Březen/duben
2/2012 Náš kardinál
Vyslyšená prosba
Ekumenické setkání
3+12 kandidátů
Vzpomínky na Josefa
Z cyklu děti malují Chlumeček: Eliška Jirásková
Dvouměsíčník farnosti Luže
Co nového v DaRu
Básnička
CHLUMEČEK 2/2012
TAJEMSTVÍ KŘÍŽE Když přijdu někdy na rozcestí, vždycky tam najdu Kristův kříž, a v jeho stínu ze mne spadne únava a všechna tíž. Z kříže se na mne láska Boží tak povzbudivě usměje, vyprahlou duši, unavenou, naplní silou naděje. Ne, nejsem sám, Bůh je vždy se mnou a pomůže mi nésti kříž, když mne v tom všedním plahočení do prachu srazí jeho tíž! Buď pozdraven, ty zdroji spásy, jež každou bolest osladí, ty ručíš mi, že Bůh je láska, která mne nikdy nezradí. (Jindřich Soukal)
Chlumeček číslo 2/2012 (Březen/duben) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), L. Psotová (LP), L. Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.4.2012. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail:
[email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2
Úvodník
CHLUMEČEK 2/2012
„Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost.“ (Gal 5,22-23) Milí přátelé našeho časopisu, uplynuly první dva měsíce od začátku roku a je přede mnou opět úkol napsat pár řádků o další svátosti, bude to o sv. biřmování. Občas si říkám, že této svátosti rozumíme ještě méně než sv. křtu. Někdo se třeba zeptá, proč tomu tak je? Asi proto, že o ní nemluvíme. O čem se přestane mluvit, stává se nedůležité. Slovo biřmování pochází od slova „firmare“, „upevnit, posílit, uschopnit, zadržet před pádem, dát tvar“. Biřmování má každého člověka skrze Ducha svatého posílit a dát mu tvar, aby se v tomto světě naučil stát sám při sobě, aby se v tomto bezduchém světě naučit žit z moci Ducha sv. Křtem jsme se znovu zrodili z Ducha svatého. Biřmováním jsme znovu posíleni a dostáváme podíl na moci Boží, abychom tento svět přetvářeli podle Boha a jeho záměrů. Benediktinský opat N. Wolf vypráví jeden krátký příběh, který mě oslovil, a proto ho budu citovat (N. Wolf: Andělé v kurzu). Píše o setkání opatů v jedné části Ameriky. Setkání se konalo v klášteře v blízkosti New Orleans. Hurikán tam napáchal velké škody. Odpoledne se vydali na procházku do nedalekého městečka. Mnohé domy tam stály jako prázdné přízraky, jejich obyvatelé už to vzdali, ulice byly bez života. Všechno tam vypadalo jako po vymření. Hurikán v této oblasti napáchal „své“ už několikrát. Další den byla neděle a celým městem procházely davy lidí - byl uspořádán karneval. Ve svém článku říká: „Obdivoval jsem ty lidi! Nedávno měli za sebou tak děsivou katastrofu, ale oni nechali svou minulost za sebou a nedali se znechutit. Jakoby prožitá hrůza už nestála za řeč.“ A pak si autor klade otázku: Jak jinak to vypadá u nás v Evropě, jak rychle saháme ke slovu katastrofa, když je moc velká zima nebo opačně teplo, jak snadno věci zveličujeme? A tady se chci trošku vrátit k biřmování. Právě tato svátost má člověka uschopnit k tomu, aby dovedl překonávat překážky, které se mu staví do cesty.1 Francouzský filosof P. Bruckner popisuje dva výrazné postoje naší doby: infantilizaci a viktimizaci. Mnoho lidí podle jeho mínění zůstává v postoji dítěte, které uplatňuje očekávání vůči druhým; vůči matce, společnosti, církvi. Člověk pak chce být stále opečováván jako dítě a odmítá odpovědnost za druhé. Viktimazace je podobný postoj: „Victima“ znamená „oběť“. Člověk chce být v roli oběti. Vinu na mém neúspěchu nesou vždy ti druzí. Rodiče mohou za to, že jsem depresivní. Učitelé jsou vinni, že nemohu rozvíjet své schopnosti. Církev může za to, že nemám radost z víry. Společnost může za to, že jsem nedosáhl svého vysněného zaměstnání. Zůstat viset v těchto postojích je velmi deprimující. První krok je vzít odpovědnost za svůj život. Pak člověk potřebuje dojít k tomu, že je odpovědný za myšlenky, kterými se zabývá, za nepořádek ve svém pokoji či životě. Za svou rodinu, jak využívá čas atd. strana 3
Úvodník
CHLUMEČEK 2/2012
Nemysleme si, že na samém začátku Ježíšova příběhu to bylo idylicky snadné. Nezapomeňme na to, že Ježíšovou smrtí se učedníkům zhroutil celý svět. Neprocházíme si ve svém životě dost často v jiných konturách podobnou situací? Celá budoucnost, o které učedníci snili, byla náhle pryč. A pak přišla nová zkušenost - Ježíš žije. Zdálo se jim to zpočátku jako pohádka. Ježíš vstal z mrtvých, copak je to možné! A pak vidíme, jaký obrat v jejich životě nastal, pustili se do úkolu měnit svět. Nesmíme se nechat znechutit tím, co se děje v naší společnosti nebo co prožíváme jako nepříjemné nebo těžké ve svém životě, protože Ježíš žije! Pokud se s ním setkáváme, pak máme neději, pokud ne, pak jsme nejubožejší z lidí, jak napsal sv. Pavel ve svém listu do Korintu (1Kor 15,12-28), protože pokud Ježíš nevstal z mrtvých, pak zůstáváme ve svých hříších a nic nemá smysl, jde o to jen nějak přežít. Přeji vám požehnaný čas doby postní, a radost ze setkání s Kristem, který žije! Váš otec Josef 1) A. Grün – Biřmování Ó plameni Ducha Utěšitele, živote života všeho stvoření, jsi svatý, neboť oživuješ tvary. Jsi svatý, neboť mažeš nebezpečné zlomeniny, jsi svatý, neboť čistíš zapáchající zranění.
