To jest Cia³o moje, to jest moja Krew

Èíslo 222/roèník XIX.

èerven 2012

Proti dobrovolnému daru

To jest Cia³o moje, to jest moja Krew

A gdy jedli, wzi¹³ chleb, odmówi³ b³ogos³awieñstwo, po³ama³ i da³ im mówi¹c: Bierzcie, to jest Cia³o moje. Potem wzi¹³ kielich i odmówiwszy dziêkczynienie da³ im, i pili z niego wszyscy. I rzek³ do nich: To jest moja Krew Przymierza, która za wielu bêdzie wylana. Zaprawdê, powiadam wam: Odt¹d nie bêdê ju¿ pi³ z owocu winnego krzewu a¿ do owego dnia, kiedy piæ go bêdê nowy w królestwie Bo¿ym. Mk. 22, 22-25 (Ewangelia, Uroczystoœæ Najœwiêtszego Cia³a i Krwi Chrystusa)

v

2

M O S T 2 2 2 / X I X

Komu pomáháme? Milí ètenáøi MOSTu, chtìla bych napsat pár slov o našich adoptovaných dìtech v rámci projektu Adopce na dálku, které financujeme díky naší spoleèné farní akci misijní koláè. V r. 2003 jsme adoptovali ve spolupráci s ostravskou charitou v rámci projektu Adopce na dálku dvì dìti z Ukrajiny a to Nadiju Vasilivnu Mahula a Michailo Dmytrovyèe Pavljuka. Nadija se narodila 28.9.2001 na Zakarpatské Ukrajinì v Us Èorné. Má sestru Viru – dvojèe, staršího bratra Ruslana a starší sestru Ludmilu. Otec Vasil Mahula má støední vzdìlání a vyrábí suvenýry, matka Oksana Mahula má vzdìlání základní a pracuje jako uklízeèka. Rodina žije spolu ve 4 pokojovém domì na vesnici s dostupností do mìsta 50 km. Rodina je nedostateènì zabezpeèena, její výdaje dvojnásobnì pøesahují její pøíjmy. Nadija chodí do ètvrté tøídy, má prùmìrný prospìch a baví ji kreslení. Michailo se narodil 11.11.1991 také v Us Èorné, má starší sestru Halynu a staršího bratra Ivana. Otec Dmytro Pavljuk se také živí výrobou suvenýrù a má støední vzdìlání, matka Marija Pavljuk je v domácnosti a má vzdìlání základní. Rodina spolu žije ve 3 pokojovém domì a její mìsíèní výdaje jsou dokonce trojnásobnì vìtší než její pøíjmy. Michailo díky našim sponzorským darùm studuje univerzitu ve mìstì Drohobyè, obor fyzika a matematika a k jeho zájmùm patøí kybernetika, poèítaèe. Možná ještì vysvìtlení k bydlení, jejich „domy“ jsou jednoduché døevìné domky na vesnici, která je opravdu dost mimo civilizaci a kromì tìžkého života jim mùžeme závidìt nádhernou pøírodu, kterou je Zakarpatská Ukrajina proslulá. Dìti sponzorujeme již devátým rokem a od zaèátku až do r. 2010 se jednalo o èástku 6000,- Kè na jedno dítì za rok, od r. 2010 byla èástka zvýšena na 7 200,- Kè na dítì za rok. Další dìti jsou z trochu pro nás exotických krajin. Pùvodnì jsme mìli tøi dìti z Ugandy, ale ty bìhem èasu buï dostudovaly nebo je rodièe pøestali posílat do škol. Toto jsou dìti, které sponzorujeme pro tento rok:

Steven Anton Miranda je z Indie. Narodil se 18.4.1994. Žije jen s matkou, otec mu zemøel pøed 12 lety. Matka je v domácnosti a pobírá státní podporu. Rodinu se snaží podporovat chlapcùv strýc, ten má však nízký pøíjem a má také vlastní rodinu. Steven je výborným studentem a kromì uèení má rád bìh a malování. Rád by se stal knìzem. Harriet Nankambo se narodila 28.12. 2002 a je z Ugandy. Má oba rodièe a ètyøi sourozence. Ve škole prospívá, baví ji zpìv a angliètina. Harriet by se chtìla stát lékaøkou. Rodièùm pomáhá s domácími pracemi a také pomáhá na poli, kde pìstují banány, sladké brambory a maniok, také se stará o mladší sourozence a pomáhá nosit vodu. Rodina žije v jednopokojovém hlinìném domku a její obživa závisí na vypìstovaných

plodinách. Syntis Ntsimba Tusimbana se narodila 6.10.1998 a je z Konga. Má oba rodièe a šest sourozencù. Rodina vlastní dùm a pùdu, na které pìstují zeleninu. Také chovají slepice a kachny. Syntis se chce stát zdravotní sestrou, mezi její oblíbené pøedmìty patøí francouzština, pøírodní vìdy a zdravovìda. Dívka má milou a upøímnou povahu, ráda si hraje s kamarádkami. Za tyto tøi dìti platíme celkem èástku 20 000,- Kè. Na letošní rok tak mají tyto dìti díky naší farní akci Misijní koláè opìt zaplaceno a mohou se vzdìlávat a my všichni mùžeme mít dobrý pocit, že jsme aspoò trochu pøispìli k jejich lepší budoucnosti. Pavla Golasowská

Je jiná doba? „Jó, to kdysi nebylo. Za našich èasù se mladí chovali jinak“, to jsou slova, která také možná slýcháváte z úst starší generace. Na jedné stranì se možná dìti vychovávaly pøísnìji, o nìjakou tu facku nebyla nouze a dìti mìly z rodièù vìtší respekt. Ale to ještì nezaruèovalo, že z nich vyrostou dobøí lidé. Když se podíváme do historie, tak tam bylo spousta nenávisti, zloby a na každém kroku nemanželské dítì. Vždycky tady byli, jsou a budou lidé toužící po moci, po osobním prospìchu, kterým nezáleželo na druhých, protože sami tøeba nezakusili lásku rodièù a na druhé stranì lidé se srdcem na pravém místì. Co je ale pøedpokladem toho, aby z našich dìtí vyrostli dobøí lidé. Nikdo nám nezaruèí, že pokud své dìti dobøe vychováme, že nebudou mít v životì problémy, že nebudou mít problémy v manželství, že nìkde na té složité cestì neuklouznou. Prostøedí, kamarádi, životní lásky a další vìci mohou èlovìka znatelnì ovlivnit. Ale udìlejme všechno proto, abychom mìli „èisté svìdomí“. Abychom jednou mohli øíct:

