Ekologie. Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. (Př 15,17)

8

Evangelický měsíčník | ročník 88/2012 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

Rozhovor s Hanou Librovou o důstojném životě v době ekologické krize Jsme sůl země - rozhovor s ekologem Dozvuky strmilovského kempu Diakonie: O záludnostech předváděcích akcí pro seniory

Ekologie Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. (Př 15,17)

|7 | 24 | 27 | 34

Dar života

ÚVODNÍK 3 Podřezaná větev začíná praskat – D. Ženatá

ÚVODNÍK

AKCENT 4 Prohlášení k majetkovému vyrovnání s církvemi BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Ve stínu Tvých křídel – J. Hofmanová TÉMA 7 Křesťanská poloha je ekologicky příznivá. Rozhovor s Hanou Librovou – D. Ženatá 10 Noe a biodiverzita – V. Cílek 11 Není jiné cesty – J. Nečas OTÁZKA NA TĚLO

12 Dáváte věci opravit, nebo kupujete nové? CÍRKEV ŽIJE

21 Den Země v Sázavě – I. Mužátková 22 Oslavy 100 let kostela v Hradci Králové – D. Urbanová EKUMENA ŽIJE

24 Jsme sůl země. Rozhovor s Markem Drápalem – D. Ženatá

27 Dozvuky strmilovského kempu – DaZ 28 Evangelické dny v Lučenci – J. Haluková CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

29 Vedoucí tábora – D. Bosák/V. Jelínková 31 Chci zjistit, jak vypadá smog shora. Rozhovor s Ewou Jelinek – D. Ženatá DIAKONIE

34 Jak snadné je padnout do jámy lvové aneb Předváděcí akce pro seniory v kostce – M. Hejduk ZPÍVANÁ LITURGIE

39 Sbory s původní luterskou liturgií – E. Baťová SLOVO 41 Svatba. Katechismus pro rodiče – M. Trgalová 42 Řetěz bláznů Aleše Březiny – J. Šulc 44 Aby láska nevyhasla a nadšení neutichlo – L. Ridzoňová 45 Tohle není žádné „eko“! – J. Plíšková

Podřezaná větev začíná praskat

A

ch ty pojmy! Slova jako ekologie nebo ochrana životního prostředí již několik desetiletí prostupují náš život, ale někdy kolem nás spíš jen tak plují. O podstatě ekologie, která spočívá v druhové rozmanitosti a  fungování ekosystémů, jsem se skutečně fundovaně dozvěděla až z rozhovoru se socioložkou Hanou Librovou. O její skepsi i vyhlídkách pro lidstvo se můžete dočíst v rubrice Téma. Pojem humanitní environmentalistika dá také člověku zabrat. Co to je? Zabývá se společenskovědními otázkami vztahu člověka a přírody. A co je Česká křesťanská environmentální síť? Je to občanské sdružení, které spojuje všechny organizace a sdružení, jež se zabývají ochranou životního prostředí na křesťanském základě. To mi objasnil ekologický aktivista Marek Drápal. O jeho důrazech se dočtete v rubrice Ekumena žije. Brzy se dočkáme vydání praktické příručky pro sbory, v níž bude rozebráno a navrženo, jak se moudře chovat, chránit a opatrovat svěřené statky s ohledem na přírodu a prostředí kolem nás. Název „Environmentální certifikace církevních zařízení“ zní poněkud složitě, ale obsah je ryze praktický a srozumitelný. V čísle se dočtete i o věcech pojmenovaných jasněji jako je trvale udržitelný rozvoj, ekologický luxus či dobrovolná skromnost. Při přípravě tohoto čísla jsem se také dozvěděla, že ochránci přírody a křesťané mají více společného, než jsou ochotní si připustit. Že chránit slabého je navýsost křesťanské, a příroda se dnes v pozici slabého ocitá. Mám však neodbytný pocit, že ať se cítíme Božím stvořením, lidstvem, křesťanstvem, evangelíky, občany, ekology, či prostě obyvateli planety Země, sedíme na vlastnoručně podřezané větvi, která začíná slyšitelně praskat. Nadějné vyhlídky přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

3

AKCENT

Prohlášení k majetkovému vyrovnání s církvemi

P

Vzhledem k tomu, že jsme s vládním návrhem projednávaného zákona vyjádřili souhlas, chceme ještě jednou shrnout důvody našeho kroku. Jde o to, aby stát mohl: a) ukončit finanční přispívání na provoz církví a  náboženských společností (církve a  náboženské společnosti se z  velké části samofinancují nad rámec ustanovení zákona č. 218/49 Sb.) b) ukončit blokaci pozemků, původně vlastněných církvemi a náboženskými společnostmi a tím umožnit rozvoj obcí a měst c) ukončit nenormální stav právní nejistoty v oblasti vlastnických vztahů k nemovitostem v České republice a tím podpořit rozvoj investičních aktivit, budování odpovídající infrastruktury a přispět k rozvoji trhu práce d) ukončit vyrovnání s komunistickou minulostí částečným odškodněním a tím uzavřít kapitolu totalitního režimu. Znovu připomínáme, že navrhovaná finanční roční náhrada ve výši necelých dvou miliard Kč činí 1,7 promile státního rozpočtu, což nemůže a často nevkusná rétorika vyvolává v části spo- ohrozit žádný z mandatorních výdajů (důchody, lečnosti protináboženské a proticírkevní nálady. sociální dávky a další výdaje). Církve a náboParlament, který má být zárukou legitimity ženské společnosti považují navrhovaný zákon a demokracie, přestává takto plnit svou úlohu. o majetkovém vyrovnání za kompromis, který Víme, že se nejedná o názor a postoj instituce je v zájmu jak církví a náboženských společnosjako takové, ale vystupování některých jejích tí, tak státu i celé společnosti. členů tomu zavdává příčinu. Není naším cílem Dominik Duka, předseda České biskupské konference vyvracet vyvrácené a vysvětlovat vysvětlené, Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví neboť to bylo již mnohokrát učiněno. Církve Jiří Daníček, předseda Federace židovských obcí a náboženské společnosti jsou přesvědčeny, že V Praze dne 4. července 2012 sledování vlastního politického prospěchu při Znění navrhovaného zákona z 11. ledna 2012 obstrukčním blokování práce parlamentu, jehož najdete na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt. jsme byli nyní svědky, je popřením pravidel desqw?O=6&CT=580&CT1=0. Tento zákon již prošel poslamokracie a ve svém důsledku citelně poškozuje neckou sněmovnou, čeká na projednání v senátu a další celou naši zemi. legislativní kroky. Vejít v platnost by měl od 1. 1. 2013 rojednávání návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi uvízlo při jednání ve Sněmovně Parlamentu ČR ve slepé uličce. Místo věcné diskuse se vytvořil prostor pro politický boj, z něhož se zcela vytratil morální aspekt a podstata věci, kterou je náprava křivd spáchaných komunistickým režimem. Parlamentní půda se proměnila v jakousi tribunu, ve které jsou církvím a náboženským společnostem dokonce podsouvány nejrůznější nečestné pohnutky a jsou očerňovány z nepoctivosti. Jsou tak uráženi fakticky všichni věřící žijící v naší zemi. Nelze přehlédnout, že účelová

4

BIBLICKÁ ÚVAHA

Ve stínu Tvých křídel (Ž 36,8–10)

Ž

alm šestatřicátý bychom mohli číst jako jakkoli troufale to zní, skrze Krista smíme žít příběh o třech kapitolách. Na úvod slyšíme s Hospodinem ve vztahu oslovení nejen jako syo člověku, který „nemá v srdci místo pro strach nové a dcery Adamovi, ale jako synové a dcery z Boha“. Je docela výstižné, že následuje řeč, Boží (Ef 1,5; Ga 3,26). Skrze Ježíše Krista smíme která je jen o něm. U něho vše začíná i končí, volat „Otče náš“, smíme žádat Ducha přímluvce pro nic a pro nikoho tu nějak nezbývá místo. a přijmout pro sebe povzbuzení a ujištění: „Když Jak tenhle příběh bude pokračovat? Snad by se ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.“ V bohoslužbě nás někdy na světlo, kterým hodilo varování nebo kontrastní chvála těch, je Kristus pro náš život, upomíná hořící svíce kdo žijí dobře, bohabojně, alternativně... Žalmista ale pokračuje jinak. Druhá kapito- a metafora světla se často objevuje v Písmu la není pochvalou bohabojných, ale oslovením i v písních. „Světlo jsi oblažující, Kriste, slávy Hospodina. Žalmista sám vstupuje „do děje“ tím, jas mající. (...) Ty nám věčný život dáváš, proto že vyznává a chválí Boha. A očím, které takto se ti celý svět náš klaní u podnoží,“ zaznívá ve pozvedl k Božímu milosrdenství, se náhle oteví- starém křesťanském hymnu pro večerní modrá obzor; až k oblakům a k propastné tůni sahá litbu. A má to znít po všechny časy, i když se Boží milosrdenství, věrnost a spravedlnost. A je někdy vkrádá temnota, když věci vidíme černě, tu světlo, prostor otevřený pro kapitolu třetí: když se zdá, že osaměle tápeme ve tmě. Bible nezná ani zelenou, ani modrou planemodlitbu a ujištění. Co kolem sebe spatřil člověk, který prvně tu. Zato zná nejrůznější odstíny lidského srdce vyslovil slova tohoto žalmu, o čem rozmýšlel? a jednání. A také Světlo, v němž je to barevné Možná se právě ztišil tam, kde se obvykle modlil spektrum odhalováno a proměňováno. Když se k Hospodinu. Anebo zahlédl cizí dav, který o zti- setkáváme s Božím milosrdenstvím v Kristu, šení před Hospodinem sotva kdy slyšel? Snad pak ani výhled k budoucnosti, v níž národy buto byl teolog, kněz a ta slova vybral k bohosluž- dou žít ve světle Beránkově (Zj 21,23), ani řeč bě, aby jimi povzbudil, nebo třeba povzbuzení o novém stvoření (Iz 65; Zj 21; 2Kor 5,17) nejsou hledal sám... Do čehosi, co viděl (anebo právě utopií, nýbrž možnou a žitou nadějí, která nás že neviděl), vyznává: „Když ty jsi nám světlem, staví na pravé místo a do pravých vztahů ve spatřujeme světlo!“ U Boha, „ve stínu jeho kří- světě. Proto se nechme sytit dary Hospodinodel“, v tom, co přichází z Hospodinova domu, va domu, nechme se pozvat k jeho stolu a jeho nalézá občerstvení. Snad myslí na bohoslužbu Slovu, a v důvěře přijímejme, když nad námi a na chvíle, kdy se setkává s Božím milosrden- rozjasňuje svou tvář a dává své požehnání. Ne proto, že bychom věděli lépe než jiní jak stvím, kdy zakouší, že u Boha je pramen života. Co spatřujeme my? Ve společnosti, ve sbo- vyřešit problémy a hříchy světa, ani proto, že rech, v rodinách a vztazích, ve svém srdci? Jak bychom na všechno znali odpověď, ale když Ty jsi nám, trojjediný Bože, světlem, spatřujeme bude pokračovat náš příběh? Ani my nemusíme jen obdivně hledět na světlo. žalmistu, ale máme „vstoupit do děje“. Vždyť, Jana Hofmanová, studentka bohosloví

5

TÉMA – EKOLOGIE Modlitba Nebeský Otče, ty jsi stvořil vše, přístupné i nepřístupné. Tisíce andělů kolem svého trůnu, i ty, kteří jsou nám ku pomoci mimo naše patření, poznání a chápání. Hvězdy na nebi i ty daleké, které nevidíme, rostliny a tvory, kteří jsou nám pomocí a potravou, i ty skryté v temnotě noci, pod zemí a v pustinách. Tvá prozřetelnost vše udržuje, odvoláš-li svého Ducha, samotné vše hyne. Dovol nám nahlížet ti pod ruce, dej nám pokoru učedníků před Mistrem. Dej nám příznivé počasí a dostatek úrod, dej, ať nejsme dravci Aani dobytkem. Mezi všemi krásami stvoření v nás probuď touhu hledat tvář člověka, neboť skrze svého Syna jsi na nás pohlédl laskavě. Amen Modlitba TomášePavelky, foto Olga Stráníková (výřez).

ROZHOVOR S HANOU LIBROVOU

Křesťanská poloha je ekologicky příznivá Modus důstojného života v době ekologické krize

Profesorka RNDr. Hana Librová, CSc. (1943) se  celý život zabývá vztahem člověka a přírody. Vystudovala biologii a sociologii. Založila a vedla katedru environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a dodnes na ní působí. V knihách Pestří a zelení a Vlažní a váhaví přinesla pojmy „dobrovolná skromnost“ a „ekologický luxus“. Křesťané a ekologové mají podle ní společného více, než si připouštějí. Vnímavost k okolí a potřebu chránit to, co je slabé.

dělají proekologické kroky, ale ve skutečnosti zůstává na úrovni pouhého snižování emisí z průmyslu či domácností. O podstatě ekologie, která spočívá v druhové rozmanitosti a fungování ekosystémů, jako by na ministerstvu nevěděli nic. K jádru věci ministerstvo rozhodně nemíří. Šance na ozdravění zemědělské krajiny ekologičtějším hospodařením je v Evropské unii. Svou legislativou a dotační politikou se snaží krajinu podržet a  iniciovat nové formy hospodaření, které jsou šetrnější k přírodě. Je to ale relativně chatrná síla, která něco podstatného sotva zmůže. Ostatně, přístup EU je docela paradoxní; podporuje silně například silniční dopravu, která krajině škodí. Takže podpora EU se nedá hodnotit jednoznačně kladně.

Vaše rodina pochází z Malé Hané, zemědělského kraje. Hospodařilo se dříve více v souladu s přírodou? O tom není pochyb. Celkový nepříznivý vývoj Vaším oborem je humanitní je nápadný právě v oblasti zemědělství. Ještě environmentalistika. Co to je? na počátku 20. století byl zemědělec odkázán Obecně řečeno: zabývá se společenskovědními na svou fyzickou sílu, případně na sílu svých otázkami vztahu člověka a přírody. zvířat. Teprve později, u nás řekněme zhruba od kolektivizace, s příchodem těžké mechanizace Jak člověk získá vztah k přírodě? a chemizace začala likvidace krajiny. Dnes je Vztah k přírodě je vázán na určitý stupeň lidské v mých očích bilance dramatická, řekla bych pří- senzitivity. Myslím si, že emoční základ je tu mo kritická. U dřívějšího způsobu hospodaření nutná podmínka. V tom vidím jeden ze společovšem nešlo o nějakou cílenou ochranu přírody, ných jmenovatelů křesťanských a ochranářským bylo to spíše dáno chabými technologickými kruhů. Podobně jako existuje určitá religiózní citlivost, hraje i ve vztahu člověka k přírodě roli možnostmi zemědělců. vnímavost, senzitivita vůči okolí a světu a respekt k řádu. A v obou případech je třeba i určité dávky Je dnes příroda a krajina ohrožena? Čím nejvíce? Ohrožení naší zemědělské krajiny je nejvíce znalostí a promýšlení. Vůbec myslím, že k sobě vidět na rychle se snižujícím počtu druhů ptáků. mají křesťané a ochránci přírody blíž, než to jedAle i půda je ve špatném stavu. Vodní deficit je na nebo druhá strana tuší. Jak tu nevzpomenout značný. Větrná a vodní eroze je silná. Venkovská na pana profesora Jana Hellera, se kterým jsme si tak krásně notovali na ekologických seminářích! krajina dostává na frak, kam se podíváte. Přestože se tolik iniciativ snaží o nápravu a máme dokonce ministerstvo životního prostředí? Co se týče ministerstva životního prostředí, jsem kritická. To je instituce, která předstírá, že se

Co může každý udělat pro prostředí, ve kterém žije? Může udělat málo i hodně. Podle toho, jaké nároky na něho klade právě jeho pojetí vztahu ¥

7

ke světu. Je potřeba říci, že destruktivní vlivy, Významně přispívají ke změnám klimatu. Kromě které devastují prostředí, v němž žijeme, jsou těchto věcných faktů je zřejmé, že vegetariánům mohutné. Počínaje volným trhem a charakterem nejsou lhostejné podmínky zvířat ve velkochovýroby přes demografický růst až k potřebě neu- vech a celkově jsou citlivější vůči přírodě. Ostatstále konzumovat. Ta se dnes týká celého světa. ně, setrvat ve vegetariánství potřebuje pevný Pokus jedince něco udělat se zdá naprosto ne- postoj, určité vnitřní odhodlání. patrný. V silách jedince je však včlenit do svého životního postoje problém přírody a chovat se Existuje přirozený potravní řetězec. Člověk je pak ve shodě s tímto poznáním. Má-li být dnes jeho součástí a byl stvořen jako masožravec. Jak život důstojný, neměl by ignorovat tuto stránku to jde dohromady s vegetariánstvím? Nechybí věci. A co to je konkrétně? Seznam by byl neko- pak v potravě nezastupitelné bílkoviny? nečný – od obligátního čištění potoků a studá- Není podstatné, jak byl člověk udělán. Připadá nek a výsadby stromů, přes neplýtvavý životní mi, že právě křesťané by mohli sdílet názor, že způsob, odklon od lyžařských sjezdovek, šetření spíš záleží na postoji, na tom, jaký by člověk mohl energiemi, třídění odpadu, pokusy o samozáso- a chtěl být. V tom je lidská výjimečnost. Zvíře bitelství, vegetariánství, nákup lokálního zboží se chová podle svých instinktů, tak, jak bylo uděláno. Člověk se přesahuje. až po podporu ochranářským iniciativám… Narazili jsme na třídění odpadu. Co si oněm myslíte? Třídění odpadu je ošidná záležitost. Může být koncem i začátkem přemýšlení o ekologických otázkách. Někteří lidé si myslí, že už tím, že třídí, mají splněno. Že se chovají ekologicky. Pro ně to tím končí a už se dál nezamýšlejí. Pro někoho to ale je začátek. Je-li pozorný a vnímavý, po návštěvě „ekodvora“ přestane třeba vyhazovat věci, které ještě mohou sloužit, začne se dál zamýšlet nad nákupními zvyklostmi; už je lapen do zajímavých úvah o vztahu mezi každodenním chováním a stavem přírody. Je to velmi komplikované, ale dost fascinující téma. Příčiny i důsledky jsou tak propletené a dlouhodobé, že na konec nelze téměř dohlédnout.

