Slovo víry 02/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Proč ne?
Milí čtenáři, rád bych se s vámi podělil o novou zkušenost. Když jsem naší dceři četl v Bibli příběh o Námanovi, zeptala se mě, proč se nechtěl ponořit, když mu to prorok řekl. To mě pobavilo. Dokonce i naše pětiletá dcera chápe, že když chtěl být Náman uzdraven a prorok mu dal radu, co má udělat, tak by to měl udělat. Namísto toho se Náman urazil. Díky Bohu, že měl sebou muže dost moudré na to, aby ho přesvědčili, ať to zkusí. Doporučuji přečíst si tento příběh, je ve 2. Královské 5. kapitole. Jedno místo se mě opravdu dotklo. 2. Královská 5:13 Jeho služebníci ale přistoupili a řekli mu: „Otče, kdyby ti prorok uložil něco těžkého, neudělal bys to? Čím spíše tedy, když ti řekl: Omyj se, a budeš čistý.“ Někdy nám může připadat, že to, co nám Bůh říká, je až příliš jednoduché, prosté, nekomplikované, že to není to, co bychom očekávali, že máme udělat, abychom dostali to, co potřebujeme. Díky Bohu za moudré muže a ženy kolem nás, kteří nás povzbudí a řeknou: „Prostě to udělej.“
Když už to tedy jdeme udělat, je také zapotřebí udělat to přesně tak, jak nám bylo řečeno. Nevybereme si jinou, podle nás lepší, řeku, nepolejeme se vodou ani se neponoříme jen jednou nebo pětkrát. Nikoli, nic takového. Náman se nakonec ponořil do Jordánu celý a udělal to sedmkrát. Možná nám přijde divné, že Bible nás vede v tom, abychom se modlili, věřili a pak podle toho jednali. Možná to zní divně, příliš jednoduše, možná. Ale proč to tedy nedělat? Kdyby nám Bůh řekl něco těžkého, tak bychom se o to pokusili. Tak proč dnes neudělat to, co nám Bůh říká. Proč nedělat věci tak, jak to vymyslel Bůh? Věřím, že vás tento příběh povzbudí a potěší, stejně jako mě. Není to žádná složitá teologie. Je to příběh, na kterém můžeme vidět, že důvěra Bohu se vyplatí, i když nám k tomu pomohou lidé kolem nás.
pastor Vítězslav Kukla
Víra má skutek Jakub 2:14-17 Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ,Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,` a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Boží Slovo říká, že víra bez skutků je mrtvá. To znamená, že pokud důvěřuji Bohu, tak podle toho i jednám. Jestliže věřím, že Ježíš za mě zemřel a porazil ďábla, pak podle této víry také jednám. Jakýmkoliv způsobem vyjadřuji svou důvěru Bohu. Například čtu Boží Slovo, modlím se, chodím pravidelně do církve. To vše je mým vyjádřením toho, že věřím v živého Boha. To, co dělám nebo nedělám, jen vyjadřuje, čemu opravdu věřím. Jestliže věřím, že modlitba spravedlivého má ohromnou moc a protože vím, že jsem spravedlivý člověk, modlím se co nejčastěji, protože chci, aby byla Boží moc uvedena do chodu. Marek 5:25-28 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu. Neboť říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“ Když se podíváme do Bible na příběh ženy s krvotokem, vidíme, že jednala podle své víry. Nejdříve mluvila to, čemu věřila. Ale pouhé mluvení samo o sobě by jí nepomohlo. Musela jít a udělat to, co si neustále říkala. Musela dojít k Ježíši a dotknout se Ho. Člověk, který se modlí za změnu, tak ji očekává a připravuje se na ni. Člověk, který důvěřuje Bohu, tak Ho chválí a vyjadřuje Mu svou lásku. Ve chvíli, kdy nejsou okolnosti takové, jaké bych chtěla, aby byly, sama sebe se ptám, čemu opravdu věřím. Když to zjistím, tak podle toho jednám. Vezmu si verše a začnu je vyznávat, nebo udělám to, co mi Duch Svatý řekne. Víra má skutek vždy! pastor Iveta Kuklová