„Snažil jsem se, abych své dìti vychoval ve víøe, abych mu na vlastním pøíkladì ukázal, že Bùh nás miluje a my máme milovat lidi kolem sebe. Snažil jsem se mu vštípit, že partnera si vybíráme na celý život a nemùžeme si manželství „zkoušet na neèisto“, dal jsem jim jasnì najevo, že neschvaluji soužití na hromádce, nechodila jsem dceøi pro antikoncepci, aby se tøeba nemusela vdávat. Udìlal jsem si na nì èas, když mì potøebovaly a nebylo pro mì pøednìjší podnikání nebo mé zájmy. Snažil jsem se, aby z mých dìtí vyrostli dobøí køesané.“ Pokud tohle mùžeme s èistým svìdomím øíci, pak už staèí jen naše dìti odevzdat Boží prozøetelnosti a modlit se za nì. Šastní rodièe, kteøí to dokázali. Každý z nás dìlá chyby, jak vychovávat dìti se ve škole neuèí a proto je tak nesmírnì tìžké zvolit tu správnou cestu. Pokud se nám ale podaøí pøedat dìtem to hlavní – víru a úctu k Božím pøikázáním, jako rodièe jsme uspìli. Všechno ostatní je v Božích rukou. H.W.

3

M O S T 2 2 2 / X I X

m e m

A máme to za sebou…!

Na první pohled by to mohlo vypadat jako vítìzoslavný pokøik, který se mùže ozvat za nìkolik týdnù z úst našich školákù. Ano, zaèal poslední mìsíc školního roku, po nìmž budou dva mìsíce slastného prázdninového odpoèívání. Ale o to tady nyní opravdu nejde. Jde tady spíše o možnou myšlenku øady rodièù, kteøí doprovodili své ratolesti k 1. sv. pøijímání. Ono to jaksi k životu patøí, tak a to taky má. Jenomže svaté pøijímání není talisman pro štìstí, ani nìjaká pojistná smlouva, od níž existuje nìjaký kupon v podobì obrázku na památku této události, se kterým se jednou mohu prokázat pøed branou vìènosti. A když k tomu ještì dodám videozáznam, èi fotografii slavnosti, pak je to jisté. Jenomže ono to tak jednoduché není. Už vícekrát jsem pøíležitostnì pøipomínal Kristova slova: Kdo jí mé tìlo a pije mou krev, má život vìèný. Nikde není psáno: Kdo má první svaté pøijímání! Jak je tato fráze doslova zažraná, prostì nám vyhovuje. Jenomže v tom se zaèínáme podobat ponìkud nižším živoèichùm, kteøí jsou vycvièeni na urèitý povel a použijete-li jiného slova, pak nereagují. Mìsíc èerven pøináší opìt pøed nás úctu k Nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu. Zase je tøeba pøipomenout, že se nejedná o úctu ke svalu, jehož úkolem je puls a pøeèerpávání krve, díky èemuž žijeme. Pøestane-li srdce tepat, je konec. Srdce má ale i mnoho lidských symbolik v míøe absolutní vlastních jen Bohu. Vydejme se na krátkou exkurzi do nemocnice. Procházíme budovou a na rùzných dveøích èteme rùzné nápisy spolu se jmény lékaøù a ošetøujícího personálu. Všichni lékaøi si píší pøed svým jménem zkratku MUDr., což znamená Medicinae universae doctor - Doktor veškerého lékaøství. Jenomže bude-li mì bolet zub a vstoupím na internu, budu odeslán na stomatologii. Budu-li mít žaludeèní potíže a vstoupím na ortopedii, budu poslán na internu. Proè? Vždy internista, ortopéd i stomatolog jsou MUDr. Ano, ale každý má svùj obor, na který se specializuje. Naprosto zvláštní je obor psychiatrie. Píši to s respektem a úctou, jaká patøí každému èlovìku, protože býváme v pokušení dívat se na psychiatrické pacienty jinak, než na všechny ostatní. To je nespravedlnost, protože psychické problémy nejsou nic, za co by se musel èlovìk stydìt, mohou potkat

každého z nás. I psychiatr je MUDr., ale v jeho práci mu nepomùže ani rentgen, ani EKG, ani magnetická resonance, ani skalpel, ani mikroskop, - nièím z toho nemùže zmapovat duši èlovìka. Nemìla by být psychiatrie podle myšlení dnešních lidí jako obor zrušena? Vždy tak èasto opakujeme, že vìøíme jen tomu, co vidíme, - lékaø duši nevidí. Opakujeme, že vìda nedokázala Boha… A rentgen, ani EKG, ani magnetická resonance nedokázaly duši… Vidíte, vidíte, jak nejednou opakujeme fráze, aniž pøemýšlíme, o èem to mluvíme. Zkusme si porovnat vybavení jednotlivých oddìlení, pøípadnì léky jako takové… Na každém oddìlení najdeme nìco, co bychom jinde nenašli. A mùže se internista smát ortopedovi, èi jej dokonce shazovat? A teï kousek poodejdìme: nacházíme se v pracovnì stavebního inženýra: Cože? Èlovìk má srdce a duši? Vìda mého oboru nic takového nedokázala… K smíchu: je stavební inženýrství kompetentní dokazovat èinnost lidského srdce, krevního tlaku èi krevních skupin? Seismolog varuje: pøístroje ukazují záchvìvy zemì, mùže z toho být zemìtøesení. Lékaø to slyší a bude se smát: já jsem rentgenoval zemi a žádné záchvìvy jsem nezaregistroval… Jenomže rentgen není od toho, aby zjišoval dejme tomu zemìtøesení. Psychiatrický pacient bude poslán na EKG, které ukazuje naprosto normální stav bez nálezu nìèeho patologického. Znamená to, že je zdráv? Jeho zdraví, èi spíše psychiatrické potíže nemùže zaznamenat rentgen, EKG, èi cokoliv jiného. Suma sumárum: která vìda jako taková chtìla dokázat Boha jako takového. Myslel si snad botanik, když rozøízl vìtev stromu a z toho nevypadl Bùh, že Bùh není? Podobné hlouposti jsme slyšeli o kosmonautech: byli ve vesmíru a Pána Boha tam nevidìli. Jistì, až budou v nebi, pak ho uvidí. Mohli si alespoò všimnout nesmírnosti a dokonalosti vesmíru. A ještì jednou suma sumárum: Pøed námi je srdce, Srdce Bohoèlovìka Ježíše Krista. Který vìdní obor mi odhalí obsah srdce? Nejde mi teï o komory a pøedsínì, nejde mi o aortu, nejde mi o pøípadné šelesty, èi nedomykavost chlopní. Jde mi o nekoneènì vyšší projev srdce, který zjevnì existuje, ale na jehož zmapování je celý komplex pøírodních vìd naprosto krátký a nedostateèný. Øekne-li se o nìkom že

