Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
1 2008
DO NOVÉHO ROKU Dozněly zpěvy andělských sborů a záře, která provázela oslavovaný příchod Spasitele, nás naplnila radostí, kterou jsme sdíleli v rodinách i farním společenství. Je potřeba si připomenout, že skutečnost byla pro svatou rodinu bolestná, protože na chudé nikdo nebral ohled. Asi je namístě položit si otázku: Patřím k těm, kteří pomoc z vypočítavosti odmítají, nebo k těm, kteří přispěchají na pomoc? Je za námi i přelom roku, kdy někteří potřebují utopit pocit nicoty v alkoholu a v nesmyslných výstřelcích. Družnost a zábava s přáteli je také potřeba a obvykle povzbudí a potěší... Je dobré, že v našem společenství nevymizel ten podstatný pohled, a to poděkování Bohu za všechna dobrodiní i za zkoušky, které jsme podstoupili v uplynulém roce. A co naše předsevzetí? Nebo už si raději žádná nedáváme? To by vlastně byla rezignace, ale každý z nás potřebuje svá dobrá předsevzetí a úmysly obnovit, abychom směřovali ve svém úsilí k tomu, co má smysl. Na počátku roku je dobrá příležitost zvážit pořadí hodnot v našem životě - a to jak v rodinách tak ve společenství. Co má hodnotu, to nám předkládá církev po celý rok. Jen naše slabost a slabá vůle, nebo také neznalost a omlouvání si vlastních selhání nás zbavuje milosti, která je nám nabízena. Náš vztah k Bohu by se měl odrážet ve vztazích v rodině, na pracovišti i na veřejnosti. K našemu životu ve farnosti by nás mělo povzbudit vše, co se s pomocí Boží a díky nesmírné obětavosti našeho kněze a řady bratří a sester podařilo. Budeme hledat možnosti, abychom našli i přes naše rozličné povahy, jakým způsobem přispěje každý z nás? Kéž by tento začínající rok byl rokem obnovy, a to nejen ve smyslu vytvoření zázemí na opravované faře pro naše různé aktivity, ale hlavně pro naše vztahy v rodinách a ve společnosti, kde ať chceme nebo nechceme jsme reprezentanty, kteří svědčí o svém vztahu k Bohu. Abychom dobře svědčili o naší víře, k tomu je asi potřeba to podstatné: Žít život s vědomím, že je se mnou Pán, ať jsem kdekoli. To je velký dar a dobrá cesta. K tomu si vyprošujme tolik potřebné Boží požehnání. Jiří Höfer
2 │ Informace o farnosti NA SKOK VE FARNOSTI Chroupam ceské vanocni cukrovi a premyslim, jak se pise reportaz. Uvedomuji si, ze bych tez nemela zapomenout na ceskou diakritiku. OK, zkusím to. Prijizdim, promiňte: přijíždím o „Štědrém ránu“, a tak jsem ráda, že v centru města stíhám aspoň jedny opravdové roráty za celý advent, protože to v Londýně neznají. My zase neznáme jiné tradice, které se udržují tam, ale o tom jindy. Přicházím na štědrovečerní mši ke svatému Bartoloměji a kromě přátelských pozdravů registruji, že lavice jsou posunuté, takže vytváří „postranní uličky“. Myslela jsem, že je to jen na „půlnoční“ kvůli návalu každoročních návštěvníků, ale dnes mi bylo řečeno, že je to už asi dva měsíce. Já jsem teď ale ráda, že jsem DOMA. Ráda naslouchám „Rybovce“ i homilii otce Edwarda. Tu nedokáži převyprávět, ale byla úžasná! Na Boží Hod vánoční nám děti zahrály vánoční hru. Tu samou, ve které jsem hrála já i spoustu mých vrstevníků před… jdu pro fotoalbum a zjišťuji: před rovnými 15-ti lety! Ještě žil pan Mikula. Máme doma i videonahrávku, tak až si budete pouštět tu, co jste teď natočili, můžete se podívat i na tu „archivní“… Mě se líbily obě, jen jsem si uvědomila, že už je tu zkrátka nová generace. O den později nás otec Edward pozval na faru na svatoštěpánské koledování. Zazpívali jsme
3 │ Informace o farnosti si za doprovodu kytary a bubnu, a nakonec se spontánně vytvořily tři skupinky: pánská, dámská a dětská jízda. Každá v jiném koutě opravených místností fary. Tedy, nad proměnou fary jsem žasla nejvíc. Zrekonstruované cele přízemí, tj. farní kancelář s knihovnou, dvě místnosti na setkávání farníků s kuchyňským koutem a sociální zařízení. První patro v procesu oprav a taktéž výměna střechy v půli prací. Nemam slov! Děkuji všem, kteří se zapojili vlastníma rukama, finančně či modlitbou! A vytrvejme! Ovoce chutná lépe, když ho sami pěstujeme… Dnes, 30.12. byl po nedělní mši svaté otevřen na faře vinný sklípek. Účast, jak můžete vidět na fotce, veliká. Povídala jsem si ale především s Pavlem Fialou a Petrem Střešňákem, kteří si stěžovali, že Natanael upadá, protože farníci nepíší, a že už z této práce ani nemají radost. V prosinci se toho ale ve farnosti událo víc: Mikuláš, setkaní maminek, založeni farní charity, duchovní obnova farníků a první živý betlém na Černém Mostě, kde se prý sešlo na 350 lidí! Vím o tom, protože 9. prosince vznikly farní webové stránky (www.farnostkyje.cz), a ta novina se ke mně dostala záhy. A musím uznat, že jejich vzhled a náplň mě moc potěšily. Děkuji tedy jejich tvůrcům a doufám, že též vytrvají!
