2013. Z cyklu Děti malují Chlumeček: Kristýna Jirásková. Dvouměsíčník farnosti Luže

Březen-duben 2/2013

Z cyklu Děti malují Chlumeček: Kristýna Jirásková

Postní obnova

Ekumena

Dvouměsíčník farnosti Luže

Poutní kázání

Trauma

 Básnička

CHLUMEČEK 2/2013

MATKA BOLESTNÁ Co se tvé smutné oči naplakaly, bolestné vrásky zryly tvoji tvář, když zmučeného Krista s kříže sňali, na klín ti dali, jako na oltář. Splnil svůj úkol, pro nějž přišel na svět, Otec byl smířen jeho obětí, ty dál však musíš nevýslovně trpět, když jeho tělo držíš v objetí! Tak se ti vrací syn tvůj milovaný, ztýrané tělo, mrtvé, studené. A na něm samé zkrvavené rány, i srdce Jeho, kopím zdobené. To je tvůj syn, který jen dobro konal, pro spásu světa žil a pracoval, mezi zločinci v hrozných mukách skonal, aby svým vrahům život zachoval. Je dobře si to připomenout nyní, kdy nové jaro oblažuje nás, abychom tě za všechna dobrodiní, nevděkem hříšným nezranili zas! (Jindřich Soukal)

Chlumeček číslo 2/2013 (Březen/duben) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), L. Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.4.2013. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 2/2013

„Církev je ve stavu růstu. Je to rozestavěná budova, jejímž nárožním kvádrem není nikdo jiný než Kristus“. (Henri de Lubac) „Ona je svatá a katolická proto, že správně věří v Boha“. „Neříkáme, abyste věřili v církev stejně jako v Boha, ale abyste chápali, že říkáme a řekli jsme, abyste se zdržovali ve svaté a všeobecné církvi a v ní věřili v Boha“. (Ivo ze Chartres) Další zamyšlení bych chtěl opět věnovat přemýšlení o církvi. Toto téma se mně zdá velmi důležité, protože právě církev pro nás představuje místo, do kterého se tolik lidí dnes strefuje, a to nemám na mysli jen samotné sdělovací prostředky. Zdá se, jakoby existence církve (pro nás ji představují farnosti, diecéze či provincie) byla tím největším problémem pro hledání či nacházení Pána Boha. Zdá se, jakoby křesťané žijící v jejím společenství byli určitou překážkou. Lidé řeknou: To jsou ti svatí? O církvi se přece říká, že je svatá! Jak 1) tomu rozumět? Vztah mezi Bohem a světem představuje prastarý náboženský problém. V Řeckých bájích přebývali bohové na hoře Olympu v nebesích. Pro platónské filosofy všechno dobré a krásné existuje jen jako jakýsi stín toho, co jednou přijde v nebi. Nelze zakrývat, že mezi světem a Bohem je propast. Na druhé straně věříme, že svět vyšel z rukou Stvořitele a vše, co on učinil je dobré. Nelze z toho vyloučit otázku, proč existuje zlo, která nám komplikuje život. Zlu bychom měli rozumět jako výzvě k naší tvorbě. Mně osobně zlo, které má nejrůznější formy (třeba také formu nemoci), připomíná, že na zemi ráj nikdy nevybudujeme. Nevytvoříme ho. Velmi zásadní je, že člověk byl stvořen jako tvůrce (Gen.1,2728). V Bibli najdeme na tuto situaci odpověď, ale nebude se nám příliš moc líbit. Záleží to na nás, kolik zde bude nebo nebude zla. Svět má jakoby dvě různé tváře. Která z nich se dnes ukazuje více? Křesťané díky získané svobodě za císaře Konstantina ve 4. stol. se pokusili učinit Evropu křesťanskou. Měli velké úspěchy. Kolik význačných děl v oblasti kultury, architektury a hudby vzniklo! Dodnes z nich čerpáme. Dnes se svět velmi rychle sekularizuje. Bůh je vyloučen nebo se dostal do závorek. Proto se církev po II. vatikánském koncilu zabývala tímto problémem v jedné konstituci, která nese titul: „Radost a naděje“. Koncilní otcové vyzdvihli myšlenku radosti, bolesti i zklamání dnešních lidí, že jsou radostmi, zklamáním i bolestmi samotné církve. Nemůžeme se oddělovat od světa, kde žijeme. To, co nás asi trápí citelně, je rychlost života, tisíce povinností, starostí. Zvláště rodiny to pociťují. Nedostává se nám síly? Kde ji brát? Žít znamená mít sílu. Ježíš přišel do našeho světa, aby žil náš život a aby nám dal novou sílu. Kde ho můžeme hledat? On po svém vyvýšení zůstává v církvi a to i přes její limity a nedostatky. Je to právě liturgie, kde se náš čas, ve kterém zde žijeme (a máme ho stále méně), spojuje s Boží věčností. Je to jeho jedinečný způsob, jak zůstává mezi námi. Díky tomu, že jsme byli pokřtěni, jsme vtaženi do jeho smrti a zmrtvýchvstání a máme účast na jeho příběhu. Dostalo se nám síly od Krista v Duchu svatém. Měli bychom si klást otázku, kde se nám nedostává této síly a čím je to způsobeno. Co to způsobuje? strana 3

 Úvodník

CHLUMEČEK 2/2013

A jak máme prožít čas postní a velikonoční, abychom síly obnovili? Člověk bez síly podle Písma sv. je člověk podléhající hříchům. Církev je proto pro nás tak velkým darem, že stále obnovuje naše síly a má prostředky a cesty, jak nám pomoci. Ježíš na sebe vzal hřích a učinil jej svým údělem a tak vyjevil, co je pravá „svatost“. Nikoliv vydělení, nýbrž sjednocení, nikoliv soud, nýbrž vykupující láska. Není pak církev pokračování tohoto Božího sestoupení do lidské ubohosti? Není to přetrvávání Ježíšova společenství s hříšníky u jednoho stolu? Není pak nesvatost právě naší nadějí? Papež Benedikt XVI. se přiznal v jenom rozhovoru, že právě nesvatá svatost církve je pro něho něčím velmi útěšným. Kdo by mohl říci, že nepotřebuje, aby ho druzí snášeli a dokonce i nesli? Kdo by to unesl, pokud by ho církev soudila a nenesla? Církev je zde, aby nám nabídla Boží sílu. Vede nás také k sebereflexi, že soběstačnost je trvale neuskutečnitelná v tomto životě a světě. Kritika církve může být určitá forma zahořklosti, ale je to vlastně projev pýchy. A tak se dostáváme k tomu, že církev i přes její kritiku potřebujeme a je pro nás naší Matkou. K ní se můžeme utíkat, u ní můžeme hledat pomoc a ochranu, a skrze ni budeme nacházet sílu k další cestě naším životem. Váš otec Josef 1)