má zlaté srdce, co se tím myslí? Je to fráze? Vùbec ne a která vìda to dokáže èi zmapuje? O tom se mohu pøesvìdèit pouze tehdy, když si dám tu námahu a vyrazím na cestu, abych se tomu srdci pøiblížil. Ne abych toho èlovìka proklepal, poslechl fonendoskopem èi poslal na EKG. Ono „zlato“ toho srdce je v nìèem docela jiném, co vìda nikdy nezmapuje a co pøesto JE. Tak rodièové a pøíbuzní dìtí od letošního prvního svatého pøijímání, ale i my všichni: Jsme-li stvoøeni k obrazu Božímu, jsme-li vykoupení nejvyšší cenou života Bohoèlovìka Ježíše Krista, pak bude chtít Kristus i od nás „zlaté srdce“- ne emocionálnì, ale po vzoru srdce svého, které nám v èervnu staví na oèi a pøed náš rozum. Na toto je vìda jako taková krátká, tohle v podstatì není její obor, a pøesto je to životnì dùležité. Opakuji ještì jednou: Nemùže øíci chirurg psychiatrovi: èlovìèe, co blázníš, jaká duše, jaké psyché, vždy já jsem tady na rentgenu nic nevidìl. Podobnì nemùže øíci oèní lékaø ortopédovi: Ten pacient vidí naprosto dobøe, že má sice zlomenou nohu, nebo nefungující kloub, já nic takového nevidím. Ježíš Kristus svìøil Církev a její magisterium apoštolùm pod vedením sv. Petra, nikomu jinému, stejnì jako skalpel patøí do ruky chirurga, nikoliv strojního inženýra. P. František

ZAKONÈENÍ ŠKOLNÍ ROKU Srdeènì zveme všechny dìti a jejich rodièe na dìkovnou mši svatou za uplynulý školní rok 2011/12. Mše svatá se bude konat v našem farním kostele v sobotu 30. 6. 2012 v 15.00 hodin. Po mszy œwiêtej zapraszamy wszystkich na „sma¿enie jajecznicy” w ogrodzie za plebani¹. Prosimy przynieœæ 2 lub 3 jajka na osobê. Oczywiœcie zapraszamy i rodziców dzieci do wspólnej zabawy. Zvou organizátoøi (schola a sdružení S.A.)

4

M O S T 2 2 2 / X I X

C a ło p a ń s t w o w e s p o t k a n i e c z ło n k ó w M A I T R I „Pokój Wam! Jak Ojciec Mnie pos³a³, tak i Ja was posy³am... IdŸcie wiêc i pozyskujcie uczniów we wszystkich narodach /J 20,21; Mt 28,19/. Jezus posy³a aposto³ów przez wieki i kraje, bo wiarê mo¿e przekazaæ tylko ¿ywa osoba. Tak tworzy siê Koœció³, czyli wspólnota wierz¹cych. Ka¿dy jest wezwany do dawania œwiadectwa i ma do spe³nienia w ¿yciu jak¹œ misjê. Niektórzy, na wzór œw. Paw³a, realizuj¹ j¹ w sposób radykalny, nios¹c S³owo Bo¿e a¿ po krañce ziemi...” Ks. Miros³aw Mejzner SAC Pod koniec kwietnia odby³o siê w Czeskim Cieszynie Ca³opañstwowe spotkanie cz³onków Ruchu Solidarnoœci z potrzebuj¹cymi Trzeciego Œwiata – MAITRI. Nasza Wspólnota Sympatyków Radio Maryja ju¿ od 8 lat uczestniczy w tych bardzo ciekawych spotkaniach, pog³êbiaj¹cych nasz¹ wiedzê dotycz¹c¹ pracy misyjnej. W tym roku mieliœmy okazjê poznaæ misjonarza Ks. Marka Pasiuka SAC, pallotyna urodzonego w 1962 roku w Hodyszewie, który przyj¹³ œwiêcenia kap³añskie w 1988 roku. Po przygotowaniu w szkole misyjnej w Brukseli i Warszawie w 1991 roku wyjecha³ na misje do Zairu (dziœ Demokratyczna Republika Konga). Pracowa³ w parafii Rutshuru i Rugari, w diecezji Goma, przy granicy z Rwand¹. W pracy misyjnej zajmowa³ siê duszpasterstwem parafialnym, szczególnie dzieci i chorych. By³ wielk¹ pomoc¹ dla uciekinierów z Rwandy. Zajmowa³ siê „Adopcj¹ Serca” – czyli pomoc dzieciom, sierotom przy wsparciu Rodzin Adopcyjnych. Na misji przebywa³ 13 lat. Parafianie zwracali siê do niego w jêzyku suahili – „Padri Marko”. Ponownie w latach 2010 i 2011 wyjecha³ na placówkê misyjn¹ na Wybrze¿e Koœci S³oniowej w Afryce. Dziœ pracuje w Pallotyñskim Sekretariacie Misyjnym w Z¹bkach. Wiele wysi³ku poœwiêca katechezie misyjnej, prowadzeniu rekolekcji i zapoznawaniu wiernych z prac¹ duszpastersk¹ misjonarza w Afryce. Zapytany, czy mia³by ochotê powróciæ do pracy misyjnej odpowiada: „raz misjonarz, na zawsze misjonarz”. a

