Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
10 2010
Slovo do vlastních řad Milí přátelé, o poslední červnové neděli se po mši svaté uskutečnila anketa u sv. Bartoloměje i v Oáze, která měla za cíl zjistit, zda naše práce není jen ztraceným časem. Výsledky ankety si můžete přečíst na nástěnkách. Děkujeme za veškerou projevenou přízeň, za nápady i za kritiku, neboť to vše nám nastavuje zrcadlo k reflexi, kam by se Nataneal měl v budoucnu ubírat. Pozitivem je docela slušný počet nadšenců, kteří reagovali na možnost zapojit se do autorského týmu. Porada nových a dosavadních autorů bude nakonec v říjnu, takže někdy poté očekávejte, že Natanael změní podobu. Podnět k anketě samé mi dal jeden rozhořčený farník, když mi sdělil, že ho štve, že se do chodu farnosti (úklid kostela a fary, brigády, příprava nedělního posezení na faře, zapojení k různým farním akcím - pouť do staré Boleslavi, procesí o Božím Těle, karneval, ples…) zapojují stále titíž lidé, ale kde jsou ti ostatní, co přijdou jen na nedělní posezení, kde jako konzumenti „baští“, povídají si, ale nic nenapečou? A dodal, že chápe a omlouvá seniory a rodiny s dětmi, ale kde je spousta těch mladých a lidí v aktivním věku? Proč oni nikdy nepřijdou pomoci, proč něco nepřinesou na společný stůl nebo nepřispějí do kasičky za občerstvení? Proč o tom píši? Ten člověk totiž pojmenoval problém, který tu máme – a nic se nemění. Tuhle si mi i P. Edward postěžoval, že se ho nikdo nepřijde zeptat: „Mohl bych vám s něčím pomoci?“, a že je přitom stále něco potřeba, například posekat trávu na farní zahradě nebo kolem kostela, pozalévat, pomoci s přípravou čehokoliv…
2 │ Úvodník Tímto článkem nechci nikoho naštvat. Spíše povzbudit k tomu, abyste přiložili ruku k dílu. Práce a povinností máme každý dost. Ale přiložit ruku k dílu alespoň jednou dvakrát za rok, to by, myslím, mohl zvládnout každý. I tímto totiž dáváme najevo, nakolik vážně bereme za svá Kristova slova: Služte si navzájem, milujte se navzájem, jak jsem to činil i já. Mimochodem, pro děti je to viditelný příklad, že i když mám svou práci, pak mám ještě farní rodinu a v ní kněze. (Jsem ráda, že P. Edward někdy před prázdninami v kázání připomněl, že „farníci mají zodpovědnost za svého kněze“.) Jak jinak má dítě pochopit, že spoluvytváření nejen farního života, ale i toho občanského, je i jeho osobním příspěvkem? Jak má pochopit, že následovat Krista i v kříži znamená znovu a znovu činit oběti, darovat práci či čas druhým? Jak má pochopit a naučit se nebýt jen znuděným a často jen kritizujícím konzumentem, ale i dávajícím, který zakouší radost z dobrého díla? Myslím, že i pravidelná pomoc, oběť, sebezápor se v budoucnu zúročí. Učí trpělivosti a pokoře. A úctě jednoho k druhému. Zkusme to! Marta Höferová
Z křesťanské četby │ 3 Kdo má na nádraží lehounký kufřík, má pomoci do vlaku tomu, kdo zavazadlo nemůže unést. Nešťastná povaha je zavazadlo velmi těžké, bez pomoci jiných se sotva unese. Tomáš Špidlík Zajímavý pohled na věc: člověk by očekával, že nabádání bude adresováno tomu s nesnesitelnou povahou, aby své bližní tolik neotravoval, a zatím jsme to my kolem, kdo je nabádán ke změně! Ostatně stejně promlouvá i Boží slovo: "Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův" (Gal 6,2). A jinde: "My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě" (Řím 15,1). Pomoct někomu s kufry nám asi potíže nedělá, spíše naopak, člověk se ihned cítí dvojnásobně na výši: předvede svůj biceps, a ještě si udělá čárku za dobrý skutek. Horší je to s tím zavazadlem nešťastné povahy bližního: tady je totiž místo svalů zapotřebí notná dávka milosrdenství, a toho se nám ne vždy dostává. No, možná bychom nešťastnou povahu druhého i „poponesli“. Ale snášet ji dnes a denně? Dříve nebo později býváme se svou snášenlivostí