakrát. 15 Právní postavení vesmírných turistů upravují Pravidla chování vesmírné stanice.
1.2 DRUŽICOVÝ NAVIGAČNÍ SYSTÉM GPS Nejčastější využití kosmického prostoru spočívá v používání umělých družic, které zajišťují každodenně využívané služby na Zemi. Dnešní rozvoj vědy a techniky by nebyl možný bez těchto lidských výtvorů. První umělou družicí byl sovětský Sputnik. Řadí se do kategorie vědeckých družic, protože družice měla díky svému kulovitému tvaru měřit hustotu atmosféry a předávat pomocí radiových vln údaje z teplotního a tlakového čidla.16 Od té doby družice prodělaly vývoj od samostatných jednotek po celé družicové systémy, které mají strategický a komerční význam. První a nejdůležitější navigační družicový systém je americký systém GPS Global Positioning System. Tento systém je vlastněn a spravován Spojenými státy americkými. Od výstavby, která začala v 60. letech, sloužil výhradně vojenským účelům,
13
14 CFR 1214.403 Code of Conduct for the International Space Station Crew. Legal Information Institute [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/cfr/text/14/1214.403. 14 DUNK, F. Space Law in the Age of the International Space Station [online]. 2009 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://digitalcommons.unl.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1005&context=spacelaw. s 152. 15 International Space Station: 15 facts for 15 years in orbit. Collect Space [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.collectspace.com/news/news-112013a.html. 16 Sputnik I. MEK - Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. 2007 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/druzice/rusko/sputnik/sputnik1.htm.
6
nicméně v roce 1993 byl zpřístupněn veřejnosti a od té doby se jeho používání rozšířilo po celém světě od komerčního využití v dopravě až po soukromé používání. Účelem navigačních systémů je poskytovat data o poloze objektu na Zemi. Konkrétní polohou se myslí souřadnice východní či západní délky, severní či jižní šířky a nadmořské výšky. V systému GPS je pro určení přibližné dvojrozměrné pozice potřeba tří družic, na přesnější trojrozměrnou pozici alespoň čtyř družic. Systém je dělen do tří složek, z nichž první je vesmírná složka. Ta se v současné době skládá z 31 funkčních družic, které přeletí nad Zemí dvakrát za den a vzájemně se překrývají, aby bylo zajištěno pokrytí v případě výpadku jedné z družic. Sestava družic obíhá v přibližné výšce 20 000 km nad hladinou moře. Druhou složkou je kontrolní složka tvořená pěti automatickými stanicemi, které monitorují družicové signály a posílají informace do řídící stanice, kde jsou kontrolovány, a případné abnormality jsou opraveny a vyslány zpět na družice. Třetí složkou jsou uživatelé se svými přijímači.17 Strategickou důležitost systémů tohoto typu dokazuje fakt, že Evropská unie prostřednictvím Evropské kosmické agentury také buduje navigační systém – Galileo, Ruská federace systém GLONASS a Čínská lidová republika systém Beidou. Na rozdíl od ostatních navigačních systémů a stejně jako u televizního signálu, družice systému Beidou obíhají na geostacionární dráze. Pozitivem tohoto opatření je menší počet nutných družic, negativem je pokrytí pouze území, na které je družice nasměrovaná.18 Komerční důležitost systému GPS ukazuje studie z roku 2011, která odhaduje každoroční přímé přínosy systému kolem 96 mld. dolarů jen ve Spojených státech amerických. Tato suma se dělí mezi komerční uživatele (87,2 mld. dolarů) a výrobce GPS zařízení (8,8 mld. dolarů). Výsledovka pro komerční uživatele se dále dělí na výnosy z přesného zemědělství (19,9 mld. dolarů), z pozemní a inženýrské stavitelství (9,2 mld. dolarů), z dopravy (10,3 mld. dolarů) a z ostatních komerčních činností (28,2
17
How the Global Positioning System Works. Global Positioning System [online]. [cit. 2014-04-06], s. 3. Dostupné z: http://www.nwcg.gov/pms/pubs/475/PMS475_chap5.pdf. 18 Čínský navigační systém Beidou/Compass. Odbor kosmických technologií a družicových systémů. Český kosmický portál: Informační stránky Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity [online]. 2013 [cit. 2014-01-16]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/3-sekce/gnss-systemy/gnss-mimoevropu/cinsky-beidou---compass/.
7
mld. dolarů). Ve výsledovce jsou započítány i náklady na GPS vybavení a přijímače ve výši 19 mld. dolarů.19 GPS také vytváří nepřímé přínosy. Pro životní prostředí je to snížení emisí díky úspoře pohonných hmot, pro firmy snížení logistických prostojů, vytvoření nových pracovních míst, pro vládu vyšší daňové příjmy a zvýšená veřejná bezpečnost. V amerických průmyslových odvětvích bylo v roce 2011 na GPS závislých 3,3 milionu lidí a toto číslo má vzestupnou tendenci. Pracovní místa přímo související s údržbou GPS a výrobou přijímacích zařízení se podílejí zhruba 5,5 %, zatímco zbytek jsou pracovní místa, která využívají GPS k dalším výrobním nebo přepravním činnostem.20 Lze předpokládat, že systém GPS zůstane převládajícím systémem pro zemědělství, leteckou, dopravní i pozemní dopravu a mapování dokud konkurenční systémy nenabídnou lepší pokrytí a vlastnosti, než systém GPS.
19
PHAM, N. The Economic Benefits of Commercial GPS Use in the U.S. and The Costs of Potential Disruption [online]. 2011 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.saveourgps.org/pdf/GPS-Report-June22-2011.pdf. s. 2. 20 Tamtéž, s. 1.
8
2. VÝVOJ KOSMICKÉHO PRÁVNÍHO REŽIMU 2.1 FORMOVÁNÍ KOSMICKÉHO PRÁVA První významnou prací, která shrnula soudobé úvahy o kosmickém právu a nastínila budoucí vývoj a problémy, byla monografie Vladimíra Mandla o kosmickém právu vydaná v roce 1932. Základní myšlenky, které v ní vyjádřil, lze shrnout: 21 a) Družice obíhající Zemi na oběžné dráze se nemůže vyhnout prostoru nad jednotlivými zeměmi, tudíž nelze mluvit o svévolném narušení suverénního pásma libovolné dané země. Dráha družice je určena zákony kosmické mechaniky, a nelze ji proto měnit. b) Bude rozumné, když státy a ani nikdo jiný nebudou tento prostor ani kosmická tělesa v něm se nacházející výhradně či soukromě vlastnit. Tyto myšlenky našly uplatnění při kodifikování kosmického práva o více čtvrt století později. S jejich obsahem souhlasily i všechny suverénní státy, které se při prohlášení Svazu sovětských socialistických republik (duben 1955) a Spojených států amerických (červenec 1955) o vypuštění družice na oběžnou dráhu nedovolávaly svrchovanosti nad svojí výsečí kosmického prostoru. Nejsou známy protesty ani po uskutečnění konkrétních misí. Od té chvíle se začíná vytvářet právní obyčej o volném pohybu v kosmickém prostoru, neboť jak tvrdí V. Čebiš: „mlčenlivý souhlas všech států má hodnotu precedentu, pokud jde o mírové umělé družice a umělá kosmická tělesa“.22 O platném obyčeji ovšem nelze hovořit již v okamžiku vypuštění Sputniku. Teorie mezinárodního práva veřejného vyžaduje objektivní moment neboli kvalifikovanou praxi subjektů mezinárodního práva (usus longaevus) a subjektivní moment (opinio iuris), kdy subjekty jsou přesvědčeny o platnosti dané zvyklosti.23 Malenovský upřesňuje, že praxe
21
VACHTL, P. Češi a mezinárodní kosmické právo. Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/technologie/_zprava/cesi-a-kosmicke-pravo--1038187 22 ČEBIŠ, V. Kosmický prostor a mezinárodní právo: (Vědecko-populární výklad o mezinárodněprávním režimu kosmického prostoru): Určeno pro lektory, propagandisty, právníky, účastníky ideologických školení. 1962, 1. vyd. Praha: Orbis. s. 32. 23 SCHEU, H. Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. Praha: Auditorium, 2010, 142 s. Instituce. ISBN 978-808-7284-056. s. 22.
9
musí být „opakovaná, stejnorodá, nepřetržitá, rozšířená a reprezentativní, déledobá“.24 Důležitou charakteristikou mezinárodního právního obyčeje je, že zavazuje všechny subjekty mezinárodního práva, nejen původce obyčeje.25 Jestliže odborníci na kosmické právo již roky předem deklarovali požadavek na svobodné užívání kosmického prostoru, byly to teprve až svrchované státy, jmenovitě Sovětský svaz a Spojené státy americké, které vypouštěním svých družic stvrzovaly tento vznikající právní obyčej. Sovětská družice Sputnik byla vypuštěna 4. října 1957, první americká družice Explorer 1 byla vypuštěna 1. února 1958. Tyto dvě země opanovaly oběžnou dráhu Země až do roku 1962, kdy byla na oběžnou dráhu umístěna britská družice za pomoci americké nosné rakety. V závěru Mezinárodního geofyzikálního roku (1. červenec 1957 až 31. prosinec 1958) se iniciativy chopila Organizace spojených národů a 13. prosince 1958 v rezoluci č. 1348 (XIII) ustanovila Komisi pro mírové využívání vesmíru, zatím jen dočasně.26 Rok nato byla rezolucí č. 1472 (XIV)27 proměněna na stálý orgán, který má za úkol navrhovat program pro mírové využívání vesmíru, který má být realizován pod hlavičkou OSN; podporovat souvislý výzkum a sdílení informací o kosmických aktivitách; reagovat na právní problémy, které vznikají při rozšiřování kosmických výzkumných aktivit. 28 Pro řešení těchto úkolů jsou k dispozici dva stálé podvýbory, Vědeckotechnický a Právní. Významný vliv na posílení právního obyčeje volného pohybu a zákazu přivlastnění kosmického prostoru měly rezoluce VS OSN č. 1721/XVI z roku 1961 (část A, odstavec 1.b)29 a deklarace č. 1962/XVIII z roku 1963, které byly jednomyslně přijaty. Oba přijaté dokumenty jsou předzvěstí Kosmické smlouvy, jelikož vyjadřují právo všech 24
MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. 5., podstatně upr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 551 s. ISBN 978-80-210-4474-6. s. 188-190. 25 SCHEU, H. Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. Praha: Auditorium, 2010, 142 s. Instituce. ISBN 978-808-7284-056. s. 25. 26 1348 (XIII). Question of the peaceful use of outer space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_13_1348.html. 27 1472 (XIV). International co-operation in the peaceful uses of outer space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_14_1472.html. 28 COPUOS. Český kosmický portál: Informační stránky Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity [online]. 2013 [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/2-sekce/kosmickeaktivity-cr/mezinarodni-spoluprace/copuos/. 29 1721 (XVI). International co-operation in the peaceful uses of outer space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-03-01]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_16_1721.html.
