Slovo víry 07/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Dobrý a dlouhý život
Přísloví 4:10 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta života se ti prodlouží. Žalm 23:6 Dobro a láska mě budou provázet po všechny dny mého života, zůstávat budu v domě Hospodinově po dlouhý, věčný čas. 3. Jan 2 Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše. ………………………………
Bůh miluje, když se Jeho dětem daří dobře. Vypovídá to o Jeho dobrotě a přináší to slávu Ježíši. V Božím Slově jsou místa, kde se mluví o kvalitě života a také místa, kde se mluví o délce dobrého života. Věřím, že je Boží vůlí, aby člověk odešel „domů“ do nebe až poté, co se nasytil životem tady na zemi. Nemá odejít, protože se to tady už nedá vydržet, ale až poté, co naplnil Pánovu vůli a prožil spoustu dobrého. Když se cítí skvěle a jediné lepší je být s Pánem. Věřím, že prožít život ve zdraví, hojnosti, radosti a pokoji je ohromné svědectví. A to nejen chvíli, ale po dlouhou dobu. Chci dnes každého povzbudit, aby přehodnotil své uvažování o „stáří“. My nestárneme (nechátráme), ale přibývá let, kdy si užíváme života. Nikoli, že přibývá nemocí, slabosti, hluchoty, jak to popisuje „svět“, ale že prožíváme další léta Božího zaopatření, zdraví, radosti, pokoje a vitality. Věřím, že Káleb není výjimkou, ale příkladem pro každého z nás.
………………………………
Jozue 14:10-12 Nuže hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak přislíbil. Čtyřicet pět let uplynulo od chvíle, co Hospodin takto promluvil k Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, je mi už osmdesát pět let. Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin.
pastor Vítězslav Kukla
Nečekej na zázrak, způsob zázrak Marek 5:24-34 Ježíš odešel s ním. A následoval Ho velký zástup a tlačili se na Něho. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se Jeho šatu. Neboť říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen Jeho šatů, budu zachráněna.“ A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z Něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci Mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“ Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před Ním a řekla Mu celou pravdu. A On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“ Tolik lidí se tlačilo na Ježíše, ale jen jedna žena byla uzdravena. Jak je to možné? Možná všichni potřebovali uzdravit, ale jen jedna byla uzdravena. Přemýšlela jsem o tom a ptala jsem se Ježíše: „Jak to, že se tě dotýkalo tolik lidí, ale jen ta žena byla uzdravena.“ A najednou jsem slyšela odpověď: „Víra dělá ten rozdíl.“
Ta žena se dotkla Ježíše rukou víry. Věřila, že když se dotkne Ježíše, uvolní se pomazání a bude uzdravena. Když budeš jednat stejným způsobem jako žena s krvotokem, uvidíš zázrak. V tomto příběhu byl Ježíš úplně pasivní. Ta žena se Ho dotkla rukou víry a vysála z Něj Boží uzdravující moc, kterou potřebovala. Když člověk jedná podle toho, čemu věří ve svém srdci, uvolní se pomazání, které zláme každé jho. Izajáš 10:27 I stane se v ten den, že jeho břemeno musí být odňato z ramene tvého, a jho jeho z šíje tvé, jho musí být zničeno kvůli pomazání. Bůh mi ještě řekl: „Nečekej na zázrak, způsob zázrak.“ Možná si říkáš: „Vždyť jsem jen obyčejný člověk. Jak bych mohl způsobit zázrak?“ Ta žena byla také jen obyčejná žena, a přitom způsobila zázrak. Bůh už všechno udělal. Na kříži Ježíš řekl: „Hotovo.“ (Jan 19:30). Izajáš 53:4-5 Jistě On (Ježíš) nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní On nesl, my však domnívali jsme se, že je raněn, a ubit od Boha, i ztrápen. On pak raněn je pro přestoupení naše, zmučen pro nepravosti naše; trestání snášel pro náš pokoj, a Jeho ranami jsme uzdraveni. Když se hrají šachy, táhne jeden hráč a potom táhne ten druhý. Bůh už táhl – na kříži vzal Ježíš na sebe nejen všechny naše hříchy, ale i nemoci. Z Boží strany už je to hotové. Nyní jsi na tahu TY.