Žalm 116:10 Uvěřil jsem, proto i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. 2. Korintským 4:13 Jelikož však máme stejného ducha víry, podle toho, jak je napsáno: Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil, i my věříme, a proto mluvíme. Bible nás vybízí k tomu, abychom neustále obměňovali svou mysl Božím Slovem (Římanům 12:2); také máme nad Božím Slovem neustále přemýšlet či ho rozjímat (Žalm 1:2). Dalším velmi důležitým krokem je: Boží Slovo promlouvat. Bůh řekl a stalo se. Věci, které vidíme, nevznikly z viditelných (Židům 11:2). To Bůh svým slovem vše stvořil. Boží Slova jsou plná moci. V knize Izaiáš v kapitole 55 je ve verši 11 napsáno, že Boží Slovo je jako déšť či sníh, který padá z nebe a napájí zemi, která pak vydává úrodu. Bez vody by byla země pustá a neúrodná. Bez vody by svět byl podoben poušti Sahaře a lidé by umírali hlady. Bůh si chce použít tvoje ústa pro svoje Slova. On si tě vyvolil za svoji nádobu. Promlouvaná Boží Slova mohou změnit tvůj život, život tvé rodiny a tvého okolí. Pro situaci, kterou je potřeba změnit, je proto důležité nalézt ty správné verše a pak je promlouvat a vytrvat než se situace viditelně zjeví. Přísloví 18:19 Smrt i život je v moci jazyka a ten, kdo jej miluje, bude jíst ovoce jeho. Možná nebudeš pochopen svým okolím, tvoje mysl se bude bouřit a bude ti chtít namluvit, že to nemá cenu, ale povzbuzuji tě: vytrvej, protože dříve či později tato Boží Slova přinesou svoji vzácnou úrodu. Nevím, které věci potřebuješ ve svém životě změnit, ale Božím plánem pro tvůj život, draze
vykoupený Ježíšovou krví, není určitě chudoba, nemoc, samota, tělesnost, pocit prázdnoty. Bůh má pro tebe jedinečný Boží plán a moc touží, aby byl naplněn a celé široké okolí bylo zasaženo Boží dobrotou. Otec Bůh je dobrý a bude tě skrze Ducha Svatého povzbuzovat, protože Jeho Slovo přináší život. Poražený nepřítel ti chce naopak vše dobré ukrást. Nedovol mu to. Jakub 4:5 Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. Možná si právě nyní říkáš: „Není to příliš jednoduché, jen mluvit, aby se věci měnily? Není to hloupost? Copak může tak jednoduchá a obyčejná věc změnit něco v mém životě?“ Není to hloupost! Náš Bůh je veliký a mocný, ale Jeho pravda a Jeho zákony jsou jednoduché a jsou určeny pro každého člověka. Na každém však je, čemu bude věřit: složitému lidskému filosofování nebo jednoduché, neměnné Boží pravdě. Jako zdravotníka mne zaujal jeden skutečný příběh. Zdánlivě s vyznáváním Božího Slova nesouvisí, ale mým cílem je ukázat, že pravda bývá často jednoduchá. V polovině 19. století chtěl jeden lékař přijít na to, proč je v nemocnici, kde pracoval, vysoká úmrtnost žen při porodu. Bádal, přemýšlel o poloze žen při porodu, správném vedení porodu…, až přišel na to, že úmrtnost způsobuje to, že porodník nemá správně umyté ruce a přenáší na rodičky infekci. Do té doby umíralo až třicet žen ze sta, ale on svou teorií, kdy bylo potřeba si důkladně umýt ruce, vysoce snížil úmrtnost. Vědci a lékaři tehdejší doby však jeho teorii nevěřili, zdála se jim příliš jednoduchá a z nemocnice ho vyhodili. On přešel do jiné a svou jednoduchou pravdou dál zachraňoval mladé ženy a novorozence. Ještě po jeho smrti se lékaři - kolegové jeho objevu vysmívali, ale jen do doby než se pomocí mikroskopu jeho teorie potvrdila. Dnes je čistota rukou základem lékařství. Vyznávání Božího Slova je pro mnohé také příliš jednoduché. Často se mu vysmívají nebo jím pohrdají. Tomu však, kdo uvěří v Jeho moc, přinese život, který bude vylit i dále do okolí. Jeremiáš 23:29 Zdaliž není Slovo mé takové jako oheň, dí Hospodin, a jako kladivo rozrážející skálu?
