AKTUALIZOVÁNO v srpnu 2014 - provedeny drobné úpravy textu
Část 13 Přelomový rok 1968 Motto: Ten praotec Čech, to byl přece vůl, když nás usadil mezi Němce a Rusy! Jan Masaryk. Je zajímavé, že ždírecká kronika v závěru roku 1967 opomíjí některé důležité změny ve vnitropolitické situaci našeho státu, ačkoli předtím důsledně zaznamenává a komentuje události nepoměrně méně významné. Přelom byl zřejmě natolik překvapivý, že kronikář byl na rozpacích jak reagovat. Svou roli tu ovšem také hrála nevyjasněnost (a podezřelost) celého procesu, proto musel být opatrný a vyčkávat, jak to všechno dopadne. /1 Přesto ale při popisu v odstavci Všeobecná situace roku 1968 kritizuje odvážně sobectví a úpadek doby, zvláště pak kulturní úpadek a uzavírá: Chlubíme se vysokou životní úrovní, sháníme násilně kdejaká data pro toto tvrzení. Hodnoty vytvářené staletími jsme lehkovážně opustili, stali jsme se součástkou obrovské jakési mašinerie, vymkli jsme se z rámce přírody a jejích zákonů ... Naši předkové kroutili by jistě hlavami nad mnoha z našich počínání ... Můžeme si jen představiti, jak asi budou nás a naše činy posuzovati generace budoucí. Nechtěl bych býti při tomto soudu! ... Výstižné i sebekritické! Kronikář pod dojmem překvapivých politických změn v období „Pražského jara“ 1968 v popisu událostí pojednou obrací o 180 stupňů a přechází od chvály socialistických vymožeností ke kritice chyb minulosti. Na jaře roku 1968 byla totiž pod tlakem široké veřejnosti zrušena cenzura. /2 Úvodní stať kroniky pokračuje vyzdvihováním důležitosti a zajímavosti starých letopisů a kronik a zdůrazňuje: Není vždy dobré přetrhati všechny svazky s minulostí a opustiti cesty za staletí vyšlapané, vyzkoušené a osvědčené. Mnoho sil a hodnot nás to již stálo a mnoho pěkného z našeho života opuštěním starých cest vymizelo. Podívámeli se jen padesát let nazpět, zjistíme, kolik dobrých věcí, zvyků a zásad jsme často lehkomyslně opustili, zavrhli. Náš národní charakter tím nepochybně značně utrpěl ... Mějme úctu k dílům minulosti a chraňme památky na naše předky ... (Takže už nebudeme „odkládat zastaralé primitivní nástroje jako kosy, hrábě a cepy“ a chlubit se, že „koně nahrazujeme traktory“, jak se píše v kronice ještě nedávno?) Nový rok ... Události, kterým nebudeme předbíhati, způsobily, že 50. výročí svobodné republiky i 20. výročí "února" bylo slaveno mnohem skromněji než v uplynulých létech. Situace ve státě nabrala přechodně jiný kurs, odchylný od směru dosavadního, 1
- „Teď to asi naše vedení pustí, aby každý ukázal co si myslí a co v něm je,“ svěřil se mi už v dubnu 1968 jeden obvykle dobře informovaný komunistický ředitel, „a potom to znovu pořádně zmáčknou!“ 2 - Zrušení cenzury ostatně požadovali spisovatelé-komunisté (!) už v červnu předcházejícího roku na svém IV. sjezdu, který zřejmě celý proces vedoucí k tzv. Pražskému jaru nastartoval. Tím značně předběhli dobu, protože se rozhodli svůj režim změnit, reformovat. Omrzelo se jim obhajovat nadále Gottwaldovo dřívější ujištění, že ...u nás panuje úplná svoboda literatury, neboť každý si může psát co chce. Komunistická strana si jen osobuje právo dovolit nebo nedovolit, aby to bylo uveřejněno ... IV. spisovatelský sjezd se tak stal malou generálkou na prvních osm měsíců roku 1968. Byl to chaotický pokus zlidštit komunistický systém a pomalu se osamostatnit vůči dosud všemocnému Sovětskému svazu.
