2010 ISSN

AntropoWebzin Cˇ´ıslo 3/2010 ISSN 1801–8807 Vycha´zı´ trˇikra´t rocˇneˇ. V Plzni vyda´va´ AntropoWeb prˇi Katedrˇe Antropologickyćh a historickyćh veˇd prˇi FF, ZCˇU v Plzni Editor: Bc. Petr Tu˚ma Vy´konna´ redakce: Bc. Pavla Hrdlicˇkova´, Bc. Pavlıńa Chańova´, Bc. Zuzana Tra´vnıćˇkova´ Redakcˇnı´ rada: Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc. (Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, FF ZCˇU v Plzni) Mgr. Lenka Budilova´ (Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, FF ZCˇU v Plzni), Mgr. Toma´sˇ Hirt, Ph.D. (Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, FF ZCˇU v Plzni), Doc. PhDr. Petr Charva´t, DrSc. (Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, Centrum blı´zkovyćhodnıćh studiı´, FF ZCˇU v Plzni), Doc. PhDr. Oldrˇich Kasˇpar, CSc. (Katedra socia´lnıćh veˇd, FF, Univerzita Pardubice), Michaela Kuzmova, Ph.D. (Katedra bohemistiky, Filologicka´ fakulta, Jihoza´padnı´ Univerzita Neofita Rilske´ho v Blagoevgradu), Doc. Petr Lozoviuk, Ph.D.(Institut fu¨r Sa¨chsische Geschichte und Volkskunde, Dresden), Mgr. Martin Palecˇek, Ph.D. (Katedra filozofie a spolecˇenskyćh veˇd, FF, Univerzita Hradec Kra´love´), ´ stav pro folklor Bulharske´ akademie veˇd, Sofia), Doc. Vladimir Pencˇev, Ph.D. (U Doc. PhDr. Lydia Petrańˇova´, CSc. (Etnologicky´ u´stav AV CˇR, v.v.i.), Mgr. Michal Tosˇner, Ph.D. (Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, FF ZCˇU v Plzni), PhDr. Jirˇ´ı Woitsch, Ph.D. (Etnologicky´ u´stav AV CˇR, v.v.i.) Vyda´vańı´ cˇasopisu je v roce 2010 podporovańo grantem AntropoWebzin 2010 prˇideˇleny´m v ra´mci Studentske´ grantove´ souteˇzˇe ZCˇU pod cˇ´ıslem SGS-2010-019. ´ prava a sazba: Petr Tu˚ma U Cover: David Sˇvanda

AntropoWeb Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd Sedlaćˇkova 15 301 25 Plzenˇ www.antropologie.zcu.cz e-mail: [email protected], [email protected] c ⃝AntropoWeb 2010

Publikováno pod Creative Commons 3.0 Unported License http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/deed.en_GB

141

OBSAH Editorial . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Aplikace struktura´lnı´ analy´zy na japonsky´ my´tus Andrea Belańˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Obraz druhe´ho: prˇ´ıklady z francouzskyćh deˇjin (kontext a promeˇny) Pavel Sitek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Romantismus, osvıćenstvı´ a fantasticky´ hrdina Nikola Balasˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Zˇena v tradicˇnej kultu´re Slovenska: mensˇtruaćia, panenstvo, materstvo (so zameranı´m na necˇistotu a tabu) Kamila Benˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Socia´lnı´ reprezentace autismu jako antropologicky relevantnı´ te´ma ´ Filip Cwierz, Denisa Sedlaćˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Vy´zkum lidove´ percepce problematiky zdravotnickyćh poplatku˚ Zuzana Tra´vnıćˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 „Kulturnı´ revitalizace“ v soucˇasne´m Baskicku Martin Chochola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Etnicita a jazyk (na prı´klade zmiesˇanyćh slovensko-britskyćh rodıń v Londyńe) Dagmara Bacova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Etnicka´ a socio-profesna´ identita a konflikt(na prı´klade multietnicke´ho priestoru zaoceańskych lodı´) Zuzana Kra´tka´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Vztah spisˇskyćh Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ve sveˇtle antropologickyćh teoriı´ Vojteˇch Pelikań . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 O vojvodovskyćh Bulharech Marek Jakoubek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Migrace a etnokulturnı´ procesy jako soucˇa´st kazˇdodennosti bulharske´ho venkova Barbora Machova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219 Pochod zˇivyćh Odpoveˇd’ na pochody smrti? Zbyneˇk Tarant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 „Zˇide´ Afriky“ Vznik a soucˇasna´ podoba prˇedstavy o zˇidovske´m pu˚vodu nigerijske´ho etnika Igbo Hana Sˇteˇpańkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 „Mneˇ bylo osmnaćt let a vda´vala jsem se z cˇisty´ la´sky.“ Vy´voj svatebnı´ho obrˇadu v komunisticke´m Cˇeskoslovensku Lenka Balvıńova´, Tereza Krysˇpıńova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Ora´lnı´ historie ve vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´ sceńy – punku a nove´ vlny – v 80. letech v CˇSSR Jan Ba´rta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Ta nasˇe pı´snicˇka irska´ Kontext zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky Daniel Valisˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Identita(y) obyvatel ta´dzˇicke´ho Pamı´ru Toma´sˇ Retka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Pamı´rsky´ du˚m v Badachsˇańu Libor Dusˇek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 ´ zerba´jdzˇańu Problematika nucene´ migrace z antropologicke´ perspektivy: Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´ v A Helena Masnı´kova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Vchynicko-tetovsky´ plavebnı´ kana´l: Prˇ´ıspeˇvek ke studiu industria´lnı´ krajiny Tereza Blazˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

142

TABLE OF CONTENTS Editorial . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 The structural analysis of a japanese myth Andrea Belańˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Image of the Other: examples from the French history (context and transformations) Pavel Sitek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Romanticism, Enlightenment and Fantastic Hero Nikola Balasˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Women in the traditional culture of Slovakia: menstruation, virginity, motherhood (with focus on uncleanness and taboo) Kamila Benˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Social representation of autism as topic relevant for anthropology ´ Filip Cwierz, Denisa Sedlaćˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Research of public perception of regulation fee problematics Zuzana Tra´vnıćˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Ćultural revitalization´ in contemporary Basque Country Martin Chochola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Ethnicity and Language (on the example of slovak-british families in London) Dagmara Bacova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Ethnical and socio-professional identity and conflict (on the example of multi-ethnical space of cruise ships) Zuzana Kra´tka´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Relationship of Romanies from Spisˇ to Nature in Light of Anthropological Theories Vojteˇch Pelikań . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 On Vojvodovo Bulgarians Marek Jakoubek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Migration and ethnocultural processes as a part of everydayness of Bulgarian village Barbora Machova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219 March of the Living A response to the Death-Marches? Zbyneˇk Tarant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 ´Jews of Africa´ The Jewish origins of the Igbos from Nigeria – creation and contemporary manifestations of this concept Hana Sˇteˇpańkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Í was eighteen and got married out of real love´ Evolution of wedding ceremony in communist Czechoslovakia Lenka Balvıńova´, Tereza Krysˇpıńova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Oral History and Unofficial Music Scene – Punk and the New Wave – in the Czechoslovakian Eighties Jan Ba´rta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 This Irish Song of Ours Performing Irish Traditional Music in the Czech Republic Daniel Valisˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Identity(ies) of the inhabitants of the Tajiks Pamir Toma´sˇ Retka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Pamiri house in Badakhshan Libor Dusˇek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Anthropological point of view on the forced migration phenomenon: Internally displaced persons in Azerbaijan Helena Masnı´kova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Vchynicko-tetovsky´ Floating Canal: Contribution to the Study of Industrial Landscape Tereza Blazˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

143

EDITORIAL Va´zˇenı´ cˇtena´rˇi,

v letosˇnı´m trˇetı´m cˇ´ısle AntropoWebzinu, ktere´ opeˇt vycha´zı´ i v tisˇteˇne´ podobeˇ, Va´m prˇedstavujeme vybrane´ pı´semne´ verze prˇ´ıspeˇvku˚, ktere´ zazneˇly na 6. mezina´rodnı´ studentske´ veˇdecke´ konferenci AntropoWebu, jezˇ probeˇhla 21. a 22. rˇ´ıjna 2010 v Plzni. Konference nesla podtitul „Antropologie? Ano! Antropologie!“ a jejı´ organiza´torˇi si dali za cı´l uka´zat, zˇe antropologie nenı´ veˇdou „tematicky vycˇerpanou“, cˇi dokonce „mrtvou“, ale zˇe ma´ porˇa´d sve´ nezastupitelne´ mı´sto ve spolecˇensko-veˇdnı´m ba´dańı´ a porˇa´d ma´ jesˇteˇ co objevovat a zkoumat. . . O tomto faktu sveˇdcˇ´ı i mimorˇa´dna´ ućˇast studentu˚ a mladyćh badatelu˚ na konferenci, ktera´ se tak stala jednı´m z historicky nejveˇtsˇ´ıch setkańı´ studentu˚ antropologie a prˇ´ıbuznyćh disciplıń nejen na pu˚deˇ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni, ale i cele´ Cˇeske´ republiky. Vy´jimecˇny´ rozsah konference ilustruje i teˇchto neˇkolik cˇ´ısel: 48 prˇihla´sˇek na konferenci z cele´ Cˇeske´ republiky, Slovenska, Velke´ Britańie, Ukrajiny a Ruska; 42 prˇednesenyćh prˇ´ıspeˇvku˚ v 11 tematicky zameˇrˇenyćh panelech – te´mata prˇ´ıspeˇvku˚ se ru˚znila od teoreticky zameˇrˇenyćh studiı´ veˇnujıćıćh se modernı´ spolecˇnosti prˇes antropologii genderu, na´bozˇenstvı´ azˇ k prˇ´ıspeˇvku˚m vycha´zejıćı´m ze studia etnicity prˇisteˇhovalcu˚ a migrantu˚; od biologicke´ antropologie prˇes antropologii krajiny azˇ ke zpra´va´m z tereńnıćh vy´zkumu˚ na Balkańeˇ a na Da´lne´m vyćhodeˇ. Ze 42 prˇ´ıspeˇvku˚, ktere´ zazneˇly na konferenci, jich bylo 21 autory zpracovańo do pı´semne´ podoby, prˇipomıńkovańo v recenznı´m rˇ´ızenı´ a na´sledneˇ zarˇazeno do tohoto vydańı´ AntropoWebzinu. Realizace 6. mezina´rodnı´ studentske´ veˇdecke´ konference AntropoWebu byla umozˇneˇna dı´ky podporˇe Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni v ra´mci projektu Studentske´ veˇdecke´ konference (SVK–2010–006) a publikace textu˚ byla podporˇena projektem Studentske´ grantove´ souteˇzˇe (SGS–2010–019) a da´le i vedenı´m a pracovnı´ky Katedry antropologickyćh a historickyćh veˇd FF ZCˇU v Plzni. Na´sˇ dı´k za u´speˇsˇny´ pru˚beˇh konference i prˇ´ıpravu sbornı´ku v neposlednı´ rˇadeˇ patrˇ´ı i dobrovolnı´ku˚m z rˇad studentu˚ a dalsˇ´ıch kolegu˚, kterˇ´ı na´m byli na´pomocni. Na na´sledujıćıćh strańkaćh na va´s tedy cˇekajı´ tyto texty: v tematicky a metodologicky pestre´m u´vodu cˇ´ısla je jako prvnı´ zarˇazena stat’ Andrey Belańˇove´, ktera´ vyuzˇila model struktura´lnı´ analy´zy my´tu˚ Clauda Le´vi-Strausse a aplikovala jej na klasickou japonskou kroniku Kodzˇiki a prˇ´ıbeˇh sourozencu˚ Amaterasu a Susanoo. Da´le na´sleduje studie Pavla Sitka zaby´vajıćı´ se promeˇnou vnı´mańı´ „jinakosti“ ve Francii v 19. a 20. stoletı´ se zameˇrˇenı´m na zpu˚soby konstruovańı´ dichotomizace „my“ x „oni“. Ve trˇetı´ studii se snazˇ´ı Nikola Balasˇ uka´zat na korˇeny fantasticke´ literatury a analyzuje postavu osameˇle´ho romanticke´ho hrdiny v duchu prˇechodove´ho ritua´lu Victora Turnera. Dalsˇ´ı skupina textu˚ se zameˇrˇuje na teˇlesnost a lidske´ zdravı´ z antropologicke´ perspektivy: naleznete zde praći Kamily Benˇove´ popisujıćı´ vnı´mańı´ panenstvı´, menstruace a materˇstvı´ v tradicˇnı´ slovenske´ lidove´ kulturˇe; pote´ je zarˇazena studie Filipa Cwierze a Denisy Sedlaćˇkove´, kterˇ´ı na prˇ´ıkladeˇ autismu demonstrujı´ teorie Michela Foucaulta a Paula Rabinowa, a koncept biomoci v modernı´ spolecˇnosti. Poslednı´ text Zuzany Tra´vnıćˇkove´ se zameˇrˇuje na aktua´lnı´ problematiku zdravotnickyćh poplatku˚ a postoje k nim v ru˚znyćh socio-ekonomickyćh skupinaćh obyvatel meˇsta Plzneˇ. Na´sledujıćı´m textu˚m je spolecˇne´ te´ma kulturnı´ revitalizace, etnicity a etnicke´ identity: Martin Chochola se veˇnuje vy´zkumu jazykove´ho a kulturnı´ho revitalizacˇnı´ho procesu v Baskicku v obdobı´ od r. 1975 do soucˇasnosti. K jazyku a etniciteˇ se obracı´ i Dagmara Bacova´, jezˇ se zameˇrˇila na slovensko-britska´ manzˇelstvı´ a sebe-identifikaci slovenskyćh migrantu˚ v Londyńeˇ, a da´le je zde zarˇazen prˇ´ıspeˇvek Zuzany Kra´tke´ zaby´vajıćı´ se multietnicky´m prostrˇedı´m posa´dek na palubeˇ zaoceańskyćh lodı´, prˇedevsˇ´ım s ohledem na komunikaci a interakci etnicke´, socio-profesnı´ a na´bozˇenske´ identity jednotlivyćh cˇlenu˚ posa´dky. K te´to skupineˇ textu˚ pak mu˚zˇeme prˇirˇadit i cˇlańek Vojteˇcha Pelikańa revidujıćı´ vztah Romu˚/Cikańu˚ k prˇ´ırodeˇ a ukazujıćı´ du˚lezˇitost vymezenı´ „kultura“ x „prˇ´ıroda“ pro formovańı´ identity spisˇskyćh Romu˚/Cikańu˚. Z tereńnı´ho vy´zkumu v Bulharsku vycha´zejı´ cˇlańky Marka Jakoubka a Barbory Machove´: v prvnı´m se autor veˇnuje badateli dosud opomı´jene´ skupineˇ Bulharu˚ v „cˇeske´“ vesnici Vojvodovo v Bulharsku. V druhe´m se autorka zameˇrˇuje na migraci a etnokulturnı´ procesy jako soucˇa´st kazˇdodennı´ho zˇivota obyvatel bulharske´ho venkova. Dalsˇ´ı dva texty se zaby´vajı´ ota´zkou zˇidovstvı´: Zbyneˇk Tarant popisuje „Pochody zˇivyćh“, nejveˇtsˇ´ı projekt na prˇipomıńku a ucteˇnı´ obeˇtı´ nacistickyćh koncentracˇnıćh ta´boru˚. Studie Hany Sˇtepańkove´ se pak zameˇrˇuje na etnickou skupinu Igbu˚ z Nige´rie, kterˇ´ı se tradicˇneˇ povazˇujı´ za Zˇidy. Autorka zkouma´ historicke´ korˇeny te´to sebeidentifikace a sebeprezentace a soucˇasne´ projevy vı´ry v zˇidovsky´ pu˚vod jako vy´razu igboske´ho nacionalismu. Pro na´sledujıćı´ cˇlańky je spolecˇny´m te´matem neda´vna´ historie a metoda oral history: prvnı´m je studie autorek Lenky Balvıńove´ a Terezy Krysˇpıńove´ veˇnujıćı´ se vy´voji svatebnı´ho obrˇadu v komunisticke´m Cˇeskoslovensku, ve ktere´ popisujı´ prˇedevsˇ´ım zcivilneˇnı´ a zesoukromeˇnı´ obrˇadu a jeho vyuzˇitı´ ve sfe´rˇe politicke´. Jan Ba´rta ve stejne´m obdobı´ naopak sleduje vy´voj neoficia´lnı´ hudebnı´ sceńy – prˇedevsˇ´ım pak punku a nove´ vlny v 80. letech 20. stoletı´. Hudba – tentokra´t irska´ lidova´ hudba a jejı´ produkce v CˇR – je hlavnı´m za´jmem Filipa Valisˇe, ktery´ ve sve´ praći vyuzˇ´ıva´ koncept „pole“ Pierra Bourdieu jako analyticke´ho modelu pro studium hudby a hudebnı´ produkce. Z tereńnı´ho vy´zkumu v Ta´dzˇikistańu vycha´zejı´ cˇlańky Toma´sˇe Retky a Libora Dusˇka. Prvnı´ autor se veˇnuje problematice identity Pamı´ru˚ v kontrastu s ostatnı´mi obyvateli Ta´dzˇikistańu; Libor Dusˇek se zameˇrˇuje na tradicˇnı´

144

architekturu pamı´rske´ho domu v symbolicke´ perspektiveˇ a jejı´ vy´poveˇd’ o historii, religioziteˇ a kulturˇe Pamı´rcu˚. ´ zerba´jdzˇańu, se zaby´vala Helena Masnı´kova´, ktera´ se ve sve´ praći na´sledneˇ zameˇrˇila Tereńnı´m vy´zkumem, tentokra´t v A na fenomeń nucene´ migrace v du˚sledku ozbrojene´ho konfliktu a okupace Na´hornı´ho Karabachu. Prˇ´ıtomne´ cˇ´ıslo AntropoWebzinu pak uzavı´ra´ Tereza Blazˇkova´ s prˇ´ıspeˇvkem zaby´vajıćı´m se Vchynicko-Tetovsky´m plavebnı´m kana´lem a zmeˇnou vyuzˇ´ıvańı´ a vnı´mańı´ krajiny v du˚sledku industrializace od konce 18. stoletı´. Doufa´me, zˇe podobneˇ jako konference vzbudı´ toto (prozatı´m) nejrozsa´hlejsˇ´ı a tematicky nejpestrˇejsˇ´ı cˇ´ıslo AntropoWebzinu ohlas mezi cˇtena´rˇi a AntropoWebzin bude i nada´le respektovany´m periodikem, sledovany´m a cˇteny´m nejen studenty spolecˇensko-veˇdnıćh disciplıń, ale i jejich starsˇ´ımi a zkusˇeneˇjsˇ´ımi kolegy. Teˇsˇ´ıme se, zˇe i 7. mezina´rodnı´ studentska´ konference AntropoWebu prˇipravovana´ na podzim 2011 bude pocteˇna takovy´m za´jmem jako v roce letosˇnı´m a bude sta´le odborneˇ kvalitnı´m a inspirativnı´m setkańı´m nejmladsˇ´ı (nejen) antropologicke´ badatelske´ generace, a prˇispeˇje tak k podporˇe a rozvoji antropologicke´ho a spolecˇensko-veˇdnı´ho ba´dańı´ dnes jizˇ zdaleka nejen na pu˚deˇ Filozoficke´ fakulty ZCˇU v Plzni.

Pavla Hrdlicˇkova´, Pavlıńa Chańova´, Zuzana Tra´vnıćˇkova´ a Petr Tu˚ma Durham a Plzenˇ, listopad 2010

ANTROPOWEBZIN 3/2010

145

Aplikace struktura´lnı´ analy´zy na japonsky´ my´tus Andrea Belańˇova´ U´stav religionistiky,Filozoficka´ fakulta, Masarykova univerzita, Brno [email protected]

The structural analysis of a japanese myth

MY´TUS O ZMIZENI´ SLUNCE Amaterasu a Susanoo

Abstract—The article reflects using of famous structural analysis of Claude Le´vi-Strauss on an old Japanese myth of Amaterasu and Susanoo which refers to the „disappearance of the sun“. French scholar left a monumental work which is a big challenge for every student of anthropology and all cultural studies. His specific way of analyzing the myth searches for the universal structure of human thinking. Le´viStrauss focused especially on the myths of North American Indians where his theory works quite perfectly. What happens if we try to apply his approach on a myth from the cultural area which is absolutely different? Can this view bring something new? And what does it tell about Le´viStrauss´s method itself? Key Words—structural analysis, Claude Le´vi-Strauss, Japanese myth, Amaterasu and Susanoo

Acˇkoliv je Kodzˇiki uceleny´m souborem my´tu˚, ktere´ na sebe navazujı´ a odkazujı´, je mozˇne´ vysledovat jednotlive´ prˇ´ıbeˇhy s jasny´m zacˇa´tkem a za´veˇrem. Jednı´m z teˇchto dı´lcˇ´ıch vypra´veˇnı´ je i popis konfliktu mezi bozˇsky´mi sourozenci, deˇtmi stvorˇitelu˚ sveˇta Izanami a Izanagiho. Prvnı´ ze sourozencu˚, kra´sna´ Amaterasu, je popisovańa jako za´rˇ´ıcı´ bohyneˇ slunce, ktera´ je nejen jeho vla´dkynı´, ale za´rovenˇ – jak hovorˇ´ı sa´m my´tus – toto nebeske´ teˇleso prˇedstavuje. Susanoo sice nenı´ jejı´m jediny´m sourozencem, rozhodneˇ jde vsˇak o postavu nejvy´razneˇjsˇ´ı. By´va´ popisovań jako nezkrotny´ a zurˇivy´ bu˚h bourˇe, Kodzˇiki mu prˇi jeho narozenı´ prˇipisuje take´ vla´du nad morˇem. Zatı´mco Amaterasu je bohynı´ veskrze pozitivnı´ povahy, boha Susanoo bychom mohli v typologii mytologickyćh bytostı´ oznacˇit jako tzv. „trickstera“, tedy postavu, ktera´ svy´mi sˇpry´my a naschva´ly prˇina´sˇ´ı za´sadnı´ zvraty v deˇji i beˇhu sveˇta.

´ VOD U I´LEMte´to praće bylo zjistit, jak by vypadala aplikace jedne´ z nejslavneˇjsˇ´ıch teoriı´ zaby´vajıćıćh se problematikou my´tu na konkre´tnı´ pramenny´ materia´l. Tento pokus by pak meˇl prˇi dodrzˇenı´ spra´vne´ho postupu uka´zat mozˇne´ slabiny a prˇednosti dane´ teorie. Pro tuto praći byla zvolena struktura´lnı´ analy´za my´tu francouzske´ho antropologa Clauda Le´vi-Strausse.

C

VY´BEˇR MATERIA´LU Je zna´mo, zˇe Le´vi-Strauss vycha´zel ve svyćh analy´zaćh prima´rneˇ ze souboru severoamerickyćh my´tu˚. My´m cı´lem bylo naopak zvolit materia´l z co nejodlisˇneˇjsˇ´ıho kulturnı´ho okruhu. K tomuto ućˇelu se japonska´ kronika Kodzˇiki z 8. stoletı´ n. l. jevı´ jako idea´lnı´ prˇ´ıpad, kde se zachovalo tzv. primordia´lnı´ mysˇlenı´. To podle Le´vi-Strausse jesˇteˇ nerozlisˇuje mezi skutecˇny´m a pomyslny´m, a je rovneˇzˇ za´kladem vesˇkere´ho lidske´ho mysˇlenı´ (Antalı´k 2005). Setka´va´me se zde take´ s odlisˇny´mi narativnı´mi postupy, a samozrˇejmeˇ se zcela jiny´m na´bozˇensky´m syste´mem. Hned zpocˇa´tku je trˇeba zdu˚raznit, zˇe Le´vi-Strauss se prˇi analy´ze nezaby´val pouze my´tem jediny´m, ny´brzˇ ho zajı´maly prˇedevsˇ´ım ru˚zne´ varianty jednoho prˇ´ıbeˇhu, ktere´ prˇi interpretaci hra´ly du˚lezˇitou roli. Z rozsahovyćh du˚vodu˚ jsem se vsˇak zaby´vala pouze variantou jedinou, ktera´ by mohla poprˇ´ıpadeˇ poslouzˇit jako vyćhozı´ materia´l pro dalsˇ´ı praći.

Prˇ´ıbeˇh bozˇskyćh sourozencu˚ Prˇ´ıbeˇh, o jehozˇ analy´zu se zde pokusı´m, zacˇ´ına´ nejasneˇ definovanou sa´zkou mezi sourozenci, ktera´ se ty´ka´ „kvality“ zplozenyćh potomku˚. Susanoo se domnı´va´, zˇe v te´to sa´zce zvı´teˇzil a projevuje svou radost ru˚zny´mi spolecˇensky nevhodny´mi cˇiny. Nejprve protrha´ hra´ze na ry´zˇovisˇti, ktere´ staveˇla jeho sestra vlastnı´ma rukama. Pote´ svy´mi vy´kaly znecˇistı´ nebesky´ palać, ve ktere´m bohyneˇ kazˇdy´m rokem obrˇadneˇ pojı´da´ prvnı´ plody. Amaterasu se ale z la´sky sve´ho bratra zasta´va´ a omlouva´ jej. Tvrdı´, zˇe bratr jen zvracel v opilosti a ke sve´mu nicˇenı´ meˇl du˚vod. Jejı´ smı´rˇlivost ale u bratra vyvola´ jesˇteˇ veˇtsˇ´ı rˇa´deˇnı´. Zazˇiva sedrˇe ku˚zˇi z nebeske´ho grosˇa´ka a provalı´ jej strˇechou palaće, ve ktere´m Amaterasu s tkadlenami tka´ bozˇsky´ odeˇv. Jedna tkadlena v sˇoku narazı´ lu˚nem do cˇlunku a na mı´steˇ zemrˇe. Bohyneˇ Amaterasu, znechucena´ a vydeˇsˇena´ cˇiny sve´ho bratra, se odebı´ra´ do nebeske´ jeskyneˇ, kde se zavrˇe. Tı´mto okamzˇikem se setmı´ nad celou zemı´, kraj je pustosˇen vsˇemozˇnou zka´zou, a bohove´ a bohyneˇ narˇ´ıkajı´. Na´sledneˇ se vsˇichni shroma´zˇdı´ u u´krytu Amaterasu a snazˇ´ı se vymyslet rˇesˇenı´ situace. Prˇinutı´ kohouty ze zemeˇ veˇcˇne´ho zˇivota, aby neusta´le kokrhali, vytepajı´ zrcadlo, nechajı´ vyrobit na´hrdelnı´k, obstarajı´ si veˇsˇticı´ naćˇinı´ a ozdobı´ vchod do jeskyneˇ. Na´sledneˇ nad sebou mladicˇka´ bohyneˇ Ame no Uzume ztraćı´ vla´du, svle´ka´ se do naha a zacˇ´ına´ tancˇit. To bohy a bohyneˇ rozesmeˇje tak, azˇ se cela´ zemeˇ otrˇa´sa´. Zveˇdavost prˇinutı´ bohyni Amaterasu vykouknout ven. Pta´ se po du˚vodu radosti bohu˚ ve chvı´li, kdy je cela´

146


zemeˇ zahalena tmou. Ame no Uzume odpovı´da´, zˇe bohove´ se radujı´, nebot’nasˇli bohyni jesˇteˇ za´rˇiveˇjsˇ´ı a kra´sneˇjsˇ´ı, nezˇ je Amaterasu sama. Nastavı´ jı´ zrcadlo, a jakmile se k neˇmu udivena´ Amaterasu prˇiblı´zˇ´ı, je vytazˇena ven a ostatnı´ bohove´ zabranˇujı´ jejı´mu na´vratu do jeskyneˇ. Nara´z se cela´ zemeˇ rozjasnˇuje. Susanoovi bohove´ rozkazujı´, aby za trest vykonal hojnou obeˇt’, ostrˇ´ıhal si vousy a nehty, a posı´lajı´ ho do vyhnanstvı´. STRUKTURA´LNI´ ANALY´ZA Bina´rnı´ opozice Prˇi hledańı´ struktury nynı´ prˇevypra´veˇne´ho prˇ´ıbeˇhu musı´me zacˇ´ıt u nejvy´razneˇjsˇ´ıch prvku˚ prˇ´ıbeˇhu, ktere´ nazy´val Le´viStrauss jako myte´my (Antalı´k: 2005). Mu˚zˇeme jim rozumeˇt jako za´kladnı´m stavebnı´m prvku˚m my´tu, podobneˇ jako lze jazyk rozlozˇit na nejmensˇ´ı mozˇne´ prvky, fone´my. V te´to kapitole se vsˇak nezastavı´m u pouhe´ho vyhleda´vańı´ myte´mu˚, ny´brzˇ se pokusı´m vytvorˇit z nich logicke´ dvojice, po vzoru Le´vi-Strauuse pak nejle´pe kontrastnı´, tedy tzv. bina´rnı´ opozice. Teˇchto opozic se v prˇ´ıbeˇhu viditelneˇ nabı´zı´ cela´ rˇada. Prˇedevsˇ´ım jde o sourozenecky´ pa´r, bratra a sestru, za´rovenˇ muzˇe a zˇenu, kterˇ´ı se od sebe vy´znacˇneˇ lisˇ´ı povahou i chovańı´m. V prˇ´ıbeˇhu pak nalezneme take´ vy´raznou opozici sveˇtla (slunce) a tmy (absence slunecˇnı´ho svitu). V u´rovni emocı´ bychom mohli hovorˇit o kontrastu radosti a agresivity, poprˇ. la´skyplne´ na´klonnosti a zklamańı´. Z prˇ´ıbeˇhu pak vystupujı´ jesˇteˇ dalsˇ´ı vy´razne´ prvky, ktere´ bychom mohli vyja´drˇit v na´sledujıćıćh dvojıćıćh: oslava – znecˇisˇteˇnı´, budovańı´ – nicˇenı´, prvnı´ plody – vy´kaly, nebesa - vyhnanstvı´, sveˇt – jeskyneˇ, kohouti ze zemeˇ veˇcˇne´ho zˇivota – uty´rany´ nebesky´ hrˇebec, nebeska´ tkadlena umı´rajıćı´ na poraneˇnı´ lu˚na – mlada´ bohyneˇ tancˇ´ıcı´ naha´ svu˚dny´ tanec, truchlıćı´ Amaterasu – smeˇjıćı´ se bohove´. Prˇi blizˇsˇ´ım pohledu ale zjistı´me, zˇe nejde o opaky absolutnı´, ale nara´zˇ´ıme na jiste´ nevyrovnanosti v jejich vza´jemnyćh vztazıćh. Nevyrovnanı´ sourozenci Zda´lo by se, zˇe v opozici bratr a sestra nenı´ nic nevyrovnane´ho. Z prˇedcha´zejıćıćh my´tu˚ Kodzˇiki se ale dozvı´da´me, zˇe Amaterasu je velkou bohynı´, ktera´ se sve´mu otci zrodila pote´, co si promnul leve´ oko prˇi ritua´lnı´ ocˇisteˇ po na´vratu z podsveˇtı´. Z prave´ho oka se zrodil jiny´ velky´ bu˚h, bu˚h meˇsıće Cukujomi. O neˇm ale ve zde analyzovane´m my´tu nenı´ zˇa´dna´ zmıńka. Bu˚h Susanoo se zrozuje, kdyzˇ si Izanagi umy´va´ nos, a sta´va´ se bohem morˇe (v jine´ verzi my´tu bohem bourˇe). Z tohoto hlediska tedy nenı´ sve´ sestrˇe roven a jaky´koli konflikt s nı´ musı´ vzˇdy skoncˇit jeho neu´speˇchem. Setka´va´me se zde tedy s neobvyklou situacı´, kdy proti sobeˇ stojı´ bohove´ odlisˇne´ moci. Z tohoto nerovne´ho boje navıć proti ocˇeka´vańı´ vycha´zı´ vı´teˇzneˇ zˇena. Nenı´ bez zajı´mavosti, zˇe Le´vi-Strauss podobny´ prˇ´ıpad nijak nereflektuje, acˇkoliv se problematice nebeskyćh teˇles v my´tech veˇnuje pomeˇrneˇ podrobneˇ (naprˇ. Le´vi-Strauss 2007: 193–201). Vzˇdy ale pocˇ´ıta´ s tı´m, zˇe slunce a meˇsıć

se vyskytujı´ spolecˇneˇ, at’ uzˇ je jejich vztah cˇi pohlavı´ jake´koliv. Analy´za vztahu˚ Sledujeme, zˇe Susanoo jedna´ oproti ocˇeka´vańı´ sve´ sestry. Acˇkoliv je radostny´, zacˇ´ına´ nicˇit. Nikoliv vsˇak na´hodneˇ, ny´brzˇ se zameˇrˇuje na nejcitliveˇjsˇ´ı mı´sta, soustrˇedı´ se na destrukci toho, co jeho sestra buduje nejen pro sebe, ale pro celou zemi, potazˇmo kulturu. Amaterasu je tedy vskutku zteˇlesneˇnı´m dobra a ru˚stu, je da´rkynı´ slunecˇnı´ho svitu a cennyćh plodin (ry´zˇe, prvnıćh plodu˚). Susanoo ovsˇem toto plozenı´ ve prospeˇch spolecˇnosti systematicky narusˇuje. Mı´sto aby sve´ sestrˇe – zˇeneˇ ploditelce – byl na´pomocny´, uchyluje se k marˇenı´ jejıćh plańu˚. Jeho chovańı´ neprˇina´sˇ´ı zˇa´dny´ prospeˇch, svy´m zpu˚sobem ale vyrovna´va´ stav situace, podobneˇ jako naprˇ. bourˇe cˇistı´ ovzdusˇ´ı. Amaterasu z la´sky sve´ho bratra sta´le omlouva´, a tı´m mu da´va´ prostor pro dalsˇ´ı „harmonizaci“, vyrovna´vańı´ sil. Susanoo ale sestrˇe nenı´ roven a tento prˇ´ılisˇ velky´ dar nedoka´zˇe prˇijmout. Naopak, je jesˇteˇ vıće popuzen a obzvla´sˇt’ kruty´m zpu˚sobem zabı´jı´ nevinne´ bozˇske´ zvı´rˇe, ktere´ sve´ sestrˇe okateˇ prˇedhodı´. Takovy´ cˇin by mozˇna´ jesˇteˇ mohl by´t omluven, kdyby nezpu˚sobil smrt jedne´ z tkadlen. V te´to optice „destrukce a opeˇtovne´ho plozenı´ “ je prˇ´ıznacˇne´, zˇe tkadlena v sˇoku nara´zˇ´ı lu˚nem do cˇlunku. Tato sceńa evokujıćı´ pohlavnı´ akt, ktery´ je jednoznacˇneˇ spojeny´ s plozenı´m, ma´ ale neprˇirozeny´ pru˚beˇh a koncˇ´ı smrtı´ (destrukcı´, poprˇenı´m plozenı´). Sledujeme, zˇe na tuto situaci Amaterasu zareaguje rovneˇzˇ poprˇenı´m plozenı´ a uchyluje se (jakozˇto zteˇlesneˇnı´ zˇivotada´rne´ho slunce) do jeskyneˇ, ktera´ zjevneˇ zteˇlesnˇuje smrt (za´sveˇtnı´ zˇivot, opak sveˇtla, nicotu). V tuto chvı´li je zemeˇ zachvaćena destrukcı´ (pustosˇena zka´zou) a bohove´ plaćˇou nad tı´mto neadekva´tnı´m stavem. Nevyrovnanost je trˇeba vyrˇesˇit. Nenı´ s podivem, zˇe v tomto mı´steˇ my´tu jizˇ nenı´ nutne´, aby byl Susanoo aktivnı´, nebot’ jeho cˇiny sta´le pu˚sobı´ (acˇ smrt tkadleny nebyla zrˇejmeˇ jeho prˇ´ımy´m u´myslem). Jednı´m z kroku˚, ktery´ bohove´ podniknou, je povolańı´ kohoutu˚ ze zemeˇ veˇcˇne´ho zˇivota (tedy tvory nepodle´hajıćı´ destrukci), aby (bez prˇestańı´!) kokrhali, a tı´m opeˇt negovali zmar panujıćı´ v zemi. Dalsˇ´ım opatrˇenı´m je vy´roba („plozenı´ “) na´hrdelnı´ku a zrcadla (ktere´ tı´m, zˇe zrcadlı´, vlastneˇ zna´sobuje – a tedy i plodı´ – realitu). Je ale nezbytne´, aby v protikladu k mrtve´ tkadleneˇ a prˇ´ılisˇ milujıćı´ bohyni vystoupila postava, ktera´ sexualitu (plozenı´) nebude negovat ani nadhodnocovat, ale svy´m chovańı´m ji prˇimeˇrˇeneˇ usmeˇrnı´. Touto postavou je mladicˇka´ bohyneˇ Ame no Uzume. Svu˚j cˇin sice zacˇ´ına´ destrukcı´ (rozbitı´m dzˇbańu), jde ale o krok veˇdomy´ (na rozdı´l od Susanoova nicˇenı´). Va´zańı´ re´vy do kytic mu˚zˇeme naopak vnı´mat jako symbolicke´ tvorˇenı´. Teprve nynı´ nad sebou Ame no Uzume (rˇ´ızeneˇ) ztraćı´ vla´du a svle´ka´ se do naha. Prˇedva´dı´ eroticky´ tanec, prˇicˇemzˇ jejı´ pocˇ´ınańı´ vyvola´va´ u bohu˚ pobavenı´. Vidı´me, zˇe zatı´mco obraz (acˇ neprˇirozene´ho) sexua´lnı´ho chovańı´ (smrt tkadleny) v prˇedchozı´m prˇ´ıpadeˇ vyvolal neadekva´tnı´ negativnı´ reakci (Amaterasu se uchyluje do jeskyneˇ) a prˇ´ılisˇna´ la´s-

ˇ OVA Ń ´ : APLIKACE STRUKTURA ´ LNI´ ANALY´ZY NA JAPONSKY´ MY´TUS ANDREA BELA

kyplnost u Amaterasu (tolerance sve´ho bratra) vyvolala jen dalsˇ´ı nicˇenı´; nynı´ naopak docha´zı´ k vyvolańı´ uvolneˇne´ radosti. Ta nutneˇ prˇila´ka´ pozornost bohyneˇ Amaterasu. Na dotaz po pu˚vodu v te´to situaci neocˇeka´vane´ radosti dosta´va´ odpoveˇd’, zˇe byla nalezena za´rˇiveˇjsˇ´ı (plodneˇjsˇ´ı) bohyneˇ. Tato informace je pro Amaterasu natolik neprˇijatelna´, zˇe ji donutı´ opustit jeskyni a pohle´dnout do zrcadla, cˇ´ımzˇ docha´zı´ k obnovenı´ sveˇtla, a tı´m i plozenı´. Provaz natazˇeny´ u vchodu do jeskyneˇ ma´ zabrańit opeˇtovne´mu na´vratu k destrukci. V tuto chvı´li musı´ jesˇteˇ bohove´ (plnıćı´ v tomto my´tu roli pasivnı´ho regulujıćı´ho prvku mezi dveˇma extre´mnı´mi po´ly) urcˇit v noveˇ nastolene´ situace mı´sto Susanoovi. Jelikozˇ nedoka´zal destrukci ovla´dnut ve spolecˇensky prˇijatelnyćh mezıćh, je nucen svou roli (boha nicˇitele) opustit. Symbolicky se jı´ vzda´va´ vykonańı´m hojne´ obeˇti, ostrˇihańı´m vousu˚ a nehtu˚, a odchodem do vyhnanstvı´.

Tabulka myte´mu˚ V prˇ´ıbeˇhu byly nejprve vyhledańy nejvy´razneˇjsˇ´ı myte´my, ktere´ byly na´sledneˇ spojeny do bina´rnıćh opozic. Analy´zou vztahu˚ v teˇchto pa´rech byly identifikovańy dva za´kladnı´ pojmy, jejichzˇ vztah my´tus rˇesˇ´ı. Tyto pojmy byly pracovneˇ nazvańy jako oblast destrukce (zmaru, smrti, nicˇenı´, ukoncˇovańı´) a plozenı´ (tvorˇenı´, vznikańı´, znovu-obnovovańı´). Tyto dva za´kladnı´ zˇivotnı´ procesy jsou my´tem reflektovańy jako kontrastnı´ a nastolenı´ jejich rovnova´hy je nezbytne´. Tento konkre´tnı´ my´tus zpracova´va´ te´mata zpu˚sobem, ktery´ je naznacˇen v na´sledujıćı´ tabulce myte´mu˚. Inspiracı´ pro tuto tabulku bylo Le´vi-Straussovo zpracovańı´ my´tu o Oidipovi (Chlup 2009: 17). Tabulka je za´meˇrneˇ vytvorˇena tak, aby jejı´ cˇtenı´ po rˇa´dcıćh odpovı´dalo chronologii prˇ´ıbeˇhu.

147

jako prˇ´ılisˇ velky´ dar k podceneˇnı´ plozenı´. Le´vi-Strauss v konkre´tnı´m prˇ´ıpadeˇ Oidipova my´tu prˇipousˇtı´ mozˇnost „rˇesˇenı´ opozic“ tı´m, zˇe je v my´tu nalezen myte´m hrajıćı´ roli jake´hosi „strˇednı´ho cˇlena“, ktery´ je „zprostrˇedkujıćı´m prvkem“ mezi opozicemi (Chlup 2009). Pokud v prˇ´ıpadeˇ jedne´ opozice tento strˇednı´ cˇlen nalezneme, mu˚zˇeme jej analogicky prˇeve´st i na opozici druhou, a tı´m vyrˇesˇit zdańliveˇ nerˇesˇitelny´ proble´m. Jak by vypadala aplikace tohoto postupu na zde analyzovany´ my´tus? Jak jizˇ bylo zmıńeˇno, my´tus zpracova´va´ dveˇ velka´, vza´jemneˇ propojena´, zˇivotnı´ te´mata: plozenı´ a destrukci. Prˇedstavitelem bezhlave´ho nicˇenı´ je zde postava boha Susanoo, ktery´ prˇesa´hne akceptovatelnou mı´ru destrukce. Jeho chovańı´ ma´ navıć pu˚vod v protikladne´ emoci, v radosti. Tento proble´m nenı´ v my´tu nijak prvoplańoveˇ rˇesˇen. Zameˇrˇ´ıme-li se ale na druhou opozici, uvidı´me poneˇkud jiny´ prˇ´ıpad. Amaterasu nejprve prˇesa´hne mı´ru (tvorˇive´) la´sky, kdyzˇ sve´ho bratra omlouva´, acˇkoliv porusˇil spolecˇenska´ pravidla. Na jeho dalsˇ´ı cˇin pak reaguje negacı´ sve´ plodive´ funkce a ukry´va´ se do jeskyneˇ. Podobne´ poprˇenı´ „zdrave´ sexuality“ symbolizuje i smrt tkadleny. V prˇ´ıbeˇhu ale nara´zˇ´ıme jesˇteˇ na dalsˇ´ı vy´razneˇ eroticky´ moment, tedy myte´m, ktery´ nestojı´ v zˇa´dne´ opozici. Jedna´ se o sceńu, ve ktere´ vystupuje Ame no Uzume. Tato bohyneˇ prˇina´sˇ´ı do obou extre´mu˚ plozenı´ strˇednı´ polohu, kdyzˇ svou sexualitu vyuzˇije ke spra´vne´mu ućˇelu: k obnovenı´ plozenı´ (tedy vyla´kańı´ Amaterasu z jeskyneˇ). Tı´m rˇesˇ´ı nevyva´zˇenost vztahu mezi dveˇma po´ly plozenı´. Tı´m, zˇe v sobeˇ za´rovenˇ integruje symboly destrukce (rozbitı´ dzˇbańu) i plozenı´ (vinna´ re´va), se potvrzuje jejı´ klıćˇova´ role v prˇ´ıbeˇhu. Ame no Uzume je navıć schopna´ sve´ sˇ´ılenstvı´ ovla´dnout veˇdomeˇ, cˇ´ımzˇ doka´zˇe neˇco, co Susanoo neumeˇl. Vidı´me tedy, zˇe proble´m destrukce mu˚zˇeme analogicky prˇeve´st na opozici plozenı´, ktera´ v prˇ´ıbeˇhu rˇesˇenı´ ma´.

ZA´VEˇR Boj pohlavı´, kolobeˇh zˇivota. . . ?

Obra´zek 1.

Tabulka myte´mu˚

Interpretace vztahu˚ mezi opozicemi a jejich rˇesˇenı´ Jizˇ jsme videˇli, zˇe myte´my samy o sobeˇ zˇa´dny´ vy´znam nemajı´ (Chlup 2009). Tento vy´znam zı´ska´vajı´ azˇ ve vza´jemnyćh opozicıćh. Mezi teˇmito opozicemi mu˚zˇeme ale jesˇteˇ da´le sledovat vza´jemne´ vztahy. Pokud i nada´le vezmeme za vzor Le´vi-Straussovo zpracovańı´ my´tu o Oidipovi, mu˚zˇeme z vy´sˇe uvedene´ tabulky vyvodit tento vztah: prˇ´ılisˇna´ destrukce se ma´ k agresivnı´ radosti

Pokusı´m se nynı´ odpoveˇdeˇt na ota´zku, jak identifikovana´ te´mata interpretovat v kontextu japonske´ kultury. Zminˇovala jsem opozici bratra a sestry, postavu bohyneˇ i problematiku sexuality. Mu˚zˇeme tedy my´tus povazˇovat za jedno z vyja´drˇenı´ k te´matu jake´hosi „boje mezi pohlavı´mi“? ˇ esˇ´ı se zde skutecˇneˇ konflikt mezi muzˇem a zˇenou? Na R tuto ota´zku zrˇejmeˇ nelze odpoveˇdeˇt zcela kladneˇ. Japonska´ spolecˇnost je v tomto ohledu velmi jasneˇ hierarchizovana´. Dalo by se namı´tnout, zˇe my´tus doda´va´ zˇeneˇ, v beˇzˇne´ spolecˇnosti podrˇazene´ muzˇi, status ploditelky, ktera´ ovla´dnutı´m sve´ sexuality rˇesˇ´ı muzˇsky´ sklon k destrukci. Takove´ vysveˇtlenı´ je ale prˇ´ılisˇ jednoduche´, a navıć neodpovı´da´ Le´vi-Straussovu prˇesveˇdcˇenı´, zˇe my´tus nelze cha´pat jako jednoznacˇnou reprezentaci etnografickyćh dat, tedy naprˇ´ıklad i socia´lnı´ho zˇivota, ale spı´sˇe jeho mozˇne´ alternativy (Le´vi-Strauss 2007: 161). Tuto genderovou problematiku podrobneˇji rozebı´ra´ i Allan Grapard ve sve´m prˇ´ıspeˇvku veˇnovane´m pozici

148

muzˇe a zˇeny v japonske´ spolecˇnosti ve vztahu k prˇ´ırodnı´mu a kulturnı´mu aspektu. Autor tvrdı´, zˇe muzˇ je povazˇovań za reprezentaci kulturnı´ho prvku, nebot’ je od neˇj vyzˇadovańa socia´lnı´ organizace. K te´to roli musı´ nutneˇ poprˇ´ıt svou biologickou strańku, k cˇemuzˇ docha´zı´ ritua´lnı´m ocˇisˇteˇnı´m. Zˇena je oproti tomu definovańa jako ze sve´ prˇirozenosti prˇ´ırodnı´, spojena´ se smrtı´ a periodami „neviditelnosti“. Kulturnı´ je v tomto kontextu cha´pańo jako cˇiste´ a prˇ´ırodnı´ jako necˇiste´ (Grapard 1991: 10–11). Bina´rnı´ opozice Le´vi-Strausse se na´m zde vynorˇujı´ zcela spontańneˇ. Podstatna´ je ovsˇem nerovnova´ha mezi teˇmito opozicemi, kterou Grapard demonstruje v tomto konkre´tnı´m my´tu na aktu svle´kańı´. Kdyzˇ se svle´kne bohyneˇ Ame no Uzume, zpu˚sobı´ to smıćh a pozdvizˇenı´ (i u samotne´ho Amaterasu), nebot’ jde o akt biologicky´. Kdyzˇ ale tote´zˇ ucˇinı´ otec bozˇskyćh sourozencu˚ Izanagi prˇi ritua´lnı´ ocˇisteˇ, nenı´ smıćh na mı´steˇ, nebot’ se jedna´ o kulturnı´, a tedy za´vazˇneˇjsˇ´ı za´lezˇitost (Grapard 1991: 10–11). Tato interpretace se s prˇedchozı´m vy´kladem v za´sadeˇ nevylucˇuje, a naopak strukturu my´tu zalozˇenou na bina´rnıćh opozicıćh potvrzuje. Dalsˇ´ı mozˇnostı´ je vnı´mat opozice jako dva za´kladnı´ procesy zˇivota, ktere´ se jevı´ natolik nadprˇirozene´, zˇe je nutne´ vyjasnit si jejich vztah. Nevyzpytatelny´ proces plozenı´, pocˇ´ınaje u´rodou a narozenı´m cˇloveˇka koncˇe, bylo nutne´ empiricky zakotvit. Takovy´m zteˇlesneˇnı´m je pra´veˇ sexualita. Zˇivot je ale stejneˇ tak charakterizovań druhy´m procesem, totizˇ umı´rańı´m, destrukcı´, zańikem. Je stejneˇ neoddeˇlitelnou soucˇa´stı´ zˇivota jako plozenı´, ale jesˇteˇ hu˚rˇe ovla´dnutelny´. To dokazuje i Susanoo, jehozˇ nicˇenı´ pocha´zı´ z emoce radosti, a dokud nezasa´hnou bohove´, nelze jej zkrotit. Spolecˇneˇ s japonsky´m mysˇlenı´m se tedy mu˚zˇeme pta´t, jak zajistit, aby spolecˇnost plneˇ nepodlehla teˇzˇko ovla´dnutelne´mu procesu destrukce a nicˇenı´. My´tus z tohoto dilematu nabı´zı´ vyćhodisko. Proti nicˇenı´ nejasne´ho pu˚vodu a nedozı´rnyćh na´sledku˚ stavı´ opeˇtovnou reprodukci zajisˇteˇnou „zdravou“ sexualitou. Jedineˇ udrzˇenı´ sexua´lnı´ sı´ly v mezıćh mezi prˇ´ılisˇ velkou na´klonnostı´ (tolerance Amaterasu) a u´plnou negacı´ plozenı´ (Amaterasu se uchyluje do jeskyneˇ, smrt tkadleny) je zpu˚sobem, jak udrzˇet rovnova´hu v beˇhu spolecˇnosti. Jinou interpretacı´ uchy´lenı´ bohyneˇ Amaterasu do jeskyneˇ by mohla by´t naprˇ´ıklad snaha o vysveˇtlenı´ konkre´tnı´ho prˇ´ırodnı´ho jevu, v tomto prˇ´ıpadeˇ zrˇejmeˇ zatmeˇnı´ slunce cˇi slunovratu. Tento „mu¨llerovsky´“ pohled na my´tus jako vysveˇtlenı´ prˇ´ırodnı´ho deˇnı´ nelze poprˇ´ıt, jak potvrzuje i ritua´l, ktery´ se na na´sˇ my´tus va´zˇe. Breen a Teuween ale upozornˇujı´, zˇe toto „primitivnı´ “ vysveˇtlenı´ nemu˚zˇe stacˇit (Breen, Teuween 2010: 132). My´tus ma´ podle nich dalsˇ´ı ideologicke´ a politicke´ aspekty, nebot’ Amaterasu nenı´ pouze bohynı´ slunce cˇi tkadlenou, ale je za´rovenˇ povazˇovana´ za prˇedka vla´dcovske´ linie a v my´tu ukazuje, zˇe bez nı´ sveˇt nemu˚zˇe fungovat (Breen, Teuween 2010: 132). Autorˇi si vsˇ´ımajı´ naprˇ´ıklad odlisˇne´ho du˚razu na tuto bohyni v kronice Nihon sˇoki, ktera´ je jen o ma´lo mladsˇ´ı nezˇ Kodzˇiki, a pra´veˇ v kronice Kodzˇiki, kterou nechal zkompilovat vla´dce Tenmu a jako vla´dce v Ise meˇl na Amaterasu osobnı´ vazbu (Breen, Teuween 2010:


136–138). Za´rovenˇ zde mu˚zˇeme vysledovat vcˇleneˇnı´ my´tu o zˇenskyćh kneˇzˇkaćh Sarume, ktere´ ritua´lneˇ oslavovaly u´svit a jezˇ prˇedstavuje postava Ame no Uzume, nebo odkazovańı´ k bozˇske´mu pu˚vodu zrcadel jako ritua´lnıćh objektu˚. Autorˇi jsou prˇesveˇdcˇeni, zˇe my´tus o Amaterasu a Susanoo je prˇedevsˇ´ım odrazem vy´voje v pozici japonske´ho vla´dce a jeho dvoru v ra´mci meˇnıćı´ho se politicke´ho syste´mu (Breen, Teuween 2010: 139). Ota´zkou samozrˇejmeˇ je, jak by tyto na´mitky a doplneˇnı´ zapracoval do sve´ koncepce sa´m Le´vi-Strauss a jsou-li pro jeho analy´zu vu˚bec relevantnı´.

Le´vi-Straussova hra Nebude snad mylne´ tvrdit, zˇe Le´vi-Strauss se snazˇil o nalezenı´ struktury, ktera´ by byla univerza´lnı´, ne-li v lidske´ mysli, pak alesponˇ ve vsˇech my´tech, jak se s nimi po cele´m sveˇteˇ setka´va´me. Touto strukturou by meˇlo by´t mysˇlenı´ v opozicıćh, dı´ky neˇmuzˇ se mohou jednotlive´ syste´my povazˇovane´ za na´bozˇenstvı´ sta´t v nasˇ´ı prˇedstaveˇ jen klasifikacˇnı´m syste´mem. Hledańı´ struktury spocˇ´ıva´ prˇedevsˇ´ım v identifikovańı´ myte´mu˚, tedy nejvy´razneˇjsˇ´ıch prvku˚ v dane´m prˇ´ıbeˇhu, poprˇ. mytologicke´m celku. Pro tuto identifikaci ovsˇem neexistuje zˇa´dny´ jednoznacˇny´ klıćˇ. Existujı´ samozrˇejmeˇ prvky, ktere´ mu˚zˇeme obecneˇ povazˇovat za opozice, ktery´m by meˇla by´t veˇnovańa badatelova pozornost. To jsou naprˇ´ıklad kontrasty jako muzˇ– zˇena (zde bratr-sestra), sveˇtlo-tma cˇi prˇ´ırodnı´-kulturnı´. Dalsˇ´ı myte´my se ale dle me´ho na´zoru velmi cˇasto odvı´jejı´ od badatelovy libovu˚le. V tomto my´tu jsem se zameˇrˇila prima´rneˇ na prvky plozenı´ a zmaru. Stejneˇ jsem prˇi analy´ze mohla ale zacˇ´ıt od te´mat, jako je individualita v kontrastu ke spolecˇnosti (Susanoo potrestany´ za sve´ cˇiny kolektivem), nebeske´ v opozici k prˇ´ızemnı´mu (nebesˇt’an odcha´zı´ do vyhnanstvı´) nebo sve´vole v kontrastu ke konvenci (sve´voli pak vidı´me v chovańı´ obou sourozencu˚). Je snad neˇktery´ prvek vıće myte´mem nezˇ jiny´? Nemu˚zˇe dospeˇt jiny´ badatel ke zcela odlisˇny´m za´veˇru˚m? Le´viStrauss si samozrˇejmeˇ byl veˇdom toho, zˇe jeho metoda za´visı´ i na subjektiviteˇ badatele. Ota´zkou je, kde tato za´vislost ma´ sve´ hranice. Proble´m vy´poveˇdnı´ hodnoty za´veˇru˚ bych spatrˇovala take´ v male´m korigovańı´ empiricky´m materia´lem. Le´viStrauss svou teorii za´meˇrneˇ vybudoval tak, zˇe ma´ by´t bohatsˇ´ı nezˇ samotna´ empirie. Teprve vy´sledek badatelova experimentu je s konkre´tnı´ empiriı´ konfrontovań. V prˇ´ıpadeˇ tohoto konkre´tnı´ho japonske´ho my´tu zrˇejmeˇ nelze vyvra´tit, zˇe se japonska´ spolecˇnost setka´vala s te´maty, jaky´mi jsou plozenı´ a zańik. Zajı´maveˇjsˇ´ı tedy bude reflektovat jine´ mozˇnosti vy´klady my´tu.

Za´veˇrecˇne´ zhodnocenı´ Cı´lem praće meˇl by´t pokus o aplikaci Le´vi-Straussovy struktura´lnı´ analy´zy na japonsky´ my´tus. Pro slozˇitost a objemnost Le´vi-Straussova dı´la jsem si necˇinila ambice plneˇ vyhoveˇt vsˇem pravidlu˚m te´to metody ani prˇine´st

ˇ OVA Ń ´ : APLIKACE STRUKTURA ´ LNI´ ANALY´ZY NA JAPONSKY´ MY´TUS ANDREA BELA

definitivnı´ za´veˇry. Chteˇla jsem prˇedevsˇ´ım zjistit, s jaky´mi za´kladnı´mi proble´my se setka´me, chceme-li s Le´viStraussovou proslulou teoriı´ v praxi pracovat. Na prvnı´ pohled je metoda pomeˇrneˇ srozumitelna´. Jednotlive´ kroky da´vajı´ smysl a jsou pro badatele vskutku zajı´mavou hrou, beˇhem ktere´ zı´ska´va´ na my´tus zcela novy´ na´hled. Skutecˇneˇ se zda´, jako bychom pronikali do netusˇene´ struktury prˇ´ıbeˇhu. Postupem cˇasu ale badatel zjisˇt’uje, zˇe ne pro kazˇdy´ myte´m nacha´zı´ jasnou opozici, respektive va´ha´, co za onen myte´m povazˇovat a co bude pro usnadneˇnı´ praće snadneˇjsˇ´ı vynechat. Rozhoduje se, zda se v dane´m prˇ´ıpadeˇ jedna´ o myte´m, nebo pouze samoućˇelne´ okra´sˇlenı´ prˇ´ıbeˇhu. Nalezne-li hledane´ opozice, pokousˇ´ı se rozuzlit jejich vztah co nejzodpoveˇdneˇji. V tomto okamzˇiku se ale opeˇt musı´ spolehnout na svou intuici, ktera´ mu pomu˚zˇe odhalit souvislosti. Prˇiznejme si tedy, zˇe Le´vi-Straussova koncepce byla sice velky´m prˇ´ınosem, vzˇdy ale existuje vıće rovin my´tu a vysveˇtlenı´, ktera´ se zvla´sˇteˇ s ohledem na beˇh deˇjin mohou vza´jemneˇ prolıńat. POUZˇITA´ LITERATURA [1] ANTALI´K, D. 2005. Jak srovna´vat nesrovnatelne´. Praha: OIKOYMENH. [2] BREEN, J., TEEUWEN, M. 2010. A New History of Shinto. Chichester: Blackwell Publishing. [3] GRAPARD, A. 1991. Visions of Excess and Excesses of Vision: Women and Transgression in Japanese Myth. Japanese Journal of Religious Studies. 18 (1): 3–22. [4] CHLUP, R. 2009. Struktura´lnı´ antropologie vcˇera a dnes: Sto let Claude Le´vi-Strausse I. Religio: Revue pro religionistiku. 1: 3–37. [5] CHLUP, R. 2009. Struktura´lnı´ antropologie vcˇera a dnes: Sto let Claude Le´vi-Strausse II. Religio: Revue pro religionistiku. 2: 155– 185. [6] Kodzˇiki: japonske´ my´ty. 2007. Bratislava: CAD Press. [7] LE´VI-STRAUSS, C. 2007 Struktura´lnı´ antropologie - dveˇ. Praha: Argo. [8] LE´VI-STRAUSS, C. 2006. Mythologica I: Syrove´ a varˇene´. Praha: Argo.

*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010– 006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS–2010–019.

149

150


Obraz druhe´ho: prˇ´ıklady z francouzskyćh deˇjin (kontext a promeˇny) Pavel Sitek Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd a Katedra romańskyćh jazyku˚, Fakulta filozoficka´, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni, [email protected]

Image of the Other: examples from the French history (context and transformations) Abstract—Following text deals with the problems of relationships between the French society and ´the other´. The emphasis is put on the context and discourses of political elites during the 19th and 20th century that influenced the creations and the transformations of structured representations not only of ´the other´ but also of ítself´. ´The other´ was connected to different menaces and anxiety about ´(national) identity´, with a cultural and social thread. In this article we propose three examples to demonstrate that perception of ´the other´ changes during the time in dependence on the context. Key Words—France, public discourses, alterity, ´the other´, immigration, 19th and 20th century

I. „MY A ONI“ ˇ KAZDE´ spolecˇnosti a kulturˇe existovaly a budou existovat hranice mezi „my a oni“. Antropologie, ktera´ do centra reflexe umı´stila take´ jinakost, tak zu˚sta´va´ socia´lnı´ veˇdou, ktera´ nabı´zı´ veˇdecke´ za´veˇry nutne´ pro vy´klad a pochopenı´ „soucˇasne´ho sveˇta“. Tento prˇ´ıspeˇvek nevycha´zı´ z analy´z prima´rnıćh dat. Jde o urcˇitou synte´zu usilujıćı´ o prˇedstavenı´ neˇkolika du˚lezˇityćh fenomeńu˚ z oblasti alterity na prˇ´ıkladu francouzske´ zkusˇenosti. Tento postup by meˇl v prve´ rˇadeˇ prˇedstavit teoreticke´ uchopenı´ fenomeńu jinakosti francouzsky´m filosofem Paulem Ricoeurem a jeho interpretaci doplneˇnou o historicky´ rozmeˇr fenomeńu „my a oni“. V druhe´ rˇadeˇ, na vybranyćh prˇ´ıkladech uka´zat v historicke´ perspektiveˇ promeˇny na´hledu na toho „druhe´ho“ na diskursivnı´ u´rovni. V rˇadeˇ trˇetı´ by prˇedcha´zejıćı´m postupem meˇlo dojı´t k ilustraci vlivu verˇejnyćh diskursu˚ na vytva´rˇenı´ strukturovanyćh reprezentacı´ toho „druhe´ho“ a za´rovenˇ relativizovat zakorˇeneˇne´ stereotypy v oblasti imigracˇnıćh ota´zek. Za cˇtvrte´ konecˇneˇ se pokusı´m na takto vystaveˇne´m za´kladeˇ dojı´t k urcˇity´m generalizacı´m.

V

PRˇI´STUP K FENOMEŃU „TOHO DRUHE´HO“ Vztah k „druhe´mu“, jak tvrdı´ J.-F. Bayart, autor publikace Iluze identity (Bayart 1996), je ve sve´ podstateˇ

jednı´m z ustavujıćıćh momentu˚ kazˇde´ spolecˇnosti. (Bayart 2008: 205) Povaha fenomeńu jinakosti a toho druhe´ho jsou v centru rˇady antropologickyćh, sociologickyćh i historickyćh vy´zkumu˚. V tomto cˇlańku je za za´kladnı´ vyćhodisko povazˇovańo uchopenı´ tohoto fenomeńu francouzsky´m filosofem Paulem Ricoeurem. Z jeho za´veˇru˚ plyne, zˇe v tradicˇnı´m dialekticke´m rozdeˇlenı´ na „my a oni“ existuje hranice, ktera´ je svou povahou dvojı´,: „(. . . ) vlastnı´ ja´ obsahuje jinakost [toho „druhe´ho“, pozn. autora] do te´ mı´ry, zˇe ani jedno nemu˚zˇe by´t promy´sˇleno bez druhe´ho, nebot’ jedno procha´zı´ druhy´m (. . . ).“ (Ricoeur 2003: 14) Prˇi interpretaci te´to citace vyply´va´, zˇe urcˇite´ „ja´“, potazˇmo urcˇite´ „my“ se definuje na za´kladeˇ urcˇityćh skutecˇnostı´. Toto „ja´“, a tedy i „my“, jehozˇ „ja´“ je soucˇa´stı´, je vsˇak za´rovenˇ definovańo a vymezovańo prostrˇednictvı´m toho „druhe´ho“, tedy prostrˇednictvı´m „oni“. Prˇi vy´zkumu, at’ jizˇ urcˇite´ho kolektivnı´ho „my“, nebo kolektivnı´ho „oni“, a urcˇityćh obrazu˚, at’ jizˇ „sebe sama“, nebo obrazu „druhe´ho“, je nezbytneˇ nutne´ mı´t sta´le na pameˇti cˇtyrˇi u´rovneˇ, ktere´ francouzsky´ arabista a politolog Bruno Etienne shrnuje na´sledujıćı´mi ota´zkami: Jak vidı´m „druhe´ho“?, Jak „druhy´“ vidı´ mne?, Jak vidı´m sa´m sebe? Jak „druhy´“ vidı´ sa´m sebe? (Etienne 2007: 329)

DU˚LEZˇITOST KONTEXTU Jelikozˇ v prˇedkla´dane´m textu jsou prezentovańy prˇ´ıklady obrazu „druhe´ho“ z francouzskyćh deˇjiny, je nutne´ na za´kladeˇ vy´sˇe uvedene´ kra´tke´ u´vahy polozˇit ota´zku, kdo ve francouzske´m kontextu prˇedstavuje kategorii „my“ a kdo „oni“, konkre´tneˇji: kdo jsem „ja´“ a kdo ten „druhy´“? Odpoveˇd’ nemu˚zˇe by´t jednoznacˇna´, nebot’ je jiste´, zˇe v urcˇite´m kulturneˇ-spolecˇenske´m kontextu existuje velke´ mnozˇstvı´ „my“ a velke´ mnozˇstvı´ „oni“. Prˇesto, obecneˇ lze rˇ´ıci, zˇe za´sadnı´ kolektivnı´ „my“ prˇedstavuje ve fran˘ Francouzi, ktere´ se vymezuje couzske´ spolecˇnosti my vu˚cˇi „oni“ prˇisteˇhovalci, kam jsou ale za´rovenˇ obvykle zahrnovańi i potomci prˇisteˇhovalcu˚, kterˇ´ı cˇasto disponujı´ francouzsky´m sta´tnı´m obcˇanstvı´m, a jsou tedy oficia´lneˇ take´ Francouzi. Prˇicˇemzˇ, „oni“ je v kontextu neˇkolika poslednıćh desı´tek let zosobneˇno prˇisteˇhovalci ze severnı´ Afriky a jejich potomky, prˇedevsˇ´ım pak Alzˇ´ırˇany, jejichzˇ prˇ´ıtomnost je vy´znamnou cˇa´stı´ francouzske´ho verˇejne´ho mıńeˇnı´ vnı´mańa jako proble´m.

ˇ I´KLADY Z FRANCOUZSKYĆH DEˇJIN PAVEL SITEK: OBRAZ DRUHE´HO: PR

Nicmeńeˇ, „koncepce „druhe´ho“, reflexe hranic dane´ho „my“ a vztahy k druhe´mu jsou, vıće nezˇ jaka´koliv jina´ problematika, spojene´ s historickou zkusˇenostı´ (. . . ).“ (Schnapper 1998: 24) To ve skutecˇnosti znamena´, zˇe v za´vislosti na historickyćh podmıńkaćh docha´zı´ k zańiku staryćh a ke vzniku novyćh hranic. (Wihtol de Wenden 1996: 153) Vymezit prˇesneˇ kategorii toho „druhe´ho“, anizˇ bychom vymezili urcˇity´ historicky´ moment, je velice komplikovane´, ne-li nemozˇne´, nebot’ v pru˚beˇhu cˇasu ma´ kategorie toho „druhe´ho“ velmi promeˇnlivy´ charakter. To logicky znamena´, zˇe prˇed Alzˇ´ırˇany a jejich potomky nutneˇ toho „druhe´ho“ zosobnˇoval neˇkdo jiny´. Ota´zku, kdo byl take´ povazˇovań za „druhe´ho“, se pokusı´m zodpoveˇdeˇt v na´sledujıćı´ cˇa´sti prˇ´ıspeˇvku, a to prostrˇednictvı´m trˇ´ı prˇ´ıkladu˚ z 19. stoletı´ zasazenyćh, s ohledem na mozˇnosti rozsahu textu, do velice schematicky nastıńeˇnyćh kontextu˚, abych posle´ze prˇedstavil soucˇasny´ stereotypnı´ pohled na toho „druhe´ho“. Prˇedevsˇ´ım pu˚jde o shrnutı´ popisu obrazu utva´rˇene´ho na u´rovni diskursu˚, jejichzˇ drzˇiteli byly prˇedevsˇ´ım francouzske´ politicke´ a intelektua´lnı´ elity. Tedy obrazu jedincu˚, kterˇ´ı obecneˇ slouzˇili jako veˇdomy´ cˇi neveˇdomy´ prostrˇedek k vymezenı´ a definovańı´ sebe sama; spolecˇenskyćh, kulturnıćh i geografickyćh hranic. Obrazu toho, kdo byl vnı´mań, zobrazovań a popisovań prˇedevsˇ´ım jako nebezpecˇ´ı a hrozba.

II. VYBRANE´ PRˇI´KLADY 19. STOLETI´ Vyćhozı´m bodem reflexe je skutecˇnost, zˇe diskursy sˇ´ırˇ´ıcı´ urcˇite´, specificky zabarvene´ reprezentace migracı´ vnı´mane´ jako proble´m, se ve francouzske´m verˇejne´m prostoru objevily azˇ v poslednıćh dvou desetiletı´ 19. stoletı´. Tedy v dobeˇ, kdy se u´zemı´ Francie plosˇneˇ rozsˇ´ırˇilo nejen na´rodnı´ veˇdomı´, ale take´ vymezovańı´ cizincu˚ vu˚cˇi tomu, kdo byl povazˇovań nebo kdo se povazˇoval za Francouze: „Imigrace se jako „proble´m“ objevila ve francouzskyćh verˇejnyćh diskursech mezi le´ty 1880–1900, tedy v dobeˇ, kdy vstoupil do sˇirsˇ´ıho poveˇdomı´ rozdı´l mezi cizincem a Francouzem.“ (Noiriel 2007b: 17) Z te´to skutecˇnosti plynou na´sledujıćı´ ota´zky: Kdo byl povazˇovań za toho „druhe´ho“ prˇed tı´m, nezˇ se v centru za´jmu objevil cizinec? Kdo byl prˇedstavovań jako nebezpecˇny´ pro francouzskou spolecˇnost a slouzˇil jako veˇdomy´ cˇi neveˇdomy´ na´stroj vymezenı´ sebe sama? V jake´m kontextu byl tento obraz formovań? NEBEZPECˇNY´ VESNICˇAN 19. stoletı´ je obdobı´ plne´ hlubokyćh transformacı´, kontinuit i diskontinuit vy´voje francouzske´ spolecˇnosti, zmeˇn politickyćh rezˇimu˚ cˇi vzniku ru˚znyćh ideologickyćh a mysˇlenkovyćh proudu˚. Z tohoto komplexnı´ho momentu vybereme jen neˇkolik, pro na´sˇ vy´klad relevantnıćh fenomeńu˚. Za prve´ jde o vy´voj politicke´ sceńy, ktery´ byl mezi lety 1814–1830 ovlivnˇovań rezˇimem prvnı´ a druhe´ restaurace, v jehozˇ cˇele sta´l nejprve kra´l Ludvı´k XVIII.

151

(kra´lem mezi lety 1814–1815–1824) a posle´ze Karel X. (1824–1830). [Samozrˇejmeˇ s vy´jimkou takzvanyćh sto dnı´ Napoleona Bonaparteho (brˇezen azˇ cˇerven 1815).] Je evidentnı´, zˇe v za´vislosti na Velke´ francouzske´ revoluci vykrystalizovala nova´ spolecˇnost, ktera´ teprve se znacˇny´mi obtı´zˇemi hledala vhodne´ politicke´ usporˇa´dańı´. V cˇele s kra´lem a dvoukomorovy´m parlamentem skla´dajıćı´ho se z Poslanecke´ sneˇmovny a Sneˇmovny pairu˚ se z Francie meˇla sta´t konstitucˇnı´ monarchie. (De´mier 2000: 17–77) Pro obdobı´ restaurace je vsˇak prˇ´ıznacˇny´ politicky´ rezˇim navracejıćı´ se k vla´deˇ zosobneˇne´ kra´lem, ktery´ symbolizoval princip autority vycha´zejıćı´ z kra´lovske´ tradice ve Francii, a odmı´tajıćı´ suverenitu lidu. (Carpentier a Lebrun 2000: 267) Z rˇecˇene´ho plyne, zˇe za vla´dy Ludvı´ka XVIII. se ve Francii zrodil velmi specificky´ politicky´ rezˇim, jehozˇ politicke´ elity usilovaly o vymazańı´ symbolu˚ revoluce (Furet 2007: 21–25), a tı´m take´ o na´vrat ke stare´mu rezˇimu (ancien re´gime). Prˇes tuto skutecˇnost je cˇa´st vla´dy Ludvı´ka XVIII. (mezi lety 1815–1821) hodnoceno jako obdobı´ libera´lnı´. (Furet 2007: 47) Tendence smeˇrˇujıćı´ francouzskou spolecˇnosti ke stare´mu rezˇimu vrcholily za vla´dy kra´lova bratra tedy Karla X., do neˇhozˇ sve´ nadeˇje vkla´daly ultraroayaliste´, nebot’ prˇedstavoval potenciona´lnı´ mozˇnost podpory pro realizaci jejich plańu˚. Uskupenı´ ultraroyalistu˚ se formovalo od roku 1815 prˇedevsˇ´ım z jedincu˚, kterˇ´ı nesouhlasili s rezˇimem Ludvı´ka XVIII. Postoje jim vlastnı´ je smeˇrˇovaly proti individualismu ve spolecˇnosti. Podporovali aktivity cı´rkve a tradicˇnı´ rozdeˇlenı´ spolecˇnosti. Vyzna´vali ekonomicky´ protekcionismus prˇed liberalismem a za´rovenˇ se staveˇli proti technicke´mu pokroku transformujıćı´ se spolecˇnosti. Mezi dalsˇ´ı charakteristiky tohoto proudu lze zarˇadit prˇedevsˇ´ım zdu˚raznˇovańı´ konzervativnıćh hodnot (naprˇ. v oblasti na´bozˇenstvı´ cˇi usporˇa´dańı´ spolecˇnosti) cˇi podporou cı´rkve. Ultraroyaliste´ se za´rovenˇ snazˇili vyprofilovat svy´m patriotismem, a to prˇedevsˇ´ım vu˚cˇi libera´lu˚m a stoupencu˚m Napoleona. Za´kladnı´ charakteristiky ultraroyalisticke´ho proudu ucˇinily z ultraroyalistu˚ extre´mnı´ pravici, ktera´ se beˇhem prvnı´ fa´ze druhe´ restaurace propracova´vala k du˚lezˇity´m postu˚m v administrativeˇ, aby ovla´dla politicky´ zˇivot ve 20. letech 19. stoletı´. (Demier 2000: 93–101) V podobne´m politicke´m ovzdusˇ´ı nebyl prostor pro chudsˇ´ı a neurozene´ vrstvy spolecˇnosti. V politicke´m rezˇimu restaurace sˇlo prˇedevsˇ´ım o to, aby byl lid udrzˇen mimo politickou moc, mimo participaci na politicke´m zˇivoteˇ. (Demier 2000: 78) Za druhe´, v obdobı´ mezi lety 1789–1815 prosˇla francouzska´ spolecˇnost za´sadnı´mi prˇemeˇnami. Vznikly nove´ politicko-spolecˇenske´ struktury, zpu˚soby smy´sˇlenı´, nove´ kolektivnı´ i individua´lnı´ identity, nove´ reprezentace. Prˇes drasticke´ zmeˇny vyprovokovane´ revolucı´ se vsˇak uka´zalo, zˇe uvnitrˇ francouzske´ spolecˇnosti zu˚staly ru˚zne´ neprˇekonatelne´ hranice. (Charle 1991: 15–16) Jiny´m du˚lezˇity´m rysem Francie pocˇa´tku 19. stoletı´ byl jejı´ prˇedevsˇ´ım zemeˇdeˇlsky´ charakter. Vıće nezˇ 80 % obyvatelstva zˇilo na venkoveˇ. Velka´ francouzska´ revoluce navıć znacˇneˇ prˇispeˇla k prˇipoutańı´ venkovske´ho obyvatelstva k pu˚deˇ, cozˇ zpu˚sobilo, zˇe migrace mezi meˇsty a

152


venkovem byly znacˇneˇ oslabeny. (Demier 2000: 38–44) To ve skutecˇnosti vedlo k izolaci venkova od zˇivota ve meˇsteˇ. Ke kontaktu mezi meˇstem a venkovem pak prˇispı´valy jen pracovnı´ sı´ly souvisejıćı´ s na´ru˚stem francouzske´ho pru˚myslu a cˇa´stecˇne´ industrializace francouzske´ spolecˇnosti mezi lety 1815–1820. V ra´mci industrializace bylo totizˇ zapotrˇebı´ novyćh pracovnıćh sil, ktere´ cˇasto pocha´zely pra´veˇ z venkova. (Demier 2000: 83) Za´veˇrem mu˚zˇeme rˇ´ıci, zˇe s ohledem na uvedeny´ kontext nenı´ nijak prˇekvapive´, zˇe v po-revolucˇnı´ dobeˇ byly v centru pozornosti elit nikoli cizinci, ale vesnicˇane´zemeˇdeˇlci. V ocˇ´ıch vzdeˇlanyćh elit neprˇedstavovalo venkovske´ obyvatelstvo soucˇa´st vzdeˇlane´ „civilizace“. Pohrdańı´ obyvateli z venkova bylo patrne´ prˇedevsˇ´ım u parˇ´ızˇskyćh elit. Vesnicˇane´ byli popisovańi jako rasa hlupa´ku˚, s nepochopitelny´m jazykem, jako lide´ blı´zcı´ zvı´rˇatu˚m. (Noiriel 2007b: 54) „NEBEZPECˇNY´“ DEˇLNI´K Rezˇim restaurace byl svrzˇen v revolucˇnı´m roce 1830. Mezi za´sadnı´ podneˇty mimo jine´ take´ patrˇ´ı i prˇijetı´ narˇ´ızenı´, ktera´ upravovala a zprˇ´ısnˇovala zˇivot ve verˇejne´m prostoru (jako prvnı´ byla zprˇ´ısneˇna kontrola tisku). Ucˇineˇne´ kroky postavily cˇa´st verˇejne´ho mıńeˇnı´ proti kra´li Karlu X. a jeho stoupencu˚m. Prˇedevsˇ´ım pak libera´lneˇ smy´sˇlejıćı´ novina´rˇske´ elity, mlade´ studujıćı´ jedince i deˇlnı´ky, cozˇ vyu´stilo do revoluce, ke ktere´ dosˇlo v cˇervenci roku 1830 v pru˚beˇhu takzvanyćh trˇ´ı slavnyćh dnu˚ 28., 29. a 30. cˇervence roku 1830. Tato revoluce ve skutecˇnosti prˇinesla dominujıćı´ postavenı´ libera´lnı´ burzˇoazie. (Carpentier a Lebrun 2000: 271) Z nasˇeho pohledu je du˚lezˇite´, zˇe v obdobı´ cˇervencove´ monarchie byla zviditelneˇna ota´zka socia´lnıćh proble´mu˚. (Demier 2000, Noiriel 2007b) Je patrne´, zˇe opozicˇnı´ hlasy vu˚cˇi vlivu ultraroyalistu˚ vycha´zely prˇedevsˇ´ım od libera´lu˚ reprezentovanyćh prˇedevsˇ´ım mlady´mi lidmi, kterˇ´ı se profilovali beˇhem prvnı´ poloviny 20. let. Mladı´ libera´love´ pocha´zejıćı´ nejcˇasteˇji ze strˇednıćh vrstev spolecˇnosti byli znacˇneˇ pragmaticˇtı´. Pozˇadovali pra´vnı´ sta´t a reprezentativnı´ vla´du, ktera´ by disponovala neza´vislostı´ na panovnı´kovi. Jejich mysˇlenky byly tedy namı´rˇeny proti stylu vla´dy Bourbonu˚, a nikoli konstitucˇnı´ monarchii jako takove´. Stoupenci tohoto smeˇru take´ usilovali o mozˇnost svobodneˇ a verˇejneˇ vyjadrˇovat sve´ mysˇlenky a stanoviska. Jako prostrˇedek jim pak slouzˇily prˇedevsˇ´ım noviny Le Globe i Le National. (Demier 2000: 104–116) 25. cˇervence 1830 podepsal Karel X. cˇtyrˇi narˇ´ızenı´, ktera´ meˇla naprˇ´ıklad u´plneˇ zredukovat svobodu tisku. Neˇkterˇ´ı novina´rˇi, soustrˇedeˇnı´ kolem Adolpha Thierse napsali protest proti zminˇovany´m kroku˚m, cozˇ zapu˚sobilo jako neprˇ´ıma´ vy´zva k revoluci. Mezi stoupenci zmeˇn a sta´vajıćı´ho rezˇimu dosˇlo ke strˇetu˚m, ktere´ prˇerostly v revoluci. V ulicıćh Parˇ´ızˇe byly staveˇny barika´dy a docha´zelo k poulicˇnı´m boju˚m. Prˇes ru˚zne´ lavı´rovańı´ stoupencu˚ Karla X. a snahu nale´zt urcˇity´ kompromis, ktery´ by panovnı´ka udrzˇel u moci, dosˇlo k vı´teˇzstvı´ opozice nad represivnı´mi slozˇkami rezˇimu. (Demier 2000: 117–119)

Vedle zmeˇny politicke´ho rezˇimu je du˚lezˇite´ upozornit na skutecˇnost, zˇe mezi lety 1815–1848 dosˇlo v ra´mci industrializace k vy´razne´mu na´ru˚stu pocˇtu deˇlnı´ku˚, prˇedevsˇ´ım pak v Parˇ´ızˇi. Mezi lety 1825–1845 je pak viditelneˇ prˇesouvańa pozornost z vesnicˇanu˚ na parˇ´ızˇske´ chude´, nejcˇasteˇji deˇlnicke´ obyvatelstvo. Je evidentnı´, zˇe ve 40. letech postupneˇ kulminuje prˇesun pozornosti z vesnicˇanu˚, jako teˇch „druhyćh“ a nebezpecˇnyćh, na chude´ obyvatelstvo, prˇedevsˇ´ım pak na to parˇ´ızˇske´. Ota´zka „divne´ho“ vesnicˇana samozrˇejmeˇ sta´le existovala, ale jizˇ nebyla tolik v centru za´jmu elit, nebot’ ji nahradily ota´zky spojene´ s deˇlnı´ky a s hrozbou, kterou prˇedstavujı´. S tı´mto prˇesunem pozornosti se za´rovenˇ zacˇal rozvı´jet za´jem o socia´lnı´ proble´my chudyćh vrstev meˇstske´ho obyvatelstva. Toto te´ma bylo prˇedevsˇ´ım v pru˚beˇhu cˇervencove´ monarchie te´meˇrˇ vsˇudyprˇ´ıtomne´, nebot’ o socia´lnı´ proble´my zacˇali projevovat za´jem i neˇkterˇ´ı intelektua´love´. Dı´ky vyda´vańı´ jejich knih byla poprve´ socia´lnı´ ota´zka uchopena v psane´m textu a prˇedstavena ve verˇejne´m prostoru. Tento za´jem o socia´lnı´ ota´zky se odrazil naprˇ´ıklad i v „kra´sne´“ literaturˇe, kde nova´ generace spisovatelu˚ reflektovala ve svyćh textech kazˇdodennost chudyćh vrstev. (Noiriel 2007b: 56–57) Ve 40. letech byly ve francouzske´ spolecˇnosti jasneˇ vyry´sovane´ dva protipo´ly oddeˇlene´ hranicemi. V ocˇ´ıch dobovyćh elit sˇlo prˇedevsˇ´ım o to, zˇe na jedne´ straneˇ se nacha´zely „kulturnı´ “ vzdeˇlane´ elity, tedy ti co ve skutecˇnosti sˇ´ırˇily diskursy o rozdeˇlenı´ spolecˇnosti. A na straneˇ druhe´ ti, co ke vzdeˇlańı´ prˇ´ıstup nemeˇli a byli tedy povazˇovańi za nekulturnı´, tedy nejprve vesnicˇane´zemeˇdeˇlci a pozdeˇji chude´, deˇlnicke´ obyvatelstvo z vybranyćh cˇa´stı´ meˇst. Obeˇ tyto spolecˇenske´ vrstvy byly elitami povazˇovańy za nebezpecˇnou hrozbu. Avsˇak jizˇ revoluce 1848 uka´zala, zˇe se z teˇchto nevzdeˇlanyćh a nebezpecˇnyćh vrstev spolecˇnosti staly vrstvy, ktere´ postupneˇ dosahovaly urcˇite´ mı´ry vzdeˇlańı´. Dı´ky vzdeˇlańı´, mysˇleno prˇedevsˇ´ım cˇtenı´ a psanı´, se mohly chude´ vrstvy spolecˇnosti cˇa´stecˇneˇ brańit proti verˇejny´m diskursu˚m elit a bojovat proti ponizˇujıćı´m obrazu˚m sebe sama v nich obsazˇenyćh. (Noiriel 2007b: 59–61)

„NEBEZPECˇNY´“ ITAL Francouzsky´ historik Ge´rard Noiriel nahlı´zˇ´ı na na´rodnostnı´ hnutı´ jako na zvla´sˇtnı´ formu politicke´ mobilizace. Z tohoto du˚vodu se zajı´ma´ prˇedevsˇ´ım o jedince, kterˇ´ı jej iniciovali, o argumenty, ktere´ byly pouzˇ´ıvańy (prˇedevsˇ´ım historizujıćı´ a jazykove´), a da´le se soustrˇedı´ na to, jaky´m zpu˚sobem tito jedinci usilovali o dosazˇenı´ svyćh cı´lu˚ a uznańı´ sve´ pozice a svyćh pozˇadavku˚. (Noiriel 2006: 75) I z tohoto du˚vodu hovorˇ´ı o „integraci na´roda“ (Noiriel 2001, 2007a,b), ktera´ vstupuje do ra´mce nasˇ´ı interpretace, nebot’ dalsˇ´ı prˇ´ıklad pocha´zı´ z obdobı´ trˇetı´ francouzske´ republiky, jejı´zˇ existence je vymezena lety 1870–1940. Za´kladnı´ osu budovańı´ sta´tu tvorˇil antiklerikalismus, tedy to, zˇe republika byla prˇedevsˇ´ım laicka´. Dalsˇ´ı, a snad i du˚lezˇiteˇjsˇ´ı osou trˇetı´ republiky byl na´rodnostnı´ princip a podmıńky pro realizaci „pra´v cˇloveˇka a obcˇana“.


V ra´mci „integrace na´roda“ musely republikaństvı´ a noveˇ budovana´ prˇ´ıslusˇnost k republice proniknout do smy´sˇlenı´ lidı´ a vytvorˇit za´kladnı´ hodnoty obcˇanu˚. Za´kladnı´m na´strojem bylo sˇkolstvı´, tedy prostrˇedek pro „vsˇteˇpovańı´ “ (Bourdieu 1998) hodnot republiky mlady´m obcˇanu˚m. (Demier 2000, Sitek 2007) Republikańske´ elity pocˇa´tku trˇetı´ republiky se domnı´valy, zˇe pro vytvorˇenı´ jednotne´ho na´rodnı´ho sta´tu je nezbytne´ zacˇlenit i ty, kterˇ´ı byli dlouho vyloucˇeni. (Noriel 2001,2007b, 2010) Samozrˇejmeˇ, zˇe sˇlo o chudsˇ´ı obyvatelstvo, o zemeˇdeˇlce, obyvatele venkova cˇi deˇlnı´ky, kterˇ´ı byli po dlouhou dobu, jak jsme mohli videˇt, vnı´mańi jako hrozba pro spolecˇnost. Dı´ky rozvoji pı´semne´ kultury, zvysˇovańı´ gramotnosti obyvatel venkova, sˇ´ırˇenı´ dennı´ho tisku, ktery´ jesˇteˇ v obdobı´ druhe´ho cı´sarˇstvı´ byl cˇten prˇedevsˇ´ım vzdeˇlanou elitou, rozvoji zˇeleznice, ktera´ propojila Parˇ´ızˇ i s nejvzda´leneˇjsˇ´ımi mı´sty Francie, mohly politicke´ elity trˇetı´ republiky vytvorˇit na´stroje, pro vy´sˇe zminˇovanou „integraci“. Vyuzˇily k tomu samozrˇejmeˇ jizˇ zminˇovanou vyúku, nebo da´le take´ pouzˇ´ıvańı´ jednoho oficia´lnı´ho jazyka, tedy francouzsˇtiny, rozvoj posˇtovnıćh sluzˇeb, vytvorˇenı´ podmıńek pro svobodu tisku, a jeho distribuci do cele´ Francie a vsˇem spolecˇensky´m vrstva´m. Tisk sehra´l velice du˚lezˇitou u´lohu. Nejenzˇe vy´znamneˇ prˇispeˇl k zacˇleneˇnı´ vsˇech vrstev spolecˇnosti do jednoho na´rodnı´ho verˇejne´ho prostoru, ale take´ vytvorˇil urcˇite´ stereotypy, ktere´ se etablovaly v kolektivnıćh prˇedstavaćh prostrˇednictvı´m sˇ´ırˇenı´ nena´visti vu˚cˇi cizincu˚m. Sˇlo prˇedevsˇ´ım o definovańı´ toho, jacı´ jsou Francouzi, Neˇmci, tulaći, hornıći, domorodci cˇi vrazi. Specificky definovane´ stereotypneˇ zobrazovane´ „postavy“ se ve skutecˇnosti objevovaly v prˇ´ıbeˇzıćh zalozˇene´m na stejne´m za´kladu. Francouz byl prezentovań jako hrdina, nebo obeˇt’, zatı´mco cizinec jako agresor a primitivnı´ divoch, cozˇ v prˇedstavaćh cˇtena´rˇu˚ vytva´rˇelo hranice mezi „my a oni“. (Noiriel 2010: 76–82) Tyto stereotypy, prˇedevsˇ´ım pak negativnı´ obraz nebezpecˇne´ho a po smrti Francouzu˚ lacˇnıćı´ho „Itala s nozˇem“ zakorˇenili v 80. letech 19. stoletı´, tedy v pru˚beˇhu hluboke´ ekonomicke´ krize. (Noiriel 2010: 91) Tı´mto vy´vojem vznikl prostor pro imigraci vnı´manou jako proble´m, nebot’ zosobneˇnı´m toho „druhe´ho“ se stal cizinec. Na prˇelomu stoletı´ sˇlo prˇedevsˇ´ım o levne´ pracovnı´ sı´ly z Ita´lie a Belgie, ktere´ pracovaly na u´zemı´ Francie. Nena´vist vu˚cˇi zahranicˇnı´m deˇlnı´ku˚m z Ita´lie pak krystalizovala prˇedevsˇ´ım v 80. a 90. letech 19. stoletı´. (Noiriel 2007b, 2010) Z urcˇite´ho pohledu mu˚zˇe by´t vyvrcholenı´m te´to nena´visti masakr italskyćh deˇlnı´ku˚ pracujıćıćh na solnyćh polıćh poblı´zˇ meˇsta Aigues-Mortes, ktere´ se nacha´zı´ na pobrˇezˇ´ı Strˇedozemnı´ho morˇe na jihu Francie. 17. srpna 1893 rozbourˇeny´ dav Francouzu˚ usmrtil 8 italskyćh deˇlnı´ku˚ a na 50 jich zranil. (Noiriel 2010: 9) Mezi cizinci a francouzsky´mi obcˇany docha´zelo od 80. let 19. stoletı´ k cˇasty´m sra´zˇka´m (v 80. letech jich bylo kolem 60, v 90. letech pak jizˇ kolem 100). (Noiriel 2010: 71) Tyto strˇety tak v poslednıćh dvou desetiletıćh 19. stoletı´ nebyly ve francouzske´ spolecˇnosti nicˇ´ım neobvykly´m. Vy´jimecˇnost strˇetu˚ v Aigues-Mortes spocˇ´ıva´, mimo jine´, v tom, zˇe vsˇichni agresorˇi disponovali francouzsky´m

153

sta´tnı´m obcˇanstvı´m a vsˇichni napadenı´ a usmrcenı´ meˇli obcˇanstvı´ italske´. (Noiriel 2010: 71) Nicmeńeˇ: osobnı´ pohnutky ke spaćhane´mu na´silı´ sehra´ly take´ du˚lezˇitou u´lohu. Francouzsky´ historik G. Noiriel, ktery´ jednu ze svyćh studiı´ veˇnoval pra´veˇ vrazˇda´m v Aigues-Mortes, pouzˇ´ıva´ koncept socio-historie, ktery´ da´va´ prostor „lidem z masa a kostı´“ (Noiriel 2006). Z tohoto du˚vodu prova´dı´ hlubokou analy´zu loka´lnı´ spolecˇnosti meˇsta, aby pochopil, jaky´m zpu˚sobem dosˇlo ke strˇetu mezi Francouzy a Italy, a jake´ motivace agresoru˚ vedly azˇ ke smrti 8 Italu˚. S tı´mto rozmeˇrem se vsˇak nespokojuje. Vyjadrˇuje na´zor, zˇe tuto trage´dii modernıćh francouzskyćh deˇjin je nutne´ zarˇadit do kontextu procesu zdu˚razneˇne´ „integrace francouzske´ho na´roda“, kde se odra´zˇejı´ i socio-historiı´ preferovane´ „vztahy na da´lku“. (Noiriel 2010: 72) Du˚vodem vy´sˇe uvedene´ho konstatovańı´ je, zˇe komunitu v Aigues-Mortes – v dobeˇ druhe´ho cı´sarˇstvı´ (1852–1870) nedotcˇenou „na´rodnı´ identitou“ – vy´razneˇ ovlivnily za´sadnı´ ekonomicke´, socia´lnı´ i politicke´ zmeˇny ve francouzske´ spolecˇnosti v pru˚beˇhu 70. a 80. letech 19. stoletı´. (Noiriel 2010: 24) Jejich soucˇa´stı´ byla pra´veˇ i „integrace na´roda“, v jejı´mzˇ ra´mci docha´zelo k i legitimizaci na´silı´, pokud bylo pouzˇito ve prospeˇch na´rodnı´ho „my“. (Noiriel 2010: 87) To znamena´, zˇe k masakru v Aigues-Mortes dosˇlo v klıćˇove´m okamzˇiku konstruovańı´ francouzske´ „na´rodnı´ identity“1 . (Noiriel 2010: 257) „Od 80. let 19. stoletı´ sta´t zapocˇal doopravdy vstupovat do kazˇdodennı´ho zˇivota obcˇanu˚, bud’ prˇ´ımo prostrˇednictvı´m institucı´ (penı´ze, pra´vo, sˇkola. . . ), nebo neprˇ´ımo prostrˇednictvı´m tisku, ktery´ vytva´rˇel prˇ´ıbeˇhy, zˇe Francouzi jsou hrdinove´ (nebo obeˇti). Ale integrace do na´rodnı´ho sta´tu ve francouzske´ spolecˇnosti probı´hala velice ru˚znorodeˇ. Z tohoto du˚vodu bylo uzˇ´ıvańı´ mysˇlenky na´roda velice odlisˇne´ v kazˇde´m socia´lnı´m prostrˇedı´.“ (Noiriel 2010: 257) 20. STOLETI´ „NEBEZPECˇNY´“ ARAB, SEVEROAFRICˇAN, ALZˇÍRˇAN Poslednı´ prˇ´ıklad prˇekracˇuje zpocˇa´tku definovane´ ota´zky. V tuto chvı´li se zameˇrˇ´ım na obraz, ktery´ ve francouzske´ spolecˇnosti vy´razneˇ zakorˇenil a dominuje do soucˇasnosti. V tomto smyslu jsou du˚lezˇita´ 80. le´ta, kdy se objevuje neˇkolik za´sadnıćh skutecˇnostı´. Za prve´ v pru˚beˇhu 80. let se uka´zalo, zˇe v za´vislosti na promeˇnaćh francouzske´ spolecˇnosti postupneˇ zacˇala nejen v oblasti imigracˇnıćh ota´zek vyvsta´vat nova´ te´mata, nove´ debaty a situace. Nove´ podmıńky vedly k tomu, zˇe politicke´ elity nebyly na noveˇ pokla´dane´ ota´zky prˇipraveny odpovı´dat. Te´to situace pak vyuzˇila krajnı´ pravicova´ Na´rodnı´ fronta, ktera´ do centra sve´ argumentace umı´stila pra´veˇ imigraci a neschopnost vla´d rˇesˇit situaci v te´to oblasti. (Wihtol de Wenden 2006a: 470) Za druhe´, konkre´tneˇji, kontext pocˇa´tku 80. let rozsˇ´ırˇil imigracˇnı´ ota´zky o dveˇ nove´ u´rovneˇ. Prvnı´ souvisela s uzavrˇenı´m hranic, nebot’proble´my zpu˚sobene´ nepropustnostı´ hranic Francouzske´ republiky zvy´sˇily pocˇet nelega´l1 Vıće o prˇ´ıstupu k fenome ´ nu „na´rodnı´ identity“ (Noriel 2007a,b, Sitek 2009, 2010).

