2012. Z cyklu děti malují Chlumeček: Adélka Tesařová. Dvouměsíčník farnosti Luže. Pouť bezdomovců. Mládežnický Žďár

Září/říjen

5/2012 Pouť bezdomovců

Mládežnický Žďár

Rytířský tábor

Pouť rodin

Chiara Luce

Z cyklu děti malují Chlumeček: Adélka Tesařová

Dvouměsíčník farnosti Luže

DaR přestěhován

 Básnička

CHLUMEČEK 5/2012

PANE MŮJ Pane můj, dals mi dost šťastnejch chvil, mnohem víc já zažil, než jsem mohl si přát. Pane můj, marně teď vzpomínám, čím si zasloužit mám, že mě, zdá se, máš rád. Ježíši, prosím tě o pomoc tvou, dej mi víru, znáš každej můj hřích. Právě teď vím, jak jsem ničím, ty vším, dej mi víru, čekám dál v rukou tvých. Pane můj, napověz mi, ať vím, jak se odvděčit smím za vše, co jsi mi dal. Pane můj, jiným snad poznat dám, čím jsem prošel já sám, když jsem k tobě se bral. Ježíši, prosím tě o pomoc tvou, dej mi víru, znáš každej můj hřích. Právě teď vím, jak jsem ničím, ty vším, dej mi víru, čekám dál v rukou tvých. (Vít Hrubín, zpívá Michal Tučný)

Chlumeček číslo 5/2012 (Září/říjen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), L. Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.10.2012. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 5/2012

Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova. (Židům 5,6) Milí čtenáři našeho časopisu, začátek měsíce září patří ke krásným obdobím roku. A krásu tohoto času navíc umocní v blízké době radostná událost, dva mladí muži pocházející z naší diecéze nastoupí na vinici Páně jako kněží. A to mě inspiruje k tomu, abych se s vámi zamyslel nad svátostí, kterou přijmou. Každý pokřtěný křesťan má podíl na kněžství Ježíše Krista. Svátost křtu z nás činí královské kněžstvo, máme podíl na Kristově úřadě, na jeho poslání. Pochopitelně mluvit o kněžství je pro mě něco jiného, než mluvit o manželství, protože sám jsem knězem. Co je pro mě podstatné a co si uvědomuji stále více, že čím déle jsem knězem (letos 20 let), tím více vidím úlohu kněze jako prostředníka mezi Bohem a lidmi. Vždy jsem vnímal své kněžství jako velmi osobní dar lásky mezi mnou a Bohem. Tak jako každé manželství, pokud je vydařené a šťastné, má své tajemství a krásu, tak i kněžství, má svá tajemství (zkušenosti s Bohem), které jsou určitým bohatstvím. Vždy mě velmi přitahovala mystika, a právě díky kněžství jsem mohl do Božího života více nahlédnout. Kladl jsem si už dříve otázku, v čem je hlavní poslání kněžství? Kněžství má podle mě více vrstev.1) V dějinách najdeme kněze jako toho, kdo vyhání zlé duchy, má moc nad silami zla. Chrání lidskou společnost před těmito silami, a to nakonec mohu potvrdit, že i s tím mám určitou zkušenost. Kněz je v určitém smyslu lékař duše, protože naslouchá problémům lidí, aby je v modlitbě přinášel Bohu. Často také osvobozuje člověka od projekcí, falešných přestav, které na ně uvrhla společnost, rodina nebo jiní lidé. Učí lidi odkrývat Božské stopy v jejich životě. Je prostředníkem, to znají všechna náboženství. On přináší oběť, on usmiřuje i spojuje oba póly. Kněz dříve býval také strážce svatých míst, tam kde byla svatyně. Mohli bychom říci, že chrání oheň ve svém srdci, ale také oheň ve společenství, kterému hrozí, že uhasne, že ztratí víru, že nebude pokračovat v cestě za Bohem. Pak je jeho úloha také v tom, aby člověka uvedl do určité metody modlitby, aby mu předávat zkušenost s Bohem. Když se podíváme na SZ, tam bylo levické kněžství dané tím, že se člověk narodil, dnes bychom řekli v „šlechtickém rodu“. Ve SZ často bylo přístupné pro toho, kdo byl příslušníkem rodu Leviho, v NZ je tomu jinak. Ježíš ustanovil nové kněžství. V Novém zákoně máme jediného kněze Ježíše Krista a on nám dává podíl na svém kněžství, jinak se na této službě podílí kněžství služebné, jinak královské kněžství - dané křtem. Kněžství je otevřeným darem pro každého mladého muže. Dar kněžství mladý muž přijímá tím, že mu biskup na hlavu klade ruce, světí ho, pomaže mu ruce posvěceným olejem, aby žehnal, aby kladl ruku na ty, které mají přijmout dar, které Bůh skrze něho chce dávat. Kněz má určitým způsobem pomáhat lidem, aby se Bůh stával pro mě viditelným a hmatatelným, ale to pochopitelně nejde bez touhy člověka, bez jeho otevřenosti vůči Bohu. strana 3

 Úvodník

CHLUMEČEK 5/2012

Jistěže jeho velkým úkolem je slavit eucharistii a dalo by se říci mnohé další. Položme si ještě otázku, co je pro kněze obtížné, s čím se těžko vyrovnává, pokud na svou cestu není dobře připraven. Každý člověk a tedy také kněz potřebuje pro svůj dobrý duchovní rozvoj zkušenost intimní blízkosti a zároveň překročení sebe sama (transcendence). Intimní blízkostí nemyslím blízkost sexuální. Mám na mysli, že kněz žije v určitých vztazích, kde může být tím, kým je, bez masek a bez toho, že by ho druzí viděli jen jako nositele společenské role a církevní funkce. Vztahy, ve kterých žijeme, si lze přestavit jako čtyři soustředěné kruhy. U toho, kdo žije v manželství, je v nejvnitřnějším kruhu jeho vlastní rodina – manžel či manželka a děti. Společně tvoří jeden vlastní příběh. Druhým kruhem je okruh přátel. Se svými přáteli sice člověk nevytváří společný životní příběh, ale stále znovu se s nimi setkává a vzájemně se dělí o radosti i bolesti. Ve třetím, již mnohem vzdálenějším kruhu, jsou známí a kolegové z práce. A ve čtvrtém, nejvnějšnějším kruhu se nachází nejširší množina, kterou nazýváme veřejnost. U kněze zůstává nejvnitřnější kruh prázdný. Je to dané tím, že žije sám v celibátu a nemá partnera, se kterým by tvořil životní příběh. Někdy je možné slyšet, že u kněze je v tomto vnitřním kruhu Bůh. Nepovažuji to za rozumné vyjádření, protože tím se nechtěně říká, že Bůh slouží k zaplnění prázdné mezery. On tento prostor drží nezaplněný. Bůh je základem všech vztahů ve společnosti, nikoliv náhražkou. Kněz se prostě musí naučit unést určité napětí, které z tohoto stavu pramení. I manželé prožívají svá napětí, pokud na svém vztahu nepracují. Snadno se může jejich manželství stát bojištěm, kdo z koho. Pro kněze je to výzva, aby rostl ve vztahu k Ježíši Kristu. Kněžství je tou nejkrásnějším cestou pro muže, který v něm objevil svůj poklad, stejně jako pro jiného mladého muže, je poklad, když nalezne svou životní partnerku, se kterou si rozumí. Přejme si, aby obě životní cesty měly dost těch, kdo půjdou za hlasem Božím. Váš otec Josef 1) A.Grün – Svátost kněžství a Jezuité 1/2012