Roztáčí svoboda (u nás například po roce 1989) kolotoč spotřeby? Jakou roli hrají obchodní řetězce? Podle mého názoru kolotoč a dokonce stupňování spotřeby neroztáčí svoboda, ale právě nedostatek svobody. Člověk, který nepřiměřeně konzumuje, podléhá reklamě, je ovlivněn fintami obchodních řetězců, neofilií, tj. zálibou v novém, nápodobou, někdy i závistí. Vidím ho jako člověka nesvobodného. Svoboda větší spotřebu nevyvolává.

Může dobrovolná skromnost zachránit přírodu? Jak lidi přesvědčit? Zachránit přírodu určitě nemůže. Dobrovolná skromnost je spíše model chování, ke kterému se můžeme více či méně přiblížit. Je to modus důstojného života v době ekologické krize. Dobrovolně skromných lidí je velice málo a podle mých Je ekologická zátěž při přípravě vegetariánské výzkumů po letech ze svých zásad spíše slevují. stravy skutečně nižší než stravy masité? Vegetariáni to mají podloženo výpočty. Když Kdybychom provedli suchou bilanci, zjistíme, sníme kilo vepřového, jako bychom spotřebovali že v poměru k devastujícím mohutným vlivům čtyři kila obilí. Také spotřeba vody pro produkci technické a spotřební civilizace je dobrovolná masa je překvapivě vysoká. Celkově je chov jateč- skromnost jako reálný způsob života činitel ného dobytka ekologicky silně zatěžující. Teprve téměř zanedbatelný a navíc nezřetelný, protože nedávno se začalo psát také o tom, že chov skotu její příznivý efekt na přírodu je komplikovaně je nepříznivý vůči klimatu v důsledku produkce zprostředkovaný. Ale to neznamená, že nemá metanu. Ten přispívá ke skleníkovému efektu význam. Někdy ale mohou být důsledky skromného, podstatně agresivněji než oxid uhličitý. Takže známé velkochovy na pastvinách jižní Ameriky, ekologicky příznivého životního způsobu dobře které vypadají, že jsou v souladu s přírodou, ve viditelné. Pod spotřebou si totiž nemusíme předskutečnosti škodí víc, než se donedávna myslelo. stavovat jen nákup hmotných předmětů. Omezit

8

spotřebu může znamenat ignorovat některé aktivity a služby, jejichž ekologická škodlivost je evidentní; třeba lyžování na sjezdovkách nebo zahraniční dovolenou. Obrovské turistické komplexy v přímořských zemích zničily pobřežní ekosystémy. A když už to musí být: na co někdo potřebuje z jedné strany hotelu bazén, když z druhé má moře? V dravé touze po zážitcích vidím dnes dokonce větší problém než v nákupech stále nových předmětů.

Myslím, že k sobě mají křesťané a ochránci přírody blíž, než to jedna nebo druhá strana tuší. Jsme jako křesťané zodpovědní za Boží stvoření? Formulaci, že „křesťan je zodpovědný za životní prostředí“ mám z hloubi duše nerada. Zdá se mi, že složitou věc nahrazuje nedomyšlené klišé. Podobně jako metafora „správce stvoření“. Co se tu vlastně míní tím velkým slovem „zodpovědnost“? Má to slovo vyjádřit, že se křesťané jako správcové Božího díla cítí odpovědní za to, co se v minulosti po dnešek s přírodou stalo, co zbylo ze stvoření? (Mimochodem, křesťané z toho bývají obviňováni.) To bych se tedy jako křesťanka před hněvem Stvořitele třásla strachem. Pokud se ale zodpovědností myslí aktuální úkol křesťanů do budoucna, nedává to smysl. Jen to vezměme věcně: co tu křesťan zmůže? Může se tak právě modlit (říkám to bez jakékoliv ironie a vlastně v přesvědčení o jediné spolehlivé účinnosti). Abych řekla příklad, reálně může

existovat něco jako zodpovědnost rodičů vůči rodině. Zajišťují prosperitu rodiny, mohou děti účinně chránit. Takovou zodpovědnost ale dnes, uprostřed akcelerující ekologické krize, křesťané vzhledem k přírodě mít nemohou. K tak obrovskému úkolu nejsou vybaveni především mocensky. Kdyby se řeklo: „za budoucí vývoj jsou zodpovědni politici ve vrcholných funkcích – prezidenti, premiéři a především šéfové velkých průmyslových korporací“ – ano, tam by to bylo na místě. Čili nabádání z kazatelen k zodpovědnosti za Boží stvoření vidím jako něco, co není podloženo opravdovým přemýšlením a co mne u přemýšlivých evangelíků překvapuje. Jistě, i já o tom teď mluvím ve velkém zjednodušení. „Zodpovědnost“ a „správcovství“ jsou tak složité fenomény, že by to byla témata na teologickou konferenci na vysoké odborné úrovni. Chtělo by to ovšem úvodní referát profesora Hellera! Jak bychom se tedy měli chovat? Jak říká Erazim Kohák: řídit se heslem „v tom nejedu“, a při nákupech „potřebuji to opravdu?“ Snažit se na základě vědomostí rozumět a pak se negativně vymezit vůči věcem, které přírodě škodí. A udělat to způsobem pro okolí snesitelným, způsobem sociálně citlivým. Militantní ekology nemá nikdo rád. Ale bratrsky a sestersky snesitelně mohu svůj postoj dát najevo. Ať je to vysoká míra spotřeby, sjezdové lyžování, cesty letadlem nebo bazény plné pitné vody. Prostě v některých věcech, o kterých jsem přesvědčená, že přírodě škodí, nejedu. Co říci závěrem? Křesťané se někdy dívají na ochránce přírody trochu skrz prsty jako na neopohany. To je podle mě docela vedle. Jak jsem už řekla, vidím naopak podobnost obou těchto skupin. Věci, které je spojují, jsou dvě. Jednak – ti i oni se vztahují k něčemu vyššímu, co člověka přesahuje. Vidím to na studentech z křesťanského prostředí, jak dobře enviromentální problematiku chápou a zpracovávají. K tomu – křesťané jsou vybaveni ještě jednou vlastností, která je vlastně základem ochrany přírody: je to altruismus, smysl pro slabého. Dnes je v pozici slabého, jemuž je třeba pomoci, příroda.  Ptala se Daniela Ženatá

9

Noe a biodiverzita Pozoruj tu zemi

K

oncem loňského srpna jsem byl požádán, abych odjel do východního Turecka pod mohutný zasněžený Ararat, kde necelé dva kilometry od íránské hranice leží útvar, který tvarem i rozměry připomíná velkou loď. Mým úkolem bylo říct, zda se jedná o geologický či archeologický objekt, tedy zda by ona araratská záhada mohla být Noemovou archou či nějakou povedenou „hříčku přírody“. Již při studiu písemných materiálů bylo zřejmé, že půjde o víc než pouhou geologii. Objekt je totiž již padesát let cílem výzkumu různých, někdy poměrně sofistikovaných expedicí, které jej buď potvrzují, či méně často zpochybňují a podle toho vyvozují nejenom, zda má Bible pravdu, ale také jej citují jako důkaz kreacionismu. Jedná se tak o záležitost mezi velmi starým, ještě sumerským mýtem, přírodními vědami a nějakou novou mytologií založenou na náboženské reklamě a doslovném čtení svatých Písem. „Noemova archa“ je kupodivu dobře přístupná. Stačí se dát po hlavní silnici z tureckého či spíše kurdského Dogubayazitu k íránské hranici a těsně za vesnicí Telceker odbočit po prašné, ale sjízdné silnici asi čtyři kilometry směrem k jihu. Archa je vidět přímo z cesty, policie nikoho neobtěžuje a místní Kurdi jsou k cizincům přátelští. Objekt leží na okraji mohutného sesuvu připomínajícího tři kilometry dlouhý a několik set metrů široký proud sestupující z horského úpatí až mezi obdělávaná pole mezihorské pánve. Bylo to pravděpodobně jedno z mohutných araratských zemětřesení, které otřáslo úpatím nedaleké hory Tendürek a způsobilo, že masy zeminy sjely po vlhkých podložních jílovcích o kilometr níž. Další velké zemětřesení odhalilo v roce 1948 objekt podobný arše. Pastevci a jejich stáda se toulají celou Anatolií, takže není divu, že na „archu“ poprvé upozornil místní pasák Rešit Sarihan. (...) Jedná se o živý geologický fenomén. V zimě zde napadá víc než metr sněhu. Jarní vody se vsakují do svahovin a  živí prameny, takže i v suchém srpnu na obou stranách archy pro-

10

tékají dva potoky a v jejím okolí se tvoří mokřady a drobná jezírka. Potoky vytvářejí čerstvě zaříznuté, několik metrů hluboké rokle, do kterých – jak o tom svědčí rozevřené pukliny – se v podobě poměrně pravidelných obloukovitých struktur sesouvají okraje proudu. Takovýchto jednostranných oblouků, podobných jednomu boku „archy“ nalezneme v okolí hned několik. Ale kupodivu se daří nalézt i oboustranné struktury podobné velkému oku, které vznikají tím, že zeminy se pohybují do roklí na obou stranách. Zde již můžeme tušit útvary podobné lodi.

Základem „archy“ jsou tedy dvě pravidelné rozevřené, obloukovité sesuvné struktury, které se pravidelně protnuly a šťastnou náhodou se podobají lodi. Tyto rozevřené pukliny byly vyplněny a zcela překryty bahnem a kameny mladšího sesuvu. Teprve trojité zemětřesení a vodní eroze v roce 1948 odkryla neobvykle pravidelný útvar, který místní zbožní lidé znalí Koránu, kde je potopa rovněž zmíněna, považovali za archu. Ale přesto tento příběh o vědeckém vyřešení není tak triviální, protože se nějak dotýká lidských srdcí. Už samy fotografie původního pastevce ukazují krásného, příjemného, velmi zbožného starce, jemuž objev změnil život. Mezi argumenty svědčícími pro skutečnou archu je často uváděn nález kusů dřeva. Nic podobného jsme nenalezli a kusy horniny označené jako dřevo a uložené v místním muzeu

jsou ve skutečnosti běžné místní vápence. Podle fotografií původních nálezů se však dá soudit, že se jedná o prokřemenělá třetihorní dřeva o celých dvacet milionů let starších než byl Noe. Na arše rovněž scházejí jakékoliv archeologické materiály. (...) Ale přesto to je úžasné místo zejména po ránu, kdy vrchol Araratu ještě není obklopen cáry mraků. Již v 18. století si cestovatelé a poutníci do Svaté země všimli, že v kontaktu s přírodou, místními lidmi a krajinou lépe rozumějí Bibli. Najednou si uměli představit, kudy chodili proroci či apoštolové, jaké překážky překonávali a s jakými lidmi se cestou setkávali. V těchto starých kulturních zemích se odehrává něco nápadného, co můžeme označit za narativní hodnotu krajiny, tedy její schopnost udržovat a vyprávět příběhy. Jedním z obecných kořenů poutnictví je navození osobního vztahu skrze místo, kde se děj udál. Příběh byl zpočátku jen jakýmsi vyprávěním, ale teprve při kontaktu s reálnou scenérií se i on sám stal skutečnějším. (...) Již od doby bronzové je doložena funkce profesionálních vypravěčů, kteří byli najímáni lodními kapitány i vůdci karavan, aby vyprávěli či formou „protomuzikálu“ zpívali příběhy. Obchodní karavany se v té době běžně pohybovaly mezi Indií a Cínovými ostrovy, tedy Británií. Zdá

se, že různé verze mýtu o potopě patřily mezi nejoblíbenější příběhy své doby, protože je v nich obsaženo nebezpečí, katastrofa, lidé i zvířata, ale i ujištění bohů, že podobná věc se již nebude opakovat. (...) Základem mýtu o potopě světa je pravděpodobně skutečná obrovská povodeň ploché krajiny mezi Eufratem a Tigridem. Pojem „svět“ dlouhou dobu znamenal „místo, kde žijeme“. (...) Ale právě to vědecké vysvětlení, že mýtus o potopě je jen metaforou hodně velké povodně, je zavádějící, protože toto vyprávění je posledních pět tisíc let hlavně o vztahu člověka a boha, o tom, co znamená správně se chovat na zemi i o nezvratném slibu, že protivenství budou mnohá, ale k žádné světové katastrofě již nedojde. Vlastně teprve pod Araratem jsem pochopil zaujetí, s jakým renesanční malíři malovali a promýšleli své verze potopy světa či, jak bychom dnes řekli, „globální krize“. Vlastně mě překvapilo, jak málo o těchto starých příbězích dnes hovoříme, a dokonce ani hollywoodské katastrofické filmy nedosahují síly starých předloh, protože jsou jen o lidech a ne také o bohu a zvířatech. RNDr. Václav Cílek, zkrácený text z nově připravované knihy Pozoruj tu zemi, která má vyjít v prosinci tohoto roku. Připravila Ilona Mužátková

Není jiné cesty Vyznání křesťana-ekologa

S

kutečnost, že jsem křesťan, byla pro mne od mládí velice důležitá. Vystudoval jsem na pražské matematicko-fyzikální fakultě učitelství matematiky a fyziky. Předmět studia fyziky – svět či vesmír s jeho zákonitostmi – jsem vnímal jako ten svět, který stvořil Bůh. Když jsem studoval, mluvilo se hodně o  zbrojení a odzbrojení; bylo známo, že zbrojní potenciál

je tak silný, že může zničit stávající formu života na zemi. Žili jsme tehdy za železnou oponou a o nových, ve světě se šířících myšlenkách jsme se dovídali jen okrajově. Avšak informace jak o tom, že člověk i svou „mírovou“ činností může vážně narušit podmínky života, tak i o vznikajících zelených hnutích ke mně dorazily a  začal jsem si uvědomovat, že ¥

11

křesťanskou víru je nezbytné promítat i do vztahu k životnímu prostředí.

Zelený O iniciativách na jeho ochranu, které v naší zemi vznikaly před rokem 1989, jsem ovšem nevěděl. A tak veřejně jsem svou „zelenou“ orientaci vyjadřoval až po roce 1989. Krátce jsem byl členem Strany zelených; zklamalo mě, že jsem se tam setkal více s různým politizováním než s opravdovým zájmem o životní prostředí.

Křesťanský pohled

Jako jeden z  hlavních cílů si sekce vytkla zvyšování křesťanské a církevní odpovědnosti za životní prostředí. Mnozí zakládající členové sekce však byli příliš vytíženi svými pracovními úkoly, pro životní prostředí velice přínosnými, že na vlastní činnost v sekci jim čas nezbýval. V sekci jsem se účastnil činnosti skupiny pro teologické otázky, odborně vedené katolickým morálním teologem Otou Mádrem a evangelickým starozákoníkem Janem Hellerem a považuji se za vděčného žáka těchto vzácných bratří. Velké a užitečné pracovní vytížení dolehlo časem i na Miloslava Šindlara, který proto na vedení sekce rezignoval. Když se nedařilo najít jeho nástupce, nabídl jsem se k vedení sekce na přechodnou dobu. Nakonec z toho bylo více než deset let. Věřím, že jsme na cestě k „ozeleňování“ církví kus práce vykonali. A důležitá je v sekci také atmosféra ekumenické spolupráce a vzájemnosti, podporovaná vědomím odpovědnosti.

