Slovo víry 03/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Moc
-minutové
modlitby
Věřím, že každý člověk touží po hezkých vztazích, obzvláště v manželství. Pro vytvoření a udržení dobrého vztahu v manželství je důležité, abychom si různými způsoby vyjadřovali zájem, lásku, náklonnost. Ráno je možné nechat vzkaz na ledničce, během dne zavolat, poslat SMS, atd. S Bohem to je podobné. Čím více toužíme prožívat Jeho dobrotu, tím více je zapotřebí do tohoto vztahu investovat. V dnešní uspěchané době se to občas zdá být nemožné. Věřím ale, že to nemožné není. Pouze je zapotřebí najít způsob, jak zůstávat v kontaktu. Když se u snídaně krátce pomodlíme, nasměrujeme tím celý zbytek dne. Krátká jednominutová modlitba má v sobě potenciál změnit celý den. Když se v autě při cestě do práce pomodlíme, uvědomíme si Boží ochranu nad našimi životy. Když před jídlem vzdáme díky a požehnáme ho, upevníme se v Božím zaopatření nás a našich rodin. Když před jednáním požádáme o vedení, moudrost a přízeň, pozvali jsme Boha tam, kde Ho potřebujeme. Když ve frontě u pokladny v obchodě jen tak tiše Boha chválíme, můžeme prožívat Jeho přítomnost a vyhnout se stresu. Když během dne trávíme jednominutové modlitby s naším úžasným Bohem, celý den se díky tomu neustále napojujeme na zdroj života, Božího života, na Jeho lásku, milost, pomoc, na pomazání. I v rušném dni plném jednání, nákupů a cestování si můžeme neustále připomínat, jak úžasný je náš Bůh a naše životy se tím změní. To je moc jednominutové modlitby.
pastor Vítězslav Kukla
Spokojená žena Je vůbec možné být spokojenou ženou? Věřím, že Bůh nestvořil utrápené a ustarané ženy. Jeho plány pro nás jsou jistě mnohem lepší, než si dovedeme představit. Je možné být spokojená, když ještě nejsem taková, jaká bych chtěla být, nevážím tolik, kolik bych chtěla vážit, nejsem dokonalá matka, manželka, nemám perfektně uklizenou domácnost, … ? Jak ale docílit toho, abychom byly sami se sebou spokojené? Mám zde několik praktických rad. Budeme-li se těmito radami řídit, věřím, že budeme spokojenými ženami. Tak, jak to pro nás Bůh naplánoval. 1. Dívej se na sebe tak, jak tě vidí Ježíš Základem všeho je, být si vědoma více toho kdo jsem, než toho co dělám. Jsem duch, a tak mě vidí i Ježíš. Dívám se na sebe Jeho očima – On mě vidí očištěnou Jeho krví, tudíž spravedlivou, chtěnou a milovanou. 2. Nesnaž se být dokonalou Velmi osvobozujícím bylo pro mě zjištění, že Ten, kdo je v mém životě dokonalý, nejsem já, ale Ježíš.
