Květen/červen
3/2011 Noc kostelů
Postní obnova
Dopis P. Kudláčka
Centrum DaR
Koncerty na Chlumku
Z cyklu Mariánské obrazy v Lužské farnosti: Postranní oltář kostela sv. Baroloměje
Dvouměsíčník farnosti Luže
Setkání mládeže
֠ Básnička
CHLUMEČEK 3/2011
JSI TO TY, ŠŤASTNÁ, ROZJÁSANÁ Jsi to ty, šťastná, rozjásáná, jsi to ty, v žalech rozdrásaná, my k tobě, věčnou slávou oděná, zpíváme. Ó Panno Maria. Zdrávas, jež radostí plesáš, když počínáš, navštívit spěcháš, když rodíš, obětuješ, Syna hledáš, přešťastná Matko, a když se s ním shledáš! Zdrávas, ó bolestná, jíž srdce zraní krvavý pot, Synovo bičování, trny a kříž, hlas jeho vzlyku, vše cítíš s ním, královno mučedníků. Buď zdráva, když Syn z hrobu vstává, když plamen Ducha žhne a hold ti vzdává celičké nebe v světla záplavě, ó královno trůnící ve slávě! Přistupte, národy, a růže trhejte převzácných tajemství, z nich splétejte korunu královně a nebes paní, matce krásného milování. (Thomas Ricchini)
Chlumeček číslo 3/2011 (Květen/červen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), L. Zárubová (LZ), L. Urbanová (LU), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.6.2011. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail:
[email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2
Úvodník
CHLUMEČEK 3/2011
Odvaha. Nevíš, že sv. Pavel píše v listě Korintským, že každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu? (Sv. Josemaría Escrivá - Cesta č. 420) Milí čtenáři časopisu Chlumeček, roční období, které nás provází v době Velikonoc patří k nejkrásnějším dnům v celém roce. Velikonoce jsou navíc spojené s krásnými zvyklostmi, tradicemi, s pečením koláčů a také s pomlázkou. V jedné moravské farnosti se přihodila taková nezvyklá úsměvná událost. Nastoupil tam mladý pan učitel. Hned na začátku jedné hodiny po Velikonocích se přihlásil jeden žák a stěžoval si: „pane učiteli, Tonda mě snědl dušu“. Pan učitel užasl, protože neměl ponětí ani tušení, že mu někdo mohl sníst duši. „Co ti to snědl?“ „Dušu, ano, učiteli rozlomenou buchtu, z níž Tonda vyloupl povidlovou náplň nazývanou na Slovácku obrazně duša. Od dětství je člověk nakloněn jíst dušu a nechávat buchtu, slízat med a pohodit kousek chleba, číst knihy zábavné a ne poučné, jít v neděli na výlet a do kostela ne. Užívat si života, bavit se a nedbat povinností. A tento příběh mě inspiroval k dalšímu tématu, které je vlastně pokračováním předešlého, a to je pěstování ctnosti mírnosti (ukázněnosti). A to nás vlastně vede k tomu, abychom nepojídali druhým „dušu“, a více přemýšleli o tom, jak jednáme. Tato ctnost, patří k těm základním, kardinálním, které nám Bůh daroval. Jsou jimi moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost a On je dává každému, kdo se stal jeho dítětem na křtu svatém. Dost těžko se hledá v našem jazyce výraz, který by plně vystihl tuto 1 vlastnost. Asi známe výrok: „Všeho s mírou“. Dnes se to bohužel scvrklo na umírněnost v jídle a pití, ale to sebou nese značné zkreslení a nepochopení plného významu této vlastnosti. Její význam je mnohem větší, můžeme říci, že ona otvírá bránu k Božímu životu. Církevní otcové často zdůrazňovali, že o ráj člověka připravila nestřídmost. Proto můžeme říci, že zbytek ráje na naší zemi je v srdci člověka, který je naplněn čistými a krásnými myšlenkami. Nevýhodou je, že tento výraz má pro nás výslovně negativní zvuk, vyjadřuje příliš omezení, potlačení, podvázání: držet se na uzdě. Původní význam latinského temperantia je mnohem širší. Sv. Pavel v listu Korinťanům (12, 24) píše: „Bůh uzpůsobil tělo tak, aby přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.“ Sestavit z různých částí jeden uspořádaný celek - právě to je nejvlastnější smysl mírnosti (temperantie). Ctnost mírnosti nás vede k tomu, abychom získali určitý řád ve své bytosti a tak se stali lidmi vyrovnanými. Zatímco moudrost pojímá vše, co nás obklopuje, jako celek, statečný zapomíná na sebe, spravedlnost nás zaměřuje na toho druhého, takže nemyslím na sebe a dávám k dispozici své statky i život. Mírnost (kázeň) je v podstatě zaměřena na mě samotného. Takže by se zdálo, že můžu druhému dušu brát? Nemohu. Člověk má dva způsoby, jak být zaměřen na sebe, ten první způsob ho vede k sebezáchově, to je péče o svůj vlastní život - nezištně. A jiný člověk naproti tomu příklonem k sobě sám sebe ničí. Proto se pravdivě říká: „Kdo hledí jen na sebe, nevydává světlo.“ strana 3