Kilka bardzo ciekawych spostrze¿eñ Ks. Marka Pasiuka z jego pracy misyjnej w Afryce: „Pracowa³em poni¿ej równika na styku granicy z Ugand¹ i Rwand¹. Musia³em nauczyæ siê poznawaæ jêzyk suahili. Co my powiemy jednym zdaniem, oni wszystko

opisuj¹. Nie znajdziemy w ich jêzyku ¿adnego wyrazu, który koñczy³by siê na spó³g³oskê. Nie maj¹ takiego precyzyjnego myœlenia. Powoli wchodz¹ w nasze tryby katolickie. Jeden biskup czarnoskóry powiedzia³: „...wy, biali, macie zegarki, a my mamy czas...”. Pierwszy prezydent Wybrze¿a Koœci S³oniowej to mówi³ tak: „...musimy zwolniæ, poniewa¿ siê œpieszymy”. Maj¹ inne poczucie czasu. Ten cywilizacyjny styk widaæ najlepiej na granicy lub na lotnisku, w czasie kontroli dokumentów. Ca³a m¹droœæ polega na tym, ¿eby bia³y pozosta³ spokojny. Misjonarz gdy wyje¿d¿a do Afryki, ma pe³no zapa³u do dzia³ania, organizowania, ewangelizowania. Ale te¿ na niego oddzia³ywuje ca³a misja afrykañska, a szczególnie ludzie i kultura. To wszystko bardzo ubogaca. To s¹ ludzie bardzo biedni materialnie, ale przerastaj¹ nas ich ludzkie relacje, które my tracimy - to cz³owieczeñstwo, przez materializm, konsumpcjonizm, egoizm. A tak¿e przez wszelkie supermarkety, które narzucaj¹ nam potrzebê rzeczy materialnych. Dla Afrykañczyków jest najwiêkszym skarbem dziecko. To jest naturalne, ¿e chc¹ nagromadziæ najwiêcej skarbów i ka¿da rodzina jest wielodzietna. Gdy jedne dzieci ju¿ dorastaj¹, inne dopiero siê rodz¹. Nie dziwi rozpiêtoœæ wieku wœród rodzeñstwa przekraczaj¹ca nawet dwadzieœcia lat. Aby rodzina by³a silna, wiele wskazówek czerpie siê z tradycji, któr¹ przechowywuj¹ przys³owia. Np. jak wa¿ne jest, aby dzieci traktowaæ w rodzinie jednakowo, bez wyró¿nienia. Kongijskie przys³owie mówi dlaczego – bo nie wiadomo, które z dzieci najlepiej uszanuje ojcowskie dziedzictwo. Tam jest szacunek dla dzieci i starszych. W Afryce nikt nie wstydzi siê swego dziadka. Gdyby koœcio³y nie prowadzi³y szko³y, by³ by tam niski poziom. Klasy s¹ mniej liczne lub wiêksze, nawet do 50 uczniów. Dzieci chodz¹ w mundurkach. Dziewczyny na niebiesko, ch³opcy w kolorze ¿ó³tym. Dzieci, je¿eli chc¹ graæ w pi³kê, to musz¹ j¹ wytworzyæ z liœci bananowca. Posi³ki spo¿ywa siê palcami, bo ³y¿ki maj¹ tylko bogaci. Jeszcze jedna taka ciekawostka: Przy ka¿dym koœciele istnieje grupa licz¹ca 8 a¿ 12 dziewczyn tzw. tancerek liturgicznych, które tañcz¹ na pocz¹tek Mszy œw. oraz na zakoñczenie. Choæ tak niedawno, zaledwie kilkanaœcie lat temu, rwandyjska ziemia sp³ywa³a krwi¹, wiele siê

zmieni³o, aby zatrzeæ rozsiane po ca³ym kraju œlady tej okrutnej wojny domowej. Dziœ do miejscowoœci Kibeho zje¿d¿aj¹ pielgrzymi nie tylko z ró¿nych zak¹tków Rwandy, ale z ca³ego œwiata. Wszystko zaczê³o siê w roku 1981, kiedy uczennica szko³y œredniej Alphonsina ujrza³a „piêkn¹ Pani¹ z nieba”. Ta wizja powtarza³a siê wielokrotnie przez 8 lat. To by³a seria wyraŸnych ostrze¿eñ, ¿e œwiat zmierza w z³¹ stronê. By³y te¿ nagl¹ce wskazówki, by z tej drogi zawróciæ, bo w przeciwnym razie œwiatu grozi upadek. Objawienia w Kibeho i Med¿ugorie. Matka Bo¿a ostrzega ludzi w Rwandzie przed ludobójstwem. Nikt tego g³osu nie s³ucha³. W Med¿ugorie by³o tak samo. Nikt tego nie wzi¹³ do serca. Pomimo interwencji Matki Bo¿ej by³a wojna w by³ej Jugos³awii. My nie umiemy czytaæ znaków czasu, znaków od Maryji. Nikt konkretnie nie wiedzia³ jak siê to stanie. Ci¹gle ¿ywe jest wspomnienie 1994 roku, kiedy w ci¹gu zaledwie trzech miesiêcy w walkach etnicznych zginê³o w Rwandzie ponad milion mieszkañców. Trudno uzdrowiæ to, co zosta³o zranione w ludzkim sercu. W œwietle wiary jedynym ratunkiem jest Bo¿e Mi³osierdzie. Dlatego w Rwandzie rozwija siê kult Jezusa Mi³osiernego. Poniewa¿ najwiêksz¹ potrzeb¹ duchow¹ w tym rejonie jest pojednanie i wzajemne wybaczanie krzywd. Przebaczaæ i czyniæ dobro nawet nieprzyjacio³om, to bardzo trudne wyzwanie dla ludzi dotkniêtych doœwiadczeniami wojny. My, biali, te¿ za bardzo nie rozumiemy tych spraw afrykañskich. Oni nam te¿ wszystkiego o sobie nie wyjawi¹. Kiedy jeden misjonarz umiera³, jego ¿yczeniem by³o, byæ minutê przed œmierci¹ w duszy Afrykañczyka, ¿eby zobaczyæ co on myœli. Jest takie powiedzenie, które uzewnêtrznia, co przeciêtny mieszkaniec Afryki „czuje w œrodku” – hakuma malata – co znaczy „nie ma problemu”. Cz³owiek jest pos³uszny prawom ustanowionym przez innych ludzi, ale nie s³ucha swojej Matki i Matki swego Zbawiciela, wys³anej przez Boga. Czy¿by czeka³ na jeszcze wiêksze wojny, odchodz¹c od Chrystusa, od dróg Bo¿ych i ¿yj¹c, jakby Boga nie by³o? Matka Bo¿a podaje te¿ œrodki zaradcze i naprawcze: nieustanna modlitwa, ró¿aniec, akceptacja w³asnego krzy¿a, pokuta, posty, przykazania Bo¿e i Ewangelia.” Ju¿ 15 lat minê³o, od kiedy Adopcja serca dzia³a tak¿e w Czeskiej Republice poprzez

