AKTUALIZOVÁNO v srpnu 2014 - provedeny drobné úpravy textu
Část 14 Normalizační rok 1969 Normalizace, tedy Biafra ducha, hromadné ničení charakterů, lámání duší, které skončilo systematickým vítězstvím negativní selekce. Ve stranické hierarchii dostávali přednost jen duchovní mrzáci, zrádci a profesionální lháři ... Karel Hvížďala. Tento rok začíná ve ždírecké kronice příznačně: 15. ledna letěla se nově ustavená federativní vláda představit do Moskvy. A následuje Sebevražda Jana Palacha. Dne 16. ledna navečer spáchal u pomníku Sv. Václava v Praze sebevraždu dosud u nás nezvyklým způsobem student filosofie Karlovy university Jan Palach: polil se hořlavinou a zapálil. Těžkým popáleninám podlehl pak 19. ledna. Jeho smrt měla obrovský ohlas v celé republice i za hranicemi. Krátce nato následovalo několik podobných pokusů obětovati svůj život u nás i v dalších zemích. Tyto však zanikly již bez zvláštního ohlasu. /1 V této souvislosti promluvil znovu president republiky Ludvík Svoboda 20. ledna k národu a nabádal naléhavě ke klidu a rozvaze. Podobné projevy ať protestu či manifestace nebyly u nás dosud zaznamenány. Jisté hrdinství činu nebylo možno popříti, škoda však mladých životů. Jméno Jana Palacha prošlo prý tiskem celého světa, nejenom u nás. Jeho pohřeb 25. ledna byl prý největším pohřbem od smrti presidenta T. G. Masaryka: zúčastnilo se ho pražské studentstvo s profesorskými sbory, představitelé společenských organisací, vlády a snad půl Prahy. Podrobnosti vedoucí k tak hrůznému činu nebyly však veřejnosti oznámeny. Jan Palach Na podzim roku 1968 se šok ze srpnové okupace zvolna proměňoval. Tisíce lidí emigrovaly a ostatní se s úzkostí ptali, co bude dál. Sovětská vojska sice zmizela z větších měst, ale kolaborační vztahy domácích politiků s okupanty sílily. Situace se měnila. Vycházel okupantský časopis Zprávy, éterem zněly relace ruské rozhlasové stanice Vltava z NDR prznící naši mateřštinu. Vládnoucí garnitura nechtěla vyslyšet protesty a zjevně usilovala o omezení zbytků práv a svobod. Opět se vracela cenzura. Funkcí se ujímali „realisticky“ smýšlející komunisté: v mnoha případech se vraceli ti, kteří byli před časem označeni za stalinisty a konzervativce. Bylo téměř zákonité, že právě v takové chvíli přišel Palachův čin, který měl společnost probudit z letargie. A k probuzení, bohužel jen na krátký čas, skutečně došlo. Již následující den začala na Václavském náměstí protestní hladovka několika mladých lidí, a v krátkém čase jich bylo několik desítek. Na náměstích probíhaly mítinky. Komunistické vedení země se sice možných nepokojů polekalo, ale ani trochu nezměnilo kurs vládnutí ... Loučení s Janem Palachem se proměnilo v celonárodní manifestaci a volání po svobodě a demokracii. Policejní složky zatím ještě nezasáhly. S výjimkou ministra školství Vilibalda Bezdíčka a ministra pro mládež a tělovýchovu Emanuela Bosáka se vedoucí politici „s lidskou tváří“ pohřbu nezúčastnili. Alexander Dubček se o Palachově činu vyjádřil jako o bolestném nedorozumění. 1
- Zdánlivě malý ohlas na protestní sebeupalování, které po Palachovi následovalo u nás i v zahraničí, následoval z toho důvodu, že komunisti důsledně zakazovali jakoukoli zmínku o těchto zoufalých činech a všechno opět cenzurovali. Zoufalé protesty proti okupaci vydávali za činy duševně narušených jedinců.