T. Špidlík – Katecheze o církvi

Masopustní průvod rodinného centra DaR

strana 4

 Pastorační plán

CHLUMEČEK 2/2013

PASTORAČNÍ PLÁN farnosti Luže na rok 2013, téma roku: Eucharistie Náměty akcí Tříkrálová sbírka Ekumenické setkání Don Bosko, 200. výročí narození Postní duchovní obnova Svátost nemocných Diecézní setkání mládeže Koncert – Skutečský festival Koncert – Skutečský festival Velikonoční svátky Hlavní pouť na Velehradě Diecézní setkání ministrantů Hlubočice – modlitba s P. Marií Setkání dětí Noc kostelů Farní zájezd Slavnost Božího Těla 1. pouť 2. pouť 3. pouť, 300. výročí od posvěcení kostela Sv. Václav Sv. Václav Pouť v Srbcích Sv. Mikuláš Adventní duchovní obnova Setkání farnosti Setkání ministrantů ve farnosti Celosvětové setkání mládeže Evangel. program s P.J.Manjackalem pro ČR Hlavní diecézní pouť Exercicie Roku víry P. Elias Vella Mše sv. pro děti

Datum 5.1. 31.1. 4. 2. 22.- 23.2. 8.3. setkání na faře 23.3. 24.3. 7.4. 28.- 31.3. 15.- 17.4. 12.- 14.4. 12.5. 8.5. 24.5. 15.6. 2.6. 7.7. 18.8. 8.9. Přednáška Dr.T. Petráčka 28.9. 28.9. 13.10. 1.12. prosinec prosinec bude upřesněno 23.-28.7.

Místo konání Luže a okolí Adventisté sedmého dne Litomyšl, od 16.00, v 17.45 mše sv. Fara, P. Prokop Brož Luže Hradec Králové Chlumek Chlumek Luže Velehrad Přibyslav Hlubočice farní den Luže Chlumek Poutní místa Chlumek Chlumek Chlumek Chlumek

Chlumek – pouť Střemošice – pouť Srbce – kaple Chlumek fara Luže fara Luže fara Luže Rio de Janeiro

18.8.

Koclířov

17.8. 3.-9.5.

Malé Svatoňovice Koclířov

Měsíčně v pátek

Sv. Bartoloměj strana 5

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 2/2013

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Kompendium katechismu katolické církve 174. Proč je církev apoštolská? Církev je apoštolská svým původem, tím, že je zbudována na „základě apoštolů“ (Ef 2,20); svým učením, které je totožné s učením apoštolů; svou strukturou, protože byla zbudována, posvěcena a řízena apoštoly až do návratu Krista, a to díky jejich nástupcům biskupům ve společenství s Petrovým nástupcem. 175. V čem spočívá poslání apoštolů? Slovo apoštol znamená poslaný. Ježíš, poslaný Otcem, povolal k sobě dvanáct ze svých učedníků, ustanovil je za apoštoly a učinil z nich vybrané svědky svého vzkříšení a základy své církve. Dal jim příkaz, aby pokračovali v jeho poslání slovy: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20,21) a slíbil jim, že s nimi bude až do konce světa. 176. Co to je apoštolská posloupnost? Apoštolská posloupnost je předávání poslání a moci apoštolů jejich nástupcům, biskupům, prostřednictvím svátosti (biskupského) svěcení. Díky tomuto předávání církev zůstává ve společenství víry a života se svým původem, zatímco během století organizuje pro šíření Kristova království na zemi celý svůj apoštolát. 177. Kdo to jsou věřící? Věřící jsou ti, kteří jsou začleněni do Krista křtem a stali se Božím lidem. Stali se jím vlastním způsobem účastnými kněžského, prorockého a královského poslání Krista, jsou povoláni uskutečňovat poslání, které Bůh svěřil církvi. Mezi nimi existuje pravá rovnost v jejich důstojnosti Božích dětí. 178. Jak je utvořen Boží lid? V církvi jsou skrze božské ustanovení posvěcení služebníci, kteří dostali svátost kněžství a tvoří církevní hierarchii. Ostatní jsou nazýváni laikové. Z obou pak pocházejí věřící, kteří se zasvěcují zvláštním způsobem Bohu sliby evangelijních rad: čistoty v celibátu, chudoby a poslušnosti. 179. Proč Kristus ustanovil církevní hierarchii? Kristus ustanovil církevní hierarchii s posláním, aby pásla jeho lid jeho jménem. Tvoří ji posvěcení služebníci: biskupové, kněží a jáhnové. Na základě svátosti (kněžského a biskupského) svěcení biskupové a kněží jednají jménem Krista a jako Kristus Hlava; jáhnové slouží Božímu lidu v diakonii (službě) slova, liturgie a lásky. 180. Jak se uskutečňuje kolegiální ráz církevní služby? Podle příkladu dvanácti apoštolů, které Kristus vyvolil a společně poslal, jednota členů církevní hierarchie je ve službě společenství všech věřících. Každý biskup vykonává svou službu, jako člen biskupského sboru, ve společenství s papežem, tím, že se s ním podílí na starosti o všeobecnou církev. Kněží vykonávají svou službu v kněžstvu místní církve ve společenství s biskupem a pod jeho vedením. (Pokračování příště) strana 6

 Svatí a jejich atributy

CHLUMEČEK 2/2013

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY Sv. Lucie Filippini, 25.3. Narodila se 13.1.1672 v Itálii poblíž Říma. V prvním roce přišla o matku a v sedmi letech jí zemřel otec. Od té doby ji vychovávali příbuzní. Modlitba a kostel se jí prý staly milejšími než dětské zábavy. Zajímala se hodně o náboženství a vynikala mimořádným intelektem. Ještě jí nebylo ani deset let, když si jejích schopností všiml duchovní správce a rozhodl se ji využít k vyučování katechismu mladších dětí. S neobyčejným talentem oduševněle vysvětlovala pravdy víry malým, pozorným posluchačům. Za podpory kardinála Barbariga později založila sdružení zbožných učitelek - filipínek (Maestre Pie Filippini). Členky společnosti se věnovaly křesťanské výchově dívek a Lucie byla jejich generální představenou. Papežem Klementem XI. byla pozvána do Říma a od něj pověřena k zakládání škol i tam. Vyučovala také nastávající nevěsty, které připravovala pro život. Od 55ti let měla závažné onemocnění a poslední čtyři měsíce prožila jen na lůžku. Zemřela roku 1732. Papež Pius XI. ji v roce 1926 blahořečil a r.1930 kanonizoval. Její kongregace má dnes přes tisíc členek v osmi zemích světa. Sv. Richard, 3.4. Narodil se v roce 1197 ve Wichu, poblíž Worcesteru, v Anglii. Jeho otec byl zchudlý zeman. Měl staršího bratra, jemuž po smrti rodičů připadl zadlužený a zanedbaný statek. Hospodářství pozvedl a zasloužil se o splacení dluhů. Bratr pak nechal Richardovi celé hospodářství připsat. Na přání příbuzných se měl Richard ještě oženit s vybranou bohatou nevěstou. Jeho bratra přepadla ale závist a když to Richard zjistil, bez rozhořčení roztrhl právní doklady, vrátil mu majetek a nabídl i nevěstu. To vše v duchu evangelia: „Tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť." (Mt 5,40). Odešel pak studovat do Oxfordu, pak do Paříže a Bologně. Stal se knězem a v roce 1244 biskupem. Vyznačoval se velkou láskou ke všem potřebným a velmi pozdvihl duchovní život své diecéze. Navštěvoval chudé, nemocné a učil je trpělivosti a důvěře v Boha. Horlivý až do konce, ve výkonu svého povolání zemřel roku 1253 v Doveru. Atributy: biskupský oděv, kalich u nohou, oráč. (PFJ) strana 7