který většina národa vzala sice za svůj, který však byl téměř v zárodku vývojem věcí politických vrácen a usměrněn do kolejí uplynulých let ... Dnem 1. 1. 1968 najelo se celostátně na nový způsob řízení a hospodaření ve všech našich n. p. i v zemědělství. Pokusně bylo již prováděno tento rok v řadě podniků. Veškerá činnost zaměřena bude na efektivnost, investiční podnikání bude nadále hrazeno z prostředků podniku, všichni pracující budou zainteresováni na hospodaření podniku podílem na zisku. Vláda si od tohoto kroku slibuje ozdravění a zpružnění celého podnikání. Direktivní řízení činnosti podniků odshora bylo značně zmírněno. /3 Pro nás – spotřebitele – se změna projevila v prvé řadě zvýšením cen. Tendence vývoje cen směrem nahoru byla již zde řadu měsíců, projevovala se všelijak skrytě, maskovaně [„plíživá kontrarevoluce“!], nyní však zdražení či zvýšení cen na podkladu kalkulace zařadilo se do života oficiálně, nezakrytě. O správnosti zvyšování cen měli spotřebitelé pochybnosti. Připuštění konkurence do hospodářského života dává výhled na rozumné vyřešení i této otázky. V prvních měsících roku zemřeli známí ždírečtí občané Stanislav Mühlfait, který zde vybudoval řeznictví a Josef Stehno, rolník z čp. 51, který v obci zastával řadu funkcí. Ze světově známých osobností nutno jmenovat úmrtí spisovatelky a herečky Olgy Scheinpflugové, manželky Karla Čapka a tragickou smrt prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina. Na podzim zemřel v Praze bývalý ždírecký občan plukovník čs. armády Josef Stýblo. (Byl zetěm řídícího učitele Antonína Koláře a po dočasném penzionování po dobu okupace, kdy žil ve Ždírci, nastoupil po válce opět službu v armádě.)
Stanislav Mühlfait st. Plk. Josef Stýblo
František Fidler
V srpnu onoho památného roku ... zemřel po dlouholetém churavění zdejší občan František Fidler, bývalý obchodník a zemědělec ... V této souvislosti musím poznamenat, že i on byl jedním z pronásledovaných komunistickým režimem, zvláště pak některými jeho místními představiteli. /4 Začalo to tím, že mu jako „politicky ne3
- Tzv. Šikova ekonomická reforma byla jen dalším z marných pokusů napravit nenapravitelné. Napravit socialismus. Vyzkoušel se ruský socialismus i německý socialismus, Titův socialismus i Maův socialismus, vyzkoušel se náboženský socialismus, socialismus ve střední Evropě i střední Americe – a nikde to nefungovalo. 4 - V této souvislosti se mi otec jednou svěřil: „Pamatuj si jména Havlík, Pešek, Starý a Čepl. To jsou ti, co se na nás nejvíc podepsali!“ (Havlík, původem z Vojnova Městce, působil v padesátých letech na ONV v Chotěboři, právě tak jako Pešek. Ten se navíc stal v začínající normalizaci roku 1969 vedoucím tajemníkem OV KSČ v Havlíčkově Brodě. O ždíreckých komunistických výtečnících Karlovi Starém a Bohumilu Čeplovi řeč už byla.)
