Slovo víry 01/2016
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s. Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
S chválou to nemůžeš přehnat!
pastor Vítězslav Kukla
Bůh je chvályhodný! Žalm 106:2 Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo Jeho chválu plně vypoví? Věřím, že i kdybychom celý náš život neustále mluvili o Boží dobrotě, o Jeho milosrdenství a říkali bychom to každému, koho potkáme, nikdy to nemůžeme přehnat. Proč? Protože i kdybychom se snažili sebe více, nikdy nemůžeme dostatečně vyjádřit Boží dobrotu, Jeho milosrdenství a Jeho lásku. Dokážeme pochválit lidi kolem sebe za to, jací jsou a co pro nás dělají. To je dobře. Avšak v porovnání s tím, co pro nás udělal Ježíš, se všechny lidské skutky a lidská láska zdají jako nic. Jeho láska nikdy neselhává, Jeho láska nikdy neskončí - nikdy. Miluje nás takové, jací jsme. Zná každou naši myšlenku. Přesto nás neodsuzuje. Vždy přichází s pomocí a porozuměním a nikdy, nikdy o nás nemyslí nic špatného. Proto Jemu patří všechna chvála a my to nikdy, nikdy nemůžeme s Jeho chválou přehnat. On je chvályhodný!
Učme se od Ježíše
pastor Iveta Kuklová Také toužíte po tom být jako On – jako Ježíš? Mít takovou moudrost, jakou měl On? Mít vždy pohotovou odpověď? Ano, Boží Slovo říká: Jaký je On, takoví jsme i my na tomto světě (1. Jan 4:17). Ano, v duchu jsme jako On, potřebujeme však, aby se to projevovalo i navenek. Jak na to? Ježíš nás nabádá: „Učte se ode mne.“ Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Marek 11:28-33 Řekli mu: „Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?“ Ježíš jim však odpověděl: „Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a potom vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“ Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: „Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: `Proč jste mu tedy neuvěřili?´ Když ale řekneme, že z lidí...“ (báli se totiž lidu, protože všichni měli zato, že Jan byl opravdový prorok). Odpověděli tedy Ježíši a řekli: „Nevíme.“ Ježíš jim odpověděl: „Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.“ Nepřipadá vám, že kdykoliv Ježíš odpovídal, vypadalo to jakoby odpovídal na něco úplně jiného? Tomu říkám Boží moudrost. My jsme zvyklí odpovídat přímo, ale Ježíš to dělal úplně jinak. Máme se co učit. Jeho odpovědi vyplývali z Jeho úžasného vztahu se svým Otcem. Z toho vyplývá, že jestliže chceme mít vždy pohotovou odpověď, buďme neustále napojeni skrze Ducha Svatého na svého nebeského Otce. Pak budeme odpovídat tak, jako odpovídal Ježíš.
Pozitivní mysl 1. Korintským 2:16 …A my máme mysl Kristovu
Různé teorie, filosofie, učení a politické struktury nabádají lidi k pozitivnímu myšlení a k pozitivnímu pohledu na život a na svět. Je to však reálné? Já osobně se domnívám, že pozitivně myslet lze jen s Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus přišel, aby způsobil radost plačícím, dal lidem okrasu místo popela, olej veselí místo smutku a oděv chvály místo sevřeného ducha (Izaiáš 60:3). Ježíš Kristus byl nejveselejší člověk ze všech lidí (Židům 1:9) a Božím plánem pro naše životy je dorůstat do Ježíšova obrazu. Římanům 8:37 Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval. S Bohem žijeme nádherný život. To však neznamená, že nebudeme procházet malé či velké životní bitvy. Ježíš zvítězil. V Něm máme vítězství. Avšak poražený nepřítel se snaží obrátit tuto pravdu v lež. Denně se pokouší oddělit nás od Boží dobroty a Boží přítomnosti.
