Číslo 1
ŠKOLNÍ TAMTAM
2009/2010
ŠKOLNÍ TAMTAM
ŠKOLNÍ TAMTAM ZAJÍMAVOSTI
DĚNÍ NA ŠKOLE • NOVÝ ŠKOLNÍ ROK JAKO VÝZVA / THE NEW SCHOOL YEAR AS
• HUDBA, ZPĚV A JÁ... / MUSIC, SINGING
• 1. ZÁŘÍ A MOJE MYŠLENKY / 1ST SEPTEMBER AND MY IDEAS /
• NÁŘKY ŽEN / WOMEN´S LAMENTATIONS
THER BEGINS… / EINE ÄRA ENDET, EINE ANDERE BEGINNT • INFORMACE O MEZINÁRODNÍM PROJEKTU ECO-SCHOOLS
SPORT
A CHALLENGE / NEUES SCHULJAHR ALS AUFFORDERUNG
1.SEPTEMBER UND MEINE IDEEN • JEDNA ÉRA KONČÍ, DRUHÁ ZAČÍNÁ / ONE ERA ENDS, ANO-
(EKOŠKOLY) PRO NOVÉ ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY OD 1. 9. 2009 / INFORMATION ON THE INTERNATIONAL PROJECT “ECO-
SCHOOLS” FOR NEW STU-DENTS OF OUR SCHOOL SINCE 1ST SEPTEMBER 2009 / INFORMATIONEN ÜBER DAS INTERNATI-
ONALE PROJEKT “ECO-SCHOOLS” (ÖKOSCHU-LEN) FÜR NEUE SCHÜLER UNSERER SCHULE SEIT 1.9.2009
• NÁVŠTĚVA HODNOTITELSKÉ KOMISE 21. 5. 2009 V RÁMCI
MEZINÁRODNÍHO PRO-JEKTU ECO-SCHOOLS / VISIT OF EVALUATING COMMITTEE ON 21ST MAY 2009 WITHIN THE
BOUNDS OF THE INTERNATIONAL PROJECT “ECO-SCHOOLS” / BESUCH DES EVALUATIONSKOMITEES AM 21.5.2009 IM RAHMEN DES INTERNA-TIONALEN PROJEKTES “ECO-
SCHOOLS” • OBHÁJILI JSME MEZINÁRODNÍ TITUL EKOŠKOLA NA DALŠÍ
DVOULETÉ OBDOBÍ / WE DEFENDED THE INTERNATIONAL TITLE “ECO-SCHOOL” FOR ANOTHER TWO YEARS / DER MEISTERTITEL “ECO-SCHOOL” FÜR WEITERE ZWEI JAHRE
AND ME … / MUSIK, GESANG UND ICH / FRAUENJAMMER
• POLIBEK ATLETICKÉ ŠTĚSTĚNY JÍLOVÉ
NAVĚKY / THE KISS OF FORTUNE FOR
JÍLOVÁ ATHLETICS FOREVER / KUSS DER ATHLETISCHEN GLÜCKSFEE DER JÍLOVÁ SCHULE FÜR IMMER
• ATLETICKÝ KRAJSKÝ TITUL OPĚT KOŘISTÍ JÍLOVÉ / DISTRICT TITLE IN ATHLETICS
ACHIEVED BY JÍLOVÁ WINNERS AGAIN /
DER ATHLETISCHE BEZIRKTITEL WIEDER
BEUTE UNSERER SCHÜLER • PŘESPOLNÍ BĚŽCI DOSÁHLI NA STŘÍBRO /
CROSS-COUNTRY RUNNERS REACHED THE SILVER / QUERFELDLÄUFER ERREICHTEN WIEDER SILBER
• ŽIVOTNÍ ÚSPĚCH FRANTY KUBÍNKA! / FRANTA KUBÍNEK´S LIFE SUCCESS /
LEBENSERFOLG VON FRANTA KUBÍNEK!
VERTEIDIGT
Nový školní rok jako výzva / The New School Year as a Challenge / Neues Schuljahr als Aufforderung Prázdniny nám všem utekly jako voda a máme zde nový školní rok. Ještě ve stavu nostalgie, kdy v sobě stále nosíme až příliš čerstvé dojmy a zážitky z působivých chvil mámivého léta, jsme museli téměř okamžitě přeladit svou bezstarostnou mysl na vážný tón a respektovat skutečnost, že se nám již milované teplé dny prázdnin pomalounku vytrácí z dohledu… Ano, čeká na nás totiž dlouhý čas deseti měsíců, který bude vyplněn především každodenními starostmi a povinnostmi pracovních či studijních dnů. Na jedné straně se velmi neradi loučíme s nedávnými krásnými zážitky, které jsme si pečlivě schovali do svých vzpomínek a na druhé straně a s plnou vážností a připraveností respektujeme skutečnost, že nás po dvou měsících odpočinku čeká opět normální všední život, naplněný školou, rodinou, shonem a veškerými činnostmi, které jsme zvyklí provozovat každý den. Co nám také nakonec jiného zbývá ?! Naštěstí je ale škola také významnou hodnotou, která neodlučitelně patří do našich životů. Hodnotou, mající své osobní kouzlo a svým významem a důležitostí dokonce překračující rámec obyčejného poslání, neboť nás všechny významně společensky obohacuje a naplňuje nás novými informacemi a novými kontakty s lidmi. Vzdělávání je důležitou součástí lidského života a to bez ohledu na věk. Pro žáky je základní podstatou, z které se tvoří jejich lidská osobnost a která si klestí cestu na výsluní metodou pokusů a omylů a radostí a bolestí až do cílové mety závěru studia, která je hranicí vlastního profesního a lidského uplatnění a pro nás dospělé a zkušenější je především možností ještě více zdokonalovat svou učitelskou a lidskou kvalitu, což jsou atributy, mající neustále svou významnou cenu. 1
Všichni můžeme být upřímně rádi, že čas, vymezený rozvrhem a pracovní dobou, můžeme prožívat v krásném a kulturním prostředí, které nám naše škola nabízí a ve které realizujeme své hlavní pedagogické poslání a všechna svá profesní očekávání. Přestože je učitelské povolání v porovnání s některými jinými profesemi stále ještě méně respektované a málo oceňované a doceňované, není to důvodem, abychom je neměli mít rádi ! Svou bohatou hodnotou, svým posláním a svými ušlechtilými cíli svého snažení je na vrcholu pomyslného uznání, protože vzdělávat a vychovávat děti a mladé lidi je mimořádně záslužná činnost, jejíž "sláva se nebes dotýká". Každý, kdo má emocionální vztah k této profesi a kdo ještě navíc vychovává své vlastní děti, moc dobře ví, o čem je řeč… Važme si proto vymožeností, že můžeme učit a působit v naší škole a nasaďme veškeré své síly a schopnosti k tomu, abychom každý svým dílem přispěli k její prestiži a věhlasu. Čeká nás všechny velmi náročný školní rok a to nejen žáky, ale i pedagogické a nepedagogické pracovníky. Prokažme škole a našim svěřencům svou nejlepší sociální službu a darujme jim všechno své nejcennější, co se v nás skrývá den po dni, týden po týdnu a měsíc po měsíci. Pojďme tvořivě a s nasazením svých nejlepších kvalit a vlastností vyjít za splněním všech vytyčených úkolů, které jsme si stanovili. Na konci náročného programu nás možná bude čekat radost z toho, že se nám dílo podařilo a my budeme prožívat vnitřní radost, že jsme k tomu každý svým skromným dílem přispěli. I takové malé radosti patří do našich životů a pomáhají nám k tomu, že máme pocit přesvědčení, že nejsme ve škole zbyteční. Přeji všem našim žákům a především těm novým, aby se jim v naší škole líbilo a splnily se jim jejich představy o vysněné škole, kterou si zvolili a kterou si přáli najít. Učitelům přeji především pohodu k práci a pedagogický optimismus k tomu, aby vydrželi všechny nároky, na ně kladené. Finálním produktem naší činnosti by měli být dobří žáci, kteří si věřím najdou svůj kladný vztah ke škole a k svým učitelům. Žáci, kteří budou současně řešit dilema zvládnutí nároků svého studia s těžkostmi vlastního osobního života, který bývá v mnohých případech velmi složitý… Nový školní rok nechť je výzvou, kterou je třeba respektovat a naplnit ji dobrými skutky. "Všechno, co stojí za to, aby bylo vykonáno dobře, stojí za to, aby bylo vykonáno dobře". Hodně zdraví a životního optimismu všem žákům a pracovníkům školy přeje do nového školního roku 2009/2010 Mgr. Miroslav Holomek za redakční radu
Z tvorby našich žáků / From Our Students´ Writings / Aus der Schaffung unserer Schüler 1. září a moje myšlenky / 1st September and My Ideas / 1. September und meine Ideen Den začíná jako každý jiný s příměsí teplých dnů a pořád ještě vonící prázdninami a volnem. „Ach ne“, ozvalo se jistě z mnohých domácností ve chvíli, kdy kalendář neúprosně hlásal prvního září po cestě do koupelny. Ale teď už je 7.40 a většina se s otráveným výrazem plouží kolem parkoviště ke vchodu školy. U vstupu nás vítá jako každý rok pan ředitel s úsměvem, snaží se pozvednout náladu ostatním, ale viditelně se mu to moc nedaří, přesto se jeho snaha cení. Alespoň by se tedy cenit měla… „Ty vole, no konečně!“, ozývá se ze tříd, které míjím, právě když zvoní na první velkou tzv. „kouřovou“přestávku“. Napadá mě, kolik procent lidí má v tuhle chvíli myšlenky jiné než na cigaretu, ale v tom mě z myšlenek probere dusot, hluk a obrovské nadšení valícího se davu do kuřárny naší školy. „To zas bude něco“, napadá mě pokaždé, protože mé kroky bohužel vedou ke stejnému cíli. Teď, když už jsem zdárně přežila první level, projít dveřmi kuřárny, mě čeká další kolo. Sama sebe se často ptám, jestli mi to kouření za to vůbec stojí. Stojím v rohu prostoru vyhrazeného pro osoby, kteří bezpochyby zastávají názor, že uzené déle vydrží, a začíná se mi dělat nevolno. Po pravici mám párek kluků hovořících v nesouvislých větách o komplech a paření na komplu, závodících nyní asi v plivání pod sebe. Ještě že mají boty za dva tisíce a nemělo by jim do bot natéct, protože míra plivanců se již nezadržitelně šíří i ke mně. Zleva se ke mně řítí hustý dým od party, která se baví tím, jak nad nimi právě prolétl šestihlavý drak s kachním zobákem a vrtulkou místo křídel, no a přede mnou dvojice zjevně nezletilých chlapců hovořících o včerejší kalbě a „poblitých“ bundách. Zabolí mě u prstů, kde mi právě dohořívá moje cigareta a já si celkem oddychnu, že už půjdu od tamtud pryč. Možná by někdo čekal, že začnu polemizovat, domlouvat či nabádat ke slušnějšímu chování. Promiňte mi, ale to vážně ne. Protože na to nemám a velice pochybuji o tom, že bych tím dokázala cokoliv změnit. Dnes asi jiná doba a prioritami už není čest a sláva vojevůdců, hrdost bojovníků, charisma a noblesa gentlemanů, natož slušnost vůči druhým. Někdy se vážně bojím,co bude dál. Nebo v jakém světě budou vyrůstat mé děti, jestli se pro ně ovšem rozhodnu ze strachu, že mi je někde nějaký cvok zastřelí. No nechci budoucnost raději zatím vidět. Teď už jsem opět ve třídě a čekají mě ještě dvě hodiny, potom cesta domů a konečně vysněný klid. Ale co zítra? Co když už nás neuvítá vedení školy, ale studenti s baseballovými pálkami v rukou a neukojitelnou chutí školu srovnat se zemí?! jedna z nás