spolehlivému“ nevydali lovecký lístek. Co to pro něj, od mládí zaníceného myslivce z rodiny s mysliveckou tradicí, znamenalo, to může pochopit zase jenom myslivec. Patřil k zakládajícím členům JZD a vedl obětavě jeho účetnictví, takže JZD na rozdíl od okolních mimořádně dobře prosperovalo. Přesto byl v roce 1956 z družstva vyloučen, když trval na tom, aby se vyvodily důsledky z rozkrádání družstevního majetku. Po vyloučení z JZD pracoval zpočátku na váze u výkupu ve Ždírci. Později i toto jeho uplatnění bylo místním satrapům solí v očích, a tak, ačkoli vážně nemocen, musel dojíždět do zaměstnání v Havlíčkově Borové a v Chotěboři. Do důchodu pak odešel v roce 1962. Ten mu byl vyměřen na 345,- korun měsíčně. V šestašedesáti letech, po celoživotní práci a po předání veškerého, rodinou po generace poctivě a za krvavé dřiny nashromážděného majetku socialistickému JZD! ... Býval František Fidler výraznou osobou v naší obci ... Jeho myšlení i přístup k řešení různých úkolů byl vždy jemu vlastní, osobitý, čímž se tak lišil od běžných ostatních názorů ... Ovšem jeho láskou největší jest láska k půdě a ke svému selskému stavu. Již od mládí, a zvláště když se stává samostatným hospodářem, stojí v popředí propagace a uplatňování moderních zásad hospodaření. Rychle a pohotově přijímá všechny moderní pokrokové formy, seznamuje se s výsledky vědeckého průzkumu a snaží se vlastními pokusy všechno to nové uplatnit ... Byl také jedním z prvních průkopníků zemědělské mechanizace, aby ukazoval, jak je možné usnadnit těžkou práci. Po všech těchto stránkách byl nám často velkým vzorem a příkladem. Když se pak v obci zakládá jednotné zemědělské družstvo, ihned dává svoje schopnosti a zkušenosti pro společné hospodaření. Po ustavení přijímá důležitou funkci účetního a snaží se od počátku upevnit družstvo na dobrém ekonomickém základě. Jeho způsob a forma prvotní evidence stává se záhy vzorem a příkladem pro ostatní někdy i nadřízené pracovníky. Tím měl značnou zásluhu, že družstvo bylo od počátku postaveno na dobrých základech. Ovšem při všem onom výpočtu jeho snažení jest také nutné se zmínit o častém nepochopení, nevraživosti, ba někdy až nepřátelství. On jako by vždy žil dopředu, jako by předcházel dobu a snad právě z toho lze odvozovat ono nepochopení, na které si často při důvěrných rozhovorech bolestně stěžoval. Ba jest nutné také zde uvésti, že i on musel na sobě pocítit hořkost deformací let nedávno minulých. – Z proslovu rolníka a bývalého ždíreckého starosty Františka Novotného při pohřbu Františka Fidlera.
Pohřeb Františka Fidlera 14. srpna 1968
Pokračujme ve sledování záznamů ždírecké kroniky. Politické vření pronikalo dolů i do naší obce: konalo se mnoho různých schůzí, jednání, často velmi bouřlivých, v nichž oživovaly se často věci a problémy dávno překonané, promlčené, vyřízené ... Kronika bohužel v této části nezmiňuje založení místní pobočky Klubu angažovaných nestraníků – KAN, která ve Ždírci vyvíjela aktivní činnost a na jejíchž veřejných shromážděních právě docházelo k bouřlivým diskusím popisovaným nahoře. KAN byl pochopitelně solí v očích místním bolševíkům, kteří jeho činnost bedlivě sledovali, aby jej pak za počínající „normalizace“ okamžitě zlikvidovali a členy prohlásili za černé ovce naší obce i národa. Ždírecký kronikář kupodivu také nekomentuje okřídlené