v koncích. Pán je ale mocen proměňovat naše srdce, když o to prosíme. Velkým krokem vpřed je už poznání, že nešťastná povaha bližního je břemenem nejen pro jeho okolí, ale především pro něho samého (podobně jako moje špatné vlastnosti jdou na nervy nejenom mým bližním, ale i mě samotnému). Toto poznání tlumí naše rozhořčení a dává prostor milosrdenství. Milosrdenství pak není ničím jiným než láskou v praxi: bez dlouhých řečí popadne „kufr“ bližního a jde, kam až je třeba. Apoštol Pavel však dodává, že při snášení slabostí druhých je navíc třeba „nemít zalíbení sami v sobě“. Jak toho dosáhnout? Jak být trpělivý a milosrdný, a nehledět přitom se zalíbením na své duchovní bicepsy? Stačí si uvědomit, kolik mých „kufrů“ nosí zase jiní – a o mnohých možná ani netuším, kolik váží... Kateřina Lachmanová: O milosrdenství, Karmelitánské nakladatelství 2000
Připravila Marie Bártová
4 │ Rozhovor Je právě čerstvou absolventkou oboru Tlumočnictví a Sociologie Filozofické fakulty UK a ještě stále novomanželkou jistého Kóty z Japonska. O její exotické svatbě v našem kostele na začátku prázdnin jsme informovali v minulém čísle Natanaela. Za pár dní odjíždí za manželem natrvalo se usadit v japonském Tokiu. Jací jsou Japonci a jaká jsou její očekávání? Nejen o tom jsme si povídali s Veronikou Ageiwou, rozenou Víškovou.
ODNÁŠÍM SI S SEBOU SVŮJ DOSAVADNÍ ŢIVOT ZABALENÝ DO 30 KG KUFRU Verčo, jak jsi se poznala s Kótou? S Kótou jsme se poznali na gymnáziu. Chodit jsme spolu ale začali až na vysoké škole. Od té doby pořád přejíždíme sem tam, tak už se moc těším, že budeme teď mít trochu víc klidu. Faktem ale je, že se teď tohle „pendlování“ přenese na moji rodinu a kamarády, takže už to začínám považovat za součást svého života (směje se). Jak jste překonávali jazykovou bariéru? Já jsem to měla zatím dost jednoduché, protože se Kóta učil česky, tak byla většina práce na něm. To se postupně mění. Když tu byl na rok, tak jsme měli 5 dní v týdnu českých, 1 japonský a 1 anglický. Když jsem byla za ním v Japonsku, tak bylo 6 dní japonských a v neděli čeština. Vždycky, když se sejdeme, tak se nejdřív rozhodneme, které dny budou které jazyky. Pravda je, že realita ne vždy úplně odpovídá rozhodnutí. Jazyková bariéra se pak
S manželem mění v závislosti na jazycích. Navíc ne všechno je možné vyjádřit jen v jednom jazyce, takže si musíme z principu vypomáhat jinými. Řekla bych, že to, jak se dá popsat svět v jednom jazyce, nám už prostě nestačí. V průběhu všedního dne moc komunikačních problémů nemáme. Na větách typu „Kup rohlíky.“, „Mně se nechce.“ se toho nedá moc zkazit. A když mluvíme o něčem složitějším a mně se zdá, že to, co
Rozhovor │ 5 Kóta říká, je hodně divné, tak se ho prostě přeptám, jak to myslel nebo počkám, jak se situace vyvine, a většinou se to časem nějak vysvětlí. Čím se japonština liší od češtiny? V podstatě vším (usmívá se). Není to, jako když se učíte evropský jazyk. Člověk se musí naučit i nový způsob myšlení. Řekla bych, že si to v mozku musíte trochu přeorganizovat. Každé slovo zahrnuje nějaké významy, a to se dost liší. Třeba abstraktní pojmy jako zodpovědnost nebo láska mají jiný význam. Pokud se budete učit jen se slovníkem, dostanete se dříve či později do úzkých, protože budete fakticky říkat něco jiného, než chcete. Kromě toho se v nejrůznějších situacích používají věty a fráze, které v češtině vůbec neexistují. Je to jako objevit úplně nový svět. Jak je to tedy se slovy „zodpovědnost“ nebo „láska“? To se dost těžko vysvětluje takhle ve zkratce. „Zodpovědnost“ člověk v japonštině nemá sám k sobě. Na to se používá jiné slovo. Zodpovědnost máte k někomu, kdo je „igai“ = „vně“ – to znamená, že nepatří k vám. Třeba ke klientům v práci. Pro lásku existuje několik různých slov, z nichž každé má trochu jiný význam.