154

nıćh prˇisteˇhovalcu˚. Druhou prˇedstavuje te´ma2 integrace prˇisteˇhovalcu˚ a jejich potomku˚ do spolecˇnosti, ktera´ se stala ve skutecˇnosti na delsˇ´ı dobu dominujıćı´m te´matem imigracˇnıćh ota´zek ve Francii. (Wihtol de Wenden 2006a) Za trˇetı´, v roce 1981 nastoupil na post prezidenta François Mitterrand – prvnı´ levicovy´ prezident pa´te´ republiky, jehozˇ manda´t je vymezen lety 1981–1995. Prˇi realizaci politicke´ho programu socialistu˚ nemeˇl Mitterrand zcela volnou ruku, nebot’se francouzsky´ politicky´ syste´m setkal, a to hned dvakra´t, s novou zkusˇenostı´, ktera´ se nazy´va´ „la cohabitation“.3 Za cˇtvrte´, v 80. letech docha´zı´ ve francouzske´m kontextu ke strˇ´ıdańı´ pravicovyćh a levicovyćh vla´d, a navıć imigrace v tomto obdobı´ jasneˇ vytycˇovala hranice mezi obeˇma po´ly politicke´ho spektra. (Re´mond 1996: 827) Uprostrˇed na´zorovyćh rozdı´lu˚ se tak nacha´zeli i prˇisteˇhovalci a prˇ´ıstup k nim, jako jeden z hlavnıćh bodu˚ ideologickyćh neshod. Pravo-leve´ strˇ´ıdańı´ u moci se tak vy´razneˇ promı´talo do imigracˇnı´ politiky. Te´meˇrˇ kazˇda´ nova´ parlamentnı´ veˇtsˇina po usednutı´ do lavic Na´rodnı´ho shroma´zˇdeˇnı´ prˇedstavila svou vizi a koncepci pro rˇesˇenı´ imigracˇnıćh ota´zek. Zde je du˚lezˇite´ prˇipomenout, zˇe kazˇda´ z teˇchto vla´d, at’ uzˇ levicova´, nebo pravicova´, se cˇasto vymezovala vu˚cˇi svy´m prˇedchu˚dcu˚m z druhe´ strany politicke´ho spektra prostrˇednictvı´m navrhovanyćh rˇesˇenı´, z nichzˇ neˇktera´ bych oznacˇil za „u´plneˇ“ nova´, jina´ naopak za „staronova´“ a prezentovana´ jako „u´plneˇ“ nova´. V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ se prˇijata´ opatrˇenı´ nejcˇasteˇji ty´kala podmıńek vstupu, pobytu, praće na u´zemı´ Francie nebo zı´ska´vańı´ sta´tnı´ho obcˇanstvı´. Neschopnost vla´d nabı´dnout urcˇita´ rˇesˇenı´ a prˇijata´ rozhodnutı´, ktera´ byla cˇasto nejista´ a kontraproduktivnı´, vytvorˇila ve verˇejne´m mıńeˇnı´ prostor pro vzestup krajnı´ pravicove´ strany. Ta obnovila nacionalisticke´ diskursy a postavila svou argumentaci prˇedevsˇ´ım na nebezpecˇnosti prˇisteˇhovalcu˚, kterˇ´ı ohrozˇujı´ francouzskou „na´rodnı´ identitu“. Takto strukturovana´ argumentace zajistila Na´rodnı´ fronteˇ znacˇny´ u´speˇch na francouzske´ politicke´ sceńeˇ. Navıć diskursy Na´rodnı´ fronty vy´znamneˇ prˇispeˇly k vytvorˇenı´ obrazu „druhe´ho“, ktery´m se stal Arab, Severoafricˇan, Alzˇ´ırˇan. (Weil 2004a, Wihtol de Wenden 2006a, 2007) Za pa´te´, Francie od poloviny 70. let procha´zela obdobı´m, ktere´ bylo charakteristicke´ prˇedevsˇ´ım reprezentacı´ prˇ´ıtomnosti jako konce ekonomicke´ konjunktury („trˇicet slavnyćh let“) a prˇ´ıchodu „krize“, ostatneˇ jako u prˇedcha´zejıćıćh prˇ´ıkladu˚ v obdobı´ po Velke´ francouzske´ revoluci, krizi ve 40. letech, cˇi 80. azˇ 90. letech 19. stoletı´. Tyto okolnosti vedli k prosazenı´ se Na´rodnı´ fronty (FN), ktera´ byla zalozˇena v roce 1972. Azˇ do roku 1983 se tato strana ucha´zela o prˇ´ızenˇ volicˇu˚ a jejich hlasy s velky´m neu´speˇchem. (Winock 2003: 282) Situace se postupneˇ zmeˇnila a Na´rodnı´ fronta si zı´skala cˇa´st verˇejne´ho mıńeˇnı´, a to v kontextu ekonomicke´ a hospoda´rˇske´ krize, velke´ho na´ru˚stu nezameˇstnanosti a socia´lnıćh proble´mu˚, ktere´ byly doprova´zeny rasisticky´mi postoji vu˚cˇi prˇisteˇhovalcu˚m cˇi novyćh ota´zek v oblasti imigrace, na ktere´ politicke´ elity 2V

sociologicke´m slova smyslu. Viz (McCombs 2009). jde o nutnou spolupraći prezidenta a premie´ra, z nichzˇ kazˇdy´ na´lezˇ´ı k jine´mu politicke´mu spektru. 3 Kohabitace:


nebyly schopne´ nale´zt odpoveˇdi. Ve sve´ re´torice nabı´zela FN „vysneˇnou a idea´lnı´ Francii“, ktera´, dle Le Penova argumentace, je bez prˇisteˇhovalcu˚. Hlavnı´ argumentace FN tak ve skutecˇnosti spocˇ´ıvala v jake´si vy´meˇneˇ hlasu˚ za to, zˇe Na´rodnı´ fronta se postara´ o odchod imigrantu˚. Le Pen se zameˇrˇil prˇedevsˇ´ım na neevropske´ imigranty, kterˇ´ı byli v lepenovske´ re´torice zodpoveˇdnı´ za ohrozˇenı´ Francie. (Noiriel 2007b: 626) Na´hled FN prˇila´kal do volebnı´ho ta´bora prˇedevsˇ´ım ty volicˇe, kterˇ´ı byli urcˇity´m zpu˚sobem zasazˇeni postupujıćı´ krizı´. V jejich ocˇ´ıch Le Pen prˇedstavoval politika, ktery´ vystihuje jejich mıńeˇnı´ o du˚vodech vlastnı´ho neuteˇsˇene´ho stavu. Sˇlo prˇedevsˇ´ım o volicˇe, kterˇ´ı veˇrˇili, zˇe je mozˇne´ jednoduchy´mi prostrˇedky vyrˇesˇit komplikovanou situaci. (Re´mond 1995: 768) Na u´speˇchu FN nesou velky´ podı´l take´ me´dia, prˇedevsˇ´ım televize a ra´dia, ktera´ da´vala Le Penovi dostatek prostoru a cˇasu na obhajobu svyćh mysˇlenek, nebo nadsazeneˇ informovala o neˇkteryćh skutecˇnostech, nebot’ od roku 1984 Le Pen prˇedstavoval na televiznı´m trhu produkt, ktery´ doka´zal zajistit vysokou sledovanost, protozˇe verˇejne´ mıńeˇnı´ projevilo o Le Penovy na´zory velky´ za´jem. Prˇi svyćh vystoupenıćh se Le Pen identifikoval s diva´ky, nebot’ hovorˇil o spolecˇnyćh proble´mech v prvnı´ osobeˇ mnozˇne´ho cˇ´ısla, tedy o proble´mech „na´s Francouzu˚“. (Noiriel 2007b: 627) Je evidentnı´, zˇe pra´veˇ v 80. letech 20. stoletı´ zı´skala jinakost opeˇt silnou negativnı´ konotaci a hranice mezi „my a oni“ zacˇala naby´vat vy´razneˇjsˇ´ıch rozmeˇru˚. Po tomto zlomu byl ten „druhy´“ umı´steˇn, za znacˇne´ho prˇispeˇnı´ Na´rodnı´ fronty a me´diı´, do centra prozˇ´ıvane´ krize. Tato skutecˇnost byla a je na´sobena´ tı´m, zˇe u „druhe´ho“ byly patrne´ hluboke´ socia´lnı´ proble´my, jako masivnı´ nezameˇstnanost. Prˇisteˇhovalci se tak v kolektivnıćh prˇedstavaćh stali prˇ´ıcˇinou „krize“. Pracovnı´ sı´ly ze zahranicˇ´ı, prˇedevsˇ´ım vsˇak ze severnı´ Afriky, ktere´ byly verˇejneˇ negativneˇ oznacˇovańy, zacˇaly by´t spojovańy s obavami o na´rodnı´ identitu, s kulturnı´ a socia´lnı´ hrozbou. III. ZA´VEˇR Na prvnı´m prˇ´ıkladu jsme mohli videˇt, zˇe v kontextu porevolucˇnı´ a po-napoleonske´ doby byli v centru pozornosti elit prˇedevsˇ´ım vesnicˇane´-zemeˇdeˇlci, kterˇ´ı pro „civilizovane´“ elity neprˇedstavovali soucˇa´st vzdeˇlane´ „civilizace“ a byli vnı´mańi te´meˇrˇ jako „ne-lide´“. Na druhe´m prˇ´ıkladu bylo zjevne´, zˇe ve 40. letech byla hranice mezi „kulturnı´mi a nekulturnı´mi“ jedinci jasneˇ vymezena s tı´m ovsˇem, zˇe v centru pozornosti bylo prˇedevsˇ´ım chude´, hlavneˇ pak to parˇ´ızˇske´ deˇlnicke´ obyvatelstvo. Trˇetı´ prˇ´ıklad na´m uka´zal, zˇe v kontextu vıćemeńeˇ stabilizovane´ trˇetı´ republiky a v kontextu budovańı´ a sˇ´ırˇenı´ na´rodnostnı´ho poveˇdomı´ se do centra pozornosti dostali cizinci, prˇedevsˇ´ım pak zahranicˇnı´ pracovnı´ sı´ly z Ita´lie ale i Belgie, ktere´ do Francie migrovaly za pracı´. Konecˇneˇ ve cˇtvrte´m prˇ´ıkladu bylo evidentnı´, zˇe v 80. letech 20. stoletı´ zı´skala po obdobı´ prosperity jinakost opeˇt silnou negativnı´ konotaci a hranice mezi „my a oni“ zacˇala opeˇt naby´vat vy´razneˇjsˇ´ıch rozmeˇru˚. Za znacˇne´ho prˇispeˇnı´ Na´rodnı´ fronty a me´diı´ byl ten „druhy´“ opeˇt umı´steˇn do centra prozˇ´ıvane´ krize


a obav z budoucı´ho vy´voje. Tı´m „druhy´m“ se pak staly pracovnı´ sı´ly ze zahranicˇ´ı, prˇedevsˇ´ım vsˇak ze severnı´ Afriky. Severoafricˇane´ byli verˇejneˇ negativneˇ oznacˇovańi a zacˇali by´t spojovańi s obavami o „na´rodnı´ identitu“ a spojeni s kulturnı´ a socia´lnı´ hrozbou. Nastıńeˇne´ prˇ´ıklady se zdajı´ by´t velmi rozdı´lne´ a zdańliveˇ nemajı´ nic spolecˇne´ho. Nicmeńeˇ prˇi pozorneˇjsˇ´ım pohledu nacha´zı´me urcˇite´ podobnosti, ktere´ mohou relativizovat prˇedstavy o tom „druhe´m“. Pokud bych se pokusil tyto podobnosti zobecnit, ucˇinil bych na´sledujıćı´ trˇi generalizace.

1) PRˇESUN POZORNOSTI DLE DOBOVYĆH VY´ZEV V prve´ rˇadeˇ jde o prˇesun pozornosti na ru˚zne´ jedince, vrstvu cˇi skupinu obyvatelstva v dane´m historicke´m momentu. To ve skutecˇnosti znamena´, zˇe obraz „druhe´ho“ se ve spolecˇnosti meˇnı´ dle dobovyćh vy´zev, jezˇ jsou urcˇovańy mnohy´mi faktory (naprˇ´ıklad v za´vislosti na politickyćh rozhodnutıćh, politicko-media´lnıćh diskursech, transformacı´ spolecˇnosti, ekonomickyćh ota´zkaćh i mezina´rodnı´m kontextu). Z ru˚znyćh du˚vodu˚ jsou pak v centru pozornosti vzˇdy ru˚znı´ jedinci nebo skupiny, kterˇ´ı „disponujı´ “ urcˇitou jinakostı´ a na ktere´ je v za´vislosti na rozlicˇnyćh motivacıćh ve verˇejnyćh diskursech zameˇrˇovańa pozornost.

2) DLOUHODOBA´ CˇASOVA´ PERSPEKTIVA A KONTEXT Druhe´ zobecneˇnı´ souvisı´ a navazuje na prvnı´. Je totizˇ nutne´ videˇt, zˇe v dlouhodobe´ cˇasove´ perspektiveˇ se ukazuje, zˇe negativnı´ stereotypy toho „druhe´ho“ byly v kolektivnıćh prˇedstavaćh spojovańy, mimo jine´, take´ s vesnicˇany, deˇlnı´ky pak take´ Italy, ale i Pola´ky, Sˇpaneˇly nebo s Portugalci, kterˇ´ı se ve vybranyćh obdobıćh take´ objevovali na prˇednıćh stranaćh tisku a v projevech politickyćh elit, nebot’ jejich kultura se zda´la by´t „integracˇnı´ prˇeka´zˇkou“ stejneˇ tak, jak je vnı´mań naprˇ´ıklad isla´m v soucˇasnosti. To za prve´ znamena´, zˇe v oblasti „druhe´ho“ ota´zky stejne´ho ra´zu prˇetrva´vajı´, avsˇak vzˇdy jsou dle dobovyćh vy´zev prˇena´sˇeny na jine´ skupiny obyvatelstva v jinyćh souvislostech, kde se v ru˚znyćh kontextech objevujı´ a propojujı´ ota´zky na´bozˇenske´, ota´zky spojene´ s politicky´mi vy´zvami cˇi socia´lnı´mi proble´my. Za druhe´ pak v ra´mci teˇchto ota´zek z ru˚znyćh du˚vodu˚ dominujı´ vybrana´ te´mata. Tato te´mata, respektive zpu˚sob jejich uchopenı´ a prezentace, se za´sadneˇ odra´zˇejı´ na povaze prˇedstav o prˇisteˇhovalectvı´ a podı´lejı´ se na transformacıćh strukturovanyćh reprezentacı´ toho „druhe´ho“. V tomto bodeˇ se ukazuje, zˇe na´hled na jedince odjinud se v cˇasove´ perspektiveˇ meˇnı´ a prˇisteˇhovalec ma´ jine´ atributy, a to pod vlivem kontextu. To za´rovenˇ znamena´, zˇe nejen prˇi zkoumańı´ imigracˇnıćh ota´zek, ale take´ v politicke´ praxi by nemeˇl urcˇity´ stereotyp toho „druhe´ho“ v dane´m obdobı´ slouzˇit jako vyćhodisko pro reflexe cˇi praxi, nebot’ je zatı´zˇen velmi zkresleny´mi kolektivnı´mi i individua´lnı´mi reprezentacemi prozˇ´ıvane´ reality.

155

3) KDO JE TO TEN DRUHY´? Na obecne´ u´rovni bych se odva´zˇil vyja´drˇit mysˇlenku, zˇe ve skutecˇnosti jde sta´le o neˇkoho, kdo je jiny´, s odlisˇny´mi vlastnostmi, pu˚vodem, kulturou, barvou ku˚zˇe atd. Tedy jedinec cˇi skupina, ktery´/a´ je velice du˚lezˇity´/a´ v procesu „uznańı´“ a identifikacı´, avsˇak jehozˇ/jı´zˇ prˇ´ıtomnost se v kontextu urcˇite´ krize jevı´ jako velmi komplikovana´, nebezpecˇna´, nechteˇna´. POUZˇITA´ LITERATURA [1] BAYART, J-F. 1996. LÍllusion identitaire. Paris: Fayard. [2] BAYART, J-F. 2008. Comparer en France. Petit essai dáutobiographie disciplinaire. Politix. Revue des sciences sociales du politique 83: 203–208. [3] BOURDIEU, P. 2001. Langage et pouvoir symbolique. Paris: Fayard. [4] CARPENTIER, J. a LEBRUN, F. 2000. Histoire de France. Paris: Le Seuil. [5] DEMIER, F. 2000. La France du XIXe siècle: 1814–1914. Paris: Le Seuil. [6] ETIENNE, B. 2007. Repre´sentations me´diatiques et discours politique sur lé´tranger immigre´. in Immigrances. Límmigration en France au XXe siècle. Ed. Stora, B. a Temime, E. Paris. Hachette. [7] FURET, F. 2007. Francouzska´ revoluce II. Ukoncˇit revoluci. Od Ludvı´ka XVIII. po Julese Ferryho. (1815–1880). Praha. Argo. [8] McCOMBS, M. 2009. Agenda Setting. Nastolovańı´ agendy: masova´ me´dia a verˇejne´ mıńeˇnı´. Praha: Porta´l. [9] MILZA, P. a BERSTEIN, S. 2006. Histoire de la France au XXe siècle. De 1974 a` nos jours. Bruxelles: E´ditons Complexe. [10] NOIRIEL, G. 2010. Le massacre des Italiens. Agues-Mortes, 17 août 1893. Paris: Fayard. [11] NOIRIEL, G. 2007a. A quoi sert „lídentite´ nationale“. Marseille: Agone. [12] NOIRIEL, G. 2007b. Immigration, antise´mitisme et racisme en France (XIXe –XXe siècle). Discours publics, humiliation priveés. Paris: Fayard. [13] NOIRIEL, G. 2006. Introduction a` la socio-histoire. Paris: La Dećouverte. [14] NOIRIEL, G. 2001. E´tat, nation et immigration. Mesnil-surlÉstreé: Gallimard-Folio. [15] NOIRIEL, G. 1988. Le creuset français. Histoire de límmigration XIXe -XXe siècle. Paris: Seuil. [16] RE´MOND, R. 1996. Le XXe siècle. De 1918 a` 1995. Paris: Fayard. [17] RICOEUR, P. 2003. Soi-même comme un autre. Paris: Le Seuil. [18] RICOEUR, P. 2005. Parcours de la reconnaisance. Mesnil-surlÉstreé: Gallimard-Folio. [19] SCHNAPPER, D. 1998. La relation a` lÁutre. Au coeur de la penseé sociologique. Paris: Gallimard. [20] SITEK, P. 2010. Francie a jejı´ celona´rodnı´ debata o na´rodnı´ identiteˇ. Mezina´rodnı´ politika 34 (3): 33–35. [21] SITEK, P. 2009. Francouzska´ krajneˇ pravicova´ Na´rodnı´ fronta a imigracˇnı´ ota´zky v kontextu „krize“. Mezina´rodnı´ politika 33 (3): 25–28. [22] SITEK, P. 2007. Kolonia´lnı´ diskurs trˇetı´ francouzske´ republiky a jeho soucˇasne´ rezonance. in Vesele´ tropy. Ed. Lenk, L. a Svoboda, M. 2007. Praha: Dokorˇań. [23] SITEK, P. 2006. K problematice imigracˇnıćh ota´zek ve Francii. Cˇesky´ lid, Etnologicky´ cˇasopis 93 (4): 349–364. [24] WEIL, P. 2004a. La France et ses e´trangers. Láventure dúne politique de límmigration de 1938 a` nos jours. Mesnil-sur-lÉstreé : Gallimard-Folio. [25] WEIL, P. 2004b. Quést-ce qu´ un Français? Mesnil-sur-lÉstreé: Gallimard-Folio. [26] WIHTOL DE WENDEN, C. 2007. Une histoire des banlieues: la fabrice des territoires urbains. in Sortir des banlieues. Ed. Wihtol de Wenden, C a Body-Gendrot, Sophie: 2007. Paris: nepublikovana´ verze. [27] WIHTOL DE WENDEN, C. 2006a. Une logique de fermeture doubleé de la question de línte´gration. in Histoire des e´trangers et de límmigration en France. Ed. Lequin, Y. Paris: Hachette. [28] WIHTOL DE WENDEN, C. 2006b. Línte´gration des populations musulmanes en France, trente ans d’e´volution. in Histoire de lÍslam et des musulmans en France du Moyen Age a` nos jours. Ed. Mohammed Arkoun. Paris. Albin Michel.

156

[29] WIHTOL DE WENDEN, C. 1996. LÁutre au quotidien. in LÁutre: e´tudes reúnies pour Alfred Grosser. Ed. Badie, B. a Sadoun, M. 1996. Paris: Presses de Sciences [30] WIHTOL DE WENDEN, C. 1995a. France: les mirages de límmigration ze´ro. in LÉurope et toutes ses migrations. Ed. Wihtol de Wenden, C. a de Tinguy, A. Bruxelles: E´ditions Complexe. [31] WIHTOL de WENDEN, C. et al. 1994. Au miroir de láutre. De límmigration a` líntegration en France et en Allemagne. Paris: Cerf. [32] WIHTOL DE WENDEN, C. 1994. Le cas français. in Au miroir de láutre. De límmigration a` líntegration en France et en Allemagne. Ed. Wihtol de Wenden et al. Paris: Cerf. [33] WINOCK, M. 2003. La France politique. XIXe –XXe siècle. Paris: Le Seuil.




157

Romantismus, osvıćenstvı´ a fantasticky´ hrdina Nikola Balasˇ Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, Fakulta filozoficka´, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni, [email protected]

Romanticism, Enlightenment and Fantastic Hero Abstract—This article attempts to discover the roots of fantastic literature. In comparison with popular opinion of fantasy being a succesor of romanticism, this article shows that the popular opinion constitutes only half of the truth. Admittedly works of C. S. Lewis, J. R. R. Tolkien or R. E. Howard share distinctive romantic elements – enmity toward modernity, longing for traditional society or love for the nature. Nevertheless there is a tangible evidence that fantasy as a literary, movie or video game genre has much in common with enlightenment world-view. Prime example of this influence is the archetype of fantastic hero. Usually individualistic in essence fantastic heroes confront their nefarious adversaries in order emerge victoriously in the end. With emphasis on autonomy and individual authenticity behaviour of those literary heroes therefore serves as a pattern for modern people to follow. Is fantasy genre either to be understood as a sort of escapist literature or as an user manual for living in modern world? Key Words—fantastic literature, literary analysis, romanticism, enlightenment, fantastic hero, liminality

´ VOD U OZDNI´ 18. stoletı´, veˇk rozumu, strˇeda. Ve fantasy filmu Dobrodruzˇstvı´ Barona Pra´sˇila od Terryho Gilliama sultańovy sˇiky pra´veˇ doby´vajı´ blı´zˇe neurcˇene´, pravdeˇpodobneˇ evropske´, meˇsto. Te´to fiktivnı´ pseudo-Vı´dni vla´dne za´stupce lidu, Jeho pru˚meˇrnost Horatio Jackson. Jedna´ se vu˚bec o zajı´mavou postavu – nejprve smete ze stolu sultańovy na´vrhy na mı´r se slovy: „Trvaly´ mı´r musı´ by´t zalozˇen na rozumu a veˇdeckyćh principech.“ Za´hy necha´ popravit hrdinske´ho du˚stojnı´ka, ktery´ s jednou zraneˇnou rukou znesˇkodnil sˇest neprˇa´telskyćh kanonu˚ a osvobodil deset muzˇu˚ z turecke´ho zajetı´. Jackson vysveˇtluje sve´ rozhodnutı´: „Takove´ chovańı´ demoralizuje rˇadove´ voja´ky a obcˇany, kterˇ´ı se snazˇ´ı zˇ´ıt prosty´, jednoduchy´ a nevy´jimecˇny´ zˇivot. Situace je prˇ´ılisˇ va´zˇna´, nezˇ aby ji neˇjacı´ mimorˇa´dnı´ horlivci zteˇzˇovali.“ Nakonec se Jeho pru˚meˇrnost vysmeˇje samotne´mu Baronu Pra´sˇilovi, protozˇe ten prˇeci patrˇ´ı do poha´dek, a jako takovy´ tedy nemu˚zˇe by´t skutecˇny´. V Baronu Pra´sˇilovi a Horatiu Jacksonovi Terry Gilliam vy´tecˇneˇ vykreslil dva po´ly. Na jedne´ straneˇ je to Horatio Jackson, ktery´ zteˇlesnˇuje ducha osvıćenstvı´. V jeho odmı´tnutı´ sultańovyćh mı´rovyćh podmıńek rezonuje Kantu˚v esej K veˇcˇne´mu mı´ru spolu s osvıćensky´m prˇedpokladem poznatelnosti sveˇta veˇdou; poprava du˚stojnı´ka vyjadrˇuje odmı´tnutı´ romańove´ho hrdinstvı´; a vy´smeˇch Baronu Pra´sˇilovi je vy´smeˇchem poha´dce, protozˇe

P

aplikacı´ rozumu musı´me nutneˇ dojı´t k za´veˇru, zˇe poha´dka a jejı´ nadprˇirozeno je jen zkreslenou vy´poveˇdı´ o realiteˇ. Na druhe´ straneˇ je to Baron Pra´sˇil, poha´dkova´ postava, ktera´ prˇedstavuje fantazii a vsˇe, co Jacksonu˚v osvıćensky´ rozum nemu˚zˇe prˇijmout. Le´ta´ na deˇlove´ kouli, plavı´ se na meˇsıć, zatancuje si s Venusˇ´ı a dı´ky sˇnˇupacı´mu taba´ku unikne z u´trob velryby. Prostrˇednictvı´m Barona Pra´sˇila se Terry Gilliam hla´sı´ k fantasy jako pokracˇovatelce romantismu a jako protikladu k osvıćenstvı´. Tı´mto vsˇak vytva´rˇ´ı velmi jednostranny´ pohled na zˇańr, nebot’ se domnı´va´m, zˇe na fantasy nalezneme i mnoho z osvıćenstvı´. Prozkoumejme nejprve romanticke´ korˇeny, ze kteryćh modernı´ poha´dky dosti pravdeˇpodobneˇ vyru˚stajı´. ROMANTISMUS O fantasy se cˇasto mluvı´ jako o uńikove´m zˇańru. Byl to John Ronald Reuel Tolkien, jeden ze dvou zakladatelu˚ zˇańru fantasy, ktery´ v uńiku videˇl klıćˇovou funkci poha´dek, my´tu˚ a fantasticke´ literatury. „A pokud necha´me fantazii‘ chvilku stranou, nemyslı´m ’ si, zˇe by se cˇtena´rˇ cˇi tvu˚rce poha´dkovyćh prˇ´ıbeˇhu˚ meˇl kdy stydeˇt za to, zˇe unikne‘ do staryćh cˇasu˚: zˇe bude da´vat ’ prˇednost nejen draku˚m, ale i konı´m, hradu˚m, plachetnicı´m, luku˚m a sˇ´ıpu˚m, nejen elfu˚m, ale i rytı´rˇu˚m, kra´lu˚m a kneˇzˇ´ım. Vzˇdyt’je koneckoncu˚ mozˇne´, aby raciona´lnı´ cˇloveˇk po jiste´ u´vaze (naprosto nesouvisejıćı´ s poha´dkou cˇi romancı´) dospeˇl k zavrzˇenı´ – jezˇ uńikova´‘ literatura naznacˇuje pou’ hy´m mlcˇenı´m – hodnot pokroku, jako jsou tova´rny, anebo kulomety a bomby, ktere´ se zdajı´ by´t nejprˇirozeneˇjsˇ´ımi a nejnevyhnutelneˇjsˇ´ımi, rˇekneˇme dokonce nejneu´prosneˇj’ sˇ´ımi‘ produkty oneˇch tova´ren.“ (Tolkien 1997: 135) Tolkien zde vytycˇuje ostrou hranici mezi modernı´m sveˇtem a litera´rnı´m zˇańrem, ktery´ nabı´zı´ cˇloveˇku u´tocˇisˇteˇ prˇed tı´mto nehostinny´m sveˇtem. A Tolkien nebyl kritikem pouze toho sˇpatne´ho, co modernı´ sveˇt zplodil. Kanadsky´ historik Norman Cantor doda´va´, zˇe Pań prstenu˚ rovneˇzˇ zteˇlesnˇuje odpor vu˚cˇi mechanisticke´mu sta´tu a spolecˇnosti. Podle neˇj je pu˚sobivy´m u´tokem na tzv. welfare state – sta´t blahobytu, ktery´ se stal rozsˇ´ırˇenou praxı´ po druhe´ sveˇtove´ va´lce (Cantor 1993: 229–230). Ra´d bych upozornil na sbornı´k, ktery´ v cˇeske´m prˇekladu vysˇel v roce 2009, nazvany´ Pań prstenu˚ a filozofie. Tento sbornı´k da´le rozvı´jı´ Tolkienem nastaveny´ kurs antimodernı´ re´toriky. Theodore Schick na´s v neˇm varuje prˇed modernı´mi technologiemi, jako jsou genetika, robotika a nanotechnologie, Alison Milbankova´ pouzˇ´ıva´ vla´dnoucı´ho prstenu jako paralely k fetisˇizujıćı´mu konzumerismu, Joe Kraus tvrdı´, zˇe trilogie stavı´ vy´znam tradice

158

proti rozkladnosti moderny, a Andrew Light v dı´le hleda´ ekologicke´ motivy a tak da´le (Bassham a Bronson 2009). A nebyl to jen Tolkien, ktery´ z autoru˚ fantasy psal v tomto proticivilizacˇnı´m duchu. Autor Narnie Clive Staples Lewis vycha´zel ze stejnyćh za´kladu˚. Podle Cantora videˇl Lewis sveˇt jako bojisˇteˇ mezi dobrem a zlem, zlem, ktere´ je zteˇlesneˇno pra´veˇ materialismem, sobectvı´m a korupcı´. Modernı´ hodnoty nejsou zˇa´dny´m vı´teˇzstvı´m dobra, ba naopak (Cantor 1993: 219). Kdyzˇ se podı´va´me na samotne´ korˇeny idejı´ fantasy, kritiku civilizace a technologiı´, jako jedny z prvnıćh je nalezneme u francouzske´ho filosofa Jeana-Jacquese Rousseaua, prˇedchu˚dce romanticke´ho hnutı´. Ve sve´m eseji O pu˚vodu nerovnosti mezi lidmi Rousseau opakovaneˇ lıćˇ´ı rozkladnost zˇivota v civilizaci. V pasa´zˇi o prˇ´ırodnı´m cˇloveˇku, Rousseau rˇ´ıka´: „Chranˇme se tedy zameˇnˇovat divocha s lidmi, jezˇ ma´me prˇed ocˇima. Prˇ´ıroda nakla´da´ se vsˇemi zˇivocˇichy odka´zany´mi na jejı´ pećˇi s takovou la´skou, jako by ukazovala, jak je na toto postavenı´ zˇa´rliva´. Ku˚nˇ, kocˇka, by´k ba i osel majı´ v lese mnohem veˇtsˇ´ı vzru˚st, cele´ slozˇenı´ teˇla mohutneˇjsˇ´ı, vıć zˇivotnosti, sı´ly a odvahy nezˇ v domeˇ. Jakmile se stanou domaćı´mi, ztraćejı´ polovinu svyćh vy´hod; rˇekli bychom, zˇe vsˇechna nasˇe starost, jak s teˇmito zvı´rˇaty zacha´zet a jak je zˇivit, je jenom degeneruje. Stejneˇ je tomu s cˇloveˇkem. . . “ [a da´le] Zvla´sˇtnı´ prˇ´ıcˇinou toho, procˇ cˇloveˇk degeneroval citelneˇji, je vsˇechno to pohodlı´, ktere´ si vytvorˇil a jemuzˇ zvykl. (Rousseau 1978: 63) Rousseau byl kritikem civilizace, stejneˇ jako byl milovnı´kem prˇ´ırody. Podle estetika Karla Stibrala to byl pra´veˇ Rousseau, kdo spolu s Anthony Ashley Cooperem, trˇetı´m ve´vodou ze Shaftesbury, naucˇil Evropany vsˇ´ımat si prˇ´ırody a milovat ji. Dı´ky obeˇma, ale zejmeńa Rousseauovi, si Evropane´ zacˇali vsˇ´ımat hor, lesu˚, venkova i divokyćh za´koutı´ (Stibral 2005: 64, 84). Kritika civilizace a la´ska k prˇ´ırodeˇ se sta´vajı´ za´kladem pro konstrukci fantastickyćh sveˇtu˚. Zmıńeˇne´ motivy doplnˇuje jesˇteˇ romanticky´ obdiv ke strˇedoveˇku, jehozˇ podobu na sebe tyto sveˇty zpravidla berou. Bylo to v 19. stoletı´, kdy se historikove´ zacˇali va´zˇneˇ zaobı´rat strˇedoveˇkem, ktery´ byl doposud vlivem renesancˇnıćh a osvıćenskyćh filosofu˚ cha´pań jako temny´ (Cantor 1968: 56). Obdiv romantiku˚ ke strˇedoveˇku jesˇteˇ doplnil jejich za´jem o pohanskou minulost (Stibral 2005: 98). Jako by se jednalo o na´vrat prˇed weberiańske´ zbavenı´ sveˇta kouzla (Weber 2009: 131), motiv, ktery´ Tolkien prˇi sve´ kritice dı´la alzˇbeˇtıńske´ho ba´snı´ka Michaela Draytona rovneˇzˇ postihnul. „Prˇesto ma´m podezrˇenı´, zˇe tato minucio´znost ve stylu moty´lu˚ a kveˇtin je take´ du˚sledkem racionalizace‘ , ’ ktera´ promeˇnila kouzlo“ Elfie v pouhy´ klam a neviditelnost v krˇehkost schopnou ukry´t se v petrklıćˇi cˇi schoulit se za listem tra´vy. Zda´ se, zˇe to vsˇechno prˇisˇlo do mo´dy za´hy po velkyćh objevech, ktere´ ucˇinily sveˇt prˇ´ılisˇ teˇsny´m pro elfy i lidi: v dobeˇ, kdy se na za´padeˇ lezˇ´ıcı´ magicka´ zem Hy Breasail zmeˇnila v pouhou Brazı´lii, zemi fernambukove´ho drˇeva. (Tolkien 1997: 92)


Vskutku, nenı´ horsˇ´ı veˇci, nezˇ kdyzˇ se legenda´rnı´ a tajemstvı´m oprˇedeny´ kontinent promeˇnı´ v nejveˇtsˇ´ıho sveˇtove´ho exporte´ra drˇeva slouzˇ´ıcı´ho k vyra´beˇnı´ smycˇcu˚ pro strunne´ na´stroje a textilnıćh barviv. Z legendy se sta´va´ soucˇa´st sveˇtove´ho kapitalismu. I u druhe´ho zakladatele zˇańru, Roberta Ervina Howarda, nacha´zı´me ozveˇny romantiku˚ i Rousseaua. I Howard ve svyćh povı´dkaćh unika´ do minulosti inspirovane´ rea´liemi strˇedoveˇke´ho sveˇta, ktery´ pro romantiky zteˇlesnˇoval idea´l. Jeho barbarsˇtı´ hrdinove´, at’ jizˇ to byl piktsky´ naćˇelnı´k Bran Mak Morn, Brule kopinı´k, kra´l Kull, nebo barbar Conan, jsou protiklady modernıćh lidı´ a blı´zˇ´ı se idea´lu Rousseauova usˇlechtile´ho divosˇstvı´. Howardovy popisy jejich svalnatyćh postav (rozumeˇj nedegenerovanyćh) nesmı´ chybeˇt v zˇa´dne´ povı´dce. Tito usˇlechtilı´ barbarˇi vsˇak nevynikajı´ jen svy´mi fyzicky´mi zdatnostmi, ale jsou i dusˇevneˇ vyspeˇlejsˇ´ı. Ve Veˇzˇi slona Howard pı´sˇe: „ Cimmerˇan‘ [Conan] se rozhle´dl okolo sebe, znovu ’ zmaten vy´buchy zlomyslne´ho smıćhu, ktere´ vyvolala Kothańcova jı´zliva´ pozna´mka. Conan na te´to pozna´mce neshleda´val celkem nic vesele´ho a zˇil v civilizovane´m sveˇteˇ prˇ´ılisˇ kra´tce na to, aby pochopil krˇivolake´ mysˇlenı´ civilizovanyćh lidı´. Ti jsou bezohledneˇjsˇ´ı, meńeˇ cˇestnı´ a proradneˇjsˇ´ı nezˇ ktery´koliv divoch. Civilizovanı´ lide´ jsou totizˇ mnohem veˇtsˇ´ı hrubci a hulva´ti, protozˇe veˇdı´, zˇe takovı´ v za´sadeˇ mohou by´t, anizˇ hrozı´ nebezpecˇ´ı, zˇe jim za to neˇkdo rozetne lebku.“ (Howard 2007: 32) OSVIĆENSTVI´ Motivy uńiku do tradicˇnı´ spolecˇnosti, nezkazˇene´ civilizacı´, souvisejı´ s la´skou k prˇ´ırodeˇ a s ozˇivenı´m za´jmu o pohanskou mytologii a opeˇtovne´ zakouzlenı´ sveˇta (Fuhrmann 2006: 38). Je tedy na fantasy neˇco, co by protikladu mezi modernı´m a tradicˇnı´m, modernı´m a fantasticky´m odporovalo? Neˇjaka´ anoma´lie? Neˇjaky´ vliv osvıćenstvı´? Na zacˇa´tku zfilmovane´ho Barbara Conana z roku 1982 se objevuje cita´t z Nietzscheho Soumraku model: „Co mne nezahubı´, sı´lı´ mne.“ (Nietzsche 1995: 8) Ota´zka, kterou bychom si meˇli polozˇit, je, jak souvisı´ Nietzscheho filosofie s fantasticky´m hrdinou. Mu˚zˇe na´m v tom pomoci anglicky´ filosof Alasdair MacIntyre: „Jestlizˇe vsˇak tito tvu˚rci a autorˇi sa´g nejsou protonietzschovici, jak je tomu s postavami, ktere´ zobrazujı´? I zde je jasne´, zˇe Nietzsche musel mytologizovat da´vnou minulost, aby udrzˇel svou vizi. Nietzsche lıćˇ´ı aristokratickou touhu po sebe-uplatneˇnı´; Home´r a sa´gy ukazujı´ formy uplatneˇnı´, jezˇ na´lezˇejı´ urcˇite´ roli a jezˇ tato role vyzˇaduje. Ja´ se v he´rojskyćh spolecˇnostech sta´va´ tı´m, cˇ´ım je, jen skrze svou roli; je spolecˇensky´m, nikoliv individua´lnı´m vy´tvorem. Kdyzˇ tedy Nietzsche projektuje svu˚j individualismus 19. stoletı´ do archaicke´ minulosti, ukazuje, zˇe to, co vypadalo jako historicke´ ba´dańı´, je ve skutecˇnosti jen na´paditou litera´rnı´ konstrukcı´. Nietzsche nahrazuje fikce osvıćenske´ho individualismu, jimizˇ tak pohrda´, snu˚sˇkou vlastnıćh individualistickyćh fikcı´.“ (MacIntyre 2004: 154) MacIntyre chce rˇ´ıci, zˇe Nietzsche vysveˇtluje postavenı´ sˇlechty zpu˚sobem, ktery´ je blizˇsˇ´ı osvıćenske´mu individualismu spı´sˇe nezˇ tomu, jakou skutecˇnou pozici meˇla

NIKOLA BALASˇ: ROMANTISMUS, OSVIĆENSTVI´ A FANTASTICKY´ HRDINA

tato sˇlechta v archaickyćh cˇi jinyćh tradicˇnıćh kulturaćh. Je to stejny´ zpu˚sob videˇnı´ minulosti jako u Thorsteina Veblena, ktery´ neusta´ly´ boj o sebe-uplatneˇnı´ a prestizˇ videˇl jako anachronismus, jejzˇ modernı´ elity zdeˇdily od drˇ´ıveˇjsˇ´ı sˇlechty (Veblen 1999: 10). Podle jine´ho anglicke´ho filosofa Johna Graye je Nietzsche dokonce zavrsˇitelem osvıćenske´ho projektu (Gray 2007: 247–248). A tento individualismus nacha´zı´me v rˇadeˇ fantastickyćh prˇ´ıbeˇhu˚. Fantasticˇtı´ hrdinove´ zˇijı´ podle vlastnıćh mora´lnıćh kodexu˚, borˇ´ı zkostnateˇle´ tradice a naplno si zˇivot vychutna´vajı´. Kdyzˇ se Conan bavı´ s korza´rkou Belit, rˇ´ıka´ jı´: „Poznal jsem mnoho bohu˚. Ti, kterˇ´ı je popı´rajı´, jsou stejneˇ slepı´ jako ti, kterˇ´ı v neˇ veˇrˇ´ı prˇ´ılisˇ. . . Nevı´m a nestara´m se o to. Dokud zˇiji, chci zˇ´ıt naplno. Chci jı´st sˇt’avnate´ maso a pı´t silne´ vıńo, chci cı´tit zˇhave´ objetı´ zˇenskyćh pazˇ´ı a bla´znive´ vzrusˇenı´ boje, v neˇmzˇ se cˇepele mecˇu˚ bly´skajı´ modrˇe a rudeˇ. Pak jsem spokojen.“ (Howard 2007: 129) Conan vzhledem k okolnı´mu sveˇtu zˇije neva´zany´ zˇivot. Nenı´ pevnou soucˇa´stı´ zˇa´dne´ kultury, zˇa´dne´ spolecˇnosti, zˇa´dne´ komunity. Je vydeˇdeˇncem, ktery´ se jednou plavı´ jako korza´r, jindy se veˇnuje zlodeˇjske´mu rˇemeslu, jindy zase vla´dne domorody´m kmenu˚m a jindy se necha´va´ najı´mat jako zˇoldne´rˇ do va´lek. Tı´m vsˇ´ım a za´rovenˇ nicˇ´ım je Conan. Nacha´zı´ se na okraji spolecˇenske´ struktury, ze ktere´ zbavuje sveˇt zlorˇa´du˚. Jak napsal antropolog Victor Turner: „Lidova´ literatura se hemzˇ´ı symbolicky´mi postavami, jako jsou svatı´ zˇebraći‘ , trˇetı´ synove´‘ , malı´ ’ ’ ’ krejcˇ´ıci‘ a hlupaćˇci‘ , kterˇ´ı zbavujı´ drzˇitele vysokyćh hod’ nostı´ a u´rˇadu˚ jejich honosnosti, a sesazujı´ je na u´rovenˇ obycˇejnyćh lidı´ a beˇzˇnyćh smrtelnı´ku˚. V tradicˇnı´m westernu‘ jsme zase vsˇichni cˇetli o tajemne´m cizinci‘ bez ’ ’ domova, majetku a jmeńa, ktery´ znovu nastoluje etickou a pra´vnı´ rovnova´hu v mı´stnıćh mocenskopolitickyćh vztazıćh tı´m, zˇe odstranı´ nespravedlive´ sekula´rnı´ pańy‘ , jizˇ ’ utlacˇujı´ obycˇejne´ lidi.“ (Turner 2004: 109) Conan a mnozı´ dalsˇ´ı, nejen Howardovi hrdinove´, jsou teˇmito cizinci bez domova, permanentnı´mi obyvateli liminarity (McCullough).1 Avsˇak nejen litera´rnı´, ale i hrdinove´ z fantastickyćh pocˇ´ıtacˇovyćh her sdı´lejı´ tuto kvalitu. Ve hraćh Baldur’s Gate a Stonekeepu hrajete za postavy, jejichzˇ okrajovost je reprezentovańa tı´m, zˇe vyru˚staly jako sirotci, v Elder Scrolls IV zacˇ´ına´ vasˇe postava jako veˇzenˇ bez minulosti – a stejny´ zacˇa´tek ma´ i hra Arx Fatalis. V pru˚beˇhu her se tito hrdinove´ neusta´le zlepsˇujı´, aby na konci hry mohli znicˇit hlavnı´ho zloducha, zpravidla zteˇlesneˇne´ho temny´m bohem nebo zly´m cˇarodeˇjem. Koneckoncu˚ i Harry Potter je sirotkem, s nı´mzˇ se v Kameni mudrcu˚ seznamujeme v dobeˇ, kdy se nacha´zı´ na okraji spolecˇnosti. A na hranicıćh rˇa´du se pohybuje i Aragorn – po neˇjakou dobu je na´m prˇedstavovań jako podivıńsky´ tula´k. Ti vsˇichni sdı´lejı´ stejnou liminaritu, acˇkoliv neˇktery´m se ji podarˇ´ı na konci prˇ´ıbeˇhu opustit 1 Mimo antropologicky ´ diskurs to byl Joseph McCullough, ktere´mu se povedlo odlisˇit dva fantasticke´ podzˇańry na za´kladeˇ, ktery´ se podoba´ Turnerovu rozlisˇenı´ druhu˚ communitas. nema´ to neˇjaky´ pocˇesˇteˇly´ vy´raz?

159

a plneˇ se zacˇlenit do spolecˇenske´ struktury – Aragorn se sta´va´ kra´lem Gondoru a Harry Potter bystrozorem. ZA´VEˇR Ukazuje se proto, zˇe fantasy je na jednu stranu deˇdicˇkou romanticke´ho sentimentalismu projektovane´ho do prˇ´ızniveˇjsˇ´ı minulosti, na druhe´ straneˇ osvıćenske´ho individualismu projektovane´ho do postavy hrdiny. Hrdinove´ fantasy jsou azˇ na pa´r vy´jimek bytostny´mi individua´ly. Majı´ prama´lo spolecˇne´ho s archaicky´mi cˇi strˇedoveˇky´mi spolecˇnostmi. Jsou vy´plodem modernı´ho mysˇlenı´ vycha´zejıćı´ho z osvıćenskyćh idejı´ autonomie – by´t vlastnı´m pańem (Berlin 1999: 230), a individua´lnı´ autenticity – vyzna´vat vlastnı´ zˇivotnı´ zpu˚sob (Taylor 2002: 44). V soucˇasne´m sveˇteˇ, ktery´ je rˇadou myslitelu˚ vykla´dań jako pluralisticky´, nemu˚zˇe existovat shoda ohledneˇ zˇivotnıćh hodnot a cı´lu˚, proto se tak vsˇichni svy´m zpu˚sobem nacha´zı´me v limina´rnı´m postavenı´. Na´sˇ spolecˇensky´ status se proto blı´zˇ´ı tomu, ve ktere´m se v romańech nacha´zejı´ fantasticˇtı´ hrdinove´. Fantasy se zda´ by´t na´vodem pro zˇivot, ktery´ je inspirovań osvıćensky´m individualismem. Vsˇichni jsme teˇmito limina´rnı´mi Robinsony, nesva´zany´mi prˇedsudky ani tradicı´. Nasˇe pozna´vańı´ sveˇta nesmı´ by´t kolektivnı´, ny´brzˇ individua´lnı´ za´lezˇitostı´, a nasˇe konańı´ je urcˇovańo spolecˇnostı´ kontraktu, nikoliv statusu (Gellner 2005: 36). Na tomto mı´steˇ se hodı´ prˇirovnańı´ k nacionalismu, ktere´ snad nenı´ prˇ´ılisˇ na´silne´. Ernest Gellner tvrdil, zˇe nacionalismus se zrodil z potrˇeb Gesselschaft (modernı´ spolecˇnosti), ale hovorˇ´ı jazykem Gemeinschaft (Gellner 2005: 44). Fantasy, stejneˇ jako nacionalismus, vznikla z potrˇeb a tuzˇeb modernıćh lidı´. Jakkoliv se to mu˚zˇe zda´t jasne´, fantasy nenı´ produktem lidı´ kompletneˇ odtrzˇenyćh od reality, blouznivcu˚ touzˇ´ıcıćh po minulosti, jak se na´m to cˇa´stecˇneˇ snazˇ´ı vnutit ex-python Terry Gilliam. PODEˇKOVAŃI´ Za neˇktere´ podneˇty, ktere´ prˇispeˇly k soucˇasne´ podobeˇ prˇ´ıspeˇvku, vdeˇcˇ´ım diskutujıćı´m z konference, zejmeńa pak Michalu Tosˇnerovi z Katedry antropologickyćh a historickyćh veˇd FF ZCˇU. POUZˇITA´ LITERATURA [1] BASSHAM, G. a E. BRONSON (ed.). 2009. Pań Prstenu˚ a filosofie: Jedna kniha vla´dne vsˇem. Praha: Nakladatelstvı´ XYZ. [2] BERLIN, I. 1999. Cˇtyrˇi eseje o svobodeˇ. Praha: Prostor. [3] CANTOR, N. F. 1968. Medieval Historiography as Modern Political and Social Thought. Journal of Contemporary History. 3(2): 55–73. [4] CANTOR, N. F. 1993. Inventing the Middle Ages: The Lives, Works, and ideas of the Great Medievalists of the Twentieth Century. New York: Harper Perennial. [5] FUHRMANN, H. 2006. Strˇedoveˇk je kolem na´s. Jinocˇany: H&H. [6] GELLNER, E. 2005. Jazyk a samota. Wittgenstein, Malinowski a habsburske´ dilema. Brno: CDK. [7] GRAY, J. 2007. Enlightenment’s Wake. New York: Routledge. [8] HOWARD, R. E. 2007. Conan I. Praha: Aurora. [9] MacINTYRE, A. 2004. Ztra´ta ctnosti. Praha: OIKOYMENH. [10] McCULLOUGH, J. A. The Demarcation of Sword and Sorcery. Prˇ´ıstupne´ na: Stazˇeno 30. rˇ´ıjna 2010.

160

[11] NIETZSCHE, F. 1995. Soumrak model. Praha: Votobia. [12] ROUSSEAU, J. 1978. Rozpravy. Praha: Svoboda. [13] STIBRAL, K. 2005. Procˇ je prˇ´ıroda kra´sna´? Esteticke´ vnı´mańı´ prˇ´ırody v novoveˇku. Praha: Dokorˇań. [14] TAYLOR, Ch. 2002. „Politika uznańı´,“ in Multikulturalismus: Zkoumańı´ politiky uznańı´. Ed. A. Gutmannova´. Praha: Filosofia. [15] TOLKIEN, J. R. R. 1997. Prˇ´ıbeˇhy z cˇarovne´ rˇ´ısˇe. Praha: Mlada´ Fronta. [16] TURNER, V. 2004. Pru˚beˇh ritua´lu. Brno: Computer Press. [17] VEBLEN, T. 1999. Teorie zaha´lcˇive´ trˇ´ıdy. Praha: Sociologicke´ nakladatelstvı´. [18] WEBER, M. 2009. Metodologie, sociologie, politika. Praha: OIKOYMENH.




161

Zˇena v tradicˇnej kultu´re Slovenska: mensˇtruaćia, panenstvo, materstvo (so zameranı´m na necˇistotu a tabu) Kamila Benˇova´ Katedra etnolo´gie a etnomuzikolo´gie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Konsˇtantıńa filozofa v Nitre, [email protected]

Women in the traditional culture of Slovakia: menstruation, virginity, motherhood (with focus on uncleanness and taboo) Abstract—The main thematic line of the article is the topic of women in the traditional culture of Slovakia. The study provides a brief overview of issues in social status and roles of women in the context of economic and cultural development of Slovak traditional rural society. In the next phase draws attention to the three selected phenomena of a female life, closely associated with the biological characteristics of women: menstruation, virginity and motherhood. These three phenomena look as socio-cultural phenomena, focusing mainly on their reflection in the system of values and system of rituals in traditional culture. With the main focus, to highlight the aspect of pollution (uncleanness) and taboo, with these phenomena directly related. Final part of the study is based on defining the pollution and taboo as cultural universals and anthropological categories, and then attempts to link these approaches with those selected knowledge about traditional culture of Slovakia. The study tries to synthesize, to analyze and partly to reinterpret the ”old” informations in new context by using theoretical anthropological concepts, for example classical approach ´sacred – profane´ (E´. Durkheim), symbolical approach of ´purity and pollution´ (M. Douglas), the symbolism of right and left hand (R. Hertz), the concept of intermediarity (Sh. B. Ortner). This all with using a feminist perspective and suggestion on phenomenon of ambivalence related specifically with all aspects of studied topic.

zˇeme oznacˇit’ ako nevyuzˇity´ v su´vislosti s ich d’alsˇou analy´zou.1 V tradicˇnej kultu´re sa na zˇenu vzt’ahovalo enormne´ mnozˇstvo prı´kazov a za´kazov, ktore´ v zˇivote muzˇa nenacha´dzame. V tejto rovine moˆzˇeme sledovat’ mnohe´ javy. Ta´to sˇtu´dia sa zameriava na prvky zˇivota zˇeny, ktore´ su´ najmarkantnejsˇie spojene´ s fenomeńom necˇistoty a tabuizaćie. Zameriava sa na tri vybrane´ javy: mensˇtruaćiu, panenstvo, materstvo, cˇerpajuć informaćie z prevazˇne starsˇ´ıch spracovanyćh etnografickyćh vy´skumov. Vo svojom prı´spevku sa poku´sim pra´ve o derivovanie urcˇite´ho typu poznatkov a cˇiastocˇne o ich novu´ reinterpretaćiu, resp. d’alsˇiu interpretaćiu. Sˇtu´dia je pokusom o synte´zu a spa¨tnu´ analy´zu zistenyćh poznatkov o zˇivote zˇeny a javoch s nı´m su´visiacich v kontexte feministickej perspektı´vy, s aplikovanı´m antropologickyćh konceptov sakra´lne – profańne (E´. Durkheim), cˇistoty a znecˇistenia (M. Douglas), pravej a l’avej ruky (R. Hertz) a konceptu intermedia´rnosti od Sherry Ortner. Prepojovacı´m momentom je sta´le prı´tomny´ fenomeń dvojznacˇnosti. MENSˇTRUAĆIA

ENA ako samostatny´ objekt vy´skumu nebol nikdy ˇ v centre pozornosti slovenskej etnolo´gie. Zˇivot zˇeny (a Z muzˇa) bol v minulosti popisovany´ do tej miery, ako bola

Je pravdepodobne´, zˇe sa s prvou mensˇtruaćiou dievcˇat’a spa´jali urcˇite´ obsazˇnejsˇie magicko-ritua´lne praktiky, z ktoryćh sa vsˇak zachovali len fragmenty: dievcˇa malo prevliect’ bielizenˇ pomedzi tri priecˇky na rebrı´ku, aby mensˇtruaćia netrvala dlhsˇie ako tri dni /Hont/ (Horva´thova´ 1988: 479), matka prelozˇila posˇpinene´ spodne´ pra´dlo na tretı´ schodı´k rebrı´ka vedućeho na povalu, aby to dievcˇa malo len tri dni /Zvolen/, cˇi sa malo dievcˇa udriet’ po jednom aj po druhom lıći, aby sta´le zostala taka´ pekna´ cˇervena´ /Michalovce/ (Michalkova´ 2004: 34) Potreba zabezpecˇit’ cˇo najkratsˇie trvanie mensˇtruaćie svedcˇ´ı viac o negatı´vnej konotaćii a o tom, zˇe tento stav nebol pre zˇenu zˇelany´m a jeho na´sledky bolo nutne´ maxima´lne zmiernit’. Zda´ sa vsˇak, zˇe menarche´ nebolo udalost’ou, ktora´ by vy´znamny´m spoˆsobom menila spolocˇensky´ zˇivot dievcˇat’a

snaha popı´sat’a zrekonsˇtruovat’tradicˇnu´ kultu´ru Slovenska vo vsˇeobecnosti, zaújem sa su´stred’oval na rodinu ako taku´, pretozˇe rodina (konkre´tne tzv. patriarcha´lna vel’korodina) bola za´kladom vidieckej spolocˇnosti na u´zemı´ Slovenska. Existuju´ vsˇak starsˇie vy´skumne´ zdroje a literatu´ra, z ktoryćh je mozˇne´ cˇerpat’ nielen vhodne´ informaćie (i prı´padny´m cˇ´ıtanı´m medzi riadkami), ale ktoryćh potencia´l moˆ-

1 Popredna ´ slovenska´ etnologicˇka Emı´lia Horva´thova´ rozozna´va tri fa´zy etnologicke´ho prı´stupu: 1) prvostupnˇova´ fa´za znamena´ spracovanie etnologicke´ho materia´lu zı´skane´ho tereńnym vy´skumom; 2) druhostupnˇova´ fa´za je ich d’alsˇie spracovanie vo forme analytickyćh a syntetizujućich sˇtu´diı´, zalozˇenyćh na kritickom vyhodnotenı´ materia´lu; 3) tretı´m, a posledny´m stupnˇom su´ teoreticke´ sˇtu´die, ktore´ sa usiluju´, na za´klade dosiahnute´ho stupnˇa poznania o urcˇite´ zovsˇeobecnenia, postihnutie za´konitostı´ atd’. (Horva´thova´ 1995: 134)

Key Words—woman in traditional culture, feminist perspective, menstruation, virginity, motherhood, uncleanness, taboo, symbolical ambivalence

´ VODOM U

162

alebo by bola predmetom komplexnejsˇieho obradove´mu syste´mu prechodu. Znamena´ to, zˇe dospelost’ zˇeny nebola priamo naviazana´ na biologicky´ rytmus zˇeny a nebola explicitne spojena´ s jej pohlavnou dospelost’ou. Skutocˇne dospelou sa zˇena v tradicˇnej kultu´re sta´vala azˇ symbolicky´m snˇatı´m venca a nasadenı´m cˇepca. Teda azˇ ked’ sa dievcˇa stalo niecˇiou manzˇelkou, stalo sa aj skutocˇnou zˇenou. Zjavny´ je ambivalentny´ charakter mensˇtruaćie. Na jednej strane znamenala zdravie zˇeny a evokovala jej plodnost’, ako najviac cenenu´ zˇensku´ „vlastnost’“. Prve´ kvapky mensˇtruacˇnej krvi boli aj cˇastou sućˇast’ou l’u´bostnej ma´gie2 (Horva´thova´ 1988: 479), naprı´klad na´poja la´sky. (Horva´thova´ 1995: 284) K jej pozitı´vam patrili aj jej u´dajne´ liecˇebne´ vlastnosti (najma¨ bradavice), krv z prvej mensˇtruaćie sa pouzˇ´ıvala v kozmetike, mala zabranˇovat’ peha´m, vyra´zˇkam, sˇkvrna´m na pokozˇke. Mensˇtruacˇna´ krv sa nazy´vala aj zˇensky´ kvet a mohla slu´zˇit’ na zvysˇovanie u´rodnosti stromov, regulaćiu pocˇtu detı´. Sućˇasne s pozitı´vnymi konotaćiami vsˇak bola mensˇtruujuća zˇena pokladana´ za necˇistu´, a ty´m pa´dom v magickom zmysle aj za nebezpecˇnu´, a mala sa drzˇat’ v u´stranı´ (Horva´thova´ 1988: 479). Existovala predstava, zˇe vy´sledky praće pocˇas mensˇtruacˇnyćh dnı´ sa ryćhlo znehodnocuju´, preto sa neodporućˇalo oberat’ a konzervovat’ ovocie a zeleninu, piect’, siat’, presa´dzat’ a pod. (Horva´thova´ 1988: 479) Nicˇ vsˇak nenasvedcˇuje tomu, zˇe by bola samotna´ mensˇtruaćia vnı´mana´ v nasˇom prostredı´ v explicitne pozitı´vnom zmysle (ako to moˆzˇeme na´jst’ v inyćh kultu´rach). Miera tabuizaćie sa odra´zˇa aj v pomenovanı´ mensˇtruaćie, ktora´ dosta´vala va¨cˇsˇinou za´stupne´ na´zvy. Ked’zˇe mensˇtruaćia nebola verejne diskutovany´m javom a teda ani bezˇne popisovany´m, presne nemoˆzˇeme povedat’, cˇi su´ dochovane´ pomenovania archaicke´, resp. ake´ boli bezˇne´ pomenovania v jednotlivyćh regiońoch v minulosti. Vyslovene negatı´vnu konotaćiu maju´ na´zvy kra´my, d’ady, d’adky, ktore´ evokuju´ neporiadok alebo zˇenska´ choroba, zˇenske´ proble´my, prı´padne zosta´vala u´plne nepomenovana´ ako ize´, to, tie dni, ma´m na kosˇeli, ma´m sa sebe. Cˇasto by´vala stotozˇnˇovana´ s cˇervenou farbou (farba krvi) ako cˇervena´, cˇervene´ dni, alebo v tejto su´vislosti stotozˇnˇovana´ s jahodami ako jahodove´ dni, jahodovy´ ty´zˇdenˇ, sedı´m na jahodaćh, sadla som si do jahoˆd. Bezˇne´ bolo spojenie so zˇensky´m elementom ako zˇenske´ veci, dni zˇeny, zˇenske´ dni, prisˇla tetka, tetka mokra´, tetka z Prahy, alebo pouka´zanie na periodicitu mensˇtruaćie ako cˇas, perio´da, mesacˇnı´k, mesiacˇiky, mesacˇne´ krvaćanie.3 Urcˇita´ miera ambivalentnosti sa odra´zˇa aj v tyćhto pomenovaniach. Z vy´skumu Michalkovej vyplynulo, zˇe sa do sućˇasnosti zachovali skupiny za´kazov vzt’ahujućich sa na mensˇtruujuću zˇenu, ktora´ bola jednoznacˇne povazˇovana´ za necˇistu´: „Vravelo sa, zˇe je necˇista´ a vsˇetke´ho, cˇo sa dotkla, by taky´m ostalo.“ 2 Zaujı´mava ´ je vy´poved’ informa´torky narodenej v roku 1973 pri popisovanı´ praktı´k vyuzˇ´ıvania mensˇtruacˇnej krvi: „. . . viem, zˇe v mojom okolı´ sa ta´to meto´da bezˇne pouzˇ´ıva na udrzˇanie partnera.“ (in Michalkova´ 2004: 43) 3 Jednotlive ´ pomenovania cˇerpa´m z Michalkova´ 2004: 16, uvedenie do kontextu je vlastne´.


(in Michalkova´ 2004: 32) Pri niektoryćh za´kazoch je zjavne´, zˇe mali prakticky´ charakter a mali chrańit’jej zdravotny´ stav, ako naprı´klad vykona´vanie fyzicky nama´havej praće alebo za´kaz pracovat’ so studenou vodou, pri inyćh prakticky´ charakter nie je zjavny´. Naprı´klad za´kaz praće na poli alebo v za´hrade – zˇena nesmela sadit’ kvety, lebo by sa jej neprijali, nemohla pracovat’ na poli a v za´hrade, lebo nebola plodna´, a tak by nebola plodna´ ani u´roda (cˇo je naprı´klad v priamom rozpore s natieranı´m stromov menˇ alsˇou skupinou boli za´kazy vzt’ahujuće sˇtruacˇnou krvou). D sa na prı´pravu pokrmov – nemala pracovat’ s chlebom, mu´kou, cesto nevykysne dobre ap., v tyćhto prı´padoch sa jedna´ o princı´p simila´rnej ma´gie. Vyskytli sa aj prı´pady za´kazu prijı´mania cˇi spovede v kostole a rozsˇ´ıreny´ bol za´kaz sexua´lneho styku s mensˇtruujućou zˇenou (Michalkova´ 2004: 33), kde sa taktiezˇ jednalo o necˇistotu v symbolickom, resp. magickom zmysle. Resˇpektovanie tyćhto magickyćh za´kazov malo zabrańit’ aj va¨cˇsˇej strate krvi pocˇas mensˇtruaćie na za´klade predstavy, zˇe s krvou unika´ fyzicka´ sila a uryćhl’uje sa proces starnutia. (Horva´thova´ 1995: 284) PANENSTVO (A DEFLORAĆIA) Panenstvo, ako d’alsˇ´ı z kultu´rnych znakov fyziologickej povahy su´visiaci s postavenı´m zˇeny, je d’alsˇou z ma´lo priamo zdokumentovanyćh javov v tradicˇnej kultu´re Slovenska. Pretrva´va predstava, zˇe bolo vsˇeobecne nevyhnutnou sućˇast’ou vstupu do manzˇelstva na nasˇom u´zemı´ a panensky´ stav bol vyzˇadovanou mora´lnou aj pra´vnou normou, hodnotou aj idea´lom v su´lade s cirkevny´mi kres´ zko su´viselo t’ansky´mi predpismi. (Benˇusˇkova´ 1995: 13) U predovsˇetky´m so symbolickou cˇistotou dievcˇat’a a svadbou, ako u´stredny´m prechodovy´m ritua´lom do socia´lnej dospelosti zˇeny. Zda´ sa, zˇe na slovenskom vidieku bola skoˆr podstatna´ verejna´ deklaraćia zachovania panenstva, ako panenstvo samotne´. Ta´to pozˇiadavka sa ty´kala vy´lucˇne zˇeny, panictvo muzˇa sa nevyzˇadovalo. Panenstvo zˇeny bolo pozˇadovanou normou, za´rovenˇ ta´to norma bola porusˇovana´, a toto porusˇovanie bolo spolocˇnost’ou akceptovane´. Azˇ do momentu, pokial’ zˇena mimo manzˇelske´ho zva¨zku neotehotnela. Prespanka (zavitka, pokrytka, zmrhalka), ako sa slobodnej matke hovorilo, bola vystavena´ napospas spolocˇenstvu a prı´snym financˇny´m, mora´lnym aj fyzicky´m sankcia´m. Ocitala sa na spodku spolocˇenskej hierarchie a o jej statuse svedcˇili aj vonkajsˇie znaky ako ostrihane´ vlasy, cˇepiec na hlave aj bez vydaja, mohla byt’ vystavena´ pred kostolom, bola opl’u´vana´, v kostole nesmela viac sta´t’ medzi dievkami a aj v prı´pade jej vydaja zosta´val jej status znacˇne narusˇeny´. Sankcie precha´dzali aj na diet’a takejto zˇeny. (Salner 1995: 82) O relatı´vnosti normy zachova´vania panenske´ho stavu svedcˇia aj mnohe´ informaćie o zˇivote mla´dezˇe v tradicˇnej kultu´re. Horva´thova´ priniesla hypote´zu zalozˇenu´ na mysˇlienke za´letov mla´dezˇe ako pozostatku premarita´lnej sexua´lnej vol’nosti mla´dezˇe, ktora´ sa predpoklada´ u Slovanov v predkrest’anskom obdobı´. (Horva´thova´ 1970: 65)

ˇ OVA ´ : ZˇENA V TRADICˇNEJ KULTU ´ RE SLOVENSKA KAMILA BEN

Za´lety (vohl’ady, fraj, vecˇerky), teda chodenie mla´denca za dievkou, boli sućˇast’ou mla´denecke´ho pra´va po vstupe chlapca do mla´deneckej skupiny, mali svoju organizaćiu a vd’aka nim partnerske´ vzt’ahy mla´dezˇe podliehali prı´snej socia´lnej kontrole. Ich sućˇast’ou bolo aj spolocˇne´ prenocovanie pa´ru v komore, cˇi za prı´tomnosti rodiny dievky, ale vsˇeobecne platila pozˇiadavka zachovania dobrej povesti dievcˇat’a, teda aj jej panenstva. (Sˇkovierova´ 1995: 311) Evidentne sa vsˇak sexua´lny styk bezˇne praktizoval. Biologicka´ defloraćia nebola vyńimocˇnou udalost’ou. Pri pohlavnej zdrzˇanlivosti sa mora´lne normy javia dvojznacˇne najma¨ v genderovom kontexte, ky´m pre chlapcov znamenal predmanzˇelsky´ styk prestı´zˇnu za´lezˇitost’, u dievcˇat’a sa jej porusˇenie kritizovalo a trestalo (Salner 1995: 143). V nasˇej kultu´re reflektuju´ hodnotu panenstva predovsˇetky´m svadobne´ obrady v symbolickyćh vyjadreniach party, svadobne´ho venca, cˇi venca vo vsˇeobecnosti (veniec mladuchy, vienok, koruna). Symbolicka´ defloraćia mladuchy snˇatı´m venca a zacˇepcˇenı´m nevesty je najvy´znamnejsˇ´ım aktom v zˇivote zˇeny v tradicˇnej kultu´re. Ty´mto sa sta´vala plnohodnotnou cˇlenkou spolocˇenstva a absolu´tne sa menilo jej spolocˇenske´ postavenie, a v tej su´vislosti i bezˇny´ zˇivot – od vy´zoru (zmena u´pravy vlasov z vrkocˇov do drdolu na temene hlavy, vlasy prekryte´ cˇepcom, neskoˆr sˇatkou), cez socia´lne kontakty (od svadby uzˇ nepatrila medzi slobodne´ dievky, ale vydate´ zˇeny) a va¨cˇsˇinou podl’a patriloka´lneho princı´pu opu´sˇt’ala aj svoj domov a sta´vala sa cˇlenkou novej za´druhy, v ktorej na vrchole hierarchie sta´la gazdina´ (spravidla manzˇelova matka), ky´m najmladsˇia nevesta bola najnizˇsˇ´ım prvkom v rodinnej hierarchii. Pra´ve vo svadbe nacha´dzame najrozsiahlejsˇ´ı a najprepracovanejsˇ´ı obradovy´ syste´m prechodovyćh obradov, cez odlucˇovaciu fa´zu (dievocka´ rozlućˇka), fa´zu pomedzia (svadba samotna´), azˇ po fa´zu recepcˇnyćh obradov pri vstupe nevesty do domu a novej rodiny. Svadba bola najdoˆlezˇitejsˇ´ım momentom zˇeny v tradicˇnej kultu´re. S panenstvom u´zko su´visı´ aj socia´lny status zˇeny tzv. starej dievky, ktorou sa sta´vala kazˇda´, ktora´ sa do urcˇite´ho veku (za´visly´ od konkre´tnej oblasti) nevydala. Ky´m do urcˇite´ho veku bolo panenstvo pozˇiadavkou, od urcˇitej fa´zy sa sta´valo najva¨cˇsˇou prı´t’azˇou a pre zˇenu znamenalo spolocˇensku´ stigmatizaćiu, marginalizaćiu a z toho vyply´vajuće spolocˇenske´ sankcie. Na prı´klade prespanky a starej dievky moˆzˇeme sledovat’ dva hranicˇne´ statusy zˇeny, oba smerujuće k radika´lnej socia´lnej marginalizaćii, oba prı´sne sankcionovane´. Ky´m prespanka porusˇuje normu predcˇasnou stratou panenstva, teda symbolickej cˇistoty, cˇo nie je akceptovatel’ne´, stara´ dievka porusˇuje normu pridlhy´m zachovanı´m panenstva, neakceptovatel’ny´m pre spolocˇenstvo, pretozˇe neplnı´ svoju prima´rnu rolu – byt’ matkou. Treba podotknu´t’, zˇe v prı´pade starej dievky sa taktiezˇ nejednalo o skutocˇne´ biologicke´ zachovanie panenstva, ale pra´ve o nepodstu´penie symbolickej defloraćie, ktora´ bola v tradicˇnej kultu´re sućˇast’ou vy´lucˇne svadobnyćh obradov.

163

MATERSTVO (TEHOTENSTVO, POˆROD, SˇESTONEDELIE) V kontexte prı´spevku sa zameriavam na javy su´visiace s materstvom, resp. jeho fa´zy, v kontexte necˇistoty a tabuizaćie vyply´vajuće bezprostredne z fyziologickyćh danostı´ zˇeny, a v ktoryćh sa tieto fenomeńy odra´zˇaju´ najmarkantnejsˇie: tehotenstvo, poˆrod, sˇestonedelie. Ani po vstupe do manzˇelstva pre zˇenu nenasta´va obdobie bez ocˇaka´vanı´, za´kazov a prı´kazov. Ako mlada´ nevesta mala zˇena v rodine vel’mi nı´zke postavenie. Vzt’ah najma¨ medzi gazdinou – svokrou a nevestou by´val pre nevestu na´rocˇny´ a jeho negatı´va sa odra´zˇali v kazˇdodennom zˇivote a povinnostiach nevesty (neveste sa patrilo najmenej jest’, nemala vol’ny´ prı´stup k jedlu, praće, ktore´ na gazdovstve vykona´vala boli najpodradnejsˇie, bola pod neusta´lou kontrolou gazdinej). Nı´zky status nevesty bol docˇasny´ a situaćia sa menila uzˇ prvy´m poˆrodom, ktory´m sa nevesta sta´vala cˇlenkou va´zˇenyćh zˇien – zˇien matiek. Poˆrodom sa jej status zvy´sˇil jednak vo vzt’ahu k rodine, a jednak vo vzt’ahu k cele´mu loka´lnemu spolocˇenstvu. Ky´m do narodenia diet’at’a mlady´ pa´r spa´val v komore alebo na sene, po narodenı´ diet’at’a nevesta mohla zacˇat’ spa´vat’ v izbe spolu s ostatny´mi nevestami – matkami. S pribu´dajućim vekom a pocˇtom detı´ status zˇeny v ra´mci rodiny ra´stol. (Ratica 1995: 361; Apa´thyova´-Rusna´kova´ 1995: 340) V obdobı´ tehotenstva (v tiazˇi, samodruha´) sa zˇena sta´vala absolu´tne zodpovednou za vsˇetko, cˇo sa ty´kalo budućej existencie diet’at’a (jeho zdravie, vzhl’ad, vlastnosti, budućnost’). Musela preto dodrzˇiavat’ a vykona´vat’ mnozˇstvo za´kazov, prı´kazov a praktı´k, aby tak diet’a cˇo najlepsˇie zabezpecˇila. Tabuizaćia cˇinnostı´ bola zalozˇena´ predovsˇetky´m na princı´pe simila´rnej a kontaktnej ma´gie. Zˇena sa vsˇeobecne nesmela pozerat’ na nepekne´ a neobvykle´ veci, na mr´tvych, na niektore´ zvierata´, nesmela nicˇ zabit’, ukradnu´t’, ani kopnu´t’ do zvierat’a, pretozˇe by sa na diet’a preniesla podoba a vlastnosti tyćhto objektov. Nemala sa zl’aknu´t’ a pritom sa dotknu´t’ svojho tela, nesmelo na nˇu padnu´t’ ovocie, pretozˇe diet’a by bolo na tom istom mieste poznacˇene´. (Benˇusˇkova´ 1995: 253) Aj tu sa objavuje fenomeń dvojznacˇnosti. Na jednej strane bol vzt’ah spolocˇenstva k tehotnej zˇene pozitı´vny, na strane druhej bola povazˇovana´ za necˇistu´, a taky´to charakter mal aj komplex za´kazov, prı´kazov a obradov pocˇas tohto obdobia. Jej prı´tomnost’ v cudzom prostredı´ preto nebola obzvla´sˇt’ vı´tana´. (Horva´thova´ 1970: 80) V urcˇityćh situaćiaćh mohla prina´sˇat’ nesˇt’astie, preto sa na nˇu vzˇdy vzt’ahovala cˇiastocˇna´ priestorova´ i spolocˇenska´ izolaćia (furmani neradi brali tehotnu´ na voz, lebo by kone t’azˇko t’ahali alebo by sa voz prevra´til a pod.) (ibid.) Na jednej strane nemala zˇena zˇiadne u´l’avy vo svojom stave, dokonca sa odporućˇalo t’azˇko pracovat’, aby sa tak zabezpecˇil l’ahky´ poˆrod, no na strane druhej muselo byt’ pre zˇeny nesmierne na´rocˇne´ riadit’ sa ty´mto zlozˇity´m syste´mom za´kazov a obmedzenı´, porusˇenie ktoryćh mohlo mat’ vo vedomı´ spolocˇenstva dlhodobe´ na´sledky pre nˇu i jej diet’a. Zˇena bola v obdobı´ tehotenstva nielen l’ahky´m objektom zlyćh sı´l, ale mala aj sama negatı´vny vplyv na svoje okolie.

164

(Horva´thova´ 1970: 86) Taka´to predstava sa vzt’ahuje d’alej aj na poˆrod a obdobie po nˇom, ky´m zˇena nepodstu´pila purifikacˇny´ obrad, ktory´ ju zaradil spa¨t’ do norma´lneho zˇivota. Poˆrod bol na slovenskom vidieku prevazˇne zˇenskou za´lezˇitost’ou. Okrem rodicˇky bola vzˇdy prı´tomna´ aj poˆrodna´ baba (babica, babicul’a), ktora´ z doˆvodu kontaktu s rodicˇkou pokladanou za necˇistu´ taktiezˇ preberala take´to charakteristiky, cˇo sa v niektoryćh lokalitaćh prejavilo negatı´vnym vzt’ahom k poˆrodnej babe. (Benˇusˇkova´ 1995: 72) Pri poˆrode boli prı´tomne´ aj starsˇie zˇeny z rodiny, poˆvodne plnila funkciu poˆrodnej baby kmotra rodicˇky (cˇizˇe buduća krstna´ mama diet’at’a). Zˇeny zvykli rodit’ doma alebo vo svojom by´valom domove, u svojej matky, obvykle v komore, azˇ po poˆrode sa zˇena s diet’at’om presunuli do izby. Praktiky ty´kajuće sa poˆrodu sa vzt’ahovali najma¨ na jeho uryćhlenie, a na to, aby bol cˇo najl’ahsˇ´ı. V su´lade s princı´pom simila´rnej ma´gie vsˇetko, cˇo bolo v miestnosti zaviazane´ alebo zatvorene´ sa odstranˇovalo, lebo mohlo brańit’ v prıćhode diet’at’a na svet (zˇene rozplietli vlasy, rozviazali vsˇetky uzly, odomkli truhlicu, stiahli obrućˇku ap.). (Benˇusˇkova´ 1995: 253) Na brucho jej kla´dli svadobne´ sˇaty, jedna z prı´tomnyćh zˇien mohla nabrat’ do u´st vodu z va´lova a vypl’ut’ ju rodicˇke na prsia, aby sa zl’akla a cˇo najryćhlejsˇie porodila, ak mohla chodit’, sˇla potriast’ von slivku, chodili s nˇou po miestnosti, natriasali ju v plachte. Poˆrod mohol uzˇahcˇit’aj muzˇ svojou prı´tomnost’ou, alebo ju mal drzˇat’, trikra´t nˇou zatriast’prı´padne ju prekrocˇit’/Hont/4 (Horva´thova´ 1988: 471), aby sa tak bolest’ rozdelila. Za rovnaky´m ućˇelom sa na rodicˇku kla´dli aj kusy odevu muzˇa. Prı´tomnost’ muzˇa pri poˆrode vsˇak nebola bezˇna´. V obave pred negatı´vnymi silami, ktore´ by mohli ublı´zˇit rodicˇke cˇi diet’at’u, sa rodilo potme, cˇo malo zabezpecˇit’, aby ich zle´ sily nenasˇli. (Horva´thova´ 1975: 988) Po poˆrode postel’ v izbe obkolesili plachtou – tzv. ku´tna plachta (podl’a nej sa aj zˇena po poˆrode nazy´vala ku´tnica), ktora´ sućˇasne plnila viacna´sobnu´ prakticku´ aj magicku´ funkciu. Z prakticke´ho hl’adiska chrańila zˇenu a diet’a pred nadmerny´m kontaktom s ostatny´mi cˇlenmi rodiny (choroby), taktiezˇ poskytovala matke su´kromie a pokoj, ktore´ jej dopoma´hali k skore´mu zotaveniu. Na druhej strane bola ku´tna plachta magickou ochranou zˇeny i diet’at’a pred zly´mi silami, urieknutı´m, poˆsobenı´m strı´g a pod., a sućˇasne boli diet’a a zˇena povazˇovane´ za necˇiste´ pre ostatnyćh l’udı´, preto predstavovali potencia´lne nebezpecˇenstvo aj ty´m, zˇe take´to negatı´vne sily prit’ahovali. Do postele sa zˇene ukladali roˆzne apotropajne´ predmety ako naprı´klad cˇistec, cesnak, chlieb. Take´to sa prisˇ´ıvali aj na samotnu´ plachtu (ihly, klince) a ochrannu´ funkciu mala aj samotna´ vy´zdoba plachty (vy´sˇivky cˇervenou, zˇltou nit’ou). Diet’a obvykle zavinula poˆrodna´ baba a podala ho matke za plachtu. Otec sa zavolal azˇ po tyćhto u´konoch a bozkom ho prijal za svoje. (ibid.: 472) Vsˇeobecne vsˇak bola ku´tna plachta a miesto za nˇou prı´sne tabuizovane´, nemohol zanˇ 4 Tu hovorı´me o tzv. nepravej kuvade – muz ˇ prebera´ cˇast’ bolesti zˇeny na seba.


vstu´pit’ zˇiaden muzˇ, otec ani inı´ cˇlenovia rodiny. Platilo, zˇe diet’a muselo byt’ pokrstene´ cˇo najskoˆr, obvykle prvu´ nedel’u po narodenı´. Pre diet’a bol krst obradom, ktory´ ho zbavoval prvotnej necˇistoty a taktiezˇ ho chrańil pred poˆsobenı´m negatı´vnych sı´l (strı´g, mory, zle´ho ducha, vı´ly, bohynky), ktore´ podl’a predsta´v enormne ohrozovali matku i diet’a a spoˆsobovali aj ich smrt’. Zabrańit’ tomu mali okrem plachty aj obrady a praktiky, resp. za´kazy a prı´kazy, ktore´ musela zˇena – sˇestonediel’ka dodrzˇiavat’. Zˇena bola povazˇovana´ za necˇistu´ sˇest’ ty´zˇdnˇov po poˆrode – odtial’ aj pomenovanie tohto obdobia sˇestonedelie. Zˇena sa nesmela obra´tit’k diet’at’u chrbtom, inak by dostalo zˇltacˇku, nesmela na zem stu´pit’ bosa´, nik jej nesmel vidiet’ prsia, pretozˇe by bola urieknuta´ (ibid.: 476). Vo vzt’ahu k spolocˇenstvu bola tiezˇ nebezpecˇna´, preto nesmela voˆbec vycha´dzat’ z domu, lebo by dedinu postihol l’adovec, voda zo studne by scˇervivela, ak by ju ona cˇerpala, kravy, ktore´ by podojila by da´vali zle´ mlieko, rovnako manipulaćia s potravinami bola neprı´pustna´ (cesto prekysne, mu´ka zhorkne, vıńo sa premenı´ na ocot). Sućˇasne bola pre nˇu tabu aj konzumaćia urcˇityćh pokrmov ako cesnak, cibul’a a ina´ zelenina, lebo by sa jej nedarilo. Ona samotna´ bola ohrozena´, ak by vysˇla von, pretozˇe ju mohol odvliect’ zly´ duch, diet’a by mohli vymenit’ za podvrsˇt’a. Z rovnakyćh oba´v sa v noci zˇena s diet’at’om nikdy nenecha´vala samotna´ v izbe, prı´padne sa vzˇdy necha´vala zapa´lena´ svieca. Zˇena sa nesmela pozriet’ do zrkadla, pretozˇe mohla upadnu´t’ do moci zle´ho ducha. (Horva´thova´ 1995: 475) Na dvor mohla vyjst’ len v cˇepci a chrańena´ apotropajny´mi predmetmi, nesmela sˇit’, prat’, kopat’, ani cˇesat’ sa. (Benˇusˇkova´ 1995: 232) Pocˇas tohto obdobia azˇ do va´dzky sa o zˇenu starala predovsˇetky´m poˆrodna´ baba. Va´dzka (vy´vodky, u´vod) bola doˆlezˇity´m prechodovy´m magicko-purifikacˇny´m obradom zabezpecˇujućim magicku´ ocˇistu rodicˇky, a za´rovenˇ ukoncˇovala izolaćiu zˇeny od rodiny i spolocˇenstva. Podl’a zvyklostı´ sa konala od dvoch do sˇiestich ty´zˇdnˇov po poˆrode. Jej poˆvodna´ podoba vsˇeobecne spocˇ´ıvala v obrade vystu´penia z domu a opa¨tovnom na´vrate do neho. Pred prah sa polozˇili zˇerave´ uhlı´ky, prı´padne poha´r s vodou alebo pa´lenkou a vajıćˇko, ktore´ musela sˇestonediel’ka prekrocˇit’. Po na´vrate si sadla na vedro s vodou, aby mala vel’a mlieka. Horva´thova´ sleduje v tomto obrade zjavny´ kontext ocˇistnej funkcie ohnˇa a vody. (Horva´thova´ 1975: 990) Poˆvodny´ predkrest’ansky´ obrad bol postupne nahradeny´ jeho cirkevnou podobou, ktora´ sa stala dominantnou. Po ceste do kostola nesmela rodicˇka hovorit’, mala ´ıst’ do kostola vedl’ajsˇou cestou v nena´padnyćh tmavyćh sˇataćh, chrańit’ ju mali apotropajne´ predmety (sol’, popol, cesnak, nozˇnice, sva¨tene´ rastliny). (Benˇusˇkova´ 1995: 283) Obrad spocˇ´ıval v prıćhode sˇestonediel’ky do kostola, jej posva¨tenı´m knˇazom, a musela obı´st’ s horiacou sviecˇkou olta´r, ty´mto bola jej ocˇista ukoncˇena´. Po na´vrate do domu bola snˇata´ ku´tna plachta a zˇena sa na druhy´ denˇ mohla opa¨tovne zaradit’ do kazˇdodenne´ho zˇivota.


165

NIEKOKO POZNA´MOK K (NE)CˇISTOTE, TABU A

zˇena´m, neskoˆr sa vsˇak zacˇalo rozozna´vat’ako ochranne´, cˇi dokonca posilnˇujuće. Podl’a E´. Durkheima bola dokonca zˇenska´ plodnost’ jednou z prvyćh domeń ´posva¨tne´ho´, pretozˇe mensˇtruujuće zˇeny boli pravidelne oddel’ovane´ od spolocˇenstva skoˆr nezˇ knˇazi cˇi knˇazˇky. (Knight, 2010) Vy´znam slova tabu je od poˆvodne´ho vy´znamu samozrejme posunuty´ a rozsˇ´ıreny´. Termıń sa udomaćnil aj v nasˇom jazyku a vsˇeobecne moˆzˇe zahrńˇat’ javy alebo stavy, ktore´ sa javia byt’ utajene´, o ktoryćh sa jednoducho nehovorı´, alebo nie je „slusˇne´“ o nich pojedna´vat’. Tabu ma´ dnes viac raciona´lnu nezˇ mysticku´ cˇi magicku´ povahu. Ak vsˇak chceme za´kazy v tradicˇnej kultu´re definovat’ ako tabu, vraciame sa isty´m spoˆsobom k poˆvodne´mu vy´znamu tohto slova. Je nesporne zaujı´mave´, zˇe James Cook, ktory´ tento termıń uviedol do anglicˇtiny, ako aj d’alsˇ´ı Euro´pania, nikdy presne nevedeli, cˇi maorske´ slovo tapu (taboo) vyjadruje posva¨tne´ alebo posˇkvrnene´. Toto polyne´zske slovo bolo problematicke´ jednoznacˇne prelozˇit’, pretozˇe euro´pskemu spoˆsobu myslenia bolo cudzie niecˇo, cˇo je sućˇasne aj svojı´m opozitom (napr. pouzˇ´ıvalo sa na oznacˇenie znecˇistenia zˇeny mensˇtruacˇnou krvou, a sućˇasne na oznacˇenie „sva¨tosti“ knˇaza). Jednoznacˇne urcˇitel’ne´ bolo ty´mto termıńom len striktne´ ritua´lne vyhy´banie sa, ktore´ s nı´m bolo vzˇdy spojene´. Rovnaku´ ambivalenciu nacha´dzame aj v tradicˇnej kultu´re: mensˇtruaćia ako prejav plodnosti a zdravia zˇeny, mensˇtruacˇna´ krv ako liecˇebny´ (magicky´) prostriedok, a sućˇasne mensˇtruaćia ako nezˇelany´ stav s potrebou eliminaćie, utajenia, mensˇtruujuća zˇena ako potencia´lna hrozba pre spolocˇenstvo (vid’ cˇast’mensˇtruaćia); panenstvo u mladej dievky cenene´ ako najvysˇsˇia hodnota, ky´m panenstvo po zauzˇ´ıvanej vekovej hranici zˇeny bolo neprı´pustne´, tiezˇ na jednej strane doˆkaz pocˇestnosti dievcˇat’a, sućˇasne porusˇovanie tejto normy, v symbolickej rovine jedna z najdoˆlezˇitejsˇ´ıch pozˇiadaviek, v praktickej rovine nedodrzˇiavanie tejto pozˇiadavky, vzˇdy s absolu´tnou zodpovednost’ou zˇeny (vid’ cˇast’panenstvo). Cˇo sa ty´ka materstva vsˇeobecne bolo od zˇeny bezvy´hradne pozˇadovane´, avsˇak azˇ po vydaji, materstvo pred vydajom bolo neprı´pustne´ (prespanka). S nı´m su´visiace tehotenstvo je „obdobı´m dvojznacˇnosti“ par excellence. Na jednej strane pre zˇenu byt’ matkou bola nevyhnutnost’ a prıćhod diet’at’a znamenal v jej zˇivote prevratnu´ zmenu k lepsˇiemu, obdobie tehotenstva bolo absolu´tne zat’azˇene´ necˇistotou, prejavujućou sa v prı´kazoch a za´kazoch (tabu), ktore´ musela zˇena i jej okolie vo vzt’ahu k nej, dodrzˇiavat’. Rovnako ako samotny´ poˆrod a obdobie sˇestonedelia po nˇom, ako sme si uka´zali v prı´spevku. Zaujı´mavy´ prı´stup v sˇtu´diu mensˇtruaćie ako kultu´rneho fenomeńu prina´sˇa hypote´za o matrinilinea´rnych spolocˇenstvaćh a neexistencii prı´snej mensˇtruacˇnej tabuizaćie v nich (Feigl-Procha´zkova´, 2004), ktora´ evokuje su´vislost’ strachu, necˇistoty cˇi tabu mensˇtruaćie pra´ve s patriarcha´lnym spolocˇensky´m usporiadanı´m tradicˇnej spolocˇnosti (za aku´ sa povazˇuje aj slovenska´). Mensˇtruacˇna´ trauma, ako nazy´va Feigl javy vsˇetky spojene´ s negatı´vnym vnı´manı´m mensˇtruaćie, je podl’a nej sprievodny´m javom od doˆb vznikajućeho patriarcha´tu, ktore´ cha´pe ako akt historickej zmeny prerozdelenia moci v prospech muzˇskej cˇasti

DVOJZNACˇNOSTI

Kazˇdej udskej spolocˇnosti je idea cˇistoty a znecˇistenia v nejakej forme zna´ma. Urcˇite´ la´tky, cˇinnosti, vzt’ahy, obdobia su´ typicke´ svojı´m znecˇistenı´m, ine´ cˇistotou. Znecˇistenie /pollution/ ako opozıćia cˇistoty /purity/ naru´sˇa rovnova´hu, nicˇ´ı alebo ma¨tie potrebne´ hranice a je desˇtruktı´vnym zdrojom prirodzenyćh sı´l alebo pomerov. E´. Durkheim rozozna´va roˆzne socia´lne potreby roˆznych spolocˇnostı´ chrańit’ svoje na´bozˇenske´ „posva¨tne´“ od obkolesujućeho (a ohrozujućeho) „profańneho“, cˇasto spreva´dzane´ magicky´mi prı´kazmi, pricˇom posva¨tne´ /sacred/ a profańne /profane/ cha´pe striktne ako dve vylucˇujuće sa entity. (Khare, 2010) Azˇ Mary Douglas5 (1966) svojim prı´stupom, nadva¨zujućim na Durkheimovo ponˇatie socia´lneho poriadku a socia´lnej kohe´zie, pouka´zala, na za´klade vy´skumu a analy´zy roˆznorodyćh pravidiel a postupov uplatnˇovanyćh v prı´pade cˇistoty /purity/ alebo znecˇistenia /pollution/, zˇe ky´m cˇistota v symbolickom zmysle predstavuje jasne´ hranice a poriadok, necˇistota vyvola´va nejednoznacˇnost’, zma¨tenost’ a neporiadok (kurzı´va au.). Spolocˇnosti vzt’ahuju´ znecˇistenie k ich mora´lnym hodnota´m a obradmi a zvykmi sa snazˇia redukovat’ riziko a nebezpecˇenstvo, ktore´ l’ud’om v spolocˇenstve zo strany necˇistoty hrozı´. (kurzı´va au.) Preto vymysleli spoˆsoby, ako jasne vymedzit’, usporadu´vat’ a kontrolovat’ zdroje znecˇistenia so vsˇezahrńˇajućim ciel’om ochrańit’ ich socia´lny a kozmologicky´ poriadok. (ibid. / preklad au.) Ta´to te´za je aplikovatel’na´ na aky´kol’vek typ necˇistoty cˇi uzˇ v hygienickom, ekologickom, socia´lnom, existencia´lnom alebo metafyzickom (Erban, 2010), resp. symbolickom vy´zname. V prenesenı´ do kontextu prı´spevku, necˇistota (tu znamenajuća necˇistotou zˇeny) moˆzˇe pramenit’ z naru´sˇania poriadku sveta, ktory´ je vlastny´ patriarcha´lnej / androcentrickej optike jeho vnı´mania. Jednoducho vsˇetko to, cˇo muzˇ nema´, prekracˇuje normu sveta, ked’zˇe on sa´m je jeho normou. V su´lade s u´strednou mysˇlienkou Beauvoir: ON je Subjektom, Absolu´tnym, je urcˇujućim bytı´m, ky´m ONA je Druhou /Other/6 , bytı´m, ktore´ neurcˇuje same´ seba, ale sta´va sa niecˇ´ım len vo vzt’ahu k nemu. (Kiczkova´ 2002: 2) Vsˇetko, cˇo normu prekracˇuje, je teda v tomto zmysle necˇiste´ – ako mensˇtruujuća zˇena, tehotna´ zˇena, zˇena pri poˆrode, zˇena (i diet’a) po poˆrode atd’. Obradmi a zvykmi, resp. za´kazmi a prı´kazmi, ty´kajućimi sa v tomto prı´pade mensˇtruaćie, tehotenstva, poˆrodu, sˇestonedelia, sa spolocˇenstvo snazˇilo vyhnu´t’ sa znecˇisteniu, teda nebezpecˇenstvu, riziku, ktore´ mohlo spoˆsobit’ fata´lne narusˇenie usporiadane´ho sveta. Termıń tabu v socia´lnej a kultu´rnej antropolo´gii vyjadruje vsˇeobecne vel’mi silny´ ritua´lny za´kaz. Jedny´m z najprı´snejsˇ´ıch tabu bola medzikultu´rne rozsˇ´ırena´ separaćia zˇien pocˇas mensˇtruaćie. V antropolo´gii bolo toto tabu spocˇiatku rozpozna´vane´ ako krute´ spra´vanie spolocˇnosti vocˇi 5 Douglas, M.1976. Purity and Danger: an Analysis of Concepts of Pollution and Taboo. London & Henley: Routhledge & Kegan. 6 V slovenskom preklade – Beauvoir, de S. 1967. Druhe ´ pohlavie I. Bratislava: Obzor, 184 s.; Beauvoir, de S. 1968. Druhe´ pohlavie II. Bratislava: Obzor, 480 s.