10
států na výzkum a využívání kosmického prostoru a nebeských těles a zakazují národní přivlastňování. Deklarace nadto rozvíjí témata zodpovědnosti za škody a zodpovědnosti za veškeré národní aktivity v kosmu.30
2.2 MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ DOKUMENTY První mezinárodní smlouvou týkající se kosmického prostoru je Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek z roku 1963. Smlouva měla ve svém výsledku zabránit šíření radioaktivních látek do ovzduší a zpomalit závody ve zbrojení, jak vyhlašuje preambule smlouvy. Článek I odstavec 1.a zmiňuje kosmický prostor jako jedno z prostředí, ve kterém je zakázáno provádět pokusné nebo jiné jaderné výbuchy. Kosmický prostor je zde vymezen negativně jako prostor za hranicí ovzduší.31 Nejdůležitější smlouvou pro právní režim kosmického prostoru a nebeských těles je nepochybně Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, zkráceně Kosmická smlouva 32 . Vstoupila v platnost 10. října 1967. K datu 1. ledna 2014 čítá 102 smluvních stran včetně zemí s vesmírným potenciálem jako Spojené státy americké, Ruská federace, Čínská lidová republika, evropské země a Indie. Díky své rozšířenosti je páteří kosmického právního režimu a potvrzením právních obyčejů, které jsou v ní obsaženy. Článek I Kosmické smlouvy upravuje vlastnictví kosmického prostoru pomocí formulace, že kosmický prostor včetně Měsíce a ostatních nebeských těles „patří všemu lidstvu“. Tím je garantováno, že kosmický prostor a nebeská tělesa nebudou prohlášeny za res/terra nullius a přivlastněny z titulu objevu. Nelze si je přivlastnit prohlášením suverenity, užíváním, okupací nebo jakýmkoli jiným způsobem, jak zmiňuje článek II. Dalším aspektem smlouvy je stvrzení principu volného pohybu v kosmickém prostoru a svobody využívání pro vědecké účely. Tyto činnosti mají být vykonávány s náležitým ohledem na zájmy ostatním smluvních států, jak uvádí článek IX. 30
1962 (XVIII).Declaration of Legal Principles Governing the Activities of States in the Exploration and Use of Outer Space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-03-01]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_18_1962.html. 31 Předpis č. 90/1963 Sb.: Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou. In: Sbírka zákonů ČR. 1963, 52/1963. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-90. 32 Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles. In: 40/1968 Sb. 1968. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1968-40
11
Podle článku IV je zakázáno umisťovat na oběžnou dráhu Země jaderné zbraně a zbraně hromadného ničení, které by ohrozily existenci lidstva na planetě. Pokud jde o Měsíc a nebeská tělesa, je zakázáno budovat jakékoli vojenské základny, zařízení, opevnění, zkoušky jakýchkoli zbraní a provádění vojenských manévrů. Jako paralela ke Smlouvě o Antarktidě z roku 1959, která omezuje její využívání „výlučně pro mírové účely“, Kosmická smlouva používá stejný výrok pro využívání Měsíce a nebeských těles. Podle článku V jsou astronauti považováni za vyslance lidstva a náleží jim všemožná pomoc v případě nehody, tísně nebo nouzového přistání na území jiného smluvního státu nebo na volném moři. V Kosmické smlouvě ovšem chybí přesné vymezení kosmického prostoru a jeho hranic. O této problematice bude pojednáno níže v textu. V pořadí druhým smluvním dokumentem zabývajícím se kosmickým prostorem je Dohoda o pomoci astronautům a jejich návratu a o vrácení předmětů vypuštěných do kosmického prostoru 33 z roku 1968. Tato smlouva je rozšířením Kosmické smlouvy, konkrétně článku V, a vymezuje přesný postup, jak se zachovat v případě nouzového přistání nebo nehody kosmické lodi, vymezuje koho a v jakém termínu informovat. Pokud se loď dostane do stavu nouze na území smluvního státu, je tento povinen poskytnout pomoc. K urychlení záchranných prací nebo vyhledání ztraceného objektu může postižený stát poskytnout prostředky, které se připojí k záchranným operacím pod kontrolou státu, na jehož území se incident odehrál. V případě nouzového přistání na volném moři nebo jiném území nespadajícím pod jurisdikci žádného státu poskytnou pomoc ty státy, které to mohou učinit v nejkratší době. Důležitý je odstavec 5 článku 5, který určuje, že všechny výdaje spojené s pátráním nebo záchrannou operací hradí vypouštějící stát, případně vypouštějící organizace.
33
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o pomoci kosmonautům a jejich návratu a o vrácení předmětů vypuštěných do kosmického prostoru. In: 114/1970 Sb. 1970. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1970-114.
12
Třetím smluvním dokumentem je Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty34 z roku 1972. Tato smlouva je rozšířením článku VI. Kosmické smlouvy a konkretizuje postupy v případě vzniku škody stejně jako určení zodpovědnosti za škodu. Oproti Kosmické smlouvě je v Úmluvě o odpovědnosti upřesněno několik pojmů. Pojem „vypuštění“ zahrnuje i pokus o vypuštění, pojem „škoda“ je zde upřesněna jako ztráta života, tělesné či jiné ublížení na zdraví, nebo ztráta či škoda na majetku států či osob fyzických nebo právnických, nebo majetku mezinárodních mezivládních organizací. Čtvrtým smluvním dokumentem je Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru z roku 1975. Tato úmluva je nápomocná především při identifikaci objektů, které způsobily škodu a tudíž určení strany, která musí uhradit vzniklé náklady. Údaje, které mají být registrovány v Rejstříku generálního tajemníka Organizace spojených národů, jsou následující: jméno vypouštějícího státu nebo států; vhodný poznávací znak kosmického objektu nebo jeho registrační číslo; datum a území nebo místo vypuštění, základní údaje o oběžné dráze, včetně doby oběhu, sklonu dráhy, apogea35 a perigea.36 Princip registrace se vyskytuje už v rezoluci VS OSN č. 1721/XVI z roku 1961 a je tedy jedním z nejstarších principů týkajících se kosmického prostoru. Perek se domnívá, že Spojené státy a Sovětský svaz chtěly mít přehled o tom, co chystá druhá strana. Tento přístup se ukázal jako zbytečný kvůli možnosti zjistit dráhy kosmických objektů pomocí radarů a dalekohledů. Dodává, že to mohlo být příčinou vágního znění Úmluvy o registraci, absence mezinárodního značení kosmických objektů a dlouhých termínů pro registraci.37 Počet neregistrovaných kosmických objektů roste, hlavně v důsledku zvýšení podílu mezivládních organizací na vypouštění. Začátkem 80. let byl počet neregistrovaných objektů nižší než 2 %, v 90. letech stoupl na 10 % a v druhé polovině
34
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty. In: 58/1977 Sb. 1977. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1977-58. 35 odzemí, bod na dráze tělesa obíhajícího kolem Země, v němž je těleso od Země nejvíce vzdáleno 36 přízemí, bod na dráze tělesa obíhajícího kolem Země, v němž je těleso k Zemi nejblíže 37 PEREK, L. Padesát let ve vesmíru,: aneb spolupráce astronomie s mezinárodním právem. [online]. 2007 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.learned.cz/userfiles/pdf/prednasky-clenyodborne/lubos.perek_0407.txt.pdf, s. 9.
13
prvního desetiletí se blíží k hranici 20 %. 38 Článek VII totiž stanoví, že mezivládní organizace mají oznamovací povinnost až tehdy, pokud alespoň polovina jejích členů je smluvní stranou Úmluvy o registraci a Kosmické smlouvy.39 Pátým smluvním dokumentem je Dohoda o činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech z roku 1979. O této dohodě bude pojednáno níže v textu v souvislosti s právními problémy, které ji provázejí. Ve stručnosti lze říci, že za prvé explicitně zakazuje přivlastnění Měsíce a jiných nebeských těles Sluneční soustavy soukromými firmami a jednotlivci, za druhé pro ně zavádí princip společného dědictví lidstva ve vztahu k přírodním zdrojům. Hlavním cílem druhého principu je spravedlivé rozdělení prospěchu z přírodních zdrojů Měsíce a jiných nebeských těles pomocí mezinárodního režimu. Česká republika je smluvní stranou Kosmické smlouvy, Dohody o pomoci, Úmluvy o odpovědnosti a Úmluvy o registraci. Konec 70. let znamená konec éry mezinárodních kosmických smluv v důsledku zostření vzájemných vztahů mezi dvěma supervelmocemi a zároveň hlavními kosmickými hráči. Přesto činnost COPUOSu neustala, bylo potřeba upravit činnost rychle se rozvíjejících aktivit. V období mezi roky 1982 až 1996 proto byly přijaty následující dokumenty doporučujícího charakteru: V roce 1982 to byly Zásady, jimiž se řídí užívání státy umělých družic Země pro mezinárodní přímé televizní vysílání, které potvrzují jurisdikci států nad orbitálními systémy a zdůrazňují princip nevměšování se do způsobu využívání kosmického prostoru. Upřesňuje, že v případě vzniku škody vinou mezinárodní mezivládní organizace nese zodpovědnost jak tato organizace, tak její členské státy.40 V roce 1986 byly schváleny Zásady týkající se dálkového průzkumu Země z kosmického prostoru vytyčující povinnosti pro státy účastnící se dálkového průzkumu Země. Státy provádějící snímání by měly respektovat suverenitu snímaných států nad svými přírodními zdroji a neměly by zjištěné informace používat na úkor jejich práv a
38
Tamtéž, s. 10. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru. In: 130/1978 Sb. 1978. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1978-130. 40 General Assembly Resolution 37/92, Principles Governing the Use by States of Artificial Earth Satellites for International Direct Television Broadcasting, A/RES/37/92 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.un.org/documents/ga/res/37/a37r092.htm. 39
14
zájmů. Dále mají státy zveřejnit informace, které mohou zabránit jevům škodlivým pro životní prostředí druhých států.41 Dalším z dokumentů jsou Zásady vztahující se na užívání zdrojů jaderné energie v kosmickém prostoru z roku 1992, které obsahují řadu technických ustanovení pro používání jaderné energie v kosmickém prostoru a ochranu před radioaktivním zářením.42 Deklarace o mezinárodní spolupráci v průzkumu a využívání kosmického prostoru pro dobro a v zájmu všech států, se zvláštním zřetelem na potřeby rozvojových zemí z roku 1996 neupravuje v zásadě žádnou konkrétní činnost, pouze vybízí státy ke spolupráci a sdílení nových poznatků. 43
2.3 KONFLIKTY SE ZÁSADOU NEPŘIVLASTŇOVÁNÍ Jediný případ, ve kterém se státy pokusily přivlastnit si část kosmického prostoru, se udál v roce 1976. Brazílie, Ekvádor, Indonésie, Keňa, Kolumbie, Kongo, Uganda a Zaire společně vydaly tzv. Bogotskou deklaraci, jejíž článek 1 prohlašuje části geostacionární dráhy za majetek států, které se nachází pod odpovídající částí dráhy. Argumentuje se zde faktem, že geostacionární dráha existuje jen v závislosti na zemské gravitaci, tudíž je vyňata z právního režimu kosmického prostoru a jako součást Země podléhá národní suverenitě. 44 Tento přístup je ale chybný, pokud by byl důsledně aplikován, za součást Země by musel být považován i Měsíc, protože je také přidržován zemskou gravitací. Článek 2 Bogotské deklarace45 se odvolává na rezoluci VS OSN 2692 (XXV) o trvalé suverenitě rozvojových zemí nad přírodními zdroji a na Chartu ekonomických práv
41
General Assembly Resolution 41/65, Principles relating to remote sensing of the Earth from space, A/RES/41/65 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.un.org/documents/ga/res/41/a41r065.htm. 42 General Assembly Resolution 47/68, Principles relevant to the use of nuclear power sources in outer space, A/RES/47/68 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/47/68&Lang=E&Area=RESO LUTION. 43 General Assembly Resolution 51/122, Declaration on international cooperation in the exploration and use of outer space for the benefit and in the interest of all states, taking into particular account the needs of developing countries, A/RES/51/122 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/51/122&Lang=E. 44 Declaration of the First Meeting of the Equatorial States. 1976. [cit. 2014-03-02] Dostupné z: http://www.jaxa.jp/library/space_law/chapter_2/2-2-1-2_e.html. 45 Tamtéž.