Vzkříšení

CHLUMEČEK 2/2013

VZKŘÍŠENÍ ÚVOD Vzkříšení – jedná se o téma klíčové pro křesťanství jako náboženství. Ve svých kázáních, přednáškách, rozhovorech s ním počítáme a je předpokládáme. Je nám však důvěrně známé? Přemýšlíme o tomto ústředním tématu ještě někdy jindy než o Velikonocích? Jak vzkříšení Ježíše z Nazareta prakticky zasahuje do našeho života? A vůbec, co se tehdy před dvěma tisíci lety stalo? Jak pochopit toto tajemství víry a odlišit ho od jiných fenoménů, mezi kterými je například reinkarnace? Obsah katecheze bude následující: Katecheze je co do složky obsahové složena ze dvou částí. První se týká více teologie vzkříšení a biblického zakotvení. Druhá se zabývá učením Katechismu katolické církve a více praktického rázu. Zajímají ji otázky o prožívání vzkříšení na různých rovinách praktického duchovního života (liturgie křtu a eucharistie, souvislost odpuštění a vzkříšení). Nakonec budeme uvažovat o smrti a o eschatologii (završením běhu dějin a všeho stvořeného). Co se týká formální stránky katecheze, budeme v každé kapitole naslouchat Písmu svatému. Po chvíli rozjímání se budeme, inspirování Božím slovem, modlit a pak se pokusíme systematicky uchopit danou kapitolu. V průběhu katecheze budou vysloveny i některé otázky. Slouží tu jako vodítko nebo inspirace k diskuzi. I. část Centrální tajemství církve „Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ,Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ – aby Krista přivedl dolů – ani neříkej: ,kdo sestoupí do propasti?‘ – aby Krista vyvedl z říše mrtvých. Co však praví? ,Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Řím 10, 6-9) (Chvíle ztišení, spontánní modlitba.) Ježíš Kristus tvoří centrum a vrchol dějin člověka. Toto tvrzení můžeme vyvodit z Písma svatého, které nepopisuje dějiny tak, jak se učíme ve škole, ale jako dějiny vztahu člověka s Bohem. Bible jako kniha je sestavena tak, že na začátku se dozvídáme o mytickém stvoření světa i člověka, o jeho hříchu. Povolání Abraháma představuje první historický krůček. Biblické finále pak představuje kniha Zjevení, která vykresluje ani ne tak konec světa, jako spíše jeho završení, naplnění. strana 8

Vzkříšení

CHLUMEČEK 2/2013

Mezi těmito dvěma póly je v ideálním středu postava Ježíše Krista. K němu se vztahují všechna proroctví Starého zákona (První smlouvy) a na něj navazují a neustále se odvolávají veškeré postavy zákona Nového (Druhé smlouvy). Lze si to představit na obrázku motýla: Život Ježíše Krista považujeme za Vtělení Boha. Toto vtělení vrcholí hlásáním Božího království a svědectvím je pak smrt, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. David Friedrich Strauss, nejvýznamnější a nejosvícenější racionalista 19. století, otevřeně přiznává: „Střed všech středů, ono pravé srdce křesťanství tvoří Ježíšovo zmrtvýchvstání.“ Tento biblista jakoby parafrázoval slova svatého Pavla: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná“ (1 Kor 15, 14). Historie zmrtvýchvstání Ukřižovaného už nepatří k pozemským dějinám Ježíše z Nazareta. Přesto je však jejich cílem, k němuž všechno směřuje a z něhož teprve může být pochopena Ježíšova osoba i jeho působení. Z tohoto důvodu Ježíš často zakazoval apoštolům a lidem účastným zázraku, aby o něm mluvili jako o Mesiáši nebo dokonce o Bohu. V biblistice je používán termín „Mesiánské tajemství“ (Mt 12, 16; 17, 9; Mk 8, 30; 9, 9; Lk 8, 56; 9, 21). Až teprve po událostech Velkého pátku a Neděle vzkříšení bylo možné pochopit dosah Ježíšových slov a skutků. Vlastní událost vzkříšení však zůstane tajemstvím. Nebyl totiž nikdo, kdo by byl bezprostředním svědkem zmrtvýchvstání. Ani vojáci, ani učedníci, ani ženy. Ježíš se nadto zjevuje pouze těm, kterým se zjevit chce. Jeho zmrtvýchvstání není skutečností pouze historickou, ale naši časoprostorovost přesahuje. Zmrtvýchvstání pojímáme jako úkon víry. Bez světla Boží milosti nejsme schopni tuto událost přijmout. Útočí na náš rozum. Proto je součástí Kréda (Vyznání víry) jako i liturgické aklamace tzv. Tajemství víry .  Dá se říci, že je Ježíš Kristus centrem tvého života? Od jeho početí do současnosti?  Pokud ano, tak jak se to konkrétně projevuje?  Znáš alespoň jeden předobraz Starého zákona, který se na Kristu naplnil?  Kvůli špatné interpretaci Ježíš zakazoval šířit svědkům jeho zázračné skutky. Cítil jsi v životě někdy, že máš raději mlčet a nechat druhého člověka dozrát? 1) KROLL, str. 402. 2) GNILKA, str. 279. 3) „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“

(Z knihy P. Šabaka: Vzkříšení, pokračování příště) strana 9

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 2/2013

STÍN OTCE Příběh o Josefovi z Nazaretu Jan Dobraczyński Autor se narodil ve Varšavě v roce 1910, od roku 1933 psal pro katolický tisk. Působil v odbojovém hnutí a podílel se na Varšavském povstání za druhé světové války. Byl Němci zajat a vězněn v koncentračním táboře. Řada jeho děl byla přeložena do několika světových jazyků a získal také řadu literárních ocenění. Tuhle knihu jsem sama pro sebe objevila jako takovou novinku, přestože to zase taková novinka na našem knižním trhu není. Těm, co ji ještě neobjevili, ji opravdu vřele doporučuji. Je v ní úžasným, ale opravdu úžasným a krásným způsobem, jaký není v literatuře příliš běžný, docela detailně zachycen život svaté rodiny, hlavně z pohledu svatého Josefa, jeho způsob uvažování o věcech, to, jak si připadal nedostatečný jako otec Ježíše (to je právě ten Stín otce, jak napovídá sám název), měl neustálé vnitřní boje, připadalo mu, že i jeho žena Marie, kterou velmi dlouho hledal a také velmi mnoho miloval, se mu svým tajemstvím a tajemným způsobem početí vzdaluje, že Ježíš mezi ně staví zeď. Vychází zde přitom z biblických pramenů a i z rozsáhlého literárního materiálu tehdejší doby. Úryvek z knihy: „Od dětství miloval ticho. Promlouvalo k němu víc než zvuky a hlasy. Vyžadovalo jediné: čekání. Kolem dokola běžel život – bouřlivý a halasný. Padalo tolik zbytečných slov, tolik nepromyšlených výtek, tolik slibů, které ve skutečnosti nic neznamenaly. V proudu těchto slov byl on se svým tichem jako kámen spočívající na dně potoka. Čekal – a nevěděl nač. Čekal na to, co mu mělo sdělit ticho.“ (Lenka Rumpíková) Jan Dobraczyński (20 dubna 1910, Varšava - 5. března 1994, Varšava) byl polský spisovatel a publicista. Voják z polské armády během polské obranné války z roku 1939, bojoval i ve Varšavském povstání v roce 1944. Měl hodnost generála polských sil. Během druhé světové války také vedoucí oddělení pro opuštěné děti ve Varšavě. Pomáhal aktivistům umístit židovské dětí v klášterech. Nositel titulu Spravedlivý mezi národy. strana 10