Úvodník
CHLUMEČEK 3/2011
Jak se to děje, že člověk ničí sám sebe? Občas říkáme, že smysly v nás vítězí nad rozumem, ale ve skutečnosti je to samotný člověk, my sami, kdo si počíná neukázněně nebo sobecky a tím sám sebe ničí. Jak to udělat, aby člověk mohl mít rád sám sebe a znal správnou míru, to je předmětem této (vlastnosti) ctnosti. Jak může být sebeláska „nesobecká“? Znamená to milovat Boha víc než sebe. Právě láska k Bohu a k člověku nám umožňuje, abychom byli bdělí a uchovali si opatrnost ve vztahu k sobě a světu. Od okamžiku, kdy si neseme následky dědičného hříchu, je člověk nejen schopen, ale přímo nakloněn milovat sebe více než Boha, svého Stvořitele. A to ho vlastně vede k tomu, že ten koláč klidně rozlomí a vezme kamarádovi, co tam mělo zůstat. Mírnost, kázeň mu brání, aby došlo k rozbití harmonie, která v nás působí 2 vyrovnanost, vnitřní pokoj a radost, protože díky němu v nás přebývá Bůh. Tato ctnost nám pomáhá v boji, kdy se snažíme ovládat své smysly, své sobecké myšlenky, svou touhu po pohodlí, sexu, lakotě, závisti atd. V evangeliu sv. Matouše čteme podobenství o rozsévači (Mt 13,22), tam, kde se Boží slovo zasévá do trní (trní představuje naše hříšné sklony), tam pak světské starosti, touha po bohatství, udusí Boží slovo a zůstane bez užitku. Tam, kde se pěstuje pouze kult těla, zdraví a krásy, v takovém prostředí nedojde k zakořenění křesťanského způsobu života a neobjeví se plody. Mírnost (ukázněnost) zmírňuje naše touhy po pohodlí, majetku a smyslových rozkoších. Vede nás ke správné míře. Pokud jsme nechali vyrůst tuto ctnost ve svém vnitřním životě. Určitý druh kultury tuto ctnost (znát míru) odmítá. Je to proto, že dnes mnozí žijí bez naděje, to znamená, žijí bez budoucnosti, proto se propaguje - užij si života. „Rychle si vyloupni dušu z koláče, aby to nikdo neviděl, a měl jsi ji jako první“. Mírnost člověka kultivuje, ten, kdo podlehne svým vášním, podobá se vykolejenému vlaku, který se řítí dál, ale později z něho zůstane rozbitý vrak neschopný pokračovat. Ctnost mírnosti (ukázněnosti) nespočívá potlačování lidských vášní, které jsou motorem lidské života, ale vede nás k harmonii a k vyrovnanosti. Člověk, který má tuto ctnost, se dovede vzdát toho, co by ho připravilo o největší hodnotu našeho života, a to je vztah s Bohem. Dnes mnozí lidé chtějí prožít život v blahobytu, sv. Pavel ve svém listu Filipanům píše: jejich Bůh je břicho (Flp 3,19). Takoví lidé pak připisují velkou důležitost jídlu a pití a ostatním požitkům. To všechno pak v životě člověka působí jako trní, které pohltí Boží zrno a vede k povrchnosti ve vztahu k Bohu i k lidem. Mírnost pak vyžaduje pokoru. strana 4
Úvodník
CHLUMEČEK 3/2011
Proto mnozí autoři duchovního života došli k závěru, že Bůh častěji dovolí pokořit nízkými vášněmi ty, kteří si o sobě příliš mnoho myslí a tak snadno posuzují druhé a tím pádem zapomínají, že nosí „poklad v hliněných nádobách“ (2Kor 4,7). Moudrý se obává a je opatrný, a tak se snadněji odvrací od zlého, zatímco hlupák se cítí v bezpečí - píše sv. Bernard. Proto se říká, když je sladké smíšeno s hořkým, příjemné s nepříjemným, je dobré dávat přednost tomu, co je vyšší. A tak vám na závěr mého zamyšlení přeji, abyste mohli ochutnat velké množství dobrých a koláčů. Hospodyňky z lužské farnosti takové dobré koláče rozhodně upéct umí! Váš otec Josef 1/ J. Pieper - Ctnosti 2/ F.F.Carvajal – Hovoriť s Bohom
OBNOVA KŘESTNÍCH SLIBŮ Jako každoročně jsme obnovovali naše svatopostní snažení při obnově křestních slibů na Bílou sobotu. Když jsme přistupovali k nádobě s posvěcenou vodou a vkládali jsme do ní ruce, tak jsme se ponořovali do smrti našeho Pána a společně s ním jsme vstali z mrtvých k novému životu. K životu v plné naději na společenství s ním. Bylo na nás, jestli jsme dokázali do té vody vložit, jak říká svatý Pavel, starého člověka, aby povstal nový. Prožívání Velikonoc se pak stalo opravdovým setkáním s Pánem, který přemohl smrt.
