AKTUALIZOVÁNO v březnu 2014 - provedeny drobné opravy v poznámce týkající se Lípy svobody - v textu opravena drobná pochybení
Část 02
První světová válka Epochální a nezapomenutelnou událostí nepochybně byla první světová válka. Padlo v ní čtyřiadvacet ždíreckých občanů! /1 Kromě padlých vojáků pocházeli ze Ždírce také ti, kteří byli zajati nebo zběhli z rakousko-uherské armády a zúčastnili se bojů v Československých legiích. Pokud se podařilo zjistit, byli to: Josef Čaloud – Rusko, Jindřich Damaschka – Rusko, sibiřská anabáze, Josef Daniel – Rusko, Josef Dočekal – Itálie, Josef Dymáček – Rusko, Adolf Hendl – Rusko, Antonín Laštovka – Itálie, Václav Matoušek – Rusko, Karel Mísař – Rusko, Josef Pospíšil – Itálie, Richard Raus – Rusko, Rudolf Raus – Rusko, František Rothanzl – Rusko, František Růžička – Rusko, Alois Slavík – Itálie, Adolf Uchytil (narozen 21.4.1896) – Itálie, a Stanislav Socha st. (údaje o jeho nasazení chybí). Z pozdějších ždíreckých občanů pak Čeněk Dvořák, poštovní revident ve Ždírci – Rusko, Jaroslav Běloušek (16.9.1889 Krucemburk), řezník a hostinský – Itálie, František Culek (20.12.1884 Rovný), kovář – Francie, Antonín Lacina (21.1.1893 Benátky) – Rusko, sibiřská anabáze. (Celkový počet příslušníků československých legií v Rusku, Francii a Itálii přesáhl sto tisíc.) Za války byla vybita většina hospodářských zvířat, celá země byla vyhladovělá, zpustošená. Hospodářský život se téměř zastavil. Pamětní kniha obce Ždírecké (knižní vydání 2010) o tomto období pojednává na stranách 34-38. Hospodáři museli odvádět svoje přebytky do rekvizičních skladišť, kde se to prý naházelo na hromady a obilí a brambory se kazily. Taková skladiště byla ve Ždírci v čp. 20 a čp. 43. Rekviziční komise prováděly odhady úrody a spotřeby, zbytek násilně odvezly. Zabavoval se dobytek a koně, rekvírovaly se kovy – veškeré mosazné a měděné předměty, věci a potrubí z cínu a niklu i aluminiové předměty. K výrobě děl a nábojnic se zabavovaly zvony, sebrali i školní zvonek a zvon ze ždírecké zvonice. V Pamětní knize je také uveden zajímavý přehled o cenách některých základních životních potřeb, v porovnání let 1914 a 1918 – tedy na počátku a na konci války. Školáci sbírali kopřivy, malinové, jahodové a ostružinové listí, hadry, prádlo, vlnu i bavlnu a nařizovalo se jim podporovat válčící vojska i jinými všemožnými způsoby. V zápisu pamětní knihy ždírecké školy se o tom píše mj.: Vynesením z 9. listopadu 1914 vyzvala c. k. okresní školní rada správy škol, aby dívky při ženských ručních pracích hotovily věci pro vojíny v poli ... Při školní slavnosti na ukončení školního roku 14. července 1915 ... řídící učitel [Jan Keller] ve vlastenecké řeči promluvil o chrabrosti našich vojsk, vytknul, kterak všechen lid bez rozdílu stavu podporuje válečnou správu, aby vítězství a míru bylo 1
- Na pamětní desce, umístěné původně ve vstupní chodbě obecního domu čp. 1, nyní v chodbě Městského úřadu, je třiadvacet jmen ždíreckých občanů, kteří padli v I. světové válce. Na novém památníku z roku 1951 bylo ale uvedeno pouze dvaadvacet jmen, když tu oproti původnímu seznamu chybělo jméno „Misař Jan“. Tato nesrovnalost se zatím nevysvětlila. Na pamětní desce i na památníku z neznámých důvodů chybělo také jméno Josefa Koppa, který spolu se svým nevlastním bratrem Jaromírem Koppem a nevlastní matkou Marií Pelikánovou bydlel ve Ždírci v čp. 71, narukoval odtud ve svých osmnácti letech do války a padl v Maďarsku v roce 1914 na samém počátku války. Je pochován v maďarském městě Sátoraljaúheyl, hraničícím s východoslovenským Slovenským Novým Mestom, na (vojenském?) hřbitově, číslo hrobu 1903. Městské zastupitelstvo ve Ždírci n. D. v roce 2005 tato pochybení napravilo dodatečným zapsáním obou jmen na památník padlých.