Veronika Kulířová
Bůh se nebojí hnoje Na úvod několik veršů.
Žalm 55:19–24 Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně! Bůh mě vyslyší a pokoří je, Ten, který od věků kraluje! Sélah. Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se Ho nebojí! Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil. V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami! Své břímě uval na Hospodina, On se o tebe postará; On přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta. Zákeřné vrahy však Ty, Bože, srazíš do jámy nejhlubší. Půlky života se takoví nedočkají - já ale v Tebe skládám naději! Koloským 1:1–23 Pozdrav a vděčnost Bohu za Koloské, od apoštola Pavla. A mohli bychom uvést další odkazy. Bůh stvořil Adama a Evu. Nikdy nepředstíral, že by tito lidé, tedy také MY, nemohli nikdy dělat chyby. Každý z nás je chybující, více či méně. Občas slyšíme: „Jak jsi to mohl udělat? S tebou už nic nechci mít. Jdi pryč. To já bych takovou chybu neudělal. Budu proti tobě bojovat všemi prostředky. Do konce života ti to budu připomínat a řeknu to všem.“
A tak na světlo přichází pomluva, výčitky, lži, polopravdy, závist, podlézání, atd. To vypadá jakoby se někdo, kdo udělá chybu, měl vytratit do neznáma, nebo alespoň odletět na Mars. To je naprosto mylné myšlení a mylná představa. Přesto však lidé, kteří udělali nějakou tu chybu, tak často činí. Uzavřou se v sobě a umožní tak Satanovi zvítězit. Bůh měl naprosto jasno v tom, do čeho se pouští, když stvořil lidi a rozhodl se mít s nimi vztah. Nedal jim "Program", ve kterém budou jednat spolehlivě, slušně a bezvadně. Dal jim "Program" s názvem svobodná vůle, tvořivost, touha po stále nekončícím vědění, pestrý život v lásce. Člověk občas něco opravdu dokonale „pohnojí“ a pak hledá cestu jak to vše uklidit. Bůh se takového hnoje nikdy nebál a bát nebude. Nikdy se s uklízením hnoje neunaví. Co by dobrý hospodář, ví jak s hnojem naložit. Pohnojené pole, vydá živiny pro nový život, pro novou cestu, pro nové uplatnění, pro něco lepšího než před pohnojením. A co nás odděluje od toho, co jsme pohnojili, pokazili? To Kristův kříž nás odděluje od toho, co jsme pohnojili a pokazili, bez ohledu na to jak moc.
