Slovo víry 09/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Nic se neděje?
pastor Vítězslav Kukla
Možná, že mnoho křesťanů prožívá stav, kdy vědí přesně, co mají ve své situaci dělat. Jsou vedeni Duchem Svatým a dělají to, k čemu je Duch vede. Přesto nevidí žádný průlom, žádnou změnu. Takový stav není příjemný a mnoho lidí upadá do nejistoty, zda slyší Boží hlas. Mnozí začnou pochybovat a říkají si, že to nemá cenu, nebo že to nefunguje. Takoví lidé často přijdou o požehnání, po kterém toužili. Tak to však nemusí skončit. Právě do takové situace mám pro všechny slovo povzbuzení. Když jsem se nedávno modlil za sebe, za mou rodinu, za církve, za práci a další věci, uslyšel jsem se modlit toto: „Pane díky, že i když teď není nic vidět, vím, že mě vedeš každý den, stejně jako jsi vedl Izraelský lid, když kráčeli kolem Jericha.“ Tato věta mě zasáhla, věřím, že se to modlil skrze mne Duch Svatý. Uvědomil jsem si, že Izraelité dělali to, co jim Bůh řekl, že mají dělat. Jejich cílem bylo porazit Jericho. Když první den obcházeli zdi, viděli, jak jsou veliké, masivní, pevné a jejich cíl jim nepřipadal naplněný. Další den to bylo stejné, až na zkušenost, že včera se nic nestalo. Další den to bylo podobné, jen se již nic nedělo dva dny atd. Mohli si říkat: „Vždyť děláme, co nám bylo řečeno, proč se nic neděje?“ Stejně jako si to říká mnoho věřících dnes. Jde o to, že ono se něco děje. Děje se tvé následování Božího vedení a to, že vkládáš důvěru v Boha namísto v sebe a ve své schopnosti. To je veliká věc! Bůh potřebuje naši víru v Něj, aby se mohl v našem životě projevovat. Až příště budete procházet obdobím, kdy děláte to, k čemu vás Bůh vedl, mějte na paměti, že zdi Jericha nakonec spadly. Pravdou zůstává, že kdyby to vzdali třetí den, nikdy by neviděli to, co viděli v ten poslední den, kdy poslechli Boha. Modlím se, aby toto slovo bylo pro vás povzbuzením, stejně jako bylo pro mě.
Žádné zkratky
Židům 10:36 Než potřebí je vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Mnohdy dostaneme vizi od Boha na modlitbě a jsme z ní tak nadšení, že vyjdeme z modlitby a chceme hned dělat to, co nám Bůh ukázal. Nesmíme však zapomínat, že Jeho plán se naplní Jeho způsobem a v Jeho čas. Proto to jediné, co potřebujeme, je trpělivost. Když budeme trpěliví a vytrvalí a budeme dělat to, co nám Pán řekl, dostaneme se až k vytouženému cíli.
Bůh nám svůj plán odkrývá kousek po kousku. Nechejme se Jím vést a uvidíme úžasné věci, které pro nás připravil. Jen Mu důvěřujme. On je Pán – tedy On má hlavní slovo – první i poslední. On je Stvořitel a my stvoření. On ví, co je třeba.
1. Petr 5:6 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým. Když uděláme přesně to, co nám Bůh řekl, nemusíme se bát, že by na nás zapomněl. Pokorný člověk je trpělivý, zná svého Boha a ví, že co Bůh řekl, to také učiní. Časem svým, tedy v Boží čas, ne v ten náš. Bůh nás zná a ví, co je pro nás dobré a kdy jsme připraveni na povýšení.
Jakub 1:4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničem nemajíce nedostatku. K Božímu plánu nevedou žádné zkratky. Boha nemůžeme oklamat, ani obejít. 2. Korintským 13:8 Neboť nic nemůžeme proti pravdě, ale k pravdě.