dosaženo. Vyzval žáky k lásce a oddanosti Jeho Veličenstvu, načež všichni přítomní provolali slávu císaři ... „Pomocný válečný výbor“ zasílá správě školy 21 K [!] na oděv a obuv pro žáky chudých mobilisovaných otců ... Pak ale pojednou přišla rána: Těžce zarmucující zvěst rozlétla se po celé říši, že dne 21. listopadu 1916 skonal na zámku schönbrunském milovaný císař a král, Jeho Apoštolské Veličenstvo František Josef I., po dlouholeté a požehnané vládě ... Všichni národové říše vítají Jeho Veličenstvo mladého vládce císaře a krále Karla I. a Její Veličenstvo vznešenou Jeho choť a královnu Zitu nejoddanějším holdem ... „Král je mrtev, ať žije král!“ – Potom následovalo vítězství za vítězstvím: V červnu 1916 konána školní slavnost na oslavu vítězného postupu našich vojsk a znovudobytí hlavního města haličského Lvova ... Dne 9. prosince 1916 bylo dáno dětem prázdno a na školách oslavováno dobytí Bukurešti a Sedmihradska. Situace na bojištích i ve ždírecké škole se však náhle mění: 1917 – učitel školy Antonín Kolář v zajetí ve Smolenské gubernii ... sbírány kopřivové lodyhy a malinové a ostružinové listí pro potřeby vojska ... Školní rok 1917/18: válečné potíže, nedostatek potravin, ceny másla 60 K, 1 vejce 1 K, vepřové maso 40 K, pšenice 700-1000 K! Nedostatečná školní docházka pro zaměstnávání dětí při válečném nedostatku ... Ve školním roce 1918-19, nastojte, jaký zápis pojednou se objevuje ve školní kronice: NA ZDAR MILENÁ REPUBLIKO ČESKOSLOVENSKÁ! ŽIJ BLAZE! – Inu, státní zaměstnanci, a učitelé zvláště, museli být vždycky loajální ke každému režimu. Naproti tomu poněkud jiné záznamy z konce války obsahuje hasičská kronika dlouholetého jednatele sboru Otto Vaníčka: Myslilo se, že válka brzo skončí a z ní jako vítěz vyjde nenáviděný Němec. Ale válka nebéře konce a stále novými odvody doplňují se prořidlé řady na frontách. I padesátiletí mužové jsou odváděni, chromí i jinak neduživí, aby šli bojovat pro císaře pána a jeho rodinu, za vlast, ale bohužel ne naši vlast, ale cizí ... Do války zapojují se konečně také Spojené státy severoamerické. Zde se ovšem nabízí otázka, zda tento protistátní záznam, za který tehdy bylo možné udělit nejpřísnější trest, nebyl pořízen dodatečně až po válce. Radost a nadšení z konce války a ze vzniku národní samostatnosti v nové Republice Československé byla ovšem nefalšovaná. Ve Ždírci se 28. října 1918 slavnostně pálily před poštou u čp. 38 rakouské odznaky a prapory. (Kdyby tak dneska byly!) Dne 6. května 1919 konala se slavnost – sázení Lípy svobody. Súčastnila se jí mládež školní s učitelstvem, Čtenářská beseda, divadelní spolek J. K. Tyl, tělocvičná jednota DTJ, sbor dobrovolných hasičů a mnoho obecenstva. Průvod vyšel od školy s hudbou a ubíral se k hasičskému skladišti a tam před Kárníkovými čp. 4 zasazena slavnostně Lípa Svobody na památku osvobození národního a prohlášení samostatného čsl. státu. Slavnostní proslov měl poštmistr p. Ant. Krupař, žáci zazpívali vlastenecké písně a deklamovali případné básně. /2 2
- Ždírecká Lípa svobody přečkala dlouholeté ústrky spojené s ořezáváním i s pokusy spálit ji od kořenů, když v pozdějším vzrůstu stínila do oken sousedních domů. Přežila též přes nezájem MNV, později i obecního a městského úřadu. V novější době pak přežila různé stavební práce. Vykotlaná a poškozená vzdoruje tento „strom hrdina“ svému osudu dál. Nyní jí svitlo na lepší časy, když byl v srpnu 2012 zpracován dendrologický posudek na stav stromu a na jeho základě provedeno snížení koruny.
Lípa Svobody u zvonice, foto 1930 ...
a v roce 2009
Koncem roku 1919 organizovala se ve Ždírci pro děti podvyživené dlouholetým válečným nedostatkem tzv. „polévková akce“ z amerických potravin. V Pamětní knize se o tom píše: Polévková akce. V měsíci říjnu 1919 na podnět kapitána Vozky z Ameriky, českého rodáka od Kutné Hory, zřízeny byly polévkové akce a ústavy za podpory státu. Také ve Ždírci taková akce byla a v čísle 20 vařeno pro děti do 6 let kakao a pro dospělejší do 14 let polévky ... Akci tuto řídili učitel Antonín Kolář a skladník konsumu Pokrok Augustin Dymáček. Místní ženy a dívky obstaraly vaření.
Polévková akce u čp. 20 (1919) V roce 1919, v souvislosti se vznikem nového státu, probíhaly ještě další důležité akce, a to kolkování peněz, /3 soupis majetku (přírůstek majetku byl potom zdaněn, aby se zinkasovali váleční zbohatlíci) a sbírka na zlatý poklad ČSR. Ta ve Ždírci vynesla celkem 4,5 kilogramu drahých kovů, převážně zlatých a stříbrných mincí.
3
- Kolkování starých rakouských bankovek, používaných ještě jako platidlo před vydáním nových československých bankovek, bylo při osamostatnění republiky od Rakousko-uherské monarchie nutné, aby se zabránilo přílivu inflačních rakouských peněz do našeho nového státu a tím znehodnocování měny. Podobná akce probíhala v roce 1993 při rozdělování republiky na dva samostatné státy.
Další události v obci Spolky zmíněné v předcházející kapitole byly založeny již dříve, a to Sbor dobrovolných hasičů v roce 1905 a Divadelní spolek J. K. Tyl roku 1906. Čtenářská beseda a Dělnická tělocvičná jednota (DTJ) pak po válce v roce 1919.