(inspirováno knihou od Dannyho Silka) Vítězslav Čermák - Atana
KUMRÁNSKÉ SPOLEČENSTVÍ A JEJICH ODKAZ DNEŠKU PODROBNĚJI O ESEJCÍCH
Vykopávky sídliště Esenů/Esejců
Jeskyně svitků (z druhé strany) Mrtvé moře
Sami esejci si takto neříkali. Pojmenování jim dali lidé z jejich okolí. V dobové literatuře se setkáváme s řeckými výrazy essaioi nebo essénoi. Jazykovědci podrobují tyto i jiné výrazy stálému výzkumu. Přesto se však zdá, že obě řecká slova ukazují na aramejský původ a jsou odvozena od aramejských slov chasajjá, chasén, což znamená „zbožný“. Řecké hosioi (svatý, zbožný, odevzdaný Bohu) odpovídá pak hebrejskému chasíd, tedy „zbožný“. Zabydlovali oblast Kumránu od druhé poloviny 2. století př. naším letopočtem a sídlili zde do roku 68 našeho letopočtu. Esejci jako takoví však tvořili různé komunity zřejmě již delší čas před tím na různých místech. Jedna z komunit
patrně sídlila nedaleko Jeruzaléma, protože dnes víme, že jedna z jeruzalémských bran se nazývala esejská. I když se esejci pokoušeli co nejvíce stranit okolního světa, nebyli vůči pohnutým událostem národa Izrael nijak lhostejní. Zmínky v historických spisech Josefa Flavia ukazují, že občas zasáhli i do společenských a politických konfliktů. Roku 62 nastoupil v Judsku na úřad prokurátora Lucius Albinus, který nejen že židovské obyvatelstvo ekonomicky sužoval, ale dokonce znevažoval jejich staré tradice a náboženské myšlení. Protesty na sebe nenechaly dlouho čekat a stále narůstaly – s tím, jak stoupala brutalita římských okupantů. Nakonec až sám syrský místodržitel CestiusGallus přitáhl r.66 s jednou legií do Jeruzaléma, kde římská posádka nezvládala udržet pořádek. Židé se postavili na odpor a vojsko Cestia Galla zahnalo. Vypověděli poslušnost římskému císaři a vytvořili svou vlastní správu a armádu. Císař Nero povolal svou vojenskou elitu, vojevůdce Vespasiána, aby se Židům postavil. Mezitím se do čela židovského povstání dostali zelóti (což znamená „horlivci“), kteří byli opravdu odhodlanými bojoníky až s fanatickými rysy. Bohužel, hnutí odporu se rozdělilo a vedli boj dokonce i mezi sebou. Roku 68 obklíčil Vespasián Jeruzalém. Mezitím dobyl již větší část Judska. Protože Nero spáchal sebevraždu a císařem byl prohlášen Vespasián, ten se odebral do Říma a boj o Jeruzalém nechal svému synu Titovi. V r.70 Jeruzalém padl. Větší část obyvatelstva zemřela hladem, ostatní byli povražděni. Zachránila se jen početná skupina křesťanů, kteří ještě před obléháním města dostali prorocké slovo, že mají z města odejít. Zvěst evangelia se nyní díky nim začala šířit mnohem rychleji! Během tohoto konfliktu byla zlikvidována r.68 (někde je uváděno 69) i komunita esejců v Kumránu. Archeologický výzkum prokázal, že lidé odešli najednou a ve velkém spěchu. Nejvíce svitků bylo nalezeno v jeskyni č. 4. Buď zde byla knihovna (texty se ukládaly do dřevěných polic, podobně jako nyní ukládáme knihy do polic knihovny) nebo sem narychlo někdo bez ladu a skladu písemnosti naházel. Konec společenství z Kumránu musel být však zcela jistě tragický. Nejvíce informací přímo z esejskýchzrojů můžeme čerpat ze tří jejich fundamentálních spisů. Jsou to: Řád Jednoty, Damašský spis a Válečný řád. Dále známe Esejské Chvalozpěvy. To je jakési pokračování Žalmů a některých prorockých knih Bible. Jsou pro nás pozoruhodné tím, že dávají nahlédnout do esejské zbožnosti a teologie. …pokračování příště… pastor Dan Vít Kolinger
Do Pekla, nebo do Nebe?