Galatským 2:20 S Kristem ukřižován jsem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. 3. Neporovnávej se s druhými ženami Dalším úžasným zjištěním bylo, že nás Bůh všechny stvořil jako originály. Na světě neexistuje žena, která by byla stejná jako ty. Bůh tě stvořil takovou, jaká jsi s určitým záměrem. Najdi svoje přednosti a užívej si toho, že jsi jiná než ostatní ženy. 4. Buď vděčná za každý pokrok Moc se mi líbí výrok Joyce Meyer: „Ještě nejsem tam, kde bych chtěla být, ale díky Bohu za to, že už nejsem tam, kde jsem byla dřív.“ Jsem extrémně vděčná Bohu za to, že se mi dal poznat, a že mě každý den krůček po krůčku proměňuje. Tak jak se den co den dívám na Ježíše, do Jeho Slova, tak jsem jeho Duchem proměňována k Jeho obrazu a jdu od slávy ke slávě. 2. Korintským 3:18 My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. 5. Pochval se a povzbuď se ve svém Bohu Možná očekáváš povzbuzení od svého manžela nebo od druhých lidí. Ale Boží Slovo říká, že člověk, který spoléhá na člověka, je prokletý (Jeremiáš 17:5). Začni raději povzbuzovat druhé i samu sebe. Když uvidíš pokrok nebo když se ti něco podaří, pochval se. Povzbuď se ve svém Bohu. Stejně jako Abraham, který se posilnil vírou a vzdal chválu Bohu (Římanům 4:20). 6. Dělej něco, co tě baví, aby sis užívala života Jan 10:10 Já jsem přišel, aby měli život a užívali si života. Za to Ježíš zaplatil svým životem. On trpěl, abychom si my užívaly života. Vírou se vchází do odpočinutí. Jedině žena, která spoléhá na Boha a důvěřuje Mu v každé oblasti svého života, může být spokojená. 1. Petr 5:7 Všechnu svou starost uvrhněte na Něho, neboť Mu na vás záleží. Bohu na tobě záleží. Jsi pro Něj důležitá. On chce, abys byla spokojená. Tak to žij. pastor Iveta Kuklová
KUMRÁNSKÉ SPOLEČENSTVÍ A JEJICH ODKAZ DNEŠKU PODROBNĚJI O ESEJCÍCH
Vykopávky sídliště Esenů/Esejců
Jeskyně svitků (z druhé strany) Mrtvé moře
A. ŘÁD JEDNOTY Úvodem se zabývá účelem společenství: hledat Boha, činit podle Mojžíše a proroků a přivádět lidi k Nové smlouvě, která je smlouvou milosti. Úkolem členů je milovat všechny, tedy i syny tmy (v komunitě jsou synové světla). Je to jakási směrnice pro život těch, kdo se zřekli rodiny a žili v Jednotě.
B. DAMAŠSKÝ SPIS Mluví o Nové smlouvě a o životě těch, kdo do ní vstoupili. Používá i termín „obec izraelská“ – tím jsou myšleny komunity, kde byly celé rodiny i s dětmi. Členové nebyli tak izolováni od okolního světa jako mužští účastníci, kteří žili v samotě a ústraní (kromě bohoslužeb). C. VÁLEČNÝ ŘÁD Je eschatologický spis (eschatologie je nauka o posledních věcech člověka, ale i tohoto věku). Prorokuje, že po období zla a úzkosti přijde 35 let válečného stavu. Po 6 let se budou „synové světla“ na válku připravovat a dalších 29 let povedou válku a podrobí si celý svět. Jde tedy o „svatou válku“, jaké vedl Izrael ve SZ proti svým nepřátelům. Podobně smýšlely i jiné radikální skupiny v Izraeli kolem přelomu letopočtu – zelóti a sikariové. Zřejmě se zde odráží hluboká nenávist proti Římu, který národy ujařmoval nebývalým způsobem. Jde o velmi zvláštní kombinaci eschatologické naděje (poměrně vzdálené křesťanské naději) a detailních předpisů organizace vojska, výstroji, taktice atd. Realistické se natolik mísí s mystickým, že je tento text pro naše dnešní pochopení téměř neuchopitelný. Spis začíná chvalozpěvem za záchranu „obce chudých“ (tak esejci také nazývají své komunity – zajímavé je, že tento výraz později nalezneme v křesťanském asketickém hnutí) a pokračuje popisem hrůz, do kterých upadnou zavržení (ohnivá láva, zemětřesení, otevřené zemské propasti atd.). Popis hrůz je obdobný biblickému vyjadřování. Protože přežijí pouze „synové světla“, budou pak oni ti jediní, kteří opět zalidní svět. Budou žít po tisíc generací v Izraeli a zaberou všechen lidský majetek. Esejci také očekávají velmi silně příchod Mesiáše. Je spojen (jak to chápou také křesťané) s postavou Malchísedecha, krále Sálemu. Mesiáš je „Pomazaný Duchem“, je nadpřirozenou bytostí a má přinést pomoc trpícím věrným. Uvede také konečnou vládu Boží na zemi. …pokračování příště…
pastor Dan Vít Kolinger
Současný svět je plný zákonů. Svět má zákon na všechno. Na jídlo, na práci, na odpočinek, na rodinu i na to, čemu člověk může věřit a čemu ne. Zákon utváří ducha člověka, kroutí jej tak, jak se světu zamlouvá, jak mu to vyhovuje. Jsou však lidé, kteří zákonům nepodléhají. Nežijí pod zákonem, ale žijí v Božím Duchu. Chodí, konají a mluví v Duchu. V Duchu svobody, v Duchu života, v Duchu spravedlnosti a v Duchu víry v Ježíše Krista. Zákon na ně nemůže. Tuto svou nemohoucnost jim však dává zřetelně najevo. Snaží se vší zákonickou silou zpřetrhat Boží plány pro ty, kteří pod ním nežijí. Avšak Boží láska v Kristu Ježíši je silnější, mocnější, moudřejší než jakýkoliv zákon.