166

populaćie, ktore´ho ućˇinny´m insˇtrumentom a garantom sa mensˇtruaćia stala. Mensˇtruujuća zˇena sa vd’aka mensˇtruacˇnej krvi sama sta´va zdrojom nebezpecˇenstva, od ktorej potrebuje spolocˇenstvo ochrańit’. Podl’a psychoanalyticˇky Horney je ta´to trauma spoˆsobena´ jednoducho strachom muzˇov z mensˇtruućej zˇeny ako tajuplnej bytosti, ktora´ je v styku s duchmi a vla´dne magickou mocou, ktora´ moˆzˇe muzˇom sˇkodit’, pred ktorou je teda nutne´ sa chrańit’, a preto je aj nutne´ drzˇat’ ju pod svojou vlastnou ochranou. Z tejto predstavy vycha´dza podl’a nej aj negatı´vny archetyp zˇeny bosorky, divej bytosti ap. (in Feigl-Procha´zkova´, 2004), ktory´ je bezˇnou sućˇast’ou i nasˇej kultu´rnej tradıćie. Nemozˇno ignorovat’ ru˚zne d’alsˇie vplyvy na poznanie euro´pske´ho cˇloveka, jednak vplyv judaistickej tradicie7 , jednak vplyv antiky – naprı´klad podl’a Plıńia starsˇieho mensˇtruacˇna´ krv nicˇ´ı u´rodu, zabı´ja vcˇely, premienˇa vıńo na ocot, spoˆsobuje kysnutie mlieka; zrkadla´ straćaju´ lesk, kovove´ na´stroje sa otupuju´, hrdzaveju´ a zapaćhaju´, ak prı´du do kontaktu s mensˇtruom. (ibid.) Krest’anstvo prina´sˇa na nasˇe u´zemie so sebou v 10. storocˇ´ı n. l. ideu mensˇtruaćie ako trestu, je doˆsledkom Evinho hriechu, vybocˇenı´m z ra´du, trestom za porusˇenie prirodzenosti. A v takejto podobe, spolu s ostatny´mi atribu´tmi a ponı´manı´m zˇeny ako takej, sa preniesla mensˇtruaćia azˇ do sućˇasnosti, kedy tabuizaćia, i ked’ pod ru´sˇkom „detabuizaćie“ najma¨ televı´znou reklamou, a mensˇtruacˇna´ trauma v spolocˇnosti nad’alej pretrva´vaju´ a ako pı´sˇe Feigl: „zosta´va mensˇtruaćia nad’alej otvorenou krvaćajućou ranou v lone zˇenskej identity.“ (Feigl-Procha´zkova´, 2004; preklad au.) Mary Douglas priniesla do antropolo´gie revolucˇny´ pohl’ad, ked’ vzniesla na´mietku proti Durkheimovmu deleniu na ´posva¨tne´´ a ´profańne´, pretozˇe pricha´dza k za´veru, zˇe katego´ria cˇistoty a necˇistoty (neoddelitel’ne spojena´ s tabu) sa do tohto striktne´ho dichotomicke´ho delenia zaradit’ nedaju´, vyskytuju´ sa ako spolocˇne, tak vo vza´jomnom protiklade sućˇasne, a preto posva¨tne´ i profańne je sućˇast’ou toho iste´ho usporadu´vajućeho syste´mu. (Bowie 2008: 59) Moˆzˇeme preto konsˇtatovat’, zˇe myslenie v tradicˇnej spolocˇnosti, zo sućˇasne´ho pohl’adu javioce sa ako polaritne´, resp. odporujuće si, tu bolo taktiezˇ sućˇast’ou jednotne´ho syste´mu myslenia, ktory´ neoddel’oval magicke´ (v zmysle nadprirodzene´) od „prirodzene´ho“, rea´lneho. Erban sa py´ta, cˇi je teda voˆbec mozˇne´ hovorit’ o vzt’ahu cˇiste´ho a necˇiste´ho ako o dualite, ktora´ je vzˇdy zalozˇena´ na predpoklade protikladu ako za´kladne´ho stavebne´ho kamenˇa kazˇde´ho syste´mu, ktory´ je pochopitel’ny´ a zmysluplny´. Necˇiste´ vsˇak podl’a neho stojı´ mimo ake´hokol’vek zrozumitel’ne´ho syste´mu a prehl’adnej sˇtruktu´ry, s nicˇ´ım vysvetlitel’ny´m nevstupuje do zmysluplne´ho vzt’ahu. Preto ma´ necˇistota vo vzt’ahu ku kultu´re sˇpecificke´ i paradoxne´ postavenie – je jej sućˇast’ou a za´rovenˇ stojı´ mimo, spoluvytva´ra ju a za´rovenˇ trvalo ohrozuje. Sućˇasne konsˇtatuje, zˇe pra´ve „vyna´lez“ katego´rie necˇistoty umozˇnil cˇloveku umiestnit’ do syste´mu 7 Nepriblı´z ˇ isˇ

sa k zˇene, aby si odkryl jej nahotu v obdobı´ jej krvaćania, kedy je necˇista´. Ak by niekto spal so zˇenou v obdobı´ jej necˇistoty, odkryl jej nahotu a obnazˇil miesto jej krvaćania a ona by mu dovolila odkryt’ miesto svojho krvaćania, budu´ obaja vyhladenı´ zo svojho l’udu. (in FeiglProcha´zkova´, 2004)


i to, cˇo je nevysvetlitel’ne´, absurdne´, „nemiestne“. (Erban, 2005) Na dvojznacˇnost’ upozornˇuje vo svojej sˇtu´dii aj Sherry Ortner, ked’ zˇenu oznacˇuje ako intermedia´rnu bytost’ vo vzt’ahu prı´roda vs. kultu´ra. Jej za´sadna´ idea sa cˇasto interpretuje neu´plna´, a to zjednodusˇene ako sociokultu´rna relaćia medzi muzˇom a zˇenou a kultu´rou a prı´rodou, pricˇom muzˇi su´ v tomto prı´pade viac stotozˇnˇovanı´ s kultu´rou, ky´m zˇeny s prı´rodou a v tomto vzt’ahu spocˇ´ıva dominancia muzˇa a subordinaćia zˇeny prejavujuća sa na roˆznych u´rovniach. Podl’a Ortner pozorovatel’ne´ menejcenne´ postavenie zˇien8 spocˇ´ıva v tyćhto troch rovinaćh: a) prvky kultu´rnej ideolo´gie spolu s vy´rokmi informa´torov(riek), ktore´ explicitne znizˇuju´ hodnotu zˇien (role, u´lohy, produkty ich cˇinnosti, socia´lne prostredie) a pripisuju´ muzˇom a muzˇsky´m aktivita´m va¨cˇsˇiu prestı´zˇ; b) symbolicke´ znaky (ako prı´klad uva´dza zˇena´m prisudzovane´ posˇkvrnenie, ktore´ je mozˇne´ interpretovat’ ako implicitne´ vyjadrenie menejcennosti); c) sociokultu´rne usporiadanie (ktore´ zˇeny obvykle vylucˇuje z mocenskyćh sfe´r vplyvu a cˇasto u´plne zamedzuje kontakt s nimi prostrednıćtvom roˆznych tabu). Ako hlavne´ prıćˇiny devalvaćie zˇeny rozpozna´va: 1) fyziolo´giu zˇeny, 2) jej socia´lne role a 3) jej psychiku. V kontexte predkladanej sˇtu´die sa zameriame na problematiku fyziolo´gie zˇenske´ho tela, pretozˇe predstavuje t’azˇiskovu´ oblast’ v pochopenı´ „funkcie zˇeny“ v tradicˇnej kultu´re. Fyziolo´gia (telo). Zˇena je ponı´mana´ ako bytost’ blizˇsˇia prı´rode z doˆvodu jej fyziolo´gie. Je „otrokynˇou l’udske´ho druhu viac nezˇ muzˇ, jej zˇivocˇ´ısˇnost’je ocˇividnejsˇia“, pı´sˇe Ortner s odvolanı´m sa na Beauvoir. Mensˇtruaćia, tehotenstvo, poˆrod su´ vsˇetko faktory, ktore´ prerusˇuju´ kazˇdodennu´ cˇinnost’ zˇeny a rea´lne ju uvrhnu´ do stigmatizujućeho stavu vocˇi spolocˇnosti. Ky´m muzˇ nie je prirodzene obdareny´ kreatı´vnou funkciou zˇivota, tvorı´ umelo, a vytva´ra tak transcendovane´ objekty (techniky, symboly), ktore´ maju´ trvalejsˇ´ı charakter nezˇ samotny´ l’udsky´ zˇivot, su´ tak cenene´ viac. Zˇena samozrejme prispieva ku kultu´re rovnaky´m dielom ako mysliaca bytost’, avsˇak sama prijı´ma maskulıńne asˇpiraćie a ty´m „akceptuje vlastne´ podcenenie a zdiel’a stanovisko svojej kultu´ry“. (Ortner 1998: 101; preklad au.) Podl’a Erbana je pra´ve telo priesecˇnı´kom medzi naucˇeny´mi a vrodeny´mi vzorcami spra´vania, preto musı´ byt’, ako kazˇda´ hranica medzi kultu´rou a prı´rodou, u´zkostlivo stra´zˇene´. Vsˇetky obycˇaje, mravy, za´kony a tabu, ktore´ urcˇuju´, ako telo pouzˇ´ıvat’, su´ na´m vsˇtepovane´ s najvysˇsˇou mierou za´va¨znosti. (Erban 2006: 211) Tu sa ponu´ka ota´zka, cˇi su´ tieto normy za´va¨zne´ pre kazˇde´ho rovnako, resp. ako sa ta´to za´va¨znost’ prejavuje vo vzt’ahu pohlavnej prı´slusˇnosti cˇloveka, resp. cˇi sa prejavuje ta´to za´va¨znost’ rovnako. Bowie pı´sˇe: „Vsˇetky etnika´ a kultu´ry 8 Ortner zaklada ´ svoj prı´stup na mysˇlienke univerza´lnosti subordinaćie zˇien a poklada´ ho za pankultu´rny fakt. Odliadnuc od tejto mysˇlienky, je jej prı´stup aplikovatel’ny´ v tomto prı´pade na za´padnu´ kultu´ru, resp. kultu´ru euro´pskeho typu vsˇeobecne, do ktorej je zarad’ovana´ aj tradicˇna´ kultu´ra na u´zemı´ Slovenska, kde je dominancia muzˇa a subordinaćia zˇeny doka´zatel’ny´m i uznany´m faktom.


maju´ k dispozıćii jeden objekt, ktory´ je vzhl’adom k jeho vsˇadeprı´tomnosti a tva´rnosti zat’azˇeny´ vel’kou symbolikou – l’udske´ telo.“ (Bowie 2008: 48 /preklad au.) „Obrady ty´kajuće sa vy´kalov, materske´ho mlieka, slıń a d’alsˇ´ıch vecı´ (v tomto prı´pade mensˇtruaćie, panenstva, materstva) nemoˆzˇeme interpretovat’, pokial’ nie sme ochotnı´ vidiet’ v tele symbol spolocˇnosti a nahliadnut’, zˇe sily a nebezpecˇenstvo prisudzovane´ sˇtruktu´re spolocˇnosti sa v malom opakuju´ v l’udskom tele.“ (Douglas, 19769 in Bowie 2008: 52; preklad au.) Podl’a Bowie je l’udske´ telo impulzom k prepracovany´m socia´lnym konsˇtrukcia´m (za ktore´ moˆzˇeme v tomto prı´pade oznacˇit’sledovane´ za´kazy a prı´kazy, cˇi tabu), a pra´ve vd’aka nemu sa aj kultu´rne pravidla´ moˆzˇu javit’ ako prirodzene´. (Bowie 2008: 50) V su´lade s touto mysˇlienkou sa preto moˆzˇe javit’ako prirodzena´ aj necˇistota zˇenske´ho tela. Jedny´m z odrazov tohto prepracovane´ho symbolicke´ho syste´mu je symbolicka´ su´stava zalozˇena´ na polarite pravej a l’avej ruky. Ta´to polarita je jedny´m z najrozsˇ´ırenejsˇ´ıch princı´pov, ako cˇlovek pouzˇ´ıva svoje telo, aby symbolizoval sa´m seba. Schopnost’ cˇloveka pouzˇ´ıvat’ telo ako symbol, pomocou ktore´ho da´vame zmysel svetu, doda´va polarite pravy´ – l’avy´ jej vy´znam. (ibid.) Najviditel’nejsˇie sa tento proces prejavuje v preferencii pravej ruky pred l’avou. Ta´to dualita je v su´lade s Durkheimovy´m konceptom prvotnej duality posva¨tne´ – profańne, ktora´ je za´kladom vsˇetkyćh ostatnyćh protikladnyćh tried: vysoke´ – nı´zke, svetle´ – temne´, nasˇe – cudzie, muzˇske´ – zˇenske´. (Erban 2006: 213) A ta´to systematika doda´va prave´mu (posva¨tne´mu) – maskulıńnemu elementu jeho dominanciu a pripisovane´ pozitı´vne charakteristiky, oproti l’avej strane, ktora´ je povazˇovana´ za femıńnu a jej vlastnosti su´ opacˇne´. Slovami Hertza: „Profańnemu nie je o nicˇ viac dovolene´ miesˇat’ sa s posva¨tny´m, ako je l’avej povolene´ miesˇat’ sa s pravou. (. . . ) Nadvla´da pravej ruky je doˆsledkom i nevyhnutnou podmienkou poriadku, ktory´ ovla´da a udrzˇuje svet.“ (Hertz, 197310 in Erban 2006: 215; preklad au.) A tak, symbolicky´ vy´znam, ktory´ kultu´ra pripisuje pravej a l’avej ruke d’aleko presahuje telesnu´ anato´miu a premieta sa do vy´znamovej klasifikaćie priestoru a socia´lnej sˇtruktu´ry. (Erban 2006: 212) Podriadenost’ l’avej (ruky) moˆzˇe byt’ vy´razom schopnosti (a nutnosti) cˇloveka obetovat’ jedinecˇnost’ svojej telesnosti pozˇiadavka´m spolocˇenske´ho celku a kolektı´vneho vedomia. (ibid., 216) Telo zˇeny zosobnˇujuće jej bytie a premietajuće sa do zˇeny ako takej ako prejav l’ave´ho – podriadene´ho, sa tak sta´va zdrojom negatı´vneho, necˇiste´ho – profańneho, a preto musı´ byt’ predmetom tabuizaćie (ako prevencie), alebo purifikaćie (v prı´pade kontaktu s necˇistotou). V obave pred znecˇistenı´m (t.j. narusˇenı´m usporiadania sveta) je vyvinuty´ syste´m absolu´tnej kontroly nad jej telom, v tradicˇnej kultu´re sa prejavujući v celom socia´lno-kultu´rnom syste´me (socia´lna sˇtruktu´ra a status zˇeny v nej, obradovy´ syste´m a syste´my 9 Douglas, M. 1976. Purity and Danger: an Analysis of Concepts of Pollution and Taboo. London & Henley: Routhledge & Kegan. 10 Hertz, R. 1973. „The Pre-eminence of the Right Hand: A Study in Religious Polarity“. In: Needham, Rodney (ed.), Right & Le : Essays on Dual Symbolic Classification, Chicago – London: The University of Chicago Press.

167

prı´kazov a za´kazov vzt’ahujućich sa len na zˇenu a pod.), ako sme v prı´spevku uka´zali na troch prı´kladoch. Ta´to prepracovana´ kultu´rna symbolika tela predstiera, zˇe vyply´va zo samotnej prirodzenosti vecı´, a ty´m sa ospravedlnˇuje, vyhy´ba sa zmena´m a u´tokom nova´torov. (Erban 2006: 216) A pra´ve ta´to symbolika moˆzˇe byt’ cestou i k pochopeniu (nerovnova´zˇneho) prerozdelenia moci medzi pohlaviami. Na za´ver sˇtu´die formuluje autorka mysˇlienku intermedia´rnosti, ktora´ sa jej objavuje pocˇas popisu javov v dichoto´mii muzˇ – zˇena a kultu´ra – prı´roda. Ta´to te´za posu´va jej koncept blizˇsˇie k pochopeniu nerovne´ho rozdelenia moci, ako v tradicˇnyćh, prima´rnych spolocˇnostiach, tak v spolocˇnosti modernej. Intermediarita tu znamena´, zˇe zˇenu rozpozna´va ako bytost’ sprostredku´vajuću kontakt s prı´rodou a kultu´rou. Ky´m na jednej strane sleduje jej stotozˇnˇovanie s prı´rodou, na strane druhej stojı´ jej uzna´vana´ participaćia na kultu´re, vy´sledkom cˇoho je vsˇak sta´le menejcenna´ pozıćia, ktora´ z nej robı´ podradnejsˇiu bytost’ (Ortner 1998: 110). Intermediarita znamena´ u nej teda aky´si „kompromisny´ status“ v hierarchii prechodu od kultu´ry k prı´rode (Ortner 1998: 110) a za´rovenˇ sprostredkovaciu funkciu medzi prı´rodou a kultu´rou, cˇo podl’a nej moˆzˇe vysvetl’ovat’ nielen nizˇsˇ´ı status zˇeny, ale napr. aj silnejsˇie obmedzenie jej aktivı´t, ked’zˇe prezˇitie kazˇdej kultu´ry za´visı´ najma¨ od faktorov, ktore´ ju moˆzˇu reprodukovat’ (v tomto prı´pade je to zˇena ako zodpovedny´ cˇlańok za vyćhovu a ranu´ socializaćiu detı´ ako hlavnyćh a jedinyćh mozˇnyćh reprodukovatel’ov kultu´ry). Tento proces preto musı´ byt’ chrańeny´ a zaisteny´ prı´snymi pravidlami (teda obmedzeniami cˇi sankciami). Doˆsledkom tejto intermedia´rnej pozıćie je podl’a nej pra´ve ona´ symbolicka´ dvojznacˇnost’, charakteristicka´ pre margina´lne javy a prejavujuća sa v mnohyćh rovinaćh (najma¨ v su´vislosti so zˇenou, ale nielen), ako to dokazuju´ aj popı´sane´ javy v prı´spevku.

POUZˇITA´ LITERATURA ´ THYOVA ´ –RUSNA ´ KOVA ´ , Z. 1995. Matka. s. 340. In: Encyklo[1] APA pe´dia l’udovej kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s. [2] BOWIE, F. 2008. Antropologie na´bozˇenstvı´. Praha: Porta´l. 335 s. ˇ USˇKOVA ´ , K. 1995. Panenstvo. s. 13. In: Encyklope´dia l’udovej [3] BEN kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s. ˇ USˇKOVA ´ , K. 1995. Poˆrod. s. 72. In: Encyklope´dia l’udovej [4] BEN kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s. ˇ USˇKOVA ´ , K. 1995. Sˇestonediezˇka. s. 232. In: Encyklope´dia [5] BEN l’udovej kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. ˇ USˇKOVA ´ , K. 1995. Tehotenstvo. s. 253. In: Encyklope´dia [6] BEN l’udovej kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s. ˇ USˇKOVA ´ , K. 1995. Va´dzka. s. 283. In: Encyklope´dia l’udovej [7] BEN kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s. [8] ERBAN, V. 2005. Kategorie „necˇiste´ho“ v symbolicke´ antropologii Mary Douglasove´. In: Bubı´k, T. – Fa´rek, M. (eds.): Na´bozˇenstvı´ a jı´dlo. Pardubice: Univerzita Pradubice. Prı´stupne´ na: (http://www.eamos.cz/amos/kfi/modules/low/kurz text.php?id kap=1 &kod kurzu=kfi 246) [9] ERBAN, V. 2006. Na´bozˇenska´ symbolika prave´ a leve´ ruky: mezikulturnı´ interpretace Roberta Hertze. In: Beˇlka, L. Dolezˇalova´, I. Hamar, E. (eds.): Na´bozˇenstvı´ a teˇlo. Brno: Masarykova univerzita / Malvern. Prı´stupne´ na: http://www2.tf.jcu.cz/˜erban/ ´ ZKOVA ´, [10] FEIGL–PROCHA K. 2004. „Deˇjiny psane´ krvı´“– tabu, trauma a kult menstruace. 9.3. Prı´stupne´ na: http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=168146 ´ THOVA ´ , E. 1995. U´vod do etnolo´gie. Bratislava : Univer[11] HORVA zita Komenske´ho. 143 s.

168

´ THOVA ´ , E. 1995. Krv. s. 284. In: Encyklope´dia l’udovej [12] HORVA kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s. ´ THOVA ´ , E. 1988. Zvyky a obrady. s. 468 – 548. In: Botı´k, [13] HORVA J.: Hont. Tradıćie l’udovej kultu´ry. Banska´ Bystrica: Osveta. 672 s. ´ THOVA ´ , E. 1975. Zvykoslovie a povery. s. 985 – 1031. In: [14] HORVA SLOVENSKO. 3. L’ud - II. cˇast’. Bratislava: Obzor. 1217 s. ´ THOVA ´ , E. 1970. Zvyky pri svadbe a narodenı´ diet’at’a vo [15] HORVA Vel’kej Lesnej. s. 61 – 89. In: Slovensky´ na´rodopis XVIII / 1. [16] KHARE, R. S. 2009. Pollution and Purity. In: Encyclopedia of Social and Cultural Anthropology. Taylor and Francis. Published: 0530-2002. Prı´stupne´ na: In: http://www.bookrags.com/tandf/pollutionand-purity-tf/ ´, [17] KICZKOVA Z. 2002. Proble´m rodovej identity z pohl’adu Simone de Beauvoirovej. 8 s. Prı´stupne´ na: http://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user upload/editors/crs/publikacie/ kiczkova - problm rodovej identity.pdf [18] KNIGHT, Ch. 2009. Taboo. In: Encyclopedia of Social and Cultural Anthropology. Taylor and Francis. Published: 0530-2002. Prı´stupne´ na: http://www.bookrags.com/tandf/taboo-5tf/#p200020fa9970542002 ´ , Z. 2004. Kultu´rno-historicke´ aspekty determinu[19] MICHALKOVA juće biologicku´ zmenu zˇeny (mensˇtruacˇny´ cyklus). Diplomova´ praća. UKF: Nitra. 154 s. [20] ORTNER, B. Sh. 1998. Ma´ se zˇena k muzˇi jako prˇ´ıroda ke kulturˇe? s. 89 – 114. In: Oates – Indruchova´, L. (ed.): Dı´vcˇ´ı va´lka s ideologiı´. SLON. Praha. 304 s. [21] RATICA, D. 1995. Zˇena. s. 361. In: Encyklope´dia l’udovej kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s. [22] SALNER, P. 1995. Prespanka. s. 82. In: Encyklope´dia l’udovej kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s. [23] SALNER, P. 1995. Frajer, frajerka. s. 143. In: Encyklope´dia l’udovej kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s. ´ , Z. 1995. Vohl’ady. s. 311. In: Encyklope´dia l’udovej [24] SˇKOVIEROVA kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s.




169

Socia´lnı´ reprezentace autismu jako antropologicky relevantnı´ te´ma ´ Filip Cwierz, Denisa Sedlaćˇkova´ Katedra sociologie, Fakulta socia´lnıćh studiı´, Masarykova univerzita, Brno, [email protected]

Social representation of autism as topic relevant for anthropology Abstract—In our paper we are introducing social anthropological perspective on autism (autistic spectrum disorders), as the topic which is in line with the tradition of the social anthropology interested in the studies of subject formation in the societies of the so called West. In the centre of our interest stand representations of autism as representation of the subjects. Autism is the disorder which does not have any visible somatic displays. Autistic behavior could then be very easily exchanged for eccentricity, not willingness of the person to enter the social interaction or for the sign of the other mental disorder. We look on autism as an example of the discursive practice. This mean an interconnected ensemble of the representations and acting, which is bringing to live by subjects and also creates this subjects. We stand on the Michel Foucalt’s approach to study of the formation of subject in the Western Societies. By the discursive analysis of the of the Czech web sites dedicated to the autism we would like to describe which representation present contemporary science about autism, supporting organization through their practices and also parents of autistic children, or autistic people themselves. This pages create a field, where is possible to follow a discursive play between various truths about autism. This pages is trying to be a guide for creating and representing of specific subjectivity. This subjectivity is not coherent and one, but contains multiple contradictions, which lay autism on the scale from illness to the identity. Key Words—autism, representation of autism, subject, autistic subject, biopower

AUTISMUS A ANTROPOLOGIE? O majı´ spolecˇne´ho autismus1 a antropologie? Procˇ vidı´me jako relevantnı´ pro antropologii zaby´vat se te´matem reprezentacı´ autismu? Jednı´m z tradicˇnıćh te´mat antropologie byla snaha pochopit, jak se formuje lidsky´ rozum za´rovenˇ jako produkt a podmıńka kultury. K tomu patrˇ´ı studie kulturnı´ho definovańı´ normality a abnormality. Jak na´s upozornˇujı´ praće Michela Foucaulta, souboj o prosazenı´ racionality, ktera´ znamena´ spolecˇnost disciplıńy a rˇa´du, a vymezuje se proti vsˇem iraciona´lnı´m prvku˚m, je pro modernı´ spolecˇnosti a kultury klıćˇovy´. Tento autor

C

1 Prˇesne ˇ jsˇ´ı je oznacˇenı´ poruchy autisticke´ho spektra, do kteryćh spada´ neˇkolik ru˚znyćh poruch spojenyćh podobny´mi symptomy. V tomto textu z du˚vodu lepsˇ´ı cˇitelnosti pouzˇ´ıva´me autismus jako za´stupny´ termıń pro poruchy autisticke´ho spektra.

prˇipomıńa´, zˇe racionalita modernity je veˇcı´ kontingentnı´, zformovanou v pru˚beˇhu novoveˇku a neusta´le se promeˇnˇujıćı´. Autismus je vhodny´m prˇedmeˇtem antropologicke´ studie z neˇkolika du˚vodu˚. Lze na jeho prˇ´ıpadeˇ analyzovat reprezentace modernı´ racionality, ktera´ se snazˇ´ı vybudovat rˇa´d definicı´, a oddeˇlenı´ norma´lnı´ho a abnorma´lnı´ho. Na autisticky´ subjekt je mozˇne´ dı´vat se jako na reprezentaci druhe´ho, zˇijıćı´ho uvnitrˇ modernı´ spolecˇnosti. K roli modernı´ho „druhe´ho“ autisty prˇedurcˇuje fakt, zˇe autismus je onemocneˇnı´ socia´lnıćh kompetencı´. Autisticky´ subjekt je za´visly´ na existenci biomoci, cozˇ je specificka´ forma moci charakteristicka´ tı´m, zˇe jejı´m cı´lem je prospeˇch zˇivota a na´strojem intenzivnı´, prˇesneˇ lokalizovane´ intervence na cˇleny populace. Zkoumańı´ socia´lnıćh podmıńek, jezˇ umozˇnˇujı´ rozpoznańı´ a vymezenı´ autismu, mu˚zˇe napomoci pochopit, jak biomocenske´ socia´lnı´ instituce, naprˇ´ıklad medicıńa, utva´rˇejı´ a tvarujı´ nasˇe prˇedstavy o normaliteˇ a odlisˇnosti (Nadesan 2005). Spolecˇneˇ s Nadesan (2005: 2) sdı´lı´me prˇedpoklad, zˇe autismus, cˇi spı´sˇe jeho idea, je ve sve´ podstateˇ socia´lneˇ konstruovana´. To neznamena´, zˇe odmı´ta´me/zavrhujeme biologicke´ podmıńky nebo symptomy tohoto stavu. Mı´sto toho se soustrˇedı´me na autismus jako socia´lnı´ skutecˇnost. Prˇestozˇe jsou zde biologicke´ aspekty stavu pojmenovane´ho autismus, socia´lnı´ faktory zahrnujı´ jeho identifikaci, reprezentaci, interpretaci a jeho „prˇedva´deˇnı´ “ a jsou nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ımi faktory v rozhodnutı´ toho, co znamena´ „by´t autista“ pro jednotlivce, jejich rodiny i spolecˇnost. Zkusˇenost a pojetı´ autismu se tak bude lisˇit nejen v jednotlivyćh kulturaćh (neˇkde nemusı´ by´t kategorie autismu vu˚bec vytvorˇena), ale i naprˇ´ıcˇ socia´lnı´mi trˇ´ıdami v jedne´ spolecˇnosti. Prˇedmeˇtem tohoto prˇ´ıspeˇvku je autismus jako reprezentace subjektivity, cı´lem je prˇedstavit mozˇnou optiku, kterou autismus jako takovouto reprezentaci lze nahle´dnout a dozveˇdeˇt se tak neˇco o pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. Prakticky´m cı´lem by meˇlo by´t vytycˇit dalsˇ´ı body pro vy´zkumnou praći, nebot’ tento text nenı´ nic jine´ho nezˇ mı´stem, ze ktere´ho se chceme vydat da´l. K analy´ze jsme si zvolili cˇeske´ internetove´ strańky poma´hajıćıćh spolecˇnostı´ zameˇrˇenyćh na autismus a strańky rodicˇu˚. Klademe du˚raz zejmeńa na strańky sı´teˇ organizacı´ APLA, protozˇe APLA patrˇ´ı v CˇR mezi nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı producenty diskursu o autismu. Snazˇ´ıme se take´ reflektovat poznatky nashroma´zˇdeˇne´ v ra´mci diskursu biomedicıńy, ktery´ je

170


prˇevla´dajıćı´m a normativnı´m pohledem na autismus v prostrˇedı´ zvolenyćh strańek. JAK ROZUMI´ME REPREZENTACI V pohledu na reprezentaci navazujeme na pojetı´ Paula Rabinowa, ktery´ cha´pe reprezentace jako socia´lnı´ fakta. Paul Rabinow prˇitom zuzˇitkova´va´ tradicˇnı´ durkheimovskou inspiraci. Kazˇda´ reprezentace je za´rovenˇ kategoriı´ mysˇlenı´. Durkheim (2002) o kategoriıćh pı´sˇe, zˇe jsou vy´sledkem kolektivnıćh aktivit. Pro Rabinowa to sice uzˇ nenı´ jako pro Durkheima kategorie, ktera´ je vznikla´ prostrˇednictvı´m na´bozˇenske´ho ritua´lu v ra´mci primitivnı´ spolecˇnosti a kategorie za´kladnı´, ale kategorie vysoce komplexnı´ a pokrocˇila´, jako veˇdecka´ teorie vyprodukovana´ uvnitrˇ veˇdeckyćh institucı´. Autismus, nebo le´pe poruchy autisticke´ho spektra, jsou bezesporu takovou kategoriı´. Stejneˇ jako za´kladnı´ Durkheimovy kategorie v sobeˇ odra´zˇely spolecˇensky´ rˇa´d, odra´zˇejı´ jej i tyto specificke´ reprezentace. Druhou inspiracı´, na kterou Rabinow stavı´, je inspirace foucaultovska´. Reprezentace, veˇdecke´ teorie, jsou pro neˇj vy´poveˇdi. Na´rok na pravdivost teˇchto vy´poveˇdı´ je dań syste´mem usporˇa´danyćh procedur pro jejich produkci, regulaci, distribuci, obeˇh a pu˚sobenı´. Kolujı´ v ra´mci mocenskyćh syste´mu˚, ktere´ je udrzˇujı´ a produkujı´, jsou napojene´ na ućˇinky moci, ktere´ vyvola´vajı´ a ktere´ je rozsˇirˇujı´. Za trˇetı´, tento rezˇim nenı´ ideologiı´ nebo nadstavbou (superstructure), ale byl podmıńkou formovańı´ a vy´voje kapitalismu (Foucault in Rabinow 1986: 240). Tyto vy´poveˇdi o autismu produkujı´ biomedicıńsˇtı´ odbornıći, kterˇ´ı autismus zkoumajı´, a take´ ru˚znı´ dalsˇ´ı odbornıći, jako pedagogove´, socia´lnı´ pracovnıći a psychologove´, kterˇ´ı se objevujı´ v ra´mci poma´hajıćıćh organizacı´ a podı´lejı´ se na urcˇenı´ diagno´zy a na terapii (cˇasto majı´ dokonce prˇevla´dajıćı´ vliv v tomto procesu). V ra´mci tohoto kolobeˇhu vy´poveˇdı´ docha´zı´ i ke vzniku stereotypu˚, k jejich reprodukci a zveˇcneˇnı´ urcˇite´ prˇedstavy o autistech jako pravdive´ho faktu. Tato zveˇcneˇla´ fakta pak podporujı´ uchopenı´ autismu jako rizika pro spolecˇnost a definici autismu jako abnorma´lnı´ odchylky. JAK SE DI´VA´ME NA SUBJEKTY. . . Inspiracı´ pro na´sˇ pohled na (autisticke´) subjekty je prˇ´ıstup Michela Foucaulta. Ten v eseji Subjekt a moc (Foucault 2003: 195) vytycˇil trˇi linie, ktere´ sledoval beˇhem svyćh vy´zkumu˚ utva´rˇenı´ subjektu˚ v ra´mci za´padnı´ spolecˇnosti. Jako prvnı´mi se zaby´val „ru˚zny´mi zpu˚soby zkoumańı´, ktere´ se snazˇ´ı dosa´hnout statusu veˇdy“. Prˇ´ıkladem teˇchto pracı´ je Foucaultova analy´za veˇd o cˇloveˇku (lingvistiky, ekonomie a prˇ´ırodopisu), kterou podal ve sve´ praći Slova a veˇci (Foucault 1987). Do te´to linie spada´ veˇdecky´ diskurs o autismu, jak je prezentovań na webovyćh strańkaćh, ktere´ zkouma´me. Druhou liniı´ byly tzv. „praktiky deˇlenı´ “, kde „subjekt je bud’ rozdeˇlen uvnitrˇ sebe sama, anebo oddeˇlen od ostatnıćh, v tomto procesu se sta´va´ objektem.“ (Foucault 2003: 195) Tı´m rozumı´me za´sahy do zˇivota, jako je diagno´za, tj. okamzˇik, kdy je jedinci z vneˇjsˇku

prˇideˇlena´ kategorie autisty v ra´mci procesu diagnostiky. Tı´m je odlisˇen od ostatnıćh, kterˇ´ı tuto diagno´zu nemajı´. Pod vnitrˇnı´m deˇlenı´m si prˇedstavujeme jedince, ktery´ jizˇ byl diagnostikovań a ktery´ prˇijal, zˇe neˇktere´ specificke´ projevy jeho chovańı´ jsou objektivneˇ dańy postizˇenı´m. Zde se zameˇrˇujeme na komenta´rˇe a doporucˇenı´ poma´hajıćıćh spolecˇnostı´ k diagnostice, psychoedukativnı´ terapii a integraci autistu˚ do spolecˇnosti. Poslednı´ liniı´ pak bylo „studovat zpu˚sob, jı´mzˇ se cˇloveˇk sa´m meˇnı´ v subjekt.“ (Foucault 2010: 196) Zde se meˇnı´ veˇdecka´ vymezenı´ a prakticke´ postupy z prˇedchozıćh dvou liniı´ v rady, ktere´ jsou nabı´dnuty autistu˚m a teˇm, kterˇ´ı se o neˇ starajı´. Ti z nich pak vytva´rˇejı´ materia´l pro „prˇedva´deˇnı´ “ sebe sama jako subjektu. Tato optika na´m umozˇnˇuje videˇt autismus v dostatecˇne´ komplexiteˇ. Reprezentaci autismu v prostrˇedı´ cˇeskyćh webovyćh strańek tedy zkouma´me jako reprezentace teˇchto trˇ´ı zpu˚sobu˚ utva´rˇenı´ subjektu˚.

LINIE PRVNI´: SOUCˇASNA´ VEˇDA O AUTISMU Prvnı´ linii reprezentuje „soucˇasna´ biomedicıńska´ veˇda o autismu“. Biomedicıńsky´ pohled je za´rovenˇ prˇevazˇujıćı´m (nebojme se rˇ´ıct, zˇe jediny´m) diskursem vsˇech zkoumanyćh strańek. Dominance biomedicıńske´ho diskursu je znatelna´ nejen na strańkaćh odbornyćh, ale i na strańkaćh rodicˇu˚ a sdruzˇenı´. V ja´dru medicıńske´ho diskursu lezˇ´ı prˇedpoklad, zˇe autismus je objektivnı´, biologickou skutecˇnostı´, ktera´ musı´ by´t vysveˇtlena pouzˇitı´m pozitivistickyćh metod prˇ´ırodnıćh veˇd. Pohledem medicıńy je tedy autismus „veˇc“, biogeneticka´ podmıńka, ktera´ bude nakonec identifikovańa a poznańa jako prostoroveˇ jasneˇ umı´steˇna´ (mozek), geneticka´ (geny), neurologicka´ nebo chemicka´ abnormalita (Nadesan 2005). Autisticky´ subjekt je zde abstraktnı´m subjektem, ktery´ je definovań v ra´mci diskursu biomedicıńy. Urcˇujı´ ho vlastnosti, ktere´ jsou pozorovańy, a teoreticke´ za´veˇry, ktere´ jsou na za´kladeˇ teˇchto empirickyćh pozorovańı´ formulovane´. Jako prvnı´ autismus popsal v roce 1943 Leo Kanner2 ve sve´m cˇlańku „Autistic Disturbance of Affective Contact“. Ve sve´m textu popsal vsˇechny za´kladnı´ prˇ´ıznaky autismu a vyja´drˇil se take´, zˇe deˇti trpıćı´ tı´mto onemocneˇnı´m mohly by´t povazˇovane´ za zaostale´ nebo schizofrennı´. (Kanner 1943: 242) Ve sve´m cˇlańku take´ poukazuje na fakt, zˇe vsˇechny deˇti pocha´zely z rodin, kde se rodicˇe zaby´vali abstraktnı´mi cˇi veˇdecky´mi fenomeńy, a zdu˚raznil, zˇe nikdo v teˇchto rodinaćh nebyl opravdu vrˇely´m otcem nebo matkou3 . (Kanner 1943: 250) Polozˇil si ota´zku, jak tento fakt ovlivnˇuje vy´voj autismu u deˇtı´. 2 Neza ´ visle na Kannerovi v tomte´zˇ roce podal zpra´vu vı´denˇsky´ le´karˇ Hans Asperger. Jeho prˇ´ınos byl ale objeven azˇ o hodneˇ let pozdeˇji a zveˇcˇneˇn Lornou Wing v roce 1981, ktera´ navrhla pouzˇ´ıt na´zev Aspergeru˚v syndrom pro jedince oznacˇovane´ dosud jako autisticˇtı´ psychopate´. Pojem vysoce funkcˇnı´ autismus (HFA – high functioning autism) zavedl DeMyer v tomte´zˇ roce. (Hort 2000: 133) 3 Odsud pocha ´ zı´ termıń „matky lednicˇky“ a stigma rodicˇu˚ dlouhou dobu spojene´ s autismem.

´ ´ CˇKOVA ´ : SOCIA ´ LNI´ REPREZENTACE AUTISMU F. CWIERZ, D. SEDLA

Kanner ale podoty´ka´, zˇe autismus je vrozeny´m stavem, ktery´ ma´ pravdeˇpodobneˇ biologicky´ za´klad.4 Nejobecneˇjsˇ´ı rovinu reprezentace biomedicıńske´ho vymezenı´ autismu najdeme v Mezina´rodnı´ statisticke´ klasifikaci nemocı´ a prˇidruzˇenyćh zdravotnıćh proble´mu˚ MKN-10 (WHO 2000) nebo v psychiatricke´m manua´lu „Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders“ (DMS-IV)5 . V obou teˇchto manua´lech nacha´zı´me soupis nejen jednotlivyćh poruch v ra´mci autisticke´ho spektra, ale take´ jejich za´kladnıćh znaku˚ nutnyćh pro diagnostiku. Tyto znaky lze shrnout do tzv. autisticke´ tria´dy – musı´ by´t prˇ´ıtomna porucha socia´lnı´ho cı´teˇnı´, abnormality v komunikaci a proble´my s prˇedstavivostı´ (Jelıńkova´ 2001). Tyto forma´lnı´ kategorie majı´ velky´ dopad – jejich rozsˇirˇovańı´ prˇi revizıćh obou manua´lu˚ vede k veˇtsˇ´ımu mnozˇstvı´ lidı´ diagnostikovanyćh autismem. V soucˇasne´ dobeˇ se velmi cˇasto ve spojenı´ s autismem hovorˇ´ı o „epidemii“, neby´vale´m na´ru˚stu, ktery´ je nejcˇasteˇji prˇicˇ´ıtań na rub environmenta´lnı´mu znecˇisˇteˇnı´. Spı´sˇe nezˇ o epidemii autismu jde vsˇak o rozsˇ´ırˇenı´ kategoriı´ a take´ diagnostickyćh krite´riı´, veˇtsˇ´ı financˇnı´ pomoci, snı´zˇenı´ stigmatu pro rodicˇe a take´ „prˇena´lepkovańı´ “ diagno´z u starsˇ´ıch pacientu˚ (Grinker 2007, King et Barman 2009). Prˇesto vsˇak spojenı´ „epidemie autismu“ zu˚sta´va´, dı´ky me´diı´m i neˇktery´m le´karˇu˚m, v podveˇdomı´ sˇiroke´ verˇejnosti jako nepopiratelny´ fakt. Autismus tedy vola´ po spolecˇenske´ (a medicıńske´) intervenci hned ze dvou du˚vodu˚ – prˇedstavuje za´teˇzˇ, ktera´ cˇloveˇka prova´zı´ od rane´ho veˇku a je prima´rneˇ onemocneˇnı´m toho nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıho pro u´speˇsˇny´ zˇivot – spolecˇenskyćh kompetencı´. Autismus je definovań v termıńech nedostatku, jako tajemny´ (ve sve´m pu˚vodu), neuchopitelny´ (nelećˇitelny´, protozˇe nenı´ zna´ma´ prˇ´ıcˇina) a obsˇ´ırny´ (jako spektrum poruch). To podle Nadesan (2005) vede k tomu, zˇe je verˇejnostı´ vnı´mań jako porucha za´rovenˇ hroziva´ a fascinujıćı´. Je to nemoc, o ktere´ sta´le mnoho nevı´me, a nemu˚zˇeme tak ovlivnit/zabrańit jejı´mu vzniku. Autismus je take´ zteˇlesneˇnı´m toho, po cˇem modernı´ spolecˇnost za´rovenˇ touzˇ´ı, a toho, cˇeho se za´rovenˇ bojı´ – silneˇ individualisticke´ osobnosti, lidske´ho kyborga, ktery´ si vystacˇ´ı zcela sa´m, uzamcˇen ve sve´m sveˇteˇ.

LINIE DRUHA´: PRAKTIKY DEˇLENI´ – DIAGNO´ZA, TERAPIE A INTEGRACE

Autismus je definovań, jako prˇekrocˇenı´ hranic norma´lnosti a zdravı´, cozˇ z pohledu biomoci prˇedstavuje proble´m, ktery´ je trˇeba rˇesˇit. Biomoc je specificka´ forma spolecˇenske´ moci charakteristicke´ pro modernı´ spolecˇnosti. Tato spolecˇenska´ moc ma´ za cı´l pu˚sobit ve prospeˇch rozvoje 4 Americka ´ socia´lnı´ veˇdkyneˇ Majia H. Nadesan (2005) ve sve´ knize Constructing Autism: Unravelling the „Truth“ and Discovering the Social zkouma´ socia´lnı´ a kulturnı´ podmıńky, jezˇ umozˇnily vznik autismu jako medicıńske´ kategorie. Du˚vodem, procˇ byl deˇtsky´ autismus „objeven“ azˇ ve 40. letech 20. stoletı´, je naprˇ´ıklad individualizace spolecˇnosti (obrat k individuu), psychiatrizace deˇtı´ apod. Ze stejne´ho du˚vodu, jako byl deˇtsky´ autismu nemocı´ poloviny 20. stoletı´, je Aspergeru˚v syndrom nemocı´ konce mileńia. Vıće viz Nadesan 2005. 5 DMS-IV se cˇaste ˇ ji pouzˇ´ıva´ ve Spojenyćh sta´tech, zatı´mco MKN-10 je cˇasteˇjsˇ´ı v Cˇeske´ republice.

171

zˇivota (Foucault 1999). Intervenuje za pomoci expertnıćh apara´tu˚, v ra´mci kteryćh se prolıńajı´ rozlicˇne´ veˇdy a prˇ´ıstupy. Nikdy se nejedna´ jen o cˇisteˇ medicıńsky´, nebo cˇisteˇ psychologicky´ cˇi socia´lnı´ apara´t, biomocenske´ na´stroje v sobeˇ vzˇdy kombinujı´ vıćero prˇ´ıstupu˚, a to i mnohdy principia´lneˇ odlisˇnyćh. Cı´lem takovyćh apara´tu˚ je umozˇnit intervenovat ve prospeˇch populace, veˇtsˇinou definovane´ jako bio-socia´lnı´ kolektivita typu na´roda cˇi obyvatel urcˇite´ho sta´tu (Rose a Rabinow 2006: 197). Tyto apara´ty take´ autismu nebo jine´mu proble´mu da´vajı´ definicˇnı´ vymezenı´, cˇ´ımzˇ pu˚sobı´ zdańı´ kontroly. Autismus je nahlı´zˇen jako proble´m potenciona´lneˇ ohrozˇujıćı´ spolecˇnost, a tı´m v ra´mci biomoci prˇedstavuje vy´zvu k intervenci. Aby takove´ rˇesˇenı´ bylo mozˇne´, je nutne´, aby existoval prˇ´ıslusˇny´ spolecˇensky´ apara´t-dispozitiv, ktery´ umozˇnı´ efektivnı´ intervence. Tento apara´t se na jednu stranu skla´da´ jednak ze sta´tem garantovanyćh le´karˇskyćh a klinicko-psychologickyćh pracovisˇt’. Vy´znamnou roli zde hrajı´ nevla´dnı´ organizace, neziskova´ sdruzˇenı´, ktera´ poskytujı´ propojenı´ mezi jednotlivy´mi dalsˇ´ımi odbornı´ky, rodicˇi a sˇirokou verˇejnostı´. Prˇ´ıkladem a za´rovenˇ nejveˇtsˇ´ım a nejzna´meˇjsˇ´ım za´stupcem takove´ organizace je v Cˇeske´ republice sı´t’ organizacı´ APLA6 (Asociace poma´hajıćı´ lidem s autismem). Na ru˚zne´ typy psychologicke´, medicıńske´, socia´lnı´, pra´vnı´ a pedagogicke´ praxe se dı´va´me jako na prˇ´ıklad praktik deˇlenı´ – jsou to cˇinnosti, ktery´mi se autismus nejen utva´rˇ´ı, ale take´ oddeˇluje autisticke´ subjekty od subjektu˚ norma´lnıćh. Objektivizujı´ rozdı´l mezi autisty a „norma´lnı´mi“. V ra´mci procesu spolecˇenske´ normalizace toto objektivizovane´ oddeˇlenı´ hraje du˚lezˇitou roli, umist’uje odchylku a potenciona´lnı´ zdroj nebezpecˇ´ı zpa´tky do spolecˇenske´ho rˇa´du, tı´m ho cˇinı´ akceptovatelny´m. Diskursivnı´ vymezenı´ – tj. autismus jako produkt diskursu modernı´ veˇdy – slouzˇ´ı pro tyto praxe jako kostra, ktera´ da´va´ tvar konkre´tnı´m prakticky´m aplikacı´m, a ty ji zpeˇtneˇ modifikujı´. Na za´kladeˇ analy´zy internetovyćh strańek o autismus jsme vydeˇlili jako za´kladnı´ praktiky deˇlenı´ – diagno´zu, terapii a integraci do spolecˇnosti. NEBEZPECˇÍ A ZˇA´DOUCI´ SUBJEKTIVITA Drˇ´ıve nezˇ se zmıńı´me o samotnyćh oddeˇlujıćıćh praktikaćh, je zapotrˇebı´ pouka´zat na cı´l, ke ktere´mu vsˇechny z nich smeˇrˇujı´. Tı´m je zˇa´doucı´ subjektivita a analyzovane´ praktiky deˇlenı´ jsou zpu˚soby transformace, ktere´ majı´ autisticky´ subjekt prˇiblı´zˇit te´to idea´lnı´ prˇedstaveˇ. Na pocˇa´tku tohoto procesu je autisticky´ subjekt videˇn jako potenciona´lneˇ nebezpecˇny´ a chaoticky´, nebot’ ma´ rˇadu vlastnostı´, ktere´ ho cˇinı´ nebezpecˇny´m za´rovenˇ pro sebe jako jedince i pro spolecˇnost. Cı´lem transformace je zı´skańı´ kontroly nad teˇmito projevy. Zˇa´doucı´ subjektivita je zalozˇena´ na maxima´lnı´ redukci potenciona´lnı´ho nebezpecˇ´ı, o ktere´m se prˇedpokla´da´, zˇe by se bez intervence projevilo. 6 Mluvı´me o sı´ti, nebot’ APLA nenı´ ve skutecˇnosti jedna organizace, ale sdruzˇenı´ neˇkolika dalsˇ´ıch organizacı´ podle mı´sta pu˚sobnosti (Praha a Strˇednı´ Cˇechy, Severnı´ Cˇechy, Jizˇnı´ Cˇechy, Vysocˇina, Jizˇnı´ Morava a Hradec Kra´love´). Prˇes mnoho shodnyćh bodu˚, kazˇda´ z teˇchto organizacı´ je specificky sˇita´ na mı´ru regionu˚m.

172


DIAGNO´ZA Ze vsˇech oddeˇlujıćıćh praktik, je diagnostika nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı, nebot’ stanovı´ hranici, kterou je subjekt oddeˇlen od subjektu˚ norma´lnıćh, nebo od teˇch, kterˇ´ı jsou nositely za´teˇzˇe jine´. Od tohoto rozlisˇenı´ se odvozuje vsˇechno dalsˇ´ı. Zı´skańı´m diagno´zy se ustanovujı´ na´roky naprˇ´ıklad na zı´skańı´ asistentske´ pomoci nebo na specia´lnı´ sˇkolnı´ zarˇ´ızenı´. Jak uva´deˇjı´ ru˚znı´ autorˇi a ru˚zne´ organizace (Strunacka´ 2009, Thorova´ in Autismus.cz 20077 ), diagno´za autismu nenı´ v Cˇeske´ republice udeˇlovańa zrovna nejcˇasteˇji. Poma´hajıćı´ organizace na svyćh strańkaćh zdu˚raznˇujı´ vcˇasnost diagno´zy jako klıćˇovy´ moment. Jednı´m z krite´riı´, ktera´ jsou obsazˇena i v ra´mci diagnostickyćh manua´lu˚, je to, zˇe u autismu se musı´ veˇtsˇina symptomu˚ objevit do 36. meˇsıće zˇivota. Tato nutnost zı´skat diagno´zu vcˇas angazˇuje rodicˇe, kterˇ´ı jsou teˇmi, jezˇ majı´ odpoveˇdnost dı´teˇ sledovat a za´rovenˇ pro neˇj vyhledat pomoc u prˇ´ıslusˇnyćh odbornı´ku˚. Samotny´ diagnosticky´ proces je komplexnı´m procesem, prˇi ktere´m kooperuje hned neˇkolik druhu˚ odbornı´ku˚. Diagno´za je tedy kolektivnı´ rozhodnutı´, ktere´ ucˇinı´ vıće nezˇ jeden odbornı´k a na ktere´m se vy´znamnou meˇrou podı´lejı´ rodicˇe. V tomto prˇ´ıpadeˇ se opeˇt udrzˇuje typicka´ sestava vztahu˚ charakteristicka´ pro biomocenske´ konfigurace. Rodicˇe jsou ti zodpoveˇdnı´, kterˇ´ı majı´ za u´kol sledovat dı´teˇ, ve chvı´li proble´mu se dovola´vajı´ pomoci expertnıćh apara´tu˚. Tyto expertnı´ apara´ty musı´ na druhou stranu rodicˇu˚m umozˇnit mı´t alesponˇ cˇa´stecˇneˇ expertnı´ pohled. Poma´hajıćı´ organizace jako APLA tak na svyćh strańkaćh zverˇejnˇujı´ sady znaku˚, nad ktery´mi ma´ pohled rodicˇe zpozorneˇt, pokud se objevı´. Za´rovenˇ APLA na svyćh strańkaćh nabı´zı´ take´ kursy pro experty samotne´. Nebot’ i pro neˇ je zapotrˇebı´ obnovovat a zlepsˇovat jejich pohled. Organizace zaby´vajıćı´ se pomocı´ autistu˚m sı´t’ovańı´m odbornı´ku˚, osveˇtou, sˇ´ırˇenı´m informacı´ a zapojenı´m rodicˇu˚ vytva´rˇejı´ propojenı´ umozˇnˇujıćı´ biomocenske´ intervence a normalizacˇnı´ kontrolu nad populacı´. PSYCHOEDUKATIVNI´ TERAPIE AUTISMU A INTEGRACE DO SPOLECˇNOSTI

Samotna´ diagno´za nenı´ dostatecˇnou intervencı´, tou je azˇ terapie autismu smeˇrˇujıćı´ k urcˇite´ formeˇ oddeˇlenı´ a zpeˇtne´ho zarˇazenı´ autistu˚ do spolecˇnosti. Webove´ strańky, ktere´ analyzujeme, zasta´vajı´ pozici co mozˇna´ nejveˇtsˇ´ı integrace autistu˚ do spolecˇnosti, tj. do te´ mı´ry, jakou to umozˇnˇuje postizˇenı´ jedince. V za´kladu rozlisˇujeme dva druhy terapie – farmakoterapii a „psychoedukativnı´ terapii“. U farmakoterapie se odbornıći shodujı´ nad tı´m, zˇe za jejı´ pomoci je mozˇne´ odstranit pouze akutnı´ zaćhvatovite´ stavy, nebo snı´zˇit a regulovat nutkańı´ k ritualizovane´mu chovańı´. Farmakoterapie zde vystupuje jako urcˇita´ forma hrube´ restrikce – disciplinace. Pomocı´ te´to formy je totizˇ nejen omezovańo chovańı´ nebezpecˇne´ pro samotne´ho autistu (naprˇ. sebeposˇkozovańı´), ale medikace je nasazovańa i u chovańı´, ktere´ je spolecˇensky neakceptovatelne´, avsˇak 7 http://www.autismus.cz/popis-poruch-autistickeho-spektra/detsky-

autismus-2.html. Prˇistoupeno 30. rˇ´ıjna 2010.

ve sve´ podstateˇ nenı´ nebezpecˇne´, ani autistovi a ani nikomu jine´mu (naprˇ. prˇi ticıćh, stereotypnıćh pohybech). Druha´ forma terapie je, podle na´mi analyzovanyćh strańek, zameˇrˇena na zı´skańı´ orientace v zˇite´m sveˇteˇ modernity. Na strańkaćh Prazˇske´ APLY se o te´to formeˇ pı´sˇe: „Jediny´m obecny´m a prokazatelneˇ u´speˇsˇny´m zpu˚sobem pomoci deˇtem s autismem je specia´lnı´ pedagogicka´ pećˇe s vyuzˇitı´m metodiky kognitivneˇ behaviora´lnı´ terapie. Pokud dı´teˇti svy´m specia´lnı´m prˇ´ıstupem umozˇnı´me porozumeˇt sveˇtu, ktery´ ho dı´ky jeho handicapu chaoticky obklopuje, je stoprocentnı´ sˇance, zˇe u dı´teˇte dojde ke zlepsˇenı´. Specia´lneˇ vysˇkolenı´ pedagogove´ uzˇ´ıvajı´ nejcˇasteˇji metodiku strukturovane´ho ucˇenı´, ktera´ za prioritu povazˇuje naćvik funkcˇnı´ komunikace a individua´lnı´ prˇ´ıstup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou za´kladnı´mi metodicky´mi pilı´rˇi prˇ´ıstupu k lidem s autismem.“8 Cı´lem te´to terapie je naucˇit autisticke´ho jedince vnı´mat sveˇt strukturovaneˇ a dopomoci mu v neˇm take´ strukturovaneˇ jednat. Na pocˇa´tku se zde opeˇt prˇedpokla´da´, zˇe okolnı´ sveˇt vnı´many´ autisticky´m jedincem je chaoticky´. Zde se beˇhem terapie buduje kompetence prˇijmout zˇivot pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti, adaptovat se na neusta´le se nepatrneˇ meˇnıćı´ situaci kazˇdodennı´ho zˇivota. Z hlediska praktik deˇlenı´ pedagogove´ v ra´mci te´to terapie budujı´ schopnost vnitrˇnı´ho rozdeˇlenı´, ktera´ autistovi umozˇnı´ nahle´dnout sebe sama jako ovlivneˇne´ho postizˇenı´m a naucˇ´ı ho korigovat vlastnı´ aktivity – at’ uzˇ to je zı´skat schopnost deˇlat kazˇdodennı´ u´kony socia´lneˇ akceptovatelny´m zpu˚sobem, nebo mı´rnit zaćhvatovite´ agresivnı´ stavy, bez nutnosti farmakologicke´ nebo fyzicke´ restrikce. Soucˇa´stı´ integrace do spolecˇnosti, je take´ budovańı´ prostrˇedı´, kde autiste´ mohou zˇ´ıt – jako jsou chrańeˇna´ bydlenı´ cˇi specia´lnı´ staciona´rˇe nebo specia´lnı´ sˇkoly. APLA na svyćh strańkaćh na takove´to zarˇ´ızenı´ odkazuje a za´rovenˇ prˇispı´va´ k zprostrˇedkovańı´ te´to mozˇnosti rodicˇu˚m. Tyto zvla´sˇtnı´ prostory jsou sta´le formou fyzicke´ho oddeˇlenı´, ale za´rovenˇ toto oddeˇlenı´ zmı´rnˇujı´ a cˇinnı´ jeho formu lehcˇ´ım. Jsou alternativou k izolaci v ra´mci u´stavu˚. Za´rovenˇ je nutne´ podotknout, zˇe vzhledem ke spolecˇnosti tvorˇ´ı take´ urcˇitou ochranou sı´t’, ktera´ tlumı´ rizika. Tı´m, zˇe tato mı´sta jsou sta´le zapojena´ do sı´tı´ rodicˇu˚ a odbornı´ku˚, jsou soucˇa´stı´ biomocenskyćh apara´tu˚. Integrace nenı´ jen treńinkem autisticke´ho subjektu, ale do jiste´ mı´ry i treńinkem spolecˇnosti samotne´. Je zde nutne´ prˇekonat stereotyp nebezpecˇne´ho autisty. Toho se organizace snazˇ´ı dosa´hnout naprˇ´ıklad tak, zˇe na svyćh strańkaćh zverˇejnˇujı´ textove´ informace o tom, co autismus je, referujı´ o svyćh aktivitaćh a podı´lejı´ se naprˇ´ıklad na televiznıćh dokumentech, ktere´ ukazujı´, jak vypadajı´ jejich klienti, jake´ je tra´pı´ proble´my a co s nimi organizace deˇla´ v ra´mci terapie. Odkazy na tyto dokumenty jsou beˇzˇneˇ dostupne´ naprˇ´ıklad na strańkaćh APLY a za´rovenˇ mnoho z nich bylo vysı´lańo v Cˇeske´ televizi, takzˇe se dostaly i k sˇirsˇ´ımu publiku. Organizace se tak snazˇ´ı demytizovat autismus. Za´rovenˇ vsˇak samy neˇktere´ stereotypy reprodu8 APLA Praha http://www.praha.apla.cz/zakladni-udaje/oautismu.html. Konkre´tneˇ tento odstavec citujı´ i ostatnı´ organizace zaby´vajıćı´ se pomocı´ prˇi autismu a prˇebı´rajı´ jej v plne´m zneˇnı´ od APLY.

´ ´ CˇKOVA ´ : SOCIA ´ LNI´ REPREZENTACE AUTISMU F. CWIERZ, D. SEDLA

kujı´. Naprˇ´ıklad akce APLY Jizˇnı´ Morava Dozvuky AFO v Brneˇ9 , ma´ podtitul „Sveˇt podle Rainmana“. Ikonicka´ postava autismu Rain Man, je zde vyuzˇita ke srozumitelne´ komunikace poselstvı´ sˇirsˇ´ı verˇejnosti.

LINIE TRˇETI´: RADY K DOBRE´MU ZˇIVOTU V ra´mci trˇetı´ linie pohledu na subjekty se tvrzenı´ biomedicıńske´ho diskursu a vy´sledky praktik deˇlenı´ meˇnı´ v materia´l, na jehozˇ za´kladeˇ si jedinci sami budujı´ svoji vlastnı´ subjektivitu. Sta´vajı´ se zdrojem, ze ktere´ho si jednotlivı´ jedinci mohou vybrat, prˇizpu˚sobit se mu nebo ho patrˇicˇneˇ modifikovat cˇi u´plneˇ odmı´tnout. Proto je nazy´va´me rady k dobre´mu zˇivotu, nebot’jedinci rˇ´ıkajı´, co by meˇl deˇlat, aby jeho vlastnı´ zˇivot byl co nejlepsˇ´ı. V ra´mci biomoci patrˇ´ı k takzvany´m technologiı´m vlastnı´ho ja´. Rose a Rabinow (2006) prˇipomıńajı´, zˇe takove´ pecˇovańı´ o sebe mu˚zˇe smeˇrˇovat proti za´meˇru˚m sta´tnı´ politiky, ale sta´le zu˚sta´va´ soucˇa´stı´ usporˇa´dańı´ mocenskyćh vztahu˚ biomoci, nebot’se opı´ra´ o rozpravy, ktere´ tuto moc poma´hajı´ ustavit. Pra´veˇ toto „smeˇrˇovańı´ proti“ doda´va´ autismu v tomto pohledu eticky´ na´boj, kde autismus mu˚zˇe by´t cha´pań jako problematizace soucˇasnyćh forem biomoci a ohnisko odporu proti dnesˇnı´ pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. Zde je tedy nutne´ se zeptat, pro koho jsou rady k dobre´mu zˇivotu urcˇeny? Vy´sˇe jsme zmıńili, zˇe v Cˇeske´ republice prakticky neexistuje kohorta dospeˇlyćh autistu˚ (jsou cˇasto diagnostikovańi s jinou diagno´zou). Proto jsou rady, ktere´ na strańkaćh najdeme, zameˇrˇeny na rodicˇe a opatrovnı´ky, prˇ´ıpadneˇ na pedagogicke´ pracovnı´ky, kterˇ´ı s deˇtmi prˇicha´zejı´ do styku. Velky´m te´matem, a to prˇedevsˇ´ım na strańkaćh rodicˇu˚, ktere´ho si lze povsˇimnout, je te´ma jı´dla. Rodicˇe se velmi cˇasto prˇiklańeˇjı´ k na´zoru, zˇe autismus je metabolicka´ porucha, zpu˚sobena´ zanesenı´m organismu teˇzˇky´mi kovy, cozˇ je opravdu jedna z teoriı´ pu˚vodu autismu, byt’ neexistuje zˇa´dny´ du˚kaz, zˇe by tomu tak skutecˇneˇ bylo. V na´vaznosti na to vznikajı´ nejru˚zneˇjsˇ´ı potravinove´ doplnˇky a diety, ktere´ majı´ za u´kol jedine´ – zbavit autisticke´ teˇlo teˇzˇkyćh kovu˚, a tı´m i prˇ´ıcˇiny autismu. Nejzna´meˇjsˇ´ı a nejpropagovaneˇjsˇ´ı je GFCF (glutein free, casein free) dieta, da´le pak potravinove´ doplnˇky a vitaminy, prˇ´ıpadneˇ homeopatika. Jı´dlo je tak jednou z ma´la veˇcı´ (cˇa´stecˇneˇ spolu s terapiemi), kterou rodicˇe mohou ovlivnit v cele´m procesu „sta´vańı´ se autistou“. Za´rovenˇ toto te´ma odkazuje k hlubsˇ´ımu proble´mu – strachu z environmenta´lnı´ho znecˇisˇteˇnı´, ktere´ je nasˇ´ı vinou. Autismus tak opeˇtovneˇ zı´ska´va´ nove´ stigma – kolektivnı´ vina na´s vsˇech. Te´ma jı´dla souvisı´ s prˇedpokla´danou prˇ´ıcˇinou pu˚vodu autismu. Anna Strunecka´ (2009) ve sve´ knize10 pokla´da´ ze prˇ´ıcˇinu imunoexcitotoxicitu se zdrojem v zˇivotnı´m prostrˇedı´ a zprostrˇedkovanou z velke´ cˇa´sti prˇ´ıjmem 9 http://www.apla-jm.cz/index.php?ID=260, bude se konat 13. listopadu 2010. 10 Viz take ´ rozhovor s profesorkou Struneckou o knize Prˇemu˚zˇeme autismus dostupny´ na http://www.apla-jm.cz/print.php?ID=210 nebo http://media.rozhlas.cz/ audio/02049024.mp3. Prˇistoupeno 30. rˇ´ıjna 2010.

173

potravy. Sve´ tvrzenı´ opı´ra´ o argumenty biochemicke´, ale prˇipousˇtı´ i jine´ vlivy (jako naprˇ´ıklad za´rˇenı´ nebo velmi okrajoveˇ i vakcinace). Tuto teorii ale rozsˇirˇuje o pohled, kde autisticky´ subjekt reprezentuje varovańı´ prˇed zamorˇovańı´m zˇivotnı´ho prostrˇedı´ a za´sahy do teˇla. Jejı´ pohled (ktery´ je v cˇeske´m prostrˇedı´ co se tyćˇe autismu do velke´ mı´ry smeˇrodatny´m) dosahuje dokonce mysticke´ho prˇesahu, nebot’ o autismu rˇ´ıka´, zˇe autisticke´ postizˇenı´ odpovı´da´ tomu, jak pozdneˇ modernı´ veˇda konstruuje obraz cˇloveˇka – jako izolovane´ho jedince a biologicke´ho stroje. Autisticky´ subjekt v jejı´m podańı´ vznika´ vinou zˇivotnı´ho stylu pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti a za´rovenˇ prˇina´sˇ´ı mozˇnost prˇemoci tuto vinu, pochopenı´m autisticke´ho sveˇta. Tı´m v sobeˇ skry´va´ urcˇity´ spa´sny´ potencia´l pro budoucnost. To, zˇe autismus je nemoc mezilidskyćh vztahu˚, je pak interpretovańo jako poukaz na jejich obecneˇ sˇpatnou kvalitu a absenci la´sky (ve smyslu fı´lia – tj. souna´lezˇitosti a prˇa´telstvı´) v dnesˇnı´ pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. K tomuto aspektu se vyjadrˇujı´ take´ na svyćh strańkaćh i ti, kterˇ´ı propagujı´ program SON-RISE11 , ktery´ je alternativnı´ psychoedukativnı´ terapiı´ pocha´zejıćı´ ze Spojenyćh sta´tu˚. SON-RISE je postaven na takzvane´m joiningu, procesu, ktery´ ma´ pro rodicˇe umozˇnit vstup do „autisticke´ho sveˇta“ a skrze toto nava´zańı´ umozˇnit zlepsˇenı´ stavu autisticke´ho dı´teˇte. Idea´lem SON-RISu nenı´ zvla´dnuty´ autismus, jako u klasicke´ psychoedukativnı´ terapie, ale vylećˇeny´ autismus. Na SON-RISE mu˚zˇeme pohlı´zˇet jako na budovańı´ vztahu, oproti klasicke´ terapii zalozˇene´ na kognitivneˇ behaviora´lnı´ terapii, kterou doporucˇuje APLA jako ućˇinnou a ktera´ je normalizacı´ pobytu v zˇite´m sveˇteˇ pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. V pohledu na vlastnı´ subjektivaci je nutne´ prˇipomenout, zˇe v Cˇeske´ republice prozatı´m chybı´ prvek, ktery´ se rozvı´jı´ na Za´padeˇ, a to prvek sve´bytne´ho budovańı´ autisticke´ identity. Ta, je dı´ky dispozicı´m autistu˚ budovańa zejmeńa ve virtua´lnı´m sveˇteˇ internetu, nebot’pra´veˇ internet umozˇnˇuje vcelku snadnou komunikaci a aktivizaci. Cˇa´stecˇneˇ je to dańo tı´m, zˇe dı´ky relativneˇ pozdnı´mu budovańı´ sı´teˇ poma´hajıćıćh organizacı´ a s tı´m souvisejıćı´ absence specificke´ pećˇe a spra´vne´ kategorizace, komunita autistu˚ v Cˇesku jesˇteˇ do te´to fa´ze sebeuveˇdomeˇnı´ nedospeˇla. Objevujı´ se prvnı´ na´znaky, neˇktere´ i na strańkaćh na´mi zkoumanyćh organizacı´, ale vy´razneˇjsˇ´ı platforma jesˇteˇ chybı´. Autismus je tak sta´le v rukou akte´ru˚, kterˇ´ı jednajı´ jakoby z vneˇjsˇku. ZA´VEˇR V nasˇem textu jsme se zaby´vali analy´zou reprezentacı´ autismu s vyuzˇitı´m konceptu˚ Michela Foucaulta a Paula Rabinowa. Svojı´ analy´zu jsme rozdeˇlili do trˇ´ı liniı´ – prvnı´ linie prˇedstavovala „veˇdu o autismu“, druha´ linie pak zpu˚soby prakticke´ho vymezenı´ a vydeˇlenı´ autismu a trˇetı´ byly prˇ´ıstupy, ktery´mi se jedinec sa´m promeˇnˇuje v subjekt autismu. Co mu˚zˇeme rˇ´ıct o teˇchto liniıćh na 11 O SON-RISE v C ˇ R http://www.srp-terapeut.cz/, dobry´ prˇ´ıklad rodicˇu˚ praktikujıćıćh SON-RISE je ze Slovenske´ republiky http://robin.mokranovci.net/. Prˇistoupeno 30. rˇ´ıjna 2010.

174


za´veˇr? V prvnı´ linii, veˇdeˇ o autismu, ma´me k dispozici abstraktnı´ subjekt vymezeny´ le´karˇsky´mi definicemi a biomedicıńsky´mi prˇ´ıstupy. Du˚lezˇite´ je zde upozornit spolecˇneˇ s Nadesan (2005), zˇe autismus mohl by´t objeven azˇ tehdy, kdyzˇ biomedicıńske´ instituce dosa´hly urcˇite´ho stupneˇ diferenciace a jejich diskurs dovolil tak jemne´ rozlisˇenı´, jake´ je trˇeba k odhalenı´ proble´mu tak skryte´ho, jako je autismus, a zˇe tato diferenciace neusta´le probı´ha´ a podı´lı´ se na konstruovańı´ „epidemie autismu“. S touto diferenciacı´ souvisı´ i to, co se odehra´va´ v ra´mci toho, co jsme povazˇovali za druhou linii, jimizˇ jsou praktiky vymezovańı´ a oddeˇlovańı´ autismu. Zde autisticky´mi subjekty rozumı´me jedince definovane´ jako pacienty a klienty, ktery´m jsou v ra´mci poma´hajıćıćh institucı´ nabı´zene´ sluzˇby, je pro neˇ doporucˇena´ pećˇe a ze za´kona majı´ urcˇite´ na´roky a pra´va. Jelikozˇ tyto prakticke´ intervence zacˇ´ınajı´ u diagno´zy a koncˇ´ı u pokud mozˇno integrativnı´ pećˇe, ktera´ cha´pe autisticke´ho klienta jako odlisˇnou lidskou bytost, tento dispozitiv praktickyćh aplikacı´ se klene jako most od nemoci, ktera´ musı´ by´t rozpoznańa, k identiteˇ jinakosti, o kterou musı´ by´t specificky pecˇovańo. Za´rovenˇ se jedna´ o dispozitiv, ktery´ je nedı´lnou soucˇa´stı´ praktik biomoci. Diagnosticka´ klasifikace je impulsem, ktery´m by se meˇla uva´deˇt do chodu celozˇivotnı´ intervence ve prospeˇch postizˇene´ho jedince. Jedinec je v pru˚beˇhu te´to praxe klasifikovań, lećˇba je pak cestou k normalizaci skrze treńink, ktera´ ma´ vyu´stit za´rovenˇ v cˇa´stecˇne´ oddeˇlenı´, ale take´ k navraćenı´ do spolecˇnosti. V ra´mci teˇchto snah o integraci se postupneˇ forma´lneˇ biomocensky´ dispozitiv pećˇe meˇnı´ ve strategii vytva´rˇenı´ specificke´ subjektivity jedincem samotny´m – to povazˇujeme za trˇetı´ linii. Vsˇe, co bylo o autismus rˇecˇeno v prˇedchozıćh dvou cˇa´stech veˇnovanyćh veˇdeˇ a praktika´m oddeˇlenı´, se vracı´ skrze aktivity jedincu˚ samotnyćh nebo teˇch nejvıće angazˇovanyćh zpa´tky, a problematizuje se samotna´ biomoc a pozdneˇ modernı´ spolecˇnost jako potenciona´lnı´ prˇ´ıcˇina autismu. Mı´sto integrace se nabı´zı´ pochopenı´ a vstup do autisticke´ho sveˇta, a tı´m i prˇekonańı´ samotne´ pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. Autismus zde prˇina´sˇ´ı urcˇity´ prˇ´ıslib spa´sy. Zde se dosta´va´ do hry identitnı´ aspekt autismu, ktery´ ale nenı´ v cˇeske´m internetove´m prostrˇedı´ doposud prˇ´ılisˇ rozvinut. Pra´veˇ tato trˇetı´ linie problematiku autismu zavrsˇuje a z antropologicke´ho hlediska je cenna´, protozˇe tı´m, zˇe problematizuje soucˇasnou spolecˇnost, nabı´zı´ zajı´mavou perspektivu k jejı´mu pochopenı´. POUZˇITA´ LITERATURA [1] DURKHEIM, E. 2002. Elementa´rnı´ formy na´bozˇenske´ho zˇivota. Praha: OIKOYMENH. [2] FOUCALT, M. 2003. Subjekt a moc in Foucault Michel (2003: 195– 226): Mysˇlenı´ vneˇjsˇku. Praha: Hermann & Synove´. [3] FOUCALT, M. 1987. Slova´ a veˇci. Bratislava: Pravda. [4] FOUCALT, M. 1999. Vu˚le k veˇdeˇnı´, Deˇjiny Sexuality I. Praha: Hermann & Synove´. [5] GRINKER, R. R. 2007. Unstrange Minds: Remaping the World of Autism. Basic Books, New York. [6] HORT, V. 2000. Deˇtska´ a adolescentnı´ psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Porta´l. ´ , M. 2001. Vzdeˇla´vańı´ a vyćhova deˇtı´ s autismem. [7] JELIŃKOVA Praha: Pedagogicka´ fakulta Univerzity Karlovy.

[8] KANNER, L. 1943. Autistic Disturbance of Affective Contact in Nerv Child 2: 217–50. Kanner, L (1968). „Reprint“. Acta Paedopsychiatr 35(4): 100–36. [9] KING, M., BARMAN P. 2009. Diagnostic change and the increased prevalence of autism. In International Journal of Epidemiology vol. 38/2009. [10] NADESAN, M. H. 2005. Constructing Autism: Unravelling The „truth“ And Understanding The Social. Routledge, London. [11] RABINOW, P. 1996. „Representations are social facts: Modernity and Post-Modernity in Anthropology“ in Clifford, James and Marcus, George E. (eds.) (1996: 234–261) Writing culture : the poetics and politics of ethnography. University of California Press, Berkeley. [12] RABINOW, P., ROSE, N. 2006. Biopower Today. In Biopolitics 1/2006, pp 195–217. London School of Economics and Political Science. [13] WHO 2000. Mezina´rodnı´ klasifikace nemocı´ 10.Revize (2000): Dusˇevnı´ poruchy a poruchy chovańı´. Popisy klinickyćh prˇ´ıznaku˚ a diagnosticka´ vodı´tka. Praha: Psychiatricke´ centrum. ´ , A. 2009. Prˇemu˚zˇeme autismus?: pru˚vodce pro [14] STRUNACKA rodicˇe, pouzˇitelny´ i pro pediatry, psychiatry a vsˇechny obeˇtave´ bytosti, ktere´ se snazˇ´ı poma´hat deˇtem s autismem. Blansko: Milosˇ Palatka – ALMI.



175

Vy´zkum lidove´ percepce problematiky zdravotnickyćh poplatku˚ Zuzana Tra´vnıćˇkova´ Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, Filozoficka´ fakulta, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni, U´stav etnologie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

Research of public perception of regulation fee problematics Abstract—This work is focused on regulation fees in public health care in Czech republic, which were introduced on 1. 1. 2008. It is nowadays often speculated subject and people are still concerned with fees. We studied opinions about regulation fees on three sociodemografic groups – students, working people and pensioners. A requirement for members of these groups was to have their family practitioners in Pilsen-town. We especially focused on their knowledge of regulation fees, because of findings in our initial research that people often did not know, when the regulation fee is or is not to be paid. We eliminated health workers (i.e. doctors, nurses and pharmacists) from our research because we discovered a possibility of their affection due to their profit from regulation fees. We had 42 respondents – half of them were women and the rest of our research samples were men. We asked people about their source of information, and we asked for their opinion concerning groups of people, which should be relieved of their duty to pay regulation fees. Finally we asked them, if they agree or do not agree with paying regulation fees. We found out, that most of our respondents agree with any kind of fee, but they often talked about necessity of leaving some groups out of the fee system. Key Words—Regulation fees, opinion about regulation fees, knowledge of regulation fees, reformation of health care, quality of health care

´ VOD I. U Y´ZKUM o mıńeˇnı´ vybranyćh skupin obyvatel o poplatcıćh ve zdravotnictvı´ byl uskutecˇneˇn v obdobı´ letnı´ho semestru od brˇezna do kveˇtna 2010 studenty magisterske´ho oboru Socia´lnı´ a kulturnı´ antropologie v ra´mci prˇedmeˇtu Tereńnı´ praxe, ktery´ vedl PhDr. Marek Jakoubek, Ph.D. Prˇi volbeˇ te´matu byla diskutovańa atraktivnost, a pokud mozˇno aktua´lnost te´matu, ktere´ by mohlo oslovit jak verˇejnost, tak by mohlo uka´zat zajı´mave´ vy´sledky pru˚zkumu, ktery´ byl pozdeˇji proveden. Probeˇhl brainstorming cele´ skupiny a v ra´mci neˇj se rozhodlo, zˇe se budeme zaby´vat pra´veˇ tı´mto te´matem. Celkem probeˇhl za´veˇrecˇny´ vy´zkum u 42 respondentu˚, a to pouze na u´zemı´ meˇsta Plzneˇ. Kvu˚li rovnomeˇrne´mu genderove´mu zastoupenı´ byla pu˚lka respondentu˚

V

muzˇi a druha´ pu˚lka zˇeny. Za´rovenˇ byli respondenti vybı´rańi podle trˇ´ı socio-demografickyćh ukazatelu˚ – studenti, pracujıćı´ a lide´ du˚chodove´ho veˇku. AKTUA´LNOST VY´ZKUMU POPLATKU˚ V lednu 2008 po dlouhodobyćh diskusıćh a po dlouhe´m mezistranicke´m boji zacˇala platit zdravotnicka´ reforma, ktera´ byla pro cˇa´st verˇejnosti vı´tanou zmeˇnou a pro druhou cˇa´st verˇejnosti jen dalsˇ´ım ze sˇpatnyćh vy´myslu˚ vla´dy. Tato na jednu stranu vychvalovana´ a na druhou stranu proklıńana´ reforma se veˇtsˇiny populace dotkla prˇedevsˇ´ım zavedenı´m regulacˇnıćh poplatku˚ ve zdravotnictvı´. Te´ma regulacˇnıćh poplatku˚ je sta´le velice aktua´lnı´, protozˇe se v soucˇasne´ dobeˇ opeˇt uvazˇuje o jejich zrusˇenı´, pozmeˇneˇnı´ cˇi „prˇitvrzenı´ “ na na´klady jednotlivcu˚ doplaćejıćıćh si povinne´ zdravotnı´ pojisˇteˇnı´. Navıć se boj o regulacˇnı´ poplatky stal i zˇhavy´m te´matem v ra´mci politicke´ kampaneˇ, ktera´ probı´hala prˇed kveˇtnovy´mi volbami 2010 a mnozı´ politici v ra´mci pro cˇi proti poplatkove´ politice zı´skali, nebo naopak ztratili velke´ mnozˇstvı´ volicˇu˚. Tento lobbing se samozrˇejmeˇ uda´val od zavedenı´ poplatku˚ jizˇ v prˇedesˇlyćh volbaćh, kdy se ru˚zne´ politicke´ strany snazˇily ovlivnit mıńeˇnı´ svyćh volicˇu˚ (Pavlı´kova´ 2008). Odpu˚rci regulacˇnıćh poplatku˚ se zasˇtit’ujı´ nesouhlasem sˇiroke´ verˇejnosti, ale nakolik je tento nesouhlas pravdivy´? A nakolik ma´ verˇejnost o vsˇech dosavadnıćh poplatcıćh jasno? Na to jsme se zameˇrˇili v nasˇem vy´zkumu, i kdyzˇ z nasˇich zjisˇteˇnı´ rozhodneˇ nemu˚zˇeme zobecnˇovat na cele´ u´zemı´ cˇeske´ho sta´tu a vsˇech jeho obyvatel. Prima´rnı´m cı´lem vy´zkumu bylo zjistit, co vlastneˇ o placenı´ poplatku˚ lide´ vı´, a poznali jsme, zˇe ani my, kterˇ´ı jsme dotaznı´k vytva´rˇeli, si nejsme u´plneˇ jistı´ prˇesny´m stavem placenı´ – jak vlastneˇ cely´ syste´m placenı´ a doplaćenı´ probı´ha´ v praxi. Proto jsme se nejprve zameˇrˇili na to, jak struktura poplatku˚ doopravdy funguje v rovineˇ platne´ legislativy, abychom zjistili, s cˇ´ım budeme mıńeˇnı´ verˇejnosti porovna´vat. Take´ muselo by´t urcˇeno, jaky´mi konkre´tnı´mi poplatky se budeme zaby´vat, protozˇe z pilota´zˇe bylo vyrozumeˇno, zˇe vsˇechny zpu˚soby hrazenı´ poplatku˚ pouze z povrchu nema´ cenu zkoumat, ale je lepsˇ´ı se zameˇrˇit pouze na vy´beˇr a ten zkoumat, acˇkoliv je ota´zka, zda se na´m to stoprocentneˇ povedlo, protozˇe na´sˇ vy´beˇr dotazovanyćh subjektu˚ nebyl plneˇ na´hodny´, ale spı´sˇe za´meˇrny´, o cˇemzˇ bude pojednańo nı´zˇe.

176


ZA´KONY O POPLATCIĆH Na u´vod byly prostudovańy za´kladnı´ informace o regulacˇnıćh poplatcıćh ve zdravotnictvı´, jak je definuje za´kon. Cˇlańek 31 Listiny za´kladnıćh pra´v a svobod rˇ´ıka´: „Kazˇdy´ ma´ pra´vo na ochranu zdravı´. Obcˇane´ majı´ na za´kladeˇ verˇejne´ho pojisˇteˇnı´ pra´vo na bezplatnou zdravotnı´ pećˇi a na zdravotnı´ pomu˚cky za podmıńek, ktere´ stanovı´ za´kon.“ Za´kon, ktery´ stanovuje ony podmıńky zdravotnı´ pećˇe je za´kon o verˇejne´m zdravotnı´m pojisˇteˇnı´ cˇ. 48/1997 Sb. Poplatky u le´karˇe byly zavedeny za vla´dy premie´ra Mirka Topolańka v ra´mci za´kona o stabilizaci verˇejnyćh rozpocˇtu˚ cˇ. 261/2007 Sb., ktery´ vesˇel v ućˇinnost 1. ledna 2008 a ktery´ za´kon o verˇejne´m zdravotnı´m pojisˇteˇnı´ novelizoval. Poplatky u le´karˇe jsou povazˇovańy za tzv. spoluućˇast. Poplatky u le´karˇe byly na´sledneˇ upraveny za´konem cˇ. 59/2009 Sb., ktery´ vesˇel v ućˇinnost 1. dubna 2009. Od te´ doby poplatky u le´karˇe vypadajı´ na´sledovneˇ. Existujı´ trˇi poplatkova´ pa´sma: 1) 30 Kcˇ hradı´ lide´ po dovrsˇenı´ 18 let veˇku za na´vsˇteˇvu u le´karˇe; za polozˇku prˇedepsanou le´karˇem na receptu. Je neˇkolik vy´jimek, na ktere´ se poplatek nevztahuje, naprˇ´ıklad na preventivnı´ prohlı´dku hemodialy´zu, za vysˇetrˇenı´ le´karˇem transfuznı´ sluzˇby, prˇi telefonicke´ konzultaci s le´karˇem atd. 2) 60 Kcˇ – tyto poplatky se vztahujı´ jen za u´stavnı´ pećˇi. 60 Kcˇ se platı´ za kazˇdy´ den pobytu v nemocnici, odbornyćh lećˇebnyćh u´stavech, la´znıćh atd. 3) 90 Kcˇ hradı´ lide´ za le´karˇskou sluzˇbu prvnı´ pomoci a u´stavnı´ pohotovostnı´ sluzˇbu ve stanovene´ dny a hodiny. Da´le existujı´ lide´ osvobozenı´ od placenı´ poplatku˚ – naprˇ´ıklad lide´ sveˇrˇenı´ do peˇstounske´ pećˇe, deˇti v deˇtskyćh domovech, lide´ vyuzˇ´ıvajıćı´ pomoci v hmotne´ nouzi, lide´ v karanteńeˇ atd. (Mach 2007) Jsou take´ stanoveny lhu˚ty k zaplacenı´ poplatku˚. Pokud pojisˇteˇnec v roce prˇekrocˇ´ı za´konem stanoveny´ limit (deˇti do 18 let a du˚chodci nad 65 let 2500 Kcˇ, ostatnı´ 5000 Kcˇ), pojisˇt’ovna mu vracı´ vsˇechny zapocˇitatelne´ poplatky, o ktere´ byl tento limit prˇekrocˇen, a to vzˇdy po skoncˇenı´ cˇtvrtletı´ do 60 dnu˚ (Regulacˇnı´ poplatky. . . 2009). V ra´mci te´to cˇa´sti jsou totizˇ stanoveny dva druhy poplatku˚ – ty, co se do limitu zapocˇ´ıta´vajı´ (veˇtsˇina na´vsˇteˇv u le´karˇe, vıćemeńeˇ se kryjı´ s trˇicetikorunovy´mi poplatky), a ty, co se do limitu nezapocˇ´ıta´vajı´, naprˇ´ıklad prvnı´ pomoc, u´stavnı´ pećˇe – vıćemeńeˇ se kryjı´ s sˇedesa´ti a devadesa´tikorunovy´mi poplatky (Jak od 1. dubna. . . 2010). Tyto informace byly nezbytne´ pro formulaci nasˇich ota´zek v dotaznı´ku. PRˇEDVY´ZKUM Prˇed samotny´m vy´zkumem byla provedena pilota´zˇ, aby byly vyzkousˇeny vy´zkumne´ na´stroje a prˇedem se odhalily proble´my, s nimizˇ by bylo mozˇne´ se beˇhem samotne´ho vy´zkumu setkat. Nasˇimi cı´lovy´mi skupinami meˇli by´t dle

pu˚vodnı´ho designu vy´zkumu le´karˇi, le´ka´rensˇtı´ pracovnıći a pacienti ve vybrane´ plzenˇske´ poliklinice. Byly tedy provedeny rozhovory a polozˇena ota´zka, zda souhlası´, cˇi nesouhlası´ s regulacˇnı´mi poplatky ve zdravotnictvı´, a procˇ. Po rozhovorech s neˇkolika zameˇstnanci zdravotnickyćh zarˇ´ızenı´ byla zjisˇteˇna prˇ´ıma´ zainteresovanost a ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ take´ „podı´l na zisku“ zdravotnı´ho persona´lu, a proto bylo od tohoto za´meˇru ustoupeno a dosˇlo se k za´veˇru, zˇe na´zory a poveˇdomı´ lidı´ financˇneˇ (v rovineˇ zisku) nezainteresovanyćh do dane´ problematiky pro vy´zkum budou nosneˇjsˇ´ı a meńeˇ ovlivneˇne´. Nemocnice totizˇ se zdravotnı´mi poplatky mohou zacha´zet ru˚zny´mi zpu˚soby – nakupovat nove´ vybavenı´, ale take´ prˇidat odmeˇny zameˇstnancu˚m (Svobodova´ 2008). Stejneˇ tak se uka´zalo, zˇe pouhe´ prova´deˇnı´ rozhovoru˚ nenı´ prˇ´ılisˇ vhodne´ pro statisticke´ vyhodnocovańı´ zı´skanyćh dat, a vy´zkumny´ ty´m se prˇiklonil k dotaznı´kove´ formeˇ sˇetrˇenı´. Beˇhem pilotnı´ fa´ze bylo da´le ustoupeno od za´meˇru prova´deˇt vy´zkum jen v jedne´ plzenˇske´ poliklinice a intence vy´zkumu se zameˇrˇila obecneˇ na obyvatelstvo Plzneˇ, a to prˇedevsˇ´ım z du˚vodu lepsˇ´ıho zobecneˇnı´ vy´sledku˚ a vysˇsˇ´ı na´hodnosti zkoumane´ho vzorku. Na za´kladeˇ informacı´, ktere´ byly z rozhovoru˚ se zameˇstnanci a prostudovańı´m za´kona zı´skańy, byl sestaven strucˇny´ dotaznı´k. Bylo dotazovańo 25 na´hodnyćh respondentu˚ formou polostrukturovane´ho rozhovoru a na za´kladeˇ jejich odpoveˇdı´ byly ota´zky prˇeformulovańy. Jednalo se vsˇak jen o drobne´ u´pravy ty´kajıćı´ se prˇedevsˇ´ım sledu ota´zek – nejdrˇ´ıve byly pokla´dańy ota´zky na informovanost ohledneˇ za´konu˚ ty´kajıćıćh se poplatku˚, kdo si myslı´, zˇe by meˇl by´t osvobozen od placenı´ a procˇ, a azˇ pote´ na na´zory ty´kajıćı´ se jednotlive´ho zpeneˇzˇenı´. Avsˇak dosˇlo i ke sloucˇenı´ neˇkteryćh ota´zek. Sˇlo prˇedevsˇ´ım o dotaz na souhlas s poplatky ve zdravotnictvı´ a souhlas s poplatky za recept. Tyto ota´zky byly sloucˇeny po zjisˇteˇnı´, zˇe lide´ cha´pou pod pojmem regulacˇnı´ poplatky ve zdravotnictvı´ skutecˇneˇ vsˇechny poplatky vcˇetneˇ teˇch za recept, jak to cha´pe i za´kon. Probeˇhla vsˇak take´ jedna za´sadnı´ zmeˇna dotaznı´ku, a tou bylo zacˇleneˇnı´ nove´ ota´zky. Ota´zka se ty´kala zı´ska´vańı´ informacı´ o poplatcıćh, jelikozˇ jsme chteˇli vy´zkum zameˇrˇit nejen na to, co o te´to problematice lide´ veˇdı´, ale take´ odkud tyto informace zı´ska´vajı´. HLAVNI´ METODA SBEˇRU DAT Pro sbeˇr dat ohledneˇ na´zoru˚ verˇejnosti na poplatky ve zdravotnictvı´ bylo zvoleno jako hlavnı´ metoda dotaznı´kove´ sˇetrˇenı´. Na za´kladeˇ teˇchto dotaznı´ku˚ byly vedeny polostrukturovane´ rozhovory s lidmi, ktere´ jsme oslovovali na ulici. V okruhu za´jmu byly na´zory trˇ´ı skupin obyvatel meˇsta Plzneˇ, a to 1) studentu˚, 2) pracujıćıćh v produktivnı´m veˇku a za 3) du˚chodcu˚. Celkovy´ vzorek tvorˇilo 42 respondentu˚ v zastoupenı´ 14 respondentu˚ v kazˇde´ skupineˇ. Hlavnı´mi te´maty rozhovoru byly informacˇnı´ zdroje respondentu˚, tedy odkud zı´ska´vajı´ informace o poplatcıćh, nacˇezˇ bylo zjisˇt’ovańo, o kteryćh poplatcıćh vlastneˇ majı´

´ VNIĆˇKOVA ´ : VY´ZKUM LIDOVE´ PERCEPCE PROBLEMATIKY ZDRAVOTNICKYĆH POPLATKU˚ ZUZANA TRA

hlubsˇ´ı poneˇtı´, tj. za co se platı´ a jestli to tak ve skutecˇnosti opravdu je, a jestli si respondenti sami hledali informace o poplatcıćh a co je k tomu vedlo. V teˇchto ota´zkaćh jsme se na toto specia´lneˇ zameˇrˇili, protozˇe bylo zhodnoceno, zˇe bude du˚lezˇite´ zjisˇteˇnı´, zda jednotliva´ me´dia ovlivnˇujı´ mıńeˇnı´ obyvatel. Da´le na´s zajı´mal souhlas cˇi nesouhlas s poplatky ve zdravotnictvı´ a du˚vody k tomuto rozhodnutı´. Take´ zde byl dotaz na to, ktera´ skupina obyvatel by meˇla by´t od placenı´ osvobozena, prˇicˇemzˇ odpoveˇdi v teˇchto ota´zkaćh se cˇasto prˇekry´valy s tı´m, kdo opravdu osvobozeny´ od poplatku˚ jizˇ ze za´kona byl a o kom se uvazˇovalo jako o potencia´lnı´ vy´jimce v diskusıćh, ktere´ probı´haly tou dobou v me´diıćh. Na´sledovala ota´zka na du˚vody, kvu˚li ktery´m by respondenti vyloucˇili ze syste´mu placenı´ pra´veˇ tuto skupinu obyvatelstva. Poslednı´ dotaz se ty´kal osobnı´ zkusˇenosti respondentu˚ s poplatky – zda byly pozitivnı´, negativnı´, cˇi snad jestli majı´ pocit, zˇe neˇkdy poplatek zaplatili i tehdy, kdyzˇ nemuseli, a aby pote´ uvedli za´krok, za ktery´ byl regulacˇnı´ poplatek zaplacen. Je du˚lezˇite´ zmıńit, zˇe dotazovany´m pro odpoveˇdi nebyly nabı´zeny mozˇnosti, museli sami uda´vat du˚vody pro souhlas cˇi nesouhlas s poplatky, a stejneˇ tak informacˇnı´ zdroje a druhy poplatku˚ jmenovali sami. Neˇkdy toto nebylo pra´veˇ nejobjektivneˇjsˇ´ı, protozˇe se respondenti cˇasto ptali, zda to, co rˇ´ıkajı´, je uvedeno spra´vneˇ a zda se nepletou – obzvla´sˇt’ u ota´zek zameˇrˇenyćh na poveˇdomı´ o tom, za co vsˇe se v soucˇasnosti regulacˇnı´ poplatky platı´. Strukturu dotaznı´ku byla neˇkolikra´t meˇneˇna v na´vaznosti na pilota´zˇ, bylo potrˇeba spra´vneˇ strukturovat ota´zky tak, aby na sebe logicky navazovaly (naprˇ. nemeˇlo smysl se pta´t, se ktery´mi poplatky souhlası´, cˇi jestli vı´, za co se platı´, a potom chtı´t, aby poplatky vyjmenovali). Beˇhem teˇchto zmeˇn bylo take´ ujasneˇno, zˇe prima´rnı´ za´jem nasˇeho sledovańı´ bude informovanost o poplatcıćh. STATISTICKE´ METODY VYUZˇITE´ K ANALY´ZE DAT VY´ZKUMU Data zı´skana´ pomocı´ dotaznı´kove´ho sˇetrˇenı´ v tereńnı´m vy´zkumu jsme zpracovali pomocı´ popisne´ a inferencˇnı´ statistiky. Prˇehled zkoumanyćh jedincu˚ rozdeˇlenyćh podle pohlavı´ a prˇedem stanovene´ veˇkove´ skupiny (student, pracujıćı´, du˚chodce) vidı´me v Tabulce 1. K na´sledny´m analy´za´m jsme vybrali tyto promeˇnne´: souhlas s poplatky a preference skupiny osvobozene´ od poplatku˚ – a to v za´vislosti na pohlavı´ a veˇkove´ skupineˇ. Cˇetnost souhlasu/nesouhlasu s poplatky ve zdravotnictvı´ v za´vislosti na pohlavı´ vidı´me v sloupcove´m grafu (Obr. 1). Pomocı´ t-testu (Hendl 2006) jsme testovali rozdı´l v pru˚meˇrne´ cˇetnosti souhlasu a nesouhlasu s poplatky podle pohlavı´ (p = 0,259). Souhlas s poplatky jsme popsali pomocı´ sloupcove´ho grafu i v za´vislosti na veˇkove´ skupineˇ (Obr. 2). Rozdı´l v na´zoru na poplatky (pru˚meˇrna´ cˇetnost souhlasu a nesouhlasu s poplatky) jsme testovali t-testem mezi skupinami student/pracujıćı´ (p = 0,676), student/du˚chodce (p = 0,136) a pracujıćı´/du˚chodce (p = 0,056); (Agresti a Finlay 1997).