Gustáv Husák, který Dubčeka zanedlouho vystřídal, tvrdě prohlásil, že Palachův čin zneužily antisocialistické síly. Prezident Svoboda a předseda České národní rady Čestmír Císař vyzývali „ke klidu a rozvaze pro další plnění programu vlády a komunistické strany“. Také národem ctěný básník Jaroslav Seifert, herci Václav Voska a Miroslav Horníček vystoupili v televizi s výzvou, aby studenti nepokračovali v takovéto formě protestu. Za týden po Palachově pohřbu pak ze schůze „kovaných“ komunistů v libeňské Čechii zaznělo, že za Palachovou smrtí jsou kontrarevoluční živly ... Po Palachově skonu následovaly další sebevraždy – většinou sebeupálením a také otravou svítiplynem. Podle dostupných pramenů šlo o šestadvacet pokusů, z nichž sedm skončilo smrtí. Středoškolský student Jan Zajíc z Vítkova u Opavy, Josef Hlavatý a jihlavský technik Evžen Plocek jsou z nich nejznámější a jejich pohnutky byly prokazatelně stejné jako u Jana Palacha. Zmínky o dalších (například Dr. Bohumil Peroutka se upálil ve Vsetíně 28. října 1969) se objevily jen stručně v černé kronice, pokud vůbec. Solidaritu s Palachem a protest proti okupační politice Sovětů podobně projevili i lidé v Polsku, Maďarsku, Lotyšsku a radikální činy ve formě protestních sebevražd probíhaly až do roku 1989. Komunisti ale potřebovali, aby společnost co nejrychleji na Palachův čin zapomněla. Proto následovalo zastrašování a důsledná cenzura jakýchkoli zmínek o něm a o dalších podobných událostech ... Odkaz Jana Palacha však opět výrazně ovlivnil naše dějiny v lednu 1989, dvacet let po jeho smrti. A to možná více než v samotném roce 1969 ... Známý Palachův týden v lednu 1989 s brutálními zákroky policajtů, estébáků i hrdinných milicionářů proti demonstrujícím byl nepochybně důležitou předehrou, či přímo generálkou listopadové revoluce. (Volně podle týdeníku Reflex, č. 3/2009) „Normalizační“ náladu obyvatel Ždírce charakterizuje zápis: 20. února byla u Lázničků přednáška Dr. Hlaváčka z Havlíčkova Brodu o federalisaci. Účast 12 občanů. Následovaly „hokejové“ demonstrace v Praze, vyprovokované StB: Koncem března proběhly v několika městech, zejména v Praze demonstrace proti stávajícím poměrům a proti přítomnosti cizích vojsk na našem území. /2 Mnohde byly způsobeny značné škody majetkové. Následovalo zastavení několika časopisů jako Politika, Literární listy, Reportér, byl rozpuštěn svaz spisovatelů a novinářů, byla znovu zavedena censura tisku. Dne 2. dubna vydala vláda prohlášení k národu, aby se nedal vyvésti z přípustných a rozumných mezí. President republiky navštívil četná města a závody a uklidňoval lid ... Normalizační dubnové zasedání ÚV KSČ s výhrůžným Husákovým projevem („Něch otpadně všetko, čo je kolísavé, něch otpadně všetko, čo je oportunistické ...“) a odvoláním nepohodlných vedoucích politiků v čele s Alexanderem Dubčekem zmiňuje ždírecká kronika okrajovou poznámkou o jednání ÚV a Dubčekově „odstoupení“ ... Na jeho místo zvolen Dr. Gustav Husák ... /3 2
- Demonstrace vyvrcholily v Praze na Václavském náměstí po vítězném utkání se sovětskými hokejisty zdemolováním kanceláří sovětského Aeroflotu. Jak se později ukázalo, šlo o řízenou provokaci StB, aby mohla být vytvořena záminka k odvolání Alexandera Dubčeka a k utužení útlaku národa. 3 - „Narodil se nový Rusák, jmenuje se Gustáv Husák. Nejsme pro socialismus s husí kůží!“ – bránil se národ.
Aeroflot... 4:3 – 28. březen 1969 Pouze dnes již nemladí pamětníci vědí, oč se jedná. Když prezident Svoboda ve své generálské uniformě varoval po Palachově manifestačním skutku národ před „neuváženými“ činy, které by mohly mít „ne-do-zír-né následky,“ neuvedl, co by jimi mohlo být. Střelba do lidí? Masové zatýkání? Stanné právo? Deportace do Gulagu? Mohlo to být cokoli. Stačí připomenout varování Jánose Kádára Dubčekovi těsně před srpnovou okupací: „Cožpak vy opravdu nevíte, s kým máte co dělat?