TAŤKA Z VATIKÁNU Rád bych připomenul události s blahoslaveným Janem Pavlem II. na Velkém náměstí v Hradci Králové. Již před mnoha lety jsme se účastnili setkání se svatým otcem Janem Pavlem II., dnes již blahoslaveným, tím, který se neustále přimlouvá za nás i za celou naši diecézi. I v nebeské vlasti mu je milá naše hradecká diecéze. Když jsme očekávali svatého otce 26.4.1997 na Velkém náměstí, tak jsme všichni provolávali tento slogan, který se mně neustále vybavuje a v těchto posledních dnech ještě více. Jednalo se o slova, která mají v těchto dnech pro naší diecézi ještě větší dopad, než jsme si mohli v těch okamžicích setkání se svatým otcem domyslet. Ta slova jsou povzbudivá i dnes obzvláště ve dnech svěcení a uvedení do úřadu otce biskupa Jana Vokála. I slova provolávání jsou dnes aktuální. Na svatého otce jsme volali: „Radujme se v Pánu, přijel taťka z Vatikánu“! I dnes můžeme volat: „Radujme se v Pánu, přijel nám taťka biskup z Vatikánu“! (Petr Čapek) strana 5
Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 3/2011
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Kompendium katechismu katolické církve 98. Co znamená panenské početí Ježíše? To znamená, že Ježíš byl počat v lůně Panny pouhou mocí Ducha svatého, bez zásahu muže. On je Synem nebeského Otce podle božské přirozenosti a Mariiným synem podle lidské přirozenosti, ale vlastně Božím Synem ve dvou přirozenostech, neboť je v něm jediná Osoba, totiž božská. 99. V jakém smyslu je Maria „vždycky pannou“? V tom smyslu, že „zůstala pannou při početí svého Syna, pannou při porodu, Panna těhotná, Panna matka, Panna věčná“ (sv. Augustin). A tedy, když evangelia hovoří o „Ježíšových bratrech a sestrách“, jedná se o nejbližší Ježíšovi příbuzné, podle výrazu, který používá Písmo svaté. 100. V jakém smyslu je Mariino duchovní mateřství všeobecné? Maria má jediného Syna, Ježíše, ale v něm se její duchovní mateřství rozšiřuje na všechny lidi, které On přišel spasit. Poslušná po boku nového Adama, Ježíše Krista je nová Eva, pravá matka živých, která s mateřskou láskou spolupracuje na jejich zrození a na jejich výchově v řádu milosti. Maria, Panna a Matka, je obrazem církve a jejím dokonalým uskutečněním. 101. V jakém smyslu je celý Kristův život tajemství? Celý Kristův život je událostí zjevení. Co je viditelné na pozemském životě Ježíše, vede k jeho neviditelnému Tajemství, především k tajemství jeho božského synovství: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14,19). Kromě toho, i když nám spása přichází především z Kříže a ze Zmrtvýchvstání, celý život Krista je tajemstvím spásy, protože všechno, co Ježíš učinil, řekl a trpěl, mělo za cíl spasit padlého člověka a uvést ho do jeho prvotního povolání Božího dítěte. 102. Jaké byly přípravy na Ježíšova tajemství? Je to především dlouhá naděje mnoha staletí, kterou znovu prožíváme v adventní době. Bůh, kromě temného očekávání, které vložil do srdce pohanů, připravil příchod svého Syna prostřednictvím Starobylé Úmluvy až k Janu Křtitelovi, který je posledním a největším z proroků. 103. Co učí evangelium o tajemstvích Ježíšova narození a dětství? O vánocích se nebeská sláva ukazuje ve slabosti dítěte, Obřezání Ježíše (Lk 2,21), je znamením jeho příslušnosti k hebrejskému lidu a předobrazem našeho křtu. Zjevení Páně, Král-Mesiáš Izraele, Boží Syn se ukázal pohanům. Při jeho Obětování ve chrámu, celé očekávání Izraele přichází v Simeonovi a Anně k setkání se svým Spasitelem. Útěk do Egypta a vraždění neviňátek (Mt 2,13n) ohlašuje, že celý Kristův život bude ve znamení pronásledování; jeho návrat z Egypta připomíná Exodus a představuje Ježíše jako nového Mojžíše: On je pravý a definitivní osvoboditel. (Pokračování příště)
strana 6
Svatí a jejich atributy
CHLUMEČEK 3/2011
SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY Sv. Jan I., 18.5. Narodil se roku 536 v Ravenně. Jan I. byl římským biskupem v letech 523526. Itálie byla tehdy ovládána gótským králem Theodorichem, který přes své ariánství vcelku s katolíky špatně nenakládal. Když však ve východořímské říši císař Justin I. ostře proti ariánům vystupoval, pokusil se jim Theodorich pomoci a poslal tam deputaci, kterou museli vést proti své vůli papež Jan I. V Konstantinopoli mnoho nepořídil, což vzbudilo podezření nedůvěřivého Theodoricha; dal papeže v Ravenně uvěznit a ten za několik dní zemřel. Jeho tělo bylo 530 převezeno do Říma.