Nejsilnější cesto, jež jsi pronikla všechny věci ve výšinách, v nížinách a v každé propasti, ty všechny spojuješ a shromažďuješ.
Ó prů;duchu svatosti, ohni lásky, ó sladká chuti v nitru a naplnění srdcí v dobré vůni ctností. Nejčistší prameni, v němž se zračí, že Bůh shromažďuje cizince a hledá ztracené.
Z tebe plynou mraky, vane vítr, kameny mají vláhu, z níž se řinou potoky a země potí zelenou sílu.
Štíte života a naděje na spojení všech částí a opasku čestnosti, spas blažené. Opatruj ty, které vězní nepřítel, a rozvaž spoutané, které chce božská síla zachránit.
strana 4
Rovněž stále vychováváš učence, lidi radostné z inspirace moudrosti. Proto buď chválen ty, který jsi zvukem chvály a radost života, naděje a nejpevnější čest, dávající dary světla. Sv. Hildegarda z Bingenu
Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 2/2012
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Kompendium katechismu katolické církve 132. Co představuje Nanebevstoupení? Po čtyřiceti dnech, kdy se ukazoval apoštolům pod rysy běžného lidství, které zakrývají jeho slávu Zmrtvýchvstalého, Kristus vystupuje na nebesa a sedí po pravici Otce. On je Pán, který již vládne se svým lidstvím ve věčné slávě Božího Syna a neustále se za nás přimlouvá u Otce. Posílá nám svého Ducha a dává nám naději, že k němu jednoho dne přijdeme, když nám připravil místo. „Odtud přijde soudit živé i mrtvé“. 133. Jak vládne Pán Ježíš nyní? Pán vesmíru a dějin, Hlava své církve, oslavený Kristus zůstává tajemně na zemi, kde už jeho království začalo v církvi jako zárodek a počátek. Jednoho dne se vrátí ve slávě, ale ten čas neznáme. Proto žijeme v bdělosti a prosíme: „Přijď, Pane“ (Zj 22,20). 134. Jak se uskuteční Pánův návrat ve slávě? Po poslední kosmické katastrofě tohoto světa, který pomíjí, Kristův slavný příchod potvrdí konečné vítězství Boha v parusii a posledním soudu. Tak se vyplní Boží království. 135. Jak bude Kristus soudit živé i mrtvé? Kristus bude soudit mocí, kterou získal jako Vykupitel světa, jenž přišel zachránit lidi. Budou odhalena tajemství srdcí ale i chování každého vůči Bohu i k bližnímu. Každý člověk bude naplněn životem nebo odsouzen navěky podle svých skutků. Tak se uskuteční „Kristova plnost“ (Ef 4,13), v níž „Bůh bude všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). Třetí kapitola Věřím v Ducha svatého 136. Co chce říci církev, když vyznává: Věřím v Ducha svatého? Věřit v Ducha svatého, to znamená vyznávat, že On je třetí Osoba „Nejsvětější Trojice“, „který je s Otcem i Synem zároveň uctíván a oslavován“. Duch svatý byl „poslán do našich srdcí“ (Gal 4,6), abychom přijali nový život Božích dětí. 137. Co znamená „spojené poslání Syna a Ducha“? V nerozdílné Trojici Syn a Duch jsou odlišní ale nerozdělitelní: od počátku do konce časů totiž, když Bůh posílá svého Syna, posílá také svého Ducha, který nás připojuje ke Kristu ve víře, abychom jako adoptivní děti nazývali Boha „Otcem“. Duch je neviditelný, ale poznáváme ho skrze jeho působení, když nám zjevuje Slovo a když působí v církvi. (Pokračování příště) strana 5
Eliáš
CHLUMEČEK 2/2012
ELIÁŠ PŘETAVENI LÁSKOU 2 Král 2, 1.6-14 Eliáš přechází Jordán stejným způsobem, jako jej překročil Jozue (Joz 3), a tedy zakusil ten samý zázrak, jakým byl přechod Rudým mořem pod vedením Mojžíše (Ex 14). Hospodin Bůh jej vyzdvihl na ohnivém voze do své nekonečnosti. Symbolicky tak prochází skrze oheň anděla střežícího brány ráje do zahrady Eden: „Hospodin Bůh vyhnal (Adama s Evou) ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života“ (Gn 3, 23-24). Onen oheň je oheň lásky, která dokáže přetavit hřích člověka ve svatou bezprostřednost: „Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův“ (Pís 8, 6). Jsme na tom podobně. I my musíme být přetaveni láskou, abychom mohli být přijati: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“ (Mt 10, 39). ELÍŠA Nanebevzetím Eliáše jsme uzavřeli jeho životopis a úvahy o jeho významu v dějinách spásy. Ale nelze opomenout, že s ním nemizí prorocká služba a boj o čistotu víry v Izraeli. Eliášovu službu přebírá jeho žák Elíša (polatinštěno na Elizeus). Budou následovat dvě kapitoly o jeho službě Božímu lidu v podobném duchu, jako byly napsány kapitoly předchozí. VĚRNOST PLODY PŘINÁŠÍ 2 Král 2, 1-11 „Elijáš řekl Elíšovi: ,Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu.‘ Elíša mu odvětil: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě‘“ (2 Král 2, 3). Zůstaň zde, protože mě... Eliáš dává Elizeovi svobodu. Ale chce Elizeus opustit svého mistra, s nímž je spjatý? Nemůže a nechce Eliáše nechat odejít samotného, protože jen po jeho boku je jeho domov. Podobný rozhovor v Bibli nalezneme jak ve Starém, tak v Novém zákoně. Odehrává se například mezi Noemi a jejími ovdovělými snachami Orpou a Rút: strana 6
