Slovo víry 06/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Moc odpuštění
Jan 8:10-11 Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.“ Přemýšleli jste někdy o tom, jak ohromnou moc má odpuštění? Ježíš řekl ženě, která byla přistižena při cizoložství: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.“ To mělo stačit k tomu, aby ta žena začala žít nový život. Přijala od Ježíše odpuštění a to stačilo. Ježíš jí neřekl: „Jdi na půlroční psychoterapii a pak budeš svobodná.“ Ne. Ježíš jí odpustil a to stačí. Odpuštění, milost, Boží láska v akci je více než dostatečná. Je to více než věda a moudrost celého světa. Ježíš se té ženy také zeptal: „Kde jsou tvoji žalobci?“ Zjevení 12:10 A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.“
Ježíš porazil našeho žalobce na kříži. 2. Korintským 5:17-21 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v Něm stali Boží spravedlností. Bůh už nám odpustil, když svůj hněv vložil na Ježíše na kříži a my, kteří jsme v Kristu, jsme se stali spravedlností Boží v Kristu Ježíši. Marek 2:5-12 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích: „Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh.“ Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? Co je snadnější? Říci ochrnutému: ,Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ,Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi...“, řekne ochrnutému: „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“ On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ V příběhu o ochrnutém muži, kterého přinesli jeho přátelé a prostrčili ho střechou, vidíme, jak ohromnou uzdravující moc mělo odpuštění v jeho případě. Z toho vyplývá, že odpuštění má moc vysvobodit nás z hříchu, z hříšného stylu života a také uzdravit. Ježíš totiž na kříži nesl nejen naše hříchy, ale i naše nemoci. Proto můžeme Bohu neustále v modlitbě děkovat: „Díky, Otče, že jsi mi odpustil. Díky, že mi to dává moc žít nový život – život bez hříchu a nemoci.“ Zlo je totiž absencí lásky a odpuštění je absencí zla. Mnohdy, když děti zlobí, je to proto, že chtějí na sebe upozornit: „Haló, já jsem tady.“ To nejlepší, co pro ně můžeme v tu chvíli udělat je: ujistit je o své bezpodmínečné lásce.
pastor Iveta Kuklová
Kdy mám Boha chválit?
Když jsem v církvi? Když jsem doma? Když jedu do práce? Když mám naplněné potřeby? Když mě lidé vidí? Když něco potřebuji? Když mi není dobře? Když mám čas? Když nemám čas? Když jsem smutný? Když jsem veselý? Ano, ano a ano. Na všechny otázky je odpověď ano. Proč? Protože Bůh je dobrý. Bez ohledu na to, jak se cítíme a jak vypadá náš život můžeme Boha chválit.
Když je vše v pořádku, máme k tomu i přirozené důvody. Když není vše, jak má být, tak máme důvod Boha chválit, protože naše odpověď je již na cestě. Můžeme Boha chválit za to jaký je. Můžeme Jej chválit za to, co již udělal i za to na čem právě teď pracuje. Můžeme Boha chválit za spasení, můžeme Jej chválit i za stvoření. Věřím, že pro ty, kdo Boha znají, je více než dost důvodů Boha chválit a Jeho jméno vyvyšovat. Žalm 135:3 Chvalte Hospodina – jak dobrý je Hospodin! Jeho jméno opěvujte – jak je nádherné! Můžeme chválit Jeho velikost. Deuteronomium 32:3 Jméno Hospodinovo totiž provolám - chvalte velebnost našeho Boha!