 Ohlasy – Postní obnova

CHLUMEČEK 2/2013

MÁME VÍRU NEBO JEN VĚŘÍME? Ve dnech 22.-23.2. proběhla v naší farnosti duchovní obnova. Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit, nebo jen tak pro připomenutí zde shrnu myšlenky, nad kterými budu přemítat asi ještě mnoho dní. V pátek večer byla mše svatá, před ní křížová cesta a po ní úvodní slova P. Prokopa Brože, děkana teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který byl pozván, aby nás provázel touto obnovou. Hlavním tématem byla Víra. Abychom nebyli na omylu, co to vlastně je - není totiž kusem neměnného kamene, který sebere a máme ho, podobá se spíše rostlině, protože potřebuje péči, vláhu, slunce, trpělivost. Někdy rychle roste a kvete, někdy i uvadá. Buďme si vědomi toho, že „věření“ není hned. Víra, ta totiž zůstává, i když opadne okouzlení a nelpí na modlách, kterými jsou v dnešní době nejčastěji: věčné mládí, růst, komunikace, sekularizace. Sobotní den byl rozdělen na 3 přednášky (v 9:00,11:00 a 14:00) a závěrečnou mši svatou. V mezičase byla možnost svátosti smíření a od 12 hodin společný (velmi dobrý) oběd na faře. Během přednášek jsme se prokousali tématem sedmi Darů Ducha svatého (zbožnost, bázeň Boží, moudrost, rozum, rada, síla, vědění), ctnostmi a neřestmi a Milostí Boží. To vše však vede k jedinému, a to, že Bůh je opravdu tím nejdůležitějším smyslem našeho života, který je zde na zemi neúplný. Bůh má být středem našeho zájmu a středem pozornosti našich činů, pokud podle slov nejednáme, je to jako bychom je neslyšeli. Teprve v Něm té úplnosti a pochopení dosáhneme, po tom touží naše srdce, proto jej netrapme tím, že naše logika, logika tohoto světa neobsáhne tak velké Boží tajemství. (Kája Vodvárková)

strana 11

 Ohlasy – Postní obnova

CHLUMEČEK 2/2013

POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA ThLic. Prokop Brož Th.D., děkan KTF UK byl hostem na lužské faře, kde vedl postní duchovní obnovu ve dnech 22.-23.2.2013. V pátek jsme začali večerní mší svatou, po které byla první přednáška. V sobotu pak byla ve 3 přednáškách probírána témata „Víra, Dary Ducha svatého“. P. Prokop se krátce zastavil i u 7 hlavních hříchů a poradil nám, jak máme uchopit čas. Program byl ukončen v sobotu odpolední mší svatou. P. Brož nám toho řekl mnoho, vše do sebe zapadalo, takže aby člověk byl opravdu „v obraze“, byla by nejlepší osobní účast. Mám popsáno několik listů, takže by v Chlumečku už nemusel být žádný jiný článek, ale pokusím se napsat jen nějaký výtah, doufám že souvislý, z mých poznámek. Ptáme se, proč víra ubývá. Protože jsme ji mnohde nahradili věřením. Při věření dochází z počátečního okouzlení, učarování k odkouzlení až rozčarování. Jsme jako Židé putující pouští, vyměnili jsme víru v Boha za modly. P. Prokop zmiňuje 4 největší modly současnosti: 1. Věčné mládí (to ale se většinou pohybuje jen na úrovni emocí, bez jakékoliv kultivace, my máme ale také naslouchat a uvědomit si, že jsme duchovní bytosti, jsme zde pro sebe i pro druhé, v lepším případě zcela pro druhé). 2. Věčný růst (ten nás nutí hnát se za ziskem bez odpočinku, pracujeme i v neděli). 3. Komunikace (jsme velmi ovlivněni internetem, televizí, rádiem, tiskem). 4. Sekularizace (zůstal jen člověk, zmizel Stvořitel). V 19. století jsme redukovali víru na rozumové pochopení. Duch jako myšlenka, ale my křesťané se díváme na Ducha jako na Osobu. Potřebujeme 7 ukotvení, abychom se dostali k Duchu Svatému a ta jsou: zbožnost, bázeň Boží, moudrost, rozum, rada, síla a dar vědění. Musím být zbožný, abych mohl být moudrý. P. Prokop nám uvedl, jaký význam má slovo zbožnost v různých jazycích: hebrejsky bázeň, řecky půvab, latinsky úcta. strana 12

 Ohlasy – Postní obnova

CHLUMEČEK 2/2013

Zbožný člověk je laskavý, bezbožný opovážlivý. Člověk, který má bázeň před Bohem, počítá s Bohem a jeho mocí. Skutečný strach překoná pravá láska. Moudrost je schopnost uspořádat svůj život. Dar rozumu má člověk, který má duchovní oči, přemýšlí, žasne, vidí věci v souvislostech a chválí Boha. Dar rady je dnes potřebný víc než jindy (manželství x celibát, volba životního partnera, volba povolání). Zachovávat zákon u Židů znamená znovu se rozhodovat. Ježíš ve svém životě pozemském neustále rozlišoval vůli Otce. Milost posvěcující a pomáhající představuje životní sílu. Tato síla se ničí hříchem. Ospravedlněný člověk je člověk s životní silou. Není to otázka vědění, ale Boží milosti. Dar vědění v tomto století kvete, ale nepřivádí vždy k Bohu. Víra nesupluje žádný z těchto sedmi darů, ale formuje člověka jako celek. Při mši svaté prosme o sílu všech darů. Víra se projevuje tím, že lidská zkušenost dostává rozměr radosti a milosti. Je špatné být permanentně naštvaný. Hříchem radost ztrácíme. Dále P. Prokop mluvil o 7 hříchách a jejich protipólech (ctnostech). Již jen opravdu v kostce. Kdo je pyšný, chlubí se, ale ve skutečnosti má nedostatek. Marnivý člověk se chlubí sebou samým, lakomý má narušený vztah k věcem, hněvem ztrácíme vztah k sobě a to nás znetvořuje. Smilník má nešikovný vztah k tělu, dále můžeme hřešit nestřídmostí a leností. Dozvěděli jsme se, že pouštní otcové měli 70 výrazů pro lenost. Posledním témátkem P. Prokopa byl čas. Jak ho uchopíme? Dnes často pouze prací. Ale může to být i lidskou duší, pomocí jednotlivých příběhů a nebo jako dějiny. Chceme-li, aby nám čas utvářel život, musíme ho chápat jako dějiny. Takže to je vše a přijdte si poslechnout některého zajímavého přednášejícího třeba v adventu osobně. (Marie Kordíková)