je jiná. Jak bys ji charakterizovala? Mně osobně Japonci připadají jako cibule. Mají hodně vrstev. Když je potkáte poprvé, tak vidíte jenom zdvořilou slupku. Když se s nimi spřátelíte, poodhalíte další dvě až tři vrstvy. Já si vždycky říkám, že to je neuvěřitelné, jak se ti lidé postupně mění, a přemýšlím, kdy se dostanu na další „level“. Myslím si ale, že pokud nejste nejlepší přátelé nebo rodina, tak vás dál prostě nepustí. Pro mě je to docela napínavé. Domnívám se, že většina Evropanů tak nemá šanci dostat se dál, než ke slupce. Proto se o Japoncích říká, že jsou zdvořilí, i když to dost často není pravda. Mezi tvé záliby patří i tanec. Jaký máš nejradši a jak je na tom tanec ze Země vycházejícího slunce? Nejraději mám břišní a indický tanec. Asi proto, že jsou veselé. A taky mi při nich nepřekáží partner a nenaznačuje mi, co mám dělat. Můžu se hezky uvolnit, protáhnout si tělo a odpočinout si. Japonský tanec je hodně figurativní. Docela mě zaujal tanec s vějířem. Ráda bych se přihlásila do nějakého kurzu.
Zmínila jsi, ţe japonská mentalita Vlastnoruční práce
6 │ Rozhovor Kde všude kromě Japonska ses byla podívat? Co tě na cestování baví? Cestovala jsem nejvíc samozřejmě po Evropě. Byla jsem na Erasmu (studijní výměnný program – pozn. autora) ve Vídni, na univerzitách v Germersheimu a v Lipsku. To souvisí s mým studiem tlumočnictví. Letos jsem byla za kamarádkou ve Španělsku. Kromě Evropy jsem byla v Egyptě, Japonsku a Thajsku. Na cestování mě toho asi baví víc. Mám ráda památky – chrámy, paláce, rozhledny atd. Asi o něco míň mě láká příroda. Patrně to bude tím, že jsem moc pohodlná a taky mám ráda lidi, kterých obvykle v lese moc není (směje se). Ráda pozoruji místní obyvatele – jak se oblékají, jak gestikulují, jaký je ruch na ulici. Někdy je to o nervy, když vidíte, že thajský řidič taxi už potřetí krouží kolem náměstí, aby najel víc kilometrů, ale i to k cestování patří a je to obohacující. Jazyky tedy asi nebudou problémem. Myslíš, ţe vás na vysoké škole připravili dobře na praxi v tlumočnictví? Jaká jsou jeho největší úskalí? Ve škole nás určitě dobře nepřipravili. Už jen v průběhu praxí, které jsem dělala, jsem viděla, že mezi školou a realitou je obrovská propast. Naše škola je hodně teoretická. Úskalí je spousta, teď nevím, jak je
Ve Španělsku krátce shrnout. Jediná možnost, jak jim lze předejít, je podle mě pečlivá příprava a trénink. Nejhorší, co se mi zatím stalo, bylo, když jsem musela tlumočit pro někoho, kdo mi byl nesympatický a s jehož názory jsem nesouhlasila. V takové situaci je obtížné zůstat profesionál. Nyní máš před sebou cestu za svým muţem do Tokia. Jaká jsou tvá očekávání do budoucna? Čekám, že to bude obtížné a zábavné zároveň. Moc ráda objevuji nová místa a věci. Fakt ale je, že moje japonština ještě není na potřebné úrovni, tak se trochu bojím, abych někde neudělala ostudu. Když člo-
Rozhovor │ 7 přednášku o Praze a úvod do českých frází pro lidi, kteří se zajímají o ČR. Přednášku budu mít v Jokohamě. Navíc musí být v japonštině. Už teď se bojím, že se někdo na něco zeptá a já mu nebudu rozumět. Všechny začátky jsou těžké. Co si s sebou do té dálky odnášíš?