Můžeme Jej chválit za Jeho svatost a neměnnost. Žalm 30:5 Zpívejte Hospodinu, Jeho věrní, chvalte památku Jeho svatosti! Můžeme Jej chválit za to co udělal, jak veliké jsou Jeho skutky. Žalm 150:2 Chvalte Ho za Jeho hrdinství, chvalte Ho za Jeho velikou vznešenost! Můžeme Ho chválit před lidmi, ať slyší jak veliký je Bůh. Žalm 35:18 Ve velikém shromáždění Tě pak budu chválit, před početným lidem Tě oslavím. Vždy je důvod Boha chválit. Žalm 52:11 Chválit Tě budu, Pane, navěky za to, cos učinil. V Tvém jménu složím naději, neboť je vzácné před Tvými věrnými!
pastor Vítězslav Kukla
Drobnosti – hlína, šest a svatba
Jan 2:3-10 Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka a na svatbu byl pozván také Ježíš a Jeho učedníci. Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“ „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“ Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali. Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“
Co vidíme? Hliněné nádoby, je jich šest. Ježíš Kristus dal do nich nalít vodu. Voda se proměnila ve víno. Podívejme se jinam. Genesis 2:7 Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. Co vidíme? Člověk byl stvořen šestý den. Člověk byl stvořen z prachu země – hlíny. A když to dáme dohromady a necháme Slovo Boží mluvit, dozvíme se toto: Šest hliněných nádob představuje člověka z prachu země, voda v nich nalitá, Slovo Hospodinovo skrze Ježíše Krista. A proměnění vody ve víno je obrazem plně věřícího člověka – znovuzrozeného, konajícího Slovo Boží. Není to jen pouhý posluchač slova. Vlastní svatba je obrazem kdy manžel – Kristus si přišel pro svou nevěstu Církev. A svatebčané jsou vlastně věřící.
Vítězslav Čermák - Atana
Duch svatý – nejvzácnìjší pøítel
Židům 13:5-6 ... Vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě nenechám a ani neopustím,“ Takže můžeme směle říkat: „Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk? Podobná slova, avšak o mnoho let dříve, řekl Bůh Jozuovi. Tehdy mu zaslíbil, že po celý život bude s ním, stejně tak jako byl s Mojžíšem. Jozue 1:5 Neobstojí žádný před tebou po všechny dny života tvého, jako jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou, nenechám tebe samého, aniž tě opustím. Svým znovuzrozeným dětem zaslíbil, že jako byl s Ježíšem, bude i s námi a to po celý náš život. Ježíš řekl, že odejde k Otci, ale pošle nám Ducha Svatého (Jan 16:7). To je úžasná zpráva! Na život již nejsi sám! Duch Svatý přišel, aby ti pomáhal, utěšoval tě, radil ti a vedl. On není vánek, pocit či energie. On je Osoba. Je součástí Božské trojice a tvé tělo si vybral za svůj chrám (1. Korintským 3:16).
Nyní ti dám otázku k zamyšlení: Kdy jsi mu naposledy řekl, že Ho miluješ, že si vděčný za to, že je s tebou? Můžeš to udělat právě teď. A každý další den znovu. On ti touží odkrývat Boží Slovo. Bez Něho jsou verše z Bible jen prázdná slova (2. Korintským 3:6). Bůh Otec pro tebe naplánoval jedinečný plán a Duch Svatý ti ho chce nejen ukázat, ale také tě chce tím plánem provést. Chce ti radit i v praktickém životě: co studovat, kde pracovat, kde bydlet, jaké auto či jaký počítač si koupit … V Duchu Svatém je Boží moudrost