d a

5

M O S T 2 2 2 / X I X

Ruch Solidarnoœci z potrzebuj¹cymi Trzeciego Œwiata – MAITRI. To dzie³o pomocy ubogim dzieciom z krajów misyjnych. Tych najbiedniejszych z biednych wskazuj¹ misjonarze pallotyni i siostry zakonne we wspó³pracy z komitetami parafialnymi. Oni równie¿ dbaj¹ o to, aby przekazywane œrodki by³y wykorzystane zgodnie z przeznaczeniem. Rodzicem adopcyjnym mo¿e zostaæ ka¿dy: osoby samotne, rodziny, klasy szkolne, firmy lub grupy osób dobrej woli sk³adaj¹ce siê na utrzymanie jednego dziecka. Otrzymuj¹ oni podstawowe informacje o dziecku oraz jego zdjêcie. Mo¿liwa jest ³¹cznoœæ korespondencyjna z adoptowanym dzieckiem, dla którego otrzymanie listu czy pocztówki od osoby z odleg³ego kraju okazuj¹cej dziecku cz¹stkê swego serca jest wielkim prze¿yciem. Dziœ nie trudno zdobyæ informacje o wszystkich potrzebuj¹cych. Tylko trzeba mieæ serce otwarte na potrzeby drugiego i chêæ pomocy bliŸniemu. Nasza wspólnota ma dwoje adoptowanych dzieci: Rachel z Rwandy i Valensa z Konga, pomaga w wy¿ywieniu dzieci z Afryki, przesy³a datki potrzebuj¹cym na Ukrainie oraz biednym i opuszczonym w Bia³ymstoku – „Droga”. A to wszystko udaje siê dziêki hojnoœci niewielkiej grupy naszych cz³onków i sympatyków. Bogu dziêkujemy za wszystkich, którzy swój czas i pieni¹dz poœwiêcaj¹ na zrobienie banda¿y dla trêdowatych. W tym roku to ju¿ po raz drugi bêdziemy przesy³aæ paczkê z 400 banda¿ami do O³omuñca, który jest pocz¹tkiem d³ugiej drogi. Je¿eli na tak¹ pomoc nam nie starcza si³ i pieniêdzy, to zawsze pozostaje uœmiech, dobre s³owo, dotyk, modlitwa za naszych bliŸnich oraz tak¿e wsparcie modlitewne dla misjonarzy, misje i wolontariuszy, którzy niekiedy z nara¿eniem w³asnego ¿ycia pomagaj¹ wszystkim potrzebuj¹cym i nios¹ im S³owo Bo¿e oraz zapewnienie o Bo¿ej mi³oœci.

é m

Pani Marta Bezecna, dyrektor trzynieckiej Charity, wci¹¿ zwraca siê do wszystkich chêtnych z proœb¹ o pomoc: „W ramach s³u¿by asystencji do osób niepe³nosprawnych czy chorych, staramy siê te¿ za³atwiæ dobrowolnika. Oznacza to, ¿e do chorego przychodzi przyk³adowo na dwie godziny w ci¹gu tygodnia osoba, która sobie z nim poopowiada, albo mu coœ przeczyta, czasami tylko posiedzi przy ³ó¿ku w czasie, kiedy krewni chorego s¹ w pracy. Jest to bardzo dobra pomoc bliŸniemu. W obecnym czasie nasza s³u¿ba szczyci siê czterema

czasie nasza s³u¿ba szczyci siê czterema dobrowolnikami. Mamy nadziejê, ¿e znajd¹ siê jeszcze dalsi ochotnicy, którzy potrafi¹ wygospodarowaæ jak¹œ godzinkê w ci¹gu tygodnia, ¿eby pomóc komuœ innemu.” I to jest jedna z dróg pe³nienia dobrych uczynków, tutaj w naszej parafii wzglêdem naszych parafian tak potrzebuj¹cych czyjejœ obecnoœci i dobrego s³owa. Irena Szymonikowa

zkusme pøíštì vyrazit všichni spoleènì, pøinést tuto obì na nìjaký úmysl. Uvidíte, kolik síly a elánu najednou budete mít. Ještì jednou dìkuji tìm dvìma rodinám, které mi nabídly své spoleèenství, velice si toho vážím. Dìkuji rovnìž všem, kteøí podobná setkání organizují a doufám, že za rok tìch oveèek, které se nezaleknou výšlapu na Kozubovou, bude o hodnì víc. S.K.

K O Z U B O V Á 2 0 1 2 Jako každým rokem se i letos 8. kvìtna konala pou na Kozubovou. Já jsem se na ni chystala s celou svojí rodinou, ale nevyšlo to, nebo nìkteré z mých dìtí hrály dùležitý celodenní zápas. Nakonec jsem byla moc ráda, že mì pøibraly mezi sebe dvì rodiny a mohla jsem spoleènì s dcerou s nimi vyrazit. Poèasí nám z poèátku nepøálo, byla strašná zima. Do cíle jsme dorazili vèas, na hoøe nás vítal O. František, který odsloužil mši svatou. Velice mì zarazilo, že na místì témìø nikdo nebyl, všude prázdno a mìlo to pøece být setkání mládeže. Nakonec se na mši svatou sešlo kolem 60-ti lidí, vìtšinou to byly rodiny s dìtmi, ale mládeže tam byla opravdu hrstka. Proto mì napadá hodnì otázek: „Kde byli? Snad v hospodì nebo doma na gauèi? Kde jsou ti mladí? Bolely je snad nohy? Mìli strach, že nevylezou na kopec?“ Nìkdy se divíme, že se ve farnosti nic nedìje, ale proè? Protože není zájem! Jeden se snaží a druzí mají problém se pøihlásit, nìco obìtovat, udìlat si èas tøeba na pou na Kozubovou, k úpatí této hory mohou dojet autobusem nebo vlakem. Prostì udìlat si èas a prožít nìco krásného. Možná mi teï nìkteøí budou oponovat – nevíš kolik je práce kolem domu, z práce jsme utahaní, mladí potøebují svobodu a my je k nièemu nutit nemùžeme, nechce se jim. Ale to je právì ono, všeho nechat, hodit to za sebe, jít si vyèistit hlavu. Teprve pak naèerpáte sílu do dalších dnù. Práce neuteèe. Nebojme se obìtovat èas pro Krista a