Tlumočení v parlamentu - Vídeň věk musí strávit půl dne tím, že si vyloženě luští nějaký důležitý dokument, má zvláštní pocit bezmoci. Co se práce týče, tak mi zrovna dnes volal můj muž, že má pro mě první job. Mým úkolem bude pro České kulturní centrum připravit
Odnáším si s sebou svůj dosavadní život zabalený do 30kg kufru (smích). Myslím, že jsem si díky Japonsku uvědomila, že jsou hmotné věci opravdu nepodstatné a jediné, co Vám zůstane, je to, co si nesete v sobě. Také jsem si uvědomila, že čas, který můžeme strávit s konkrétními lidmi na konkrétním místě je omezený a poměrně krátký. Proto je důležitý každý den, protože už ho nikdy nebudeme moci prožít znovu. Připravila Marta Höferová
Veronika Ageiwa, rozená Víšková, se narodila r. 1985 v Praze. Dětství prožila v Praze Řepích, do Kyjí jezdili s rodinou chalupařit, až se zde r. 2000 usadili. Za pár dní odjíždí žít do Japonska. Mezi její záliby patří cizí jazyky, cestování, tanec a ruční práce (vyšívání, vyrábění japonských broží atd.: „Vždycky mám nějaké období, ve kterém se vrhnu na jednu techniku.“)
8 │ Zábava Písmena v následujících čtyřech slovech jsou pomíchána. Tři slova mají něco společného a čtvrté je s nimi logicky spojeno, ale jeho význam je naprosto odlišný. Která to jsou slova a které k nim nepatří?
TR AJ AK RUCEBO
B AM AM JIMZE
vtip: Přijde muž do kostela a říká panu faráři: “Rád bych dal sloužit mši za mého zemřelého psa!“ „To nepůjde, ale za městem působí taková sekta, zkuste to tam!“ „Myslíte, že bude stačit 10.000,-Kč“? „To je jiná, to jste měl říct hned, že pejsek byl katolík!“ Piráti a námořníci : Předpokládejme, že piráti jsou lháři a námořníci mluví pravdu. Vaše loď se blíží k pobřeží. Na břehu jsou tři lidé a vy na ně voláte: „Jste námořníci nebo piráti?“. První z chlapů odpovídá, jeho slova jsou však přehlušena hukotem moře. Druhý muž volá: „ On je námořník a já jsem také námořník!“ Třetí chlap křičí : „Námořník jsem já!“ Kdo je pirát a kdo námořník? vtip : Přijde montér na jednotku intenzivní péče - všichni pacienti jsou na přístrojích a povídá: "Pořádně se nadechněte, budu měnit pojistky!" Kdo k němu či k ní patří? 1. K Chiramovi 2. K Pavlovi 3. K Bárukovi 4. K Filipovi 5. K Annášovi
– – – – –
Šalomoun nebo Jákob? Arnabáš nebo Barabáš_ Jeremjáš nebo Zacharjáš? Nikodém nebo Natanael? Kaifáš nebo Abdiáš?