Pokud chceme žít dokonalou Boží vůli, pak si potřebujeme neustále připomínat, že Ježíš je Pán a že jsme na Něm úplně závislí.
pastor Iveta Kuklová
Jaký je život s Bohem? Jaký je život s Bohem? Je to život plný inspirace, plný světla a nacházení nových poznatků o Jeho světě, který stvořil pro nás. Je to život neustálého rozhodování se, zda jít podle Něj, s Ním, anebo jít svou vlastní cestou bez Něj. Život s Bohem nezahrnuje jenom neustálé uctívání a neustálé uskutečňování Jeho představ. Život s Bohem je oboustranná komunikace, oboustranná diskuze, oboustranné uvědomění si sebe sama ve společné sounáležitosti. Život s Bohem je tvárný, plný lásky a porozumění. Bůh nás nechá konat a činit takové věci, abychom se sami vychovávali, abychom sami přišli na ty správné věci a našli tu správnou cestu. Abychom CHTĚLI! Život s Bohem je plný svobody. Život s Bohem lze přirovnat k bezstarostnému dětství, kdy rodiče nechávají své dítě jen tak naoko bez dohledu, ale stále je provázejí, chrání a vychovávají v postoji lásky, tolerance a porozumění. Otec svým synům předává postupně a dobře životní moudra, byť si jeho synové mnohokrát natlučou. Vždy je nablízku, aby své syny opět postavil na nohy, ošetřil rány a s láskou poučil, co bylo špatně. Totéž samozřejmě platí i pro matky s dcerami a pro oba rodiče.
Život s Bohem přináší nejeden zázrak, nejedno otevřené vidění a poznání toho, jak Bůh na Zemi „pracuje“ pro nás. Život s Bohem nemohou pochopit lidé, kteří nechtějí vidět a slyšet Jeho syna Ježíše Krista. Raději nalezli světský způsob, aby mohli říci, že jsou také věřící, ale tak nějak jinak. Ten kdo má Život s Bohem, přijal i život s Kristem a Duchem Svatým. To je život navždy. To je Věčný život. Život s Bohem nikdy nekončí. Bůh nám ve své milosti a lásce dal a stále dává možnost svobodné volby, možnost rozhodovat o životě s Ním, nebo bez Něj. Copak člověk, který má Život s Bohem, odmítne pomoci bližnímu? Copak nejde a o půlnoci nedá sousedovi chléb, když o něj prosí a žádá? Copak odstrčí cizí dítě, aby jeho vlastní potomek měl více vody, jídla, lásky, vzdělání? To člověk ve svém Životě s Bohem neudělá. Život s Bohem znamená vědět a vnímat, že On je zaopatřovatel, uzdravitel, strůjce zázraků, nekonečnost, nehybnost a dokonalost. Život s Bohem je dar, který jsme si nemuseli zasloužit, koupit, odpracovat. Byl nám věnován a je na nás, jak s tím naložíme.