rčení oněch osmi měsíců bezstarostné hry na svobodu – „socialismus s lidskou tváří“, jehož ošidnost přesně vystihl vysočinský písmák Bohumil Černík ve své knížce Rudé temno nad Vysočinou: Říkali, že chtějí dát lidem socialismus s lidskou tváří. I ďábel na sebe bere lidskou tvář, aby oklamal, ale je to stále ďábel. Noviny sice svobodně psaly, ale že za všechno jsou vinni komunisté, to se psát nesmělo. Lidé si slibovali zlepšení. Nevěřil jsem. Kocour na chvíli pustil myš a v okamžiku, kdy by mu chtěla uniknout, ji zase chytne a už nepustí. /5 Výměna presidenta republiky. Oddělením funkce prvního tajemníka KSČ od funkce presidenta začala se koncem února a začátkem března projevovati proměnou v politice. V tisku začaly se stále důrazněji ozývati hlasy proti politice uplynulých let, proti různým jejím představitelům, proti presidentovi Antonínu Novotnému. Když pak začátkem března utekl za hranice generál Jan Šejna, rozjela se kampaň odkrývání páchaných nesprávností a nezákonností v politice, soudnictví a ve veřejném životě takovou měrou, že se situace stala téměř nepřehlednou a neudržitelnou. President Novotný dne 23. března odstoupil a s ním řada dalších politiků. Další politikové, kteří byli v dřívější době z politického života vytlačeni, vrátili se nebo byli povoláni znovu do funkcí. /6 Dne 30. března byl v tajném hlasování zvolen novým presidentem generál
5
- Ti hodní soudruzi, představitelé Pražského jara 1968, byli ve skutečnosti bývalí zlí soudruzi, kteří jen usilovali o to, aby jim do jejich samovlády nezasahovalo velké obočí jejich rudého bratra. Chtěli socialismus s lidskou tváří. Nevím sice, čí tvář by to byla, rozhodně však ne živnostníka, samostatného rolníka nebo nekomunistického politika. Ti bývalí zlí, pak hodní a pak někdy zase zlí soudruzi se rozhodně nechtěli rozloučit se svou mocí. Založení KAN, Klubu K-231, znovuobnovení skautu a Sokola jim rozhodně radost nedělalo. Ani to nebyli nepřátelé socialistického Ruska, vždyť tolik populární lidumil soudruh Dubček psal po smrti velkého Leonida soustrastný dopis ÚV KSSS, kde vyjádřil lítost nad odchodem velkého soudruha. Ve skutečnosti jen nechtěli dělat pucfleky velkému rudému Rusku. Ve zkratce řečeno, chtěli k obrazu svému reformovat socialismus. Jejich bláhový sen se jim nesplnil. Že by se nesplnil i bez bratrského vpádu, je dnes snad už jisté. Nakonec ruskou invazi v hloubi duše přivítali, protože všechny problémy vyřešila za ně. – Tomáš Chalupa: O socialismu s tváří komunisty. Telegraf 20.8.1994. 6 - Pro osvěžení paměti je nutné si zopakovat, proč musel Antonín Novotný skončit. Kdože a odkud to řídil osudy naší země a nás všech? Novotný při Brežněvově návštěvě u nás v březnu 1967 oslyšel jeho návrh, aby posílil naši západní hranici několika jednotkami rudoarmějců. Domníval se, že jsme pro společnou obranu udělali dost, když jsme už dříve (v padesátých letech) připravili naše letiště pro provoz sovětských strategických bombardérů, když se naše zbrojovky velkou měrou podílejí na vyzbrojování Varšavské smlouvy a když máme na našem území od roku 1966 tři sklady sovětské jaderné munice. Za necelý rok nato už nebyl prvním tajemníkem komunistů. A když v únoru 1968 emigroval na Západ kamarád Novotného syna Jan Šejna, kterého prezident nedávno povýšil na generála, musel Novotný abdikovat i z funkce prezidenta.
