AKTUALIZOVÁNO v březnu 2016 - v textu provedeny menší úpravy a opravena drobná pochybení.
Část 06 Vodovod Kronikář Josef Bílek: Z avantgardy tvořivých sil v obci vznikla také myšlenka na vybudování celoobecního vodovodu ... Ta se pak obtížně prosazovala již v roce 1945 od nákupu potřebných rour z Chomutova za prostředky získané veřejnou sbírkou ve výši 280 tisíc Kčs. Tato iniciativa se později ukázala jako velmi důležitá, protože nákup byl proveden těsně před listopadovou poválečnou měnovou reformou ještě za znehodnocené protektorátní peníze a zakoupené roury se staly rozhodujícím argumentem při byrokratických potížích a jednáních s nadřízenými úřady od okresu až po ministerstva. Problémy byly i v místě, když členové původního vodovodního družstva odmítli dát souhlas k použití jejich pramene na Danielově louce pod kohoutovským kopcem před poličsko-píseckou silnicí. Pro obecní vodovod byl proto vyhledán pramen na Bělouškově louce, nedaleko od původního. Ždírečtí si také odhlasovali pracovní povinnost na vodovodu 50 brigádnických hodin u každého práceschopného občana ve věku 16-60 let. Předsedou vodovodní komise a hlavním organizátorem všech prací byl zvolen energický Richard Starý (snímek z roku 1955). Zemský i okresní národní výbor však navrhovaly práce na vodovodu o jeden rok odložit. Jak se později ukázalo, subvence určené pro tento účel měly býti z protekce přiděleny jiným obcím, píše kronikář. Ždírečtí se však vzepřeli a uvědomili si staré dosud platné: „Kdo maže, ten jede“, o kterém mínili, že zaniklo s hitlerismem. Sehnali tučné naturálie, oblékli lepší kabáty a rozjeli se do Prahy. Tamní intervence, v kronice bohužel dále podrobněji nerozváděná, byla zřejmě úspěšná, protože 16. června 1947 se na Lázničkových lukách začalo s prvním výkopem, na který přišlo okolo osmdesáti lidí. Byl také úspěšně proražen podkop pod poličsko-píseckou silnicí a položeny zde roury. Místní stavitel Vachek prý od této riskantní odvážlivosti raději utekl. Také podkop silnice u školy, položení rour a zaházení výkopu – to vše bylo provedeno v jediném dni. Ukázalo se však, že sedm a půl kilometrů výkopů, často v obtížném terénu, položení potrubí a opětné ruční zahrnutí není v silách samotných obyvatel. Už tak musely být omezeny všechny jiné práce, včetně oprav poškozených domů. Proto byli zjednáni dva odborníci – Vašek a Čipera – kteří za mzdu, stravu a bydlení prováděli potřebné výkopy, takže na místní brigádníky zůstalo „jen“ pokládání potrubí a zahazování výkopu. Problém byl ještě s vodoprávním řízením. Ten se opět vyřešil „naturální“ intervencí v Praze, takže v září 1947 byl konečně podepsán příslušný povolovací protokol. Zbývalo provést výkop pro vodojem a vyhloubit a vybetonovat studnu pod kopcem. Vodojem opět kopal odborník Vašek. Výkop téměř 500 m3 pro studnu a její vybetonování provedli ve druhé polovině září ždírečtí sami. Pomocné čerpadlo pracovalo dnem i nocí, vydatný pramen i v tom největším suchu dával 6 litrů vody za vteřinu. Do
Vánoc roku 1947, kdy se často pracovalo i při elektrickém osvětlení, dosáhlo hlavní vodovodní vedení až ke konzumu Pokrok.
Výkop vodojemu, (1947) V následujícím roce 1948 pokračovaly práce na vodovodu hned zjara zahrnováním položeného potrubí. Výkopový odborník Vašek již nepřišel, proto byla zjednána dvanáctičlenná Jelínkova parta z Malče. Hlavní potrubí bylo vedeno podkopem pod silnicí jeníkovskou (nyní Žďárská) okolo usedlostí Novotných a Dočekalových zadem k Fidlerovým, kde se spojilo s hlavním vedením od konzumu. V době žní byly práce přerušeny. Na podzim se provedl podkop silnice u Lázničkových a vodovodní řad byl veden podle poličsko-písecké silnice (nyní Brodská) až k Homolkovým a dále pod Jeníčkovou továrnou k nádraží. Následujícího roku 1949 byl proveden podkop železniční tratě za pilou, dokončeno zahrnování výkopů, v červnu namontována automatická čerpadla a v červenci zapojen vodojem. Současně byly ještě prováděny vodovodní přípojky. Celková bilance této velké stavby: Rozpočet 6,2 mil. Kčs, vyčerpáno jen 4,480 mil. Kčs, vráceno státu 210 tis. Kčs. Kromě značné částky, vybrané mezi občany na tzv. vodovodní fond, odpracovali občané zdarma celkem 31 tisíc brigádnických hodin. Ještě více se ušetřilo hospodárným řešením všeho podnikání se stavbou. Jakost vody je dobrá, pramen obsahuje něco kyseliny uhličité a je tak vydatný, že i v budoucnu postačí ke krytí potřeb obce. Automatické zařízení načerpá do vodojemu v noci za 5 hodin 90 m3 vody při spotřebě 30-35 kWh. Spotřeba stoupla na 100 litrů na obyvatele denně. Vodoměry se nezřizovaly, platí se podle počtu místností.
Rok 1948 Po epoše matriarchátu a patriarchátu nastoupila doba sekretariarchátu ... V letech stalinské éry byla zlomena páteř národa a rozšlapána jeho duše ... Stalinismus byl něco hrůznějšího než diktatura a tyranie a pronikl do života ovládaných hlouběji než kterýkoliv systém útlaku v minulosti ... Ze společnosti se podařilo uhníst masu bez duše a bez vůle ve větší míře než za vlády fašismu. To vysvětluje skryté překážky v boji s dě-
dictvím sovětismu po roce 1989. Ten boj potrvá ještě dlouho, nedělejme si iluze. Gustaw Herling-Grudziński, polský exilový spisovatel, Proglas č. 7/2000. Následky československého komunistického puče v únoru 1948 se pochopitelně nevyhnuly ani naší obci. Ždírecký kronikář Josef Bílek podává oficiálně vykládaný přehled událostí a politické situace na celostátní úrovni od posledních měsíců roku 1947 do památného února 1948: Rok 1948 možno několika slovy charakterisovati jako období, v němž byl dosavadní kurs dějin a vývoje našeho národa a státu změněn téměř o plných 180 stupňů. Události tohoto roku byly později velmi často a přiléhavě srovnávány s Velkou říjnovou revolucí 1917 v Sovětském svazu. /1 Již v posledních měsících roku 1947 vyhrotila se politická atmosféra v našem ústavodárném národním shromáždění a ve vládě tak, že v důležitých bodech jednání nebylo možno pro stálou oposici jednotlivých politických stran dostati se ku předu. Situace stávala se stále kritičtější, až došlo skutečně ke krisi. Ministři národně socialistické, lidové a slovenští luďáci odešli z vlády. Churavý president republiky Dr. Edvard Beneš po delším váhání demisi přijal a pověřil dosavadního ministerského předsedu Klementa Gottwalda utvořením nové vlády. /2 /3 Příslušníci polit. stran vystoupivších z vlády, pokud neprojevili souhlas se socializačním programem nové vlády K. Gottwalda nebo se v minulosti na věcích lidu provinili, byli zásahem akčních výborů svých mandátů zbaveni, vyřazeni z politického života a zbaveni vedoucích funkcí a na jejich místa zvoleni [?] zástupci lidu nezatížení minulostí, kteří souhlasili plně s intencemi vlády. Utvoření akčních výborů. Na příkaz Klementa Gottwalda byly všude ustaveny akční výbory, kterým byl uložen důležitý a těžký úkol v prvé řadě provésti soud [!] nad dosavadní činností všech zástupců lidu, dále pak vytvořiti zastupitelské orgány a správu věcí lidu z lidí smýšlení pokrokového, u nichž by více nebylo nebezpečí, že se záhy zpronevěří pracujícímu lidu a budou nakonec jednati proti jeho zájmům. [Všimněme si: „ustaveny“, nikoli zvoleny, „provésti soud“, „zástupci lidu“ – najmenovaní ovšem neznámo kým, „věc lidu“, „vytvořiti orgány“ ... je veta po demokracii, nastupuje totalita!] Směry a snahy starého kapitalistického světa byly nuceny vzdáti se před přesilou pracujícího lidu, před směry moderními, mladšími ... Na historickém sjezdu zástupců závodních rad v Praze v únoru bylo odhlasováno znárodnění podniků zaměstnávajících více než 50 zaměstnanců. Znárodněny byly též velkostatky s výměrou půdy nad 50 ha. To se týkalo mnoha závodů v našem okolí. Znárodněna byla tkalcovna Karel Jeníček a dostala nový název TOKO (továrna koberců). Parní pila akciové společnosti Lesna byla převedena v národní podnik České pily, družstvo pěstitelů zemáků Sativa začleněno v národní podnik Oseva, strojírna Jan Pujman v Novém Ransku byla znárodněna a dostala název Elektrosvit, při čemž přestali téměř vyrábět osvědčené mlátičky, strojírna Josef Janáček ve Starém Ransku začleněna k První brněnské stro1
- Chraň nás Bůh před ruskou revolucí. V té by byl vlastní život za půl kopejky a cizí už docela zadarmo. Puškin. 2 - Odnepaměti je známo, že nejjednodušší způsob jak se chopit moci je udělat chaos a pak zavést pořádek. 3 - Kdybys dědku v tom únoru / puškou picnul do Klémy / tak jsme tady měli dávno / už všichni ráj na zemi. Pepa Fousek: Babiččina pozdní výtka.
jírně Klementa Gottwalda v Brně-Králově Poli, /4 koželužna Aug. Skřivana dědic v Krucemburku dostala nový název Dekva, /5 továrna na gumové pružinky Vladimír Štill v Krucemburku začleněna do národního podniku Stap.