Sv. Jan Křtitel, 24.6. Otcem Jana Křtitele byl kněz Zachariáš a matkou Alžběta, rovněž z kněžské rodiny. Když Jan vyrostl, vystoupil na poušti a hlásal křest na odpuštění hříchů. Říkal: „Já jsem hlas volající na poušti: Vyrovnejte cestu Pánu, jak řekl prorok Izaiáš." Když už byl Jan Křtitel ve vězení, vydal o něm Ježíš svědectví: „Skutečně, říkám vám: mezi zrozenými ze ženy nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel." Jan se octl ve vězení za to, že vytýkal Herodu Antipovi, že v Římě odloudil svému nevlastnímu bratru Filipovi jeho manželku Herodiadu a dceru Salome. Herodes se neodvážil dát ho popravit; bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Teprve na přání Salome při oslavě jejích narozenin před hosty dal Jana ve vězení stít. Učedníci Jana Křtitele snad byli při popravě, podle tradice pohřbili jeho tělo v Sebastě, dnešním Sivasu. Patron Malty. Atributy: beránek, kříž, nápis Ecce agnus Dei. (PFJ) strana 7
Eliáš
CHLUMEČEK 3/2011
ELIÁŠ SETKÁNÍ U STUDNY Asi není úplně podstatné hledat oprávněnost následujícího postřehu. Pomůže nám jen propojit další místa v Písmu svatém, a tak znovu můžeme obdivovat skutečnost, že „Nový byl ukryt ve Starém a Starý byl zjevný v Novém“ (Sv. Augustin cit. v Dei Verbum, 16). Začněme pročítat: „(Eliáš) přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: ,Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil‘“ (1 Král 17, 10). Scénu známe z První knihy Mojžíšovy, kdy se Abrahámův služebník vydává na cestu, aby nalezl nevěstu pro Izáka: „Řekl: ,Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi. Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: ‚Jen pij, a také tvé velbloudy napojím,‘ předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.‘ Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán. Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila. Služebník jí přiběhl naproti a řekl: ,Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!‘ Odvětila: ,Jen se napij, můj pane.‘ A rychle spustila džbán na ruku a dala mu pít. Když mu dala napít, řekla: ,Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili.‘ Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy“ (Gn 24, 12-20). Je to zcela nepochybně krásné vyprávění, které si Izraelské dívky vyprávěly. Kdo ví, zda některá z nich nepodá džbán vody očekávanému Mesiáši? Ten by ji jistě častoval slovy Nejkrásnější z písní Šalomounových: „Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen. (…) Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu“ (Pís 4, 12.15). Jedné ženě - vdově se toto štěstí přihodilo: „Na té cestě přišel (Ježíš) k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: ,Dej mi napít!‘“ (Jan 4, 5-7). strana 8
Eliáš
CHLUMEČEK 3/2011
Rebeka dostala od Abrahámova služebníka šperky, později se zasnoubila s Izákem a zemřela. Vdova ze Sarepty dostala bezednou nádobu oleje a mouky, ale také zemřela. Samařská žena dostala od Ježíše příslib jiné vody, než byla ta, kterou mu podala, aby uhasil žízeň: „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ (Jan 4, 14). Můžeme se oprávněně domnívat, že se žena napila. Vydala totiž svědectví a mnoho lidí díky ní uvěřilo: „Oné ženě pak říkali: ,Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa‘“ (Jan 4, 42). Může se to stát i nám, že nás Mesiáš poprosí o sklenku vody: „Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít…‘“ (Mt 25, 34-35) HŘÍCH JE MIMO-ŘÁDNÝ ČIN 1 Král 17, 17-24 „Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?“ (1 Král 17, 18). Výtka matky tne do živého. Je zbožnou ženou. Ví, že nemoc má svůj kořen v duchovní rovině. Bůh musí za něco trestat, když si chce vzít jediného syna. V čem spočívá nepravost, o které vdova ze Sarepty mluví? Máme příležitost setkat se jiným pojetím hříchu, než jaký máme dnes. Hřích není jen vzdálení se od Boha, ale také přílišné přiblížení se. Hříchem je každé vykolejení z přirozeného stavu. Nabídnu tři příklady. Prvním je starověké přesvědčení, že v krvi je obsažen život. Tento názor se opírá o představu Boha – Hrnčíře: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem“ (Gn 2, 7). Prach je sypký, pokud není smíchán s vodou. V případě člověka je pojivem krev. Ten, kdo se dotkne krve, dotýká se něčeho, co je svaté, posvátné, je to život sám. A s životem může manipulovat pouze Bůh. Kdo se dotkl krve, hřeší, je mimo, a musí podstoupit rituály očištění a usmíření. Druhý příklad nalezneme v 1. knize Paralipomenon: „Pak David a celý Izrael táhli do Baaly u Kirjat-jearímu v Judsku, aby odtud vynesli schránu Boha Hospodina, který sídlí nad cheruby, jehož jméno je vzýváno. Vezli Boží schránu na novém povozu z domu Abínádabova. Povoz řídili Uza a Achjó. David a celý Izrael bujaře křepčili před Bohem a zpívali za doprovodu citer, harf, bubínků, cymbálů a pozounů. Když přišli ke Kídonovu humnu, napřáhl Uza ruku, aby uchopil schránu, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem a zabil ho, protože napřáhl ruku na schránu. Zemřel tam před Bohem“ (1 Par 13, 6-10). Dnes se nám může zdát nespravedlivé, jak je Uza trestán za to, že chytil padající schránu. strana 9