pastor Iveta Kuklová
Boží příkrov
Exodus 25:17–21 (Studijní překlad Bible) Vyrobíš k ní (k Arše úmluvy) také příkrov z čistého zlata, totiž slitovnici: bude dva a půl lokte dlouhá a jeden a půl lokte široká. Vytvoříš také dva cheruby. Zhotovíš je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice: jednoho cheruba na jednom konci a druhého na druhém konci. Uděláte cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích. Cherubové ať mají rozpjatá křídla, jimiž budou zastiňovat slitovnici. Ať jsou obráceni čelem k sobě a tvářemi se sklánějí nad slitovnici. Slitovnici pak položíš jako příkrov na truhlu, do níž vložíš Svědectví, které ti dám. Bůh člověka provází od narození, jak fyzického tak duchovního. Žijeme pod Božím příkrovem. On na nás dohlíží a ví o nás vše. Jeho příkrov je naší ochranou, v Něho vždy doufáme a máme víru v Jeho skutky, které přijímáme. Největším důkazem Boží lásky a ochrany k nám je Jeho jednorozený Syn Ježíš Kristus. Ježíš nepřišel na zem zákon ničit, bořit – ten uložený v truhle, ale naplnit a posilnit jeho sílu v našem duchu.
Ježíš se sám stal obrazně a i skutečně příkrovem na Arše. Skrze Jeho krev, a naše vykoupení JÍM, k Němu můžeme přistupovat beze strachu a s láskou. Nehrozí nám již nehody ve smyslu našeho neopatrného doteku Archy, nebo pohledu do míst, kam je zatím pohled člověka nevhodný. Jelikož by tu celou pravdu neunesl. Boží příkrov odděluje svět pozemský od světa Božího. Jasně a zřetelně vidíme ten rozdíl. Máme-li přátele, kteří tvrdohlavě odmítají Krista a pak se sami dostanou do problémů, snaží se tento svůj stav řešit svojí silou – silou světa. My, věřící v Krista Ježíše a Jeho Otce Boha, vše odevzdáme do Jeho rukou a v modlitbě poprosíme o pomoc. Vírou přijímáme Boží lásku v podobě vyřešení problému. Neberme to však tak nějak automaticky, povrchně. Boží láska skrze Ježíše Krista je sice neměnná, ale i věřící člověk může sklouznout do všednosti, kdy se z modlitby stane náboženský rituál a z víry samozřejmost každého dne. Tak je to špatně. Ne pro Boha, Ježíše a Ducha Svatého. Ale pro nás. Nastavujeme si tak limit, Boží přízeň odtud až potud. „Mám problém, jdu k Bohu. Nemám problém, neznám Jej.“ Každý, opravdu každý okamžik s Bohem, Kristem a Duchem Svatým je vzácností, radostí a láskou, jenž se skrze nás přenáší na další bratry a sestry ze světa. Ty rozdíly mezi námi a mezi světem jsou velmi patrné. Proto si myslím, že Slitovnice na Arše úmluvy je nejen Božím příkrovem, mezi námi a světem, ale i předobrazem příchodu Ježíše Krista. On přišel potvrdit lásku Boží k nám, vyslechnout naše hříchy, umožnit naše pokání, a odpustit nám v lásce svého Otce – Boha.
Vítězslav Čermák - Atana
Budeš lovit lidi
Lukáš 5:1-11 Jednou se na Něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží Slovo, a On stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za Ním.