Hasičské skladiště se zvonicí a šatlavou
Plakát Čtenářské besedy
S obnoveným hospodářským životem začal přes Ždírec dokonce jezdit autobus. Od roku 1926 jej provozoval Antonín Bořil z Borové a jezdil zpočátku dvakrát denně z Borové do Ždírce a zpět. Záhy zajišťoval také dopravu poštovních zásilek a jezdil dvakrát denně do Žďáru a kromě toho ještě dvakrát denně do Vojnova Městce. /4
„Dopravní podnik Leopolda Bořila (syn)“ (foto 1926)
4
- První autobusovou linku zřídil pan Bořil z Borové mezi Ždírce a Žďárem v roce 1926. Použil k tomu lehký nákladní vůz Ford. Cestující seděli na podélných lavicích pod plátěnou střechou. Teprve od 12. října vystřídal tento vůz autobus Praga pana Bořila. Josef Kosinka /Věra Rudolfová ed./: Kosinkova Žďárská kronika 1900-1945, Město Žďár 2007.
Státní pošta, zavedená od roku 1872, sloužila už poměrně spolehlivě. Poštovní úřad byl nějaký čas (okolo roku 1892) v tehdejší Pelikánově usedlosti čp. 43, později v čp. 38 (Pelikánovo-Novákovo) a od roku 1930 v Obecním domě čp. 1. Od roku 1890 fungoval na poště také telegraf a později, 1. února 1925, byl zapojen i telefon. Místní stanice měla celkem 14 čísel. A když jsme u toho technického pokroku, doplňme hned, že již v roce 1896 byla ve Ždírci u nádraží postavena tkalcovna koberců Samuel Schein. Tu pak po otci převzal syn Oskar, který o ni svým neodborným vedením přišel. Tkalcovnu v únoru 1927 koupil v exekuční dražbě Karel Jeníček z Nové Vsi u Sopot. (Po únoru 1948 mu byla znárodněna a přejmenována na TOKO – továrna koberců. Poté se nazývala Plyšan, později Bytex a po roce 1989 a. s. Dekora-Jeníček.)
Tkalcovna koberců Samuel Schein (foto asi 1896) Roku 1927 byla do Ždírce zavedena elektřina a 1932 zřízen první skupinový vodovod. /5 Význačnými a tragickými událostmi v obci bývaly odedávna požáry. V Pamětní knize obce Ždírecké je jich na str. 18-19 a 58 zaznamenáno hned několik. Roku 1880 uhodil blesk do usedlosti Václava Pelikána čp. 38, která vyhořela do základů. V roce 1881 vznikl požár od popela a vyhořely přitom tři domky čp. 29, 30 a 48. (Na místech pozdějších majitelů Uchytila, Mísaře a Zdražila.) Roku 1886 vyhořela rolnická usedlost čp. 43 Jakuba Pelikána, když ji z nešťastné lásky k čeledínovi a pro otcovo týrání v zoufalství zapálila hospodářova dcera Františka. Této nešťastnice se poté ujala obec, umožnila jí sňatek s milencem a oba se ze Ždírce odstěhovali neznámo kam. 5
- Elektřina – viz Pamětní kniha obce Ždírecké, str. 32, kde se uvádí, že celkový náklad byl 183 tisíc Kč. Vodovod – údaje rovněž z Pamětní knihy, str. 57: Skupinový vodovod ve Ždírci zaveden byl roku 1932 nákladem 25 tis. Kč. Voda ze studánky pod Danielovým polem za silnicí poličsko-píseckou vede se až za silnici rourami litinovými a potom borovými rourami. Přípojky jsou ze zinkových tažených rour. Do vodovodního družstva přistoupili s finančními podíly škola, František Culek [kovárna], Antonín Sedlák, František Sotona [obchod], Jan Daniel a obec, která má za to veřejný hydrant u mostu pod Sotonovými u silnice chrudimské ... Jak vyprávěl František Daniel z čp. 22 (1922-2009) borové kmeny provrtával speciálním dlouhým nebozezem tesař Němec, do nich se na jednom konci narazila kovaná spojka s obrubou uprostřed a další roura se narážela už ve výkopu beranidlem. Naši předkové si uměli poradit. Téměř nepoškozené a plně funkční borové roury se na louce pod silnicí nacházely ještě v šedesátých letech minulého století při pokládání kanalizace, do které je sveden potůček od Kabátova a přepad z dolního vodojemu.