“ V únoru 1969, když se konsolidace stále nevedla v prosovětském radikálním duchu, Brežněv už se doopravdy zlobil: „Vše jde kamsi do ztracena,“ posteskl si k desetičlenné československé generálské delegaci. „Jestli se takto situace bude dále rozvíjet a antisocialistické síly se budou dále prosazovat, řeknu vám rovnou, že nevím, co se stane.“ Sovětské tajné služby v úzké spolupráci s československou StB však už dobře věděly, co se má stát. Podle svědectví Josefa Frolíka v knize Špion vypovídá, dal český ministr vnitra Josef Grösser na popud sovětských poradců pokyn plukovníku Molnárovi, aby připravil napadení nějakého sovětského objektu v Praze. Obdobným úkolem byli pověřeni i někteří další krajští náčelníci, například v Ústí nad Labem a v Brně ... Teď se jenom čekalo na vhodnou příležitost. Při prvním vítězství 2:0 nad „sbornou“ na MS ve Stockholmu se ještě sešlo málo lidí. Ale po vítězství právě 4:3 při druhém zápase 28. března byl už Václavák plný. Bylo tu snad 150 tisíc lidí! Kupa malých dlažebních kostek před Aeroflotem byla včas připravena, ačkoliv se kolem nic neopravovalo. A mezi jásáním davů jak jsme jim to nandali oplátkou za srpnovou okupaci a mezi hesly – například „Všichni jsme to viděli, Rusové jsou v p.....“, letěla do výlohy první kostka. Podle Frolíka ji vrhla ruka Viléma Nového, zakládajícího člena KSČ, někdejšího šéfredaktora Rudého práva, člena ÚV KSČ a poslance Federálního shromáždění, tehdy křepkého pětašedesátníka. Rusové se ovšem pojistili kdyby snad estébáci zaváhali, a nasadili mezi provokatéry i dlouho československými orgány hledaného válečného zločince, nyní ovšem důstojníka východoněmecké bezpečnosti, který šel příkladem dalším příslušníkům StB v civilu při rozbíjení vnitřního zařízení sovětské letecké kanceláře. Podobné incidenty následovaly v Liberci a Teplicích, na Moravě pak v Brně. Důvod k utužení režimu se tedy našel a utužení vskutku záhy následovalo. Maršál Grečko, tehdejší ministr obrany SSSR, který do Československa přiletěl už 31. března spolu se zástupcem ministra zahraničních věcí Semjonovem (ten velel v roce 1956 sovětské armádě při krvavém potlačení maďarského protisovětského povstání), mohl už jen pouštět hrůzu a nařídit neúprosný boj s kontrarevolucí. Nekompromisně také oznámil vojenské radě MNO, jaké kategorické rozkazy k potlačení dalších incidentů vydal velitelům sovětských posádek. Bylo i jiné řešení? Samozřejmě. Kdyby lidé zachovali klid a nebylo Aeroflotu, našla by se jiná příležitost k výtržnostem. Například 1. máj, nebo 9. květen. Normalizace musela dostat zelenou! (Volně podle týdeníku Reflex, č. 13/2009)
Jirka Holík už jim ho tam veze!
To máte za muzeum, sovětští bratři!
Nyní bude nastolena vláda intolerance ke všemu co není schváleno „shora“, tj. z Moskvy, a ke každému, kdo není příslušníkem gangu. Husák už dávno ví, že neexistuje žádná diktatura proletariátu; že je to jen krycí název pro diktaturu aparátnického klanu. /4 Po dubnovém plénu se normalizace dala na pochod. Sověti Husákovi poskytli pro začátek rozsáhlé úvěry, aby mohl vytvořit zdání ekonomického rozvoje. Žádali za to uznání okupace bez deklarované „dočasnosti“ a zcela libovolné upevnění sovět4
- Ve Ždírci byli představiteli komunistického stranického aparátu okresní tajemníci soudruzi Pavel Starý a Josef Bříza (později RSDr. - „rodné strany doktoři“). Na závodech pak to byli kromě prověřených nomenklaturních ředitelů a vedoucích takzvaní „kádrováci“. Ve VČDZ soudružka Vodičková-Mašatová z Horního Studence, v JZD soudružka Semrádová-Laurová z Křížové (obě dcery fanatických straníků), v Plyšanu soudruh Vokáč z Hlinska a ve slévárně Nové Ransko soudruh Karas v Chotěboři, kterého přímo na závodě zdatně suplovat soudruh Miloslav Bouška ze Stružince.
ských posádek. Následovaly rozsáhlé čistky ve všech oblastech s perzekucí desetitisíců rodin. Děti pykaly za „viny“ svých rodičů tím, že nemohly uplatnit své schopnosti. Normalizace však znamenala hlavně naprosté podřízení naší ekonomiky sovětským potřebám a zájmům, technologické zaostávání a devastaci životního prostředí.