15
a povinností, která mimo jiné v článku 2 potvrzuje právo všech států disponovat svým bohatstvím, přírodními zdroji a ekonomickou aktivitou.46 O Kosmické smlouvě referuje článek 4, který podpírá argumentaci o vynětí geostacionární dráhy z kosmického prostoru tím, že Kosmická smlouva nedefinuje kosmický prostor ani jeho hranice, jak již bylo zmíněno. Nároky rovníkových států byly odmítnuty pouze obecně s tím, že přestože některé státy nejsou vázány Kosmickou smlouvou, jsou vázány mezinárodními právními obyčeji, které existovaly ještě před jejím sepsáním. Teprve v roce 1998 předložila česká delegace ve Vědecko-technickém podvýboru COPUOS pracovní dokument, který zdůraznil základní fyzikální fakta, že: a) Existence drah všech satelitů závisí na gravitačních jevech působených celým zemským tělesem, b) Geostacionární satelity nejsou pevně usazeny nad určitým bodem zemského rovníku, nýbrž jsou v přirozeném letu jako všechny ostatní satelity.47 V roce 2000 česká delegace upozornila v Právním podvýboru COPUOS, že tato fakta vedou ke skutečnosti, že geostacionární dráha je nedílnou součástí vesmírného prostoru. Pozitivní reakce Ekvádoru i Kolubie umožnily, aby COPUOS v roce 2001 přijal tvrzení: „Geostacionární dráha, charakterizovaná svými speciálními vlastnostmi je částí vesmírného prostoru“, 48 čímž byly definitivně ukončeny nároky z Bogotské deklarace. Případem jiného typu jsou pokusy soukromých firem či jedinců přivlastnit si povrch Měsíce nebo ostatních nebeských těles. Nejznámějším je případ Dennise Hopea a jeho společnosti Lunar Embassy, který poslouží jako příklad za všechny. D. Hope tvrdí, že Kosmická smlouva zakazuje přivlastňování nebeských těles pouze státům. Dalším bodem jeho argumentace je americký zákon „Homestead Act“ z roku 1880, na jehož základě lze nabýt určitou plochu země, pokud ji žadatel obhospodařuje a žije na ní. S žádostí o přivlastnění plochy Měsíce uspěl u pozemkového úřadu v San Franciscu a následně informoval vlády USA, Ruska a také OSN o úmyslu 46
General Assembly Resolution 29/3281, Charter of Economic Rights and Duties of States, A/RES/29/3281 [cit. 2014-04-28]. 47 Report of the Committee on the Peaceful Uses of Outer Space [online]. 1998 [cit. 2014-04-28]. ISSN ISSN 0255-1144. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/gadocs/A_53_20E.pdf, s. 13. 48 Report of the Committee on the Peaceful Uses of Outer Space [online]. 2001 [cit. 2014-04-28]. ISSN ISSN 0255-1144. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/gadocs/A_56_20E.pdf s. 17, čl. 126.
16
prodávat parcely na Měsíci. Jelikož neobdržel žádné námitky proti svému úmyslu, považoval to za legalizaci svého úmyslu a začal s prodejem.49 Za určitý finanční obnos lze získat certifikát s mapou, na níž je poloha parcely vyznačena. Nehledě na diskutabilní naplnění podmínek zákona „Homestead Act“, rozpor s mezinárodním právním řádem je zřejmý. Je sice pravda, že Kosmická smlouva explicitně zakazuje pouze přivlastnění státem, nicméně existence vlastnických práv je vázaná na suverenitu státu. 50 A jelikož žádný stát nesmí uplatňovat svou suverenitu v kosmickém prostoru a na nebeských tělesech, jsou vlastnické nároky soukromých firem a jednotlivců bezpředmětné. Státy jsou podle článku VI zodpovědné za národní činnost v kosmickém prostoru a na nebeských tělesech, tudíž musí zajistit, aby byla činnost nevládních institucí a občanů v souladu s Kosmickou smlouvou. Prakticky z toho vyplývá, že státy by měly zakázat klamavý prodej pozemků svými občany.
2.4 HRANICE KOSMICKÉHO PROSTORU V době vypouštění prvních družic neexistovala žádná mezinárodní úprava ani mezinárodní zvyklost upravující kosmický prostor, tudíž veškerý prostor nacházející se nad povrchem území státu bylo možné považovat za vzdušný prostor. Pařížská úmluva51 z roku 1919 a Chicagská Úmluva o mezinárodním letectví52 z roku 1944, jedny z prvních mezinárodních smluv, které upravují vzdušný prostor, přiznaly státům úplnou a výlučnou svrchovanost nad svým vzdušným prostorem. Na kongresu Mezinárodní astronautické federace v Haagu roku 1958 se nicméně mezinárodní společenství ústy přítomných právníků shodlo, „že je nutno omezit státní svrchovanost na prostor zemské atmosféry a že není možno, aby zasahovala do meziplanetárního prostoru. Tento prostor má zůstat otevřený a volný pro objekty všech států jako volné moře.“ 53 49
ONDŘEJ, J. Právní režimy mezinárodních prostorů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 80-864-7369-4. s. 32-33. 50 Tamtéž, s. 35. 51 Úmluva o úpravě letectví. In: Sbírka zákonů a nařízení č. 35/1924. 1919, částka 18. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1924/018-1924.pdf. 52 Úmluva o mezinárodním civilním letectví. In: Sbírka zákonů a nařízení č. 147/1947. 1947, částka 68. Dostupné z: http://www.uzpln.cz/upload/dokumenty_legislativa/sb68_47_3.pdf. 53 CAJTHAML, E. Astronautické právní kolokvium v Haagu. Časopis pro mezinárodní právo. 1959, č. 4., s. 359. cit. podle J. ONDŘEJ. Právní režimy mezinárodních prostorů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství
17
Jenže ne všichni podporovali tuto výzvu a právníci se rozdělili do několika skupin. První skupinou jsou podle Malenovského ti, kteří dále neuznávali kosmický prostor. To znamená, že svrchovanost státu teoreticky pořád pokračuje skrz vesmír až do nekonečna. Tento přístup by velice zdržoval nebo dokonce znemožňoval zkoumání vesmíru, protože by bylo nutné získat souhlas všech států, nad kterými by objekt cizího státu přelétal 54. Čebiš nadto konstatuje, že tato představa je nemožná a nesprávná kvůli faktu, že Země je v neustálém pohybu vůči ostatním nebeským tělesům, prostor se zakřivuje, a nekonečný vesmír si nelze představit.55 Tato přístup je díky Kosmické smlouvě překonaný. Druhou skupinou jsou ti, kteří uznávají potřebu rozdělení vzdušného a kosmického prostoru zřetelnou hranicí. Existuje mnoho přístupů k určení přesné hranice; ty, které byly zvažovány na půdě Výboru pro mírové využívání vesmíru, jsou shrnuty v informativním dokumentu Právního podvýboru: a) Vymezení založené na konceptu atmosféry; b) vymezení založené na atmosférických vrstvách; c) vymezení založené na aerodynamickém vztlaku; d) vymezení založené na nejvyšší výšce letu; e) vymezení založené na nejnižší oběžné dráze družice; f)
vymezení založené na zemské gravitaci;
g) vymezení založené na efektivní kontrole; h) vymezení založené na rozdělení kosmického prostoru do několika vrstev; i)
vymezení založené na kombinaci výše zmíněných koncepcí.
Vymezení založené na konceptu atmosféry se ukázalo jako nemožné vzhledem k plynulosti přechodu atmosféry do vesmírného vakua. Koncept atmosférických vrstev hovoří především pro hranici ve sféře mezi 80-90 km, která vytváří hranici mezi atmosférickými fyzikálními jevy. 56
Aleš Čeněk, 2004, 263 s. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), ISBN 80-8647369-4. s. 20. 54 MALENOVSKÝ, J. Otazníky kosmického práva: kosmický prostor. Letectví a kosmonautika. Praha: Magnet-Press, 1978, č. 22, s. 865-867. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/zaklady/pravo/malen78.htm. 55 ČEBIŠ, V. Kosmický prostor a mezinárodní právo: (Vědecko-populární výklad o mezinárodněprávním režimu kosmického prostoru): Určeno pro lektory, propagandisty, právníky, účastníky ideologických školení. 1962, 1. vyd. Praha: Orbis. s. 73. 56 United Nations, General Assembly, The question of the definition and/or the delimitation of outer space, A/AC.105/C.2/7/Add.1. 1977. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/limited/c2/AC105_C2_L007Add01E.pdf.