Evangelium formuje naše vztahy, a tak má co říci i k našemu vztahu k životnímu prostředí. Není možné zůstat netečnými k ničení toho, co Bůh stvořil a na čem mu neustále záleží. Na to, že předmětem Boží lásky je celý svět, celé stvoření, se často zapomíná či – snad mohu říci – zapomínalo. Vědomí této šíře Boží lásky výrazně ovlivňuje mou kazatelskou činnost (výpomocným kazatelem jsem byl od roku 1993, Širší souvislosti presbyterskou ordinaci jsem přijal roku 1996). Na své cestě křesťana-ekologa jsem musel řešit Prostřednictvím jednoho přítele se některá i vztah k různým environmentálním organizacím má kázání dostala v době, kdy zakládal Společ- (Arnika, Duha, Děti Země apod.). Viděl jsem mezi nost pro trvale udržitelný život (STUŽ), k Josefu jejich členy a spolupracovníky úžasnou obětaVavrouškovi, prvnímu a poslednímu českoslo- vost a nasazení pro různé záležitosti týkající se venskému ministru životního prostředí. Byl životního prostředí. Možná i díky kritickému velká osobnost. Zdůrazňoval souvislost vztahu myšlení získanému studiem matematiky jsem k životnímu prostředí s mezilidskými vztahy, si však začal uvědomovat, že některé akce těchs přijatým hodnotovým systémem. Nepovažoval to nadšených lidí nemusejí životnímu prostředí se za křesťana, avšak propagoval doslova kris- pomoci. Jde např. o jadernou energetiku, proti níž tovské hodnoty. Velice stál o začlenění křesťanů většina ekologických aktivistů bojuje. Zpravidla do svých snah. Přirozeně, že jsem vděčně přijal prosazují orientaci jen na obnovitelné zdroje. Jepozvání setkat se s ním a stal jsem se členem jich širší využití však s sebou nese řadu problémů, STUŽ. Škoda že přátelství s ním trvalo jen po- ať už technických, ekonomických či organizačně měrně krátce; bylo přerušeno jeho tragickou legislativních. Někteří aktivisté s odporem k jasmrtí v březnu 1995. derným zdrojům jdou tak daleko, že dokonce dávají přednost fosilním zdrojům (myslí především na zemní plyn), přispívajícím k oprávněně Odpovědnost V druhé polovině posledního desetiletí 20. sto- obávanému růstu podílu oxidu uhličitého v atletí vznikla v rámci České křesťanské akademie mosféře. Jaderná energetika není bez problémů, (ČKA) ekologická sekce. U jejího založení byla avšak své, možná ještě větší problémy s sebou řada úžasných osobností, mezi nimi například přinášejí nejen zdroje fosilní, nýbrž i obnovitelné. Bedřich Moldan, Bohuslav Blažek, Ivan Dejmal, Jan Bednář, Jan Čeřovský, Jan Heller, Libor Angažovanost versus rostoucí náročnost Ambrozek, Otto Mádr, Pavel Trpák či Václav Zájem o zachování a zlepšování životního proMezřický. Řídil ji Miloslav Šindlar, odborník středí a v rámci osobních možností také angažona revitalizaci vodních toků. vanost pro ně patří ke křesťanskému životu. Co

12

to však konkrétně znamená, nemusí být, a často není, zcela zřejmé. Rozhodně je dobré o přírodě, jejích zákonech a fungování co nejvíce vědět a nevnímat ji jen jako zásobárnu zdrojů ani jen jako životní prostředí, nýbrž vidět v ní Boží dílo, které je nám lidem svěřeno, které smíme užívat, o něž máme pečovat a které je součástí našich osobností. Všechny naše lidské zásahy do přírody mají být šetrné a citlivé. Řada dobrých environmentálních návyků se stala či stává součástí běžné životní praxe. Třídí se odpad, leckde se šetří surovinami i energií. Energie je stěžejním problémem životního prostředí. Každá její přeměna je spojena s určitou degradací, tedy znamená nevratný krok směrem ke zkáze, k zániku. (Tuto jednosměrnost přírodních procesů vyjadřuje pojem entropie, jemuž byl věnován článek v ČB 2007, č. 7) Raduji se z rostoucího důrazu na energetickou šetrnost staveb. A i jinde a jinam stále více pronikají šetrné technologie. Nicméně nad přínosy tohoto vývoje převažuje dopad našeho celkového životního stylu, charakterizovaného rostoucí náročností. Úspora provozu nových staveb a strojů bývá menší než škody způsobené brzkým zastaráváním a často jen módními trendy vyvolanou touhou po časných inovacích. Kapitalismus, který jsme před necelým čtvrtstoletím přejali jako osvědčený systém organizace společnosti, se ukazuje být slepou uličkou, ba spíše cestou k záhubě, ke kolapsu. Stálý materiální růst, na němž je vystavěn, není z podstaty věci možný. Jsem přesvědčen, že veškeré přínosy úsporných technologií (a mezi ně patří i třídění odpadu jako „domácnostní technologie“) i snahy ekologických aktivistů odvrátit některé akce

životnímu stvoření škodící nejsou s to zachránit přírodu před lidskou stupiditou a chamtivostí. Je nezbytná změna životního stylu, životních hodnot. Koneckonců, už před dvěma desetiletími cestu změny hodnotového systému doporučoval Josef Vavroušek, a to nejen kvůli její prospěšnosti pro přírodu, nýbrž i pro člověka samého, pro společnost i pro jednotlivce.

Stvoření i spasení se nás týká Jak však počínání člověka změnit? Co dělat proti kultu pohanského boha zvaného Hrubý domácí produkt či Mamon? Hospodin, všemohoucí Bůh a Stvořitel jako první přikázání klade: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ Jenže většina lidí Boží hlas odmítá. Víme, že Bohu na jeho stvoření stále záleží, že mu záleží na člověku, a to navzdory lidskému hříchu. Ve Starém zákoně to úžasně potvrzuje autor žalmu 8 a ve známém verši J 3,16 čteme o tom, že Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna... Bůh posláním Ježíše Krista na svět, Ježíšovou obětí na kříži, následovanou vzkříšením a sesláním Ducha svatého završil stvořitelské dílo spasením. Stvoření i spasení se týká celého světa. Ježíš o sobě říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ On je i cestou k řešení ekologických problémů. Kázat evangelium je pro životní prostředí důležitější než cokoli jiného. Evangelium v plnosti, bez lidských přídatků, bez omezení na naši kulturu a tradici. Ježíšovou cestou mohou jít i mnozí, kteří ho ústy nevyznávají, avšak řídí se jeho učením, přijímají jeho hodnotový systém a plní jeho vůli. S norským spisovatelem T. Gulbranssenem vyznávám: „Není jiné cesty.“ Jiří Nečas (mezititulky redakce)

13

OTÁZKA NA TĚLO

Dáváte věci opravit, nebo kupujete nové? Erazim Kohák, filozof a ekolog Ne ,,dávám“ věci opravit, opravuji si je sám a mám z nich radost. A když už musím nové, tak z bazaru. To byste koukali, jakou radost dovede mít věc, která léta věrně sloužila a už, už se bála, že půjde na skládku! Oplatí to vděčností a věrností. A lidi jak by smet! Buďte k nim hodní, vy mladí! Pavla Bělíková, redaktorka Kolo jsem si nechala po dvanácti letech opravit za 2000 Kč, což se vyplatilo. Ale když mi chtěli opravit televizi, která stála původně 3000, za 1200, tak jsem se na to vykašlala. A stolní lampičku mi v opravně domácích spotřebičů opravit odmítli, protože to prý není domácí spotřebič. Moje námitka, že domácí spotřebič je to, co stojí doma a spotřebovává elektrickou energii, je ani v nejmenším nezviklala.

před námi. A koupím-li nové, musím staré vyhodit. A to také není vždy jednoduché. Občas po něčem novém zatoužím, ale dlouho se tomu bráním. Mít jen nové prostě nechci. Vím, že tím nepodporuji naše hospodářství, ale ono se kvůli mně nepoloží. A stejně toho nového nakoupím a mám až až. Petr Bárta, správce Horského domova v Herlíkovicích Rozhodující je pro mne cena a  poskytnutá záruka na opravu. Pokud se oprava nevyplatí, volím nový výrobek s dvouletou zárukou a  doufám, že vydrží déle než poskytovaná

Ilona Mužátková, ekoložka Snažím se dávat věci opravit, většinou nerada nakupuji cokoli. Pořád mě překvapuje, jak málo některé věci vydrží a ještě víc to, že se výrobci tváří, že je to normální. Pavel Prejda, farář Opravuji! Zrovna nedávno jsem za 150 Kč nechal opravit batoh, i když vím, že nový by nestál o mnoho víc. Nerad se loučím s věcmi, na které jsem si zvykl. Jan Keller, farář Když to jde, raději dám opravit či si opravím sám. Důvodů pro to je více. Většinou to přijde levněji, staré věci se mně mnohdy líbí víc než nové, vidím v nich konkrétní práci, moudrost, vkus a um lidí, kteří žili dříve – někdy i dávno

14

záruka. Smutné je, že dnešní výrobky vydrží i s reklamací sotva záruční dobu. Věřím, že se jednou dočkáme, že prodávané výrobky budou opět trvanlivější. Petr Černý, správce střediska Chotěboř Pokud to jenom je trochu možné, dávám věci opravit. Když už oprava není možná (nedostatek dílů nebo drahá oprava), rozhoduji se o koupi nové věci. Přece člověk kvůli maličkostem nemusí hned kupovat nové věci. Měl by myslet i na případnou likvidaci použitých. DaZ

NÁSTĚNKA

SYNODNÍ RADA

Na zasedáních 19. 6. a 3. 7. projednala synodní rada 70 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci První etapa supervizního projektu v  ČCE vyvrcholí organizací dvoudenní konference ve dnech 23.– 24. 10., na níž bude ukončeno vzdělávání interních supervizorů a prezentována práce supervizního týmu. Synodní rada souhlasí s termínem konference a k účasti na zkouškách adeptů deleguje Liu Valkovou (příp. Joela Rumla). SR pověřila Darinu Hybskou Majdúchovou v Merklíně u Přeštic pastorační prací na poloviční úvazek. Potvrdila volbu Vladimíra Píra za faráře v Suchdole nad Odrou na plný pracovní úvazek. Udělila Karlu Matějkovi osvědčení o způsobilosti k ordinované službě presbytera a  souhlasila se zachováním způsobilosti k ordinované službě presbytera Petra Krause. Podmíněně prodloužila pověření Evy Urbanové jako pastorační pracovnice pro mládež Moravskoslezského seniorátu na plný úvazek při splnění závazku seniorátního výboru hradit náklady, které vzniknou povšechnému sboru v souvislosti se zaměstnáním této pracovnice. Pověřila Annu Šourkovou službou nemocniční kaplanky do konce roku 2013.

Správa církve Souhlas vyslovila SR s uspořádáním 3. zasedání 33. synodu ve dnech 30. 5. až 2. 6. 2013 opět v Emauzském klášteře v Praze a pověřuje ÚCK provést včasnou rezervaci prostor. Na vědomí vzala SR zápisy ze zasedání seniorátních výborů Brněnského, Chrudimského a Pražského (2x) seniorátu a z vizitací ve sborech v Přerově, Dvoře Králové nad Labem a Jeseníku. Zahraniční sbory Na základě zprávy potulného kazatele Petra Brodského doporučila SR udělení daru z prostředků Jeronymovy jednoty ve výši 30 000 korun na opravu tří oken v modlitebně v Peregu Mare (Rumunsko) a uložila odpovědět na dopis Branimíra Bučanoviče, faráře bjeliševackého sboru (Chorvatsko), v kterém nabízí náměty ke spolupráci s naší církví. Jeronymova jednota V rámci podpory grantového financování souhlasila SR s poskytnutím půjčky na profinancování projektu sboru ve Velenicích ve výši 3 760 000 Kč na obnovu kostela a sboru v Moravči ve výši 493 000 Kč na rekonstrukci varhan. Obě s předpokládanou splatností do konce roku 2012.

Osvědčení o způsobilosti k ordinované službě faráře/ farářky ČCE udělila synodní rada na základě doporučení Komise pro hodnocení absolventů vikariátu Michaelu Erdingerovi, Marku Feigelovi, Jaroslavě Michnové, Františku Plecháčkovi a Petru Tomáškovi.

Ekumena Ohledně spolupráce při přípravách výročí reformace v roce 2017 pověřuje SR ekumenické oddělení, aby jednalo s M. Wegnerem, zástupcem Evangelické církve v Německu určeným pro reformační dekádu. Pověřuje ekumenické oddělení, aby svolalo setkání komise pro výročí.

Mládež SR konstatovala, že v časopise pro mládež Bratrstvo došlo k pozitivní změně formální i obsahové. Zve pracovní skupinu Bratrstva a jeho šéfredaktorku k rozhovoru o dalším vývoji časopisu na září.

Na konferenci k Heidelberskému katechismu v Berekfürdö letos v říjnu delegovala SR Jiřího Tenglera. Jako druhého zástupce na valné shromáždění KEK v Budapešti v červenci 2013 delegovala Janu Buzkovou. Účastí na Evropské konferenci pro evange- ¥

15

lickou církevní hudbu v Lausanne na přelomu září K záměru znovu postavit na Staroměsta října pověřila celocírkevního kantora Ladislava ském náměstí mariánský sloup Moravetze. Na synody Evangelické církve v Němec- Záměr obnovit na Staroměstském náměstí mariku a Spojené evangelické luterské církve v Německu ánský sloup, jak si jej jako svůj jediný cíl již v roce v Lübecku v listopadu delegovala Ladislava Beneše. 1990 předsevzala Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, dostal SR doporučila bývalou seniorátní farářku Danielu stanoviskem pražského primátora MUDr. BohuslaRothkegelovou pro službu učitelky náboženství na va Svobody nový podnět. Od chvíle, kdy primátor školách v Berlíně v rámci Evangelické církve Berlín- oficiálně prohlásil, že město s obnovením sloupu počítá již letos, se opět rozvířily diskuse, které nás -Brandenburg-Slezská Horní Lužice. provázejí po celou dobu naší svobodné historie. Pro současnou českou společnost nebude příNa vědomí vzala SR výstupy z jednání řídícího výboru Ekumenické rady církví, který jednal o komuni- padná existence sloupu na Staroměstském náměskaci s Českou televizí, byl informován o přípravách tí znamenat téměř nic. Dá se očekávat, že se tento Modlitby za domov 2012, jednal o kauze Pussy Riot monument stane jen jedním z artefaktů, které a o záměru obnovit na Staroměstském náměstí se nacházejí v prostoru historicky a společensky mariánský sloup a odhlasoval koupit stánek na exponovaného náměstí. Křesťanské církve, dnes již ve společnosti menKirchentag 2013. šinové, zamýšlený krok vzájemně vzdálí, uvrhne zpět do minulosti a napomůže tomu, aby na sebe Evangelická akademie Synodní rada jmenovala na období od 11. 6. do znovu hleděly s větší nedůvěrou. 31. 7 do funkce ředitelky Konzervatoře Evangelické akademie a v Olomouci Simeonu Zikmundovou, aby se zmírnila nejistota pedagogů a předešlo se možnému poklesu počtu studentů, do nástupu nového ředitele 1. srpna. Na základě doporučení výběrové komise jmenovala po výběrovém řízení novým ředitelem konzervatoře Pavla Zatloukala. Na vědomí vzala SR rezignaci Františka Straky na členství v Radě školské právnické osoby při Konzervatoři Evangelické akademie Olomouc a uložila ředitelce Evangelické akademie Martině Sklenářové, aby navrhla do konce srpna nového člena. Křesťanská služba Synodní rada vzala na vědomí rezignaci Miloše Vavrečky na funkci předsedy poradního odboru křesťanské služby a děkuje mu za jeho dosavadní službu. Různé V průběhu dubna a května byly deponovány do Národního archivu archivní fondy Deutsche evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien. Jedná se o materiál v rozsahu cca 50 běžných metrů, který byl doposud umístěn v Ústředním církevním archivu.  DaZ

16

Synodní rada Českobratrské církve evangelické považuje vyhlášení primátora města v této věci za nešťastné a záměr obnovy původní podoby mariánského sloupu za ekumenicky zraňující. Domníváme se, že na místě, kde se dlouhodobě střetávaly náboženské proudy a konfese, by bylo lépe než repliku původního sloupu s jeho symbolikou a výjevy postavit monument, který by byl symbolem smíření, ekumenické vstřícnosti a spolupráce na duchovní obnově společnosti. Takového počinu, který smysluplně otevře pohled směrem do společné budoucnosti, se synodní rada ČCE může účastnit. V Praze 21. června 2012 Více včetně odpovědi pražského primátora Bohuslava Svobody na www.e-cirkev.cz DaZ

při dopravní nehodě zemřel Osvaldo Páya, mnohým z nás ubrala na elánu při vstupu do nového týdne. Osvaldo Páya byl vůdčí osobností kubánské opozice. Podílel se na sjednocení fronty proti represivnímu režimu Fidela Castra, když stál u zrodu kubánské obdoby Charty 77 zvané Projekt Varela (2002). Nám byl blízko třeba tím, že již v sedmnácti letech dokázal odsoudit okupaci Československa. Přátelil se s vůdčí osobností našeho disentu Václavem Havlem, kterého si velmi vážil, a jeho předsta-

JUBILANTI V měsíci srpnu 2012 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Marta Kocnová 85 Věra Sečkařová 85 Jiří Staněk 90 Petr Jankovský 85 Zdena Nohavicová 55 Libuše Dvorská 85 Martin Litomiský 55 Renata Šilarová 55

ÚMRTÍ Dne 4. července zemřel ve věku 83 let emeritní farář Richard Firbas, který celý život sloužil ve sboru v Jablonci nad Nisou.