Obra´zek 1. p = 0,259).

177

Souhlas s poplatky v za´vislosti na pohlavı´ (t-test pohlavı´,

Obra´zek 2. Souhlas s poplatky v za´vislosti na veˇkove´ skupineˇ (t-test student/pracujıćı´, p = 0,676; t-test student/du˚chodce, p = 0,136; t-test pracujıćı´/du˚chodce, p = 0,056).

Preferenci skupiny osvobozene´ od poplatku˚ ve zdravotnictvı´ jsme sledovali na za´kladeˇ odpoveˇdı´ respondentu˚ – tyto odpoveˇdi jsme rozdeˇlili do 7 kategoriı´ (maminky s maly´mi deˇtmi, deˇti do 15 let, deˇti do 18 let, du˚chodce, socia´lneˇ slabı´, chronicky nemocnı´, nikdo). Relativnı´ cˇetnost teˇchto kategoriı´ jsme zobrazili ve vy´secˇove´m grafu (Obr. 3). Pro sledovańı´ absolutnı´ cˇetnosti preference konkre´tnı´ skupiny v za´vislosti na pohlavı´ a veˇkove´ skupineˇ jsme vybrali 2 skupiny, ktere´ byly v celkove´m souboru zastoupeny relativneˇ nejcˇasteˇji, tedy skupinu „maminky s maly´mi deˇtmi“ a „du˚chodci“. Cˇetnost preference teˇchto skupin v za´vislosti na pohlavı´ a veˇkove´ skupineˇ vidı´me ve sloupcovyćh grafech (Obr. 4, 5, 6, 7). Rozdı´l v preferenci skupiny „maminky s maly´mi deˇtmi“ jako skupiny osvobozene´ od poplatku˚ v za´vislosti na pohlavı´ a na veˇkove´ skupineˇ jsme testovali pomocı´ t-testu˚ (ppohlav = 0,075; pstudent/pracujc = 0,123; pstudent/duchodce = 0,422; ppracujc/duchodce = 0,464).

178


Obra´zek 3. Relativnı´ cˇetnost kategoriı´, preference skupiny osvobozene´ od poplatku˚.

Obra´zek 4. Preference skupiny „maminky s maly´mi deˇtmi“ pro osvobozenı´ od poplatku˚ v za´vislosti na pohlavı´ (t-test pohlavı´, p = 0,075).

Stejny´m zpu˚sobem jsme testovali i rozdı´l v preferenci skupiny „du˚chodci“ v za´vislosti na pohlavı´ (p = 0,672) a veˇkove´ skupineˇ – u veˇkovyćh skupin jsme vzhledem ke stejne´ cˇetnosti preferencı´ u veˇkove´ skupiny student a pracujıćı´ testovali pouze rozdı´l mezi veˇkovou skupinou pracujıćı´ a du˚chodce (p = 0,464). Analy´zy jsme provedli pomocı´ statisticke´ho software Statistica 6.1 (StatSoft, 1984–2003). ANALY´ZA DAT Analyzovane´ promeˇnne´: 1) Souhlas s poplatky (podle pohlavı´, veˇkove´ skupiny). 2) Preference skupiny osvobozena´ od poplatku˚. 3) Preference skupiny osvobozene´ od poplatku˚ (podle pohlavı´, veˇkove´ skupiny)

muzˇ zˇena obeˇ pohlavı´

student 6 8 14

pracujıćı´ 7 7 14

du˚chodce 6 8 14

celkem 19 23 42

Tabulka I CˇETNOST JEDINCU˚ PODLE POHLAVI´ A VEˇKOVE´ SKUPINY (N = 42).

SLOVNI´ SOUHRN A VY´SLEDKY Z GRAFU˚ Z vy´sledku˚ kvalitativnı´ho vy´zkumu vyply´va´, zˇe podle vsˇech dotazovanyćh, kteryćh bylo 42 respondentu˚ (z toho 19 muzˇu˚ a 23 zˇen) s poplatky souhlası´ 64 % respondentu˚. Pro 68 % dotazovanyćh jsou hlavnı´m zdrojem informacı´ me´dia. 17 % respondentu˚ majı´ informace o poplatcıćh z osobnı´ zkusˇenosti a 15 % respondentu˚ od sve´ rodiny a zna´myćh. Dobre´ zkusˇenosti s poplatky ma´ 60 % respondentu˚, 30,5 % ma´ sˇpatne´ zkusˇenosti a 9,5 % respondentu˚ nema´ te´meˇrˇ zˇa´dne´ zkusˇenosti s poplatky. 29 % respondentu˚ se domnı´va´, zˇe poplatek je za vysˇetrˇenı´, 35 % si myslı´, zˇe poplatek je za recept, 18 % vidı´ poplatek za pobyt v nemocnici, 15 % za sluzˇby na pohotovosti a jen

Obra´zek 5. Preference socia´lnı´ skupiny „maminky s maly´mi deˇtmi“ pro osvobozenı´ od poplatku˚ v za´vislosti na veˇkove´ skupineˇ (t-test student/pracujıćı´, p = 0,123; t-test student/du˚chodce, p = 0,422; t-test pracujıćı´/du˚chodce, p = 464).

2 % vnı´ma´ poplatky za nadstandardnı´ sluzˇby. 54,5 % respondentu˚ si nenı´ veˇdoma neopra´vneˇne´ platby, 9 % si myslı´, zˇe neopra´vneˇneˇ zaplatilo za preventivnı´ prohlı´dku, 7 % si myslı´, zˇe zaplatilo za recept na le´ky, 9 % za porod a na´slednou pećˇi, 13,5 % za na´vsˇteˇvu le´karˇe bez vysˇetrˇenı´ a 7 % zaplatilo neopra´vneˇneˇ opakovanou platbu. Prˇi dotazu na to, co lide´ povazˇujı´ za zpoplatneˇnou sluzˇbu, se uka´zalo, zˇe veˇtsˇina odpoveˇdeˇla za recept, cozˇ je take´ nejcˇasteˇjsˇ´ı polozˇka, s kterou prˇijde do kontaktu velka´ veˇtsˇina obyvatel. S maly´m odstupem na´sledoval poplatek za vysˇetrˇenı´ u le´karˇe, a zhruba cˇtvrtina dotazovanyćh uvedla poplatek za pobyt v nemocnici a za vysˇetrˇenı´ na pohotovosti. Vıće jak dveˇ trˇetiny obyvatel za´rovenˇ uvedly, zˇe majı´ dobrou zkusˇenost s placenı´m poplatku˚, jen trˇetina uvedla zkusˇenost sˇpatnou cˇi minima´lnı´. Prˇi dotazovańı´ na to, zda si lide´ myslı´, zˇe neˇkdy platili poplatek, acˇkoliv podle za´kona nemeˇli, prˇeva´zˇna´ skupina obyvatel odpoveˇdeˇlo, zˇe se jim toto nikdy nestalo, a z ostatnıćh zanedbatelnyćh vyćˇtu˚ bylo nejvy´razneˇjsˇ´ı

´ VNIĆˇKOVA ´ : VY´ZKUM LIDOVE´ PERCEPCE PROBLEMATIKY ZDRAVOTNICKYĆH POPLATKU˚ ZUZANA TRA

Obra´zek 6. Preference socia´lnı´ skupiny „du˚chodci“ pro osvobozenı´ od poplatku˚ v za´vislosti na pohlavı´ (t-test pohlavı´, p = 0,672).

179

cˇerpa´ veˇtsˇina oslovenyćh sve´ znalosti o poplatcıćh z neprˇ´ılisˇ spolehlivyćh media´lnıćh zdroju˚. Tento vy´zkum, i kdyzˇ jeho za´veˇry a zjisˇteˇnı´ nemu˚zˇeme nijak zobecnˇovat, lze cha´pat jako mensˇ´ı, cˇasoveˇ a prostoroveˇ omezeny´, vhled do problematiky, ktera´, acˇkoliv je tento vy´zkum jizˇ starsˇ´ı a existujı´ i jine´ praće na toto te´ma, je sta´le aktua´lnı´ a sta´le obyvatele Cˇeske´ republiky zajı´ma´. Zda se podobny´mi studiemi o mıńeˇnı´ „obycˇejnyćh´“ obcˇanu˚ budou volenı´ za´stupci rˇ´ıdit, cˇi nikoliv, je ota´zka budoucnosti. Nicmeńeˇ respondenti, ktere´ jsme zpovı´dali, si jizˇ zvykli na urcˇitou formu spolupodı´lenı´ se na zdravotnı´ pećˇi, na zdravotnicke´ poplatky – ovsˇem vzˇdy se zdu˚razneˇnı´m nutnosti existence vy´jimek. Z uvedenyćh dat jsou patrne´ neˇktere´ skutecˇnosti, ktere´ na´s jakozˇto vy´zkumnı´ky opravdu prˇekvapily a mohly by by´t v dalsˇ´ım z vy´zkumu da´le rozpracovańy. PODEˇKOVAŃI´ Autorka deˇkuje nı´zˇe uvedeny´m cˇlenu˚m vy´zkumne´ho ty´mu za spolupraći a poskytnutı´ neˇkteryćh u´daju˚: Nikola Balasˇ, Petra Blavkova´, Lenka Brunclı´kova´, Lucie Gebouska´, Simona Ha´jkova´, Petra Hora´kova´, Radek Chocholaty´, Lucie Kolesova´, Lucie Kovandova´, Petra Kubova´, Zuzana Nejedla´, Martina Nova´kova´, Lucie Radacˇovska´, Tereza Rysˇava´, Petra Speˇvaćˇkova´, Andrea Sˇnejdarova´. POUZˇITA´ LITERATURA

Obra´zek 7. Preference socia´lnı´ skupiny „du˚chodci“ pro osvobozenı´ od poplatku˚, v za´vislosti na veˇkovyćh skupinaćh (t-test pracujıćı´/du˚chodce, p = 0,464).

pouze to, zˇe respondenti platili poplatek u le´karˇe, acˇkoliv je doktor nevysˇetrˇil. Ohledneˇ ovlivneˇnı´ jednotlivcu˚ me´dii bylo zjisˇteˇno, zˇe veˇtsˇina obyvatel zı´ska´vala sve´ poznatky o poplatcıćh ve zdravotnictvı´ pouze z me´diı´, jako je televize, rozhlas cˇi noviny, pouze cˇtvrtina obyvatel zı´ska´valo alternativnı´ informace o poplatcıćh osobneˇ u svyćh doktoru˚ cˇi v le´ka´rnaćh a cˇtvrtina zı´ska´vala poveˇdomı´ od svyćh zna´myćh a ze zkusˇenostı´ svyćh prˇ´ıbuznyćh. Proto by se dalo konstatovat, zˇe na informovanosti, cˇi naopak zmatenı´ z u´daju˚ o placenı´ majı´ nejveˇtsˇ´ı roli pra´veˇ me´dia, a to zejmeńa televize. ZA´VEˇR Z provedene´ho vy´zkumu vyply´va´, zˇe veˇtsˇina obyvatel s poplatky souhlası´, a to i prˇesto, zˇe veˇtsˇina me´diı´ poplatky prezentuje jako polozˇku, se kterou lide´ nesouhlası´. Zajı´mava´ zjisˇteˇnı´ se objevila i v hlavnı´m bodeˇ nasˇeho vy´zkumu – a to v informovanosti obyvatel o poplatcıćh cˇi o tom, kdo je podle nich osvobozen od poplatku˚. Je naprˇ. evidentnı´, zˇe prˇes relativneˇ snadnou dostupnost informacı´,

[1] AGRESTI, A., FINLAY, B. 1997. Statistical methods for the social sciences. Upper Saddle River, N. J.: Prentice Hall. [2] HENDL, J. 2006. Prˇehled statistickyćh metod zpracovańı´ dat: analy´za a metaanaly´za dat. Praha: Porta´l. [3] Jak od 1. dubna 2009 na regulacˇnı´ poplatky. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 13. 5. 2010. [4] Listina za´kladnıćh pra´v a svobod. 1993. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 20. 10. 2010. [5] MACH, J. 2007. Informace pro cˇleny cˇeske´ le´karˇske´ komory vyply´vajıćı´ z prˇijetı´ za´kona cˇ. 261/2007 sb., o stabilizaci verˇejnyćh rozpocˇtu˚. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 25. 10. 2010. ´ , O. 2008. Regulacˇnı´ poplatky na u´stupu. Zdravotnicke´ [6] PAVLI´KOVA noviny. 57(23): 1–2. [7] Regulacˇnı´ poplatky – metodicky´ pokyn. 2009. Ministerstvo zdravotnictvı´ Cˇeske´ republiky. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 10. 10. 2010. ´, [8] SVOBODOVA M. 2008. Poplatky? Pu˚sobı´ zejmeńa na pohotovost. Zdravotnicke´ noviny. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 27. 10. 2010. [9] Za´kon cˇ. 48/1997 Sb. 1997. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 18. 10. 2010. [10] Za´kon cˇ. 261/2007 Sb. 2007. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 25. 10. 2010. [11] Za´kon cˇ. 59/2009 Sb. 2009. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 27. 10. 2010.

180




181

„Kulturnı´ revitalizace“ v soucˇasne´m Baskicku Martin Chochola [email protected] Ćultural revitalization´ in contemporary Basque Country Abstract—The article attemts to make an initial insight into the problematic of language and cultural revitalization process which has been carried out since 1975 to presence. The history of Basque country with a special stress on the circumsatncies of the origin of modern basque nationalism are briefly sketched in the paper. Political, economic and social trends of the period mentioned above are also described, the questions of language revitalization, bilingvism and political consequences are emphasized. The article is based on the fieldresearch which has been carried out in Gipuzkoa (Basque Autonomy) in the february-june period in 2009. The article aslo concerns Navarra and French-Basque regions. Key Words—cultural revitalization, Basque country, ethnicity, nationalism, language policy

´ VOD – TEMATICKE´ VYMEZENI´, TEORETICKY´ PRˇI´STUP U E´MATEMtextu je kulturnı´ revitalizace v soucˇasne´m Baskicku. Tento termıń byl zvolen pro zjednodusˇene´ zachycenı´ silne´ho oficia´lnı´ho (vla´dnı´ho) i spolecˇenske´ho hnutı´ za pouzˇ´ıvańı´ a prosazovańı´ baskicke´ho jazyka a kultury. Kultura´lneˇ pojate´ Baskicko je dnes u´zemı´m rozdeˇleny´m mezi dva velke´ evropske´ na´rodnı´ sta´ty. Od konce 19. stoletı´, kdy vznikl modernı´ baskicky´ nacionalismus, se toto hnutı´ strˇeta´va´ s nacionalismem (cˇi centralismem) sˇpaneˇlsky´m, potazˇmo francouzsky´m. Jakkoliv silne´ jsou snahy o kulturnı´ a politickou jednotu Baskicka, odpor Sˇpaneˇlska a Francie coby sta´tu˚ nenı´ jediny´m proble´mem baskicke´ho na´rodnı´ho hnutı´. Nemensˇ´ım proble´mem je politicka´ rozru˚zneˇnost regiona´lnı´ i rozru˚zneˇnost obcˇanska´ v ra´mci jednotlivyćh oblastı´. Pro pochopenı´ fenomeńu baskicke´ kulturnı´ revitalizace od roku 1975 do soucˇasnosti, ktera´ je povazˇovańa za modeloveˇ u´speˇsˇnou minima´lneˇ v evropske´m meˇrˇ´ıtku (Sˇatava 2009: 73–74), je du˚lezˇite´ alesponˇ strucˇneˇ nastıńit baskicky´ prˇ´ıbeˇh a deˇjiny baskicke´ho nacionalismu ve vztahu k deˇjina´m Sˇpaneˇlska. I geograficky tak mala´ oblast, jakou je Baskicko, je dost velky´m badatelsky´m tereńem. Tereńnı´ vy´zkum, ktery´ byl autorem textu v Baskicku realizovań, probı´hal v dnesˇnı´ provincii Gipuzkoa (Comunidad Autońoma Vasca – viz terminologie). Respondenti ale pocha´zejı´ z ru˚znyćh mı´st sˇpaneˇlske´ho Baskicka, tedy nejen z provincie Gipuzkoa. Cela´ problematika se samozrˇejmeˇ ty´ka´ i ostatnıćh historickyćh oblastı´, nicmeńeˇ du˚raz je kladen na CAV, prˇ´ıpadneˇ

T

je strucˇneˇ upozorneˇno na spojitosti a rozdı´ly s dalsˇ´ımi oblastmi. V prˇ´ıpadeˇ Baskicka si mu˚zˇeme dovolit oznacˇenı´ druhe´ na´rodnı´ obrozenı´, symbolicky ohranicˇene´ rokem 1975 (smrt genera´la Franka) a rokem 2010. Smrt autokrata znamenala pro sˇpaneˇlske´ baskicke´ provincie mozˇnost svobodne´ho kulturnı´ho a jazykove´ho rozvoje. Jizˇ 60. le´ta jsou ale typicka´ silnou na´rodnı´ mobilizacı´ jak na poli jazyka, tak politiky. Ota´zka jazykova´ a kulturnı´ je v Baskicku (minima´lneˇ v CAV) jednı´m z hlavnıćh politickyćh proble´mu˚, protozˇe kulturnı´ (na´rodnı´) hnutı´, acˇ vnitrˇneˇ nesourode´, je v te´to oblasti tak silne´, zˇe prakticky zˇa´dna´ politicka´ strana jej nemu˚zˇe ignorovat. Autor textu je prˇesveˇdcˇen, zˇe pro popisovańı´ a vysveˇtlovańı´ spolecˇenske´ho zˇivota cˇloveˇka je mozˇne´ pouzˇ´ıt slovo kultura, stejneˇ jako je mozˇne´ pouzˇ´ıt slovo revitalizace i prˇesto, zˇe lidske´ kultury nejsou ani staticke´ ani nemusı´ v danou chvı´li znamenat tote´zˇ pro vsˇechny jejich ućˇastnı´ky. Acˇkoliv je soucˇasna´ baskicka´ spolecˇnost charakteristicka´ mimo jine´ svou politickou rozru˚zneˇnostı´, pra´veˇ ota´zka toho, co je a nenı´ (baskicka´) kultura, jaky´mi cestami kraćˇela v deˇjinaćh a jaky´m smeˇrem kraćˇ´ı nynı´, je pro spolecˇensky´ zˇivot Baskicka za´sadneˇ du˚lezˇita´. Na jedne´ straneˇ mu˚zˇeme pozorovat silne´ hnutı´ za jazykovou a kulturnı´ revitalizaci, samo vnitrˇneˇ pestre´, na straneˇ druhe´ mu˚zˇeme videˇt i rozporuplnost baskicke´ spolecˇnosti v ota´zce, jakou roli tato revitalizace hraje. Jen velmi obtı´zˇneˇ by dnes bylo mozˇno zasta´vat primordialisticke´ nebo konstruktivisticke´ pozice v ota´zce existence na´roda. Sta´le vıće autoru˚ se dnes prˇiklańı´ spı´sˇe k ambivalentnı´mu cha´pańı´ teˇchto fenomeńu˚. Na´rody v nasˇem slova smyslu coby kolektivnı´ identity s politicky´mi ambicemi zalozˇene´ na spolecˇnyćh (rea´lnyćh cˇi imagina´rnıćh) prvcıćh pu˚vodu, jazyka a kultury jsou sice produktem modernı´ spolecˇnosti, ale nebylo mozˇne´ je zcela „vytvorˇit“. Jsou spı´sˇe realizacı´ urcˇityćh mozˇnostı´, nezˇ zcela umeˇly´mi vy´tvory (Hroch 2009, Sˇatava 2009). „Novy´“ badatel si v Baskicku brzy po na´vsˇteˇveˇ prvnı´ho knihkupectvı´ cˇi mı´stnı´ knihovny nutneˇ polozˇ´ı ota´zku, zda se ma´ te´matem vu˚bec zaby´vat. Bohata´ literatura se ty´ka´ pu˚vodu baskicˇtiny, historie Baskicka, baskicke´ industrializace, folkloru, nacionalismu, velryba´rˇstvı´, radika´lnı´ho nacionalismu, terorismu, slovesnosti, sociolingvistiky a mnoha dalsˇ´ıch te´mat. Samotna´ „profese antropologa“ nenı´ v Baskicku nicˇ´ım nezna´my´m. Politicke´ zatı´zˇenı´ cele´ho fenomeńu implikuje produkce velke´ho mnozˇstvı´ vylozˇeneˇ zaujate´ literatury, ktera´ vsˇak mu˚zˇe by´t cenny´m zdrojem dat. Z cˇeskyćh autoru˚ je nutne´ vyzdvihnout praće

182


politologa Maxmiliańa Strmisky, ktery´, acˇ pı´sˇe prˇedevsˇ´ım o politickyćh stranaćh a problematice terorismu, necha´va´ ve svyćh textech hluboke´ znalosti o realiteˇ dnesˇnı´ho Baskicka a Sˇpaneˇlska.

TERMINOLOGIE Pro cˇeska´ me´dia jsou z Baskicka zajı´mave´ dveˇ veˇci: San Fermin a terorismus. Nejslavneˇjsˇ´ı je sever Sˇpaneˇlska vzˇdy zacˇa´tkem cˇervence, kdy se ve meˇsteˇ Pamplona (Navara) kona´ slavny´ festival San Fermıń (sˇpaneˇlsky Sanfermines), u na´s zna´meˇjsˇ´ı jako „utı´kańı´ prˇed by´ky v Pamploneˇ“1 . Poma´ha´ na´m posilovat nasˇe vlastnı´ prˇedstavy o Sˇpaneˇlsku jako kurio´znı´ zemi s teply´m pocˇası´m. Cˇesky´ jazyk zna´ slovo Baskicko. Jedna´ se o oblast oby´vanou Basky, prˇ´ıslusˇnı´ky baskicke´ho na´roda/etnika. Mu˚zˇeme rozlisˇovat mezi sˇpaneˇlsky´m a francouzsky´m Baskickem. Neˇkdy se take´ rozdeˇluje mezi Baskickem „jizˇnı´m“ a „severnı´m“. (Strmiska 1998: 47) Sˇpaneˇlsˇtina zna´ mimo jine´ termıńy Vasco, los Vascos, El Paı´s Vasco, Comunidad Autońoma Vasca, Navarra nebo Comunidad Foral De Navarra a Los Paı´ses Vasco-France´ses; pouzˇ´ıva´ take´ termıńy la lengua vasca cˇi el vascuence. Vasco s velky´m pı´smenem oznacˇuje Baska jako osobu, s maly´m pı´smenem se jedna´ o prˇ´ıdavne´ jmeńo baskicky´. Los Vascos – plura´l – oznacˇuje prˇ´ıslusˇnı´ky na´roda cˇi etnika Basku˚. El Paı´s Vasco – cˇesky Zemeˇ Basku˚ ´ lava, Guipu´z– oficia´lneˇ se jedna´ o trˇi provincie Vizcaya, A coa (Bizkaia, Araba, Gipuzkoa); tyto provincie dohromady tvorˇ´ı Comunidad Au´tońoma Vasca (CAV), tedy Baskicke´ Autonomnı´ Spolecˇenstvı´, jedna´ se o zameˇnitelne´ termıńy, prˇicˇemzˇ CAV je termıń oficia´lnı´ (u´rˇednı´ na´zev), v baskicˇtineˇ se pro tote´zˇ pouzˇ´ıva´ slovo Euskadi; termıń El Paı´s Vasco lze take´ cha´pat v sˇirsˇ´ım kontextu „kulturnı´ho“ cˇi „historicke´ho“ Baskicka (vsˇech sedm provinciı´). Navarra – mu˚zˇe oznacˇovat francouzskou a sˇpaneˇlskou Navaru (Nafarroa Beherea a Nafarroa Garaia – baskicky) nebo jen take´ sˇpaneˇlskou Navaru, tedy spı´sˇe Comunidad Foral de Navarra, cozˇ je oficia´lnı´ na´zev autonomnı´ oblasti Navara (cˇesky Pra´vnı´ spolecˇenstvı´ Navara2 ). Los Paı´ses VascoFrance´ses – cˇesky Zemeˇ Baskicko-francouzske´, jedna´ se o trˇi baskicke´ oblasti ve Francii: baskicky Lapurdi, Nafarroa Beherea a Zuberoa (francouzsky Labourd, BasseNavarre, Soule). La lengua Vasca, El Idioma Vasco – jsou sˇpaneˇlske´ na´zvy pro baskicˇtinu jako jazyk Basku˚. V baskicˇtineˇ se mu˚zˇeme setkat s termıńy Euskal Herria a Euskadi, a take´ s termıńy euskera (euskara) a euskaldun. Da´le oznacˇenı´ Iparralde a Hegoalde, a vyjmenovańı´ vsˇech oblastı´ v baskicˇtineˇ. Termıń Euskal Herria (da´le take´ EH) ma´ historicky´ pu˚vod a neˇkolik vy´znamu˚. Slovo euskal znamena´ v cˇesˇtineˇ baskicky´, slovo herri cˇi herria (bez cˇlenu a se cˇlenem) mu˚zˇe oznacˇovat vesnici (jako obec i mı´sto), cely´ kraj (oblast, u´zemı´), ale take´ lid nebo na´rod. Slovnı´ spojenı´ Euskal Herria tedy znamena´ 1 Ve skutecˇnosti se jedna ´ o mnoho slavnostı´ San Fermıń, z nichzˇ ta v Pamploneˇ, ktera´ se jmenuje Sanfermines, je nejzna´meˇjsˇ´ı (nejslavneˇjsˇ´ı, urcˇiteˇ nejveˇtsˇ´ı). 2 Jedna ´ se o prˇeklad autora textu.

jednak vsˇech sedm baskickyćh provinciı´, jednak tento prostor jako vlast a jednak baskicky´ na´rod, baskicky´ lid. Ostrˇe etymologicky znamena´ Euskal Herria „zemi teˇch, kterˇ´ı mluvı´ Baskicky“. Termıń se objevuje od ranyćh textu˚ v 16. stoletı´, nicmeńeˇ svou dnesˇnı´ podobu zı´skal s u´speˇchem snah o unifikaci baskicˇitny v roce 1968.3 Euskadi4 naopak oznacˇuje pouze trˇi provincie CAV, tedy Arabu, Bizakiu a Gipuzkou. Tento termıń je mozˇne´ cha´pat jako urcˇite´ opozitum k Euskal Herria. Obecneˇ termıń Euskal Herria by´va´ cˇasteˇjsˇ´ı ve slovnı´ku nacionalistu˚ a odkazuje ke konceptu „Velke´ho Baskicka“. Toto vymezenı´ nicmeńeˇ nevylucˇuje, zˇe neˇkdo pouzˇije slovo Euskadi ve smyslu Euskal Herria, a naopak. Nicmeńeˇ urcˇite´ standardnı´ pouzˇitı´ termıńy oddeˇluje. Euskal Herria ma´ vy´razne´ pouzˇitı´ jak v nacionalistickyćh kruzıćh, tak jinde, nebot’ i cˇloveˇk, ktery´ nenı´ baskicky´m nacionalistou, uzna´va´ kulturnı´ existenci Euskal Herria, byt’ by tento lid byl rozdeˇlen do sedmi oblastı´ a dvou sta´tu˚. Euskera, Euskara jsou baskicka´ slova oznacˇujıćı´ baskicˇtinu. Dveˇ ru˚zna´ slova pro stejnou veˇc poukazujı´ na dialekta´lnı´ bohatost baskicˇtiny. Etymologie slova byla obdarˇena mnoha teoriemi, zˇa´dna´ z teˇchto teoriı´ vsˇak nenı´ spolehliveˇ proka´zańa. Termıń euskaldun oznacˇuje cˇloveˇka, ktery´ mluvı´ baskicky, tedy ovla´da´ euskeru, prˇicˇemzˇ neza´lezˇ´ı na jeho etnicke´m cˇi jazykove´m pu˚vodu. Mluvı´sˇ baskicky, jsi euskaldun. Za´rovenˇ tento termıń nemluvı´ o nacionalistickyćh idejıćh. Euskaldun (ne)znamena´ nacionalista. „Je euskaldun, ne abertzale,“ sdeˇlovali mi lide´ o komsi beˇhem rˇecˇi. Iparralde a Hegoalde. Iparralde slouzˇ´ı k oznacˇovańı´ trˇech francouzskyćh baskickyćh oblastı´. Jedna´ se o tzv. „severnı´ “ neboli „francouzske´“ Baskicko. Hegoalde oproti tomu oznacˇuje jizˇnı´ oblasti, tedy Euskadi a Nafarroa. Nafarroa neˇkdy znamena´ jizˇnı´, sˇpaneˇlskou Navaru, jindy i Navaru severnı´. Pro prˇehlednost, vsˇechny oblasti tedy baskicky, sˇpaneˇlsky a francouzsky jsou: Baskicˇtina Bizkaia Araba Gipuzkoa Nafarroa Lapurdi Behe Nafarroa Zuberoa

Sˇpaneˇlsˇtina Vizcaya ´ lava A Guipućoa Navarra

Francouzsˇtina

Labourd Basse-Navarre Soule

deˇlenı´ jih-sever hegoalde hegoalde hegoalde hegoalde iparralde iparralde iparralde

Tabulka I OBLASTI BASKICKA A JEJICH SˇPANEˇLSKE´ A FRANCOUZSKE´ NA´ZVY.

Pouzˇitı´ termıńu˚ se neˇkdy prˇekry´va´. Cely´ proble´m vlastneˇ poukazuje na bilingvnı´ situaci v Baskicku, a acˇkoliv platı´, zˇe dle slysˇenyćh termıńu˚ mu˚zˇeme tipovat na politicke´ na´zory mluvcˇ´ıho, je take´ faktem, zˇe termıńy se cˇasto beˇhem rozhovoru libovolneˇ zameˇnˇujı´. Naprˇ´ıklad Gipuzkoa a Guipu´zcoa se jinak pı´sˇ´ı, ale te´meˇrˇ stejneˇ cˇtou, a nenı´ tedy ani mozˇne´ neˇjak zjisˇt’ovat, zda to mluvcˇ´ı myslel v baskicˇtineˇ, nebo ve sˇpaneˇlsˇtineˇ. Dalsˇ´ım prˇ´ıkladem je, zˇe 3 Zdroj:

www.es.wikipedia.org – heslo euskal herria. se o novotvar zakladatele baskicke´ho nacionalismu Sabino Arany y Goiry. Ten pouzˇ´ıval slovo euzkadi, nicmeńeˇ dnes se uzˇ´ıva´ prˇepis euskadi. 4 Jedna ´

MARTIN CHOCHOLA: KULTURNI´ REVITALIZACE V SOUCˇASNE´M BASKICKU

sˇpaneˇlsky pı´sˇ´ıcı´ periodika uzˇ´ıvajı´ baskickyćh slov cˇasto tam, kde se jedna´ o slovo zna´me´ i teˇm, kterˇ´ı nejsou euskaldunak (vascohablantes, baskicky mluvıćı´, plura´l), a kde take´ nemusı´ by´t vhodny´ sˇpaneˇlsky´ ekvivalent, nebo je zkra´tka zvykem tato slova pouzˇ´ıvat.

TEREŃNI´ VY´ZKUM Hlavnı´ cˇa´st tereńnı´ho vy´zkumu probı´hala v obdobı´ uńor– cˇerven 2009 v ra´mci studijnı´ho pobytu autora cˇlańku v San Sebastiańu (Donostia), hlavnı´m meˇsteˇ provincie Gipuzkoa (CAV). Te´matem vy´zkumu byla baskicka´ etnicka´ identita a nacionalismus s du˚razem na stereotypy a jazyk jako faktor etnicke´ identity. Vy´zkum byl pote´ zpracovań v diplomove´ praći autora (Chochola 2009). Neˇktere´ kontakty zı´skane´ beˇhem tohoto vy´zkumu autor textu udrzˇuje do soucˇasnosti, jedna´ se tedy o dlouhodobe´ respondenty. Jine´ kontakty byly vylozˇeneˇ kra´tkodobe´ho charakteru. Zućˇastneˇne´ pozorovańı´ bylo realizovańo prˇedevsˇ´ım ve meˇsteˇ San Sebastiań a neˇkolika dalsˇ´ıch sı´dlech oblasti Gipuzkoa, respondenty byli i lide´ z jinyćh provinciı´. Hlavnı´mi te´maty rozhovoru˚ byla baskicˇtina a jejı´ pouzˇitı´, etnicka´ cˇi kulturnı´ identita a jejı´ politicke´ implikace. Rozhovory se nevyhy´baly te´matu politicke´ho na´silı´, acˇkoliv politicke´ na´silı´ nebylo te´matem prima´rnı´m. Snahou vy´zkumnı´ka bylo pozorovat konceptualizaci baskicke´ indentity. Tereńnı´ vy´zkum v Baskicku ma´ sva´ speficika. Jednı´m z teˇchto specifik je pra´veˇ silna´ politizace vesˇkere´ kultury. V Baskicku mu˚zˇete by´t zatcˇen a obvineˇn z „podpory terorismu“ jen kvu˚li tomu, zˇe se o neˇm „vı´“, zˇe jste solida´rnı´ s baskicky´mi veˇzni, kterˇ´ı jsou obvykle veˇzneˇni v zarˇ´ızenıćh daleko od Baskicka, vcˇetneˇ Kana´rskyćh ostrovu˚. Stejneˇ tak se mu˚zˇete sta´t obeˇtı´ atenta´tu ETA jen proto, zˇe nejste prˇesveˇdcˇeny´ vlastenec, zˇe verˇejneˇ pochybujete o du˚lezˇitosti obnovy baskicˇtiny, zˇe nejste takovy´m Baskem, jake´ho si vymyslel nacionalismus. Jeden z respondentu˚ mi situaci vysveˇtlil slovy „uno puede hacer mucho danˇo, la situacioń hace mucho danˇo“ – tedy „jeden mu˚zˇe velmi ublı´zˇit, situace mnoho ublizˇuje,“ aby pouka´zal na fakt, zˇe v Baskicku je situace va´zˇna´ a „vsˇichni“ to veˇdı´. Podle mnoha z myćh respondentu˚ (z ru˚znyćh na´zorovyćh proudu˚) neby´va´ zrovna zvykem mluvit verˇejneˇ o politice s lidmi opacˇnyćh na´zoru˚. Je zde tedy patrna´ urcˇita´ tabuizace te´matu. Byla tedy na mı´steˇ urcˇita´ opatrnost. Na druhe´ straneˇ mu˚zˇeme Baskicko povazˇovat za „otevrˇenou spolecˇnost“ ve smyslu cha´pańı´ politiky jako otevrˇene´ho prostoru pro artikulaci na´zoru˚. Autor byl leckdy prˇekvapen, jak otevrˇene´ argumenty mohl vyslechnout. Badatel byl vybaven ucha´zejı´ schopnostı´ ve´st rozhovory ve sˇpaneˇlsˇtineˇ, ktere´ dı´ky postupneˇ se zvysˇujıćı´ znalosti jazyka naby´valy bohatsˇ´ıch uprˇesneˇnı´. Znalost baskicˇtiny nenı´ jisteˇ nutna´ pro zkoumańı´ vsˇech mozˇnyćh ota´zek, ktere´ tento tereń nabı´zı´, nicmeńeˇ cˇ´ım veˇtsˇ´ı jsou znalosti tohoto jazyka, tı´m snazsˇ´ı je vy´zkum prova´deˇt. Velke´ mnozˇstvı´ materia´lu, ktery´ se k analy´ze nabı´zı´, a to hlavneˇ projevu˚ verˇejne´ho vyjadrˇovańı´ na´zoru˚ pomocı´

183

plaka´tu˚, na´pisu˚ a banneru˚, je psańo pouze v baskicˇtineˇ. Autor textu absolvoval u´vodnı´ kurs baskicˇtiny na Universidad del Paı´s Vasco (UPV-EHU)5 , jeho znalost tohoto jazyka vsˇak sta´le nenı´ takova´, aby mohl oslovovat respondenty baskicky a ve´st s nimi baskicky rozhovory. I znalost za´kladnıćh fra´zı´ vsˇak svy´m zpu˚sobem „otevı´ra´ dverˇe“ k rozhovoru˚m. Pra´veˇ manifestace politickyćh na´zoru˚ je vy´razny´m projevem, ktery´ okamzˇiteˇ prˇitahuje i meńeˇ nadsˇene´ho na´vsˇteˇvnı´ka Baskicka. Jejich verˇejna´ viditelnost mu˚zˇe vypovı´dat mnohe´, je ale spı´sˇe vneˇjsˇ´ı slupkou, pod kterou se skry´va´ skutecˇny´ zˇivot. Intenzita politickyćh projevu˚ na verˇejnosti mu˚zˇe vsˇak by´t cha´pańa jako jeden z projevu˚ kulturnı´ revitalizace sˇpaneˇlske´ho Baskicka. Vy´znamny´m zdrojem informacı´, ktere´ se vsˇak jizˇ zameˇrˇovaly jesˇteˇ vıće na problematiku jazyka, byla mozˇnost ve´st pravidelne´ rozhovory se trˇemi osobami, ktere´ v ra´mci sve´ho studijnı´ho pobytu navsˇtı´vily Cˇeskou republiku v roce 2010. Rozhovory s nimi byly o to snazsˇ´ı, zˇe dle jejich vlastnıćh slov nepatrˇ´ı k zˇa´dne´mu z radika´lnıćh proudu˚, cozˇ ovsˇem neznamena´, zˇe mluvily pravdu. Mezi hlavnı´ obtı´zˇe tereńnı´ho vy´zkumu v Baskicku tedy patrˇ´ı ota´zka jazykove´ vybavenosti a proble´m tabuizace urcˇityćh te´mat.

HISTORICKY´ EXKURS – JAZYK, MODERNITA, NACIONALISMUS

Na te´ma „deˇjin Basku˚“ bylo jizˇ mnoho napsańo. Jazykova´ izolovanost baskicˇtiny dala vzniknout mnoha badatelsky´m snaha´m, a tı´m take´ velice ru˚znorody´m teoriı´m o pu˚vodu Basku˚. Na´sledujıćı´ oddı´l lze cha´pat spı´sˇe jako vyćˇet specifik spojenyćh s baskickou historiı´, nezˇ neˇjakou chronologiı´ na´roda.6 To, co deˇla´ z Basku˚ jednu z exotickyćh spolecˇenskyćh skupin v Evropeˇ, a suvereńneˇ „nejza´hadneˇjsˇ´ı “ z Evropy za´padnı´, je tajemstvı´ jejich pu˚vodu a pu˚vodu jejich jazyka. Ota´zka „kdo byl kde prvnı´“ by´va´ pro politicke´ ambice neˇkteryćh etnickyćh skupin cˇi jejich elit za´sadnı´. Tedy ani pu˚vod, ani jazyk vlastneˇ nedeˇlajı´ z Basku˚ Basky, ale veˇda. A politicke´ implikace ru˚znyćh teoriı´ na sebe nenechajı´ dlouho cˇekat. Na u´zemı´ Euskal Herria se nacha´zı´ neobvykle velke´ mnozˇstvı´ prehistorickyćh dokladu˚ lidske´ cˇinnosti, prˇedevsˇ´ım kamennyćh staveb dodnes neobjasneˇnyćh funkcı´, ale take´ prˇehrsˇel drˇ´ıve oby´vanyćh jeskynı´, jeskynnı´ho umeˇnı´ a pochopitelneˇ, kosternıćh pozu˚statku˚. Ota´zky spojene´ s pu˚vodem a prˇ´ıchodem Basku˚ prˇina´sˇejı´ neˇkolik hlavnıćh teoretickyćh proudu˚. Baskicˇtina je jazyk, ktery´ nenı´ indoevropske´ho pu˚vodu, cozˇ je zatı´m jaka´si jedina´ spolehliva´ ne-prˇ´ıbuznost, kterou ma´. 5 Baskicky

Euskal Herriko Unibersitatea. nejzna´meˇjsˇ´ıch (ale fundovanyćh) historiografiı´ jmenujme knihu Basque culture od dvojice Joseba Zulaika – William A. Douglass (Zulaika-Douglass 2007), ktera´ je svou povahou sice spı´sˇe u´vodnı´ ucˇebnicı´ pro profesiona´lnı´ badatele v problematice Basku˚, vy´znamnou soucˇa´st zde ale tvorˇ´ı samotne´ deˇjiny regionu, a potom Basque history of the world autora Marka Kurlanske´ho (Kurlansky 1999). V cˇeske´m prˇekladu vysˇla kniha britske´ho medievalisty Rogera Collinse (Collins 1997) Baskove´, ktera´ jizˇ svy´m na´zvem vytva´rˇ´ı dojem na´rodneˇ-kulturnı´ homogenity Basku˚. 6Z

184


To poma´ha´ urcˇovat smeˇr teoriı´. V za´sadeˇ se uva´dı´, zˇe Baskove´ se svy´m jazykem jsou bud’: 1) „autochtonnı´ obyvatelstvo7 ,“ ktere´ mu˚zˇe by´t potomky mladsˇ´ıho cromanˇoske´ho obdobı´ datovane´ho do 9000 prˇ. n. l. Tato teorie je v oblasti fyzicke´ antropologie povazˇovańa za extre´mnı´, uzˇ jen kvu˚li faktu, zˇe se jedna´ o kraniologicke´ srovnańı´ na za´kladeˇ neˇkolika u´lomku˚ jedne´ lebky (Collins 1997: 9). 2) Nezanedbatelnou teoriı´ je na´zor, zˇe mohli Baskove´ neˇjaky´m zvla´sˇtnı´m zpu˚sobem migrovat s indoevropsky´mi etniky ve druhe´m tisıćiletı´ prˇed nasˇ´ım letopocˇtem a zˇe se jim podarˇilo udrzˇet svou ojedineˇlost (1997: 15–16). Tyto teoreticke´ proudy uvazˇujı´ nad Basky jako nad homogennı´ a zakonzervovanou kulturou. „Musı´me si vsˇak uveˇdomit, zˇe osı´dlene´ kraje v Pyrenejıćh a severnı´m Sˇpaneˇlsku nejsou tak odrˇ´ıznute´ od sveˇta, jak by se na prvnı´ pohled mohlo zda´t.“ (Collins 1997: 15) Z fyzickyćh argumentu˚, uzˇ´ıvanyćh pro du˚kazy o ojedineˇlosti Basku˚, jsou zajı´mave´ jesˇteˇ vy´zkumy, ktere´ se zaby´valy slozˇenı´m krve baskickyćh populacı´. Z teˇchto vy´zkumu˚, ktere´ probı´haly ve 20. stoletı´, vysˇlo najevo, zˇe Baskove´ majı´ na jedne´ straneˇ velmi nı´zke´ procento krevnı´ skupiny B, na druhe´ straneˇ velmi vysoky´ vy´skyt skupiny O. Jak ukazuje Collins (1997: 9), tyto vy´zkumy majı´ sva´ metodologicka´ u´skalı´. Zby´va´ tedy jazyk jako takovy´. Omezı´me se na zbeˇzˇnou informaci. Jedna´ se o aglutinacˇnı´ jazyk (gramatika uprˇednostnˇuje pouzˇ´ıvańı´ prˇ´ıpon a koncovek prˇed prˇedponami a prˇedlozˇkami) a jedna´ se o jazyk, ktery´ rozlisˇuje transitivnı´ a intransitivnı´ slovesa, nacˇezˇ uzˇ´ıva´ specia´lnı´ho pa´du zvane´ho ergativ, prˇi jehozˇ uzˇitı´ se meˇnı´ tvar podmeˇtu ve veˇteˇ v za´vislosti na vztahu podmeˇt-prˇedmeˇtprˇ´ısudek. V Evropeˇ jsou aglutinacˇnı´ uzˇ jen mad’arsˇtina, estonsˇtina a finsˇtina. Aglutinace je ale take´ to jedine´, co s nimi ma´ baskicˇtina spolecˇne´ho. Byly snahy proka´zat prˇ´ıbuznost baskicˇtiny s kavkazsky´mi jazyky, starou ibersˇtinou, berbersky´mi jazyky, starou nu´bijsˇtinou, starou piktsˇtinou a neˇktery´mi zauralsky´mi jazyky, a dokonce rodinou na-dene´. Zˇa´dna´ spolehliva´ prˇ´ıbuznost vsˇak zatı´m nebyla proka´zańa. Proto je trˇeba souhlasit s Collinsovy´m za´veˇrem, zˇe (1997: 17): „Antropologicke´, archeologicke´ ani lingvisticke´ du˚kazy, ktere´ by umozˇnily odpoveˇdeˇt na ota´zku, odkud Baskove´ prˇisˇli a jak se usadili v za´padnıćh Pyrenejıćh, prosteˇ neexistujı´.“ Tyto nejasnosti poskytujı´ nejlepsˇ´ı prostor pro vyjadrˇovańı´ vy´jimecˇnosti. Baskicˇtina se samozrˇejmeˇ nevyvı´jela v izolaci. Vliv sˇpaneˇlsˇtiny v jizˇnı´m Baskicku a francouzsˇtiny v severnı´m je samozrˇejmy´, prˇicˇemzˇ oblast, kde se vliv nejvıće projevuje, je vy´slovnost a slovnı´ za´soba. Baskicˇtina vsˇak celkem s u´speˇchem prˇejı´ma´ sˇpaneˇlska´, dnes i anglicka´ slova, a prova´dı´ jejich „pobaskicˇteˇnı´ “. Prvnı´ litera´rnı´ zmıńky o Baskaćh pocha´zejı´ od antickyćh autoru˚ 1. stoletı´ prˇed nasˇ´ım letopocˇtem. V etnickyćh skupinaćh tehdejsˇ´ı Hispańie panuje snad veˇtsˇ´ı zmatek nezˇ v soucˇasnyćh kosmopolitnıćh velkomeˇstech. Na prˇelomu letopocˇtu existuje spolecˇnost, kterou Rˇ´ımane´ oznacˇujı´ jako Vascońy. Posuneme-li se prˇes zajı´mave´ a dynamicke´ doby

„steˇhovańı´ na´rodu˚“ a christianizace Evropy, mu˚zˇeme konstatovat, zˇe ve vrcholne´m strˇedoveˇku se jizˇ na formovańı´ budoucı´ho Sˇpaneˇlska podı´lı´ „ve´vodstvı´ Vizcaya“ a „kra´lovstvı´ Navarra“. Je jiste´, zˇe zde se jizˇ pouzˇ´ıva´ baskicˇtina ne nepodobna´ te´ dnesˇnı´, v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ nemu˚zˇeme tvrdit, zˇe by byla jazykem elit z meˇsta, jako je kuprˇ´ıkladu Pamplona. Vy´znamne´ je, zˇe jizˇ od 11. stoletı´ se pozdeˇjsˇ´ı baskicke´ provincie dosta´vajı´ neˇkolikra´t po sobeˇ pod vliv rostoucı´ moci kastilske´ koruny, aby se pak v roce 1180 staly definitivneˇ soucˇa´stı´ Kastilie . Jejich relativnı´ svobody a povinnosti jim pak zajisˇt’ujı´ na´m zna´ma´ fueros. Prvnı´ litera´rnı´ dı´lo napsane´ v baskicˇtineˇ se datuje do roku 1545 – jedna´ se o Linguae Vasconum primitiae, kolekci poezie. Novy´ za´kon vycha´zı´ v baskicˇtineˇ v roce 1571 (Kno¨rr de Santiago 2007: 17). Baskicˇtina byla dlouho katolickou cı´rkvı´ povazˇovańa za „jazyk d’a´bla“, a jejı´ socia´lnı´ prestizˇ tedy nebyla nijak vysoka´. Od strˇedoveˇku roste vy´znam neˇkteryćh baskickyćh meˇst, prˇedevsˇ´ım Bilbaa jakozˇto du˚lezˇite´ho prˇ´ıstavu a obchodnı´ho centra. Zaznamena´va´me take´ prvnı´ spory nad ota´zkou, co zˇe Baskicko vlastneˇ je. Neˇkterˇ´ı autorˇi povazˇujı´ za Baskicko jen Bizkaiu a Gipuzkou, jinı´ poukazujı´ na spolecˇne´ korˇeny s Navarrou (Collins 1997: 230). Vznikajıćı´ absolutisticke´ sta´ty Sˇpaneˇlsko a Francie zacˇ´ınajı´ v 16. a 17. stoletı´ „vystrkovat ru˚zˇky“ a Sˇpaneˇlsko ma´ tendenci omezovat tradicˇnı´ vy´sady zvane´ fueros, cozˇ je prˇedmeˇtem sporu˚. V roce 1515 se i Navarra sta´va´ soucˇa´stı´ Sˇpaneˇlska, prˇicˇemzˇ Navarra dolnı´ (Behe Nafarroa) se pozdeˇji sta´va´ cˇa´stı´ Francie. Definitivnı´ vymezenı´ hranice mezi Francii a Sˇpaneˇlsko je dohodnuto v roce 1659 (Collins 1997: 231). Modernı´ baskicky´ nacionalismus ma´ sve´ korˇeny v druhe´ polovineˇ 19. stoletı´. Na pozadı´ formovańı´ se modernı´ho Sˇpaneˇlska mu˚zˇeme pozorovat dynamicke´ promeˇny samotne´ho Baskicka, prˇedevsˇ´ım oblasti Bilbaa. Masivnı´ industrializace – rozvoj teˇzˇarˇstvı´ a hutnictvı´, stavba lodı´ (jizˇ tradicˇnıćh baskickyćh odveˇtvı´) prˇiva´deˇjı´ do oblasti ohromne´ mnozˇstvı´ imigrantu˚, vzdeˇlane´ burzˇoazie, ale hlavneˇ skutecˇne´ masy sˇpaneˇlske´ho deˇlnictva. Za´rovenˇ docha´zı´ k vnitrˇnı´ migraci do meˇst v samotne´m Baskicku. Deruralizace, industria´lnı´ „pokrok“, dominance meˇstske´ho charakteru zˇivota a za´rovenˇ rura´lnı´ utopismus, to jsou rysy doby zrodu baskicke´ho na´rodnı´ho hnutı´. Beˇhem cele´ho 19. stoletı´ roste za´jem o baskickou kulturu, a to nejvıće mezi evropsky´mi intelektua´ly, jaky´m byl osvıćenec Wilhelm von Humboldt.8 Spolu s rozvojem lingvisticke´ho ba´dańı´ je popularizovańo ba´dańı´ o pu˚vodu Basku˚ a baskicˇtiny, jak bylo popsańo vy´sˇe. V roce 1876 koncˇ´ı tzv. trˇetı´ karlisticka´ va´lka, jezˇ svy´m zpu˚sobem znamena´ zańik tradicˇnıćh baskickyćh fueros, urcˇity´mi elitami povazˇovanyćh za symbol baskicke´ svobody (Collins 1997: 240–242). S politicky´m zrodem baskicke´ho nacionalismu je spojeno jmeńo Sabino de Arana Goiri (1865–1903). Baskicˇtineˇ se Arana zacˇal ucˇit beˇhem studiı´ v Barceloneˇ. Sa´m do te´ doby baskicky nemluvil (Sainz 2009: 14). Ve svyćh prvnıćh textech polemizuje s dalsˇ´ı du˚lezˇitou posta-

7 Slovo autochtonnı´ da ´ va´m do uvozovek, nebot’je jasne´, zˇe i autochtoni museli odneˇkud „prˇijı´t“.

8 Vıće naprˇ´ıklad wikipedia: http://es.wikipedia.org/wiki/Wilhelm von Humboldt.


vou, Arturo Campiońem (1854–1937, narozen v Navarˇe). Pojetı´ Artura Campiońa bylo vıće kulturalisticke´, hla´sajıćı´ Euskal Herria jako na´rod mluvıćı´ baskicky, zatı´mco Sabino Arana byl blizˇsˇ´ı pojetı´ rasove´mu, jazykove´mu a katolicky konzervativnı´mu, navıć za Baskicko zpocˇa´tku povazˇoval pouze provincii Bizkaia: „Bizkaya, za´visla´ na Sˇpaneˇlsku, se nemu˚zˇe odevzdat Bohu, nemu˚zˇe by´t ve sve´ praxi katolicka´.“ (Sainz 1995: 14) Acˇkoliv Sabino Arana sa´m prosˇel urcˇity´m ideologicky´m vy´vojem, v poslednıćh dvou letech sve´ho zˇivota dokonce usiloval o nastolenı´ autonomisticke´ho kurzu v Baskicke´ nacionalisticke´ straneˇ (Partido nacionalista Vasco – PNV-EAJ), tento smeˇr se v „jeho“ straneˇ neprosadil. Se jmeńem zakladatele je spojeno i navrzˇenı´ Ikurrinˇi, baskicke´ na´rodnı´ vlajky, a na´zev Euskadi, ktery´ je take´ jeho novotvarem. Oba symboly dnes tvorˇ´ı oficia´lnı´ symboliku CAV. PNV byla zalozˇena v Bilbau 31. cˇervence 1985, na den Svate´ho Ignaće z Loioly (baskicky´ roda´k a patron Gipuzkoi a Bizkaiji) a postupneˇ se stala silny´m politicky´m hraćˇem v regionu. Strana, ktera´ se profilovala jako na´rodnı´, ale katolicky konzervativnı´ a burzˇoaznı´, v sobeˇ od sve´ho vzniku ukry´va´ dveˇ tendence. Strana nikdy ve sve´ historii nerezignovala na mozˇnost vytvorˇenı´ neza´visle´ho sta´tu Baskicka, za´rovenˇ vsˇak v rea´lne´ politice nastoupila kurs autonomismu. Je spojenı´m nacionalisticke´ ideologie a politicke´ho pragmatismu (Sainz 1995: 13–15). Podpora baskicke´ spolecˇnosti te´to straneˇ ve 20. stoletı´ kolı´sala, nicmeńeˇ minima´lneˇ do roku 1936 (prˇes vsˇechna sˇteˇpenı´ a znovuspojenı´) dominovala spolu se sˇpaneˇlsky´mi socialisty baskicke´ politice. S PNV jsou spojena mı´sta setkańı´ nacionalistu˚ – batzokiak, stejneˇ jako kazˇdorocˇnı´ oslava Aberri Eguna („Den vlasti“) porˇa´dana´ poprve´ v roce 1932. Strana disponovala vlastnı´m tiskem, jako byly Bizkaitarra, Gipuzkoarra, Arabarra a Napartarra, ale prˇedevsˇ´ım Euzkadi v Bilbau, vsˇe do roku 1937, kdy bylo frankisty dobyto Bilbao. PNV vzˇdy pragmaticky balancovala navzdory sve´ ideologicke´ vyhraneˇnosti, cozˇ ji v roce 1936 prˇivedlo ke spolupraći s „Frente popular“ (Lidova´ fronta – levicova´ vla´da v prˇedvecˇer sˇpaneˇlske´ obcˇanske´ va´lky). Vy´sledkem bylo historicky prvnı´ zı´skańı´ statusu autonomie pro trˇi provincie – Bizkaiju, Gipuzkou a Arabu. Vy´sledek obcˇanske´ va´lky a nastolenı´ osobnı´ diktatury Francisca Franka znamenalo za´sadnı´ zmeˇnu v zˇivoteˇ nejen Baskicka, ale cele´ho Sˇpaneˇlska. Pro Baskicko znamenal rezˇim tvrde´ kulturnı´ represe, ktere´ mu˚zˇeme nazvat kulturocidou. PNV v tomto obdobı´ na jedne´ straneˇ hleda´ mezina´rodnı´ pomoc v USA a Francii (po II. sveˇtove´ va´lce), po roce 1948 se ale vztahy za´padnıćh velmocı´ se Sˇpaneˇlskem narovna´vajı´, cozˇ znamena´ konec podpory baskicke´mu nacionalismu. Organizace ETA – Euskadi ta askatasuna (Baskicko a svoboda), vznikla v Bilbau 31. cˇervence 1959, ve stejny´ den, jako v roce 1895 PNV. Byla veˇdomou reakcı´ na neschopnost PNV ve´st odpor proti frankisticke´mu rezˇimu. Organizaci ETA prˇedcha´zelo uskupenı´ Ekin (baskicky zacˇ´ıt, jednat), zdu˚raznˇujıćı´ zachrańeˇnı´ baskicˇtiny jako kulturnı´ho deˇdictvı´. (Strmiska 2001: 10; Sainz 2009: 85–86) Je nutne´ si uveˇdomit, zˇe za frankismu probı´ha´ dalsˇ´ı vlna

185

industrializace a take´ plańovane´ imigrace s cı´lem oslabit nada´le nacionalisticke´ hnutı´ (Sainz 2009: 84). Samotne´ deˇjiny ETA jsou prˇedmeˇtem mnoha studiı´, a vy´voj te´to organizace je vskutku rozmanity´, charakteristicky´ na jedne´ straneˇ bohaty´m sˇteˇpenı´m, na straneˇ druhe´ vitalitou radika´lnı´ho krˇ´ıdla. Ideologii poskytl organizaci azˇ pamflet baskicke´ho intelektua´la neˇmecke´ho pu˚vodu Federica Krutwiga nazvany´ Vasconia (1962). Na III. shroma´zˇdeˇnı´ ETA v roce 1964 byly prˇijaty teze zdu˚raznˇujıćı´ psychologickou va´lku a konecˇny´ cı´l organizace: neza´visly´ socialisticky´ sta´t Euskadi. Za´sadnı´ je vstup levicovyćh prˇ´ıstupu˚ do baskicke´ho nacionalismu. Vliv kolonia´lnıćh na´rodneˇosvobozeneckyćh hnutı´ je v ideologii zjevny´ (Strmiska 2001: 11). ETA ma´ v te´ dobeˇ velkou spolecˇenskou podporu.9 V 60. letech se na stranu baskicke´ho nacionalismu obracı´ i rˇada kneˇzˇ´ı z Baskicka, kterˇ´ı tolerujı´ cˇi prˇ´ımo podporujı´ tajne´ vyucˇovańı´ baskicˇtiny a rozsˇirˇovańı´ literatury. V roce 1973, jizˇ na sklonku frankisticke´ho rezˇimu, byl atenta´tem zabit vy´znamny´ prˇedstavitel sta´tu, Frankem zvoleny´ na´stupce, konzervativnı´ frankista Carrero Blanco (20. 12. 1973 prˇ´ımo v Madridu). Toto obdobı´ je mozˇne´ oznacˇit za vrcholne´, co se tyćˇe spolecˇenske´ podpory organizace, ktera´ spolu se svy´m zkostnateˇnı´m tuto podporu vytrvale ztraćı´. Zlomovy´m obdobı´m jsou le´ta 1975 (smrt Franka) a 1979 (Estatuto de Gernika, vznik autonomnı´ho Baskicka). Zatı´mco v 60. letech se da´ hovorˇit o te´meˇrˇ bezvy´hradne´ podporˇe baskicke´ spolecˇnosti organizaci ETA, s prˇechodem ke konstitucˇnı´ monarchii se projevuje vnitrˇnı´ nejednotnost „baskicke´ho na´roda“. Rozkol je markantneˇ videˇt jednak na znovuzrozenı´ role PNV v baskicke´ politice, na druhe´ straneˇ ve zformovańı´ bloku tzv. vlastenecke´ levice (Izquierda/Ezkerra abertzale) pod hlavicˇkou Herri Batasuna (Lidova´ jednota). Tak jako v prˇ´ıpadeˇ PNV, i HB je spı´sˇe nezˇ „cˇistou politickou stranou“ socia´lnı´m hnutı´m. Politicky´ vy´voj mimo nacionalisticky´ prostor vedl postupneˇ ke znovuzformovańı´ tradicˇnıćh sil, umı´rneˇne´ levice (PSE – Partido Socialista Euskadi) a konzervativnı´ pravice (PPE – Partido Popular Euskadi), obeˇ jako odnozˇe celosˇpaneˇlskyćh stran. Vy´znamny´ je novy´ rozkol uvnitrˇ hegemonicke´ PNV (vla´dla v Baskicku neprˇerusˇeneˇ v letech 1980–2009), kdy v roce 1986 vznika´ strana Eusko Alkartasuna (EA – Basicka´ solidarita) jako levicoveˇjsˇ´ı a radika´lneˇjsˇ´ı varianta PNV.

KULTURNI´ REVITALIZACE 1975–2010 Revitalizace baskicˇtiny probı´hala od 60. let, nejprve ilega´lneˇ, po roce 1975 volneˇji, nicmeńeˇ za´konny´ status zı´skala v roce 1982.10 Jazyk na sklonku 60. let prˇezˇ´ıval pouze ve venkovskyćh oblastech, nejvıće na venkoveˇ Gipuzkoi, 9 Vynikajıćı´ pracı´ na te ´ ma vztahu ETA – spolecˇnost a ETA – baskicka´ kultura je analy´za Joseba Zulaiky Violencia Vasca (v anglicˇtineˇ Basque Violence), zalozˇena´ na tereńnı´m vy´zkumu v Zulaikoveˇ rodne´ obci Itziar (Gipuzkoa, okres Deba) z 80. let. Kniha bohuzˇel nenı´ v Cˇeske´ republice dostupna´. Fragmenty anglicke´ verze jsou dostupne´ na googlebooks: http://books.google.com, heslo „basque violence“. 10 Ley Ba ´ sica de Normalizacioń del Uso del Euskara vyhla´sˇeny´ baskickou vla´dou (Gros i Lado´s 2009: 138).

186

v horskyćh oblastech Navarry, cˇa´stech francouzskyćh oblastı´ a na venkoveˇ Bizkaije. Ve meˇstech se jednalo o te´meˇrˇ mrtvy´ jazyk, alesponˇ co se tyćˇe verˇejne´ho uzˇ´ıvańı´, jezˇ bylo zaka´zańo. Od roku 1975 je baskicˇtina povoleny´m jazykem, od roku 1979 je take´, spolu se sˇpaneˇlsˇtinou ko-oficia´lnı´m jazykem Euskadi. Baskicˇtina meˇla svoji literaturu (existujıćı´ jizˇ prˇed kodifikacı´ baskicˇtiny v roce 1968) a svu˚j „geograficky´ prostor“, ve ktere´m byla kontinua´lneˇ pouzˇ´ıvańa. Jedna´ se, v prˇ´ıpadeˇ CAV, zejmeńa o oblast horske´ Gipuzkoi, ktera´ ale ani v roce 1981 jesˇteˇ netvorˇ´ı souvisly´ prostor uzˇ´ıvańı´ (Gross i Lado´s 2009: 136). V Bizkaiji je mozˇne´ sledovat veliky´ rozdı´l mezi jejı´ severnı´ a pobrˇezˇnı´ cˇa´stı´, kde se Baskicˇtina udrzˇela, a u´zemı´m Bilbo Handia (Velke´ Bilbao), aglomerace s te´meˇrˇ milionem obyvatel, kde se jazyk te´meˇrˇ nepouzˇ´ıval. V cele´ provincii Araba pak v roce 1981 najdeme meńeˇ nezˇ 10 % mluvcˇ´ıch (Gross y Llado´s 2009: 135–138). Meˇstska´ sı´dla, s vy´jimkou neˇkteryćh meˇst v Gipuzkoi, se v te´ dobeˇ vyznacˇujı´ vy´raznou dominancı´ sˇpaneˇlsˇtiny. Z pozic sociolingvistiky se tak mu˚zˇe hovorˇit o za´vazˇne´m riziku ohrozˇenı´ jazyka (Gross y Llado´s 2009: 136). Od 80. let je pozorovań na´ru˚st pocˇtu mluvcˇ´ıch jazyka o 0,5–0,75 % rocˇneˇ. Dnes existujı´ trˇi ru˚zne´ modely vyúky baskicˇtiny na sˇkolaćh. Modely A, B, D (v baskicˇtineˇ neexistuje hla´ska C). Model A znamena´ vsˇechny prˇedmeˇty ve sˇpaneˇlsˇtineˇ a jeden prˇedmeˇt v baskicˇtineˇ. Model B je vytvorˇeny´ „pu˚l na pu˚l“, model D znamena´ veˇtsˇinu prˇedmeˇtu˚ v baskicˇtineˇ, jeden prˇedmeˇt ve sˇpaneˇlsˇtineˇ. Vzhledem k prˇevaze sˇpaneˇlsˇtiny nad baskicˇtinou ve verˇejne´m styku povazˇuje mnoho lidı´ za vhodne´ hlavneˇ modely B a D. Jako prˇ´ıklad argumentace pro podporu baskicˇtiny uva´dı´m respondenta – vyucˇujıćı´ baskicˇtiny v Gipuzkoi: „Protozˇe pokud ma´ dı´teˇ model A, nenaucˇ´ı se nic, bude se ba´t mluvit baskicky, nebude mluvit, bude to mı´t jako cizı´ jazyk. A je trˇeba, aby mladı´ mluvili.“ Na pomeˇrneˇ hodneˇ rozsˇ´ırˇeny´ argument, zˇe podpora baskicˇtiny v CAV je prˇehnana´, zˇe by se penı´ze mohli vyuzˇ´ıt i jinde, odpoveˇdeˇla: „Ale pokud ja´ pojedu naprˇ´ıklad na jih Araby, cozˇ je jesˇteˇ Euskadi, a tam mi neˇjake´ dı´teˇ nebude rozumeˇt, protozˇe nemeˇlo ve sˇkole baskicˇtinu, pak meˇ nerespektuje.“ Jiny´mi slovy, jestlizˇe je „na ulici“ dominujıćı´m jazykem sˇpaneˇlsˇtina, potom je minoritnı´ jazyk (baskicˇtina) trˇeba podporovat v uzˇ´ıvańı´ i pozitivnı´ diskriminacı´. Tady jizˇ ale opeˇt vstupujeme do oblasti politiky baskicke´, ale i sˇpaneˇlske´. V roce 2001 byl dle sociolingvistickyćh studiı´ stav baskicˇtiny v CAV o poznańı´ lepsˇ´ı. Pro prˇesneˇjsˇ´ı obra´zek jsou uvedena data jak ohledneˇ aktivnıćh mluvcˇ´ı (beˇzˇneˇ jazyk pouzˇ´ıvajı´ v komunikaci), tak pasivnıćh uzˇivatelu˚ (jazyk ovla´dajı´, ale nepouzˇ´ıvajı´ tak cˇasto). V cele´ CAV zˇilo cca 1 984 000 obyvatel starsˇ´ıch peˇti let, z nich 640 000 byly aktivnı´mi mluvcˇ´ımi baskicˇtiny (32,2 %) a dalsˇ´ıch 360 000 znalo jazyk pasivneˇ (50,2 %). Tedy je mozˇno hovorˇit o polovineˇ obyvatel CAV jako o schopnyćh dohovorˇit se baskicˇtinou. Pro jazykovou revitalizaci je du˚lezˇita´ percentualita mla´dezˇe „sˇkolou povinne´“. Poslednı´ data z roku 2001 hovorˇ´ı o 65 % procentech mluvcˇ´ıch a 88 % mluvcˇ´ıch a pasivnıćh uzˇivatelu˚ ve veˇkove´m rozmezı´ 5–15 let (Gross y Llado´s 2009: 111). Tento trend je pro


baskicˇtinu v CAV velmi prˇ´ıznivy´, nicmeńeˇ neznamena´ automaticke´ u´speˇchy pro dalsˇ´ı roky. Prˇesto je trˇeba konstatovat, zˇe v prˇ´ıpadeˇ aktivnıćh mluvcˇ´ıch jazyka poskocˇila baskicˇtina z 20 na 30 % v samotne´ CAV. Sta´le je markantnı´ silna´ disproporce mezi jihem (Araba) a severem (hlavneˇ Gipuzkoa) sˇpaneˇlske´ho Baskicka. Naprˇ´ıklad v Gipuzkoi i Bizkaii mu˚zˇeme najı´t meˇsta a vesnice, kde 90–100 % hovorˇ´ı baskicky, a kde je tedy baskicˇtina veˇtsˇinovy´m jazykem, naopak Araba znamena´ paradoxnı´ situaci, kdy sˇkolou povinna´ mla´dezˇ hovorˇ´ı ve sˇkole jazykem, ktery´ neumı´ jejich vlastnı´ rodicˇe. Mezi respondenty, kterˇ´ı se staveˇli za propagaci jazyka na vsˇech u´rovnıćh spolecˇenske´ho zˇivota, sta´le prˇevla´dal na´zor, zˇe baskicˇtina je ja´drem baskicke´ kultury a sˇpaneˇlsˇtinu vnı´mali jako jazyk „vnuceny´ zvencˇ´ı“. Je to zjisˇteˇnı´ o to zajı´maveˇjsˇ´ı, zˇe mnoho z nich ma´ rodicˇe cˇi prarodicˇe pu˚vodem ne z Baskicka, ale jinyćh cˇa´stı´ Sˇpaneˇlska. To poukazuje na posun od na´rodnı´ identity definovane´ rasoveˇ cˇi na´bozˇenstvı´m, k identiteˇ etnicke´ s obzvla´sˇtnı´m du˚razem na jazyk. Nenı´ vy´jimkou, kdyzˇ prˇi prˇ´ıjezdu do baskicke´ho meˇstecˇka vidı´me na´pis „Gu hemen bizi euskaraz“ („Tady zˇijeme baskicky“). Ota´zka bilingvismu je velmi zajı´mava´. Nacionaliste´ tvrdı´, zˇe posilovańı´ baskicˇtiny nepovede k u´tlumu uzˇ´ıvańı´ sˇpaneˇlsˇtiny. Chteˇjı´ pouze „chrańit svoji kulturu“. „Musı´me chrańit a rozvı´jet baskicˇtinu, je to nasˇe kultura, nasˇe dusˇe,“ je veˇta, kterou z u´st abertzaleak mu˚zˇeme slysˇet jako kouzelnou formulku. Nicmeńeˇ na´sledujıćı´ prˇ´ıklad z rozhovoru hovorˇ´ı o proble´mu: „Neˇktere´ veˇci, trˇeba z biologie, fyziky, si le´pe pamatuji v baskicˇtineˇ, trˇeba je ani nezna´m sˇpaneˇlsky, protozˇe na strˇednı´ sˇkole jsem meˇl vıće baskicˇtiny.“11 Autor textu zasta´va´ na´zor, zˇe v prˇ´ıpadeˇ bilingvnı´ situace vzˇdy znamena´ prˇevla´dańı´ jednoho jazyka nad druhy´m. Jiny´ prˇ´ıklad je respondentka z Azpeitie, kde 85 % obyvatel hovorˇ´ı baskicky: „Tobeˇ se to nezda´, ale my, pokud ma´me mluvit sˇpaneˇlsky, stojı´ na´s to vıće sil, protozˇe ve meˇsteˇ norma´lneˇ mluvı´me nejvıć baskicky.“12 V Gipuzkoi dnes zˇije velke´ mnozˇstvı´ imigrantu˚, kterˇ´ı prˇisˇli v poslednıćh 30 letech, prˇedevsˇ´ım z Latinske´ Ameriky, Afriky a Asie. Tito lide´ se cˇasto ucˇ´ı baskicky, aby obsta´li na trhu praće. „Kdyzˇ umı´sˇ baskicky, zı´ska´va´sˇ body,“ upozornˇovali mne mnozı´. A v ryba´rˇske´m meˇstecˇku Orio, 12 km za´padneˇ od San Sebastiańu: „Cizinci se neˇkdy ucˇ´ı drˇ´ıve nezˇ neˇkterˇ´ı domaćı´, cı´tı´ tu potrˇebu, majı´ take´ za´jem. Je dobre´, kdyzˇ se cizinci ucˇ´ı. Baskicˇtina musı´ by´t zachovańa.“13 Na druhou stranu je spousta lidı´, kterˇ´ı propagaci baskicˇtiny povazˇujı´ za mensˇinovy´ azˇ zbytecˇny´ proble´m, cˇi kritizujı´ sta´vajıćı´ prˇ´ıstup, ktery´ favorizuje model D, jako mrhańı´ verˇejny´mi prostrˇedky. Samostatnou kapitolu tvorˇ´ı Navara a francouzske´ Baskicko. V Navarˇe se rozsˇ´ırˇenı´ baskicˇtiny omezuje na horske´ oblasti severneˇ od meˇsta Pamplona, ve Francii jsou take´ mı´sta, kde je baskicˇtina zachovańa, nicmeńeˇ faktem zu˚sta´va´, zˇe postoj Francie jako sta´tu je spı´sˇe ignorovańı´m tohoto jazyka, ktery´ zde nema´ 11 Patxi,

obyvatel San Sebastianu, 25 let. obyvatelka meˇsta Azpeitia (Gipuzkoa), 23 let. 13 Marta a Amaia, obyvatelky me ˇ stecˇka Orio (Gipuzkoa), 30–45 let. 12 Ane,


oficia´lnı´ status, dokonce ani nezahrnuje lingvisticke´ ota´zky do scˇ´ıtańı´ lidu (Gross y Lado´s 2009: 15–16). SOUCˇASNOST BASKICKA V „KASINU GLOBALIZACE“ Etnicita v Baskicku je silneˇ spojena s jazykem, take´ ale s urcˇity´mi tradicemi materia´lnı´ kultury. Nacionalismus jde v Baskicku naprˇ´ıcˇ spolecˇensky´m spektrem, a neda´ se tedy rˇ´ıci, zˇe by korespondoval s neˇjakou trˇ´ıdou. Spı´sˇe mu˚zˇeme rˇ´ıci, zˇe je rozdeˇlen teritoria´lneˇ. Oblast Gipuzkoa jisteˇ tvorˇ´ı jednu z oblastı´, kde je nacionalismus obecneˇ nejsilneˇjsˇ´ı. V Baskicku za´pası´ dva po´ly v ra´mci obcˇanu˚ CAV. Jeden po´l, vıće kulturnı´, zdu˚raznˇujıćı´ jazyk, tradice a zvla´sˇtnost Basku˚, a druhy´, vıće kosmopolitnı´, snad obcˇansky´, zdu˚raznˇujıćı´ existenci osoby jako individua. V ra´mci samotne´ho nacionalismu pak mu˚zˇeme rozeznat minima´lneˇ dva politicke´ proudy: prvnı´ proud, rˇekneˇme tradicˇnı´, jsou euskaldunak volıćı´ tradicˇneˇ PNV jako konzervativnı´ sı´lu, ktera´ ha´jı´ baskicke´ kulturnı´ hodnoty. Radika´lneˇjsˇ´ı jsou pak sympatizanti stran a uskupenı´, ktere´ se vyznacˇujı´ veˇtsˇ´ı levicovostı´, at’ uzˇ je to EA, cˇi dnes zaka´zana´ HB. Soucˇasna´ situace v Baskicku je charakteristicka´ snahou lega´lnıćh stran ARALAR a EA o zlegalizovańı´ uskupenı´ HB. Ze strany sˇpaneˇlske´ vla´dy je vsˇak podmıńkou legalizace HB jejı´ zrˇeknutı´ se ETA. Forma´lnı´ dohoda EA-ARALAR-HB koresponduje s neda´vny´m vyhla´sˇenı´m jednostranne´ho (jizˇ poneˇkolika´te´) vyhla´sˇenı´ prˇ´ımeˇrˇ´ı ETA. „ETA nic nedeˇla´, to aby koalice vysˇla, pak uzˇ nebude mozˇne´ HB zakazovat,“ vysveˇtluje Patxi soucˇasnou situaci. Baskicka´ autonomnı´ vla´da ani sˇpaneˇlska´ vla´da vsˇak s ETA komunikovat nechteˇjı´, a to s argumentacı´, zˇe se opeˇt jedna´ jen o oddechovou prˇesta´vku k nabrańı´ sil. Je zrˇejme´, zˇe baskicka´ etnicka´ identita a na´rodnı´ hnutı´ neprˇedstavuje ve sveˇteˇ zˇa´dnou vy´jimku, ani co se tyćˇe sve´ho pu˚vodu jakozˇto kombinace urcˇite´ho etnicke´ho substra´tu, veˇdeckyćh teoriı´ a romantismu, posı´lenyćh modernı´ media´lnı´ komunikacı´. Na druhou stranu ma´ sva´ silna´ specifika, mezi neˇzˇ patrˇ´ı silna´ fixace na na´rodnı´ jazyk a vnitrˇnı´ rozru˚zneˇnost na´rodnı´ho hnutı´, vcˇetneˇ du˚lezˇite´ho akcentu na levicovou orientaci. Americky´ antropolog baskicke´ho pu˚vodu Joseba Zulaika analyzuje soucˇasne´ Baskicko na prˇ´ıkladu Guggenheimova muzea v Bilbau. Toto muzeum je symbolem postindustria´lnı´ situace tohoto regionu. Slavne´ vysoke´ pece Bizkaije jizˇ da´vno vyhasly a od konce 80. let zazˇ´ıva´ nejen Bilbao vy´razny´ pru˚myslovy´ u´padek. Tak jako rˇada jinyćh meˇst sveˇta, i Bilbao se na konci 90. let vydalo cestou revitalizace meˇsta prostrˇednictvı´m investic do promeˇny industria´lnıćh ruin ve spolecˇensky vyuzˇitelne´ prostory. Zcela noveˇ vybudovane´ muzeum symbolicky vyjadrˇuje dva u´speˇchy slavne´ minulosti – svy´m tvarem prˇipomıńa´ velrybu a na jeho povrchu se prˇi za´padu slunce vytva´rˇ´ı dojem zˇhave´ tavicı´ pece. Tento potlacˇ prˇedstavujıćı´ snahu zachrańit uvadajıćı´ meˇsto posouva´ CAV do skutecˇne´ho 21. stoletı´, kde meˇsta hrajı´ svoji hru v kasinu globalizace. (Zulaika 2000: 272) Zulaika, ktery´ je sa´m roda´kem z male´ho meˇstecˇka v Gipuzkoi, Itziaru, si je velmi dobrˇe veˇdom toho, zˇe na´rodnı´ identita Basku˚ po roce 2000 nemu˚zˇe by´t

187

naplneˇna koncepty stary´mi 40 cˇi vıće let. ETA je pro neˇj soucˇa´stı´ na´rodnı´ historie, avsˇak s veˇkem ztratila jak sve´ opodstatneˇnı´, tak svoji avantgardnost. (Zulaika 2006) V te´to hrˇe vsˇak figurujı´ dva hraćˇi, a bylo by zjevny´m zaujetı´m nevideˇt dı´l zodpoveˇdnosti, ktery´ na konfliktu nese sˇpaneˇlska´ politicka´ reprezentace. POUZˇITA´ LITERATURA [1] AZCONA, J. 1984. Enia y nacionalismo Vasco (Una aproximacioń desde la antropologıá). Barcelona: Anthropos/Editorial del Hombre. [2] COLLINS, R. 1997. Baskove´. Praha: NLN. (Origina´l The Basques – edice The Peoples of Europe, Blacwell: Oxford 1994). [3] ERIKSEN, T. H. 2008. Socia´lnı´ a kulturnı´ antropologie (Prˇ´ıbuzenstvı´, na´rodnı´ prˇ´ıslusˇnost, ritua´l). Praha: Porta´l. ´ S, M. 2009. El euskera en la Comunidad Auto´[4] GROSS i LLADO noma Vasca. Bilbao: Euskaltzaindia. [5] HROCH, M. 2009. Na´rody nejsou dı´lem na´hody. Praha: SLON. ¨ RR DE SANTIAGO, G. 2007. KAIXO! Andoain: Txertoa. [6] KNO [7] KURLANSKY, M. 1999. Basque history of the world. New York: Penguin Press. [8] SAINZ, J. L. de la Granja. 1995. El nacionalismo vasco: un siglo de su historia. Madrid: Tecnos. [9] SAINZ, J. L. de la Granja. 2009. El nacionalismo vasco (Clave de su historia). Madrid:Anaya. [10] STRMISKA, M. 2001. Smrtonosne´ vlastenectvı´ (Etnicko-politicky´ terorismus v Baskicku a Quebeku). Brno: Mezina´rodnı´ politologicky´ u´stav Masarykovy Univerzity. [11] SˇATAVA, L. 2009. Jazyk a identita etnickyćh mensˇin. Praha: SLON. [12] ZULAIKA, J. a DOUGLASS, W. A. 2007. Basque Culture. Reno: University of Nevada Press . [13] ZULAIKA, J. 2000. „Miracle in Bilbao“: Basques in the Casino of Globalism – in Basque cultural studies. Reno: centre of Basque studies, University of Reno, Nevada; cˇlańek prˇ´ıstupny´ naprˇ´ıklad na adrese http://basque.unr.edu/04/4.4.1t/jzmiracle.pdf. [14] ZULAIKA, J. 2006 – rozhovor s Imaolem Muru Uria. prˇ´ıstupne´ na: http://www.javierortiz.net/voz/iturri/imanol-murua-uria-entrevistaa-joseba-zulaika.


188


PRˇÍLOHY

Obra´zek 1.

Schematicka´ mapa Baskicka (Kno¨rr de Santiago 2007:10)

Obra´zek 2.

Orientacˇnı´ mapa dialektu˚ baskicˇtiny (Kno¨rr de Santiago 2007:14)


189

Etnicita a jazyk (na prı´klade zmiesˇanyćh slovensko-britskyćh rodıń v Londyńe) Dagmara Bacova´ Katedra etnolo´gie a etnomuzikolo´gie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Konsˇtantıńa Filozofa v Nitre, [email protected]

Ethnicity and Language (on the example of slovak-british families in London) Abstract—The article deals with issue of ethnic identity of Slovak migrants – mothers in London living in the ethnically mixed partnerships / marriages, who bring up their children in a bilingual family environment. I try to uncover the internal mechanisms by which the mother identified with the category – Slovaks. On the basis of research the article shows, in what degree of intensity is used self-identification with ethnic group in everyday social interaction; in what situations – scenarios are relationships, life experiences and emotions interpreted in ethnic context. I address the issue, what views have Slovak migrants – mothers on the using of minority (Slovak) language. I want to refer to social factors that play a role in decision to apply the bilingual education of children in ethnically mixed families. Key Words—Slovaks, ethnic identity, minority language, bilingual family, self-identification

´ silu dnesˇnej spolocˇnosti predstavuje rozYBNU siahly civilizacˇno-kultu´rny pohyb – globalizaćia. Tento proces zasahuje takmer do vsˇetkyćh oblastı´ l’udske´ho zˇivota. Sućˇasne´ transformacˇne´ procesy maju´ za na´sledok rozsiahle zmeny v zˇivotoch l’udı´. V su´vislosti s transna´rodnou del’bou praće vznika´ nova´ lıńia antropologicke´ho vy´skumu, ktora´ upriamuje pozornost’ na obyvatel’stvo prekracˇujuće sˇta´tne hranice za roˆznym ućˇelom. Pohyb migrantov smeruje najma¨ do „globa´lnych vel’komiest“ (Sassen 1991), kde sa kumuluje nemale´ mnozˇstvo pracovnyćh ponu´k vo vsˇetkyćh ekonomickyćh sfe´rach. Transna´rodna´ migraćia je v dnesˇnej dobe vo vsˇeobecnosti vnı´mana´ ako ekonomicky motivovana´. Pocˇas dlhodobe´ho pobytu v zahranicˇ´ı si transna´rodnı´ migranti vytva´raju´ nove´ socia´lne za´zemie, v ktorom funguju´ v novyćh interpersona´lnych vzt’ahoch nielen s l’ud’mi rovnakej na´rodnosti, ale va¨zby roˆznej intenzity vznikaju´ aj s prı´slusˇnı´kmi inyćh etnı´k, cˇi domaćim obyvatel’stvom. Preto pobyt migranta v zahranicˇ´ı cˇastokra´t menı´ svoju podobu a jeho zˇivot je za´visly´ od mnozˇstva faktorov. Migraćia je jeden z tyćh fenomeńov dnesˇka, v ktorom sa zrkadlı´ znacˇne´ mnozˇstvo spolocˇenskyćh proble´mov, cˇo prierezovo ovplyvnˇuje ekonomicke´, socia´lne, ale aj kultu´rne javy – menı´ identity, zna´sobuje diverzitu, je zdrojom prıńosov, ale aj mnohorakyćh napa¨tı´. Jednu z najdoˆlezˇitejsˇ´ıch u´loh pri integraćii

H

zohra´va miera ovla´dania jazyka domaćeho obyvatel’stva. Cˇ´ım je stupenˇ ovla´dania vysˇsˇ´ı, ty´m je adaptaćia migranta/migrantky na nove´ prostredie jednoduchsˇia. Cˇoraz va¨cˇsˇ´ı pocˇet migrantov v novej krajine svojho poˆsobenia vstupuje do manzˇelstva s partnerom, ktory´ je inej na´rodnosti, zaklada´ si rodiny a vychova´va svoje potomstvo v prostredı´, ktore´ nemusı´ byt’ rodne´ pre oboch partnerov. Pre moˆj tereńny vy´skum som ako ciel’ovu´ skupinu zvolila migrantky – matky slovenske´ho poˆvodu zˇijuće Londyńe, ktore´ zˇiju´/zˇili v etnicky zmiesˇanom partnerstve alebo manzˇelstve, a v takomto bilingva´lnom rodinnom prostredı´ vychova´vaju´ aj svoje potomstvo. Vyćhodiskovy´m bodom pri zı´skavanı´ kontaktov na respondentky sa pre mnˇa stala slovenska´ vı´kendova´ sˇkola pre prvy´ stupenˇ za´kladne´ho vzdelania poˆsobiaca v Londyńe, ktoru´ navsˇtevuju´ deti, ktoryćh obaja rodicˇia, alebo asponˇ jeden, spravidla matka, pocha´dzaju´ zo Slovenska. Okrem tyćhto patria do mojej vy´skumnej vzorky aj matky, ktoryćh deti nenavsˇtevuju´ slovensku´ vı´kendovu´ sˇkolu, ale splńˇaju´ vysˇsˇie uvedene´ krite´ria´. Prostrednıćtvom kvalitatı´vneho vy´skumu, pomocou meto´dy riadenyćh rozhovorov, sa poku´sˇam analyzovat’ sˇtruktura´lne podmienky, ktore´ ovplyvnˇuju´ kazˇdodenny´ zˇivot migrantiek s akcentom na ich etnicku´ identifikaćiu a ich postoj k pouzˇ´ıvaniu slovencˇiny ako komunikacˇne´ho jazyka vo vyćhove ich potomstva. NIEKOL’KO U´DAJOV O MIGRAĆII SLOVA´KOV DO VEL’KEJ BRITAŃIE Vel’ka´ Britańia je jednou z krajıń, ktora´ Slovensko po jeho ´ nie neobmedzila v mozˇnosti uplatvstupe do Euro´pskej U nit’sa na svojom trhu praće, preto pra´ve tu smerovala nova´ vlna migrantov. Tu´to skupinu reprezentuju´ najma¨ mladı´ l’udia, ktorı´ v zahranicˇ´ı hl’adaju´ lepsˇie financˇne´ ohodnotenie, aj ked’ „va¨cˇsˇina Slova´kov vo Vel’kej Britańii pracuje na kvalifikaćiu menej na´rocˇnyćh postoch v administratı´ve a obchode (39,0 %), ubytovacıćh a stravovacıćh sluzˇbaćh (23,2 %), priemysle (6,5 %), pol’nohospoda´rstve (6,3 %), zdravotnıćtve a socia´lnych sluzˇbaćh (5,6 %), cˇi ako aupair.“ (Divinsky´, Popjakova´ 2006) V obdobı´ od roku 2004 do roku 2006 patrilo Slovensko spolu s Pol’skom a Litvou ku krajina´m s najpocˇetnejsˇou skupinou ekonomickyćh migrantov vo Vel’kej Britańii – priblizˇny´ odhad sa pohybuje okolo pocˇtu 56 tisıć osoˆb, (Divinsky´, Popjakova´

190


2006) z toho azˇ takmer 30% zˇije, cˇi pracuje v Londyńe. (Jencˇova´ 2007) Podl’a sˇtatistı´k Ministerstva vnu´tra Vel’kej Britańie sa vsˇak pocˇet slovenskyćh migrantov, ktorı´ sa zaregistrovali ako hl’adajući praću medzi rokmi 2004–2009 zvy´sˇil azˇ na 100–200 tisıć osoˆb. Presny´ pocˇet vyst’ahovanyćh obyvatel’ov zo Slovenska do zahranicˇia a teda aj do Vel’kej Britańie je len vel’mi t’azˇko vycˇ´ıslitel’ny´. Mnoho l’udı´ sa totizˇ neodhlasuje zo svojho trvale´ho bydliska na Slovensku, alebo pobera´ sˇta´tom urcˇene´ financˇne´ prı´spevky pre obcˇanov SR s trvaly´m bydliskom na Slovensku (napr. podpora v nezamestnanosti), aj napriek tomu, zˇe pracuju´ alebo zˇiju´ v zahranicˇ´ı. (Divinsky´ 2005) Sućˇasna´ pretrva´vajuća hospoda´rska krı´za ma´ za na´sledok opa¨tovny´ na´vrat pracovnyćh migrantov do svojej krajiny poˆvodu. „Pokles ekonomiky ma´ zvycˇajne va¨cˇsˇ´ı dopad na prist’ahovalcov, ako na domaće obyvatel’stvo. Su´ vo vel’kej miere zastu´penı´ v takyćh odvetviach, ktore´ su´ citlive´ na cyklicky´ vy´voj ekonomiky, su´ slabsˇie zmluvne zabezpecˇenı´ a ich najı´manie a prepu´sˇt’anie je viac selektı´vne.“ (International Migration. . . 2009) Nepriazniva´ ekonomicka´ situaćia totizˇ zaprıćˇinila nedostatok pracovnyćh prı´lezˇitostı´ aj v takyćh krajinaćh, ktore´ pred pa´r rokmi predstavovali najcˇastejsˇ´ı ciel’ obyvatel’ov migrujućich za praćou. Vo Vel’kej Britańii sa krı´za naplno prejavila na jar v roku 2009 a podl’a sˇtatistı´k Ministerstva vnu´tra VB zo zacˇiatku roku 2010 sa odvtedy na Slovensko vra´tila priblizˇne tretina Slova´kov zˇijućich v tejto krajine. (Prı´spevok cˇ. 94 2009)

ETNICITA A JAZYK Etnicka´ identita je v sˇirsˇom zmysle posudzovana´ prostrednıćtvom dvoch za´kladnyćh prı´stupov. Esencialisticke´ho a konsˇtruktivisticke´ho. Frederic Barth, ako predstavitel’ konsˇtruktivizmu, vo svojom diele Ethnic groups and Boundaries (1969) popisuje etnicku´ identitu ako subjektı´vnu identifikaćiu, ktora´ za´visı´ od jednotlivca, kam zaradı´ seba a inyćh. Doˆlezˇitu´ u´lohu tu zohra´va urcˇita´ suma kultu´rnych cˇr´t, ktore´ si osoba sama vybera´ v konkre´tnom socia´lnom a kultu´rnom prostredı´. Jedinec nie je pri sebaidentifikaćii poznacˇeny´ objektı´vne existujućou sumou kultu´rnych cˇr´t, ktore´ su´ prı´znacˇne´ pre danu´ kultu´ru ako taku´. (Barth 1969: 9–38) Predstavitelia konsˇtruktivizmu teda cha´pu etnicku´ identitu ako subjektı´vnu katego´riu, etnicke´ skupiny nevnı´maju´ ako objektı´vne kultu´rne jednotky. (Ferencova´ 2005: 35) Konsˇtruktivisti tvrdia, zˇe hranice medzi kultu´rami nie su´ objektı´vne dane´, ani jednoznacˇne urcˇene´. Vo vnı´manı´ jednotlivcov doka´zˇu jednotlive´ etnicke´ skupiny svoje hranice prekracˇovat’. V takyćhto prı´padoch nemusı´ u jednotlivcov doˆjst’ ku zmene etnickej identity, hoci sa na prvy´ pohl’ad moˆzˇe zdat’, zˇe skupina nevykazuje za´kladne´ znaky prislućhajuće k dane´mu etniku. (Barth 1969: 9–38) V prı´pade meto´d sku´mania problematiky etnicity a etnickyćh skupıń navrhuje R. Brubaker analyzovat’ dane´ javy v ra´mci socia´lnej interakcie, a nie izolovane. (Ferencova´ 2005: 36) Roger Brubaker nadviazal

na konsˇtruktivisticku´ koncepciu v analy´ze pojmu „skupina“. „Tendenciu povazˇovat’samostatne´, ostro vyhranene´, vnu´torne homogeńne a zvonka ohranicˇene´ skupiny za za´kladne´ stavebne´ princı´py socia´lneho zˇivota, za hlavnyćh protagonistov socia´lnych konfliktov cˇi za´kladne´ jednotky socia´lnej analy´zy nazy´va Brubaker grupizmom.“ (Brubaker 2002: 163 in Jencˇova´ 2008: 27) Podl’a Brubakera to znamena´, zˇe l’udia vnı´maju´ socia´lny svet rozdeleny´ do skupıń. Ide o sklon vnı´mat’na´rody, etnika´ a rasy ako entity, ktory´m sa pripisuju´ spolocˇne´ zaújmy, ako aj schopnost’ tieto zaújmy presadzovat’. (Jencˇova´ 2008: 27) Brubaker navrhuje pri vy´skume skupıń zohl’adnˇovat’ tzv. katego´rie, pricˇom vymedzuje dva za´kladne´ typy: prakticke´, ktore´ sa vyuzˇ´ıvaju´ priamo v tereńnom prostredı´, ktore´ pouzˇ´ıvaju´ l’udia v kazˇdodennej komunikaćii a analyticke´, ktore´ slu´zˇia ako metodologicky´ na´stroj pri vedeckej analy´ze. (Jencˇova´ 2008: 27) Brubaker navrhuje neuvazˇovat’ o etnicite, na´rode a rase ako o niecˇom nemennom a esencia´lnom, ale ako o procesoch, scena´roch a ra´mcoch, ktore´ sa v urcˇityćh situaćiaćh aktivizuju´, ky´m v inyćh su´ irelevantne´. (Jencˇova´ 2008: 28) Esencialisticky´ prı´stup k etnickej identite a skupine naopak vycha´dza zo za´kladne´ho predpokladu ich objektı´vnej existencie a prirad’uje ich k jednotlivcom ako nemenitel’ne´ vlastnosti. Etnicke´ skupiny povazˇuje za samostatne´ kultu´rne jednotky. Jednotlivci sa identifikuju´ podl’a objektı´vnych kultu´rnych cˇr´t, ktore´ su´ rozpoznatel’ne´ aj pre pozorovatel’a, ktory´ nepatrı´ do skupiny. Esencialisticke´ teo´rie teda predpokladaju´ objektı´vne krite´ria´ identifikaćie. (Ferencova´ 2005: 34) Pri analy´ze da´t z tereńneho vy´skumu vycha´dzam cˇiastocˇne z oboch spomıńanyćh koncepciı´ etnicity. Na jednej strane su´hlası´m s konsˇtruktivisticky´m vnı´manı´m etnickej identity ako procesu subjektı´vnej sebaidentifikaćie, na strane druhej vsˇak su´hlası´m s Kanovske´ho (ako predstavitel’om kognitı´vnej antropolo´gie) na´zorom, zˇe. . . „cˇlenovia etnickej skupiny su´ reprezentovanı´ ako l’udia, ktorı´ zdiel’aju´ nejaku´ esenciu, teda niecˇo podstatne´, skryte´ a urcˇujuće identitu, zdiel’ane´ od generaćie ku generaćii.“ (Kanovsky´ nedat.). Tu´to esenciu ale nepovazˇujem za niecˇo vrodene´ a nemenne´, ale dosiahnute´ procesom socializaćie. Takisto nesu´hlası´m s esencialisticky´m tvrdenı´m o objektı´vnych, vonkajsˇ´ıch znakoch etnicity. Sıće pracujem s katego´riou Slovenka, ktoru´ mozˇno oznacˇit’ ako esencialisticku´, ta´to katego´ria bude pre mnˇa objektom vy´skumu a sućˇast’ou mojich empirickyćh da´t v zmysle konsˇtruktivisticke´ho cha´pania. V su´lade s Brubakerovou teo´riou, pri vy´skume etnicity odlisˇujem tzv. prakticku´ a analyticku´ katego´riu, pri analy´ze ich vsˇak nevyjadrujem rozdielnymi pomenovaniami. Pouzˇ´ıvam jeden termıń, a to ten, pomocou ktore´ho sa pri identifikaćii oznacˇuju´ samy akte´rky, tj. termıńom Slovenka1 . Etnicku´ identifikaćiu mojich respondentiek so Slova´kmi nevnı´mam ako niecˇo, o cˇom uvazˇuju´, resp. maju´ vedomost’ o tom, cˇo ta´to esencia v sebe skry´va. Etnicku´ 1 Mojı´m respondentka ´ m sıće nechy´balo vedomie prı´slusˇnosti k slovenske´mu na´rodu, v ich vy´povediach vsˇak chy´balo jednoznacˇne´ vymedzenie etnickej skupiny Slova´kov na za´klade etnickyćh krite´riı´.