2
Hudba, zpěv a já... / Music, Singing and Me … / Musik, Gesang und ich Ač mi není mnoho, zkušeností s hudbou, zpěvem a vystupováním se sborem i kapelami mám poměrně dost. Nevím, kde začít, začnu tedy od začátku. Můj zájem o hudbu jako takovou se projevil již v brzkém věku. Jako malá jsem se účastnila recitačních i pěveckých vystoupení na obecních slavnostech, jakými je například vítání občánků, a krajských soutěží ve zpěvu. Posléze jsem byla na základní škole členkou pěveckého kroužku a všemožně hudebně založených akcí. První důležitý krok jsem uskutečnila ve 14ti letech. Spolužačka již asi sedm let navštěvovala pěvecký sbor Skřivánek. Neměla jsem tenkrát ještě moc potuchy, o co konkrétně se jedná a co takové členství v takovém sboru obnáší. To, že jsme byly dobré kamarádky a chtěly spolu být co nejčastěji, bylo příčinou, abych se do zmiňovaného sboru přihlásila. Neváhala jsem a hned druhý den jsem s nadšením vyrazila s žádostí o přijetí za sbormistryní tohoto vcelku objemného tělesa. Dodnes nezapomenu na můj prvotní, poněkud úsměvný “vpád“ do Skřivánku. Zcela jsem si ještě neuvědomovala co tento titul obnáší. Stála jsem před školou, kde sbor pravidelně zkouší a po příchodu sbormistryně jsem na ni vychrlila větu: „Mohla bych se přihlásit do kroužku?“ Paní sbormistryně mi po celé věčnosti ticha a s dotčeným pohledem oznámila: „O čem to mluvíš, jakýpak kroužek, je to prestižní pěvecký sbor. Ale pokud máš zájem, ráda si tě vyzkouším a pak se uvidí.“ Po této větě jsem nervózní a plná neklidu následovala její kroky do zkušebny ke klavíru značky Petrof. Zde mě čekal první šok způsobený přítomností asi pěti desítek lidí se zkoumavými, naštěstí však dle mého soudu neškodnými pohledy. Kamarádka mě pohledem uklidnila a z jejích očí jsem vyčetla, že se není čeho obávat. Paní sbormistryně mě postavila ke klavíru a na otázku zda mám připraveno něco, co jí zazpívám, jsem jí na radu přítomné kamarádky odpověděla: „Ach synku, synku.“ (jelikož, jak mi bylo den před tím spolužačkou řečeno, je to písnička těžká a o hlase prý dosti vypovídající). Když se na tváři paní sbormistryně rozzářil úsměv, spustila jsem. Po absolvování přijímacích procedur jsem s pocitem totální nervozity byla přijata. Ihned jsem si obstarala veškeré záznamy a knihy o sboru, kdy jsem zjistila, že sbor sestává z dvou oddělení, dětského o počtu asi 40 dětí a koncertního o zhruba o šedesáti lidech, že od založení Skřivánku uplynulo již 25let a s četnými významnými oceněními absolvoval mezinárodní i celosvětové sborové soutěže a vystoupení například ve Francii, Španělsku nebo v posvátném Vatikánu. Uvědomila jsem si, že úroveň tohoto tělesa je asi na rozdíl od školního kroužku trochu někde jinde, že i má zodpovědnost vůči sboru a píle bude muset nabrat na otáčkách. Začala jsem tedy navštěvovat zkoušky pravidelně každý týden včetně sobot a velmi brzy jsem zapadla do kolektivu. K údivu ostatních členů, kteří byli ve sboru již podstatně déle a ještě se s některými ani nebavili. Musím podotknout, a nechci se tím chlubit, že jsem si získala oblibu a u některých i důvěru poměrně rychle a den co den jsem se nedočkavě těšila na zkoušky. Tempo i nároky se zvyšovaly a příležitostí přibývalo. Jezdilo se pravidelně na soustředění a já se souborem trávila víc a víc času. Bylo to úžasné a já konečně měla pocit, že patřím někam, kde něco znamenám a věnuji se tomu, co mě baví a co mě naplňuje. Čas jsem ve sboru trávila především s lidmi staršími, než jsem já, ale byla jsem ráda, že jsem zapadla a že si s nimi rozumím. Neustále jsme byli žádaní a koncertovali, za mého působení se natáčelo v pořadí asi čtvrté profilové CD a vystupovalo se s osobnostmi a skvělými muzikanty jako je Eva Henychová, sestry Martha a Tena Elefteriadu, operní pěvec Martino Hamerle Bartoloti, 4tet Jiřího Korna nebo Bára Basiková. No co vám mám povídat, cítila jsem se jako v sedmém nebi! Přibližně po roce a půl se mi naskytla první velká příležitost a na 14 dní jsme vyrazili na mezinárodní sborovou soutěž do Barcelony ve slunném Španělsku. Soutěže se účastnilo asi 14 sborů různých věkových kategorií z celého světa, kde konkurence byla opravdu veliká. Většinu dne jsme jen zkoušeli, soutěž byla na etapy a často se koncertovalo. Času bylo málo, ale i tak jsme se bavili a užívali si moře a sluníčka. Naše píle a obrovské nasazení se nakonec vyplatili a nejenom, že jsme se umístili na prvním místě, ale stali jsme se i absolutními vítězi. Domů jsme odjížděli plni dojmů a radostných pocitů. Byli jsme sice hodně vysíleni, ale nadmíru spokojeni. Bohužel však nastala doba, která přijít musela. Najednou jsem cítila, že nestíhám, jak se školou, tak s již rozjetou „kariérou“, kterou myslím nabídky vůči mé osobě jako bylo působení v kapele a vznik nového tělíska sestávající z již odrostlých vysokoškolských Skřivánků. Kamarádi mi ze sboru začali odcházet a jejich místa obsazovat noví lidé a s ohledem na mé časové indispozice jsem asi po čtyřech letech sbor se smutkem opustila. S kamarády z okolí mého bydliště s potřebou sólového působení sestavila hudební skupinu Táty táta, hrající rádoby punk. Bylo to něco nového, z čeho jsem měla radost a snad i přílišné očekávání. Po necelém půl roku jsem zjistila, že ostatní do toho nedávají vše a kapela se rozpadla. Slovo dalo slovo a přátelé, kteří odešli za Skřivánku, mě přizvali do tělíska říkajícího si Pastil a začalo se opět zkoušet a pilně pracovat. Sboreček jsme pojali jako koncertující a na zakázky fungující, kdy si nás může kdokoliv objednat na svatby, rodinné akce, narozeniny, pohřby a podobně. Stali jsme se kolektivem navzájem si důvěřujících a radost si přinášejících lidí. Najednou vše bylo znovu hezké a byla tu další příležitost, kdy si mě kapela zkoušející v mém bydlišti s názvem Beze stopy přizvala a požádala o hosting na jejich připravovaném CD, které se asi po dvou měsících úspěšně natočilo a dostalo název „I drobná poranění nutno ošetřit“. Dále mi bylo umožněno doprovázet přerovskou rockovou kapelu Doro-revival na jejich koncertě v Polsku ve Szklarske Porebe na místním motonáletě a dokonce jsem si tam s nimi i zazpívala. Doteď jsou mými skvělými kamarády a je-li to možné, účastním se jejich koncertů. V současné době jsem stále členkou tělíska Pasqil a plná zkušeností, jsem ráda k dispozici zajímavým příležitostem.... Uvidíme co mi ještě život v tomhle směru přinese... :-) Lucie Akajíková, DN2
3
Jedna éra končí, druhá začíná / One Era Ends, Another Begins… / Eine Ära endet, eine andere beginnt Asi nějak takto, by se dalo pojmenovat působení hudební skupiny naší školy. Vzhledem k tomu, že nic netrvá věčně, tak i žáci na naší školu přichází a odchází, nebo je v tom jiný problém, prostě a jednoduše, nic netrvá věčně. Tohle se nevyhnulo ani naší hudební skupině, které v loňském školním roce úspěšně a dobře reprezentovala naší školu a byla kulturním zpestřením různých akcí školy. Nezbylo nic jiného, než hledat nové tváře v prvních ročnicích a doplňovat „torzo“ zbylé kapely o nové členy. Úkol nesnadný, ale přece se ho v průběhu měsíce záři podařilo vyřešit. Tímto dovolte, abych Vám představil novu začínající skupinu, před kterou je nelehký úkol, navázat na své bývalé kolegy. Zpěv - Stanislav Prachař (MiEZB2) / účastník letošní Superstar/ Zpěv - Stanislav Čerkasov (TZB1) Elekt. a akustická kytara - Zdeněk Minařík (MiEZB1) Basová kytara - Bohumil Kulhánek (TZB1) Bicí a vedoucí skupiny - Ondřej Kopal (I3) Bicí a percusy - Daniel Pape (T1) Další člen skupiny se hledal až konečně našel! Jako host skupiny (jelikož není žákem naší školy) je hráčem na klávesové nástroje a zpěv Tereza Krejčová, studentka Střední zdravotní školy a také studentka Základní umělecké školy Františka Jílka v Brně na Vídeňské ulici. O celé dění, hudební aparaturu a ozvučení se stará poslední člen skupiny Martin Plešek, student 2. ročníku Střední průmyslové školy elektrotechnické v Brně. Co dodat na závěr? Jen snad to, že repertoár této skupiny je a bude odlišný od bývalé hudební skupiny. Přejeme jim tímto hodně zdaru a uměleckého štěstí.