Masopust v rodinném centru DaR

strana 13

 Ohlasy – Ekumenické setkání

CHLUMEČEK 2/2013

EKUMENICKÉ SETKÁNÍ Letošní, velmi příjemné ekumenické setkání se uskutečnilo 31. ledna v hezkých prostorách u Adventistů. Zdaleka nebyly obsazeny všechny židle, ale myslím si, že naše účast byla dostačující. Řekla bych, že nás bylo i víc než někdy ve všední den v kostele. Jednota křesťanů - napadá mě, jak je smutné, že je tolik věcí, které nás dokáží rozdělovat. Nemělo by tomu tak být. Jsme křesťané a jsme uschopněni vytvářet jednotu – společenství skrze Ježíše Krista, našeho Pána. On touží po naší jednotě. Myslím si, že tam, kde nás Kristus opravdu spojuje, je modlitba. A tak i ta naše společná modlitba byla jednotná, Ježíš byl uprostřed nás a silně se nás dotýkal. Pozoruji, že lidé chodí rádi na tato setkání. Myslím si, že právě proto, že tu mohou zakoušet Boží přítomnost, je to živé společenství, které se aktivně zapojuje do modlitby, není to jen pasivní přihlížení obřadu, které můžeme bohužel často vnímat u mnohých lidí v kostele. Četlo se evangelium podle Jana – rozmluva se samařskou ženou, velmi hluboký příběh, který náš pan farář Josef aktuálně zasadil do dnešní doby ve své promluvě. Klíčová věta, která ve mně zůstala, je věta, kterou Ježíš, unavený po cestě, oslovuje Samařanku: „DEJ MI NAPÍT“. O co vlastně Ježíš žádá? Opravdu o vodu? Ano, určitě má po cestě i obyčejnou žízeň, ale zaznívá z toho i něco daleko hlubšího. Ježíš je unavený a potřebuje osvěžit, ale nežízní spíš po naší důvěře v něho? Ježíš chce navázat kontakt se zavrhovanou ženou, chce získat její důvěru a nakonec to bude ona, která zatouží pít z Jeho pramene živé vody, bude prosit Jeho o pomoc. Přijme toho, který jediný ji může zachránit. „DEJ MI NAPÍT“ - tuto krátkou větu, která zaznívá na ekumenickém setkání z úst katolického kněze, vnímám jako prosbu nás katolíků o něco, čeho se nám nedostává. Je to živý vztah k Ježíši Kristu, je to modlitba ve společenství. Jak je možné, že oni dokáží věnovat tolik času společnému setkání a my ne? Silně tady vnímám jakousi pospolitost a lásku k Bohu. Oni mají to, co nám schází, mají pevnější společenství, protože se otevřeně, společně modlí, chválí Pána, tak jak my to nedokážeme. Jsou zdatní znalci Písma sv., což se o nás nedá říct. Kdo z nás může říci, že nepomine den, aniž bychom si přečetli alespoň jednu větu, odstavec, kapitolu z Písma sv.? Víme přece, že slovo Boží je naším chlebem. Zapomene se snad někdo z nás někdy najíst? Asi ne. Tak by to mělo být i se slovem - ani jeden den nezapomenout otevřít Boží slovo a nasytit duši!! My máme nesmírný poklad, který si zřejmě mnozí z nás plně neuvědomujeme. Jsou to SVÁTOSTI. To jsou perly, reálná setkání s Ježíšem, který vchází do našich srdcí, pokud ho tam vpustíme. Mám obavu, že my tyto perly jen pasivně přijímáme, a tak z nich nedokážeme opravdově žít. Je to obrovská škoda a ztráta. strana 14

 Ohlasy – Ekumenické setkání

CHLUMEČEK 2/2013

Samařanka reaguje překvapeně, když ji Ježíš osloví. Vždyť se Židé se Samařany nestýkají. Možná v tom může vidět určitý výsměch. Samařanka moc nevěří, že by ji Žid žádal o pomoc. Často i v našem životě nevěříme, že bychom byli prospěšní těm, kteří o nás nikdy nestáli, spíše nás různě posuzovali. I jednotlivé církve si mají hodně co dát, i při svých rozdílnostech. Ježíš nás nerozděluje, to my jsme se začali všelijak seskupovat, ale je to důležité? Já myslím, že to, co je důležité, je ON, který bude s námi se všemi, kdykoli se sejdeme a budeme ho chválit. Proč stále mezi sebe klademe překážky, které nás od sebe oddělují? Raději se upněme k tomu, co nebo kdo nás spojuje a čím se můžeme vzájemně obohatit. Ostatní si klidně ponechme. Náš společný zájem je pramen věčného života, který je v Ježíši Kristu - musíme ho chtít hledat. Pokud tento pramen nenajdeme, naše duše zemře. Budeme žít dál, ale náš život bude nenaplněný, prázdný, žalostný. Naše doba je plná samařských žen a já věřím, že Pán Ježíš, i když unaven, bude neúnavně čekat a oslovovat každého žíznivého. Učme se vytvářet společenství nejen s jinými církvemi, ale i mezi sebou, učme se vzájemné toleranci a přijetí. Cítím po tomto setkání výzvu prohlubovat svou víru právě vytvářením malých společenství, kde se budeme modlit. Budeme se učit chválit, děkovat a předkládat své prosby za druhé Bohu. Opírat se o Boží slovo vždy a všude, v každé situaci a pevně se ho držet. Neutíkat k ničemu jinému – jiným modlám. Věrně se držet Božích příslibů, které najdeme v Písmu svatém. A vzájemně se v tom povzbuzovat. Děkujeme Ti, Pane, za tento společný čas naplněný modlitbou a velikou touhou po setkání s Tebou. Díky, Pane, že příště si nás podržíš déle pohromadě, že se hned nerozutečeme, ale setrváme v přátelském sdílení se. Každý máme své poklady, o které bychom se měli dělit. (ŠK) strana 15