Pila – fotoreprodukce obrazu
Tkalcovna Karel Jeníček
Pila – LESNA Praha, a. s.
Pujmanova cihelna
Akční výbor ve Ždírci. Předseda Pravoslav Carda (člen KSČ), místopředseda Richard Starý (kovodělník, sociální demokrat, zeť „kulaka"), členové Valentin Mikulecký (živnostník klempíř, člen KSČ /6), Josef Smíšek z čp. 85 řečený „Voják“ (člen KSČ) a Jaroslav Benc (lidovec, syn „kulaka“). /7 4
- Prvním „dělnickým ředitelem“ ve znárodněné Janáčkově továrně na Starém Ransku byl jmenován Bohuslav Čepl ze Starého Ranska, pozdější přední ždírecký komunistický pohlavár. 5 - Krucemburská koželužna obdržela později čestný název „Závody Antonína Zápotockého“ – ZAZ. Váže se k tomu zkazka, jak v Krucemburku zastavil funkcionářský tatraplán a pasažéři se ptali procházejícího občana, kde je tady ZAZ. „Zas? To neznám“, odvětil onen bodrý muž. „Závody Antonína Zápotockého“, upřesňoval tazatel. – „Tak von měl Tonda fabriku? To jsem nevěděl!“ – „Ale né, my hledáme Binkovu koželužnu.“ – „Jo Binkovu koželužnu? To jste měli říct hned, já vám to rád ukážu.“ 6 - Když „strana“ pověřila klempíře Valentina Mikuleckého, aby se podílel na vystěhování rodiny Korejtkových z jejich „znárodněné“ tkalcovny, prohlásil, že „takovou prasečinu dělat nebude“ a „položil“ jim legitimaci. 7 - Kvůli tomuto odstavci v mém článku pro Naše noviny rozhodla v lednu 2003 redakční rada NN, posléze i rada města o tom, že ... část příspěvku, týkající se akčního výboru, by mohla způsobit újmu některým v článku uvedeným občanům. Jedná se o citace ze ždírecké kroniky, jejich výběr v příspěvku je však koncipován podle názoru rady tak, že sleduje politický cíl ... Z mojí odpovědi: „Jestli tím sleduji politické cíle? To mohu potvrdit. Sleduji těmito články hlavní cíl, a to je varování před komunismem, který se, navzdory zákonu o době nesvobody, znovu dere k moci. Viz například výsledky voleb v naší obci ...“ Divný národ tihle Češi / i když je pes pokouše / sotva se jim rány zhojí / znovu volí komouše. Pepa Fousek: Nepoučitelní.
Očista MNV. Akční výbor utvořený podle daných směrnic provedl reorganisaci MNV. Na místo dosavadního dlouholetého starosty a předsedy zvolen [?] dne 26. dubna 1948 jednohlasně [!] dosavadní tajemník a místopředseda Pravoslav Carda za KSČ, místopředsedou za SD [sociální demokracie] Richard Starý, členy MNV zvoleni Lad. Pospíšil, Eduard Pátek, Matylda Růžičková, Jaromír Kopp, Miloslav Janáček [!], František Nepovím, Jaroslav Zvolánek [!], František Wasserbauer, Josef Charvát, František Černý, František Novotný, Alfons Ondráček, František Dočekal. [V pozadí všech těchto změn i dalších „revolučních“ opatření stáli ovšem i jiní ždírečtí zde nejmenovaní výtečníci, mezi jinými například Bohuslav Čepl, Rudolf Janáček, Osvald Zdražil, Karel Starý, Jindřich Jirásek, František Culek, Richard Matějíček a další a další.]
František Novotný starosta a předseda MNV 1938-48
Pravoslav Carda předseda MNV 1948-52
Současně byly ustaveny různé komise, které byly očištěny od nepřátel lidu: z finanční komise byli vyřazeni František Fidler (kulak) a Josef Němec (živnostník) a za ně zvoleni František Černý a František Dočekal. Do rady za odcházejícího Antonína Fialu zvolen Alfons Ondráček. Školní rada doplněna za vystoupivší Pravoslava Cardu a Františka Fidlera Eduardem Pátkem a Františkem Wasserbauerem. Zemědělská komise za Pravoslava Pelikána doplněna Františkem Nepovímem. Hlavní starostí MNV byla stále výstavba vodovodu, proto jiné akce zůstaly pouze v plánech. Počítalo se například se stavbou 54 bytů, nového obecního domu, sokolovny a kina a byl zadán projekt kanalizace. Kromě toho se stále prováděl poválečný úklid, zvláště odklízení trosek a zavážení kráterů po bombách. V rámci poválečné stavební obnovy bylo od konce války postaveno postupně dvanáct nových domů: František Mikan čp. 10, František Růžička čp. 11, Antonín Fiala čp. 21, Ludmila Němcová čp. 27, Valentin Mikulecký čp. 28, Růžena Nováková čp. 38, Osvald Zdražil čp. 48, František Poula čp. 65, Pravoslav Carda čp. 88, Ladislav Mísař čp. 90, Josef Chvátal čp. 101 a František Culek čp. 126. Podnikatel František Procházka vybudoval za konzumem novou dílnu na výrobu síťovaných záclon. (Nedlouho poté byla mu ovšem
„znárodněna“, neboli ukradena.) Také v národním podniku TOKO se připravovalo rozsáhlé rozšíření. V sousedním Krucemburku pokračovala příprava na výstavbu nové školy ze sdružených prostředků. Příspěvek Ždírce měl činit 941 tisíc Kčs.
Procházkova tkalcovna – přední část Není divu, že pro samé brigády, prověrky a schůze ... kulturní činnost byla ještě slabší než v roce předchozím. Jediným veřejným kulturním podnikem byl pouze letní karneval na hřišti. Ždírecká kronika zmiňuje v roce 1948 ještě rezignaci prezidenta Dr. Edvarda Beneše a zvolení Klementa Gottwalda prvním dělnickým prezidentem. V září pak Benešovo úmrtí. V Praze byl v letních měsících uspořádán XII. všesokolský slet, poslední na dlouhých více než čtyřicet let. Není tu bohužel zaznamenána další důležitá celostátní změna, a to školská reforma ministra Zdeňka Nejedlého, tohoto vůdce komunistických ideologů, který po svém předmnichovském období „masarykismu“ uznával teď pouze vzory sovětské. Touto reformou se mj. rušila osmiletá gymnázia a zaváděla takzvaná jednotná škola. Vycházelo se přitom z třídního principu, že všechny děti musejí mít stejné podmínky pro vzdělání, naopak děti z dělnických rodin musejí mít podmínky ještě lepší než děti z rodin úřednických, živnostenských, nebo nedej pánbůh kulackých, buržoazních a vůbec vykořisťovatelských. Že se přitom budou protežovat děti komunistických funkcionářů, lampasáků, estébáků a dalších prominentů, bylo samozřejmé, o tom se ale nemluvilo. Šlo o zrušení celé nižší střední školy a místo ní byl zřízen útvar totožný s dřívější měšťankou, kterému se říkalo „střední škola“. Tam šly z obecné školy šmahem všechny děti. Bylo to provedeno přesně podle sovětského vzoru. /8 Po střední škole dělila se pak výuka na učební a studijní obory. Kdo chtěl dál studovat skládal zkoušky do gymnázií nebo středních odborných škol, ostatní šli buď do „pracovního procesu“, nebo do učení. Obecná škola, přejmenovaná na „národní“, měla namísto dřívějších pěti pouze čtyři třídy. To proto, aby děti mohly nastoupit do práce o rok dříve. Nenasytný Velký Bratr potřeboval stále více novodobých otroků. /9 8 9
- Z té doby se také traduje, že ...všichni Rusové jsou středoškoláci – protože chodili do školy jenom ve středu. - Komunisté přišli s tím, že se národ bude uniformovat již ve škole, aby byl lépe sjednocen. A že to bude ideální „lidově" demokratické řešení, uskuteční-li se jednotná škola tak, aby se vší mládeži do 15 let dostalo stejného, patřičně znivelizovaného vzdělání. Rudolf Mertlík: O reformě školské rozhodnou továrny? Obzory č. 35/1947. - Zažil jsem řadu školských reforem. Většinou byly provázeny rozpaky rodičů, polemikou za strany učitelů a lhostejností žactva. Pokud mohu soudit, ministerstvo školství je v naší zemi nejobávanější institucí hned po ministerstvech vnitra a financí. Čas od času ho využívá cílevědomá mocenská skupina, která pak
V roce 1948 začínal také řádit „americký brouk“ – mandelinka bramborová. Školní kronika zaznamenává: Z příkazu M.N.V. prohlédnuta pole bramborová a hledána mandelinka po 3 dny. Výsledek záporný.