Ludvík Svoboda. /7 Byla zahájena řada rehabilitačních procesů, tisíce osob neprávem postižených žádaly rehabilitace soudní, společenské, politické. Mnoho dříve vedených procesů bylo prohlášeno za bezpodstatné, inscenované, desítky osob popravených a velká řada po léta žalářovaných prohlášena za nevinné ... /8 Oslavy 1. máje konaly se letos ve Ždírci. Pražských oslav zúčastnila se snad celá nová vláda a byl to prý zatím nejhezčí májový průvod, proto, že nebyl vynucen. Primář Šedivý. President republiky generál Ludvík Svoboda zvolil si za osobního lékaře primáře vojenské nemocnice ve Střešovicích, zdejšího rodáka z Nového Ranska MUDr. Josefa Šedivého. Bylo by zajímavé zjistit, jak na události Pražského jara reagoval ideologický orgán obce Ždírecký zpravodaj. Ověřit to bohužel nelze, protože v těch dobách buď opět nevycházel, nebo se výtisky nedochovaly. Nemůžeme si proto přečíst, jak si redakční rada vzala k srdci Vaculíkovu výzvu v červnovém „pamfletu“ Dva tisíce slov: Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil ... Výzva, která ani dnes nepozbyla aktuálnosti.
Sovětská okupace Jan Werich: Dorazili k nám v noci... Přišli v noci jako zlodějové. Nechtěli jsme tomu věřit ... Akce vojsk varšavské smlouvy. Dne 20. srpna v nočních hodinách podnikla vojska pěti států varšavské smlouvy ozbrojenou intervenci v naší republice. /9 Proniká7
- Generál Ludvík Svoboda byl podle básníka a esejisty Ivana Diviše opakovaný zrádce československého národa, který v srpnu 1968 vystupoval jako faraon Ptahotep. 8 - Rehabilitace, navíc pouze částečné a nedůsledné, se ovšem převážně týkaly členů KSČ a po zadušení Pražského jara byly záhy zastaveny. Navíc – lze vůbec rehabilitovat nevinně popraveného člověka? 9 - Co předcházelo intervenci? Hned druhý den po abdikaci prezidenta Novotného, 23. března 1968, se v Drážďanech konala schůzka „bratrských“ stran za účasti silné skupiny sovětských generálů. Tam také, kromě četných výtek na adresu československé delegace, padlo z úst stalinisty Waltera Ulbrichta z NDR prvně slovo KONTRAREVOLUCE. Podle záznamů Vasila Bilaka tam „naši dostali nakládačku“. Generál Janko, náměstek ministra obrany, odstartoval pak sérii záhadných, dodnes nevyjasněných sebevražd vysokých činitelů. Zastřelil se v autě při cestě na jednání vyšetřovací komise k případu Šejna. Potom byl v lese nalezen oběšený JUDr. Břešťanský, náměstek předsedy Nejvyššího soudu a po týdnu další oběšený, major StB Bedřich Pokorný, který vedl v roce 1948 vyšetřování smrti Jana Masaryka. Pozoruhodné bylo, že Pokorný se nejen oběsil, ale navíc si ještě proříznul hrdlo. A po dalších čtrnácti dnech našli s kulkou v hlavě doktora Josefa Počepického, šéflékaře ruzyňské věznice. Hned další den nový oběšenec, podplukovník Jiří Počepický, šéf vyšetřovatelů pražské kriminálky. Která tajná služba si tyto vraždy (bezpochyby u většiny z nich nešlo o sebevraždu) asi objednala? Kdo chtěl zametat stopy, umlčet svědky, zastrašit ty další a vytvořit navíc zdání začínající ozbrojené kontrarevoluce? „Pracuje tady parta estonských škrtičů“, vyjádřil se tehdy ze Západu vždy dobře informovaný Filip Jánský. Potom už nabraly události rychlý spád. Koncem dubna návštěva hlavního velitele Varšavské smlouvy maršála Jakubovského v Praze, kde vyjednával společné cvičení jednotek Varšavské smlouvy na území republiky. 4. května Dubček s Bilakem, Černíkem a Smrkovským v Moskvě („na koberci“), kde jim byla znovu nabídnuta soudružská pomoc ve formě kontingentu sovětských jednotek. Od 20. června desetidenní sovětské vojenské cvičení v republice a poté pomalý a neochotný odjezd ruských vojáků z republiky. 29. července jednání v Brežněvově vlaku v Čierné nad Tisou, 3. srpna Bratislava a 20. srpna – podle Františka Kriegela – „vpád tatarských chánů, kteří přišli zničit naši kulturu a dědictví otců“.