 Ohlasy – Poutní kázání

CHLUMEČEK 2/2013

DOMINIK DUKA – KÁZÁNÍ 9.9.2012 NA CHLUMKU Drazí přátelé, milí poutníci, sestry a bratři v Kristu. Přišli jsme sem k Panně Marii, abychom si připomněli její narození. Je pravdou, že nemáme žádné potvrzení, kdy se Panna Maria narodila, protože ve starých kulturách lidé nepovažovali narozeniny za nějaký důležitý moment v životě. To brali, že je to Boží dar, nový život, ale to rozhodující v životě člověka není první den, kdy jsme spatřili světlo světa, ale poslední den, kdy je možné uzavřít životní kroniku a říci: „Byl to dobrý člověk.“ „Byla to dobrá maminka.“ „Byl to skutečně statečný muž.“ A přesto ale jsme svědky, že církev od dávných dob se rozhodla slavit narozeniny Krista a z toho důvodu také slavit i narozeniny jeho matky, Panny Marie. Možná, že mnohým v naší zemi a v současném světě to může připadat tak trochu zpozdilé, někdo by to nazval staromilstvím, vzpomínat na narození někoho, kdo už mezi námi dávno a dávno není. Koneckonců přece se současná společnost tak příliš nezajímá o rodinné historie. Celé generace před námi se upínaly dopředu a měly stále na mysli, aby se jejich děti měly lépe, aby se jejich děti mohly vyučit či studovat. Přesto jsme svědky toho, že v současné zemi, v naší vlasti, i když patříme mezi dvě desítky nejvyspělejších zemí světa, díky Bohu, přes všechno úsilí jsme dvacet let přesvědčováni, že to děláme jenom špatně. Musíme ale říci, že jsme zemí, která má největší počet dětí v ústavech, jsme zemí, kde školství je přesvědčeno, že úspěch školy závisí jen a jen na penězích, a tak i když Ministerstvo školství si rok co rok vybojovává větší platby, mezinárodní komise k nám přicházejí a říkají, že to s tím vyučováním nebude tak dobré a že asi bychom se měli zamýšlet nad tím, jak dál. A my se sejdeme tady na Chlumku, abychom slavili narozeniny té, která už skoro 2000 let není mezi námi. Kniha knih, ze které čteme, bible, vznikla na průsečíku kolébky lidské kultury a civilizace a můžeme si povšimnout, že na rozdíl od velkých kultur Mezopotámie, Starého Egypta a koneckonců Řecka, Perzie a můžeme říct i Starého Říma, tato kniha klade veliký důraz na rodokmen, na rodinnou historii. Tato kniha je přesvědčena, že to nejpodstatnější, co se odehrává v životě člověka, to nejdůležitější, co formuje člověka do budoucna, je jeho rodina. Proto je tak strašně důležité vědět, kdo je mým otcem, kdo je mou matkou, kdo je mým příbuzným. Na odkazu této knihy vyrostla celá naše západní civilizace a kultura a víme, že v této kultuře vystupovala vždy do popředí matka zakladatele křesťanství, Panna Marie. Víme, že naši zem nazvali barokní umělci a spisovatelé Mariánskou zahradou. Co znamenala ta skutečnost, že od počátku našich kulturních dějin upíráme zraky k té, jejíž narozeniny slavíme? Ano od počátku naší kultury, našeho státu i církve. Je to naše příprava na cyrilometodějské výročí. Někdo může říci, že jsme spolkem pro studium našich dějin a pro ochranu kulturních památek, protože se zase vracíme zpátky. Ano vracíme, protože víme, že dějiny začínají i na Velké Moravě, kdy kníže Bořivoj a sv. Ludmila jsou ponořeni do křestního pramene a stará legenda říká, že v tomto okamžiku arcibiskup Metoděj jí dává ochranný strana 16

 Ohlasy – Poutní kázání

CHLUMEČEK 2/2013

medailon. Medailon, který měl připomenout záchranu hlavního města Byzantské říše před útokem divokých vojsk, které tvořili i východní Slované a tento medailon pak dostává vnuk, kterého vychovala. Proto jsem hovořil o škole, naše první škola a první učitelka, tady nastává feminizace našeho školství, je sv. Ludmila, která na Budči naučí svého vnuka číst a psát a dokonce, jak se domnívají odborníci, nejen latinkou, ale i hlaholicí. A také tedy naše dějiny začínají v okamžiku, kdy přijímáme křesťanství, to znamená kříž, neboť slovo křest je ve slovanských jazycích odvozeno od slova kříž. Pro naše předky křesťané byli ti, kdo uctívali a nosili kříž. Naše dějiny začínají se školou, se vzděláním, ale je to škola, jak to naše babičky uměly, dokud kolektivizace vesnice nezničila model rodiny. Naše babičky a maminky, které měly často i jiné starosti. To jsou naše dějiny. A ty nás přivádějí jakoby do kadlubu knihy knih. A od počátku je stálá připomínka o ženě, která rozdrtí hlavu hada. Když prorok Izaiáš předpovídá králi budoucnost a záchranu, znovu hovoří o ženě, hle Panna počne a porodí syna. A tak i naše dějiny začínají Paládiem země české a můžeme pochybovat, ano to staroboleslavské Paládium zcela jistě připomíná Svatovítskou Madonu doby Karla IV. Ale historie se nepíše jen perem, na počítači, ono také historii si ověřujeme i různými metodami, a tak díky dvaceti letům svobody mohly být využity tyto metody, metody chemické, metalurgické. Ano toto paládium je z korintské slitiny z 9. století, zcela jistě bylo v době Karla IV. přepracováno. Tak jako meč sv. Václava je skutečně z 9. stol. i přilbice. Karel IV. je došperkoval, co vypadlo, nechal dodělat. Proti těmto faktům se těžko dá něco namítat. Ale proč to říkám? Říkám to proto, abychom si uvědomili i tuto modelovou situaci: Jestliže i evangelia si byla vědoma této skutečnosti a začínají rodokmeny, jestliže u dvou evangelií, u Matouše i u Lukáše, která připomínají jazyk Ježíše Krista, protože jsou plná hebraismů, se klade otázka o narození, o matce Ježíše, o významu rodinného života, tak bych chtěl připomenout, že i naše národní dějiny začínají rodinou. Bořivoj, Ludmila, sv. Václav... Zde je tedy potřeba si uvědomit, jestliže v té naší situaci nás budou všichni ujišťovat, jak je strašně důležité zabývat se řešením dluhové krize, jak je zapotřebí přemýšlet nad všemi ostatními reformami, nikoho nenapadlo, že celý zapeklitý problém, kam patří korupce, nedostatek bezpečí, špatná produktivita práce či špatná kvalita práce, opuštěné děti, rozvrácené rodiny, nevyřeší zvyšování či snižování daní, nepomůže nám, ani kdybychom dávali do univerzit miliardu ročně, nezmění se nic, jenom se víc utratí. Skutečná změna musí začít opravdu u nás. Ale narození Panny Marie, teď se z toho my muži vyvlečeme, tak trošičku připomíná především prvořadou úlohu vás, sestry, maminky, babičky, prababičky. Celá cesta naší země, našeho kontinentu a našeho světa je skutečně jedině cestou mravní obrody. A v té mravní obrodě nemůže vystačit člověk jako jednotlivec. Nikdo se nenarodil sám a nemůže žít sám pro sebe. strana 17

