Slovo víry 08/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Živá víra
Židům 10:38 Spravedlivý bude žít z víry. Židům 11:6 Bez víry však není možné se líbit Bohu, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo Ho usilovně hledají. Bratr Hagin řekl: „Jestliže mi však dal Bůh do rukou prostředky, jimiž je možno víru vzbudit, pak jsem já sám zodpovědný za to, zda víru mám či nemám.“ Je to naše zodpovědnost, jestli bude naše víra živá (aktivní), nebo mrtvá (pasivní). V jedné knížce o víře jsem četla krásnou definici toho, co to znamená svou víru použít. Použij svou víru = přestaň si stěžovat, že tě něco bolí a začni Boha chválit, že tě uzdravil, začni mluvit Boží Slovo – že tě vysvobodil z dluhů, že tě očistil, že tě … doplň si sám, co potřebuješ. Jakub 2:26 Víra bez skutků je mrtvá. Živá víra je aktivní.
Živá víra mluví. Co živá víra mluví? Živá víra mluví to, čemu věří. Prvním skutkem víry je to, že začneme Boží Slovo mluvit. Lukáš 17:5-6 Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: ,Vykořeň se a přesaď se do moře`, a poslechla by vás.“ Ježíš řekl, že stačí mít víru malou jako zrnko hořčice a poslechne tě. Poslouchá tě tvoje víra? Aby tě poslouchala, je zapotřebí se o ni dobře starat. Stejně jako se staráme o kytičky, zvířátka, miminko, tak i o svou víru se musíme dobře starat. Pokud se o víru nestaráme, tak nám chřadne a je bez síly. Co je zdrojem naší víry? Čemu věříme? Komu věříme? Ježíši Kristu. Věřím, že zemřel za mě na kříži, za moje hříchy, nemoci. Věřím, že na kříži Ježíš řekl: „Hotovo.“ A když to řekl, tak beru vážně, že je to hotovo. Věřím, že na kříži se Ježíš stal za mě hříchem a já jsem se stal spravedlností Boží. Věřím, že Ježíš je vzkříšený a že žije a že žije ve mně. Věřím, že Ježíš je mojí spravedlností, moudrostí, svatostí, radostí, pokojem, zdrojem lásky, prostě vším. Když tomu věřím, tak to mluvím a žiju. Jak se tedy máme o svou víru starat? Krmit ji a cvičit (používat). Krmit víru znamená: číst Boží Slovo, přemýšlet o něm ve dne i v noci, slyšet Boží Slovo. Cvičit víru znamená: jednat podle toho, čemu věřím ve svém srdci. Aby naše víra byla stále živá, je zapotřebí dělat obojí. Pouhé krmení víry nestačí.
pastor Iveta Kuklová
Víra
není křeč
pastor Vítězslav Kukla
Bůh nás stvořil tak, abychom Ho potřebovali. Potřebujeme být v Jeho přítomnosti, čerpat z Jeho lásky, moci, milosti, pomazání. Jan 15:5 Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve Mně a Já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze Mě nedokážete nic. Když s Ním nejsme v kontaktu, je nemožné žít život víry, tedy Biblické víry. Člověk pak žije ze sebe, ze své síly. Bůh sám, On je tím, kdo mě občerstvuje, posiluje a uschopňuje žít z víry. Má víra totiž není zaměřena na mě a na mé potřeby, ale na Něj. Má víra je zaměřena na to, co On již udělal na kříži, na Boží Slovo. Bez času stráveného s Bohem se Bůh těžko následuje. Bez času stráveného s Bohem se těžko chodí vírou. Bůh naše životy vymyslel geniálně. Na prvním místě nás vykoupil a povolal k tomu, abychom byli s Ním! Když uchopíme tuto pravdu a ta se stane pro nás realitou, naše křesťanství dostane jiný rozměr. Naše víra nebude křečovitá, nebudeme se ani pokoušet o nějaké lidské snahy a výkony. Budeme žít ze vztahu, který máme s naším úžasným Bohem, naším milujícím Tatínkem. Taková víra hledí ke Stvořiteli, k původci naší víry, k tomu, kdo nás miluje a komu na nás záleží. K tomu, kdo se o nás stará a kdo dokonce ví, kolik vlasů máme na hlavě. Tato víra totiž vyvěrá z Boha samotného, je to víra Boží, která důvěřuje Bohu. Právě taková víra má skutečnou moc. Má moc vyrvat Moruši s kořeny, má moc uzdravit nemocné, změnit okolnosti. Boží víra ano, protože Bůh toto vše může. U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno. Boží víra je tedy založena na Bohu, nikoli na člověku. Taková víra lidi baví, protože je plná života, síly, moci a radosti. Taková víra lidi přitahuje. Když jsem se modlil, ukázal mi Pán jednu, podle mého názoru důležitou věc. Víra je k tomu aby se žila. Není tu, aby lidi svazovala a omezovala, aby je limitovala. Je tu, aby lidi osvobodila, uschopnila, vynesla nad limity, nad nemožnosti. Do oblastí, kde je vše možné. Víra totiž člověku dává život!