Eliáš
CHLUMEČEK 2/2012
„Noemi jim domlouvala: ,Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? Vraťte se, mé dcery, jděte! (…) Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka.‘ Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchýni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla“ (Rút 1, 11-12a.13b-14). Rút zůstala po boku své tchýně a Hospodin jim požehnal oběma. Novozákonní příklad je známý: „Šimon Petr řekl (Ježíši): ,Pane, kam odcházíš?‘ Ježíš odpověděl: ,Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.‘ Šimon Petr mu řekl: ,Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.‘ Ježíš odpověděl: ,Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš‘“ (Jan 13, 36-38). Co spojuje tyto tři příběhy? Věrnost přináší plody v podobě dědictví. Elizeus dostává Eliášova ducha, Rút potomka a Petr poslání: „Pas mé ovce!“ (Jan 21, 17). Co dostaneme my za svou věrnost k tomu, koho následujeme? A koho vlastně následujeme? ELIÁŠOVO DĚDICTVÍ 2 Král 2, 15-4, 37 Co zdědil Elizeus po svém mistru? Elizeus si žádá dvě třetiny Eliášova ducha. To je právě dědický podíl prvorozeného syna: „Vezme ohled na prvorozeného syna nemilované a dá mu dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenství“ (Dt 21, 17: dvojnásobný díl je překlad ekumenického překladu Bible, jinde to jsou dvě třetiny). Ale což se dá Duch Boží dělit? Elizeus dostává vše. Proto může projít suchou nohou zpět přes Jordán: „Eliáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu“ (2 Král 2, 8) – „Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: ,Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?‘ Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel“ (2 Král 2, 14). Elizeus zachraňuje vyprahlé krále táhnoucí proti Moabcům (2 Král 3), jako Eliáš napojí víru Achaba. Plní vdově nádoby olejem, kterého neubývá (2 Král 4, 1-7). Křísí také z mrtvých syna Šunemanky: „(Elizeus) se sklonil nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči“ (2 Král 4, 35). Právem je Elizeus nazván stejně jako jeho učitel „Vozataj Izraele“ (2 Král 13, 14). Není pouze dědicem a nositelem ducha Eliášova, ale Ducha svatého, který vysvobozuje, prorokuje, uvádí do celé pravdy, usvědčuje, naplňuje a probouzí k životu zemřelé. Elizeus je předobrazem každého křesťana, který je nositelem nesmazatelného křestního znamení a pečeti Ducha svatého. (Z knihy P. Šabaka: Eliáš, pokračování příště) strana 7
Svatí a jejich atributy
CHLUMEČEK 2/2012
SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY Sv. Cyril Jeruzalémský, 18.3. Narodil se roku 315 v Jeruzalémě. Mládí prožil v samotě, cvičil se ve ctnostech a studoval. V Jeruzalémě byl také vysvěcen na kněze biskupem Maximem a brzy si získal pověst výmluvného řečníka. Byla mu svěřena výuka katechumenů. R. 348 se stal nástupcem jeruzalémského biskupa Maxima. V časech nouze všemožně pomáhal chudému lidu. Byl zatažen do sporu s Ariány a vícekrát byl poslán do vyhnanství, kde prožil asi 11 let. O jeho pastýřské horlivosti svědčí katecheze, ve kterých věřícím objasňoval učení víry, Písmo svaté i tradici. Ve svých spisech zvlášť důkladně pojednává o prvních třech svátostech. Zemřel kolem roku 386 v Jeruzalémě. Cyrilův význam je v katechetickém zpracování křesťanského učení. Dochovalo se 24 jeho psaných katechezí, z nichž 19 bylo pro katechumeny. Zejména v nich vysvětloval svátosti pokání a křtu, dále rozebíral vyznání víry a posledních pět katechezí k nově pokřtěným obsahovalo téma biřmování a eucharistie. Sv. Marek, 25.4. Evangelista a mučedník, původním jménem Jan, byl žákem sv. Petra a podle jeho kázání napsal asi kolem roku 60 své evangelium na žádost římských křesťanů. Na první apoštolské cestě sv. Pavla byl jeho průvodcem, pak provázel svého bratrance Barnabáše na Kypr a znovu byl průvodcem sv. Petra. Po r. 50 odešel do Alexandrie, hlavního města Egypta, kde založil církevní obec a často se do ní vracel. Kolem r. 65 pomáhal opět sv. Pavlovi v Římě. Zemřel v Alexandrii jako mučedník, vláčen na provaze uvázaném na hrdle, dokud neskonal. Patron: Benátek, notářů, stavebních dělníků, zedníků, sklenářů, košíkářů, malířů na skle, písařů. Je vzýván jako přímluvce za dobré počasí a dobrou úrodu. Je uváděn jako zastánce proti blesku a krupobití i proti náhlé smrti. Atributy: kniha, lev. (PFJ) strana 8
Vyslyšené prosby
CHLUMEČEK 2/2012
Náš chrám je zasvěcen Panně Marii Pomocnici. Jistě mnozí z vás zakusili Její pomoc na vlastní kůží. V této rubrice Vyslyšené prosby rádi zveřejníme váš příběh (samozřejmě anonymně) pro povzbuzení nás, kteří se k Ní utíkáme, a na oslavu Toho, který veliké věci činí.