Informace o mezinárodním projektu Eco-schools (Ekoškoly) pro nové žáky naší školy od 1. 9. 2009 Information on the International Project “Eco-Schools” for new students of our school since 1st September 2009 Informationen über das internationale Projekt “Eco-Schools” (Ökoschulen) für neue Schüler unserer Schule seit 1.9.2009 Tento mezinárodní projekt má za cíl skloubit teoretické učivo ekologie s praktickými každodenními kroky, vykonávanými všemi žáky i zaměstnanci naší školy, směřujícími k předcházení vzniku odpadů, k jejich třídění, šetření energiemi, šetření vodou, péči o vnitřní i vnější prostředí školy a pěkným mezilidským vztahům. Projekt vypracovala a garantuje mezinárodní organizace FEE (Foundation for Environmental 4
Education), začal v roce 1995 původně jen v zemích EU, dnes je téměř celosvětový. V současné době je v něm zapojeno již 38 zemí a v nich přes 20 tisíc škol. Projekt Eco-schools je od školního roku 2005/2006 uveden v život i v České republice, jeho národním koordinátorem je Sdružení TEREZA Praha, které se v červnu 2005 stalo členem FEE a získalo tak oprávnění udělovat školám v ČR certifikáty Eco-schools. Projekt je časově neomezený, získaný titul Ekoškola se pak obhajuje dvakrát po dvou letech a potom každých pět let. Vzhledem k velmi úspěšnému zapojování naší školy do celostátních ekologických soutěží v předchozích letech jsme se rozhodnutím vedení školy ze dne 24. 11. 2004 předběžně přihlásili jako první škola v ČR do tohoto mezinárodního ekologického projektu, v září 2005 jsme pak podali oficiální přihlášku, naše škola se stala pilotní školou tohoto projektu. V červnu 2006 jsme obdrželi diplom za aktivní účast v projektu. V dubnu 2007 jsme jako první střední škola v České republice získali mezinárodní titul Ekoškola, který jsme znovuobhájili v květnu 2009, jeho další obhajoba nás čeká v květnu 2011. K dnešnímu dni je držitelem tohoto titulu pouze 5 českých středních škol, naše škola je jediná z nich, která titul obdržela již dvakrát. K získání titulu Ekoškola musí být splněna řada postupných kroků – provedli jsme opakovaně ekologický audit školy včetně odloučených pracovišť, vypracovali Plány činnosti, navrhli a zvolili jsme 17 bodový Ekokodex školy, vypracovali systém třídění odpadů, průběžně evidujeme splnění mnoha úkolů, navázali jsme plodnou spolupráci s Odborem životního prostředí ÚMČ Brno-střed, s Odborem školství Krajského úřadu Jihomoravského kraje, pořádáme tzv. Dny činu, při kterých čistíme od odpadu pravý břeh řeky Svratky, uskutečňujeme Celoškolské konference k Projektu. Na naší škole, vzhledem k její velikosti a složitým organizačním vazbám, je Projekt nyní realizován prostřednictvím Řídicího žákovského ekotýmu a Poradního sboru, za spolupráce se všemi žáky i zaměstnanci školy. V jednotlivých třídách i učebních skupinách v dílnách jsou ustaveny dvoučlenné třídní Ekohlídky. Ve školním roce 2006/2007 jsme rozšířili sortiment tříděných odpadů ze tří stávajících (papír, PET láhve, baterie) o hliník, sklo čiré i barevné a splnili jsme desítky dalších úkolů, stanovených plánem činnosti na školní rok, mezi které patřilo také vybudování Naučné stezky dřevin na školním pozemku. Ve školním roce 2007/2008 jsme zapojili i odloučená pracoviště a dále rozšířili sortiment tříděných odpadů o železo (dislokace Pražákova) a dřevěné piliny (dislokace Jahodová). Ve spolupráci s Magistrátem města Brna byly počátkem roku 2008 k dislokacím Jílová a Tučkova rozmístěny čtyři druhy velkoobjemových kontejnerů a to na papír, PET láhve, sklo čiré, sklo barevné. Koncem roku 2008 jsme z OŽP Kú Jm kraje získali větší množství vícekapacitních sběrných nádob na tříděný odpad a rozmístili jsme je v podlažích dislokace Jílová i na odloučených pracovištích. Na webové stránce naší školy www.jilova.cz jsou v sekci Školní časopis desítky mých článků s ekologickou tématikou a dalšími podrobnostmi, vztahujícími se k mezinárodnímu projektu Ekoškola, v sekci Projekty je odkaz Eco-schools s dalšími informacemi, v sekci Mimoškolní aktivity, odkaz Ekologie, jsou podrobnosti o našem úspěšném zapojení do předchozích ekologických soutěží. Věřím, že vysokou ekologickou angažovaností každého z nás, vynásobenou společným úsilím celé naší školy, prestižní mezinárodní tiul Ekoškola v květnu 2011 se ctí obhájíme. O tento velmi ceněný mezinárodní certifikát Ekoškola jsme usilovali a o jeho obhajobu i v dalších letech budeme usilovat z toho důvodu, že naše škola se dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí, využívání obnovitelných zdrojů energie, třídění odpadů, má úspěšné zkušenosti z celostátních ekologických soutěží, a také proto, že nám pomůže upevnit dosavadní výborné jméno naší školy ve stále se stupňující tvrdé konkurenci ostatních středních škol. V Brně dne 28. 8. 2009 PaedDr. Petr Duchek předseda Poradního sboru a garant mezinárodního projektu Eco-schools, koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
Návštěva hodnotitelské komise 21. 5. 2009 v rámci mezinárodního projektu Eco-schools Visit of Evaluating Committee on 21st May 2009 within the bounds of the International Project “Eco-Schools” Besuch des Evaluationskomitees am 21.5.2009 im Rahmen des internationalen Projektes “Eco-Schools”
V právě končícím školním roce 2008/2009 jsme zapojeni již čtvrtým rokem v náročném mezinárodním projektu Ecoschools (Ekoškoly), který zahrnuje všechny žáky i zaměstnance naší školy. V dubnu 2007 jsme obdrželi jako první střední škola v České republice mezinárodní titul Ekoškola, jehož platnost je dle stanovených pravidel omezena na dva roky. Pro jeho znovuudělení na další dvouleté období jsme 8. dubna 2009 poslali občanskému sdružení Tereza do Prahy objemnou žádost s mnoha přílohami, která tam byla bez závad doručena v papírové i elektronické podobě. Dne 29. dubna 2009 jsme z Prahy dostali e-mailem informaci, že ve čtvrtek 21. května 2009 nás navštíví dva 5
hodnotitelé z Terezy Praha a to pan Václav Minařík, který byl v téže záležitosti na naší škole již před dvěma roky a paní ing. Dana Votápková. Byli jsme požádáni o vypracování podrobného harmonogramu průběhu dne návštěvy hodnotitelů. Ve stanovenou dobu v 9,00 na vrátnici naší školy oba avizované hodnotitele z Terezy Praha uvítal dr. Duchek. Poté byli přivítáni vedením školy, ve své kanceláři je přijal a řadu důležitých informací o ekologickém směřování naší školy jim podal ředitel ing. Andrzej Bartoś.