4 │ Informace o farnosti
Pro ty z vás, kteří ještě o nich nevíte, tedy vězte, že na nich najdete přehled bohoslužeb, pozvánky a aktuality, články k jednotlivým farním akcím a aktivitám (např.o právě vzniklé farní charitě), farní fórum, kde si můžeme vyměňovat názory nejen o věcech týkajících se farnosti, fotogalerii s fotografiemi kostela, fary (včetně její postupné proměny) a z různých farních akcí, kde najdete víc snímků právě ze všech výše uvedených událostí, které Natanael logicky pojmout nemůže; dále odkazy na jiné, všeobecně oblíbené webové stránky s křesťanskou tématikou, a samozřejmě kontakt na farnost. Nechybí ani anketa (momentálně se hlasuje o tom, zda souhlasíte s vládním návrhem řešení restitucí církevního majetku finančním vyrovnáním v řádu miliard korun) a dokonce nechybí ani archiv starších vydání Natanaela N.B. A do obojího můžeme přispívat. Marta Höferová
5 │ Farní fórum JIŘÍ ČUNEK V SOUVISLOSTECH Když před rokem vypukla aféra Jiřího Čunka, byly dvě věci myslím zcela zřejmé. Zaprvé, že ať to celé dopadne jakkoliv, pravda zůstane skryta: buď bude „poražený tábor“ tvrdit, že to na toho chudáka přece jen politicky upletli, nebo že si to ten neřád přece jen dovedl politicky zařídit. Zadruhé, že KDU-ČSL tato kauza neprospěje. Novinové komentáře k případu Čunek by už pomalu vydaly na sebrané spisy. Ten, kdo není k veřejnému dění zcela lhostejný, svůj názor dávno má a s ohledem na něj hodnotí i finále. Víceméně jednotná je sekularizovaná společnost; mezi věřícími, resp. voliči lidovců, přetrvává rozdílné vidění. Jistě nelze odhlížet od skutečnosti, že pro českou veřejnost i vládní koalici přestal být Jiří Čunek přijatelný. V médiích mne nejvíce zaujalo mínění, že Čunek právem opouští první politickou ligu, neboť v Praze, potažmo velké politice, se krade elegantně v řádu desítek milionů, zatímco jeho půlmilionový úplatek je okresního formátu. Pragmatické, leč současné vidění. V podtextu ovšem přetrvává fakt, že předseda křesťanských demokratů celou záležitost věrohodně nevysvětlil. Naopak mu přibyl další problém – pobírání sociálních dávek, právně podle všeho nárokovatelných, mravně však jistě pofidérních. Přesto má Jiří Čunek řadu rozhodných zastánců, především ve svém regionu. V regionu, který je lidoveckou baštou a kde je velké procento katolíků. – „Nevím, prostě v tom Jura neumí chodit…,“ řekl mi před časem jeden z nich, muž, kterého si upřímně vážím a jenž pana Čunka osobně zná. Jura zase v jednom rozhovoru říká, co kde podnikal s Mílou (kard. Vlkem). Člověk získává pocit, že se vše děje „u nás doma“, v naší dobré katolické církvi, a že je třeba se semknout a bránit se před úskočnými nepřáteli, kteří přes média hodlají rozložit „Bohu věrné šiky“. Jenže: i když to nemusíme všude vykládat, sami před sebou bychom si měli přiznat, že katolické vyznání nemusí nutně znamenat morální čistotu. Je tomu zhruba rok, co potenciální varšavský arcibiskup, spolupracovník tajné policie, dokázal obelhat i samotného papeže. Ani novinářům bych v tomto případě nepodkládal zlotřilé úmysly. Nemám pocit, že by některou