NEHLEDÁM SVOU VŮLI Po mnoho měsíců se v našem Chlumečku opakuje výzva o příspěvky do rubriky Vyslyšené modlitby. O jednu se s vámi ráda podělím. Ale ještě než povím konkrétní příběh, chci se zastavit u jedné otázky: Která modlitba je nevyslyšená? Většinou tušíme, že nevyslyšená modlitba neexistuje. Bůh nás slyší vždycky, ať je naše modlitba prosebná, děkovná nebo jakákoli jiná. Bůh nám neustále plní vše, co na cestě s Ním a k Němu potřebujeme. A pokud se to neplní podle našich lidských představ a přání, znamená to, že se vzdalujeme Boží vůli a příliš prosazujeme tu svoji vlastní. Když je naše vůle v souladu s Boží a stanou se jednou vůlí, pak jsou všechny naše modlitby vyslyšené. Bůh neomylně pozná, kdy prosíme nebo děkujeme se zištným a sobeckým úmyslem a odmítáme Jím nabízené příležitosti k ........ A naopak stejně neomylně pozná, kdy se modlíme autenticky, nevypočítavě a aktivně přijímáme Jeho výzvy. Já jsem si zamilovala tzv. „střelné“ modlitby, kdy náhle a většinou v nečekaných situacích vytryskne potřeba vyjádřit vděk nebo prosbu a kdy není čas na vypočítavý kalkul rozumu. Náš příběh je o jedné z těchto modliteb. Na začátku roku 2009 jsme se radovali z toho, že se naše dcera zasnoubila, a začali jsme chystat svatbu. Překvapovaly mě reakce okolí: „Proč se berou, když „nemusí“, dcera nemá hotovou školu, nemají vlastní bydlení?“ a nepochopení odpovědi: „Protože chtějí být manželé.“ V té době jsme měli v příbuzenstvu další tři páry o něco starší než ten náš, které spolu několik let žily ve společné domácnosti bez manželství a bez dětí. V srpnu 2009 jsme prožili krásný svatební den, ke kterému patří házení nevěstinou kyticí svobodným slečnám, aby se do roku provdaly. Ve chvíli, kdy si dvě neteře přehazovaly kytici, že ji ještě nechtějí, jsem „vystřelila“: „Dobrý Bože, když nechtějí svatbu, ať chtějí aspoň děti!“ A pak to začalo. Prvnímu páru se narodilo děťátko v květnu 2010 (srpen + 9 = ? ), druhému v září 2010 a třetímu v březnu 2011. Zřetelně jsem vnímala Boží působení a dodnes mám radost, jak konkrétně se moje prosebné zvolání naplnilo. A navíc jsou dnes ze dvou párů i manželé a třetí pár svatbu plánuje, protože čeká druhé dítě. Naši mladí už jsou taky tříčlennou rodinou a já nepřestávám děkovat nejen za to, jak se naše rodiny rozrůstají. Závěrem přidám prosbu: „Milý Bože, ať co nejvíc lidí pozná, že se naše životy mohou stát neustálou a zároveň vyslyšenou modlitbou, když Ti budeme srdcem při veškerém svém konání věnovat pozornost a své myšlenky směřovat do Tvé vůle.“ Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal (Jan 5, 30). (AK) strana 9
Z naší knihovny
CHLUMEČEK 2/2012
BEZ OHLÁVKY (ROZHOVORY) Jiřina Šiklová PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. vystudovala historii a filosofii, má dvě děti, nyní i šest vnoučat. Byla spoluzakladatelkou katedry sociologie, aktivně se podílela na tzv. Pražském jaru, a proto byla po vstupu vojsk 21. srpna 1968 propuštěna ze zaměstnání. Od počátku 70. let zajišťovala tajnou výměnu korespondence, odesílání rukopisů a přijímání publikací a knih vytištěných v exilu, byla pak i vězněna v Praze-Ruzyni. Trestní stíhání skupiny „Šiklová a spol.“ bylo zastaveno až v prosinci roku 1989. Po revoluci založila katedru sociální práce, je zakladatelkou Centra a knihovny Gender studies Praha. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil medaili T. G. Masaryka za zásluhy o republiku. V nakladatelství Kalich vydala úspěšné tituly Deník staré paní, Dopisy vnučce a Matky po e-mailu. Tyto rozhovory zabírají téměř 350 stran textu (to nepíšu, abych někoho odradila), ale je to opravdu hodně čtivé, takže vám to ani nepřijde. Navíc je to úžasně myšlenkově nabité a bohaté, že vás četba na chvíli zcela pohltí. Dozvídáme se zde všechno o životě Jiřiny Šiklové od raného dětství – o tom, jak jako malá holka vnímala politickou situaci dle chování svých rodičů. Prožívání její první lásky, která začala již na gymnáziu a pokračovala manželstvím, které nakonec po 30ti letech skončilo, neboť její manžel měl díky pracovnímu nasazení a spoustě aktivit a nápadů vůči své ženě neustálý pocit nedokonalosti, což hodně řešil psychoanalýzou (sám byl psychoterapeut a dle Šiklové prý i velmi dobrý a vyhledávaný). S téměř zatajeným dechem jsem se dozvídala, jak to všechno fungovalo za oponou komunismu, jak to poznamenávalo životy mnohých, jak moc záleželo na povaze, osobní odvaze, nasazení, jak o některých věcech raději ani nevěděli členové vlastní rodiny. Přiznám se, že jsem od