 Ohlasy – Poutní kázání

CHLUMEČEK 2/2013

Nejhorší stáří je, když jsem sám. Nepomůže mi krásně vybavený domov důchodců. Ale víte, že to největší utrpení, které prožívají staří lidé, nemocní, na lůžko upoutaní, je, že o nich nikdo neví z těch, kteří by o nich vědět měli. Tedy, chceme-li si i my dnes, tady u Panny Marie uvědomit, proč jsme přišli, tak jsme se sem přišli modlit za obnovu našich rodin, za to, že člověk se rodí jako muž a žena a všechny ostatní výklady jsou jenom falešným tvrzením, které nemá žádnou oporu v tom, čemu říkáme věda a rozumný přístup k životu. To není žádné opovrhování nikým, ale je to skutečnost. Musíme si uvědomit, co nám říká antropologie, pediatrie, dětská psychologie. Nemůže nás přece zničit, ale ani spasit zvýšení daně o nějaké procento, ani strach z toho, že kvůli náhradě za zpustošený církevní majetek nebude na důchody a vše ostatní, protože pro pana ministra je procento chyba v zaokrouhlování a promile se vůbec nepočítají. To jsou skutečnosti, abychom nepodléhali demagogii, ale já chci zde opravdu vyzvednout, že když jsme se rozhodli vést zápas o svoji svobodu nejenom jako církev, nejenom jako věřící, ale jako národ za tuto zem, pak jsme si stanovili desatero duchovní a mravní obrody národa. Na toto rozhodnutí Bůh slyšel a jestliže věříme, že ona, jejíž narození slavíme, je Paládiem naší země, tak musíme říci, že opravdu se přimlouvá. Věříme, že ona důvěra kladená v dceru královskou, sv. Anežku, nebyla zklamána, a měli bychom si měli uvědomit, že v té určité fázi po jedné generaci bychom znovu měli vytyčit opravdovou duchovní a mravní obnovu. Nebo, chcete-li, říkám politickým vězňům, musíme vyhlásit čtvrtý odboj. Dost lžím, podvodům, dost lenosti! Ale náš odboj musí být veden právě touto cestou duchovní a mravní obrody. Jinak se z marasmu nedostaneme a onen marasmus je strašlivý, protože slova, která zněla v lidovém shromáždění v 50. letech, mohou znít znova! My jsme svědky toho, že tam, kde by se mělo rozhodovat o právu a spravedlnosti, tam, kde se tvoří zákony, může se vést debata, která je nejhorším ponížením skutečného parlamentu jakékoli země. Nikdo už nevěří, že by naše justice byla schopna prosadit, aby byla dodržována práva všech, kterým bylo ublíženo. Jezdil jsem po naší Královehradecké diecézi, jezdím po Pražské arcidiecézi a tolik nevyřešených nespravedlivých kroků z minulosti jsem si nikdy nedokázal představit. A nedivím se, že v naší zemi nemůže být dobře, i když si můžeme kupovat auta, barevné televizory, ale vnitřní stav duše našeho národa je opravdu nemocný a nezahojený. Proto ať ta, jejíž narozeniny oslavujeme, se přimlouvá, ať ona pomůže těm, kteří mají odpovědnost za výchovu nové generace, vzbudí v našem národě maminky, babičky, učitele, učitelky, kteří budou odpovědně vychovávat. Protože když jsme otvírali muzeum internace řeholních sester, tak paní moderátorka nám vyprávěla příběh: Když v tomto srpnu hledali na šumavě zbytky železném opony a ptali se sedmnáctiletého mladíka, odpověděl: „Tady ale žádné divadlo nebylo.“ Ano, utrpení statisíců, utrpení milionů rodin, zbavených majetku, vyhnaných ze svých gruntů atd., to bylo pro některé jen divadlo a toto divadlo hrají znovu a jim musíte říct NE! Ale musíte říct ANO, ty jsi naše paní, ty jsi naše matka, ty jsi naše ochránkyně! Amen. strana 18

Články – Rodinné centrum DaR

CHLUMEČEK 2/2013

DAR VÁS ZVE K NÁVŠTĚVĚ Do nového roku 2013 naše Centrum vstoupilo s novými nadějemi a plány. Zavedli jsme nové pravidelné programy. Snažíme se nabízet takové programy pro rodiny s dětmi, které jsou založeny na tradičních křesťanských hodnotách (oslovujeme i prarodiče. Křesťanství je základem, ale je skryté. Vybízí k otázkám. Novinkou jsou modlitby maminek za děti (v úterý od 9 hod) a hudebně pohybový program pro předškolkové děti Elce, pelce, kotrmelce od 10ti hod. Vedeme děti ke tvořivosti, vnímání hudby a pohybu. Páteční dopoledna probíhají podle metodiky zážitkové pedagogiky Margot Ederové „Aby malé bylo velké“. Tento prgram užívá řada křesťanských mateřských škol a společenství. Vede děti k radosti a vděčnosti Stvořiteli, upevnění zkušenosti jistoty a bezpečí, niternému prožívání vztahů s rodiči, ostatními dětmi, sourozenci. Vždy si také něco dobrého uvaříme, nebo upečeme. Středeční odpoledna od 15 hod. jsou tvořena hrami, básničkami, tvořením. Inspirací je nám pozorování přírody a lidové tradice během roku. Nyní secvičujeme jarní pásmo říkanek a malé divadlo s kostýmy. Středy od 17 hodin jsou věnovány tvoření pro dospělé (základem jsou řemesla dob minulých). Jednou za měsíc probíhá přednáška s besedou na zajímavá témata týkající se většinou výchovy dětí. Naše centrum jakožto zařízení Oblastní charity Pardubice se v tomto roce rozhodlo vyjít naproti rodinám, které trápí nějaké problémy. Úzce spolupracujeme se sociálně aktivizační službou pro rodiny a nabízíme zprostředkování setkání s odborníky, kteří pomohou při řešení tíživé situace: v dnešní době je to především situace finanční, ale i právní, poradna psychologická, pedagogická. Nabízíme hlídání a doučování dětí. Setkání probíhají v atmosféře důvěry, v klidu při kávě či čaji. Také jsme pro všechny, které trápí problémy, připravili setkání se sociální pracovnicí Mgr. et Bc. Lucií Motlovou vyškolenou právě pro krizovou intervenci, což znamená, že je odborně způsobilá pomoci, poradit, zkontaktovat. Krizová intervence je určena všem, kteří jsou v psychické nepohodě (úzkost, strach, deprese apod.), zvažují otázky své existence a smyslu života, tíží je partnerské a rodinné problémy,obávají se změn ve svém životě, cítí se osamělí, ztratili partnera či jinou blízkou osobu, jsou oběťmi nebo svědky domácího či jiného násilí či zneužívání, mají problémy v oblasti sociálně právní (finanční problémy, ztráta zaměstání, závislosti na návykových látkách) apod. Nemějte strach doporučit tuto službu známým, potřebným (nejbližší termín sobota 24.3.). Nejaktuálnější informace na webu: www.materskecentrum.estranky.cz. K návštěvě Vás všechny, rodiče i prarodiče s dětmi srdečně zvou maminky, které se starají o chod centra. strana 19