z parlamentních stran šetřili. Případů, kdy politici zneužili či zneužívají svého postavení je opravdu hodně. Kdyby občané měli volit pouze strany bez „ušpiněných“ politiků, blížila by se volební účast nule. Pan Čunek je katolík a já určitě nemohu soudit jeho osobní víru. Jeho lpění na světském postavení a renomé mi ale až příliš připomíná počínání těch, kteří žádnou víru v přesah vezdejšího života nemají. Zajisté, byli i světci, kteří zastávali významné mocenské posty. Ale který z nich o ně usiloval? Edith Steinová, svatá filozofka, měla na paměti slova žalmu: Je to dobré pro mne, žes mne pokořil… Chce-li být někdo prospěšný svým bližním, nemusí být nutně ministrem. Bylo by jistě pěkné, kdyby Jiří Čunek dokázal svému nástupci pomáhat nezištnou radou. Vždyť přijde čas, kdy bude vše vyjeveno. Jeden známý mi sdělil, že by pochopil Jiřího Čunka ve vládě, ale nechápe, jak může být předsedou KDU-ČSL. Za jeho předsednictví prý křesťanské demokraty rozhodně volit nebude. Nevěděl jsem, co na to říci. Petr Střešňák
6 │ Stránka pro děti a nejen pro ně SOUTĚŽ: Řešení minulých soutěžních otázek: 1. Galerius Valerius Maximinus, 2. Sicílie, 3. Španělsko, 4. jáhen, 5. Zebedeus
Soutěžní otázky: 1. Za kterého císaře byl umučen Šebestián? (20.1.) 2. Jaké národnosti byl František Saleský? (25.1.) 3. Byl Karel Veliký uznán Římem za svatého? (28.1.) 4. Do jakého řádu vstoupil Tomáš Akvinský? (28.1.) 5. V jakém italském městě působil Jan Bosco? (31.1) Šebestián (3. stol.) Podle legendy se narodil v Miláně a už jako velmi mladý se stal vojákem. Byl křesťan a pomáhal pronásledovaným křesťanům. Císař ho za to dal přivázat ke kůlu a probodat šípy. Šebestián však nezemřel a v péči jedné mladé křesťanské vdovy se uzdravil. Poté šel osobně žalovat císaře za pronásledování křesťanů. Ten ho dal v cirku zmrskat bičem k smrti.
František Saleský (1567 – 1622) Studoval v Paříži a Padově, poté byl vysvěcen na kněze. Stal se misionářem na území na jižním břehu Ženevského jezera. Toto území ovládali kalvinisti. Byl ženevským biskupem a společně s Janou Františkou de Chantal založil řád Navštívení P. Marie (saleziánky).
Karel Veliký (747 – 814) Byl to syn Pipina Mladšího, francký král. Potvrdil papeži papežský stát. Papež Lev III. ho korunoval na císaře. Zemřel ve svém oblíbeném městě, v Cáchách, kde také jsou jeho ostatky.
Tomáš Akvinský (kol. r. 1225 – 1274) Byl synem šlechtice a stal se jedním z největších myslitelů a teologů. V osmnácti letech vstoupil do kláštera, kde později působil jako kazatel. Před svou smrtí byl profesorem teologie v Paříži a v Neapoli.
Jan Bosco (1815 – 1888) Otec mu zemřel, když mu byly dva roky. Byl vychován ve velké chudobě. Jako kněz se věnoval hlavně výchově zanedbanějších hochů. Založil oratoř sv. Františka Saleského a kongregaci saleziánů Dona Bosca.
7 │ Stránka pro děti a nejen pro ně MIMO SOUTĚŽ: 1.
Z časopisu, který měl původně 16 očíslovaných stran (od 1 do 16), byly vytrženy dva po sobě jdoucí listy. Které to byly, jestliže víme, že součet čísel zbylých 12 stran takto poškozeného časopisu činil 102?
2.