18
Na podobném principu je postavena teorie aeronautického vztlaku, která vychází z rovnice: váha = aerodynamický vztlak + odstředivá síla. Ve výšce 83-84 km nad mořem je aerodynamický vztlak nulový a pohyb má charakter kosmického obíhání. Pro udržení v uvedené výšce je potřeba dosáhnout 1. kosmické rychlosti, tj. 3,9 km/s. Vymezení založené na nejvyšší výšce letu počítá s hranicí ve výšce okolo 60 km. Problémem tohoto vymezení se stává technický pokrok a s ním změna hranic, jmenovitě hybridní letadla, která díky raketovému pohonu dokáží překonat výšku 100 km. Protikladnou variantu představuje vymezení založené na nejnižší oběžné dráze družice. Atmosférický odpor začíná být znatelný okolo 100-110 km, tudíž nejnižší předpokládaná výška kruhového oběhu družic představuje 100-110 km nad mořem. 57 Další koncepce se odvolává na gravitační pole Země, přičemž hranici tvoří spojnice bodů s nulovou gravitační silou. Hranice bodů, kde se zemská a sluneční přitažlivost vyrovnávají je ovšem ve výšce 260 000 km od hladiny moře, tudíž nepoužitelná pro účely oddělení vzdušného a kosmického prostoru. Koncept efektivní kontroly neprokázal životaschopnost kvůli faktu, že zvýhodňoval rozvinuté státy, což je v rozporu se zásadou rovnoprávnosti zakotvenou v článku 1 odstavci 2 Charty OSN.58 Vymezení založené na rozdělení nadzemského prostoru do několika vrstev navrhuje vzdušný prostor do 50 km podle maximální výše pohybu letadel a kosmický prostor od hranice 130 km podle nízkého kruhového oběhu družic. Prostřední vrstva 80 km se nazývá mezosféra a je odvozená od způsobu pohybu v ní. Nelze zde použít obíhání jako v kosmickém prostoru a aerodynamický zdvih je zde velmi malý až úplně zaniká, proto se zde mohou pohybovat pouze rakety nebo letadla na raketový pohon. Proti této koncepci hovoří fakt, že zavedená třetí mezivrstva by vyžadovala svůj právní režim a situace by se ještě více zkomplikovala.59 Současná diskuse se vede mezi zastánci prostorového rozdělení a funkčního rozdělení. Zastánci prostorového rozdělení většinou obhajují Kármánovu hranici ve výšce 100 km, která je kombinací výše popsaných koncepcí. Je založená na kombinaci
57
ODUNTAN, G. The Never Ending Dispute: Legal Theories on the Spatial Demarcation Boundary Plane between Airspace and Outer Space [online]. 2003[cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.herts.ac.uk/__data/assets/pdf_file/0010/38629/HLJ_V1I2_Oduntan.pdf. s. 72. 58 United Nations, General Assembly, The question of the definition and/or the delimitation of outer space, A/AC.105/C.2/7/Add.1. 1977. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/limited/c2/AC105_C2_L007Add01E.pdf. s. 24. 59 Tamtéž, s. 25.
19
fyzikálních, termodynamických, exobiologických, fyziologických a mechanických faktorů. 60 Theodore von Kármán spolu s dalšími letci a vědci v 50. letech 20. století vypracoval toto pojetí hranice, která dělí aeronautiku od astronautiky, a přestože výsledkem výpočtů nebylo přesně 100 km, toto číslo bylo přijato díky snadné zapamatovatelnosti61. Přestože hranice ve výšce 100 km není kodifikovaná v žádné z pěti mezinárodních smluv týkajících se kosmického prostoru, je využívána zejména soukromými společnostmi jako např. Ansari X Prize, která za její překročení udělila soutěžní výhru jako finanční pobídku na podporu soukromých řešení kosmické dopravy.62 Tradičním zastáncem této koncepce byl Sovětský svaz. V letech 1979, 1983 a 1987 jím byly podány návrhy o delimitaci kosmického prostoru od výše 110 km.63 Tyto návrhy ovšem nebyly přijaty a do dnešní doby nebyla nalezena shoda na oficiálním řešení této problematiky. Třetí skupinu tvoří zastánci funkčního rozdělení. Funkční přístup rozlišuje kosmické objekty podle účelu vypuštěného objektu. Objekty s kosmickým cílem by díky Kosmické smlouvě požívaly naprosté svobody, oproti tomu objekty s pozemským cílem by podléhaly kontrole v jakékoli výšce. Problém spočívá v definici oněch dvou cílů, protože i vysílání telekomunikačních satelitů na geostacionární oběžné dráze lze považovat za pozemský cíl, přestože obíhají ve výšce okolo 36 000 km nad Zemí.64 Proti konkrétnímu vymezení hranice mezi vzdušným a kosmickým prostorem hovoří argument, že doposud této hranice nebylo zapotřebí, protože nebyly zaznamenány žádné konflikty. Další pramení ze strachu, že jednou schválená hranice by se velmi obtížně měnila v případě dalšího vývoje vědy a techniky, který by zásadně změnil praktické využívání nadzemského prostoru. 65 60
MALENOVSKÝ, J. Otazníky kosmického práva: kosmický prostor. Letectví a kosmonautika. Praha: Magnet-Press, 1978, č. 22, s. 865-867. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/zaklady/pravo/malen78.htm. 61 100 km Altitude Boundary for Astronautics. FERNANDÉZ, S. The International Air Sports Federation [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.fai.org/icare-records/100km-altitude-boundary-forastronautics. 62 Ansari X Prize. XPRIZE FOUNDATION. XPRIZE [online]. ©2014 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z: http://www.xprize.org/prize/ansari-xprize 63 Návrhy A/AC.105/C.2/L.112 v roce 1979, A/AC.105/C.2/L.139 v roce 1983a A/AC.105/L.168 v roce 1987 64 MALENOVSKÝ, J. Otazníky kosmického práva: kosmický prostor. Letectví a kosmonautika. Praha: Magnet-Press, 1978, č. 22, s. 865-867. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/zaklady/pravo/malen78.htm. 65 LISTNER, M. Could commercial space help define and delimitate the boundaries of outer space?. The Space Review [online]. 2012 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.thespacereview.com/article/2180/1.
20
3. ANALÝZA
DISKURZU O VYUŽÍVÁNÍ KOSMU A
IDENTIFIKACE HLAVNÍCH PROBLÉMŮ 3.1 KOSMICKÝ ODPAD Odpad se vytváří od počátku kosmické aktivity, protože již od prvních družic se oddělovaly součástky a na oběžné dráze zůstávaly družice, které ukončily svou činnost. Nosné rakety posledního stupně také obíhají kolem Země, dokud nejsou vtaženy do atmosféry, kde shoří. Za kosmický odpad se tedy považují objekty od méně než centimetrových fragmentů až po několikatunové vyřazené družice. Tyto objekty se na oběžné dráze pohybují velmi rychle, rychlostí okolo 10 km/s. V této rychlosti má kulička o průměru 1 cm stejný účinek jako objekt o váze 100 kg v rychlosti 100 km/h. Centimetrový fragment může zničit nebo těžce poškodit aktivní satelit.66 Vesmírný odpad představuje rostoucí hrozbu pro raketoplány a družice na oběžné dráze. Čím více družic je vynášeno do kosmu, tím větší je šance, že dojde ke srážce, protože každý objekt vypuštěný do kosmu představuje potenciální kosmický odpad. Při zvýšené hustotě objektů na oběžných drahách Země by mohlo dojít i k uplatnění Kesslerova syndromu. Jde o řetězový efekt, kdy množství úlomků vytvořených po srážce zvyšuje pravděpodobnost další srážky. Při nejhorší možné variantě by byl kosmický prostor znepřístupněn kosmickým aktivitám hustou vrstvou úlomků. V roce 2007 čínská armáda pomocí řízené střely zničila starou čínskou družici Feng Yung 1C. Tato událost jednorázově zvýšila množství celkových úlomků zhruba o 10 %, v absolutních číslech se úlomky zvýšily o více než 2 500 kusů. 67 O dva roky později došlo ke srážce nefunkční ruské družice Kosmos-2251 s telekomunikační družicí soustavy Iridium. Při srážce vzniklo přes 2 000 úlomků, z nichž některé mohou ohrozit
66
PEREK, L. Padesát let ve vesmíru,: aneb spolupráce astronomie s mezinárodním právem. [online]. 2007 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.learned.cz/userfiles/pdf/prednasky-clenyodborne/lubos.perek_0407.txt.pdf. s. 8. 67 The Rise of Chinese Space Junk. VORNDICK, W. The Diplomat [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://thediplomat.com/2013/09/the-rise-of-chinese-space-junk/2/.
21
Mezinárodní kosmickou stanici. 68 Odhaduje se, že úlomky budou obíhat 1000 let vzhledem k výšce 900 km, ve které působí slabá zemská gravitace. Podle údajů NASA kolem Země krouží více než 500 000 kusů úlomků větších než 1 cm, které jsou velice těžko odstranitelné a vytváří stálou hrozbu.69 Tyto události jen zdůraznily neudržitelnost dosavadního vývoje a nedostatečnost právní úpravy. Směrnice OSN upravující tuto oblast nemá závazný charakter a uzavření mezinárodní smlouvy je velmi nepravděpodobné. Proto OSN prostřednictvím svých orgánů požádala státy, aby zvážily uzákonění této směrnice ve svých legislativách.70 Směrnice byly vypracovány Meziagenturním koordinačním výborem pro kosmický odpad (Inter-Agency Space Debris Coordination Comittee, dále IADC). V únoru 2007 byly směrnice schváleny na zasedání Vědecko-technického podvýboru v pozměněném pořadí, nicméně s podobnými ustanoveními. Obsahem směrnice jsou čtyři základní principy, které se zaměřují na prevenci vzniku kosmického odpadu: 1.
Omezení odpadu vypouštěného během běžného provozu;
2.
Minimalizace potenciálních rozpadů na oběžné dráze;
3.
Odstranění objektu po skončení mise;
4.
Prevence srážek na oběžné dráze.