KOMISE PRO KUBU

Nic nemáme, a přece nám patří vše (2K 6,10) Zemřel kubánský disident Osvaldo Páya Zpráva tiskových agentur, že v neděli 22. července

vou svobody a bojem za ni se nechával inspirovat. Na začátku roku 2003 navštívil Českou republiku a s Havlem se setkal osobně. Pro nepohodlí, ohrožení a diskriminaci se sice rozhodl dobrovolně, bezpochyby však s vědomím, že takový druh odříkání si spravedlnost a pravda budou žádat vždycky. Náš svět nebude mít nikdy dost těch, kdo se z vlastní vůle rozhodnou pro utrpení a strádání. Osvaldo Páya však dobře věděl, že svoboda a důstojnost člověka stojí na duchovní pevnosti víc než na materiálních jistotách a vymoženostech. Tak lze také rozumět tomu, co řekl při

17

návštěvě u nás: „Lidský duch, když se vzepře, může dosáhnout svobody a nabýt důstojnosti i v podmínkách velkého útlaku. Zůstaňte s námi v modlitbách a solidaritě, kterou nám stále projevujete.“ Jeho pojetí angažovaného křesťanství dostalo tvář při založení Křesťanského hnutí osvobození (1988). Bez ohledu na okolnosti jeho smrti, o kterých se spekuluje, lze věřit, že Boží moc je větší než veškerá moc světa, protože přemáhá zlo a smrt. Na tom stojí naděje, že na dílo Osvalda Páyi navážou další, aby Ostrov svobody jednou opravdu svobodný byl. Při směřování k takovému cíli ať všem svítí odkaz jeho života a víry.

bratrské, jejím historickém, kulturním a duchovním významu pro historii i přítomnost. Důležitá je také prezentace pětiletého projektu Dědictví reformace. Patriarcha Československé církve husitské Tomáš Butta vyzdvihl odkaz mistra Jana Husa a v blížícím se 600. výročí od jeho smrti v Kostnici spatřuje příležitost k oslovení turistů v tuzemsku i zahraničí. Tajemník Pravoslavné církve v Čechách a  na Slovensku Ján Novák připomněl duchovní a kulturní odkaz sv. Cyrila a Metoděje ve světle příprav výročí 1150 let od jejich příchodu na Velkou Moravu v roce 2013. Po slavnostním podpise memoranda následovala tisková konference.

Joel Ruml, synodní senior ČCE

DaZ

Jitka Klubalová, předsedkyně Komise pro Kubu

„Natrvalo nežádoucí“ byl po 36 letech rehabilitován Z DOMOVA

Agentura Helptour podporuje cestovní ruch s křesťanským nábojem Dne 2. července podepsali zástupci křesťanských církví a Federace židovských obcí v ČR Memorandum o spolupráci s agenturou Helptour. Záměrem je podporovat cestovní ruch s  důrazem na poznávání duchovních tradic. Pod značkou Magni | Cesty s příběhem se počítá s aktivní spoluprací s jednotlivými církvemi. „Helptour usiluje o zapojení jednotlivých církví s tím, že každá z nich, i když

sdílejí v mnohém společnou víru, má co nabídnout právě s ohledem na své zvláštnosti. Proto se v rámci memoranda setkáme sice s jednou značkou, ale i specifickou nabídkou pro každou církev. Přitažlivost naší země je v různosti křesťanských tradic,“ řekl na úvod Marek Toušek z agentury Helptour. Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické, vidí potenciál v tradici Jednoty

18

Ve středu 18. července 2012 odpoledne zrušil Obvodní soud pro Prahu 3 šestatřicet let starý rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR, podle něhož byl student evangelické teologické fakulty František Matula odsouzen k dvěma letům vězení za odepření vojenské služby. Původně byl Matula odsouzen pražským vojenským soudem k podmíněnému trestu v trvání 15 měsíců, neboť znalci se vyjádřili, že Matula ještě může na vojenskou službu změnit názor. Proti tomu se však postavil tehdejší náčelník správy vojenských soudů plk. JUDr. Ján Borguľa a v zastoupení ministra národní obrany podal proti rozsudku stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud ČSSR mu dne 10. června 1976 vyhověl. Nic nepomohla ani obhajoba tehdejšího Matulova advokáta JUDr. Otakara Motejla. Senát pod vedením pplk. Václava Horáka zaujal názor, že právě „vojenská služba je školou bojového mistrovství, ve které právě mladí obránci vlasti se fyzicky a charakterově zakalují a politicky vyzrávají. Proto závěr znalců, že lze předpokládat, že dojde ještě před nástupem vojenské služby k vyzrání osobnosti a tím i ke změně postojů obviněného k výkonu vojenské základní služby, je nesprávný.“ Podmíněný trest byl změněn na nepodmíněný a jeho délka prodloužena na dva roky. Poté, co byl Matula propuštěn z vězení, navrhl starší referent Okresní správy v Břeclavi npor. Vítězslav Vylášek „v rámci akce ASANACE uskutečnit jeho vystěhování do K[apitalistického]S[tátu] s tím, aby

byl zařazen do indexu nežádoucích osob natrvalo“. Návrh byl schválen a Matula dodnes žije ve Vídni. Soudkyně JUDr. Markéta Polanecká, která se nyní případem zabývala, poznamenala: „Je to hrozné, jak se tehdy soudilo.“ Pak připomněla, že v nedávné době se zdejší soud zabýval výlučně případy svědků Jehovových, nicméně obecné právní zásady z jejich kauz je třeba vztáhnout i na Matulův případ a odsuzující rozsudek zrušit. Státní zástupce s tím vyjádřil souhlas. Obvodní soud pro Prahu 3 dne 18. 7. 2012  DaZ

OZNÁMENÍ

Nabídka bydlení Farní sbor ČCE v Suchdole nad Odrou nabízí od října byt 1+1 první kategorie, 51m2 s nájmem 2 900 Kč, v prvním patře sborového domu v příjemném prostředí. Očekáváme aktivní zapojení do sborové práce. Tel. 556 736 855, 556 736 283.

Nabídka bydlení Staršovstvo sboru ČCE v Krucemburku nabízí k pronájmu byt 2+1 v přízemí nájemního domu. V obci je MŠ, ZŠ, ZUŠ, ordinace lékařů, pošta. Kontakt: L. Novotná – 775 304 923.

Farní sbor ČCE ve Strmilově hledá kazatele na 0,5 úvazku s nástupem od 1. 10. 2012 a později. Fara s rozlehlou zahradou, novou střechou a částečně vyměněnými okny k dispozici. Příjemné klidné prostředí v jižních Čechách na Jindřichohradecku. Kontaktní telefony: kurátor 720 460 138 nebo místokurátorka 721 954 404.

Zveme vás na sborovou slavnost do Potštejna, která se koná v neděli 9. září 2012. Bohoslužby od 9 hodin, káže Hana Jalušková. Ve 12 hodin společný oběd, od 14 hodin odpolední program, po něm rozhovory u kávy a čaje. Těší se na vás Ochranovský sbor při ČCE Potštejn.

OZNÁMENÍ

Výběrové řízení Synodní rada Českobratrské církve evangelické vyhlašuje výběrové řízení na místo vedoucího tajemníka/vedoucí tajemnice Ústřední církevní kanceláře. Požadavky: – ukončené VŠ vzdělání – členství v Českobratrské církvi evangelické – orientace v církevních řádech ČCE – zkušenost s vedením pracovního kolektivu – aktivní znalost minimálně jednoho světového jazyka – koncepční myšlení, tvůrčí přístup k práci – velmi dobrá znalost práce s PC (Word, Excell, Access, Outlook) – praxe a znalosti v oblasti personalistiky výhodou – znalosti z oblasti práva výhodou. Nabízíme: přiměřené platové zařazení, pomoc při řešení ubytování, další zaměstnanecké výhody. Nástup: k 1. lednu 2013 (měsíc na zapracování). Termín doručení přihlášek: k 1. říjnu 2012 v zalepené obálce s označením „Výběrové řízení na pozici vedoucího tajemníka ÚCK – neotvírat“. Rozhoduje datum poštovního razítka nebo podání v sekretariátu Ústřední církevní kanceláře. Adresa: Českobratrská církev evangelická, Ústřední církevní kancelář, Jungmannova 9, 111  21  Praha 1. Předpokládaný termín konání výběrového řízení: druhá polovina října 2012. Přihláška musí obsahovat: – strukturovaný životopis – motivační dopis s konkrétní představou o řízení Ústřední církevní kanceláře – výpis z rejstříku trestů – doklad o zdravotní způsobilosti – doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání – kontakt na osobu, která může podat reference. Kontaktní osoba: Eva Žváčková, vedoucí personálního oddělení, tel.603 186 210, 224 999 224, e-mail: [email protected]

19

CÍRKEV ŽIJE

Sborový den ke Dni Země, Sázava, 6. května 2012

Den Země v Sázavě V

Potom jsme na faře uspořádali ochutnávací medovou soutěž, cílem bylo tak trochu poznávat medy z okolí bližšího i vzdálenějšího, ale hlavně si zamlsat a zasmát se většinou nevelkým schopnostem našich chuťových pohárků. To včely mají na nektar jemnější jazýček a o místech s tím nejlepším si dokonce tancují navzájem tanečky! V dalších dílničkách jsme stáčeli svíčky z včelího vosku a batikovali látkové ubrousky, moc pěkně to šlo i hodně malým dětem a všichni si odnesli domů hezké použitelné výrobky. Letošní „rozmanité odpoledne“ bylo uzavřeno světovou premiérou! Z Prahy k nám přijeli hudební skladatel Jan Hálek a houslista České filharmonie Václav Kvapil a z Českého Brodu katolický duchovní, entomolog, fotograf a kreslíř hmyzu Matúš Kocian. Připravili si unikátní kombinaci ilustrovaného povídání o největší a nejvariabilnější živočišné třídě – hmyzu a premiérového provedení malých hudebních děl pro housle inspirovaných meditacemi nad různými druhy hmyzu. Jsme Pánu Bohu moc vděčni, že máme co Před čtyřmi lety jsme se rozhodli program rozšířit a nabídnout po společném obědě členům dělat a těší to nás i ostatní, jediným problémem sboru i obyvatelům vesnice a okolí zajímavé při pořádání podobných větších akcí jsou dosud činnosti, kterým jsme začali říkat „rozmanitá malé prostory na faře. Proto se těšíme, že příští odpoledne“. Snažíme se uspořádat nějakou ročníky „rozmanitých odpolední“ ke Dni Země už poutavou přednášku nebo besedu a připojit ru- uspořádáme v přestavěné farní stodole, na které kodělné činnosti, hry v přírodě nebo hudební za přispění zahraničních dárců i sbírky na Hlavní program. Před dvěma lety jsme si užili dokonce dar lásky Jeronymovy jednoty pilně pracujeme. mezinárodní program připravený spolu s přáteli Ilona Mužátková z našeho partnerského sboru v nizozemském Harenu. Letos jsme Den Země slavili trochu opožděně 6. května a do programů zaměřených tentokrát hlavně na život hmyzu se v kostele a na faře zapojilo skoro sto lidí od batolat až po seniory. Začali jsme přednáškou pana Vlastimila Bubeníčka z Českého svazu včelařů o včelách, včelstvech a včelaření. Viděli jsme ukázkový úl i s včelí královnou, různé včelařské pomůcky, včelí produkty a mnoho výrobků z nich. Poučili jsme se o významu včel v naší krajině a o jejich dokonale organizovaném životě. e sboru ČCE v  Sázavě na Českomoravské vrchovině se Den Země (22. 4.) připomíná již mnoho let. Před dvanácti lety k nám na bohoslužby v této době začal pravidelně přijíždět a na témata o vztahu přírody a člověka kázat RNDr. Jiří Nečas, předseda ekologické sekce České křesťanské akademie.

21

Oslavy 100 let kostela v Hradci Králové Vysazený buk zasypán prstí z Bohemky

N

a víkend 16. a 17. června byly připraveny ce 1912, kdy byl kostel slavnostně otevřen. Při hlavní oslavy stého výročí otevření koste- prvních bohoslužbách s posvěcením chrámu la Českobratrské církve evangelické v Hradci byl instalován osobní vikář z Černilova J. KanKrálové. Termín nebyl náhodný, neboť právě torek (kazatelskou stanicí Černilova byl Hradec před sto lety zde vyvrcholilo čtrnáctileté úsilí Králové až do roku 1920). Tisícihlavé shromážnašich předků, spojených stejnou vírou a touhu dění, slavnostní průvod, učitelský pěvecký sbor, postavit chrám Páně, kde by mohli hledat útě- družička recitující k této příležitosti složenou chu a posílení pro svůj mnohdy nelehký život. báseň, jásavé zvuky varhan, společný zpěv, „Za pilných prací na staveništi přiblížil se krásná kázání uvnitř i vně kostela, působivé 16. červen 1912, kdy konány poslední Služby proslovy hostí a hostina. Boží v Sokolovně. Tělocvičné jednotě Sokol vřele poděkováno za dlouhé poskytování útulku Sobotní podvečer našim shromážděním a připravováno důstojné O tom, jaké bylo tenkrát počasí, se ve zprávě otevření vlastního Chrámu Páně. Pozvánky nepíše. Věřím však, že od účasti na takorozeslány na všechny strany, aby radoval se vé slávě by tehdy naše předky neodradilo s námi celý český Sion nad zdarem našeho díla, ani krupobití. A dnes? Slavnostně oblečení, jemuž Bůh požehnal.“ usmívající se členové sboru a hosté vcházejí Ve zprávě Spolku pro vystavění evangelické- do kostela. Lavice se plní jen pomalu a mnoho ho reformovaného chrámu Páně a pro zřízení míst zůstává volných. Když zvony na náměstí evangelického reformovaného farního sboru odbíjejí šest hodin, evangelický kostel se rov Hradci Králové se dočteme podrobně o všech zeznívá krásnou hudbou. Sólová trubka Jana přípravách, jednáních, rozhodování, horlivé Vernera a soprán Ludmily Vernerové, sólistky práci, vzácné obětavosti osobní i  finanční Národní opery, nám v duetu pronikají do uší a nakonec i o celém průběhu neděle 7. červen- a rozechvívají srdce.

22

Po hudebním zážitku následuje raut připra- bohoslužeb se Mons. Socha zamýšlí nad složitou vený ve spolupráci s obecně prospěšnou spo- křižovatkou s pěti cestami, u které náš kostel lečností Skok do života. Rozhovory u dobrého stojí. Vnímá ji jako symbol poslání, že máme vyjídla a pití pokračují i po západu slunce a každý, jít z kostela do všech stran a hlásat evangelium. Po bohoslužbách všichni setrvávají v družkdo se podílel na přípravách, cítí, že vynaložená námaha se přetavila v radostné společenství. ném rozhovoru, mnozí si prohlížejí výstavu V kostele je zatím šero a ticho. Radostné ve- o historii kostela. Odpoledne za zvuku klarinetu selí z farní zahrady sem nedoléhá. Voní lilie vychází z fary průvod kolem kostela k nově vysaa opuštěné lavice čekají na ráno, na své věrné zenému buku. Není to tak dávno, co tady stával členy sboru i na vzácné hosty z blízka i zdaleka. buk statný a rozložitý. Nevzpomínáme ale jen na tohoto němého svědka historie kostela. Chceme A dočkaly se. k novému buku symbolicky přisypat hrst hlíny přivezené z Bohemky, vesnice, v níž na vzdálené Nedělní jitro V devět hodin už žádné volné místo nezůstalo Ukrajině žijí nejen krajané z českého národa, a za varhanního preludia přicházejí synodní ale také souputníci v  naší evangelické víře. senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Val- Navzdory vzdálenosti jsme s nimi spojeni, stejková, generální vikář královéhradecké diecé- ně jako s ostatním lidem víry napříč staletími ze Mons. Josef Socha a samozřejmě náš farář i vzdálenostmi. Štěpán Brodský. Žalm 138 (Srdcem celým tebe, Pane) zní jistě stejně krásně jako před sto lety. Pokračování oslav na podzim Kázání Joela Rumla na text z knihy Ezechiel Na podzim budou oslavy sta let evangelické(12,21–25a) bylo o naději. O tom, že je blízko čas, ho kostela v Hradci Králové pokračovat a my kdy se splní všechna zaslíbení, i když často vás srdečně zveme do našeho společenství  – míváme pocit, že nic nemá smysl (kolikrát to 16. září na odpoledne her a zábavy Století pro muselo přijít na mysl i našim předkům, když děti a 21. října na divadelní představení o umění dlouhých čtrnáct let pracovali na vybudování žít i umírat Oskar a růžová paní a 4. listopadu kostela). Snad každý si zapamatoval citovanou na koncert Dechového kvinteta Filharmonie tezi dánského teologa a filozofa S�rena Kierke- Hradec Králové. gaarda „Bůh je – to jest: existuje možnost.“ Dagmar Urbanová (redakčně kráceno) Při společném slavení večeře Páně zní krásné foto: Radek Jůza, Pavel Šimáně, preludium varhanice Ireny Audrlické a v závěru autor loga David Urban

23

EKUMENA ŽIJE

ROZHOVOR S MARKEM DRÁPALEM

Jsme sůl země Nejdůležitější je přemýšlet nad tím, co děláme

Ing. Marek Drápal, Ph.D. (1979) vystudoval biomedicínské inženýrství na elektrotechnické fakultě a nedávno dokončil postgraduál na fakultě lékařské. Žije v malé obci nedaleko Rychnova u Jablonce nad Nisou stylem ohleduplným k přírodě, má čtyři malé děti a rodinu živí dálkovou správou serverů. Je předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE. Založil a řídí Českou křesťanskou environmentální síť. Na domluvenou schůzku přijel navzdory deštivému počasí na kole.