„Něch otpadně všetko, čo je kolísavé ...“ Ke kádrovým změnám došlo také ve vedení obce, nikoli ovšem z týchž důvodů jako v Praze: Dne 25. března odešel z MNV tajemník Jan Poříz. Téměř 20 let vedl hospodářství a administrativu MNV. V posledních létech mu pomáhala paní Kaštánková. Nastoupil v Kovodělných závodech na Novém Ransku jako vedoucí dopravy. Okresní národní výbor k rukám s. taj. Meda, Havlíčkův Brod. Věc: udělení pamětní medaile. ČB/Kš 5.5.1970 Na základě včerejšího telefon. rozhovoru Ti zasíláme dodatečně přihlášku na udělení pamětní medaile bývalému našemu tajemníku, Janu Pořízovi, který tuto funkci zastával 18 roků. Tuto přihlášku zasíláme opožděně, jelikož došlo u jednoho člena MNV ke zbytečným řečem kolem této medaile, proto jsme se s předsedou MNV rozhodli, jelikož ss. Mísaře a Čepla jste navrhovali Vy, jako ONV, že žádné medaile nepřijmeme a nikomu, že nic navrhovat nebudeme. Na základě zmíněného telefon. rozhovoru tak dodatečně činíme, abychom nebyli jiní. Věříme, že i když jsou medaile již rozděleni, že máte rezervo, aby tato medaile mohla býti přidělena. [Doslovný přepis]
... a takoví nám vládli! První máj ... pochodovalo se letos do Křížové. Účast byla velmi slabá, určitá bezradnost projevila se i tu ... projev Dr. Volák /5 – obvyklé průvody nebyly ani v Praze a jiných městech, aby jich nebylo zneužito k nežádoucím demonstracím. Další družstevní dům o 16 b.j. – z velké části pro pracovníky slévárny Nové Ransko, svépomocí za podpory závodu a státu. Na jaře pod vedením Jaroslava Klepetky zahájili stavbu, v červenci už měli dvě patra, a to úplně vlastními silami, bez najatých zedníků. Stavby rodinných domů: Miloslav Růžička čp. 314, František Procházka 5
- MUDr. Volák, obvodní lékař v Křížové, byl významným komunistickým funkcionářem. V Rudných dolech Staré Ransko, kde byl závodním lékařem, ho tamní horníci přezdívali „doktor Mengele“.
čp. 322, Stanislav Ondráček čp. 330, Miloslav Láznička čp. 333, František Jirka čp. 338, Josef Stehno čp. 343 a Stanislav Mühlfait čp. 345. Přestavba křižovatky „Pikulka“. V rámci zlepšení našich silničních komunikací provádí se letos rozšíření státní silnice havlíčkobrodské, zatím v úseku až k Novému Ransku. Aspoň částečně jsou vyrovnávány zatáčky, vozovka rozšiřována zpevňováním krajnice a pořizována nová pevnější asfaltová pokrývka. Na Novém Ransku je budován nový most přes Doubravku, silnice napřímena ke křižovatce se silnicí chotěbořskou. Stará křižovatka "Mýto" nebo "Pikulka" z dob císařských (1810) a ještě dále z dob pozdnější cesty Liběcké dočká se úpravy snad příštího roku.
Pikulka 1944
Pikulka 1965
Na staveništi nové pily (dřevokombinátu) se zjara bagrovaly rýhy pro kanalizační potrubí ... v červenci už stavěli montéři železné sloupy budoucí haly, která bude 180 m dlouhá. Stavební práce pokračovaly až do posledních dní roku ... hala byla zastřešena a částečně obezděna. Opět kosmonauti. Dne 16. července odletěli další američtí kosmonauti, a to směrem k Měsíci. 20. 7. 1969 přistáli 2 kosmonauti na měsíčním povrchu jako první lidé, první návštěvnici ze Země. Byli to Armstrong a Aldin. Celé 2 hodiny pobyli na Měsíci, odebrali vzorky měsíční půdy a zanechali kromě jiného první stopy člověka v měsíční půdě. Přistáli pak 24. 7. v 17 hodin v moři. Přistání byl přítomen americký president Nixon.