Žehnání školních pomůcek na začátku školního roku. strana 4

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 5/2012

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Kompendium katechismu katolické církve 152. Co to znamená, že církev je svátostí spásy? Znamená to, že je účinným znamením a nástrojem smíření a společenstvím lidí s Bohem i jednoty celého lidského pokolení. 153. Proč je církev Božím lidem? Církev je Božím lidem, protože se Mu líbilo posvětit a spasit lidi, ne každého zvlášť, nýbrž tím, že je ustavil jako jediný lid, shromážděný jednotou Otce a Syna a Ducha svatého. 154. Jaké jsou charakteristické rysy Božího lidu? Původcem tohoto lidu, jehož se člověk stává členem prostřednictvím víry v Krista a křtem, je Bůh Otec, hlavou Ježíš Kristus, stavem důstojnost a svoboda Božích dětí, zákonem přikázání lásky, posláním být solí země a světlem světa, cílem Boží království, které již začalo na zemi. 155. V jakém smyslu má Boží lid účast na třech funkcích Krista: Kněze, Proroka a Krále? Boží lid se podílí na kněžském úřadu Krista, protože pokřtění bývají posvěcováni Duchem svatým, aby přinášeli duchovní oběti; podílí se na jeho prorockém úřadu, protože nadpřirozeným smyslem víry k ní neomylně přilne, prohlubuje ji a vydává o ní svědectví; podílí se na jeho královském úřadu službou, tím, že napodobuje Krista, krále vesmíru, který se stal služebníkem všech, především chudých a trpících. 156. Jakým způsobem je církev Kristovým tělem? Skrze Ducha svatého Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, intimně v sobě spojuje své věřící a vytváří z nich své tělo. Takovým způsobem věřící v Krista, protože se Ho pevně drží, zvláště v eucharistii, jsou mezi sebou spojeni v lásce a vytvářejí jediné tělo, církev, jejíž jednota se uskutečňuje v rozmanitosti údů a funkcí. 157. Kdo je hlavou tohoto těla? Kristus „je Hlavou těla, to je církve“ (Kol 1, 18). Církev žije z něho, v něm a pro něho. Kristus a církev tvoří „celého Krista“ (sv. Augustin); „Hlava a údy jsou takřka jedna jediná mystická osoba“ (sv. Tomáš Akvinský). 158. Proč je církev také nazývána nevěstou Krista? Sám Pán se definoval jako „Ženich“ (Mk 2,19), který miloval svou církev a spojil se s ní Věčnou úmluvou. Vydal sám sebe za ni, aby ji očistil svou krví a „posvětil“ (Ef 5,26), je plodnou matkou všech Božích dětí. Zatímco výraz „tělo“ ozřejmuje jednotu „hlavy“ s údy, výraz „ženich“ vyzdvihuje odlišnost dvou v osobním vztahu. 159. Proč je církev nazývána chrámem Ducha svatého? Protože Duch svatý sídlí v těle, jímž je církev, v její Hlavě a v jejích údech; kromě toho buduje církev v lásce Božím slovem, svátostmi, ctnostmi a charismaty. „Co je náš duch, neboli naše duše pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo tělo, jímž je církev“ (sv. Augustin). (Pokračování příště) strana 5

 Gedeon

CHLUMEČEK 5/2012

GEDEON ŽE BY SE POMÁTL? Sd 6, 27 Bible je skutečně živou knihou. Kdo ji pročítá pozorně, nalezne mnoho paralel ke svému životu. Ne jinak tomu je i v tomto případě: „Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci“ (Sd 6, 27). Český překlad Jeruzalémské Bible nabízí jiný zajímavý a lepší překlad: „Ale protože se příliš bál své rodiny a mužů z města, neudělal to za bílého dne, udělal to v noci.“ Zkušenost mnoha povolaných je taková, že největší zkouškou na cestě následování je vlastní rodina. Jak přijmou Boží vůli se mnou, jak přijmou úkol, který mi Bůh svěřil? Jak to pochopí ti, kteří mi jsou nejblíže? Jestliže ani Ježíšova rodina nepřijala zvláštní poslání, které dalekosáhle překračovalo jakékoli představy, pak by se neměli divit ani ti, kteří jsou Ježíšovi: „Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl“ (Mk 3, 21). Všem povolaným přeji odvahu a všem rodičům bych chtěl postavit za vzor Joáše, Gedeónova otce. O jeho postoji se dozvíme v následující kapitole. KTERÝ BŮH JE ŽIVÝ? Sd 6, 27-32 Tu vyzvali mužové města Jóaše: „Vydej svého syna; musí zemřít. Rozbořil Baalův oltář a skácel posvátný kůl, který byl u něho.“ Jóaš však odpověděl všem, kteří stáli proti němu: „To vy chcete vést spor za Baala? Copak vy ho zachráníte? Kdo za něj chce vést spor, ať do jitra zemře! Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář.“ (Sd 6, 30-31). Rodiče se často zastávají svých dětí. Je však otázkou, kvůli čemu se postaví před ně a brání je. Protagonista epizody Gedeónův otec Joáš se tentokrát postavil za spravedlnost. Joáš v této tak vypjaté chvíli stojí pevně ve své víře. On důvěřuje natolik svému Bohu, že se nebojí posmívat se impotenci bůžka plodnosti. Joáš se stává v Bibli historicky prvním, kdo si dělá z model legraci. Později ho následuje i prorok Eliáš na hoře Karmelu: „V poledne se jim Elijáš začal posmívat: ,Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!‘“ (1 Král 18, 27). Může tomu být ale i naopak. Někdy můžeme být terčem posměchu my, anebo Hospodin. Můžeme být přibití na kříži, jsme vyprahlí, ztýraní jako Kristus a slyšíme jako on: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ (Mt 27, 40). Prosím dobrého Otce, aby nám dal v podobných zkouškách vytrvat. strana 6