Co je tématem vašeho oboru, jehož název zní tak složitě? Zabývám se neuronálními modely prostorového slyšení, což se dá využít při návrhu strategie pro kochleární implantáty. Zní to složitě, ale jde o pomoc lidem s vadami sluchu, kteří právě prostorové slyšení nemají, a hledají se cesty, jak jim ho nahradit. Aby dokázali vnímat, z které strany k nim přichází zvuk. Je to velice zajímavá specializace, ale asi bych se tím neuživil. Živím se prací v počítačové oblasti.

zaměření. Burcovalo mě znečištěné ovzduší a další negativní věci, které jsem viděl kolem sebe. Ten křesťanský pohled přišel až následně. Je podle vás splnitelná idea trvale udržitelného rozvoje? Podaří se lidi přesvědčit, aby žili skromněji? Dalo by se říct, že ta idea udržitelného rozvoje je něco jako království Boží na zemi. Je to ideál, ke kterému se můžeme přiblížit. Realizace je samozřejmě složitá. Pouze pomocí ekonomických stimulů, na které jedině dnešní člověk slyší, to asi nepůjde. Nalajnovat všechno nějakými zelenými daněmi není možné. Ale prostor pro dobrovolnou skromnost tu určitě je. A křesťané jsou v tomto více doma, takže by jim to mohlo být více vlastní. Křesťanů je drtivá menšina. Jak tyto ideály prosadit do většiny? Jsme sůl země. Kvas.

Jak by se měl tedy člověk – jako součást Božího stvoření – správně chovat? Úplně nejdůležitější je přemýšlet nad tím, co člověk dělá. Mít trochu přehled. Třeba když nakupuji, tak se podívat, odkud zboží je, z čeho je. Co vás přivedlo k ekologii? Byl Dnes už existuje spousta příruček, kde se člověk váš zájem podmíněn tím, že jste dozví, v čem jsou jaké škodliviny. Mám takovou vyrůstal v křesťanské rodině? Můj postoj se vyvinul postupně na gymnáziu. zkušenost z ekologických mítinků, happeningů Začal jsem přemýšlet nad tím, že není v pořád- a demonstrací, kterých jsem se účastnil: lidé ku, co se tu děje a že by se s tím mělo něco vás poplácají po zádech a říkají – je to bezvadný, dělat. Myslím, že křesťanská výchova v tom děláte to dobře. Ale ve chvíli, kdy mají něco uděneměla hlavní slovo, spíš moje přírodovědné lat sami, to končí. Ochranu životního prostředí

24

považují lidé za důležitou, ale konkrétně pro to nedělají skoro nic. Nenaráží mnohdy lidská neochota na ekonomické požadavky? Nejsou programy nápravy příliš nákladné? To je podle mě pověra. Většina výzkumů ukazuje, že každá koruna, která se vloží do ochrany přírody a prostředí, se vrátí několikanásobně. Je pravda, že za roky, co se životní prostředí nechránilo, vznikl obrovský dluh. Jak se ukazuje na ledních medvědech, dnes je svět promořen nečistotami a chemikáliemi už i v Arktidě. Je spočítáno, že i kdyby například v Číně všechen zisk investovali do zlepšení životního prostředí, stejně se jim bude ještě dlouho zhoršovat. Ale rozumným správcovstvím se vložené investice budou vracet. Čím dřív se s tím začne, tím líp. V běžném životě rodiny není však ekonomická náročnost ekologických opatření nijak velká. Například: v každé domácnosti můžeme přestat používat savo nebo jiné prostředky na bázi chlóru, který se pak dostává do vody. Tam se totiž slučuje s organickými látkami a vytváří karcinogenní sloučeniny. Ty jsou pak v rybách a jde to dál potravním řetězcem. Kdo dohlédne trochu dál, dojde k tomu, že domácí chemii nepotřebuje.

Jste předsedou poradního odboru pro otázky životního prostředí při Synodní radě ČCE. Co tento odbor dělá pro své bližní? Během roku pořádáme několik akcí. Jednou z nich je „Do kostela na kole“. Jejím smyslem je upozornit na škodlivost automobilové dopravy. A současně motivovat lidi, aby sedli na kolo a udělali něco pro své zdraví. Další akcí je „Autopůst“, která dává novou náplň postnímu období. Trochu se omezit. Aspoň někdy. Dále spolupracujeme s Českou křesťanskou environmentální sítí, kde nyní pracujeme na velkém mezinárodním projektu „Environmentální certifikace církevních zařízení“. Chystáme také vydání příručky pro nedělní školy. Je to překlad švýcarských materiálů, které se věnují vztahu Bible a životního prostředí. Spojují katechezi a výchovu k ochraně přírody. Doplňkem jsou praktické úkoly pro děti – například něco zasadit, změřit výšku stromu, postavit si malou čističku odpadních vod atp. Letos jsme něco z toho zveřejnili už ke Dni Země, kdy si nedělní školy mohly napsat o balíčky s úkoly a s dětmi pak úkoly probrat, prožít a splnit třeba při sborovém nebo seniorátním dnu. Pokud vím, zkusili to v Horáckém a Libereckém seniorátě. Co je Česká křesťanská environmentální síť? Občanské sdružení, které spojuje všechny organizace a sdružení, jež se zabývají ochranou životního prostředí na křesťanském základě. Je to veskrze ekumenické sdružení. A co je obsahem mezinárodního projektu „Environmentální certifikace církevních zařízení“, který jste zmínil? Je to vlastně taková rukověť pro správce nějakého zařízení, který splněním předepsaných bodů získá certifikát, že ten sbor, farnost nebo zařízení je šetrné k životnímu prostředí. Ty body jsou voleny tak, aby správce provedly všemi nejdůležitějšími oblastmi, v nichž sbor nějak ovlivňuje své okolí. Připravujeme teď k vydání příručku, která je vypracována pro církevní prostředí, třeba pro kostely, fary a rekreační střediska. Kupříkladu jak topit, aby to neškodilo varhanám nebo freskám v kostele. Nepřímým cílem pak je, aby se lidé ve sborech o tyto věci začali zajímat. A aby si pak další věci zkusili i doma. ¥

25

Kdy příručka vyjde? A jak se k ní lidé dostanou? Měla by vyjít po prázdninách. Získali jsme na vydání grant z Německa, takže příručka bude zdarma a to nám umožní ji do určité míry plošně distribuovat. Samozřejmě i každý sbor nebo farnost, která bude chtít vstoupit do procesu certifikace, ji dostane. Propagace míří do ekumenického prostředí. Budeme dělat příručce reklamu. K dispozici je už nyní on-line na stránkách ČKES http://ckes.cz/. Má projekt i mezinárodní rozměr? To je právě jeho přednost i podmínka. Finanční dotace byla vázána na mezinárodní spolupráci. Nápad vznikl na půdě Evropské křesťanské environmentální sítě, Němci to koordinují, Švýcaři vypracovali příručku. Máme dánského partnera, ten zase převzal některé věci ze Švédska. Základní sadu bodů k certifikaci jsme převzali, rozšířili je a upravili pro české podmínky. Co vidíte jako vážný problém dneška? Automobilismus. Auto je jakási ulita, cítíme a jogurtech, ale škody na životním prostředí se v něm dobře, je součástí našeho soukromí. jsou mnohem větší. Je to samozřejmě také proProblém není používání auta jako dopravního vázané. Veřejná doprava moc nefunguje, tak se prostředku v nutných případech, ale jeho nadu- jezdí autem. Čím víc se používá auto, tím míň žívání. Majitel auta často sklouzává k tomu, že lidí jezdí autobusem, až se zruší další linky, ho užívá nadbytečně tam, kde by vůbec nemu- protože jsou málo využívané. Ve městech je sel. I když odmyslíme dopravní nehody a škodli- prokázáno, že většina jízd je kratších než pět vost zplodin, podle jedné švédské studie pouze kilometrů. A to je vzdálenost, která se dá urahlukem zahubí automobilismus šedesát tisíc zit bez potíží na kole. Navíc pojíždění autem lidí ročně jen v Evropě. Ale souvislosti, příčiny v  městském provozu na krátké vzdálenosti a následky jsou složité a propletené, tohle není škodí několikanásobně víc než klidná jízda po dálnici na dlouhé trase. na první pohled vidět. Takže to lidé neberou. Co byste vzkázal čtenářům Českého Často slýchám námitky lidí, kteří by rádi bratra z pohledu ekologa? vzali vážně akce jako „Autopůst“, ale na Starším lidem bych vzkázal: myslete na své vesnici nemají jinou možnost, než vytáhnout vnuky, nelejte savo do záchoda, nestříkejte auto z garáže. Ať už chtějí jet do kostela, na zahradě mšice biolitem. Snažte se chovat k doktorovi nebo pro seno či dřevo. Navíc šetrněji k naší Zemi, ta je tu pro vaše vnoučata. jezdí z finančních důvodů nějakou starou škodovkou bez katalyzátoru. Co s tím? Problém je s nadužíváním, ne s nutnou obslu- A co byste vzkázal mládežníkům, hou. Rozhodně nejsem proti tomu, aby někdo, konfirmandům? kdo je invalidní nebo bydlí v zapadlé vesnici, žil Ať se určitě zajímají o ochranu životního probez auta. Když nejde využít veřejnou dopravu, středí, protože je to oblast, která je životně důtak to beru. Ale často se pak jezdí za nákupy ležitá, a jsou to oni, kdo mohou ovlivnit v tomto mnohem dál, než by se muselo. A to už je na směru rodiče i prarodiče. pováženou. Ušetří se pár korun na rohlících Ptala se Daniela Ženatá

26

Dozvuky strmilovského kempu Mladí krajané odjížděli domů plni zážitků

M

ládežníci z Bohemky nebyli v Čechách většinou poprvé. Někteří zažili před lety dětský tábor v Bělči, jiní tu byli na návštěvě u příbuzných. Z kempu Pod jednou střechou, který pořádá celocírkevní odbor mládeže, odjížděli plni zážitků. Před dlouhou cestou domů přijal skupinu v pondělí 16. července synodní senior Joel Ruml. Ola a Dima Sverdlovi, Ihor Žikol, Viktoria Šinkarenko a Vitali Krivoručenko se tvářili, že by na kempu mládeže vydrželi i déle než jeden týden. Naznali, že je kurz ovlivnil svou náplní, zajímavými workshopy a atmosférou. Pro dívky letos kemp nabízel taneční dílnu, pro hochy kurz sebeobrany a přežití, pro všechny možnost kurzu biblického.

Dima: „Studuju a pracuju na stavbě. Neni to lehky. Jsem moc rád, že mám možnost přijet a odpočinout a pobavit se. Být s českýma lidma, dostat se do světa a kouknout se, jak tu lidi žijou. Takový kurz pro mládež je podle mě to nejlepší, co může bejt. Program na celý den. Doma se chci od podzimu věnovat trochu práci s dětmi. S Petrem Brodským se domlouváme. Počasí bylo taky dobré – ani moc slunce, ani deště nás moc nezalejvaly.“

Něco z autentických výpovědí: Vitalij: „Jsem z  rodiny Jančíků a  předávám pozdravy. Ve Strmilově se mi moc zalibilo. Bylo to dobry. Byl jsem v Čechách už jako dítě, dvakrát na táboře v Bělči.“ Ola: „Bylo nás ve Strmilově 55 mládežníků a pět vedoucích. Jsem teď na studiích, kde mluvím pořád ukrajinsky nebo rusky, domů přijíždím tak dva dny na měsíc. A teď najednou čeština. První den si říkám v hlavě všechno ukrajinsky, ale je třeba to ven dostat česky! První den mně to bylo těžko, ale pak už to bylo dobrý. Měli jsme tam Štěpána Grolla a ten mluví moc rychlo. No, nakonec jsme rozuměli už i jemu. Byli jsme na různých dílnách, něco pro duši, něco pro tělo. Já jsem chodila na biblickou dílnu, zpracovávali jsme začátek Bible. Adam a Eva. Natočili jsme k tomu i video jako stínohru a to byla bomba. Všichni to říkali. Bude to pak asi na webu mládeže, to se podívejte.“ Viktoria: „Bylo to moc hezký, disciplina super. Zkoušeli jsme floorwork, tanec na podlaze. Pak také taneční improvizace ve dvojicích, v sobotu jsme měli vystoupení. Prý to bylo překrásné.“

Ihor: „Jsem z Bohemky, sloužím v armii. V Čechach jsem úplně poprvé. Ve Strmilově se mi políbilo. Bylo dobře. Učili nás, jak pomoct medicínsky, taková první pomoc. Taky samoobrana, či jak vy říkáte, sebeobrana. Nejlepší bylo „Přežití“. ¥

27

Jeli by za rok zase? „Jeli, rádi bychom jeli, To nás vyložili v lese v jedenáct v noci, my potom šli a měli dojít zpátky do Strmilova. Podle cesty, ale ve staršovstvu v Bohemce se rozhodlo, že podle karty (mapy). Dima s Vitalikem šli úplně pojedou zase jiní. Mládeže je hodně a je potřena druhou stranu. Neměli totiž kompas. Tak to ba se vystřídat, nemůžou jezdit pořád jedni a ti pěkně obešli kolem dokola. Naštěstí je nakonec samí,“ dodává moudře Ola. „Jsi na facebooku? Já si tě najdu,“ byla prý nejčastější slova při našli a zabrali autem.“ Od skupiny se oddělila Jana Švačič, jejíž ko- loučení. Co ještě v Praze stihli? Pracovní oběd, řeny jsou v Bohemce a Pervomajsku. Nevrátila odpolední program, trošku nakupovali před se hned domů do Charkova, ale přijala pozvání odjezdem a ráno se vydali na třicetihodinovou do rodiny Leoše Valenty a strávila ještě čtrnáct cestu domů. Dima to shrnul stručně: „Kemp byl dní v Jihlavě. Doma si zařídila kurz češtiny a je sedm dní, ale teď je o čem přemýšlet a na co vzpomínat na dlouho.“ pozoruhodné, jak dobře se naučila česky. DaZ

Evangelické dny v Lučenci a konference slovenských evangelíků ze zahraničí

T

řetí evangelické církevní dny se konaly v centru Novohradu v Lučenci od 29. 6. do 1. 7. 2012. Značná část programu byla věnována zahraničním Slovákům, kteří odešli ze Slovenska, zejména z této oblasti. Akce se konala pod záštitou prezidenta Slovenské republiky a zú-

častnilo se jí mnoho hostů ze Slovenska i ze zahraničí. Za ČCE byli přítomni náměstek synodní kurátorky ČCE Pavel Stolař s manželkou a Oliver Engelhardt, pracovník ekumenického oddělení ústřední církevní kanceláře. Součástí programu byly bohoslužby, biblické programy, diskusní fóra, výstavy, kulturní akce, koncerty pro mládež a vystoupení souborů Slováků z Rumunska, Maďarska, Srbska, Chorvatska, České republiky i ze slovenských evangelických sborů. Hlavní bohoslužby z Náměstí republiky v Lučenci vysílala v přímém přenosu Slovenská televize; program vyvrcholil představením rockového oratoria Cyril a Metoděj. Církevním dnům předcházela v Velkém Krtíši Třetí konference slovenských evangelíků žijících v zahraničí. Účastnilo se jí 76 aktérů z 11 zemí. Cílem konference bylo seznámit se se stavem slovenských evangelických církví ve světě a přípravit založení Sdružení slovenských evangelíků žijících v zahraničí. Na obou akcích byl prezentován projekt Dědictví reformace, čestným hostům jsme předali publikace, DVD a další materiály z našeho projektu a seznámili je s cílem projektu. Janka Haluková (foto Pavel Haluka)

28

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

LAICKÉ SLUŽBY

Vedoucí tábora Myslet na sto věcí najednou

Věra Jelínková vede tábor malých dětí (5 až 8 let) a Daniel Bosák tábor velkých (9 až 15 let). V létě využívá služeb těchto nadšenců mnoho spokojených rodičů. Tábor je místo, kde se děti do sytosti vyřádí a zasoutěží si, ledacos se dozvědí, osahají si, jaké to je si vše sami ohlídat od ešusu po holínky. Přijmou zodpovědnost za spící kamarády při noční hlídce i možném přepadu, přiloží ruku k dílu při chystání dřeva pro kuchyň či škrábání brambor. Program tábora se rodí možná rok dopředu a hlavní vedoucí jsou zpravidla nadšení dobrovolníci. Dvou z nich jsme se zeptali na jejich zkušenosti s táborem i další činností občanského sdružení Communio viatorum, které ve Valašském Meziříčí slouží sboru už od roku 1994.

vážná část práce je zaměřena právě na tábory, a to čtrnáctidenní tábor pro velké děti a týdenní tábor pro malé děti. Tyto tábory probíhají současně, na každém se podílí jiný tým vedoucích. Obzvláště malý tábor je unikát, protože tábory pro tak malé děti jsou opravdu vzácné. Jaké vybavení máte k dispozici? Velký tábor se koná na pronajaté zelené louce v Hošťálkové a veškeré vybavení tábora je majetkem Communia. Máme pět týpí na spaní, dva stany s podsadou, kuchyň, která na místě stojí přes celý rok. Dále máme k dispozici vojenský stan jako jídelnu. Vlastníme také nářadí, nádobí, vybavení na hry, míče, lakrosové hole a lana. Z vlastních zdrojů jsme schopni postavit celý tábor a ten pak občas i pronajímáme dalším zájemcům. Stavba je náročná. Aby se vše stihlo postavit, je potřeba přibližně 20 až 25 brigádníků, kteří pracují jednu sobotu od rána do večera. Malý tábor bývá v budově a potřebuje mnohem méně věcí. Vystačí s jednou velkou bednou s táborovými potřebami a lékárničkou.