Pokud jde o bod 1, z družic a jiných kosmických systémů by se pokud možno neměly uvolňovat žádné součástky nebo odpad. Pokud to není technicky možné, tak jen v nejmenší možné míře. Stejně tak i podpůrná zařízení, která pomáhají vynést družici na oběžnou dráhu, budou konstruována tak, aby nezůstávala na oběžné dráze.71 Bod 2 předpokládá následující opatření, která mají minimalizovat rozpady na oběžné dráze. Po skončení mise budou vyčerpány zbývající zdroje energie v bateriích, zbývající pohonné hmoty budou spáleny a tekutina z tlakových nádob bude vypuštěna natolik, aby nedošlo k výbuchu z důvodu přetlaku. Toto vyčerpání přebytečných zdrojů energie se nazývá pasivace. Baterie mají být konstruovány tak, aby se po skončení mise 68
Iridium 33/Cosmos 2251 Collision. CelesTrak [online]. 2009, 2012 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://celestrak.com/events/collision/. 69 Space Debris and Human Spacecraft. NASA [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.nasa.gov/mission_pages/station/news/orbital_debris.html#.U0HQ5qh_t1Z. 70 General Assembly Resolution 62/217, International cooperation in the peacufus uses of outer space, A/RES/62/217 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/gares/ARES_62_217E.pdf. S.6-7, čl. 26 a 27. 71 IADC Space Debris Mitigation Guidelines [online]. 2007 [cit. 2014-04-07], Dostupné z: http://www.iadc-online.org/Documents/IADC-200201,%20IADC%20Space%20Debris%20Guidelines,%20Revision%201.pdf. s. 8.
22
přestaly nabíjet. Autodestrukční systémy mají být zabezpečeny proti spuštění neúmyslným příkazem, tepelným zářením nebo rádiovým vyrušením. Výrobci kosmických zařízení musí před vypuštěním prokázat správné fungování a bezvadnost zařízení během testovací fáze. Po vypuštění na oběžnou dráhu bude zařízení neustále monitorováno. V případě zjištění poruchy, která by mohla vést k rozpadu, budou provedena opravná opatření, jinak bude zařízení odvedeno na méně používanou oběžnou dráhu a provedena pasivace. Úmyslné zničení kosmického objektu je zakázáno, ať už se jedná o sebezničení, sestřelení ze Země nebo úmyslnou srážku. Výjimku tvoří úmyslné zničení na nízkých oběžných drahách, ve kterých trvá krátkou dobu, než úlomky klesnou k Zemi a shoří v atmosféře.72 Bod 3 stanoví způsob, jakým se mají odstraňovat objekty po skončení své mise. Objekty obíhající na geostacionární oběžné dráze se musí pomocí svých motorů vzdálit za geostacionární oběžnou dráhu tak, aby neohrozily provoz jiných kosmických objektů. Na konečné oběžné dráze následuje pasivace.73 Objekty, které obíhají na nižších oběžných drahách, se naopak mají přesunout blíže k Zemi, kde atmosférický proud snižuje životnost objektů. Za nejvyšší rozumnou dobu se považuje 25 let, dokud nezaniknou v atmosféře. Další možností zániku je přímý průchod atmosférou s cílem dosáhnout povrchu Země. Místo dopadu musí být neobydleno, například oceán. Provozovatel kosmického objektu musí upozornit letecké a námořní orgány o čase sestupu, trajektorii a předpokládaném místě dopadu. Bod 4 hovoří o prevenci srážek na oběžné dráze. Oběžná dráha objektu má být navržena tak, aby se nekřížila s ostatními známými objekty. Vrchní vrstva kosmického objektu má být vytvořena z odolného materiálu, aby vydržela srážku s malými neregistrovanými fragmenty. Většina těchto opatření je konstrukčního rázu, proto na nich staví certifikáty a konstrukční pravidla Evropské vesmírné agentury a NASA, jmenovitě European Code of Conduct Space Debris, NASA STD 8718.14 a USA Department of Defence Military 72
IADC Space Debris Mitigation Guidelines [online]. 2007 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.iadc-online.org/Documents/IADC-200201,%20IADC%20Space%20Debris%20Guidelines,%20Revision%201.pdf. s. 8. 73 IADC Space Debris Mitigation Guidelines [online]. 2007 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.iadc-online.org/Documents/IADC-200201,%20IADC%20Space%20Debris%20Guidelines,%20Revision%201.pdf. s. 9.
23
Standards.74 Ruská federace75 a Čínská lidová republika76 zharmonizovaly své předpisy s výše zmíněnou směrnicí. Hlavní státy s vesmírným potenciálem tedy zavedly preventivní opatření proti vzniku kosmického odpadu, což by mělo zastavit jeho další nárůst. Problémem ale stále zůstává kosmický odpad, který již existuje. Jednodušší možností je vyhnout se odpadu pomocí manévrování. K tomu je ovšem zapotřebí znát údaje o poloze a rychlosti kosmických fragmentů. Díky současným pozemním teleskopům je možné zjistit polohu a rychlost fragmentů nad 10 cm na nízkých oběžných drahách, na geostacionární dráze lze detekovat pouze fragmenty větší než 1 m. Nicméně v této oblasti se situace vyvíjí k lepšímu. Americká Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů (DARPA) vyvinula teleskop, který má schopnost rozlišit objekty malých velikostí na geostacionární dráze. Teleskop má začít fungovat v roce 2016.77 Složitější, ale také efektivnější možností je odstraňovat úlomky. Přírodní způsob odstranění zajišťuje zemská atmosféra. Především na nejnižších oběžných drahách úlomky nepředstavují větší problém, protože životnost objektů ve výšce 300 km je 1 měsíc, ve výšce 350 km 1 rok. Poté jsou gravitací vtaženy do zemské atmosféry, kde shoří. Na úmyslném a kontrolovaném odstraňování kosmického odpadu pracuje již několik týmů z různých zemí, které se snaží pomocí různých metod navést kosmický odpad do zemské atmosféry. Japonští vědci pracují na zařízení, které se skládá z motorového objektu, ke kterému je připevněna drátěná síť. Sítí probíhá elektrický proud, což jí dovoluje natočit se pokaždé, když její senzory zachytí odlesk kusu kosmického odpadu. Následně pomocí elektromagnetické síly přitáhne kus k sobě. Když se takto
74
WIRT, U. UN Space Debris Mitigation Guidelines [online]. 2009 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/lsc2009/pres-06.pdf. 75 MAKAROV, Y. a D. GOROBETS. Activity of Russian Federation on Space Debris Problem [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/copuos2011/tech-33.pdf. 76 GONG, Z. Activities of Space Debris Mitigation and Protection in China [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://swfound.org/media/50864/Gong_MitigationChina.pdf. 77 SST Australia: Signed, sealed and ready for delivery. DARPA [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.darpa.mil/NewsEvents/Releases/2013/12/06.aspx.
24
naplní kapacita sítě, motorová část stáhne síť směrem k atmosféře, kde celá souprava i s odpadem shoří.78 Na podobném principu pracuje švýcarská úklidová družice CleanSpace One. Družice nejprve zachytí dráhu oběhu fragmentu, uvede se na stejnou dráhu a následně zrychlí, aby se k fragmentu přiblížila zezadu. Tato družice má na rozdíl od sítě záchytné rameno, které uchopí cílový objekt na podobném principu jako lidská ruka. 79 Poté následuje stejný scénář jako u japonského modelu – celá sestava zamíří do atmosféry, kde ji pohltí teplota vyšší než 1000 °C.80 V posledním desetiletí se diskutuje o možném využití laseru jako nástroje k odstraňování fragmentů kosmických objektů. Tento projekt nyní dostává reálnou podobu díky australským vědcům.81 Princip spočívá ve zpomalení rychlosti kosmického odpadu, který poté začne klesat k zemské atmosféře. Efektu je dosaženo vysláním laserového paprsku na přední stranu úlomku. Část materiálu se odpaří a vytvoří energii, která je v opačném směru, než kterým letí celý úlomek. Paprsek má upravenou frekvenci, aby nedošlo k přehřátí a roztržení objektu, což by naopak vytvořilo další úlomky. 82 Výhodou proti úklidovým družicím jsou prostředky ušetřené za vyslání družice do kosmu a náklady ušetřené za výstavbu dalších jednorázových úklidových družic, jelikož laserový paprsek je vyslán ze Země a má opakovatelné využití. Tyto příklady jsou zde uvedeny kvůli právním problémům, které mohou představovat. Nehledě na technickou stránku věci o proveditelnosti těchto záměrů, současné kosmické právo může paradoxně brzdit úklid oběžné dráhy. V existujících smlouvách není o kosmickém odpadu zmínka, protože v době jejich vzniku nebyla tato problematika aktuální. Přesto se na odstraňování kosmického odpadu vztahuje článek IX Kosmické smlouvy, který stanoví, že pokud existují důvodné obavy ohledně činností nebo pokusů, 78
Japan's huge magnetic net will trawl for space junk. RUTKIN, A. New Scientist Space [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.newscientist.com/article/mg22129534.800-japans-huge-magneticnet-will-trawl-for-space-junk.html#.U0HiBah_t1Z. 79 RICHARD, M. et al. Uncooperative Rendezvous and Docking for MicroSats [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://space.epfl.ch/files/content/sites/space/files/CleanSpaceOne%20RAST%20paper,%20Jun e%202013.pdf. 80 GASS, V. CleanSpace One. Swiss Space Center [online]. 2012 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/copuos2012/tech-06.pdf. 81 Laser beams to knock space debris off collision course. Wired [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.wired.co.uk/news/archive/2013-04/29/laser-space-junk. 82 CHOI, H. a R. PAPPA. Assessment Study of Small Space Debris Removal by Laser Satellites [online]. [2012] [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20120009369.pdf.