Jaký je nejnižší počet čar, kterými lze rozdělit velblouda tak, aby se v každé vymezené části nacházely číslice 1, 2 a 3?
Odpovědi posílejte ve formě SMS na č. 775 029 580 nebo e-mailem na adresu
[email protected] do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu.
Helena Kolomá Řešení nesoutěžních otázek:
8 │ Duchovní stránka
Hvězda mudrců Jistě všichni dobře známe příběh o příchodu mudrců k Ježíškovi. Protože vydání novoročního Natanaela připadá na Slavnost Zjevení Páně, chtěla bych se zastavit u této biblické události a podívat se na ni možná trochu z jiného úhlu. Matouš a Lukáš jsou jedinými evangelisty, kteří před vyprávění o Ježíšově veřejném působení zařazují také zprávu o jeho narození a dětství. Matouš, který se o narození Ježíšově zmiňuje jen jednou vedlejší větou, vědomě uvádí ve 2. kapitole výraznou zprávu o návštěvě mudrců u „právě narozeného krále Židů“. „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Co bylo onou hvězdou, která tak mudrce zaujala? Známý astronom Johannes Kepler, který se touto hvězdou zabýval ve svých matematických výpočtech, mohl v Praze pozorovat na obloze nápadný přírodní úkaz: 10. října 1604 se náhle objevila nová hvězda. Kepler se domníval, že nova vznikla konjunkcí planet Jupitera a Saturna. Poněvadž však věděl, že setkání Jupitera se Saturnem se uskutečnilo v r. 7 př. Kr. jakožto pravděpodobném roce Ježíšova narození, měl za to, že i tehdy se objevila nova, kterou pokládal za betlémskou hvězdu. Jupiter a Saturn se setkávají průměrně asi tak jednou za dvacet let. To se však jen jednorázově míjejí. Jen jednou za 258 let dochází k trojnásobnému setkání, jež však nastává vždy v jiném znamení zvěrokruhu. K trojnásobné konjunkci v témže znamení zvěrokruhu dochází vždy jednou za 794 let. Tato naprostá výjimečnost vyvolávala otázku, zda si trojnásobnou konjunkci Jupitera a Saturna nemohli vyložit oni mudrci z východu tak, že v Palestině se narodil veliký král, a zda nemohla být podnětem k jejich cestě do Jeruzaléma.
9 │ Duchovní stránka Dvojříčí mezi Eufratem a Tigridem bylo ve starověku klasickou zemí, kde se pozorovaly hvězdy. Výraz „magoi“, jímž jsou příchozí označeni, byl úřední titul pro pozorovatele hvězd, kteří byli ve službách náboženství a státu. Co říká starověké hvězdopravectví o setkání Jupitera a Saturna? Planeta Jupiter se pokládala za hvězdu světovládce, za hvězdu královskou. Helénistické hvězdopravectví zase označuje Saturna jako hvězdu Židů. Když mudrci zpozorovali důležitý ranní východ Jupitera a byli pak svědky působivé podívané, když se jasně zářící královská hvězda přibližovala k hvězdě Židů, vyložili si to zřejmě takto: v židovské zemi se rodí velice významný král. Čím významnější byly důsledky, které mudrci, jak se domnívali, musejí vyvodit z jistých konstelací na základě astrologie, tím pečlivěji zřejmě ve svých archívech vyhledali dřívější srovnatelné úkazy a zjistili, že tu jde o „jedinečnou“ událost. Roku 7 př. Kr. se dostalo vyznamenání jako žádnému jinému po celá staletí. „Viděli jsme jeho hvězdu.“ Další slovo v řeckém textu je: v „anatolé“, což zde označuje proces, kdy se hvězda postupně stává viditelnou za svítání krátce před východem Slunce. Správný překlad tedy zní: „Viděli jsme jeho hvězdu při východu, tj. vycházet.“ „Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala“. Zde použité slovo „ukázala“ znamenalo rovněž první objevení hvězdy při ranním východu. Jelikož podle tehdejších názorů vychází při narození člověka zároveň i „jeho“ hvězda, vyptával se tedy Herodes na čas ranního východu, aby se tak zároveň dozvěděl věk domnělého nápadníka trůnu. „Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců“.