Ždírecká pila 1969
Elevátor kulatiny u nové haly
K výročnímu dni 21. srpna učiněny přípravy k zabránění výtržnostem. Pohotovost měla VB, závodní milice, závodní stráže, bylo zakázáno prodávati alkoholické nápoje a vydán zákaz shromažďování. Menší [?] demonstrace byly snad jen v Praze. /6 Změny ve vládě. 26. září podala vláda demisi. Dne 29. září jmenoval president vládu novou, ve které byla vystřídána řada ministrů. Do ústraní odešel Dubček, Smrkovský a více dalších politických pracovníků ... Alexander Dubček byl ustanoven velvyslancem v Turecku. Na funkci předsedy ČNR resignoval Dr. Čestmír Císař. Zdražování. Pozvolné zdražování různých průmyslových a zemědělských produktů začalo již před řadou měsíců. V poslední době však zdražování nastoupilo cestu nezakrytou, všeobecnou a vymklo se jakékoliv vládní kontrole. K 15. květnu bylo provedeno zdražení různých produktů jako bot, pracovních oděvů, látek, malých motocyklů, zlevněny byly velké motocykly a některé výrobky z umělých hmot. Od 1. července zvýšeny byly některé poplatky, mezi nimi za televisi na Kčs 25,- měsíčně, za rozhlasový přístroj na Kčs 10,- některé poplatky poštovní a kolkovné ... Dovolená do ciziny je umožněna zvláště do Jugoslavie, pak Bulharsko a Rumunsko. Od 10. října byly pak cesty do ciziny, zvláště pak do států kapitalistických, značně omezeny ... Úroda brambor byla letos dobrá. Jablka prodávala se za 2-4 Kčs, brambory za 70 Kčs jako loni. V předvánoční době projevoval se citelný nedostatek různého zboží, zimního prádla, bot, masa, uhlí i vánočních stromků. Dětské plíny přidělovaly se dokonce na lékařský předpis. 6. října odstěhovala se do Ostravy paní Zdenka Krajinová-Jeníčková se svým manželem Karlem Jeníčkem, bývalým spolumajitelem zdejší tkalcovny. Žila zde 30 let, řadu let jako ředitelka zdejší školy, nyní již delší dobu v důchodě. /7 Karel Jeníček již delší dobu churavěl a zemřel v Ostravě nedlouho po přesídlení. Úmrtí. Začátkem února zemřel zdejší občan a legionář první světové války bývalý pilníkář Josef Socha. V Králíkách zemřel ve věku 61 let zdejší rodák Vladimír Krupař, který zde vedl ve válečných létech tkalcovnu Antonína Laciny. Dne 22. února zemřel v Praze zdejší občan František Culek, bývalý kovář a legionář. V červnu byly ve Ždírci 2 pohřby: zemřela paní Františka Horníčková [79 let] a paní Adámková. Dne 3. července zemřel bývalý zdejší poštmistr, revident Čeněk Dvořák, krátce před svojí pětasedmdesátkou. Byl ruským legionářem, předsedou zdejší organisace strany socialistické a zastával po řadu let různé veřejné funkce. Dne 10. srpna zemřel bývalý rolník, starousedlík „pantáta Danielů“ ve věku 84 let. 10. října zemřel Antonín Včelanský ve věku 60 let. Byl lakýrníkem a dlouholetým rozhodčím v ledním hokeji a v kopané. V tomto roce zemřel též zubní technik Jaroslav Chyba ve věku 51 let. 6
- Demonstrace v Praze v srpnu 1969. Ministerstvo vnitra s předstihem vypracovalo plán mimořádných opatření k prvnímu výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy a hodlalo proti očekávaným demonstracím uplatnit vyhlášení stanného práva a proti demonstrantům nasadit „zásahové jednotky“. Počítalo se s rozsáhlým zatýkáním a tresty pro „výtržníky“ měly být exemplární, nevylučoval se ani trest smrti. Lenka Procházková o manifestaci v Praze na Václavském náměstí 1969: Konečně přišli pomoci i naši dělníci. Jejich obušky jsou tak dlouhé, že připomínají tyčky narychlo vyrvané z plotu. Jeden ze zadržených je malý chlapec, snad desetiletý. Má jen šortky. Statečný ochránce klidu mu kroutí ruce a druhý ho tluče pendrekem přes holá záda ... Zákroků se aktivně zúčastnili i ždírečtí milicionáři. Například zdejší vzorný pracovník, stachanovec a zanícený „milicionář ze životního poslání,“ jak skromně přiznával v normalizačním rozhovoru v Cestě Vysočiny, Antonín Pátek, se chlubil spolupracovníkům na pile, jak „mlátil v Praze študáky“. 7 - Zdenka Krajinová, která se narodila v Chotěboři 21.4.1900, přišla do Ždírce se svou matkou Annou (1873) z Němci zabraného území na Opavsku a nastoupila na zdejší škole od 1. dubna 1939.