J. Šiklové dosud nic nečetla (byť jsem ji samozřejmě znala) a byla jsem unešená stylem jejího otevřeného vyprávění, kdy je ona ochotná s naprostou samozřejmostí na sebe prozradit téměř opravdu cokoli ze svého života, svých vnitřních pocitů, dojmů, které nejsou a ani nemohou být vždy zcela „společensky přijatelné a správné“. Fascinovala mne hodně právě ta dokonalá upřímnost a ráznost, zároveň i nesmírná inteligence, ale i pokora, se kterou přistupovala k životu i k druhým lidem. Když byla vyhozena z práce, řadu let uklízela kanceláře, což dokázala brát s nadhledem, nestyděla se za svoji práci (někteří lidé, když po vyhazovu z práce nemohli najít odpovídající zaměstnání, nechali se raději zavřít na strana 10
Z naší knihovny
CHLUMEČEK 2/2012
psychiatrii, kde předstírali duševní onemocnění). Ve vězení pomáhala psát prostým romským ženám různé žádosti k soudu, protože ony si s tím nevěděly rady a vůbec to nebrala tak, že by dělala něco výjimečného. Rozhovory jsou prodchnuté i vtipem a ironií a některými úsměvnými událostmi – když u nich STB mívala domovní prohlídky, stará maminka Šiklové si je posílala na nákup, žádala je, aby ji pomohli opravit vypadávající kliku u dveří a oni vše ochotně plnili. Když postupně vyházeli z knihovny všechny knihy, nechápala, proč jim vadí, že tam hned začala otírat prach, když už to je pěkně venku a Jiřina tam prach utírá tak málo . Její vztah k víře není úplně vyhraněný, bere jako svůj nedostatek, že nedokáže být někde pevně zavázaná a zakotvená, má i mnohé špatné zkušenosti, ale opravdově věřících lidí si velmi váží. (LR) Ukázka z knihy: Od nekonečných úvah, zda je dobře, že píšete tyto knížky, vás asi uchránilo to, že jste tajně dělala kurýrku. Přesně tak. Tím, že jsem si ve svém svědomí vykompenzovala, že dělám tohleto, nevadilo mi ani chodit k volbám, ani psát za Brigády socialistické práce ty cancy, to taky bylo přispívání systému. Na jedné straně jsem posílala Vaškovy knížky ven, včetně Moci bezmocných, a na druhé straně jsem to byla i já, kdo svým způsobem strkal bustu Lenina mezi karfiol a mrkev jako ten Havlův zelinář. Navíc ta práce na geriatrii, jednání s pacienty, s umírajícími, s jejich příbuznými i sepisování výsledků z výzkumů přece mělo svůj význam, nezávisle na tom, jestli tu vládl Husák, Jakeš nebo Biľak.
strana 11
Ohlasy – Vzpomínka na Josefa
CHLUMEČEK 2/2012
VZPOMÍNKA NA JOSEFA SEDLÁKA Josef Sedlák se narodil 1.6.1928 v rolnické rodině ve Zdislavi čp.1, jako druhý nejmladší ze sedmi dětí. Po ukončení školní docházky nastoupil v Luži do učení k panu Petrusovi a vyučil se zde elektrikářem. Až do doby nastoupení povinné základní vojenské služby, pomáhal už jako zaměstnanec elektroinstalační firmy pana Petruse elektrifikovat domácnosti v okolních obcích Luže (Štěpánov, Zbožnov, Doly, Brdo, Lhota a další). Při základní vojenské službě, kterou absolvoval na Šumavě, utrpěl vážný úraz kotníku, ze kterého se několik měsíců léčil. Po návratu vstoupil do manželského svazku s Boženou Jandíkovou a přestěhoval se ze Zdislavi do Luže, Dolská ul., kde bydlel téměř deset let a zde se jim narodili tři synové – Josef, Vladimír a Pavel. V té době již pracoval v energetice jako projektant a následně technik investic v Pardubicích v RPA – tehdejší Rozvodny Pardubice. V roce 1962 dostal nabídku pracovat na Okresním rozvodném závodě v Chrudimi jako vedoucí Technicko-obchodního oddělení. Rok na to se přestěhoval s celou rodinou do podnájmu na náměstí v Luži čp.48, kde bydlel až do roku 1977, kdy se opět přestěhoval do koupeného rodinného domku v Luži, Zářečí 72. Tento domek si svépomocí přestavěl a žil zde až do konce svého života. Po celou tuto dobu se také vzorně staral i o včely, které mu zde zanechal původní majitel a jemuž dal slib, že tyto včely budou i nadále součástí tohoto domu. Celý svůj život dojížděl do zaměstnání, a proto každou volnou chvíli věnoval své rodině. Jako věřící člověk vedl k těmto zásadám i celou rodinu. S manželkou i dětmi se účastnil každou neděli bohoslužeb v chrámu Panny Marie v Luži, kde oba zpívali na kůru. Svojí lásku k tomuto chrámu zvěčnil i zprovozněním elektronického zvonění, které nahrazovalo věžní zvony a pomocí rozhlasových reproduktorů, umístěných ve věžích chrámu se po dlouhé době rozeznívalo zvonění před nedělní bohoslužbou i při významných křesťanských svátcích. Aktivně se podílel při jakýchkoliv potřebných činnostech při opravách a provozu tohoto významného chrámu. Pomáhal při první velké opravě střechy, elektroinstalační práci na osvětlení hlavní chrámové lodě i kůru, nebál se pustit i do opravy místního betléma, kde sám doma vyrobil celou novou kostru betléma, který je funkční dodnes. Po odchodu do důchodu měl svůj čas rozdělen mezi rodinu a lásku k Bohu. Byl velice aktivní a proto se rozhodl studovat i v pozdějším věku strana 12