Leporelo pro děti z roku 1950 od režimního malíře a spisovatele Ondřeje Sekory
Budování socialismu Charakteristikou roku 1949 podle našeho kronikáře bylo úspěšné splnění dvouletého plánu 1947-48 /10 a vypracování první pětiletky: Jestliže ve dvouletce měli jsme se oprostiti od neblahých vlivů války a dosáhnouti úrovně roku 1937, bylo jako hlavní cíl 5LP vytýčeno budování a modernisování těžkého průmyslu jako základu všeho hospodářského podnikání. Všechna ostatní odvětví musela se svými požadavky podříditi požadavkům těžkého průmyslu. Veškeré stavby bytů byly jako méně důležité vyřazeny a odloženy na dobu pozdější. To pocítil zvláště Ždírec ... Přidělené stavební parcely nedočkaly se tak svého využití. V roce 1949 byl nákladem 180 tisíc Kčs zřízen místní rozhlas, takže obecní strážník – „policajt“ Josef Vomela mohl odejít na zasloužený odpočinek. U Mísařovy správkárny na Pikulce byl postaven nový transformátor. Obec chtěla také postavit novou obecní mostní váhu za zničenou při náletu, akce však nebyla zařazena do plánu.
bezohledně prosazuje své aktuální nápady: jednotné školství, množinovou úchylku a tak podobně. Proč lidé, kteří tolik touží sekýrovat, nejdou raději k policajtům? Pavel Švanda: Paměť esejisty, 2006. - „Uvědomme si, že každý jeden z nás jsme malé zrnko písku ve složitém soukolí socialismu." Zdeněk Nejedlý. - Všem študákům běda, běda, dokud vládne rudej děda! Studentský majáles, Praha 1946. - Dobová anekdota: Rozdíl mezi mladým a starým volem? – Mladej vůl je jedlej, starej vůl je Nejedlej. 10 - Z pedagogického průvodce penzistům, 1946: Vzhůru bábo, vzhůru dědku! I ty bojuj za dvouletku!
Vomelova chaloupka čp. 9 Policajt Vomela K 1. červenci přemístěna byla do Ždírce četnická stanice, nyní velitelství Sboru národní bezpečnosti. Umístěna byla v bývalé Homolkově vile. K témuž datu zrušeny stanice ve Vojnově Městci, Krucemburku, Havlíčkově Borové, Horním Studenci a Chlumě ... V tomto roce zmizely ze Ždírce dvě rázovité postavy Pavel a Frantina – Pavel Ondráček a Františka Rothanzlová. V rámci péče státu o chudé, nemocné a přestárlé [!] byli umístěni v ústavu ve Ždírci u Polné. Obci ubylo tím na starostech ...
Obecní žebrák Pavel Ondráček Budování socialismu. Po loňském únorovém převratu nastoupená cesta k socialismu nabyla v letošním roce jasné, určité formy a získala pevný, nezměnitelný směr. Vyplnění krásného a jasného hesla „odstraniti vykořisťování člověka člověkem" /11 mělo nutně za následek dalekosáhlá opatření a pronikavé zásahy do celé struktury našeho života. Celý náš hospodářský život, a zvláště pak život vesnický, založen byl na starém základě kapitalistickém. Jeho převedení na základ socialistický, kde přestal býti 11
- Zde dlužno připomenout dobový úryvek z projevu komunistického agitátora: „Za kapitalismu existovalo vykořisťování člověka člověkem. Za socialismu tomu bude právě naopak.“
člověk člověku vlkem [??], není věcí snadnou ... Bylo třeba nahraditi slovo „můj" slovem „náš" ... Plnění vytýčeného hesla stalo se řídící linií ve všem dění od budování těžkého průmyslu až po vykrmování domácího králíka či pletení rukavic ... Vznikl statut národního pojištění, uvedeny v život okresní národní pojišťovny a zlikvidovány jednotlivé zájmové pojišťovny nemocenské a pensijní [a přitom vykradeny jejich bohaté pojistné fondy vytvořené pojištěnci za kapitalismu]. Došlo k soustředění a sloučení peněžních ústavů. Z Československé pošty a Československých státních drah vytvořeny [ztrátové] národní podniky řízené týmiž zásadami jako národní podniky jiné. /12 Obchody a živnosti - zapojení. Soukromníkům bylo odňato právo obchodovati na vlastní účet. To vedlo ke združstevnění obchodů nebo k zapojení jích do podniků národních. Později vedlo to k zapojování živností a řemesel výrobních buď do forem družstevních, komunálních nebo do národních podniků. Všechny obchody, hostinské, pekařské, řeznické, cukrářské a jiné živnosti na okrese zapojily se do družstva Pokrok nebo skončily svůj život spojený s kapitalismem. Z mnohých soukromých podnikatelů ve Ždírci stali se zaměstnanci podniků s pevným měsíčním platem ... Ke konci roku znárodněna autodoprava Leopolda Bořila. Provozoval s otcem osobní dopravu na lince Borová-Ždírec-Žďár 25 roků. Majitel přešel i se šoférem do služeb ČSAD.
Antonín Bořil se svým autobusem před nádražím (asi 1932) Činnost KSČ. Během roku 1949 bylo vykonáno různými spolky a stranou KSČ, která vytvořením nové obrozené národní fronty po únoru 1948 převzala vedení politiky ve státě, tolik schůzí a přednášek, jako nikdy předtím ... Kdo chtěl, mohl se téměř denně nějaké schůze zúčastniti ... [Takovou vymoženost lidé v kapitalismu určitě nemají!] Krucemburk = Křížová. V rámci akce počešťování názvů obcí podal kdosi [pro jistotu kronikář nejmenuje] z Krucemburku návrh na přejmenování městečka podle Křížového vrchu. K přejmenování došlo 2. října 1949, kdy bylo uveřejněno. Rázem zvedla se v Krucemburku, který se tak jmenoval snad více než 700 let, silná vlna odpo-
12
- Z Murphyho zákonů pro českou politiku: 1. Kapitalismus je způsob, jak vydělávat peníze 2. Socialismus je způsob, jak rozdávat peníze cizích 3. Komunismus je způsob, jak nemít žádné peníze 4. Kapitalismus je konečné stadium budování socialismu 5. Poslední fází je budování „sociálního státu blahobytu“ a zchudnutí všech
ru, že ihned sepsána protestní petice na ministerstvo vnitra, kterou ochotně podepsali snad všichni občané. Než jméno Křížová bylo tu a úřady byly nuceny ho používat ... /13 Ždírec nad Doubravkou. Ježto v Čechách je Ždírců několik, bylo na schůzi MNV usneseno požádati o přídomek „nad Doubravkou", kterýžto název používal sportovní klub ždírecký již řadu let. – Bohužel, jak je uvedeno v 1. části této historie, obci byl později proti vůli občanů nadekretován přídomek „nad Doubravou“. Počasí v roce 1949 bylo velmi nepříznivé. Mráz 20. června spálil brambory a ječmen, pak nastalo chladné léto, dne 20. června prudká bouře s krupobitím. Kroupy velikosti vlašského ořechu. Ozimé žito a pšenice zničeny na 100 %. Utrpěly též ovocné stromy. Při prvním podzimním mrazu 20. srpna zmrzly brambory znovu. [„Mráz přichází z Kremlu.“] Kulturní činnost toho roku byla v obci velmi slabá, slabší než vloni. Snad přílišným schůzováním bylo zaviněno, že na další kulturní činnost nezbyl čas ani chuť. [!] Jednu důležitou událost ovšem ždírecká kronika ponechává bez povšimnutí, a to stavbu socialismu prvořadé důležitosti: velkovýkrmnu prasat ve Smiřicích, tzv. Gigant pro třicet tisíc prasat. Na její stavbě se povinně vystřídaly brigády ze všech podniků a organizací. Na podzim roku 1949 dokonce i brigáda učitelů ždírecké školy s paní řídící Zdeňkou Krajinovou, jak je zaznamenáno v protokolech ždírecké školy. Kdo pamatuje tuto subtilní starší dámu, neumí si ji snad ani představit při betonování na stavbě prasečáku. Gigant byl s velkou slávou stavěn, s poněkud menší slávou otevřen proti původnímu záměru pouze ve třetinové kapacitě a zcela bez oslav a v tichosti byl zde chov prasat po několika letech zrušen. Na betonových podlahách se prasatům pranic nelíbilo a hynula a hynula. Stavba byla navíc založena v zátopové oblasti řeky Labe a prasata, jak známo, plavou sice dobře, ale nerada. Jan Zábrana: Mladá léta (úryvek) Zkřehlí vepři v betonových gigantech. / K nebi šlehající dikobrazí šleh. „Neber mi srdce, srdce... to mi nech...“ A zatýkání všech. A zatýkání všech.