V roce 1887 vyhořely domky čp. 4, 5 a 35 (později Kárníkovo, Pelikánovo a Fialovo). V čp. 5 se říkalo „U kolářů“, majitelem byl tehdy Josef Mísař a požár zde způsobila dcera neopatrným zacházením se světlem. Roku 1895 v neděli o posvícení před sv. Martinem vyhořelo čp. 42 u Jirásků, kde se příčina nezjistila, a 1908 vzplála od blesku pazderka u čp. 20, v níž byla umístěna obecní stravovna pro potulné tovaryše. Pak dlouho žádný záznam, až v roce 1931 vyhořel domek Jana Vomely čp. 131 u hřiště. Důležitými údaji o životě obce jsou také počty obyvatel a domů. Podrobnější zprávy o tom jsou opět na několika místech Pamětní knihy. Zde jenom rámcově: v roce 1734 – 347 obyvatelů a 34 domů (popisných čísel), 1787 – 347 obyvatelů a 38 domů, 1848 – 405 obyvatelů a 54 domů (podle Palackého), 1886 – 568 obyvatel a 71 domů, 1891 – 643 obyvatelů a 80 domů, 1901 – 710 obyvatel a 82 domů, 1911 – 730 obyvatelů a 93 domů, 1921 – 706 obyvatelů v 96 domech a roku 1930 – 681 obyvatelů ve 128 domech. (Upřesněno a doplněno podle výsledků bádání Věry Novotné.) V životě zemědělských rodin, a nakonec celé vesnice, hrálo velmi důležitou roli počasí. Není proto divu, že se o jeho anomáliích vyskytují v obecní kronice zajímavé záznamy: Při krupobití 20. července 1903 byla všecka úroda zničena na 100 %, stromy u silnic vyvráceny a ukrouceny, rovněž v lesích mnoho škod. Okna obrácená k západu vesměs vytlučena. Rok nato, 1904, bylo velmi sucho ... V kruté zimě 19281929, kdy bylo až –45° C, zmrzlo ve Ždírci celkem 1 288 ovocných stromů ... Sněhová smršť a polomy 27., 28. a 29. října 1930 ... Některé lesy na 100 % zničeny. Na zpracování polomů přišlo [na jaře 1931] asi 2 500 lidí z Podkarpatské Rusi, Slovenska, Slezska a ze Šumavy, kteří bydleli v boudách z chvojí po lesích [i po nájmech u místních obyvatelů] /6 ... Na nádraží přistavěna nová vedlejší kolej a druhá z pily až ke strážnímu domku čp. 60 ... Vznikla nová osada Borky s pilou /7 ... V noci ze 6. na 7. července 1935 byl mráz –2°C. Zmrzla nať na bramborách ... A v noci na sv. Václava v roce 1936 napadlo 10 cm sněhu a teploty se týden pohybovaly okolo 1°C.
6
- podle písemných vzpomínek Bohumila Pikla byli němečtí dřevaři ze Šumavy solidní lidé, kteří však po zjištění místních podmínek záhy odešli. Zato Slováci a Rusíni byli, podle jeho slov, zloději a podvodníci. 7 - Polom. Dne 26. 10. 1929 začalo sněžit a vánice trvala tři dny ... Sníh padal měkký a zachycoval se na stromech, takže svou vahou lámal větve a celé stromy. K tomu se přidala 28.října i vichřice. O síle vichřice si můžeme udělat obrázek podle zápisu ve farní kronice borovského kostela: „Byla neděle, pan farář právě kázal. Najednou nastal pekelný hluk. Slova vůbec nebyla slyšet, lidé se krčili, schovávali se k oknům. Z márnice padaly kameny. Zdálo se, že se kostel boří. Vichřice sebrala celou střechu od márnice a přenesla ji přes celý hřbitov až na druhou stranu ... V lednu a únoru roku 1930 následovala mimořádně krutá zima. Mrazy dostoupily až k minus 30 stupňů, jinde v Čechách až dokonce minus 35-40 stupňů C ... Zvěř, zejména ptactvo, valem hynulo, srnky se nacházely ve stoje zmrzlé ... mnoho ovocných stromů utrpělo silnými mrazy. Ještě o rok později se projevovaly následky těchto mrazů. Stromy na jaře vypučely, ale později v létě zaschly ... Lesy od Sopot až ke Žďáru byly na 50, místy až na 80 % zničeny. Ke zpracování množství kalamitního dřeva bylo povoláno dělnictvo z Podkarpatské Rusi ... Práce na odstraňování této kalamity trvaly celý rok. Petr Kubát Historie obce Jitkova, 2005, str. 102-103. V důsledku polomové pohromy urychlila se jednání o záboru Velkostatku Zámek Žďár. Díl lesů od Bílku až po státní silnici Ždírec-Česká Bělá převzalo ministerstvo národní obrany a díl od této silnice po silnici Vojnův Městec-Radostín-Račín-Velká Losenice obdržel Svaz 72 obcí přilehlých k lesům velkostatku. Také parní pila ve Ždírci přešla v majetek tohoto Svazu obcí ... Dne 13. dubna 1931 byla kolaudována nová vlečka Lesního družstva z Přibyslavi (Svaz obcí) a v květnu započato se stavbou prodloužené vlečky do staré pily až za cestu za závorami ... M. Bouška: Železniční stanice Ždírec Krucemburk, NN č. 173/říjen 2006.