25
které by mohly škodlivě působit na činnost ostatních smluvních států při mírovém výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a nebeských těles, musí se před započetím této činnosti konat mezinárodní konzultace. Zde záleží na posouzení odborníků, zda pokusy zmíněné výše spadají do této kategorie. Největší diskuze čeká téma vlastnictví kosmického odpadu. V současné době stále patří pod jurisdikci státu, u kterého je registrován. Stát, jemuž patří kosmické úklidové zařízení, musí dostat souhlas k odstranění od vlastníka kusu odpadu. Vzhledem k nesmírnému množství odpadu na oběžné dráze a nutnosti souhlasit s každým registrovaným úlomkem by jejich odstraňování znamenalo zdlouhavý proces. Na neregistrované úlomky se pravidlo nevztahuje, jelikož jsou tak malé, že u nich nelze určit vlastníka. Plošným a trvalým řešením by bylo schválení mezinárodní smlouvy, ve které by se státy vzdaly suverenity a odpovědnosti nad kosmickým odpadem, aby mohl být svobodně odstraňován. Další možností jsou prohlášení států s nejvyšším počtem zaregistrovaných úlomků o jednostranném vzdání se suverenity nad kosmickým odpadem, což představuje částečné, nicméně relativně nejrychlejší řešení. Naopak pro zachování současného stavu mluví argument, že původní vlastník může využít funkční součásti vyřazené družice ke kompletaci nově vypouštěných družic, a tím udělat z části odpadu hodnotný zdroj. Tento směr představuje projekt Phoenix od agentury DARPA. Speciální kosmický objekt by operoval na geostacionární dráze, kde by vyhledával nepoškozené antény na starých odstavených družicích, odmontovával je a naopak připevňoval k nově vypuštěným družicím. Tento přístup by ušetřil množství paliva, které by se jinak spotřebovalo při vynášení rozměrné antény na oběžnou dráhu.83 Nakonec, jako alternativa k odstranění nebo recyklaci starých družic, je zde možnost zachovat zastaralý kosmický objekt jako technickou památku. Tyto objekty by sloužily jako hmatatelné doklady kosmického rozvoje a inspirace pro další kosmickou činnost. Viggiano zmiňuje například americkou družici Vanguard 1, jelikož obíhá Zemi
83
Kosmický odpad kolem Země má hodnotu biliónů.: Armáda ví, jak ho využít. National Geopraphic [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/detail/kosmicky-odpadkolem-zeme-ma-cenu-bilionu-armada-vi-jak-ho-vyuzit-1439/.
26
už od roku 1958, a Hubbleův teleskop, který významně přispěl k hlubšímu poznání kosmických jevů.84 Ať už jsou pohnutky k zachování podobných objektů jakékoli, je nutné zasadit tyto návrhy do právního kontextu. V současné situaci existují pouze technické definice kosmického odpadu. Podle definice NASA je kosmický odpad takový objekt na oběžné dráze, který je vyroben lidmi a už neslouží svému účelu.85 Kosmické právo ovšem pojem kosmický odpad nezná, veškeré zaregistrované objekty vypuštěné do kosmu zůstávají ve vlastnictví států, u kterých jsou zaregistrovány. Tato situace vyhovuje zmíněnému přístupu zachování určitých hodnotných nefunkčních objektů na oběžné dráze – stát je jednoduše ponechá tam, kde jsou, a ostatní státy nemají právo je odstranit. Do jisté míry je současná situace vhodná i pro přístup recyklace kosmického materiálu. Pokud je zajištěna bezpečnost využívání kosmického prostoru ostatními státy, může stát bez překážky odebírat součástky ze starých družic a připojovat je k novým systémům. Každý stát může použít součástky pouze ze svých starých družic, a tím je zabezpečena zodpovědnost za případnou neúspěšnou operaci, při které vznikl další kosmický odpad. Také nehrozí spory dvou a více zemí o identický kus materiálu. V konečném důsledku tudíž argumenty posledních dvou přístupů vyvažují argumenty přístupu naprostého vzdání se suverenity nad nefunkčními kosmickými objekty. Právní úprava by tedy měla být kompromisní. Měla by zajistit, aby úklidové družice a pozemní laserové stanice mohly v co nejrychlejší době likvidovat úlomky, aby bylo zabráněno Kesslerovu syndromu. Zároveň by také měla zajistit, aby si státy mohly ponechat suverenitu nad objekty, které považují za historicky a kulturně cenné, nebo které považují za možný zdroj součástek pro své nové družice.
84
VIGGIANO, D. N. One Man’s Space Junk is Another Man’s Archaelogical Treasure: The Potential for Conflict and Compromise in the Emerging Fields of Environmental and Historic Preservation Law in Outer Space. In: New Perspectives on Space Law: Proceedings of the 53rd IISL Colloquium on The Law of Outer Space , s. 207. 85 Orbital Debris: Frequently Asked Questions. NASA Orbital Debris Space Programme [online]. 2012 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://orbitaldebris.jsc.nasa.gov/faqs.html.
27
3.2 PROBLEMATIKA VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ Z NEBESKÝCH TĚLES V posledním desetiletí se objevovala smělá prohlášení soukromých firem o těžbě Měsíčních zdrojů nebo surovin z asteroidů. Na Měsíci se nachází bohaté zásoby Helia-3, izotopu, který má potenciální využití v termonukleárním štěpení.86 V určitých oblastech kolem měsíčních pólů bez slunečního svitu se drží vrstva ledu, který by mohl být použit na výrobu kyslíku pro dýchání a vodíku pro výrobu paliva.87 V relativní blízkosti těchto zásob ledu se nachází místa s opačným extrémem, tedy místa, která jsou neustále osvícena Sluncem. Zdroje, které se nacházejí na asteroidech blízko Země, jsou vzácné kovy platina, iridium, paladium, zlato, rhodium, ruthenium a osmium.88 Doposud se žádný záměr na těžbu nebo využití neproměnil ve skutečnost, nicméně intenzivně se diskutuje o jejich právní pozici. Existují totiž různé výklady textu Kosmické smlouvy, na kterých záleží legálnost takovýchto projektů. Jak již bylo výše zmíněno, stát je zodpovědný za národní činnost v kosmickém prostoru, na Měsíci a ostatních nebeských tělesech. Státní ani soukromé těžební společnosti si tedy nemohou přivlastnit kus území na nebeském tělese s cílem těžby. Nejasnosti vyvstávají teprve s pojmem využívání kosmického prostoru a nebeských těles. Je nutné vlastnit kus nebeského tělesa za účelem jeho vytěžení? Pokud odpověď zní ano, je svoboda výzkumu a využívání zmíněná v článku I Kosmické smlouvy omezena pouze na pohyb po nebeském tělese a snímání pomocí audiovizuální techniky. Takovýto názor je chybný, neboť sběr vzorků z nebeských těles je považován za hlavní součást výzkumu a je potvrzený praxí. Svoboda sběru vzorků pro vědecké účely nemusí být stejná věc, jako těžba pro komerční úkoly, nicméně znění Kosmické smlouvy nerozlišuje mezi vědeckými a komerčními účely. Jediný požadavek v tomto ohledu je využívání pro mírové účely, což je v obou případech splněno. Pokud Měsíční smlouva explicitně zakazuje vlastnictví
86
SANTINI, J. Moon potential goldmine of natural resources. Phys.org [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://phys.org/news166975298.html. 87 Ice on the Moon. National Space Science Data Center [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/ice/ice_moon.html. 88 Asteroid Mining Metal Abundance. National Geographic [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://news.nationalgeographic.com/news/2013/01/130122-interactive-asteroid-mining-metal-abundance/#.
28
kosmických surovin, dá se předpokládat, že v rámci Kosmické smlouvy je těžba a vlastnictví vytěžených surovin legální.89 Dále je zde problematika definování pojmu „nebeské těleso“. Mezi vědci se někdy objevuje názor, že termín nebeské těleso se vztahuje pouze na objekty větší určitého průměru, tedy na hvězdy, planety a jejich přirozené družice. Na meteoroidy, komety a asteroidy by se potom zdánlivě nevztahovalo ustanovení Kosmické smlouvy o tom, že nebeská tělesa patří všemu lidstvu. Právní definice nebeských těles je ovšem postavena na jiných kritériích než definice přírodních věd.90 Zatímco definice přírodních věd existuje za účelem rozdělení vesmírných úkazů do kategorií a podkategorií, většinou podle určitých parametrů, pro kosmické právo není podstatné kvantitativní kritérium, ale kvalitativní. V současné době je rozdělení na nebeská a ostatní tělesa v kosmickém prostoru neopodstatněné, protože se neopírá o žádné oficiální ustanovení. Nebeská tělesa se běžně definují jako tělesa přirozeného původu vně zemské atmosféry.91 Kosmická smlouva požaduje, aby kosmický prostor a nebeská tělesa byly využívány všemi státy bez diskriminace a bez ohledu na jejich stupeň hospodářského a vědeckého rozvoje. Znamená to, že platí rovnost šancí s tím, že každý stát má mít možnost podílet se na využívání kosmického prostoru a nebeských těles. V současné době se jedná především o geostacionární a ostatní oběžné dráhy. První varianta zní, že pokud se začne s těžbou surovin na nebeských tělesech, není nutné je přerozdělovat mezi ostatní státy. Stát, případně soukromá společnost, za níž stát ručí, si může ponechat zisky z vytěžených surovin. Určité množství surovin pro ostatní státy zůstane nedotčeno, aby je státy mohly vytěžit a zpeněžit svými silami. Druhá varianta zní, že těžba je jakožto využívání nebeského tělesa oprávněná, avšak zisky by se měly rozdělit, protože patří všemu lidstvu. 92 Tato varianta spíše připomíná scénář z Měsíční dohody, jenže v tomto případě není jisté, kdo by určoval, jak
89
WALL, M. Moon Mining Idea Digs Up Lunar Legal Issues. Space.com [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.space.com/10621-moon-mining-legal-issues.html. 90 DE MAN, P. The Commercial Exploitation of Outer Space and Celestial Bodies: A Functional Solution to the Natural Resource Challenge. In: New Perspectives on Space Law: Proceedings of the 53rd IISL Colloquium on The Law of Outer Space , s. 46. 91 COFFEY, J. Celestial Body. Universe Today [online]. 2009 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.universetoday.com/48671/celestial-body/. 92 WALL, M., op. cit. 89.