Co je občanské sdružení Communio viatorum? Communio viatorum bylo založeno v roce 1994 při sboru ČCE ve Valašském Meziříčí. Práce s dětmi a mládeží ve sboru už probíhala před jeho založením. Pracovalo se postupně s poměrně velkými finančními objemy peněz a s množ- Je náročné připravit program? stvím materiálu. Občanskému sdružení se také S oblibou a bez nadsázky říkávám, že tábor se lépe sháněly peníze na práci s dětmi a mládeží. chystá celý rok. Přípravy začínají někdy okolo U zrodu stáli hlavně tehdejší farář Jan Krupa vánoc, kdy dávám dohromady tým vedoucích na další rok. Oproti roku předešlému většinou a Ivana Fojtů. dojde k nějaké obměně. Vedoucí jsou nejčastěji bývalí táborníci, podařilo se nám tedy dojít do Co je náplní jeho činnosti? Sdružení zaštiťuje přípravu letních táborů stadia, kdy si vychováváme vlastní vedoucí. a několika víkendových akcí během roku. Také V únoru bývá většinou první schůzka kompletnípronajímá tělocvičnu na nedělní volejbal. Pře- ho vedení, na které se vymyslí téma a kostra ¥

29

tábora. Každý pak řeší své úkoly a postupně si je upřesňujeme a doplňujeme. Na jaře je další schůzka celého vedení, na níž se dolaďují detaily a rozdávají další úkoly. Týden před táborem pak je poslední schůzka. První dvě schůzky bývají víkendové. Lze tedy říci, že příprava tábora je časově značně náročná a vedoucí musejí být zapálení, jinak by to snad ani nešlo. No a po táboře je potřeba vše náležitě zhodnotit, vyrobit fotky, nástěnky a pak půl roku vzpomínat.

že musí myslet na spoustu věcí najednou. Je to práce psychicky i fyzicky neuvěřitelně náročná, zvláště v tom ohledu, že hlavní vedoucí si nemůže dovolit být nepoužitelný a onemocnět, či dokonce odjet během tábora. Když dáme dohromady tíhu zodpovědnosti, čtrnáct dní venku na nohou, rozmary počasí, nedostatek spánku, třicet čiperných dětí, které stále něco potřebují, a osm vedoucích, kterým je potřeba velet, je zázrak, že se to dá vydržet. Zodpovědnosti by si člověk měl být vědom, nesmí se to ale příliš přehánět, protože pak by na žádný tábor nejel.

Je těžké být hlavním vedoucím? Hlavní vedoucí musí projít proškolením v rozsahu 19 hodin. Tedy jeden víkend. Požadavky Máte tým spolupracovníků? hygieny jsou sice přísné, ale vzhledem k množ- Kolik lidí se angažuje? ství lidí na táboře jsou podle mě zcela oprávně- Tým vedoucích malého tábora tvořilo až do loňné a rozhodně nejsou likvidační. Je ale třeba je ska šest lidí, kteří se věnovali patnácti dětem. znát a podřídit se jim. Hlavní vedoucí musí znát Letos jsme vzali jednadvacet dětí, tak přibyl právní předpisy a hlavně mít všechnu byrokracii i jeden vedoucí. Na velký tábor jezdí zpravidla devět vedouv pořádku. Dále musí postavit tým vedoucích tak, aby vše klapalo. Hlavního vedoucího roz- cích (včetně hlavního vedoucího, zdravotníka hodně nemůže dělat každý. Nejnáročnější je to, a kuchařek) a kolem třiceti dětí. Dále máme

30

celou řadu dobrovolníků, bez kterých by to nešlo. Předsedu občanského sdružení, hospodáře, který se stará o vybavení, stavbu a bourání tábora, účetního, který vede podvojné účetnictví. Dále je ve sboru spousta ochotných lidí, kteří pomohou se stavbou tábora, dovozem věcí či přispějí nějakými věcnými sponzorskými dary. Nesmím opomenout ani faráře, který nám pomáhá s duchovním programem.

Na malém táboře je téma ranní pobožnosti tématem odpolední velké táborové hry. O čem děti ráno slyší, to pak prožijí na vlastní kůži. Biblické příběhy se tak předávají srozumitelnou a nenásilnou formou. Co vám to přináší? No není to nádherný pocit, když se můžete po čtrnácti prožitých dnech rozloučit s unaveným, ale šťastným dítětem? A není ještě nádhernější pocit, když ho pak někdy potkáte a ono s radostí vzpomíná na tábor a těší se na další? A není ještě krásnější pocit, když pak za pár let toto dítě zase v roli vedoucího rozdává radost dalším?

Co považujete v této práci pro církev za nejdůležitější? Na tyto tábory jsem sám jezdil, a tak vím, jaké jsou. Vždycky mě moc bavily. Proto jsem rád, že stejnou radost mohu dopřávat i dalším dětem. Rád vidím, jak se děti učí novým dovednostem, Jedete příští rok zase? poznávají přírodu a budují mezi sebou vztahy. Už se na to těším! Ale nejdřív si pořádně odpoTěchto čtrnáct dní v roce je velmi ovlivňuje. Na činu. tábory jezdí jednak děti ze sboru, ale také kama-  Daniel Bosák, hlavní vedoucí velkého tábora rádi kamarádů, kteří se s Bohem a Biblí mnohdy na táboře setkávají poprvé. Je nádherné sledovat, Pravděpodobně ne. Už je na čase dát si aspoň jak je Bible zajímá, chtějí se o ní a o Bohu něco na chvíli pauzu. dozvědět. Věra Jelínková, hlavní vedoucí malého tábora

ANATOMIE PRŮŠVIHU

Chci zjistit, jak vypadá smog shora Rozhovor s Ewou Jelinek Ewa Milena Jelinek (1984) vyrostla v rovinách polského vnitrozemí. Po studiu bohosloví a vikariátu se stala druhou farářkou ostravského sboru. Industriální Ostrava si ji podmanila a farářské práci se zde věnuje s plným nasazením – smog nesmog.

Odkud pocházíte a jak dlouho žijete v Ostravě? Pocházím z české menšiny v Polsku. Ze Zelova přímo do Ostravy jsem se přestěhovala na

podzim roku 2010, abych absolvovala vikariát v ostravském sboru. Jaká je v okolí Zelova příroda? Zelov leží uprostřed Polska asi 50 km na jih od Lodže, což znamená rozsáhlé nížiny a roviny. Kolem jsou řeky, přehrada a lesy. Když myslím na povodně na Moravě před patnácti lety, musím říct, že v Zelově si žádné záplavy nepamatuji, a pokud ano, tak jenom kvůli špatné městské kanalizaci. Nedaleko stojí ale největší znečiš-

31

ťovatel v Evropě. Hodně lidí bude těmi slovy překvapeno, protože to nejde vůbec poznat. Já sama jsem se o tom dozvěděla až na podzim minulého roku, kdy byly zveřejněné výsledky, podle kterých je Polsko na druhém místě v Evropě v seznamu znečišťovatelů ovzduší. A v seznamu samostatných znečišťovatelů Elektrárna Bełchatów (asi 30 km od Zelova) je v tom číslem jedna. Smog jsem tam ale žádný neviděla asi právě kvůli těm rovinám. Přímo u elektrárny leží největší povrchový hnědouhelný důl v Polsku, který je turistickou lahůdkou regionu. Jaké je vaše povolání a co tato práce obnáší? Od října 2011 jsem farářkou ve sboru Českobratrské církve evangelické v Ostravě. Byla jsem zvolena v ostravském sboru na druhé farářské místo, takže zatím to pro mne neobnáší žádné důležité rozhodování o  hospodaření sboru. Setkávám se s lidmi, pak mnohem snadněji píšu kázání, věnuji se především práci s dětmi a mládeži. Ale také hodně času mi zabírá příprava doma: chystání programu, čtení, psaní. V češtině je to pro mě dvakrát náročnější. Pocházím z farářské rodiny, takže to povolání není pro mne novum, ale když jsem se sama stala farářkou, změnilo se v mé mentalitě něco zásadního. Před tím jsem cítila, že se lidem že Ostrava už není jenom industriální město. Já s Pánem Bohem vnucuji. A aktem ordinace jsem bych řekla, že je multikulturní. Je to úplně jiné město než Zelov s osmi tisíci najednou opravdu pocítila to pověření církve, poslání ke službě. Ano, ke službě a ne k práci. obyvateli. Hodně mi chybí roviny. Ale to je tak Vlastně dělám to, co mám ráda, a ještě jsem za asi všechno. Při pohledu z nejvyšší radniční vyhlídkové věže jsem žasla, jak je Ostrava proto placená! tkána parky a zelení. Překvapilo mne, že přes industriální historii připadá na jednoho OstraLíbí se vám industriální město? Do Ostravy jsem se stěhovala s divnými pocity. vana 30 čtverečních metrů zeleně. A takových Myslela jsem si, že jsem zoufalá, když jdu do „ostravských nej“ je mnohem víc. Ostravy, přirovnávané k polskému městu Katovice. Ale ne, já jsem si to místo zvolila, přijala Zažila jste v Ostravě inverzi, kdy se drží jsem nabídku do Ostravy, brala jsem to jako v ovzduší spousta zplodin a nedá se dýchat? Boží vedení. A ano, Bůh dělá zázraky. Ostrava Pamatuji si na začátku vikariátu jízdu tramvají se teď pro mě nerovná žádnému městu! Tady se s mým mentorem, který mi říkal, že je zrovna slovo „industriální“ chápe jako výzva. Je třeba v Ostravě smog. Já jsem tehdy smog viděla snad ji využít, a ukázat krásu města. Třeba největ- poprvé v životě, takže jsem byla hodně překvaší průmyslový památkový areál Dolní oblast pená, že to není taková normální mlha. Vítkovice nejsou jenom vysoké pece, ale je to národní kulturní památka zásadního významu. Jak často a jak dlouho to bývá? Je to turistický cíl s vyhlídkou na okolí. Konají Během minulé zimy signál regulace vyhlašovali se tam koncerty a festivaly. Tím chci naznačit, párkrát. Jednou to bylo už celých jedenáct dnů

32

za sebou. Ale minule smog zasahoval snad celou oblast republiky, takže Ostrava není to jediné místo špatného ovzduší.

Všichni jsme Boží stvoření a máme být jeho dobrými správci. Je to výzva? Je to naše mise. Jako Boží stvoření nemůžeme ničit zemi, je to přece naše vlast, náš domov. Příčina svévolného ničení přírody leží v našem Co se dá v takové situaci dělat? Loni město spustilo krátkodobě „Akce Smog“ čili špatném vztahu k ní a řešení nevidím v pokrojízdu městskou hromadnou dopravou v době smo- čilých technologiích, ale v morální změně člověgových situací zadarmo, čímž chtělo snížit počet ka. Konkrétně v návratu od antropocentrismu automobilů na ulicích. Ale pak akci z ekonomic- k teocentrismu. Člověk se musí přestat cítit jako kých důvodů zrušilo. Teď když je inverze, jsou pán světa a začít se chápat jako jeho „zahradník“, za okny vozidel MHD informační letáky, aby si protože ničení přírody, toho domova, ohrožuje lidé uvědomili situaci a omezili pobyt venku. Dále jeho obyvatele. Navíc země může existovat bez experti doporučují omezit především větší fyzic- člověka, ale ne naopak. Ekologická obnova příkou aktivitu venku, dlouhé větrání místností, rody znamená opravu způsobených škod a etický nekouřit a zvýšit denní dávky tekutin a vitamínů. způsob života. Ale z druhé strany je důležité se hlavně neneSmog se ale během dne mění. Nejlepší vzduch je po ránu a dopoledne, proto se doporučuje chodit chat smogem zotročit. Jestli budu o tom pořád ven právě tehdy. Potom se smogový stav horší. Já jenom úzkostně uvažovat, budu si ubírat radosti osobně ven chodím a větrám v bytě, i když méně. ze života. A dobrý správce se taky raduje z BožíA dokonce se na další inverzi už sobecky těším, ho stvoření, je vděčný za to, co má. A já v černé protože chci vyrazit na Lysou horu a podívat se Ostravě vidím také hodně pracovních míst a využívaní nerostného bohatství téhle země. jak to vypadá shora. 

Ptala se Daniela Ženatá

Co si o tom myslí rodiny s malými dětmi? Když Ostravu dusí smog, děti mají asi naordinované „vězení“ doma nebo ve školkách. Nechodí na procházky a vycházejí jen v nejnutnějších případech. A co lidé ze sboru? Většina těch, se kterými jsem o tom mluvila, říká, že to už není, co to bývalo. Že kdysi bylo mnohem hůř. Navíc se o tom dřív prostě nemluvilo. Ale říkali, že prý lidé z Ostravska jsou odolnější vůči smogu, že mají aktivnější jeden gen. Snadná a rychlá řešení asi neexistují. To už by byl problém dávno vyřešen. Co si myslíte o možnostech nápravy vy? Nejsem odbornice. Z toho, co se dozvídám o boji se znečistěným ovzduším, přála bych totéž Polsku. Tady se o tom mluví, a když se vyhlašuje signál regulace, podniky omezují výrobu. Za smog může také doprava i domácnosti, takže používání hromadné dopravy a vyšší zodpovědnost lidí je důležitá. Nejde ale jenom o zimní období. Letní smog je prý mnohem nebezpečnější, protože není tolik vidět. Podstatné je dlouhodobě snižovat emise výfukových plynů a zplodin spalování.

33

DIAKONIE

Jak snadné je padnout do jámy lvové aneb Předváděcí akce pro seniory v kostce

V

 současné době stále více medializované ale dostávají seniory prostřednictvím nejrůz„předváděcí akce“ jsou ve své podstatě krys- nějších úvěrů taktéž stále častěji do dluhové talickým příkladem násilí na seniorech. Prak- pasti. Na předváděcích akcích přitom dochází tiky firem založené na zjištění, že starší lidé k psychické manipulaci, občas dokonce i k fyvzhledem ke svému věku neudrží tak dlouho zickým útokům, dá se také mluvit o omezování pozornost, dříve se unaví a pod emočním tla- osobní svobody. Díky zveřejněným zkušenostem jednotlikem může schopnost jejich kritického myšlení klesat, umožňují nejen prodávat zboží nekva- vých seniorů i soudobé snaze některých nolitní a mnohdy i několikanásobně předražené, vinářů a zástupců odborné veřejnosti odhalit

34

chování firem, které předváděcí akce pořádají, si můžeme udělat poměrně přesný obrázek o tom, čemu se senioři v případě návštěvy obdobné akce „dobrovolně“ vystavují…

Dobrovolně Tímto slůvkem se zaklínají ti, jimž na dané praxi nepřijde nic nepatřičného. V prvé řadě samotné pořádající firmy, podle jejichž názoru jsou klienti s poskytovanými službami spokojeni, což dokládají například (neověřitelnými) celkovými počty účastníků těchto akcí a argumentem, že mnoho z nich se „předváděček“ účastní opakovaně. Pokud se snad při takových akcích děje něco nepatřičného, pak zcela určitě u konkurenčních firem, nikoliv při těch jejich… Dobrovolností argumentují i mnozí lidé mladšího věku, dávající tím však zároveň najevo, že o problémech, se kterými se senioři potýkají, nemají nejmenší ponětí. Proč tedy senioři na podobné akce jezdí? Podle dokumentovaných příběhů jsou zde dva hlavní důvody: finanční a sociální. Předváděcí akce, nabízené v marketingové terminologii jako „výlety“, jsou na první pohled cenově výhodné – za méně než sto korun slibuje letáček ze schránky výlet na nějaký hrad či zámek, dárek v podobě například kuchyňského spotřebiče nebo potravin a na místě předváděcí akce ještě oběd zdarma. Mimochodem – na letáčku k akci bývá často uváděno, že manželský pár bude obdarován něčím hodnotnějším než jednotlivec. Důvod je jediný, aby se při nabídce zboží senioři nemohli „vymlouvat“, že se nemohou poradit s manželkou/manželem. Senioři mají přitom celkem jasnou představu, co by je toto všechno stálo při „plné ceně“ a vzhledem k jejich (ať už skutečné, či vnímané) limitované finanční situaci jim zlevněná nabídka připadá více než zajímavá. Dalším aspektem je sociální funkce „výletů“. Předváděcí akce se pro mnoho seniorů stává příležitostí „dostat se mezi lidi“. Množství jejich sociálních kontaktů totiž s přibývajícími roky klesá a  příliš silné už mnohdy nejsou ani vazby s dětmi. Cesta autobusem na akci a z ní se tak pro ně stává možností popovídat si s vrstevníky i udělat si nové přátele. Zároveň by se mnoho seniorů na takový výlet samo či

AKTUALITY

Mladí čtenáři pomohli krabčické Diakonii 53 600 korun z projektu „Čtení pomáhá“ využilo středisko Diakonie v Krabčicích pod Řípem k pořízení dvou relaxačních křesel pro seniory. Ta zlepší komfort uživatelů, kteří jsou většinu času upoutáni na lůžko. Projekt „Čtení pomáhá“ je určen čtenářům z řad dětí a mládeže. Ti, kdo rádi čtou, mohou zároveň pomoci druhým. Za každou přečtenou knihu můžete po registraci získat odměnu, kterou poté věnujete vybranému dobročinnému projektu. Během léta můžete podobně pomoci například středisku Diakonie Rolnička. Více na www.ctenipomaha.cz

Školení dobrovolníků humanitární pomoci Již podeváté se na podzim uskuteční tradiční školení dobrovolníků, letos v termínu 19.– 21. října. Bude tentokrát určeno především vedoucím týmu, kteří budou zasahovat po mimořádných událostech v České republice. Formulář pro přihlašování na školení a do databáze dobrovolníků najdete od 15. 8. na stránkách hrp.diakonie.cz

102. narozeniny v Písku 102. narozeniny oslavila v píseckém středisku Diakonie ČCE jeho dlouholetá obyvatelka paní Anna Pichlíková. Životní jubileum oslavila v plné svěžesti a kromě dalších dárků dostala také kytici ze 102 růží, kterou vlastnoručně uvázal ředitel střediska Petr Hladík.