Vítězslav Čermák - Atana
Nové začátky 2. Korintským 5:17-21 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti. Dnešní čtení k nám hovoří o nějakém počátku. To by nám mohlo být blízké, dost často něco začínáme. Buď je to pro nás ta „pozitivní varianta“, a nebo se nám zdá až únavné, že stále začínáme ve spoustě věcí znovu. „Douklízím celý dům a mohl bych od začátku začít znovu,“ slyšíme třeba. Ale tak přece postupuje i Pán Bůh. Kdo je v Kristu, je nové stvoření, říká nám dnešní Slovo. A tak zde slyšíme tuto naději, potvrzení a svědectví o tom, že Boží dílo pokračuje. Trvá. I když Pán Bůh uklidí v našem životě na jedné straně a někde jinde by zase mohl začít. A dělá to stále. V době osvícenství si lidé ale naopak mysleli, že Bůh svět jen na počátku stvořil a dnes již do něj nezasahuje. Tento myšlenkový směr se nazývá deismus. Ale to by nemohl apoštol Pavel mluvit o novém stvoření! O nové šanci! O novém startu! 17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! Hle, je tu nové stvoření a nové tvoření, nová šance. A to se týká i uzdravení nebo nových zdravotních prognóz, vždyť Pán Bůh o nás ví. Řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ To je apoštolská citace Deuteronomia 31:8, kde Pán říká ústy Mojžíšovými (podle ČEP): „Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“ A toto posílení je i součástí dnešního apoštolského Slova o smíření: 18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. To všechno je z Boha. Pán Bůh nám dal nový den. A co to smíření? Kdo je v Kristu, je nové stvoření, říká nám dnešní Slovo. Co je to být v Kristu? Jan Kalvín říká, že být v Kristu je být v království Kristově, čímž míní to, jak říká, abychom v církvi byli v novém stvoření. Takže nemusíme být smutní, když se nám v životě něco nepodařilo. Nemusíme být smutní, i když zrovna stojíme po kolena v bahně. Přichází – a stále znovu přichází – to nové stvoření. Nové stvoření, které spočívá i na tom svátečním dni, který je nám darován z pouhé milosti. Na středečním setkání (nejen) nad Biblí jsme mluvili o Dni smíření, Jom
kipur, kdy velekněz v jeruzalémském chrámu obětoval za hříchy všeho lidu. A pisatel listu Židům říká, že tímto pravým veleknězem, i když jeruzalémský chrám už nestojí, je pro nás Pán Ježíš Kristus. A čtení k nám dále hovoří: 20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Ne jen kněz, ne jen obětník, ne jen farář, ale každý z nás: 21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti. Tedy kvůli nám, kvůli každému jednomu z nás. Ta zvláštní Boží spravedlnost je pro každého z nás. Na místě Kristově vás prosíme… kdo koho prosí? A je to stále aktuální? Platí nám z Písma nějaká výzva, která by takto byla přímo pro nás? – Když si 2. list Korintským otevřeme, zjistíme, že jej píší Pavel a Timoteus, jeho spolupracovník. A je tato výzva stále aktuální? Na biblické hodině nad knihou Přísloví jsme mluvili o tom, že i když je Slovo Písma psáno v jiném kulturním kontextu, jeho základní smysl a cíl zůstává stejný. V každé době nějak promlouvá. Takže to Slovo je živé i pro nás. Na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem. Tedy není jako dříve potřeba neustálé rituální oběti, ale řekněme oběti srdce. A jistě souvisí i s naší současnou bohoslužbou. Nejen s bohoslužbou svátosti Večeře Páně, ale s obětí srdce třeba v kajícné modlitbě. K té nás nevedou pouze Pavel a Timoteus, ale kdokoli, s kým se modlíme nebo kdo nás přivede k zamyšlení. K myšlence na smíření. A takovéto zamyšlení zřejmě přimělo i apoštola Pavla napsat Druhý list do Korintu, z něhož máme dnešní čtení. Píše tento list, protože nestíhal se do Korintu vydat. A při této příležitosti dává apoštolské kázání a svědectví o smíření. Když i v předchozí 4. kapitole hovoří o tom, že nezvěstují sami sebe, nýbrž Pána Ježíše Krista jako Pána. A to je, řekněme, pramen práva, základ milosrdenství a základ odpuštění. Na místě Kristově vás prosíme… kdo koho prosí? Takto bychom totiž měli prosit i my jeden druhého. To nám vlastně říká pokračování toho dnešního Slova: 18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Tedy to Slovo o smíření je vlastně božské právo, základ oné božské Moudrosti, o níž vypovídá třeba kniha Přísloví. – Proč základ? Protože bez Božího přijetí a Božího odpuštění bychom byli hned odsouzeni Zákonem a už bychom se nedostali ani do kostela, nenaladili rozhlasové bohoslužby či nemohli už číst rozmnožované kázání. A co znamená sloužit tomu smíření? Jan Kalvín k tomuto verši říká: Ti, kdož byli cizinci, mohou být přijati za syny (a dcery). A i když už Pán Ježíš přišel jako vykupitel, pak také máme v Něm prostředníka Božího. To smíření se může a má dít a postupně se také děje: mezi Čechy a Němci, Srby a Chorvaty, mezi národnostmi v Kosovu… a tak bychom mohli pokračovat. Dnešní Slovo nechce tuto situaci a celý svět malovat narůžovo.