Eliáš
CHLUMEČEK 3/2011
Ale snažme se pochopit mentalitu starozákonního člověka, který považoval za hřích vše „mimo-řádného“, skutek, kterým člověk překročil božský řád. Boží svatosti, Boha samého se nikdo nesměl dotknout. Zavánělo by to magií, tedy manipulováním s Bohem, uzurpováním si jeho moci. Pouze vysvěcení Áronovci byli aprobováni dotýkat se svatých věcí (pro ně samozřejmě platil opak – být vysvěcen znamenalo být vydělen všemu „obyčejnému“): „Tak Áron a jeho synové úplně přikryjí svaté předměty a všechno nářadí svatyně, než tábor potáhne dál; teprve potom přijdou Kehatovci, aby to nesli. Nedotknou se svatých předmětů, aby nezemřeli“ (Num 4, 15). Pro třetí příklad můžeme sáhnout do Nového zákona, do příběhu Josefa a Marie matky Ježíšovy: „Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají“ (Mt 1, 18-19). Biblisté mají za to, že Josef chtěl Marii propustit ne pro její případnou nevěru, ale z veliké úcty, že se v jejím životě odehrává něco, čeho není hoden, k čemu se nesmí přiblížit. Na tomto třetím příkladě nejjasněji zazáří i výčitka vdovy ze Sarepty: „Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost“ (1 Král 17, 18). Hospodin má však jiný záměr, chce ukázat vdově svou moc. Hospodin je Pánem nad životem a smrtí a skrze Eliáše vrací život jejímu synu. Vdova rozpoznává Boží moc a autoritu jeho proroka: „Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé“ (1 Král 17, 24). (Z knihy P. Šabaka: Eliáš, pokračování příště)
Program na straně 20... Noc kostelů Vám dává šanci podívat se dovnitř do kostelů, které stojí v našich obcích a městech jako symboly víry a naděje. Přejeme si, aby se otevřené kostely staly pro návštěvníky místem, kde do jejich vlastní noci zazáří malé světlo naděje! strana 10
Z naší knihovny – Miláčku, netrap mě
CHLUMEČEK 3/2011
MILÁČKU, NETRAP MĚ Denis Sonet Autor je francouzský kněz a léta se věnuje poradenství a duchovnímu doprovázení manželských párů, napsal o tomto tématu již řadu knih. Nabízí manželům odpovědi na jejich typické otázky, náměty k zamyšlení, nápady a rady pro každodenní život. Celá knížka je napsána čtivě a srozumitelně, se smyslem pro realitu i pro humor a je inspirací pro všechny, kteří v manželství nechtějí jen živořit, ale žít. Ve své knize se dotýká například těchto oblastí: • když on skoro nemluví a ona mluví příliš • když jeden pracuje a druhý nedělá nic • když je sexuální život problémem • když se hádáme o penězích • když rodiče zasahují do manželství Je nutné, aby si manželé mezi sebou říkali úplně všechno??!! V ideálním případě ano. Konkrétně je postojem zdravého rozumu svěřovat druhému všechno, co může unést, ale jen co může unést. Úplná pravdivost mezi manželi však vyžaduje, aby oba partneři byli plně dospělí, schopni připustit možné lidské slabosti, schopni pochopit důvody jednání druhého, schopni podle potřeby odpustit, bez hněvu a odvety. V každém případě je třeba vědět, že úplná průhlednost je nemožná. V srdci každého se vždycky vyskytne neznámá pevnina. Vždycky je tam tedy něco, co nelze vyjádřit, co nelze sdělit. V každé bytosti je něco částečně záhadného, co uniká i jí samé. To je ta část, již si vyhrazuje Bůh a na niž žádné stvoření, byť by to byl manžel nebo manželka, nemá žádné právo. (LU) Ukázka: ...A co se týče vás, Madam, nezpochybňujte lásku svého manžela, protože příliš pracuje, vždyť si myslí, že pracuje nadoraz pro blaho všech. Je to totiž koneckonců pocit nemilovanosti nebo opomíjení, který vás vede k tomu, že často svoláváte to nejhorší na tu práci, jež ho tak okupuje a s níž musíte soupeřit. Pochopte, že na vás musí přestat myslet, když vede ostré obchodní jednání nebo když leží pod autem a opravuje. Dovolte mi, dámy, malou radu na závěr – nežijte jen pro manžela a kromě toho pro děti. Žijte také pro sebe! Najděte si činnosti, které vás rozptýlí. Je třeba, abyste se také naučily žít samy. Život vás může odloučit, je potřeba umět si s tím poradit. A pak se podívejte kolem sebe, není to paradox vidět manželky, které tolik vyžadovaly přítomnost manžela vedle sebe a nakonec ho nemohou snést, když nastane doba důchodu?