 Gedeon

CHLUMEČEK 5/2012

Rád bych se ale vrátil ještě nazpět k příběhu Gedeónova otce. Dnes se lidé milují, ale děti mít nechtějí. Situace je tak vážná, že ti, kdo děti mají, jsou ve společnosti systematicky znevýhodňováni. Lidé se však mezi sebou páří, takzvaně si užívají, ale jejich láska zůstává jalová. Uctívají Baala, bůžka plodnosti a prosperity, ale ten jim ke štěstí nepomůže. Kdo vyhraje soud mezi uctívači Baala a Hospodina? ROUNO Sd 6, 36-40 Slyšel jsem, že v různých zemích platí určité pravidlo. Když bychom šli na trh, procházeli mezi stánky, zastavili se u jednoho z nich a vzali do rukou nějaké zboží, vyjádřili bychom tím, že o tu věc jevíme zájem. Pokud bychom si tuto věc nekoupili, urazili bychom prodejce. Podobně to může platit ve vztahu k Bohu. On je tím, kdo nám něco nabízí. Nenutí nás přijmout výzvu. Ale pokud přitakáme, jsme za své rozhodnutí zodpovědní. Ježíš používá výstižný příměr: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží“ (Lk 9, 62). Tak i v příběhu soudce Gedeóna slyšíme nabídku a známe i odpověď v podobě zbořeného Baalova oltáře. Gedeón však žádá potvrzení, že ho Bůh neopustí, že se mu to jen nezdálo. Jeho žádost je legitimní a Bůh ji vyslyšel. Potom Gedeón prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil? Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy. Gedeón dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa. (Sd 6, 3640). Náhoda? Pro nezúčastněného pozorovatele možná. Ale pro Gedeóna, který stanovil podmínky zkoušky, to byl skutečný signál, že Bůh potvrzuje svou vůli. Jsem přesvědčen, že víme, co máme dělat. Často je to Bůh, kdo nám diskrétně napoví. Ale ve své slabosti nemáme sílu k činu. Někdy může Bůh i mlčet, abychom pochopili, co po nás chce. V tomto duchu si můžeme připomenout Ježíšovu úzkost v Getsemane (dovolil jsem si verš upravit, tak aby vynikla myšlenka, která je v něm ukryta): „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich. --Ale ne má nýbrž tvá vůle se staň“ (Lk 22, 42). (Z knihy P. Šabaka: Gedeon, pokračování příště) strana 7

 Svatí a jejich atributy

CHLUMEČEK 5/2012

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY Sv. Vincenc de Paul, 27.9. Pocházel z jihozápadu Francie. Z prostého pasáčka se stal knězem. Později vystudoval církevní právo a působil v Paříži i v lyonské diecézi. Zde začal organizovat svépomocnou péči o chudé a nemocné zakládáním charitativních bratrstev. Roku 1625 založil misionářskou kongregaci lazaristů. Vychovával spolupracovníky ke konání skutků milosrdné lásky. Jeho snahou bylo pomáhat dětem i starcům, dívkám i matkám, chudým, nemocným i vězňům. Na zajištění péče o chudé a nemocné založil s Ludvikou de Marillac kongregaci Dcer křesťanské lásky. Zemřel v 79ti letech. Je patronem všech charitativních organizací, vychovatelů v seminářích, sirotků, zajatců. Atributy: Dítě, kněz, otroci. „Uvidíte, že láska je těžké břemeno, těžší než kotlík polévky a košík chleba. Ale vy si zachováte laskavost a úsměv. Nestačí dávat polévku a chleba. To dovedou i bohatí. Ale vy jste služebníci chudých. Oni jsou vaši páni – velmi citliví a nároční, jak poznáte. Vy je ale budete milovat, protože jen kvůli vaší lásce vám odpustí, že jim dáváte chleba.“ Sv. Teofil, 13.10. Narodil se poblíž Tigridu a Eufratu. Údajně byl vzdělán v helénistické kultuře. Konvertoval a později byl zvolen biskupem v Antiochii. Vynikl v polemice s nevěřícími a jako spisovatel zejména díly na obranu pravé víry. Komentoval Písmo sv. a zabýval se i historií. Ve svých textech nám připomíná, že Bůh se dává poznat těm, kdo otevřou oči své duše. Všichni mají oči k vidění, ale někdo je zavírá a nemůže tak vidět světlo světa. Jenže skutečnost, že slepí nevidí, neznamená, že není světlo slunce. Podobně máte-li vnitřní zrak zastřený svými hříchy s tíhou zlozvyků, nemůžete spatřit světlo světa. Pomocí příkladu čistého a špinavého zrcátka učí o tom, že člověk potřebuje ke správnému uvažování o Bohu čistou duši. Po životě naplněném láskou dobrého pastýře zemřel v Antiochii (dnes Antakya v Turecku) asi roku 185. (PFJ) strana 8