Rok 1970 Rok 1970 začínal podle záznamu ve ždírecké kronice tím, že ... Vláda republiky vydala zákaz zvyšování cen, které nabíralo mnohdy míru ne zdravou a kontrolovatelnou. Současně bylo také vydáno nařízení o zmrazení platů, které se leckde také nekontrolovatelně hnaly nahoru ... Následovala vlna chřipky a pokračovala překotná výměna ve funkcích od nejvyšších po ta nejnižší pracovní místa a funkce. Komu se nelíbila sovětská okupace a dal to sebeméně najevo, musel jít „od válu“. Součástí tradičních a ze stalinistických časů tolik oblíbených „prověrek“ a „čistek“ počátkem roku byly pohovory, kde se zkoumal zvláště postoj k internacionální pomoci armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968: Cílem prověrek bylo vyházet přesvědčené komunisty, protože ti jednali podle svého svědomí, a nikoli podle příkazů strany, a prověřit jen bezcharakterní slouhy – to platilo bez výjimky. Jiří Jan Pojer: Jeden z útěků přes železnou oponu ... Naši komunisté podle odpovědi na jedinou otázku – Co soudíte o vstupu vojsk – třídili lid na hrdé a sráče. Vedoucí síla vybírající si sráče – kam vede národ? Ludvík Vaculík. Ždírecká kronika zmiňuje tyto dramatické události pouze okrajově s poukazem na celostátní události. Ždíreckých poměrů si konkrétně nevšímá, takže o tom, kdo z našich spoluobčanů byl postižen počínající normalizací a kdo se na ní aktivně podílel, přehled bohužel nemáme. Možná by ale v této souvislosti bylo na místě vzpomenout například normalizačního úsilí nynějšího bodrého kronikáře a historika, pravidelného přispěvatele do Našich novin, tehdejšího zapáleného soudruha Miloslava Boušky ze Stružince, který aktivně prověřoval a kádroval ve slévárně na Novém Ransku. Změny ve vládě. Dne 28. ledna odstoupil ministerský předseda Ing. Oldřich Černík a předseda ÚRO Karel Poláček. Na jejich místa jmenováni Dr. Lubomír Štrougal a předsedou ÚRO Evžen Erban. Vyměněno z politických důvodů mnoho dalších vysokých úředníků a téměř všichni rektoři vysokých škol ... Za mnohem důležitější než národní tragedie a lámání charakterů byl ovšem ve Ždírci považován nedostatek vody: Citelný nedostatek vody projevil se tentokráte i ve Ždírci. Občas netekla z kohoutků voda, zvláště ve vyšších poschodích družstevních domů. Ani nedostatek uhlí nechtěl polevit [zpropadený nedostatek!]. Bytové družstvo bylo nuceno omezit dodávku teplé vody na 2 dny v týdnu ... Ke konci února ... velká vánice, polámáno a vyvráceno mnoho stromů v lesích. Sníh padal a padal, začátkem března snad celý metr. Nejely vlaky ani autobusy. Sněhu bylo 120-150 cm. Mnoho let již tolik sněhu nebylo. Nevydrželo mnoho seníků a kolen. Sníh pak ležel i do května. Nepřízeň živlů pokračovala pozdními květnovými mrazy a světovou katastrofou v peruánských Andách, kde při zemětřesném sesuvu pod Huascaranem byla zasypána městečka a vesnice, též naše 15 členná výprava horolezců vedená spisovatelem a novinářem Dr. Arnoštem Černíkem, zahynul zde i fotograf Vilém Heckel. Prvomájový průvod na zasněžené ždírecké hřiště byl i letos málo navštívený. Ale při oslavách 25. výročí osvobození sovětskou armádou byla už v Praze mezi Brežněvem a Husákem podepsána nová československo-sovětská smlouva o vzájemné bratrské pomoci a spolupráci. Na věčné časy ... Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a sobecky jednají. Přiznávám se, že mi Maďaři co zjevní nepřátelé jsou milejší než Rusové, kteří s jidášským políbením přicházejí –
nás vstrčiti do kapsy. Karel Havlíček Borovský ... Leitmotiv sovětské politiky zůstával vždy stejný – davaj. Jan Filípek: Zpod šibenice do exilu. /8 Výstavba v obci se zaměřila na přípravu stavby mostu u Nového Ranska. Bude napřímena silnice z Nového Ranska na Pikulku, povede přes místo, kde stával kdysi „ostrolovský“ mlýn. Bude vybudován nový most přes Doubravku, za oběť padne alej starých stromů po bývalé hrázi u bývalé silnice ... Stavěna třetí řada rodinných domků vlevo od silnice směrem ke Kopaninám [Hamerská ulice]. Pro nedostatek materiálu a stoupající ceny je omezován počet stavebních povolení ... Začátkem prosince započato s asfaltováním