Ohlasy – Vzpomínka na Josefa
CHLUMEČEK 2/2012
Teologickou fakultu v Praze, aby mohl vyučovat náboženství. S maximální pečlivostí se věnoval práci kostelníka v kostele sv. Bartoloměje. S manželkou pěstovali na své zahrádce květiny pro výzdobu zdejšího kostelíčka, zajistil zde vytápění akumulačními kamny, stejně tak jako i na faře. Přestože měl potíže s chůzí, každou neděli navštěvoval bohoslužby v chrámu Panny Marie. Po smrti své životní družky Boženy se již naplno věnoval duchovnímu životu, především čtením a osobní hluboké účasti na bohoslužbách. Měl pro to vytvořeno dobré zázemí, žil v domácnosti u svého nejmladšího syna Pavla a sílu k životu mu dával přátelský vztah s vnoučaty a pravnoučaty a především hluboká víra v Boha. Po náhodném úrazu - zlomenině stehenní kosti, kterou utrpěl začátkem prosince loňského roku, postoupil operaci a aktivně se cvičením snažil překonat pooperační potíže. Požádal o možnost pooperační rehabilitace ve zdejší léčebně a také zde 10.1.2012 nastoupil na rehabilitační léčení. Tentýž den zde však nečekaně ve večerních hodinách umírá v přítomnosti svého syna Pavla. Byl velkou oporou lužské farnosti, a bude nám všem chybět. Měl rád všechny blízké kolem sebe, na které pamatoval nejenom v modlitbách, a také se je snažil potěšit a obdarovat. Z celého srdce mu děkujeme za velikou lásku ke své rodině, přátelům, farníkům, známým a také děkujeme za práci pro farnost. Věříme, že i nadále je s námi. Za všechno, co pro nás s láskou udělal, ať mu Pán Bůh odplatí. Čest jeho památce! (Rodina) Z náhlého odchodu pana Josefa Sedláka jsem moc smutná. Znala jsem ho jen krátce, pár měsíců, ale někdy na to, abychom získali přítele, nepotřebujeme celý život. Stačila krátká doba a zanechal v mém srdci hlubokou stopu. Čtení z Písma sv. při bohoslužbě slova – skrze něho jsem měla dojem, že k nám Pán opravdu promlouvá. Nebo modlitba Křížové cesty, kterou jsem poprvé slyšela v jeho podání, se mě hluboce dotýkala. Každý máme tu svou cestu k Bohu jinou a jedinečnou. Jedinečná byla i ta jeho - služba Bohu byla příkladná a vydal se v ní až do krajnosti. Jeho touha svou víru předávat ostatním byla veliká, pocítila jsem to sama na sobě. Byla to pro mne velmi krátká doba, kdy jsem s ním mohla mluvit. Děkuji Bohu za ta setkání, bude mi moc chybět. Jeho odkazem nejen pro mne, ale i pro nás pro všechny, bude to, co mi říkal o eucharistii - důležitost toho, jak přistupujeme ke Kristu při sv. přijímání, oblékáme se do Těla a Krve Kristovy, necháváme se zcela prostoupit Ježíšem Kristem, každičkou částečku našeho těla. A nechat se proměňovat. Stejnou důležitost má Boží Slovo – Pán k nám přichází skrze Slovo stejnou měrou („A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“). Modlitba – naslouchání Bohu. Být vnímavý a slyšet JEHO volání. Když uslyšíš JEHO volání, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší (1Sam 3,10). TOTO byla jeho modlitba – Bůh k němu promlouval a on slyšel. strana 13
Ohlasy – Ekumenické setkání
CHLUMEČEK 2/2012
Pan J. Sedlák byl moudrý, rozvážný a trpělivý v nemoci až do konce svého života. Jeho odchod byl rychlý a pro všechny náhlý, ale on byl dobře na tento okamžik připravený. Proto věřím, že teď je už v Boží náruči. Bude nám moc chybět. DÍKY ZA VÁS! (Šárka K.)
EKUMENICKÉ SETKÁNÍ Letos bylo v kostele sv. Bartoloměje ve čtvrtek 16.2.2012. Tradiční sestavu představitelů místních církví ve složení Aleš Kocián (CASD), Josef Hubálek (ŘKC) a Rut Kučerová (ČCE) doplnila skromná účast věřících ze všech 3 denominací. Aleš Kocián si ke kázání vybral text z Janova evangelia 20, 19-23. Zazní zde dvakrát Ježíšovo „pokoj vám“. Co vlastně myslí tím pokojem? Náš život je mnohdy prostoupen nepokojem, nervozitou a neklidem, často proto po pokoji toužíme. Ten opravdový (Boží) pokoj však může dát jen Ježíš Kristus, a taky nám ho chce dát – klepe na dveře našeho srdce a chce být pozván dál, chce nás proměnit. Téma letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů je z prvního listu Korinťanům: „Všichni budeme proměněni skrze vítězství našeho Pána Ježíše Krista“. Ano, budeme proměněni, ale musíme nejdřív Ježíše pozvat dál. Mnoho lidí to neučiní, bojí se, anebo nevěří. Mohou ale věřit nám jako svým přátelům. Nás dál pozvou a my s sebou můžeme přivést i Krista a jeho pokoj, všude tam, kam přijdeme. Kéž se nám to daří: nechat se proměnit Kristem a být takovým pokojevodem i pro ostatní, kteří se Ježíše do svého srdce pozvat bojí. (PFJ)