Ty největší a nejzásadnější bitvy probíhají často pouze v naší mysli. V knize Efezským, v kapitole číslo 6 je popsána Boží zbroj, která nám pomáhá proti nepříteli obstát. Součástí této zbroje je i přilba spasení. Vojáci, kteří nosí přilbu, ji mají pro ochranu hlavy. Hlava a srdce jsou nejvíce zranitelná místa člověka. Proto ani v těch největších vedrech si vojáci nesmí přilbu sundat. Existuje mnoho svědectví o tom, jak přilba zachránila vojákům život. Naší přilbou je naděje spasení (1. Tesalonickým 5:8). Tím, že obnovujeme naši mysl Božím Slovem a zůstáváme v Boží přítomnosti, získáváme sílu chránit naše myšlenky před smutkem, depresemi, beznadějí, apatií, závistí, hořkostí… Víra je v našem srdci a naděje je v naší hlavě. Je známý výrok: Špatné myšlenky přijdou, ale je na nás, zda jim dovolíme, aby se v naší mysli usadily. 2. Timoteovi 1:7 Bůh nám nedal přece ducha bázlivosti, ale ducha moci, lásky a jasné mysli. Jen veselá a pozitivní mysl není jediným Božím plánem pro naše myšlení. Naše mysl má být plná Boží moudrosti a rozumnosti, plná Boží rady pro správná rozhodnutí (Izaiáš 11:2). Ten znamenitý Duch, který byl na Danielovi, na Josefovi, na Davidovi a především na Ježíšovi, je připraven pro každé Boží dítě. Není to však nikdy pro slávu člověka, ale pro slávu Boha Otce. Je to úchvatné zaslíbení. Je však potřeba věrnost, píle, vytrvalost v Bohu a v Božích věcech. O vánocích jsem se jednou brzy ráno probudila a slyšela jsem ve svém duchu jedno slovo: pohodlnost. Pohodlnost je nepřítelem Boží poslušnosti a může každého z nás okrást o Boží požehnání. Často bývá pohodlnost obhajována výmluvou: to asi nebude Boží vůle a já to radši dělat nebudu nebo už je pozdě nebo není ještě čas něco v životě měnit, musíme počkat na Boha, až něco udělá… Nenechme svůj život ovládnout pohodlností. Milý čtenáři, v roce 2016 ti přeji jasnou a pozitivní mysl, plnou Božího slova a Božích plánů.
Veronika Kulířová
Znovu se narodit
1. Jan 4:1-3 Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. Žádný duch, který Ježíše nevyznává, ovšem není z Boha, ale je to ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že má přijít. Už teď je na světě! Ano, na tomto světě je mnoho nepravého učení. Některá z nich se tváří mírumilovně, ale nepřinášejí život. Jiná učení hlásají pravdu a snaží se prosadit silou. I ta jsou mrtvá. Člověk si vytvořil mnoho náhražek, aby mohl sám sebe oklamávat a připravovat si tak cestu do zatracení. Co je z Boha má život, co není z Boha je již zatraceno. Sem patří nejen Islám, ale i Budhismus, Hinduismus a další východní učení končící na ismus. Také Jóga, Reiki, akupunktura, Hare krišna, Svědci Jehovovi, Mormoni, transcendentální meditace, Nebeská brána, různé čarodějnictví, věštění a všechno další kde člověk uzavírá vědomě – nevědomě smlouvu se smrtí. Na každém z nás záleží, co si pustíme do své mysli. Je-li to dobré, přináší to život a prosperitu, není-li to dobré, přináší to skryté, záludné potíže – neúspěch, frustraci, deprese, nedostatek financí, neustálé zdravotní obtíže, problémy v práci, rodinné potíže, nedostatek lásky … Další stačí doplnit. Někdo může namítnout: „A co když nejsem v žádné církvi, nepraktikuji žádné náboženství, žádnou Jógu, nevěštím, prostě nic. Žiju jen pro sebe a pro svou rodinu. Potíže se vždy sami snažíme překonat.“ Je pravda, že velmi mnoho lidí se snaží žít sami za sebe a vše mít pevně v rukou. Žijí v těle a jejich duše si často nedokáže poradit. Co s tím? Znovu se narodit. 1. Jan 5:4-6 Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus - nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. Duch je ten, který to dosvědčuje, protože Duch je pravda.
Vítězslav Čermák - Atana
KUMRÁNSKÉ SPOLEČENSTVÍ A JEJICH ODKAZ DNEŠKU JAK TO VŠECHNO ZAČALO
Vykopávky sídliště Esenů/Esejců
Jeskyně svitků (z druhé strany) Mrtvé moře
V době nálezu, tedy roku 1946, patřila tato oblast Palestíně, kterou spravovala Velká Británie. V zimě sehnali beduíni kmene Taamire své stádo ovcí a koz k prameni AjnFašcha, který je pod svahem s jeskyněmi na dohled od Mrtvého moře.