a Boží síla. Z Něho můžeš nekonečně čerpat. Izaiáš 11:2 Na něm odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly, Duch umění a bázně Hospodinovy. On je plný lásky, radosti a pokoje. Život s Ním přináší svobodu - Boží svobodu. To znamená, že nebudeš dělat to, co by se líbilo tvému tělu, ale pokoříš se před Ním a před Jeho Slovem. Dovolíš Mu, aby byl ve vašem přátelství vedoucím. Pevně věřím, že nebudeš litovat rozhodnutí svěřit Mu svůj život. S Ním prožiješ ta nejúžasnější životní dobrodružství a tvůj život bude plný smělosti, radosti a vítězství. Duch Svatý je světlo, které porazilo temnotu. Duch Svatý je radost, která porazila smutek. Duch Svatý je pokoj, který porazil trápení (Izaiáš 61:1-3). On je život, který zvítězil nad nemocí a nad smrtí. Římanům 8:11 Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla skrze Ducha přebývajícího ve vás. Duch Svatý je větší než všechny okolnosti (1. Jan 4:4). Pocity, lži, špatné či dobré okolnosti, lidé, poražený nepřítel, to vše bude chtít vaše přátelství narušit. Nenech si přátelství s Duchem Svatým ničím ani nikým vzít! Duch Svatý je láska, miluje tě a chce pro tebe jen to nejlepší! Veronika Kulíøová
KUMRÁNSKÉ SPOLEČENSTVÍ A JEJICH ODKAZ DNEŠKU
Vykopávky sídliště Esenů/Esejců
Jeskyně svitků (z druhé strany) Mrtvé moře
ESEJCI A JAN KŘTITEL Mezi biblisty se vede již řadu let debata o vztahu Jana Křtitele s esejci. Můžeme vidět mnoho podobností. Například esejci také jedli kobylky a med, toto bylo jejich hlavní složkou potravy. Jan křtil v Jordánu nedaleko esejského sídla, dovolával se proroka Izajáše a stejně jako esejci mluvil o přípravě cesty pro příchod Páně. Stejně počítal s koncem věku a jeho poselství je eschatologické. Podobně nabádal lid k očištění od hříchu omytím ve vodě. Jeho skupina nese také částečné prvky esejské komunity. Je ovšem snadné nalézt i rozdíly: nežil v ústraní – naopak! Jan hlásal veřejně. Je ovšem pravda, že to nebyl on, kdo by vycházel za lidmi, ale lidé z celé Izraele přicházeli k němu. Esejci své učení tajili, Jan je veřejně kázal. Zdá se, že Jan opustil přísnou komunitu a uviděl svou prorockou službu jednoznačně v aktivním očekávání příchodu Mesiáše a v jeho ohlašování. Že byl veden správně, dokazuje rozpoznání Mesiáše a jeho následný křest, Janem provedený. ZÁVĚREM Jindra Jarošová v Úvodu ke své knize „Svatí kacíři“ (Vydal Radioservis, Praha, 2013, ISBN 978-80-87530-32-0) napsala větu, která se mne hluboce dotkla a delší dobu ve mně rezonovala. Cituji: „Neboť historie neexistuje. Existuje pouze množina osudů lidí, kteří ji tvořili a žili.“ (str. 10) Je více věcí, které o esejcích nevíme, než které víme. Přesto však se nemohu zbavit dojmu, že tak, jako je Mojžíš symbolem odchodu Izraele z otroctví do svobody, David symbolem spravedlivé vlády nebo například Eliáš pravdivé prorocké služby, tak jsou esejci symbolem velké touhy po spasení a po pravém Mesiáši. Jistěže najdete v jejich teologii prapodivné věci, které nemají s Duchem Svatým nic společného. Přesto jsem přesvědčen, že ryzost a opravdovost esejského hledání v sobě má krásné znaky lidské potřeby Boží lásky a štěstí, které lze dosáhnut jen v Něm a s Ním.