Je to víc, než si myslíme
Fyzicky žijeme jen těsně pod povrchem našeho myšlení, naše duše nám podává jen to, co reálně vidíme fyzickými smysly. Podívejme se na vše úplně jinak. Ponořme se nyní svým duchem do následujících slov a nechme se jím vést v prostoru a v času. Člověku byla dána schopnost měřit čas a prostor. Jsou to dvě skutečnosti, které jsou nekonečné. Vhodíme-li do vody kámen, jdou od něho vlny v podobě kruhů, šíří se rovnoměrně na všechny strany stejně. To je prostor. To jakou rychlostí se vlny pohybují je čas. Mohou se šířit rychle, pomalu, znatelně a i nepostřehnutelně. Každý jsme v tomto prostoru, zvaném vesmír. Každému z nás byl dán čas. Jak jej využíváme, je na nás. Uvědomme si, že ve stejný okamžik probíhají na jiném místě jiné skutečnosti.
Ve stejné mikrosekundě se uskuteční myriády činností, jevů, skutečností. Ne všechny ovlivňujeme. Sedíme-li třeba v přírodě na louce a posloucháme zpěv ptáků, na druhém konci planety může lev lovit antilopu, ve stejný okamžik startuje letadlo z Ruzyně, právě se nalévá dobré pití, lékař začíná operovat, věřící chválí Pána, děti si hrají na hřišti, v Africké savaně se rodí nový živočich, atd. Ve stejný okamžik Bůh – Ježíš Kristus – Duch Svatý a my tvoříme nerozlučnou společnost utvářející tento Boží výtvor s názvem Země. Když necháme našeho ducha volně splynout s Duchem Svatým, uvidíme těžko popsatelné věci, které nám zjevuje. Nestačí jen chtít, je důležité opravdu hledat, opravdu spočinout v Boží náruči. ON zaopatří, ON uzdravuje, ON nás nikdy neopustí. Bůh nám může ukázat téměř vše, pokud budeme opravdu chtít. Je v tom však Jeho vůle, ne naše. Kruhy na vodě se mohou prolínat, start letadla ovlivní počasí, antilopa lvu uteče, děti si místo hraní budou jen povídat, věřící se začnou modlit, atd. Vše je ve stejný okamžik ovlivněno dalšími skutečnostmi. Nic se neděje bez vědomí Boha. My však můžeme mnohé spolu s Ním ovlivnit svou modlitbou. Modlitba dokáže v duchovní oblasti měnit čas a prostor i stav věcí. To se pak projeví i ve fyzickém světě. Prostor a čas je takovou stavební jednotkou a duchovní svět k tomu lze přirovnat. Mnoho lidí vnímá pouze materiální věci a svoje pocity ze své mysli. Oprostímeli se od tohoto vnímání, dojdeme až na samotný práh duchovní úrovně. Začneme rozlišovat nejednu duchovní rovinu. Není totiž jen, lidově řečeno, nebe a peklo. Jsou různé duchovní roviny, které se prolínají a ovlivňují jedna druhou. Řekne-li někdo upřímně a ze srdce, mám tě rád, potěší tím slovem Ducha Svatého a umožní Mu konat. Řekne-li někdo, rovněž vážně, hanlivá slova, nebo pronese-li nenávistné přání vůči druhému, uvede v činnost duchovní rovinu toho zlého a umožní mu působit. A na nás potom je rozlišovat duchy a umět se bránit zlu.
Čas je nekonečný, tak jako sám Bůh. Prostor je také nekonečný, tak jako sám Bůh. Čas a prostor, jsou dvě oddělitelné veličiny. Duchovní oblast je společná pro čas i pro prostor, to nelze oddělit. Je to víc, než si dovedeme pomyslet. Modlitba vroucího křesťana, nebo společná modlitba souhlasu, dokáže opravdu hodně. Když si konečně uvědomíme skutečnosti tohoto světa, ukáže se i naše schopnost rozlišovat v lidech přítomnost Ducha od duše. Svět se snaží namlouvat každému, že to co vidí je normální, běžné apod. Pokud však Duchem začneme vidět pravdu, otevřou se nám – symbolicky další knihy ke čtení v Božím světě.