strana 11
Ohlasy – Postní duchovní obnova
CHLUMEČEK 3/2011
POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA pod vedením P. Zdenka Wasserbauera. Ve dnech 18.-19.3.2011 do naší farnosti zavítal P. Zdenek, aby nás od pátečního večera a během soboty ve 3 přednáškách povzbudil na duši a připravil na oslavu největšího křesťanského svátku. Duchovní obnova začala jako vždy v kostele sv. Bartoloměje mší svatou, po ní následovala ihned v kostele 1. přednáška, během sobotního dopoledne na faře jsme pak mohli vyslechnout další 2 přednášky. V sobotu byla také možnost svaté zpovědi. Obnova byla pak jako vždy ukončena odpolední mší svatou. Pokusím se Vám všem, ale hlavně těm, kteří nebyli přítomni, zrekapitulovat alespoň částečně některé zajímavé postřehy z přednášek. P. Zdenek věnoval všechny 3 přednášky evangeliu sv. Jana, kapitole 4. „Rozmluvě se samařskou ženou“. Řekl, že si toto téma připravoval pro exercicie dlouhé 10 dnů. Podívejte se všichni do Bible, je to zde na necelé stránce. Opravdu vzbudil mou zvědavost, co by se všechno dalo asi na toto téma říct, neboť den je dlouhý a 10 dnů? Z přednášek jsem si dělala poznámky a je toho dost, prakticky se zastavoval u každého verše. Nějak se pokusím to zkrátit a doufám, že kontinuita bude jakž takž zachována. Cyklus 3 přednášek velmi dobře navazoval na páteční evangelium. Při mši svaté se nám Bůh představuje ne jako spravedlivý soudce, ale jako ten, který čeká na naše obrácení, vyzývá nás ke smíření se všemi lidmi a k tomu, abychom byli vždy otevřeni vůči svým bližním, nesoudili je a „nezaškatulkovali“ si je jednou provždy. Ježíš opustil Judsko a odešel do Galileje. Musel však projít Samařskem. Myslíte, že všemohoucí Bůh něco musí? Ano, jeho bezpodmínečná láska ke každému člověku, k této Samaritánce ho k tomu přinutila. Chtěl se s ní setkat, zasáhnout do jejího života a pozitivně ho změnit. V této kapitole je velmi přiblíženo Ježíšovo lidství. Je to jediné místo v Bibli, kde se říká, že Ježíš je unavený (lidsky zranitelný), sedí u studny a již na ni čeká. Kolikrát my máme možnost se s Bohem setkat prostřednictvím svých bližních, zaregistrujeme to, nebo v bližních Boha přehlédneme? Tím, že Ježíš začíná rozhovor se Samaritánkou, porušuje hned 4 soudobé bariéry: a) Žid x Samaritán, b) muž x žena, c) svatý x hříšnice, d) dvě náboženství. Ježíš jako všemohoucí Bůh začíná rozhovor jako prosebník. Čeká na náš souhlas na mnoha místech v Bibli. Bůh čeká na fiat Panny Marie, prosí o místo v Betlémě, žádá křest od Jana Křtitele, atd. Bůh nám dává šanci, abychom pro něho mohli něco udělat, něčím ho obdarovat. Co teď čeká ode mě? Žena Ježíšovi vyhoví, dá mu napít, a je pak Ježíšem mnohonásobně obdarována. Zbaví se svého mindráku, kvůli kterému chodí ke studni v pravé poledne, aby se nesetkala s jinými ženami. V pokračujícím dialogu Ježíš chce po ženě, aby se pravdivě podívala na svou minulost. Nejvíce jí otřese, že Ježíš o ní všechno ví, přesto ji neodsoudil. strana 12
Ohlasy – Centrum DaR
CHLUMEČEK 3/2011
Po odhalení ženina života Ježíšem se o tom již nemluví. Nevíme také, co žena bezprostředně po setkání s Ježíšem udělá se svým soukromým životem. Není tak důležité být dokonalý, ale žít v pravdě, a pak nám může Bůh se životem pomoci. Takže tímto končím se svými postřehy, jestliže Vás trochu zaujaly, dostavte se příště osobně. Jistě budeme mít příležitost poznat zase nějakou zajímavou kněžskou osobnost. P. Zdenek vystudoval několik vysokých škol a získal doktorát v Římě – se zaměřením na spirituální teologii. Několik let byl spirituálem Arcibiskupského semináře v Praze a nyní spravuje farnost Vinohrady. (MK)
DAR Naše rodinné centrum má krásný název: „DaR“ (děti a rodiče). To výborně vystihuje, jak je vztah dětí a rodičů úžasným DARem, nádherným darem Božím. Tak i období života, kdy vyrůstají naše děti, může být pro nás velikým obohacením. Centrum beru jako možnost tento dar rozvinout, nejen kvůli dětem, mám radost ze všech, kteří do centra nacházejí cestu, ze vzájemných setkání, ze všeho, co nového společně podnikáme, z našich dětí, ze všech rodičů i prarodičů. Centrum v současné době funguje pravidelně každé úterý odpoledne, středu a pátek dopoledne. Úterý slouží k vzájemnému sdílení, děti si hrají v pěkně zařízené herně, jednou za dva týdny shlédneme divadélko. Ve středu cvičíme „se zvířátky“, v pátek je na programu pohádkový příběh a rozličná společná tvoření, vždy si také spolu zazpíváme. Novinkou je též angličtina hravou formou. Jednou měsíčně se scházíme v sobotu k tzv. tvořivým dílnám. Před velikonocemi jsme zdobili vajíčka, drhali, vyráběli kuřátka z vlny, zdobili ubrouskovou technikou, naučili se plést pomlázky. Naposledy (7.5.) malé slečny vylepšovaly svá letní trička. Na Velký pátek jsme se rozdělili do dvou skupin – na předškolkáčky a školáky. Školáci měli na programu Pašijový příběh podle sv. Matouše s biblickými postavičkami. Klíčové události (bylo jich v našem zpracování 17) jsme nafotili a zpracovali do knížečky, v digitální formě v power-pointu si toto dílo můžete prohlédnout na stránkách farnosti: http://chlumek.wz.cz/Pasije2011.ppt Svátek dětí oslavíme již den předem: v úterý 31.5. od 14 hod. Chystáme již druhé setkání s keramikou: v sobotu 11.6. v 15 hod. Ptáte se, co bude o prázdninách? Centrum bude fungovat dva dny v týdnu: v úterý a ve čtvrtek od 9 do 16 hod. Bude zde program pro předškolní děti, volná herna (trampolína již je opravená!), tvoření též pro školáky, cvičení, ping-pong atd. Podrobnější program najdete vždy na stránkách centra www.materskecentrum.estranky.cz nebo http://pardubice.charita.cz/nase-sluzby/rodinne-centrum-dar-luze, na plakátech, nástěnkách, místním rozhlase. Přijďte, těšíme se na vás! Rodinné centrum DaR provozuje Oblastní charita Pardubice za podpory města Luže. (Za maminky centra Johana Jirásková) strana 13
Ohlasy – Svatyňky, koncerty
CHLUMEČEK 3/2011