Benefiční koncert kapely Čechomor a CM Martina Hrbáče Originální komorní koncert kapely Čechomor a Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče se uskuteční ve středu 29. srpna 2012 od 19 hodin v zahradě společnosti REC Group ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Veškerý výtěžek z této benefiční akce opět podpoří sociální služby poskytované Diakonií ČCE – střediskem CESTA z Uherského Hradiště, konkrétně jeho denní stacionář pro klienty s postižením a poradnu rané péče.

35

s partnerem těžko odvážilo a předváděcí akci zdraví?, Ocenili byste něco takového doma?, berou i jako způsob, jak si rozšířit obzory a po- Ocenily by to třeba vaše děti?, Máte rádi své dívat se na zajímavá místa. To, že prodejní akce děti a vnoučata?, No není to skvělé? atd. Když přináší více zklamání než čehokoliv jiného, je pak dojde na cenu daného zboží, i tehdy v člověku zůstane tendence souhlasit s tím, o jak již druhá věc. výhodnou koupi jde.

Řekni ďáblovi ano Co se stane ve skutečnosti? Autobusy dovezou seniory do nějaké malé obce, kde je v místní restauraci prodejci zamknou, aby během předváděcí akce nikdo z nich neopustil sál (i kdyby chtěl byť jen na WC), a pak to celé vypukne.

Manipulativní techniky

Šíře používaných manipulativních technik, které mimochodem vycházejí z příruček CIA z padesátých let o tom, jak vést výslech, je skutečně široká. Prodejci se například pomocí další techniky zvané „indukování regrese“ snaží, aby se pro seniory v sále stali autoritou, se kterou pak nejen že nebudou mít tendenci diskutovat, ale které se naopak budou snažit zavděčit. V momentě, kdy prodejci mají za to, že se tak stalo, přichází další fáze akce. Z příjemných uhlazených mladých mužů se stávají najednou kárající učitelé, ba trestající vychovatelé. Stačí totiž, aby si některý z přítomných seniorů dovolil s něčím nesouhlasit, cena se mu zdála příliš vysoká nebo třeba přímo řekl, že prezentovaný výrobek prostě nechce a nepotřebuje. Rázem se stává terčem posměšných poznámek i vyložených slovních útoků ze strany prodejců. Někdy dokonce dojde i na strkanice. Atmosféra v sále rázem zhoustne. Nechápavé, ba vyděšené pohledy. Co se to stalo? Reakce v sále však nesměřuje k odporu proti metodám prodejců, ale k tomu, aby se dříve příjemná a přátelská atmosféra vrátila. Zvláště, když například rebelujícímu seniorovi prodejce vyhrožuje, že jej Efektní předvádění zboží (vysavače, deky, nevezme do autobusu, ať se domů dostane, jak hrnce či cokoliv jiného), o  kterém prodejci chce… Výsledkem je pocit vlastního proviněpronášejí samé superlativy, všechno je skvělé, ní a ještě větší snaha být poslušný, ba touha revoluční, šetří to čas a peníze a především zavděčit se. Přitom přesně tak fungují i předem ohláto pomáhá zůstat zdravý, nemá-li to přímo zázračně léčebné účinky. Mnohaletá záruka šené dárky: když dostanu něco zadarmo, měl je samozřejmostí. A neopomenou zdůraznit, bych se jim odvděčit – tím, že si něco koupím… že přítomní mají jedinečnou příležitost tento Prodejci následně znovu zopakují, jak jedinečnou příležitost získat tak úžasný výrobek výrobek získat. Během této části prodejci použijí manipu- přítomní mají. A že ta cena, kterou řekli na lativní techniku, která spočívá v tom, že když začátku, ta pro daný den vlastně neplatí, nebo člověk několikrát po sobě souhlasí, bude mít že sice platí, ale k danému výrobku dostane tendenci souhlasit stále. Na počátku tedy kupující spoustu věcí v hodnotě i desítek tisíc senioři dostanou otázky, na které není pro- zdarma… Případně díky rychlému kývnutí blém odpovědět kladně: Záleží vám na vašem na nabídku, prostřednictvím „speciálního“

36

kuponu či výhry v jakési okamžité „soutěži“ – většinou „tombole“ – mohou získat ono zboží za ještě lepších podmínek než kdykoliv předtím. A neopomenou zdůraznit, co přítomné čeká, když si výrobek nepořídí. Ono předražené zboží je totiž podle prodejců vlastně jediný způsob, jak zůstat zdravý (neboť zdraví je hlavní téma celé předváděcí akce – jedná se přece o jeden z nejpalčivějších problémů stáří).

Čas na lámání chleba… Pokračujme dále. V situaci, kdy senioři nemají dostatek relevantních informací o produktu a nemohou posoudit jeho skutečnou hodnotu, jsou otupělí po náročné prezentaci a zároveň s pocitem „výhodné koupě“ a s touhou se prodejcům zavděčit, dochází na lámání chleba, tedy výzvu ke koupi a následné podepisování smlouvy. Pokud si některý z účastníků nechce či opravdu nemůže zakoupit prezentované zboží, i tak mu nabídnou prodejci, jak projevit svou vděčnost. Je tu ještě „drobnost“, od aviváže po lžíci na boty, prostě něco prodávaného za zhruba sto padesát korun. První část akce přitom v jistých případech může trvat čtyři až pět hodin, během nichž senioři seděli na nepohodlných hospodských židlích, bez jídla a pití, bez možnosti dojít si na toaletu, okřikováni, když si chtěli vyměnit pár slov se sousedem vedle u stolu, ať už to byl někdo neznámý, či partner. Únava, ztráta pozornosti a manipulace mezitím udělala své. Koupě už přestává být prostředkem, jak získat něco „hodnotného“, ale způsobem, jak celé martyrium ukončit a dočkat se slíbeného oběda, dárku a výletu. Aby však prodejci zamezili případnému vlivu ostatních v sále, podepisování smlouvy se zájemci proběhne v oddělené části prostoru. Dokonce ani ten, který výrobek tak zdařile prezentoval, zde není. Je tu někdo jiný, „cizí“. Někdo, kdo není ten příjemný naslouchající mladý muž, jim předloží mnoho stránek jakési smlouvy, psané malým písmem, a pokud nemají dostatek hotovosti, hbitě přijde s další smlouvou o spotřebitelském úvěru, jejíž písmo je snad ještě menší. Pokud některý zájemce má snahu si text nejprve přečíst, dostane se mu dalších invektiv, nedosahuje-li příjem

Z dopisu od rodiny klienta J. Cenná zpětná vazba přišla do Diakonie v Letovicích: Sedím u počítače se svým mentálně postiženým synem a přemýšlíme, jak bychom mohli potěšit někoho, kdo dělá radost zase nám… Děkujeme pracovníkům Diakonie v Letovicích a všem ostatním, kteří se snaží postiženým lidem co nejvíce ulehčit a zpříjemnit jejich každodenní osud. Syn mi napovídá, abych také napsala, že je moc rád ve společnosti dalších klientů i pracovníků, a tak nemusí být pořád jen se mnou. Jako každý člověk touží sdílet zážitky s ostatními lidmi, s nimiž si rozumí a s nimiž je nimi rád. Baví ho „práce“ (učí se nové věci) i zábava, při níž zažije spoustu legrace. Nejvíce se vždy těší na tzv. individuální plán, kdy je jednu hodinu jen se svou klíčovou pracovnicí a může si s ní povídat, sázet květiny nebo cokoliv jiného. Myslím, že je pro něj velmi důležité, že i někomu „cizímu“ na něm záleží stejně jako jeho nejbližším. Považuji za velmi šťastný nápad vytvořit tuto síť služeb pro lidi, kteří touží po normálním životě a zábavě jako všichni ostatní… ph

37

dostatečné výše pro sjednání úvěru, přimyslí prodejce seniorovi partnera ve společné domácnosti, s jehož fiktivním příjmem už budou podmínky úvěrové společnosti splněny.

Slibovaný výlet a dárek Konečně. Je tu oběd. Ale výlet? Když už k němu opravdu dojde, z celodenní akce se stává hodina či dvě. Za tu dobu nelze stihnout prohlídku zámku či hradu, povětšinou pak zbývá jen podívat se na památku zvenku. Případně ani na to není dost času, za což si podle prodejce mohou senioři sami, když jim to dnes tak dlouho trvalo. Zbývá ještě dárek. Podstatný důvod, proč se mnoho seniorů předváděcí akce účastnilo. Leč občas ani ten nedostanou všichni, jen ti, co si něco koupili. Protestovat je možné, už je po akci, také prodejci si dovolí upřímně říci, co si myslí. To, že nepotřebují ty, kteří si nic nekoupili, že když jim je líto dát „pár korun“ za lžíci na boty, neměli nikam jezdit. Rozčarování z celého dne je tak definitivní.

…a podveden cítiti se budeš… To největší rozčarování však teprve přijde. Odchodem ze sálu začíná v těch, kteří zaplatili či se upsali k zaplacení mnoha desítek tisíc, klíčit podezření, že neudělali dobře. Pohled na kra-

OZNÁMENÍ

Varhany netradičně Nepamatují si, co se stalo před chvílí – vzpomínky z dětství a mládí však zůstávají. Tak ve zkratce funguje paměť lidí s Alzheimerovou chorobou. Diakonie na Vsetíně ví, jak ubývající paměť oživit: zahradou, do níž by měli volný přístup, kde by mohli pěstovat bylinky, odpočívat a především vzpomínat... V současné podobě to však nejde: zahrada Domova Jabloňová je ve svažitém terénu, bez zábradlí, bezbariérových chodníků, chybí posezení, záhonky… Diakonie Vsetín vás srdečně zve na letní benefiční koncert pro zahradu Domova Jabloňová.

38

bice, které si nesou, je v tom utvrzuje. Doma se vrací zdravý selský rozum a střet s realitou je drsný. Zmanipulovaným seniorům dochází, že se nechali napálit. Jako by to v té restauraci ani nebyli oni… I ti, kteří si jeli „jen“ pro dárek a na výlet, často podlehnou. Jak se jim to mohlo stát? Vinu hledají u sebe a někteří z nich se sami před sebou příliš stydí, než aby se snažili dodatečně bojovat za svá práva. Ty, kteří se o  to pokusí, čeká dlouhý a  náročný proces, jehož výsledek bývá většinou tristní. Pokusy vrátit zboží, přes ujištění během předváděcí akce, že to není problém, posléze narážejí na odpor zástupců firmy. Navíc úvěrový kalendář je tvrdý a neúprosný a výše splátek bývá v porovnání s výší důchodu děsivá. Mnohý ze seniorů svůj nákup sám před sebou omlouvá tím, že to přece koupil dětem, jiný se svým příbuzným naopak bojí přiznat. Pak se jednoho dne ve schránce objeví obálka s dalším barevným letákem a vidina dárku mnohdy dokáže přehlušit vzpomínky na urážky, únavu, zklamání i vlastní selhání. Někteří odborníci přitom v této souvislosti mluví o závislosti, podobné závislosti na hracích automatech. Marek Hejduk (ilustrační obrázky www.denik.cz a web)

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií Zpívané části, jejich liturgické umístění a původ (2)

P

ři popisu pořadu bohoslužeb v původně luterských sborech Českobratrské církve evangelické a jeho srovnání se slovenskou luterskou liturgickou praxí se otevírá několik zajímavých otázek, jimž bude věnován dnešní text.

Absence zpěvů ordinaria Blíže sledované sbory na našem území (Vsetín, Pržno, Frýdek-Místek) neužívají na rozdíl od slovenské praxe většinu zpěvů ordinaria, tedy částí s celoročně neměnnými texty (jen v Pržně se recituje Sanctus a stejně jako ve Frýdku Agnus Dei). Zachoval se zde tedy pouze určitý okruh liturgických částí. Příčiny jsou těžko rozpoznatelné a je jich pravděpodobně několik: zásadní roli hrál jistě odpor ke katolickým prvkům, odpověď však může být skryta i v zastřené otázce konkrétních agend, které slovenští kněží přinášeli na Moravu. Již v 19. století totiž na Slovensku existovaly bohoslužebné pořádky bez částí ordinaria (například Agenda z roku 1867), u  německých luteránů na Slovensku dokonce můžeme takový vliv racionalismu sledovat už od poslední čtvrtiny 18. století, jak nám svědčí kniha Jána Petríka Dejiny slovenských evanjelických a. v. služieb Božích. Třetí vydání vsetínského zpěvníku z roku 1909 však ukazuje, že ve Vsetíně se až do sloučení církví pravděpodobně ordinarium provozovalo.

ustanovení večeře Páně, závěrečná antifona, závěrečná kolekta a áronské požehnání, příležitostně pak slavnostní žalm. Ve starších záznamech vsetínské liturgie je zachycen též zpívaný otčenáš, charakterově spřízněný s úpravami ostatních liturgických zpěvů. Dnes se však již ve všech sborech zpívá otčenáš husitský. Stejně jako vynechání částí ordinaria jsou i dnešní pořadí a podoba liturgických zpěvů důsledkem dlouhého vývoje, byť by se někdy

mohlo zdát, že jsme svědky jakýchsi nedávných, omylem vzniklých přesunů v posloupnosti bohoslužby. Zásadní otázkou v tomto ohledu je, zda a případně kdy se vývoj na Slovensku a na Moravě oddělil.

Dodnes zpívané části Shrneme-li všechny části liturgie, které se ve Tradice liturgie ve slovenských agendách sledovaných třech sborech (mimo písně) zpí- Slovenští luteráni stejně jako moravští a slezští vají, dospějeme k následujícím: introit, úvodní evangelíci odvozují svou liturgii od luterského antifona, liturgický pozdrav, úvodní kolekta, kněze, spisovatele a hymnografa Jiřího Třanovmalá doxologie (tedy zpěv „Sláva budiž Bohu“), ského (1592–1637). Přestože Třanovský nevydal

39

agendu, lze z jeho kancionálu vyčíst dobový pořádek bohoslužeb na Slovensku, který se – jak shrnul Ján Petrík – opírá o tehdy platné hornotrenčianské zákony z roku 158 a wittenberskou agendu z roku 1564. Kromě písňově prováděného ordinaria, čtení a písní obsahuje specifické, dále přebírané části: introitus „Nejsvětější“ a „Ó Ježíši“ a versikuly, zvané dnes antifony. Kodifikace ve smyslu tištěné agendy se tento pořádek dočkal až v Krmanově agendě z roku 1734. V 19. století panuje na Slovensku vlivem liberalismu a racionalismu obrovská různost v provádění bohoslužeb, přesto se zdá, že „tradiční“ (Krmanův) pořádek hrál stále významnou roli. Nejvýrazněji se k němu vrací na počátku 20. století Baltíkova Agenda, to jest pořádek práce církevní vydaná v Budapešti roku 1904, jejíž tradiční duch se projevuje právě i v tom, že obsahuje ordinarium. Pro pastorální konferenci v Pukanci v roce 1911 byl vykonán průzkum zjišťující bohoslužebnou praxi v jednotlivých slovenských sborech, který potvrdil

40

nejednotnost v počtu čtení, pozdravů, užívání antifon a kolekt. Na základě tohoto výzkumu byl sestaven návrh nové agendy, jenž byl později s drobnými změnami schválen. Je základem pro dnešní podobu slovenské liturgie.