´ : ETNICITA A JAZYK DAGMARA BACOVA

identifikaćiu budem povazˇovat’ skoˆr za cˇosi, cˇo mojı´m respondentka´m neprislućha ako objektı´vne dana´ vlastnost’, ale ako skutocˇnost’, ktora´ sa prejavuje v konkre´tnych kultu´rnych a socia´lnych situaćiaćh, ako niecˇo, cˇo je v procese. ˇ alej povazˇujem za potrebne´ ozrejmit’, precˇo sa vyD hy´bam rozlisˇovaniu medzi cˇesky´mi a slovensky´mi prı´slusˇnı´kmi socia´lnych skupıń. Na za´klade moˆjho vy´skumu sa uka´zalo, zˇe etnicke´ cı´tenie sa podvedome formuje prostrednıćtvom udrzˇiavania neforma´lnych socia´lnych vzt’ahov s Cˇechmi a Slova´kmi cez menta´lnu blı´zkost’a podobny´ jazyk, ktore´ im zabezpecˇuju´ vza´jomnu´ komunikaćiu, nie na za´klade mnozˇstva objektı´vne danyćh kultu´rnych cˇr´t prislućhajućich danej kultu´re. Respondentky nevnı´maju´ za´sadny´ rozdiel medzi Slovenkami a Cˇesˇkami navza´jom. V prı´spevku sa vyhnem podrobne´mu rozboru vzt’ahov Slova´kov a Cˇechov v Londyńe, ale budem vycha´dzat’ z vy´sledkov vy´skumu Ireny Jencˇovej, ktora´ sa detailnejsˇie zaoberala vytva´ranı´m spolocˇnej komunity Cˇechov a Slova´kov v Londyńe.2 Alfred Schutz, americky´ sociolo´g poˆvodom z Raku´ska, prisˇiel v su´vislosti so sebaidentifikaćiou a sebazaradenı´m jednotlivca s na´zorom, zˇe . . . „z hl’adiska kazˇde´ho jednotlivca je mozˇno vsˇetkyćh ostatnyćh l’udı´ dat’ na imagina´rnu priamku predstavujuću kontinuum merane´ socia´lnou disˇtanciou, vzdialenost’ou, ktora´ sa zva¨cˇsˇuje v su´vislosti s ty´m, ako sa zmensˇuje rozsah a intenzita socia´lneho styku.“ (Bauman 1997: 42) Tı´, korı´ su´ na pomyselnej priamke k na´m najblizˇsˇie, tyćh mozˇno oznacˇit’ za nasˇich spolocˇnı´kov. Na tejto priamke sa nacha´dza pomyselna´ hranica, ktora´ oddel’uje skupinu „my“ a „oni“. Ta´to hranica nie je len cˇiara oddel’ujuća dve roˆzne skupiny, ale predstavuje aj rozdiel medzi dvoma u´plne rozdielnymi stanoviskami. „My“ predstavuje skupinu, do ktorej jedinec patrı´. Dianiu v jej vnu´tri jedinec dobre rozumie a vie, ako ma´ jednat’. Cı´ti sa byt’ vo svojom konanı´ viac isty´. Vza´jomna´ pomoc, priatel’stvo, prı´padne ochrana su´ pomyselny´mi pravidlami vlastnej skupiny. A cˇo je najpodstatnejsˇie, osoba cˇlenom rozumie a oni rozumeju´ jej. Su´drzˇnost’ so skupinou jedinec cı´ti, aj napriek tomu, zˇe o tom neuvazˇuje dopodrobna, ked’ hovorı´ o „na´s“. Cı´ti su´drzˇnost’ , a to je hlavne´, bez ohl’adu na to, cˇi vie, cˇo vsˇetci l’udia, ktoryćh oznacˇuje za „na´s“, robia. O ich konanı´ niekedy vie len vel’mi ma´lo, obzvla´sˇt’, ak menta´lna spriaznenost’ nie je doplńˇana´ fyzicky´m kontaktom. No aj napriek predstava´m jednotlivca o vlastnyćh skupinaćh, sa jednotlive´ kruhy, do ktoryćh patrı´, znacˇne od seba lı´sˇia. (Bauman 1997: 42–47) Migrantky slovenske´ho poˆvodu zˇijuće v Londyńe, ktore´ si zalozˇili rodinu s partnerom ine´ho etnicke´ho poˆvodu, ako slovenske´ho, svoj postoj vocˇi „my“ a „oni“ vymedzuju´ na za´klade menta´lnej spriaznenosti, nie podl’a etnickej prı´slusˇnosti. Do vel’kej miery so sebou tieto dva krite´ria´ ale u´zko su´visia, ked’zˇe vo va¨cˇsˇine prı´padov respondentky za svoju vlastnu´ skupinu, s ktorou sa identifikuju´, povazˇuju´ pra´ve skupinu Slova´kov a Cˇechov zˇijućich v Londyńe, s ktory´mi udrzˇiavaju´ neforma´lne interpersona´lne vzt’ahy. 2 Pozri JENC ˇ OVA ´ , I. 2008. Insˇtitućie a vytva´ranie spolocˇnej komunity Slova´kov a Cˇechov v Londyńe. In Etnologicke´ rozpravy, 2008, rocˇ. 15, cˇ. 1, s. 25–31.

191

Odoˆvodnˇuju´ to podobny´m zmy´sˇl’anı´m, zˇivotny´m sˇty´lom, podobnou zˇivotnou sku´senost’ou a v neposlednom rade aj doˆverou vocˇi cˇlenom vlastnej skupiny. Do skupiny „myn sa teda nezarad’uju´ na za´klade objektı´vnych cˇr´t prislućhajućich k danej kultu´re. Respondentky, vzhl’adom k tomu, zˇe mnohe´ z nich sa aktua´lne venuju´ vyćhove potomstva „na plny´ u´va¨zok“, urcˇili za jedno z najdoˆlezˇitejsˇ´ıch krite´riı´, podl’a cˇoho sa zarad’uju´ do socia´lnej skupiny (definovanej ako „my“), podobny´ model vyćhovy detı´, ktory´ povazˇuju´ v urcˇityćh veciach za odlisˇny´ od britske´ho, cˇi modelu inyćh na´rodnostı´. Ako prı´klady uviedli niekol’ko sku´senostı´ s roˆznymi praktikami, ktore´ su´viseli predovsˇetky´m s vyćhovou detı´. Naprı´klad respondentka Ly´dia deklarovala, zˇe sa cı´ti bezpecˇnejsˇie v skupine Sloveniek a Cˇesˇiek, ktore´ maju´ pochopenie pre jej socia´lnu situaćiu, v ktorej sa pra´ve nacha´dza. Ako rozvedena´ s dvoma det’mi si nemoˆzˇe (a ani nechce, ked’zˇe zasta´va na´zor, zˇe matka si ma´ diet’a vychovat’ sama) dovolit’ opatrovatel’ku, preto vychova´va svoje deti sama. Podl’a jej vy´povede, britske´ matky aj napriek tomu, zˇe poznaju´ jej socia´lnu situaćiu, by boli schopne´ ohla´sit’ ju na prı´slusˇnom u´rade za nedostatocˇnu´ opateru detı´ v prı´pade, ak by zistili, zˇe si obcˇas odı´de naku´pit’ bez zabezpecˇenia osoby, ktora´ by dohliadla na jej deti. Slovenske´ a cˇeske´ matky, s ktory´mi sa streta´va a priatelı´, maju´ pre nˇu dostatok pochopenia a nepovazˇuju´ to za zˇiaden prejav zanedbania v starostlivosti o diet’a. (Ly´dia): „Je tam rozdiel, hodny´ rozdiel (vo vyćhove – pozn. autorky). Anglicke´ matky nejako det’om ostro nezakazuju´. Naprı´klad nerob to, alebo, aj posˇlu´ do ku´ta, ale nesmiesˇ pacnu´t’ to diet’a. Pozeraju´ sa strasˇne cˇudne, ked’ naprı´klad vidia cudzinca, ktory´ paca´ diet’a. A okrem toho maju´ paranoju, ak necha´sˇ diet’a trochu same´ doma. A su´ schopne´ ma zazˇalovat’, zˇe som nechala spat’Da´vidka a isˇla som do obchodu. Som v kontakte s matkami, ktore´ su´ take´ dost’ na u´rovni, ktore´ su´ take´ zˇe zodpovedne´, alebo zˇe su´ ucˇitel’ky, alebo su´ nejake´ sestricˇky, no oni maju´ z toho paranoju, a ja si musı´m da´vat’na ne pozor, lebo som sama a nema´m nikoho, kto by mi male´ho postra´zˇil, hej, a ja hocikedy necha´m male´ho spat’doma a odbehnem do obchodu. Tak ony proste su´ schopne´ ma udat’na u´rad, zˇe som to urobila.“ Podobne svoj na´zor obhajovala aj respondentka Adela, ktora´ aj napriek neforma´lnym vzt’ahom s matkami inej na´rodnosti (najma¨ s Britkami), preferuje stretnutia s matkami slovenske´ho, cˇi cˇeske´ho poˆvodu. Ako doˆvod udala rozdielny zˇivotny´ sˇty´l, ktory´ sa odzrkadl’uje v prejavoch kazˇdodennosti, ako aj vo vyćhove detı´. (Adela): „Streta´vame sa (so Slovenkami – pozn. autorky), ańo, ale nie z vlastenecke´ho cı´tenia, ale len kvoˆli tomu, zˇe si s nimi rozumiem, tak sa streta´vam s nimi a samozrejme aj kvoˆli det’om, lebo chcem, aby ich deti chodievali ku mne a moje deti mali ku komu ´ıst’ na na´vsˇtevu.

192


A Anglicˇania sa vel’mi nenavsˇtevuju´. Oni radsˇej vypadnu´ niekam do niecˇoho, ale do domu vel’mi ma´lo. Tak ja uzˇ kvoˆli tomu sa so Slovenkami streta´vam. Alebo aj cˇeske´ kamara´tky tu ma´m. Ale nie je to pre to, zˇe su´ Slovenky, alebo Cˇesˇky. Ma´m kamara´tky aj Anglicˇanky, pokial’ si s nimi rozumiem, tak sa spolu streta´vame, ale nie je to kvoˆli ich poˆvodu. Beriem to ako cˇloveka, rozumiem si s tebou, tak s tebou udrzˇiavam kontakty. Ja tyćh l’udı´, ktorı´ maju´ to na´rodnostne´ cı´tenie, take´ azˇ chore´, zˇe azˇ prehnane, nemyslı´m si, zˇe ma´ byt’cˇlovek na cˇo hrdy´. Aka´ je to za´sluha, ked’ sa niekto cı´ti byt’ hrdy´ na to, kde sa narodil. Mne to pripada´ u´plne chore´, ked’ niektorı´ si zoberu´ tu´ vlajku a spievaju´ tu hymnu. Zas ale nemal by sa cˇlovek hanbit’ za to, odkial’ je, vsˇak ked’ sa ma niekto opy´ta, tak to norma´lne poviem, kde som, cˇo som, ale take´to vlastenectvo mi pripada´ menta´lne chore´. Ja sa cı´tim ako cˇlovek, nie Slovenka, cˇi Anglicˇanka, mne je u´plne jedno, odkial’ ten cˇlovek je, nech je aj z tramta´rie, ked’ sa s ty´m cˇlovekom da´ dobre rozpra´vat’, robit’.“ Slovenske´ migrantky zˇijuće v dlhodobom partnerskom zva¨zku s muzˇom inej na´rodnosti ako slovenskej ovla´daju´ anglicky´ jazyk na vel’mi dobrej komunikacˇnej u´rovni, preto jazykovy´ aspekt nezohra´va pri nadva¨zovanı´ socia´lnych vzt’ahov rozhodujuću u´lohu. Ani jedna respondentka sa neodvola´vala na komunikacˇnu´ barie´ru v nadva¨zovanı´ kontaktov s prı´slusˇnı´kmi inyćh na´rodnostı´, ale va¨cˇsˇina z nich aj napriek tomu preferuje streta´vania so Slova´kmi a Cˇechmi a povazˇuje tieto vzt’ahy za u´primnejsˇie a hlbsˇie. Socia´lnu interakciu roˆznej intenzity s iny´mi na´rodnost’ami respondentky nepopieraju´, ale pri urcˇovanı´ okruhu priatel’ov iba zriedkavo prekrocˇili hranice socia´lnej skupiny Slova´kov a Cˇechov zˇijućich v Londyńe. Na za´klade vy´povedı´ respondentiek mozˇno zhodnotit’, zˇe Slovaći/Slovenky v Londyńe sa neprejavuju´ ako uzavreta´ etnicka´ skupina so sˇpecificky´m spoˆsobom zˇivota, etnicita v tomto prı´pade nezohra´va u´lohu signifikantne´ho odlisˇovacieho znaku od inyćh na´rodnostı´. Napriek tomu existuju´ urcˇite´ scena´re cˇi situaćie, v ktoryćh su´ vzt’ahy interpretovane´ v urcˇitom etnickom ra´mci. Ako prı´klad na´m poslu´zˇili vy´povede Adely a Ly´die, v ktoryćh ozrejmili rozdielnost’ vo vyćhove detı´ medzi nimi – Slovenkami a britsky´mi matkami. Menta´lna blı´zkost’ jednotlivyćh respondentiek sa prejavuje v intenzı´vnom udrzˇiavanı´ vza´jomnyćh kontaktov, prostrednıćtvom streta´vanı´ sa na roˆznych akciaćh, okrem ine´ho aj tyćh, ktore´ organizuju´ Cˇesi a Slovaći zˇijući v Londyńe, naprı´klad cˇeskoslovenske´ pa´rty, koncerty slovenskyćh a cˇeskyćh umelcov. Pri takyćhto prı´lezˇitostiach vystupuju´ krajanske´ insˇtitućie ako inicia´tori vza´jomne´ho zblizˇovania medzi skupinami. Je vsˇak zaujı´mave´, zˇe matky, ktore´ pravidelne vodia svoje deti do slovenskej vı´kendovej sˇkoly, nemaju´ medzi sebou tendenciu nadva¨zovat’ u´zke neforma´lne socia´lne vzt’ahy. Ked’ sa hovorı´ o bilingvizme a bilingvistoch, cˇasto vzni-

kaju´ nedorozumenia. Za bilingvistu by´va oznacˇovany´ kazˇdy´ jedinec, ktory´ sa pohybuje na stupnici, ktorej jeden koniec by predstavovali osoby ovla´dajuće oba jazyky na u´rovni monolingvistu a na jej druhom konci su´ l’udia iba pası´vne ovla´dajući druhy´ jazyk. Je naozaj bilingvistom iba ten, kto vynikajućo ovla´da dva (alebo tri) jazyky? Alebo sa toto oznacˇenie pouzˇ´ıva aj pre tyćh, ktorı´ vy´borne ovla´daju´ iba jeden jazyk a druhy´m su´ schopnı´ ako tak sa dorozumiet’? Musı´ vediet’ bilingvista cˇ´ıtat’ aj pı´sat’, rozpra´vat’ a rozumiet’ v oboch jazykoch? (Sˇtefańik 2000: 16) Niektorı´ autori oznacˇuju´ za bilingvistov iba tyćh, ktorı´ oba jazyky ovla´daju´ na u´rovni rodenyćh hovoriacich (native speakers), teda l’udı´, pre ktoryćh su´ oba jazyky materinsky´mi. Za bilingvistu pokladaju´ len toho, koho za rodene´ho hovoriaceho pokladaju´ prı´slusˇnıći dvoch rozdielnych jazykovyćh komunı´t. Inı´ autori oznacˇuju´ za bilingvistu cˇloveka kazˇdodenne striedajućeho pouzˇ´ıvanie oboch jazykov. (Kralj 2007: 327) Za najprijatel’nejsˇiu definıćiu bilingvizmu sa v sućˇasnosti povazˇuje „schopnost’ alternatı´vneho pouzˇ´ıvania dvoch jazykov pri komunikaćii s ostatny´mi v za´vislosti od situaćie a prostredia, v ktorom sa ta´to komunikaćia uskutocˇnˇuje.“ (Sˇtefańik 2000: 17) To znamena´, zˇe taky´to cˇlovek je schopny´ v za´vislosti od svojich potrieb striedavo pouzˇ´ıvat’ na komunikaćiu oba jazyky, pricˇom pouzˇitie jedne´ho alebo druhe´ho jazyka bude najcˇastejsˇie za´visiet’ od toho, s ky´m, kde a o cˇom sa rozpra´va. Taky´to bilingvista nemusı´ nevyhnutne splńˇat’ podmienku kazˇdodenne´ho pouzˇ´ıvania oboch jazykov a ani nemusı´ oboma jazykmi rozpra´vat’ na rovnakej u´rovni. (Sˇtefańik 2000: 17) Skutnab-Kangas, fıńska odbornıćˇka na detsku´ dvojjazycˇnost’, hovorı´ o dvojakom type bilingvizmu v za´vislosti od kontextu, v ktorom si diet’a, alebo dospely´ osvojuje druhy´ jazyk. Pod prirodzeny´m bilingvizmom sa rozumie taky´ typ, ktory´ sa vyvinul prirodzeny´m spoˆsobom v bilingva´lnom prostredı´. Jednotlivec si osvojuje druhy´ jazyk v bilingva´lnom spolocˇenstve a v kazˇdodennyćh kontaktoch s rodeny´mi hovoriacimi toho ktore´ho jazyka (naprı´klad v bilingva´lnej rodine, kde si diet’a osvojuje jazyk jedne´ho, cˇi viaceryćh cˇlenov rodiny, ktory´ je iny´, ako jazyk, ktory´ na komunikaćiu pouzˇ´ıva okolita´ spolocˇnost’). O sˇkolskom bilingvizme sa hovorı´ vtedy, ked’ si jedinec osvojuje druhy´ jazyk v sˇkolskom prostredı´ a mimo neho nema´ vel’a prı´lezˇitostı´ komunikovat’ v tomto jazyku. (Skutnab-Kangas 2000: 45) „Takmer v celej Euro´pe su´ evidovane´ cˇaste´ jazykove´ situaćie, kde v ra´mci komunikacˇne´ho aktu docha´dza k dennodenne´mu ´prepıńaniu ko´dov´ (code switching), k prechodom a transferom z jedne´ho jazyka do druhe´ho, prı´padne z jednej variety do druhej“ (Ondrejovicˇ a Krupa 2009: 127) Taka´to situaćia je bezˇna´ v mnohyćh zmiesˇanyćh bilingva´lnych rodinaćh, ktore´ pouzˇ´ıvaju´ v kazˇdodennej komunikaćii viac jazykov. Sˇatava zasta´va na´zor, zˇe znalost’ druhe´ho (mensˇinove´ho) jazyka je mnohostrannou praktickou vy´hodou aj napriek tomu, zˇe samotnı´ akte´ri to cˇastokra´t takto nevnı´maju´ a svoj rodny´ jazyk kvoˆli spolocˇenske´mu a ekonomicke´mu vzostupu prestanu´ pouzˇ´ıvat’ alebo sa obmedzia iba na prı´lezˇitostnu´ komunikaćiu v okruhu svojich najblizˇsˇ´ıch.


Cˇaste´ obavy rodicˇov zo zat’azˇovania detı´ ty´m, zˇe sa budu´ ucˇit’ mensˇinovy´ jazyk, su´ podl’a Sˇatavovyćh argumentaćiı´ zbytocˇne´. Kazˇda´ d’alsˇia jazykova´ kompetencia otva´ra nove´ zdroje poznania a otva´ra cestu pre pochopenie kultu´rnej a na´zorovej odlisˇnosti. (Sˇatava 2009: 78) Podl’a Sˇatavu existuje mnoho praktickyćh argumentov, precˇo je bilingvizmus u detı´ uzˇ v u´tlom veku vy´hodny´m „kultu´rnym kapita´lom“. „Z prakticke´ho hl’adiska maju´ takı´to jedinci (dvoj a viacjazycˇnı´) prı´stup k d’aleko va¨cˇsˇiemu objemu informaćiı´ a vedomostı´, ako maju´ jednojazycˇnı´, maju´ va¨cˇsˇie mnozˇstvo znalostı´ (jazykovyćh a inyćh), lepsˇie cha´pu roˆzne se´manticke´ asociaćie, a pretozˇe su´ zvyknutı´ striedat’jazyky a modely myslenia, je ich intelekt flexibilnejsˇ´ı.“ (Sˇatava 2009: 69) Podobny´ argument uva´dza aj Skutnab-Kangas. Na za´klade dvoch spoˆsobov pouzˇ´ıvania jazyka (povrchova´ plynulost’ a jazyk myslenia3 ) tvrdı´, zˇe jazyk myslenia sa u diet’at’a rozvı´ja omnoho zlozˇitejsˇie v za´vislosti od toho, do akej miery sa rodicˇia venuju´ diet’at’u pri zdokonal’ovanı´ konkre´tneho jazykove´ho syste´mu. Ak je ale diet’at’u poskytovany´ dostatocˇny´ priestor na rozvoj komunikacˇnyćh schopnostı´ v oboch jazykoch, jeho kognitı´vne myslenie sa formuje na kvalitatı´vne vysˇsˇej u´rovni, cˇo sa neskoˆr odra´zˇa aj pri dosahovanı´ lepsˇ´ıch vy´sledkov v sˇkole. (SkutnabKangas 2000: 83) Deti v etnicky zmiesˇanyćh rodinaćh zˇijućich v Londyńe sa pohybuju´ v socia´lnom prostredı´, kde hlavny´m komunikacˇny´m jazykom je anglicˇtina. V za´vislosti od toho, ktory´ jazyk prima´rnej komunikaćie s diet’at’om matka zvolı´, ten jazyk sa sta´va pre diet’a v ranom veku dominantny´m a bez ohl’adu na to, v akom jazykovom prostredı´ sa diet’a pohybuje, je to za´rovenˇ jeho jazyk myslenia. S narastajućim vekom a rozsˇirovanı´m socia´lneho prostredia diet’at’a sa vsˇak ta´to situaćia menı´. Na´stupom do sˇkoly, kde je hlavny´m komunikacˇny´m jazykom anglicˇtina, diet’a postupne presta´va pouzˇ´ıvat’ slovencˇinu ako jazyk myslenia, aj napriek tomu, zˇe komunikacˇny´m jazykom osta´va medzi nı´m a matkou slovencˇina. (Ingrid 1.): „Tak ked’ boli moje deti esˇte male´, tak to isˇlo. Od malicˇka som s nimi rozpra´vala iba po slovensky. A prirodzene som s nimi tra´vila viac cˇasu ako manzˇel, ktory´ bol v praći, preto rozumeli viac po slovensky. Ked’ sme sa ale zisˇli rodina, tak sa sta´le, esˇte aj dnes snazˇ´ım vsˇetko prekladat’ do slovencˇiny, aj ked’ rozhovory prebiehaju´ v anglicˇtine. Ked’ hovorı´m s manzˇelom, tak to det’om preklada´m aj do slovencˇiny. Horsˇie bolo, ked’ starsˇia dce´ra nastu´pila do sˇkoly. To automaticky rozpra´vala aj na mnˇa po anglicky. Tak, ked’ som raz isˇla pre nˇu do sˇkoly, tak 3 „Povrchova ´ plynulost’ je schopnost’ hovorit’ nejaky´m jazykom plynulo, so spra´vnym akcentom, o konkre´tnych vsˇednyćh veciach, zocˇivocˇi niekomu v situaćiaćh, ktore´ nie su´ intelektua´lne zvla´sˇt’ na´rocˇne´, a v ktoryćh poma´haju´ kontextua´lne zaćhytne´ body´ (mozˇno teda vidiet’, uka´zat’ prstom, pochopit’ zo su´vislostı´ atd’.)“ (Skutnab-Kangas, 2000: 77) Naopak, „jazyk myslenia je schopnost’ pouzˇ´ıvat’ jazyk ako na´stroj myslenia pri riesˇenı´ proble´mu, v intelektua´lne na´rocˇnyćh situaćiaćh bez ´zaćhytne´ho bodu´ (teda v situaćiaćh, v ktoryćh informuje, sprostredku´va vy´povede iba jazyk, v ktoryćh niet vel’a kontextua´lnych ´zaćhytnyćh bodov´)“. (Skutnab-Kangas, 2000: 77)

193

som jej povedala, zˇe maminka nerozumie dobre po anglicky, zˇe musı´ rozpra´vat’ po slovensky a ona to pochopila. Tak je to na´rocˇne´, ale zvykla som si a uzˇ mi to ani neprı´de. Ma´m vel’a kamara´tok, ktore´ tiezˇ chceli s det’mi iba po slovensky hovorit’, ale postupne, ked’ im deti zacˇali chodit’do sˇkoly, tak od toho upustili. Ja sa ale sta´le snazˇ´ım tu´ slovencˇinu do nich vsˇtepovat’. Dokonca aj moˆj manzˇel sa uzˇ trosˇku chyta´, na take´ tie jednoslovne´ fra´zy, ako chod’ spat’, nerob, prestanˇ. On si aj sa´m nasˇiel na internete kurz slovencˇiny a sa tam aj potom prihla´sil, ale nebol s ty´m vel’mi spokojny´. Pre na´s je prirodzene´, zˇe sa u na´s aj po slovensky rozpra´va. A myslı´m si, zˇe aj pre deti je to dobre´.“ Ina´ matka vsˇak tvrdila, zˇe po na´stupe detı´ do sˇkoly postupne upu´sˇt’a od komunikaćie v slovencˇine. Diet’a nema´ vel’a prı´lezˇitostı´ zdokonal’ovat’ sa v rodnom jazyku matky, pokial’ s nı´m ona presta´va v slovencˇine komunikovat’, preto stagnuje, prı´padne jeho u´rovenˇ slovencˇiny postupne klesa´. V situaćii Slova´kov zˇijućich v Londyńe je slovencˇina vo vzt’ahu k anglicke´mu jazyku v pozıćii subtraktı´vneho jazyka.4 L. Sˇatava predostrel viacero vy´hod viacjazycˇnosti, pricˇom jednou z relevantnyćh je financˇna´ vy´hoda, ktora´ je v sućˇasnosti na ekonomickom trhu vy´razne proklamovana´. Cˇ´ım viac jazykov jedinec ovla´da, ty´m vy´raznejsˇie sa jeho ekonomicky´, ale aj kultu´rny kapita´l zvysˇuje. (Sˇatava 2009: 66) Riaditel’ka slovenskej vı´kendovej sˇkoly v Londyńe, a za´rovenˇ matka dvoch detı´, uviedla ako jeden z kl’ućˇovyćh argumentov, precˇo je pre jej deti doˆlezˇite´, aby ovla´dali slovensky´ jazyk, aj vy´hodu v perspektı´vnejsˇom uplatnenı´ sa na pracovnom trhu. Napriek tomu, zˇe slovencˇina nie je svetovy´m ani ekonomicky vy´znamny´m jazykom, niektore´ respondentky si uvedomuju´ vy´hodny´ potencia´l v jej ovla´danı´. (Lola): „To chcem ty´m povedat’, zˇe aby sˇta´t, ktokol’vek, kto sa taky´mto veciam venuje, aby sa investovalo do tyćhto detı´, lebo tı´to l’udia, tieto deti sa raz mozˇno vra´tia. Mozˇno budu´ robit’ iba nejake´ kontakty, alebo budu´ mat’ nejaky´ biznis, to uzˇ je roˆzne, kde sa da´ uplatnit’slovensky´ jazyk, ale treba sa taky´mto det’om venovat’. Pokial’ ten rodicˇ ma´ zaújem.“ V su´vislosti so sledovanı´m tzv. „jazykovyćh domeń“ (Fishman 1964), teda sfe´r prakticke´ho pouzˇ´ıvania jazyka a miery intenzity tejto skutocˇnosti je mozˇne´ rozlı´sˇit’ urcˇitu´ sˇka´lu konceptov. V cˇ´ım va¨cˇsˇom pocˇte komunikacˇnyćh sfe´r je jazyk pouzˇ´ıvany´, ty´m „norma´lnejsˇ´ım“ prostriedkom komunikaćie sa sta´va a ako taky´ je aj vnı´many´. (Sˇatava 2009: 81) S. V. Parasher rozdel’uje v danom kontexte 4 Subtraktı´vny bilingvizmus je taky ´ typ bilingvizmu, ked’ diet’a hovoriace mensˇinovy´m jazykom si zacˇne postupne osvojovat’ va¨cˇsˇinovy´ jazyk (najcˇastejsˇie v sˇkole) a neskoˆr sa tento jazyk sta´va jeho dominantny´m jazykom. (Sˇtefańik 2000: 23)

194

7 za´kladnyćh typov tyćhto komunikacˇnyćh sfe´r: rodina, priatelia, blı´zke okolie, obchod, vzdela´vanie, u´radny´ styk a pracovna´ sfe´ra. (Fasold 1984: 184) ´ rovenˇ bilingvizmu diet’at’a vyrastajućeho v bilingU va´lnom anglicko-slovenskom prostredı´ ovplyvnˇuje najma¨ bezprostredny´ kazˇdodenny´ kontakt s najblizˇsˇou rodinou, v tomto prı´pade najma¨ s matkou. Matky slovenske´ho poˆvodu podl’a toho, do akej miery je pre ne doˆlezˇite´, aby ich deti ovla´dali ich rodny´ jazyk, prispoˆsobuju´ aj komunikaćiu s diet’at’om. Takmer vsˇetky respondentky volia za komunikacˇny´ jazyk v najranejsˇom veku diet’at’a slovencˇinu. Argumentovali ty´m, zˇe iny´ jazyk, ako slovensky´, si pri prihova´ranı´ sa k svojmu diet’at’u nevedia predstavit’, ked’zˇe maju´ podl’a vy´povedı´ v sebe zako´dovany´ pomyselny´ na´vod na vyćhovu v slovencˇine. V ranom veku diet’a reaguje najma¨ na slovencˇinu, ked’zˇe najviac cˇasu tra´vi pra´ve s matkou. Deti zo zmiesˇanyćh rodıń, aj napriek udrzˇiavaniu socia´lnych va¨zieb s rovesnı´kmi, ktorı´ su´ v podobnej jazykovej situaćii, cˇizˇe ovla´daju´ slovencˇinu ako druhy´ jazyk, sa medzi sebou rozpra´vaju´ takmer pri kazˇdom stretnutı´ iba po anglicky.5 Na slovencˇinu precha´dzaju´ len v prı´tomnosti matky, ak si to ona sama vyzˇiada. Je zaujı´mave´, zˇe ani v jednej rodine som sa nestretla so situaćiou, kde by diet’a ovla´dalo okrem rodne´ho jazyka matky aj rodny´ jazyk otca (ak nı´m nebol rodeny´ Brit). Zaznamenala som viacero prı´padov, ked’ otec diet’at’a zvolil negatı´vny postoj k alternatı´ve vyćhovy v troch jazykoch z doˆvodov oba´v z narusˇenia prirodzene´ho vy´voja diet’at’a. V mnohyćh rodinaćh otcovia detı´ akceptovali slovencˇinu ako komunikacˇny´ jazyk medzi matkou a diet’at’om, ale nepovazˇovali za potrebne´ vychova´vat’ diet’a aj v ich rodnom jazyku. A to aj napriek faktu, zˇe mnoho partnerov mojich respondentiek ma´ iny´ poˆvod ako britsky´, cˇizˇe aj ich materinsky´m jazykom je iny´ jazyk ako anglicky´. V troch prı´padoch som vsˇak zaznamenala vy´lucˇne negatı´vny postoj otcov vocˇi vyćhove diet’at’a aj v slovenskom jazyku. Ako doˆvod bola uvedena´ obava z tajne´ho „sprisahanecke´ho“ jazyka medzi matkou a diet’at’om, ktore´mu otec nerozumie, alebo na´zor, v ra´mci ktore´ho otec argumentuje nepotrebnost’ou ovla´dania ine´ho jazyka, ako svetove´ho. Otcovia na komunikaćiu vyuzˇ´ıvaju´ vy´lucˇne iba va¨cˇsˇinovy´ jazyk, tj. anglicˇtinu. Za najhlavnejsˇiu prıćˇinu tohto fenomeńu bola uvedena´ pracovna´ zanepra´zdnenost’otcov, ktorı´ vystupovali ako hlavnı´ zˇivitelia a materia´lni zabezpecˇovatelia rodiny, cˇo sa ale odzrkadl’ovalo v menej intenzı´vnom kontakte s det’mi. V sˇtyroch rodinaćh deti ovla´daju´ jazyk otca na pası´vnej u´rovni, to znamena´, zˇe komunikaćii viacmenej rozumeju´, ale dany´m jazykom nerozpra´vaju´. Deti sa naucˇili jazyku rozumiet’ vd’aka stary´m rodicˇom zˇijućim vo Vel’kej Britańii, ktorı´ s det’mi komunikuju´ v svojom rodnom jazyku, ale ked’zˇe sami rozumeju´ anglicky, od detı´ nevyzˇaduju´ odpoved’ v ich rodnom jazyku. 5 Dokonca aj z ˇ iaci slovenskej vı´kendovej sˇkoly v Londyńe volia za komunikacˇny´ jazyk pocˇas presta´vok medzi hodinami anglicˇtinu, aj napriek tomu, zˇe ich pedagogicˇky kontroluju´ a pocˇas cele´ho vyucˇovania kladu´ (v ra´mci mozˇnostı´) doˆraz na pouzˇ´ıvanie slovencˇiny ako jedine´ho komunikacˇne´ho jazyka.


(Lola): „Rozumiet’ rozumeju´, lebo to esˇte ako on sa s nimi nerozpra´val po chorva´tsky, len po anglicky, on tomu neveril, zˇe od mala sa da´ naucˇit’ viac jazykov paralelne. Ale starı´ rodicˇia, oni zˇiju´ tu v Anglicku a oni nevedia po anglicky dobre, ale zas rozumeju´, tak oni sa s nimi len po chorva´tsky rozpra´vali. Takzˇe deti odpovedali po anglicky, ale rozumeli po chorva´tsky. Ale uzˇ nie. Starı´ rodicˇia postupne po rozvode prestali javit’ zaújem o deti, takzˇe deti uzˇ aj tu´ chorva´tcˇinu vypustili. Uzˇ sa viac nestreta´vaju´.“ Snaha viest’ deti k ovla´daniu slovencˇiny sa odzrkadl’uje najma¨ v intenzite kontaktov matky so svojou rodinou a socia´lnym okruhom na Slovensku. V niektoryćh prı´padoch, aj napriek silny´m socia´lnym va¨zba´m na krajinu poˆvodu, vsˇak matky nemali prı´lezˇitost’ viest’ diet’a k svojmu rodne´mu jazyku. Respondentka Andrea odpovedala na ota´zku, v akom jazyku vychova´va svoje diet’a: „Po anglicky. To bol proble´m, zˇe moˆj manzˇel mi zaka´zal rozpra´vat’ na nˇu po slovensky, aj jeho rodina, oni necha´pali bilingual children. Takzˇe mne bolo povedane´, musı´sˇ ju naucˇit’po anglicky a potom si ju azˇ moˆzˇesˇ ucˇit’ po slovensky. To som urobila za´sadnu´ chybu, zˇe som to pocˇu´vala. My chodı´me cˇasto na Slovensko. Ona“(12rocˇna´ dce´ra – pozn. autorky) je vel’mi blı´zko s mojı´m bratom. Takzˇe, ked’ sme na Slovensku, ona sa strasˇne ryćhlo ucˇ´ı po slovensky. Hlavne nejake´ tie slova´, ale nevie to pospa´jat’ do vety. Nerozpra´va plynule. Tak ja som to hodnotila esˇte pocˇas toho spoluzˇitia (s by´valy´m manzˇelom – pozn. autorky), zˇe robı´m zle, zˇe ju neucˇ´ım po slovensky a zˇe som vytesnila Slovensko, to mi vadilo uzˇ predty´m. Pocˇas tyćhto dvoch rokov sa ale zmenilo to, zˇe moja dce´ra si ku´pila novy´ dennı´k a do neho si kazˇdy´ denˇ napı´sˇe 5 alebo 10 slovıćˇok a potom na konci ty´zˇdnˇa ju sku´sˇam tieto slovıćˇka, a podl’a toho kol’ko ma´ dobre, tak jej da´vam hviezdicˇky, a ked’ ma´ 100 hviezdicˇiek, tak je za to da´vam nejake´ malicˇkosti. Ona chce, ona sa chce naucˇit’ po slovensky. Ona vel’mi chce. Ona aj ked’ v sˇkole maju´ pı´sat’ o svojom obl’u´benom mieste, tak vzˇdy pı´sˇe o Slovensku. O Bratislave. Hej, ma´ zaújem, cˇ´ıtala som jej slohove´ praće. Ona chce vediet’ o Slovensku. Uvedomovanie si potreby ovla´dania mensˇinove´ho jazyka sa u respondentiek neprejavuje ako etnicke´ cı´tenie, na tento jav nazeraju´ skoˆr z pragmaticke´ho hl’adiska, v ktorom vidia okrem vzdelanostnej a financˇnej vy´hody v budućnosti, najma¨ komunikacˇnu´ vy´hodu v udrzˇiavanı´ socia´lnych kontaktov medzi rodinny´mi prı´slusˇnı´kmi a jej det’mi. Stredna´ a starsˇia generaćia zˇijuća na Slovensku nedisponuje zrucˇnost’ami v anglickom jazyku, preto si respondentky v dvojjazycˇnosti uvedomuju´ sˇirsˇie mozˇnosti komunikaćie s rodinou a jej okolı´m.


(Ingrid 2.): „Ja nie som nejaka´ hrda´ Slovenka, ktora´ potrebuje vsˇade presadzovat’ svoj poˆvod, ale tak ma´m rodinu na Slovensku, a chcem, aby moje deti rozumeli tomu, cˇo im hovorı´ starka´. A chodia sta´le cez leto na Slovensko, a maju´ tam uzˇ aj kamara´tov medzi det’mi a to by nemali, keby nevedeli po slovensky. Moje deti vel’mi radi chodia na Slovensko, dokonca sa odtial’ potom ani nechcu´ vra´tit’a hovoria mi: ´mami, precˇo tu neostaneme, tu je tak pekne.´ Takzˇe preto je pre mnˇa doˆlezˇite´, aby deti vedeli po slovensky. Keby som tam uzˇ nemala rodinu, tak ich asi do toho nejako netlacˇ´ım. Ale takto chcem, aby sa vedeli porozpra´vat’aj s mojim bratom, ktory´ sıće vie po anglicky, ale zas je to dobre pre jeho deti, ktore´ sa s mojimi bavia niekedy iba po anglicky.“ V prı´pade Andrey bola situaćia ina´. Jej dce´ra ovla´da slovencˇinu kvoˆli negatı´vnemu postoju jej otca iba pası´vne, dialo´g nedoka´zˇe viest’takmer s niky´m z rodinnyćh prı´slusˇnı´kov, okrem Andreinho brata, ktory´ ovla´da anglicky´ jazyk na dobrej u´rovni. Andreini rodicˇia tento fakt nesu´ vel’mi t’azˇko, pretozˇe ich vzt’ah s vnucˇkou sa kvoˆli jazykovej barie´re nemoˆzˇe naplno rozvı´jat’. (Andrea): „Vidı´m take´ to, zvla´sˇt’ esˇte, ked’zˇe moji rodicˇia su´ rozvedenı´, moˆj otec ma´ vlastnu´ rodinu. Moˆj otec nedoka´zˇe mat’ ten vzt’ah s mojou dce´rou, lebo sa nevedia porozpra´vat’. On jej niecˇo povie, ja jej to prelozˇ´ım, alebo aj ona vel’a rozumie, ale aj tak to nedoka´zˇe nahradit’ taku´ tu´ norma´lnu konverzaćiu. S mojou mamou to je trochu ine´, ona sa snazˇ´ı aj po anglicky trochu na nˇu, aj po nemecky, aj po francu´zsky aj rukami-nohami. Moˆj brat rozpra´va vel’mi dobre po anglicky, tak asi aj preto maju´ tak intenzı´vny vzt’ah. Ale aj to, zˇe moˆj bracho je strasˇne zlaty´ cˇlovek, on ju mal strasˇne ra´d od u´tleho veku.“ Andreina matka sa k neschopnosti komunikovat’ so svojou vnucˇkou nikdy nahlas nevyjadrila, ale podl’a Andrey to hodnotı´ do znacˇnej miery negatı´vne a danu´ situaćiu porovna´va s jej zna´mymi, ktoryćh dce´ry tiezˇ vychova´vaju´ svoje deti v zahranicˇ´ı. (Andrea): „No, ona sa mi nejako nevyjadrila, ale vzˇdy, ked’ prı´dem na Slovensko, aj ked’ bola esˇte mala´, ked’ mala tak 4 5 rokov, a isˇli sme v Bratislave do parku, a deti sa jej prihova´rali, tak mi to tak prisˇlo, zˇe sa mama azˇ hanbı´. Zˇe sa hanbı´ za to, zˇe jej vnućˇa nevie po slovensky. Lebo mala kolegyne, ktore´ maju´ dce´ry v Nemecku a Taliansku a ich deti rozpra´vaju´ po slovensky. Takzˇe vel’mi vel’mi t’azˇko a esˇte doteraz to vel’mi t’azˇko zna´sˇa. To iste´ moji starı´ rodicˇia to nevedia pochopit’. A ked’ bola Emy mala´, tak ona bola taka´ bla´zniva´. Ona prisˇla, objala deda a dala mu pusu a on sa zasmial a tesˇil sa tomu. A teraz je to take´, ako sa ma´sˇ. Take´ tie typicke´ fra´zy. Pokial’

195

odpovie, tak je to fajn, ale ked’ aj niecˇo povie, tak je to s taky´m super prı´zvukom, zˇe sa vsˇetci smeju´ na tom a potom uzˇ ona nechce hovorit’. Vidı´m, zˇe ju to tra´pi. Ona mi kazˇdy´ ty´zˇdenˇ povie, mami, musı´me sa ucˇit’po slovensky. Lenzˇe potom nikdy nie je v tom ty´zˇdni dost’ cˇasu, lebo esˇte francu´zsˇtinu sa ucˇ´ı, toto hento. Potom sa ucˇ´ı na vsˇelijake´ na´stroje, tak na niecˇo vzˇdy ostane menej cˇasu.“ ZHRNUTIE Pri analy´ze vy´skumnyćh da´t vzt’ahujućich sa na problematiku etnicity a jazyka som vycha´dzala z predpokladu subjektı´vnej etnickej identifikaćie respondentiek, etnicke´ cı´tenie sa ale prejavuje ako produkt nejakej „esencie“: niecˇoho, cˇo je spontańnou, neuvedomelou predstavou, zˇe existuje „niecˇo“, cˇo robı´ jedinca prı´slusˇnı´kom nejakej etnickej skupiny, a nie je to bezprostredne pozorovatel’ne´. V zhode s Brubakerom sa uka´zalo, zˇe respondentky sıće vnı´maju´ svet rozdeleny´ do skupıń, ale v su´vislosti s etnicky´m vedomı´m sa zarad’uju´ do imagina´rnych skupıń „my“ na za´klade emociona´lnej va¨zby a menta´lnej blı´zkosti, nie podl’a vonkajsˇ´ıch, objektı´vnych vlastnostı´, ktore´ su´ prirad’ovane´ k prı´slusˇnej etnickej skupine – v tomto prı´pade Slova´kov a Cˇechov. Etnicke´ vedomie sa u respondentiek prejavuje v etnickyćh ra´mcoch, cˇi scena´roch pri definovanı´ diferencie medzi „my – Slovenky“ a „oni – prı´slusˇnıći inyćh etnı´k“ (v tomto prı´pade najma¨ Britov) v konkre´tnych situaćiaćh na za´klade zˇivotnej sku´senosti v hostitel’skej krajine (naprı´klad sku´senost’s rozdielnym zˇivotny´m sˇty´lom britskyćh matiek a praktikami vyuzˇ´ıvanyćh pri vyćhove detı´). Integrujućim cˇinitel’om v udrzˇiavanı´ socia´lnych kontaktov su´ aj krajanske´ insˇtitućie, ktore´ prostrednıćtvom organizovania roˆznych akciı´ iniciuju´ vza´jomne´ zblizˇovanie sa medzi skupinami. V zmiesˇanyćh slovensko-britskyćh rodinaćh sa vo va¨cˇsˇine prı´padov uplatnˇuje bilingva´lna vyćhova detı´, ale jazykom myslenia, teda dominantny´m jazykom, sa v su´vislosti s narastajućim vekom diet’at’a sta´va anglicˇtina. Matky slovenske´ho poˆvodu za komunikacˇny´ jazyk v ranom veku diet’at’a volia slovencˇinu, ale v procese rozsˇirovania jeho socia´lneho okruhu, najma¨ po na´stupe do sˇkoly, sa intenzita komunikaćie v rodnom jazyku matky postupne znizˇuje. V situaćii Slova´kov zˇijućich v Londyńe je slovencˇina vo vzt’ahu k anglicke´mu jazyku v pozıćii subtraktı´vneho jazyka. V niektoryćh prı´padoch sa otec diet’at’a stavia vocˇi bilingva´lnej vyćhove negatı´vne z doˆvodov oba´v z narusˇenia prirodzene´ho vy´vinu, cˇi zo strachu z pouzˇ´ıvania komunikacˇne´ho jazyka medzi diet’at’om a matkou,

196


ktore´mu nerozumie. Deti v etnicky zmiesˇanyćh rodinaćh si rodny´ jazyk otca, ak je iny´ ako va¨cˇsˇinovy´, neosvojuju´, iba niektore´ deti ho ovla´daju´ na pası´vnej u´rovni. Prıćˇinou je jeho pracovna´ zanepra´zdnenost’, kvoˆli ktorej tra´vi va¨cˇsˇinu dnˇa mimo domova a teda s diet’at’om udrzˇiava menej intenzı´vny kontakt. Matky slovenske´ho poˆvodu vidia v ovla´danı´ dvoch jazykov (va¨cˇsˇinove´ho a mensˇinove´ho) okrem socia´lnych vy´hod, ktore´ umozˇnˇuju´ diet’at’u komunikaćiu so sˇirsˇou slovenskou rodinou a jej okolı´m, aj perspektı´vny ekonomicky´ kapita´l, vyuzˇitel’ny´ pri uplatnˇovanı´ sa na pracovnom trhu. Etnicke´ vedomie sa teda v tomto prı´pade neaktivizuje, na poznanie mensˇinove´ho (matkinho rodne´ho) jazyka nazeraju´ respondentky najma¨ z pragmaticke´ho hl’adiska.

RESPONDENTKY, KTORYĆH VY´ROKY BOLI POUZˇITE´ V PRI´SPEVKU: •

•

•

POUZˇITA´ LITERATURA [1] BARTH, F. 1969. Introduction. In Ethnic Groups and Bounderies. The Social Organization of Cultural Difference. London: George Allen. [2] BAUMAN, Z. 1997. Myslet sociologicky. Praha: SLON. [3] BRUBAKER, R. 2002. Ethnicity without Groups. In European Journal of Sociology 43 (2): 163–189. [4] DIVINSKY´, B. 2005. Zahranicˇna´ migraćia v Slovenskej republike – Stav, trendy, spolocˇenske´ su´vislosti. Bratislava: Friedrich Ebert Stiftung. ´ , D. 2006. [5] DIVINSKY´, B. a POPJAKOVA Kozˇko Slova´kov pracuje v zahranicˇ´ı? (Jeden expertny´ odhad). dostupne´ na: (www.infostat.sk/vdc/sk/pris/Divinsky Popjakova.doc), stiahnute´ 26. 2. 2010. [6] FASOLD, R. 1984. The Sociolinguistics of Society. Oxford – Cambridge: Blackwell Publisher. ´ , M. 2005. Konsˇtruktivisticke´ a esenci[7] FERENCOVA alisticke´ prı´stupy k etnickej identite: Prehzˇad teo´riı´ a proble´m konceptu identity, in Teoreticke´ prı´stupy k identita´m a ich prakticke´ aplikaćie. Ed. J. Marusˇiak a M. Ferencova´. Bratislava: SAV, s. 31–50. [8] International Migration Outlook. 2009. SOPEMI. Dostupne´ na: (www.oecd.org/dataoecd/58/9/43177061.pdf), stiahnute´ 11. 9. 2009. ´ , I. 2007. Vzt’ahy v pohybe – priatezˇstva´ [9] JENCˇOVA v Londyńe. Etnologicke´ rozpravy 15, (2): 9–25. ´ , I. 2008. Insˇtitućie a vytva´ranie spolocˇnej [10] JENCˇOVA komunity Slova´kov a Cˇechov v Londyńe. Etnologicke´ rozpravy 15 (1): 25–35. [11] KANOVSKY´, M. (nedat.) Etnicka´ identita, kognitı´vny prı´stup a tereńny vy´skum: ako na to? Dostupne´ na: (www.freewebs.com/kanovsky/Rozpravy2.doc), stiahnute´ 15. 10. 2010. [12] KRALJ, S. 2007. Etnicka´ identita a identifikaćia slovenskej minority v Chorva´tsku cez insˇtitućiu ples Slova´kov. In Slovensky´ na´rodopis, 54 (3): 325–334. [13] ONDREJOVICˇ, S. a KRUPA, V. 2009. Identita ako jazyk, in My a tı´ druhı´ v modrenej spolocˇnost. Bratislava: SAV. [14] SASSEN, S. 1991. The Global City. Princeton: Princeton University Press. [15] Prı´spevok cˇ. 94. 2009. In Zahranicˇnı´ Slovaći. Dostupne´ na: (http://zahranicnislovaci.sk/forum/topic/31), stiahnute´ 11. 9. 2010. [16] SKUTNAB-KANGAS, T. 2000. Mensˇina, jazyk a rasizmus. Bratislava: Kalligram. ´ NIK, J. 2000. Jeden cˇlovek, dva jazyky. Brati[17] SˇTEFA slava: AEP.

•

•

•

Adela, 42 rokov, poˆvodne z vyćhodne´ho Slovenska, vo Vel’kej Britańii zˇije 15 rokov, vydata´ (muzˇ je Ír), 2 deti (dievcˇata´, 5 a 9rocˇne´), pracuje ako obchodnıćˇka, vysokosˇkolsky vzdelana´, zˇije v okrajovej cˇasti Londyńa, financˇne vel’mi dobre zabezpecˇena´ rodina, ma´ aupairku zo Slovenska. Ly´dia, 38 rokov, poˆvodom z Detvy, rozvedena´, 2 deti (dce´ra 6 rokov, syn 4 roky), stredosˇkolsky vzdelana´, na materskej, exmanzˇel Portugalec, praktizujuća katolıćˇka, zˇije v 6. zońe v Londyńe, deti vychova´va sama. Lola, poˆvodom z Neverıć, okres Nitra, v Londyńe zˇije 15 rokov, riaditezˇka slovenskej vı´kendovej sˇkoly v Londyńe, rozvedena´, 2 deti (7 rocˇna´ dce´ra, 10rocˇny´ syn), by´valy´ manzˇel Chorva´t, vysokosˇkolsky vzdelana´, momenta´lne bez partnera. Pracuje ako policajna´ dobrovozˇnıćˇka, ma´ zalozˇenu´ ućˇtovnıćku firmu, deti vychova´va sama. Ingrid 1, 34 rokov, vo Vel’kej Britańii zˇije 13 rokov, vydata´, (manzˇel Anglicˇan), dve deti (3 a 7rocˇne´ dce´ry), na materskej dovolenke, zˇije v 1. zońe v Londyńe, vysokosˇkolsky vzdelana´, deti vychova´va sama. Ingrid 2, 42 rokov, vo Vel’kej Britańii zˇije 14 rokov, vydata´, 2 deti (dce´ra, syn – 9rocˇne´ dvojicˇky), so stredosˇkolsky´m vzdelanı´m, manzˇel Karibcˇan, pracuje ako zdravotna´ sestra, zˇije v 2. zońe Londyńa, deti vychova´va sama. Andrea, pocha´dza z Bratislavy, v Anglicku je priblizˇne 16 rokov, zˇije v Londyńe, 1 diet’a (dce´ra 12 rokov), so stredosˇkolsky´m vzdelanı´m, s manzˇelom sa rozva´dza (Anglicˇan – alkoholik, gambler, preda´val drogy), ma´ priatezˇa Anglicˇana, pracuje ako asistentka zdravotnej sestry, diet’a vychova´va sama s obcˇasnou vy´pomocou kamara´tok.

*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS– 2010–019.


197

Etnicka´ a socio-profesna´ identita a konflikt (na prı´klade multietnicke´ho priestoru zaoceańskych lodı´) Zuzana Kra´tka U´stav etnologie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

Ethnical and socio-professional identity and conflict (on the example of multi-ethnical space of cruise ships) Abstract—In my doctoral thesis I analyse way of life of crew members sharing the multiethnical territory of cruise ships. I tended to investigate this theme after I had experienced an extraordinary cooperation of people from all around the world on cruise ships. My goal is to sum up basic conditions which should be fulfilled in any multiethnical society to ensure that there would not be any conflicts between its habitants. According to my hypothesis there is a need of other than ethnical identity which could unify them on other than ethnical basis. In the territory of cruise ships it is socioprofessional identity of ćrew member´. From all factors in which we can observe socio-professional identity of crew members I attend communication and value system. Key Words—ethnical identity, socio-professional identity, social group, adaptation, lingua franca, value system, norm, social sanction, company culture

T

ENTO prı´spevok vycha´dza z dizertacˇnej praće, kde d’alej spracova´vam te´mu dvojitej identity, ktorej som sa venovala v diplomovej praći obha´jenej na Katedre etnolo´gie a kultu´rnej antropolo´gie na Filozofickej fakulte Univerzity Komenske´ho v Bratislave. Motivaćiou k vy´skumu tejto te´my bol silny´ dojem, ktory´ vo mne zanechal pobyt v multietnickom prostredı´ zaoceańskych lodı´, kde pracuju´ l’udia piatich roˆznych na´bozˇenskyćh syste´mov a vysˇe 50tich na´rodnostı´. Napriek roˆznemu poˆvodu a kultu´re, ktora´ ich formovala, zdiel’aju´ cˇlenovia posa´dok zaoceańskych lodı´ spolocˇne nevel’ky´ priestor bez konfliktov. Ciel’om mojej dizertacˇnej praće, na ktorej pracujem ´ stavu etnolo´gie na Filozofickej fakulte ako doktorandka U Univerzity Karlovy v Prahe, je preto vytvorit’ zoznam podmienok, ktoryćh splnenie zabezpecˇ´ı v multikultu´rnom priestore bezkonfliktne´ spoluzˇitie jeho obyvatel’ov. K multikultu´rnemu prı´stupu, ktory´ sa v konanı´ kazˇdej kultu´ry snazˇ´ı na´jst’ racionalitu, mi pomohol „zhusteny´ popis“, ktory´ zaviedol Gilbert Ryle v roku 1949 a presla´vil Clifford Geertz v eseji „Zhusˇteˇny´ popis“ v roku 1973.1 Preto sa v praći su´stredı´m na vysvetlenie intenciona´lneho jednania spolocˇenstva zamestnancov zaoceańskych 1 GEERTZ,

C. 2005. Interpretace kultur. Praha

lodı´, teda na doˆvody, precˇo jednajući robia to, cˇo robia. Z druhov kauza´lnych vysvetlenı´, ktore´ sa su´stred’uju´ na doˆsledky, sa v praći riadim predovsˇetky´m ty´mi z nich, ktore´ maju´ funkciona´lnu povahu. Urcˇite´ formy socia´lnych vzt’ahov (naprı´klad etnicka´ podskupina, profesna´ podskupina) alebo kultu´rne produkty (naprı´klad urcˇite´ mysˇlienky, symbol, zvyky) sa tu vysvetl’uju´ poukazovanı´m na to, ako prispievaju´ k blahu spolocˇnosti, ktoryćh su´ sućˇast’ou, a teda ako prispievaju´ k svojmu vlastne´mu trvaniu. Pri vy´skume identı´t ma insˇpirovala praća Zuzany Kusej, ktora´ ako metodologicky´ ra´mec vy´skumu identı´t volı´ prı´stup, pri ktorom vycha´dza zo za´kladnej te´zy, zˇe identita je sućˇast’ou a za´rovenˇ vy´sledkom socia´lnej praxe, a preto je nutne´ ju vysvetlit’ako prakticky´ proces. Za vlastne´ som prijala aj jej ponˇatie identity ako formy raciona´lnej adaptaćie na podmienky socia´lneho zˇivota, ktore´ho sućˇast’ou je predpoklad, zˇe udrzˇiavanie a vytva´ranie identity je vy´sledkom interakcˇnej reality. (Marusˇiak a Ferancova´ 2005)2 Teo´ria, ktora´ dominuje v cˇasti praće o socioprofesnej skupine, je antroposociologicka´ teo´ria v ra´mci konceptu R. F. Balesa (Bales 1970).3 Ten vycha´dza pri vy´skume profesnyćh (a inyćh malyćh) skupıń z na´zoru, zˇe pokial’ cˇinnost’ urcˇitej skupiny smeruje k dosiahnutiu spolocˇne´ho ciel’a, da´ sa predpokladat’, zˇe chovanie cˇlenov tejto skupiny bude vykazovat’ urcˇite´ spolocˇne´ charakteristiky. Vy´skum som uskutocˇnila v troch cˇasovyćh etapaćh – od 12/2003 do 10/2004, 12/2004 do 03/2005 a 07/2005 do 09/2005 na troch vy´letnyćh lodiach firmy Carnival cruise lines (d’alej len CCL).4 V tomto obdobı´ som na lodi pracovala ako cˇasˇnıćˇka. Bola som teda cˇlenkou multietnickej posa´dky, s pocˇtom cˇlenov posa´dky podl’a vel’kosti lodı´ od

2 MARUS ˇ IAK, J. a M. FERANCOVA ´ 2005. Teoreticke´ prı´stupy k identita´m a ich prakticke´ aplikaćie (zbornı´k zo semina´ra). Bratislava 3 BALES, R. F. 1970. Personality and interpersonal behavior. New York 4 Firma CCL je na trhu od roku 1973 a jej meno je odvodene ´ od anglicke´ho slova „carnival“ („karneval, festival, hody“), pretozˇe toto slovo najlepsˇie vystihuje tu´zˇbu firmy byt’festivalovy´m ostrovom na mori.

198

900 do 1400 osoˆb.5 Pretozˇe som bola ako cˇlen posa´dky sućˇast’ou komunikaćie medzi zamestnancami lode a mala som mozˇnost’ vsˇetko nie len pozorovat’ ale aj „na vlastnej kozˇi pocı´tit’“, mojou t’azˇiskovou meto´dou bolo priame pozorovanie. Viedla som si dennı´k a kazˇdu´ zaujı´mavu´ situaćiu som si s presnou transkripciou vy´povedı´ ako aj kontextu zapisovala na objedna´vkovy´ blok, ktory´ som mala ako cˇasˇnıćˇka neusta´le pri sebe. Vy´znamnu´ cˇast’ materia´lu som zı´skala meto´dou interview. Kazˇdy´ cˇlen posa´dky sa musı´ po prıćhode na lod’ zacˇlenit’ do kolektı´vu, zozna´mit’ sa s novy´m prostredı´m a kultu´rou, ktora´ je pre prostredie lode charakteristicka´. Za´rovenˇ sa ´ stupok, ktory´ musı´ nevzda´va vlastnej etnickej kultu´ry. U kazˇdy´ na lod’ pricha´dzajući cˇlen posa´dky spravit’ vocˇi svojej poˆvodnej etnickej identite je, zˇe jej vyhradı´ konkre´tny cˇas, priestor, jazyk a spolocˇenstvo, v ktorom sa jej bude venovat’ a urcˇity´m spoˆsobom ju zosu´ladı´ s novou – vsˇetky´m cˇlenom posa´dky spolocˇnou – identitou. Vzniku jednotnej identity moˆzˇu brańit’ predsudky, ktore´ vocˇi sebe navza´jom cı´tia tı´, ktorı´ nˇou maju´ byt’ zjednotenı´. Platı´, zˇe cˇ´ım mensˇiu moc maju´ medzi cˇlenmi posa´dky (na etnicite zalozˇene´) predsudky, ty´m je aj mozˇnost’, zˇe sa cˇlenovia posa´dky zjednotia pod vplyvom spolocˇnej (transkultu´rnej) identity, va¨cˇsˇia. Podl’a hypote´zy kontaktu (contact hypothesis), formulovanej G.W.Allportom (Allport 1955) platı´, zˇe predsudky moˆzˇu byt’ oslabene´, ak pre etnicky odlisˇne´ skupiny l’udı´ platia nasledujuće podmienky: • skupiny musia mat’ pribliz ˇ ne zhodny´ status – cˇasˇnıći maju´ podobny´ prı´jem aj sˇty´l zˇivota, • skupiny musia kooperovat’pre spoloc ˇ ny´ ciel’ – cˇasˇnıći neusta´le kooperuju´ – su´ k tomu vedenı´ pravidlami aj okolnost’ami, • kontakt medzi nimi musı´ byt’dobrovol’ny ´ – cˇasˇnıći sa streta´vaju´ dobrovozˇne aj vo vozˇnom cˇase, • kontakt musı´ byt’ nadriadenou ins ˇtitućiou podporovany´ – sfe´ra vol’ne´ho cˇasu je do vel’kej miery organizovana´ manazˇmentom, ktory´ sa snazˇ´ı poˆsobit’ na vsˇetkyćh svojich zamestnancov integracˇne - naprı´klad organizovanı´m osla´v multietnicke´ho charakteru: Festival night of nations, Party of the nations. Kolektı´vna identita je koncept, ku ktore´mu docha´dza v konkre´tnej forme, napr. ako etnicky, profesne alebo inak definovanej solidarite. Podl’a Assmana je kolektı´vna identita „. . . silna´ nebo slaba´ podle toho, nakolik zˇije ve veˇdomı´ cˇlenu˚ skupiny a nakolik doka´zˇe motivovat jejich mysˇlenı´ a jednańı´ “ (Assman 2001: 122)6 Ku vzniku a spolocˇenske´mu ukotveniu urcˇitej skupinovej identity prispievaju´ najroˆznejsˇie zhody v oblasti socia´lneho zˇivota 5 Termıń „crew“ („posa ´ dka“) je mozˇne´ cha´pat’ dvomi spoˆsobmi. V prvom vy´zname zastresˇuje vsˇetkyćh zamestnancov lode. V druhom vy´zname oznacˇuje len urcˇitu´ (pocˇtom va¨cˇsˇinovu´) cˇast’zamestnancov lode – konkre´tne cˇasˇnı´kov, barmanov, kucha´rov, umy´vacˇov riadu, upratovacˇov ˇ alsˇ´ımi skupinami pracujućimi na lodiach su´: staff, petty a smetiarov. D officers, officers a VIPs. Ja pouzˇ´ıvam termıń „crew“ („posa´dka“) len v zmysle celej posa´dky lode. 6 ASSMAN, A. 2001. Kultura a pame ˇ t’. Pı´smo, vzpomıńka a politicka´ identita v rozvinutyćh kulturaćh staroveˇku. Praha.


(kultu´rne, ideologicke´, na´bozˇenske´, hospoda´rske), ktore´ su´ jednotlivcami zdiel’ane´ a oznacˇovane´ za „vlastne´“. Z tohto doˆvodu sa identifikacˇny´mi symbolmi sta´vaju´ najcˇastejsˇie elementy tzv. kazˇdodennej kultu´ry vsˇedne´ho dnˇa. Tie maju´ na lodiach CCL vel’ku´ silu z hl’adiska nevyhnutnosti ich dodrzˇiavania a z hl’adiska ich sˇpecifickosti. Firma CCL rozvı´ja vlastne´ origina´lne a nezamenitel’ne´ predstavy, hodnotove´ syste´my a vzory jednania, ktore´ sa prejavuju´ v zhodnom cˇi asponˇ obdobnom jednanı´ jednotlivcov vo vnu´tri podniku aj smerom vocˇi jeho vonkajsˇiemu okoliu. Podnikove´ riadiace meto´dy firmy CCL a ich konkre´tne pouzˇ´ıvanie je vel’mi silne ovplyvnene´ na´rodnou kultu´rou. Doˆvodom, precˇo je nevyhnutne´ pristupovat’k zamestnancom zohl’adnˇujuć ich kultu´ru, etnicky´ poˆvod a na´bozˇenstvo, je riziko negociacˇne´ho chovania. Konfliktom medzi cˇlenmi posa´dky roˆznej na´rodnosti mozˇno zabrańit’, ak su´ v komunikaćii a riadenı´ zamestnancov resˇpektovane´ ich kultu´rne odlisˇnosti. Manazˇment firmy CCL vel’mi spra´vne pochopil, zˇe „vykorenenı´ “ zamestnanci musia byt’ hned’ po prıćhode na lod’ hlboko vsadenı´ do prostredia, praće a socia´lnych vzt’ahov, ktore´ su´ najintenzı´vnejsˇie pra´ve v pracovnom procese tak, aby im ostal priestor pre vlastnu´ kultu´rnu identitu, cˇ´ım sa uryćhl’uje ich adaptaćia v novom prostredı´ spolu s pracovny´m vy´konom. K aktı´vnemu prezˇ´ıvaniu zvykov etnicke´ho cˇi na´bozˇenske´ho poˆvodu nie je vo verejnej sfe´re priestor. Preto sa aktı´vnemu vyzna´vaniu viery a aky´mkol’vek iny´m s etnicitou spojeny´m zvyklostiam cˇlenovia posa´dky venuju´ len v su´kromı´ svojej kabıńy alebo na pobrezˇ´ı. Demonsˇtrovanie etnickyćh sˇpecifı´k nepoˆsobı´ na lodi dezintegracˇne, pretozˇe su´ sućˇast’ou za´zˇitku vsˇetkyćh cˇlenov posa´dky. Firma CCL organizuje pre svojich zamestnancov oslavy ich „zaujı´mavej roˆznorodosti“. Vecˇierky s na´zvom „Party of the nations“ cˇi „Festival night of nations“, su´ prehliadkou folklo´ru a na´rodnej hrdosti. Po predstavenı´ zlozˇenom z cˇ´ısel nasˇtudovanyćh cˇlenmi posa´dky roˆzneho kultu´rneho poˆvodu, ktore´mu tlieskaju´ vsˇetci zamestnanci CCL z hl’adiska, nasleduje vecˇierok s etnicky roˆznorodou hudbou a s etnicky sˇpecificky´mi jedlami, ktore´ moˆzˇu zo surovıń firmy CCL pripravit’ jej zamestnanci vo vol’nom cˇase v lodnej kuchyni. Nie je zriedkave´, zˇe sa cˇlenovia posa´dky na tieto firmou organizovane´ vecˇierky vyberaju´ oblecˇenı´ do dresu na´rodne´ho tı´mu, do kroja alebo do odevu s na´bozˇenskou symbolikou. Je to jeden z priestorov, ktore´ firma venuje etnickej identite a spoˆsob aky´m to robı´ vedie k tomu, zˇe roˆzny etnicky´ poˆvod cˇlenov posa´dky nie je vnı´many´ ako proble´m, ale ako jedno zo sˇpecifı´k cˇlenov posa´dky – roˆznorodost’, ktora´ im je spolocˇna´. Nova´ identita, ktoru´ kazˇdy´ cˇlen posa´dky pod vplyvom spomıńanyćh okolnostı´ prijı´ma za svoju je socioprofesna´ identita „cˇlena posa´dky“. Najsilnejsˇie sa prejavuje v oblasti komunikaćie a hodnotove´ho syste´mu. Kazˇdy´ jazyk je pramenˇom informaćiı´ o kultu´re skupiny l’udı´, ktora´ ho pouzˇ´ıva. Jednotlive´ jazyky nesu´ so sebou urcˇite´ nazeranie na svet – tak ako to vysvetl’uje teo´ria jazykove´ho relativizmu. Uzˇ´ıvatelia urcˇite´ho jazyka jednoducho „vidia“ svet, ine´ na´rody, etnika´ a ich kultu´ru cez prizmu

´ TKA: ETNICKA ´ A SOCIO-PROFESNA ´ IDENTITA A KONFLIKT ZUZANA KRA

svojho vlastne´ho jazyka. Preto l’ud’om ani zvla´dnuty´ cudzı´ jazyk nemoˆzˇe doˆkladne porozumiet’ kultu´re na´roda cˇi etnika s nı´m zviazane´ho. Takmer vsˇetky etnicke´ sˇpecifika´ pouzˇ´ıvania anglicˇtiny ako „lingua franca“ su´ cˇlenmi posa´dky na zaoceańskych lodiach vnı´mane´ neutra´lne alebo kladne. Niekol’ko prı´kladov: Cˇ´ınˇania, Thajcˇania a Indone´zania na lodi sa vyjadruju´ nepriamo v snahe skryt’ svoje city a u´sudky (predovsˇetky´m ak su´ negatı´vne). V tyćhto kultu´rach su´ prejavy netrpezlivosti, podra´zˇdenosti, hnevu, sklamania a frustraćie vocˇi iny´m pokladane´ za hrube´ a ura´zˇlive´, pretozˇe naru´sˇaju´ harmońiu sveta. Tento jav je podl’a mojich respondentov z inyćh kultu´r vnı´many´ vel’mi pozitı´vne, inokedy s obdivom hranicˇiacim so za´vistlivost’ou. Filipıńci vyslovuju´ „f“ tak, ako my vyslovujeme „p“. Od tohto ich „handicapu“ (za ktory´ tento jav predstavitelia inyćh na´rodov va¨cˇsˇinou povazˇuju´) je odvodeny´ aj etnonym, ktory´m ich cˇlenovia posa´dky ine´ho poˆvodu nazy´vaju´ – „Pilipinos“. Pretozˇe toto oznacˇenie nema´ negatı´vny vy´znam, pouzˇ´ıvaju´ ho aj samotnı´ Filipıńci. Skomoleniny, ktore´ Filipıńci vyslovuju´, vnı´maju´ cˇlenovia posa´dky pozitı´vne ako sućˇast’ „na´mornıćkeho humoru“. Vy´skumy antropolo´gov dokazuju´ silnu´ kultu´rnu determinovanost’ haptiky. Naprı´klad v Thajsku je priemerna´ vzdialenost’ medzi verba´lne komunikujućimi azˇ 100 cm, zatial’ cˇo v USA 40 cm a v krajinaćh Latinskej Ameriky len 30 cm. Na lodi zˇiadne rozdiely v haptike a teritorialite vyply´vajuće z kultu´rneho prostredia, z ktore´ho komunikujući pocha´dzaju´ nie su´. Doˆvodom moˆzˇe byt’jednak fyzicky obmedzeny´ priestor (kabıńy, chodby a pracovne´ priestory posa´dky su´ male´), vol’nejsˇia mora´lka, ale aj fakt, zˇe sa tu kazˇdy´ s kazˇdy´m pozna´. Pocit spolupatricˇnosti, ktory´ je tu vel’mi silne prezˇ´ıvany´, da´va vsˇetky´m cˇlenom posa´dky pocit, zˇe su´ si blı´zki a moˆzˇu si doˆverovat’. Rozdiely medzi vzdialenost’ou intı´mnou, osobnou, spolocˇenskou a vzdialenost’ou na verejnosti nie su´ teda na lodi kultu´rne determinovane´. Tak ako je na lodi vzdialenost’ medzi komunikujućimi kolegami kratsˇia, tak su´ aj ich vza´jomne´ dotyky cˇastejsˇie. V priestore lode je z vy´razu tva´re najviac vnı´many´ u´smev. Podl’a vy´povedı´ cˇlenov posa´dky su´ najusmievavejsˇ´ı Thajcˇania a Indone´zania. Naopak, najmenej usmievavı´ su´ podl’a vsˇetkyćh Rumuni. Predstavitelia vsˇetkyćh kultu´r vnı´maju´ vel’mi u´zko su´vislost’ medzi vy´razom tva´re a prejavom priatel’skosti. Vel’mi cˇasty´ u´smev na tva´rach Thajcˇanov a Indone´zanov ich robı´ v ocˇiach ostatnyćh vezˇmi mily´mi a vocˇi rozhovoru a priatel’stvu otvoreny´mi l’ud’mi. Naopak Rumuni su´ na za´klade prevazˇne strohej a va´zˇnej mimiky pokladanı´ za necitlivyćh, pre spolocˇenstvo posa´dky prı´lisˇ rezervovanyćh a nepriatel’sky naladenyćh. V osvojovanı´ a uzˇ´ıvanı´ jazyka maju´ l’udia aktı´vnu rolu – utva´raju´ ho, ked’ ho prispoˆsobuju´ novy´m situaćia´m, rozvı´jaju´ jeho prostriedky a menia jeho povahu, aby vyhovoval ich ućˇelom. Tak vznika´ na lodi „jazyk lode“, ktorı´ jeho uzˇ´ıvatelia (cˇlenovia posa´dky) nazy´vaju´ „ship language“.„Ship language“ je jazyk, ktory´m komunikuju´ medzi sebou cˇlenovia posa´dky vsˇetkyćh profesiı´ a u´rovnı´. Preto su´ vysˇsˇie uvedene´ etnicke´ identifika´tory

199

komunikaćie cˇlenmi posa´dky vnı´mane´ ako sućˇast’ ich spolocˇne´ho komunikacˇne´ho prostriedku – „ship languageu“. Namiesto toho, aby sa naprı´klad sˇpecificka´ vy´slovnost’ hla´sky „f“ u Filipıńcov stala pramenˇom posmechu adresovane´ho vocˇi nim zo strany ostatnyćh cˇlenov posa´dky, su´ humorne´ slovne´ spojenia, ktore´ takto vznikaju´ sućˇast’ou recˇi vsˇetkyćh cˇlenov posa´dky. Naprı´klad v prı´pade, zˇe ma´ niekto potrebu zakliat’ a nechce byt’ vulga´rny, vyslovı´ filipıńske „puck you“. „Symbolicke´ siete jazyka vedu´ vzˇdy k tomu, aby vykladali nasˇu skutocˇnost’ako zmysluplnu´ a smerujuću k ciel’u a aby tento ciel’ formulovali ako symetriu, su´drzˇnost’, syste´m atd’. Ked’ hovorı´me o symboloch, my´toch a ritua´loch, vstupuje do tejto recˇi na´sˇ vy´klad sveta a uvedene´ termıńy vsˇetky patria do inventa´ra nasˇej konsˇtrukcie skutocˇnosti. Su´ jej (a nasˇimi) komplicmi, poukazujućimi na poriadok, pravidelnost’alebo voˆbec na nejaku´ teo´riu syste´mu.“ (Kostlin 2002: 313)7 „Ship language“ ma´ preto moc tvorit’ syste´m predovsˇetky´m ty´m, zˇe je jazykom kazˇdodennosti, ktoru´ tento syste´m obsahuje. „Realitu kazˇdodennı´ho zˇivota vnı´ma´m jako realitu usporˇa´danou. Jejı´ jevy jsou prˇedem sestaveny do vzorcu˚, jezˇ se zdajı´ by´t na me´m vnı´mańı´ neza´visle´ a jezˇ na me´ vnı´mańı´ pu˚sobı´. Jazyk uzˇ´ıvany´ v kazˇdodennı´m zˇivoteˇ mi neusta´le poskytuje nezbytne´ prostrˇedky k objektivizaci a ztvrdzuje existenci rˇa´du, v jehozˇ ra´mci tyto objektivizace da´vajı´ smysl a v neˇmzˇ muj kazˇdodennı´ zˇivot pro meˇ ma´ vy´znam. . . jazyk vyznacˇuje sourˇadnice me´ho zˇivota ve spolecˇnosti a naplnˇuje tento zˇivot objekty, jezˇ pro meˇ neˇco znamenajı´.“ ( Berger a Luckmann 1999: 27–28)8 Pod spomıńany´mi su´radnicami zˇivota si moˆzˇeme predstavit’ kazˇdodenne´ cˇinnosti, ktore´ vykona´vam, u´lohy v ra´mci tyćh cˇinnostı´, l’udı´ s ktory´mi pritom pricha´dzam do styku, pravidla´, ktore´ riadia vzt’ahy, do ktoryćh s nimi vstupujem, ale aj moje vlastne´ vnı´manie vsˇetkyćh udalostı´ a l’udı´, ktorı´ ma obklopuju´ a ktoryćh som za´rovenˇ sućˇast’ou. To vsˇetko je obsiahnute´ v „ship language-i“. „He talks like one of us.“, je deklaraćia akceptovania niekoho ako cˇlena skupiny, do ktorej patrı´me. Existencia tejto skupiny sa okrem ine´ho prejavuje vsˇetky´m jej cˇlenom spolocˇnou znalost’ou eufemizmov, sˇpecia´lnych termıńov a slangu. V nasˇom prı´pade ide o skupinu socio-profesnu´. Skupinu „na´mornı´kov“ s podskupinami (identifikovany´mi na za´klade profesie) „cˇasˇnı´kov“, „upratovacˇov“, „umelcov“, „dievcˇat starajućich sa o deti hostı´“, atd’. Vsˇetci poznaju´ „ship language“ a su´ nı´m k sebe pu´tanı´. Kazˇde´ pouzˇitie jednej z neforma´lnych viet, slovnyćh spojenı´ alebo slov, ktore´ su´ sućˇast’ou „ship language-u“ ma´ okrem vy´znamu, ktory´ nesie z lexika´lneho a recˇove´ho hl’adiska, aj vy´znam identifikacˇny´. Kazˇde´ jeho pouzˇitie totizˇ okrem informaćie, ktoru´ obsahuje, demonsˇtruje aj spolupatricˇnost’ medzi jej pouzˇ´ıvatel’mi. Pritom slova´, ktore´ patria ku konkre´tnej pracovnej pozıćii na lodi, silnejsˇie spa´jaju´ kolegov na pracovisku. Tak naprı´klad slova´ a vety spojene´ so servisom 7 KOSTLIN, K. 2002. Imagolo ´ gia, kohe´zie. Tradıćia, kultu´ra a kontinuita, spolocˇenstvo a identita. Slovensky´ na´rodopis 50(3-4) 8 BERGER P. L. a T. LUCKMANN 1999. Za ´ klady veˇdeˇnı´ v kazˇdodennı´m zˇivoteˇ. Praha.

200

a s resˇtauraćiou spa´jaju´ vsˇetkyćh cˇasˇnı´kov. Komunikaćia nadriadenyćh vocˇi podriadeny´m alebo medzi sebou s pouzˇitı´m prostriedkov „ship language-u“ spa´ja cˇlenov posa´dky aj na vertika´lnej lıńii (nadriadenyćh s podriadeny´mi). Preto ak chce Maitre D zı´skat’ pozornost’ cˇasˇnı´kov, zı´skat’ si ich na svoju stranu, vzbudit’ u nich doˆveru, pod’akovat’ im za dobre vykonanu´ praću, da´ pred anglicˇtinou prednost’usta´leny´m komunikacˇny´m verba´lnym prostriedkom „ship language-u”“. Fakt, zˇe „ship language“ poznaju´, vedia pouzˇ´ıvat’ a pouzˇ´ıvaju´ len cˇlenovia posa´dky, ich oddel’uje (vymedzuje) od hostı´. Anglicˇtina „ship language-u“, ktorou spolu komunikuju´ cˇlenovia posa´dky je „jazykom akcie“. Je jednoducha´, pouzˇ´ıvaju´ sa v nej kra´tke vety, za´kladna´ slovna´ za´soba a takmer vy´lucˇne len jednoduchy´ prı´tomny´ cˇas. Vo vetaćh sa vynecha´vaju´ cˇleny a osoby. Vsˇetky tieto zjednodusˇenia nie su´ spoˆsobene´ nedostatocˇnou znalost’ou anglicˇtiny. V kontakte s host’ami sa cˇlenovia posa´dky vyjadruju´ spisovnou anglicˇtinou. Zjednodusˇenia v „ship language-i“ slu´zˇia predovsˇetky´m k tomu, aby jeho uzˇ´ıvatel’om usˇetrili cˇas (a to predovsˇetky´m v pracovnom cˇase). Na vyslovenie gramaticky spra´vnej vety kolegovi v praći nie je doˆvod ani cˇas. Ako ine´ jazyky, tak aj „ship language“ obsahuje informaćie o histo´rii jeho uzˇ´ıvatel’ov. Slova´ sˇpanielskeho poˆvodu boli na zaoceańske lode „prina´sˇane´“ predovsˇetky´m Jamajcˇanmi, Hondurasanmi a Filipıńcami (ich jazyk obsahuje aj v sućˇasnosti mnoho sˇpanielskych slov, ktore´ donˇ prijali v cˇase, ked’ boli kolonizovanı´ Sˇpanielmi). Je mozˇne´, zˇe tieto slova´ su´ na lodiach kontinua´lne od 70tych a 80tych rokov, kedy na zaoceańskych americkyćh lodiach pracovali prevazˇne Latino-americˇania a obyvatelia Karibiku a Mezoameriky. Spoˆsob, aky´m sa „ship language“ pouzˇ´ıva odzrkadl’uje doˆlezˇitost’ dobryćh vzt’ahov medzi cˇlenmi posa´dky a fakt, zˇe kazˇdy´ na´pomocny´ kolega je pre cˇlena posa´dky rovnako doˆlezˇity´ neza´visle od jeho etnicke´ho poˆvodu. Prı´kladom je pouzˇ´ıvanie skra´tenej formy slova „pajsano“ („krajan“) – „pajsa“. Zatial’cˇo slova´ „pajsano“ a „pajsana“ sa pouzˇ´ıvaju´ na lodi len pre oslovenie „krajana“/„krajanky“, slovo „pajsa“ (bez rodove´ho rozlı´sˇenia) sa pouzˇ´ıva pri oslovenı´ ktore´hokol’vek cˇlena posa´dky. Pouzˇit’ tieto slova´ moˆzˇeme v komunikaćii s ky´mkol’vek, okrem nadriadene´ho, pretozˇe su´ pre tento ućˇel prı´lisˇ neforma´lne. Pouzˇ´ıvaju´ sa vo vy´zname „hej, kamosˇko“ a to predovsˇetky´m v situaćii, ked’ jeden cˇlovek od druhe´ho niecˇo potrebuje. Pod spojenı´m slov „pajsano business“ sa rozumie aka´kol’vek pomoc cˇlenovi posa´dky tej istej na´rodnosti. Toto slovne´ spojenie ma´ jednu konkre´tnejsˇiu obmenu – „filipino business“, cˇasto komolene´ na „pilipino business“. Voˆl’a Filipıńcov poma´hat’ si navza´jom mozˇno nie je silnejsˇia nezˇ u ostatnyćh cˇlenov posa´dky, ale vzhl’adom na ich vel’ky´ pocˇet je viditel’nejsˇia. „Ship language“ nesie aj informaćiu o hodnotovom syste´me jeho uzˇ´ıvatel’ov. Na zaoceańskych lodiach sa inde rozsˇ´ırene´ vulgarizmy nepouzˇ´ıvaju´. Nahra´dzaju´ ich slova´ registra „ship language“ a podl’a ich vy´znamu moˆzˇeme ur-


cˇit’, ake´ hodnoty su´ v tejto spolocˇnosti vyzˇadovane´ a ktore´ neakceptovatezˇne´. Najnegatı´vnejsˇ´ım oslovenı´m kolegu je slovo „mamagajo“. „Mamagajos“ – ako na zaoceańskych lodiach volaju´ tyćh, ktorı´ sa vyhy´baju´ praći – nemaju´ na lodi zˇiadnych skutocˇnyćh kamara´tov. Z registra nada´vok anglicke´ho jazyka sa na lodi ujalo len „fuck you“, avsˇak len z toho doˆvodu, zˇe Filipıńci ju, vzhl’adom na to, zˇe „f“ vyslovuju´ ako „p“ komolia do tvaru „puck you“ a pra´ve len v tejto forme ju pouzˇ´ıvaju´ aj predstavitelia ostatnyćh na´rodnostı´. Je mozˇne´, zˇe anglicky nikto nenada´va preto, lebo je to v pracovnom prostredı´ (kde sa nada´vky pouzˇ´ıvaju´ najcˇastejsˇie) vzhl’adom na prı´tomnost’ americkyćh hostı´ nebezpecˇne´. Slova´ z registra „ship language“ su´ cˇasto zacˇlenˇovane´ do viet, ktore´ tvoria cˇlenovia posa´dky v svojej rodnej recˇi. Prı´kladom toho je strucˇna´ a vsˇetky´m cˇlenom posa´dky zrozumitel’na´ vy´poved’ typu: „Esˇte vezmem pa´r porciı´ pasty, ky´m tento fake life opustı´m a potom budem za vodou a zalozˇ´ım rodinu, postavı´m dom, zasadı´m strom. . . wrong order sˇak? Ale to je OK. Ya mon, budem captain en mi casa!“ („Esˇte vezmem pa´r kra´t vy´platu, ky´m tento nepravy´ zˇivot na lodi opustı´m a potom budem mat’ po starostiach (alebo na pevnine za Atlantikom = v Euro´pe = doma na Slovensku), ozˇenı´m sa, postavı´m dom, zasadı´m strom . . . nespra´vne poradie vsˇak? Ale to je v poriadku. ´ no, kamara´t, budem hlavou rodiny.“ „Ship language“ A sa sta´va natol’ko silnou sućˇast’ou myslenia vsˇetkyćh cˇlenov posa´dky, zˇe ho pouzˇ´ıvaju´ aj mimo kontext lode: „Musı´m ho uzˇ naucˇit’ starat’ sa o domaćnost’. Hovorı´m mu. . . Si myslı´sˇ, zˇe ja budem housekeeping, teacher, young counselor, garbage woman. . . a ty len captain?“, tlmocˇila mi Slovenka jej recˇ priatel’ovi z Indie o ich spolocˇnom su´zˇitı´, ked’ zalozˇia rodinu. Spoˆsob zˇivota na lodi sa od zˇivota doma lı´sˇi vo vsˇetkyćh za´sadnyćh veciach. Mnohı´ cˇlenovia posa´dky preto na charakter „ship life-u“ vzt’ahuju´ svoje neresti: „Me no smoke at home. I smoke only here. Only on the ship. This life is doing that, that I have to smoke. Ship life makes me to smoke.“ (umy´vacˇ riadu, Bulharsko) „Ship life“ pokladaju´ cˇlenovia posa´dky napriek tomu, zˇe ho maju´ isty´m spoˆsobom radi len za napodobeninu - za aku´si nizˇsˇiu formu skutocˇne´ho zˇivota: „This is not a real life, being on the ship is just ship life. You don’t do things you do here at home. And you don’t do the things you do at home here. But you for sure have more freedom outside. . . at home then here.“ (cˇasˇnı´k, Indone´zia) „Ship life“ – jeho zvla´sˇtna benevolencia vocˇi prehresˇkom je tiezˇ vy´znamny´m prvkom bezkonfliktne´ho spoluzˇitia multietnickej posa´dky. Prejavy chovania, ktore´ by v inej spolocˇnosti viedli ku kritike, pohr´daniu a vyvysˇovaniu sa na u´kor druhyćh, su´ na zaoceańskych lodiach vsˇetky´mi tolerovane´ ako niecˇo, s cˇ´ım je zˇivot na lodi bohuzˇial’ bezpodmienecˇne a neoddelitel’ne spojeny´. Podobnu´ stigmu ako „ship life“ ma´ vo vnı´manı´ cˇlenov posa´dky aj „ship love“. Prevaha vzt’ahov na lodi je zlozˇena´ z partnerov roˆzneho etnicke´ho poˆvodu. Vsˇetci ich akceptuju´, ale ma´lokto ich myslı´ va´zˇne. Ich naviazanost’ na „ship life“ ma´ za na´sledok, zˇe mimo jeho priestor


– v skutocˇnom zˇivote – sa ukazuju´ byt’ nekompatibilne´. V rea´lnom zˇivote la´ska vytvorena´ zˇivotom lode, aby ho ul’ahcˇila a spestrila, nepretrva´va. Pre u´spesˇne´ fungovanie cˇloveka v kazˇdej skupine l’udı´ je okrem znalosti jazyka jej cˇlenov a s nı´m su´visiacich pravidiel komunikaćie, doˆlezˇita´ aj znalost’ pravidiel vycha´dzajućich z hodnotove´ho syste´mu, ktory´m sa riadia. Pre zˇivot cˇlena posa´dky je prvorada´ sfe´ra praće a sfe´ra vzt’ahov s ostatny´mi cˇlenmi posa´dky. Preto si v ra´mci te´my hodnoˆt vsˇ´ımam predovsˇetky´m pravidla´, ktore´ sa ty´kaju´ pracovnyćh povinnostı´ a pracovnyćh vzt’ahov. Vzhl’adom na moje vlastne´ pracovne´ zaradenie sa venujem hlavne skupine cˇasˇnı´kov na lodi. Pojem „hodnota“ vnı´mam tak, ako je definovany´ v psycholo´gii. „Hodnota je vlastnost’, ktoru´ jedinec prisudzuje urcˇite´mu objektu, situaćii, udalosti alebo cˇinnosti v spojitosti s uspokojovanı´m jeho potrieb a zaújmov. Hodnoty sa vytva´raju´ v procese socializaćie, su´ sućˇast’ou spolocˇenske´ho vedomia.“ (Hartl a Hartlova´ 2000: 187–192)9 Z oboru etnolo´gie doda´vam k definıćii hodnoty slova´ M. Lesˇcˇa´ka: „Treba si uvedomit’, zˇe kazˇdodenna´ mora´lka nepokry´va vsˇetky oblasti zˇudskej cˇinnosti, su´stred’uje sa predovsˇetky´m na aktua´lne potreby svojho prostredia a vnu´tornyćh spolocˇenskyćh vzt’ahov... Miera utilita´rnosti a pragmatizmu vyply´va z vnu´tornej hodnotovej orientaćie spolocˇenskej skupiny. A pre jej pochopenie je potrebne´ poznat’jej orbis interior, korelaćie a dichoto´mie my–oni.“ (Lesˇcˇa´k 1999: 10)10 U novaćˇikov vystupuju´ do popredia hodnoty, ktore´ im poma´haju´ lepsˇie zvla´dat’ novu´ situaćiu: su´drzˇnost’, priatel’stvo, vza´jomna´ pomoc a tolerancia predstavitel’ov inyćh etnı´k. Rodina je cˇiastocˇne nahradena´ priatel’mi a rodinna´ su´drzˇnost’ socio-profesnou su´drzˇnost’ou. Doˆlezˇitou sućˇast’ou proble´mu mora´lky akejkol’vek skupiny je insˇtitu´t socia´lnej kontroly. Socia´lna kontrola uva´dza do cˇinnosti regulatı´vny mechanizmus, ktory´ stimuluje odstrańenie nezˇiadućich prejavov v chovanı´ prostrednıćtvom sankciı´. Tie vystupuju´ v dvoch modifikaćiaćh: 1. sankcia ako trest a 2. sankcia ako odmena. V priestore zaoceańskej lode, kde su´ na seba cˇlenovia posa´dky u´zko naviazanı´, sa sankcia objavuje v oboch modifikaćiaćh. Trestom, ktory´m previnilca, ktory´ sa neriadi pravidlami trestaju´ nadriadenı´, je „warning“ („varovanie“), cˇo je pı´somne´ zaznamenanie priestupku. V prı´pade, zˇe cˇlen posa´dky obdrzˇ´ı take´ho „varovania“ tri, nesmie d’alej pre firmu pracovat’. Trest, ktory´ cˇlenovi posa´dky udelia jeho kolegovia je „ochladenie vzt’ahov“ s nı´m. Odmenou moˆzˇe byt’ zo strany manazˇmentu povy´sˇenie alebo ocenenie „Employe of the month“. Odmenou zo strany kolegov je pre cˇlena posa´dky predovsˇetky´m zvy´sˇena´ komunikacˇna´ aktivita s nı´m z ich strany. Pravidla´ spra´vania sa, ktory´mi sa kazˇdy´ cˇlen posa´dky riadi, su´ niekol’kyćh u´rovnı´. Su´ to za´kony Spojenyćh sˇta´tov ´ H. 2000. Psychologicky´ slovnı´k. Praha. P. a HARTLOVA M. 1999. „Etika a sućˇasny´ etnologicky´ vy´skum,“ in Tradıćia, etika a civilizacˇne´ zmeny. Ed. K. Jakubı´kova´. Bratislava 9 HARTL,

201

americkyćh, pravidla´ platne´ pre posa´dky lodı´, pravidla´ dane´ vedenı´m firmy a napokon interne´ pravidla´, ktore´ tvoria cˇlenovia posa´dky samotnı´. Tie nesu´ predovsˇetky´m informaćie o obsahu vlastnostı´, ktore´ su´ cˇlenmi posa´dky na jednotlivcovi obdivovane´, akceptovane´ alebo netolerovane´, a okruh pravidiel, ktore´ usmernˇuju´ formy pracovnyćh postupov. Normy urcˇujuće spoˆsoby spra´vania sa v pracovnom procese su´ zamerane´ na to, aby ty´m, ktoryćh sa ty´kaju´ ul’ahcˇovali praću v tom zmysle, zˇe ich roˆznymi spoˆsobmi vedu´ k jedine´mu ciel’u – k su´drzˇnosti a ku kooperaćii. Normy spra´vania sa v praći obsahuju´ informaćie o povolenyćh, odporućˇanyćh a naopak (zo strany cˇlenov posa´dky) zatracovanyćh postupoch. Vsˇetky pravidla´ pracovnej mora´lky plynule precha´dzaju´ do su´kromnej sfe´ry. Kolegovia, ktorı´ su´ na´pomocnı´, sa sta´vaju´ najobl’u´benejsˇ´ımi cˇlenmi posa´dky. Naopak sebci a lenivci su´ vyvrhel’mi aj vo vol’nom cˇase neza´visle od toho, aky´mi iny´mi kvalitami sa moˆzˇu vyznacˇovat’. O doˆlezˇitosti spra´vania sa v pracovnej sfe´re pre celkove´ vnı´manie cˇlena posa´dky svedcˇ´ı fakt, zˇe vsˇetky silne´ nada´vky („mamagajo“ cˇi „sapo“) pocha´dzaju´ z registra „ship language-u“ zviazane´ho s pracovnou sfe´rou a fakt, zˇe najpozitı´vnejsˇie oslovenie s vy´znamom „krajan“ sa pouzˇ´ıva pre na´pomocne´ho kolegu aj najblizˇsˇieho priatel’a a to neza´visle od jeho etnicke´ho poˆvodu. K vyzˇadovany´m javom pracovnej mora´lky patrı´ predovsˇetky´m reciprocita a priatel’ske´ spra´vanie sa (komunikatı´vnost’). Podl’a rozdelenia reciprocity M. D. Sahlinsom na vsˇeobecnu´, vyva´zˇenu´ a negatı´vnu (Sahlins 1976)11 , je reciprocita medzi spolupracovnı´kmi na lodi kombinaćiou vsˇetkyćh troch. Za´visı´ od prı´padu, od akte´rov a od ich vzt’ahu. Najdoˆslednejsˇie sa vza´jomnost’ a z nej vyply´vajuća reciprocita uplatnˇuje v ra´mci tej istej socio-profesnej vrstvy. Cˇlenovia posa´dky si poma´haju´ cˇasto, ale rozmer tohto ich konania udrzˇuju´ v ra´mci normy. Vy´rok Antoine de Sain Exupe´ryho „Nikto nie je ostrovom samy´m pre seba.“ platı´ na lodi, ktoru´ by sme vzhl’adom k niektory´m jeho charakteristika´m za „ostrov“ mohli povazˇovat’, dvojna´sobne. Z uvedomenia si potreby komunikaćie medzi cˇlenmi posa´dky vyply´va vel’mi prı´sne sankcionovanie nekomunikatı´vnosti. Kazˇdy´ cˇasˇnı´k, ktory´ chce splnit’ vsˇetky povinnosti k spokojnosti nadriadenyćh, hostı´ aj kolegov, musı´ si osvojit’urcˇite´ zjednodusˇenia a triky, ktory´mi moˆzˇe niektore´ pravidla´ obı´st’. Cˇasˇnıći, ktorı´ si trikmi praću zjednodusˇuju´ viac nezˇ va¨cˇsˇina ich kolegov, su´ ty´mito kolegami nazy´vanı´ „Rambovia“. „Rambo“ je oznacˇenie kriticke´, negatı´vne, oznacˇujuće cˇasˇnı´ka nizˇsˇej u´rovne. Jeho sˇty´l sa nazy´va „rambo style“ a zahrńˇa zjednodusˇenia, obcha´dzky hygienickyćh pravidiel pri servı´rovanı´ jeda´l, nosenie va¨cˇsˇieho pocˇtu jeda´l nezˇ je povolene´, predbiehanie sa v rade, pouzˇ´ıvanie dekofeıńovej ka´vy namiesto kofeıńovej, „pincˇovanie“ a skry´vanie resˇtauracˇne´ho vybavenia. Za d’alsˇie netolerovane´ prejavy pocˇas pracovne´ho cˇasu pokladaju´ cˇlenovia posa´dky: ulievanie sa na u´kor

10 LES ˇ CˇA ´ K,

11 SAHLINS,

M. D. 1976. Culture and practical reason. Chicago.

202


druhyćh a dona´sˇanie informaćiı´ na kolegov nadriadeny´m. Pre dona´sˇacˇov spra´v o kolegoch nadriadeny´m je na lodi urcˇene´ pomenovanie „sapo“ („bonza´k“). Cˇlenovia posa´dky jednotlivyćh oddelenı´ pracuju´ rozdelenı´ do pracovnyćh tı´mov. V situaćiaćh, ked’ v resˇtauraćii niektora´ sekcia zaosta´va za ostatny´mi a ty´m brańi otvoreniu resˇtauraćie pre druhu´ skupinu hostı´, je povinnost’ou vsˇetkyćh najblizˇsˇ´ıch sekciı´ oneskorencovi pomoˆct’. Formou sankcie v prı´pade, zˇe cˇlen posa´dky je vlastnou lenivost’ou na prı´t’azˇ ostatny´m, je jeho stigmatizaćia oslovenı´m „mamagajo“. Obsah termıńu „mamagajo“ je cˇlenmi posa´dky natol’ko negatı´vne vnı´many´, zˇe ho moˆzˇeme pokladat’ za nada´vku. Nejednoznacˇne je cˇasˇnı´kmi hodnoteny´ uzˇ spomenuty´ jav – tzv. „pincˇovanie“ (od slova „to pinch“ = „uchmatnu´t’“). Je to docˇasna´ kra´dezˇ vybavenia sekciı´ v resˇtauraćii pre potreby praće na vlastnej sekcii. Cˇi su´ tieto drobne´ kra´dezˇe, o ktoryćh sa vo vsˇeobecnosti vie, akceptovane´ alebo nie, rozhoduju´ postupy, ktory´mi sa pri nich „paćhatel’“ riadi. Druhou diskutabilnou oblast’ou, ktora´ sa ty´ka nasˇej te´my, je porusˇovanie pravidiel danyćh vedenı´m firmy a manazˇmentom. Pokial’ cˇlen posa´dky porusˇuje niektore´ „zhora“ dane´ pravidla´ ty´kajuće sa pracovnyćh postupov (v prı´pade cˇasˇnı´kov napr. spoˆsob servı´rovania jeda´l), o tom, cˇi sa v „ocˇiach“ kolegov previnil alebo nie, rozhoduju´ len pravidla´ „zdola“ – pravidla´ vytvorene´ cˇlenmi posa´dky (v nasˇom prı´pade cˇasˇnı´kmi). Zvla´sˇtnosti zˇivota na lodi obsahuju´ aj vel’mi prı´sne a pre vonkajsˇieho pozorovatel’a neprehl’adne´ pravidla´ ako „to pinch with a heart“. Tak nazy´vaju´ na lodiach cˇasˇnıći kra´dezˇ, pri ktorej boli dodrzˇane´ jej interne´ pravidla´. Cˇasˇnı´k, ktory´ ich nedodrzˇiava je kolegami oznacˇeny´ slovom „barato“ („lacny´, odpad“).