Články – Trauma z potratu

CHLUMEČEK 2/2013

TRAUMA Z POTRATU Milí farníci, v březnu se každoročně koná Pochod pro život (letos již 13. ročník), který je vyjádřením touhy obnovit v naší zemi úctu k lidskému životu od okamžiku početí. Na druhé straně se v současné době v naší společnosti objevují snahy prosadit na legální trh potratovou pilulku pod názvem RU-486. O účinku a následcích medikamentózního potratu bylo uveřejněno několik článků, např. prof. K. Šipr, lékař a teolog: „Méně závažný potrat neexistuje“, uveřejněno v Lidových novinách dne 9. února 2013; „Potratová pilulka míří do Čech“ uveřejněno v Katolickém týdeníku č. 7. Použití této pilulky usnadňuje provedení potratu, který už sám o sobě je eticky velmi problematický, neboť zabíjí již existující a vyvíjející se dítě - tedy člověka, který je již plně geneticky vybaven. Naše legislativa umožňuje zabíjení nenarozených dětí, což je proti zdravému rozumu a proti Stvořiteli a zároveň porušuje Listinu základních lidských práv a svobod. Dále je použití této pilulky a vyvolání následného procesu potracení plodu vysoce rizikové pro ženu. Její užití doma v soukromí bez dohledu lékaře může způsobit vážné zdravotní komplikace, včetně vykrvácení a následného úmrtí. Tyto skutečnosti lze velmi snadno doložit výzkumy v USA, ve Francii a dalších zemích. Případy žen, u nichž užití tohoto přípravku skončilo jejich smrtí, jsou mementem nám všem. Neopomenutelným následkem potratu je psychické trauma, které si ženy často nesou celý život. Na poli psychoterapie se mnohdy příliš pomoci těmto ženám nedostává, při zmínce, že byly na potratu (interrupci), je tato skutečnost ze strany terapeutů bagatelizovaná jako nepodstatná. V zahraničí se přitom tomuto tématu věnuje mnoho psychologů. Vedle problémů v partnerských vztazích se po interrupci objevují u žen pocity smutku, pláč, suicidiální myšlenky, pokusy o sebevraždu i sebevraždy dokonané. Největší pozornost se v zahraničních studiích věnuje postinterrupčnímu syndromu, který se například projevuje vyhýbáním se podnětům, které se mohou spojovat s interrupční zkušeností a vést k traumatizaci. Těmito podněty mohou být lékaři, různé zvuky (vysavač připomíná zvuk odsávačky při výkonu), rodiny s dětmi, výročí početí, předpokládaného potratu, objevují se i noční můry apod. Při krizové intervenci se setkáváme se ženami, které podstoupily potrat a trpí výčitkami, opuštěností, zklamáním a bezradností. A my se jim snažíme pomoci, ale to je tak málo. Většina z těchto žen neměla žádné informace o následcích potratu. Škoda, že se o těchto věcech více nemluví a my jako křesťané často mlčíme. Modleme se za ženy zraněné potratem a za zastavení šíření potratů v naší zemi. (Lucie Motlová) strana 20

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 2/2013

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Akcičky a nápady Ahojky  Pro ty, kteří chtějí zakusit společenství svých vrstevníků se středem v Kristu, máme exkluzivní nabídku:  Vikariátní postní duchovní obnova pro mladé, která se bude konat v Proseči, v pátek 15 .března. Začátek bude v 18.00 v kostele mší svatou. Hostem bude P. Jiří Pešek. Kdyby se někdo neměl večer jak dostat domů, nabízíme možnost přespání na faře.  Dne 23.3. v sobotu před Květnou nedělí proběhne tradiční Diecézní setkání mládeže. Bude hrát VeKa a bude čas na zábavu i modlitbu, abychom společně završili dobu postní. Upřímně - na diecézku byl snad každý a kdo tam nebyl, ať se zeptá těch, kteří to už znají a neváhá jet taky ;-).  Týden nato jsou tu Velikonoce a ty se pochopitelně neslaví jen u nás ve farnosti. Možnost změny a nového nabití nabízí 28.3.-1.4. na Vesmíru, kam přijede mnoho mladých, aby společně oslavili Kristovo zmrtvýchvstání podle starých židovských velko-nočních tradic. Nebojte se, že byste tam zatím nikoho neznali, přesně takových tam bude více, takže pro ně budete nadějí.  O jiných a dalších akcích se můžete dozvědět na mládežnickém webu signaly.cz nebo z diecézního plátku Hromosvod. Na všechny dotazy ráda odpovím osobně - když si mě odchytíte, nebo přes email: [email protected] Kája =o) ♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Díky, Benedikte! Papež Benedikt XVI. odchází na odpočinek a co nevidět začne konkláve - volba nového papeže. Chceš si "adoptovat" kardinála? Jeden z nich bude budoucí papež, naše modlitby potřebují všichni: http://adoptacardinal.org/adoption (je to anglicky neb o německy)

strana 21

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 2/2013

Ahoj holky a kluci! Milé děti, právě prožíváme postní období. Je to doba, kdy máme svá srdce otevřít pro Pána Ježíše. Jak to udělat? Stačí tři věci. Modlitba, půst, almužna. Modleme se o několik minut déle než normálně (třeba o 5min.). Odřekněme si sladkost, pořad v televizi, počítačovou hru. Peníze a čas, který ušetříme, darujme svým rodičům, sourozencům, babičce nebo dědovi, kamarádovi nebo někomu v okolí, kdo to potřebuje. Fantazii se meze nekladou. Přeju Vám, abyste byly na konci postu s Ježíšem opravdoví kamarádi! Pro nejmenší: Na stole se nám vysypal popel, který se používá při Popeleční středě. Najdeš cestu skrze popeleční zrnka? Vezmi si ořezanou tužku a hledej nejjednodušší cestu. Nesmíš se dotknout jediného zrnka.

strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 2/2013

V tajence se skrývá název posledních tří dnů na pomezí postu a velikonoční doby. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota se zkráceně nazývají Velikonoční . . . . . . .

Postní dobou nás provází výzva „Obraťte se a věřte evangeliu“. Poznáš události na obrázcích, o kterých se píše v evangeliu? Věříš jim?

Vyluštění křížovky z minulého čísla: vlastní lenost Převzato z www.detivira.cz strana 23

 Informace

CHLUMEČEK 2/2013

INFORMACE  Diecézní setkání mládeže 23.3. v Hradci Králové.  Koncert Barocco sempre giovane a Jiří Bárta: Díla slavných mistrů v jedinečném prostředí. 24. března – 16 hodin, kostel na Chlumku v Luži.  Koncert Od renesance po spirituály: Jedno z nejznámějších hudebních uskupení současnosti vokální soubor Gentlemen Singers, 7. dubna – 16 hodin, Kostel na Chlumku v Luži.  Diecézní setkání ministrantů12.- 14.4. Přibyslav. Program rodinného centra DaR na březen 13.3. od 17:00 Řemesla našich předků – pletení košíčků z papíru I. 20.3. vítání jara od 15:00, vytvoření Moreny (letos jedné veliké),16:00 vycházka k řece. 22.3. Postní polévka. Pohádka o tom, jak si zvířátka společně uvařila polévku, vaření postní polévky. 23.3. Velikonoční tvořivé dílny od 14:00. Těšit se můžete na zdobení vajíček, tradičními technikami i novinkami jako je plstění, quilling, náš oblíbený patchwork, vyrobíme si košíček, pomlázku, a jiné, nechte se překvapit. Připravili jsme pro vás možnost rozhovoru se sociální pracovnící Mgr. et Bc. Lucií Motlovou poskytujicí krizovou intervenci formou osobního rozhovoru. Krizová intervence je určena všem, kteří jsou v psychické nepohodě (úzkost, strach, deprese apod.), zvažují otázky své existence a smyslu života, tíží je partnerské a rodinné problémy,obávají se změn ve svém životě, cítí se osamělí, ztratili partnera či jinou blízkou osobu, mají problémy v oblasti sociálně právní (finanční problémy, ztráta zaměstání, domácí násilí, závislosti apod.). Bude vyčleněn diskrétní prostor mimo dílny. 29.3. Velký pátek - velikonoční příběh s biblickými postavičkami. Pečení velikonočního věnce Beseda s přednáškou „Jak najít společnou řeč„ aneb o komunikaci mezi generacemi v rodině ve středu 3. dubna v 17:30. Hostem bude Mgr. Ivana Sodomková. strana 24