Otevřená otázka původu valašské liturgie Která agenda však měla největší vliv na provozování liturgie na Valašsku těsně před spojením církví v roce 1918 (a tedy před přerušením přímého slovenského luterského vlivu) je těžké soudit. Pořádek částí i znění úvodu ke kolektě a také doba vzniku ukazují k agendě Baltíkově. Bližší pohled by snad poskytlo podrobné zkoumání původu a působišť farářů přicházejících ze Slovenska na Valašsko. Jelikož se ve vlastnictví farářů a varhaníků ČCE dochovaly slovenské agendy a jiné liturgické materiály především z první poloviny 20. století, je jisté, že k úplnému oddělení od slovenského vlivu nedošlo, že pouze začal mít již zcela individuální charakter. Eliška Baťová

SLOVO

KATECHISMUS PRO RODIČE

Svatba Není dobré v tom být sami

K

dysi mi někdo říkal, že rozhodnutí, koho si vezmu, je to nejdůležitější. Tato volba prý bude ovlivňovat, jak a kam (a zda) se budu jako člověk vyvíjet mnohem více, než třeba volba povolání nebo místa bydliště. I předškolní děti při prvním zážitku svatby rychle vycítí důležitost chvíle a hry „na nevěstu a ženicha“ pak budou patřit nastálo do jejich domácího repertoáru. Na druhou stranu svatby nejsou pro dnešní předškolní děti zdaleka tak snadno pochopitelnou a zařaditelnou událostí, jako tomu bylo ještě před třiceti lety. To, co znají z knížek, že dva mladí hrdinové se nakonec obvykle vezmou, pak teprve mají děti (nejlépe kopu) a žijí spolu šťastně až do smrti, je dnes opravdu pohádkový model. Děti zažívají ve velkém počtu různé varianty partnerských svazků. Rodiče jsou často nesezdaní, jsou mezi nimi i desítky let věkového rozdílu. Děti mají poloviční sourozence, kamarádi ze školky byli vlastním rodičům na svatbě. Někteří lidé po svatbě děti nemají, nemohou anebo mít nechtějí. Některé maminky se o tatínka dělí. Trochu chaos pro nějaký jednoduchý, ale pravdivý výklad. Ale také varianty, které známe povětšinou i z biblických příběhů. A také prostor pro rozhovor o složitosti života, o tom, že každý vztah chce trvalou péči a že bez ní vadne jako kytka bez vody. Otázka pak napoví, co přesně je potomek právě připraven vstřebávat. A nejlepší je se ještě předem doptat, co je vlastně zajímá a hned neinterpretovat, kam míří. Moje dcerka onehdy řekla: „A po svatbě spolu lidi už spí?“ Kdybych opáčila, proč ji to zajímá, dozvěděla bych se, že ženich s nevěstou těsně před svatbou nespali

41

v jednom domě. A ušetřila bych si nevyžádanou lekci ze sexuální výchovy. Sňatku předchází čas, kdy v sobě dva lidé najdou zalíbení, tráví spolu čas, přemýšlejí a možná i zkoušejí, zda by spolu mohli žít. To vše v různém pořadí, v různé intenzitě. Svatba není začátek ani konec, ale spíš důležitý předěl. Věříte tomu? V čem je tento rituál pro vás osobně důležitý (a je vůbec)? Uzavřít křesťanské manželství je totiž aktem vyznání, ne nějakého staromilství. Naše víra z nás nedělá ještě automaticky lepší manžele nebo rodiče, máme se však o co opřít. Přiznáváme se tu i ke komusi třetímu, kdo je nad naším životem, nad naším manželstvím a on se přiznává k nám. Žádáme Pána Boha o požehnání. Je dobré na ten manželský život nezůstat sami. O tíze samoty i malé děti už něco vědí. Také vědí, že se občas něco může pokazit, obvykle dík naší nepozornosti nebo neznalosti. Každý den není tak zářivý jako ten svatební, ale v tom pošmourném si můžeme na tu prožitou silnou chvíli vzpomenout. Děti po pár svatbách už opakují farářovo zaklínadlo: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6). Když jsme sňatkem takto spojeni, doslova „spřaženi“, táhneme tu káru života nyní spolu. Je velká výhoda, když máme někoho, kdo

nám dává směrovky na cestu, a když se jimi chceme řídit. Kdo z nás by nechtěl jednou vidět své vlastní šťastné děti stát před oltářem s nějakým dobrým člověkem? Najdou někoho takového a pozvou nás vůbec? I tady platí, že děti se učí nejvíce nápodobou. Pokud mohu děti na svatbu vzít, nikdy neváhám. Na svatbu se jako rodina už předem chystáme a mluvíme o ní. Bereme si na ni slavnostní šaty, vybíráme dárek, píšeme nebo kreslíme přání pro novomanžele. Dětské otázky svatbu předcházejí a následují i v čase po ní. Dosud jsme měli štěstí na hezké svatby, které samy ukazovaly v čem je jejich smysl. Bylo to společné sdílení radosti, viděli jsme dojetí rodičů, kterým možná právě došlo, že jim někdo vyletěl z hnízda. Prosili jsme za manžele, kteří si tu před námi všemi něco slíbili. Viděli jsme, že i tady se čte z té důležité knihy. Slyšeli jsme o různých manželských dvojicích. Víme, že už Ježíš chodil na svatby a věděl, že je průšvih, když dojde víno, nepřijdou hosté. Víme, že jako hosté máme podíl na tom, jestli se svatba vydaří. A tak se vždycky snažíme a chválíme a chválíme. Magdaléna Trgalová (foto Petr Chlápek)

RECENZE

Řetěz bláznů Aleše Březiny

K

niha Aleše Březiny (1948) Řetěz bláznů, již Březinovo jméno bylo v sedmdesátých letech po pečlivé ediční přípravě a v hezké grafic- a  následně i  v  letech osmdesátých pro část ké úpravě s ilustracemi autorovy ženy Marie české evangelické mládeže pojmem téměř leGabánkové vydalo benešovské nakladatelství gendárním. Aleš Březina byl v roce 1972 z poEman, bude patrně překvapením pro každého litických důvodů vyloučen ze studia bohosloví, evangelíka, kterého zajímá česká literatura. v roce 1977 byl coby odpírač vojenské služby

42

uvězněn a v roce 1980 odešel do exilu v Kanadě. O tom všem se mezi mladými evangelíky dobře vědělo. Jeho literární texty z té doby, opisované v několika málo exemplářích na psacích strojích, mohla ovšem znát jen nepatrná hrstka z nich. Aleš Březina byl v sedmdesátých letech podnětný radikál, jakých je třeba každému společenství, které nemá vnitřně ustrnout. Kladl nepříjemné mravní a společenské otázky sám sobě, svým generačním druhům i své církvi. V otázce odmítání násilí byl tak důsledný, že kvůli němu neváhal odmítnout vstoupit do Československé lidové armády a nechat se uvěznit v Plzni na Borech. O svých názorech, prožitcích a životní cestě, o svých přátelích, střetech s jinými i o osudech lidí zcela neznámých a zapomenutých vydával po dobu osmi let (1973 až 1981) svědectví ve svém literárním díle, jež teprve nyní získalo výslednou knižní podobu. Kniha Řetěz bláznů, uvozená předmluvou autorova přítele Jana Kozlíka, přináší sedm textů, jež je velice těžké žánrově charakterizovat. Filmový scénář ...a andělé jeho bojovali – jehož filmová podoba s Michaelem Kocábem v hlavní roli je v podobě DVD součástí knihy – je žánrově nejtradičnější. V ostatních textech se Březina pohybuje mezi deníkem, traktátem, úvahou, tradičním vyprávěním příběhu i textovou koláží včleňující do prozaického celku i básně – tak činí v nejrozsáhlejším textu Řetěz bláznů II, poskládaném z chronologicky zcela zpřeházených fragmentů napsaných v rozpětí více než patnácti let. Nejsevřeněji působí úvodní nerozsáhlé autobiograficko-traktátové Danielovo evangelium z roku 1973 a závěrečný téměř reportážní Kosmický cyklista, kterého Březina napsal již v kanadském exilu v roce 1981. Ve všech šesti textech napsaných v Československu je Aleš Březina spisovatelským experimentátorem: prudce střídá styly vyprávění, pasáže inspirované biblickým jazykem klade vedle odstavců psaných hovorovým jazykem, prudké soudy a  břitké postřehy staví vedle lyricky básnivých popisů, přičemž do svých textů začleňuje nespočet faktů, jimiž chce svědčit o těžké a pochmurné přítomnosti i pro budoucnost: nacházíme zde jména jeho přátel

z evangelického prostředí, letmo potkaných lidí i známých veřejných osobností, nespočet umělců a jejich děl, dobové souvislosti dnes již zapomenuté, zaznamenané příběhy, často tragické, které by neměly vyvanout jen tak do prázdna... Březina je kronikářem své doby a každým svým řádkem jako by říkal: píši proto, abych svědčil o své tragické současnosti i o své životní cestě v ní. Čteme-li obsáhlý svazek Březinových textů, vnímáme ho nejen jako nakladatelskou splátku dluhu, který jsme vůči pozoruhodnému autorovi měli, a jako jedinečné literární svědectví o tíživé době sedmdesátých let. Kniha

nepřináší jen prosté přetisky dobového znění Březinových děl, ale i druhou vypravěčskou vrstvu, kterou tvoří četné autorovy dnešní vstupy do starých textů a komentáře k nim. Vztahem mezi autorem píšícím po třiceti letech prožitých v Kanadě s vnitřním klidem, odstupem a vzácnou moudrostí získanou životními zkušenostmi a  expresivně se vyjadřujícím, hledajícím i tápajícím mladým člověkem let sedmdesátých vstupují do knihy dva nové důležité faktory pro čtenáře velmi působivé: čas a jeho plynutí. Kniha se tak ve svém celku stává mimo jiné i výrazem autorova prožitku míjejícího času a celoživotním ohlédnutím. Jan Šulc BŘEZINA, Aleš. Řetěz bláznů. Benešov: Eman 2012, 336 s. ISBN 978-80-86211-78-7

43

RECENZE

Aby láska nevyhasla a nadšení neutichlo Jaro Křivohlavý: Hořet, ale nevyhořet

„K

éž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, nesnesu tě v ústech!“ tak píše Jan ve Zjevení křesťanům v Laodikeji. (Zj 3,15–16) Je dobré být horký, planout, dělat věci s nadšením, dát do nich sebe... Ale. Pozor. Když chystáme dřevo na oheň, nestačí jen vystavět vysokou hranici a pak si užívat táborák, vyprávět, zpívat... Je potřeba do ohně přikládat, jak píše Jaro Křivohlavý ve své knize Hořet, ale nevyhořet. Nadšené a motivované zdravotní sestry, lékaře, učitele, sociální pracovníky, kněze, faráře, zaměstnance věznic, manažery, dlouhodobě

nemocné lidi, zamilované manžele... ohrožuje burnout, vyhoření. Co to je? „Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato náročnost je nejčastěji nastolena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy.“ (str. 12) Vyhořením nejsou ohroženi ti vlažní, ale právě ti hořící. Například zdravotní sestry na onkologii nebo v hospicu. Svou práci začaly dělat s velkou motivací a empatií, ale stále znovu čelí bolesti, beznaději, umírání. Když se k těmto

44

stresovým faktorům přidají další: únava, nedostatek personálu, chybějící ohodnocení (nejen finanční), nefungující tým, případně osobní problémy v rodině,... na misce vah je rovnováha povážlivě nakloněna na stranu stresu, vzniká stres patologický, distres. Člověka práce netěší, zmáhá ho únava, mizí empatie, všechno se jeví černé, maličkosti iritují, člověk si připadá neschopný... Akutní psychologická pomoc je nezbytná. Co dělat, aby člověk nevyhořel? Tím se zabývá druhá část knihy. Max Kašparů pojmenovává šest stěn krychle, které mohou ochránit plamen svíčky, aby nezhasl: Přední stěna: smysl naší existence – motivace dodává energii. Zadní stěna: bezpečný týl – lidé, kteří stojí za námi, můžeme se o ně opřít. Stěna po levici: přátelé – můžeme s nimi bez obav a důvěrně mluvit. Stěna po pravici: lidi, pro které pracujeme. Dolní podstava: vědomí, že jsem člověk nejen na správném, ale také na svém místě. Horní podstava: ten, který všechno drží pohromadě a všemu dává smysl. (str. 94) Důležité rady dává také hospicová lékařka Sheila Cassidy. Jsou to zdánlivé drobnosti, kde brát i dávat povzbuzení, jak se smiřovat s tím, že nejsme všemocní, rada, že měnit můžeme jedině sebe, ale ne druhé lidi. Nezapomínat na radost, odpočinek, měnit zaběhnuté. Věci hezké a radostné si naplánovat a své plány neopustit. Naučit se říkat nejen „ano“, ale i „ne“. Umět říct, že víc se dělat nedá. Proti vyhoření by měl člověk bojovat jednak sám, jednak by se prevencí burnoutu měl zabývat celý tým, firma, vedoucí, na prevenci vyhoření už by měli být připravováni studenti, než nastoupí do praxe. Právě nadšení mladí vysokoškoláci jsou po nějaké době v zaměstnání častými obětmi vyhoření. Několik rad na závěr: humor, pohyb, dovolená, změna prostředí. Společenské hry, hudba,

změna zaměstnání. Péče o své zdraví. Mít rád život, být za něj vděčný. Nezapomenout na svou duši. Žít znamená „pro něco žít“. Dobrý kapitán nevypluje s lodí „jen tak“, ale jede někam. Volba životního cíle nám umožní odlišovat věci podstatné od nepodstatných.

Autor končí knihu slovy: „Rady  – i  dobré rady – jsou neúčinné, pokud nejsou realizovány.“ Možná je čas odložit časopis a vyjít na procházku.  Lenka Ridzoňová KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Hořet, ale nyvyhořet. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2012. 175 s ISBN: 978-80-7195-573-3

POSLEDNÍ SLOVO

Tohle není žádné „eko“!

C

hovat se k přírodě, k tomu, co bylo stvořeno dřív po chodnících (s maximálním ohledem k chodcům), než my a co je svým způsobem o krok napřed, bych teď nejradši některé „jezdce“ hnala sviňským šetrně, laskavě, je nesmlouvavé, jednoznačné. krokem mezi auta! Což o to, ať si vypadají směšně, když od sebe Vždyť jsme „přišli k hotovému“! Zároveň je očividné, že leckteří tak nečiní skoro vůbec, a i když se trochu nemají odstup. Jenže já se jich začínám bát, nejen snažíme, máme ještě velké rezervy. Proto se také jako pěšák, ale i na svém kole! Jaká je proti nim obrana, když míjejí turisty tak, že by toho, který by v Českém bratru tomuto tématu věnujeme. Cyklojízda se k němu váže též. A mě od jisté doby se jim připletl, snad přizabili? Tihle jezdci, agresoři vyvádí z rovnováhy. Chvályhodná zábava; nedělá držící se řídítek, ovládli pole. Zastávají roli aut. Je hluk, netvoří „spaliny“, má sportovní charakter, to ještě ekologické? Musím se na pěkném výletě a  je-li dokonce alternativou k  jízdě autem? Do bát? Proč máme před nimi, pro všechno na světě, kostela na kole! Dobrá myšlenka. Jenže! Jenomže uskakovat? To oni jsou přece povinni se šetrně se to celé bicyklování nějak přehouplo. Stalo se a zpomaleně vyhnout! Ať jdou z „našich“ cest pryč! Na silnicích musí být policie, dozor – kvůli naší „Sportem“, spojilo se s cyklobyznysem. A na byznys všeho druhu hodně z nás reaguje dychtivě. Vlastnit hříšnosti. Možná není daleko doba, kdy bude taky je lákavé. Velkou televizi, velké auto, a teď k tomu na lyžařských sjezdovkách, a pak už i mezi cykkolo – a nasednout na ně v patřičném hávu. O vy- listy? Ano, je to přestřelené; není to pravidlo (mnoho strojení „závodníků“ jsem už před časem psala, tak jen dodám jeden poznatek – bojím se, že v tomto pří- kolařů, i v těch skafandrech, jsou sympatičtí lidé, padě zase přišla ke slovu česká nadstavba. Octne-li kromě „jízdy“ mají rádi přírodu, lidi kolem sebe…), se totiž člověk v Mnichově či v Budapešti, v místech, je to karikatura, ta však něco vystihuje, i když je kde je cyklistů dost a cesty jsou jim uzpůsobeny ne- vždy přes míru. Protože mi ten kolobyznys vadí nadměrně, skonale lépe, těla ve směšných a zoufale neladných úborech, popsaných názvy firem, od krku nahoru všímám si nadměrně, přímo vyhledávám ty, kteří s vizáží pilota prvních leteckých strojů, prostě moc na kole vypadají tím hezkým, normálním způsovidět nejsou. Lidi na kolech tam vypadají valnou bem. Zdá se mi poslední dobou, asi tak posledních čtrnáct dní, jako kdyby přibývali. Přání otcem většinou úplně normálně. A jak jim to sluší! A já, která odjakživa razím, že na kole se má myšlenky? jezdit, když to jde, radši jen po cestách a ve městě Jana Plíšková

45

46

47

OZNÁMENÍ

Kalendář 2013 Vážené sestry, vážení bratři, i letos jsme pro vás připravili nástěnný kalendář. Při jeho tvorbě jsme se snažili zohlednit vaše nápady na zlepšení oproti roku minulému. Tématem je život ve sborech Českobratrské církve evangelické. Autory fotografií jsou faráři a členové sborů, grafiku navrhl Ondřej Pellar. Kalendář obsahuje 14 barevných fotografií kostelů nebo sborových domů, kalendárium je doplněno o momentky ze sborového života. Chápeme, že v  současné době nemá nikdo peněz nazbyt, tak i cena kalendáře bude stejně příznivá jako v loňském roce včetně zajímavých slev. Čím více kusů sbor objedná, tím bude cena příznivější. Při objednání jednoho kusu 69 Kč, při odběru pěti kusů 59 Kč a při odběru deseti kusů 50 Kč. Počátkem září obdrží každý sbor po jednom výtisku i s objednávkovým listem. Pokud však víte již

nyní, že máte o kalendář zájem, a máte strach, že by mohl být vyprodán, můžete zaslat předběžnou objednávku na [email protected]. Objednávky budeme evidovat a vyřídíme je přednostně. Doufáme, že vás kalendář potěší a bude vám milý. Monika Voženílková

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Jan Mamula, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová, Romana Špačková NA OBÁLCE foto: Daniel Ženatý REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka zářijového čísla je 19. 8. 2012 Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected]

TISKNE M.I.B. production service s.r.o., Papírenská 1, 166 11 Praha, 6 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRES+A REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

Chystáme: Co můžeme jako křesťané nabídnout k tématu... Otevřeno