pastor Dan Vít Kolinger
Izajáš 61:1-4 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je "Stromy spravedlnosti" a "Sadba Hospodinova" k Jeho oslavě. Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města, zpustošená po celá pokolení. Milé sestry a milí bratří, slyšíme o spravedlnosti a vysvobození. Z toho dnešního prorockého čtení k nám zaznívá hlas Boží, tedy z Boží svrchovanosti, které se nemůžeme dotknout, nemůžeme se jí zmocnit, nemáme ji při sobě v nějakém příručním kapesním vydání. Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Tedy ne lidská zvůle, ani naše vlastní otázky, ani státní moc, nic z toho nemá poslední slovo. Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Duch Panovníka Hospodina, který přináší naději, to není předmět dějinné dialektiky, onoho zákonitého pohybu, který za dějinami hledali marxisté. Z lidské vůle může totiž vzejít také lidská zvůle, jak se často v dějinách stávalo. Ale prorok zde říká: „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou“, a to i v okamžiku, kdy si říkáme, jaký smysl má to, co mě zrovna teď stíhá.. Nebo když se nám zdá, že nepřichází žádná odpověď. Duch Panovníka Hospodina je nade mnou, když hledáme sílu pro další den. Ale nad námi je Duch Panovníka Hospodina, který nás nenechá padnout, jakkoli se zdá, že na nás dopadá ten „pres Boží“ (lis, svěrák),
o kterém mluví Komenský. Ale nejsme v tom svěráku života proto, abychom padli. Duch Panovníka Hospodina je nad námi, aby oddělil v našich životech to, za co je třeba bojovat a co je třeba vybojovat, od toho, nad čím je už pouze ten Boží deštník, Duch Hospodinův. Četl jsem krásné svědectví od jednoho bratra, o které se s vámi chci podělit. Vyprávěl: „Nedávno jsem jel do sousední vesnice na kole. A píchl jsem. Šel jsem domů 10 km pěšky ve větru, potmě, za svitu měsíce a hvězd. Mezi Jizerskými a Lužickými horami a Ještědským hřebenem. Na jednu stranu jsem obdivoval noční hru světel, na druhou stranu jsem jasně věděl, že kdyby Bůh nade mnou nedržel ochrannou ruku a nedával mi sílu, že tam zahynu jako červ“. Konec citátu. A toto je ten Boží deštník. Neuchrání automaticky od toho, abychom nikdy nemuseli spravovat duši, vlastní nebo na kole. Ale nad námi je Duch Hospodinův, který chrání i při cestě ve tmě. Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Toto Slovo zaznívá také v okamžiku naší spokojenosti, když užíváme z dobrých Božích darů a z plodů vlastní práce. Tedy ne můj překročený plán, ale Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Protože jednou se mi ten plán překročit nepodaří, nedostojím svým závazkům - a i tehdy tu je nade mnou stále Duch Panovníka Hospodina, který mě pozvedá do dalšího dne a k dalším krokům. Do dalších i nelehkých praktických rozhodnutí. „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou“ řekl i Pán Ježíš při kázání v nazaretské synagoze. Pak zavřel knihu… nebo spíše svinul svitek a posadil se. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo.“ Takto referuje evangelista Lukáš. A toto starozákonní proroctví a zaslíbení se zjevuje nově i nám. Aktualizuje se. Mluví se zde o vysvobození: „ …proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy“. V milostivém létě se připomíná i zvyk propouštět otroky. A Pán Ježíš říká: „Dnes se splnilo toto Písmo“, aby nám ukázal novou cestu k záchraně, aby ukázal, že se nám otevírá cesta do nového života, do nového domova, na Sijón, do nového Jeruzaléma. „ …Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása“, …říká prorok v našem druhém čtení. Kvůli Sijónu, kvůli každému místu, kde se v naději shromažďují lidé k záchraně, kam se utíkají o pomoc. …říká prorok, a to neoznamuje obsah svého vlastního závazku, nechystá nějakou revoluci, jakou ve jménu různých náboženství či vznešených idejí zkoušeli v dějinách jiní proroci. Ale zde slyšíme proroka Hospodinova.