* * *

Dnes Vstávej! Ptám se, strážce, kolik zbývá z noci? Kéž Bùh je nám ku pomoci a rozzáøí i dnes naší tváø Duchem ohnivým, jež na oltáø pøinese obì milosrdné Lásky, která vládne, vždy èlovìk slábne a kolísá jako plamen. Tak, Amen! Pane, pøijï! Jsme vzhùru! Noèní mùru odežeò svou výhní, jež spálí vše co jedem zamoøili jsme my, lidé bídní. Prosíme i dnes, doveï svého služebníka, nech do nebes jeho touha a hlas zavolá za všechny z nás – pøijï! Pøijï Nejsvìtìjší Srdce Pánì a skrze jeho posvìcené dlanì vejdi do našeho nitra, nebo kdo ví, zda-li bude… zítra! AVE vìnováno s podìkováním našim knìžím Rudinec Stanislav

6

M O S T 2 2 2 / X I X

Jak se zrodilo jedno spoleèenství Když jsem pøišla do tøineckého spoleèenství mládeže, bylo mi 17 let. Sobotní adorace, rùženec, nedìlní volejbal, spoleèné víkendy – to všechno jsem si zamilovala. Našla jsem tam dobré pøátele a taky svého budoucího manžela. Bìhem krásného babího léta roku 2006 se konaly hned ètyøi svatby èlenù našeho spolèa, vèetnì té naší. No, jako vdaná paní už samozøejmì nebudu chodit na setkání mládeže, to dá rozum. Ale chybìla mi spoleèná modlitba i jen tak si pokecat s pøáteli, tak jsme se po nìjaké dobì sešli na spoleèenství novomanželù. Pak už jen manželù a teï se scházíme jako spoleèenství rodin. Mám takový pocit, že se to brzy zmìní na spoleèenství dìtí. Co se poètu týèe, vypadá to, že za chvíli budou proti nám dospìlým hrát pøesilovku. A svými decibely nás spolehlivì válcují už teï. Abychom je trochu zabavili a taky malinko doprovázeli na cestì víry, chystáme pro nì speciální program. Zatímco ony lepí andìlíèky, chytají rybièky (tak

jako apoštolové- rybáøi), povídají si o Vánocích nebo nedìlním evangeliu, my dospìlí stihneme aspoò krátký úryvek z Písma a tøeba desátek rùžence. Takto se scházíme jednou za mìsíc. Mimo to vyrážíme i nìkolikrát za rok spoleènì nìkam na víkend. Jednou z pravidelných akcí je víkendovka v Metylovicích. Letos jsme v termínu od 4. do 7. kvìtna už tradiènì obsadili zdejší faru, kde naše vysoké nároky nejen na poèet míst ke spaní trpìlivì snáší P. Brónek Wojnar. Metylovice leží pøímo uprostøed pøekrásné krajiny Beskyd, z jedné strany Lysá hora, z druhé strany Radhoš. Toho jsme díky høejivému májovému sluníèku mohli plnì využívat a podnikali jsme výlety do okolí. V sobotu jsme navštívili poutní místo Myslíkovské Lurdy. Cesta k nim vede lesem a loukami s nádhernými výhledy. Letos jsme ji využili k modlitbì rùžence. Dìti navlékaly na desetimetrové lano hezky jeden zdrávas za druhým, až jsme došli k soše Panny Marie.

Ještì spoleèné foto, zacinkat na zvon a honem zpátky na faru. A vyšlo nám to jen tak tak, sotva jsme za sebou zavøeli dveøe, spustil se poøádný liják. Však my víme, kdo si to tak hezky naèasoval. Dojemné bylo, jak v nedìli veèer na májové pobožnosti, v rukou své nebeské Maminky, vìtšina dìtí spokojenì usnula. Domù jsme jeli obèerstveni na tìle i na duchu a myslím, že nám to všem moc prospìlo. Jsem Pánu Bohu moc vdìèná za pøátele, kteøí s námi tráví èas a jsou ochotni scházet se ke spoleèné modlitbì. Bývá to obì, není vždy jednoduché, udìlat si èas. Ale to, co nám Pán Ježíš slíbil, nám „ukradený“ èas jistì vynahradí – „kde jsou dva nebo tøi ve jménu mém, tam jsem já uprostøed nich“ (Mt 18, 20). Takže my v tom hodláme rozhodnì pokraèovat a tøeba se nám podaøilo inspirovat vás k nìèemu podobnému. Už se tìším, až se o tom tøeba nìkdy pøíštì v MOSTu doètu. Eva Bubová