vtip : Zvoní telefon. "Ahoj Pepíčku, mohu mluvit s tatínkem?" "Tatínek je velmi zaneprázdněn," říká potichu Pepíček. "Ale to je velmi důležité." "Táta opravdu nemá čas." "A maminka je doma?" "Ano, a jsou tady i policisté a hasiči." "A co tam všichni dělají?" "Oni mě hledají." U každé otázky jsu uvedena čtyři jména, ale jen jedno je správné. Které to je? Ježíšovým učedníkem nebyl: Jakub Alfeův, Ondřej, Lukáš, Matouš Jidášovo místo mezi učedníky nahradil: Justus, Matěj, Štěpán, Filip Apoštol Pavel nenapsal epištolu: Titovi, Judovi, Filemonovi, Timoteovi Radu „Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“ vyslovi: Šalomoun, Ježíš, Mojžíš, Pavel
Zábava │ 9 vtip : "Představ si, co se mi stalo," svěřuje se Martina přítelkyni. "Prosila jsem muže, aby mi koupil kolo, protože jsem četla, že šlapání na čerstvém vzduchu je zdravé." "A koupil Ti ho?" "Vynesl mi na balkon šicí stroj." Uhodni věk: Rosťa a Petr jsou dva bratři. Rosťa je dvakrát tak starý jako Petr a pětkrát mladší než jejich otec. Všichni tři dohromady mají 52 roků. Kolik je Rosťovi, Petrovi a jejich otci? vtip : V lese žije medvěd, který si dělá seznam těch zvířat, která sežere. Přijde k němu vlk a říká: "Hele medvěde, ty si prej děláš seznam koho sežereš?" "No jo." "A nemohl bych ti přinést bažanta?" "No jo." Vlk přinese bažanta, ale medvěd je sežere oba. Druhý den k němu přijde liška a říká: "Medvěde, ty si prej děláš seznam koho sežereš?" "No jo." "A nemohla bych ti přinést koroptev?" "No jo." Liška přinese koroptev a medvěd je sežere oba. A třetí den k němu přijde zajíc a říká: "Medvěde, ty si prej děláš seznam, koho sežereš?" "No jo." "A nemohl bys mě vyškrtnout?" "No tak teda jo." Do každé skupiny přidej písmeno a vytvoř jméno hudebního skladatele. Jména kterých tří hudebních skladatelů vzniknou? NEHEVETB
NPCHI
MATRZ
vtip : V parku sedí pán a čte si noviny. Vedle něj sedí pes a něco si zapisuje do sešitku. Kolemjdoucí se zastaví a říká: "No to je ohromný! Ten váš pes by z fleku mohl být hvězdou v Hollywoodu!" "Já mu to říkám pořád, ale on furt, že ne, že chce bejt účetní." V této větě chybějí dvě slova. Jsou to vzájemné přesmyčky. Která dvě slova to jsou? Když kluk vzal ---- a spěchal ke hrázi, dostal se ---- do nesnází. vtip na závěr: Šel jsem takhle jednou v noci přes město, když jsem z jedné temné uličky zaslechl volání o pomoc. Coby uvědomělý občan jsem se nedal na útěk, ale nahlédl jsem do uličky. Dva pobertové se prali s nějakou starší paní o její kabelku. Paní bojovala jako o život. Chvilku jsem přemýšlel, jestli mám jít dál a tvářit se, že jsem si ničeho nevšiml, nebo se zapojit. Nakonec jsem se rozhodl pomoci. Proti třem už ta paní neměla šanci. Z pirátských předloh poctivě připravil Rotkiv Hcam
10 │ Duchovní stránka Protože je měsíc říjen, měsíc růžence, přinášíme zamyšlení Guy Gilberta o této mariánské modlitbě.