Brigádníci na stavbě prasečáku Gigant Smiřice (1949) 13
- Přejmenování Krucemburku na „Křížovou“ inicioval krucemburský tajemník MNV a pološílený straník Bohumil Laur (*1910, řečený „Pacička“. Za války na rozdíl od ostatních občanů, kteří se raději vyhnuli, vždy úslužně zdravil vedoucího Jagdkommanda vraha gestapáka Rippera). Petice a žádost o ponechání starého názvu byly zadrženy na ONV v Chotěboři a na ministerstvo poslány až když prošel termín k odvolání.
Část 07 Padesátá léta. Dnes už téměř nikomu nic neříkající klišé. Co se však za tím skrývá tragiky, lidské ubohosti, krutosti, zloby a lidského utrpení! Proč zmiňovat toto období v souvislosti s historií naší obce? Protože ani Ždírec nebyl nějakou vyvolenou enklávou svobody, normálních lidských vztahů, blahobytu a hospodářské konjunktury. I my jsme tu žili uboze – v porovnání s tím, jak jsme si mohli pět let po válce žít. I my jsme byli nesvobodní a denně vystaveni komunistické zvůli. Nesměli jsme nic, ani projevit svůj názor. Komunistická sedlina a její horliví pohůnci číhali na každé slovo na každém rohu, na každém pracovišti,. za sloupem v každé hospodě. I v té ždírecké. Pokud jsme mlčeli a byli poslušní, snad jsme si zrůdnost situace ani neuvědomovali. Byli jsme v podobné situaci, jakou popisuje Julius Fučík v prvních – ještě nepříliš bedlivě cenzurovaných – vydáních své Reportáže psané na oprátce z gestapácké mučírny v Petschkově paláci: jako králíci, kteří spokojeně chroupají svoji mrkev a netuší, že každou chvíli může přijít člověk a vytáhnout si kteréhokoli z nich pro svou pečínku. Minulý režim napáchal na našem hospodářství škody, které jsou větší než kdyby zde byla každý rok živelní pohroma, nebo kdybychom prohráli válku. V roce 1950 bylo u nás 2 510 000 drobných a středních rolníků, 470 tisíc řemeslníků a živnostníků a 308 tisíc tzv. kapitalistů. Všichni byli rozkulačeni a vyvlastněni. Jejich majetek byl uloupen, rozkraden a zdevastován. Mnozí byli pronásledováni, zavíráni, násilně stěhováni. Podle Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) bylo z politických důvodů odsouzeno 205 486 osob k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, 248 lidí popraveno, asi 4 500 jich zemřelo ve vězení, 327 zahynulo při pokusu o překročení státní hranice a 170 938 emigrovalo. Když dnes hovoříme o zrůdnosti padesátých let a vypovídáme o lidech, kteří byli v padesátých letech popraveni nebo vězněni v lágrech, zapomínáme často, že ta perzekuce šla dál, že postihla celé rodiny a že prostřednictvím jejich dětí prosakuje až do současnosti. I my ve Ždírci jsme přispěli svým dílem do té komunistické mlýnice. Zvláště jmenujme našeho bývalého spoluobčana Jendu Horníčka. Mladého inteligentního slušného člověka, důstojníka, letce. Chtěl létat. Nic víc. Útěk na Západ, poté co ho vyhodili z leteckého učiliště, se nezdařil. Zbolševizovaná československá justice mu za to vyměřila trest smrti, „zmírněný“ posléze na třicet let těžkého žaláře! Vrátil se z Jáchymova s podlomeným zdravím po třinácti letech věznění a zemřel předčasně ve svých osmapadesáti letech. Nebo schopný podnikatel František Vavroušek. Nejprve musel při vzniku „Slovenského štátu“ zanechat v Nitře, kde působil jako letecký mechanik, veškerý majetek včetně nového rodinného domu. Ve Ždírci, kde podnikal jako osobní autodopravce, měl v úmyslu vybudovat benzinovou čerpací stanici. Zakoupil k tomu účelu dvě parcely při jeníkovské silnici. Přišel ovšem jak o firmu, tak o auto (které si pak za babku koupil jakýsi esenbák) a nakonec ve vězení přišel i o život! Nemohl se smířit s tím, že ve Ždírci veřejně působí bývalí kolaboranti a fašisté, nyní komunisté, a když nepomohla slovní kritika, rozesílal anonymní dopisy. Podle výroku tribunálu chotěbořského lidového soudu, jehož přelíčení se pro odstrašení veřejnosti potupně konalo v nabi-
tém ždíreckém sále u Lázničků, a kam byl pan Vavroušek přivezen spoutaný a se zavázanýma očima jako nebezpečný zločinec, pobuřoval. /14 U „soudu“ byl po předcházejících výsleších přinucen doznat i činy, jichž se vůbec nedopustil. /15 Po vynesení rozsudku vězněn v Pardubicích, kde mu byl do cely nasazen konfident. Poté byl za trest převezen do věznice Ilava na Slovensku, kde z plného zdraví před přemístěním (příbuzní ho v Pardubicích navštěvovali), umírá za nevyjasněných okolností 24. prosince 1958. Podle vězeňského úmrtního listu bylo bezprostřední příčinou smrti „selhání jater“. Dcery Františka Vavrouška Milada Horychová-Vavroušková a Jarmila Jušková-Vavroušková, kterým bylo povoleno identifikovat otcovy tělesné ostatky ve věznici v Ilavě, uváděly, že otec byl k nepoznání zubožen a zřejmě utýrán slovenskými bachaři. Podobně dopadl další podnikatel František Procházka. Ten ve Ždírci po válce vybudoval tkalcovnu na výrobu síťovaných záclon, o kterou téměř vzápětí při znárodňování přišel, a protože v rodné radostínské hospodě prohlásil, že v Radostně se JZD nikdy nezaloží, byl odsouzen za pobuřování k jednomu roku odnětí svobody. Po odpykání trestu byl ještě povolán k dvouleté vojenské službě u PTP, kde kopal kanály v Popradu na Slovensku. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech! Doma zůstala manželka se šesti nezaopatřenými dětmi. Péči komunistických kriminálů poznali i textilní podnikatel Václav Korejtko a ředitel chotěbořské záložny Josef Ondráček. Všem odsouzeným komunisti zabavili majetek. To bylo při každém politickém procesu samozřejmostí. Navíc byli zbaveni i čestných občanských práv a nesměli k volbám. To je zřejmě tížilo ze všeho nejméně. 14
- Dodatek k anonymním dopisům Františka Vavrouška: poukazoval na to, že ve Ždírci jsou ve funkcích bývalí kolaboranti a fašisté (Rudolf Janáček, Osvald Zdražil a další – viz dále rozsudek). O lecčems také svědčí vytrhané listy z knihy školních protokolů se záznamy z posledních válečných let. Kdo jiný mohl mít k nim přístup než noví funkcionáři MNV? 15 - Doplnění k osudům ždíreckého autodopravce Františka Vavrouška: 22.10.1957 – Usnesení Lidového soudu v Chotěboři (předseda senátu JUDr. František Mejstřík) o zajištění veškerého majetku obviněného Františka Vavrouška, neboť lze vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu očekávati (!) uložení trestu propadnutí jmění. 29.4.1958 – Potvrzuji příjem 1 vrtačky elektr. Lekov starší a 1 ks vydělané kůže. Rada MNV Ždírec n.D., podpis: Jan Poříz. 20.7.1958 – Rada MNV potvrzuje, že pí Vavroušková Aloisie vydala zabavený osobní automobil Tatra 52 s. Rajmovi [Rajnovi?], neboť jmenovaný splnil kupní podmínky. 31.10.1957 – Rozsudek Lidového soudu v Chotěboři po provedeném hlavním líčení ve Ždírci n. D. v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Mejstříka a soudců z lidu Františka Půlpána a Jaroslava Kočího proti obžalovanému Františku Vavrouškovi pro trestné činy útoku proti skupinám obyvatelů a pobuřování ... František Vavroušek je vinen, že v době od 10.12.1949 do 19.2.1957 ve Ždírci n.D. proti občanům J. Holasovi, R. Průšovi, manželům Zdražilovým, R. Matějíčkovi, J. Jiráskovi, J. Sklenářovi [švagr tajemníka MNV Jana Poříze. Poříz podle vzpomínek Vavrouškových dětí také celý případ udal na bezpečnosti], B. Čeplovi a R. Janáčkovi – občanům, o kterých věděl, že se aktivně podílejí na socialistické výstavbě našeho státu – napsal a odeslal anonymní dopisy, ve kterých jim pro jejich činnost vyhrožoval újmou na zdraví a životě. V týchž dopisech, jakož i v dalším anonymním dopisu zaslaném čs. rozhlasu v Praze pak napadal naše státní a společenské zřízení a zejména pak výstavbu JZD ... Tím spáchal trestný čin útoku proti skupinám obyvatelů a trestný čin pobuřování proti republice a odsuzuje se k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky, ke ztrátě čestných práv občanských na dobu pět let po odpykání trestu a k propadnutí celého majetku ve prospěch státu. Soud vyslovuje zákaz pobytu v okrese Chotěboř na dobu pět let po výkonu trestu. 12.12.1957 – Usnesení Lidového soudu v Chotěboři: Odsouzený František Vavroušek jest povinen na0hraditi čs. státu náklady spojené s výkonem vazby v trvání od 19. srpna 1957 do 4. prosince 1957 ... pod exekucí.