První lidé žili v Boží zahradě, Adam a Eva, neměli zákon, měli přikázání. Genesis 2:16-17 Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ Tím, že satan svou podlostí využil hada ke svedení Adama a Evy, dostal lid zákon. Nejenže musel v potu tváře obdělávat zemi a veškerý výdobytek si bránit, ale také začal sám vytvářet zákony, a tak se zákon ujal vlády nad lidem. Když Hospodin oslovil Noeho, nedal mu zákon, ale příkaz.
Genesis 6:13-14 Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou.“ Zákon, totiž zlo, uvrhl lid do zatracení a do zkázy. Lid, který vzešel ze synů Noeho, pak zabíral postupně celou zem. Z lidu vzešel i Abraham, se kterým Hospodin ale uzavřel Smlouvu. Lid, jenž se narodil pod touto Hospodinovou Smlouvou, uváděl a využíval ve svém životě Smlouvu, ne zákon. Lid žil ve světě, který byl plný zákona, ale Smlouva byla víc než zákon. Hospodin nedal lidu zákon. Z lidu vzešel i Mojžíš, Hospodin mu však nedal zákon, jen mu řekl: „Jdi a vyveď můj lid z Egypta.“ Mojžíš šel a činil tak, jak k němu Hospodin promluvil. V poušti dostal lid od Hospodina Desatero přikázání, ne zákon (Genesis 20). Lid však začal přikázání říkat zákon. Zákonů přibývalo a jak se měnila doba, měnil se i zákon, byl tvrdší, míň spravedlivý. Lid na Hospodina zapomínal a v příchod mesiáše již ani nedoufal. Hospodin však čekal na ten správný čas.
Ježíš Kristus nepřišel na tento svět, aby desatero přikázání, kterému lid říkal zákon, zničil, ale aby jej v nás naplnil. Mnoho lidí tomu neporozumělo, mnoho lidí se dodnes drží tradičního zákonického učení, mnoho lidí nepřijalo ani Ježíše Krista a stále jsou pod zákonem. Světlo světa pro ně nesvítí, mají tmu a radši žijí v temné sluji pod zákonem. Ježíš řekl: Jan 8:12 Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“
Jan 9:4-5 Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Ježíš Kristus je naše světlo nad zákonem, nad světem, nad satanem, nad nemocí, nad vším zákonictvím. Kdo chce žít pod zákonem, může, ale musí jej do poslední litery a za všech okolností naplnit. Zákon to vyžaduje, zákon neodpouští, zákon nepromíjí. Vidíme, že mnoho lidí tak činí, snaží se naplnit zákon života a přitom nežijí. Ti z nás, co žijí ve světle, život svého Ducha naplňují skrze Ježíše Krista a mají vše, oč požádají. Zákon není špatný, peníze nejsou špatné, záleží však vždy na tom, jak s tím člověk ze světa naloží. Zákon je ve velké míře proti člověku zneužíván. Člověk si toho je vědom. Avšak stvořit zákon je velmi jednoduché. Napravit, nebo zrušit zákon je již o mnoho složitější.
Vítězslav Čermák - Atana
Uctívej svého Boha
Co se děje, když uctíváme svého Boha? 1. Vidíme Ho takového, jaký je – VELKÝ a MOCNÝ!!! Takovému Bohu nemáme problém důvěřovat. Proto se nebojíme. Víme, že i když přijde cokoliv, On nás ochrání a provede nás vším. 2. Uctívání nás proměňuje. V Jeho přítomnosti, nemůžeme zůstat stejní. 2. Korintským 3:18 A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměněni v týž obraz, od slávy ke slávě, Pánovým Duchem. Když uctíváme, díváme se na Něj a jsme proměňováni Pánovým Duchem od slávy ke slávě.