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 5/2012

RŮŽE PRO ALGERNON Daniel Keyes Růže pro Algernon si poprvé získaly čtenáře jako slavná povídka, která se dočkala uvedení v nesčetných antologiích a byla přeložena do mnoha jazyků. Stejně úspěšná byla i jako celovečerní film s názvem Charly. Pak Daniel Keyes svůj znepokojivý příběh rozšířil a zabydlel dalšími postavami, takže vznikl román, který obdržel od asociace Science Fiction Writers of America cenu Nebula za nejlepší science-fiction roku. Fascinující příběh o odvážném (snad až příliš odvážném) experimentu s lidskou inteligencí popsal jeden kritik jako „milostný trojúhelník tvořený dvěma lidmi“. Jiné nadchla jeho obraznost, napětí nebo lidskost. Růže pro Algernon v sobě spojují všechny tyto kvality. Je to jeden z nejoriginálnějších a zároveň nejcitlivějších románů naší doby. Bylo to vážně zcela něco jiného, než to, co většinou běžně čtu. Člověku dá i trochu práce, než se na styl této knihy naladí, ale pak je nucen číst pořád dál a dál. Tento román je psaný formou deníku, který si vede Charlie Gordon a nazývá jej pracovní hlášení. Zpočátku je psán rukou opravdu retardovaného člověka, který je ochoten podstoupit operaci za účelem zvýšení inteligence. Tato operace se opravdu uskuteční a Charlieho inteligence prudce roste, až je na úrovni génia. Všichni to od začátku brali jako experiment, který může pomoci hodně lidem. Charlie začíná studovat, dělá velmi rychlé pokroky, naučí se během krátké doby několik cizích jazyků, a hlavně začíná vnímat svoje okolí jinak. Najednou vidí, jak byl jako retardovaný jenom všem pro smích, on je celou dobu bral jako svoje přátele, dostává se do takové životní krize a zmatku… Předtím byl velice milý, usměvavý, hodný, lidé ho měli v podstatě rádi. Nyní se z něho stává člověk zahleděný sám do sebe, arogantní a ironický. Spolu s inteligencí se totiž nezvýšila sociální inteligence, schopnost tolerance, že každý není tak chytrý, jako on sám. Zůstává sám a není příliš šťastný. Dříve byl velmi zamilovaný do své učitelky, ale díky svému nízkému IQ by to byl velmi nerovný vztah, nyní ji ale zase svojí inteligencí o hodně převyšuje, ona se s ním necítí dobře. V románu jsou zachyceny úlomky vzpomínek z jeho dětství, kdy byl doma spíše na obtíž a rodiče si s ním nevěděli rady, někdy to bylo hodně kruté a Charlieho tyto vzpomínky ničí, setkává se proto nyní se svými rodiči, aby jim ukázal, že už není jako dříve. V příběhu má svoji místo i pokusná myška Algernon, na které byl experiment se zvýšením inteligence proveden o něco dříve, než na Charliem. Zpočátku to bylo i tak, že Algernon měla po operaci lepší IQ výsledky, než tehdy ještě retardovaný Charlie. Pak ji on samozřejmě předstihne. Ukradne ji z laboratoře, schová si ji doma v kleci a má k ní citový vztah. V té době už ví, že to celé je experiment s velmi nejistým průběhem a koncem. Pak si všímá, že Algernon se začínají inteligence a výkony zhoršovat. strana 9

 Ohlasy – RC DaR přestěhováno

CHLUMEČEK 5/2012

Dostává se do šíleného stresu, že se to samé stane i jemu. A opravdu – jeho rozumové schopnosti se začínají vracet zpátky – nerozumí už článkům, které kdysi napsal, ztrácí schopnost číst v cizích jazycích, nechce, aby to někdo poznal, a uzavírá se stále více sám do sebe. Algernon nakonec umírá a on ji nosí na hrob růže. Na mě to celé působilo jako hodně smutný příběh. Příběh o tom, že nemáme právo si takto zahrávat s lidmi. A také je to svědectvím toho, že vysoká inteligence není rozhodně zárukou šťastného života. Že jsou tu i jiné hodnoty, pro které stojí za to žít, přestože i naše společnost je hodně orientovaná na odvedený pracovní výkon a obyčejné kladné lidské vlastnosti se zdají být nedůležité a jakoby na okraji. A to už ale není fikce.  (LR)

RODINNÉ CENTRUM DAR PŘESTĚHOVÁNO aneb do třetice všeho dobrého! Do nového školního roku vstupuje naše centrum v nových prostorách. Naše bývalé působiště se proměnilo v novou třídu Mateřské školky, to znamená, že řada dětí bude navštěvovat své známé prostředí, i když „v novém kabátě“. Centrum DaR bude ale nedaleko, ve stejné budově (č.p. 366), v přízemí, mezi ordinací dětské paní doktorky - MUDr. Pokorné a kuchyní MŠ. Místnosti jsou menší, ale snad se podaří, že budou útulné a všichni budou mít k sobě „blíž“. Děkujeme všem, kteří pomáhají s úklidem a při stěhování. Každé mateřské/rodinné centrum prochází různými etapami, jak děti odrůstají, maminky se vracejí do práce. Také se rodí a dorůstají další a další noví „klientíci“, objevují se nová potřebná témata. Proto uvítáme nové maminky, tatínky, babičky, dědečky s novými nápady, pohledy na život a zkušenostmi. Přijďte se podělit a vzájemně se obohatit, užít si čas společně s vašimi dětmi! Pravidelné akce budou probíhat od 2.10.2012, těšíme se na vás! První společnou akcí bude Den charity ve čtvrtek 27. září od 15ti hodin. Na svátek sv. Vincence z Pauly si děti budou moci vyzkoušet na různých stanovištích, že pomáhat druhým je vlastně radost. Doufáme, že již budeme moci všechny návštěvníky provést novými prostorami. Podrobnosti naleznete na plakátech, nástěnkách, IC, městském rozhlase. A na co se můžete v novém školním roce těšit? Pravidelné setkávání maminek s předškolkovými dětmi. Zpívání, cvičení, tvoření a hraní na podkladě pohádek, písniček, říkanek - úterý a pátek dopoledne 9-11 hodin. Středy odpoledne od 15ti hodin - zdravotní cvičení střídané s pohádkou, tvořením a muzicírováním. Pokračujeme též v oblíbených tvořivých dílnách. Určitě plánujeme keramiku, v říjnu nás potěší výrobky inspirované podzimem, dále pak plstění či malování na hedvábí, před vánocemi vyrábění dárečků. Budeme se scházet na besedách vedených odborníky. Letos budou věnovány výchově, rodině, řešení problémů. Bude též probíhat potřebný sběr šatstva. Nezapomeneme ale ani na čas věnovaný hrám, soutěžím, muzicírování, těšíme se na lampiónový průvod, společně oslavený Silvestr atd. Rodinné centrum DaR(Děti a Rodiče) provozuje Oblastní charita Pardubice za podpory Města Luže. (Maminky centra DaR) strana 10