Nezapomínejme ani na děti „protisocialisticky“ smýšlejících rodičů, kterým byl poničen život tím, že jim na zásah místních mocipánů nebylo dovoleno studovat. (Já a moje sestra k nim také patříme.) Společný jmenovatel všech těchto případů? Byli to čestní, schopní, podnikaví lidé a jejich největším proviněním bylo, že nesouhlasili s komunistickým režimem. Ten postupoval přesně podle instrukcí sovětského KGB z roku 1947, jehož tajná kopie byla objevena ve varšavské kanceláři bývalého polského prezidenta Boleslawa Bieruta. Nařizuje se v ní mimo jiné: Dbát, aby političtí protivníci byli zatýkáni. Rozpracovat protivníky, kteří se u domorodců [sic!] těší autoritě.
Jan Horníček, letec (1947)
Manželé Vavrouškovi, 1946
František Procházka s rodinou (1952)
František Vavroušek, 1955
Pokud se dnes zeptáme lidí, kteří na vlastní kůži poznali nacistická vězení nebo koncentrák a po válce komunistické mučírny, zda lze obě ideologie srovnávat, odpoví
bez váhání: obě jsou děsivým zlem. Nacisté ale byli okupanti, kdežto komunisté byli naši lidé a trápili a zákeřně zneškodňovali lidi jenom proto, že byli jiného politického a náboženského smýšlení. Němci měli ještě snahu vyšetřovat a řídili se alespoň svými zákony, kdežto estébáci naše lidi rovnou likvidovali. A to nejen fyzicky, ale i duševně. Nacisté prokazatelně zavraždili 6 milionů Židů. Oběti druhé světové války se odhadují okolo padesáti milionů. Ale oběti všech komunistických režimů nelze ani spočítat a odhady historiků kolísají od 38 do 247 milionů zavražděných!! (R. J. Rummel, V. V. Erlichman.) Umí si někdo představit milion lidí? Kdyby stáli po půl metru za sebou, byl by to zástup dlouhý 500 kilometrů. Tedy přes celou naši republiku. Od Hranic u Aše až po Jablunkov. A takových zástupů živých lidí povraždili ti, kteří se řídili komunistickým učením, přinejmenším osmatřicet! Přitom ještě stihli vraždit se sami mezi sebou. Revoluce požírá své děti. Teror Francouzské revoluce se svými směšnými několika tisíci gilotinovaných bledne ve srovnání s bolševíky! Praotec komunismu Karel Marx odpočívá na exkluzivním hřbitově, který je v bezvadném stavu. O Marxův hrob je vzorně pečováno, dvě ženy denně leští jeho bustu. Jde o hřbitov Highgate, vstupné jedna libra. Muž, který kdysi napsal, že „soukromému vlastnictví zvoní hrana“, měl po své smrti štěstí. Hřbitov, na němž odpočívá, je totiž v soukromém vlastnictví. Jiný velký muž, Adam Smith, leží na hřbitově blízko Edinburghu. Hřbitov je zanedbán, hrob velkého myslitele zarostlý. Advokát kapitalismu, jenž považoval soukromé vlastnictví za základ ekonomické prosperity, neměl po smrti štěstí jako Marx. Odpočívá totiž na obecním hřbitově ... Náš ždírecký kronikář Josef Bílek to neměl se svými zápisy vůbec lehké. Byl si vědom, že kronika bude přísně cenzurována a případný „překlep“ by pro něho, případně i pro jeho rodinu, mohl mít osudové následky. Musel proto dění v obci i ve státě zaznamenávat v intencích a novinovým slovníkem tehdejšího režimu, a přitom občas nenápadně utrousit vlastní kritický názor. Sledujte proto jeho záznamy bedlivě. V roce 1950, druhém roce pětiletky, bylo podle kroniky ... pokračováno snad ještě živějším tempem v socialisaci našeho života. Zdejší menší textilní výrobci zapojovali se jeden po druhém do národních podniků, hlavně do Plyšanu, později někteří též do Drutexu. Živnostníci dávali svoje živnosti do podniků větších. Tak zavřeli svoji živnost pokrývač František Vomela a klempíř Valentin Mikulecký a oba přešli ke stavebním závodům v Chotěboři. Znárodněna byla i výroba síťovaného zboží Františka Procházky. Do nového komunálního podniku v Křížové přešel holič Jindřich Jirásek. V důsledku politických a hospodářských změn neměla již obec vlastní příjmy a o veškeré prostředky musela poníženě prosit u nadřízených orgánů. Proto se marně dožadovala výstavby tolik potřebných bytů. Do plánu se toho roku nedostala ani obecní váha a překlenutí potoka na kanále. Kronika však zaznamenává jiné velké stavby, jako výstavbu strategicky důležitého skladu Benzinolu u nádraží a dálkového vedení elektřiny z Čech na Moravu (pro žďárské železárny) ... Ve Městě Žďáře bylo započato se stavbou obrovských železáren, které zaměstnají v budoucnu mnoho tisíc dělníků. /16 ... 16
- Železárny ve Žďáře nad Sázavou. Na jejich stavbu byla rázem zlikvidována celá strusková halda po staroraneckých železárnách, která dlouhá léta sloužila obcím a lidem z okolí jako výborný materiál k opravě silnic a cest a jako vynikající plnivo do betonu. Železárny v místě, kde není ani železo, ani koks a uhlí, ani plyn, ani elektrická energie, ani pracovníci. Vše se dováží a staví se nová sídliště a rekreační zařízení v panenské přírodě Žďárských vrchů. Výroba těžkých strojů – lisů a válcovacích tratí, hlavně ale v sejfech připravený tajný program pro výrobu tanků. Vše převážně pro potřeby nenasytného sovětského bratra.
Na stavbu Benzinolu bylo použito materiálu připraveného pro stavbu tkalcovny Plyšanu, od které bylo definitivně upuštěno. V cihelně Rudolfa Pujmana v Novém Ransku, která nebyla po válce již uvedena do provozu, zřízena byla státní traktorová stanice jako pobočný závod STS v Malči. Meze se nekladly brigádnické iniciativě občanů, kteří v tomto roce v rámci budovatelské soutěže obcí odpracovali celkem 3 500 hodin. Pracovalo se ve všední dny i v neděli a výzva místního rozhlasu „Lopaty a krumpáče s sebou!“ stala se příslovečnou a byla tehdy jedním z nejčastějších hlášení. Do plánu závazků pro tento rok bylo zařazeno dosázení Kopaniny, obdělání pozemků pod Plyšanem určených původně pro rozšíření závodu, nový most přes potok u hasičské zbrojnice, zřízení pomníku obětem války, úprava přechodu přes Doubravku a nejrůznější úpravy terénu a cest. Kronika také zaznamenává, že ...združstevněním a znárodněním přišel Ždírec o prodejnu textilu. Ždírečtí žádali o povolení prodejny textilu a masa, nebylo jim však vyhověno. – Praktická ukázka výhod systému „vědeckého“ plánování. Na rok 1950 předepsána o 75 % vyšší dodávka mléka. Celkem 117 tisíc litrů na 102 krav ... Pro usměrnění celého národního hospodářství byl zaveden jednotný hospodářský rok. Délka hospodářských měsíců byla upravena tak, že vždy první dva měsíce čtvrtletí měly 4 týdny a třetí měsíc 5 týdnů. Významnou událostí roku byly „volby" do Národního shromáždění a národních výborů. Ty představovaly první ukázku, jak se bude napříště volit. Voličům byla předložena tzv. „Jednotná kandidátka Národní fronty", na které byli vyjmenováni vybraní kandidáti se zastoupením čtyř politických stran podle dohodnutého klíče. To znamenalo, že komunistická strana jako vedoucí síla měla přednost a na kandidátkách více jak polovinu míst. Pro voliče, kteří by si s vládním programem případně dovolili nesouhlasit, byl k dispozici ještě tzv. „bílý lístek“. Pokud by ovšem někdo na tento lístek cokoli připsal, považovalo se to za neplatný hlas. /17 Volby prošly klidně bez jakékoliv agitace politických stran ... konstatuje kronikář. Volby ve Ždírci tak dopadly podle očekávání, když se k volebním urnám dne 30. května. dostavilo ze 439 zapsaných voličů plných 394 a odevzdali 285 hlasů pro vládní kandidátku, 67 bílých lístků a 42 lístků bylo neplatných. Po volbách pak byl 30. června ustaven reorganisovaný pětatřicetičlenný místní národní výbor s osmi odbornými komisemi. – (Co Čech, to funkcionář! Ale také spolupachatel, zavázaný navíc režimu svojí funkcí a odpovědností.) Předsedou MNV opět zvolen Pravoslav Carda, místopředsedou František Dočekal. /18 Novinkou bylo zahájení činnosti matričního úřadu a oddávací kanceláře v obecním domě na místě knihovny, která byla přemístěna do školy. Prvním sňatkem byla zde 21. ledna 1950 svatba Josefa Uchytila (tč. na vojně, později příslušník StB) a Věry Staré ze Sobíňova. /19 Kronika obce zdůrazňuje, že ...oddávání je úplně bezplatné a snoubencům je ponecháno na vůli, zda chtějí mít ještě církevní oddavky. Prvními oddávajícími ceremoniáři byli ustanoveni předseda MNV Pravoslav Carda a přednosta poštovního úřadu Čeněk Dvořák. Jako první narozený (to už se nijak ovlivnit nedalo) 17
- Jak řekl ruský filozof Nikolaj Berďajev: „Demokracie a socialismus jsou neslučitelné věci. Bolševikům je jejich ideologie příliš drahá na to, aby o ní nechali rozhodovat nějakým pitomým hlasováním.“ 18 - Dobové anekdoty k odlehčení: - Kde leží Československo? Tábor socialismu, první barák vlevo. - „Všude samej Lenin. Vy ten SSSR ale musíte mnít rádi!?“ – „Jo, jo. Musíme ...“ - Volené orgány jsou u nás řízeny orgány jmenovanými, a ty orgány spřátelenými. 19 - Tento první zvlášť vybraný a politicky prověřený pár byl hojně obdarován finančními dary od ONV a MNV.