Patnáctiletý Muhammed Chalíl doufal, že v některé z jeskyní najde vysněný poklad a spíše veden hrou než motivem nalézt něco opravdu cenného si na konci roku 1946 prohlížel skuliny ve vápencové skále. Všiml si dvou zvláštních otvorů. Dolní byl příliš malý, ale podařilo se mu protáhnout se do většího horního otvoru. V prostoře za ním nalezl deset válcovitých hliněných nádob. Byly prázdné. Jen v jedné uviděl dva v plátně zabalené předměty a kožený svitek. Po rozbalení plátna držel v rukách další dva kožené svitky. Protože beduíni je nepovažovali za nic cenného, pověsili rukopisy na stanovou tyč ve svém příbytku a na celou věc zapomněli. Až někdy v březnu 1947 se začali dohadovat, co s nálezy udělají. Vzali je ke křesťanským obchodníkům do Betléma. Jeden z obchodníků, syrsko-pravoslavný křesťan ChalílI skander Šahín nabídl beduínům, že jejich nález prodá. Svitky koupil obchodník se starožitnostmi Faidí Salahí a od něho později profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Sukenik. Profesor Sukenik rozpoznal jedinečnost svitků a začal shromažďovat informace o dalších svitcích a o místě nálezu. Prokázal doslova detektivní obratnost. Nesmíme zapomínat, že tato místa byla pod neustálým tlakem konfliktů, bojů a násilí. Cestování bylo poměrně dost nebezpečné. Přesto mohl profesor Sukenik v březnu r.1948 uspořádat tiskovou konferenci o velmi vzácných nálezech. V knize „Synové světla a synové tmy“ od Stanislava Segerta (Vydal: Orbis, 1970, Praha, 11-045-70, 230 stran) se můžeme dočíst: „Konference se konala za velmi pohnutých okolností: budova Jewish Agency byla bombardována z děl, a právě ve chvíli, kdy Sukenik vykládal o rukopisu zabývajícím se válkou, vybuchl nedaleko granát. Avšak novináři prý přes tato vyrušení pozorně naslouchali.“ (str. 12) Později se v několika etapách rozjela systematická archeologická činnost v místě, které je nyní všeobecně nazýváno Kumrán
…pokračování příště…
pastor Dan Vít Kolinger
Desátek
10% V Biblickém slovníku z roku 1956, se píše o desátku a jeho principu i funkci. V krátkém výpisu je Desátek stručně a výstižně popsán. Já se však zaměřím pouze na to, co mi o Desátku pověděly jednotlivé verše vypsané ze tří překladů. K dispozici jsem měl překlady tyto: Bible 21. století, Bible Kralická a Český studijní překlad Bible. Jedno je stoprocentně jasné, alespoň mě, a předpokládám, že i všem, kteří jsou v Kristu. Desátek, jeden díl z deseti, patří Hospodinu. Je to desátý díl z našeho příjmu z každodenního výdobytku. Kdo tak činí s úctou, pokorou, poslušností, láskou a modlitbou, zaopatřen jest dostatečně. Podle Konkordance lze najít celkem 23 odkazů na Desátek. Začalo to Abramem, který desátkem poděkoval Melchisedechovi (Genesis 14:20), Abram se vracel z vítězné bitvy a Melchisedech mu vyšel naproti, pohostil jej a přijal dar v podobě Desátku. Jákob slíbil Hospodinu dávat Desátky ze všeho, co bude mít a co nabyde (Genesis 28:22). Občas musel Hospodin lidu připomenout jak a proč dávat Desátky (Leviticus 27:30-32). Vyučoval je pokoře, poslušnosti. Když lid vyrobil Archu smlouvy, ustanovil Hospodin pravidlo, kdo a jak bude přistupovat k Arše. Nechtěl chaos, nechtěl, aby lidé přinášeli Desátky kdykoliv se jim zlíbí, nebo kdykoliv mají čas. Nechtěl, aby museli podstupovat složitý obřad před přistoupením k Arše. A tak Hospodin ustanovil jen jeden kmen. Kmen Levi. Ti jediní mohli přistupovat k Arše a přinášet od lidu Desátek i jiné obětiny. Hospodin také určil místo kam lid má v určený den hromadně Desátky