 Ohlasy – Rytířský tábor

CHLUMEČEK 5/2012

STŘEDOVĚKÝ TÁBOR V BUDKOVICÍCH Rytířek, jak se tomuto táboru říká, je pro mě asi nejlepší tábor, na kterém jsem byl. Vždy je to těch nejlepších deset dní o prázdninách. Bez rodičů, sourozenců. Letos to bylo vůbec poprvé, kdy se hrál motiv „Zrušte Templáře“. Díky tomu, že jsme motiv hry neznali, tak jsme si ho celý tábor velmi užili (až na templáře, které jsme porazili). Spolu s Tondou Vodvárkou jsme přijeli do Budkovic, odkud jsme došli až do tábora. Teď už zbývalo jen rozloučit se s rodiči a už to bylo v naší režii. Večer jsme dostali meče a po rozdělení hlídek se šlo spát. Tedy mělo se jít spát. Ale většina tábora zůstala vzhůru. Očekávala se totiž zvýšená aktivita templářů, kteří mohli tábor napadat. Jejich úkolem bylo vzít nám vlajku. To se jim nepovedlo. Částečně i díky tomu, že „humbuk“ v táboře vzbudil Josefa, který na zbytek noci vlajku zabavil. Ráno, ještě před snídaní, byla mše svatá. Po snídani jsme se dověděli, že úkol na dopoledne je dobití předhradí. To se nám povedlo. Odpoledne byla další bitva, tentokrát o samotnou pevnost. Tu jme nejen nedobili, ale Templáři nám sebrali i přehradí. Noc byla stejně rušná jako ta první, až na to, že si Templáři dali pozor, aby Josefa nevzbudili. Takhle to pokračovalo několik dalších dní, dokud vedoucí nevyhlásili, že se musí Templářům narušit doprava proviantu. Po celodenní túře jsme nakonec narazili na templářskou zásobovací kolonu. A protože nás bylo na turnuse dvacet sedm, nebyl problém oddělit pět Templářů od sebe. A potom už byla bitva v naší režii. Další den večer, myslím že to bylo pondělí, jsme ku podivu našemu i Templářů dobili i pevnost. Jako na smůlu ale další den ráno dorazili Templářům posily a Templáři pevnost dobili zpět. Za Templáře se bitvy účastnil i Mirek Bambuch, náš kněz. Aby toho nebylo málo, každé další ráno nás budil svým zpěvem. Ne že by zpíval špatně, ale teď je už většina tábora tak unavená, že by vstávala klidně až v poledne. Proto se Mirkovi za zpěv dostalo ocenění v podobě mečů a kopí. Vždy když Mirek začal, vylétla půlka tábora ze stanů a hurá na Mirka. Postupem času se i Mirek poučil a místo toho, aby zpíval před kuchyní, vylezl si na pevnost. Ale ani to ho na dlouho neuchránilo. Asi po dvou nebo třech dalších neúspěšných obléháních pevnosti se nám podařilo ji znovu dobít. Ale tentokrát natrvalo. Předposlední den tábora jsme šli na další túru. Teď byl naším cílem hrad Templštýn. Bylo to poslední útočiště Templářů a aby zánik řádu byl minulostí, muselo se to dobít. To se nám docela dobře i povedlo. Potom jsme dole u brodu našli poklad Templářů. Když jsme dorazili do tábora, už tady ne mě a Tondu čekali rodiče. Sám jsem z tábora jel domů rád i nerad. Rád kvůli tomu, že při spaní na prkenici se moc nevyspím. Nerad kvůli partě lidí, se kterou jsem se nestihl rozloučit a i kvůli atmosféře, která zde panuje. Více o táboře na www.jesuit.cz/tabory/. (Péťa Tesař) strana 11

 Ohlasy – Pouť

CHLUMEČEK 5/2012

POUŤ Do nedávna byla pro mne pouť jen obrazem kolotočů a různých stánků. Teď představuje velikou možnost vyprosit při ní Boží milosti, skrze Pannu Marii. P. Maria je ta, která nám u svého syna dokáže vyprosit cokoli, protože On jí nedokáže nic odepřít. A tak právě toho využívají poutníci, kteří putují do chrámu Matky Boží P. Marie Pomocné na Chlumku. Nikdy jsem si tolik neuvědomovala, že žiji na známém poutním místě. To až nyní mi Pán otevírá oči a dává mi vidět věci, které byly zahalené. Mám pocit, jakoby toto místo ,,spalo“ – „duchovně spí“. Ale Bůh stále něco chystá, máme jeho přísliby a tak věřím, že Lužská farnost „ožije“ velmi živým duchovním životem. Stane se opravdovým centrem duchovního života. „Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.“ ***** „Zkroušeni přijdou k tobě synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se budou kořit všichni, kteří tě znevažovali, nazvou tě Město Hospodinovo, Sijón Svatého, Boha Izraele.“ ***** „Já jsem Hospodin, vykonám to spěšně, v pravý čas.“ ***** „Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha.“ (Izajáš 58,60,62) Ke své pouti využily Chlumek také Missionářky Lásky - sestry Matky Terezy, které přijely se svými svěřenci. Pro mnohé z nás to mohla být asi veliká zkouška PŘIJETÍ bližního svého. Sama na sobě jsem pozorovala reakci, která se moc neslučuje s láskou k bližnímu. Vůbec jsem netušila, kdo přijede. Čekali jsme, až poutníci dorazí, abychom společně s nimi oslavili Večeři Páně. Nebyla jsem připravena na dva autobusy lidí, kteří viditelně žijí na okraji společnosti. Směs lidí „Bůh ví, odkud“, „kdo ví, co jsou zač“, „kdo ví, co od nich můžeme čekat“. Zaplnili celý kostel a já v sobě na chvíli pocítila zděšení – nejsem na to pyšná! Během mše svaté jsem si prožila určitou lekci pokory, kdy jsem se rychle sesadila ze stupínku, který nad těmito lidmi vysoko vyčníval. Najednou si připadám jako největší ubožák, jako ten, který si stále na něco hraje, který nezakouší bídu a přesto naříká. Pán mi na nich ukazuje skutečné utrpení a zároveň opravdovou vřelou touhu po Bohu, důvěru a odevzdání se do jeho rukou. strana 12