byl ve ždírecké civilní obecní matrice zapsán Bedřich Janda, syn železničáře, který se narodil 10. února 1950. Hned druhý den však bohužel zemřel a je tudíž i prvním zemřelým zapsaným ve ždírecké matrice. – Osudové předznamenání nové doby! V září 1950 byla úředně zveřejněna změna názvu obce ... K odlišení od ostatních Ždírců byl jí přidán přídomek „nad Doubravou". Návrh zněl sice "nad Doubravkou" podle protékající říčky Doubravky, avšak snad chybou či neznalostí v Praze bylo vynecháno písmeno "k". Vždyť Doubrava je určitě něco jiného než Doubravka a zdejší lesy není možno zcela dobře nazývati doubravami. Než stalo se. Jednu důležitou událost ždírecká pamětní kniha ale nezaznamenala. Tou je založení pionýrské organizace. Školní kronika to ve školním roce 1950/51 neopomněla: Jelikož škola je vícetřídní byla založená pionýrská skupina ... A v závěru zápisu z následujícího školního roku paní řídící Zdeňka Krajinová skromně uvádí: Nábor žáků pionýrů byl splněn. Od nynějška tedy už žádní junáci nebo sokolové. Pionýři! Také charakter školních oslav se postupně měnil. V roce 1949 se 28. říjen ještě žactvu připomínal jako státní svátek vzniku republiky Československé, v roce 1950 se ten den pro jistotu vůbec nepřipomíná, protože o jeho oficiálním pojmenování nebylo zatím úplně jasno, ale od roku 1951 už se 28. října oslavuje pouze Den znárodnění. /20 Ke změně došlo i u bývalého Svátku matek o druhé květnové neděli. Ten se ve škole naposledy slavil v roce 1946. Pak následovalo několik let rozpaků, když v květnu se slavil pouze První máj a Den osvobození, až v roce 1953 přišly maminky opět ke slovu, tentokrát však už ve formě Mezinárodního dne žen. Pro úplnost dodejme, že Svaz Československo-sovětského přátelství vyvíjel ve Ždírci činnost už v roce 1949, protože školní kronika zaznamenává: Na žádost M.N.V. byla dne 2. listopadu 1949 konána slavnostní schůze čsl.sovětského přátelství u Lázničků za účasti dětí, které přednesly sborové recitace, budov. písně. Proslov ředitelka školy. Popis roku 1951 zahajuje kronikář postesknutím: Obvyklá silvestrovská zábava spojující rok končící s rokem nastávajícím se letošního roku výjimečně nekonala. Snad to byl důsledek přesycenosti života schůzemi ... Později se ale přece jen konaly dva plesy – dělnický a hasičský. Významnou změnou bylo ustavení krajského zřízení a změny ve zřízení okresním, kdy byly vytyčovány hranice krajů a jejich kompetence, měněny hranice okresů, případně zřizovány okresy nové, či rušeny některé staré. Chotěbořský okres tehdy přišel o Vojnův Městec, který byl přičleněn ke Žďáru. Ze všeho starého nezůstal opravdu „kámen na kameni“. /21 Brigády: Na schůzi občanstva dne 31. ledna projednáván závazek 3.800 hodin na 12 úkolech. Hlavním je dokončení pomníku obětem války a zřízení parčíku, postavení mostku u rybníčka k Fidlerovým, postavení lávky ke Starému Ransku atd. Práce na pomníku pokračovaly brigádami v dubnu, aby mohl být odhalen ve výroční den 9. května. Květiny a stromky objednány v Žehušicích. V průběhu dalších měsíců byl postaven plot a z Hlinska dovezen jednoduchý žulový pomník. Usneseno pro20
- Dekret o znárodnění podepsal prezident Beneš ve skutečnosti 24. října 1945. Komunisti manipulovali se vším, tedy i s časem. Učilo se také, že o vznik Československa se zasloužila bolševická Velká říjnová socialistická revoluce, která jej inspirovala. 28. října 1918 jsme se však stali státem orientovaným na Západ. Proto mělo být toto datum odsouzeno k zapomenutí. Protože to však nešlo naráz, vybrali komunisti na ten den náhradní svátek, který ovšem nebyl za státní svátek považován. 21 - Však také Antonín Zápotocký razil heslo: „Po staru se žít nedá!“, které si národ přivlastnil s drobnou změnou: „Pod starou se žít nedá!“
vést odhalení v červenci. Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo v neděli 29. července 1951. Místní i okresní funkcionáři pronesli projevy a děti přednesly básně /22 Most přes potok u rybníčka postaven a zároveň opravena hráz ... Po odstranění trosek domku Mikuleckých usneseno zřídit zde parčík. K tomu provedeno urovnání terénu. /23
29.7.1952 - slavnostní odhalení památníku padlých Stále bylo poukazováno na nutnost prodejny textilu a Masny, avšak bezvýsledně. Přestárlý úřední šiml má tuhý život. /24 Vedení komunálního podniku bylo přestěhováno z Křížové do Chotěboře. V únoru byly znovu zavedeny potravinové lístky na chléb a mouku, protože se jejich zrušení ukázalo jako předčasné. Spotřeba chleba po uvolnění značně stoupla, z čehož bylo usuzováno, že se chlebem vykrmuje drůbež. Akce k šetření chlebem nepřinesla žádaného výsledku ... Novým předsedou KSČ byl zvolen Vlastimil Pokorný, namísto Rudolfa Janáčka, který složil všechny funkce, protože nastoupil místo nočního hlídače v Benzinolu. /25 V rámci akce „pochody míru" pochodovali 7. dubna krucemburští a ranečtí okolo Starého a Nového Ranska přes Ždírec a v neděli 15. dubna 300-400 ždíreckých do Krucemburku a zpět. [Další rána válečným štváčům!] Na četné zoufalé intervence povolily krajské úřady dokončení 2 bytů v přízemí nového domu Němcové [čp. 27]. Akce získání nových bytů rozdělením nadměrných neměla kladného výsledku, neboť nadměrný byt zde nikdo neobývá. V tomto roce byl ještě ve Ždírci 16. září uspořádán motocyklový závod Triangl Vysočiny, ochotníci sehráli u Lázničků divadelní hru Aloise Jiráska Kolébka, byla založena odbočka Svazu Československo-Sovětského přátelství a hned nato vypukla infekce žloutenky. V Praze došlo k odhalení zrádcovské kliky Slánského a spol. V důsledku toho byla provedena rekonstrukce vlády a zřízeno několik nových ministerstev. 22
- Z kroniky Ždírce: Zahájení této oslavy provedl s. Bedřich Daniel, hlavní projev měl řídící učitel a tehdejší předseda ONV v Chotěboři s. Rudolf Pustina. Kulturní vložku mělo žactvo zdejší školy. 23 - Parčík po demolici domku Mikuleckých. V pozdější době na tomto exponovaném místě namísto parčíku protekčně povolil tajemník MNV Čepl naprosto nevhodnou stavbu malé autodílny Josefa Blechy, údajně s podmínkou, že Blecha zde postaví rodinný domek. K tomu ovšem už nikdy nedošlo. A tak zde po Blechově úmrtí straší opuštěná autodílna i nadále. 24 - Před druhou světovou válkou byli ve Ždírci tři řezníci, pět krejčích, několik švadlen, čtyři textilní závody a tři textilní faktoři a výrobci. 25 - To je překvapivé, dosud nezaznamenané zjištění: Rudolf Janáček, dříve fašista, po válce předseda KSČ?!