SVATYŇKOVÉ SETKÁNÍ Už po tři roky v naší farnosti putují 2 putovní svatyňky. Jsou to malé kapličky s obrazem Panny Marie s Ježíškem. Je to projekt schönstattského hnutí, aby P. Maria tímto způsobem navštěvovala lidské domovy a tam působila. Tentokrát na naše setkání přijaly pozvání schöenstattské sestry Mariiny z Rokole, kde je národní centrum sch. hnutí. Do poslední chvíle jsme nevěděli, která sestra Mariina nakonec přijede. Jak milé bylo překvapení, když přijely sestřičky zrovna tři: s. Magdaléna, s. Martina a s. představená - Václava. Ony sami říkaly, že taky nevěděly, kdo nakonec pojede, ale takto to prý P. Maria asi chtěla. Sestřičky nám vypravovaly různé zkušenosti, jak P. Maria zkrze svatyňku působí, a že je to jako když do rodiny přijde vzácný host. Dozvěděli jsme se něco o schönstattské spiritualitě a také o zakladateli putovních svatyněk p. Pozzobonovi. Setkání bylo velice milé a myslím, že nám sestřičky přivezly kus té atmosféry lásky, pokoje a božího domova, která je v Rokoli. Jsem za to osobně velice vděčná. Kéž nás tedy P. Maria dále vede a přimlouvá se za nás. (Jana Vodvárková)
KONCERTY NA CHLUMKU Nově opravený interiér Chlumku už byl svědkem 2 koncertů. V sobotu 26.3.2011 v 18:00 to bylo nespoutané mládí v podobě TenSingových skupin z Černilova, Prahy a Hradce Králové. Víkendové soustředění v Luži se mladým líbilo a završili ho na nedělní mši několika písněmi. TenSing ("teenagers singing") je amatérské zpívání náctiletých křesťanů, "týnejdžrů", pod záštitou organizace YMCA. Druhý koncert byl naopak z oblasti vážné hudby. V neděli 17.4.2011 v 16:00 zazněl na Chlumku A. Vivaldi – ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ. Sólista Ivan Ženatý a mladý smyčcový soubor Barocco sempre giovane podali strhující výkon a zaplněný kostel aplaudoval ve stoje. Koncert se konal v rámci festivalu Tomáškova a Novákova hudební Skuteč. (PFJ) strana 14
Články – Dopis P. Kudláčka
CHLUMEČEK 3/2011
MILOVANÍ FARNÍCI - SESTRY A BRATŘI V KRISTU Dovoluji si Vás dnes oslovit já - služebník Kristův, v současné době výpomocný duchovní farnosti Luže a především jako duchovní správce seniorů, těch, kteří se léčí v Hamzově léčebně v Luži na Košumberku. Tam po více jak 8 roků obětuji každou středu v 16.15 hod mši svatou za uzdravení a zmírnění utrpení všech trpících. V denním styku s tolika utrpení dobrých lidí jsem si často říkal, jak je třeba, aby i farář trpěl a byl tak více solidární a blízký se všemi trpícími. Vím, že mnoho spolubratrů opravdu trpělivě nese Kristův kříž - já osobně jsem však byl až do svého pozdního stáří uchráněn milostí Boží a zásluhou Panny Marie většího utrpení. Snažil jsem se radostně vydávat svědectví o hodnotě víry a posilovat věřící v radosti, lásce a křesťanském optimizmu. To všechno mi bylo umožněna také díky paní Jiřince Kovářově z Bělé, která se mě ujala jako kněze, v současné době mimo plné služby ve farnosti. Paní Jiřinka se o mě svědomitě stará, dala mi k dispozici svůj vejminek po rodičích, kde mám svoje soukromí. Náš další společný program naplněný denními starostmi, jako stravování a běžné práce, ale také duchovní společenství - společná modlitba církve, růženec i mše svatá nás vzájemně posilují. Jsem jí nesmírně vděčen, neboť přes její pokročilý věk je velice vstřícná a pohyblivá. Kéž jí Pán žehná a posiluje v jejím životním optimizmu. Mým celoživotním předsevzetím bylo a je: VDĚČNOST - POKORA – LÁSKA. Vděčnost - kterou v okamžiku probuzení projevuji Pánu, vždyť každý den je obrovský dar Boží. Pokora - jak říká Sv. Augustin bude naší vstupenkou do nebe - pokora, která znamená pravdu. Láska - která je svorníkem všech dokonalostí a rozhodujícím svědectvím každého křesťana. Ve svém obývacím pokoji mám obraz Panny Marie Pomocnice všech křesťanů a pod ním je symbolika - spojení dvou světic Sv. Terezie z Lisieux a Sv. Matky Terezy z Kalkaty. Představuje lásku a oběť v práci. Střed tvoří kříž a obraz Krista kříž objímající - a to je další moje denní prosba: Kdo chce za mnou přijít, vezmi denně svůj kříž a následuj mě! Milovaní, proč jsem se tolik rozepsal o svém soukromí. Chtěl jsem jen připomenout, že i v mém pozdním věku mne Pán obdařil křížem, abych se stal více solidárním s těmi trpícími, kterým po léta sloužím. Ale to Vy všichni víte a vaše modlitby byly a jsou pro mě obrovskou posilou. Moc vám děkuji - Pán kéž žehná všem Vašim dobrým úmyslům a Vás všechny svěřuji do jeho ochrany a Panny Marie. Všichni věříme - podle slov Páně - že Bůh sice dopustí utrpení, ale dá také sílu abychom je unesli - a když, přidá i sílu. Znovu Vám všem děkuji pamatuji a svěřuji Pánu. Váš vděčný P. František Bělá u Luže strana 15
Články – Pozdní věk
CHLUMEČEK 3/2011
POZDNÍ VĚK Mnozí řekneme, poslední fáze našeho života je jako jaro – léto – podzim – zima, tak jsme i my součástí přírody. Ano, je to skutečnost, která nás překvapí, aniž bychom se nadáli. Dokud jsme v plné síle, nijak si to nepřipustíme, až tehdy, když ta skutečnost překvapí, a to tím, že nám ubývá tělesné energie, k níž se hlásí i různé zdravotní potíže. To se nevyhne nikomu z nás. Co jsme si nastřádali za svůj život, tomu se těžko vyhneme. Nedávno jsem dlel v čekárně u očního lékaře, když tu jedna starší paní si postěžovala: Stáří je hrozné. Zamyslel jsem se nad tím výrokem. Ano je, když jej nedokážeme přijmout, ani se s ním sžít. Boží velkou milostí je to, pokud jsou manželé spolu, neboť rozloučení je vždy velmi bolestné pro každého z nás. V minulosti jsem měl možnost navštívit nezávisle na sobě domov důchodců i LDN. Kolik tam je utrpení, zklamání, až srdce bolí. Z pohledu jiné stránky, pro mnohé, aspoň že ta zařízení jsou. V dětství jsem poznal i ve svém okolí, jak někde bylo s výměnkáři špatně zacházeno. Dnes se odkazujeme na to, že je jiná doba. Není to pravda. Doba je stále stejná – jen my nedokážeme jako lidé žít. Nikdy nebylo tak dobře, abychom byli spokojeni. Vše se odvíjí od našeho jednání. Když si to neuvědomíme, nebude mezi námi ani úcty ani lásky. A o víře v boží skutečnosti ani nemluvě.
MATČINY RUCE S vděčností líbám dnes maminko tvoje ruce, vždyť pro nás vždy měly, co jen mohly dát, v života zkouškách, v starostech i v muce – sklenuly domov náš, pevnější než hrad. Před dřinou dne – jistotu mám vždy daly, prosily za nás ve zlý čas. Ach, jak nás přenáramně objímaly! Když vracel se domů mnohý z nás.