trianglu od Pikulky k Lázničkovým. Silnice je zvýšena asi o 20 cm, asfalt nalit na kostkovou dlažbu. Rodinné domy: Bedřich Janda čp. 313, Karel Jeřábek čp. 318, Josef Šafránek čp. 320, Jiří Bláha čp. 332, Luboš Mühlfait čp. 340, Otto Havlík čp. 341 a Josef Trtík čp. 342. Požár vypukl při přestavbě čp. 43 Miloše Novotného. Plynovod. Vzápětí po posekání obilí začal Plynostav s rytím rýhy pro plynovod od Havlíčkova Brodu do Pardubic. Vede od Nového Ranska východně od Ždírce, pomine „Hatě“ ke Kohoutovu, Benátkům a dále ke Hlinsku a Pardubicím. Roury ocelové o průměru 60 cm svařovány na místě a položeny do výkopů ještě před příchodem zimy. Voda z Hamerské přehrady. Od Hamerské nádrže započato v letních měsících s pokládáním vodovodního potrubí do Havlíčkova Brodu. Před několika léty bylo odtud položeno potrubí pro Pardubice. Potrubí při velkém nedostatku vody pomůže prý Ždírci vodou z tohoto zdroje. Výnosy obilí: pšenice zimní 26 q, pšenice jarní 21,8, žito 17,6, ječmen 24,9, oves 21 q/ha. Brambory výnos kolem 200 q/ha. Sčítání obyvatelstva 30. 11. a 1. 12. v celé republice. Samotný Ždírec má 1198 obyvatel, s osadami pak 1819. Zrušení lesního závodu ve Ždírci v rámci šetření přes protesty, které byly bez výsledku. Ždírecká lesní oblast byla rozdělena mezi Nasavrky, Přibyslav a Poličku. Živnosti ve Ždírci. Jediný holič Bedřich Škarýd. Jindřich Jirásek u komunálu skončil a dělal hlídače v Plyšanu. Není tu krejčí, švec, truhlář, kovář, pekař. S rozbitým oknem se musí do Chotěboře. Jediná prodejna masa u Mühlfaitů, kde prodává Loubek z Radostína. Maso se dováží. Dva hostince – U nádraží a Láznička. Každý má dva dny v týdnu zavřeno. Potřeby pro domácnost u býv. Sotonů vede Josef Glanc, nedostačující prostory. Zelenina v býv. krámě u Kárníků, mléko a chléb u Jakešů. Samoobsluha potravin v býv. konzumu, pí Jeřábková. Látky u Zdražilů. Trafika není, prodej kuřiva v hostincích a některých obchodech. Obuv u pí Valíkové. Stavebniny v části býv. Homolkovy tkalcovny. Autosprávkárna skončila už před léty s odchodem Antonína Mísaře do důchodu. Benzínová pumpa u Mísařů dožívá. Kancelář Uhelných skladů v bývalém hospodářském družstvu, sklad na nádraží. Zimní příděl uhlí v tomto roce na domácnost 15 q [pětadvacet let po válce!]. Pošta a MNV v bývalém obecním domě, MNV včetně zasedací místnosti v poschodí. Vlaková pošta před řadou let zrušena, vše se odváží poštovními auty. Ordinace MUDr. Jeřábka včetně zubního technika v domě pí Němcové. Stanice VB v bývalé tkalcovně u Procházků. Slouží zde 8 členů, velitel s. Oulický ze Sobíňova [řečený „Šakal“]. Ve Ždírci není osobní ani nákladní autodoprava, není zde kapela ... Ať žije socialismus! – chtělo by se dodat.
8
- K tomu ještě dobová anekdota: Rus a Čech na stavbě ropovodu Družba najdou ve výkopu hroudu zlata. „Rozdělíme se,“ jásají. „Po bratski,“ navrhuje Rus. „Hovno po bratski – napůl!“
Spolky. Sportovní klub Tatran, který mimo sportovní činnosti pořádá nedělní odpolední čaje u Lázničků, ples v zimě a kácení máje a karneval v létě. Početný spolek zahrádkářů. Spolek chovatelů drobného hospodářského zvířectva „králíkáři“ nemá ještě tradici. Místní skupina ČSČK má okolo 100 členů, organizuje hlavně odběry krve. Mládežnická organizace SSM je v rozkladu. Má klubovnu v bývalé Vachkově cementárně. Požárníci pořádají jednou za rok ples, požáry v posledních létech téměř nejsou. Z politických stran účinně funguje pouze KSČ. Strany socialistická a lidová nejeví známky života. Ve Ždírci je i Rada žen. SRPŠ funguje dosti skrovně. Úmrtí. Dne 18. února zemřel náhle Josef Smíšek ve věku 60 let [bývalý textilní faktor z čp. 125]. Měl tu před léty výrobu žinilkových ručníků. O tři dny později zemřela Madla Podroužková. Dne 10. března zemřela Julie Danielová [68 let]. Dne 12. dubna zemřel po dlouholetém churavění Jan Dymáček [„korteš a vlajkař“ – viz předešlé části ždírecké historie]. V září pak zemřel ve věku 50 let František Fousek z Kohoutova. Konal různé příležitostné práce jako hrobníka a kopáče vodovodu a studní. Pohřby se odbývají z poloviny kremací v Pardubicích, ostatní na místní hřbitovy včetně Studence. Ve Ždírci v tomto roce zemřel též ve věku 76 let Jan Coufal z čp. 104. Polsko. V polovině. prosince došlo v Polsku ke zvýšení cen potravin a jiného zboží. V přístavech Gdaňsk a Gdyně vypukly proto nepokoje. Proti demonstrantům bylo použito zbraní a byly oběti na životech. Wladyslawa Gomulku vystřídal ve vedení polských komunistů Edward Gierek. /9 Jak komentuje tehdejší dění ve škole a v obci školní kronika? 