Budeš lovit lidi. Na začátek to je dost šokující Slovo. Někdo by je mohl hned na první poslech odmítnout: Lidi loví pojišťováci a telemarketing. Dnes se opravdu zdá, že by bylo potřeba to Slovo nějak zjemnit, přepsat pro dnešní dobu. Ale zkusme si to slovo lovit přeložit takto: Budeš uchvacovat lidi mocí Boží. Aby moc Boží lidi uchvátila, překvapila. Právě tam, kde je člověk sám. Kde jsme my sami. Právě tam, kde jako bychom volali do hluboké studny. Jako bychom vytáčeli vypnutý telefon. To Slovo „Budeš lovit lidi“ neznamená lidi zotročovat. Německý filosof Friedrich Schleiermacher hovořil o tzv. absolutní závislosti, absolutes Abhängigkeit. My smíme viset na Pánu Bohu, protože máme na kom viset. Ne, že musíme na někom viset, ale že můžeme být na Pánu Bohu závislí, aniž by nám On sám bral svobodu. Vždyť On stvořil tuto zemi. Dal člověku svobodu, aby pojmenoval zvířata a žil dobře v Boží vládě. V tramvaji nebo v trolejbuse najdeme nápis „CESTUJÍCÍ JSOU POVINNI SE ZA JÍZDY DRŽET“. A když říkáme někomu „Drž se“, přejeme mu jistotu jeho konání, pevnost jeho kroků a úspěch. My jsme byli uloveni z vody smrti a pokřtěni ve vodě života, abychom se mohli držet, abychom se neutopili. A co znamená ten lov? Z Boží milosti máme příležitosti, to jsou ty ryby, které jsou pro nás, i když někdy lovíme celou noc. Mistře, Pane Ježíši, namáhali jsme se zbytečně, chce se nám často říct. Třeba se bojíme hlubin. Třeba se nám zdá, že v hlubinách žádné ryby nejsou. A takto můžeme prožívat různá dlouho nenaplněná očekávání, kdy už to chceme zabalit, uvázat loďku u břehu a přitom nevíme, jak přežijeme do dalšího dne. A prožijeme třeba bezesnou noc, kdy nás něco trápí a nemůžeme spát. Přichází však Pán Ježíš a říká nám: Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. V dnešním čtení jsme svědky rybolovu a jako suchozemci to můžeme vnímat už jen jako zajímavý, možná napínavý příběh. Ale podívejme se, koho si Pán Ježíš povolává. Rybáře. Pro starověkého člověka znamenalo moře nebezpečné místo, kde sídlily podsvětní příšery a celé moře bylo jedním velkým ohrožením. Rybáři byli skoro spodina společnosti, lidé zahrávající si s nebezpečnými živly. A tak když někdy prožíváme pocit prázdnoty, hledáme nějaký opěrný bod a jsme jako ti rybáři na rozbouřeném moři, měli bychom vědět, že za námi, do naší situace, přichází Pán Ježíš. Do naší situace. Na naši plavbu. Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. Pán Ježíš boří naše zaběhlé představy. Jistě už mnohokrát lovili na stejném místě, navíc se příběh odehrává za bílého dne, v čas pro lov nepříliš vhodný. A kromě toho to, že nic nechytili, mohlo také znamenat, že se do sítě připletly různé chaluhy a další věci, které nejsou k jídlu a jsou jen nepotřebné. Tak se i nám do sítě našeho života zaplete a zanese různý spam, voňavé reklamy, naše vlastní vzdušné zámky a jednoduše jakékoli nepoužitelné věci, až to volá po generálním úklidu.
Jen ty ryby pořád nikde. Člověk by to nejraději zabalil. Nečeká nic dobrého, jen hory nádobí, prádla, účtů, lítání po úřadech a po doktorech a kdovíco ještě. No nic, prodáme loďku a sítě a bude pokoj. Ale tu k nám přichází Pán Ježíš, bere nás za ruku a říká nám: Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. Učedníci tedy poslechnou a síť se jim trhá pod nákladem ryb. Z hlubiny, navzdory tušenému či zdánlivému nebezpečí, se najednou vynořuje Boží dar. I když někdy lovíme a hledáme důležité věci pro život, není zbytečností ani ostudou přitom čekat na Pána, až nám ukáže, kde nalovit. Přestože je to často hlubina, do níž bychom se sami báli pustit. A tato naděje trvá, i když občas ulovíme nějakou tu chaluhu nebo pohozenou plechovku. Jsme zváni na cestu: Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. Jsou situace, kdy se můžeme bát i hlubin vlastní duše. Ale máme vědět, že při tom všem je s námi Pán. My Mu můžeme a máme naslouchat a odpovědět: „Na tvé Slovo spustím sítě.“ S Boží pomocí můžeme lovit a získávat i tam, kde je to pro nás neznámé, kde se ocitneme poprvé, kde bychom se za bílého dne i v noci (jako ti rybáři při lovu) mohli bát. Nebo když procházíme různou temnotou, máme depku a řekli bychom Pánu: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ To Pán Ježíš ví. Ale přijímá nás stejně, jako přijal ty rybáře. Přijímá nás, jako přijímal opomíjené. A používá k tomu místních podmínek: Jednou se na Něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží Slovo, a On stál u břehu jezera Genezaretského. A Pán Ježíš vymyslí dobrou věc, vstoupí do loďky a učí z této plovoucí kazatelny. Byl to dobrý nápad, zvuk se totiž nejlépe nese přímo nad hladinou. Budeš lovit lidi, říká Pán Ježíš Šimonu Petrovi. A i o jeho druzích čteme: Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za Ním. A tak se modleme za to, abychom našli tu vodu života a nad ní uslyšeli nést se Boží hlas.