nosit. Chtěl, aby se lid v ten den veselil a hodoval. Umožnil část Desátku proměnit na trhu v pochutiny a ty sníst ve společném veselí (Deuteronomium 12:5-7) Hospodin opět vyučuje svůj lid poslušnosti, lásce a důvěře v zaopatření. Dále lid vyučuje o tom jak nakládat s Desátkem (Deuteronomium 14:22-29). Občas lidé začnou přemýšlet o tom, že když odevzdají Desátek, bude jim ta částka chybět. Takové myšlení se dědí z generace na generaci až do současných dní. Lidé radši neodevzdají desátý díl, jen aby jim nepochybilo. To je nedůvěra, neposlušnost, nevíra v Boží zaopatření. Pak nastává pro lid nedostatek obživy, opravdu nemají na základní potřeby. Hospodin musí neustále vyučovat a kárat svůj lid, aby si vzpomněli, co pro ně učinil (Malachiáš 3:8-12). Je to jakoby Hospodin vykřikl: „Vy mě okrádáte!“ V samotném pochopení je – vy okrádáte sami sebe a své rodiny! Ano, kdo odevzdává desátý díl ze své úrody, získává na hojnosti a Božím zaopatření. Má v Hospodina důvěru, skrze Ježíše Krista, je poslušný a jde v Božím plánu pro svůj život. Ve verších v Malachiáši 3:9 se píše: Sneste všechny Desátky do obilnice ať je v mém chrámu co jíst. Hospodin tím chrámem nemá na mysli budovu, dům, ale církev. A my jsme ten chrám. Je to opět vyučování poslušnosti a důvěry v Něj. Vždyť On odvrátí škůdce a žrouta z našich polí, z našeho výdělku. Stačí se jen položit v Jeho slovo. Najdou se i jedinci, kteří dávají Desátek okázale, s nosem navrch hlavy a s vědomím „Lidi koukejte, jak jsem dobrý Křesťan…“ Člověk s takovým postojem nedojde Božího zaopatření. Pokrytecké vyvyšování - sebe sama ovoce nenese. Nebo dávají Desátek jen proto, že se to vyžaduje, nebo jen proto, aby v očích ostatních nebyli pomluveni, a je jim líto, že tak musí činit. To jsou falešné a pokrytecké Desátky (Matouš 23:23). Takoví lidé zapomněli vidět spravedlivě a stali se opět „tělesnými“, jako před znovuzrozením. Závěr: Desátek je Boží příslib zaopatření nejen tady na zemi, ale i na věčnosti.
Vítězslav Čermák - Atana
S L O V A Mají naše slova nějakou moc, či nikoliv? Záleží na tom, co říkáme? Můžeme svými slovy ovlivnit okolnosti? Na toto téma už bylo napsáno mnoho knih, a přesto si myslím, že je to téma, kterým je dobré se neustále zabývat. Věřím tomu, že naše slova ovlivňují to, co budeme žít. To, co dnes říkáme, budeme zítra žít. Bratr Hagin se zmiňuje ve své knize „Biblický kurz víry“ o šesti věcech, které ochromují naši víru. Domnívám se, že hlavním důvodem, proč je naše víra ochromena, je právě v tom, že nemluvíme Boží Slovo. Mnohem více mluvíme to, co cítíme, co vidíme, co zrovna prožíváme. Charles Caps napsal, co mu řekl Ježíš: „Řekl jsem svému lidu, že mohou mít to, co řeknou, a oni na místo toho říkají to, co už mají.“ Marek 11:23 KDOKOLI BY ŘEKL … a nepochyboval by ve svém srdci, ale VĚŘIL BY, ŽE SE DĚJE TO, CO ŘÍKÁ, BUDE MÍT, COKOLI ŘEKL. Bůh stvořil svět slovem. Genesis 1:3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.