3. Ďábel nenávidí uctívání – on totiž ví, jak ohromnou moc uctívání má. Lukáš 7:37-50 Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. A s pláčem se postavila zezadu k Jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem. Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci." On říká: „Učiteli, řekni.“ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát. Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“ Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ A spolustolovníci si začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ Řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“ Jak vidíme v příběhu o ženě, která pomazala Ježíšovy nohy parfémem, Boha nemusíme uctívat pouze s hudebním nástrojem v ruce. Uctívání je postoj našeho srdce. Je projevem naší lásky, vděčnosti a oddanosti našemu Pánu. Víme, že nám bylo hodně odpuštěno, že máme být za co vděční. Nově a čerstvě se Mu vydáváme. Je to jako bychom říkali: „Pane, cele se ti odevzdávám.“ Při uctívání jsme si nejprve vědomi: „Já a On.“ A později už vnímáme pouze Boha samotného. Nech Ducha Svatého, aby ti zjevil, jak ohromnou moc má uctívání v Duchu a v pravdě. Uctívání je úžasné, protože nás dovede k milované osobě. Je to místo, kde se můžeme setkat se svým Bohem tváří v tvář.
pastor Iveta Kuklová
Milost
Co je Boží milost? Jednou z definic je, že je to Boží nezasloužená přízeň – dar, udělený z Boží lásky k lidem. Aby byla nezasloužená, není možné si ji zasloužit ničím a nikdy. Aby byla darovaná, musel někdo za tento dar zaplatit (dárce) a obdarovaný ji musel přijmout. Vidíme zde dvě strany. Jedna je aktivní a druhá pasivní. Dárce platí, přináší a obdarovává. Příjemce s vděčností přijímá a stává se obdarovaným. To je dokonalá Boží vůle. Co však následuje dál? Co dělá obdarovaný s tím, co dostal? Sedí, kouká a všem okolo říká jak je Jeho Pán dobrý, že nemusel nic dělat a přesto dostal tak veliký dar? Tam je dobré začít. Ale ještě lepší je ten dar, který jsem dostal, používat. Je to, jako bych dostal nové auto a lidé kolem by viděli, že mám nové auto. Pochlubil bych se svým přátelům, ale nechal bych ho stát před domem. Dál bych chodil pěšky. To by bylo směšné.
Všichni víme, že dárce mi to auto dal, abych s ním jezdil, abych ho používal. To auto má něco dělat, nejen mi přinést radost a nadšení, má také změnit můj život. Má mě uschopnit dělat to, co jsem bez něj dělat nemohl. Být efektivní, být požehnáním pro druhé kolem sebe. Najednou získává ten dar mnohem větší význam, než se na začátku zdálo. Má mnohem větší hodnotu, a to nejen pro mě, ale i pro druhé. Věřím, že Boží milost má mnohem větší význam, když je používána tak, jak byla zamýšlena. Nedávno jsem v neděli kázal a řekl jsem tam tuto větu: „Boží milost není peřina k věčnému spánku, je to spíše raketové palivo k věčnému životu.“ Bůh nezamýšlel, že nás obdaruje svou přízní, mocí, požehnáním, pokojem, radostí, zdravím a vším požehnáním, aby nás ukolébal a my mohli jen sedět a kochat se tím, co nám daroval. Jsem přesvědčený, že právě zjevení o Boží milosti, o daru tak mocném a slavném jakým jsme byli obdarováni, nás doslova vystřelí k službě Bohu. Vždyť nyní, když jsme obohaceni Jeho milostí a Jeho zmocněním, můžeme konečně být požehnáním bez toho, abychom to vše táhli ze své síly. Když uchopíme toto zjevení Boží milosti, jsme poháněni raketovým palivem, které nás posiluje, doplňuje a obnovuje den za dnem. Boží milost není peřinou, pod kterou můžeme spát a dřímat, ale raketovým palivem, které nás nese do výšin požehnání. Z této pozice můžeme vidět, jak Bůh jedná skrze naše životy v mnohem větším měřítku, než jsme zatím doufali a viděli. 1. Korintským 15:10 Boží milostí jsem ale to, co jsem, a Jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.
pastor Vítězslav Kukla