 Ohlasy – Pouť

CHLUMEČEK 5/2012

Najednou silně vnímám naši povrchnost lpět na nedůležitých věcech, kterými se obklopujeme, na problémech, které řešíme. Vnímám nechuť být na blízku bídě. Neznáme milosrdenství, pokud se nám ozve svědomí, umlčíme ho jednorázovou obětí. Pán Ježíš nás vybízí k milosrdenství. Jedině On nám dá sílu překonat v sobě sobectví a přijímat každého, kterého nám posílá do cesty s touhou nezištně dávat a milovat. Proto prosme: „Pane, nauč nás milosrdenství, nedopusť, abychom lhostejně přihlíželi lidské bídě, ať vždy toužíme pomoci slabým, opuštěným, zraněným. Je jich okolo nás dost.“ Tito lidé sem skutečně patří, jsou to Boží děti stejně jako my. Pán je ve svém nekonečném milosrdenství volá a oni odpovídají a jdou za ním. Mnozí z nich jsou čerstvě pokřtění a další se na křest připravují. „…Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: Milosrdenství chci a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Řádové sestry Matky Terezy, které skupinu vedou, jsou naplněny láskou, která je nepřehlédnutelná, ale zároveň jsou přísné ke svým svěřencům a mají autoritu. „Miluj bližního svého jako sám sebe“. Docházím k závěru, že důležité je to, že ti, co přichází, naleznou tady pokoj a lásku, která vychází nejen z tohoto krásného místa, ale především z každého z nás. Kristus žije v nás a vzájemné přijetí znamená milovat Boha. Jen tak budeme stále ve světle a budeme se radovat. (Šárka Kostelecká)

POUŤ K NANEBEVZETÍ PANNY MARIE aneb víme, čím se stravujeme? Dne 19. srpna jsme se zúčastnili pouti k svátku Nanebevzetí Panny Marie na Chlumečku. Druhou mši svatou celebroval současný děkan KTF v Praze P. Prokop Brož. Úvodem kázání položil na kostelní poměry nezvyklou otázku: „Víte, čím se stravujete?“ Na příkladu jídelníčku nám chtěl ukázat, jak moc nás ovlivňuje to, čím žijeme, co nás obklopuje. Jíme-li špatné, nezdravé jídlo, bude nám pravděpodobně zle. Stravujeme-li se zdravě, našemu tělu to prospívá. Stejné je to v duchovní oblasti. Čím se stravujeme (sytíme), nebo čím se stravujeme (ničíme), nás výrazně směruje. Páter Brož se ptal: „Máme optimistický pohled na svět, na budoucnost, těší nás pohled na přírodu? Máme z toho radost?“ Jsme-li takto nasměrováni, jdeme dobrou cestou a té se držme. Stěžujeme-li si, jsme-li pesimističtí, přehnaně kritičtí, pak bychom se měli nad naším životním směřováním zamyslet. Ptáte se, co v tomto případě dělat? Otevřete evangelium a připomeňte si, že dobro již jednou provždy zvítězilo tím, že Ježíš pro nás zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Tím přemohl všechno zlé. Toto poselství jsme si z chlumecké pouti odnesli. (T+P Vostrovských) strana 13

 Ohlasy – Návštěva z Prahy CHLUMEČEK 5/2012

NÁVŠTĚVA Z PRAHY V sobotu 18. srpna na Chlumek přijel zvláště vzácný zájezd z Prahy. Sestry Misionářky Lásky matky Terezy v bílomodrém sárí (bylo jich pět) přivezly dva autobusy kolem stovky bezdomovců z Prahy. Zorganizovaly bezdomovcům pouť na Chlumek k Panně Marii Pomocné. Samozřejmě cestu i oběd u Koukalů jim plně hradily. Jak vypravovaly sestry, cesta z Prahy do Luže byla dobrodružná. Nejprve v Kobylisích, kde mají sesty svůj dům a středisko, soustředit a nastoupit tyto bezdomovce do autobusů bylo zdrojem zdržení. Některé sbíraly na dalších zastávkách po Praze. Při zastávce odlehčovací v lese v polovině cesty se bezdomovci rozprchli po lese a někteří i zabloudili. Pro bezdomovce z Prahy byla tato zastávka v českém lese velice exotickým zážitkem. Když si uvědomíme, že žijí celý život v betonové džungli velkoměsta a někteří neviděli les mnoho let, jiní vůbec, a mezi nimi byli i cizinci, kteří se v lese cítili jako v pohádce. Sestry matky Terezy jsou velice praktické a dokázaly si poradit i s touto situací. Jedna sestra si přivezla z Indie, kde působila několik let, buvolí roh, a na ten roh zatroubila smluvený signál k odjezdu. Českým lesem se rozléhalo indické halali a všichni se seběhli k autobusům. Nikdo se neztratil a autobusy se vydaly na cestu do Luže na Chlumek. Ohlášený příjezd na 9:30 se tímto protáhl až na 11:00 a mše sv. začala až v 11:30. Celebroval ji P. Jaroslav Brož. Mše sv. byla s bohatým liturgickým zpěvem a hudbou skupiny složené z bezdomovců a sestry, která tuto skupinu řídila. O zpívanou mši sv. se zasloužil i P. Jaroslav Brož svým jasně znějícím tenorem. Mše sv. trvala 1,5 hodiny a potom všichni odešli do Staročeské hospody u Koukalů, kde měli objednané společné menu. Co bylo dobrého k obědu? Řízek drůbeží s bramborem a okurkovým salátem. Cože bylo na pití? Pramenitá voda všem chutnala. Máte tady v Luži moc dobrou vodu! Všichni si natočili zázračnou léčivou vodičku po Chlumkem u brány na cestu do Prahy. Jen dva bezdomovci šli křivolace, tak na ně sestra houkla, jestli nepili pivo. „Jó, sestři, když je takové horko, a tady v Luži mají moc dobré pivo a taky levnější než v Praze.“ Odpoledne měli adoraci a výstav Nejsvětější Svátosti s požehnáním, které uděloval P. Jaroslav Brož. Na závěr měl odbornou přednášku o historii kostela P. Josef Hubálek, a když pan kostelník zarecitoval známou báseň První pouť, sem tam si utírali potají slzičku a nikomu se nechtělo do Prahy. Proto P. Jaroslav Brož na závěr zahrál na varhany koncert a nakonec si celý kostel zazpíval Máti Páně, přesvatá. Všem se tato pouť líbila a umiňovali si, že se sem zase někdy vrátí. Sestry v Kobylisích se starají přibližně o 500 bezdomovců, kteří docházejí nepravidelně. Přibližně 100 z nich je věřících a každou neděli docházejí dopoledne na mši svatou a pak dostanou všichni nedělní oběd u sestřiček. (František Jirásko) strana 14