…Co nám toto Slovo říká, komu je toto zaslíbení určeno? A co znamenají ta místa ve Svaté zemi? Sijón, Jeruzalém, není to pro nás daleko? Není, v tomto proroctví zjevuje Pán Bůh svůj plán také pro nás. 1. Kvůli Sijónu. Kvůli centru a úběžníku celého Božího lidu, který je symbolem naděje. Kvůli Sijónu, kde se shromažďuje Boží lid ke chvále, kvůli Sijónu, kam se lze utéci o pomoc, přístřeší a záchranu. Kvůli Sijónu nebudu zticha, zaznívá Boží hlas, který přináší zastání. Třeba ne hlasem nebo ohněm z nebe, ale zastáním našich blízkých, záchranou a pomocí na potřebných místech. Ať už je to ve Svaté zemi, v Sýrii, Iráku nebo třeba za anonymními zavřenými dveřmi. 2. Kvůli Jeruzalému. Jeruzalém se vykládá jako „místo pokoje“, nebo „vidění pokoje“. Na místě, kde můžeme zahlédnout ten pokoj Boží, na každém místě, kde se nám dostává klidu, míru, odpočinutí či vidění něčeho nového, není Hospodin jen v klidném odpočinku, že by spokojeně pozoroval své zbožné dílo. Kvůli Jeruzalému, kvůli ustavení místa pokoje náš Pán neodpočívá. Přestože nezasahuje ohněm, kouřem, oblakem, hořícím keřem či okamžitým zázračným uzdravením. To proroctví kvůli Jeruzalému je proroctvím kvůli každému místu pokoje, míru, vysvobození a odpočinutí. Spravedlnost Boží. Někdy se zdá, jako by byla vzdálena. Ale spravedlnost Boží znamená, že se Bůh neřídí lidskými zákony. A co se nám už vůbec nemusí líbit, neřídí se ani lidským časem. Někdy se s Pánem Bohem také hádáme. Ale zaznívá nám to Boží Slovo, které je věčné: „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou, propouští zdeptané na svobodu, prorok přichází vyhlásit léto Hospodinovy milosti“. Milé sestry a milí bratři, to Slovo proroka mě provázelo celý týden. A jako Slovo posílení na závěr přišlo: „Hospodin Bůh bude s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě, dokud veškeré dílo na Hospodinově domě nedokončíš“. To je zaslíbení pro nás, pro společenství Božího domu, Božího lidu, takového malinkého Sijóna, ať se již týká sborového společenství nebo života víry každého z nás. Abychom z tohoto Sijóna šli posilněni vědomím Boží spravedlnosti, která je nad všemi soudy i zvůlemi lidskými. Abychom budovali ten Boží chrám nejen vlastními závazky, ale také v důvěře v Pána Boha.
Lukáš Král farář sboru Českobratrské církve evangelické v Merklíně u Přeštic merklin.evangnet.cz facebook.com/ccemerklin
Drobnosti - Druhý chrám Chrám stál v Jeruzalémě na Chrámové hoře a sloužil jako místo, kde se konaly oběti. Zároveň zde bylo centrum aktivity kněží a levitů. Chrám byl zničen v roce 70. Židé věří, že v „onen den“ (blíže neupřesněná budoucnost, popř. označení budoucího světa) bude Chrám znovu vybudován Mesiášem (Wikipedie). Všichni víme, že jeden den u Hospodina je jako tisíc let na zemi. Ježíš pravil, že zboří chrám a ve třech dnech jej opět postaví. Tři tisíce pozemských let od zboření chrámu již téměř uplynulo. Myslím, že ten čas („onen den“) se již blíží. Ano, Jeho slova lze vyložit i tak, že třetího dne vstal z mrtvých. To bývá častější výklad. Jan 6:19–20 Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, ale On jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ Tady nám Ježíš jasně ukazuje, co máme dělat. Ježíš žije v nás a my kráčíme po tom rozbouřeném moři, což je tento svět. Ježíš poručil větru, dešti a moři, aby se zklidnilo. My máme stejnou moc činit totéž. Skrze Ježíše Krista je v naší moci toto moře (svět) uklidnit, ztišit, zlepšit, upravit. Konejme to, co po nás Ježíš chce, jděme do světa a hlásejme evangelium. Vhodným a dobrým způsobem. Potom uvidíme, že i my kráčíme po moři, po rozbouřeném moři.
Vítězslav Čermák - Atana
Víra na sklizeò
pastor Iveta Kuklová
Mnoho lidí věří, že je potřeba zasévat finance, jsou velice štědří a zasévají, kudy chodí. To je skvělý postoj a věřím, že Bůh je z toho nadšený. Věřím ale, že je potřeba také začít sklízet to, co jsme zaseli. Bůh je náš milující Otec a chce, aby se Jeho dětem dařilo dobře. Kazatel 11:1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej. Je čas i sklízet. A na to člověk potřebuje víru. Víra se bere z Božího Slova. Proto přikládám pár veršů na zbudování naší víry pro sklizeň. Galatským 3:13 Kristus nás vykoupil z prokletí (z bídy).