Bůh řekl a stalo se to. Marek 11:14 a 20 Ježíš řekl fíkovníku: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli. …A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. Ježíš řekl a stalo se to. My jsme Boží děti, máme Boží přirozenost a máme napodobovat svého Otce. Všímejme si toho, co přes den říkáme. Zaměřme se na svá slova. Ať naše ústa mluví Boží Slovo namísto pocitů. Začněme věřit svým slovům. Ježíš řekl, že budeme mít to, co budeme říkat, pokud tomu budeme věřit. Apoštol Pavel nás v epištole Židům nabádá, abychom se pevně drželi svého vyznání. Židům 4:14 …DRŽME se pevně svého VYZNÁNÍ. Co to znamená? Máme mluvit pořád stejně: ráno, v poledne i večer. Ať se děje, co se děje. I když se okolnosti nezměnily, pořád mě tělo bolí, tak se rozhodnu, že budu mluvit to, co říká Bůh: „Ježíšovými ranami jsem byl uzdraven.“ I kdyby „čert na koze jezdil“, neřeknu nic jiného. Ďábel mě nemůže donutit, abych říkal jeho slova, já jsem se rozhodl, že budu mluvit Boží Slova. Možná může někdo namítnout: „Ale to je těžké mluvit pořád stejně.“ Na to mám také odpověď. Bůh nepočítal s tím, že to budeme dělat sami. Dal nám pomocníka Ducha Svatého a s Ním dokážeme všechno. On je neustále připraven nám pomoci. Jen čeká, až Ho k tomu přizveme.
Jakub 1:22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. Jsem činitel Božího Slova. To znamená: mluvím Boží Slovo a ono se děje to, co mluvím, protože tomu věřím. A Bůh svoje slovo potvrdí. pastor Iveta Kuklová
Žít skrze Ježíše
Na začátku roku si mnozí lidé dávají nejrůznější předsevzetí. Někteří z nich nakonec své plány naplní. Mnozí však skončí zklamáni, že to opět nezvládli. Věřím, že je dobré si uvědomit, kde mě „tlačí bota“ a chtít to změnit. Nemyslím si, že bychom se měli cítit odsouzeni a žít s pocitem nehodnosti. Být ztrápeni tím, že ještě nežijeme všechno, o čem Bible mluví. Zároveň nás však Písmo povzbuzuje, abychom toužili po darech, které pro nás Bůh má. Lidské snahy o naplnění Božích zaslíbení musí skončit neúspěchem již ze své podstaty. Bůh nepřišel s Novou smlouvou založenou na lidských výkonech, ale na oběti Ježíše Krista. Tato smlouva mluví o Boží moci, která v lidských životech působí. Když si uvědomíme tuto prostou a přitom tak hlubokou pravdu, přinese to každému z nás naději, povzbuzení a posílení. Svým pozemským životem nám Ježíš ukázal, jak v této nadpřirozené moci chodit. Tím jak žil tady na zemi nás vyučoval, jak máme prakticky naplňovat Boží Slovo. Na tomto místě v Písmu nám ukazuje, kde je ta správná cesta.
Jan 6:54-58 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Mé tělo je ten pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. JAKO MĚ POSLAL ŽIVÝ OTEC A JÁ ŽIJI SKRZE OTCE, TAK TEN, KDO JÍ MNE, BUDE ŽÍT SKRZE MĚ. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. Když se zaměříme na přijímání Jeho milosti, na Jeho uschopnění, na Jeho obdarování, na Jeho moc, která v nás přebývá, na Jeho pomazání, kterým nás obdaroval, začneme žít skrze Něj. Ježíš sám říkal, že dělá to, co viděl dělat Otce a že říká to, co říká Otec. Nikdy nezmiňoval sílu Své vůle, ale závislost na Otci. Jsem přesvědčený, že když den začneme tím, že si uvědomíme, že pro nás Bůh připravil veliké požehnání a na modlitbě přijmeme k tomuto dni milost, dostaneme vedení a moudrost. Pokud se začneme spoléhat na Boží moc a na to, že tato moc skrze nás bude dnes proudit, začneme žít skrze Ježíše. Věřím, že i krátká modlitba, kdy Bohu řekneme, že Ho potřebujeme a prosíme ho o pomoc, má moc změnit náš život. Když proneseme svými ústy: „Pane, já Ti děkuji za tvou milost, za Tvou dobrotu a přijímám je dnes a prosím o Tvé vedení. Veď mě, vyučuj mě, já Tě potřebuji.“, přinese to do našeho života nebývalé změny, po kterých jsme vždy toužili, ale šli jsme na ně „lidsky“. Modlím se, aby začátek roku 2016 přinesl změny v našem duchovním životě, protože pak přijdou změny i v tom viditelném. Bůh to nevymyslel komplikované, právě naopak. On touží, abychom čerpali z Něj, a tím změní náš život.
pastor Vítězslav Kukla