10 │ Duchovní stránka Když mudrci přišli do Jeruzaléma, svítil Jupiter již druhý rok, jestliže se započaté roky počítaly podle tehdejšího zvyku jako celé. To, co mudrci sdělili králi o datu ranního východu, bylo dostatečným důvodem k vydání příkazu povraždit děti jen ze dvou ročníků. „Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli při východu, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě“. Řecké slovo „oikia“ vyskytující se v následující větě se obvykle překládá jako „dům“. Může však znamenat také „ves“ a text pak zní takto: „Vešli do vsi a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu“. Mohl Bůh svou milost, kterou povolal mudrce, spojit s takovýmto astronomickým znamením? Staří církevní otcové se nad tím nepohoršovali, ačkoli proti astrologickým pověrám velmi ostře bojovali. A i dnešní člověk může být klidný. Hvězda mudrců byla viditelnou skutečností na obloze – znamenala však ještě něco víc: byla také znamením Božím. Mudrci z východu nepěstovali jenom vědu, oni rozpoznali i toto znamení. Padli na zem a klaněli se novorozenému židovskému králi. Připravila Blanka Ocovská Použitá literatura: Gerhard KROLL, Po stopách Ježíšových, Praha 1995
11 │ Konverze známých osobností JOHN HENRY NEWMAN (1801 – 1890) Jeden z nejslavnějších konvertitů, kteří v tzv. moderní době vstoupili do katolické církve. Byl nejstarší ze šesti dětí londýnského bankéře. Do 15 let neměl nijak zformované náboženské přesvědčení, byl ale prý velmi pověrčivý – např. se přežehnával před vstupem do temnoty. Vystudoval Oxfordskou univerzitu, ale katolickou víru znal jen podle jména. „Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že papež je antikrist. Na Vánoce r. 1824 jsem v tom smyslu i kázal.“ Toho roku byl J. H. Newman vysvěcen na anglikánského kněze. Jako vikář u Panny Marie v Oxfordu pak míval slavná kázání (byl to zároveň chrám univerzitní). S přítelem vykonal cestu do Středozemí a do Říma. Na Sicilii těžce onemocněl, měl však pevnou důvěru, že ještě nezemře. Koncem května odjížděl do Palerma. „Dřív než jsem vyrazil ze svého hostince, sedl jsem si na postel a začal trpce vzlykat. Můj sluha, který zastával jakoby úlohu mého pěstouna, se ptal, co mi je. Mohl jsem mu pouze říct – v Anglii na mne čeká veliká práce.“ Pro slavné Times začal psát populární traktáty. Kvůli jednomu z nich se však dostal do sporu z oxfordským kancléřem. Newman se zřekl svého úřadu v chrámu P. Marie a vedl asketický život. Zamiloval se do výroků sv. Augustina a ostatních církevních otců. To ho vedlo k důkladnějšími studiu patristiky a tradice. Výsledkem bylo, že začal pochybovat o pravosti anglikanismu. Veřejně odvolal svůj předchozí nepřátelský postoj ke katolické církvi. 9. října 1845 byl přijat do kat. církve a příštího roku, po krátkém studiu, byl v Římě ordinován na katolického kněze. Pro J. H. Newmana byly čtyři věci nepochybné: Bůh, dědičný hřích, svědomí a Kristova církev. Zastával názor, že žádné náboženství nemůže být bez dogmat: „Náboženství jen jako cit je pro mě snem a výsměchem.“ Roku 1878 papež Lev XIII. Povýšil J. H. Newmana na kardinála. Kromě velkých zásluh na poli náboženské obrody získal věhlas i v anglické literatuře; pro svůj vytříbený styl patří mezi mistry anglické prózy. Velmi známé je ovšem i jeho jediné veršované dílo – básnická skladba Sen starého muže. Od své konverze neprožil žádné krize, žádný strach v srdci. Byl naprosto klidný a spokojený. „Bylo to jakoby vplutí do přístavu po bouři na moři. A proto moje štěstí zůstává podnes nepřerušené.“
Připravil Pst
16 │ Literární stránka
PO VÁNOCÍCH Dozněly koledy a stromky u popelnic umírají v novoročním smutku Kdesi daleko a kdysi dávno pochopové Heroda krále stírají z nožů krev chlapečků přenevinných a Rodina, ještě včera adorována emigruje na radu anděla Někde blízko a právě teď střízliví se z opojení nesvatého Petr Střešňák, Paluba ve vlnách
Bylo jich hrstka Zrovna jako zrní v hlíně Spravedlivých a milosrdných A touto setbou se obrozovala zem. Vždycky tomu tak bylo Vždycky tomu tak bude Jan Zahradníček, Znamení moci (úryvek) Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 80ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 27.1.2008. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.