strana 14
Ohlasy – Rodinné centrum DaR
CHLUMEČEK 2/2012
PŘIJĎTE POBÝT V DARU V rodinném centru DaR (děti a rodiče) jsme strávili moc hezké zimní chvíle. Teď už se pomalu začínáme těšit na jaro. Po radostném masopustu (karnevalu, vyrábění masek i Matějské pouti) jsme i my vstoupili do postní doby, která vyvrcholí přípravou na Velikonoce. Chtěli bychom vás pozvat na pravidelné akce: úterý dopoledne s písničkou, tanečkem i vyráběním – pro batolátka a děti předškolkové. Úterý odpoledne je určeno i dětem starším tvoříme, hrajeme divadlo, od 16:00 zdravotní cvičení s Janičkou, v 17:00 čaj o páté slouží k vzájemnému sdílení, pohrání si s dětmi v krásně zařízené herně. Ve středu dopoledne se scházíme opět s dětmi předškolkovými ke „cvičení se zvířátky“. Cvičení milují i batolata! Středeční Večery pod lampou v 18:00 navštěvují ženy, které rády něco pěkného vytvářejí, podělí se s druhými o zkušenosti z kuchyně i domácnosti, novinkou je chvilka cvičení. Páteční dopoledne jsou věnována pohádce a společnému tvoření. A pak jsou zde mimořádné akce: sobotní tvořivé dílny, besedy s lékaři, divadelní představení, výlety. V březnu a dubnu si nenechte ujít: Vítání jara ve středu 21.3., odpoledne budeme vyrábět Morenky ze šustí a v 16:00 je půjdeme vypustit k řece. Cestou si zazpíváme jarní písničky. sobota 24.3. velikonoční dílny pro děti od 15:00 sobota 1.3. aranžování květin od 15:00 sobota 21.4. keramika od 15:00 V dubnu též chystáme dětský bazárek a výlet na Veselý kopec, dětské aromamasáže. Více se dozvíte na našich stránkách: www.materskecentrum.estranky.cz a na nástěnkách centra v budově zdravotního střediska, ve městě, knihovně. Rády bychom pozvaly novopečené maminky. Možná, že si říkáte, že je děťátko malé, nebojte, bude-li zájem, programy rády uzpůsobíme věku našich ratolestí. Je pravda, že většinou navštěvují centrum s dětmi maminky, ale občas se objeví tatínek, nebo babička. Neostýchejte se. Navíc, každý vnáší do centra své zkušenosti, každý může obohatit druhé. Rodinné centrum provozuje Oblastní charita Pardubice za podpory města Luže. (Za maminky centra Johana Jirásková) strana 15
Ohlasy – Příprava na svátosti
CHLUMEČEK 2/2012
PŘÍPRAVA NA SVÁTOSTI V naší farnosti byla zahájena příprava dětí na 1. sv. přijímání. Eliška, Veronika, Lukáš a jejich rodiče slavnostně při mši svaté u sv. Bartoloměje slíbili, že budou svědomitě připravovat svá srdíčka, aby se mohla stát tím „chrámem“, kde Bůh rád přebývá. Symbolická svíčka každého z nich byla zapálena, tak jim přejeme, aby ten Kristův plamen už nikdy nezhasl a svítil na cestu jim i všem, které ve svém životě potkají. Slavnost 1. sv. přijímání by měla proběhnout v neděli 3.6.2012 na Chlumku. Zároveň také začala příprava mládeže a dospělých kandidátů na biřmování, kterých je celkem 12. I jim přejeme otevřenou mysl a odvahu nechat se obdarovat Duchem svatým. Slavnost biřmování je naplánována na neděli 23.9.2012. Biřmování je věnován celý rok 2012 v rámci přípravy na jubileum 1150 let příchodu sv. Cyrila a Metoděje na naše území. Zkusme se proto všichni Duchu svatému letos více otevřít. Jedinečným místem a způsobem otevření se působení Ducha svatého v nás a skrze nás je modlitba. Theofan Zatvornik nazývá modlitbu „vdechováním Ducha” a vysvětluje: „Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla. Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti. Duch je jako oheň, který hoří v srdci. Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch. Modlitba rozdmýchává tento plamen.” A jak se pozná působení Ducha svatého? Nejjistější kriterium nám ukazuje sám Ježíš, když říká, že strom se pozná po ovoci, které přináší. A apoštol Pavel dodává: „Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání” (Gal 5,16-17). Sám Duch svatý navíc dává některým věřícím dar rozlišování duchů. Dejme Duchu svatému prostor ve svém srdci a ve svém životě! Nechme ho jednat! (PFJ)
Lukášek ještě neměl tři roky, ale už chodil s rodiči do kostela. Když jednou viděl, jak kněz po sv. přijímání vytírá kalich, pošeptal mamince do ucha: "Až umeje nádobí, tak půjdeme domů, viď?"
Paní se dlouho zpovídá. Když skončí, kněz říká: „Tak za pokání za vaše hříchy, kterých bylo málo, se pomodlete zdrávas, a za hříchy vašeho muže, kterých bylo mnoho, alespoň jeden celý růženec.“ (P. Špidlík).