K podstatné změně došlo ve školství, kde staré buržoazní oslovování učitelů „pane“ a „paní“ bylo nahrazeno familiárním „soudruhu“ a „soudružko“, jak je to zaznamenáno v protokolech ždírecké školy. Na některých učňovských a středních školách s horlivým soudružským vedením se dokonce zavádělo vzájemné tykání mezi učiteli a žáky. Od toho se posléze muselo upustit, protože pedagogové záhy zjistili, že snadněji se učitelovi řekne „ty vole“ než „vy vole“. A tak skončil rok 1951 téměř nerozhodně. K založení JZD nedošlo, ostatní nesocialistické prvky jeden po druhém se zapojovaly do pracovního procesu veškerého našeho lidu, takže ke konci roku zbylo jen několik jednotlivců živnostníků ještě samostatně pracujících – uzavírá kronikář rezignovaně tuto kapitolu nástupu do nových šťastnějších zítřků. Rok 1952 – čtvrtý rok pětiletky, projevil se odlišně od ostatních. V nastoupené cestě k socialisaci našeho života bylo nadále pokračováno a to ještě důsledněji ... Pro Ždírec byl tento rok nad jiné významný tím, že na podzim došlo k založení JZD. [Viz další – osmou – část této ždírecké historie.] Konečně se také ukázalo, kde vězí příčina některých neúspěchů v budování socialismu. Vyšetřováním zrádcovské skupiny Slánského se zjistilo, že tito sabotážníci úmyslně prosazovali výstavbu mamutích závodů, aby ... byla podstatně snížena životní úroveň našeho lidu. Investování velké části národního důchodu do velikých staveb totiž vedlo ke snížení životní úrovně. První výrobky z nových podniků mohly by se dostati do rukou lidu teprve po řadě let, kdy již zbídačení lidu [sic!] mělo dosáhnouti vrcholného stupně, takže by si je stejně koupiti nemohli. Přitom tyto podniky byly zakládány nehospodárně s jasným sabotážním úmyslem, aby výrobky byly drahé a aby se pak dostavil nedostatek surovin [– nepochybuji, že všechny tyto absurdní věty inteligentní a sečtělý kronikář pan Josef Bílek opisoval z tisku s jistou škodolibostí] ... Proto bylo nutno celé stavby zastaviti ... Vyšetřování této široce rozvětvené zrádcovské skupiny trvalo celý rok a v procesu byli všichni tito škůdci po zásluze potrestáni. Pro zlepšení zásobování potravinami byli od 1. ledna 1952 všichni zemědělci hospodařící na více než 0,5 ha zemědělské půdy prohlášeni za samozásobitele a byly jim proto odebrány potravinové lístky na maso a chleba. ...To postihlo řadu zdejších občanů a způsobilo mnoho rozhořčení. Navíc ještě počátkem roku proběhla fáma o měnové úpravě či inflaci. Lidé proto ...kupovali co jim do ruky přišlo a utráceli peníze často zbytečně. K žádnému měnovému opatření nedošlo a mnoho lidí mohlo se přesvědčiti, jak pracuje propaganda ... Tehdy se tomu říkalo „šeptanda“, kterou prý záměrně rozšiřovali nepřátelé socialismu, domácí i zahraniční. Počasí toho roku opět zlomyslně budování socialismu sabotovalo: Po mírném únoru přišly mrazy. 8. března největší mráz –17° C. Škody na ovocném stromoví ... Květen byl nejvražednějším měsícem roku. Zmrzlí kumpáni ukázali co dovedou. V noci na 20. května zmrzlo všechno co bylo vyrašeno – třešně, jabloně, jasany, tráva, jetel, brambory. Ještě 20. května večer napadl sníh ... Od 15. září mrazy až –4° C. Otavy zůstaly namnoze na lukách, sklizeň brambor opožděna ... Slabá úroda ovoce. Koncem října napadl sníh a zůstal ležet. [Poručíme větru, dešti!?] Na MNV došlo v první polovině roku k menší „palácové revoluci“. Počalo to jmenováním nového obecního tajemníka, když sem byl v únoru dosazen soudruh Burýšek z Hlinska ... Měl býti vydatnou pomocí předsedovi MNV a spojkou mezi ONV a MNV. Nato ... celý NV podal resignaci. Předseda Carda žádal již delší dobu o zproš-
tění funkce, aby mohl vstoupiti do zaměstnání u vodohospodářské služby. Resignace však skončila ponecháním situace tak jak byla, neboť tu nebyl nikdo, kdo by je mohl všechny vystřídati ... Přidělený Burýšek se ukázal nevhodným. Stálé stížnosti na jeho neochotu a netečnost. Jeho odvolání schváleno 17 hlasy z 18 ... Novým předsedou KSČ zvolen Jaroslav Sedlák ... V této době se také vyskytly četné oprávněné stížnosti na špatný chléb ve Ždírci. Vinna je špatná jakost mouky. Ze zatuchlé není možno vytvořiti vonící chléb ... 1. máj se letos slavil v Chotěboři, kam se jelo ze Ždírce podnikovými auty. V počtu účastníků vyhrál Ždírec.
Alegorická „vopičárna“
Ždírecké ženy v průvodu
9. května se konala pietní slavnost u pomníku k výročnímu tragickému dni. [Pan Bílek nemohl ovšem napsat naplno „k výročí sovětského náletu“.] Večer 10. května další slavnost u Lázničků spojená s recitacemi a zpěvy naší školní mládeže. Začátkem července konečně zvolen nový předseda MNV a několik referentů. Předsedou zvolen zdejší holič Jindřich Jirásek, technickým referentem Bohuslav Čepl ... Za odvolaného Burýška nastoupil nový tajemník Jan Poříz ze Studence.
Brigáda při stavbě hřiště na Kopanině (foto 1998) Jindřich Jirásek, předseda MNV 1952-1957
Místní jednota Sokola utvořená po válce, která však dosud neprojevila význačnou činnost, byla přetvořena v závodní sokolskou jednotu Východočeských pil, jako největšího závodu v místě. Zvolen nový výbor a činovníci a zadána dalekosáhlá úprava sportovního hřiště, na kterou byla povolena subvence 250 tisíc. Na této akci bylo do konce roku odpracováno 3 tisíce brigádnických hodin ... Škola měla letos nedostatek místností, proto byla jedna třída umístěna v hostinci u Fettrů u nádraží ... Podle zápisu ve školní kronice ze školního roku 1952/53 se také ve škole patřičně rozbíhala politicko-výchovná práce: Individuál. studium. Pro výchovnou a vyučovatelskou práci je třeba dokonale si osvojit zásady marxist.-leninské pedagogiky. Učitelstvo bude indiv. studovati od J. V. Stalina „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“. Plán studia vypracován dle směrnic MŠVU ... ROK 1952 VE ŽDÍRECKÉ ŠKOLE - intermezzo Protokol sepsaný při poradě učitelstva národní školy ve Ždírci, 21. ledna 1952. [Přepsáno doslova i s chybami a přepisy, aby vynikla absurdnost situace!] Program. 1. Zhodnocení práce školy. S. ředitelka Krajinová, aktivně se zapojila při budování socialismu, vychovává mládež, generaci socialist. vyučováním, kulturou, proslovy, kultur. vložkami. Plní usnesení před. ÚV KSČ o učebnicích ... Sebekriticky doznává, že je třeba hledati nové formy práce - při vyučování formovat prohlubovat. Vychovávat ze žáků disciplinované jednotlivce s hlubokým smyslem pro kolektiv. Sebekriticky doznává s. ředitelka, že je třeba lépe organisovati a správně zaměřiti pedagogické porady. Formovati základy světového názorů, uskutečňovati cíle a úkoly. Ideový motiv získá v Rudém právu, v Tvorbě – Svět v obraz. S. Mühlfaitová. Na vyučování se připravuje, dbá, aby zaměstnávala všechny žáky, ale sebekriticky doznává, že si málo hledí skutečného života, děti jsou málo seznámeny se socialisací vesnice. Proto chce své chyby napraviti hlubším sebevzděláním. S. Procházka. Denně dělá podrobnou přípravu na vyučování. Práce ve třídě ztížená velkou absencí žactva pro onemocnění žloutenkou, proto výsledky vyučování nejsou takové, jaké by měly být. I mimoškolní činnost je poměrně malá. S. Severová. Připravuje se na vyučování, vede žáky k socialismu k práci. Sebekriticky doznává, že při vyuč. v prvouce je třeba, nejen používat obrazů, vycpanin, ale vycházet do přírody, aby žactvo poznalo skutečný život z vlastního názoru. S. učitele snaží se všemožně z každého théma vytěžiti ideovou náplň, objasňují žákům na příkladech z denního života (z továrny, JZD) vychovávají k sociálismu. Sebekritický doznávají, že je třeba znáti prostředí žáků, těž by učivo bylo náležitě prodchnuto politický i součas. život. hospodářský ... Řed. šk. učinila na škole nábor do PO opatřila skupin. vedoucí. Získala zájem o aktivisování činnosti v PO (v zahradě.) S. Procházka vede PO k mičurin. kroužků – sází stromky. S. Mühlfaitová v mimoškolní vých. půjčuje žac. doporučenou literaturu. Severová se také zapojila k splnění úkolů PO (sází zeleninu). Učitele pěstují u žáků zájem o plnění hospodář. plánů. Vychovávají mládež čestnou, hrdou odhodlanou k práci, v uvědomělé dělníky. Vzbuzují lásku k obraně vlasti. Naplánované besídky a vzpomínkové slavnosti jsou provedeny ... Učíme se koordinovat práci v jednot. třídách a předmětech odstraňovat chyby a získáváme podněty a náměty k vyučování. (Ohníček Vedoucí pionýra, PO noviny.) ...Učitelé plní usnesení U VKSČ, ale je třeba stalé neohroženě s novým elánem budovat socialistickou školu.