ZA´VER Pevnost’ socio-profesnej skupiny cˇlenov posa´dky za´visı´ priamo u´merne na stupni socia´lnej stability, na miere za´va¨znosti skupinovyćh pravidiel a noriem, na vedomı´ „spolocˇne´ho osudu“, na kvalitatı´vnej podobnosti a na spolocˇne zdiel’anom priestore. Vsˇetky spomıńane´ podmienky homogenity skupiny su´ na lodi zachovane´. Stupenˇ socia´lnej stability vymedzuje socia´lne pozıćie, statusy a role cˇlenov skupiny. Rovnake´ spra´vanie sa cˇlenov skupiny zamestnancov lode je vo vsˇetkyćh situaćiaćh (tak pracovne´ho, ako aj vol’ne´ho cˇasu) vycha´dza z pevne urcˇenyćh pravidiel konania urcˇenyćh interny´mi disciplina´rnymi, bezpecˇnostny´mi a pracovny´mi pravidlami. Kazˇdy´ cˇlen posa´dky je v multietnickom prostredı´ nu´teny´ podriadit’ sa urcˇite´mu bezˇne´mu uvazˇovaniu o kazˇdodennej realite. Tomuto kazˇdodenne´mu zˇivotu, ktory´ nie celkom koresˇponduje s kultu´rnym a na´bozˇensky´m vedomı´m cˇlenov posa´dky, sa prispoˆsobuju´. A vedomie, zˇe robia vsˇetci jej cˇlenovia, poˆsobı´ na kazˇde´ho cˇlena posa´dky unifikacˇne. Cˇlenovia posa´dky su´ si podobnı´ z viaceryćh

hl’adı´sk. Z hl’adiska ich su´drzˇnosti na lodi je z tyćhto charakteristı´k najdoˆlezˇitejsˇie rovnake´ ekonomicke´ postavenie v ra´mci jednotlivyćh pracovnyćh pozıćiı´. Naopak dezintegracˇne moˆzˇe na skupinu poˆsobit’ neu´spech jej cˇlenov a teda neefektı´vnost’ jej existencie a izolovanost’ (tzv. „ponorkova´ nemoc“). Ak cˇlen skupiny plnı´ vsˇetky pracovne´ povinnosti a dodrzˇuje vsˇetky insˇtituciona´lne, ako aj interne´ neoficia´lne pravidla´, je takmer nemozˇne´, aby nebol v dosiahnutı´ svojich ciel’ov u´spesˇny´. Ak naprı´klad cˇasˇnı´k nestı´ha, pomoˆzˇu mu v ra´mci reciprocity kolegovia. Izolovane´ socia´lne prostredie moˆzˇe evokovat’ iste´ napa¨tie. Pokial’ nie je napa¨tie medzi cˇlenmi skupiny eliminovane´ (napr. zmenou komunikacˇnyćh stereotypov), moˆzˇe cˇasom prera´st’ v konflikt. Konfliktom, ktore´ by mohli vzniknu´t’ v doˆsledku „ponorkovej nemoci“, sa snazˇ´ı firma CCL zabrańit’zmenami komunikacˇnyćh stereotypov, organizovanı´m aktivı´t pre vol’ny´ cˇas, cˇi takou vy´znamnou drobnost’ou, akou je zmena jeda´lneho lı´stka cˇi vy´zdoby chodieb. Doˆlezˇitou schopnost’ou existencie socia´lneho subjektu, ktora´ moˆzˇe zabrańit’ tomu, aby nanˇ negatı´vne poˆsobil stereotyp vyply´vajući z izolaćie, je segregaćia. Proces oddel’ovania rolı´ umozˇnˇuje jedincovi spolocˇensku´ kooperaćiu a za´rovenˇ mu vytva´ra priestor pre su´kromie. Cˇlenovia posa´dky maju´ mozˇnost’ segregaćie rolı´ obmedzenu´ na kabıńu a priestor mimo lod’. V tomto ohl’ade je zˇivot na lodi podobny´ zˇivotu v tradicˇnom dedinskom spolocˇenstve. Na lodi nie je nezna´sˇanlivost’ vo vy´zname, v akom ju pozna´me z pevniny, pretozˇe tu nie je strach zo straty terito´ria. To platı´ pre vsˇetkyćh rovnako a pretozˇe kultu´ra nie je propagovana´ umelo politicky´mi stranami ale spontańne, kultu´rne hodnoty nie su´ na lodi „programovou zbranˇou“, v doˆsledku cˇoho su´ vnı´mane´ len pozitı´vne. Spolocˇnost’ CCL sa naopak snazˇ´ı zamestnancov spojit’ v aktivitaćh, ktore´ vsˇetci spa´jaju´ vy´hradne s pozitı´vnymi intenciami – tanec, jedlo, oslavy, party, soccer, cricket. Na lodi som v prevazˇnej va¨cˇsˇine momentov odpozorovala v komunikaćiı´ l’udı´ roˆznych na´rodnostı´ dialekticky´ vzt’ah – teda vzt’ah, v ktorom su´ spolocˇnosti otvorene´ slobodne´mu dialo´gu medzi vlastnou kultu´rou a kultu´rou inyćh, cˇo vedie k vol’nej vy´mene mysˇlienok, ideı´, foriem a hodnoˆt. To znamena´, zˇe kultu´rna identita cˇlenov posa´dky je postavena´ na sebavedomom, ale citlivom prı´stupe k sebe same´mu aj k druhy´m. Zı´skane´ vzdelanie, autorita v rodine, v loka´lnom spolocˇenstve, politicka´ orientaćia, atd’. – to vsˇetko su´ „kvality“, o ktoryćh sa na lodi nerozpra´va, pretozˇe sa nijaky´m spoˆsobom nedoty´kaju´ momenta´lneho poˆsobenia na lodi. Te´mou zˇivota „doma“ – mimo lod’, ktorej sa vsˇetci na lodi venuju´ s viac-menej rovnakou va´sˇnˇou, je te´ma rodiny (deti, partneri a rodicˇia) a vlasti. Cˇasta´ interakcia cˇlenov posa´dky je doˆlezˇita´, pretozˇe preveruje stav aktua´lnej „socia´lnej reality“ – osobne´ sku´senosti, dojmy, postoje a emoćie. Komunikaćia v ra´mci skupiny je zalozˇena´ na zovsˇeobecnˇovanı´ osobnyćh sku´senostı´, takzˇe osobne´ postoje a chovanie su´ transformovane´ do postojov a chovania, ktore´ zodpovedaju´ norma´m skupiny.


Tlak socia´lnej kontroly skupiny je priamo u´merny´ jej su´drzˇnosti (kohe´zii). Naopak, socia´lna izolaćia cˇlena moˆzˇe jeho socia´lnu pozıćiu ohrozit’ a jeho status znı´zˇit’. Zvla´sˇtnymi skupinami, ktore´ sa na lodiach vytva´raju´, su´ najuzˇsˇie neforma´lne skupiny – skupiny kamara´tov o pocˇte cˇlenov cca dva azˇ desat’, ktoryćh najdoˆlezˇitejsˇou funkciou je funkcia „ochranna´“. Tieto priatel’ske´ skupiny nahra´dzaju´ rodinu, teda prima´rnu skupinu. Svojim cˇlenom slu´zˇia ako socia´lna a emociona´lna opora. Nie je zriedkave´, zˇe sa priatelia na lodi navza´jom nazy´vaju´ osloveniami z prı´buzenskej terminolo´gie. Najcˇastejsˇie sa pritom pouzˇ´ıvaju´ oslovenia „sestra“ a „brat“. Cˇaste´ su´ prı´pady, kedy cˇlen posa´dky urcˇ´ı najlepsˇieho priatel’a z lode za krstne´ho otca svojho diet’at’a neza´visle od jeho etnickej prı´slusˇnosti. Verı´m, zˇe podobne symbio´zny vzt’ah medzi l’ud’mi z roˆznych ku´tov sveta v inom prostredı´, aky´ som mohla sledovat’ na zaoceańskych lodiach, nie je uto´pia a zˇe sa o tom budeme moˆct’ presviedcˇat’ na cˇoraz va¨cˇsˇom mnozˇstve prı´kladov. POUZˇITA´ LITERATURA [1] ALLPORT, G. W. 1955. The nature of prejudice. American Anthropologist 57(2). [2] ASSMAN, A. 2001. Kultura a pameˇt’. Pı´smo, vzpomıńka a politicka´ identita v rozvinutyćh kulturaćh staroveˇku. Praha. [3] BALES, R. F. 1970. Personality and interpersonal behavior. New York. [4] BERGER P. L. a T. LUCKMANN 1999. Za´klady veˇdeˇnı´ v kazˇdodennı´m zˇivoteˇ. Praha. [5] GEERTZ, C. 2005. Interpretace kultur. Praha. ´ 2000. Psychologicky´ slovnı´k. Praha. [6] HARTL, P. a H. HARTLOVA [7] KOSTLIN, K. 2002. Imagolo´gia, kohe´zie. Tradıćia, kultu´ra a kontinuita, spolocˇenstvo a identita. Slovensky´ na´rodopis 50(3-4). ´ K, M. 1999. Etika a sućˇasny´ etnologicky´ vy´skum. in K. [8] LESˇCˇA Jakubı´kova´ (Ed.) Tradıćia, etika a civilizacˇne´ zmeny. Bratislava. ´ 2005. Teoreticke´ prı´stupy [9] MARUSˇIAK, J. a M. FERANCOVA k identita´m a ich prakticke´ aplikaćie (zbornı´k zo semina´ra). Bratislava. [10] SAHLINS, M. D. 1976. Culture and practical reason. Chicago.


203

204



205

Vztah spisˇskyćh Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ve sveˇtle antropologickyćh teoriı´ Vojteˇch Pelikań Katedra environmenta´lnıćh studiı´, Fakulta socia´lnıćh studiı´, Masarykova Univerzita, Brno, [email protected]

Relationship of Romanies from Spisˇ to Nature in Light of Anthropological Theories Abstract—This article deals with relation between Romanies from Spisˇ and nature. It discusses its connections with their ethnic identity. It fits the topic in context of anthropological theories, which are completed with knowledge of psychologists and gypsy-focused historians. It argues with a shortcut of harmonious coexistence of Romanies and nature (´Myth of the ecologically noble savage´) and also with authors who deny them direct relationship with nature. Study finds theoretical background among five authors dealing with foreign gypsy groups from anthropological perspective. At the end text formulates two hypotheses: Romanies from Spisˇ have distinctive relationship with nature and their ethnicity can be view as both ńon-Gorgio´ and ńon-natural´. The nonagrarian relationship to landscape (nature as environment) is more specific and is rather evolving contrary to majority; however, landscape in surroundings of settlements has strong spiritual tone and acts as a space of immediate interaction with supernatural. Dichotomy nature-culture (relationship to nature as a principle) is quite similar to other ethnic groups and to our non-modern history. Second hypothesis comes from studies upon relevant majority stereotypes of Gypsies. It says major look on Romanies is in many ways similar to our view of nature and also has very analogical evolution. Key Words—romanies, gypsies, stereotypes, environment, nature, culture, agriculture, ritual impurity

´ VOD U

P

OZORNOST spolecˇenskoveˇdnıćh badatelu˚ se vztahu Cikańu˚/Romu˚1 k prˇ´ırodeˇ zatı´m vyhy´bala s azˇ prˇekvapivou du˚slednostı´. Dosavadnı´ resˇersˇe odborne´ literatury vede k za´veˇru, zˇe zmıńky na toto te´ma jsou jen velmi fragmenta´rnı´ a systematicˇteˇjsˇ´ı studium jako by scha´zelo. Potvrzuje se tak to, nacˇ upozornˇuje Matt T. Salo (in Jakoubek 2008: 207): antropologicke´ teorie zaby´vajıćı´ se ota´zkou romske´ identity se veˇtsˇinou orientujı´ jen na vztahy v ra´mci veˇtsˇ´ıch spolecˇenskyćh celku˚; zameˇrˇujı´ se na hranici mezi Romy a majoritou, meńeˇ uzˇ mezi romsky´mi skupinami navza´jem. Vıćemeńeˇ stranou tak zu˚sta´vajı´ dalsˇ´ı 1V

textu pouzˇ´ıva´m oznacˇenı´ Rom i Cikań. S veˇdomı´m debaty, jezˇ se na toto te´ma vede (naprˇ. Jakoubek in Jakoubek 2008: 9–24; Salo tamte´zˇ: 199–240) se zejmeńa kvu˚li vy´znamovy´m konotacı´m prˇiklańı´m k zavedene´mu veˇdecke´mu oznacˇenı´ slovenskyćh Rumungru˚ jakozˇto „Romu˚“. Cikań se v textu objevuje coby prˇeklad anglicke´ho Gypsy, v souvislosti se studiem stereotypu˚ a coby oznacˇenı´ historicke´.

u´rovneˇ, jezˇ formujı´ identitu kazˇde´ho cˇloveˇka. Ty mohou by´t odvozeny kuprˇ´ıkladu od vztahu˚ na ba´zi prˇ´ıbuzenstvı´,2 pomeˇru˚ mezi jednotlivci uvnitrˇ socia´lnı´ skupiny, mezi muzˇi a zˇenami, od pohledu na vlastnı´ minulost cˇi pra´veˇ od vztahu jedince cˇi spolecˇnosti k prˇ´ırodeˇ (respektive od binarity prˇ´ıroda-kultura). I u posledneˇ jmenovane´ho aspektu lze prˇitom prˇedpokla´dat jistou mı´ru odlisˇnosti oproti majoriteˇ i nezanedbatelnou roli pro budovańı´ etnicke´ sve´bytnosti. Vzˇdyt’ mnozˇstvı´ autoru˚ (naprˇ. Cı´lek 2005; Schama 2007) zejmeńa v poslednı´ dobeˇ upozornˇuje, zˇe kazˇda´ kultura, doba i jednotlivec „cˇtou“ (Sa´dlo 1994) krajinu do znacˇne´ mı´ry odlisˇneˇ a zˇe vztah k prˇ´ırodeˇ a vliv okolnı´ krajiny je pro kazˇdou spolecˇnost a jejı´ kulturu vy´znamny´m formujıćı´m cˇinitelem. Z pozic antropologie se ota´zce, zda mezi kulturou a prˇ´ırodnı´m prostrˇedı´m existuje vy´znamna´ souvislost, veˇnujı´ subdisciplıńy, jejichzˇ spolecˇny´m znakem je vliv (Darwinovy) evolucˇnı´ teorie a snaha sblı´zˇit spolecˇenskoveˇdnı´ a prˇ´ırodoveˇdne´ poznańı´ (viz naprˇ. Ortova´ 1999): s jisty´m zjednodusˇenı´m lze tvrdit, zˇe prˇedstavitele´ ekologicke´ antropologie (kulturnı´ ekologie) povazˇujı´ kulturu za adaptivnı´ syste´m reagujıćı´ na vliv okolnıćh ekosyste´mu˚, zatı´mco sociobiologove´ hledajı´ zdroj kultury ve vnitrˇnı´m, geneticke´m nastavenı´ jedince, v „lidske´ prˇirozenosti“. Trˇetı´m proudem je nacismem zprofanovana´ rasova´ antropologie spojena´ s geograficky´m determinismem, tj. prˇedstava o pevneˇ dane´ souna´lezˇitosti kultur s urcˇity´m u´zemı´m. Nastıńeˇnou hypote´zu (H1), zˇe i vztah spisˇskyćh Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ma´ spolecˇne´ specificke´ znaky a ma´ vliv na utva´rˇenı´ jejich etnicke´ identity, posı´lilo vlastnı´ tereńnı´ pozorovańı´ v okolı´ Spisˇske´ Nove´ Vsi3 (viz Pelikań 2010a, 2010b), jakkoli bylo vedeno spı´sˇe z environmentalistickyćh nezˇ antropologickyćh pozic (zameˇrˇovalo se prima´rneˇ na vztah a postoje k prˇ´ırodeˇ, zˇivotnı´ zpu˚sob, nikoli etnicitu). Prˇi vy´zkumu jsem za´hy narazil na u´kazy a vzorce chovańı´, za nimizˇ bylo lze vytusˇit rozdı´lny´ prˇ´ıstup k prˇ´ırodnı´mu sveˇtu: at’ uzˇ sˇlo o vypra´veˇnı´ o magicke´ moci nocˇnı´ho lesa, velke´ tabu vzna´sˇejıćı´ se nad projevy (zejmeńa zˇenske´) teˇlesnosti, cˇi o klasifikaci zvı´rˇat na 2 Marek Jakoubek (naprˇ. in Jakoubek 2008: 153–154) dokonce Romu ˚m etnicitu zcela upı´ra´. Podle neˇj jsou „etnicky indiferentnı´“, dichotomizace my-oni neprobı´ha´ na etnicke´ rovineˇ a lze hovorˇit jen o vymezovańı´ na ba´zi prˇ´ıbuzenstvı´. 3 Tere ´ nnı´ vy´zkum sesta´val z peˇtice kra´tkodobyćh vy´jezdu˚, celkem do sˇesti osad. Probı´hal od srpna 2007 do listopadu 2008 v souhrnne´ de´lce prˇiblizˇneˇ trˇ´ı ty´dnu˚.

206


cˇista´ a necˇista´. Za´hadou byl i motiv skryty´ za umeˇly´mi kveˇtinami zdobıćı´mi kazˇdou chy´sˇku. Anebo du˚vod, procˇ si mı´stnı´, zˇijıćı´ na pokraji bı´dy, prakticky nepeˇstujı´ zeleninu ani nechovajı´ zvı´rˇata. Jediny´ nalezeny´ text, ktery´ se pokusil osobitost romske´ho vztahu k prˇ´ırodeˇ systematicˇteˇji zpracovat, je pouze popularizacˇnı´ho charakteru a pocha´zı´ shodou okolnostı´ pra´veˇ z prostrˇedı´ slovenskyćh osad. Jeho autory jsou plzenˇsˇtı´ kulturologove´ Lenka Budilova´ a Marek Jakoubek (2004). Cˇlańek nese provokativnı´ na´zev My´tus o prˇ´ırodnıćh Romech a snazˇ´ı se polemizovat se zkratkou, ktera´ Romy pokla´da´ za bytosti zˇijıćı´ v sepeˇtı´ s prˇ´ırodou. Na za´kladeˇ tereńnı´ho pozorovańı´ docha´zejı´ autorˇi k prˇ´ıkre´mu za´veˇru: vztah Romu˚ k prˇ´ırodeˇ je „nestranny´ azˇ lhostejny´“, jejich zpu˚sob zˇivota je „vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ spı´sˇ u´korny´“. „Zˇa´dny´ programovy´ vztah (kromeˇ prakticko-uzˇivatelske´ho postoje) k prˇ´ırodnı´mu prostrˇedı´ v romskyćh osadaćh nenale´za´me. My´tus o sepeˇtı´ Romu˚ s prˇ´ırodou je opravdu jen my´tem,“ (vsˇe s. 17) uzavı´rajı´ autorˇi. MY´TUS USˇLECHTILE´HO ROMSKE´HO DIVOCHA My´tus, vu˚cˇi neˇmuzˇ se Budilova´ s Jakoubkem vyhranˇujı´, je soucˇa´stı´ hluboce zakorˇeneˇne´ho stereotypu nazy´vane´ho „my´tus (ekologicky) usˇlechtile´ho divocha“4 (viz Eliade 1998: 26–39; Ellingson 2001). Tento pohled se stavı´ k civilizaci skepticky a idealizuje si zˇivot mimoevropskyćh nemodernıćh spolecˇnostı´.5 Souvisı´ s archetypa´lnı´m steskem po pu˚vodnı´ harmonii, „Zlate´m veˇku“ (Eliade 1998: 52– 63) a lezˇ´ı i v za´kladech environmenta´lnı´ho uvazˇovańı´ (viz naprˇ. Librova´ 1988). My´tus nabyl na sı´le obzvla´sˇteˇ beˇhem romantismu. Soucˇa´stı´ mysˇlenkove´ho posunu smeˇrem k obdivu vu˚cˇi divoke´ prˇ´ırodeˇ a exoticke´mu se stala take´ idealizace (kocˇovnyćh) Cikańu˚. Pozoruhodny´m prˇerodem prosˇly majoritnı´ stereotypy (viz Saul a Tebbutt 2005; Willems 1997): Zatı´mco historicke´ (viz Himl 2007) a folklo´rnı´ (viz Krekovicˇova´ 1999) prameny vykreslujı´ Cikańy jako nebezpecˇne´ cizince,6 romantici je asociujı´ s nezkazˇenostı´, zˇijı´ podle nich jednoduchy´ a nespoutany´ zˇivot v u´zke´m kontaktu s prˇ´ırodou. Charakteristicky´mi dı´ly jsou Pusˇkinovi cˇi Maćhovi Cikańi z roku 1824, resp. 1835. V te´zˇe dobeˇ se rodı´ i veˇdecky´ za´jem. Od poslednı´ cˇtvrtiny 18. stoletı´ zacˇ´ınajı´ by´t Cikańi konecˇneˇ pojı´mańi jako sve´bytna´ skupina odlisˇna´ od jinyćh tula´ku˚.7 Dle Willemse (1997) se tehdy zacˇ´ına´ konstruovat jednotny´ obraz Cikańa, nerozlisˇujıćı´ mezi romsky´mi skupinami. Za´sadneˇ k neˇmu prˇispeˇly poloveˇdecke´ praće Heinricha M. G. Grellmanna (*1753), reagujıćı´ prˇedevsˇ´ım na popta´vku majoritnı´ imaginace. Objevuje se prˇesveˇdcˇenı´ o in4 Uz ˇ´ıvańo

i „sˇt’astne´ho“ cˇi „ctnostne´ho“ (z angl. noble savage). 5 Typicky se takto zpodobn ˇ ujı´ severoamericˇtı´ Indiańi (v cˇesˇtineˇ naprˇ. Sale 2001; Snyder 1999). 6 Ve folklo ´ ru tvorˇene´m sedlaćkou spolecˇnostı´ jsou „Cigańi“ zdaleka nejcˇasteˇjsˇ´ım a nejpropracovaneˇjsˇ´ım obrazem cizince, protozˇe nemajı´ vztah k pu˚deˇ ani nechteˇli nikdy hospodarˇit (Krekovicˇova´ 1999: 17). 7 Do te ´ doby bylo pro jejich charakteristiku klıćˇove´ pra´veˇ krite´rium neusedle´ho nezemeˇdeˇlske´ho zpu˚sobu zˇivota spı´sˇe nezˇ kuprˇ´ıkladu odlisˇny´ vzhled (Himl 2007).

dicke´m pu˚vodu Cikańu˚8 , a dı´ky tomu, zˇe zacˇali by´t brańi jako exoticˇtı´ neza´padnı´ „jinı´“, se mohli podle Willemse konecˇneˇ sta´t spolecˇensky prˇijatelny´mi. Podobneˇ jako v prˇ´ıpadeˇ evropske´ho pohledu na Orient (Said 2008) dodrzˇovali autorˇi pı´sˇ´ıcı´ o Cikańech po dlouhou dobu pravidlo souladu s „autoritativnı´mi texty“ Grellmanna cˇi George Borrowa (*1803). I ve veˇdeckyćh studiıćh prˇevla´daly nad empiricky´m pozorovańı´m majoritnı´ prˇedstavy. Rozpor mezi ideou a problematickou realitou se vysveˇtloval mizenı´m „pravyćh“, autentickyćh Cikańu˚.9 Podle Willemse neztratil majoritnı´ obraz nic ze sve´ celistvosti azˇ do dnesˇnıćh dnu˚. Zda´ se, zˇe jeho zˇivou soucˇa´stı´ zu˚sta´va´ i prˇedstava o prˇ´ıchylnosti Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ve stylu Ottova slovnı´ku naucˇne´ho, kde pod heslem „Cikańi“ mu˚zˇeme cˇ´ıst, jak „jsou opojeni prˇ´ırodou“ (Ottu˚v slovnı´k. . . 1892: 366) cˇi novin Cˇeske´ slovo z roku 1940 lıćˇ´ıcıćh „volne´ deˇti prˇ´ırody“ (cit. dle Necˇas 2008: 87). Jakkoli dnes jizˇ mozˇna´ nenı´ tato asociace tak bezprostrˇednı´, kuprˇ´ıkladu indicky´ historik Weer Rajendra Rishi sta´le vykresluje, jak Romove´ „splynuli s prˇ´ırodou“ a jsou „opravdovy´mi deˇtmi prˇ´ırody“ (1976: 20, vl. prˇeklad). Z environmentalistickyćh pozic podobneˇ uvazˇuje Rolland Vernon (1994): Anglicˇtı´ Romove´ „zobrazujı´ nasˇe ztracene´ prˇ´ırodnı´ ja´‘ “ (s. 4) a „zˇijı´ s naprostou pokorou po boku ’ prˇ´ırody“ (s. 5, obojı´ vl. prˇeklad).10

POCHYBNOSTI NAD ZˇIVOTNOSTI´ MY´TU ROMSKE´HO DIVOCHA I JEHO KRITIKY

V soucˇasnosti jizˇ nenı´ pochybnost nad platnostı´ obdobnyćh prˇedstav nijak neobvykla´: O falesˇne´ ideji „ekologicky ctnostne´ho divocha“ psal zrˇejmeˇ prvnı´ Redford (1990), my´tus „ekologicke´ho Indiańa“ zpochybnil Krech (2000). I dalsˇ´ı autorˇi (naprˇ. Diamond 2004: 307–335 cˇi 2008) pouka´zali, zˇe prˇesveˇdcˇenı´ o harmonicke´m souzˇitı´ mnohyćh tradicˇnıćh spolecˇnostı´ s prˇ´ırodou jsou cˇasto vıće nezˇ cˇ´ımkoli jiny´m projekcı´ (obvykle sdı´lenyćh stereotypnıćh) prˇedstav jejich pu˚vodcu˚ a skutecˇny´ zˇivot prˇiblizˇujı´ jen okrajoveˇ a ve znacˇneˇ sve´ra´zne´ podobeˇ. Polemika s my´tem „usˇlechtile´ho Roma“ tak, jak ji stavı´ Jakoubek a Budilova´ (2004), tedy snad ani nemohla dojı´t k jine´mu nezˇ vy´sˇe uvedene´mu, neprˇ´ılisˇ prˇekvapive´mu za´veˇru. Proti metodeˇ, s jejı´zˇ pomocı´ k neˇmu autorˇi cˇlańku dosˇli, lze ovsˇem vzne´st jiste´ na´mitky. Prˇedevsˇ´ım poneˇkud etnocentricky vztahujı´ meˇrˇ´ıtka majoritnı´ spolecˇnosti, jak se chovat „ekologicky“, na Romy. Jen ma´lo prˇitom zohlednˇujı´ vliv materia´lnı´ho nedostatku, a prˇedevsˇ´ım opomı´jejı´ za´sadnı´ skutecˇnost, zˇe vznik environmenta´lnı´ho hnutı´ se 8 V roce 1763 srovnal I. Valyi jazyk indicky ćh studentu˚ univerzity v jihoholandske´m Leidenu s romsˇtinou ze svyćh domovskyćh Uher. 9 Dle ne ˇ kteryćh autoru˚ prˇitom naopak du˚lezˇitost tradicˇnı´ho romske´ho usporˇa´dańı´ cˇi ritua´lnı´ necˇistoty spı´sˇe roste (Acton 1974; Gropper 1975; Sutherland 1986). 10 Pro vy ´zkumnı´ka mu˚zˇe by´t matoucı´, zˇe Romove´ cˇasto podobne´ majoritnı´ stereotypy znajı´ a mohou je vyuzˇ´ıvat cˇi prˇehańeˇt, naprˇ´ıklad aby zı´skali pozornost, penı´ze cˇi aby skryli skutecˇnost prˇed zraky veˇtsˇinove´ spolecˇnosti (viz naprˇ. Gmelch in Jakoubek 2008: 355–356; Silverman tamte´zˇ: 33).

ˇ I´RODEˇ ´ N: VZTAH SPISˇSKYĆH ROMU˚ K PR VOJTEˇCH PELIKA

bezprostrˇedneˇ va´zˇe na modernı´ euroamerickou spolecˇnost a vycha´zı´ z ducha romantismu cˇi zkusˇenosti veˇdecke´ho pozna´vańı´, industrializace a urbanizace (naprˇ. Librova´ 1988). Urcˇita´ etnocentricˇnost odkazuje na snad jesˇteˇ problematicˇteˇjsˇ´ı aspekt. Oba autorˇi totizˇ usuzujı´ na vztah k prˇ´ırodeˇ pouze z urcˇityćh do ocˇ´ı bijıćıćh vneˇjsˇ´ıch projevu˚. Jde kuprˇ´ıkladu o zˇivelne´ kaćenı´ stromu˚, znacˇnou fluktuaci veˇcı´, za´libu ve vsˇem nove´m cˇi zavalenı´ osady odpadky spojene´ s celkovy´m neza´jmem o znecˇisˇt’ovańı´ okolı´. Navzdory vlastnı´m proklamacı´m ovsˇem Budilova´ s Jakoubkem nestudujı´ vnitrˇnı´ povahu romske´ho vztahu, ny´brzˇ pouze chovańı´. O vnitrˇnı´ logice zachycujıćı´ roli prˇ´ırody v mysˇlenkove´m sveˇteˇ Romu˚ a postoji, ktery´ k nı´ zaujı´majı´, se z textu nedozvı´da´me. Jak upozornˇuje Krajhanzl (2010), chovańı´ k prˇ´ırodeˇ totizˇ vlastnı´ vztah cˇi postoje odra´zˇ´ı pouze cˇa´stecˇneˇ. Jeho prˇ´ıcˇiny jsou komplexnı´, znacˇny´ vliv majı´ i fyzicke´ a charakterove´ vlastnosti jednotlivce cˇi vliv okolı´. Pro uchopenı´ vztahu Krajhanzl navrhuje vıćedimenziona´lnı´ koncept sesta´vajıćı´ z peˇtice charakteristik: (1) potrˇeba kontaktu s prˇ´ırodou, jezˇ lezˇ´ı kuprˇ´ıkladu za vy´lety do prˇ´ırody, (2) emphschopnosti a dovednosti pro kontakt s prˇ´ırodou, (3) emphenvironmenta´lnı´ veˇdomı´ vedoucı´ k ohleduplnosti vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ, (4) environmenta´lnı´ senzitivita, vyjadrˇujıćı´ vsˇ´ımavost k prˇ´ırodeˇ a (5) obecny´ postoj k prˇ´ırodeˇ, jenzˇ je urcˇity´m vıće cˇi meńeˇ veˇdomy´m, abstraktneˇji formulovany´m prˇesveˇdcˇenı´m vyjadrˇujıćı´m, z jake´ pozice cˇloveˇk k prˇ´ırodeˇ prˇistupuje. Jakoubek s Budilovou navıć opomı´jejı´ dalsˇ´ı rozdı´l, ktery´ Krajhanzl prˇedestı´ra´, a to mezi environmenta´lnı´m chovańı´m (tedy jaky´mkoli environmenta´lneˇ relevantnı´m chovańı´m) a environmenta´lnı´m jednańı´m, ktere´ je za´meˇrne´ a reflektovane´. Z jejich i z me´ho (Pelikań 2010b: 102–108) pozorovańı´ vsˇak vyply´va´, zˇe Romove´ jednajı´ spı´sˇe bezdeˇcˇneˇ (viz i Krausova´ a Jakoubek in Jakoubek a Podusˇka 2003: 69–82).

PEˇT ANTROPOLOGICKYĆH KONCEPTU˚ TEMATIZUJIĆIĆH ˇ I´RODEˇ ˚ K PR VZTAH ROMU Jak tedy vystopovat mı´sto, jezˇ prˇ´ıroda v zˇivoteˇ spisˇskyćh Romu˚ zaujı´ma´? V zahranicˇnı´ literaturˇe jsem se setkal s peˇticı´ autoru˚ zaby´vajıćıćh se (doneda´vna) kocˇujıćı´mi cikańsky´mi skupinami, kterˇ´ı nabı´zejı´ urcˇite´ teoreticke´ zakotvenı´ (Gay y Blasco 1999; Okely 1983; Stewart 2005; Sutherland 1986; Williams 2003). Ani u nich vsˇak cˇasto nenacha´zı´me o mnoho vıće nezˇ implicitnı´ a kuse´ zmıńky, jezˇ je nutno dohleda´vat v hlavnı´m proudu badatelske´ho za´jmu. Vsˇem autoru˚m je spolecˇny´ pohled, zˇe romskou identitu nelze postihnout vyćˇtem danyćh, esencia´lnı´ vlastnostı´ jedince cˇi skupiny (naprˇ. pu˚vodem), ale zˇe je dynamicky´m aspektem vztahu a vytva´rˇ´ı se aktivnı´m a flexibilnı´m vytva´rˇenı´m hranic mezi Romy a majoritou kombinacı´ adaptace a udrzˇovańı´ distance. Ne-Romove´ tak podle nich

207

tvorˇ´ı soucˇa´st nejen socioekonomicke´ho, ale i kulturnı´ho syste´mu Romu˚ (srov. i Jakoubek 2008). Tento pohled vycha´zı´ ze zna´me´ho pojetı´ Fredrika Bartha (1969). Kazˇda´ identita ma´ podle neˇj interakcˇnı´ povahu a pro jejı´ formovańı´ je nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı vytva´rˇenı´ hranice my-oni, respektive cˇlen-cizinec, prˇicˇemzˇ hlavnı´ menta´lnı´ na´stroje prˇedstavuje inkorporace cˇi vyloucˇenı´. Barthu˚v koncept lze vzta´hnout i na vztah k prˇ´ırodeˇ. Za´sadnı´ prˇedeˇl pak vede mezi prˇ´ırodou a kulturou. Kazˇdodennı´ vymezovańı´ hranice te´to binarity je prˇitom dle Le´vi-Strausse (naprˇ. 1996) univerza´lnı´ naprˇ´ıcˇ kulturami.11 I zde se tvorˇ´ı identita na ba´zi „my“ a „oni“: Prˇ´ıroda je „to druhe´“, „cizı´“; lidska´ identita je z podstaty za´sadnı´m dı´lem ´ vodnı´ ota´zka nicmeńeˇ zu˚sta´va´: existuje „neprˇ´ırodnı´ “. U „romska´“ podoba tohoto vymezenı´? Podle Patricka Williamse (2003), zaby´vajıćı´ho se take´ vztahem kocˇovnyćh Romu˚ – Manusˇu˚ – z centra´lnı´ Francie k okolnı´mu sveˇtu, je pro jejich konstrukci dichotomie prˇ´ıroda-kultura klıćˇova´ mı´ra „civilizovanosti“ prˇisuzovana´ vlastnı´mu chovańı´. Manusˇove´ se vymezujı´ tı´m, zˇe kontrolujı´ sve´ prˇirozene´ chuteˇ, pudy. Civilizovane´ je tedy vsˇe, co odkazuje na schopnost ovla´dnout „prˇ´ırodnı´ “ v na´s. Vy´lucˇnost vlastnı´ identity odvı´jejı´ z toho, zˇe veˇdomeˇ (a mnohdy ritualizovaneˇ) zacˇlenˇujı´ do kultury i takove´ chovańı´, ktere´ ostatnı´ povazˇujı´ za projev prˇ´ırody (s. 29– 55). Dle Williamse jsou pro formovańı´ romske´ identity urcˇujıćı´ trˇi roviny: vztahy mezi zˇivy´mi, zˇivy´mi a mrtvy´mi – jezˇ stojı´ v centru manusˇske´ho vnı´mańı´ sveˇta – a pra´veˇ mezi prˇ´ırodou a kulturou. Sveˇt prˇ´ırody prˇitom se sveˇtem majority sply´va´ a je na neˇj prˇevoditelny´: Manusˇove´ zˇijı´ „ve sveˇteˇ gadzˇu˚“ spı´sˇ nezˇ „ve stejne´m sveˇteˇ, jako gadzˇove´“ (Williams 2003: 29, vl. prˇeklad). K prˇ´ırodeˇ tedy nemajı´ prˇ´ımy´ vztah; ten je vzˇdy zprostrˇedkovań neromsky´m sveˇtem. Dalsˇ´ı autor, Michael Stewart (2005), zkoumal jednu z mad’arskyćh usazenyćh skupin Olachu˚. Specifikoval jejich opozici coby negaci hodnot a zˇivotnı´ho zpu˚sobu zemeˇdeˇlske´ spolecˇnosti.12 Romove´ si dle neˇj vytva´rˇejı´ velmi pevny´ identitnı´ syste´m v bezprostrˇednı´ reakci na mad’arske´ho rolnı´ka, ktery´ vlastnı´ pu˚du, akcentuje pecˇlivou, efektivnı´ a systematickou praći, vzy´va´ neoka´zalost, udrzˇuje nabyte´ bohatstvı´, vyhy´ba´ se obchodovańı´ a spı´sˇe spole´ha´ na vlastnı´ vy´peˇstky. Oproti nim stavı´ Romy, kterˇ´ı se zemeˇdeˇlstvı´m ani nechteˇjı´ zaby´vat, za jedine´ „cˇiste´“ povazˇujı´ penı´ze zı´skane´ obchodovańı´m a prˇi „cikańske´ praći“ (romanˇi but’i) se osveˇdcˇuje zejmeńa inteligence 11 Prˇedpoklad mysˇlenı´ v bina ´ rnıćh opozicıćh byl vy´znamny´m te´matem Le´vi-Straussovyćh kritiku˚ (viz naprˇ. Eriksen 2008: 32–33). Nezastı´ra´m, zˇe jednotlive´ spolecˇnosti vnı´majı´ rozpor prˇ´ıroda-kultura s ru˚znou intenzitou (u zemeˇdeˇlskyćh spolecˇnostı´ trˇeba nale´za´me ostrˇejsˇ´ı deˇlenı´ nezˇ u lovcu˚ a sbeˇracˇu˚), zˇe mnohe´ cı´tı´ se sveˇtem prˇ´ırody vnitrˇnı´ sprˇ´ızneˇnost, ani zˇe oba po´ly nemusı´ za´koniteˇ sta´t v protikladu (naprˇ. v mysˇlenkovyćh tradicıćh Da´lne´ho vyćhodu). Domnı´va´m se ovsˇem, zˇe mozˇna´ spojitost cˇi komplementarita te´to dvojice jejı´ existenci v klasifikaci sveˇta za´sadneˇ nezpochybnˇuje. 12 Symptomaticke ´ je samotne´ oznacˇenı´ „gadzˇo“. Pocha´zı´ z mad’arsˇtiny a znamena´ „rolnı´k“ i „hloupy´“ (Stewart 2005: 107). Obdobny´ vy´znam ma´ sˇpaneˇlske´ payo (buransky´ vesnicˇan, sedla´k) cˇi paisano (vlastnı´k pu˚dy; Gay y Blasco in Jakoubek 2008: 81).

208

a mazanost (Stewart 2005: 25–33). Souhrn teˇchto „protinorem“ vytva´rˇ´ı spolecˇneˇ s uzˇ´ıvańı´m romske´ho jazyka „romstvı´ “ (romipen), ktere´ musı´ kazˇdy´ Rom neusta´le potvrzovat. Prˇedchozı´ za´veˇry v mnohe´m rozvı´jejı´ ba´dańı´ Palomy Gay y Blasco (1999) mezi sˇpaneˇlsky´mi „Gitanos“. Jejı´ vy´zkum prima´rneˇ cı´lı´ na ota´zku uchovańı´ soudrzˇne´ cikańske´ identity prokazujıćı´ obdobne´ znaky naprˇ´ıcˇ subetniky. Gay y Blasco konstatuje silnou odstrˇedivost a slabe´ vazby mezi neprˇ´ıbuzny´mi – Cikańi tvorˇ´ı rozpty´leny´ agrega´t neurcˇite´ velikosti, pu˚vodu i loka´lnı´ prˇ´ıslusˇnosti. Koheze a harmonie uvnitrˇ spolecˇnosti proto podle nı´ netvorˇ´ı prˇedpoklad realizace etnicity. Klıćˇove´ je podobna´ situovanost vu˚cˇi zbytku sveˇta a oddanost za´konu˚m romipen. Dobrovolnou segregaci od majority cˇi vlastnı´ minulosti, souvisejıćı´ s prˇesveˇdcˇenı´m o vrozene´ odlisˇnosti, posiluje prˇedstava o ritua´lnı´ necˇistoteˇ gadzˇovske´ spolecˇnosti (viz i Gmelch in Jakoubek 2008: 344–381). S vy´znamny´m poznańı´m prˇisˇla Anne Sutherland, zkoumajıćı´ kalifornske´ skupiny Kalderasˇu˚ a Macˇvaju˚ (1986). Zejmeńa se soustrˇedila na postavenı´ zˇen, instituci ritua´lnı´ necˇistoty a vztahy Romu˚ s majoritou. Vedle Bartha (1969) navazuje na pohled Mary Douglas (1966, 1996), podle nı´zˇ slouzˇ´ı symbolicke´ cˇleneˇnı´ na cˇiste´ a znecˇisˇt’ujıćı´ ke klasifikaci sveˇta a vymezenı´ lidske´ho usporˇa´dańı´: „Necˇistota je vedlejsˇ´ım produktem systematicke´ho usporˇa´da´vańı´ a klasifikace hmoty.“ (Douglas 1966: 36, vl. prˇeklad) Ambivalentnı´ a specifickou roli zaujı´ma´ lidske´ teˇlo, ktere´ je kulturnı´ i prˇ´ırodnı´ a prˇedstavuje metaforu spolecˇnosti a jejıćh hranic (Douglas 1996: 69–87). Sutherland naznacˇila, zˇe pra´veˇ k prˇ´ırodeˇ (resp. prˇirozenosti) lze v prˇ´ıpadeˇ Romu˚ prˇistupovat prostrˇednictvı´m ritua´lnı´ necˇistoty, tzv. „dege´sˇstvı´ “ (1986: 255–287). Ukazuje, zˇe nejde o souhrn poveˇr, ale „smysluplny´ a komplexnı´ syste´m“ (s. 289). Klıćˇem k pochopenı´ je podle nı´ teˇlo, zejmeńa zˇenske´. Zˇeny totizˇ azˇ tak neby´vajı´ nahlı´zˇeny jako nositelky kultury, ale spı´sˇe jako bytosti blizˇsˇ´ı prˇ´ırodeˇ.13 Na ba´zi cˇiste´/necˇiste´ je vsˇak definovańo prakticky vsˇe, vcˇetneˇ kazˇdodennıćh cˇinnostı´, jako je jı´dlo, pranı´ pra´dla, usporˇa´dańı´ zˇivotnı´ho prostoru, spolecˇenske´ normy, vztahy mezi Romy i vu˚cˇi gadzˇu˚m, anebo okolı´. Sutherland prˇitom systematizovala dveˇ roviny: vymezenı´ hornı´ a dolnı´, platıćı´ zejmeńa u teˇla (dolnı´ cˇa´st je povazˇovańa za necˇistou) a odra´zˇejıćı´ vztah k vlastnı´ prˇirozenosti, a deˇlenı´ na cˇiste´ vnitrˇnı´ a meńeˇ cˇiste´ vneˇjsˇ´ı, jezˇ do znacˇne´ mı´ry sply´va´ s dichotomiı´ my-oni. Tyto mysˇlenky cˇa´stecˇneˇ rozva´dı´ Judith Okely (1983), jezˇ zˇila mezi britsky´mi Cikańy-Travellery.14 Podobneˇ jako Sutherland docha´zı´ k za´veˇru, zˇe dodrzˇovańı´ tabu znecˇisˇteˇnı´ tvorˇ´ı jeden ze za´kladu˚ cikańske´ identity. Rozva´dı´ prˇitom jejı´ deˇlenı´, kdyzˇ doplnˇuje dalsˇ´ı polaritu prˇi vnı´mańı´ teˇlesnosti: vnitrˇnı´ a vneˇjsˇ´ı teˇlo (s. 77–104).

13 Tato prˇedstava je vıćeme ´ neˇ univerza´lnı´ naprˇ´ıcˇ spolecˇnostmi (Ortner 1998). 14 Skupina Travelleru ˚ zahrnuje i necikańske´ skupiny, zejmeńa T. Irske´ a Skotske´.


VZTAZˇENI´ TEORETICKYĆH KONCEPTU˚ NA SPISˇSKE´ PROSTRˇEDI´

K nastıńeˇny´m teoriı´m lze vzne´st mnozˇstvı´ na´mitek. Vedle silne´ho konstruktivismu prova´zejı´ pochybnosti kuprˇ´ıkladu tezi, zˇe bytostny´ za´klad romske´ kultury tkvı´ v potrˇebeˇ negace majority. Podsouva´ se tı´m mysˇlenka, zˇe jde o pouhou funkci kultury neromske´ a prˇedchozı´ teorie tak znacˇneˇ upı´rajı´ Romu˚m sve´bytnost. Uskutecˇneˇny´ vy´zkum (Pelikań 2010a, 2010b) prˇitom vede k na´zoru, zˇe jde spı´sˇe o plasticˇteˇjsˇ´ı interpretaci pravidel veˇtsˇiny, jezˇ mu˚zˇe by´t mnohem meńeˇ prˇedvı´datelneˇ kauza´lnı´. Romove´ kuprˇ´ıkladu mnohe´ prvky – typicky na´bozˇenske´ – prˇebı´rajı´ (Kovaćˇ a Mann 2003) a jejich zvyklosti a postoje ohledneˇ deˇlenı´ na cˇiste´ a necˇiste´ jsou v mnohe´m ekvivalentnı´ nasˇ´ı vlastnı´ minulosti i mimoevropsky´m nemodernı´m spolecˇnostem (viz Douglas 1966; Eliade naprˇ. 1993, 2004: 36–40). Neˇktere´ prˇ´ırodnı´ inklinace (naprˇ. koneˇ) cˇi averze (les, tma, hadi) jsou dokonce ukotveny evolucˇneˇ, „biofilneˇ“ (Kellert a Wilson 1993; Wilson 1984). Podobnost urcˇityćh prvku˚ s jiny´mi skupinami vsˇak na druhou stranu rozhodneˇ neznamena´, zˇe by jejich postoje nebyly v leccˇem sve´bytne´. Znacˇneˇ specificky pu˚sobı´ prˇedevsˇ´ım romska´ klasifikace ritua´lnı´ necˇistoty (zrˇetelna´ zejmeńa u zvı´rˇat, viz Pelikań 2010b: 89–94) anebo nezemeˇdeˇlsky´ postoj ke krajineˇ. Uvedene´ vy´hrady nicmeńeˇ neubı´rajı´ prˇedstaveny´m konceptu˚m na argumentacˇnı´ hloubce a inspirativnosti. Za´rovenˇ naznacˇujı´ dvojı´ rovinu te´matu: zaprve´ jde o vztah k zˇite´mu prostrˇedı´, krajineˇ, coby prostoru interakce cˇloveˇka a prˇ´ırody, jenzˇ jisty´m zpu˚sobem odra´zˇ´ı i vztah k majoriteˇ (Gay y Blasco 1999; Stewart 2005; Williams 2003). Druhou dimenzi tvorˇ´ı vztah k prˇ´ırodeˇ jako entiteˇ, principu, prˇirozenosti. Vy´zkum na Spisˇi za´rovenˇ sledoval dvojı´ povahu vymezovańı´ hranice kultura-prˇ´ıroda: jednak vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ jako nevyrobene´mu, divocˇineˇ, ktera´ se „prˇirodı´ “ bez za´sahu cˇloveˇka, jednak vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ jako reprezentantu nezna´ma, nebezpecˇne´mu „jine´mu“, opaku rˇa´du sveˇta, chaosu.15 Analogie mezi dichotomiı´ prˇ´ırodakultura a symbolicky´m vymezovańı´m hranic ritua´lneˇ cˇiste´ho lze prˇitom nale´zt jak ve vztahu k vlastnı´mu teˇlu, tak k necˇisty´m Romu˚m, zvı´rˇatu˚m, okolnı´ krajineˇ i gadzˇovske´ majoriteˇ (Gay y Blasco 1999; Okely 1983; Sutherland 1986; Williams 2003). Polemizovat lze take´ s na´zorem, zˇe Romove´ prˇ´ırodu nezakousˇejı´ prˇ´ımo (Williams 2003), respektive zˇe jejich vztah k nı´ je determinovań postoji majority a je na neˇ prˇevoditelny´ (te´zˇ Stewart 2005). Vy´sledky vy´zkumu na Spisˇi (Pelikań 2010a, 2010b) nicmeńeˇ k takovy´m u´vaha´m nevybı´zejı´. Naznacˇujı´, zˇe pohled majority urcˇity´ vliv ma´, nicmeńeˇ vymezenı´ Romu˚ vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ a majoriteˇ je spı´sˇe v leccˇem podobny´m vytva´rˇenı´m distance vu˚cˇi cizı´mu, nezˇ aby ze sebe vyply´valo (neprava´ korelace). Navıć, mnohe´ pozorovane´ fenomeńy jsou podobne´ spolecˇnostem, ktere´ takto silnou opozici vu˚cˇi evropske´ zemeˇdeˇlske´ kulturˇe 15 Ve smyslu dvojı´ho rˇecke ´ ho pojetı´ fysis/nomos a chaos/kosmos (viz Kratochvı´l 1994).

ˇ I´RODEˇ ´ N: VZTAH SPISˇSKYĆH ROMU˚ K PR VOJTEˇCH PELIKA

nezaujı´majı´, a lze se tedy opra´vneˇneˇ domnı´vat, zˇe ani u Romu˚ nejsou tak silneˇ determinovańy majoritnı´mi postoji. Vy´zkum spı´sˇe ukazuje, zˇe okolnı´ prˇ´ıroda (respektive vymezovańı´ vu˚cˇi nı´) pu˚sobı´ na kulturu spisˇskyćh osad bezprostrˇedneˇ a odra´zˇ´ı se naprˇ´ıklad i v tamnı´ sı´delnı´ strukturˇe (Pelikań 2010b: 83–85). Krajinu Romove´ vnı´majı´ prakticky jen v ra´mci blı´zke´ho okolı´ a kromeˇ prostoru poskytujıćı´ho obzˇivu je prˇedevsˇ´ım prostorem posva´tny´m.16 Probı´ha´ v nı´ prˇ´ıma´ komunikace s Bohem, vede jı´ hranice zna´me´ho (kosmizovane´ho; viz naprˇ. Eliade 1993: 11–14, 2006: 77–106) a nezna´me´ho (chaoticke´ho), je deˇjisˇteˇm vy´znamuplnyćh uda´lostı´17 a objevujı´ se zde poslove´ z druhe´ho sveˇta (mulo). S pomocı´ uvedenyćh teoretickyćh konceptu˚ jsem se te´zˇ pokusil doka´zat vhodnost environmenta´lnı´ optiky pro zkoumańı´ Romu˚ a jejich etnicity: Williams (2003) spatrˇuje vy´lucˇnost romstvı´ v tom, zˇe du˚sledneˇji oddeˇlujı´ prˇ´ırodu od kultury. Sutherland (1986) a Okely (1983) dokla´dajı´, zˇe vztah kultura-prˇ´ıroda se prˇ´ımo odra´zˇ´ı v dodrzˇovańı´ tabu znecˇisˇteˇnı´, a to zˇe tvorˇ´ı jeden ze za´kladu˚ romske´ identity. Gay y Blasco (1999) je zase prˇesveˇdcˇena, zˇe soudrzˇnost identity zpu˚sobuje hlavneˇ podobna´ situovanost vu˚cˇi zbytku sveˇta. Jakkoli to Gay y Blasco prˇ´ımo neuva´dı´, z logiky jejı´ho konceptu lze prˇedpokla´dat, zˇe jednotny´ zpu˚sob vytva´rˇenı´ distance je mozˇny´ vzta´hnout i na necˇistou prˇ´ırodu. Stewart (2005) da´va´ explicitneˇ do souvislosti romskou etnicitu s (nezemeˇdeˇlsky´m) vztahem ke krajineˇ. Vy´sˇe uvedene´ poznatky vedly k uprˇesneˇnı´ titulnı´ hypote´zy (H2): Romska´ etnicita se ustanovuje nejen na vymezenı´ se coby „ne-gadzˇovska´“, ale i jako „neprˇ´ırodnı´“. Z hlediska te´to praće prˇitom platı´, zˇe v u´zke´ na´vaznosti na majoritu se utva´rˇ´ı nezemeˇdeˇlsky´ vztah ke krajineˇ (prˇ´ırodeˇ jako prostrˇedı´), cozˇ potvrzujı´ i spisˇsˇtı´ Romove´, nebot’ kuprˇ´ıkladu nejevı´ ambice k peˇstovańı´ cˇi chovu a samotny´ kontakt s pu˚dou je povazˇovań za necˇisty´ (srov. i dalsˇ´ı vy´zkumy na Slovensku: Jakoubek a Hirt 2008; Kompanı´kova´ a Sˇebesta in Vasˇecˇka 2002: 621–622). V opozici kultura-prˇ´ıroda (prˇ´ıroda jako princip) vy´zkum sledoval vymezovańı´ cele´ spolecˇnosti (resp. osady) vu˚cˇi necˇiste´mu prˇ´ırodnı´mu sveˇtu v sˇesti dimenzıćh: prostorove´m usporˇa´dańı´, vztahu k lesu,18 noci, zvı´rˇatu˚m, zˇena´m (zejmeńa zˇenske´ teˇlesnosti) a kveˇtina´m. Ruku v ruce s vytycˇovańı´m uvedenyćh hranic prˇitom jde i jejich prˇekracˇovańı´. Je vsˇak nutny´m prˇedpokladem, aby sˇlo o „spra´vnou“, kulturneˇ kontrolovanou (kosmizovanou) interakci. Pro prˇ´ırodu tedy platı´ tote´zˇ, co pro vztahy mezi Romy i pro vztah k majoriteˇ (srov. „civilizovanost“ u Williamse 2003). Pokud vyuzˇijeme Krajhanzlu˚v (2010) zmıńeˇny´ kon16 Nezda ´ se prˇitom, zˇe by Romove´ v krajineˇ meˇli posva´tna´ mı´sta na zpu˚sob posva´tnyćh ha´ju˚ apod. Spı´sˇe to vypada´, zˇe posva´tna´ je krajina jako celek, neˇktere´ u´kazy (typicky povodneˇ a jine´ poveˇtrnostnı´ jevy) cˇi zvı´rˇata (klasicky hadi). 17 Charakteristicka ´ je na´sledujıćı´ vy´poveˇd’: „Ja´ jsem bydlela tam, v tom domeˇ, jenomzˇe meˇ tam kocˇka nosila prˇed pra´h hady, tak jsem se odsteˇhovala prycˇ.“ (tereńnı´ vy´poveˇd’, 19. 10. 2007). 18 Ostatne ˇ , v romske´m dzˇungalo (necˇisty´, had, d’a´bel) spra´vneˇ slysˇ´ıme spolecˇny´ pu˚vod vy´razu pro prales (dzˇungle, resp. angl. Jungle).

209

cept, pak lze tvrdit, zˇe Romove´ ze spisˇskyćh osad majı´ (1) nı´zkou potrˇebu kontaktu s prˇ´ırodou, nebot’ se jı´ snazˇ´ı pokud mozˇno vyhy´bat a netra´vı´ v nı´ vıće cˇasu, nezˇ je nutne´ z hlediska obzˇivy (sbeˇr plodin, drˇeva apod.). Mimo osadu se prˇitom pohybujı´ jen beˇhem dne, a to v jejı´m bezprostrˇednı´m okolı´. Touhu vyrazit do prˇ´ırody „jen tak“ prˇipisujı´ vy´hradneˇ gadzˇu˚m.19 Nı´zke´ jsou i (2) schopnosti a dovednosti pro kontakt s prˇ´ırodou.20 Zrˇejmeˇ proto, zˇe na rozdı´l od jinyćh etnik nepotrˇebujı´ prˇ´ırodu tolik pro praktikovańı´ vlastnı´ho zˇivotnı´ho zpu˚sobu, jsou jejich znalosti spı´sˇe schematicke´: vy´zkum neuka´zal, zˇe by se vyznali v prˇ´ırodnıćh za´konitostech (naprˇ´ıklad prˇedpoveˇdi pocˇası´), ani zˇe by rozlisˇovali veˇtsˇ´ı mnozˇstvı´ druhu˚ zveˇrˇe, kveˇtin cˇi stromu˚. Podobneˇ je na tom i (3) environmenta´lnı´ veˇdomı´. Jak bylo zmıńeˇno, Romove´ se azˇ na vy´jimky vyznacˇujı´ nepatrnou reflexı´ vlastnı´ho vlivu na prˇ´ırodu i ohleduplnostı´ vu˚cˇi nı´ (k diskusi environmenta´lnı´ho uveˇdomeˇnı´ blı´zˇe Pelikań 2010b: 105–108). Naopak (4) environmenta´lnı´ senzitivita je v neˇcˇem paradoxnı´: z hlediska esteticke´ho je nı´zka´, s odstupem od krajiny anebo oceneˇnı´m prˇ´ırodnı´ scene´rie jsem se nesetkal; preferovańy jsou lidske´ vy´tvory z umeˇlyćh materia´lu˚. Kdyzˇ jsem upozornil na vy´hled z okna, dostal jsem typickou odpoveˇd’: „Dole, kde jsme by´vali drˇ´ıv, je hezcˇ´ı vy´hled do osady – co kdo deˇla´!“ (tereńnı´ vy´poveˇd’, 8. 11. 2008). Na druhou stranu je ovsˇem senzitivita znacˇna´ z pohledu hloubky prozˇ´ıvane´ho kontaktu: jak bylo uvedeno, Romove´ jsou velice vnı´mavı´ k prˇ´ırodnı´m u´kazu˚m a podobajı´ se tak prˇednovoveˇke´mu Evropanovi, ktery´ byl do krajiny a uda´lostı´ v nı´ hluboce a mnohovrstevnateˇ vsazen a byl vnı´mań jako rucˇitel rˇa´du a „obcˇan sveˇta“21 (viz naprˇ. Eliade 2006: 77– 106). (5) Obecne´ postoje k prˇ´ırodeˇ lze pak nazvat podle Krajhanzlovy klasifikace na´bozˇensky´, nezemeˇdeˇlsky´, uzˇivatelsky´ cˇi submisivneˇ-hostilnı´. Z vy´sˇe uvedene´ho lze tedy vyvodit, zˇe vztah Romu˚ k prˇ´ırodeˇ je formovany´ znacˇny´m pocˇtem vlivu˚ a opravdu jej nelze zu´zˇit na pouhou negaci majority. Navıć, jak dokla´da´ trˇeba zminˇovany´ Barth (1969), ve vza´jemne´ interakci se vyvı´jejı´ vsˇechny skupiny. Da´ se proto prˇedpokla´dat, zˇe obdobneˇ reaguje na hodnoty a zˇivotnı´ zpu˚sob Romu˚ i majorita. Studium nastıńeˇnyćh majoritnıćh environmenta´lneˇ relevantnıćh stereotypu˚ o Romech prˇitom naznacˇuje hypote´zu (H3), zˇe pohled veˇtsˇinove´ spolecˇnosti na Romy je v mnohe´m ekvivalentnı´ jejı´mu pohledu na prˇ´ırodu a za´rovenˇ se velmi analogicky vyvı´jel. Nabı´zejı´ se i sˇirsˇ´ı prˇesahy do spolecˇenskoveˇdnı´ho diskursu: Izolaci od majority a od sveˇta jako takove´ho podle uvedenyćh informacı´ nepu˚sobı´ jen chudoba a negramotnost, ale je za´meˇrna´. Takovy´ pohled polemizuje s konceptem socia´lnı´ho vyloucˇenı´ (viz naprˇ. Jakoubek a Podusˇka 2003). Komplexnost a sve´bytnost romske´ho 19 Charakteristicka ´ je tato historka: Jeden Rom vyrazil do lesa na drˇevo a potkal se tam se „zˇanda´ry“. Drˇevo vcˇas zahodil a pak se policistu˚m vymlouval, zˇe „se tu jen procha´zı´“. Ostatnı´ se tomu sma´li: „Ro´m na precha´dzke?!“ (tereńnı´ vy´poveˇd’, 15. 2. 2008). 20 Jakkoli podle Williamse (in Jakoubek 2008: 274) znalost okolnı´ho sveˇta prˇida´va´ jednotlivci na autoriteˇ. 21 R ˇ ecky Kosmopolitaes.

210


pohledu na prˇ´ırodu a jeho cˇa´stecˇna´ podobnost s nasˇ´ı minulostı´ za´rovenˇ oponujı´ i u na´s diskutovane´mu (tamte´zˇ) pohledu, zˇe je romska´ kultura socia´lnı´m proble´mem, modernı´m du˚sledkem zchudnutı´. Vy´zkum vsˇak prˇedevsˇ´ım pouka´zal na nutnost poopravit u´vodnı´ na´zor Budilove´ s Jakoubkem (2004: 17), zˇe Romove´ prakticky nemajı´ hlubsˇ´ı vztah k prˇ´ırodeˇ. Rozhodneˇ nelze mluvit ani o „nestrannosti a lhostejnosti“ (tamte´zˇ). To mozˇna´ platı´ o chovańı´ majıćı´m dopad na prˇ´ırodu, nicmeńeˇ obecneˇ lze naopak vysledovat znacˇny´ vliv, jaky´ na zˇivot spisˇskyćh Romu˚ prˇ´ıroda ma´. Zda´ se dokonce, zˇe Romy deˇla´ tı´m, cˇ´ım jsou, i specificky´ a nezprostrˇedkovany´ prˇ´ıstup k prˇ´ırodeˇ a ke sveˇtu obecneˇ. Vy´razneˇ pu˚sobı´ aktivnı´ touha neby´t jako prˇ´ıroda, a nelze proto hovorˇit o pouhe´ pasivnı´ adaptaci na prostrˇedı´ (srov. Ortova´ 1999). Vymezenı´ je patrne´ zejmeńa v potlacˇovańı´ necˇiste´ho a v pojetı´ krajiny jako hranice lidske´ho a mimolidske´ho sveˇta a subjektu, skrze neˇjzˇ komunikuje Bu˚h.

PODEˇKOVAŃI´ Velke´ podeˇkovańı´ patrˇ´ı Anezˇce Sˇvecove´ za spolupraći prˇi vy´zkumu i prof. RNDr. Haneˇ Librove´, CSc., za cenne´ rady a prˇipomıńky z pozice sˇkolitelky a vedoucı´ diplomove´ praće. POUZˇITA´ LITERATURA [1] ACTON, T. A. 1974. Gypsy Politics and Social Change. London, Boston: Routledge & Kegan Paul. [2] BARTH, F. (ed.) 1969. Ethnic groups and boundaries. Boston: Little, Brown and comp. ´ , L. a JAKOUBEK, M. 2004. My´tus o prˇ´ırodnıćh [3] BUDILOVA Romech. EkoList. 9 (3): 14–17. [4] CI´LEK, V. 2005. Krajiny vnitrˇnı´ a vneˇjsˇ´ı. Praha: Dokorˇań. [5] DIAMOND, J. M. 2004. Trˇetı´ sˇimpanz: vzestup a pa´d lidske´ho rodu. Praha: Paseka. [6] DIAMOND, J. M. 2008. Kolaps: procˇ spolecˇnosti zanikajı´ a prˇezˇ´ıvajı´. Praha: Academia. [7] DOUGLAS, M. 1966. Purity and danger: an analysis of the concepts of pollution and taboo. London: Routledge. [8] DOUGLAS, M. 1996. Natural symbols: explorations in cosmology. London: Routledge. [9] ELIADE, M. 1993 /1949/. My´tus o veˇcˇne´m na´vratu: (archetypy a opakovańı´). Praha: Oikoymenh. [10] ELIADE, M. 1998 /1959/. My´ty, sny a myste´ria. Praha: Oikoymenh. [11] ELIADE, M. 2004 /1952/. Obrazy a symboly: esej o magickona´bozˇenskyćh symbolech. Brno: Computer Press. [12] ELIADE, M. 2006 /1959/. Posva´tne´ a profańnı´. Praha: Oikoymenh. [13] ELLINGSON, T. J. 2001. The Myth of the Noble Savage. Berkeley and London: University of California Press. [14] ERIKSEN, T. H. 2008. Socia´lnı´ a kulturnı´ antropologie : prˇ´ıbuzenstvı´, na´rodnostnı´ prˇ´ıslusˇnost, ritua´l. Praha: Porta´l. [15] GAY Y BLASCO, P. 1999. Gypsies in Madrid: sex, gender and the performances of identity. Oxford, UK; New York, NY: Berg. [16] GELLNER, E. 2001 /1988/. Pluh, mecˇ a kniha: struktura lidskyćh deˇjin. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. [17] GROPPER, R. C. 1975. Gypsies in the City. Princeton, N. J.: Darwin. [18] HIML, P. 2007. Zrozenı´ vagabunda: neusedlı´ lide´ v Cˇechaćh 17. a 18. stoletı´. Praha: Argo. [19] JAKOUBEK, M. (ed.) 2008. Cikańi a etnicita. Praha: Triton. [20] JAKOUBEK, M. a HIRT, T. (eds.) 2008. Ro´mske osady na vyćhodnom Slovensku z hl’adiska tereńneho antropologicke´ho vy´skumu. Bratislava: Open society foundation. [21] JAKOUBEK, M. a PODUSˇKA, O. 2003. Romske´ osady v kulturologicke´ perspektiveˇ. Brno: Doplneˇk.

[22] KELLERT, S. R. a WILSON, E. O. (eds.) 1993. The Biophilia Hypothesis. Washington, D.C.: Island Press. ´ Cˇ, M. a MANN, A. B. (eds.) 2003. O del sa dikhel/Boh [23] KOVA vsˇetko vidı´. Bratislava: Chronos. [24] KRAJHANZL, J. 2010. Charakteristika osobnı´ho vztahu k prˇ´ırodeˇ : U´vod do teorie a pojmoslovı´. Disertacˇnı´ praće. Praha: Filozoficka´ fakulta Univerzity Karlovy v Praze. [25] KRATOCHVI´L, Z. 1994. Filosofie zˇive´ prˇ´ırody. Praha: Herrmann & synove´. [26] KRECH, S. III. 2000. The Ecological Indian: Myth and History. New York: W.W. Norton & Co. ´ , E. 1999. Medzi toleranciou a barie´rami : obraz [27] KREKOVICˇOVA Ro´mov a Zˇidov v slovenskom folklo´re. Bratislava: Academic Electronic Press. [28] LE´VI-STRAUSS, C. 1996 /1966/. Mysˇlenı´ prˇ´ırodnıćh na´rodu˚. Liberec: Dauphin. ´ , H. 1988. La´ska ke krajineˇ? V Brneˇ: Blok. [29] LIBROVA [30] NECˇAS, C. 2008. Sˇpalıćˇek romskyćh miniatur. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. [31] OKELY, J. 1983. The Traveller – Gypsies. Cambridge: Cambridge University Press. [32] ORTNER, S. B. 1998 /1974/. Ma´ se zˇena k muzˇi jako prˇ´ıroda ke ´ , L. (ed.) Dı´vcˇ´ı va´lka s ideologiı´. kulturˇe? In OATES-IDRUCHOVA Praha: Sociologicke´ nakladatelstvı´: 90–114. ´ , J. 1999. Kapitoly z kulturnı´ ekologie. Praha: Karolinum. [33] ORTOVA [34] Ottu˚v slovnı´k naucˇny´. Pa´ty´ dı´l, C – Cˇechu˚vky. 1892. V Praze: J. Otto. ´ N, V. 2010a. Postavenı´ prˇ´ırody v zˇivoteˇ spisˇskyćh Romu˚. [35] PELIKA Romano dzˇaniben. (v recenznı´m rˇ´ızenı´) ´ N, V. 2010b. Romove´ a prˇ´ıroda. Diplomova´ praće. Brno: [36] PELIKA Katedra environmenta´lnıćh studiı´, Fakulta socia´lnıćh studiı´, Masarykova universita. Prˇ´ıstupne´ na: (http://is.muni.cz/th/102931/fss m/) [37] REDFORD, K. H. 1990. The Ecologically Noble Savage. Orion Nature Quarterly. 9 (3): 24–29. [38] RISHI, W. R. 1976. Roma: The Panjabi emigrants in Europe, central and middle Asia, the USSR, and the Americas. Patiala, India: The Punjabi University Press. ´ DLO, J. 1994. Krajina jako interpretovany´ text. In KRATO[39] SA CHVI´L, Z. (ed.) Filosofie zˇive´ prˇ´ırody. Praha: Herrmann & synove´: 179–190. [40] SAID, E. W. 2008. Orientalismus: za´padnı´ koncepce Orientu. Praha: Paseka. [41] SALE, K. 2001. Uzˇ zase divosˇsky´ indiań. Sedma´ generace. 10 (4): 13. [42] SAUL, N. a TEBBUTT, S. (eds.) 2005. The role of the Romanies : images and counter-images of ´Gypsies´/Romanies in European cultures. Liverpool: Liverpool University Press. [43] SCHAMA, S. 2007. Krajina a pameˇt’. Praha: Argo/Dokorˇań. [44] SNYDER, G. 1999. Praxe divocˇiny. Praha: Mat’a & Dharmagaia. [45] STEWART, M. 2005. Cˇas Cikańu˚. V Olomouci: Barrister & Principal. [46] SUTHERLAND, A. 1986. Gypsies: The hidden Americans. Prospect Heights, Illinos: Waveland Press. [47] VASˇECˇKA, M. (ed.) 2002. Cˇacˇipen pal o Roma: su´hrnna´ spra´va o Ro´moch na Slovensku. Bratislava: Insˇtitu´t pre verejne´ ota´zky. [48] VERNON, R. 1994. In Defence of the Travellers. Resurgence. No. 164: 4–6. [49] WILLEMS, W. 1997. In search of the true gypsy: from Enlightenment to Final Solution. London ; Portland, OR: F. Cass. [50] WILLIAMS, P. 2003. Gypsy World: The Silence of the Living and the Voices of the Dead. University of Chicago Press. [51] WILSON, E. O. 1984. Biophilia. Cambridge, MA: Harvard University Press.

*Studie vycha´zı´ z vy´zkumu shrnute´ho v diplomove´ praći Romove´ a prˇ´ıroda (Pelikań 2010b) obha´jene´ na Katedrˇe environmenta´lnıćh studiı´ Fakulty socia´lnıćh studiı´ Masarykovy univerzity. Prˇedlozˇena´ stat’ byla prˇipravena v ra´mci projektu Environmenta´lnı´ aspekty zˇivotnı´ho zpu˚sobu (MUNI/A/0931/2009), rˇesˇene´ho te´zˇ na FSS MU. **Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS–2010–019.


211

O vojvodovskyćh Bulharech Marek Jakoubek Katedra antropologickyćh a historickyćh veˇd, Fakulta filozoficka´, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni, [email protected]

On Vojvodovo Bulgarians Abstract—In recent years, there was a great boom of publications on the village of Vojvodovo. Although there was a plenty of contributions on this topic in scholarly journals recently, there are still some blind spots that remain uncovered by the scholars. One of these are the Vojvodovo Bulgarians, who were – since the 1920s – the second most numerous (!) group of Vojvodovo inhabitants. It is them, the local Vojvodovo Bulgarians, the neighbors of the Vojvodovo Czechs, whose identities, changing in the course of time, we describe in this study. Key Words—Vojvodovo, Bulgaria, Identity, Methodists, Czech compatriots

STATISTICKA´ OUVERTURA Aneb CˇI´ VSI´ BYLO VOJVODOVO?

coby slovenske´, takzˇe byla-li naprˇ. ve vsi otevrˇena sˇkola, jednalo se o sˇkolu slovenskou. Pra´veˇ tak uva´dı´ naprˇ. jizˇ citovany´ Botı´k, zˇe „Vo vsˇetkyćh tyćhto osadaćh boli v rokoch 1929–1937 postavene´ a sprı´stupnene´ reprezentacˇne´ budovy slovenskyćh sˇkoˆl. . . “ (Ibidem: 40; kurziva MJ), trˇebazˇe vesˇkere´ dostupne´ materia´ly – a to i sloveske´ provenience – hovorˇ´ı v souvislosti s vojvodovskou sˇkolou bud’ o sˇkole cˇeskoslovenske´ (Michalko 1936: 255), jı´zˇ tato instituce forma´lneˇ byla, anebo prˇ´ımo o sˇkole cˇeske´ (Ibidem 253), resp. o „cˇeske´m vyucˇovańı´ “ (Ibidem 254) vycha´zeje z faktu, zˇe ve sˇkole pu˚sobili cˇesˇtı´ ucˇitele´1 a vyucˇovalo se zde cˇesˇtineˇ. Neodpustı´m si na tomto mı´steˇ uve´st, zˇe uvedeny´ prˇ´ıstup slovenskyćh autoru˚ mı´jı´ korektivnı´ mantinely (zaznamenane´) historicke´ skutecˇnosti do te´ mı´ry, zˇe fotografii Cˇeskoslovenske´ho domu T. G. Masaryka nesoucı´ tento na´pis (na fotografii dobrˇe cˇitelny´) oznacˇ´ı odpovı´dajıćı´ badatel popiskou hla´sajıćı´ „Slovenska´ sˇkola vo Vojvodove, 1942“ (Ibidem: 39; viz obr. cˇ. 1).

V

OJVODOVO, cˇeska´ obec v Bulharsku, se teˇsˇ´ı vzru˚stajıćı´ pozornosti badatelu˚, a to jak cˇeskyćh (za vsˇechny jmenujme naprˇ. Jakoubek et al. 2006 cˇi Budilova´ 2010), tak take´ slovenskyćh (z klasickyćh pracı´ naprˇ. Hroziencˇik 1985, z noveˇjsˇ´ı tvorby naprˇ. Botı´k 2005) a bulharskyćh (zde naprˇ. Pencˇev 2006), kterˇ´ı se veˇnujı´ zejmeńa mı´stnı´m cˇesky´m, resp. slovensky´m krajanu˚m. Uvedeny´ prˇ´ıstup vyu´stil do zvla´sˇtnı´m zpu˚sobem nereprezentativnı´ho obrazu dane´ obce, ktery´ doznal patrneˇ nejvy´stizˇneˇjsˇ´ıho vyja´drˇenı´ v podtitulu doposud jedine´ monotematicke´ publikace veˇnovane´ dane´ obci (Jakoubek et al. 2006), ktery´ znı´ „vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku“. Uvedeny´ podtitul, vyjadrˇujıćı´ (domneˇlou) skutecˇnost, zˇe Vojvodovo bylo oby´vańo prˇedevsˇ´ım Cˇechy a Slova´ky (s implicitnı´m prˇedpokladem, zasta´vany´m v textu publikace, zˇe Vojvodovo bylo jak jeho obyvateli, tak i okolnı´m obyvatelstvem cha´pańo jako obec cˇeska´), reprezentuje, rˇekneˇme, meˇkcˇ´ı variantu uvedene´ho zkreslenı´. Tvrdsˇ´ı verze, s nı´zˇ se setka´va´me vy´hradneˇ v pracıćh slovenskyćh badatelu˚, pak spocˇ´ıva´ v tezi, zˇe Slovaći se ve Vojvodoveˇ zformovali do sve´bytne´ho spolecˇenstvı´ spoluurcˇujıćı´ho chod a ra´z obce (ktera´ se tak do jiste´ mı´ry stala obcı´ slovenskou), resp. ve tvrzenı´, zˇe „v kazˇdej z tyćhto obcı´ [tj. Mrtvica, Gorna Mitropolija, Brasˇljanica a Vojvodovo – MJ] boli Slovaći su´stredenı´ v osobotneˇj cˇasti v blı´zkosti svojich kostolov a sˇkoˆl, ktore´ spolu s obydliami nasˇich krajanov vtlaćˇali ty´mto . . . dedina´m vy´razneˇ slovensky´ ra´z“ (Botı´k 1994: 6, kurzı´va MJ). Tento prˇ´ıstup pak v principu vesˇkere´ deˇnı´ v uvedenyćh obcıćh (Vojvodovo nevyjı´maje) traktuje

Obra´zek 1.

Cˇeskoslovensky´ du˚m T. G. Masaryka (Botı´k 1994: 39)

Od samotne´ho zalozˇenı´ obce v roce 1900 zˇilo ve Vojvodoveˇ vıće etnickyćh, resp. konfesijnıćh skupin, prˇicˇemzˇ beˇhem cele´ jeho existence v neˇm meˇli dominantnı´ postavenı´ Cˇesˇi. Strucˇny´ statisticky´ prˇehled slozˇenı´ vojvodovske´ho obyvatelstva ukazuje na´sledujıćı´ tabulka.2 1 Jak tomu bylo jistou dobu ostatne ˇ i ve sˇkolaćh „slovenskyćh“ v Mrtvici, Gorne Mitropoliji a Brasˇljanici, nebot’ „spocˇiatku boli do Bulharska vysielanı´ preva´zˇne ucˇitelia cˇeskej na´rodnosti, a to aj napriek tomu, zˇe mali ucˇit’ deti slovenskyćh krajanov.“ (Botı´k 1994: 40). Nemluveˇ tedy o skutecˇnosti, zˇe prˇed zalozˇenı´m cˇeskoslovenskyćh mensˇinovyćh sˇkol pu˚sobili v uvedenyćh slovenskyćh krajanskyćh obcıćh jako ucˇitele´ evangelicˇtı´ kneˇzˇ´ı, kterˇ´ı k vyúce „vyuzˇ´ıvali na´bozˇenske´ knihy pı´sane´ . . . v biblickej cˇesˇtine“ (Ibidem: 40; kurziva MJ). 2 tabulky je prˇevzato z Budilova ´ 2010, za jejı´ poskytnutı´ autor deˇkuje.

212

Rok 19051 19101 19201 19281 19322 1934a1 1934b2


Celkem 416 409 616 695 798 821

Cˇesˇi 210 224 440 476 485 527 536

Slovaći 109 86 102 74 91 104 86

Bulharˇi 52 56 45 127 127 148 186

Srbove´ 55 43 29 -

Jinı´ 17

6 3

13 10

Tabulka I STATISTICKY´ PRˇEHLED SLOZˇENI´ VOJVODOVSKE´HO OBYVATELSTVA. 1 Pencˇev 2006: 95. 2 Folprecht 1937: 41.

Jak vidno, je platnost teze, zˇe „vo viacetnickom Vojvodove Slovaći svojim pocˇtom zaujali azˇ druhu´ priecˇku“ (Botı´k 2005: 333 ) cˇasoveˇ omezena, a to konkre´tneˇ rokem 1922, kdy se vıće nezˇ 40 osob, Slova´ku˚, odsteˇhovalo z Vojvodova do Miloslavi na Velke´m Zˇitne´m ostroveˇ (Michalko 1936: 68). Vıće nezˇ polovinu periody od zalozˇenı´ obce do roku 1948/1950, kdy se naprosta´ prˇevaha vojvodovskyćh Cˇechu˚ a Slova´ku˚ z obce vysteˇhovala do CˇSR, tedy Slovaći ve Vojvodovu zaujı´mali co do pocˇtu prˇ´ıcˇku nikoli druhou, ale trˇetı´ – za vojvodovsky´mi Bulhary. Prezentovat tedy Vojvodovo jako „obec Cˇechu˚ a Slova´ku˚“ je tak historicky spı´sˇe neprˇimeˇrˇene´, prˇicˇemzˇ za adekva´tneˇjsˇ´ı by bylo podle vsˇeho mozˇne´ povazˇovat spı´sˇe formulaci „Vojvodovo – obec Cˇechu˚ a Bulharu˚“. Prˇinejmensˇ´ım ve srovnańı´ s ambicemi slovenskyćh badatelu˚ je prˇitom nejen zajı´mave´, ale take´ symptomaticke´, zˇe vojvodovsˇtı´ Bulharˇi v letech 1900–1950 nikdy neprojevovali tendence cˇi aspirace povazˇovat Vojvodovo za svou obec, naopak – pra´veˇ vojvodovsˇtı´ Bulharˇi byli (a jsou) du˚sledny´mi zastańci teze, zˇe Vojvodovo byla obec cˇeska´4 , cozˇ je mj. perspektiva, v jake´ je Vojvodovo jak v regiona´lnı´m(srov. Cenkova 2008), tak i obecne´m bulharske´m (srov. Pencˇev 2008) kontextu cha´pańo i dnes. Pra´veˇ vojvodovsˇtı´ Bulharˇi tak jsou, jak statisticky´m pocˇtem, tak na´zoroveˇ, vy´znamny´m korektivem nasˇich una´hlenyćh a zkreslenyćh soudu˚. Aby ovsˇem nedosˇlo k omylu, je nutne´ ucˇinit doplnˇujıćı´ pozna´mku – jak jsme jizˇ uvedli, patrˇ´ı mezi osoby propagujıćı´ „slovenskost“ Vojvodova pouze autorˇi slovensˇtı´, nejedna´ se vsˇak o Slova´ky vojvodovske´, ani jejich potomky; dotycˇnı´ tedy nejsou cˇleny (ex)vojvodovske´ho spolecˇenstvı´, ale jedna´ se o osoby vu˚cˇi obyvatelu˚m Vojvodova externı´, jejichzˇ vazba na danou obec nema´ charakter rodaćke´ho typu, ale je povahy akademicke´. Nakonec je trˇeba te´zˇ doplnit, zˇe uvedeny´ prˇ´ıstup k Vojvodovu je – a to i ze strany slovenskyćh autoru˚ – vcelku neda´vne´ novum, prˇicˇemzˇ je dolozˇitelne´, zˇe neˇkdejsˇ´ı akte´rˇi videˇli veˇci zcela jinak. Tak naprˇ´ıklad dobovy´ pozorovatel Josef Rusko, prvnı´ 3 Abychom byli spravedlivı´ je trˇeba uve ´ st, zˇe i prˇes tuto a dalsˇ´ı obecne´ teze uvedene´ho typu dany´ autor zmeˇnu pocˇetnı´ho rozlozˇenı´ odpovı´dajıćıćh skupin zpu˚sobenou odchodem znacˇne´ cˇa´sti vojvodovskyćh Slova´ku˚ v textu zminˇuje, trˇebazˇe ji chybneˇ situuje do let trˇica´tyćh (Botı´k 2005: 34). 4 V pocˇa ´ tecˇnı´m obdobı´ existence vsi bylo ovsˇem Vojvodovo nazy´vańı´ „bana´tska´ obec“ (banatsko selo) a jejı´ obyvatele´ bana´tcˇani, a to pra´veˇ dı´ky vojvodovsky´m Cˇechu˚m, kterˇ´ı do Bulharksa prˇisˇli z cˇeske´ obce Svata´ Helena nacha´zejıćı´ se v (dnes rumunske´ cˇa´sti) Bana´tu (viz naprˇ. Mıćˇan 1934: 107–108, pozn. pod cˇarou cˇ. 154).

slovensky´ ucˇitel v Brasˇljanici, v kapitole Slovenske´ kolonie v Bulharsku publikovane´ v reprezentativnı´ Jubilejnı´ rocˇence cˇeskoslovenske´ kolonie v Bulharsku pı´sˇe: „Slovenskı´ kolonisti oby´vaju´ tri obce v blı´zkosti Plevna: Gornu´ Mitropolju, Mrtvicu a Brasˇljanicu.“ (Rusko 1929: 212) Ve vztahu k diskusi o vojvodovskyćh Slovaćıćh je prˇitom velice instruktivnı´ podı´vat se na prˇ´ıbeˇh slovensˇtiny ve vojvodovske´ historii. Trˇebazˇe o nejstarsˇ´ım obdobı´ nema´me zpra´v, lze mı´t za jiste´, zˇe Slovaći tehdy mluvili slovensky jak doma, tak i na verˇejnosti. Tato situace se v pru˚beˇhu cˇasu meˇnila, a to azˇ do polohy, kdy mladsˇ´ı Slovaći zacˇ´ınali na verˇejnosti hovorˇit cˇ´ım da´le tı´m cˇasteˇji cˇesky a slovensˇtina zu˚sta´vala omezena na sfe´ru domaćı´. Prˇ´ıznacˇna´ je pro tuto situaci vzpomıńka Sˇteˇpańa Hru˚zy (nar. 1918), ktery´ uva´dı´, zˇe „na ulici mluvili vsˇichni Slovaći cˇesky,“ a doda´va´: „My jsme je ani nepovazˇovali za Slova´ky.“ Patrneˇ jak dı´ky uvedene´mu odchodu znacˇne´ cˇa´sti slovenskyćh rodin, tak i dı´ky vy´meˇneˇ generacı´, dospeˇla nakonec situace do bodu, kdy slovensˇtina z Vojvodova v za´sadeˇ u´plneˇ vymizela. Kdy se tak stalo definitivneˇ, teˇzˇko soudit, ovsˇem naprˇ´ıklad Josef Pitra, narozeny´ ve Vojvodoveˇ roku 1936 jizˇ uva´dı´, zˇe „nepamatuje, zˇe by tam [tj. ve Vojvodoveˇ] neˇkdo mluvil slovensky.“ Prˇi prvnı´ autoroveˇ na´vsˇteˇveˇ Vojvodova v zimeˇ 1997 jizˇ ve Vojvodoveˇ slovensky s jistotou nikdo neumeˇl, trˇebazˇe tehdy v obci jesˇteˇ zˇili potomci slovenskyćh rodicˇu˚: dotycˇnı´ sice uva´deˇli, zˇe jejich rodicˇe slovensky hovorˇili, sami vsˇak ze slovensˇtiny doka´zali rekonstruovat jen neˇkolik ma´lo slov a paremiı´, zato vsˇak – stejneˇ jako cela´ rˇada starsˇ´ıch Bulharu˚ – hovorˇili naprosto perfektnı´ cˇesˇtinou (obdobna´ je prˇitom i situace potomku˚ vojvodovskyćh Slova´ku˚ v CˇR). Pokud prˇ´ıpad vojvodovskyćh Slova´ku˚ shrneme, mu˚zˇeme zakoncˇit tezı´, zˇe v jejich prˇ´ıpadeˇ dosˇlo k procesu v principu plne´ (nejen?) jazykove´ asimilace. Dobovı´ autorˇi oznacˇovali Vojvodovo za „cˇeskou vesnicˇku“ (Findeis 1929: 220), modernı´ bulharsˇtı´ badatele´ pak jako „cˇeskou etnodiasporu“ (Pencˇev 2006: 91), vzhledem k vy´sˇe uvedene´mu exkurzu do problematiky skupin oby´vajıćıćh tuto obec se zda´, zˇe na tomto pojetı´ dane´ obce nenı´ trˇeba nic meˇnit. Vojvodovo bylo, a odhle´dnemeli od relativneˇ neda´vnyćh a historicky neprˇimeˇrˇenyćh interpretacı´ neˇkolika slovesnyćh badatelu˚, take´ (vzhledem k dane´mu obdobı´) zu˚sta´va´ cˇeskou vesnicı´. Jisty´ dluh vsˇak patrneˇ vyrovnat trˇeba prˇeci jen je, a to dluh vu˚cˇi doposud nepra´vem opomı´jeny´m a prˇehlı´zˇeny´m vojvodovsky´m Bulharu˚m. Na´sledujıćı´ strańky nemajı´ ambici by´t vycˇerpa´vajıćı´m pojednańı´m o te´to pozoruhodne´ skupineˇ vojvodovskyćh Bulharu˚, nakonec – danou skupinu coby badatelske´ te´ma jsme sotva objevili; veˇnovat se tedy budeme mnohem omezeneˇjsˇ´ı ota´zce vztahu vojvodovskyćh Bulharu˚ a Cˇechu˚, jak beˇhem jejich souzˇitı´ v obci, tak i po vysteˇhovańı´ vojvodovskyćh Cˇechu˚ do CˇSR po druhe´ sveˇtove´ va´lce, jakozˇ i ota´zce odpovı´dajıćıćh identit teˇchto skupin.