ní vojsk pokračovalo pak v dalších dnech na celé území naší republiky. Naše armáda nekladla odpor. Ždírcem projížděla vojska polská směrem na západ. Byly to dramatické chvíle placené mnohde i krví za nedorozumění či ukvapenost. /10 Prahu obklíčily tankové armády, sta tanků a obrněných vozů. Členové vlády byli internováni neznámo kde, vrátili se však po několika dnech na svá místa. Zúčastnili se 23. srpna spolu s presidentem Svobodou jednání v Moskvě. Byly to těžké hodiny a dny pro náš stát i pro náš lid. Politické omyly platí se mnohdy velmi draze a trvalými hodnotami. Osobní prožitky byly jistě u každého z nás různé; nebudu proto podrobnosti vypisovati ... Ze ždírecké mládežnické kroniky: 21. srpna 1968. V noci na 21. srpna byla naše republika napadena vojsky „Varšavské smlouvy“. Brzy ráno nastalo i ve Ždírci velké rozrušení. U obchodů s potravinami a též u benzinového čerpadla se tvořily fronty lidí. V místních závodech byla zastavena práce. Na ulicích vznikaly hloučky lidí a vzrušeně se naslouchalo nejnovějším zprávám čs. rozhlasu. Tato situace trvala až do večera. Na výzvu rozhlasu jako první reagovali členové Klubu angažovaných nestraníků. Začali popisovat hlavní ulice hesly a vyvěšovat plakáty. Ve 21 hodin se objevilo první okupační vozidlo. Projelo směrem od Hlinska na Žďár n. S. Tento den se projevil nejistotou a očekáváním dalšího dne ...
Záběry ze srpna 1968 – polské tanky na Chrudimské a Brodské Na ždírecké mládežnické klubovně vedle družstva VZOR, kde se tehdy scházeli přívrženci klubu angažovaných nestraníků – KAN, se v pohnutých okupačních dnech objevil velký nápis: HLÍDÁME SI ZÁPAD A VÝCHOD NÁS NAPAD.
Procitnutí ze snu Zapisoval jsem před léty průběh procesu s Rudolfem Slánským; byl jsem nucen věřiti výrokům našich soudů a vyšetřujících orgánů. Nyní se však ukázalo, že věci byly 10
- Ústav pro studium totalitních režimů uvádí 108 obětí na životech. Podle odhadů bezpečnostních složek je výsledné číslo za celé okupační období (1968-1991) o několik desítek vyšší, blížící se možná až ke dvěma stům. K tomu ještě nutno připočíst znásilnění, loupeže a jiné násilnosti. Vážně zraněných bylo přes dva tisíce. Zdokumentování dosud nepublikovaných případů na historiky teprve čeká.
poněkud jinak než nás informovaly všechny sdělovací prostředky a soudní rozhodnutí. Obdobně tomu bylo i v dalších událostech našeho státního i veřejného života. Je mi dnes velmi trapně při čtení řádků napsaných před 20 léty! [Zvýrazněno při přepisu.] Tehdy na příklad celý národ [skutečně celý národ?] věřil, že Slánský a s ním celá velká společnost byli zločinci usilující o rozbití našeho státu, byl jsem tomu nucen věřiti i já, neboť tato fakta byla nám předkládána všemi dostupnými sdělovacími prostředky. Museli jsme věřiti i zprávám o "Čihošťském zázraku", o různých spiknutích, celé řadě velezrádných akcí. Omlouvám se, že jsem je tehdy vůbec zaznamenal, kdo by však z nás, prostých občanů, odkázaných na zprávy z tisku a rozhlasu tehdy byl jen tušil, že zprávy ty nezakládají se na pravdě a nejsou vůbec hodny zaznamenání! Mnoho zklamání postihlo již naši generaci: první republika ostouzená v době okupace, léta okupace odsouzená po skončení války, léta poválečná odsouzená po únoru 1948 a dvacet dalších let kritisovaných nyní. Ztrácím proto důvěru ve vše, co je nám sdělovacími prostředky k věření předkládáno. V každém z těchto údobí bylo nám totiž tvrzeno, že věci období minulého byly nesprávné, špatné, nepravdivé, jedině doba přítomná je důvěryhodná, správná a jsme povinni předkládaným tesím věřiti. Bylo by výhodné vyčkati se záznamy několik let nebo raději desetiletí, až jak se věci ukáží po náležitém vykrystalisování a prověření odstupem let. To však [při psaní kroniky] dovoleno není, události je nutno zaznamenávati běžně, bez časového odstupu, a tak pak nutně musí dojíti ke korekcím, na čemž však kronikář vinu nenese.