Také Pamětní kniha školy ždírecké všímá si občas atmosférických jevů a rozmarů počasí: Počátkem prosince 1909 napadalo mnoho sněhu, nastaly mrazy. V polovici měsíce ledna nastala obleva a velký déšť, potoky se rozvodnily, voda zatopila louky mezi Starým a Novým Ranskem, vnikla do sklepů, odkud lidé brambory vynášeti museli, někde vodu i stříkačkou ze sklepů čerpali ... Koncem června nastalo deštivé počasí, trvalými dešti rozvodnily se potoky tak, že voda odplavila z luk u Nového Ranska mnoho sena ... Kometa Halleyova a kometa 1910a. V měsíci květnu ukázala se na některých místech oznámená a od hvězdářů očekávaná kometa Halleyova. Ve Ždírci ji patrně viděti nebylo, za to však v měsíci lednu po několik večerů bylo jasně viděti na západním obzoru kometu 1910a. 21. června 1910 v noci zmrzly u Ždírce a Ranska brambory ... 17. července po 6 hod. ranní strhl se v okolí lijavec podobný průtrži mračen. Voda z rybníku u hostince Fidlerova [sádka u čp. 74] tekla po okresní silnici jako řečištěm, potůčky od Kohoutova a Benátek vystouply ze břehů, voda dosáhla výšky silnice, vnikla do sklepů a chlévů níže ležících stavení ... Z jednoho domku lidé hasiči oknem vyneseni byli ... Ve ždírecké Pamětní knize je na straně 79 zajímavý záznam o výskytu polární záře: Severní záře. 25. ledna 1938 byla viděti severní záře na obloze večer mezi 8 a 10 hodinou. Náhle se objevila na severozápadě červená až rudá jak od požáru. Ostatní obloha byla jasná a hvězdnatá. K severu a východu byla obloha jasná jak od vycházejícího měsíce, pak dostávala rudou barvu a nejkrásnější byla asi v 9 hodin večer, kdy v rudé záplavě k severní straně objevily se mohutné pruhy světlejší, oranžové, které měnily barvu. Pak rudá záplava ponenáhlu slábla a k desáté hodině večer zanikla. Málokdo ve vsi věděl, co se to děje. Někteří chlapci (Emil Chvátal a František Růžička) byli se podívat až za lesem směrem ke Studenci domnívajíce se, že tam hoří. Uklidnil jsem je, vyloživ jim, že je to severní záře. Pak nastalo uklidnění. V mnohých staveních ani o ničem nevěděli, protože za celý večer ven nevyšli. V následujících dnech mnoho se o tom psalo v novinách. Starší říkali, že bude válka a velké krveprolití. Téměř identické zápisy obsahují kroniky Krucemburská a Hornostudenecká. V Pamětní knize Krucemburské se v zápisu z 26. ledna 1938 o polární záři píše: Nejprve se objevila po 19. hodině jako načervenalá skvrna na severní straně. Později zmizela a po 20 hodině zazářila ve větší míře. – Nápadný přírodní úkaz zaznamenal i studenecký kronikář: 27. ledna se ukázala navečer na obloze silná polární zář. Téměř celý obzor byl obklopen silnými mnohabarevnými pruhy a sloupy, které sahaly vysoko na oblohu. Lidé z toho usuzovali, že bude válka. Pro úplnost zmiňme ještě dva starší záznamy o mimořádných přírodních úkazech. První z Kynčlova Průvodce Krucemburkem na straně 282, převzatý z Pamětní knihy krucemburské: Dne 18. října 1836 na večer o 9 1/2 hodinách vyšel takový šajn, že se myslilo, že celý městečko hoří, což se mnoho lidu k tomu sběhlo a tady se vidělo, že je to božský znamení aneb trest Páně, že se Bůh na lidské nepravosti dívati nechce, tak ukazuje znamení, aby jsme se lepšili. Vyšly tři pruhy jako krev, od nich tako-
vé paprsky a táhlo se to od půlnoci k vejchodu a zas zpátky do toho místa a za půl hodiny se to ztratilo. Následující záznam je z kroniky slavíkovské: V sobotu dne 27. června 1931, kolem 10 hodiny večerní letěl nad Slavíkovem ohromný meteor. Byl velikosti 1 m vysokého balvanu. Svítil jasně modrozeleným světlem. Letěl od Pardubic přes Chotěboř na Něm. Brod s velkým sykotem a sršením jisker. Asi za 3 minuty byla slyšena ohromná rána, jíž byl příčinou pád meteoru na zem. Rána byla taková, že až okna zařinčela. Pražská Státní hvězdárna žádala, aby jí byl oznámen směr letu, ale poněvadž se zprávy rozcházely, nebylo možno určiti v kterých místech meteor spadl. /8 Také tyto přírodní úkazy byly zcela jistě pozorovatelné ve Ždírci i když ždírecká kronika se o nich nezmiňuje. Úplně nejstarší záznamy o přírodních a společenských pohromách obsahuje vpředu již zmíněná kronika obce Poděšína u Polné, vzdálené od nás vzdušnou čarou asi 18 km, takže je můžeme s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat i v naší oblasti: Tragický byl pro celý náš kraj rok 1338, protože z Rakous a Uher napadla vysočinu obrovská hejna kobylek a zničila nejen veškerou polní úrodu, ale i malé výhonky stromů ... Roku 1390 bylo v našem kraji zaznamenáno silné zemětřesení s následnými mrazy a podivnými úkazy na obloze. Rok 1648. Po třicetileté válce zůstalo v Čechách jen 800 tisíc obyvatel. Na polenském panství zůstala třetina domů pustých ... 1738. Na polenském panství zaznamenán zvlášť velký výskyt vlků. Obyvatelé byli nuceni uspořádat na ně hony. 1748. Potvrdilo se rčení že neštěstí nepřichází ojediněle. Co nezpustošila vojska, to poničily kobylky. Přilétla hejna kobylek, která zaplavila celý kraj a sežrala veškerou úrodu na polích.
Ždírec třicátých let Pamětní kniha obce Ždírecké: Co měl Ždírec v roce 1931: Kromě 3 křižovatek státních silnic má Ždírec nádraží, poštovní úřad, telegrafní a telefonní úřad, vlastní obecní samosprávu, trojtřídní obecnou školu, lidovou školu hospodářskou, skladiště Hospodářského družstva pěstitelů zemáků se sídlem v Něm. Brodě, 4 hostince, 2 soukromé obchody, 1 družstevní konzum „Pokrok“, parní pilu, tkalcovskou továrnu, 4 tkalcovské faktory, 2 řezníky, 1 pekaře, 1 koláře, 4 truhláře, 1 kováře, 6 obuvníků, 3 krejčí, 2 pilníkáře, 14 rolníků, 80 domkářů. Čítá 126 samostatných čísel se 681 obyvateli podle sčítání v r. 1931.