29
se mají rozdělit získané zdroje. Navíc je jisté, že bez vidiny odpovídajícího zisku nebude žádná firma podstupovat značná rizika spojená s takovýmto projektem. Naopak jasný právní rámec pro využívání surovin z nebeských těles tvoří Měsíční dohoda. Obsahuje doslovný zákaz přivlastnění kosmického prostoru a nebeských těles nejen státům, ale i nevládním a soukromým organizacím, a také soukromým osobám. Při výzkumu a využívání nebeských těles se smluvní státy řídí zásadou spolupráce a vzájemné pomoci na multilaterální nebo bilaterální bázi nebo prostřednictvím mezivládních organizací. Fází výzkumu můžeme rozumět sběr vzorků, jejich rozbor a také zkušební těžbu. Pokud je zkušební těžba úspěšná, znamená to, že je možné začít s komerční těžbou. Měsíční dohoda stanoví, že jakmile tato situace nastane, smluvní státy jsou zavázány vytvořit mezinárodní režim pro správu dostupných surovin. Tento režim má čtyři základní cíle: a) Řádný a bezpečný rozvoj přírodních zdrojů Měsíce, b) racionální správu těchto zdrojů, c) rozšíření možností při využívání těchto zdrojů, d) spravedlivé rozdělení mezi všemi smluvními státy, výhod plynoucích z těchto zdrojů se zvláštním zřetelem na zájmy a potřeby rozvojových zemí a na úsilí těch zemí, které přímo nebo nepřímo přispěly k výzkumu Měsíce. Co se týká spravedlivého rozdělení, měly by být zohledněny zejména náklady na konstrukci vesmírných přepravních objektů, měsíčních těžebních základen a vývoj nezbytných technologií. Měsíční dohoda nestanoví konkrétní podobu mezinárodního režimu jako Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu, protože se předpokládalo, že do doby realizace konkrétního mezinárodního režimu pro správu surovin dojde k rozvoji techniky, hlubšímu poznání zdrojů a novým možnostem řízení takového režimu. Beldavs zastává názor, že Měsíční smlouva má své místo i v 21. století a navrhuje nejdříve vypracovat plán pro systematické zkoumání nerostů, který by rozdělil úkoly mezi státy, firmy a mezinárodní organizace. Následovat by měl průzkum měsíčních zdrojů vhodných pro těžbu. Informace získané z průzkumu by se uložily do mezinárodně přístupné databáze měsíčních zdrojů. Dalším krokem by mělo být soutěžní řízení, ve kterém by byly vybrány firmy jevící zájem o těžbu a zpracování měsíčních zdrojů podle 30
článku 11 odstavce 7 Měsíční smlouvy. Přijetí dlouhodobé strategie financování za pomoci mezinárodního fondu ustaveného k tomuto účelu by mělo zajistit stabilní průběh měsíční těžby, zpracování nerostů a výroby energie na Měsíci a dopravu mezi Zemí a Měsícem.93 Obecně se ovšem na Měsíční dohodu nahlíží jako na nefunkční kus mezinárodního práva. K lednu 2014 ji ratifikovalo pouze 15 států, 94 z nichž ani jeden nemá prostředky, aby mohl vykonávat vesmírné operace typu těžby měsíčních surovin. Další 4 státy smlouvu podepsaly, z nich pouze Indie vyvíjí vlastní vesmírný program. Přesto může Měsíční dohoda sloužit jako inspirace pro návrhy nových řešení. Zajímavý je náhled U. Mukherjeeho na problematiku spravedlivého dělení přínosů z vytěžených surovin stanoveného v Měsíční smlouvě. Uvádí, že pokud by vyspělé státy začaly používat Helium-3 místo fosilních paliv pro výrobu energie, přínos by plynul celému světu skrze snížení skleníkových plynů. 95 Avšak názory, že výrobní procesy spojené s kosmickou aktivitou pomůžou globální ekonomice, jsou správné jen zčásti, neboť z ní budou profitovat jedině vyspělé státy s rozvinutou a specializovanou výrobou. Na závěr lze konstatovat, že situace není zcela přehledná, a že ujasnění přinese teprve konkrétní realizace těžby kosmických surovin, případně její reálná perspektiva, podobně jako vypuštění Sputniku dalo vzniknout právnímu obyčeji volného pohybu v kosmickém prostoru.
93
BELDAVS, V. The International Lunar Decade. The Space Review [online]. 2014 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.thespacereview.com/article/2431/1. 94 Status of International Agreements relating to Activities in Outer Space. UNOOSA [online]. ©2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/en/SpaceLaw/treatystatus/index.html. 95 MUKHERJEE, U. Recalibrating the Moon Treaty to the Domain of Development. In: New Perspectives on Space Law: Proceedings of the 53rd IISL Colloquium on The Law of Outer Space. Paris: International Institute of Space Law, 2011, s. 222-235. Dostupné z: www.iislweb.org/docs/NewPersp . s. 230.
31
ZÁVĚR Hlavní cílem práce bylo na základě analýzy vybraných současných problémů týkajících se právního režimu kosmu a nebeských těles zhodnotit možnosti jejich řešení. Jedná se o: 1.
problematiku kosmického odpadu,
2.
problematiku
soukromé
těžby
a
vlastnictví
surovin
vytěžených
z kosmických těles, 3.
problematiku dalšího vývoje kosmického práva.
Problematika kosmického odpadu spočívá v negativních důsledcích na kosmickou činnost, které jsou způsobeny nekontrolovatelnými kosmickými objekty umělého původu. Jde o zbytky podpůrného technického vybavení při vynášení družic na oběžnou dráhu a o vyřazené družice včetně úlomků z nich. Mezi negativní důsledky řadíme rychlejší opotřebování stávajících kosmických objektů, ať už jde o funkční družice, raketoplány nebo Mezinárodní vesmírnou stanici, dále nutnost více investovat do ochranných konstrukcí budoucích kosmických objektů a nakonec zmenšování počtu dostupných míst na oběžné dráze. Ignorování nárůstu počtu kusů kosmického odpadu by mohlo vést ke Kesslerovu syndromu, který zahrnuje řetězovou reakci srážek kosmického odpadu, v jejichž důsledku by se oběžná dráha Země stala nepouživatelnou. Náklady ušlé příležitosti v této souvislosti by byly značné. Jen v roce 2011 vytvořil systém GPS zisk 96 mld. amerických dolarů pro Spojené státy americké. Přímé náklady by byly několikanásobně větší po sečtení ekonomických přínosů všech družic pro všechny státy. Nepřímé náklady by se týkaly nemožnosti využívat kosmický prostor k vědeckým účelům, jak se to děje nyní v rámci Mezinárodní vesmírné stanice. Aktivním řešením je odstraňování kosmických úlomků. V současné době jsou zmiňované takové možnosti, jako americký laserový systém pro deorbitaci úlomků do atmosféry, evropské družice s úchytným zařízením a japonské družice s magnetickou sítí pro stejné účely. Pasivním řešením je prevence vytváření kosmického odpadu. Spojené státy americké, Japonsko a státy sdružené v Evropské vesmírné agentuře omezují vznik kosmického odpadu skrze vnitřní regulace a úpravy, které se promítají do konstrukčních řešení nových kosmických objektů. Podobně Čínská lidová republika sice deklarovala a 32
přijala preventivní opatření pro omezení tvorbu kosmického odpadu, ale odstřelením své staré družice tento postoj značně negovala, jelikož celkové množství obíhajících úlomků po tomto incidentu nárazově narostlo o 10 %. Problematika soukromé těžby a vlastnictví surovin vytěžených z kosmických těles zahrnuje především výklad Kosmické smlouvy a mezinárodních obyčejů. Možná řešení leží mezi svobodou států a společností využívat a přivlastňovat si kosmické zdroje bez jakékoli kontroly a absolutní kontrolou nad zdroji v podobě mezinárodní organizace ustavené pro tento účel. Situace je zde nejasná a bude záležet na skutečných krocích konkrétních států nebo soukromých společností. Čeká se především na dlouhodobější záměr, který by přitáhl pozornost mezinárodní právnické veřejnosti k tomuto problému, následkem čehož by mohla být nová dohoda zprostředkovaná na půdě COPUOSu. O osudu Měsíční dohody, která obsahuje princip společného dědictví lidstva ve vztahu k měsíčním a jiným kosmickým zdrojům, je v současné době víceméně rozhodnuto jako o nefunkčním kusu mezinárodního práva, který nemá sílu vytvořit právní obyčej. Nicméně může sloužit jako inspirace pro budoucí mezinárodní právní úpravu v oblasti surovin a zdrojů. Pokud jde o problematiku dalšího vývoje kosmického práva, vypozorovali jsme trend v oblasti vývoje instrumentů, kterými je upraven kosmický právní režim. Od závazných mezinárodních smluv se postupem času přešlo k zásadám doporučujícího charakteru vydávaným COPUOSem a v dnešní době mají podíl na vlivu také mezinárodní smlouvy a vnitřní přepisy národních a mezinárodních agentur. Na příkladu Mezinárodní vesmírné stanice se ukazuje, že rozvoj kosmických aktivit a technologií spočívá ve spolupráci států s vesmírnou kapacitou, protože jedině ony mají sílu posunovat dopředu realizaci kosmických projektů a tím i kosmické právo. Vliv budou mít i nadále ostatní právní režimy mezinárodních prostorů a jejich úpravy, neboť kosmické právo jimi bylo ve velké míře inspirováno. Další výzkum, který by navázal na tuto práci, se může týkat například vypočítání celkového ekonomického přínosu ze všech družic, které obíhají Zemi nebo analýzy dodržování přijatých pravidel omezování kosmického odpadu.
33
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ OFICIÁLNÍ DOKUMENTY A DOKUMENTY OSN 14 CFR 1214.403 Code of Conduct for the International Space Station Crew. Legal Information Institute [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/cfr/text/14/1214.403. 1348 (XIII). Question of the peaceful use of outer space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_13_1348.html. 1472 (XIV). International co-operation in the peaceful uses of outer space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_14_1472.html. 1721 (XVI). International co-operation in the peaceful uses of outer space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 2014-03-01]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_16_1721.html. 1962 (XVIII).Declaration of Legal Principles Governing the Activities of States in the Exploration and Use of Outer Space. United Nations Office for Outer Space Affairs [online]. ©2014 [cit. 201403-01]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/SpaceLaw/gares/html/gares_18_1962.html. Declaration of the First Meeting of the Equatorial States. 1976. [cit. 2014-03-02] Dostupné z: http://www.jaxa.jp/library/space_law/chapter_2/2-2-1-2_e.html. General Assembly Resolution 29/3281, Charter of Economic Rights and Duties of States, A/RES/29/3281 [cit. 2014-04-28]. General Assembly Resolution 37/92, Principles Governing the Use by States of Artificial Earth Satellites for International Direct Television Broadcasting, A/RES/37/92 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.un.org/documents/ga/res/37/a37r092.htm. General Assembly Resolution 41/65, Principles relating to remote sensing of the Earth from space, A/RES/41/65 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.un.org/documents/ga/res/41/a41r065.htm. General Assembly Resolution 51/122, Declaration on international cooperation in the exploration and use of outer space for the benefit and in the interest of all states, taking into particular account the needs of developing countries, A/RES/51/122 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/51/122&Lang=E. General Assembly Resolution 51/122, Declaration on international cooperation in the exploration and use of outer space for the benefit and in the interest of all states, taking into
34
particular account the needs of developing countries, A/RES/51/122 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/51/122&Lang=E. General Assembly Resolution 62/217, International cooperation in the peacufus uses of outer space, A/RES/62/217 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/gares/ARES_62_217E.pdf. S.6-7, čl. 26 a 27. Předpis č. 90/1963 Sb.: Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou. In: Sbírka zákonů ČR. 1963, 52/1963. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-90. Report of the Committee on the Peaceful Uses of Outer Space [online]. 1998 [cit. 2014-04-28]. ISSN ISSN 0255-1144. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/gadocs/A_53_20E.pdf. Report of the Committee on the Peaceful Uses of Outer Space [online]. 2001 [cit. 2014-04-28]. ISSN ISSN 0255-1144. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/gadocs/A_56_20E.pdf. Úmluva o mezinárodním civilním letectví. In: Sbírka zákonů a nařízení č. 147/1947. 1947, částka 68. Dostupné z: http://www.uzpln.cz/upload/dokumenty_legislativa/sb68_47_3.pdf. Úmluva o úpravě letectví. In: Sbírka zákonů a nařízení č. 35/1924. 1919, částka 18. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1924/018-1924.pdf. United Nations, General Assembly, The question of the definition and/or the delimitation of outer space, A/AC.105/C.2/7/Add.1. 1977. Dostupné z: http://www.unoosa.org/pdf/limited/c2/AC105_C2_L007Add01E.pdf. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o pomoci kosmonautům a jejich návratu a o vrácení předmětů vypuštěných do kosmického prostoru. In: 114/1970 Sb. 1970. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1970-114. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles. In: 40/1968 Sb. 1968. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1968-40. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty. In: 58/1977 Sb. 1977. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1977-58. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru. In: 130/1978 Sb. 1978. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1978-130.