Jan 16:13-16 Až ale přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší - oznámí vám i věci budoucí. On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode Mě. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode Mě. Za okamžik Mě už neuvidíte a za další okamžik Mě znovu spatříte.
Kazatel 3:19-22 Lidi i zvířata čeká stejný osud - jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! Všichni směřují k témuž místu - všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí? Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?
Vítězslav Čermák - Atana
Chození s Duchem Svatým
Galatským 5:16 Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla. Římanům 12:1 Proto vás vyzývám bratří pro Boží milosrdenství, abyste vydávali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, skrze vaši rozumnou službu. V červnovém čísle tohoto časopisu jsem psala článek o našem nejlepším příteli, o Duchu Svatém. Dnes bych v tom chtěla pokračovat. Vztah s živým Bohem je to nejcennější, co na této zemi můžeme mít. Pro život s Ním jsme byli stvořeni. Skrze Ducha Svatého můžeme být v přítomnosti Otce a Ježíše neustále. Ježíš nás v evangeliu Jana pobízí:„ Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.“ (Jan 15:4) Víme, že Bůh zaslíbil, že nás nikdy neopustí. Avšak určitá aktivita se očekává i z naší strany. Proto je možné, že jsou kolem nás znovuzrození věřící, jejichž
život se neliší od života neznovuzrozených lidí. Rozhodli se žít pasivní život a tělesnost převzala v jejich životech kormidlo. Náš Otec je však Bohem lásky a milosrdenství a má i pro tyto tělesné křesťany láskyplnou výzvu: „Vrať se zpátky domů, vrať se do mojí přítomnosti!“ Duch Svatý nás chce vést skrze našeho ducha. Naše tělo by však chtělo žít jinak, po staru. Duch musí být proto ten dominantní. Skrze Boží Slovo, modlitbu v češtině a v jazycích, společenství, vyznávání veršů, může náš duch sílit a určovat tak správný směr. Povzbuzující mohou být například verše: 1. Tesalonickým 5:19 Ducha neuhašujte 1. Tesalonickým 5:17 Neustále se modlete (každý den) Efezkým 4:23 Obnovujte se pak duchem své mysli Římanům 12:2 …proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle Bůh nás vybízí, abychom my byli ti aktivní. On již udělal ze své strany vše. On v nás zapaluje oheň a naším úkolem je ten oheň udržovat. I velký apoštol Pavel napsal, že musí své tělo podmaňovat v duchu. Avšak ani podmaňování těla není s Bohem těžké. Život v duchu, s Ním, je plný lásky, pokoje, radosti a vítězství. Do podmaňování těla také náleží podmaňování našeho jazyka. Tím, že si hlídáme to, co mluvíme, můžeme se v životě ochránit od mnoha zbytečných chyb a úzkostí (Přísloví 21:23, Jakub 3:5) Přichází doba probuzení a zázraků a jsou před námi úžasné a nevídané věci. Poražený nepřítel se však snaží vše zastavit a oddělit nás od Boha, od Jeho dobroty a od Božího plánu. Vytváří okolnosti zlé i dobré a Jeho záměrem je oddálit naši pozornost od milujícího Otce. My se však nemusíme bát, protože Ten větší je v nás a s Ním můžeme překonat všechnu tělesnost, všechny okolnosti a všechny problémy. Zůstávejme v Duchu Svatém!
Veronika Kulířová
Dívej se na Ježíše
Matouš 14:22-33 A Ježíš hned přiměl své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než On propustí zástupy. A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď již byla uprostřed jezera, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. O čtvrté noční hlídce šel Ježíš k nim a kráčel po vodě. Když ho učedníci uviděli kráčet po vodě, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ A strachem vykřikli. Ježíš na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ Petr Mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k Tobě po vodě!“ On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“ A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se Mu poklonili a řekli: „Opravdu jsi Boží Syn.“
Petr zažil největší zázrak v noci, ve chvíli kdy na Ježíšovo slovo vystoupil uprostřed bouřky z lodi. Tak dlouho, jak měl oči upřené na Ježíše, dělal nemožné. Ježíš chodil po vodě, a když se Petr díval na Ježíše, stal se stejným jako Ježíš a dělal nadpřirozené. Když se díváš na Ježíše, je v tom ohromná moc. Zázraky se dějí, když máš svůj zrak upřený na Ježíše. 2. Korintským 3:18 My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle spatřujeme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k Jeho obrazu (do Jeho podoby), od slávy k slávě.