Lukáš Král farář sboru Českobratrské církve evangelické v Merklíně u Přeštic
Kristův charakter
Když jdeme do Boží přítomnosti, nasákneme Jeho charakterem. 2. Korintským 3:18 My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k Jeho obrazu, od slávy k slávě. Proč je charakter tak důležitý? Protože určuje, jakou představu pak předáváme druhým lidem. Charakter nám pomáhá v tom, abychom doběhli svůj běh s radostí. Galatským 4:19 Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus (docela a nastálo). Jakub 4:6 Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto praví: ,Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.` Pokora je klíčem k úspěchu. Pokorný člověk je poslušný člověk – poslušný hlasu Božímu, Božímu Slovu. Být pokorný neznamená nikdy neudělat chybu, ale být ochoten chybu uznat. „Ano, zhřešil jsem.“ Od toho máme krev Ježíše. Kdybychom nedělali chyby, nemusel by Ježíš zemřít. On počítal s tím, že selžeme i po svém obrácení.
Zůstávat v pokoře je tak osvobozující. Nemusím si na nic hrát. Na dokonalého. Jsem tam, kde jsem a rostu do podoby Kristovy. Pokorný neznamená hloupý, pokorný znamená souhlasit s Bohem. Pokud se člověk nepokoří, je pokořen. Ne že by ho Bůh pokořil, ale ďábel se postará o to, aby byl člověk pokořen – král Nabuchodonozor (Daniel 4.kapitola). Pokorný člověk naslouchá svému duchu. Jedním z důvodů, proč lidé nenaslouchají svému duchu, je pýcha. Jsou pyšní na své názory, intelekt, rodinné zázemí, vzdělání a úspěchy. Přísloví 16:18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. Pokorný člověk říká: „Bože, pomoz mi. Ukaž mi směr, veď mě, provázej mě.“ Pokorný člověk je moudrý, ví, že je stvoření a nechá si poradit od svého Stvořitele. Přísloví 3:5-6 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej Ho na všech svých cestách, On sám napřímí tvé stezky. Když se pastor Billy Joe Daugherty zeptal Dr. Roye Hickse, jakou radu by mu dal do života, odpověděl mu: „Pokud nezahořkneš, tak to zvládneš.“ Pokorným Bůh dává milost zvládnout jakoukoliv situaci. Pokorný člověk žije s postojem: „Odpustím vždycky, všechno a komukoliv.“ 1. Petr 2:23 Když Ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě. (B21) Nepotřebujeme se obhajovat. Spoléhejme se na Boha, On nás obhájí. 2. Korintským 13:8 Neboť nic nemůžeme proti pravdě, ale k pravdě. Římanům 3:4 …ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář, jak je napsáno: ,Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.` Pravda je jen jedna a tu má Bůh. Pokora je opakem pýchy a pýcha je hlavním kořenem všeho hříchu – projev sobectví. Pýcha se může projevovat nejen vychloubáním se, ale i nadměrnou péčí člověka o sebe samého, spojenou se strachem a děláním si starostí. Pýcha brání lidem činit pokání.