KNIŽNÍ PUBLIKACE, ČLÁNKY, STUDIE CAJTHAML, E. Astronautické právní kolokvium v Haagu. Časopis pro mezinárodní právo. 1959, č. 4., s. 359. cit. podle J. ONDŘEJ. Právní režimy mezinárodních prostorů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, 263 s. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), ISBN 80-864-7369-4.
35
ČEBIŠ, V. Kosmický prostor a mezinárodní právo: (Vědecko-populární výklad o mezinárodněprávním režimu kosmického prostoru): Určeno pro lektory, propagandisty, právníky, účastníky ideologických školení. 1962, 1. vyd. Praha: Orbis. s. 73. DE MAN, P. The Commercial Exploitation of Outer Space and Celestial Bodies: A Functional Solution to the Natural Resource Challenge. In: New Perspectives on Space Law: Proceedings of the 53rd IISL Colloquium on The Law of Outer Space . LISTNER, M. Could commercial space help define and delimitate the boundaries of outer space?. The Space Review [online]. 2012 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.thespacereview.com/article/2180/1. MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. 5., podstatně upr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 551 s. ISBN 978-80-210-4474-6. MALENOVSKÝ, J. Otazníky kosmického práva: kosmický prostor. Letectví a kosmonautika. Praha: Magnet-Press, 1978, č. 22, s. 865-867. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/zaklady/pravo/malen78.htm. MUKHERJEE, U. Recalibrating the Moon Treaty to the Domain of Development. In: New Perspectives on Space Law: Proceedings of the 53rd IISL Colloquium on The Law of Outer Space. Paris: International Institute of Space Law, 2011, s. 222-235. Dostupné z: w . ODUNTAN, G. The Never Ending Dispute: Legal Theories on the Spatial Demarcation Boundary Plane between Airspace and Outer Space [online]. 2003[cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.herts.ac.uk/__data/assets/pdf_file/0010/3b8629/HLJ_V1I2_Oduntan.pdf. ONDŘEJ, J. Právní režimy mezinárodních prostorů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 80-864-73694. PEREK, L. Padesát let ve vesmíru,: aneb spolupráce astronomie s mezinárodním právem. [online]. 2007 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.learned.cz/userfiles/pdf/prednasky-clenyodborne/lubos.perek_0407.txt.pdf. PHAM, N. The Economic Benefits of Commercial GPS Use in the U.S. and The Costs of Potential Disruption [online]. 2011 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.saveourgps.org/pdf/GPSReport-June-22-2011.pdf. SCHEU, H. Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. Praha: Auditorium, 2010, 142 s. Instituce. ISBN 978-808-7284-056. VIGGIANO, D. N. One Man’s Space Junk is Another Man’s Archaelogical Treasure: The Potential for Conflict and Compromise in the Emerging Fields of Environmental and Historic Preservation Law in Outer Space. In: New Perspectives on Space Law: Proceedings of the 53rd IISL Colloquium
36
on The Law of Outer Space
.
OSTATNÍ INTERNETOVÉ ZDROJE 100 km Altitude Boundary for Astronautics. FERNANDÉZ, S. The International Air Sports Federation [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.fai.org/icare-records/100kmaltitude-boundary-for-astronautics. A complete chronology of ISS missions. Russian Space Web [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.russianspaceweb.com/iss_chronology_flights.html. Ansari X Prize. XPRIZE FOUNDATION. XPRIZE [online]. ©2014 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z: http://www.xprize.org/prize/ansari-xprize. Asteroid Mining Metal Abundance. National Geographic [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://news.nationalgeographic.com/news/2013/01/130122-interactive-asteroidmining-metal-abundance/#. BELDAVS, V. The International Lunar Decade. The Space Review [online]. 2014 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.thespacereview.com/article/2431/1. COFFEY, J. Celestial Body. Universe Today [online]. 2009 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.universetoday.com/48671/celestial-body/. COPUOS. Český kosmický portál: Informační stránky Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity [online]. 2013 [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/2-sekce/kosmicke-aktivity-cr/mezinarodni-spoluprace/copuos/. Čínský navigační systém Beidou/Compass. Odbor kosmických technologií a družicových systémů. Český kosmický portál: Informační stránky Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity [online]. 2013 [cit. 2014-01-16]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/3sekce/gnss-systemy/gnss-mimo-evropu/cinsky-beidou---compass/. DUNK, F. Space Law in the Age of the International Space Station [online]. 2009 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://digitalcommons.unl.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1005&context=spacelaw. GASS, V. CleanSpace One. Swiss Space Center [online]. 2012 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/copuos2012/tech-06.pdf. GONG, Z. Activities of Space Debris Mitigation and Protection in China [online]. 2011 [cit. 201404-07]. Dostupné z: http://swfound.org/media/50864/Gong_MitigationChina.pdf. How the Global Positioning System Works. Global Positioning System [online]. [cit. 2014-04-06], s. 3. Dostupné z: http://www.nwcg.gov/pms/pubs/475/PMS475_chap5.pdf.
37
CHOI, H. a R. PAPPA. Assessment Study of Small Space Debris Removal by Laser Satellites [online]. [2012] [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20120009369.pdf. IADC Space Debris Mitigation Guidelines [online]. 2007 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.iadc-online.org/Documents/IADC-200201,%20IADC%20Space%20Debris%20Guidelines,%20Revision%201.pdf. Ice on the Moon. National Space Science Data Center [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/ice/ice_moon.html. International Space Station: 15 facts for 15 years in orbit. Collect Space [online]. 2013 [cit. 201404-06]. Dostupné z: http://www.collectspace.com/news/news-112013a.html. International Space Station Legal Framework. ESA [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.esa.int/Our_Activities/Human_Spaceflight/International_Space_Station/Internation al_Space_Station_legal_framework. International Space Station life 'to be extended'. BBC News [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/science-environment-25660857. Iridium 33/Cosmos 2251 Collision. CelesTrak [online]. 2009, 2012 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://celestrak.com/events/collision/. Kosmický odpad kolem Země má hodnotu biliónů.: Armáda ví, jak ho využít. National Geopraphic [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.nationalgeographic.cz/detail/kosmicky-odpad-kolem-zeme-ma-cenu-bilionu-armada-vi-jak-ho-vyuzit1439/. Laser beams to knock space debris off collision course. Wired [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.wired.co.uk/news/archive/2013-04/29/laser-space-junk. Japan's huge magnetic net will trawl for space junk. RUTKIN, A. New Scientist Space [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.newscientist.com/article/mg22129534.800japans-huge-magnetic-net-will-trawl-for-space-junk.html#.U0HiBah_t1Z. MAKAROV, Y. a D. GOROBETS. Activity of Russian Federation on Space Debris Problem [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/copuos2011/tech33.pdf. New Member States. ESA [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.esa.int/About_Us/Welcome_to_ESA/New_Member_States. Orbital Debris: Frequently Asked Questions. NASA Orbital Debris Space Programme [online]. 2012 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://orbitaldebris.jsc.nasa.gov/faqs.html Reference guide to the International Space Station. Assembly complete ed. Washington, DC: National Aeronautics and Space Administration, 2010, 135 p. ISBN 978-016-0865-176. Dostupné z: http://www.nasa.gov/pdf/508318main_ISS_ref_guide_nov2010.pdf. 38
RICHARD, M. et al. Uncooperative Rendezvous and Docking for MicroSats [online]. [cit. 2014-0407]. Dostupné z: http://space.epfl.ch/files/content/sites/space/files/CleanSpaceOne%20RAST%2 0paper,%20June%202013.pdf. SANTINI, J. Moon potential goldmine of natural resources. Phys.org [online]. 2011 [cit. 2014-0407]. Dostupné z: http://phys.org/news166975298.html. Space Debris and Human Spacecraft. NASA [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.nasa.gov/mission_pages/station/news/orbital_debris.html#.U0HQ5qh_t1Z. Space Station Agreement Between the United States of America and Other Governments. In: Treaties and other international acts series 12927. 1998. Dostupné z: http://www.state.gov/documents/organization/107683.pdf. Sputnik I. MEK - Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. 2007 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/druzice/rusko/sputnik/sputnik1.htm. ST‐ARNAUD, D, et al. The Legal Framework for the International Space Station. 2013. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/lsc2013/tech-05E.pdf. Status of International Agreements relating to Activities in Outer Space. UNOOSA [online]. ©2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/oosa/en/SpaceLaw/treatystatus/index.html. SST Australia: Signed, sealed and ready for delivery. DARPA [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.darpa.mil/NewsEvents/Releases/2013/12/06.aspx. The Rise of Chinese Space Junk. VORNDICK, W. The Diplomat [online]. 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://thediplomat.com/2013/09/the-rise-of-chinese-space-junk/2/. VACHTL, P. Češi a mezinárodní kosmické právo. Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/technologie/_zprava/cesi-a-kosmicke-pravo-1038187. WALL, M. Moon Mining Idea Digs Up Lunar Legal Issues. Space.com [online]. 2011 [cit. 2014-0407]. Dostupné z: http://www.space.com/10621-moon-mining-legal-issues.html. WIRT, U. UN Space Debris Mitigation Guidelines [online]. 2009 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.oosa.unvienna.org/pdf/pres/lsc2009/pres-06.pdf.
39