Ale je psáno: 19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. A tak když tady to smíření my máme zvěstováno, máme je také my uskutečňovat. Zvěstovat smíření, navzájem prosit o odpuštění a navzájem si odpouštět. A z toho není nikdo vyňat, i farář má neustále přemýšlet nad/před Božím Zákonem. A tak pokud jsme postaveni před otázku, kdo koho prosí, pak odpověď zní: Jeden druhého. Bližní bližního. Člověk člověka. 19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Tedy Kristus neusmířil jenom církev. Nezvěstuje smíření třeba jenom Židům. Ale v Kristu Bůh smířil se sebou (celý) svět. A když se do tohoto světa nyní podíváme třeba prostřednictvím zpráv, zjistíme, že je to stále aktuální. Týká se to také té Moudrosti, která se objevuje v Příslovích. „Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“ Pán Bůh je s námi, ale tady se dokonce říká „sám Hospodin půjde před tebou“. On tu cestu projde, vlastně už prošel, před tebou. V Pánu Ježíši Kristu jako oběť. Pán Bůh nám podává ruku ke smíření. A na základě toho smíme poznat tu cestu ke smíření. Nakonec bych si dovolil připojit svědectví z několika návštěv: Někdy se v celé rodině jako by nese předávaná křivda, pamatujeme si, kdo nám nebo našim blízkým a předkům řekl či udělal něco zlého a třeba i kde bydlel někdo z druhé party, člen strany či jiného Bratrstva kočičí pracky, a nemůžeme se toho zbavit. Ale Pán Bůh, který jde před námi, jde také k nám v Pánu Ježíši Kristu, aby se s námi smířil. A tu je výzva pro naše srdce: Na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem! – Co je jednodušší, s Bohem nebo s lidmi? Sestry a bratři, já věřím, že když se smíříme s Bohem, otevře se nám cesta k lidem. Skrze Boží pokoj. Pán Bůh zná naše srdce a vede nás, jde před námi a jde také s námi. Nikdy se tě nezřeknu, říká ten, který se Mojžíšovi ukázal jako Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (Exodus 34:6). Nikdy se tě nezřeknu, říká ten, který je nám v novém stvoření dosvědčen apoštolským svědectvím: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili Jeho vůli; On v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen (Židům 13:20-21).
Lukáš Král farář sboru Českobratrské církve evangelické v Merklíně u Přeštic jazyková korektura: Dagmar Kolingerová
Nevydávejte děti světu Matouš 18:1-5 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“ Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě. Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.“ Matouš 18:13-14 Tehdy k Němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ Matouš 7:9-11 Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo Ho prosí? Tolik několik veršů na úvod. Všem nám v Kristu je jasné, že naše syny a dcery, nemáme vystavovat zbytečně nevhodným věcem ze světa. Avšak tady nejde o naše děti, ale o děti lidí ve světě. Lidé ve světě mohou mnohdy říci, že neznají souvislosti s věcmi, které mohou sebrat jejich děti a navždy je odlákat od života. Mohou říci, že jim nikdo neřekl Evangelium a nevysvětlil co je zlo a kde nebo v čem se může skrývat. Nevinné činnosti, nevinné zábavy, tvářící se mnohdy laskavě a láskyplně ukrývají pomalé zlo, devastující ducha dítěte.