Ruský leták ze srpna 1968
Reakce lidu. Rád bych zaznamenal celou řadu faktů, projevů ilustrujících náladu občanů v těchto rušných dnech. Bylo to úžasné vzepětí drtivé většiny národa proti porušení našich práv a naší svobody! Všechny sdělovací prostředky ve státě, občané všech kategorií vykřikli zoufale jako z děsivého snu. Hlas zoufalství odrazil se však od hučících tanků. Resoluce odporu podepisované téměř na všech nárožích zapadly neznámo kam, rozhlasové a televisní stanice umlkly a měnily tón, noviny jedny po druhých mírnily se ve svých projevech. Jen nápisy na plotech a asfaltu silnic, které sotva kdo z projíždějících armád mohl a byl ochoten číst a které byly rovněž jen součástí výbuchu zoufalství a bezmoci, přežívaly. Kde je pravda těchto dnů? Tu musíme nutně ponechati dějinám. Bál bych se ji vysloviti, abych ji zanedlouho nemusel odvolávati či korigovati. /11 Ve dnech vojenské intervence bylo mnoho našich občanů na dovolené v zahraničí. Hranice republiky byly několik dní po 21. srpnu uzavřeny a naši občané musili vyčkati vyjasnění situace v sousedních státech. Tvrdí se, že asi 50.000 našich občanů zůstalo v těchto a dalších dnech v zahraničí a nevrátili se do svých domovů. Nešťastný národ a stát, kterému tolik drahocenné krve neustále z těla uniká! Nejsme tak bohatí, abychom mohli bez následků takto svými silami mrhati! /12 Z dalších událostí roku 1968 zaznamenává kronika zahájení provozu automatické telefonní ústředny ... takže je nyní možno volati účastníka přímo ... Zrušení ručního přepojování telefonů na poště je ovšem oproti vyspělým státům „pokrokem sto let za vopicema“. Od října stačila ještě „kontrarevoluční“ vláda uzákonit pětidenní pracovní týden. Po nástupu „normalizační“ vlády byly ale zavedeny tzv. „Husákovy soboty“, tj. několik pracovních sobot v roce a napracovávání svátků připadajících na všední dny. 28. října se konaly oslavy 50 let od vzniku československé republiky. Ve Ždírci byl v předvečer uspořádán průvod k pomníku padlých. Oslav se poprvé od února 1948 mohli všude zúčastnit legionáři, západní i východní odbojáři a političtí vězni. Účastníci odboje byli dekorováni pamětními medailemi. Ve Ždírci je obdrželo deset občanů. [Jejich jmenný seznam v kronice bohužel chybí.] Následujícího dne byla slavnostně otevřena budova nové školy, určená původně pouze pro školní družinu a školní jídelnu. Učit se v ní začalo 1. listopadu ... Dokončil se druhý družstevní dům čp. 346-347 tzv. „Piklovna“ a zahájeny svépomocné výkopové práce na třetím ... Na pile zahájili práce na výstavbě nového provozu. Na výroční schůzi ždíreckého JZD byl předsedou opět zvolen Jaroslav Benc. Pohyb cen. V podzimních a zimních měsících nastalo značné zvyšování cen průmyslových i zemědělských produktů. Státní dotace k udržení cen různého zboží byly odbourány a nastupovaly ceny výrobní, kalkulační, přičemž však zvyšování nebylo mnohde plně opodstatněné a sloužilo k vytváření vyšších zisků a tím ke mzdovému zvýhodňování zaměstnanců určitých podniků či odvětví na úkor ostatních občanů. Dostavily se i značné potíže v zásobování uhlím: vydávalo se jen 10 q uhlí na rodinu ... Zlá uhelná situace ve státě a tísnivá přepravní situace na dráze způsobily, že bylo nutno opět dovážeti spotřebitelům uhlí z dolů auty ... Ve vládě odhlasováno zvýšení důchodů 11