 Ohlasy – Pouť rodin

CHLUMEČEK 5/2012

POUŤ RODIN Jó, to se takhle ráno probudíte, pošlete kluka na brigádu, manželku do práce a místo nekonečné práce doma uděláte dětem svačinu, seberete se a jedete na pouť rodin do Žďáru nad Sázavou. No kdybych tam nebyl den předtím večer (kdy mluvil pan kardinál Dominik Duka) a kdybych předtím nebyl v Czestochowé a na jiných setkáních, asi bych seděl doma a krmil králíky a slepice. A tak jsme prožili klasické hezké slunečné dopoledne na karimatce na hřišti. Mši svatou sloužil biskup Vojtěch Cikrle. Kázání bylo dobré. Svaté přijímání roznášelo množství kněží vždy v doprovodu ministranta a deštníku. Sluníčko na mě svítilo jen z jedné strany, tak jsem se trochu připálil. Bylo to prostě fajn setkání a i když to zatím nevím, věřím, že mě obohatilo a hlavně naše děti, kterým jsem toto chtěl ukázat a tajně si přeji, aby i ony jednou na takováto setkání jezdily, čerpaly tam sílu, nacházely Pána Ježíše, Boží lásku a nové kamarády, a jednou aby se správně rozhodly pro svou další cestu. A protože zatím nevím, co to bude, tak ať jim jsou tato setkání a vypovídaná svědectví ku pomoci. Důležitá pak byla hláška na závěr, že pro rodiny je připraveno občerstvení (mládež, která tam byla celý týden - bylo to vlastně jejich setkání – celorepublikové týdenní setkání mládeže, měla obědy v obvyklém místě). A tím to rodičům, a zejména mně, začalo. Do té doby jsem dělal vždy jen jednu činnost (však to znáte – řídil jsem auto, zaparkoval, odvedl děti, posadil na karimatku, dal jim napít, poslouchal kázání). Jenže najednou jsem měl před sebou hejno dětí, kdy každé chtělo jinou velikost klobásy, jiný kečup, jinou hořčici, pak přeci jen ten kečup, chleba radši ne, další mělo žízeň, pak přispět na občerstvení, chytat padající klobásy při přesunu po hřišti, umýt ruce, vyčůrat, před jídlem se pomodlit a tak dále. Prostě hejno úkonů na sebe bezprostředně navazujících, a když je špatně seřadíte za sebou, je to prostě průšvih. A tak to byla klasická akce, kdy před začátkem jsem si myslel, že načerpám novou sílu, ale na konci zjistím, že jsem zase v koncích. A musím zase jen věřit, že jsem dětem něco dal, i když to dneska není vidět. A tak jezděte i vy ostatní na různá setkání (ale nepočítejte, že si odpočinete) a posílejte svoje děti na setkání mladých, je to super. (Jeden taťka a manžel dohromady, což je někdy hodně) strana 15

 Ohlasy – Setkání mládeže

CHLUMEČEK 5/2012

CELOSTÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE Milí čtenáři Chlumečku, od 14. do 19.8. proběhlo ve Žďáru nad Sázavou celostátní setkání mládeže, jak jistě všichni víte z TV Noe, plakátků nebo z úst kněží i samotných mladých . Co se až zas tolik neví je, že již od 8.8. se do Žďáru mladí sjížděli a to nejdříve z přípravných týmů, ve kterých nás nakonec bylo přes 750 pomocníků. Úkoly se různily, bylo třeba připravit školy pro ubytování, vyzkoušet program na hlavním pódiu, jak půjde za sebou. Vyrobit kulisy, postavit stany, nazvučit všechny tři kapely. Chodili jsme poměrně dlouho spát - unavení, brzo vstávali - nevyspalí, ale všude se lidé usmívali, podporovali se a pomáhali si. Dávali si sílu a podrželi toho, kdo měl zrovna krizi. Každý den jsme zahajovali v kostelíku sv. Prokopa a tam jej také zakončovali při sdílení vtípků i inspirací dne do života. A čekali tak na nájezd 6000 účastníků. Jak to probíhalo přímo při odbavování na hlavní recepci, nevím, ale myslím, že to přes takový nával zvládli na výbornou, protože všichni pak někde spali a jedli bez problémů. První úterní večer hrála kapela Příchovice (tzv. KaPři), zaznělo několik úvodních proslovů, první scénka rodiny Žďárských, kteří nás provázeli celý týden, a také první zpravodajské Žďářiny, které si dali za úkol objekty své pozornosti zesměšnit. Den zakončila společná modlitba nešpor s Mons. Františkem Lobkowiczem. Středeční ráno obohatil Mons. Karel Herbst svou katechezí a dopoledne Mons. Jiří Paďour, který sloužil mši svatou. Po obědu v jednotlivých školách se mladí mohli účastnit různých zábavových aktivitek, např. sportu, výtvarnictví, pečovatelství, brigád ve městě, svátosti smíření a později workshopů a přednášek. Večer se zase všichni sešli pod pódiem a poslouchali mnohá svědectví a slova Mons. Jana Vokála, který vedl modlitbu růžence za doprovodu vesmírné kapely VeKy. Čtvrtek byl velkým dnem a každý, kdo trochu věděl, se musel těšit na večer. Ráno se začínalo rozděleně po diecézích, také ta naše Královehradecká nezahálela, hráli jsme s VeKou jako domácí kapela, povídal náš pan biskup Vokál a také P. Jiří Pešek. Hned v 10:30 začala mše sv. s Mons. Janem Baxantem a po obědě zase různé skupinkové činnosti se změnou, že pozdní odpoledne vyplnili koncerty a jiné kulturní zážitky. A pak to přišlo, hostem dnešního večera byli totiž rodiče Bl. Chiary Luce Badano (viz text o ní níže), za pomoci překladatelů jsme naslouchali životnímu příběhu jejich dcery a jaké to bylo pro ně. Byli nesmírně milí a bylo vidět, že Duch Boží je s nimi. Vše zakončil a shrnul poslání svatosti pro každého z nás Mons. František Radkovský. Páteční program byl dělený až do 15. hodiny, kdy začala bohoslužba smíření Mons. Jana Graubnera, do té doby si každý účastník mohl vybírat, kam půjde na tématickou modlitbu, přednášku, workshop a po obědě již zmíněné aktivitky. Po bohoslužbě byla opět možnost svátosti smíření, soukromé křížové cesty a přednášky o modlitbě. Večer hrála kapela Adorare a mši svatou sloužil kardinál Dominik Duka. Po jeho slovech zněl dlouhý potlesk vestoje a píseň na dobrou noc. strana 16