Líbám ruce, které klesly po dlouhé práci znaveny, mozolné ruce, které nesly života kříž těžkými rameny. V modlitbě časté sílu jsi hledala, i když tvá víčka únavou klesala. Slzičkou líčka svá často si svlažila, kolikrát tvoje ruka žehnávala! Díky, ach díky, maminko naše milá. (Jiří Mikan)
strana 16
Ohlasy z kůru (pro náctileté)
CHLUMEČEK 6/2010
♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ DIECÉZNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE Motto: V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy. Pevně se držte víry. Do Hradce Králové jsme vyrazili 16.4.2011 asi v 7:00. Nabíral nás autobus, který vyjížděl z Hlinska a díky tomu jsme si i sedli. Do Hradce jsme dojeli kolem 8:45. Autobus nás vyložil u ČEZ Arény, od které jsme šli k Hradecké filharmonii. Zde bylo zahájení. Mimo jiné tady animátoři zahráli Stínovou hru. Ta se jim podle mého velice povedla. Byla zde také podána svědectví o tom, že Bůh je a že nás podporuje. To, že jsem křesťan, mě odlišuje od lidí, kteří v pána Ježíše nevěří, ale že tato propast nám může mnoho dát. Po programu ve filharmonii byl připraven ještě program ve městě. Zde jsme byli rozděleni do 60 týmů. Místo Workshopů byl letošní nazván Akční odpoledne. Každá skupina musela splnit úkol na každém ze čtyř stanovišť. Po splnění věch úkolů se měla dostavit do Nového Adalbertina, kde jsme napsali dopis pro našeho nového biskupa Jana. Potom každá skupina vyfasovala cihlu se svým číslem a šlo se do Žižkových sadů, kde se z cihel začala stavět zeď. Po položení prvních dvou řad cihel bylo všem přítomným jasné, že vyjde Velké náměstí s katedrálou sv. Ducha uprostřed. Po dostavění zdi jsme se všichni odebrali na slavnostní mši svatou, kterou koncelebroval otec biskup Josef Kajnek. Zde mu také poblahopřál Mons. Socha k jeho šedesátým narozeninám. Po mši svaté následovaly ještě Moravské pašije, ale těch jsme se my účastnit nemohli, protože jsme museli jet domů. Na Diecézním setkání mládeže jsem byl poprvé, ale udělalo na mně velice dobrý dojem. (Péťa Tesař) strana 17
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 3/2011
Ahoj holky a kluci! Ahoj děcka, víte, co budeme slavit 12. června? Jestli nevíte a jste zvědaví, co že se to bude dít, tak si přečtěte následující dvoustranu. Padesát dní po Ježíšově zmrtvýchvstání se v Jeruzalémě sešlo mnoho lidí z různých národů. Přišli oslavit svátek Letnic. Apoštolové, Ježíšovi příbuzní, Maria a další ženy – ti všichni byli v jednom domě a modlili se. Očekávali Pomocníka, kterého jim Ježíš slíbil. Najednou se ozval z nebe veliký hukot. Ukázaly se jazyky jako z ohně a nade všemi se rozdělily. Duch svatý všechny naplnil. Učedníci vyšli ven a chválili Boha a Ježíše Krista, Jeho Syna. Petr se ujal slova a promluvil k lidem, kteří se seběhli. Mnoho lidí mu uvěřilo a dalo se pokřtít. V ten den se viditelně ukázala církev. Událost seslání Ducha svatého není pouze historií. Kristus totiž dává církvi … (konec věty najdeš v tajence).
Z dvojice pojmenování obrázků vypiš vždy písmeno, které je společné.
strana 18
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 3/2011
Písmena pak dosaď podle čísel do této tabulky a vyluštíš tajenku:
OVOCE DUCHA SVATÉHO Stromy poznáme nejlépe po ovoci nebo podle plodů, které přinášejí. Působení Ducha Svatého poznáme podle skutků a vlastností člověka. Když z písmen v obrázcích složíš slova, dozvíš se, o jakém ovoci Ducha Svatého hovoří sv. Pavel v listu Galatským (5,22-23).
Vyluštění z minulého čísla: Obraťte se a věřte evangeliu.Smyslem postu je otevřít srdce lásce k Bohu a bližnímu. Pán ježíš se modlí na Olivové hoře. Převzato z webu Katechetického centra v Brně. strana 19
Informace
CHLUMEČEK 3/2011
INFORMACE Nedělní bohoslužby v Luži: Chlumek v 9:30. V sobotu s nedělní platností v 16:00 v Řepníkách. Lurdská mše: Neděle 15.5.2011 v 9:30 na Chlumku. Hraje a zpívá skupina Jizeroš. Vincentinská pouť: V sobotu 21.5.2011 na Chlumku. Program: 10:30 mše svatá, prohlídka chrámu P. Marie s výkladem, pohoštění na faře, odpolední program dle zájmu. „Abych skutečně žil, musím druhým pomáhat...“ Vincenc de Paul. Noc kostelů: Pátek 27.5.2011: Program na Chlumku: 17:50 zvony oznámí začátek akce. 19:00 Divadlo s biblickou tématikou. Divadelní představení zahrají děti z farnosti. 20:30 Přednáška PhDr. Zdenky Paukrtové „O HISTORII A VYBAVENÍ POUTNÍHO CHRÁMU P. MARIE NA CHLUMKU V LUŽI“. 22:00 VARHANNÍ KONCERT - Jan Fajfr. Přijďte si poslechnout proměněný zvuk varhan na Chlumku. Možnost prohlídky kostela s průvodcem. Výstava starých bohoslužebných kněžských rouch. Program u sv. Bartoloměje: 17:50 Zvony oznámí začátek akce. 18:00 Mše svatá s kytarovým doprovodem. 18:30 Možnost prohlídky kostela s průvodcem, zpřístupněna bude i věž kostela. Farní zájezd: Sobota 4.6.2011, poutní místa. Hlaste se u Tomáše Tesaře. Gregoriánský chorál: V neděli 5.6.2011 od 15.30 proběhne v kostele sv. Markéty v Podlažicích ROZJÍMÁNÍ O DUCHU SVATÉM V GREGORIÁNSKÉM CHORÁLU. Zpívá: Svatomichalská gregoriánská schola pod vedením Josefa Gerbricha. Vstup volný, za dobrovolný příspěvek děkujeme. Dětské setkání ve farnosti Luže: Sobota 11.6.2011, bude upřesněno. Diecézní setkání seniorů: Sobota 18.6.2011 v Hradci Králové. Slavnost Božího Těla: Neděle 26.6.2011 v 9:30 u sv. Bartoloměje. Diecézní pouť na Chlumku: Neděle 3.7.2011. Prázdninový pobyt dětí: 30.7. – 6. 8.2011, Velké Losiny. Hlaste se u Lenky Márové. Vyslyšené prosby: Rádi bychom obnovili rubriku Vyslyšené prosby. Prosíme proto Vás, milí čtenáři, posílejte redakci svoje zážitky s Božími dotyky ve Vašem životě. Rádi je anonymně zveřejníme.
strana 20