Obr.č.2 : Hodnotitelé v rozhovoru se žáky třídy MZB4., členy školního Ekotýmu (foto dr. Duchek)
Obr.č.1: Hodnotitelé v kanceláři ředitele školy, zleva hodnotitelka ing. Dana Votápková, ředitel školy ing. Andrzej Bartoś, hodnotitel Václav Minařík (foto dr. Duchek)
Další úvodní informace jim poskytl dr. Duchek. Poté více jak hodinu hovořili se žáky ze školního Ekotýmu, kteří se znalostí všech náročných kroků při uskutečňování projektu odpovídali věcně a správně na četné dotazy hodnotitelů. Dále hodnotitelé hovořili s provozními zaměstnanci – se školníkem (údržba cílená na omezení ztrát energiií a vody, drtič větví, úklid zeleně ve spolupráci s žáky…), s vedoucí školní kuchyně (velká balení potravin, úsporné spotřebiče v kuchyni, separace skleněných obalů, zdravá výživa, výhledově biopotraviny…), s vedoucí provozního úseku ing. Kabešovou (ekologické úklidové prostředky, sluneční ohřev vody pro úklid, úřední energetický audit školy, výhledové projekty školy…), s ing. Maleňákem (smlouvy o odběru odpadů, vyúčtování vody a energií-faktury, jakým způsobem je sledováno …).
Obr.č.3 : Rozhovor hodnotitelů s pracovníky školy, zleva hodnotitelka ing. Dana Votápková, hodnotitel Václav Minařík, ing. Rostislav Maleňák (foto dr. Duchek)
Obr.č.4 : Rozhovor hodnotitelů se žáky třídy Mss1. v učebně C 212 v průběhu 5. vyučovací hodiny (foto dr. Duchek)
Hodnotitelé navazovali o přestávkách náhodné rozhovory s žáky a učiteli. Namátkově také vstupovali do učeben a kladli žákům dotazy týkající se jejich vědomostí o realizaci projektu Ekoškola. Obstojné znalosti o tomto mezinárodním projektu projevili např. žáci třídy Mss1., kteří se dobře orientovali v tématice odpadů, vybavili si souvislost se školním žákovským parlamentem, problém jim však dělala otázka odkud pochází voda v brněnském veřejném vodovodu (Vírská přehrada, prameniště v Březové nad Svitavou). Dále nahlíželi do dr. Duchkem předem připravených zápisů ze schůzek pracovního týmu, pracovních materiálů a podkladů ekologické analýzy školy, dlouhodobých, střednědobých a krátkodobých plánů činnosti, zpráv v místních médiích a ve školním časopise, Ekokodexu školy, se zájmem si prohlíželi obě nástěnky v přízemí věnované projektu, kontrolovali dlouhodobý
6
a roční plán environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty naší školy, uplatňování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve výuce a dostávali ostatní relevantní informace a podklady. Měli zajištěn přístupu do tříd, sborovny, žákovské knihovny, klubovny, kabinetů a kanceláří, kuchyně, šaten, tělocvičny, sklepa, k měřidlům a rozvodům vody a energií. Oba hodnotitelé si průběžně vyplňovali bodovací tabulky. Když kolem 15. hodiny opouštěli naši školu, slíbili, že do 14 dnů nám oznámí, zda hodnotitelská komise Terezy Praha naší škole tento velmi ceněný mezinárodní titul udělí na další dvouleté období. V Brně 27. 5. 2009 PaedDr. Petr Duchek předseda poradního sboru mezinárodního projektu Eco-schools a koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
Obhájili jsme mezinárodní titul Ekoškola na další dvouleté období We defended the International Title “Eco-School” for another two years Der Meistertitel “Eco-School” für weitere zwei Jahre verteidigt
Naše škola je od počátku školního roku 2005/2006 zapojena jako pilotní škola do velmi náročného a časově neomezeného mezinárodního projektu Eco-schools (Ekoškoly), jehož cílem je skloubit teoretické učivo ekologie z praktickými každodenními kroky, vykonávanými všemi žáky i zaměstnanci naší školy, směřujícími k třídění odpadů, šetření energiemi, šetření vodou, péči o vnitřní i vnější prostředí školy, pěkným mezilidským vztahům. Časová neomezenost projektu spočívá v tom, že získaný titul Ekoškola se pak obhajuje dvakrát po dvou letech a potom každých pět let. Při každé této velmi náročné obhajobě musí škola prokázat prohloubení a rozšíření své činnosti směřující k udržitelnému životu. K získání titulu Ekoškola musí být splněna řada postupných kroků – založení pracovního týmu, analýza ekologického stavu školy, sestavení plánu činnosti, sestavení Ekokodexu školy a jeho inovování, stanovení způsobu informování a spolupráce, systému monitorování a vyhodnocování činnosti, uplatňování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve výuce. Na naší škole, vzhledem k její velikosti a složitým organizačním vazbám, jsme projekt v jeho rozběhové fázi ve školním roce 2005/2006 realizovali prostřednictvím řídícího štábu a žákovského 29 členného Ekotýmu, za spolupráce všech žáků i zaměstnanců školy. Provedli jsme všechny výše uvedené postupné kroky, vypracovali podrobný systém třídění odpadů, průběžně evidovali splnění úkolů, navázali spolupráci s odborem životního prostředí Brno-střed a dalšími institucemi. V průběhu června 2006 jsme jako jediná z pilotních jihomoravských škol obdrželi Diplom za aktivní účast v mezinárodním projektu Ekoškola (Eco-schools) ve školním roce 2005/2006, kterým bylo oceněno naše dosavadní úsilí a který byl předstupněm k získání titulu. Ve školním roce 2006/2007 jsme provedli podstatné změny. Řídicí štáb projektu změnil název na Poradní sbor a rozhodující zodpovědnost převzal Řídicí žákovský Ekotým, který si zvolil svoje předsednictvo. V dubnu 2007 jsme jako první střední škola v České republice získali mezinárodní titul Ekoškola na období dvou let do dubna 2009. Tato řídicí struktura se nám plně osvědčila i ve školním roce 2007/2008 a ve školním roce 2008/2009. Po celé tyto dva roky, podobně jako v předchozím dvouletém období, jsme nesmírně poctivě a s obrovským nasazením překonávali mnoho překážek na neprobádané cestě, doprovázejících vše nové, a splnili více než stoosmdesát dílčích úkolů, které jsme měli zahrnuté do každoročních prováděcích plánů naší činnosti. Dne 8. 4. 2009 jsme poslali do Prahy občanskému sdružení TEREZA objemnou žádost o znovuudělení mezinárodního titulu Ekoškola s mnoha přílohami v rozsahu 120 stran formátu A4. Žádost tam byla bez závad doručena v papírové i elektronické podobě. Dne 21. května 2009 se dostavili do naší školy hodnotitelé pan Václav Minařík a ing. Dana Votápková z TEREZY Praha. Dostali všechny požadované informace a podklady, procházeli budovu školy, hovořili se zaměstnanci i žáky a vše hodnotili bodovým systémem. Dne 5. června 2009 přišla z TEREZY Praha e-mailová informace, že naší škole byl hodnotitelskou komisí znovuudělen mezinárodní titul Ekoškola. Tato zpráva v nás vyvolala, podobně jako před dvěma roky, nesmírnou radost a pocit zadostiučinění Tím jsme se stali držiteli tohoto titulu na další dvouleté období do června 2011. Dne 22. června 2009 přišla e-mailem a poté i poštou pozvánka na slavnostní předávání titulů Ekoškola na středu 24. června 2009 na 11,00 hod. do Hlavního (Rytířského) sálu Valdštejnského paláce, Valdštejnská ulice 14/158 v Praze 1, sídla Senátu Parlamentu České republiky. Vedení školy odsouhlasilo pro tuto významnou příležitost delegaci ve složení: ing. František Pokorný, ZŘ pro TV, dr. Petr Duchek, koordinátor EVVO a garant projektu Ekoškola, Jiří Hanuš, žák třídy MZB2., Lukáš Svoboda, žák třídy MZB2.