O čem to vlastně mluvím? Máme čas letních prázdnin, ale lze to pozorovat po celý rok. Na letním táboře s celotáborovou hrou Harry Potter se děti učí věštit, létat na koštěti, zaklínat, vyvolávat cosi a to vše podané ve zcela nevinném příběhu. Zdánlivě nevinný příběh. Další novou věcí, která pomalu ubližuje dětem ve světě, je lov virtuálních příšerek. Z historie víme, že pokud chce lidská společnost dosáhnout cíle, musí začít u dětí. Dítě je tvárné a snadno přijme něco, co považuje za normální hru. Přeprogramování zcela nadchlo svět. Svět vždy uvedl na trh mezi děti a mládež něco, co je odvedlo od Evangelia. Květinové děti, Punk, Rock, Heavy metal, Harry Potter, Pokémoni, různé filmové horory a jistě bychom přišli i na další věci. Nebudou-li rodiče ohýbat proutek dokud je mladý, tak jejich dítě nepůjde ve stopách Kristových, ale proti Němu. Mladý stromek se roubuje, šlechtí s láskou, ne násilím a donucením. Přísloví 22:15 Nerozumnost vězí v srdci dítěte, trestající metla ji však vyžene. Přísloví 29:15 Moudrosti dodává metla a domluva, rozpustilé dítě je pro matku ostuda. Je prokázáno, že kdo jde s Bohem, má Boží zaopatření. Má i možnost vidět rozdíly mezi světem a Božím královstvím. Jsou rodiny, kterým jste mnohdy různým způsobem svědčili a ukazovali jak Bůh, Ježíš Kristus a Duch Svatý jedná ve vašem životě. Vaši přátelé to vidí a přesto odmítnou Vámi nabízenou cestu. Rozhodli se jít po svojí světské cestě. Sebe i své děti vydávají tomu zlému. Je to jednoduché, levné a pohodlné. Na jak dlouho? Být v Kristu i s dětmi, to nás něco stojí. Není to však taková cena, jakou za nás zaplatil Ježíš Kristus. Je to jedna jediná cena, pevně daná, nikdy se nemění a záleží na nás, zda jí pro svoje děti zaplatíme. Je to vydání se Hospodinu, vyznání jména Ježíše Krista našimi ústy a Jeho přijetí do našich srdcí. Ne každý je v dnešním světě tuto cenu ochoten zaplatit. A pokud se tak rozhodne, tak je občas skoro pozdě. Otázka na závěr: „Vidí naše děti rozdíl mezi Božím královstvím a světem?“ Pokud ne, pomozte jim ten rozdíl vidět. Vítězslav Čermák - Atana
Štědrý Bůh
Věřím, že je velice důležité, abychom nikdy nezapomínali na to, že náš Bůh je štědrý. Není to „držgrešle“, „skrblík“ ani „chamtivec“. Náš Bůh je pravým opakem. Když mluvím s lidmi a slyším je říkat, že jakmile se stanou věřícími, nebudou moci tohle a tamto a přijdou o další věci, tak vlastně popisují Boha jako toho, kdo je chce obrat o všechno a nenabízí jim nic. Jsem přesvědčen, že je to ďáblova taktika jak lidi od Boha odradit. Vlastně je to tak, že lidem převrátil realitu.