 Ohlasy – Setkání mládeže

CHLUMEČEK 5/2012

Nejvíce účastníků (mezi 8 až 10 tisíci) bylo na setkání v sobotu a to právě kvůli pouti na Zelenou horu. Přijeli rodiče mladí, staří, s dětmi i bez nich. Mohli se zúčastnit již ranního rozjezdu s katechezí Mons. Pavla Posáda a od 11:00 mše svaté s Mons. Vojtěchem Cikrlem, který se s poutníky také loučil, když se po obědě, pouti k hoře a prohlídce Zámku shromáždili u menšího klášterním pódia. Po večerní vigilii měl slovo Mons. Josef Kajnek, který s biřmovanými obnovil tuto svátost, a ti se pak pomodlili za ty, kteří ještě biřmovaní nebyli, držíce ruce nad něčí hlavou. Den nenásilně zakončila adorace a průvod kněží odnášející monstranci uličkou mezi tisíci mladých s rozžatými svíčkami. Neděle byla dnem posledním, tedy poslední scénky, zprávy, svědectví a společná mše svatá, kterou sloužil Mons. Jan Graubner a kterou doprovázely všechny tři kapely dohromady, opravdu nás bylo plné pódium. Při této příležitosti byla udělena svátost biřmování sedmi zástupcům diecézí. Pak už se jen loučili moderátoři, loučili se všichni, každý si vyzvedl balíček na cestu a pak se rozjel domů. (Kája Vodvárková - Uzlík) Chiara Luce Badano - životopis Narodila se v Itálii v Sasselu 29. října 1971 v prosté rodiné. Byla dlouho očekávaným dítětem, protože její rodiče čekali na své dítě deset let. Po jedné pouti, kterou vykonal její otec, se jim konečně narodilo dité. Chiara byla od malička vychovávaná ve víře. Vyrostla v krásné dévče. S nadšenim se věnovala sportu. Avšak ve škole se potýkala s obtížemi a studium pro ni nebylo snadné. Měla mnoho přátel, pro řadu z nich byla nejlepší kamarádkou. PatřiIa mezi mládež Hnutí fokoláre. Boha poznala jako Lásku a zvolila si ho za ideál svého života. Ze všech sil se snažila z lásky plnit v každém okamžiku jeho vůli. Prohlubovala svůj vztah s Ježíšem a v každém člověku se ho snažila poznat. Dávala přednost prostým, pokorným a chudým lidem a snila o tom, že bude jednou jako lékařka pracovat pro děti v Africe. V 17 letech ji postihl nádor kosti. Nemoci, o které věděla, že je neléčitelná, čelila s důvěrou v Boží Iásku. Často opakovala modlitbu: „Chceš-Ii to Ty, chci to i já“. Lidem kolem sebe předávala klid, pokoj a radost. Chiara Lubichová (zakladatelka Hnutí fokoláre) ji nazvala pro její úsměv i uprostřed bolestné nemoci „Chiara Luce” (Luce = Světlo). Chiara svým vrstevníkům a kamarádům napsala: „Mladí jsou budoucnost. Já již nemohu běžet, a proto bych jim chtěla - jako na olympiádě - předat pochodeň. Máte jen jeden život a stojí za to ho dobře využít." 7. říjjna 1990 Chiara Luce uzavírá své pozemské dobrodružství. Očekávala tento moment jako setkání s ženichem. Proměnila svoje utrpení ve svatební zpěv. Připravila si vše na svůj pohřeb: písničky, přímluvy, květiny, účes, šaty, které chtěla bílé, svatební. Mamince řekla: „Až mě budeš oblékat, nesmíš plakat, ale říkat: ted‘ již Chiara Luce netrpí, vidí Ježíše." Místní biskup ji znal osobně. Když viděl hodnotu jejího svědectví pro mladé a pro církev, zahájil proces jejího blahořečení, ke kterému došlo ve velmi krátkém čase. 25. října 2010 byla papežem Benediktem XVI. prohlášena za blahoslavenou. strana 17

 Ahoj holky a kluci CHLUMEČEK 5/2012

Ahoj holky a kluci! Milé děti, pojďme si společně připomenout, za kým jsme šli o prázdninách na pouť na Chlumeček. Doplň správně písmena do tajenky podle čísel a dozvíš se, co pro nás znamená, že Panna Maria je Matkou církve.

Panna Maria je matkou Božího syna. Od nepaměti se křesťané rádi modlili k ní, a spolu s ní k Bohu. Jednou takovou modlitbou je růženec. Je to modlitba, která vznikla kolem r. 1400 a stále se ji modlíme. Písmena před správnou odpovědí vytvoří tajenku. strana 18

 Ahoj holky a kluci CHLUMEČEK 5/2012

Poznáte, kdo je na obrázcích? Najdeme je také na kopuli v našem kostele.

Vyluštění z minulého čísla: dobrodružství, odpočinek, sluníčko, radost, sv. Jakub. Převzato z Katechetického centra v Brně.

(TV) strana 19

 Informace

HLUMEČEK 5/2012

INFORMACE  Biřmování: Neděle 23.9.2012 při mši sv. v 9:30 hodin na Chlumku. Královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál udělí svátost biřmování kandidátům, kteří se v naší farnosti připravují už od ledna.  Svatováclavská chlumecká pouť: Pátek 28.9.2012. Mše sv. v 9:30 hodin celebruje P. František Hilmar SJ.  Svatováclavská pouť ve Střemošicích: Pátek 28.9.2012. Mše sv. v 15.00 hodin v kapličce celebruje P. Josef Hubálek.  Žehnání praporu ve Střemošicích: Sobota 6.10.2012, Mons. Josef Kajnek, pomocný biskup královéhradecký.  Pouť k Panně Marii Růžencové: Neděle 7.10.2012 mše sv. v kapličce v Srbcích ve 14:00 hodin.  Most modlitby: Sobota 20.10.2012 od 20:10 hodin na Chlumku.  Misijní neděle: Neděle 21.10.2012 po mši sv. v 9:30 na Chlumku přijďte ochutnat napečené dobroty v rámci akce „Misijní koláč“. Výtežek sbírky bude zaslán Papežským misijním dílům.  Vyslyšené prosby: Obnovili jsme rubriku Vyslyšené prosby. Prosíme proto Vás, milí čtenáři, posílejte redakci svoje zážitky s Božími dotyky ve Vašem životě. Rádi je anonymně zveřejníme. Loučení s prázdninami, s létem a s jedním pohledem na Chlumek, který už bude jiný. S nastupujícím podzimem vám přejeme Boží perspektivu do všech vašich pohledů, ať už budete ve škole, v práci, anebo doma. Vaše redakce.

strana 20