S. Mühlfaitová vede ž. k svépomoci. S. Severová k sociál. vlastenectví. S. ředitelka v I. tř. uplatňuje novou meth. zvukově, analyticko-synthetickou. Ž. vychovává na škole k pracovní kázni. Posiluje zodpovědnost na výchovu a vzdělání nového pokolení. S. Procházka spolupracuje se škol. organ. ml. ŽO-PO opírá se o ně i ve vyučování. Vyzbrojuje nové pokolení mládeže k bojovým úkolům. Učit. spolupracují SRPŠ, ale je třeba zvýšiti zájem o vyučování a výchovu mládeže. Spolupráce se nevyvijí uspokojivě. Uč. plní nové úkoly tř. uč. se snaží ze všech sil dětem, vštípit nejvíce vědomostí, probouzet lásku k lid. demok. zřízení a vzbuzovat úctu k SSSR a velkému Stalinovi. S. Mühlfaitová pracuje v obecní knihovně. S. řed. v knihovně KSČ, ve sbírkách v osvět. besedě. Mühlfaitová v politické činnosti nepracuje, jelikož je nemocná. Četli: Mühlfaitová M., B. Procházka, Severová B. Zapsala: Zd. Krajinová. Rudolf Čapek, okresní školní inspektor.
Mimořádně zajímavý zápis, pořízený na základě nařízení „shora“ provést hodnocení školy a učitelů, zvláště pak sebekritiku. V té době probíhaly politické procesy, byli zatčeni nejvyšší funkcionáři KSČ, připravoval se proces se „spikleneckým centrem Slánský a spol.“ ústící v jedenáct rozsudků smrti. Vše podle Stalinovy teze o zostřujícím se třídním boji v období budování socialismu. Nikdo si nebyl jist životem. Národ žil ve strachu. Promluvit – podezřelé, často i trestné. Mlčet – ještě podezřelejší! Paní řídící Krajinová, jak jsem ji znal, by v normální době nikdy nic podobného nemohla napsat, kdyby ji neovládal strach. O sebe, o svou existenci, i o svoje spolupracovníky. Bála se také o svou starou matku, se kterou sdílela školní byt. Kam by šly, kdyby se musely vystěhovat a přišly o příjem? Z roztřeseného rukopisu, z množství chyb a stylistických nepřesností, kterých by se pečlivá paní řídící jinak v žádném případě nedopustila, čiší strach. Strach a snaha naklonit si přísné nadřízené „orgány“, aby byly shovívavé ke snaživé a loajální stárnoucí učitelce. Naprosto si ji neumím představit na brigádě na stavbě legendárního vepřína Gigantu ve Smiřicích (zápis 2.11.1949 a 13.10.1950), nebo jak v teplácích kluše s dětmi v „rozestavném běhu k výročí VŘSR“. Také familiární oslovování učitelů a učitelek „soudruhu, soudružko“, které se ve školních protokolech objevuje od 27. dubna 1951, jí zcela jistě nešlo přes rty, protože to představovalo znásilnění slušného oslovení „pane“, „paní“. Podobně výrazy, zhusta užívané v textu, ani zdaleka neodpovídají naturelu učitelky vychovávané v tradicích Masarykovy první republiky: „sociálismus“, „sebekriticky doznávám“, „základy světového názoru“, „ideový motiv získám v Rudém právu, v Tvorbě“, „by učivo bylo náležitě prodchnuto politicky“, „aktivisování činnosti v PO“, „zájem žáků o plnění hospodářských plánů“, „prohloubení ideovosti“, „s novým elánem budovat socialistickou školu“, „vyzbrojovat nové pokolení k bojovým úkolům“, „probouzet lásku k lid.demokr. zřízení a vzbuzovat úctu k SSSR a velkému Stalinovi“. To jsou výrazy a formulace, které by paní řídící nikdy nepoužila, pokud by ji k tomu nepřiměl strach o existenci i strach z případných perzekucí výslechy a vězením, jak to bylo v té době běžné. Však se také tradovalo, že „národ se dělí na ty, co jsou zavřeni a na ty, co budou zavřeni.“ Je to nesmírně smutné, ale též poučné čtení! Pokračujme ve výpisech ze školní kroniky: Dne 21. ledna bylo důstojně vzpomenuto „Velkého Lenina“. S. Procházka promluvil k žactvu „O jeho životě ...“
Dne 22.2. bylo vzpomenuto zrodu Rudé armády. O Rudé armádě, o jejím vzniku, o důležitosti ve Velké říjnové revoluci, v době Velké vlastenecké války i nyní, v míru, promluvila s. řed. Krajinová. Dne 25. února bylo ve všech třídách vzpomenuto únorových událostí r. 1948. Žákům byly ukázány fotografie z pohnutých dnů a vysvětleny všechny vymoženosti, které nám vítězný únor přinesl. [Jestlipak se jim také zmínili o „vymoženostech“ koncentráků a pracovních táborů, o pronásledování, okrádání a vraždění nevinných lidí?] 3. října 1952 - Kolektivní závazek učitelského sboru: ... upevníme na škole státní disciplinu a zlepšíme pořádek i uvědomělou kázeň žactva ... povedeme žactvo k tomu, aby uzavřelo závazky. [„Zavazujeme se, že se zavážeme.“]
Paní řídící Zdeňka krajinová se svými žáčky (1946) Z dalších záznamů Josefa Bílka ve ždírecké kronice: Ve stavebním ruchu kromě brigád se letos mnoho nedělo. Ve vlastní režii svépomocí postaveny tři domky: František Černý, Karel Starý a autodopravce Vavroušek. [Čísla popisná 167, 35 a 24.] Dokončena byla stavba Benzinolu ... Na hřišti se dokončovala úprava tenisového a hokejového hřiště, zaveden vodovod, upraveny kabiny. Odpracováno 3 000 hodin. Zaslouženého trestu dočkali se zrádci Slánský a spol. K tomu ždírecká kronika se zadostiučiněním poznamenává: V prosinci konal se v Praze proces se zrádcovskou skupinou Slánský a spol. Proces trval řadu dní. K otřásajícím činům doznali se tito spiklenci a byli po zásluze odměněni. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti a mnoho let vězení provinilcům ostatním. /26 26
- Režimní básník Ivan Skála to v novinovém článku komentoval slovy: „Psovi psí smrt!“ Tuhle výtečnost neměl ovšem Skála ze své hlavy. Obdobně se vyjádřil ruský car Mikuláš I., když se dozvěděl o smrti básníka M. J. Lermontova. A týmiž slovy křičí u soudu rozlícený Míťa z Bratří Karamazových na Smerďakova. Carské Rusko – náš vzor? - S problematickou hrdostí můžeme konstatovat, že na výkonu „zaslouženého“ trestu nad zrádci a jinými provinilci z procesů padesátých let se podílel i někdejší nepříliš inteligentní ždírecký výrostek Václav Beran, nyní povoláním státní kat. Ten se pak svými zážitky z této bohulibé činnosti chlubíval při návštěvách Ždírce v rozhovorech s bývalými spoluobčany. Můžeme se také pochlubit, že mezi námi ještě nedávno žili bývalí dozorci z Táborů nucených prací, neboli komunistických koncentráků.
Moje oči ... musely vidět, jak estébák dceři Milady Horákové, když si přišla pro urnu s popelem svojí matky, řekl: počkej chvilku a pojď se mnou! a jak před očima té dcery tu urnu otevřel, vyklopil popel do popelnice a řekl: tam ta kurva patří/ můžeš jít! ... a pak musely vidět syfilitika Klému řvát z balkónu Kinského paláce, moje oči musely vidět na točně točit se davy tohoto očividně prokletého národa a jak se vždy na 1. máje mohou posrat nadšením, okadíváním vlastních vrahů, musely vidět sesouvat se mou vlast pod úroveň Zimbabwe ... Odpuštění, odpouštět? I když odpustíš, nezapomeneš. Odpustit? To je tak dobré pro hadr manželství... Ale odpustit a nemstít vraždu? To by se tak někomu hodilo, to by se vám tak hodilo, vy svině – Z básně Ivana Diviše MOJE OČI MUSELY VIDĚT Pokračování.