Proč se vůbec modlit růženec? Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám „bigotním ženským“. Modlím se ho každý den a rozjímám o něm. Růženec mám nesmírně rád. Modlím se ho na malinkém kulatém růženci - je to praktické a přitom nenápadné. RODINNÉ ALBUM PANNY MARIE Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích Ježíšova života, které prožívá také jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením. Otevřme rodinné album Panny Marie a uvažujme o velkých okamžicích jejího života! Vzývejme ji v modlitbě růžence. Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“, které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat prostě jako dítě: „Zdrávas Maria…“ OMÍLÁNÍ STÁLE STEJNÉ MODLITBY Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“. Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší. Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.
Duchovní stránka │ 11 BŮH POČÍTÁ I S (NÁMI) MALÝMI Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“ Bůh si však naštěstí počíná jinak! PROČ SE VŮBEC OBRACET K MARII? Pokud měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a více se obracej k Marii!
Zpracováno podle knihy „Setkání s Marií“ od Guy Gilberta - kněze pařížského podsvětí. Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002. Převzato z www.pastorace.cz. Vybrala Marta Höferová
12 │ Informace o farnosti Výuka náboženství Vzhledem k tomu, že je před námi nový cyklus farních náboženství, chtěla bych rodiče povzbudit k tomu, aby své děti na náboženství přihlásili a také do něj své dítko opravdu pravidelně posílali. Jako katecheta jsem loni udělala docela katastrofální zkušenost: Bylo mi vždy jedno, zda se mi přihlásilo dětí deset či pět (však jsem minulý rok ve skupince malých dětí nakonec učila jen jednu holčičku), důležitější pro mě byla pravidelná docházka dětí. Jde mi o to, že jako katecheta jsem měla určitý plán, který vždy vytvářím na začátku školního roku podle zjištěných znalostí dětí z prvních hodin. Nevím, nakolik lepší vědomí o životě a skutcích Pána Ježíše je u těch starších dětí, které mi chodily „jak jim to vyšlo.“ Znát příběh z Bible je jedna věc. Chápat, na co svými výroky Pán Ježíš narážel, je věc druhá. Uvědomit si, co tím chce říct mě, je věc třetí. Jak se mám ale dostat k té poslední, když jsem na začátku školního roku zjistila, že děti mají „binec“ i v samotných příbězích – neví, kdo s Pánem Ježíšem hovořil a co si řekli? A právě proto jsem chtěla tuto díru „zalepit“. Je dobré, zvláště v dnešní době, vzdělávat se ve víře, zrát v osobním vztahu s Bohem a rovněž se scházet s věřícími vrstevníky, kteří dávají dítěti jistotu, že v moři bezvěrců není se svou vírou sám. A navíc, čím víc lidí se sejde, tím větší legrace! Marta Höferová Od října začne výuka náboženství v naší farnosti. Nauka se bude konat v úterý a čtvrtek mezí 15. a 17. hodinou v Oáze na Černém mostě a ve středu od 15 do 17 h. v Kyjích na faře. Náboženství povede P. Edward a prosí o volbu dne, který vám vyhovuje nejvíc. První setkání se uskuteční 5 října, tj. již toto úterý!
Pořad o Janu Zahradníčkovi Ve čtvrtek 21. října v 18:30 se na kyjské faře uskuteční další pořad o Janu Zahradníčkovi, básníku, vězni komunistického režimu, jehož proces blahořečení byl zahájen před 2 lety. Vyslechneme si mj. svědectví, které o Janu Zahradníčkovi napsal spoluvězeň František Křelina. Zajišťuje Jiří Höfer VOLBY 15. a 16. října A na závěr připomínáme, že jako občané máme odpovědnost za výběr zastupitelů do místní samosprávy i do zastupitelstva Prahy. Na webu naší farnosti můžete najít seznam našich farníků, kteří kandidují a chtějí nasadit své síly za poctivou a odpovědnou samosprávu.Volby se konají 15. a 16. října! Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 70ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 31.10.2010. Technicky zajišťují: p.Fiala a rodina Janušova. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.