7
V dlouho očekávanou a památnou středu 24. června 2009 jsme vyjeli v 7:00 z Brna veřejnou autobusovou dopravou z parkoviště naproti hotelu Grand, cesta po dálnici D1 probíhala bez problémů, v Praze na autobusovém nádraží Florenc jsme byli v 9:30. V podzemním stánku ve stanici metra Florenc jsme zakoupili za 18,- Kč za kus přestupní jízdenky na metro na dobu 30 minut a nasedli do soupravy trasy B a ve stanici Můstek jsme z ní přestoupili na trasu A a poté vystoupili ve stanici Malostranská. Po pěti minutách chůze po Valdštejnské ulici jsme se ocitli na Valdštejnském náměstí a hlavním vchodem, střeženým příslušníky Policie ČR, jsme vstoupili do budovy, kde nás čekala bezpečnostní prohlídka. Kovové věci jsme vyňali z kapes, příruční zavazadla položili na pojízdný pás rentgenu a následně jsme prošli bezpečnostním rámem. Po té nás uvítaly pracovnice TEREZY Praha, podepsali jsme prezenční listinu, zapsali do ní čísla občanských průkazů a obdrželi jsme identifikační visačky. Obr. 1: Složení delegace naší školy: zleva Lukáš Svoboda, V Rytířském sále jsme usedli do první řady židlí. žák třídy MZB2., Jiří Hanuš, žák třídy MZB2., ing. FrantiVe 12:00 slavností akt zahájila pracovnice TEREZY Praha šek Pokorný, ZŘ pro TV, dr. Petr Duchek, koordinátor mgr. Petra Šimonová. Uvítala přítomné, představily hosty EVVO a garant projektu Ekoškola, (foto Václav Minařík z v předsednictvu, z nichž se jako první ujal slova senátor PaedDr. Terezy Praha) Zdeněk Janalík, předseda podvýboru Senátu Parlamentu České republiky pro předškolní, základní a střední vzdělávání Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ve svém úvodním slově uvítal přítomné na půdě sídla Senátu Parlamentu České republiky, vyzvedl význam vzdělávání včetně jeho ekologické dimenze a ocenil zapojení škol do projektu Ekoškola, který vyžaduje poctivou práci, systém, poděkoval školám za aktivitu, popřál příjemné prázdniny k načerpání sil do dalšího období. Dalším řečníkem byl RNDr. Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, vedoucí skupiny všeobecného, odborného a dalšího vzdělávání. Uvedl, že projekt Ekoškola je smysluplná cesta ke zlepšování životního prostředí, souvisí se vzděláváním pro třetí tisíciletí, váží si škol zapojených do projektu i jejich žáků a učitelů. Projekt učí odpovědnosti, formuje postoje etické i občanské, spolu s cíly školské reformy učí žáky chápat svět v souvislostech, pracovat s informacemi, spolupracovat s druhými lidmi, podněcuje zájem o přírodovědné obory. Ocenil práci škol poctěných mezinárodním titulem Ekoškola a poděkoval všem za aktivitu. Po něm se ujal slova ing. Tomáš Kažmierski z odboru environmentálního vzdělávání Ministerstva životního prostředí ČR. Jeho resort podporuje projekt Ekoškola slovně i finančně, protože má kvalitativní dopad na vnímání žáků i učitelů a celkové životní prostředí. Zapadá do koncepce MŽP ČR v rámci strategie environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na školách, poděkoval školám za vynaložené úsilí a popřál jim k dosaženému úspěchu. Poté k mikrofonu přistoupil mgr. Petr Daniš, ředitel Sdružení TEREZA. Vyzdvihl oceněné školy, jejich úspěch se týká žáků i učitelů, vypovídá o kvalitách pedagogických pracovníků, kteří se věnují této činnosti nad rámec svých povinností. Pohovořil o podpoře partnerů z MŠMT, MŽP, Senátu, Provident Financial. Počet zapojených škol a škol s titulem svědčí o správném nastavení projektu, ten se úspěšně rozvíjí i ve světě a je v něm považován za nejlepší. Závěrem poděkoval školám a popřál, ať se jim i nadále v projektu daří. Následovalo vystoupení mgr. et mgr.Michala Medka, který nejprve představil činnost Lipky Brno, připomenul, že stál spolu s mgr. Danišem u zrodu projektu Ekoškola v ČR, upozornil, jak velká úskalí pedagogové při realizaci projektu překonávají, ocenil jejich velké úsilí. Na závěr vystoupil Aleš Janků ze společnosti Provident Financial s.r.o., která je partnerem projektu Ekoškola. Zdůraznil, že tento projekt jeho firma podporuje ráda, protože vychovává mladou generaci k zodpovědnému přístupu k životnímu prostředí. Obr. 2: Pohled na předsednictvo ve Valdštejnském paláci: za řečnickým pultem moderátorka slavnostního aktu mgr. Petra Šimonová z Terezy Praha, sedící zleva mgr. et mgr.Michal Medek z Lipky Brno, mgr. Petr Daniš, ředitel Sdružení TEREZA, Aleš Janků ze společnosti Provident Financial s.r.o., ing. Tomáš Kažmierski z odboru environmentálního vzdělávání Ministerstva životního prostředí ČR, RNDr. Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR, mimo záběr úplně vpravo seděl PaedDr. Zdeněk Janalík, senátor Senátu Parlamentu České republiky (foto Jiří Hanuš, žák třídy MZB2.)
8
Po projevech jednotlivých představitelů z předsednictva slavnostního shromáždění následovalo představování oceněných škol formou slide-show, předávání certifikátů o udělení mezinárodních titulů a vlajek s mezinárodním logem Ekoškoly.
Obr. 4: Na snímku uprostřed za řečnickým pultem přednáší za naši školu děkovný projev Lukáš Svoboda, žák třídy MZB2., (foto Jiří Hanuš, žák třídy MZB2.)
Obr. 3: Členové naší delegace školy při přejímání ocenění: zleva PaedDr. Petr Duchek s certifikátem a složenou vlajkou Ekoškoly, Lukáš Svoboda, žák třídy MZB2. (foto Jiří Hanuš, žák třídy MZB2.)
Děkovný projev za naši školu přednesl Lukáš Svoboda, žák třídy MZB2. Uvedl v něm, že si velmi vážíme již podruhé uděleného mezinárodního titulu Ekoškola a děkujeme za jeho udělení na další dvouleté období, ve kterém se vynasnažíme o další rozšíření a prohloubení ekologických aktivit celého osazenstva naší školy. Po skončení slavnostního předávání titulů Ekoškola se přítomní mohli zúčastnit prohlídky Valdštejnského paláce. Této možnosti jsme samozřejmě využili, celá budova na nás dýchala neopakovatelnou historickou atmosférou. Součástí prohlídky byl také zasedací sál Senátu Parlamentu České republiky, který v době Valdštejnově sloužil k ustájení jeho koní. Pozlacená tabulka s ryskou, umístěná asi 20 cm od podlahy sálu v jeho levé části, připomíná, kam až sahala voda při katastrofálních záplavách v roce 2002. Po skončení prohlídky Valdštejnského paláce nás pořadatelé zavedli k 10 minut vzdálenému přístavišti, kde byla připravena asi půlhodinová projížďka parníkem po Vltavě. Velkým zážitkem pro nás bylo jeho podplutí pod právě opravovaným Karlovým mostem. Poté jsme se vrátili ke stanici metra Malostranská. Zde jsme zakoupili za 18,- Kč za kus přestupní jízdenky na metro na dobu 30 minut a nasedli do soupravy trasy A a ve stanici Můstek jsme Obr. 5: Certifikát o udělení mezinárodního titulu Ekoškola z ní přestoupili na trasu B a poté vystoupili ve stanici metra naší škole (kamerový výřez z celkového formátu A3 - dr. Florenc. Během několika minut chůze jsme se dostali Duchek) k autobusovému nádraží Florenc, odkud jsme v 17: 00 odjeli a v 19:45 šťastně přijeli do Brna, kde jsme spolu s ing. Františkem Pokorným, ZŘ pro TV, poděkovali oběma členům našeho žákovského Ekotýmu za vzornou reprezentaci školy. Nyní je před námi další náročné dvouleté období, na jehož konci nás čeká další obhajoba právě znovuobdrženého mezinárodního titulu. O tento velmi ceněný mezinárodní certifikát Ekoškola jsme usilovali a nadále usilujeme o jeho udržení z toho důvodu, že naše škola se velmi úspěšně zapojovala do předchozích náročných celostátních ekologických soutěží, dlouhodobě se věnuje ochraně životního prostředí, využívání obnovitelných zdrojů energie, a také proto, že nám pomůže upevnit dosavadní výborné jméno naší školy ve stále se stupňující tvrdé konkurenci ostatních středních škol. Velmi si ceníme faktu, že mezinárodní titul Ekoškola jsme získali jako první střední škola v České republice. K dnešnímu dni je držitelem tohoto titulu pouze 5 českých středních škol, naše škola je jediná z nich, která titul obdržela již dvakrát. To nás zavazuje k ještě usilovnější činnosti. Pevně věřím, že právě znovuzískaný titul společným úsilím i do budoucna obhájíme. V Brně dne 29. 6. 2009 PaedDr. Petr Duchek koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a garant mezinárodního projektu Eco-schools