- „Istorija razsudit nas,“ zakončil ruský politruk na sovětské okupační komandatuře v srpnu 1968 naši marnou debatu o smyslu jejich intervence. 12 - Politická emigrace. Podle údajů ÚDV emigrovalo z Československa v období od února 1948 do listopadu 1989 na 179 000 našich spoluobčanů. Jejich majetek byl protiprávně vyvlastněn. Při pokusu o překročení hranice zahynulo navíc 374 lidí.
vzhledem ke stoupajícím cenám. Zvýšení činilo u nízkých důchodů Kčs 45,- a stoupalo k vyšším důchodům až na Kčs 100,-. Federalizace. V průběhu 1. poloviny roku dostala se na pořad i otázka federalizace našeho státu. Slováci, snad po konfliktu s prezidentem Novotným, trvali tvrdě na svých požadavcích po vlastní správě svých věcí. Byly diskutovány všechny možné otázky od nového státního znaku a nové hymny až po separaci hospodářskou a školskou. Byly utvořeny dvě národní vlády – česká a slovenská – spolu se zastupitelskými sbory a jedna vláda společná – federální – spolu se zákonodárným federálním shromážděním. Platnost federalizace byla slavnostně vyhlášena dne 28. října 1968. Slováci se konečně dočkali svobody aspoň v této formě a byli jsme nakonec všichni rádi, že se věci urovnaly a nedošlo k horšímu – k rozpadu Československa. Jak se k přelomovým událostem roku 1968 stavělo srdce místní kultury a vzdělanosti ždírecká škola a její pamětní kniha soudruha ředitele Richarda Matějíčka? Únor: 23. 2. vzpomenuto na škole 20. výročí Února na besedě s příslušníky LM. Březen: Dosavadní president Antonín Novotný odstoupil z funkce. Prvním tajemníkem KSČ se stal Alexander Dubček a novým presidentem ČSSR byl zvolen dne 30. března armádní generál Ludvík Svoboda. Květen: Oslava 1. máje ve Ždírci. V předvečer dne vítězství 8. 5. oslava u pomníku. [Srpen – ani půl slova!] Listopad: 7. 11. vzpomenuto 52. výročí VŘSR. V roce 1968 skončil, jak napsal Milan Kundera, pokus vytvořit konečně (a poprvé v jeho i světových dějinách) socialismus bez všemocné tajné policie, se svobodou slova, s veřejným míněním, jež je slyšeno, a s politikou, jež se o ně opírá. S moderní kulturou svobodně se rozvíjející a s lidmi, kteří ztratili strach, to byl pokus, jímž Češi a Slováci poprvé od konce středověku stanuli opět ve středu světových dějin. Jenže ten náš pokus měl jediný důsledek: svět pochopil, že socialismus je nereformovatelný, a my jsme po letech 1938 a 1948 utrpěli další porážku.
Před klubovnou ždíreckého KAN: „Hlídáme si Západ a Východ nás napad“ (1968) Popis historických událostí roku 1968 končí ve ždírecké kronice schvalovacím razítkem Rady MNV a vlastnoručním podpisem: Lédl Pokračování.