2. Korintským 8:9 Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Ježíš, můj Pán, mi dal místo bídy bohatství. Lukáš 6:38 Dávejte a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. Dal jsem a je mi dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá mi je dávána do klína. Jakou mírou měřím, takovou mírou bude měřeno mně. 2. Korintským 9:6-8 Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek. Rozsévám štědře, a tak štědře sklízím. Ochotně dávám a můj Bůh mě obdařil vší milostí. Mám dostatek ve všech věcech. Mám bohatě ke všem dobrým skutkům. Filipským 4:19 Můj Bůh naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Nemám žádný nedostatek, neboť můj Bůh naplňuje každou mou potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Věřím, že sklizeň má co dočinění také s vědomím spravedlnosti. S vědomím toho, že mě Bůh miluje a chce mi prokazovat lásku všemi způsoby, tedy i finančními dary. Peníze začnou přicházet z různých zdrojů. Dokonce i z míst, odkud bychom to nikdy nečekali. Zasévám, proto i sklízím, abych měl zase co zasít. Není špatné peníze mít. Špatné je, když mají peníze nás. Ale obava, aby se peníze pro nás nestaly modlou, nás nemůže zastavit v tom, abychom sklízeli. Bůh otvírá nebeské průduchy a vylévá na nás Svoje požehnání tak, že tomu nemůžeme odolat a že už ani nemáme místo, kam to dávat. Stačí jen Bohu poděkovat: „Děkuji Ti, Otče nebeský, že se o mně tak dobře staráš.“
Co mají společné?
Římanům 8:26 Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. Přísloví 14:27 Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout. Žalm 146:5 Blahoslavený ten, jehož pomocník je Bůh silný Jákobův, jehož naděje je v Hospodinu Bohu. Deuteronomium 15:10 Dávej ochotně, nepouštěj si do srdce lakotu! Hospodin, tvůj Bůh, pak požehná veškerou tvou práci a vše, k čemu přiložíš ruku.
Milí čtenáři, věřím, že jste pozorní čtenáři, a tak jste rychle zjistili, že kromě Boha je ve všech místech zmíněno slovo pomoc. Bůh má pro každého člověka připravené požehnání, dary, potěšení a pomoc. Bůh to vše má a touží z celého srdce, aby každý žil život, kdy jsou naplněné jeho potřeby a je radostným a zdravým člověkem. 3. Jan 1:2 Nejmilejší, žádám obzvláštně, aby ses dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má. Někdy si křesťané myslí, že jim vše přijde samo. To však Bůh neslibuje. Naopak, vždy mluví o tom, že požehná dílu našich rukou a tak se nám bude dařit nadpřirozeně dobře. Někdo může namítnout, že v Písmu je toto zaslíbení: Jozue 24:13 Dal jsem vám zem, kterou jste neobdělávali, bydlíte ve městech, která jste nestavěli, a jíte z vinic a olivoví, které jste nesázeli. Je pravdou, že jim to vše Bůh daroval. V Božím srdci to bylo jejich. Bůh je dokonale uschopnil zemi zabrat, nicméně museli jít a dělat to, co jim řekl. Museli s Bohem SPOLUPRACOVAT a Pán jim pomáhal. Věřím, že všichni chceme vidět spasený národ. V Písmu k tomu je návod. Marek 16:20 Oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval Slovo znameními, která je doprovázela. Oni museli jít a dělat to, co jim Pán řekl, a pak jim Pán POMÁHAL (nedělal to za ně) a POTVRZOVAL JEJICH práci Svými zázraky. Věřím, že Bůh má pro každého úžasné věci a věřím, že nám jsou k dispozici bez dřiny. Zároveň věřím, že Pán nám pomáhá, když děláme to, co nám říká. A tak nejsme na nic sami, nemusíme nic zvládnout sami, je tu náš milující Otec. Je připraven požehnat, pomazat, uschopnit, připraven pomoci, připraven dělat to, co může dělat jen On – zázraky.
pastor Vítìzslav Kukla