9
Nářky žen / Women´s Lamentations / Frauenjammer V dnešní hektické době je stále více patrnější, že mnoho žen není příliš spokojeno ve svém partnerském a manželském vztahu a je i mnoho žen, které k sobě s velkými obtížemi hledají stálého partnera. Je ale otázkou, zda je to všechno opravdu jen a jen vinou mužů. Ženy totiž mají zafixovaný dojem, že jsou muži stále méně zajímavější, stále méně sympatičtější, stále méně příjemnější a přijatelnější jako partneři k dlouhodobějšímu svazku s nimi. Pro dnešní mladší a moderněji laděné ženy je také stále více protivnější a nesnesitelnější představa, že se musí o svého partnera či muže starat a samy přebírat většinu domácích povinností, protože převážná většina mužů je zaujata především svou prací a žije si své životy většinou jen sami pro sebe. Jsou ale dokonce i takové ženy, které se nechtějí na nějakého konkrétního muže citově vázat, ale upřednostňují svou vizi se k nim příliš citově nepoutat, mít daleko více času na svůj vlastní život a věnovat svou větší pozornost své profesní kariéře a svým osobním zájmům. Suverenita těchto žen v jejich vnitřním přesvědčení, že si na sex téměř vždy najdou někoho zajímavého a jinak muže vlastně na nic jiného až tak moc nepotřebují, protože jsou samy finančně dobře zajištěné, je významnou částí jejich osobních aspirací. A pokud někdy budou potřebovat nějaké duševní porozumění, tak si na to najdou nějakého příjemného a přátelsky nakloněného kolegu či svou kamarádku, s kterou vyřeší své problémy, splíny a pro sebe jim tak zůstane daleko více času a méně starostí a povinností. Ano, i to je svým způsobem zajímavý postoj žen k vlastnímu postavení ve světě a v životě, na který mají jistě své přirozené právo. Své zájmy a životní plány a postoje zdůvodňují názorem, že správní muži jsou v dnešní době silně nedostatkovým zbožím a není snadné najít takového, který by jim vyhovoval po všech stránkách a s kterým by si i báječně duševně porozuměly. Je otázkou, zda osamělost žen jejich prohrou či vítězstvím... V dnešní době již nejsou ženy na svých mužích tak výrazně ekonomicky závislé, jako tomu bývávalo v dobách našich babiček a dědů. V dřívějších dobách ale byly pozice a role v rodinách narýsovány zcela jasně a ani muž, ani žena si je nedovolili dramatickým způsobem opouštět a měnit. Muž byl živitelem rodiny a žena opatrovatelkou domova a věrnou spojenkyní svého muže na jejich společné cestě životem. Takové prosté a svým způsobem jedinečné vymoženosti dnes nejsou pro mnoho párů již tím nejvíce ceněným artiklem, protože ženy si žijí a prožívají své životy daleko intenzivněji, než naše babičky, které na sebe neměly téměř žádný volný čas. Nevěra v té době téměř neexistovala ( alespoň ne taková, které se dnes dopouštějí muži a ženy téměř bez mrknutí oka…) a všechno fungovalo tak, jak mělo a jak si manželé starých časů přáli. Ženy se daleko více věnovaly svým dětem, rodině a domovu a všichni byli víceméně spokojeni. Ona nevěra v duševní podobě sice existovala již tehdy, ale určitě ne v takové míře, v jaké existuje dnes. A fyzická nevěra byla záležitostí, které se většina lidí raději s obavou možného prozrazení vyhýbala. Ženy se jí bály, protože si neuměly představit, kdyby se jim jejich pracně budovaná rodina zcela rozpadla. A to je velmi významný rozdíl od dnešního chápání rodinného zázemí. Současní partneři a manželé to mají s ženami daleko složitější, než to měli naši pradědečkové a prababičky. Sebevědomí současných žen, jejich společenské postavení a uznání, ženská složitost a rozmanitost jejich duševního života a jejich osobních aspirací je pro většinu mužů velkou překážkou na jejich cestě k pochopení, uznání a k citovému souznění s nimi. Ženy to moc dobře ví, ale ani náhodou jim to neulehčují, protože jejich EGO se proti dřívějším časům posunulo výrazněji směrem nahoru. Dokonce bych řekl, že v některých případech až nesoudně nahoru… Přesvědčení těchto ženských individualit a osobností je totiž založeno na jejich jistotě, že jsou svým způsobem okouzlující, příjemné, neodolatelné a žádoucí a pro muže musí být radostí s nimi být. A to je právě ten jejich nešťastný a osudový omyl, na který často doplácejí… Muži se s nimi necítí svobodní a uvolnění na projevy své sympatie a většinou si hledají skromnější, přítulnější a laskavější náhradu, protože jim po všech stránkách daleko více vyhovuje. Pro muže je velmi důležité, kromě blízkosti své opravdu milované partnerky, aby měli také svůj klid sami pro sebe a pro své povinnosti a zájmy, které někdy bývají odlišné od těch, ve kterých by je jejich příliš emancipované a suverénní ženy chtěly mít. A proto bývá i tento „nesoulad“ příčinou nesvárů a neporozumění, díky kterým se vztah mezi mužem a ženou pozvolna ochlazuje a zevšedňuje, protože každý z partnerů má své představy o vzájemném porozumění a nerad se nechává svým partnerem dirigovat ( ti hodní, ale hloupí na to stále více doplácejí ). Na něžnosti a laskavé projevy náklonnosti je i díky tomu ve vztahu stále méně času a především „dobré vůle“ a partneři se postupně stále více vzájemně odcizují a ztrácejí své původní emoce a osudovou potřebu být často spolu. Přání si od sebe více odpočinout nabývá na stále větší intenzitě. Jestli mohu mužům upřímně poradit, ponechme ženám jejich iluze a přesvědčení o nás a chovejme se k nim tak, jak si samy přejí, abychom se k nim chovali, protože to je JEDINÁ SPOLEHLIVÁ CESTA k tomu, že pro ně budeme alespoň trochu stále ještě vyhledávanými a správnými kamarády, přáteli, milenci nebo dokonce partnery, i přes jejich přesvědčení, že opravdoví dokonalí a správní muži již dávno vymřeli. Je ale otázkou, zda vůbec někdy nějací ideální muži žili. Ženy všech věkových kategorií se dokázaly zamilovat do svých hrdinů ve filmových dramatech či seriálech, které porovnávaly s muži, s kterými se v životě poznávaly, nebo o kterých snily. Vždy platilo a snad i bude platit, že v dané chvíli je pro ženu nejlepším mužem ten, do kterého se ona sama a bez jakéhokoliv nátlaku zamiluje a je ochotná mu přizpůsobit svůj život. Naše mužská filozofie v dnešní době není na rozdíl od žen postavena na podobném principu, že jsme neodolatelní, příjemní a žádoucí. Naše individuální velikost spočívá v úplně jiných parametrech ( pracovitost, spolehlivost, syntéza vyzařující síly 10
s něhou, moudrost, oddanost, sympatičnost a jiné vlastnosti ), které na ženy pozitivně působí. Jejich chiméra o velké lásce a vzájemné sounáležitosti bude navždy jen vysněným tématem, probíraným u kávy ve společnosti podobně „zoufalých manželek“, smutných a nešťastných žen, které budou chtít nalézt příčiny bolavé skutečnosti, že princové na bílých koních již dávno vymřeli a správní muži jsou již jen v ženských románech a v televizních seriálech, na které se tak rády s nostalgií dívají v tiché představě, že právě ony jsou těmi hrdinkami, kterým je jejich miláčky snášeno modré z nebe. Nechme ženám jejich iluze a deziluze a snažme se kolem nich chodit po špičkách a plnit jim jejich vyslovená a nevyslovená přání, která můžeme odezírat z jejich nonverbálních projevů a z řeči jejich těl, aniž bychom jim dávali najevo nějakou vlastní nespokojenost, která by je vnitřně trápila. S ženami se nevyplatí bojovat, ale vyplatí se s nimi žít v míru a chovat se k nim pozorně a laskavě, aby pro nás mohly i nadále zůstat okouzlujícím ženami a dělat nám tím největší radost. Pohled na usměvavou, milou, vlídnou a šťastnou ženu totiž patří k tomu nejkrásnějšímu, co lze v životě muže spatřit. Mgr. Miroslav Holomek
Informace pro žáky / Information for Students / Informationen für unsere Schüler
Pedagogická rada se uskuteční 19. listopadu 2009. Na této pedagogické radě se budou projednávat problémy v prospěchu a chování žáků.
Hovorové hodiny pro rodiče se uskuteční ve čtvrtek 26. listopadu 2009 v době od 15,30 do 17,30h (dle časových možností rodičů) ve všech třídách (kromě tříd nástavbového a večerního studia).