8
- V tomto případě šlo pravděpodobně o bolid, tedy velký meteorit, který vůbec nemusel dopadnout na zem, ale mohl buďto shořet v ovzduší, nebo proletět zemskou atmosférou a pokračovat dále ve své vesmírné pouti. Údaje o velikosti a výšce jsou v takových případech velice klamné. Uváděná rána mohla být způsobena explozí tělesa při průletu atmosférou, spíše však rázovou zvukovou vlnou, podobně jako při průletu letadla letícího nadzvukovou rychlostí. Čím vyšší je přitom rychlost a výška, tím větší je zpoždění rázové vlny za letícím tělesem. – Tento závěr také potvrzuje vyjádření RNDr. Pavla Spurného z Astronomického ústavu AV ČR z 22.4.2014 v odpovědi na můj dotaz.
K tomuto kronikářovu přehledu je třeba uvést upřesněný dodatek o vybavenosti Ždírce řemesly a službami od roku 1932: Hostinský: Josef Kárník – Peklo (od roku 1934 Emil Pochop), Miloslav Láznička čp. 25 – U kříže, Kristina Fetterová čp. 69 – U nádraží, Jaroslav Běloušek čp. 74. Zedník: Antonín Holas, čp. 3, Václav Pecka čp. 14, František Nepovím čp. 118, Václav Vachek čp. 124 (zednický mistr), Václav Vachek čp. 140, 141 (stavitel, cementárna). Řezník: Jan Kárník čp. 4, Jaroslav Běloušek čp. 74, Stanislav Mühlfait čp. 136 (1932). Rolník: Josef Dočekal čp. 6, František Šupita čp. 7, František Novotný čp. 19, František Benc čp. 20, Jan Daniel čp. 22, Miloslav Láznička čp. 25, Jan Novotný čp. 26, Bohuslav Mísař čp. 30, Jan Wasserbauer čp. 31, Josef Mísař čp. 37, Růžena Nováková čp. 38, Josef Zoul čp. 43 (nájemce František Fidler), Julius Dočekal čp. 47, František Daniel čp. 50, Jaroslav Růžička čp. 52 (od roku 1934 Jaroslav Běloušek), František Mísař čp. 54, Antonín Dočekal čp. 56 (po roce 1935 František Dočekal), Tomáš Fidler čp. 61 (od roku 1938 František Fidler). Truhlář: Leopold Čaloud čp. 8, Josef Němec čp. 27, František Daniel čp. 82, Ladislav Pospíšil čp. 83 (po roce 1932), Václav Coufal čp. 109, František Novák čp. 111. Obuvník: Bedřich Kotouč čp. 10 (obnoveno od roku 1938), František Stehno čp. 15, Vilém Kašpar čp. 18, Josef Uchytil čp. 29, František Fiala čp. 35, František Stehno čp. 64, František Matoušek čp. 76, Jan Froněk čp. 86 (po něm Bedřich Daniel), Ladislav Mísař čp. 90 (od roku 1938), Josef Coufal čp. 104. Tkadlec: Antonín Smíšek čp. 39 (pak František Jirka, domkář), Josef Stehno čp. 51, František Lédl čp. 63, Jan Mísař čp. 90 (po něm Ladislav Mísař, obuvník), František Sedlák čp. 99, Jan Dočekal čp. 116. Výroba sítěk a textilní faktor: Bohumil Pikl čp. 41. Výroba pokrývek: Václav Korejtko čp. 95. Výroba pokrývek a textilní faktor: Josef Fiala čp. 12 (předtím strojní zámečník), Josef Smíšek čp. 125. Tesař: Josef Němec čp. 13, Antonín Švanda čp. 121. Kolář: Josef Petrlík čp. 16; v roce 1937 živnost kolářskou odhlásil František Rokos. Strojní zámečník: Josef Fiala čp. 12 (pak výroba pokrývek a textilní faktor), Antonín Růžička čp. 28 (po něm klempíř Valentin Mikulecký). Krejčí: Antonín Uchytil čp. 29, František Smíšek čp. 44, Antonín Dočekal čp. 56 (do roku 1935), Josef Smíšek čp. 127, Josef Flusek čp. 43 (od roku 1938). Kovář: Jan Doležal čp. 36, František Culek čp. 68 (od roku 1938 František Culek ml.). Obchod: František Sotona čp. 49, František Fidler čp. 43 (do roku 1938), konzum Pokrok čp. 114 (vedoucí Augustin Dymáček, od roku 1936 Jaroslav Klepetko), Antonín Švanda čp. 121 (střižní zboží). Pilníkář: Jaroslav Šmahel čp. 46, František Černý čp. 89, František Socha čp. 96. Pekař: Jan Jakeš čp. 48 (v nájmu u Zdražilů). Výroba likérů: Václav Němec, nájemce v čp. 80 (u Lázničků), později v čp. 27. Textilní továrna: Karel Jeníček čp. 81, Antonín Lacina čp. 120, Alexander Homolka čp. 155 (asi od roku 1939). Kamenictví: Josef Kadlec čp. 94. Povozník: Jan Chvátal čp. 101. Klempíř: František Plašil čp. 107, Valentin Mikulecký čp. 28 (asi od roku 1932). Autosprávkárna a strojní zámečnictví: Antonín Mísař čp. 142 (od roku 1933).