Kdysi kdosi řekl: „Je jednoduché být ateistou, když jste úspěšní a máte takřka vše na talíři. Je však těžké být ateistou, když ležíte na smrtelné posteli. Pak křičíte ze tmy: ‚Ježíši, pomoc, zachraň mě!‘“ Člověk má jen dvě možnosti, buď půjde do Pekla, nebo do Nebe. Nic mezitím neexistuje. Není žádná přestupní stanice, žádný očistec, nic takového není! Člověk má šanci zvrátit svůj osud a nedostat se do Pekla. Má na vybranou. Může přijmout věčný život, tedy spasení, vyznáním jména Ježíš, nebo odmítnout. Svobodně, nikým nenucen. Většina lidí tuto jedinou šanci zahodí a po smrti jdou do Pekla, byť se sebevíc na zemi za života snažili být těmi nejlepšími. A možná jimi i byli, možná byli vzorem mnoha dětem a lidem. Avšak teď jsou v Pekle. Jisté je jedno. Buď jim nikdo neřekl o Nebi a o spasení, anebo řekl a rozhodli se jinak. Říkají například: „To mě se stát nemůže, já půjdu do Nebe a vašeho Ježíše nepotřebuji.“ Je to věčný zápas temnoty a světla. Je to zápas ateismu, modlářství, budhismu, jiného ismu a různých náboženství s rozhodnutím jít za světlem – přijmout spasení skrze Ježíše Krista. A lidé často, ať už vědomě nebo nevědomě, tento boj prohrávají. Ale, nemusí. Ateisté jsou zaměřeni na sebe, žijí pro sebe. Je jednoduché být ateistou, pokud máte postavení, úspěch, peníze, rodinu… To je však všechno dočasné. Rozhodnutí zůstat po smrti v Pekle nebo v Nebi je rozhodnutí, které za člověka nikdo neudělá. To musí udělat každý sám. Ateisté nechtějí uvažovat o spasení, nevědí, co je to být spasen. Proč být spasen? Jde to jíst? Mohu si za to něco koupit? Mohu se toho dotknout? Kdo mi zaručí, že to funguje? Tou jedinou zárukou je Bůh a Jeho Syn Ježíš Kristus. Bůh dal za naše vykoupení – spasení svého jediného Syna – Ježíše Krista.
Co má s ateistou společné nějaký člověk, který byl před 2000 lety ukřižován? Ten vztah je jedinečný, upřímný, věrný a důvěrný. Nikdy Tě nezradí, nepomluví, neprozradí tvé slabosti, nezneužije tě, atd. Lidé však tomuto vztahu nepřikládají váhu, nechtějí poznat bližší setkání s Ním. Matouš 19:14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně - vždyť právě takovým patří nebeské království!“ Ďábel číhá a spřádá plány, aby do svých sítí chytil i naše děti. Stačí jen běžná lidská zloba, nenávist, zažité zlo a bolest. To může mladého člověka ovládnout již v útlém věku. Změní mu vlastnosti, vychová si jej k cestě do zatracení, do věčné tmy. Stačí pouze, když zlo v dítěti zahubí přirozenou Boží lásku, víru v lidi, důvěru v každého. Když po smrti sestoupí člověk do Pekla, Bůh už s tím nic nezmůže. Pokud člověk žije, Bůh skrze Ježíše Krista může učinit vše.
Do Pekla, nebo do Nebe?
Vítězslav Čermák - Atana
Boží Slovo
Boží Slovo je lékem pro naše tělo, záchranou pro naši duši a potravou pro našeho ducha. Věřím, že je velmi důležité mít tyto věci neustále na paměti. Stejně tak je důležité být si vědom toho, kdo jsem: Jsem duch, mám duši a žiji v těle. Duše je mysl, vůle a pocity. Takže nejsem moje pocity. A nejsem ani moje tělo. Ve chvíli, kdy se člověk narodí do Božího království, znovuzrodí se jeho duch a stane se dokonalým. To se však netýká jeho duše a těla. Dobrá zpráva pro nás je, že svou duši i tělo můžeme zachránit také.. Vyžaduje to však čas a spolupráci s Bohem. Nejdůležitější věcí po našem znovuzrození je: obnovovat si mysl Božím Slovem, abychom rozpoznali, co je správné a co je špatné. Římanům 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