Vždyť sám Ježíš říká: „Ďábel přichází, aby kradl, zabíjel a ničil. A já jsem přišel, abyste měli život a to život v HOJNOSTI.“ Jan 10:10 Nejmilejší modlím se, aby ses dobře měl, byl zdráv tak jako se má dobře tvá duše. 3. Jan 2 Tuto techniku ďábel použil již v zahradě Eden, když se nejprve Evy zeptal, zda nesmí jíst z žádného stromu, a pak ji přesvědčil, že jim Bůh něco nechce dát. Je nebezpečné si myslet, že mi něco, cokoli dobrého, Bůh nechce dát, nebo že mi dokonce chce něco dobrého vzít. Miluji příběh, kde je vidět Ježíšovo srdce. Jan 6:1-13 Ježíš potom odešel za Galilejské jezero a šel za Ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. Blížily se židovské svátky Velikonoc. Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za Ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.) Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, aby se na každého dostalo aspoň trochu!“ Jeden z Jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, Mu řekl: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik kdo jen chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli. Velice mě těší, že jim Ježíš nedal jen tak, aby se najedli, jen malinko, protože On by víc nezvládl. Naopak. KAŽDÝ si mohl vzít, nejen kolik potřeboval, ale kolik CHTĚL. Ježíš tu vystupuje jako ten, který nelimituje. Jsou to lidé, kteří nastavují kolik z Jeho dobroty, z Jeho zázraku budou čerpat. On říká: „Vezmi si, kolik ty chceš!“ pastor Vítězslav Kukla
Na prvním místě
pastor Iveta Kuklová
Matouš 6:33 Ale hledejte vy nejprve království Božího a spravedlnosti Jeho, a toto vše bude vám přidáno. Přemýšleli jste někdy o tom, proč je tak důležité hned po ránu po probuzení hledat Pána? Lépe je říct zaměřit se na Pána, než jej hledat. My už jsme Ho nalezli a není nikdy daleko – je přímo v nás. Občas se nám může stát, že se ráno vzbudíme a první, kdo k nám začne mluvit, je nepřítel. Je na nás, jestli se rozhodneme jej ignorovat a zaměříme se na Ježíše, anebo začneme naslouchat nepříteli, jeho myšlenky přemýšlet a dokonce je i mluvit. Pokud se ale rozhodneme, že hned první věc po probuzení bude, že se naladíme na správnou frekvenci rádia, tedy na Boží frekvenci, máme vyhráno. Jsou různé způsoby, jak se po ránu naladit na Ježíše. Někdo si rád hned po ránu čte Bibli, jiný zase vyznává svoje oblíbené vyznání víry, někdo chválí Pána a raduje se v Duchu Svatém. Je jedno, jaký způsob si vybereme. Důležité je, že jsme hned po ránu těmi aktivními my. Bůh se k nám přidá a nepřítel nemá šanci nám ten den zkazit. I když ďábel možná vymyslel plán, jak nám znepříjemnit den, my mu jeho plány zmaříme. Kvůli tomu byl přece zjeven Boží Syn - aby mařil skutky ďábla (1. Jan 3:8). Bůh nám otvírá nebeské průduchy (Malachiáš 3:10). Z Jeho strany je nebe otevřené a je na nás, abychom ten poklop každé ráno otevřeli a přijímali všechny ty dary, kterými nás Bůh obsýpá každý den (Žalm 68:20). Rozhodněte se, že hned po ránu se zaměříte na Ježíše a Bůh vám přidá úspěšný a vítězný den.
Tajenka pro děti z nedělky
1. K přijetí zázraků Bůh potřebuje… 2. Jan Křtitel pokřtil Ježíše v řece… 3. Zdi padly u města … 4. Miminko, které plavalo po Nilu v koši, bylo… 5. Ve vězení s Pavlem chválil Boha… 6. Do města Ninive byl poslán prorok… 7. Bůh dává sny, kterým se říká… 8. Po Saulovi se králem Izraele stal… 9. Manželka Izáka se jmenovala… 10. Píseň oslavující Boha je… 11. Knihu Přísloví sepsal král… 12. Nejmladší syn Jákoba se jmenoval… 13. Sestra Lazara, která pořád něco dělala, byla…. 14. První žena se jmenovala… 15. První zázrak, který Ježíš učinil, byla voda přeměna na… 16. Žena, která předstoupila před krále, aby zachránila Izraelce, byla… 17. Církvi pro děti se říká… 18. Ježíš vyrůstal a pracoval ve městě… 19. V Boží zbroji proti ohnivým šípům používám (Efez. 6 kapitola)…. 20. Sestra Mojžíše a Arona se jmenovala…