Pou pro rodiny s dìtmi do Czêstochowy Termín: 23.06.2012 Odjezd: ráno v 7.00 hodin od 1. ZŠ (pod kostelem) Sebou: psací potøeby, jídlo a pití na celý den, pas nebo obèanský prùkaz a hlavnì dobrou náladu!!! Návrat: kolem 19.00 hodin Cena: 200,- Kè/dítì, 250,- Kè/dospìlý Velice mì mrzí, že v naší farnosti není zájem o zájezd pro rodièe s dìtmi, kde opravdu mohou poznat nìco krásného, nové kamarády a hlavnì lásku Boží. Pokud by mìl nìkdo ještì zájem a chtìl se pøihlásit, k dispozici je ještì nìkolik volných míst. Z celého srdce bych chtìla podìkovat èlovìku, který si v minulém èísle MOSTu pøeèetl moji prosbu a pøispìl finanèním darem, kterým potìšil jednu rodinu a díky tomuto daru mùže jet s námi. Kdyby nìkdo z vás chtìl dìtem darovat nìjakou upomínku èi nìjakou sladkost, velice ráda tento dar pøijmu a jménem dìti i svým pøedem vyjadøují dík a VELKÝ PÁN BÙH ZAPLA. Prosím všechny, kteøí se pøihlásili, aby peníze donesli 10.6.2012 pøed mší svatou v 10.00 hodin. Pokud tento termín nevyhovuje, staèí poslat sms a peníze pøedat v autobuse. Na všechny se moc tìším a nebojte se – v Czêstochowej na nás èeká s otevøenou náruèí Matka Boží. Informace: Silvie Krêželoková, tel. 605325749

7

M O S T 2 2 2 / X I X

2 0 1 2

Ř á d y ř e h o l n í c h k l e r i k ů

T O V A R Y Š S T V O J E Ž Í Š O V O – J E Z U I T É

1. Vznik a rozvoj Tovaryšstvo Ježíšovo vzniklo v dobì, kdy se církev na pøelomu støedovìku a novovìku ocitla ve svízelné situaci. Jeho posláním bylo pøispìt ke katolické reformì: k pozvednutí køesanského života a mravù Božího lidu, a zvláštì tìch, kterým byla Bohem za nìj svìøena vìtší odpovìdnost. Zakladatel, sv. Ignác z Loyoly (1491 – 1556), rytíø a voják tìlem i duší, prodìlal ve svých tøiceti letech hlubokou konverzi, když se léèil ze zranìní z bitvy u Pamplony. Ze svìtského rytíøe se stal rytíø Kristùv. Chtìl se ve službì svému novému nejvyššímu Pánu vyznamenat a rozhodl se jít do Jeruzaléma, aby pokojnou cestou získal pro Krista Svatou zemi. Když mu tento úmysl nevyšel, dozrálo v nìm rozhodnutí: aby mohl dosáhnout svého cíle, totiž „pomáhat duším“, musí studovat a stát se knìzem. V tomto období shromažïuje kolem sebe univerzitní studenty a získává je pro svùj cíl. 15. srpna 1534 uzavírá spolu s šesti druhy v malém kostelíèku na úpatí Montmartru posvátný slib, že po skonèení studií zaènou žít v chudobì a odejdou do Jeruzaléma, kde „se budou zcela vìnovat duším“, a nebude-li to možné, dá se tento malý „prapor Kristùv“ k dispozici papeži, „aby jej nasadil tam, kde bude podle jeho soudu možno vykonat více k vìtší slávì Boží a pro spásu duší“. Výpravu do Svaté zemì politické okolnosti znemožnily. V dubnu 1539 je si „kompanie Ježíšova“ vìdoma, že se má semknout v øád, jehož cílem má být nejen z Boží milosti hledat spásu a dokonalost vlastní duše, nýbrž stejnì vážnì usilovat o spásu a zdokonalení bližních. Proto mají být ochotni jít kamkoliv. 27. záøí 1540 stvrzuje papež Pavel III. Tovaryšstvo Ježíšovo jako øád (SI). Do Ignácovy smrti byli jezuité již v Portugalsku, Nìmecku a dokonce v Indii (sv. František Xaverský). V roce 1773 bylo Tovaryšstvo zrušeno. To už jezuité pùsobili v celém tehdejším svìtì. Roku 1814 bylo obnoveno. Do èeských zemí pøišli jezuité roku 1556. Pøíchod pøipravil nìmecký provinciál Petr Kanisius. Usadili se v bývalém dominikánském klášteøe u sv. Klimenta na Starém Mìstì – tam založili kolej, jež byla zárodkem pozdìjšího slavného Klementina. Roku 1623 byla vytvoøena nová provincie èeská (od ní se pozdìji odlouèila provincie slezská), jejíž èlenové pùsobili na zámoø-

ských misiích v Èínì, v Latinské Americe, na ostrovech v Oceánii. Vedli významné univerzity v Praze, Olomouci, Vratislavi, øadu gymnázií, kolejí a intenzivnì pracovali v pøímé pastoraci pøi rekatolizaci èeského venkova. Øada z nich se stala „obìtí blíženské lásky“ pøi ošetøování nemocných za morových epidemií. Po obnovì Tovaryšstva se jezuité vrátili roku 1851 do Bohosudova a roku 1866 do Prahy a na další místa. V roce 1919 byla vytvoøena samostatná provincie Èeskoslovenská, která dala roku 1938 vznik provincii Slovenské. Jezuité pùsobili také na Svatém Hostýnì a na Velehradì, kde øídili exercièní dùm Stojanov.

života. Jezuité mají žít v domech (koleje nebo rezidence) a pøitom mají být øízeni pøedstaveným (rektor nebo superior). Mohou žít také sami, ale každý musí být zaèlenìn do nìjaké komunity. Více domù na urèitém území tvoøí provincii v èele s provinciálem a více provincií tvoøí asistenci, jež má svého zástupce (regionální asistent) v Øímì. Nejvyšším pøedstaveným je generál, doživotnì volený, se sídlem v Øímì. Všeobecnou zákonodárnou moc má generální kongregace. Èinnost po roce 1990 V této dobì se pozvolna obnovoval komunitní život. Jezuité se vraceli na „stará“ pùsobištì – ke sv. Ignáci v Praze, na Svatý Hostýn, na Velehrad, do Bohosudova, a zakládali nová – Brno, Olomouc. V Kolínì je noviciát. Vìrni tradici svého øádu pracují v pøímé pastoraci ve farnostech i na speciálních úkolech: exercicie, obnova Mariánských družin (nyní Sdružení køesanského života), papežské dílo Apoštolát modlitby, tiskový apoštolát, masmédia, pùsobí jako spirituálové a profesoøi v knìžských semináøích, pøi univerzitách a církevních gymnáziích. Zakládají støedisko pro mezináboženský dialog Centrum Aletti v Olomouci, které je pøidruženo k øímskému Centru a k Ústavu pro východní køesanskou spiritualitu, a Centrum ignaciánské spirituality s exercièním domem v Èeském Tìšínì.