1. Jan 4:17 … jaký je On, takoví jsme i my na tomto světě. Když zůstáváš zaměřený na Ježíše, jsi proměňován do Jeho podoby od slávy ke slávě. Jsi proměňován tím, že spatřuješ, ne tím, že pracuješ! Není to žádná dřina, ani námaha. Když vidíš, že Ježíš je nad bouřkami tvého života, bez úsilí se nad ty bouřky pozvedneš. Nebylo to Petrovo úsilí, které mu pomohlo chodit po vodě. Když to udělal, bylo to jen proto, že se díval na Ježíše. Co se stalo, když se začal dívat Petr na vítr a vlny kolem něj? Stal se přirozeným a začal se topit. Ať vypadají tvoje okolnosti jakkoliv, dívej se dál na Ježíše. Je to ta nejmocnější věc, kterou můžeš dělat. A Ježíš způsobí, že budeš vládnout nad každou bouřkou ve svém životě! Dívat se na Ježíše, je ta nejpraktičtější věc, kterou můžeš kdy dělat. Udržuj svůj pohled na Ježíše a budeš čím dál víc jako On. Zaměř se na Ježíše a všechny tvoje problémy se vyřeší.
pastor Iveta Kuklová
Dnešek je den, ve kterém můžeš být
šťastný! Dnešek je den, ve kterém můžeš být šťastný! To není naivní představa, ale skutečnost! Bez ohledu na to jak vypadají mé okolnosti, bez ohledu na to jak vypadá mé tělo, bez ohledu na to jak se cítím, nebo necítím, dnes mohu být šťastný. Mnoho křesťanů si neužívá „dnešek“ jen proto, že jsou nastaveni tak, že budou radostní a šťastní až uvidí to a to. Až se projeví jejich zázrak, až budou mít splacené dluhy, … A tak jim ubíhají dny, měsíce i roky a dnešek si neužívají. Lidé namítají, jak mohou být šťastní, když, … A vyjmenují mnoho věcí, ale tu jedinou, na které opravdu záleží, tu vynechají. Tím nejdůležitějším v našem životě nejsou okolnosti, věci, druzí lidé ani my sami, ale Ježíš. On, a Jeho přítomnost v mém životě, je důvodem mé radosti. Jeho milost, Jeho láska, Jeho milosrdenství, Jeho dobrota, Jeho objetí je důvodem proč mohu být KAŽDÝ den šťastný. Mnoho lidí nechápe, že už král David popsal Boží jednání když řekl: „Strojíš stůl před obličejem mým, před zraky mých nepřátel.“ David, nebyl zbaven nepřátel, ale právě před jejich zraky se těšil z Boží přítomnosti.
Jan 10:10 Já (Ježíš) jsem přišel, aby měly život – život v plnosti. Jan 16:33 Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.
Když jsem rozjímal nad tímto veršem, Bůh mi řekl: „Když si neužíváš svého křesťanství, nežiješ Evangelium.“ Ne, že bych nebyl spasený, odpadal nebo něco podobného, ale mé zaměření již není na Evangelium! Mé zaměření není na dobrou zprávu o JEŽÍŠI! Mé zaměření se přesunulo na mě nebo na svět či okolnosti, a proto ani nemohu být šťastný. Ježíš řekl, že ve světě bude soužení, ale u Něj je pokoj, radost, naděje. Jinými slovy, když budu zaměřen na Evangelium, budu šťastný. To je dobrá, moc dobrá zpráva, protože Evangelium nemůže být ničím ovlivněno, nemění se. Je stejné stejně jako Ježíš, včera, dnes i na věky. Proto mohu mít radost každý den, proto si mohu užívat a být šťastný, protože takovým mě může učinit pouze Ježíš, Jeho Evangelium. Okolnosti se nakonec také změní, protože Evangelium je moc! Když jsem zaměřen na Evangelium, žiji Evangelium, které má moc. A ta jediná, mění, uzdravuje, osvobozuje! Haleluja, Bůh je dobrý. On pro nás připravil DOBRÉ dny, plné DOBRÝCH skutků, abychom v nich chodili.
Amen.
pastor Vítězslav Kukla