Tady se dostáváme k tomu, že záchranou pro naši duši je Boží Slovo. Jakub 1:21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti (pokoře) přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. Co máme dělat se svým tělem? Boží slovo říká, že své tělo máme podmaňovat a vydávat ho jako živou oběť. Když budeme mít obnovenou mysl, tělo bude naším dobrým služebníkem a nebude pro něj těžké dělat to, co Bible říká, že je správné. Římanům 12:1 Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. 1. Korintským 9:27 Ale podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný. Na začátku jsem psala o tom, že Boží Slovo je lékem. Máme brát lék Božího Slova jen tehdy, když jsme nemocní? Samozřejmě, že ne. Tento lék je zapotřebí brát neustále. Přísloví 4:20-22 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého. Ať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich uprostřed srdce svého. Neboť životem jsou těm, kteří je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím (lékem). Boží Slovo je lékem na každou nemoc, dokonce i na nemoci duše. Boží Slovo je to nejlepší antidepresivum. Každý lék se musí užívat podle návodu. V tomto návodu je napsáno, že máme mít Boží Slovo neustále před svýma očima a ve svém srdci. To znamená, že máme o Božím Slově neustále přemýšlet. Boží Slovo je také potravou pro nás – pro ducha. Když nedáme svému tělu najíst, tak jsme slabí. Když nečteme Boží Slovo, tak jsme slabí a není nám dobře. Svého ducha potřebujeme také krmit pravidelně každý den a nejlépe několikrát denně po malých porcích. Matouš 4:4 Ježíš řekl: „Psáno je: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ Když večer čtu s naším synem Honzíkem Bibli, tak před tím, než začneme číst, mu připomínám, že Boží Slovo je lék pro tělo, záchrana pro duši a potrava pro ducha. Věřím tomu, že když si to budeme připomínat, zjistíme jak je pro nás Boží Slovo důležité.
pastor Iveta Kuklová
Bůh dává, my máme toužit. Když přemýšlíme o Bohu, je nám jasné, že je to ON, kdo určuje, jak věci budou. Věřím ve svrchovaného Boha, který ve své moudrosti stanovil, jak věci budou fungovat. Je dokonalý ve všem, co dělá a říká. A je to také On, kdo nám dal Své Slovo, abychom v něm viděli Jeho, Boží, dokonalou, úžasnou vůli. Mnoho lidí věří ve svrchovaného Boha a míní tím předurčení. To znamená, že člověk nemůže nijak ovlivnit to, co se děje s ním i s druhými lidmi. Jiní naopak věří, že lidé sami určují, co se bude dít, bez ohledu na to, co k tomu říká Bůh a Jeho Slovo. Oba tyto proudy se mýlí. Bůh je dokonalý. Na to, jak jedná, se můžeme podívat do Písma. Nejdříve je zde vždy Boží zaopatření. V Kristu nás Bůh zaopatřil vším, co pro nás má. Efezským 1:3 Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích! Z toho plyne, že v dnešní době, stejně jako kdykoli jindy, můžeme žít z Boží moci a s Božím vybavením. V Písmu nám Bůh ukazuje, co vše pro nás má. On dobře ví, že to potřebujeme. Jako příklad uvádím toto místo: 1. Korintským 12:4-11 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Podle této pasáže tedy plyne, že Bůh má pro nás duchovní dary - například proroctví. Nicméně, nemůžeme nijak ovlivnit, zda budou k dispozici právě nám, protože je dává, jak On chce. A zde by někteří z nás mohli skončit. Avšak je velkým požehnáním, pokud křesťan studuje Bibli jako celek, a k danému tématu hledá všechna místa, která se ho týkají. Pouze o dvě kapitoly dále nacházíme informace, které se vztahují k proroctví. 1. Korintským 14:1-3 Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. A tak díky těmto dvěma místům můžeme pochopit Boží dokonalý plán, týkající se právě proroctví. Nejsme jen loutky, které by prorokovaly, aniž by to chtěly. Není však v moci člověka, aby si určoval, kdy a jak proroctví přijde. Bůh zaopatřil a rozdává, člověk touží a přijímá. Je zde dokonalá spolupráce, která dává Bohu čest, úctu, respekt a zároveň začleňuje člověka jako důležitou součást do Božího plánu. Věřím, že věřící touží po duchovních darech a věřím také, že je Bůh dává. Věřím, že Bůh pro nás má v tomto roce velké požehnání, které se bude projevovat v našich shromážděních.
pastor Vítězslav Kukla