strana 16
Ohlasy – Duka kardinálem
CHLUMEČEK 2/2012
MONS. DOMINIK DUKA KARDINÁLEM V pátek 6. ledna 2012 papež Benedikt XVI. ohlásil jmenování pražského arcibiskupa Dominika Duky OP kardinálem. Kardinálský biret, jmenovací dekret, prsten a další insignie převzal Mons. Duka spolu s dalšími jednadvaceti nově jmenovanými kardinály při veřejné konzistoři 18.2.2012 ve Vatikánu. Mons. Duka k tomu pro Vatikánský rozhlas řekl: Myslím, že je to důvod k vděčnosti vůči Svatému otci. Je to jistým způsobem přirozené, že naše hlavní město Praha je tím místem, kam směřuje udílení kardinálské hodnosti, čili vypovídá to také o církvi v České republice. Tímto jmenováním se vracíme do společenství kardinálského sboru, ve kterém nyní je otec arcibiskup Miloslav Vlk, ale je v tom také vize do budoucna, protože tam hraje roli věková hranice. Myslím tedy, že je to spíše zásluha pražského Svatovojtěšského stolce a především arcibiskupů, mých předchůdců, ať už to byl kardinál Kašpar, kardinál Beran, kardinál Tomášek nebo kardinál Vlk.Takže tak toto jmenování přijímám. Ve jmenovacím dekretu je mimo jiné uvedena takzvaná titulární bazilika. Přidělování titulárních kostelů je vykládáno jako projev papežovy péče o Řím, neboť hlava katolické církve je zároveň římským biskupem. Dominiku Dukovi připadl kostel svatého Marcellina a Petra. Druhý český kardinál a někdejší pražský arcibiskup Miloslav Vlk dnes v Římě drží kostel sv. Kříže Jeruzalémského. Mons. Duka je v pořadí 22. kardinál z českých zemí. Prvním byl Jan Očko z Vlašimi jmenovaný v roce 1378. Duka je dále v pořadí 11. kardinálem mezi pražskými arcibiskupy. V praxi kardinálská funkce znamená, že kardinál Duka bude muset častěji jezdit do Říma a věnovat se vedle otázek české katolické církve také otázkám mnohem většího, celosvětového významu. Mons. Duka by se chtěl v nové funkci věnovat otázce rodiny a práv dítěte. Připomněl také pojem „nová evangelizace", tedy prezentace křesťanství tak, aby bylo slučitelné „se současným myšlením". (PFJ)
strana 17
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 2/2012
Ahoj holky a kluci! Masopust a karnevalové veselí je u konce a přiblížila se doba postu. Postní doba trvá čtyřicet dní a slouží k tomu, abychom se připravili na Velikonoce. Aby nás nic nerozptylovalo a měli jsme dobré a nesobecké srdce, je potřeba čtyřicet dní žít střídmě. Je dobré odříci si třeba zábavu u televize a kino, dobrá jídla, sladkosti nebo výpravy za nakupováním. Říká se tomu půst. Vrací lidským srdcím prostotu a radost. Také Ježíš se postil. Evangelia popisují, jak žil ve veliké skromnosti čtyřicet dní na poušti. Více o postní době se dozvíš v následujících rébusech. Na začátku půstu zaznívají důležité výzvy. První z nich je obrácení. Když správně složíš jednotlivé dílky obrázku, dozvíš se, ke komu se máme obrátit od zla, a zároveň také, kdo nám v tomto obrácení může pomoci. Složením obrázku se také správně poskládají rozházená písmenka tajenky, v níž se skrývá důležitá výzva postní doby.
strana 18
Ahoj holky a kluci
HLUMEČEK 2/2012
Na popeleční středu při udílení popelce zaznívá důležitá výzva, která by nás měla provázet nejen po celou postní dobu, ale vlastně po celý náš život. Aby se popel nerozsypal, bývá v misce. K vyluštění tajenky je potřeba přiřadit k miskám jejich obrysy s písmenky.
Převzato ze stránek www.detivira.cz (TV)
strana 19
Informace
CHLUMEČEK 2/2012
INFORMACE Svátost nemocných: Pátek 16.3.2012 při mši sv. v 17:00 v kostele sv. Bartoloměje. Potom setkání na faře. Změna času na letní: Neděle 25.3.2012. Nezapoměňte posunout hodiny o 1 hodinu dopředu, jinak přijdete na mši sv. pozdě . Diecézní setkání mládeže: Sobota 31.3.2012 Hradec Králové. Václav Hudeček a Barocco sempre giovane: Neděle 1.4.2012 v 16:00 na Chlumku v Luži. Komorní soubor Barocco sempre giovane s uměleckým vedoucím Josefem Krečmerem a houslový virtuos Václav Hudecek přednesou: P. A. Locatelli: Koncerto grosso D dur op. 1 č. 5 A. Vivaldi: „L´estro armonico“ op. 3/8 Koncerto A moll pro housle, smyčce a cembalo J. S. Bach: Koncert E dur pro housle, smyčce a cembalo Koncerto D moll pro dvoje housle, smyčce a cembalo J. V. Stamic: Sinfonia A dur „Manheimská“ 3. Velikonoční ROCKOTÉKA: Neděle 8.4.2012 ve 20:00 ve Společenském sále v Perálci. Chceš ovlivnit repertoár? Napiš na
[email protected]. Příspěvek na režii (60,- Kč) a vhodnou „nečernící“ obuv s sebou. Na pořádnou oslavu Vzkříšení zvou rockoví nadšenci z Římskokatolické farnosti Proseč. Koncert duchovní hudby: Sobota 14.4.2012 v 18:00 na Chlumku. Vystoupí Pražákovo kvarteto. Diecézní setkání ministrantů: Sobota 21.4.2012 v Chrudimi. Již sedmé setkání chlapců a děvčat sloužících u oltáře ve věku od 6ti do 15ti let tentokrát s mottem „Hledejte jeho tvář“. SONGS OF SANCTUARY „ADIEMUS“: Neděle 29.4.2012 v 16:00 na Chlumku. Dechberoucí provedení cyklu velšského skladatele a zpevná mše: K. Jenkins: Songs of Sanctuary – Adiemus P. Eben: Truvérská mše Vystupují Collegium Cantantium Praha, DPS Cantando – ZUŠ V. Nováka Skutec, flétny – Lucie Šlégrová, klavír – Petr Hostinský, Sbormistr: Zdeněk Kudrnka. Vyslyšené prosby: Obnovili jsme rubriku Vyslyšené prosby. Prosíme proto Vás, milí čtenáři, posílejte redakci svoje zážitky s Božími dotyky ve Vašem životě. Rádi je anonymně zveřejníme.
strana 20