Prázdniny Podzimní prázdniny jsou ve čtvrtek 29. října 2009 a v pátek 30. října 2009. Mgr. Milan Holoubek, ZŘ TV
SPORT Polibek atletické štěstěny Jílové navěky / The Kiss of Fortune for Jílová Athletics forever / Kuss der athletischen Glücksfee der Jílová Schule für immer Atletické štěstí, které před lety políbilo Jílovou, je zřejmě neúnavné, protože se drží své oblíbené školy rok za rokem dál a dál a to je věc, která nás zahrnuje radostí. Důkazem této skutečnosti je vystoupení našeho nově se tvořícího mužstva, které v první velké sportovní soutěži nového školního roku v čestném boji pokořilo své soupeře a rozmnožilo žeň zlatých umístění ve sportu, který patří na Jílové již mnoho let k těm absolutně nejlepším. Atletický stadión Pod Palackého vrchem přivítal ve středu 23.září přes dvacet přihlášených škol v tradičním brněnském okresním kole v CORNY středoškolském atletickém poháru. Nádhernou kulisu závodu dotvořilo krásné slunečné počasí, které signalizovalo, že teplé letní dny ještě zcela nevyčerpaly svou veškerou energii. Naši soupeři přišli do dějiště klání s tajným, ale s odhodlaným cílem přerušit úspěšnou a dlouhou šňůru našich předchozích zlatých vystoupení a dokázat, že si atletika ve školách našla své pevné místo a její sportovní úroveň má neustále vzestupnou tendenci. Především Gymnázium Matyáše Lecha (2.místo), Gymnázium Hády (3.místo), ISŠ-COP Olomoucká a Gymnázium tř. kpt. Jaroše jsou velmi silnými soupeři, které je třeba vždy náležitě respektovat. Naše řady v červnu opustily některé dlouholeté opory a nezbylo nám nic jiného, než objevit nové adepty atletické reprezentace, které v časovém horizontu doufám vyrostou do skvělé výkonnosti a navážou na úspěchy školy, která má v celé republice u svých soupeřů obrovský respekt. Z tohoto pohledu můžeme nahlížet na brněnské okresní kolo jako na pokus o objevení nových atletických drahokamů, které by časem mohly být oporami našeho týmu. Mám-li být upřímný, svěřím se s názorem, že rok od roku je stále těžší objevovat nové talenty pro královnu sportu, protože nadání je věc, kterou v sobě musí chlapci mít a která se nedá natrénovat. Až čas napoví, zda se nám podaří vytvořit další mimořádně úspěšné družstvo, ale štěstí se musí jít vždy aktivně v ústrety. Naši žáci předvedli v dnešním závodě velkou bojovnost a nasazení, které se blížilo k ideálu. Někteří nováčci vypadají moc dobře a měl jsem radost z jejich snažení. Mám-li být adresný, tak jména jako Pavel Bílek, Jan Smetana, Ondřej Jelínek, Adam Schilberger, Adam Zajíček, Luboš Homola, Denis Bača, Dušan Mašínský, Miroslav Brodecký, Jan Krutina a další jsou nadějí Jílové do dalších soutěží a já mohu říct, že mně udělali velkou radost! První závod v dresu školy a hned vítězství v takové konkurenci! Když si k tomu připočítáme dosavadní opory jako jsou Štěpán Kiš, Tomáš Bezděk, Michal Bureš, Michal a Tomáš Hrazdírové a Zdeněk Ujčík, je to již slušná palební síla. V úterý 29.září bude naše škola reprezento11
vat Brno v JIM krajském finále v Břeclavi a tam to bude ještě o hodně složitější. Věřím, že se ve škole najdou lidé, kteří budou našim chlapcům držet palce, aby se jim dařilo i v krajském vyvrcholení, kde se bude bojovat o postup do prestižního republikového finále, ve kterém jsou již jen vynikající soupeři s vrcholovými atlety. My takové jedince v novém týmu postrádáme a nahrazujeme to týmovou soudržností a nesmírnou bojovností. Časy, kdy jsme v týmu měli takové hvězdy, jakými byly Jiří Doupovec, Jan Veleba, Milan Kocourek, František Kubínek, Jiří Koukal, Milan Blahofský, Stanislav Žalkovský a další, jsou již minulostí a je otázkou, zda podobné ještě někdy vůbec budeme mít. Važme si ale těch, které máme a věnujme jim patřičnou pozornost a péči, aby nám to chlapci mohli v horizontu času vracet ve vytouženém zlatém lesku…
Mgr. Miroslav Holomek
Atletický krajský titul opět kořistí Jílové / District Title in Athletics achieved by Jílová winners again / Der athletische Bezirktitel wieder Beute unserer Schüler Atletický stadión Lokomotivy v Břeclavi se stal v úterý 29.září již po několikáté dějištěm setkání nejlepších krajských středoškolských atletických družstev, která přijela do známé bašty královny sportu naladěna na kvalitní závod se snahou podat co nejlepší výkony v prestižním JIM krajském finále v CORNY středoškolském atletickém poháru. Pořadatel z Gymnázia Břeclav ve spolupráci s krajskou radou Asociace školních sportovních klubů ČR a s Českým atletickým svazem uspořádaly velmi zajímavý závod, ve kterém se vítěznému družstvu chlapců a dívek dostane cti reprezentovat náš kraj v republikovém finále. Naše družstvo se muselo smířit s absencí ještě nedávných vynikajících opor Milana Blahofského, Stanislava Žalkovského, Tomáše Petra a Lukáše Pohla a zahájilo zcela novou pouť za svým vysněným atletickým štěstím. Výhodou nováčků družstva 12
byla skutečnost, že je zkušenější členové družstva přijali do své party velmi pozitivním způsobem. Někteří z nich dokázali předvést svůj velmi dobrý potenciál a svými získanými body našemu družstvu výrazně pomohli. Odhodlanými a těžkými soupeři našeho družstva byla vítězná družstva z okresních kol našeho kraje a především stříbrný tým z přeboru Brna, kterými byli mimořádně ambiciózní chlapci z Gymnázia Matyáše Lercha z Brna, kteří do krajského finále postoupili na divokou kartu. Tento soubor skvělých individualit předváděl výtečný výkon a až do čtvrté disciplíny z celkových sedmi vedl celé startovní pole se stobodovým náskokem před naším družstvem. Ale naši výkonní sprinteři, skokani do výšky a členové běžecké štafety 100m-200m-300m a 400m to nenechali jen tak být a svými výkony převážili misku vah na naši stranu a to způsobem zcela mimořádným, protože během tří disciplín jsme stobodové manko změnili na 400 bodový finální náskok! Vynikající výkon odvedli zejména zkušení závodníci v čele se Štěpánem KIŠEM, Tomášem BEZDĚKEM, Michalem BUREŠEM, Zdeňkem UJČÍKEM a s bratry Michalem a Tomášem HRAZDÍROVÝMI. Hotovým zjevením pro všechny účastníky na stadiónu ale byl famózní výkon našeho nováčka Luboše HOMOLY, který se dostal do životní formy a suverénně vyhrál nejen běh na 400m ve skvělém čase 53,55 vteřin, ale byl i úspěšným finišmanem naší štafety, která neměla konkurenci. Z dalších nováčků se blýskl 201cm vysoký volejbalový reprezentant Adam ZAJÍČEK ve skoku dalekém, Dušan MAŠÍNSKÝ ve vrhu koulí a Adam SCHILBERGER v běhu na 1500m. Velká škoda, že náš nejmladší člen družstva Ondřej JELÍNEK (ročník narození 1994) měl den před odjezdem do Břeclavi nepříjemný pád na kole a vinou několika zranění nemohl v běhu na 1500m předvést svůj nesporný mílařský talent. To, že se ale odhodlal na soutěž odjet, závodit a pomoci družstvu, si zaslouží velkou pochvalu a respekt ! Ondra je nováčkem atletického klubu Univerzita Brno a jak on, tak i Adam Schilberger, který je nováčkem týmu ARC Brno u trenéra Jiřího Sequenta, jsou naší velkou nadějí pro příští ročník CORNY atletického poháru v běhu na 1500m, kde od nich můžeme očekávat časy kolem 4:20 minut a možná i lepší…Oba naši mladí závodníci jsou totiž nejen velkými bojovníky, ale i zapálenými atlety, kterým královna sportu doslova učarovala… Naše vítězství nám zajistilo postup do vysněného republikového finále, které se koná v úterý 13.října opět v Břeclavi. Pro mne jako trenéra bude nesmírně obtížné zvolit tu nejsprávnější sestavu, která se pokusí ve finále ČR proti vrcholovým atletům předvést co nejlepší výkon, který by naší škole udržel u všech soupeřů vysoký respekt. JIM finále - soutěž družstev (8 družstev) : 1. SŠ polytechnická, Jílová, Brno 2. Gymnázium Matyáše Lecha Brno
9032 bodů 8635
3. Gymnázium Tišnov
8611
Z nejlepších výkonů jednotlivců : Běh na 100m : 1. KUCHTÍČEK Tadeáš ( 20 záv. )
Běh na 400m: ( 19 záv.)
Běh na 1500m: ( 18 záv. )
Skok vysoký : ( 20 záv. )
Skok daleký : ( 20 záv. )
Gymnázium Hodonín 11,87 s.
2. KIŠ Štěpán
SŠP Jílová Brno
11,97
4. VÍTÁMVÁS Jan
SŠP Jílová Brno
12,06
5. BÍLEK Pavel
SŠP Jílová Brno
12,11
HOMOLA Luboš
SŠP Jílová Brno
53,56 s.
2. KIŠ Štěpán
SŠP Jílová Brno
54,09
5. BÍLEK Pavel
SŠP Jílová Brno
54,92
BRAVENÝ Vít
G.M.Lercha Brno 4:28,17 min.
4. HRAZDÍRA Michal
SŠP Jílová, Brno
4:37,51
6 HRAZDÍRA Tomáš
SŠP Jílová Brno
4:37,63
9. SCHILBERGER Adam SŠP Jílová Brno
4:43,85 MS
10 JELÍNEK Ondřej
SŠP Jílová Brno
4:49,11
BUREŠ Michal
SŠP Jílová Brno
192cm
2. BEZDĚK Tomáš
SŠP Jílová Brno
188cm
5. UJČÍK Zdeněk
SŠP Jílová Brno
180cm
HARANGI Viktor
G.M.Lercha Brno 643cm
4. BEZDĚK Tomáš
SŠP Jílová Brno
600cm
7. ZAJÍČEK Adam
SŠP Jílová Brno
574cm
9. BAČA Denis
SŠP Jílová Brno
566cm
13
Vrh koulí : ( 18 záv. )
Štafeta 100m-200m-300m-400m
HARANGI Viktor
G.M.Lercha Brno 13,42m
3. MAŠÍNSKÝ Dušan
SŠP Jílová Brno
12,75
5. UJČÍK Zdeněk
SŠP Jílová Brno
12,38
9. BRODECKÝ Miroslav
SŠP Jílová Brno
11,70
SŠP Jílová Brno
2:10,83 min.