2. Charakteristika Základní myšlenky o duchovním životì a vlastní duchovní zkušenost zachytil sv. Ignác v knížeèce duchovních cvièení neboli exercicií. Exercicie jsou tím základním a pùvodním, co vtiskuje Tovaryšstvu Ježíšovu vnitøní duši a tváønost. I Ignácem vypracované stanovy øádu ve své podstatì vycházejí z exercicií. Tzv. základní zákon øádu jmenuje jako zvláštní cíl „podporu køesanského života a køesanského uèení, rozmach víry kázáním, exerciciemi a životem lásky, zvláštì vyuèováním dìtí a v køesanském náboženství nevzdìlaných“. Pole pùsobnosti je vymezeno vìtou: „kamkoli je papež pošle, a to jsou muslimové nebo nevìøící tøeba v Indii, nebo jiní heretici nebo schizmatici nebo vùbec vìøící (katolíci)“. Pøipravenost ve službì kdekoliv na svìtì zpùsobila, že se jezuitský øád necítil být vázán žádnou dobovou formou øeholního života, chórovou modlitbou èi misijní metodou, ale volí vždy to, co je dobré pro jeho apoštolskou službu. Neklid v apoštolské èinnosti vychází ze služebné lásky, která by chtìla všechno zahrnout v Krista. Aby zakladatel uchránil svobodu metody, zakázal pøijímat církevní hodnosti a jakékoliv jiné odmìny. Význaèným rysem Tovaryšstva je úzký vztah k papeži, od samého poèátku øádu vyjádøený zvláštním, tzv. ètvrtým slibem: „Slibuji papeži uposlechnout vyslání, jak je to psáno v apoštolském listì a ve stanovách øádu.“

6. Pøijímání nových èlenù a formace Provinciál pøijímá do øádu kandidáty na základì posudku ètyø povìøených èlenù. Po dvouletém noviciátì novic skládá tøi obvyklé sliby, ze své strany závaznì na celý život, a slibuje, že vstoupí do Tovaryšstva. Tovaryšstvo ho však definitivnì pøijme až po skonèení studií, nejménì deseti letech života v øádu a po tøetím zkušebním roce (tzv. probaci). Vìtšinì èlenù – knìží dovoluje generální pøedstavený, aby složili ètvrtý slib poslušnosti papeži.

3. Organizaèní struktura Ignác z Loyoly vybudoval zevní stavbu øádu na základì poslušnosti, pøièemž použil starých demokratických prvkù øádového

7. Kontaktní adresa Tovaryšstvo Ježíšovo Jeèná 2 120 00 Praha 2 – Nové Mìsto

5. Øeholní odìv Jezuité nemají vlastní øeholní šat. Oblékají se jako diecézní knìží zemì, v níž žijí.

8

M O S T 2 2 2 / X I X

Poøad bohoslužeb v èervnu N e d ě l n í l i t u r g i e v č e r v n u § Nedìle 3.6.2012 – Slavnost Nejsvìtìjší § První pátek v mìsíci - litanie a zasvìceSlavnost Nejsvìtìjší Trojice (3.6.) 1. ètení: Dt 4,32-34.39-40; 2. ètení: Øím 8,14-17; Evangelium: Mt 28,16-20 Žalm: odp. Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svùj majetek. Ref. Szczêœliwy naród wybrany przez Pana. 10. nedìle v mezidobí (10.6.) 1. ètení: Gn 3,9-15; 2. ètení: 2 Kor 4,135,1; Evangelium: Mk 3,20-35 Žalm: odp. U Hospodina je slitování, hojné u nìho je vykoupení. Ref. U Pana ³aska oraz odkupienie. 11. nedìle v mezidobí; (17.6.) 1. ètení: Ez 17,22-24; 2. ètení: 2 Kor 5,610; Evangelium: Mk 4,26-34 Žalm: odp. Dobré je chválit Hospodina. Ref. Dobrze jest œpiewaæ Tobie, Panie Bo¿e. Slavnost Narození sv. Jana Køtitele (24.6.) 1. ètení: Jer 1,4-10; 2. ètení: 1 Petr 1,8-12; Evangelium: Lk 1,5-17 Žalm: odp. Chválím tì, že jsem vznikl tak obdivuhodnì. Ref. Od ³ona matki Pan mym opiekunem. 13. nedìle v mezidobí (1.7.) 1. ètení: Mdr 1,13-15;2,23-24; 2. ètení: 2 Kor 8,7-9.13-15; Evangelium: Mk 5,21-43 Žalm: odp. Chci tì oslavovat, Hospodine, nebo jsi mì vysvobodil. Ref. S³awiê Ciê, Panie, bo mnie wybawi³eœ. Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz

most

Trojice; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Ètvrtek 7.6.2012 – Slavnost Tìla a Krve

Pánì; § Nedìle 10.6.2012 – 10. nedìle v mezi-

dobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pátek 15.6.2012 – Slavnost Nejsvì-

tìjšího Srdce Ježíšova. § Nedìle 17.6.2012 – 11. nedìle v mezi-

dobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Nedìle 24.6.2012 – Slavnost Narození

sv. Jana Køtitele; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pátek 29.6.2012 – Slavnost sv. Petra a

Pavla, apoštolù. § Nedìle 1.7.2012 – 13. nedìle v mezi-

dobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní

mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. § Po celý mìsíc èerven se modlíme litanii

k Nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské

veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají

v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je

adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši svaté

ní Božskému Srdci Ježíšovu. § Mše svatá v Domovì pro seniory na

Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je

sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší svatou pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývìsku v kostele!

Úmysly Apoštolátu modlitby – èerven 2012 Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. úmysl všeobecný: Aby vìøící rozpoznávali v eucharistii živou pøítomnost Vzkøíšeného, který je provází v každodenním životì. 2. úmysl misijní: Aby køesané v Evropì znovu objevili svou pravou identitu a podíleli se s vìtším nadšením na hlásání evangelia. 3. úmysl národní: Abychom pøijímali svátost biømování se svobodnou touhou po Duchu Svatém.

výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je

výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství.

Pøíští èíslo MOSTu vyjde 1. èervence 2012. Pøíspìvky mùžete zasílat do 20.6.2012.