Žalm 10:4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení. Pýcha vyvolává sváry Přísloví 13:10 Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu. Pyšný člověk se připodobňuje ďáblu namísto Bohu Izajáš 14:14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. Být pokorný neznamená přemýšlet o sobě ve zlém. Znamená to nepřemýšlet o sobě vůbec. 1. Korintským 13:4-5 Láska je trpělivá, … nehledá svých věcí... Jakub 4:7 Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. Poddat se Bohu znamená souhlasit s Ním, souhlasit s tím, co říká Boží Slovo. 1. Petr 5:6 Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a On vás v pravý čas povýší. Přísloví 18:16 Dar člověka uprostraňuje jemu, a před obličej mocných přivodí jej. Jestliže necháme Boha, aby v nás formoval Krista, nemusíme se bát, že by na nás Bůh někdy zapomněl. Ten dar, který do nás Bůh vložil, nás přivede před obličej mocných. Bůh nás v Jeho čas Sám povýší. Závěrem malý test pokory: Je pro tebe jednoduché přijmout korekturu? Jsi příliš pyšný, abys požádal o pomoc, když ji potřebuješ? Jsi přecitlivělý a snadno tě někdo zraní? Odpouštíš druhým jednoduše? Jsi kritický? Jsi trpělivý a dlouho shovívavý vůči slabostem druhých? Musíš mít vždy poslední slovo?
pastor Iveta Kuklová
Jsi kazatel života
Možná jsi jedním z těch, kteří si říkají, že toho pro Pána moc neděláš. Možná si říkáš, že nejsi jako ti „velcí Boží muži a ženy“, nekážeš v církvi, neoslovuješ zástupy lidí, že o tobě nikdo neví, že nejsi důležitý. Možná si říkáš, jak málo Bohu sloužíš. Věřím, že pro každého takového mi Pán dal slovo povzbuzení. Víš, kolik lidí tě vidí v práci? Kolik lidí tě vidí při cestě do práce? Kolik lidí potkáš v obchodě, kde nakupuješ? Jsou to stovky a tisíce lidí ročně a každému jsi svým způsobem sloužil. V rodině, v práci kde tě lidé znají a viděli tvou pracovitost. Viděli, že jsi jiný. Nikdy tě neslyšeli pomlouvat druhé a obzvláště nadřízeného. Neviděli tě zneužívat firemní vybavení pro soukromé účely. Byl jsi jiný! V obchodě tě lidé neviděli dohadovat se s prodavači. Naopak, viděli, jak se usmíváš a jsi trpělivý ve frontě u pokladny. Viděli tě, jak pouštíš někoho s malým nákupem, jak pomáháš starým lidem, jak vracíš vozíky tam, kam patří. Viděli tě a to je ovlivnilo. Tví přátelé tě viděli a slyšeli v období, kdy to nebylo jednoduché a ty jsi nenaříkal, nenadával a nesvaloval vinu na druhé. Viděli, že i když na tebe tlačily věci, ty jsi zůstal stálý, klidný - jiný než ostatní. Ten rozdíl byla tvá víra v Boha. Když budeš mít šanci ty, anebo někdo jiný, mluvit s nimi o Bohu, je dost pravděpodobné, že si vzpomenou, jak tě viděli a tak to nebude poprvé, co jim někdo kázal Krista. Jen tentokrát to bude slovy. Předtím si k nim mluvil svým životem o tom, že Bůh a Bible fungují. Proto tě chci povzbudit. Uvědom si, že každý den oslovuješ a připravuješ lidi kolem sebe, aby slyšeli Evangelium, a oni jsou tak stále blíže ke spasení.
pastor Vítězslav Kukla
1. Apoštol lásky byl… 2. Bůh stvořil … a noc 3. Rudé moře Bůh rozdělil skrze 4. Když něco chceme, tak Bůh od nás očekává… 5. v Knize Skutků ukamenovali... 6. do Ninive byl poslán 7. Nejdůležitější kniha na Zemi je… 8. Matka Ježíše… 9. Manželka Abraháma... 10. Opak slabého je… 11. Maminka Jákoba …. 12. Mezi křesťany má být…. 13. Noemova archa byla vlastně… 14. První žena se jmenovala… Veronika Kulířová