Našim atletům děkuji za skvělý výsledek a za poctivý přístup v přípravě na všechny atletické události. Nejlepší z nich reprezentovat budou naši školu v republikovém finále ve dnech 12. a 13.října v Břeclavi, kde na nás budou čekat jen velmi silní soupeři s mnoha reprezentanty v atletice. V letošním sice ročníku nemáme medailové ambice, ale můžeme překvapit. Věřím v bojový duch našeho týmu a v jejich snahu podat co nejkvalitnější výkon bez ohledu na konečný výsledek.
Mgr. Miroslav Holomek
Přespolní běžci dosáhli na stříbro / Cross-Country Runners Reached the Silver / Querfeldläufer erreichten wieder Silber Velmi hezkého úspěchu dosáhl náš tým v přespolním běhu v úterý 6. října v přeboru Brna středních škol v Lužánkách v Brně. Krosové běžce z 22 brněnských středních škol přivítal z noci deštěm pokropený a sluncem ozářený městský park, který se stal dějištěm dramatického závodu dorostenců (na 5 km) a dorostenek (na 3,4 km), ve kterém se bojovalo o tituly přeborníků Brna a o postup do krajského finále v Hodoníně. Naše družstvo přišlo na start se skromnými cíli zaběhnout kvalitní závod a udělat dobrý výsledek. Na mistry republiky z Gymnázia tř. kpt. Jaroše jsme papírově neměli, protože již ve svém týmu nemáme výrazné individuality typu Milana Kocourka, Františka Kubínka či Standy Žalkovského. Naše síla je ve vyrovnanosti výkonnosti všech členů družstva, kteří si nedělali medailové nároky v soutěži jednotlivců, ale přáli si uspět v týmové soutěži školních družstev. Skvělá atmosféra před startem nažhavila motivaci všech běžců podat co nejlepší výkon, což se odrazilo v rychlém tempu ihned po výběhu ze startovní čáry. Zkušení běžci správně nevyčerpávali hned v prvním kole závodu na tři kola v parku své síly a šetřili si je do závěrečného třetího kola. Ti nezkušení, kteří přehnali tempo v prvním kole, se po první polovině závodu "uklidili" do druhé poloviny běžeckého pelotonu. Naši kluci běželi chytře poskládaní v první dvacítce a hned v závětří prvních běžců, kde trpělivě čekali na postupný vývoj závodu. V posledním kole se ale již vůbec nijak netaktizovalo a běželo se v ob14
rovském tempu, kterému postupně nestačila většina závodníků. Dva nejlepší běžci z Gymnázia tř.kpt. Jaroše, kteří jsou zkušenými krosovými a orientačními běžci, utekli svým soupeřům asi o padesát metrů a získali pro svůj tým vynikající body. Všichni naši běžci doběhli mezi osmým a sedmnáctým místem, což je ve stočlenném poli krásný úspěch. Bohužel to ale stačilo "jen" na druhé místo za favorizovaným družstvem z Gymnázia tř. kpt. Jaroše (hodnotil se součet umístění čtyř nejlepších závodníků družstva a kdo měl nejnižší součet, ten vyhrál. Díky získanému prvnímu a druhému místu v soutěži jednotlivců, které dosáhli nejlepší běžci favorizovaného družstva z Jarošky, si jejich družstvo pojistilo vítězství a naši s vyrovnanými výkony všech svých členů obsadili druhé místo). V koutku duše si naši kluci přáli uspět a postoupit do krajského finále v Hodoníně, kde jsme vždy v historii našich účastí vyhráli, ale z Brna postupuje jen vítěz, což je škoda, protože v atletice postupují dvě družstva…Jsem přesvědčený, že na jehličnatých cestičkách v borovém lesoparku v Hodoníně U Červených domů bychom svedli s "Jaroškou" vyrovnanější závod a moc bychom je potrápili… Stříbro je ale skvělým úspěchem, který rozmnožil naše úspěšná podzimní atletická vystoupení. Na výkon všech našich chlapců, kteří do závodu nasadili veškeré své síly a obětavost, jsem moc hrdý! Děkuji celému našemu družstvu za snahu a za jejich statečné vystoupení, které si zaslouží uznání a věřím, že se na příští ročník závodu připravíme tak, abychom vítězství získali pro změnu zase my. A kdo vybojoval stříbrný úspěch pro naši školu? Byli to zkušení bratři Michal a Tomáš HRAZDÍROVÉ (oba TZB4), Luboš HOMOLA (DK2), Adam SCHILBERGER (DK2), Jiří CÍSAŘ (MZB4) a benjamínek Ondřej JELÍNEK (DV1). Mimo soutěž si zaběhli Štěpán KIŠ (I3B) a Tomáš MACALÍK (T1B). V příštím roce již bude naše družstvo postrádat bratry Hrazdírovy a Jirku Císaře, kteří na jaře budou maturovat. Cílem je objevit a připravit nové tváře, které by následovaly předchozí úspěšné generace našich atletů a krosových běžců. Je to hozená rukavice pro mladé talenty, kteří se s pomocí učitelů tělesné výchovy mohou ve škole výrazně sportovně seberealizovat.
Mgr. Miroslav Holomek
Životní úspěch Franty Kubínka! / Franta Kubínek´s Life Success / Lebenserfolg von Franta Kubínek! Jeden z nejúspěšnějších sportovců v historii školy František KUBÍNEK dosáhl 20. září v Monaku životního úspěchu, protože se stal mistrem světa v kategorii juniorů do 21 let v neolympijské sportovní disciplíně BIATHE, která je mixem olympijského triatlonu a moderního pětiboje. BIATHE je vlastně trojbojem, který je složený z běhu na 1500m na silnici, dále z plavání na 200m v moři a znovu z běhu na 1500m na silnici. Všechny tři disciplíny na sebe bezprostředně na sebe navazují a cílem je dosáhnout co nejlepšího času. Reprezentační trenér Tomáš Janků vzal do Monaka dva své nejtalentovanější mladíky z triatlonového týmu EKOL Brno, Františka KUBÍNKA a Lukáše HIRTA, kteří se mu odvděčili za důvěru tím nejlepším možným způsobem, protože získali zlatou a stříbrnou medaili! 15
Klimatické podmínky světové premiéry tohoto zajímavého závodu se zástupci z řad sportovců ze všech světadílů byly jen průměrné, protože očekávané azurové počasí, typické pro tuto část Středozemního moře, si dalo odpočinkovou pauzu a nad Monakem se objevily mraky, které provázeli závod po celou dobu jeho konání. Naopak teplota mořské vody 22 °C byla pro mladé sportovce přímo ideální. Patronem šampionátu v nové disciplíně byl monacký kníže ALBERT II., sám vynikající sportovec a účastník olympijských her. Slavnostní zahájení a ukončení šampionátu se konalo v luxusním KONGRESOVÉM CENTRU v Monaku. Vyhlášení sportovních výsledků v krátké době po dokončení soutěže bylo situováno přímo na známé pláži v Monaku za přítomnosti nadšených diváků, kteří obdivovali sportovní výkonnost všestranných sportovců - triatletů a moderních pětibojařů. Předávání zlaté medaile na krk českého reprezentanta a našeho žáka Františka Kubínka bylo pro tohoto skromného sportovce mimořádným zážitkem, který se mu vryl navěky do paměti a který si nesmírně krásně užíval, podobně jako jeho osobní setkání s monackým knížetem Albertem. Příští ročník šampionátu v BIATHE se bude konat na Kubě a tam by měl Franta Kubínek obhajovat své letošní zlato. Závěrem bych chtěl Františkovi moc pogratulovat k jeho významnému životnímu úspěchu a popřát mu, aby se mu i v další triatlonové a biathové kariéře velmi dařilo a splnil se mu jeho tajný sen, kterým je start na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 ve svém milovaném olympijském triatlonu.
Mgr. Miroslav Holomek
Slovo závěrem / To conclude ... / Worte zum Schluss Právě jste dočetli první číslo našeho školního časopisu v novém školním roce, který má již svou dvanáctiletou tradici. Objevili jste v něm část toho, co prožívají naši žáci v rámci svého studia a ve svých volnočasových aktivitách. Redakční rada časopisu vyzívá vás žáky k ještě větší aktivitě a k zapojení do tvorby vánočního čísla. Piště nám své zážitky ve škole a ve svém volném čase a přispějte k ještě lepší podobě časopisu, který si již dávno získal velký respekt u čtenářů nejen ve škole, ale i na našich hojně navštěvovaných webových stránkách. Můžete psát o tom, co se vám ve škole líbí nebo co vás trápí. Vaše názory a prožitky, které nám předáte, otiskneme na stránkách dalších čísel časopisu, který má sloužit především vám. Větší informovanost o vašich pocitech a dojmech ve škole nám všem pomůže k ještě hlubšímu vztahu ke škole a k lepší spokojenosti s životem v ní. Náš časopis se bude snažit i v tomto školním roce patřit k nejlepším školním časopisům v České republice a svým způsobem může přispět k ještě lepší reklamě a k posílení postavení naší školy mezi českými středními školami. Za redakční radu vám přeje hodně štěstí Mgr. Miroslav Holomek Redakční rada: Mgr. Vítězslav Hulák, Mgr. Miroslav Holomek, Lenka Pokorná Vnitřní layout a ilustrace: Ing. Andrzej Bartoś Členové rady: Staněk Martin (Mz3), Šůna Jan (SD3), Pres Kamil (Mz3), Akajíková Lucie (DN2), Prachař Stanislav (MZB2)
16