Autodoprava: Eduard Pátek čp. 146 (od roku 1936), František Vavroušek osobní autodoprava (asi od r. 1939), František Valík čp. 162 (od roku 1944). Lakýrník: Antonín Včelanský čp. 148 (od roku 1936). Holič a kadeřník: Jindřich Jirásek čp. 42 (asi od poloviny třicátých let), Bedřich Škarýd v nájmu v čp. 38 (třicátá léta), od roku 1939 ve vlastním čp. 154. Našli by se jistě pamětníci povolanější (zatím se ještě hledají), my se zde omezíme pouze na některé další události zaznamenané v kronikách a dokumentech. Je možná překvapivé, že i v této obtížné době panoval v obci čilý kulturní, společenský, sportovní i politický život a významný stavební ruch. Místní ochotnické divadlo, divadelní představení hostujících souborů, čtenářská beseda a knihovna, veřejné schůze, první veřejné filmové produkce v sále u Pochopů v „Pekle“. Ždírecké závody automobilů a motocyklů na slavném „Trianglu“ pořádané od roku 1927 vstoupily také do historie. Organizoval je mladý Ing. Robert Láznička, /9 právě tak jako koncerty a hostování některých význačných umělců u Lázničků v sále. Fotbalový sportovní klub SK Ždírec nad Doubravkou /10, Dělnická tělovýchovná jednota a její vystoupení, Sokol a Orel v sousedním Krucemburku. Vypovídají o tom dochované plakáty i jiné dokumenty a zápisy v Pamětní knize obce Ždírecké. Také politický život byl rušný.
Start V. Ždíreckého okruhu 1933 9
Závodník Hybský, uprostřed Ing. R. Láznička
- Ing. Robert Láznička zorganizoval již dříve před „Trianglem“ vůbec první veřejný motocyklový závod v republice, jímž byl I. Ždírecký velký okruh v roce 1927. Jel se na jedno kolo o délce trati 8 km po silnici od Lázničkových na Nové Ransko, pak kolem Pobočáku na Staré Ransko, Krucemburk a zpátky do Ždírce s cílem u Lázničkových. Tomuto závodu pro zpestření a pobavení diváků předcházely na menším okruhu, tzv. ždíreckém trianglu, trojúhelníku státních silnic o délce 1918 metrů, kuriózní závody dvojic na trakařích. II. Ždírecký okruh v roce 1930 o délce 1918 metrů, byl prvním závodem motocyklů na trianglu. Jel se na 8 kol. Také při tomto závodě pobavil diváky o přestávce závod dvojic s trakaři. III. Ždírecký okruh, závod motocyklů o Stříbrný triangl Českomoravské vysočiny na 30 kol, byl uspořádán v roce 1931. IV. Ždírecký okruh, závod motocyklů a sportovních automobilů o Stříbrný triangl ČMV byl uspořádán v roce 1932, rovněž na 30 kol. Poslední předválečný V. Ždírecký okruh, závod automobilů a motocyklů o Stříbrný triangl Československa, se jel v roce 1933, kdy kromě automobilů a jednostopých motocyklů závodily i sidecary. Ing. Robert Láznička však v roce 1934 vážně onemocněl a ve věku 47 let předčasně zemřel. Jiný schopný organizátor už se, bohužel, nenašel. Po druhé světové válce došlo k několika pokusům oživit tradici ždíreckých trianglů pořádáním nejprve motocyklových (1951, 1953, 1954), později cyklistických závodů na tomto okruhu. To už je ale jiná kapitola. 10 - Národní politika, 22. července 1930: Ve Ždírci, okres Chotěboř v Čechách, byl založen sportovní klub Ždírec nad Doubravkou (S. K. Ždírec nad Doubravkou).
První ždírecká fotbalová jedenáctka (asi 1930)
Mužstvo SK Ždírec (asi 1946)
Velkého rozmachu dočkala se obec za starostování Josefa Kadlece, mistra kamenického z čp. 94, který byl v této funkci od roku 1919 do roku 1927. Po něm starostoval Antonín Dočekal z čp. 56, až do své náhlé smrti v roce 1935. Byli to prý ... muži na svou dobu pokrokoví. O zavedení elektřiny a vodovodu už jsme se zmínili. S elektřinou se ve Ždírci objevily také první radiopřijímače, provozované zpočátku jako významná veřejná trachtace. Sluchátka krystalky se položila v hospodě na talíř a štamgasti nestačili žasnout nad tou muzikou až z Prahy. Nedůvěřiví samozřejmě usuzovali na podvod a dívali se pod stůl, není-li tam ukrytá kapela.