MAREK JAKOUBEK: O VOJVODOVSKYĆH BULHARECH

VOJVODOVSˇTI´ CˇESˇI A BULHARˇI Vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi a Bulharˇi sice oby´vali jednu obec5 a obecneˇ si byli dobry´mi sousedy, jednotne´ spolecˇenstvı´ ovsˇem neprˇedstavovali. Velice vy´stizˇneˇ popisuje vztah uvedenyćh dvou skupin v ra´mci obce vojvodovsky´ Bulhar Tosˇko Metodiev Stancˇev (nar. 1920) ve sve´ „Kra´tke´ biografii“ (Stancˇev 2007; zvy´razneˇnı´ MJ): . . . S cˇeskou mla´dezˇ´ı jsme spolecˇneˇ chodili do bulharske´ sˇkoly, ktera´ byla povinna´ i pro neˇ, cozˇ na´s jesˇteˇ vıće sblizˇovalo . . . a naucˇili jsme se jejich jazyk. Po vyucˇovańı´ jsme se setka´vali u rˇeky Skety, ve ktere´ jsme se beˇhem teplyćh letnıćh dnu˚ koupali . . . Ovsˇem i prˇes nasˇe dobre´ vztahy a nasˇe velke´ prˇańı´ sta´t se jejich prˇa´teli se na´m [Cˇesˇi] mlcˇky vyhy´bali, v cˇemzˇ je mozˇna´ podporovalo jejich na´bozˇenstvı´, jemuzˇ velice veˇrˇili, zatı´mco my jsme do kostela nechodili. I prˇesto vsˇak byly nasˇe vztahy dobre´ . . . acˇkoli vzˇdy zde byl vy´razny´ rozdı´l a hranice. . . Obdobnou vy´poveˇd’ o dane´ situaci, tentokra´t popisovane´ vojvodovskou Cˇesˇkou, nalezneme take´ v archivnıćh tereńnıćh za´piscıćh Vladimira Pencˇeva (AIF, str. 4–5): VP.6 – . . . existovala neˇjaka´ ostra´ hranice ve smyslu „my jsme Cˇesˇi, vy jste Bulharˇi?“ AS.7 – Ano, tak to bylo. VP. – Poma´hali si navza´jem Cˇesˇi a Bulharˇi, anebo si Cˇesˇi zˇili mezi svy´mi a Bulharˇi take´ tak? AS. – Zˇili si pro sebe, ale ve vza´jemne´ shodeˇ, beze ha´dek a sporu˚, navza´jem si poma´hali. Jinak si ale Bulharˇi hledeˇli sve´ho a Cˇesˇi zase sve´ho. Nasˇi [tj. Cˇesˇi – MJ] byli velice religio´znı´, to zpu˚sobovalo nejveˇtsˇ´ı rozdı´ly. Cˇesˇi a Bulharˇi tedy ve Vojvodovu zˇili ve v za´sadeˇ bezkonfliktnı´m souzˇitı´ („moc jsme si rozumeˇli, moc jsme si poma´hali.“8 /cit. in Pencˇev 2006: 102/) a acˇkoli se mezi teˇmito dveˇma skupinami nacha´zela jista´ hranice, obeˇ skupiny se navza´jem dı´ky blı´zkosti a letite´mu souzˇitı´ v rˇadeˇ ohledu˚ ovlivnˇovaly. Analy´za tohoto ovlivnˇovańı´ nenı´ prˇedmeˇtem te´to studie, zmıńı´m tedy pouze jeden aspekt, ktery´ se uka´zal jako klıćˇovy´ pra´veˇ pro vojvodovske´ Bulhary, a to v okamzˇiku, kdy v letech 1948–1950 vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi (azˇ na pocˇtem nepatrne´ vy´jimky) Vojvodovo opustili. Po opusˇteˇnı´ Vojvodova Cˇechy byla totizˇ obec Vojvodovo v ra´mci vla´dou rˇ´ızene´ho procesu dosı´dlena Bulhary, a to z obcı´ Gorno a Dolno Ujno v kjustendilske´m okrese (v roce1950) a vsi Belica na ichtimansku (v roce 1952).9 Vzhledem k regionu pu˚vodu byli – a dodnes 5 Vojvodovsˇtı´ C ˇ esˇi, prˇitom Vojvodovo „vzˇdy povazˇovali za obec cˇeskou, slovy nasˇ´ı informa´torky: ´S Bulharama my jsme nemeˇli nic, to byla nasˇe vesnice, cˇeska´.´“ (Informa´torka Sˇ. V., nar. 1920; Dolnı´ Dunajovice, 10. 11. 2009.); (Budilova´ 2010: 109). 6 Vladimir Pencˇev. 7 Anka Stancˇeva, roz. Dvorska ´. 8 Za ´ pis z vy´zkumu V. Pencˇeva z ledna 1996 (informa´torˇi – M. Postalkova, T. Stancˇev). 9 Necov hovorˇ´ı o 80–90 rodina ´ ch (Necov 2006: 69).

213

prˇ´ılezˇitostneˇ jsou10 – prˇ´ıslusˇnıći teˇchto dosı´dleneckyćh rodin nazy´vańi „horale´“ (planinci). Dokud zˇili ve Vojvodovu Cˇesˇi, byli bulharsˇtı´ obyvatele´ obce povazˇovańi (a sami se take´ ve srovnańı´ s Cˇechy povazˇovali11 ) za skupinu – jak dnes rˇ´ıkajı´ – „s nizˇsˇ´ı kulturou“ (starsˇ´ı texty hovorˇ´ı o „dusˇevnı´ prˇevaze“12 ). Naopak Cˇesˇi byli Bulhary „pojı´mańi . . . jako prˇ´ıklad“ (Pencˇev 2006: 103). Vyzveda´vańı´ Cˇechu˚ a jejich „kultury“ je dokonce dodnes soucˇa´stı´ polomyticke´ho vysveˇtlenı´ zalozˇenı´ obce, k neˇmuzˇ podle dane´ho vy´kladu dosˇlo „na pozvańı´ cara Ferdinanda, ktery´ Cˇechy pozval, aby uka´zali Bulharu˚m, jak se hospodarˇ´ı “. V regiona´lnıćh souvislostech pak bulharsky´ etnolog Vldimir Pencˇev hovorˇ´ı shodneˇ o „civilizacˇnı´ u´loze“ vojvodovskyćh Cˇechu˚ (Pencˇev 2006: 102). Trˇebazˇe tedy ve Vojvodovu zˇili jak Cˇesˇi, tak i Bulharˇi, ra´z obce urcˇovali Cˇesˇi a pra´veˇ dı´ky nim byla obec povazˇovańa sˇiroko daleko za vy´stavnı´ a vzorovou (selo za obrazec), resp. slovy jizˇ citovane´ho Tosˇko Stancˇeva, „za jednu z nejhezcˇ´ıch vesnic v Bulharsku“. Klasicky´m vy´razem tohoto vnı´mańı´ Vojvodova je take´ dodnes cˇasto zminˇovańa prˇ´ıhoda, k nı´zˇ dosˇlo prˇi na´vsˇteˇveˇ bulharske´ho ministra vnitra v obci, kdy tento pronesl, zˇe by byl ra´d, kdyby v Bulharsku bylo alesponˇ deset takovyćh vesnic, jako je Vojvodovo (Michalko 1936: 54). PO ODCHODU CˇECHU˚. . . Uvedeny´ stav Vojvodova coby vzorove´ vsi trval do odsteˇhovańı´ Cˇechu˚, resp. do osı´dlenı´ Vojvodova Bulhary z kjustendilska a ichtimanska. Tehdy se totizˇ najednou uka´zalo, zˇe do te´ doby ve srovnańı´ s vojvodovsky´mi Cˇechy „kulturneˇ deficientnı´ “ bulharsˇtı´ obyvatele´ obce zaujali pozici uvolneˇnou Cˇechy a zacˇali povazˇovat za skupinu s „nizˇsˇ´ı kulturou“ noveˇ prˇ´ıchozı´ kjustendilcˇany a ichtimancˇany. Zˇe jejich pozice byla do znacˇne´ mı´ry zaprˇ´ıcˇineˇna vlivem vojvodovskyćh Cˇechu˚ je zrˇejme´ a dotycˇnı´ to (ra´di) uzna´vajı´. Jak proto, zˇe vojvodovsˇtı´ Bulharˇi – by´valı´ sousede´ vojvodovskyćh Cˇechu˚ – se po prˇisteˇhovańı´ kjustendilcˇanu˚ a ichtimancˇanu˚ ocitli v mensˇineˇ, tak i proto, zˇe jesˇteˇ i za prˇ´ıtomnosti Cˇechu˚ to byli pra´veˇ Cˇesˇi, kdo drzˇel „lat’ku“ obce v one´ uka´zkove´ pozici, nedoka´zalo Vojvodovo (resp. jeho bulharsˇtı´ obyvatele´) po odchodu Cˇechu˚ svou prestizˇnı´ pozici uka´zkove´ obce jizˇ udrzˇet. Co se naprˇ´ıklad u´padku vzhledu obce po odchodu Cˇechu˚ tyćˇe, zaznamena´va´ situaci vojvodovsky´ letopisec – a (od roku 1928) soused vojvodovskyćh Cˇechu˚ – Neco Petkov Necov. V dane´m kontextu je prˇitom prˇ´ıznacˇne´, zˇe u´padek obce da´va´ Necov do souvislosti pra´veˇ s novy´mi vojvodovsky´mi obyvateli. . . Snad je dnes jesˇteˇ brzy na hodnocenı´ prˇisteˇhovalcu˚ z roku 1950 i teˇch poslednıćh z roku 1952 stran udrzˇovańı´ cˇistoty a kra´sy domu˚. Jak 10 Viz versˇ „Ba ´ natcˇane´ [tj. Cˇesˇi – pozn. MJ] jsou jizˇ minulostı´ / horaly dnes tva´ zemeˇ hostı´“ ba´sneˇ Vojvodovo slozˇene´ k oslava´m 100 let zalozˇenı´ te´to obce (Jakoubek et al. 2006: 121). 11 „C ˇ esˇi meˇli vysˇsˇ´ı kulturu“ (Stancˇev 2007). 12 Ke komplexnı´mu pohledu bulharsky ćh obyvatel Vojvodova na sve´ cˇeske´ sousedy, viz Jakoubek 2010.

214


jsme jizˇ uvedli, skoro vsˇechny domy jsou dnes obydleny trvale, ale jen ma´lo z nich ma´ vzhled takovy´, jaky´ meˇly, kdyzˇ je oby´vali Cˇesˇi. Hodneˇ domu˚ ma´ od desˇt’u˚ a veˇtru˚ opry´skane´ steˇny, tasˇky na strˇechaćh jsou vypadane´ a pola´mane´, obzvla´sˇteˇ na zı´dkaćh. . . . Drˇ´ıve se ulicˇnı´ zı´dky barvily a bı´lily, ale dnes se s tı´m setka´va´me jen zrˇ´ıdka. Nedodrzˇuje se ani spra´vna´ vy´sadba aka´tovyćh a morusˇovyćh stromku˚ na ulicıćh, nebot’ k cˇemu je vysazovat, kdyzˇ, jak se rˇ´ıka´, „z toho nic nema´m“. Navıć zejmeńa neˇkterˇ´ı z poslednıćh prˇisteˇhovalcu˚ si prˇivezli kozy, ktere´ nicˇ´ı na ulicıćh i v zahradaćh vesˇkerou zelenˇ, na kterou prˇijdou. To jsou za´kladnı´ prˇ´ıcˇiny, ktere´ od za´kladu˚ promeˇnily vneˇjsˇ´ı vzhled nasˇ´ı vesnice. (Necov 2006: 75; kurzı´va MJ) Nema´me zde prostor k tomu, veˇnovat se cely´m deˇjina´m Vojvodova po roce 1950. Pro nasˇe ućˇely postacˇ´ı uve´st, zˇe prˇedstavoval-li ve vztahu k celku obce a jejı´mu fungovańı´ odchod Cˇechu˚ zmeˇnu k horsˇ´ımu, znamenaly zmeˇny na´sledujıćı´ po roce 1989 naprostou katastrofu, zpu˚sobenou prˇedevsˇ´ım uzavrˇenı´m tova´rny na celulo´zu u obce Mizija (drˇ´ıve Bukjovci), ve ktere´ pracovala naprosta´ prˇevaha obyvatel Vojvodova. Patrneˇ nejvy´razneˇji prˇitom tento propad pocit’ujı´ pra´veˇ starˇ´ı obyvatele´ vojvodova – pameˇtnıći jeho „cˇeske´“ e´ry. V souvislostech nasˇeho vy´kladu je prˇitom nesmı´rneˇ zajı´mave´, zˇe porevolucˇnı´ propad je v jejich vypra´veˇnıćh kontrastovań nikoli s dobou teˇsneˇ prˇedrevolucˇnı´, resp. se „socialisticky´m“ obdobı´m, ale velice cˇasto pra´veˇ azˇ s obdobı´m prˇed odchodem Cˇechu˚. Dobry´ prˇ´ıklad takove´ praxe prˇedstavuje naprˇ´ıklad esej „Vojvodovo“13 Rajny Dimitrovy Janevy (nar. 1936): Vojvodovo Je to da´vno co nasˇe vesnice Vojvodovo by´vala ra´jem. Bara´ky z dusane´ hlıńy, ale obı´lene´ va´pnem, ulice cˇiste´ a zametene´, dvorky zametene´ a uklı´zene´. Na ulicıćh byly vysa´zene´ v dvojrˇadech aka´ty a lı´py. Kdyzˇ rozkvetly, vsˇude to peˇkneˇ voneˇlo. O sobotaćh a nedeˇlıćh se od rańa varˇilo, protozˇe v nedeˇli se od 10:30 a od 14:00 chodilo do kostelu˚. Mla´dezˇ pak chodila na na´drazˇ´ı, cˇekalo se na vlaky, procha´zelo. Okolo vesnice byl les, v nedeˇlı´ se tam scha´zela mla´dezˇ z Krusˇovice14 a Vojvodova. Louky byly posete´ bylinami a kveˇty, rostly dlouholete´ duby, hra´vala hudba. Kolem vesnice tekla rˇeka Sketa, voda byla pru˚zracˇneˇ cˇista´, bylo videˇt dno, tam jsme se chodili koupat. Kdyzˇ se sklı´zelo konopı´, lide´ ho namaćˇeli do rˇeky, vyprali a pak susˇili. 13 Esej vznikla na za ´ kladeˇ domaćı´ho u´kolu vnucˇky R. Janevy, jehozˇ zadańı´m bylo zaznamenat vypra´veˇnı´ prarodicˇu˚ na libovolne´ te´ma. 14 Sousednı´ obec, vzda ´ lena´ od Vojvodova 2 km.

Vysˇli-li jsme nad lomem a podı´vali se smeˇrem k vesnici, videˇli jsme cˇervene´ strˇechy beˇlostnyćh domu˚ a kolem nich zelenajıćı´ se stromy. Tento ra´j byl prˇed mnoha le´ty. Ted’ je rˇeka sˇpinava´, jsou tam naha´zena´ mrtva´ zvı´rˇata, plastove´ la´hve. Ulice jsou sˇpinave´, zarostle´ tra´vou, zˇe se mı´sty neda´ projı´t, neˇkde se nezametajı´. Bara´ky jsou zpustle´, opusˇteˇne´, bez lidı´. Lesy jsou vykaćene´, mla´dezˇ se nema´ kde scha´zet. Z lesu˚ zu˚stalo jen pa´r letityćh dubu˚. Kolem vesnice se vyhazujı´ odpadky. Vesnice je dokola zavalena´ odpadky. Ve vesnici zu˚stali jen starsˇ´ı lide´. Mladı´ jezdı´ do ciziny a do meˇst shańeˇt praći. Zrusˇili na´m vlaky, rozkradla se trat’. Ted’ se musı´me dopravovat konˇmi a osli jako indiańi. Nema´me spojenı´ s neˇktery´mi meˇsty a vesnicemi, nejezdı´ ani autobusy. Tak je to je ted’ u na´s ve Vojvodovu.15 Podı´va´me-li se na dany´ text blı´zˇe, je zrˇejme´, zˇe kontrastnı´ opozici vu˚cˇi soucˇasne´ dobeˇ v neˇm prˇedstavuje Vojvodovo v dobeˇ, kdyzˇ v neˇm jesˇteˇ zˇili Cˇesˇi. Prˇekvapive´ prˇitom nenı´ to, zˇe jako definicˇnı´ atributy Vojvodova jsou vybrańy aktivity, jejichzˇ pu˚vodci – a u neˇkteryćh z nich (chozenı´ do kostela, posle´ze k vlaku) take´ jediny´mi performa´tory – byli Cˇesˇi; co je skutecˇneˇ zajı´mave´ je, zˇe R. Janeva si tyto aktivity, jichzˇ se Bulharˇi neućˇastnili, v textu prˇisvojuje (byt’ meńeˇ explicitnı´m neutrem: „chodilo se“, „cˇekalo se“ cˇi mnozˇny´m „mla´dezˇ chodila“). Je zrˇejme´, zˇe prezentovańo zde ma´ by´t „jak jsme (my) ve Vojvodoveˇ tenkra´t zˇili“. Takova´ pozice prˇitom nepostra´da´ jistou mı´ru legitimity – prˇinejmensˇ´ım v neˇkteryćh ohledech Vojvodovo skutecˇneˇ prˇedstavovalo vesnicke´ spolecˇenstvı´, byt’ jeho strˇedem procha´zely cˇasto i vy´razne´ hranice (viz vy´sˇe). Po prˇ´ıchodu „horalu˚“ vyvstaly ve Vojvodovu mezi zbyly´mi bulharsky´mi obyvateli a noveˇ prˇ´ıchozı´mi jiste´ tenze pramenıćı´ z nekompatibility „nizˇsˇ´ı kultury“ kjustendilcˇanu˚ a ichtimancˇanu˚ s dosavadnı´m charakterem Vojvodova („vzorova´ obec“), resp. z toho, zˇe jejich zpu˚soby tento obraz radika´lneˇ a rychle kazily (nebı´lily se domy, nezametaly se ulice, nevysazovaly se stromy, dobytek a lide´ spali spolecˇneˇ uvnitrˇ domu˚ etc.) a obec – prˇinejmensˇ´ım vizua´lneˇ – vy´razneˇ cha´trala.16 Tento moment je ve vy´kladu historie Vojvodova v podańı´ staryćh vojvodovskyćh obyvatel – Bulharu˚, pamatujıćıćh cˇeske´ obdobı´, jednı´m z nejpalcˇiveˇjsˇ´ıch a dodnes bolestnyćh. Je zrˇejme´, zˇe odsteˇhovańı´ Cˇechu˚ uzavrˇelo vy´raznou kapitolu 15 Prˇi posuzova ´ nı´ kriticke´ho pohledu R. Janevy na vojvodovskou soucˇasnost a jejı´ ostre´ kontrastovańı´ s jeho – v dane´m podańı´ bezma´la idylickou – minulostı´ je patrneˇ trˇeba vzı´t v u´vahu i fakt, zˇe ona kra´sna´ minulost je soucˇasneˇ te´zˇ dobou mla´dı´ R. Janevy. I prˇes tuto skutecˇnost, jejı´zˇ vliv na recepci situace Vojvodova v odpovı´dajıćıćh historickyćh obdobıćh uzna´va´me, je tomu ovsˇem tak, zˇe vykresleny´ rozpor podle vsˇeho odpovı´da´ rea´lne´mu stavu obce „drˇ´ıve“ a „nynı´“ (tj. jeho rozkveˇtu prˇed odjezdem Cˇechu˚ a u´padku po roce 1989). 16 Zpra ´ vy o tom dolehly i k cˇesky´m vysteˇhovalcu˚m na jizˇnı´ Moravu: „Ted’ prej tam prˇisˇli takovı´ lidi. . . , zˇe zˇeleznicˇa´rˇi se krˇ´ızˇili [krˇizˇovali], kde je ten zlatej na´rod prej, co na´m to sem prej prˇisˇlo“ (Heroldova´ /nedat./).


vojvodovskyćh deˇjin, a to – nahlı´zˇeno stary´mi bulharsky´mi pameˇtnı´ky – kapitolu (nej)hezcˇ´ı. Zameˇrˇ´ıme-li se konkre´tneˇ na pojetı´ vojvodovskyćh deˇjin uvedene´ skupiny jeho obyvatel, na´sleduje v jejich narativech po roce 1950 zvla´sˇtnı´ sˇede´ obdobı´ a dalsˇ´ı vy´razny´ zlom prˇicha´zı´ azˇ s rokem 1989, resp. se zmeˇnami po neˇm, ktere´, jak jsme jizˇ zmıńili, prˇinesly Vojvodovu (nahlı´zˇeno optikou staryćh vojvodovcˇanu˚) konecˇny´ u´padek. V jedne´ z nejkoncentrovaneˇjsˇ´ıch a ovsˇem take´ nejvy´stizˇneˇjsˇ´ıch podob vyjadrˇuje dane´ pojetı´ historie Vojvodova autorka vy´sˇe uvedene´ eseje, vojvodovska´ rodacˇka, Rajna Dimitrova Janeva: „Byl to ra´j, dnes je to peklo“ („Besˇe raj, sega e ad“). CˇESˇI? BULHARˇI? METODISTE´? Jednou ze za´sadnıćh studie V. Pencˇeva Po serpentinaćh sebepoznańı´ a poznańı´ toho druhe´ho (Pencˇev 2009), jakozˇ i me´ho komenta´rˇe prˇipojene´ho k prˇekladu te´to stati (Jakoubek 2009) bylo, zda vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi existujı´ jako zvla´sˇtnı´ spolecˇenstvı´. Na tuto ota´zku jsem – v protikladu k Pencˇevovi – odpoveˇdeˇl kladneˇ a pro tuto pozici snesl rˇadu du˚vodu˚. Jaka´ by ovsˇem byla odpoveˇd’ v prˇ´ıpadeˇ vojvodovskyćh Bulharu˚, pameˇtnı´ku˚ cˇeske´ho osı´dlenı´? Z vy´sˇe uvedene´ho vyply´va´, zˇe jednı´m ze za´sadnıćh momentu˚ ovlivnˇujıćıćh identitu osob na´lezˇejıćıćh k te´to skupineˇ ve smyslu jejich vymezenı´ se vu˚cˇi obecne´ bulharske´ populaci nebylo samotne´ souzˇitı´ s Cˇechy v dobeˇ trvańı´ tohoto souzˇitı´ (prˇinejmensˇ´ım o takove´m vlivu nema´me doklady), ale procesy, k nimzˇ dosˇlo pote´, co Cˇesˇi Vojvodovo opustili, zejmeńa pak do jiste´ mı´ry konfliktnı´ setkańı´ s novy´mi obyvateli obce – Bulhary z kjustendilska a ichtimanska. Ke zformovańı´ bulharskyćh obyvatel Vojvodova – soucˇasnı´ku˚ cˇeske´ho osı´dlenı´ te´to obce – do podoby sve´bytne´ho spolecˇenstvı´ ovsˇem nikdy nedosˇlo. Jednı´m z hlavnıćh faktoru˚ prˇitom byl patrneˇ jejich maly´ pocˇet, nedosahujıćı´ ani dvou set osob (viz vy´sˇe).17 Videˇli jsme vsˇak, zˇe alesponˇ u neˇkteryćh z teˇchto osob (v dane´m prˇ´ıpadeˇ u R. Janevy) k identifikaci se zvla´sˇtnı´m – od obecne´ bulharske´ populace odlisˇny´m – spolecˇenstvı´m a deklaraci odpovı´dajıćı´ prˇina´lezˇitosti docha´zı´; kromobycˇejneˇ zajı´mave´ ovsˇem je, zˇe dany´m spolecˇenstvı´m v tomto prˇ´ıpadeˇ jsou – vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi. Nemeńeˇ signifikantnı´ vsˇak je, zˇe k uvedene´ identifikaci docha´zı´ pouze zpeˇtneˇ a ve vzpomıńkaćh (je te´meˇrˇ jiste´, zˇe v dobeˇ souzˇitı´ Cˇechu˚ a Bulharu˚ ve Vojvodoveˇ odpovı´dajıćı´ prˇ´ıslusˇnost autorka danyćh tezı´ nedeklarovala a tato jı´ take´ nebyla dostupna´). Nutno ovsˇem doplnit, zˇe tento identita´rnı´ retrokonstruktivnı´ krok je mezi teˇmi, jichzˇ by se potencia´lneˇ mohl ty´kat, vıćemeńeˇ jen osobnı´ za´lezˇitostı´ urcˇityćh jedincu˚, nikoli obecny´m trendem – videˇli jsme naprˇ´ıklad, zˇe jiny´ bulharsky´ vovodovcˇan, pameˇtnı´k jeho cˇeske´ periody, Tosˇko Stancˇev, prˇina´lezˇitost ke komuniteˇ vojvodovskyćh Cˇechu˚ v minulosti popı´ra´, a dokladuje naopak oddeˇlenost vojvodovskyćh Cˇechu˚ a Bulharu˚, a existenci pomeˇrneˇ vy´razne´ hranice mezi teˇmito skupinami. Obeˇ verze – a jim odpovı´dajıćı´ identity – prˇitom, jak jsme si uka´zali, byly jizˇ i pı´semneˇ (trˇebazˇe doposud nikoli 17 Roku 1949 pak Vojvodovo oby ´valo 110 rodin cˇeskyćh, 35 bulharskyćh a 23 slovenskyćh (informa´tor Sˇ. Hru˚za, nar. 1918).

215

publikacˇneˇ) fixovańy; zda jedna z nich prˇ´ıpadneˇ zı´ska´ nad druhou vrch, uka´zˇe patrneˇ teprve cˇas. Toho prˇitom mnoho nezby´va´: protozˇe bulharsˇtı´ obyvatele´ Vojvodova – soucˇasnıći existence komunity vojvodovskyćh Cˇechu˚ – se nikdy ve zvla´sˇtnı´ spolecˇenstvı´ nezformovali, a nemohli tedy prˇeda´vat odpovı´dajıćı´ sdı´lenou identitu dalsˇ´ım generacı´m, hovorˇ´ıme v dane´m prˇ´ıpadeˇ v za´sadeˇ pouze o jednotlivyćh osobaćh (trˇebazˇe pomeˇrneˇ u´zce spojenyćh spolecˇny´mi osudy), jejichzˇ veˇk se – nebot’ definicˇnı´ podmıńkou prˇina´lezˇitosti k te´to skupineˇ je souzˇitı´ s vojvodovsky´mi Cˇechy prˇed rokem 1950 – pohybuje zhruba okolo sedmdesa´ti let a vy´sˇe; jejich pocˇet prˇitom jizˇ dnes nedosahuje ani jedne´ desı´tky. Nezˇ na´sˇ vy´klad o vojvodovskyćh spolecˇenstvıćh a skupinovyćh identitaćh ve Vojvodovu zakoncˇ´ıme, musı´me se zmıńit jesˇteˇ o jednom specificke´m spolecˇenstvı´, o neˇmzˇ jsme doposud nehovorˇili, a jehozˇ cˇleny jsou dnes – trˇebazˇe jeho pocˇa´tky jsou spjaty s vojvodovsky´mi Cˇechy – pra´veˇ vojvodovsˇtı´ Bulharˇi. Jedna´ se o spolecˇenstvı´ cˇlenu˚ a prˇ´ıznivcu˚ mı´stnı´ho sboru metodisticke´ cı´rkve. Po odchodu Cˇechu˚ z Vojvodova se organizace mı´stnı´ho sboru rozpadla. Veˇtsˇina jeho cˇlenu˚, jimizˇ byli do te´ doby vy´hradneˇ Cˇesˇi, odesˇla, kazatel Popov byl – za u´dajnou proamerickou sˇpiona´zˇ – uveˇzneˇn.18 Zbylı´ Cˇesˇi (cca 15–20 osob) se jesˇteˇ neˇjaky´ cˇas scha´zeli v jedne´ z mı´stnostı´ metodisticke´ho kostela, ale pote´, co byl roku 1953 kostel promeˇneˇn na sy´pku, shroma´zˇdeˇnı´ ustala. Do Vojvodova ovsˇem pote´ dlouha´ le´ta dojı´zˇdeˇl syn Simeon Popova – Bozˇidar, posle´ze te´zˇ metodisticky´ kazatel. Nejuzˇsˇ´ı kontakty prˇitom udrzˇoval se smı´sˇeny´m bulharskocˇesky´m pa´rem Tosˇka a Anky Stancˇevovyćh.„Anna, rozena´ Dvorska´ (nar. 1926) byla jednou z ma´la Cˇechu˚/Cˇesˇek, kterˇ´ı Vojvodovo po roce 1950 neopustili.“ Na spolecˇna´ setkańı´ s B. Popovem, ktera´ meˇla ovsˇem jen civilnı´ charakter a kromeˇ hovoru jej prova´zel te´zˇ spolecˇny´ zpeˇv, docha´zela ke Stancˇevovy´m take´ dalsˇ´ı Cˇesˇka – Marjańa Genova (rozena´ Hru˚zova´, nar. 1936). Pra´veˇ ta posle´ze B. Popova poprosila, aby prˇi setkańıćh take´ „procˇetl neˇco z Bible“, na cozˇ B. Popov (ra´d) prˇistoupil a z neforma´lnıćh na´vsˇteˇv se postupneˇ staly pravidelne´ bohosluzˇby, od roku 1987 jizˇ i oficia´lneˇ povolene´. Vy´razny´ zlom pak nastal po roce 198919 , kdy o metodisticka´ shroma´zˇdeˇnı´ ve Vojvodovu zacˇalo projevovat cˇ´ım da´l vıće jeho obyvatel („uzˇ nemeˇli strach prˇijı´t“). Tento na´ru˚st nakonec roku 1994 vedl k oficia´lnı´mu zalozˇenı´ a zaregistrovańı´ mı´stnı´ho metodisticke´ho sboru, filia´lnı´ho sboru plevenske´ farnosti a od roku 1995 k porˇa´dańı´ pravidelnyćh kazˇdoty´dennıćh bohosluzˇeb, prˇicˇemzˇ v pozici pastora nahradil v daleke´m Sˇumenu bydlıćı´ho Bozˇidara Popova nejprve Atanas Atanasov a posle´ze Vladimir Blazˇev. Roku 2004 byla pak dokoncˇena stavba nove´ho kostela, kam se sbor prˇesunul z doposud 18 Bulhar Simeon Popov byl metodisticky ´m kazatelem ve Vojvodovu od r. 1937. Po sve´m propusˇteˇnı´ r. 1954 se do Vojvodova jizˇ nesmeˇl vra´tit, a tak odesˇel do Sˇumenu, pastoracˇnı´ cˇinnost mu byla znovu povolena azˇ roku 1960. 19 Vy ńosem Ministerstva vnitra Bulharske´ republiky ze 7. 11. 1990 byla Evangelicka´ metodisticka´ episkopa´lnı´ cı´rkev registrovana´ jako uznane´ vyznańı´.

216

ke shroma´zˇdeˇnı´m a dalsˇ´ım akcı´m pronajı´manyćh prostor klubu du˚chodcu˚. V te´to dobeˇ jizˇ sbor cˇ´ıtal bezma´la 100 cˇlenu˚ a 25 sympatizantu˚.20 Bez zajı´mavosti te´zˇ nenı´, zˇe cˇleny sboru nejsou jen obyvatele´ Vojvodova, ale i sousednı´ obce Krusˇovica21 ; za jejich cˇlenstvı´m prˇitom stojı´ Cˇesˇka Ru˚zˇena Stankulova (roz. Hru˚zova´), ktera´ se do Krusˇovice vyvdala a po zalozˇenı´ sboru v obci „deˇlala agitaci“. V roce 2009 jsou, kromeˇ dvou potomku˚ smı´sˇenyćh pa´ru˚ A. Bosilovy a A. Petrovy, vsˇichni ostatnı´ cˇlenove´ sboru Bulharˇi.22 Z uvedene´ho vyply´va´, zˇe vojvodovsky´ metodisticky´ sbor je aktua´lnı´m zˇivy´m spolecˇenstvı´m, ktere´ je jak v perspektiveˇ identity, tak i v cele´ rˇadeˇ jinyćh ohledu˚ specificke´ a od okolnı´ populace odlisˇne´ a vydeˇlene´. V souvislostech deˇjin Vojvodova a jeho obyvatel je prˇitom jeho existence v soucˇasne´ podobeˇ (kdy jsou vlastneˇ vsˇichni jeho cˇlenove´ Bulharˇi) nejen velice zajı´mava´, ale te´zˇ bezma´la paradoxnı´. V obdobı´, kdy ve Vojvodovu poby´vali Cˇesˇi, totizˇ evangelicke´ na´bozˇenstvı´ ve vztahu k cˇeske´ vojvodovske´ komuniteˇ prˇedstavovalo, rˇecˇeno dikcı´ Vladimira Pencˇeva, etnozachova´vajıćı´ a etnodiferencujıćı´ faktor (Pencˇev 2006: 96), procˇezˇ Pencˇev toto spolecˇenstvı´ oznacˇuje za etnokonfesnı´ (ibidem). To mj. znamenalo, zˇe – jak dokla´da´ Budilova´ – „termıńy Cˇech‘ a evangelı´k‘ . . . byly v tomto prostrˇedı´ ’ ’ dlouho cha´pańy jako termıńy v za´sadeˇ totozˇne´ a oznacˇujıćı´ . . . cˇleny stejne´ho mora´lnı´ho spolecˇenstvı´ “ (Budilova´ 2010: 96). Jinak rˇecˇeno – bylo to pra´veˇ evangelicke´ na´bozˇenstvı´, ktere´ spolecˇenstvı´ vojvodovskyćh Cˇechu˚ definovalo, vymezovalo od okolı´ a tvorˇilo pilı´rˇ identity jeho cˇlenu˚, a prˇedstavovalo tedy pomeˇrneˇ vy´razny´ boundary marker dane´ komunity. Situace dnes je, jak jsme naznacˇili vy´sˇe, vy´razneˇ odlisˇna´, prˇicˇemzˇ jednou z nejvy´razneˇjsˇ´ıch zmeˇn je patrneˇ skutecˇnost, zˇe evangelicke´ na´bozˇenstvı´ prˇedevsˇ´ım ztratilo etnickou prˇ´ıznakovost. Zatı´mco drˇ´ıve byla prˇ´ıslusˇnost k protestantske´ cı´rkvi vlastneˇ totozˇna´ s prˇ´ıslusˇnostı´ k cˇeske´ vojvodovske´ komuniteˇ (a jednalo se tedy o parametr etnodiferencujıćı´), dnes je tato konfese „etnicky indiferentnı´ “, nebot’ trˇebazˇe cˇleny jsou v za´sadeˇ pouze Bulharˇi, nejedna´ se o Bulhary (ani zdaleka) vsˇechny. Skutecˇnost, zˇe vojvodovsˇtı´ Bulharˇi udrzˇujı´ evangelickou tradici zalozˇenou v obci Cˇechy je pro stare´ (ex)Vojvodovcˇany urcˇity´m prˇekvapenı´m, nebot’ za jejich pobytu v obci mı´stnı´ Bulharˇi „nikda´ do kostela nechodili, ani jeden, ani do svojejch23 , ani do nasˇejch . . . azˇ teprv tej, . . . dyzˇ sme my vodesˇli, tak chytli vı´ru.“24 Prˇ´ıklon vojvodovskyćh Bulharu˚ k evangelicke´ vı´rˇe je prˇitom da´vań do souvislosti nejen (vcelku samozrˇejmeˇ) s neˇkdejsˇ´ımi cˇesky´mi obyvateli obce, jejichzˇ prˇ´ıtomnost ve vsi jizˇ patrˇ´ı minulosti, ale take´ s jejich – trˇebazˇe specificky´m – soucˇasny´m pu˚sobenı´m: jako by vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi byli ve 20 Tj. osob u ´ cˇastnıćıćh se akcı´ sboru ovsˇem neplatıćıćh cˇlenske´ prˇ´ıspeˇvky. 21 Jedna ´ se o cca 5 zˇen. 22 V dany ćh souvislostech je rozdı´l mezi Bulhary – pameˇtnı´ky cˇeske´ho osı´dlenı´ a ostatnı´mi bezprˇedmeˇtny´. 23 V obci byl (a je) te ´ zˇ pravoslavny´ kostel Sv. Jirˇ´ı, ktery´ vsˇak mı´stnı´mi Bulhary nebyl (a nenı´) vyuzˇ´ıvań. 24 Informa ´ torka B. Cˇ. 8. 7. 2010, Mikulov.


sve´ obci prˇ´ıtomni i po sve´m odchodu, resp. jako by jejich obec formovala i nada´le sve´ obyvatele v intencıćh svyćh zakladatelu˚ – „jak rˇ´ıkala Elza25 , kdyzˇ mi volala: Va´sˇ duch ’ tady zu˚stal a lidi to prˇemohlo.‘ 26 “ V jiste´m smyslu je prˇitom mozˇne´ rˇ´ıci, zˇe toto spolecˇenstvı´, tvorˇene´ dnes v principu Bulhary, je vlastneˇ spolecˇenstvı´m duchovnıćh potomku˚ vojvodovskyćh Cˇechu˚. Pra´veˇ neetnicka´ sfe´ra vı´ry totizˇ umozˇnila, aby se – pravda, s jisty´m zpozˇdeˇnı´m, resp. v odlisˇne´ cˇasove´ sekvenci – Bulharˇi a Cˇesˇi (cozˇ jsou ovsˇem vzhledem k prima´rneˇ religijnı´mu vymezenı´ odpovı´dajıćı´ kolektivity kategorie v za´sadeˇ neprˇimeˇrˇene´) stali cˇleny te´hozˇ spolecˇenstvı´ vymezene´ho sdı´lenou specifickou konfesı´, tentokra´t jizˇ bez etnicke´ho prˇ´ıvlastku. POUZˇITA´ LITERATURA [1] BOTI´K, J. 2005. Cˇesi a Slovaći v bulharskom Vojvodove, in Rocˇenka Spolku Slova´kov z Bulharska. Bratislava: Spolok Slova´kov z Bulharska. 33–38. ´ , L. 2010. Vojvodovo, cˇeska´ vesnice v Bulharsku: prˇ´ı[2] BUDILOVA buzenstvı´, manzˇelstvı´ a du˚m. Disertacˇnı´ praće na katedrˇe antropologickyćh a historickyćh veˇd FF ZCˇU v Plzni (nepubl.). [3] CENKOVA, I. 2008. Na vojvodovskata gara. Tema 9/2008: 83–85. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 25. 11. 2010. [4] FINDEIS, J. 1929. Vojvodovo. in Jubilejnı´ Rocˇenka Cˇeskoslovenske´ Kolonie v Bulharsku 1868–1928. Sofia: CˇS du˚m T. G. Masaryka, 220–224. [5] FOLPRECHT, J. 1937. Cˇeskoslovenske´ sˇkolske´ obce v evropske´m ´ stav zahranicˇnı´. zahranicˇ´ı. Praha: CˇS. U ´ , I. 1996. Vysteˇhovalectvı´ do jihovyćhodnı´ Evropy. [6] HEROLDOVA ´ stav pro etnologii a folkloristiku AV CˇR, Cˇesˇi v cizineˇ 9. Praha: U 67–95. [7] HROZIENCˇIK, J. 1985. Slovaći v Bulharsku. Martin: Matica slovenska´. [8] JAKOUBEK, M., NESˇPOR, Z. a HIRT, T. (eds.) 2006. Neco Petkov Necov: Deˇjiny Vojvodova, vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku. Plzenˇ: Studijnı´ a veˇdecka´ knihovna Plzenˇske´ho kraje. [9] JAKOUBEK, M. 2010. Vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi ocˇima svyćh sousedu˚. Cˇesky´ lid 97(3): 281–299. [10] JAKOUBEK, M. 2009. Etnografie (nejen) textua´lnı´ realizace (dvoj)identity vojvodovskyćh Cˇechu˚. Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni 1/2009: 24–38 (cˇa´st II. studie PENCˇEV, V. / JAKOUBEK, M. 2009. Vojvodovske´ dublety Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni 1/2009: 15–38). [11] KOVARˇÍK, P. 1982. K historii bana´tskyćh a bulharskyćh Cˇechu˚ a jejich reemigraci na Jizˇnı´ Moravu, magisterska´ diplomova´ praće na Katedrˇe deˇjepisu Pedagogicke´ fakulty Univerzity J. E. Purkyneˇ v Brneˇ; (nepubl.) [12] MIĆˇAN, V. 1931. Za chlebem vezdejsˇ´ım. Evangelisacˇnı´ na´vsˇteˇva cˇeskyćh osad evangelickyćh v Rumunsku. Brno: Biblicka´ Jednota v Brneˇ. [13] MIĆˇAN, V. 1934. Nevratem v novy´ sveˇt. O cˇeskoslovenskyćh osadnıćıćh, jejich na´bozˇenskyćh, sˇkolskyćh, osveˇtovyćh, hospoda´rˇskyćh aj. pomeˇrech v Bulharsku. Brno: Knizˇnice Biblicke´ jednoty. [14] MICHALKO, J. 1936. Nasˇi v Bulharsku. Pa¨desiat rokov ich zˇivota, praće, piesne a zvykov. Myjava [15] NECOV, P. N. 2006. Deˇjiny Vojvodova. in Neco Petkov Necov: Deˇjiny Vojvodova, vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku. M. Jakoubek a Z. Nesˇpor a T. Hirt, T.(eds.) Plzenˇ: Studijnı´ a veˇdecka´ knihovna Plzenˇske´ho kraje. 27–89; (z bulharsˇtiny prˇelozˇil Jakoubek, M., Krˇivańkova´, T.). ´ , M. a JAKOUBEK, M. 2001. Cˇesˇtı´ [16] NESˇPOR, Z. a HORNOFOVA nekatolıći v Rumunske´m Bana´tu a v Bulharsku III. Cˇa´st trˇetı´ – Vojvodovo, obec denominacˇnı´ho typu. Lide´ meˇsta 5: 62–86 25 Elza Chevalier, roz. Popova – dcera Simeona Popova, by ´vale´ho vojvodovske´ho metodisticke´ho kazatele (viz vy´sˇe). 26 Informa ´ torka B. Cˇ. 8. 7. 2010, Mikulov.


217

[17] PENCˇEV, V. 2006. Tempus edax rerum aneb O minulosti a soucˇasnosti vojvodovskyćh Cˇechu˚. in Neco Petkov Necov: Deˇjiny Vojvodova, vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku. M. Jakoubek a Z. Nesˇpor a T. Hirt, T. (eds.) Plzenˇ: Studijnı´ a veˇdecka´ knihovna Plzenˇske´ho kraje. 90–105. [18] PENCˇEV, V. 2008. Cˇesˇi v Bulharsku aneb O typologizaci, etapizaci a procesech adaptace cˇeske´ho vysteˇhovalectvı´ do bulharskyćh zemı´. Cˇesky´ lid/Etnologicky´ cˇasopis 95(2): 115–126. [19] PENCˇEV, V. 2009. Po serpentinaćh sebepoznańı´ a poznańı´ toho druhe´ho. Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni 1/2009: 16–22 (cˇa´st I. studie PENCˇEV, V. / JAKOUBEK, M. 2009. Vojvodovske´ dublety. Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni 1/2009: 15–38). [20] RUSKO, J. .Slovenske´ kolonie v Bulharsku. in Jubilejnı´ Rocˇenka Cˇeskoslovenske´ Kolonie v Bulharsku 1868–1928. Sofia: CˇS du˚m T.G. Masaryka. 212–213. [21] STANCˇEV, T. M. 2007. Kratka biografija (nepubl.)

Archivnı´ materia´ly [22] Folklornı´ materia´ly obce Vojvodovo, okres Vraca. In.: Archiv Folkloristicke´ho institutu Bulharske´ akademie veˇd, Sign. AIF, Cˇ. 192 (zapsal V. Pencˇev). ´ , Iva (nedat.) „reemigracˇnı´ karty“: archivnı´ po[23] HEROLDOVA ´ stavem pro etnografii a folkloriszna´mky z vy´zkumu prova´deˇne´ho U tiku CˇSAV v Praze zameˇrˇeny´ na problematiku adaptace a akulturace reemigrantu˚ z Jugosla´vie a Bulharska, realizovany´ v letech 1972– ´ EF CˇSAV, 1973. Dokumentace z vy´zkumu je ulozˇena v archivu U fond jizˇnı´ Morava; popisne´ lı´stky (necˇ´ıslovane´). [24] Konferencˇnı´ protokoly ulozˇene´ v archivu Evangelicke´ metodisticke´ episkopa´lnı´ cı´rkve (EMEC) v Sofii; (nestrańkovańo, nedatovańo)

*Text je dı´lcˇ´ım P405/10/0471.

vy´stupem

projektu

GACˇR

cˇ.


218



219

Migrace a etnokulturnı´ procesy jako soucˇa´st kazˇdodennosti bulharske´ho venkova Barbora Machova´ U´stav evropske´ etnologie, Filozoficka´ fakulta, Masarykova univerzita, Brno, [email protected]

Migration and ethnocultural processes as a part of everydayness of Bulgarian village Abstract—This paper deals with terms of everyday life or everyday culture. It focuses on migration and ethnocultural processes in south Bulgaria, as they are part of everyday life of people in the region. In a field research I made in south Bulgaria in 2008 I focused on two particular elements of villagers’ everyday life during 20th and 21st century. First, migration and its consequences, ethnocultural processes, second, changes in the everyday rhythm of work in local communities. Migration was widely extensive on the Balkans during the Ottoman period, the whole 20th century, as well as at the beginning of the 21th century. It is a úniversal´ social phenomenon which happens in certain regions within various circumstances, as it is influenced by a different political or economical situation. The term of everyday life can be specified from different points of view: as everydayness (in contrast to festivity), regularly repeated activity, ´small´ history in contrast to ´big´ historic events, or private life in contrast to social life. During the second half of the 20th century, ´traditional´ categories in European ethnology, such as material, social and spiritual culture, were replaced by a new broad concept of everyday culture. By doing so, ethnology approached the holistic concept of anthropology. Despite the fact, ethnology classifies culture into categories such as occupation, household, family or personal values. Thus, the major change in the ethnological approach is that it pays more attention to everydayness nowadays. Therefore, it is not an easy task to investigate everydayness. For the purpose, ethnology usually uses the method of field research, participant observation is suitable to investigate immediate everydayness, structured and semistructured interviews were used to study everyday culture in the 70s. Key Words—everyday life, rural ethnology, south Bulgaria, migration, ethnocultural processes

´ SLEDUJIĆI´ prˇ´ıspeˇvek vycha´zı´ z magisterske´ praće A ´ stavu evropske´ etnoobha´jene´ v roce 2009 na U logie Filozoficke´ fakulty Masarykovy univerzity. (Machova´ 2009) Ve sve´ diplomove´ praći se veˇnuji kazˇdodennı´mu zˇivotu vesnicˇanu˚ bulharske´ho venkova. V tomto prˇ´ıspeˇvku se soustrˇedı´m na migrace a etnokulturnı´ procesy na Ivajlovgradsku ve 20. a na pocˇa´tku 21. stoletı´, ktere´ vy´znamneˇ ovlivnˇujı´ kazˇdodennı´ zˇivot zkoumane´ho regionu. Oblast, kterou jsem vybrala pro svu˚j vy´zkum kazˇˇ eckem dodennosti, lezˇ´ı na jihu Bulharska prˇi hranicıćh s R v okolı´ meˇsta Ivajlovgrad. Nada´le ji budu nazy´vat Ivajlovgradsko, podle na´zvu mı´stnı´ administrativnı´ jednotky,

N

obcˇiny (nasˇe obec, geograficky a sı´delneˇ analogicka´ spı´sˇe by´valy´m okresu˚m v CˇSSR do roku 1960). Ivajlovgradsko lezˇ´ı na vyćhodnı´m u´patı´ rozsa´hle´ho pohorˇ´ı Rodopy. Ke studiu tohoto regionu meˇ inspiroval maly´ za´jem bulharske´ etnologie, ktera´ v pru˚beˇhu 20. stoletı´ zkoumala „tradicˇnı´ “ kulturu zejmeńa teˇch bulharskyćh oblastı´ a vesnic, jejichzˇ obyvatele´ byli nositeli „nezkazˇene´, nejstarsˇ´ı a umeˇlecky nejhodnotneˇjsˇ´ı kultury.“ Mezi takove´to „zajı´mave´“ oblasti Ivajlovgradsko nepatrˇilo. Pro svu˚j vy´zkum jsem vybrala sˇest vesnic. Peˇt z nich bylo v letech 1914 azˇ 1924 noveˇ osı´dleno bulharsky´mi prˇisteˇhovalci pote´, co z nich odesˇli Turci a Rˇekove´. Takovyćh vesnic zde bylo veˇtsˇina. V sˇeste´ vesnici zˇili Albańci, kterˇ´ı se zde usadili v 17. stoletı´. Prˇedvy´zkum probeˇhl v rˇ´ıjnu 2007 a beˇhem roku 2008 jsem stra´vila sˇest ty´dnu˚ v neˇkolika na´vratnyćh vy´zkumech. Pouzˇila jsem zejmeńa metodu zućˇastneˇne´ho pozorovańı´ a standardizovane´ a polostandardizovane´ rozhovory. Participace na domaćıćh a polnıćh pracıćh mi pomohla zı´skat du˚veˇru informa´toru˚ a prˇispeˇla k celkove´mu uvolneˇnı´ atmosfe´ry beˇhem rozhovoru˚. Ve sve´m vy´zkumu jsem se zameˇrˇila na dveˇ podle me´ho na´zoru nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı slozˇky kazˇdodennosti dane´ho regionu: migrace, etnokulturnı´ procesy a loka´lnı´ skupiny na jedne´ straneˇ a pracovnı´ rytmus a zpu˚sob obzˇivy na straneˇ druhe´. Vycha´zela jsem z prˇedpokladu, zˇe migrace probı´hajı´ na cele´m Balkańeˇ ve velke´ mı´rˇe po staletı´, a proto jsou jeden z du˚lezˇityćh faktoru˚ formujıćıćh loka´lnı´ a regiona´lnı´ lidovou kulturu. Na zameˇstnańı´ jsem se ve vy´zkumu zameˇrˇila proto, zˇe obzˇiva, tedy prˇ´ıme´ i neprˇ´ıme´ „zı´ska´vańı´ potravy je kazˇdodennı´ tvorˇiva´ cˇinnost cˇloveˇka, kterou zı´ska´va´ nejen potrˇebne´ biologicke´ hodnoty, ale naplnˇuje i svou kulturnı´ identitu.“ (Slavkovsky´ 2007: 11) Jaky´si ra´mec pro tyto dveˇ slozˇky vytvorˇila rekonstrukce vsˇednı´ho dne konkre´tnıćh informa´toru˚, idea´lnı´ pro ilustraci zˇivotnı´ho a pracovnı´ho rytmu a vy´zkum obohacuje o lidsky´ rozmeˇr. V prˇekla´dane´m prˇ´ıspeˇvku prezentuji neˇkolik poznatku˚ o prvnı´ zmıńeˇne´ „slozˇce kazˇdodennosti“. Co je to vlastneˇ kazˇdodennost? V pojetı´ humanitnıćh veˇd sahajı´ pocˇa´tky termıńu „kazˇdodennost“ (Alltag) do 70. let 20. stoletı´. „Kazˇdodennı´ rutinnı´ jednańı´ prˇestalo by´t nahlı´zˇeno jako trivia´lnı´. Naopak, prosadil se na´zor, zˇe poskytuje relevantnı´ informace o kulturˇe dane´ spolecˇnosti.“ (Lozoviuk 2005: 29) Podle Klause Rotha „kazˇdodennost“ v etnologii znamena´ kazˇdodennı´ zkusˇenost, komunikaci a zˇivotnı´ prostor. (Lebenswelt); (Roth 2003: 19) Tradicˇnı´ etnologicke´ kategorie jako du˚m, odeˇv, prˇ´ı-

220

buzenstvı´ nebo obycˇeje nahrazeny mnohem komplexneˇjsˇ´ı koncepcı´ kazˇdodennı´ kultury. (Roth 2003: 19) Prˇesto je kazˇdodennost nejasneˇ definovany´ a definovatelny´ pojem. Sfe´ru kazˇdodennı´ho zˇivota badatele´ opeˇt tematicky deˇlı´ do kategoriı´: zameˇstnańı´, strava, domaćnost, rodina a prˇ´ıbuzenstvı´, spolecˇenske´ vztahy, kriminalita, hodnotove´ postoje a dalsˇ´ı. (Kandert 2004a, 2004b) Pokud se nezameˇrˇ´ıme na samotny´ pojem „kazˇdodennost“, ale na to, co zahrnuje, vidı´me, zˇe vy´sˇe zmıńeˇne´ kategorie se kryjı´ s kategoriemi, ktere´ jizˇ od 19. stoletı´ zkouma´ etnologie a sociokulturnı´ antropologie. Jak se tedy zmeˇnil prˇ´ıstup etnologie od jejıćh pocˇa´tku˚? Prˇedevsˇ´ım v tom, zˇe sta´le veˇtsˇ´ı pozornost veˇnuje vsˇednosti. U na´s byl vy´zkum kazˇdodennosti podobneˇ jako v jinyćh socialistickyćh zemıćh spojen s vy´zkumem „socialisticke´ho zpu˚sobu zˇivota“, ktery´ ovla´dl etnologii koncem 70. let a v 80. letech. (Jerˇa´bek 1981, Pranda 1983, Frolec 1989) Koncept kazˇdodennosti nenı´ ahistoricky´. Kombinuje synchronnı´ a diachronnı´ prˇ´ıstup. Ve sve´m prˇ´ıspeˇvku sleduji konkre´tnı´ jevy v jejich soucˇasne´ podobeˇ i v historicke´m kontextu. Zameˇrˇuji se na 20. a pocˇa´tek 21. stoletı´, ale zohlednˇuji i historicko-spolecˇensky´ vy´voj v 19. stoletı´ a okrajoveˇ i v novoveˇku. MIGRACE, ETNOKULTURNI´ PROCESY A LOKA´LNI´ SKUPINY NA IVAJLOVGRADSKU Migrace obyvatel a interakce ru˚znyćh etnickyćh, na´bozˇenskyćh, loka´lnıćh a regiona´lnıćh skupin byly pro obyvatele Balkańu od rane´ho novoveˇku (a pravdeˇpodobneˇ i drˇ´ıve) soucˇa´stı´ kazˇdodennosti. Helena Bocˇkova´ charakterizuje migrace na Balkańeˇ v dobeˇ osmanske´ rˇ´ısˇe: „Pohyb za´visle´ho obyvatelstva byl na Balkańeˇ na rozdı´l od strˇednı´ Evropy omezovań ma´lo. Cˇasto docha´zelo k rozsa´hly´m neregulovany´m migracı´m i ke sta´tem rˇ´ızeny´m prˇesunu˚m skupin obyvatelstva na velke´ vzda´lenosti. Po va´lecˇnyćh konfliktech, epidemiıćh cˇi pleneˇnı´ byly dosidlovańy cele´ oblasti.“ (Bocˇkova´ 2005: 75) H. Bocˇkova´ da´le zdu˚raznˇuje vy´znam individua´lnıćh sı´delnıćh migracı´: „Vedle na´razovyćh masovyćh migracı´ probı´hala neprˇetrzˇiteˇ individua´lnı´ sı´dlenı´ migrace a kolonizace, ktera´ . . . zu˚stala soucˇa´stı´ balkańske´ho zpu˚sobu zˇivota azˇ do 20. stoletı´. Sı´delnı´ migrace umozˇnˇovalo rˇ´ıdke´ osı´dlenı´ a opakovane´ vylidnˇovańı´ celyćh kraju˚, stejneˇ jako mozˇnost volne´ho pohybu za´visle´ho obyvatelstva v osmanske´ rˇ´ısˇi.“ (Bocˇkova´ 2008: 198–199) V osmanske´ rˇ´ısˇ´ı neexistovalo nevolnictvı´. Sta´tnı´ poddanı´, i kdyzˇ museli odva´deˇt vysoke´ daneˇ, meˇli jistou osobnı´ svobodu. Vedle jednora´zovyćh migracı´, ktere´ koncˇily trvaly´m usı´dlenı´m v nove´ lokaliteˇ, tvorˇily du˚lezˇitou soucˇa´st zˇivota obyvatel Balkańu sezonnı´ pracovnı´ migrace, podmıńeˇny zpu˚sobem obzˇivy. Migranty za pracı´ byli nejcˇasteˇji rˇemeslnıći a obchodnıći, v neˇkteryćh oblastech sezonnı´ zemeˇdeˇlsˇtı´ na´mezdnı´ deˇlnıći. Take´ chovatele´ ovcı´ putovali kazˇdorocˇneˇ se svy´mi sta´dy z letnıćh pastvin do nı´zˇe polozˇenyćh zimovisˇt’. (Bocˇkova´ 2005) V bulharsˇtineˇ existuje jednoslovne´ oznacˇenı´ pracovnı´ migrace (gurbet),


a cˇloveˇka, ktery´ migruje za vy´deˇlkem (gurbetcˇija). Takova´ slova se vyskytujı´ i v jinyćh balkańskyćh jazycıćh a sveˇdcˇ´ı o rozsˇ´ırˇenosti pracovnıćh migracı´. Socioekonomicke´ pomeˇry v osmanske´ rˇ´ısˇi rozsa´hlou pracovnı´ migraci umozˇnˇovaly. V osmanske´ rˇ´ısˇi bylo Ivajlovgradsko etnicky i na´bozˇensky smı´sˇeny´ region. Z dostupnyćh informacı´ z doby prˇed prvnı´ balkańskou va´lkou vı´me, zˇe v roce 1912 se v Ivajlovgradsku nacha´zelo asi 98 obcı´, z nichzˇ 77 bylo tureckyćh (tj. s turecky´m obyvatelstvem), 11 bulharskyćh, 10 rˇeckyćh a jedna albańska´. Turecke´ obyvatelstvo zˇilo prˇedevsˇ´ım v malyćh sı´dlech, a proto absolutnı´ cˇ´ısla pocˇtu ˇ eku˚, obyvatel vykazujı´ jiny´ pomeˇr: 11 396 Turku˚, 10 303 R 5049 Bulharu˚ a 1879 Albańcu˚. (Mileticˇ 1989: 86) Pocˇet ˇ eku˚ v oblasti zvysˇovalo te´meˇrˇ vy´hradneˇ rˇecke´ meˇsto R Ivajlovgrad. Po balkańskyćh va´lkaćh se v letech 1913–1914 z politickyćh narˇ´ızenı´ cˇi ze strachu o vlastnı´ existenci z oblasti vysı´dlily tisıće Turku˚ a Rˇeku˚. Prˇicha´zeli sem naopak Bulharˇi z vyćhodnı´ Tra´kie (Trakijci) a z Male´ Asie (Maloazjanci). Na za´kladeˇ bulharsko-rˇeckyćh smluv o vy´meˇneˇ obyvatel byla vylidneˇna a znovu osı´dlena rˇada vesnic. Meˇsto Ivajlovgrad se take´ bulharizovalo. Po roce 1919, kdy Bulharsko ztratilo za´padnı´ egejskou Tra´kii ve prospeˇch Rˇecka, se do oblasti prˇisteˇhoval velky´ pocˇet uprchlı´ku˚ bulharsky mluvıćıćh krˇest’anu˚ (Trakijcu˚) a muslimu˚ (Pomaku˚) ze za´padnı´ Tra´kie. Obeˇ tyto migracˇnı´ vlny byly masove´ a organizovane´. Krˇest’ansˇtı´ obyvatele´ se usazovali v by´valyćh „rˇeckyćh“ vesnicıćh (pokud meˇli na vy´beˇr) a muslimove´, Pomaci, v by´valyćh „tureckyćh“ vesnicıćh. Roli prˇi vy´beˇru vesnice zde tedy hra´l faktor na´bozˇenstvı´. Nove´ na´rodnı´ sta´ty se na Balkańeˇ snazˇily o „etnicke´ vycˇisˇteˇnı´ “ svyćh u´zemı´ a do uvolneˇnyćh vesnic cˇi veˇtsˇ´ıch oblastı´ steˇhovaly prˇ´ıslusˇnı´ky „sve´ho“ etnika. Bulharsko beˇhem pova´lecˇnyćh let prˇijalo velky´ pocˇet uprchlı´ku˚ nejen z vyćhodnı´ a za´padnı´ Tra´kie a z Male´ Asie, ale take´ z egejske´ Makedonie, Dobrudzˇi a takzvanyćh Za´padnıćh oblastı´ (ve vyćhodnı´m Srbsku prˇi hranicıćh s Bulharskem). V letech 1913 azˇ 1946 prˇijalo celkem 400 tisıć osob. (Enev 2001: 124) Z tohoto du˚vodu nedosˇlo k osı´dlovańı´ pohranicˇ´ı z vnitrozemı´. Na rozdı´l od Rˇeku˚, kterˇ´ı na za´kladeˇ bilatera´lnıćh smluv te´meˇrˇ vsˇichni na pocˇa´tku 20. stoletı´ prˇesı´dlili do ˇ ecka, ve zkoumane´m regionu a cele´m Bulharsku zu˚stal R velky´ pocˇet Turku˚ (dohromady te´meˇrˇ milion osob). Jejich vysteˇhova´vańı´ vsˇak kvu˚li neprˇ´ıznive´ etnicke´ politice Bulharska beˇhem 20. stoletı´ pokracˇovalo. V letech 1984 azˇ 1989 probı´hal takzvany´ „obrodny´ proces“ – na´silne´ asimilacˇnı´ snahy zameˇrˇene´ proti etnicky´m a na´bozˇensky´m mensˇina´m zˇijıćı´m na u´zemı´ Bulharska, ktere´ vyvrcholily vlnou nepokoju˚ v le´teˇ 1989. Od kveˇtna do srpna 1989 se z Bulharska vysı´dlilo asi 320 000 Turku˚. (Sˇatava 1994: 46) Od 50. let 20. stoletı´ docha´zelo v regionu k vy´razne´mu u´bytku obyvatelstva. Velka´ veˇtsˇina bulharskyćh Trakijcu˚ z regionu odesˇla jizˇ v 50. letech. Hlavnı´m du˚vodem byla kolektivizace zemeˇdeˇlstvı´ v letech 1956 azˇ 1958. Ta se ty´kala vsˇech venkovskyćh obyvatel regionu,

´ : MIGRACE A ETNOKULTURNI´ PROCESY BARBORA MACHOVA

ale bulharsˇtı´ Maloazjanci do meˇst migrovali v mnohem mensˇ´ı mı´rˇe. Du˚vodem mohla by´t veˇtsˇ´ı majetnost Trakijcu˚ (byly jim vyplaceny reparace), a tedy pocit ekonomicke´ zajisˇteˇnosti prˇi migraci do meˇst, nespokojenost s hospoda´rˇsky´mi, socia´lnı´mi a kulturnı´mi podmıńkami v novyćh sı´dlech (cˇasto se usadili v obcıćh „po Turcıćh“) cˇi fakt, zˇe ve veˇtsˇineˇ vesnic byli Trakijci v mensˇineˇ a noveˇ prˇ´ıchozı´, tedy v horsˇ´ım postavenı´ oproti jizˇ usı´dleny´m Maloazjancu˚m nebo „starousedlı´ku˚m“ (Bulharu˚m cˇi Albańcu˚m v Mandrici, kterˇ´ı zde zˇili jizˇ prˇed rokem 1912). Cı´lovy´mi mı´sty te´to ekonomicke´ migrace byly prosperujıćı´ vesnice v regionu (Pelevun) a meˇsto Ivajlovgrad, prˇedevsˇ´ım rozvı´jejıćı´ se pru˚myslova´ centra ve vnitrozemı´ Bulharska (Stara Zagora, Dimitrovgrad, Chaskovo, Plovdiv, Sofie). Na Ivajlovgradsku se vyvı´jel pouze potravina´rˇsky´ a zpracovatelsky´ pru˚mysl, proto se zde nerozsˇ´ırˇila mozˇna´ strategie, kdy velka´ cˇa´st vesnicˇanu˚, ktera´ prˇisˇla mechanizacı´ zemeˇdeˇlstvı´ o zameˇstnańı´, zu˚stala bydlet v obci a dojı´zˇdeˇla pravidelneˇ za pracı´ do blı´zke´ho pru˚myslove´ho centra. V ivajlovgradskyćh vesnicıćh zu˚sta´vali pouze zemeˇdeˇlsˇtı´ pracovnıći – zameˇstnanci druzˇstev a cˇa´st obyvatelstva prˇesˇla do sektoru sluzˇeb. Obecneˇ se v Bulharsku z venkova do meˇst steˇhovalo zejmeńa krˇest’anske´ obyvatelstvo. Muslimove´ – Pomaci a Turci na venkoveˇ zu˚sta´vali. Byli vlivem historickopoliticke´ho vy´voje vıće prˇipoutańi k pu˚deˇ nezˇ bulharsˇtı´ krˇest’ane´. V osmanske´ rˇ´ısˇi, kde byly majetkove´ vztahy urcˇovańy prˇ´ıslusˇnostı´ k na´bozˇenstvı´, muslimove´ vlastnili a obdeˇla´vali veˇtsˇ´ı mnozˇstvı´ pu˚dy. Obzˇiva venkovske´ho muslimske´ho obyvatelstva v Rodopech byla te´meˇrˇ vy´hradneˇ spojena s obdeˇla´vańı´m pu˚dy a chovem, zatı´mco rodopsˇtı´ krˇest’ane´ se zˇivili rˇemesly a sezonneˇ migrovali za pracı´. (Brunnbauer 2004: 153–164) Dalsˇ´ım du˚vodem pro Turky a Pomaky, procˇ nemigrovat do bulharskyćh meˇst, bylo i jejich postavenı´ prˇ´ıslusˇnı´ku˚ etnicke´, respektive subetnicke´ mensˇiny a z toho plynoucı´ obavy z diskriminace bulharskou majoritou. V druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ bylo Ivajlovgradsko nejen vyćhozı´, ale take´ cı´lovou oblastı´ pracovnıćh a ekonomickyćh migracı´. Po vysı´dlenı´ Bulharu˚ zde totizˇ paradoxneˇ chybeˇla pracovnı´ sı´la v zemeˇdeˇlstvı´. Do pra´zdnyćh domu˚ ve vsˇech zkoumanyćh vesnicıćh prˇicha´zeli jizˇ od konce 50. let Pomaci ze strˇednıćh a vyćhodnıćh Rodop a od 70. let Turci z K˘ardzˇalijska a dalsˇ´ıch oblastı´ vyćhodnıćh Rodop. Zpocˇa´tku byla jejich migrace sezonnı´, migrovali naprˇ´ıklad v dobeˇ zˇnı´. (AIF II, spis cˇ. 89) Pomacke´ rodiny ze strˇednıćh Rodop se veˇnovaly chovu ovcı´ a hoveˇzı´ho dobytka. Tato migrace byla individua´lnı´ a neorganizovana´. Neˇktere´ rodiny se v cı´lovyćh vesnicıćh usazovaly na neˇkolik let, neˇktere´ odcha´zely jinam a jine´ zu˚sta´valy na trvalo. Tento trend trva´ dodnes. Po roce 1989 nastalo v Bulharsku obdobı´ politicke´ a ekonomicke´ transformace. Do zˇivota venkovskyćh obyvatel zasa´hl rozpad jednotnyćh zemeˇdeˇlskyćh druzˇstev, vysoka´ nezameˇstnanost a hluboka´ hospoda´rˇska´ krize. Urbanizace v 90. letech pokracˇovala a dı´ky otevrˇenı´ hranic „na Za´pad“ se po vıće nezˇ cˇtyrˇiceti letech objevily mozˇnosti ekonomicke´ migrace do zahranicˇ´ı. Bulharˇi migrovali

221

zejmeńa do zemı´ Evropske´ unie, a do Spojenyćh sta´tu˚ americkyćh a do Kanady. Muslimove´, Turci a v mensˇ´ıch pocˇtech i Pomaci, kterˇ´ı v migraci videˇli mozˇnost uniknout asimilacˇnı´m tlaku˚ bulharske´ho sta´tu, odcha´zeli zejmeńa do Turecka. Cˇa´st teˇchto vysteˇhovalcu˚ se po neˇkolika letech do Bulharska vra´tila. Prˇesto v 90. letech 20. stoletı´ odesˇlo z Bulharska asi milion osob. V roce 2008 bylo Ivajlovgradsko sta´le etnicky smı´sˇenou oblastı´. Kromeˇ obcı´ s bulharsky´mi Maloazjanci a Trakijci se v regionu nacha´zely bulharske´ „starousedlicke´“ obce, jedna albańska´ obec a obce s pomacky´m a turecky´m obyvatelstvem, prˇ´ıpadneˇ s obeˇma skupinami v jedne´ lokaliteˇ. Pro nastıńeˇnı´ migracˇnıćh pohybu˚ a etnickyćh pomeˇru˚ v neda´vne´ minulosti pouzˇiji prˇ´ıklad vesnice Pelevun. V Pelevunu zˇije 137 sta´lyćh obyvatel, z nichzˇ asi deset osob je mladsˇ´ıch 35 let. Veˇtsˇinu obyvatel tvorˇ´ı potomci maloasijskyćh Bulharu˚, Kodzˇabunarcu˚, kterˇ´ı se zde usadili v roce 1914. Dalsˇ´ı, pocˇetneˇ mensˇ´ı skupinou, jsou Pomaci, kterˇ´ı pocha´zejı´ ze strˇednıćh Rodop a usadili se zde v 60. letech 20. stoletı´. Pracovnı´ prˇ´ılezˇitost mlady´m muzˇu˚m z cele´ho regionu a take´ sezonnı´m pracovnı´m migrantu˚m poskytujı´ mı´stnı´ kamenolomy. Pracovnı´ migranti jsou zpravidla Turci, protozˇe Bulharˇi hledajı´ pracovnı´ prˇ´ılezˇitosti spı´sˇe ve meˇstech nebo v zahranicˇ´ı, a Pomaci – pokud nemigrujı´ do meˇst nebo do zahranicˇ´ı – se zameˇrˇujı´ na zemeˇdeˇlstvı´ a peˇstovańı´ taba´ku. V roce 2008 bydlelo v Pelevunu osm Turku˚ z vesnic na K˘ardzˇalijsku (asi 100 kilometru˚ za´padneˇ od Pelevunu). Po meˇsıći se ˇ ecka a mozˇnost vzˇdy strˇ´ıdali s dalsˇ´ımi deˇlnı´ky. Blı´zkost R vy´deˇlku v „bohatsˇ´ı “ zemi motivovala rˇadu obyvatel Pelevunu v mlade´m a strˇednı´m veˇku k odchodu za pracı´ k jizˇnı´m sousedu˚m. V Rˇecku v roce 2008 pracovalo asi deset Bulharu˚ a velka´ cˇa´st Pomaku˚ z Pelevunu. Tato pracovnı´ migrace byla sezonnı´. Jeden nebo dva cˇlenove´ domaćnosti zu˚sta´vali v Pelevunu a ostatnı´ cˇlenove´, cˇasto manzˇel (nebo manzˇelka) a dospeˇle´ deˇti, pracovali po veˇtsˇinu roku v Rˇecku a do vesnice se vraceli na neˇkolik meˇsıću˚ v roce. Rozsa´hle´ migrace na Ivajlovgradsku v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ tedy byly veˇtsˇinou du˚sledkem vzniku novyćh hranic – zcˇa´sti urcˇovańy prˇ´ımo etnickou politikou balkańskyćh sta´tu˚, zcˇa´sti probı´haly spontańneˇ. Migrace obyvatel v druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ meˇly zpravidla ekonomickou motivaci. Trvaly´m usı´dlenı´m prˇisteˇhovalcu˚ v nove´m sı´dle zacˇ´ınajı´ etnokulturnı´ procesy. Na Balkańeˇ, kde byly migrace cˇastou uda´lostı´ v zˇivoteˇ jednotlivcu˚ a celyćh spolecˇenstvı´ po staletı´, docha´zelo k interakci ru˚znyćh etnik a regiona´lnıćh skupin velice cˇasto. Neexistovaly tu jasne´ etnicke´ hranice, ru˚zne´ etnicke´ skupiny zˇily po staletı´ vedle sebe v sousednıćh osadaćh, vesnicıćh a meˇstskyćh cˇtvrtıćh. Ve zkoumane´m regionu lze ve 20. stoletı´ identifikovat rˇadu exogennıćh a endogennıćh etnickyćh procesu˚. Prvnı´m vyćhodiskem pro analy´zu bylo souzˇitı´ regiona´lnıćh skupin jednoho etnika v jedne´ obci v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´, druhy´m vyćhodiskem pak souzˇitı´ ru˚znyćh etnickyćh a subetnickyćh skupin v jedne´ obci ve druhe´

222

polovineˇ 20. a na pocˇa´tku 21. stoletı´. Tato dveˇ hlediska oddeˇluji proto, zˇe v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ docha´zı´ ve zkoumanyćh obcıćh zpravidla k endogennı´m etnicky´m procesu˚m, tedy procesu˚m uvnitrˇ jednoho etnika (Bulharu˚). Ve druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ docha´zı´ k exogennı´m procesu˚m, ktere´ jsou du˚sledkem kontaktu Bulharu˚, Pomaku˚, Turku˚ a Romu˚. Obeˇ hlediska se lisˇ´ı take´ motivacı´ migracı´ – v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ etnicke´ migrace prˇi ztra´teˇ zˇivotnıćh jistot a v druhe´ polovineˇ ekonomicke´ migrace. V prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ na Ivajlovgradsku existovaly obce, ve kteryćh se setkali bulharsˇtı´ „starousedlıći“ s prˇisteˇhovaly´mi bulharsky´mi Trakijci, vesnice, ve kteryćh se setkali maloasijsˇtı´ Bulharˇi a Trakijci, a jedna obec, kde se usı´dlily dveˇ ru˚zne´ skupiny bulharskyćh maloasijskyćh reemigrantu˚, a to Kodzˇabunarci a Boasˇerliji (podle obcı´ a oblastı´, ve kteryćh v Male´ Asii zˇili). K hlubsˇ´ı analy´ze jsem vybrala vesnici Pelevun. V Pelevunu se ve 20. letech 20. stoletı´ setkaly dveˇ prˇisteˇhovale´ skupiny Bulharu˚ – Maloazjanci (Kodzˇabunarci), kterˇ´ı pocha´zeli z vesnice Kodzˇabunar v Male´ Asii, s Trakijci z obce Mal˘ak Dervent v za´padnı´ egejske´ Tra´kii, tedy Derventci. Vhodny´m ukazatelem vy´voje integracˇnıćh procesu˚ jsou vza´jemne´ snˇatky a spolecˇne´ slavenı´ sva´tku˚. Obeˇ skupiny byly podle u´stnı´ tradice nejdrˇ´ıve endogamnı´ a slavily oddeˇleneˇ vsˇechny vy´rocˇnı´ sva´tky. Na prvnı´ pohled se obeˇ skupiny lisˇily krojem. Podle interpretace Kodzˇabunarcu˚ se Derventci postupneˇ prˇizpu˚sobovali jejich, „maloazjanske´mu“ zpu˚sobu slavenı´ sva´tku˚. V prvnıćh letech po prˇ´ıchodu Derventcu˚, tedy pocˇa´tkem 20. let, obcha´zely obec na Sˇteˇdry´ den dveˇ skupiny kolednı´ku˚. V pru˚beˇhu deseti let vsˇak Derventci pry´ postupneˇ prˇijali za sve´ kodzˇabunarskou obycˇejovou tradici ve slavenı´ Sˇteˇdre´ho dne, a dokonce i jejich pı´sneˇ. (AIF I, spis cˇ. 79) Du˚vodem bylo pravdeˇpodobneˇ to, zˇe Derventci byli v obci v mensˇineˇ (asi dvacet rodin oproti 110 rodina´m Kodzˇabunarcu˚). Ovsˇem dı´ky reparacı´m, ktere´ jim vyplaćela rˇecka´ vla´da, byli bohatsˇ´ı skupinou obyvatelstva. Prˇesto mala´ pocˇetnost Dervetncu˚ urychlila akulturacˇnı´ procesy. Od konce 30. let 20. stoletı´, tedy u prvnı´ generace narozene´ v novoosı´dlenecke´ obci, docha´zelo k prvnı´m smı´sˇeny´m snˇatku˚m Kodzˇabunarcu˚ s Derventci, ktere´ se pozdeˇji staly rozsˇ´ırˇeneˇjsˇ´ı, ale ne zcela beˇzˇne´. Prˇestozˇe mezi bulharsky´mi prˇisteˇhovalci a „starousedlı´ky“ docha´zelo po pocˇa´tecˇnı´ adaptaci k akulturaci a cˇa´stecˇneˇ ke kulturnı´ konvergenci, vsˇichni prˇ´ıslusˇnıći zminˇovanyćh skupin si uchovali zˇive´ veˇdomı´ pu˚vodu v oznacˇenı´ skupin. Jmeńa Kodzˇabunarci, Boasˇerliji, Trakijci nebo Derventci meˇla v kazˇdodennı´ komunikaci svu˚j rozlisˇujıćı´ vy´znam i v roce 2008. Ve druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ se te´meˇrˇ ve vsˇech vesnicıćh zkoumane´ho regionu setka´vali Maloazjanci a „starousedlıći“ (Bulharˇi a Albańci) s pracovnı´mi migranty – Pomaky, Turky a Romy. V pru˚beˇhu 20. stoletı´ mezi vy´sˇe zmıńeˇny´mi skupinami obyvatelstva v regionu veˇtsˇinou nevznikaly etnicke´ cˇi na´bozˇenske´ konflikty. Pomaci, vnı´manı´ jako skupina „lezˇ´ıcı´ na pomezı´ mezi Turky a Bulhary“, meˇli dobre´ vztahy s Turky i s Bulhary. Naprˇ´ıklad v Pelevunu Bulharˇi o Pomacıćh rˇ´ıkali, zˇe jsou slusˇnı´ a ochotnı´.


Pomaci tu spolu s Kodzˇabunarci slavili krˇest’anske´ sva´tky, naprˇ´ıklad Vańoce a Velikonoce. Do repertoa´ru pelevunske´ho folklornı´ho souboru, ve ktere´m zpı´valy v 70. letech i Pomakyneˇ, se dostaly i neˇktere´ pomacke´ pı´sneˇ, protozˇe se prosteˇ lı´bily. Avsˇak Pomaci z okolnıćh vesnic sta´le zu˚sta´vali pro pelevunske´ Bulhary „zvla´sˇtnı´.“ Trˇeba proto, zˇe i kdyzˇ chovajı´ dobytek, nevyra´beˇjı´ sy´r, ale pouze ma´slo a kysele´ mle´ko. Interakce mezi Bulhary a Turky byla zpravidla bezkonfliktnı´, prˇ´ılezˇitostneˇ se vsˇak vyznacˇovala nevrazˇivostı´ a zejmeńa nechutı´ ke spolecˇne´mu zˇivotu v jedne´ obci. To potvrzuje skutecˇnost, zˇe ve zkoumane´ oblasti neexistuje ani jedna obec trvale osı´dlena´ Turky a Bulhary. Docha´zelo i obcˇasny´m potycˇka´m, naprˇ´ıklad v roce 2008 v Pelevunu mladı´ Bulharˇi napadli v noci na ubytovneˇ asi osm tureckyćh deˇlnı´ku˚. Romove´ jsou Bulhary, Pomaky i Turky vnı´mańi jako „podrˇadne´“ etnikum. Vztah k Romu˚m je urcˇovań tradicˇnı´mi stereotypy. O migraci Romu˚ ve zkoumane´m regionu v pru˚beˇhu 20. stoletı´ jsem vsˇak nezı´skala dostatecˇne´ informace. V roce 2008 kocˇovalo na Ivajlovgradsku neˇkolik romskyćh skupin a v neˇkteryćh vesnicıćh zˇili Romove´ usedle, naprˇ´ıklad v Mandrici zˇilo sˇest romskyćh rodin od roku 1998. Romove´ zde bydleli oddeˇleneˇ od albańske´ho obyvatelstva a jejich vza´jemne´ vztahy meˇly ekonomickou motivaci – Albańci poskytovali Romu˚m prˇivy´deˇlek, naprˇ´ıklad si od nich necha´vali prova´deˇt drobne´ opravy v domaćnosti. Etnicke´ procesy neprobı´hajı´ pouze na u´rovni spolecˇenstvı´ v etnicky smı´sˇenyćh lokalitaćh, ale take´ v ra´mci jednotlivyćh rodin prˇi smı´sˇenyćh manzˇelstvıćh. (Botı´k 2007: 15) U generace narozene´ v 80. letech se postupneˇ oslabuje vy´znam na´bozˇenske´ a etnicke´ prˇ´ıslusˇnosti. Blı´zka´ prˇa´telstvı´ mezi prˇ´ıslusˇnı´ky ru˚znyćh etnik a smı´sˇena´ manzˇelstvı´ se objevujı´ sta´le cˇasteˇji. Smı´sˇena´ bulharskopomacka´ nebo pomacko-turecka´ manzˇelstvı´ v druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ nebyla sice beˇzˇnou za´lezˇitostı´, ale vyskytovala se. Naopak bulharsko-turecka´ manzˇelstvı´ vsˇak byla vy´jimecˇna´ a jsou vy´jimecˇna´ i dnes. Prˇesto jsem se s takovy´m prˇ´ıpadem setkala. Bulharka ze vsi Pelevun zˇila v roce 2008 v Pelevunu zasnoubena´ s Turkem z K˘ardzˇalijska. Vypra´veˇla mi, jak moc si va´zˇ´ı turecke´ kultury, se kterou se sezna´mila prostrˇednictvı´m jeho rodiny. U Turku˚ zdu˚raznˇovala jejich ućtu k rodineˇ a tradicı´m nebo tradicˇnı´ kuchyni. Hovorˇ´ı spolu bulharsky. Pa´r zˇije v rodne´ obci Bulharky, takzˇe turecky´ snoubenec se ućˇastnı´ kazˇdodennı´ho zˇivota te´to obce a slavı´ mı´stnı´ sva´tky, naprˇ´ıklad Vańoce nebo sva´tek svate´ho Jirˇ´ı. Spolecˇneˇ cˇasto jezdı´ k jeho rodicˇu˚m, kde se Bulharka podı´lı´ na domaćıćh pracıćh, naucˇila se varˇit „turecke´“ pokrmy a slavı´ s jeho rodinou vsˇechny velke´ sva´tky. V tomto prˇ´ıpadeˇ lze videˇt adaptaci a zacˇ´ınajıćı´ akulturaci, vza´jemne´ prˇebı´rańı´ a prˇetva´rˇenı´ kulturnıćh prvku˚ z obou etnickyćh a na´bozˇenskyćh skupin. O smı´sˇenyćh snˇatcıćh s Romy nema´m zˇa´dne´ informace. Pravdeˇpodobneˇ k nim ve zkoumane´ oblasti vu˚bec nedocha´zelo, protozˇe Romove´ tu zˇili v uzavrˇenyćh (endogamnıćh) spolecˇenstvıćh. Ve sve´m prˇ´ıspeˇvku jsem se snazˇila naznacˇit skutecˇ-

´ : MIGRACE A ETNOKULTURNI´ PROCESY BARBORA MACHOVA

nost, zˇe migrace a interakce skupin ru˚zne´ho pu˚vodu byla neoddeˇlitelnou soucˇa´stı´ kazˇdodennı´ho zˇivota vesnicˇanu˚ na Ivajlovgradsku po cele´ 20. stoletı´ a je jeho soucˇa´stı´ i dnes. Cˇaste´ migrace, typicke´ pro osmanskou dobu, pokracˇovaly i ve 20. stoletı´ a pokracˇujı´ vlastneˇ dodnes. Proto mu˚zˇeme uvazˇovat, zˇe pohyby obyvatelstva jsou zde jake´si univerza´lnı´ jevy, ktere´ v urcˇityćh regionech Balkańu probı´hajı´ za kazˇde´ politicke´ cˇi ekonomicke´ situace, a jsou jı´ do velke´ mı´ry ovlivnˇovańy – podmıńeˇny cˇi regulovańy. K migracı´m vsˇak docha´zelo a docha´zı´ nejen vlivem vneˇjsˇ´ıch faktoru˚, ale take´ z pohnutek vnitrˇnı´ motivace. Migrace jsou – at’ jizˇ sezonnı´ cestovańı´ za pracı´, nebo trvala´ zmeˇna bydlisˇteˇ – v souladu s balkańskou (tedy i bulharskou) prˇirozenostı´. Za´vazˇny´m zjisˇteˇnı´m prˇi me´m vy´zkumu bylo naprˇ´ıklad, zˇe oznacˇenı´ skupin podle mı´sta pu˚vodu prˇisteˇhovalcu˚, kterˇ´ı do oblasti prˇisˇli v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´, ma´ urcˇujıćı´ hodnotu i na pocˇa´tku 21. stoletı´. Prˇ´ıslusˇnost ke skupineˇ Kodzˇabunarcu˚ nebo Trakijcu˚ meˇla svu˚j za´vazˇny´ vy´znam v kazˇdodennı´ komunikaci a byla jednı´m z urcˇujıćıćh faktoru˚ loka´lnı´ identity. Vypra´veˇnı´ o pu˚vodu informa´tora ukazovala na zpu˚sob jeho sebeidentifikace, jeho vnı´mańı´ sve´ a cizı´ skupiny. (Bokova 1993: 16) Dalsˇ´ımi faktory, ktere´ formovaly loka´lnı´ identitu, byly sousedske´ vztahy, vztahy mezi vesnicemi v regionu, budovane´ zejmeńa na za´kladeˇ hospoda´rˇskyćh kontaktu˚, ale take´ zameˇstnańı´ a zpu˚soby obzˇivy. Ol’ga Danglova´ pı´sˇe: „Tradicˇnı´ vesnicka´ komunita prˇedstavovala nejvysˇsˇ´ı stupenˇ identity jednotlivce. Jejı´ soucˇa´stı´ byla identita etnicka´ a na´bozˇenska´.“ (Danglova´ 2006: 53) Ve zkoumanyćh vesnicıćh vsˇak takto o loka´lnı´ identiteˇ uvazˇovat nejde, protozˇe obyvatele´ jednotlivyćh vesnic se neusta´le promeˇnˇovali, odcha´zeli do jinyćh vesnic, kde se usı´dlovali na trvalo, steˇhovali se zase jinam nebo se vraceli do sve´ho rodisˇteˇ. Teˇch, kterˇ´ı migrovali, byla vıće nezˇ polovina.

POUZˇITA´ LITERATURA ´ stavu folklo´ru Bulharske´ akademie veˇd v Sofii. Archiv na [1] Archiv U Institut za folklor pri B˘algarska akademija na naukite (AIF I), spis cˇ. 79. ´ stavu folklo´ru Bulharske´ akademie veˇd v Sofii. Archiv na [2] Archiv U Institut za folklor pri B˘algarska akademija na naukite (AIF I), spis cˇ. 89. ´ , H. 2005. Vlasˇi na Balkańeˇ. Geneze, historie a kultura [3] BOCˇKOVA minority. Prˇ´ıspeˇvek k ota´zce etnokulturnı´ tradice. Ethnologia Europae Centralis. 7: 73–90. ´ , H. 2008. Vıćedı´lny´ dvu˚r na Balkańeˇ – specificky´ [4] BOCˇKOVA fenomeń mediterańnı´ tradice v Evropeˇ. Cˇesky´ lid. 95: 191–209. [5] BOKOVA, I. 1993. Licˇnostna identifikacija i folklor. B˘algarski folklor. 19 (1): 13–21. [6] BOTI´K, J. 2007. Etnicka´ histo´ria Slovenska. Bratislava: Filozoficka´ fakulta Konstantina Filozofa v Nitre. [7] BRUNNBAUER, U. 2004. Gebirgsgesellschaften auf dem Balkan. Wirtschaft und Familienstrukturen im Rhodopengebirge (19./20. Jahrhundert). Wien: Bo¨hlau. ´ , O. 2006. Slovensky´ vidiek. Barie´ry a perspektivy [8] DANGLOVA ´ stav etnologie SAV. rozvoja. Bratislava: U [9] ELIAS, N. 1978. Zum Begriff des Alltags. In Materialien zur Soziologie des Alltags. Eds. K. Hammerich – M. Klein: Opladen. [10] ENEV, R. 2001. S˘astav i dvizˇenie na naselenieto v Iztocˇni Rodopi prez p˘arvata polovina na 20 vek. Naucˇni trudove na Rusenski univerzitet „Angel K˘ancˇev“. 38(8): 123–125. [11] FROLEC, V. 1989. Jihomoravska´ druzˇstevnı´ vesnice. Uherske´ Hradisˇteˇ: Slovaćke´ muzeum v Uherske´m Hradisˇti.

223

[12] FROLEC, V. 1980. Kolibarska´ sı´dla ve vyćhodnı´ cˇa´sti Balkańske´ho poloostrova. Slovensky´ na´rodopis. 28: 64–68. ´ BEK, R. et al. 1981. Promeˇny jihomoravske´ vesnice. Brno: [13] JERˇA Univerzita J. E. Purkyneˇ. [14] KANDERT, J. 2004a. Kazˇdodennı´ zˇivot vesnicˇanu˚ strˇednı´ho Slovenska v sˇedesa´tyćh azˇ osmdesa´tyćh letech 20. stoletı´. Praha: Karolinum. [15] KANDERT, J. 2004b. Na´rys kazˇdodennı´ho zˇivota obyvatel Filipovska. In Jihomoravsky´ venkov po socialismu. Ed. J. Kandert. Praha: Matfyzpress. [16] LOZOVIUK, P. 2005. Evropska´ etnologie ve strˇedoevropske´ perspektiveˇ. Pardubice: FHS Univerzita Pardubice. ´, [17] MACHOVA B. 2009. Kapitoly z kazˇdodennı´ho zˇivota vesnice v jihobulharske´m pohranicˇ´ı. Diplomova´ ´ stav evropske´ etnologie. Prˇ´ıstupne´ na: praće. Brno: U , sta´hnuto 27. 10. 2010. [18] MILETICˇ, L. 1989. Razorenieto na trakijskite b˘algari prez 1913 godina. Druhe´ fototypicke´ vydańı´ podle prvnı´ho vydańı´ z roku 1918. Sofija: Kulturno-prosveten klub „Trakija“. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto 20. 10. 2010. [19] PRANDA, A. (ed.) 1983. Spoˆsob zˇivota druzˇstevnej dediny. Bratislava: Veda. [20] ROTH, K. 2001. Narodna kultura – (socialisticˇeska) vsekidnevna kultura: edin nezˇelan naucˇen prechod. B˘algarska etnologija. 27 (3): 5–17. [21] ROTH, K. 2003. Vsekidnevieto na socializma i post-socializma: Pogled otv˘atre i otv˘an. In Socializm˘at – realnost i iljuzii. Etnologicˇni aspekti na vsekidnevnata kultura. Eds. R. Popov et al. Sofija: Etnografski institut s muzej BAN. [22] SLAVKOVSKY´, P. 2007. Tradicˇna´ agra´rna kultu´ra Slovenska. In Agra´rnı´ kultura. O tradicˇnıćh formaćh zemeˇdeˇlske´ho hospodarˇenı´ ´ stav evropske´ etnologie a zˇivota na vesnici. Ed. M. Va´lka. Brno: U FF MU. [23] SˇATAVA, L. 1994. Na´rodnostnı´ mensˇiny v Evropeˇ. Praha: Ivo Zˇelezny´.


224



225

Pochod zˇivyćh Odpoveˇd’ na pochody smrti? Zbyneˇk Tarant Centrum blı´zkovyćhodnıćh studiı´, Filozoficka´ fakulta, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni, [email protected]

March of the Living. A response to the Death-Marches? Abstract—The so-called ´March of the Living´ program is the largest holocaust memorial event in the world. The whole 10 to 14 days-long program, attended by thousands of participants, consists of visits to former Nazi extermination camps in Treblinka and Majdanek and culminates by 3 km memorial march from Auschwitz to Birkenau. After a powerful ceremony in Birkenau, the participants continue their journey to Israel, where they take part in Yom haZikaron remeberance (IDF fallen soldiers memorial day) and Yom ha-Atzma’ut (Israeli independence day) celebrations. The whole event, organized by the International March of the Living organization, founded in 1998 by Avraham Hirschson became an important event in the lives of Jewish youth to the extent, that it is sometimes compared to the famous ´Bar Mitzvah´ ritual of transcendance. On the other hand, the program became subject of criticism and conthroversy. Author of this article took part in the event in 2008 and 2010. The following lines contain author’s observations, interpretation of the relevant rituals and simple retrieval of contemporary Jewish discussion about the nature and meaning of the event itself. Could the March of the Living be ´the´ adequate response to the Death-Marches? Key Words—Jews, holocaust, rites of passage, Zionism, March of Living

´ VOD I. U

P

OCHOD zˇivyćh (March of the Living, Micád haChajim) je projektem organizace International March of the Living (da´le jen MOL), zalozˇene´ v roce 1988 Avrahamem Hirschsonem. Cela´ akce, nazy´vana´ souhrnneˇ „March of the Living“ je vu˚bec nejrozsa´hlejsˇ´ım aktem na prˇipomıńku jom ha-sˇoa, i kdyzˇ zdaleka nenı´ prvnı´m projektem sve´ho druhu. Prˇed rokem 1988 ji prˇedcha´zela se´rie exkurzı´ porˇa´danyćh izraelsky´m ministerstvem sˇkolstvı´ cˇi organizacı´ typu United Jewish Appeal. Kompletnı´ program sesta´va´ z na´rocˇne´ho, cca ty´den trvajıćı´ho pobytu v Polsku a Izraeli. Mladı´ lide´ z cele´ho sveˇta jsou prˇivedeni na klıćˇova´ mı´sta holocaustu v Polsku (Majdanek, Treblinka, Osveˇtim) a na´sledneˇ se ućˇastnı´ klıćˇove´ cˇa´sti „Pochodu zˇivyćh“ z Osveˇtimi do Brˇezinky. Po te´to katarzi se kmenovı´ ućˇastnıći odebı´rajı´ do Izraele, kde se ućˇastnı´ oslav jom ha-zikaron (Den pama´tky obeˇtı´ holocaustu) a jom ha-acma’ut (Izraelsky´ den neza´vislosti). K evropske´

cˇa´sti akce, zejmeńa k samotne´mu pochodu z Osveˇtimi do Brˇezinky se prˇida´vajı´ i dalsˇ´ı skupiny a vy´pravy ze zˇidovske´ho i krˇest’anske´ho za´zemı´. Cˇeska´ republika je tak naprˇ´ıklad pravidelneˇ reprezentovańa vy´pravou Zˇidovske´ libera´lnı´ unie (ZˇLU) a krˇest’ansky´mi sionisty z organizace Krˇest’anske´ velvyslanectvı´ Jeruzale´m (ICEJ), kterˇ´ı na pochod z Osveˇtimi do Brˇezinky vypravujı´ dva autobusy ´ strˇednı´ uda´lostı´ studentu˚ strˇednıćh a vysokyćh sˇkol. U cele´ho podniku je cca 3 km dlouhy´ pochod z prostoru koncentracˇnı´ho ta´bora Osveˇtim do rozsa´hle´ho pama´tnı´ku na mı´steˇ vyhlazovacı´ho ta´bora Oveˇtim II. – Brˇezinka. Pochod se kona´ od roku 1988 kazˇdorocˇneˇ na jom hasˇoa. Datum pochodu je stanoveno podle zˇidovske´ho lunisola´rnı´ho kalenda´rˇe (27./28. nisanu – cca 1. polovina dubna). V zemıćh diaspory je zakotven v obcˇanske´m kalenda´rˇi na 19. dubna (tj. vy´rocˇ´ı propuknutı´ Varsˇavske´ho povstańı´ – 19. dubna 1943). Samotna´ MOL si za svu˚j cı´l vytycˇila posı´lenı´ zˇidovske´ souna´lezˇitosti a kolektivnı´ pameˇti. Na´zev akce „Pochod zˇivyćh“ (event. „Pochod zˇivota“) vytva´rˇ´ı protiklad k nacisticky´m „Pochodu˚m smrti“. V jake´msi manifestu akce na webu porˇa´dajıćı´ organizace mj. cˇteme: „Poslańı´m Pochodu zˇivyćh je konfrontovat novou generaci Zˇidu˚ se dveˇma nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ımi uda´lostmi zˇidovske´ historie – Sˇoa a vznikem sta´tu Izrael. Toho bude dosazˇeno prˇivedenı´m mladyćh Zˇidu˚ na mı´sta, ktera´ byla pro dane´ uda´losti klıćˇova´, aby tak pochopili, jaky´ sveˇt byl znicˇen a jak vznikl sta´t Izrael (. . . ) Ućˇastnıći budou schopni poucˇit sve´ vrstevnı´ky o holocaustu, postavit se teˇm, kdozˇ by chteˇli popı´rat historii, a posı´lit dynamicke´ pouto s Izraelem. (. . . ) Mnoho z budoucıćh elit zˇidovske´ho na´roda bude ućˇastnı´ky Pochodu, z neˇhozˇ budou cˇerpat svou souna´lezˇitost s ostatnı´mi.“ (MOL Mission)

ZUĆˇASTNEˇNE´ POZOROVAŃI´ V porˇadı´ jizˇ 22. rocˇnı´k tohoto pochodu se konal 12. dubna 2010 a z tohoto data pocha´zı´ rovneˇzˇ veˇtsˇina zde popisovanyćh detailu˚. Pro kontext mı´sty zminˇuji i rocˇnı´k 2008, ktere´ho jsem se take´ zućˇastnil. Obecneˇ lze rˇ´ıci, zˇe oficia´lnı´ program akce je v hlavnıćh bodech kazˇdy´m rokem totozˇny´. Prˇi vyhodnocovańı´ sve´ho pozorovańı´ se pokousˇ´ım zasadit pozorovane´ skutecˇnosti do kontextu, a je-li to mozˇne´, pak je rozdeˇlit podle toho, zda jde o u´kony spontańnı´, nebo organizovane´.