10. - 14. 11. 1969 ředitel školy na exkursi do Karl-Marx-Stadtu v NDR. 15. 12. ve škole delegace z družebního okresu z Černigovské oblasti Ukrajiny. 13. 5. 1970 Na pamjať o poseščeniji školy v g. Ždirce. Nam očeň zděs vsje ponravilo. Poželajem vsjem uspěchov v dalnějšej rabotě i žizni. Žena a doč majora Fomina. Říjen 1970: Na dobrovolných směnách po vyučování při sběru brambor odpracováno celkem 3304 hodin. 28. 10. vzpomenuto 52. výročí vzniku ČSR. Téhož dne beseda s horníky. Listopad Oslava 53. výročí VŘSR na škole. 5. 11. kulturní vložka žáků na slavnostní členské schůzi KSČ. 12. - 14. 11. s. B. Mísař exkurze do OKD v Ostravě. 20. 11. ve škole beseda s příslušníky sovětské armády. Velmi zajímavé srovnání s kronikářskými zápisy z období po sovětské okupaci a z prvních let normalizace nabízí historické pojednání kronikáře Josefa Bílka sepsané v roce 1984, tedy v době, kdy už jeden z jeho synů žil v emigraci na Západě a druhý budoval svoji kariéru v Praze. Kronikář se v roce 1984 zúčastnil III. celostátní soutěže kronikářů národních výborů se svými dějinami Ždírce zaměřenými zvláště na brigádnickou činnost, která byla tehdy převážnou a často jedinou možností dalšího rozvoje 9
- V prosinci 1970 došlo ke krvavému střetu armády s dělníky v Gdaňsku a dalších pobaltských městech, při němž bylo zabito několik desítek dělníků. To vedlo ke Gomulkově rezignaci. Oficiálním důvodem byly jeho zdravotní potíže. Do čela strany se dostal Edward Gierek a napětí kolem Gomułky se stupňovalo, až byl donucen odejít do důchodu.
obcí a měst. (Uveřejněno ve III. dílu Ždírecké kroniky, na stranách 302-327). Z této jeho práce vyjímám část týkající se období kolem roku 1970: Uběhlo 10, ještě jednou 10 a ještě nějaká léta, možno celé čtvrtstoletí. Dorostli lidé, kteří již válkou neprošli nebo její hrůzy nepamatují. Zčásti našli již podmínky pro lepší život připraveny. /10 Nevědí již, co je to hlad a nemožnost úniku z bídy. Dostupnost nových hodnot a vymožeností stala se samozřejmostí téměř pro každého. [Skutečně pro každého? I pro toho, kdo nevlastnil stranický průkaz KSČ?] Přestali jsme znáti pojem bídy o práci či nezaměstnanost samu. Cesta vpřed zdá se snadná, bez velkých zábran. V samotné vesnici dostal se k demolici poslední dřevěný domek a jen málo je těch, které pamatují minulé století. Nepotkáme tu již hejno husí a místo chlévka pro kozu vyrostla garáž. Potok vnutili jsme do žlabů a rour, cesty polili asfaltem, takže si ani boty neumažeme. Chrastí již babičky z lesa nedonášejí, hlídají vnoučata, televizor a nanejvýš pletou líbivý svetřík. Jde jen o to, abychom dovedli všichni, jak tu jsme, v pohodě života být šťastnější a lepší, abychom si tuto pohodu udrželi [o jaké pohodě může tu být řeč ve stínu bdělé StB a jejích donášečů?] a nestali se vlkovi vlkem. Ne všude můžeme kvítka našich luk nahradit honosnými vyšlechtěnými květy a denní chléb s kůrkou a bramboru našich polí vyřadit z jídelníčku. Trpěl by tím i náš chrup a bezzubost neměla by být převládající vlastností ... Pozoruhodné srovnání s tím, co pan Bílek napsal v roce 1968. Cožpak už zapomněl, jak se omlouval za svoje zápisy z padesátých let a jak se za ně styděl? Viz strany 43-44 III. dílu kroniky: „Je mi dnes velmi trapně při čtení řádků napsaných před 20 léty!“ (Viz též 13. část této Historie, kapitola Procitnutí ze snu.) Smutné ovoce důsledného normalizačního úsilí vládnoucího režimu, kdy se opět nesměla psát pravda. Pokračování.
10
- Zčásti by ale měli této poválečné generaci nakopat zadek, do jakého svrabu je zavedla, jak jsme zaostali za vyspělým světem a jak jsme promrhali schopnosti našeho národa. A ještě to vydáváme za úspěch.