Antonín Dočekal (1878-1935)
Josef Kadlec (1883-1951)
Nejvýznamnější stavební akcí ve Ždírci bylo bezesporu vybudování Obecního domu v roce 1930 za starostování pokrokového rolníka a krejčího z čp. 56 Antonína Dočekala. Však za to sklidil nemálo úsměšků a odsudků. Obecní dům postavil mistr stavitelský Karel Šedivý z Hlinska, který tehdy podal nejnižší ofertu (nabídku), na 167 tisíc Kč. V chodbě byla dne 28. října 1930 odhalena pamětní deska se jmény třiadvaceti ždíreckých mužů padlých v první světové válce, pořízená za 900.- Kč. Dům dostal popisné č. 1 po vyhořelém „Mlejnku“ u Nového Ranska. V přízemí byla umístěna pošta a schůzová místnost obecního zastupitelstva sloužící současně jako knihovna. V poschodí byt pro poštmistra a pokojík pro svobodného učitele. Objekt byl pro obec velmi
potřebný a slouží po nezbytných úpravách dosud, i když teď k jiným účelům. Přesto se tehdy našlo mnoho samozvaných kritiků a vtipálků, kteří jej nazývali „reprezenťák na louži“. (Se zřejmou narážkou na Obecní-Reprezentační dům v Praze). /11
Vlevo u silnice místo pro obecní dům (foto 1920)
Obecní dům a pošta (1935)
V roce 1933 byl postaven pro obecní chudé tolik potřebný chudobinec čp. 145 (nyní bývalá prodejna potravin u Málků), náhradou za vyhořelou pazdernu u čp. 20. Samozřejmě se mu říkalo „pazderka“ i nadále. V témže roce byla vydlážděna poličsko-písecká silnice od Lázničkových po odbočku k nádraží. Rok 1934: Nový rybníček. Na návsi u statku Šupitova a Fidlerova zřídila zdejší obec nový rybníček nákladem 10 000,- Kč. Na návsi kolem nového rybníčka vysázeli žáci zdejší školy pod vedením ředitele školy Antonína Koláře 73 divoké stromy. U tohoto rybníčku dodatečně vyzděna v roce 1937 kamenná hráz o délce 30 metrů. /12 A roku 1936 další stavba – cituji opět z Pamětní knihy obce Ždírecké, str. 71: Mostek přes potok ždírecký k Šupitovým a Fidlerovým upraven nákladem 3 000,- Kč. Položeny dvě cementové roury průměru 50 cm, jedna roura 30 cm, povrch proveden v borovém rámu a vydlážděn kamenem. Z dalších veřejných staveb byla ještě v roce 1936 provedena kanalizace pod silnicí chrudimskou od Culkovy kovárny až ke „kanálu“ nákladem 9,5 tis. Kč. Roku 1939 pak vydlážděna chrudimská silnice od mostu na křižovatku u Lázničkových a dále rozšířen družstevní vodovod. Tehdy si zavedli vý11
- Údaje o dvou ždíreckých starostech a Obecním domě: Pamětní kniha obce Ždírecké, NN č. 9/1991, str. 4 a č. 19/1992, str. 3. Starosta Antonín Dočekal, rolník ze Ždírce čp. 56, utrpěl v létě 1935 úraz nohy při orbě s kravským potahem, poté se přidaly komplikace, až po útrapách zemřel ke konci roku ve stáří sedmapadesáti let. Měl nesporné zásluhy o obec. Celkový přehled o jménech všech ždíreckých starostů: NN č. 9/1991 a č. 13 a 17/1992. 12 - Ždírecký rybníček – na jeho místě bývala na potoce louže. V roce 1934 obec provedla její prohloubení, nechala postavit hráze a vybudovat řádné stavidlo. Odedávna tu bývalo oblíbené místo dětských her. V létě koupání a plavba na neckách, v zimě bruslení, v předjaří plavby na ledových krách. Utopit jsme se nemohli, rybníček byl mělký. A kapři! Ti tady měli vyhřátou vodu plnou planktonu, ve které prospívali a tloustli. Co jenom se na nich kluci napytlačili! Pod rybníčkem byl romantický splav, kde se brouzdaly menší děti a bylo tu plno malých rybiček. Vyskytovali se také raci a pod osikami rostly křemenáče. Hospodyně zde máchaly prádlo a „zatahovaly“ rozeschlé necky i jiné dřevěné nádoby. Potok se pod rybníčkem stáčel obloukem a vytvářel jakýsi poloostrov, kterému se od doby nepokojů v Srbsku říkalo „Balkán“ a domkům zde postaveným „na Balkáně“. Přišla však doba meliorací, stará romantika neměla mít v socialistické společnosti místo. A tak nechalo vedení MNV v roce 1959 brigádnickou svépomocí zavézt údajně nehygienický rybníček nejrůznějším odpadem, splav rozbourat, potok napřímit a vydláždit. Na budoucí povodně v dolním povodí Doubravky bylo tak náležitě zaděláno. Vodní žoužel zmizela a romantika dětských her také. Z bývalého „Balgánu“, jak to zde místní také nazývali, zůstalo dnes jenom to jméno.
bornou pramenitou vodu, přiváděnou ze ždírecké studny pod Danielovým kopcem, také další ždírečtí hospodáři a sousedé. První soukromou stavbou po první světové válce byl domek čp. 98 Ing. Adámka, který jej postavil pro manžele Smíškovy – staré rodiče jeho manželky. Později mu hlinecký stavitel František Klein domek přebudoval na výstavnou vilu. Bylo to na osamělém místě na jižní straně, kde se dříve říkalo „na obci“ a pořádaly se zde veřejné manifestace a tábory lidu. Pan inženýr tam žil na odpočinku a moc si pochvaloval ... to ticho, zpěv ptactva, vyhlídka na lesy, tu a tam náhodný chodec. – Poté následovalo v roce 1920 jedenáct domků s čp. 99-109 převážně dole ve „starém“ Ždírci, 1928 dalších jedenáct s čp. 110-120, z nich zvláště konzum Pokrok. Nejvíc se postavilo v roce 1929 – posledním před hospodářskou krizí – celkem 16 domků s čp. 121-136. Potom až v roce 1932 čp. 137-141, 1933 čp. 142-145, 1936 čp. 146-148 a v roce 1938 poslední dva před válkou s čp. 150-151. Mezi těmito stavbami v roce 1929 sklady Družstva pěstitelů zemáků (na místě pozdějšího skladu Osevy u nádraží demolovaného v roce 2007), 1932 Vachkova cementárna a 1933 vpředu již zmíněný obecní chudobinec.
Konzum Pokrok (foto 1930)
Družstvo pěstitelů zemáků (1929)
Nový světový válečný konflikt dříve nebývalých rozměrů byl však již na obzoru. Proto nastaly zcela jiné starosti. Pokračování.