226

´ cˇastnıći pochodu se scha´zejı´ v area´lu Osveˇtimi 1, U v neˇmzˇ je nynı´ umı´steˇn pama´tnı´k a muzeum. Nacha´zı´ ´ cˇastnı´ky se zde take´ zrekonstruovana´ plynova´ komora. U „kmenove´“ lze od teˇch, kterˇ´ı se prˇida´vajı´ pouze na samotny´ pochod, pomeˇrneˇ snadno rozlisˇit podle modryćh veˇtrovek s logem akce, ktere´ obdrzˇeli od organiza´toru˚. Area´l Osveˇtimi 1 doka´zˇe klamat teˇlem. Je relativneˇ maly´, velke´ mnozˇstvı´ lidı´ brzy zaplnı´ prostranstvı´ mezi cihlovy´mi bara´ky toho, co pu˚vodneˇ bylo na svou dobu modernı´mi kasa´rnami, a da´ snadno zapomenout, zˇe se soucˇasneˇ nacha´zı´me na mı´steˇ masove´ vrazˇdy. Acˇkoliv je cela´ akce prezentovańa jako pietnı´, chovańı´ ućˇastnı´ku˚ je veˇtsˇinou zcela opacˇne´. Veˇtsˇina si prohlı´zˇ´ı muzeum, ovsˇem neˇktere´ skupinky prˇ´ımo mezi bara´ky (dokonce i prˇ´ımo v prostoru popravisˇteˇ. . . ) svacˇ´ı. Ve vzduchu vlaje velke´ mnozˇstvı´ izraelskyćh vlajek. Izraelske´ vlajky v Osveˇtimi! Jeden z mnoha symbolickyćh momentu˚ cele´ akce. Je slysˇet hlasity´ hovor i smıćh. Neˇktere´ skupinky Izraelcu˚ mezi bara´ky spontańneˇ tancujı´ izraelske´ tance a zpı´vajı´ pı´sneˇ s vy´razneˇ nacionalisticky´m charakterem. A vsˇude vlajı´ ´ cˇastnıći jako by se snazˇili udeˇlat modro-bı´le´ vlajky. U co nejvıće hluku – troubit na sˇofary, zpı´vat, skandovat, tancovat. Jako by nesˇlo o prˇipomıńku smrti, ny´brzˇ o oslavu zˇivota navzdory. V te´to souvislosti nelze nevzpomenout termıń trotzjudentum (vzdorzˇidovstvı´, zˇidovstvı´ navzdory), pouzˇ´ıvany´ pu˚vodneˇ neˇmecky´mi Zˇidy v 19. stoletı´ a uvedeny´ do nove´ho vy´znamu v post-holocaustove´m zˇidovske´m mysˇlenı´, naprˇ´ıklad ve formeˇ tzv. 614. prˇika´zańı´ Emila L. Fackenheima (srov.: Novick 2001) „nedoprˇa´t Hitlerovi dalsˇ´ıho, byt’ posmrtne´ho vı´teˇzstvı´ “ (Fackenheim 1970). Tı´ha cˇi pietnı´ atmosfe´ra na cˇloveˇka padne ve chvı´li, kdy vstoupı´ do neˇktere´ z expozic. Zde se atmosfe´ra radika´lneˇ meˇnı´ a hlasity´ povyk vystrˇ´ıda´ hrobove´ ticho. Sucha´ expozice o romske´m holocaustu cˇi poneˇkud abstraktnı´ expozice cˇeska´ prˇ´ılisˇ za´jmu nebudı´ (na rozdı´l od vy´borneˇ pojate´ expozice slovenske´) a ućˇastnıći ani nemajı´ na jejich prohlı´dku, natozˇ na cˇtenı´ miniaturnıćh popisku˚ cˇas. Naopak fyzicke´ doklady genocidy (kufry, boty, vlasy, bry´le, modlitebnı´ sˇa´ly) zˇenou neˇktery´m ućˇastnı´ku˚m slzy do tva´rˇe. Z podzemnıćh prostor a cel se lide´ radeˇji snazˇ´ı co nejdrˇ´ıve vzda´lit. Ve sˇkvı´raćh popravcˇ´ı zdi na dvorˇe veˇzenˇske´ho bloku se hromadı´ kamıńky, podobneˇ jako na hrobech. Objevujı´ se i kveˇtiny a svıćˇky, ovsˇem vzhledem k pocˇtu ućˇastnı´ku˚ pouze sporadicky. Na´rodnı´ vy´pravy mezitı´m porˇa´dajı´ vlastnı´ pietnı´ akce u „svyćh“ bara´ku˚. Kra´tke´ pietnı´ bohosluzˇby za zemrˇele´ holocaustu zpravidla sesta´vajı´ z upravene´ verze hebrejske´ modlitby El Male´ Rachamim (pu˚vodneˇ obecna´ modlitba za zemrˇele´) a aramejske´ responsia´lnı´ modlitby Kadisˇ, ktera´ je pu˚vodneˇ soucˇa´stı´ sˇabatove´ liturgie, ovsˇem postupneˇ se stalo zvykem vyslovovat ji jmeńem zemrˇelyćh na vy´rocˇ´ı u´mrtı´ blı´zke´ osoby – tzv. jorcajt. Tyto pietnı´ akty jsou veˇtsˇinou prˇedem prˇipravene´ a domluvene´. Samostatne´ spontańnı´ modlitby jsou spı´sˇe vy´jimecˇne´, cozˇ ale mu˚zˇe by´t dańo i skupinovy´m a responsia´lnı´m charakterem zˇidovskyćh modliteb. Pochod se postupneˇ formuje. Organizace neˇkolikati-


sıćove´ho davu je pecˇliveˇ propracovana´. Jednotlive´ skupiny majı´ od organiza´toru˚ prˇesne´ instrukce, kdy a kam se zapojit. Hovorˇ´ı se hlavneˇ hebrejsky, anglicky a polsky, ovsˇem slysˇ´ıme i portugalsˇtinu, francouzsˇtinu a mnohe´ dalsˇ´ı. Mezi cˇekajıćı´mi skupinkami se znovu ozy´va´ zpeˇv, nejen tradicˇnıćh a nacionalistickyćh pı´snı´, ale i popovyćh klasik. Slysˇ´ım skupinku mladyćh Izraelek, snazˇ´ıcıćh se o zpeˇv Sˇma Jisraél od Sarit Hadad – zna´me´ popove´ parafra´ze na u´strˇednı´ zˇidovske´ kre´do1 , ktera´ se stala neoficia´lnı´ „hymnou“ 2. va´lky v Libanonu. Text pı´sneˇ si dı´vky doprˇedu vytiskly a vzaly do Osveˇtimi s sebou. Z amplionu se ozy´va´ hla´sˇenı´, zˇe zacˇa´tek pochodu se zpozdı´ o deset minut. Hla´sˇenı´ je pouze hebrejsky. S tı´m, jak se pru˚vod rˇadı´, je mozˇno le´pe prˇehle´dnout vsˇechny prˇ´ıtomne´ vlajky. V za´plaveˇ modro-bı´lyćh vlajek Izraele lze zahle´dnout vlajky cˇeske´, francouzske´, americke´, italske´, slovenske´, mad’arske´, a dokonce i turecke´ a brazilske´. V roce 2008 se objevila dokonce vy´prava z Japonska. Velmi vy´znamnou pozici meˇly v roce 2010 vlajky polske´. Pochod zˇivyćh se odehra´val dva dny po letecke´m nesˇteˇstı´ u Smolenska, kde zahynul polsky´ prezident s manzˇelkou a dalsˇ´ımi 94 cˇelnı´mi osobnostmi polske´ho na´roda. Akce se tak v roce 2010 konala ve stıńu polske´ho sta´tnı´ho smutku. Cˇerveno-bı´le´ vlajky s cˇerny´mi stuhami byly vsˇudyprˇ´ıtomne´ a soustrast s polsky´m sta´tnı´m smutkem byla opakovaneˇ vyja´drˇena i organiza´tory pochodu. ZAHA´JENI´ POCHODU Dav ućˇastnı´ku˚ opousˇteˇl prostor Osveˇtimi 1 zna´mou branou s na´pisem Arbeit macht Frei. V roce 2010 byla kvu˚li kra´dezˇi a na´sledneˇ nutnosti rekonstrukce origina´lu pouzˇita replika a i Natan Sˇaranski ve sve´m u´vodnı´m proslovu cely´ incident zminˇuje. Vedle tohoto incidentu byl hlavnı´m te´matem tohoto projevu soumrak nad generacı´ pameˇtnı´ku˚ a imperativy z tohoto pro mladou generaci plynoucı´: „(Sesˇli jsme se na tomto) strasˇlive´m mı´steˇ zka´zy, prˇ´ımo zde v Osveˇtimi a Brˇezince. Teˇm, kdozˇ chteˇjı´ poprˇ´ıt historii holocaustu, (vzkazujeme) zˇe rezolutneˇ odsuzujeme jejich cˇiny a nenecha´me se zma´st jejich u´mysly. Na´pis, ktery´ vidı´te, prˇ´ımo zde Arbeit macht Frei’ meˇl zma´st prˇ´ıchozı´ a da´t jim falesˇny´ pocit bezpecˇ´ı. Ti, kdozˇ jej ukradli, chteˇli vymazat cˇa´st nasˇ´ı historie. My se vsˇak neda´me zma´st vasˇimi cˇiny. Spaćhali jste za´vazˇny´ zlocˇin proti historii – jak proti historii na´roda zˇidovske´ho a polske´ho, tak i proti vsˇem ostatnı´m, kdo na tomto mı´steˇ zahynuli. Procˇ se na toto mı´sto vracı´me? Stojı´me na te´to pu˚deˇ, abychom vzka´zali sveˇtu, zˇe trage´die, ktera´ se zde uda´la, zu˚stane navzˇdy soucˇa´stı´ sveˇtove´ historie. Stojı´me zde vsˇak i proto, abychom uka´zali nasˇi vı´ru 1 Popula ´ rnı´ pı´senˇ z pocˇa´tku 21. stoletı´, cˇasto se hra´la naprˇ´ıklad v souvislosti s veterańy druhe´ va´lky v Libanonu – te´matem je volańı´ o pomoc v parafra´zi na „Slysˇ Izraeli, Hospodin je na´sˇ Bu˚h, Hospodin je jeden“ – „Slysˇ Izrael, Hospodine, zu˚stal jsem sa´m.“

ZBYNEˇK TARANT: POCHOD ZˇIVYĆH

a du˚veˇru v mlade´ lidi – v novou generaci, ktera´ se sem scha´zı´ kazˇdy´ rok, aby doka´zala, zˇe sveˇt se zmeˇnil, musı´ zmeˇnit a take´ se zmeˇnı´! My, nevyhnutelneˇ sta´rnoucı´ prˇezˇivsˇ´ı, jsme cestovali na velkou vzda´lenost z cele´ho sveˇta, abychom sdı´leli sve´ bolestne´ prˇ´ıbeˇhy se studenty zde prˇ´ıtomny´mi. Vzda´va´me ućtu Vasˇ´ı sı´le a odhodlańı´. Nasˇ´ı zˇidovske´ mla´dezˇi: Svou ućˇastı´ zde symbolizujete nadeˇji a budoucnost zˇidovske´ho lidu. Z cele´ho sveˇta jste byli prˇivedeni sem. Kazˇdy´ krok, ktery´ ucˇinı´te z Osveˇtimi do Brˇezinky, je krokem ke svobodeˇ, krokem ke spravedlnosti a k toleranci. Ne pouze pro zˇidovstvo, ny´brzˇ pro vsˇechny na´rody lidske´ rodiny. Pochodenˇ vzpomıńek je nynı´ prˇeda´vańa z jedne´ generace na dalsˇ´ı. Se zazneˇnı´m sˇofaru, zapocˇneme na´sˇ pochod. . . “ Po zazneˇnı´ sˇofaru a pu˚lminuteˇ ticha se pochod vyda´va´ osveˇtimskou branou smeˇrem na pochod do Brˇezinky. Pochod sa´m je spı´sˇe volneˇ plynoucı´m davem, nezˇli organizovany´m marsˇem. Lide´ si prohlı´zˇejı´ okolı´, fotografujı´, bavı´ se navza´jem, spolecˇneˇ nesou vlajky, prˇ´ıpadneˇ jine´ symboly reprezentujıćı´ jejich zemi a vysı´lajıćı´ organizaci. Neˇkterˇ´ı zpı´vajı´, skandujı´, smeˇjı´ se. Beˇhem samotne´ho pochodu jsou spı´sˇe zaujati velky´m mnozˇstvı´m lidı´ okolo sebe. Veˇtsˇinu ućˇastnı´ku˚ tvorˇ´ı mladı´ lide´ a da´vajı´ se vza´jemneˇ do hovoru. Neˇkterˇ´ı vza´jemneˇ vymeˇnˇujı´ odznaky cˇi plakety svyćh organizacı´. Prˇi pru˚chodu vyvy´sˇeny´mi mı´sty, kde je mozˇno cely´ pru˚vod prˇehle´dnout, intenzivneˇ fotografujı´. (Vy´znam intenzivnı´ho fotografovańı´, jakozˇto reakce na aktua´lneˇ silny´ prozˇitek myste´ria cˇi blı´zkosti smrti, nebyl doposud antropology plneˇ doceneˇn. . . ) Pochod se mı´sty zastavuje, a to i na delsˇ´ı dobu, ovsˇem ućˇastnıći jsou trpeˇlivı´ a uka´zneˇnı´. Sporadicky se ozy´va´ zpeˇv zˇidovskyćh lidovyćh pı´snı´. Izraelske´ vlajky vlajı´ ve vzduchu. V mı´steˇ, kde se pochod blı´zˇ´ı k Brˇezince a prˇecha´zı´ zˇeleznicˇnı´ vlecˇku vedoucı´ do tohoto mı´sta, se odehra´va´ jeden z domluvenyćh ritua´lu˚. Ti, kdozˇ se pochodu ućˇastnili prˇ´ımo s organizacı´ International March of the Living, meˇli k dispozici drˇeveˇne´ cedulky, na ktere´ mohli napsat libovolny´ vzkaz. Tyto se pak zapichovaly do kolejisˇteˇ vedoucı´ho do Brˇezinky (ono z historickyćh fotografiı´ zna´me´ kolejisˇteˇ projı´zˇdeˇjıćı´ cihlovou branou do vyhlazovacı´ho ta´bora). Cedulek jsou stovky. Na´pisy, nejcˇasteˇji psane´ anglicky a hebrejsky obsahujı´ bud’ kondolence konkre´tnı´m rodina´m, prˇ´ıpadneˇ obecna´ vyja´drˇenı´ spadajıćı´ do te´matu „jizkor“ („pamatujme“) a „never again“ („nikdy vıće“). Neˇktere´ vzkazy se snazˇ´ı oslovit zesnule´, jine´ kupodivu hovorˇ´ı hlavneˇ k prˇezˇivsˇ´ım („Dear survivors of Auschwitz. . . “). V kolejisˇti, ktere´ je v mnohe´m symbolicke´ (vyjadrˇuje „modernost“ cˇi „pru˚myslovost“ pouzˇityćh prostrˇedku˚ a je soucˇasneˇ cestou, jı´zˇ se veˇtsˇina obeˇtı´ do Brˇezinky dostala), se sporadicky objevujı´ i svıćˇky. Ze sˇteˇrku mezi prazˇci jsou na kolejnice pokla´dańy jed´ cˇastnıći si cely´ u´kon opeˇt intenzivneˇ notlive´ kamıńky. U fotografujı´.

227

Pru˚vod procha´zı´ hlavnı´ branou do rozsa´hle´ho pro´ cˇastnıći storu by´vale´ho vyhlazovacı´ho ta´bora Brˇezinka. U ˇ z cˇeske´ Zidovske´ libera´lnı´ unie troubı´ v pru˚chodu na sˇofary a skandujı´ „am jisra’el chaj“2 . Po vstupu do prostoru vyhlazovacı´ho ta´bora se hovor vytraćı´ a prˇevla´da´ rozpacˇite´ ticho. Obrovsky´ prostor snadno pohltı´ cely´ dav, ktery´ se ´ cˇastnıći, sami nebo v dorozpada´ na jednotlive´ vy´pravy. U provodu pru˚vodcu˚, procha´zejı´ ta´borem. Mlcˇky bloumajı´ rozsa´hly´m komplexem. Z plochy, kde ma´ za pa´r okamzˇiku˚ zacˇ´ıt hlavnı´ ceremonia´l dole´ha´ hlas chladneˇ prˇedcˇ´ıtajıćı´ jmeńa deˇtskyćh obeˇtı´. Jmeńo, veˇk, zemeˇ pu˚vodu. Anglicky a hebrejsky. Mnohokra´t zaznı´ „Czechoslovakia“. CEREMONIA´L V BRˇEZINCE Program hlavnı´ho ceremonia´lu je slozˇen z projevu˚ prˇednıćh izraelskyćh a zˇidovskyćh osobnostı´, hudebnı´ produkce, slavnostnı´ho zapa´lenı´ sveˇtel menory, kra´tke´ bohosluzˇby sesta´vajıćı´ z modliteb Kadisˇ a El Male´ Rachamim, a izraelske´ hymny v samotne´m za´veˇru. V roce 2010 promluvili Natan Sˇaranski, rabıń Israel Meir Lau (by´valy´ vrchnı´ rabıń Izraele a jeden z otcu˚ mysˇlenky „Pochodu zˇivyćh“), Kathy E. Manning, ale take´ cˇlenove´ knesetu a za´stupci izraelske´ arma´dy (da´le jen IDF). Ceremonia´l samotny´ je koncipovań velmi emotivneˇ. Jako by mı´sto samo o sobeˇ nebylo dostatecˇneˇ depresivnı´. . . Hlavnı´m bodem ceremonia´lu je slavnostnı´ zapa´lenı´ sˇesti sveˇtel: 1) Sveˇtlo je zapalovańo za spravedlive´ mezi na´rody 2) Sveˇtlo je zapalovańo za vsˇechny prˇezˇivsˇ´ı 3) Sveˇtlo ma´ by´t prˇipomıńkou sˇesti milionu˚ Zˇidu˚ a dalsˇ´ıch neˇkolika milionu˚ z ostatnıćh na´rodu˚ 4) Sveˇtlo ma´ prˇipomıńat 1,5 milionu zavrazˇdeˇnyćh zˇidovskyćh deˇtı´ 5) Sveˇtlo je zapalovańo za druhou a trˇetı´ generaci potomku˚ prˇezˇivsˇ´ıch, kterˇ´ı jsou cˇasto obeˇtı´ prˇenosu traumatu 6) Sveˇtlo je zapalovańo za sta´t Izrael a IDF Sˇest sveˇtel ma´ rovneˇzˇ symbolizovat sˇest milionu˚ a mu˚zˇe rovneˇzˇ evokovat sˇest postrannıćh sveˇtel menory. Zapa´lenı´ jednoho dalsˇ´ıho by jizˇ bylo symbolem prˇ´ıchodu mesia´sˇe. Zapalovańı´ sˇesti, prˇ´ıpadneˇ dvou sveˇtel za obeˇti holocaustu jsem jizˇ pozoroval i v jinyćh prˇ´ıpadech, naprˇ. na pietnı´ akci na Mezina´rodnı´ den pama´tky obeˇtı´ holocaustu 27. ledna 2010. V judaismu se svıće za zemrˇele´ obvykle zapalujı´ na jorcajt, tj. k prˇipomenutı´ pama´tky zesnule´ho ve vy´rocˇ´ı u´mrtı´ dane´ osoby. INTERPRETACE Pochod zˇivyćh ma´ by´t zˇidovsky´m nacionalisticky´m manifestem, v neˇmzˇ je Osveˇtim pouze dı´lkem skla´dacˇky. Cı´lem je skrze prˇipomenutı´ strasˇlive´ minulosti posı´lit ochotu bojovat za soucˇasnost, at’uzˇ je jaka´koliv. Nejde jenom o to, 2 Tzn. „At’ zˇije lid Izraele!“ Ne ˇ kdy je zvykem prˇidat se slovy: „Lanecach!“ (tj. „naveˇky“).

228

prˇijet uka´zat, zˇe Zˇide´ zˇijı´ navzdory Hitlerovi. Smysl akce je komplikovaneˇjsˇ´ı: Skrze to, zˇe mladı´ lide´ manifestujı´ sve´ zˇidovstvı´ v mı´steˇ, ktere´ je symbolem snahy o jeho znicˇenı´, si jej totizˇ majı´ sami uveˇdomit. Vyu´steˇnı´m akce je oslava sta´tu Izrael, zpeˇv izraelske´ hymny, a na´sledneˇ, pro kmenove´ ućˇastnı´ky, cesta do Izraele na oslavu Dne neza´vislosti. Gennep by asi celou akci klasifikoval jako iniciacˇnı´ ritua´l (Gennep 1997), beˇhem neˇhozˇ docha´zı´ k symbolicke´ smrti a znovuzrozenı´ Nove´ho Zˇida – mlade´ho, uveˇdomeˇle´ho a pro-izraelske´ho. Jako te´meˇrˇ mesia´sˇske´ vykoupenı´ z hru˚zy Osveˇtimi je prezentovańa sionisticka´ cesta – tj. sta´t Izrael. Peklo a Nebe; Smrt a Vykoupenı´; Osveˇtim a Jeruzale´m. Tomu ostatneˇ odpovı´da´ i proklamace Pochodu zˇivyćh, v nı´zˇ si porˇadatele´ da´vajı´ za u´kol mimo jine´: „uka´zat Izrael jakozˇto domovinu zˇidovske´ho na´roda a ja´dro zˇidovske´ identity“ a „podneˇcovat aliju“ (MOL ceremony 2008). Spontańnı´ reakce ućˇastnı´ku˚ a jimi samy´mi bez instrukcı´ pru˚vodcu˚ provozovane´ aktivity, jako je zpeˇv zˇidovskyćh a izraelskyćh pı´snı´, uctı´vańı´ vlajky (ma´vańı´, prˇikry´vańı´ se vlajkou a dalsˇ´ı podobne´ zacha´zenı´ s na´rodnı´m symbolem, ne nepodobne´ hokejovy´m fanousˇku˚m), ućˇast na modlitbaćh, tanec, troubenı´ na sˇofary na vy´znamnyćh mı´stech (typicky v pru˚chodech a branaćh) ukazujı´, zˇe ućˇastnıći tento ritua´l velmi silneˇ prozˇ´ıvajı´ a sami k neˇmu z vlastnı´ iniciativy neˇjak prˇispı´vajı´. Teprve v kontextu vy´sˇe uvedene´ho je mozˇno plneˇ pochopit poslańı´ akce, tak jak je deklarovańo na webu porˇadatele: „Mnoho z budoucıćh elit zˇidovske´ho na´roda bude ućˇastnı´ky Pochodu, z neˇhozˇ budou cˇerpat svou souna´lezˇitost s ostatnı´mi.“ (MOL Mission) Nenı´ to zˇa´dne´ divadlo pro vneˇjsˇ´ı sveˇt, je to snaha probudit izraelskou a zˇidovskou mla´dezˇ z letargie. Jeden z ućˇastnı´ku˚ rocˇnı´ku 2010 popisuje sve´ dojmy po prˇ´ıletu do Izraele takto: „Izrael na´s znovuozˇivil. Od chvı´le, kdy jsme vystoupili z letadla (v Lodu), jsme se cı´tili lehcˇ´ı. Sˇt’astneˇjsˇ´ı. Celistvı´. V te´to zemi jsme pouzˇ´ıvali nasˇe teˇla stejneˇ jako nasˇi mysl (. . . ) Postupneˇ si cela´ skupina zacˇala uveˇdomovat, procˇ tisıće lidı´ zahynuly prˇi ochraneˇ te´to nasˇ´ı zemeˇ a procˇ tato musı´ existovat na veˇky. My, jakozˇto Zˇide´, musı´me mı´t vzˇdy kam jı´t. Vzˇdy musı´me mı´t Izrael.“ (Keer 2010) To ostatneˇ vysveˇtluje i dalsˇ´ı pozadı´ vy´sˇe zminˇovane´ho „sporu o vlajky“. Na´rodnı´ vlajky zkra´tka pu˚sobily rusˇiveˇ na akci, ktera´ je prima´rneˇ cı´lena prˇedevsˇ´ım na mlade´ Zˇidy a Izraelce se za´meˇrem posı´lit jejich vztah ke sta´tu Izrael. To, zˇe je akce cı´lena na mlade´ Zˇidy a Izraelce, a ne na vneˇjsˇ´ı sveˇt, ostatneˇ dokazuje i zpu˚sob prˇihlasˇovańı´ na kompletnı´ program, ktery´ je spojen s vy´beˇrovy´m rˇ´ızenı´m. Za´jemce o absolvovańı´ kompletnı´ho programu musı´ vyplnit velmi podrobny´ sedmnaćtistrańkovy´ osobnı´ dotaznı´k, doty´kajıćı´ se jeho rodinne´ho za´zemı´ a motivace k absolvovańı´ pochodu, napsat esej o alesponˇ 500 slovech, absolvovat prˇijı´macı´ pohovor, le´karˇskou prohlı´dku apod. Na druhou stranu se organiza´torˇi takto propracovany´m vy´beˇrovy´m rˇ´ızenı´m snazˇ´ı reagovat na proble´my prˇedchozıćh rocˇnı´ku˚ (viz nı´zˇe) a zajistit, zˇe ućˇastnıći jsou po psychicke´ i fyzicke´ strańce schopni akci podobne´ho typu


bez negativnıćh na´sledku˚ absolvovat.3 KRITIKA Z POZICE ZˇIDOVSKE´ Pochod zˇivyćh je ve sve´m kompletnı´m programu prezentovań jako „zˇidovsky´“ a „zˇidovska´“ symbolika se silny´m mesianisticky´m a nacionalisticky´m charakterem se jı´m ta´hne naprˇ´ıcˇ jako cˇervena´ nit. Ovsˇem, jak v jine´m kontextu zminˇuje americky´ zˇidovsky´ historik Peter Novick (Novick 2000: 11) – podobny´ zpu˚sob udrzˇovańı´ pama´tky zemrˇelyćh je ve skutecˇnosti s zˇidovskou tradicı´ a ortopraxı´ v prˇ´ıme´m rozporu. Novick svou pozna´mku smeˇrˇoval prˇedevsˇ´ım k mimoevropsky´m muzeı´m holocaustu, ovsˇem Pochod zˇivyćh je dalsˇ´ım typicky´m prˇ´ıkladem, na neˇjzˇ je mozˇno ji aplikovat. Pochod zˇivyćh je sice v jednotlivostech plny´ „zˇidovske´“ symboliky, ovsˇem v za´kladnı´ podstateˇ jde o ritua´l bytostneˇ ne-zˇidovsky´. Jak by asi rˇekl Novick sa´m – cely´ ritua´l je azˇ prˇekvapiveˇ „krˇest’ansky´“. Pochod zˇivyćh je svy´m charakterem daleko blı´zˇe k tradicˇnı´ krˇ´ızˇove´ cesteˇ, nezˇli cˇemukoliv z zˇidovske´ ortopraxe. Z hlediska ortodoxnı´ halachy bychom mohli teoreticky zajı´t dokonce jesˇteˇ da´le (acˇkoliv v praxi jsem se s takovy´mto vy´kladem zatı´m nikdy nesetkal): Nejsou Osveˇtim a dalsˇ´ı podobna´ mı´sta z hlediska ritua´lnı´ho hrˇbitovem? Nemeˇla by se na neˇ tedy vztahovat podobna´ tabu jako v prˇ´ıpadeˇ hrˇbitova? Na´sledujıćı´ reflexe vycha´zı´ ze zbeˇzˇne´ resˇersˇe cˇlańku˚ na webovyćh strańkaćh trˇ´ı izraelskyćh me´diı´ v anglicˇtineˇ – Haaretz, Jerusalem Post, Yediot Acharonot a americke´ho Jewish Weekly Forward. Podobne´ resˇersˇe elektronickyćh me´diı´ je mozˇno prove´st velmi efektivneˇ pomocı´ pokrocˇilejsˇ´ı syntaxe vyhleda´vańı´ Google, jako naprˇ.: „March of the Living“ site:www.haaretz.com. Drtiva´ veˇtsˇina cˇlańku˚ je standardnı´ informacı´ o akci – zˇe probeˇhla, kolik meˇla ućˇastnı´ku˚, prˇ´ıp. jaky´ byl obsah projevu˚. Neˇktere´ popisujı´ cˇerstve´ dojmy ućˇastnı´ku˚. Na kazˇdyćh cca 10 cˇlańku˚ vsˇak prˇipada´ jeden kriticky´ cˇi polemicky´, a pra´veˇ na tyto se nynı´ zameˇrˇ´ıme, nebot’ reflektujı´ vnitro-zˇidovskou diskusi o tomto programu. Vu˚bec nejcˇasteˇjsˇ´ı vy´tky smeˇrˇujı´ k charakteru akce. Nejde o historickou exkursi, jak jsme zvyklı´ naprˇ´ıklad z exkursı´ cˇeskyćh studentu˚ do Terezıńa, ny´brzˇ o za´zˇitkovy´ program s cı´lem posı´lit nacionalisticke´ smy´sˇlenı´ zˇidovske´ mla´dezˇe. Akce je natolik emotivneˇ vypjata´, zˇe mı´sty docha´zı´ k nesˇt’astny´m excesu˚m. Jizˇ v roce 1988 (tj. po prvnı´m rocˇnı´ku) vzbudila cela´ akce diskusi mezi zˇidovsky´mi vychovateli (Wagner 1998/56: 41). Byly zaznamenańy prˇ´ıpady hrube´ho chovańı´ ućˇastnı´ku˚ vu˚cˇi domaćı´mu polske´mu obyvatelstvu, vcˇ. fyzickyćh napadenı´. Zpra´vy pozorovatelu˚ hovorˇ´ı o hystericke´m plaćˇi, poruchaćh prˇ´ıjmu potravy a projevech post-traumaticke´ stresove´ poruchy, prˇicˇemzˇ v roce 1991 se naprˇ´ıklad hovorˇilo o 167 prˇ´ıpadech ve skupineˇ, ktera´ cˇ´ıta´ pru˚meˇrneˇ 4000–6000 cˇlenu˚ (Halevi 1993). V roce 1993 popsal Shalmi Barmore z institutu Jad Vasˇem sve´ pocity ze setkańı´ mezi za´stupci ministerstva sˇkolstvı´ a cˇerstvy´mi ućˇastnı´ky Pochodu zˇivyćh: „Jedna z dı´vek potlacˇila slzy a prohla´sila, zˇe uzˇ nikdy neudeˇla´ 3 Cely ´, te´meˇrˇ 17strańkovy´ prˇijı´macı´ formula´rˇ je ke stazˇenı´ na adrese: http://www.motl.org/docs/MOTL-Youth-Applications-Final.pdf.


krok z Izraele. Za´stupci ministerstva byli nadsˇeni. Dostali to, za co zaplatili. Ja´ jsem vsˇak pocit’oval nevolnost. Toto nebyla vyúka. Bylo to divadlo. Mne zajı´majı´ deˇti, ktere´ nedeˇlajı´ proslovy: To jsou skutecˇne´ prˇ´ıklady u´speˇchu. Takove´, u nichzˇ pozitivnı´ efekt prˇetrva´ dlouhodobeˇ. Chceme si snad myslet, zˇe sve´ deˇti mu˚zˇeme vychova´vat k sionismu pomocı´ strachu?“ (Halevi 1993) Objevujı´ se take´ pochybnosti o tom, zda je pedagogicka´ a psychologicka´ prˇ´ıprava ućˇastnı´ku˚ adekva´tnı´. Neˇkterˇ´ı totizˇ prˇipraveni nejsou – neveˇdı´ co cˇekat a jak se chovat, cozˇ pak mu˚zˇe u´stit ve veˇtsˇ´ı cˇi mensˇ´ı incidenty. Mezi ty spı´sˇe u´smeˇvne´ patrˇ´ı skupiny studentu˚ piknikujıćı´ pa´r metru˚ od plosˇiny, na nı´zˇ probı´haly selekce, nechvalneˇ proslule´ postavou doktora Mengeleho. Tou va´zˇneˇjsˇ´ı, i kdyzˇ take´ velmi kuriosnı´, je incident z roku 1999, kdy si vy´prava z jiste´ho kibucu (ke sˇkodolibe´ radosti Normana Finkelsteina) najala na pokoj stripte´rky, podle svyćh slov proto, aby si ulevili od zˇalu (Finkelstein 2006: 96). V kontextu tak choulostive´ho te´matu, jaky´m je holocaust, jsou podobne´ jakkoliv u´smeˇvne´ incidenty cha´pańy velmi va´zˇneˇ. V dane´m kontextu se i beˇzˇne´ prohrˇesˇky, typicke´ pro za´jezdy mla´dezˇe, jako vandalismus cˇi bourˇlive´ vecˇ´ırky, sta´vajı´ zneucteˇnı´m pama´tky a citlivy´m te´matem pro kritiky doma v Izraeli. Excesu˚ s ru˚znou mı´rou kuriosity jizˇ bylo tolik, zˇe v roce 2007 rozhodlo izraelske´ ministerstvo sˇkolstvı´, na za´kladeˇ doporucˇenı´ zvla´sˇtnı´ komise, o povinne´ prˇ´ıtomnosti psychologa v kazˇde´ skupineˇ studentu˚ do Polska cestujıćıćh (Golan 2007). Zacˇ´ına´ vsˇak by´t zpochybnˇovań i pedagogicky´ smysl akce samotne´. Jestlizˇe ponaucˇenı´m z holocaustu by meˇl by´t odpor k na´silı´ a prˇedsudku˚m, pak akce ktera´ v ocˇ´ıch ućˇastnı´ku˚ cˇinı´ z vyćhodnı´ Evropy temnou rˇ´ısˇi zla plnou obyvatel snazˇ´ıcıćh se ublı´zˇit Zˇidu˚m s tı´m, zˇe jedinou zaćhranou je emigrace do Izraele (tzv. alija) poda´va´ jinou zpra´vu, nezˇ by poda´vat meˇla. Avirama Golan v na´zorove´ rubrice Haaretz v roce 2007 v reakci na zpra´vu o rozhodnutı´ o sta´le´ prˇ´ıtomnosti psychologa se cˇleny vy´pravy, vola´ po u´plne´m „skoncˇenı´ sˇokove´ terapie“, neboli „zˇe jizˇ mozˇna´ prˇisˇel cˇas tyto vy´lety do Polska du˚kladneˇ prˇehodnotit“ (Golan 2007). Denı´k Haaretz je cˇasto cha´pań jako levicovy´, a vu˚cˇi sve´ vlastnı´ zemi mı´sty azˇ zaujateˇ kriticky´. Ovsˇem prˇedstava prˇ´ıme´ osy Osveˇtim-Jeruzale´m a domneˇnka, zˇe sta´t Izrael vznikl „dı´ky“ holocaustu cˇi snad „dı´ky pocitu viny za´padnıćh mocnostı´ z holocaustu“ byla vy´znamny´mi historiky holocaustu opakovaneˇ kriticky revidovańa a jediny´m, kdo ji k velke´ radosti antisemitu˚ sta´le udrzˇujı´ prˇi zˇivoteˇ, jsou na´bozˇensˇtı´ sioniste´. Historikove´ jako Jehuda Bauer (Bauer 2009: 243– 260) cˇi Peter Novick (2001: 1–123) velmi du˚kladneˇ zmapovali, jak slozˇity´ byl vztah holocaustu a vzniku sta´tu Izrael, jak dlouho trvala promeˇna postoje sionistu˚ k prˇezˇivsˇ´ım a DP’s. Pochod zˇivyćh se snazˇ´ı rˇ´ıci, zˇe sionismus je tou jedinou spra´vnou odpoveˇdı´ na holocaust, ovsˇem vtip je v tom, zˇe v dobeˇ uda´lostı´, nynı´ zna´myćh pod souhrnny´m pojmem holocaust, jı´ sionismus, jakozˇto tehdy margina´lnı´ a do vzda´lene´ budoucnosti zahledeˇny´ proud zˇidovske´ho mysˇlenı´, zdaleka nebyl. Sioniste´ se za veˇzneˇ koncentracˇnıćh a obeˇti vyhlazovacıćh ta´boru˚ spı´sˇe stydeˇli.

229

Prˇezˇivsˇ´ı sami pak pocity studu a nepochopenı´ ze strany zˇidovskyćh starousedlı´ku˚ (tzv. jisˇuvu) cˇasto popisujı´ (naprˇ. Wiesel 1997: 202–203). Nacionalisticka´ symbolika Pochodu zˇivyćh navıć zastı´ra´ vsˇechna ostatnı´ sdeˇlenı´, a selha´va´ tak v tom nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım, kdyzˇ nedoka´zˇe ućˇastnı´ky poucˇit o tom, jak genocideˇ prˇedcha´zet. Holocaust je na te´to akci pojı´mań mimo historicky´ kontext a prezentovań spı´sˇe emociona´lneˇ, nezˇli skrze fakta. Pochod zˇivyćh tı´m vsˇak de facto porusˇuje sve´ vlastnı´ kre´do: „zachor!“ (pamatuj!). Vrazˇdeˇ nenı´ mozˇne´ vcˇas zabrańit, prˇehlı´zˇ´ıme-li jejı´ okolnosti a motiv pachatele. Velmi cˇasty´m prˇedmeˇtem kritiky je zahalovańı´ se do vlajky, prezentovane´ i v oficia´lnıćh materia´lech International March of the Living. Usˇteˇpacˇnou pozna´mku si k tomu samozrˇejmeˇ neodpustil Norman Finkelstein: „Izraelska´ vlajka: Neodcha´zej bez nı´ z domova.“ (Finkelstein 2006: 98) V anglickojazycˇne´m zˇidovske´m tisku se „zahalovańı´ do vlajky jako prˇi Pochodu zˇivyćh“ stalo dokonce metaforou, pouzˇ´ıvanou i v naprosto jinyćh kontextech bez potrˇeby dalsˇ´ıho vysveˇtlovańı´. Kritiku˚m toto zacha´zenı´ se sta´tnı´m symbolem, prˇipomıńajıćı´m chovańı´ fotbalovyćh fanousˇku˚, velmi vadı´. Zvla´sˇteˇ, kdyzˇ se takto odeˇnı´ lide´ dopousˇteˇjı´ vy´sˇe uvedenyćh excesu˚ a izraelsky´ sta´tnı´ symbol tak znevazˇujı´. Yossi Klein ha-Levi se v roce 1993 v cˇlańku pro Jerusalem Report, v kontextu zpra´v o nevhodne´m chovańı´ ućˇastnı´ku˚ vu˚cˇi polske´mu obyvatelstvu pozastavil nad tı´m, procˇ se tercˇem vy´sˇe uvedenyćh excesu˚ sta´vajı´ pouze Polaći? Sta´vali se jı´m jednodusˇe proto, zˇe vyhlazovacı´ ta´bory se nacha´zejı´ na dnesˇnı´m polske´m u´zemı´ a Polaći jsou prosteˇ po ruce. „Neˇmecˇtı´ pachatele´ se jaksi z obrazu nena´padneˇ vytratili.“ (Halevi 1993) Tento paradox, zaznamenany´ v roce 1993 se vsˇak jizˇ nynı´ nezda´ tak va´zˇny´. Na ceremonia´lu jsou zminˇovańi polsˇtı´ spravedlivı´, v roce 2010 organiza´torˇi vyzvali k ucteˇnı´ pama´tky obeˇtı´ nehody u Smolenska a polske´ vy´pravy se k Pochodu jizˇ neˇkolik let beˇzˇneˇ prˇipojujı´. V roce 2009 upozornˇuje Jewish Forward na zmeˇnu postoje na´bozˇenskyćh sionistu˚, reprezentujıćıćh v Izraeli konzervativnı´ (neˇkdy i radika´lnı´) nacionalistickou pravici. Azˇ doposud byly vy´pravy do Polska ze strany na´bozˇenskyćh sionistu˚ cha´pańy jako naplnˇovańı´ micvy (studium deˇjin za ućˇelem nalezenı´ bozˇ´ı ruky v nich je jednı´m z prˇika´zańı´ To´ry). V tomto duchu cha´pe sve´ poslańı´ jedna z cˇelnyćh postav Pochodu zˇivyćh – rabıń Israel Meir Lau – sa´m prˇezˇivsˇ´ı holocaustu – ktery´ kazˇdorocˇneˇ oslovuje ućˇastnı´ky Pochodu v Brˇezince velmi silny´m, emotivnı´m projevem. V roce 2009 vsˇak byla zaznamenańa zmeˇna postoje u neˇkolika cˇelnıćh prˇedstavitelu˚ na´bozˇensko-sionisticke´ho mysˇlenı´. Tato nacionalisticka´ kritika se nepta´ po etice akce, ale spı´sˇe polemizuje s jejı´ ućˇinnostı´, tj. s tı´m, zda drahy´ a pro ućˇastnı´ky psychicky na´rocˇny´ podnik opravdu prˇina´sˇ´ı ky´zˇeny´ efekt, ktery´m ma´ by´t posı´lenı´ patriotismu a uveˇdomeˇnı´ si vlastnı´ho zˇidovstvı´. Radika´lneˇ-sionisticky´ rabıń Dov Lior, ktery´ je povazˇovań za nejvy´znamneˇjsˇ´ıho ze zˇa´ku˚ slavne´ho Cvi Jehudy Kooka a v roce 2009

230

vykona´val funkci vrchnı´ho rabıńa pro oblast Hebronu a Kirjat Arba, pı´sˇe: „Nevidı´m (v teˇchto cestaćh) zˇa´dnou vzdeˇla´vacı´ hodnotu,“ a namı´ta´, zˇe lide´ mohou prˇeci cˇ´ıst knihy, vyuzˇ´ıt sluzˇeb vzdeˇla´vacıćh institucı´ v Izraeli cˇi navsˇtı´vit muzea. „K pochopenı´ toho, co antisemitismus je a procˇ antisemite´ nena´vidı´ zˇidovsky´ na´rod, nenı´ nutno cestovat do zahranicˇ´ı.“ (Jeffay 2009) Haaretz pak cituje Zalmana Melameda (prˇedstavene´ho jesˇivy Bejt El na Za´padnı´m brˇehu), ktery´ s odkazem na Maimonida vydal varovańı´, zˇe pro ty, kdozˇ zˇijı´ v Izraeli, je hrˇ´ıchem opousˇteˇt svatou zemi. Je to samozrˇejmeˇ poneˇkud kuriosnı´ argumentace (18 let prˇedtı´m ji studenti opousˇteˇt mohli?), avsˇak ochota najı´t si argument pro takovy´to za´veˇr je du˚kazem o promeˇneˇ Melamedova postoje (Jeffay 2009). Rabıń Sˇlomo Aviner vydal dispens odrazujıćı´ od cestovańı´ do Polska. Mimo jine´ poukazuje na fakt, zˇe „ućˇastnı´ku˚m se vsˇe vykourˇ´ı z hlav beˇhem jednoho cˇi dvou let.“ V jine´m interview se ke sve´mu vy´roku vracı´ a prohlasˇuje: „kdesi jsem prohla´sil, zˇe to trva´ sˇest meˇsıću˚, nezˇ se ućˇastnı´ku˚m vsˇe vykourˇ´ı z hlavy. Jeden z vychovatelu˚ mi vsˇak potvrdil, zˇe na to stacˇ´ı trˇi ty´dny,“ a da´le rˇ´ıka´: „Vyúka o holocaustu by meˇla by´t zalozˇena na pochopenı´ konkre´tnıćh fakt a vlastnı´m uvazˇovańı´, ne na emocıćh.“ (Jeffay 2009). Azˇ do tohoto mı´sta je mozˇno s argumenty Sˇlomo Avinera plneˇ souhlasit. Aviner se vsˇak take´ poneˇkud zvla´sˇtnı´m zpu˚sobem vymezuje proti financˇnı´m ota´zka´m. Nelı´bı´ se mu, zˇe Izraelci majı´ platit stovky dolaru˚ za podnik, z neˇhozˇ pry´ majı´ prˇ´ıjmy Polsko a Ukrajina, a doslova rˇ´ıka´: „Nemeˇli bychom poskytovat financˇnı´ prˇ´ıjmy vysoce zvraćeny´m Pola´ku˚m, a uzˇ vu˚bec ne Ukrajincu˚m, kterˇ´ı zrˇ´ızenı´ ta´boru˚ na sve´m u´zemı´ umozˇnili (. . . ) Oni veˇdeˇli, zˇe Neˇmci vyvrazˇd’ujı´ Zˇidy a sledovali to s uspokojenı´m. Byli s nacisty jedna dusˇe, a to, zˇe byly ta´bory zrˇ´ızeny pra´veˇ na jejich u´zemı´, nenı´ na´hoda. Polaći naplnili (biblicky´ versˇ) zavrazˇdı´sˇ a budesˇ i deˇdit‘ 4 Nechceme jim ’ da´vat penı´ze.“ (Jeffay 2009) Na druhou stranu je velmi teˇzˇke´ urcˇit, nakolik jsou vy´sˇe uvedene´ hlasy vy´znamne´. Pro zˇidovske´ prostrˇedı´ je typicka´ na´zorova´ a ideologicka´ roztrˇ´ısˇteˇnost (neˇkdy se hovorˇ´ı o sekta´rˇstvı´ cˇi partikularismu). Navzdory lidovy´m poveˇra´m neexistuje nic jako „nejvysˇsˇ´ı autorita“ cˇi „hlas schopny´ mluvit za cele´ zˇidovstvo“. V ortodoxnı´m prostrˇedı´ existujı´ pouze obce shroma´zˇdeˇne´ kolem svyćh rabıńu˚. Tito rabıńi a jejich prˇ´ıznivci jsou pak ve velmi slozˇityćh vza´jemnyćh vztazıćh – neˇkdy spolupracujı´, jindy na sebe vza´jemneˇ uvalujı´ klatbu, ovsˇem obecneˇ jsou zahledeˇni spı´sˇe smeˇrem dovnitrˇ. Situaci je mozˇno prˇirovnat k roztrˇ´ısˇteˇnosti americkyćh evangelika´lu˚, prˇ´ıp. muslimskyćh obcı´. Vy´sˇe uvedene´ zpra´vy tak nerˇ´ıkajı´ nic vıće nezˇ to, zˇe neˇkterˇ´ı vlivnı´ rabıńi a jejich prˇ´ıznivci se odmı´tajı´ na podniku da´le podı´let.


KAUZA AVRAHAMA HIRSCHSONA Patrneˇ nejva´zˇneˇjsˇ´ı sˇra´m na sve´ poveˇsti pak utrpeˇl Pochod zˇivyćh v letech 2003–2006, kdy izraelsky´ denı´k Yediot Acharonot zverˇejnil informace o nepru˚hledne´m financovańı´ akce. Yediot Acharonot zjistil, zˇe zakladatel Pochodu zˇivyćh a tehdejsˇ´ı izraelsky´ ministr financı´ Avraham Hirschson zalozˇil za ućˇelem financovańı´ akce velmi neprˇehlednou sı´t’ neziskovyćh organizacı´ v Izraeli (organizace Gesˇer – „most“ a Kesˇer – „pouto“) a v USA (International March of the Living) a neˇkolik dalsˇ´ıch, prˇicˇemzˇ vza´jemne´ majetkove´ propojenı´ teˇchto organizacı´, podporovanyćh pravidelneˇ granty z Jewish Claims Conference, sta´tu Izrael, Zˇidovske´ agentury, jakozˇ i z ućˇastnickyćh poplatku˚ a dalsˇ´ıch zdroju˚, bylo prˇinejmensˇ´ım velmi nepru˚hledne´. Prvnı´m na´znakem hrozıćı´ho skanda´lu bylo odhalenı´ 250 000 dolaru˚ v tajne´ kapse zavazadla, ktere´ si Hirschson v roce 1997 prˇivezl z Polska. Izrael mj. i v reakci na tuto uda´lost zprˇ´ısnil pravidla pro dovoz hotovosti do zemeˇ. V roce 2003 pry´ Hirschson vyvedl z Nili Association vıće nezˇ milion dolaru˚, aby pomohl splatit dluhy z nelega´lnı´ho sa´zenı´ sve´ho prˇ´ıtele – starosty obce Ramat Gan – Ovadia Cohena. Investigativnı´ novina´rˇi izraelske´ho magazıńu Yediot Acharonot pak v roce 2006 odhalili podivne´ transakce a vy´platy ve stovkaćh tisıć dolaru˚ za u´dajne´ „konzultace“ a „fundraising“ jiste´mu Curtisu Hoxterovi (Hirchson behind. . . 2007). Poslednı´ rańa prˇisˇla ve chvı´li, kdy se zjistilo, zˇe Hirschson, tehdy vy´znamny´ izraelsky´ politik a ministr financı´, platil svoji volebnı´ kampanˇ ze stejne´ adresy, na kterou chodily penı´ze pro Pochod zˇivyćh. Zpra´va, zˇe by penı´ze z reparacı´ mohly by´t vytunelovańy a zneuzˇity pro prˇedvolebnı´ kampanˇ, vyvolala v Izraeli a zˇidovskyćh komunitaćh v zahranicˇ´ı hluboke´ zdeˇsˇenı´. V letech 2006–2007 se navıć cely´ skanda´l dostal do spojitosti s prˇ´ıpadem ministerske´ho prˇedsedy Ehuda Olmerta, ktery´ byl donucen k rezignaci z du˚vodu korupce a danˇovyćh uńiku˚. Hirschson, ktery´ patrneˇ vytuneloval neˇkolik neziskovyćh organizacı´ (vedle Pochodu zˇivyćh to byla zejm. Na´rodnı´ odborova´ federace pracujıćıćh), byl zbaven funkce a v soucˇasne´ dobeˇ si ve veˇznici v Be’er Sˇeveˇ odpyka´va´ trest za defraudace a danˇove´ podvody. Jewish Claims Conference (jeden z nejvy´znamneˇjsˇ´ıch spra´vcu˚ peneˇz z neˇmeckyćh reparacı´) byla vyzvańa k restrukturalizaci svyćh vy´konnyćh orgańu˚ a Pochod zˇivyćh se dostal pod prˇ´ısneˇjsˇ´ı kontrolu izraelske´ho ministerstva financı´. V kontextu vy´sˇe uvedene´ho je vsˇak teˇzˇke´ prˇesveˇdcˇit rodicˇe studentu˚, kterˇ´ı majı´ o ućˇast na Pochodu zˇivyćh za´jem, zˇe cena akce, prˇesahujıćı´ 1 200 dolaru˚ na osobu, je adekva´tnı´. Navıć, zapojenı´ ministerstva prˇineslo dalsˇ´ı zdrazˇenı´, a na´ru˚st kritickyćh hlasu˚ proti Pochodu zˇivyćh je tedy nutno videˇt i v tomto kontextu.

RESUME´, ANEB KDY JE CˇAS PRˇESTAT TRUCHLIT? 4 Ani

prˇi pouzˇitı´ elektronicke´ho vyhleda´vańı´ v ru˚znyćh jazykovyćh variantaćh a verzıćh prˇekladu se nepodarˇilo dohledat, z jake´ho mı´sta Stare´ho za´kona ma´ tento cita´t pocha´zet. Autor citovane´ho cˇlańku jej odkazuje do I. Kra´lovske´. Tam vsˇak nalezen nebyl.

Pochod zˇivyćh vznikl v 80. letech 20. stoletı´, jako projev emancipace na´bozˇenske´ho sionismu a jeho snahy o revizi vlastnı´ho vztahu k uda´lostem holocaustu. Pro pravicove´, na´bozˇenske´ sionisty je holocaust a vznik sta´tu Izrael


dı´lem te´zˇe bozˇ´ı ruky a soucˇa´stı´ pro cˇloveˇka nepochopitelne´, ovsˇem rozumem nezpochybnitelne´ logiky deˇjin Boha a Jeho lidu. V 60. a 70. letech se v souvislosti s Osveˇtimı´ stala popula´rnı´ teologie hester panim, nebo-li prˇedstava Boha zakry´vajıćı´ho a odkry´vajıćı´ho svou tva´rˇ s cı´lem poskytnout cˇloveˇku svobodnou vu˚li (viz naprˇ.: Fackenheim 1970; Berkowits 1973; Breiterman 1998). Hovorˇ´ı-li se v kontextu te´to teologie o na´vratu Boha do deˇjin a o symbolicke´ ose Osveˇtim-Jeruzale´m, pak Pochod zˇivyćh tuto osu fyzicky kopı´ruje a skrze prˇechodovy´ ritua´l uva´dı´ v zˇivot. V roce 2010 se konal jizˇ 22. rocˇnı´k tohoto programu. Kontroverznı´ osoba by´vale´ho izraelske´ho ministra zahranicˇ´ı Samuela Hirschsona se jizˇ na organizaci nepodı´lı´. Tvrdy´ nacionalisticky´ toń prvnıćh rocˇnı´ku˚, varujıćı´ ućˇastnı´ky prˇed kontakty s mı´stnı´mi a necˇinıćı´ rozdı´ly mezi Pola´ky a Neˇmci, se zda´ by´t take´ o neˇco vlı´dneˇjsˇ´ı, a respektovańı´ polske´ho sta´tnı´ho smutku v roce 2010 lze povazˇovat za tolik potrˇebny´ pokrok k veˇtsˇ´ı vstrˇ´ıcnosti. Du˚kazem o veˇtsˇ´ı vstrˇ´ıcnosti mu˚zˇe by´t i rostoucı´ za´jem externıćh organizacı´ o ućˇast na u´strˇednı´ cˇa´sti akce, kterou je pochod z Osveˇtimi do Brˇezinky. Prˇida´vajı´ se nejen krˇest’ansˇtı´ sioniste´ a evangelika´love´, ale i zcela obycˇejne´ exkurze studentu˚ ze strˇedoevropskyćh sˇkol, pro ktere´ jde o zajı´mave´ doplneˇnı´ hodin deˇjepisu. Detaily, jako prˇ´ıtomnost na´rodnıćh vlajek, zase da´vajı´ konkre´tneˇjsˇ´ı tva´rˇ rozmanitosti diaspory. Tad Taube, rˇeditel americke´ libera´lnı´ zˇidovske´ nadace Koret, cha´pe Pochod zˇivyćh jako sve´ra´zny´ zpu˚sob naplnˇovańı´ 614. prˇika´zańı´ Emila L. Fackenheima – „Nedoprˇa´t Hitlerovi posmrtne´ho vı´teˇzstvı´.“ (Fackenheim 1970; Taube 2006) Taube vsˇak pokracˇuje jesˇteˇ o krok da´le, kdyzˇ vyzy´va´ sve´ souveˇrce, aby se prˇestali uta´peˇt v minulosti, nebot’ uta´peˇt se ve vzpomıńkaćh na Hitlerovy zlocˇiny znamena´ poskytnout Hitlerovi posmrtne´ vı´teˇzstvı´, a 614. prˇika´zańı´ tı´m vlastneˇ porusˇit. Polemizuje take´ s jednoznacˇneˇ sionisticky´m ladeˇnı´m cele´ho podniku a varuje sve´ cˇtena´rˇe, aby nezapomıńali na vy´znam diaspory. V za´veˇru sve´ u´vahy pro elektronickou verzi magazıńu Jewish Weekly Forward doslova pı´sˇe: „. . . zdu˚razneˇnı´ u´strˇednı´ role Izraele by nemeˇlo znamenat prˇehlı´zˇenı´ teˇch, kdozˇ si zvolili zˇivot v diasporˇe – at’ uzˇ v Polsku, Neˇmecku, nebo trˇeba v Severnı´ Americe. A konecˇneˇ, snahy o postavenı´ zˇidovske´ identity pouze kolem sˇoa – a Pochod zˇivyćh je za toto kritizovań po pra´vu – nemohou a nesmeˇjı´ by´t u´speˇsˇne´. Vzˇdyt’ judaismus je daleko bohatsˇ´ı. Prˇedpokla´dane´ sdeˇlenı´ Pochodu zˇivyćh – „bud’ Zˇidem, protozˇe kdybys jı´m byl tehdy, zabili by teˇ“ – je steˇzˇ´ı hodne´ takto velkolepe´ civilizace. Vzˇdyt’ je zde prˇece mnoho lepsˇ´ıch du˚vodu˚, procˇ by´t Zˇidy. Jsme, jak ostatneˇ na´zev pochodu napovı´da´, civilizacı´ zˇivota, a ne smrti.“ (Taube 2006) Zˇide´ by meˇli by´t Zˇidy nikoliv proto, zˇe meˇli by´t vyhubeni, ny´brzˇ proto, zˇe judaismus je ućtyhodny´ na´bozˇensko-eticky´ syste´m, tvorˇ´ıcı´ jeden z pilı´rˇu˚ soudobe´ za´padnı´ civilizace. Nikoliv vzdorovity´ nacionalismus z nutnosti, ny´brzˇ zdrave´ sebeveˇdomı´ a dodrzˇovańı´ vlastnıćh za´sad je zpu˚sobem, jak nedoprˇa´t Hitlerovi posmrtne´ho vı´teˇzstvı´. Celou diskusi je rovneˇzˇ nutno cha´pat v kontextu da´vne´ho za´pasu diaspory

231

s eretz jisrael. Pochod zˇivyćh se v tomto za´pasu o charakter zˇidovske´ identity sta´va´ vy´znamny´m te´matem. Pochod zˇivyćh jako by se snazˇil vzbourˇit proti historizaci. „Jizkor!“ (tzn.: „Nezapomenˇ!“) je na´pis, ktery´ se znovu a znovu objevuje na velkoplosˇne´ projekci beˇhem ceremonia´lu v Brˇezince. Pochod zˇivyćh nechce zapomenout. Aktua´lneˇ nejzˇhaveˇjsˇ´ı ota´zkou, prˇed kterou stojı´ nejenom tento podnik, je fakt, zˇe poslednı´ ocˇitı´ sveˇdkove´ uda´lostı´ holocaustu pomalu umı´rajı´, prˇ´ıpadneˇ jim uzˇ jejich zdravotnı´ stav neumozˇnˇuje hovorˇit. Otevrˇeneˇ se o tomto te´matu hovorˇilo pra´veˇ v Osveˇtimi v roce 2010 – nejen slovy, ale i pomocı´ (bohuzˇel poneˇkud kyćˇovite´) pı´sneˇ v ra´mci ceremonia´lu. Zˇide´ sami jsou v te´to ota´zce nejednotnı´. Jedni volajı´ po zachovańı´ vzpomıńky, druzı´ netouzˇ´ı po nicˇem jine´m, nezˇ se od nesˇt’astne´ minulosti odpoutat a jı´t da´le. V tereńu se pak prˇi rozhovorech s beˇzˇny´mi Zˇidy setka´va´m s obeˇma po´ly, pochopitelneˇ s dalsˇ´ımi jemneˇjsˇ´ımi ideovy´mi odstıńy. Pochod zˇivyćh patrˇ´ı k tomu po´lu, ktery´ se nemilosrdnosti cˇasu snazˇ´ı u´peˇnliveˇ vzdorovat. Ovsˇem, jak dlouho a za jakou cenu je to vlastneˇ mozˇne´? Kdy vlastneˇ bude mozˇne´ podobne´ prˇipomıńkove´ akce s klidny´m sveˇdomı´m ukoncˇit? Na za´kladeˇ cˇeho pozna´me, zˇe podobna´ akce jizˇ nenı´ potrˇeba? Jednoho dne si totizˇ budeme muset rˇ´ıci: „Daj chaverim. . . maspik! Tnu le-metim lisˇon be-sˇeket!“ V textu prˇ´ıspeˇvku je pouzˇita rˇada specifickyćh termıńu˚ ze zˇidovske´ ortopraxe. V prˇ´ıpadeˇ potrˇeby jejich hlubsˇ´ıho osveˇtlenı´ se cˇtena´rˇi doporucˇuje osveˇdcˇena´ publikace: NEWMAN, J; Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Sefer: Praha 2004. POUZˇITA´ LITERATURA [1] BAUER, J. 2009. U´vahy o holokaustu, Stıńy. Praha: Academia. [2] FACKENHEIM, E. L. 1970. God’s Presence in History: Jewish Affirmations and Philosophical Reflections. New York: Harper Torchbooks, New York University. [3] FINKELSTEIN, N. G. 2006. Pru˚mysl holocaustu – u´vahy o zneuzˇ´ıvańı´ zˇidovske´ho utrpenı´. Praha: Dokorˇań. [4] GENNEP, v. A. 1997. Prˇechodove´ ritua´ly. Systematicke´ studium ritua´lu˚. Praha: Nakladatelstvı´ Lidove´ noviny. [5] HORN, D. 1992. March of the Living 1992 – Excerpts From My Journal. International March of the Living. [6] CHANAN, T. 2005. March of the Living 2005 – Online mission diary. Jewish telegraphic agency. [7] ITAMAR, K. March of the Living – Remeber for the Future. International March of the Living. [8] NOVICK, P. 2001. The Holocaust and collective memory : the American experience. Londyń: Bloomsbury. [9] WAGNER, R. 1988. Reflections on the March of the Living in Journal of Jewish Education. no. 56. [10] WIESEL, E. 1997. Pameˇti – vsˇechny rˇeky speˇjı´ do morˇe. Praha: Pragma. Cˇlańky z mainstreamovyćh zˇidovskyćh me´diı´: [11] GOLAN, A. (10. 4. 2007). Enough of the schock treatment. Haaretz. prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto 23. 4. 2010. [12] HALEVI, Y. K. (25. 2. 1993). Who owns the memory? The Jerusalem Report. Feb 25, 1993, p. 28 [13] JEFFAY, N. (8. 5. 2009): Religious Zionists Challenge March of the Living’s Value. Forward. prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto 5. 6. 2010.

232

[14] KEER, G. (23. 4. 2010). From tragedy to transcendance. Jerusalem post. prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto 23. 4. 2010. [15] March of the Living – Mission, prˇ´ıstupne´ na: (http://www.motl.org/mission.htm), sta´hnuto 23. 4. 2010 [16] TAUBE, T. (5. 5. 2006): March of the Living Must Embrace Life. Forward. prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto 5. 6. 2010. [17] Ynet – Israel News (5. 3. 2007): Hirchson behind hiring of $700,000 PR man. prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto 5. 6. 2010.




233

„Zˇide´ Afriky“ Vznik a soucˇasna´ podoba prˇedstavy o zˇidovske´m pu˚vodu nigerijske´ho etnika Igbo Hana Sˇteˇpańkova´ Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

´Jews of Africa´ The Jewish origins of the Igbos from Nigeria – creation and contemporary manifestations of this concept Abstract—Members of the Igbo (sometimes also Ibo) ethnic group from the Southeast region of Nigeria very often consider themselves to be Jews. The article examines this phenomenon from a historical and anthropological perspective.The first part deals with how this notion came into being, considers the perceptions which preceded it and examines how ideologies added new meaning. It discusses slavery and colonialism on the one hand and abolitionism and decolonisation on the other.The second part focuses on the contemporary manifestation of this notion, i.e. on the Igbo belief in the Jewish origins of their own group, and suggests that this could be interpreted as a sign of Igbo nationalism. The implementation of national symbols is demonstrated on strategies which prove their Jewish origin. The examples are drawn from my own research among Igbos living in the Czech Republic as well as from Internet articles written by fellow Igbos in other countries. Key Words—Sub-Saharan Africa, Igbo (Ibo), a lost tribe of Israel, history of ideas, national identity, national symbols, construction of history

„While some people have tried to link the Igbos to the Jewish race, others simply see them as the Jews of Africa. It is not a mistake to mention that the Igbos have genealogical relationship as well as historical resemblance with the Jewish race. First and foremost, they are adventurous and aggressive like the Jews. The Igbo and Jewish customs permit a man to raise children from his brother’s widow. Both the Igbos and the Jews have a common tradition of lengthy funeral ceremony (Genesis 50:1–3). Igbos and the Jews have common circumcision; date on the eight-day following the delivering of a male child. . . Many groups of scholars have the view that the Igbos originated from the Jewish stock. To make this view more acceptable, Olaudah Equiano, an Igbo ex-slave in London, who is said to have travelled widely, happens to be

the first person to write about the Igbo tribe before his death in 1797. Equaino, in one of his findings, discovered that some names amongst the Igbos such as Uburu and even the Ígbo´ itself are derived from Hebrew words.“ (z cˇlańku Mazi Nweke uverˇejneˇne´ho na strańkaćh sˇvyćarske´ igboske´ organizace1 ) DYZˇ JSEM prˇed lety psala praći o etniku Igbo (neˇkdy te´zˇ Ibo), chteˇla jsem zacˇ´ıt jeho pu˚vodem. Zaskocˇilo meˇ, zˇe se v te´to souvislosti na internetu velmi cˇasto objevuje spojenı´ mezi Igby a Zˇidy (viz naprˇ´ıklad u´vodnı´ cita´t). Pozdeˇji jsem zacˇala prova´deˇt vy´zkum mezi Igby zˇijıćı´mi v Cˇechaćh a zjistila jsem, zˇe podobna´ prˇedstava je skutecˇneˇ rozsˇ´ırˇena´. Rozhodla jsem se zjistit, jak vznikla a jakou potrˇebu dnesˇnıćh Igbu˚ odra´zˇ´ı. Je trˇeba zdu˚raznit, zˇe my´m cı´lem nenı´ dokazovat pravdivost cˇi lzˇivost zˇidovske´ho pu˚vodu Igbu˚, koneckoncu˚ v urcˇite´m smyslu je vesˇkera´ historie konstruktem, spı´sˇe bych se ra´da zamyslela nad tı´m, jake´ ideologie a spolecˇenske´ potrˇeby zkoumanou spojitost vyuzˇ´ıvaly cˇi dodnes vyuzˇ´ıvajı´. Prvnı´ cˇa´st praće pojedna´va´ o tom, jak ru˚zne´ skupiny lidı´ v ru˚znyćh dobaćh vysveˇtlovaly cˇi ospravedlnˇovaly sve´ chovańı´ prostrˇednictvı´m Bible a ru˚znyćh vy´kladu˚ historie, prˇicˇemzˇ na konci te´to rˇady stojı´ pra´veˇ igboska´ vı´ra v zˇidovsky´ pu˚vod vlastnı´ skupiny. Vyćhodiskem jsou dva texty o tzv. hamitske´ hypote´ze – The Hamitic Hypothesis, Its Origin and Functions in Time Perspective (Sanders 1969) a Of Origins and Coolonial Order: Southern Nigerian Historians and the ´Hamitic Hypothesis´ C. 1870– 1970 (Zachernuk 1994). Druha´ cˇa´st se opı´ra´ o vy´zkum, ktery´ jsem mezi Igby poby´vajıćı´mi v Cˇeske´ republice prova´deˇla. Mapuje soucˇasne´ prˇedstavy Igbu˚ o pu˚vodu vlastnı´ skupiny a strategie, ktery´mi dokazujı´ svou prˇ´ıbuznost s Zˇidy (prˇ´ıpadneˇ vysveˇtlujı´ podobnosti teˇchto dvou skupin), a pokousˇ´ı se vy´poveˇdi interpretovat. Lze rˇ´ıci, zˇe prvnı´ cˇa´st na proble´m nahlı´zˇ´ı z historicke´ perspektivy, druha´ z antropologicke´.

K

1 http://www.ndigboswitzerland.org/Docs/ArticlebyMaziNwekeonorigi noftheIgbos.htm, 28. 5. 2010.

234


I. Korˇeny prˇedstavy, kterou se zaby´va´m, bychom nalezli v Babylonske´m Talmudu, sbı´rce zˇidovskyćh textu˚ ze 6. stoletı´. Biblicky´ prˇ´ıbeˇh o Cha´moveˇ trestu za zesmeˇsˇneˇnı´ nahoty vlastnı´ho otce Noema je tam obohacen o rasovy´ rozmeˇr. Za proklete´ potomky Cha´ma jsou v textu povazˇovańi cˇernosˇi, jejich trestem je cˇerna´ plet’, sˇpatne´ vlastnosti a povinnost slouzˇit. Hamitskou hypote´zu, tedy prˇedstavu, zˇe cˇernı´ Africˇane´ jsou potomky stigmatizovane´ho Cha´ma, prˇetrvala do strˇedoveˇku, vysveˇtlovala odlisˇnosti a ospravedlnˇovala nadrˇazene´ postavenı´. Mysˇlenku, zˇe Africˇane´ jsou prˇedurcˇeni slouzˇit, prˇevzali take´ krˇest’ane´ a jejı´m prostrˇednictvı´m ha´jili otroka´rˇstvı´ (Sanders 1969: 521–524). Pro u´plnost je nutne´ dodat, zˇe Evropanu˚m Bible slouzˇila rovneˇzˇ jako vyćhodisko z gnozeologicke´ krize, kterou prˇinesly za´morˇske´ objevy, tedy zˇe ji nevyuzˇ´ıvali pouze k obhajobeˇ nelidske´ho zacha´zenı´, ale snad i veˇtsˇinou k ukotvenı´ vlastnı´ identity, tedy k podobny´m ućˇelu˚m jako pozdeˇji Africˇane´. Prvnı´ pohled z druhe´ strany prˇina´sˇ´ı dı´lo Olaudaha Equiana „Zajı´mave´ vypra´veˇnı´ o zˇivoteˇ Olaudaha Equiana neboli Gustava Vassy, Africˇana“ z roku 1789. Equiano, vsˇeobecneˇ povazˇovany´ za Igba2 , se jak sa´m pı´sˇe, narodil roku 1745 a v jedenaćti letech byl odvlecˇen na otroka´rˇske´ lodi. Pozdeˇji se dostal do Anglie a stal se vy´znamny´m abolicionisticky´m autorem. Ve sve´ knize se Equiano zminˇuje o tom, zˇe ho zaujala podobnost mezi zvyky jeho ˇ ´ıka´, zˇe obeˇ skupiny prova´deˇjı´ lidı´ a Zˇidu˚ drˇ´ıveˇjsˇ´ıch dob. R ocˇistne´ ritua´ly, obrˇ´ızku a s nı´ spojene´ obeˇti a oslavy, podle podobnyćh principu˚ da´vajı´ jmeńa deˇtem, analogicky´ se mu zda´ i politicky´ a pra´vnı´ syste´m (Equiano 1837: 22–27). Equiano doslova pı´sˇe: „. . . the strong analogy. . . appears to prevail in the manners and customs of my countrymen and those of the Jews – an analogy, which alone would induce me to think that the one people had sprung from the other. . . “ (Equiano 1837: 26) By´valy´ otrok se tu mimo jine´ jisteˇ pokousˇel najı´t pro sve´ etnikum mı´sto ve sveˇteˇ vymezene´m Biblı´, v neˇmzˇ prozˇil dospeˇly´ zˇivot. Jak pozdeˇji uvidı´me, tento pohled do znacˇne´ mı´ry anticipoval hledańı´ identity Igbu˚ v 20. stoletı´, kterˇ´ı ostatneˇ slovy autora neˇkdy argumentujı´, kontext, a cı´l byl avsˇak jiny´. Na pasa´zˇ o podobnosti obou kultur navazuje totizˇ obhajoba monogeneticke´ teorie3 pu˚vodu lidstva, a autor tak neo2 O Equianovi se hovorˇ´ı jako o Igbovi i v serio ´ znı´ literaturˇe (Klı´ma 1987, Afigbo 2005), pro u´plnost bych vsˇak ra´da poznamenala, zˇe se najdou i tacı´, kterˇ´ı o jeho igboske´m pu˚vodu pochybujı´ a povazˇujı´ autora za roda´ka z Jizˇnı´ Karolıńy v USA, ktery´ se pouze nechal inspirovat prˇ´ıbeˇhy, ktere´ vyslechl (viz diskuse na http://www.chatafrikarticles.com/articles/1439/1/WASOLAUDAHEQUIANO-IGBO/Page1.html, 5. 6. 2009 nebo cˇlańek na http://www.brycchancarey.com/equiano/nativity.htm, 19. 6. 2010). Domnı´va´m se vsˇak, zˇe pro ućˇely te´to praće nakonec nenı´ podstatne´, jak to doopravdy bylo (podobneˇ jako neza´lezˇ´ı na tom, jestli jsou Igbove´ skutecˇneˇ zˇidovske´ho pu˚vodu), ny´brzˇ na tom, zˇe meˇl neˇkdo potrˇebu se jako Igbo definovat a vyjadrˇovat se k tomu, jake´ mı´sto na´lezˇ´ı te´to skupineˇ v Bibli, a da´le na tom, zˇe je za Igba povazˇovań soucˇasny´mi prˇ´ıslusˇnı´ky tohoto etnika. 3 V 18. a 19. stoletı´ se ve ˇ dci prˇeli, zda jsou vsˇichni lide´ stejne´ho pu˚vodu, a jsou si tudı´zˇ rovni (monogeneticka´ teorie), nebo zda jednotlive´ rasy vznikly samostatneˇ, a neˇktere´ jsou tedy nadrˇazene´ druhy´m (polygeneticka´ teorie).

chveˇjneˇ smeˇrˇuje ke sve´mu hlavnı´mu cı´li – nutnosti zrusˇit otroctvı´. Equiano tu mistrneˇ prˇevzal taktiku svyćh souperˇu˚ a pouzˇ´ıva´ odkazy na Bibli (pu˚vod Africˇanu˚ na rozdı´l od svyćh na´sledovnı´ku˚ ovsˇem vede prˇes Abraha´ma) i veˇdecke´ argumenty (naprˇ´ıklad uva´dı´, zˇe byly pozorovańy zmeˇny barvy pleti Evropanu˚ pote´, co se usadili v mı´steˇ s jiny´m podnebı´m, cˇ´ımzˇ vysveˇtluje, procˇ mohou by´t Africˇane´ a Zˇide´ prˇ´ıbuznı´, i kdyzˇ se lisˇ´ı vzhledem); (Equiano 1837: 26–29). Bible paradoxneˇ jednou poslouzˇila jako zdroj prˇ´ıbeˇhu, ktery´ ospravedlnˇuje otroctvı´, podruhe´ se jina´ pasa´zˇ stala argumentem pro jeho zrusˇenı´. To je ovsˇem na druhou stranu logicke´, v dobeˇ, kdy se zˇa´dna´ pravda neobejde bez biblicke´ho zakotvenı´, musı´ obeˇ strany hledat argumenty pro sve´ na´zory v tomto dokumentu. Zlomovy´ moment v evropske´m pohledu na Africˇany prˇisˇel v roce 1798, kdy Napoleon usporˇa´dal va´lecˇnou vy´pravu do Egypta a prˇizval ru˚zne´ archeology a dalsˇ´ı veˇdce. Ti zjistili, zˇe egyptska´ civilizace je starsˇ´ı nezˇ rˇecka´ a za´rovenˇ se domnı´vali, zˇe starˇ´ı Egypt’ane´ byli negroidnı´, z cˇehozˇ vyply´valo, zˇe civilizaci prˇinesli Africˇane´. To bylo ovsˇem pro Evropany zcela neprˇijatelne´, proto se jali znovu reinterpretovat biblicky´ prˇ´ıbeˇh o Cha´movi. Tvrdili, zˇe v Bibli se pı´sˇe pouze o potrestańı´ Cha´mova syna Kanaańa, provinilcovi dalsˇ´ı synove´ byli usˇetrˇeni, a vyvozujı´ z toho, zˇe praotcem Africˇanu˚ je stigmatizovany´ Kanaań, zatı´mco praprˇedci Hamitu˚ zu˚stali bı´lı´. Starˇ´ı Egypt’ane´ byli tudı´zˇ potomci Misrajima – bı´lı´ Hamite´. Nezu˚stalo ovsˇem jen u Bible, do dokazovańı´ se pustili i prˇedstavitele´ ru˚znyćh veˇdnıćh oboru˚, fyzicˇtı´ antropologove´ prˇemeˇrˇovali lebky a lingviste´ ve vı´rˇe, zˇe jazyky korespondujı´ s rasami, vymezovali jazykove´ rodiny (Sanders 1969: 524–528). Prˇesveˇdcˇenı´, zˇe vesˇkerou civilizaci prˇinesli do Afriky prˇedstavitele´ bı´le´ rasy, protozˇe cˇernı´ Africˇane´ jsou zaostalı´ a nedoka´zˇ´ı sami nic vymyslet, se dokonale snoubilo s kolonialismem. Africˇane´ uzˇ nebyli prˇedurcˇeni k tomu, aby slouzˇili Evropanu˚m, ale potrˇebovali jejich „pomoc“, aby se pozvedli na vysˇsˇ´ı kulturnı´ u´rovenˇ.4 S prˇedstavou, zˇe Afrika nema´ historii se pochopitelneˇ nehodlali smı´rˇit Africˇane´, ktery´m se dostalo evropske´ho vzdeˇlańı´. I oni se podı´vali do bible, aby v nı´ nasˇli prˇijatelneˇjsˇ´ı vy´klad minulosti, hamitska´ hypote´za tak nebyla vyvraćena, ale posunuta. Zachernuk pı´sˇe o dvou osobnostech igboske´ho pu˚vodu, ktere´ ve druhe´ polovineˇ 19. stoletı´ prˇisˇly s vlastnı´mi variantami – Blydenovi a Hortonovi. Edward Blyden narozeny´ v Karibiku a zˇijıćı´ v Libe´rii, jehozˇ rodicˇe byli patrneˇ igboske´ho pu˚vodu (Echeruo 1992: 677); (to ovsˇem vlastneˇ ani nenı´ tak podstatne´, du˚lezˇite´ je, zˇe se v hlaveˇ africky cı´tıćı´ho vzdeˇlance zrodily mysˇlenky, ktere´ anticipovaly pozdeˇjsˇ´ı spolecˇenska´ hnutı´ v Africe i Igbolandu), byl zastańcem na´zoru, zˇe Cha´m a jeho potomci byli cˇernı´, tvrdil vsˇak za´rovenˇ, zˇe pra´veˇ oni zalozˇili slavne´ rˇ´ısˇe jako Egypt a Babylon. Prˇipousˇteˇl, zˇe se Africˇane´ nacha´zejı´ na nizˇsˇ´ı vy´vojove´ u´rovni, zdu˚raznˇoval ale 4 Tento pohled je pochopitelne ˇ zjednodusˇeny´, v Evropeˇ i v Americe probı´haly ru˚zne´ debaty, jednotlivci a skupiny zasta´vali ru˚zne´ na´zory, neˇkdy se prˇi argumentaci drzˇeli Bible, jindy novyćh veˇdeckyćh poznatku˚. O na´zorech polygenetistu˚, monogenetistu˚, evolucionistu˚ a difuzionistu˚ vıće viz naprˇ´ıklad Zachernuku˚v cˇlańek (Zachernuk 1994).

´ NKOVA ´ : “„ZˇIDE´ AFRIKY HANA SˇTEˇPA

zhoubny´ vliv obchodu s otroky a krˇest’anstvı´. Vytkl si za cı´l opeˇt ucˇinit z Afriky soucˇa´st civilizovane´ho sveˇta. Mezi jeho politicke´ cı´le patrˇilo sjednocenı´ za´padoafrickyćh sta´tu˚ v jeden celek (Zachernuk 1994: 436).5 Africanus Horton, syn igboskyćh otroku˚, ktery´ se narodil v Sierra Leone a vystudoval medicıńu v Britańii (Deveneaux 1977), prˇisˇel s tı´m, zˇe Igbove´ jsou jednı´m ze ztracenyćh izraelskyćh kmenu˚, cozˇ u´dajneˇ dokazuje jejich na´bozˇenstvı´. Tı´m ovsˇem nijak nevyvracel, zˇe Afrika prosˇla obdobı´m temna a zˇe jejı´ pu˚vodnı´ obyvatele´ nikterak neprˇispeˇli k vy´voji lidstva, pouze vycˇlenil Igby jako ty, kterˇ´ı majı´ potencia´l se prostrˇednictvı´m kontaktu˚ s Evropou vra´tit na vy´slunı´, kam patrˇ´ı (Zachernuk 1994: 436). Zajı´mave´ je, zˇe obdobneˇ jako Horton smy´sˇleli i neˇkterˇ´ı Evropane´ – misiona´rˇi, cestovatele´ cˇi u´rˇednıći, kterˇ´ı mezi Africˇany pu˚sobili. Misiona´rˇ G. T. Basden zˇijıćı´ na u´zemı´ Igbu˚ na zacˇa´tku 20. stoletı´ nabyl dojmu, zˇe Igbove´ jsou pokrevneˇ sprˇ´ızneˇni s Hebrejci, a nejsou tudı´zˇ zaostaly´mi primitivy, ale pozu˚statky vysˇsˇ´ı kultury.6 Zachernuk vysveˇtluje takove´ postoje Evropanu˚ jakousi otcovskou hrdostı´ na skupinu, kterou dobrˇe poznali (Zachernuk 1994: 443–445). Blydenovo prˇesveˇdcˇenı´ o vy´znamu Africˇanu˚ pro celosveˇtove´ deˇjiny prˇedznamena´va´ politicka´ hnutı´ 20. stoletı´ jako panafrikanismus, Ne´gritude nebo afrocentrismus, ktery´mi se ve sve´ praći nehodla´m podrobneˇji zaby´vat, nebot’ vydajı´ na cele´ knihy a s te´matem souvisejı´ jen okrajoveˇ. Spokojı´m se s konstatovańı´m, zˇe hledańı´ slavne´ africke´ (v rasove´m smyslu) minulosti (nejcˇasteˇji ve spojenı´ s Egyptem), ktera´ by Africˇany opravnˇovala k vı´rˇe v lepsˇ´ı budoucnost po boku Evropy, se stalo beˇzˇnou strategiı´ politickyćh skupin, prˇedmeˇtem za´jmu badatelu˚ ru˚zne´ barvy pleti i prostrˇedkem pro hledańı´ identity jednotlivcu˚. Podle Zachernuka byly v Nige´rii poslednı´ pokusy o nalezenı´ pu˚vodu v oblasti Izraele nebo Egypta ucˇineˇny v souvislosti s dekolonizacı´. Jejich cı´lem bylo demonstrovat pra´vo Nigerijcu˚ na neza´vislost, tedy definitivneˇ vyvra´tit rasove´ prˇedsudky a uka´zat slavnou minulost a jednotu noveˇ vznikajıćı´ho sta´tu. Takova´ narace mu˚zˇe vypadat naprˇ´ıklad takto: Soudrzˇnost sta´tu tkvı´ v pu˚vodnı´m za´padoafricke´m obyvatelstvu, ktere´ bylo pouze obohaceno vlnami noveˇ prˇ´ıchozıćh ze severovyćhodu (Epelle 1960: 15 in Zachernuk 1994: 449). Po zı´skańı´ neza´vislosti vytlacˇujı´ hamitskou hypote´zu nove´ objevy z oblasti archeologie a lingvistiky, a prˇevla´da´ prˇesveˇdcˇenı´, zˇe pu˚vodnı´ domov Za´padoafricˇanu˚ se nacha´zı´ nedaleko toho soucˇasne´ho, cozˇ za´rovenˇ odpovı´da´ snaze najı´t pro nove´ na´rody zcela sve´bytne´ mı´sto v celosveˇtovyćh deˇjinaćh. Te´ma neafricke´ho pu˚vodu tedy odcha´zı´ spolu s kolonialismem, nebot’ ztraćı´ zˇivnou pu˚du (Zachernuk 1994: 448–455). Jak lze ale potom vysveˇtlit tolik zanıćenyćh cˇlańku˚ a diskusı´ na internetu? Procˇ se veˇtsˇina Igbu˚, se ktery´mi jsem se setkala neˇjaky´m zpu˚sobem na spojitost s Zˇidy odvola´va´? Domnı´va´m se, zˇe vy´sˇe popsany´ afrocentristicky´ 5 Vıće o Blydenovy ćh mysˇlenkaćh naprˇ´ıklad v cˇlańcıćh July a Lynche (July 1964, Lynch 1965). 6 Zachernuk uva ´ dı´ dalsˇ´ı prˇ´ıpady, nejde vsˇak o Igby, ny´brzˇ o Joruby, jejich za´padnı´ sousedy, kterˇ´ı byli misiona´rˇi ztotozˇnˇovańi s Egypt’any, Kopty nebo Hebrejci (Zachernuk 1994: 441–445).

235

boj odpoveˇdi neposkytne, na´znak rˇesˇenı´ ovsˇem najdeme opeˇt v textu P. S. Zachernuka, ktery´ poznamena´va´, zˇe neˇktere´ teorie z 50. azˇ 70. let se ty´kaly pouze jednotlivyćh etnik a slouzˇily vıće vnitrˇnı´mu boji o pozice v rodıćı´ se Nige´rii nezˇ ke sjednocenı´ (zajı´mave´ je, zˇe sa´m uva´dı´ mnohem vıće prˇ´ıpadu˚ orientovanyćh etnicky nezˇ celonigerijsky) (Zachernuk 1994: 448–452). Nenı´ bez zajı´mavosti, zˇe acˇkoliv je Zachernuku˚v cˇlańek ohranicˇen rokem 1970, ani slovem se nezminˇuje o obcˇanske´ va´lce v Nige´rii. Domnı´va´m se, zˇe pra´veˇ spory nigerijskyćh etnickyćh skupin, ktere´ v letech 1967–1970 prˇerostly v ozbrojeny´ konflikt (ktery´ vza´jemne´ vymezovańı´ zpeˇtneˇ umocnil), umozˇnily mysˇlence neafricke´ho pu˚vodu prˇezˇ´ıt (ba dokonce rodit se v novyćh podobaćh) azˇ do soucˇasnosti. Za´rodky tohoto vyuzˇitı´ zˇidovske´ho cˇi egyptske´ho pu˚vodu Igbu˚ lze spatrˇovat uzˇ v dı´lech Equiana, Hortona cˇi Basdena, kterˇ´ı spojovali s zˇidovstvı´m vy´lucˇneˇ Igby, nikoliv Africˇany nebo Nigerijce. Z obdobı´ dekolonizace lze jako za´stupce uve´st Akwaeluma Ike, ktery´ egyptsky´m pu˚vodem vysveˇtloval igboskou sofistikovanost a u´speˇch (Zachernuk 1994: 451). Domnı´va´m se, zˇe prosazenı´ zˇidovske´ verze na u´kor egyptske´7 , napomohla jaka´si struktura´lnı´ paralela, ktera´ mezi igboskou a zˇidovskou spolecˇnostı´ cˇi jejich deˇjinami objektivneˇ existuje, k tomu se podrobneˇji vra´tı´m v na´sledujıćı´ kapitole. Vıće serio´znıćh zdroju˚ pojedna´vajıćıćh o zˇidovstvı´ ve sluzˇbaćh igboske´ho nacionalismu jsem bohuzˇel nenasˇla, tudı´zˇ se ve druhe´ cˇa´sti sve´ praće budu muset spolehnout na svu˚j vlastnı´ vy´zkum, tedy dvoulete´ zućˇastneˇne´ pozorovańı´ v komuniteˇ prazˇskyćh Igbu˚, a prˇedevsˇ´ım analy´zu rozhovoru˚, ktere´ se mi podarˇilo uskutecˇnit s Igby poby´vajıćı´mi v Cˇeske´ republice.

II. Kdyzˇ se seznamuji s neˇjaky´mi Igby, ota´zka: „Veˇdeˇla jsi, zˇe Igbove´ jsou Zˇide´?“ by´va´ cˇasto jednou z prvnıćh veˇt, kterou vyrˇknou pote´, co jsem jim prˇedstavena jako studentka, ktera´ se zajı´ma´ o jejich kulturu. Uzˇ na pocˇa´tku me´ho vy´zkumu bylo tedy zrˇejme´, zˇe igboske´ zˇidovstvı´ nenı´ jen za´lezˇitostı´ neˇkolika aktivnıćh nacionalistu˚, kterˇ´ı prˇispı´vajı´ do internetovyćh diskusı´, ale zˇe je smysluplny´m antropologicky´m te´matem. Za´rovenˇ vsˇak nelze rˇ´ıci, zˇe jsou Igbove´ v na´zoru na svu˚j pu˚vod a pohledu na spojenı´ sve´ skupiny s Zˇidy jednotnı´. Neˇkterˇ´ı veˇrˇ´ı, zˇe jejich skupina je jednı´m ze ztracenyćh izraelskyćh kmenu˚, dalsˇ´ı spojenı´ prezentujı´ spı´sˇe v metaforicke´ rovineˇ – Igbove´ jsou „Zˇidy Afriky“, jelikozˇ majı´ podobne´ vlastnosti a zkusˇenosti, a jinı´ jakoukoliv souvislost popı´rajı´. Pokusı´m se uka´zat, zˇe tato individua´lnı´ na´zorova´ roztrˇ´ısˇteˇnost (kterou bychom 7 Narazila jsem i na soucˇasne ´ spojenı´ Igbu˚ s Egyptem (na internetu a prˇi rozhovorech vsˇak jednoznacˇneˇ prˇevazˇuje verze zˇidovska´). Jedno video http://www.youtube.com/watch?v=e13LSzOeG1U, 24. 7. 2008) da´va´ vedle sebe igboske´ svatyneˇ a egyptske´ pyramidy, a poukazuje na jejich podobnost, dalsˇ´ı pak srovna´va´ starou egyptsˇtinu s jazykem igbo http://www.youtube.com/watch?v=geR5Kxo0MJA&feature=watch respo ´ cˇel mu˚zˇe by´t v teˇchto prˇ´ıpadech afrocentricky´ nse, 24. 7. 2008). U i nacionalisticky´.

236


dle me´ho na´zoru nalezli kdekoliv na sveˇteˇ), nenı´ prˇeka´zˇkou k hledańı´ pravidelnostı´ a obecnyćh za´konitostı´, ani nenaznacˇuje, zˇe zˇidovsky´ pu˚vod plnı´ svou funkci na´rodnı´ho symbolu nedokonale. Podarˇilo se mi uskutecˇnit dvanaćt rˇ´ızenyćh rozhovoru˚, tudı´zˇ mohu nynı´ pro ilustraci uve´st, zˇe 11 dotazovanyćh se s tvrzenı´m, zˇe Igbove´ jsou sprˇ´ızneˇni s Zˇidy, setkalo (onen jediny´, ktery´ o tom nikdy neslysˇel, prozˇil deˇtstvı´ v severnı´ Nige´rii a od sˇestnaćti let zˇije v Cˇeske´ republice, slysˇel o spojitosti s Rˇeky). Dva informa´torˇi vsˇak te´to teorii neveˇrˇ´ı (jeden argumentuje prˇ´ılisˇ velkou geografickou vzda´lenostı´ a druhy´ barvou pleti), 2 neveˇdı´, co si o nı´ majı´ myslet a 2 ji prˇipousˇteˇjı´ (jeden rˇ´ıka´, zˇe v Izraeli by se cı´til jako cizinec, ale kulturnı´ podobnosti ho vedou k za´veˇru, zˇe by to mohla by´t pravda, druhy´ pak pochybuje o prˇ´ıbuznosti skupin a zara´zˇejıćı´ podobnosti vysveˇtluje obchodnı´mi styky v minulosti, ktere´ umozˇnily kulturnı´ vliv). Zbylyćh peˇt dotazovanyćh zcela veˇrˇ´ı v zˇidovsky´ pu˚vod sve´ skupiny, mı´ra obezna´menosti s biblicky´m prˇ´ıbeˇhem je ru˚zna´, stejneˇ jako sna´sˇene´ argumenty. Pra´veˇ zmapovańı´ strategiı´, kteryćh Igbove´ uzˇ´ıvajı´ prˇi dokazovańı´ sve´ho zˇidovstvı´, prˇ´ıpadneˇ ktery´mi vysveˇtlujı´ oznacˇenı´ „Zˇide´ Afriky“, jsem zvolila k prˇedstavenı´ toho, jak se symboly pracujı´. Strategie pro prˇedstavu doprovodı´m cita´ty svyćh informa´toru˚, prˇ´ıpadneˇ pasa´zˇemi z internetu (systematicke´ zpracovańı´ vsˇech relevantnıćh by vydalo na neˇkolik knih). Patrneˇ nejbeˇzˇneˇjsˇ´ı zpu˚sob argumentace vycha´zı´ z vy´sˇe zmıńeˇnyćh objektivnıćh struktura´lnıćh podobnostı´ (hodı´ se totizˇ i teˇm, kterˇ´ı o zˇidovske´m pu˚vodu prˇesveˇdcˇeni nejsou a vysveˇtlujı´ jimi oznacˇenı´ „Zˇide´ Afriky“). Na neˇktere´ upozornˇovali jizˇ autorˇi, o kteryćh jsem hovorˇila v prvnı´ cˇa´sti. Podobnostmi ma´m na mysli konkre´tneˇ zvyky v tradicˇnı´ kulturˇe, jako je obrˇ´ızka, separace zˇen prˇi menstruaci, pravidla prˇ´ıpravy potravin a stravovańı´, svatebnı´ a pohrˇebnı´ obrˇad apod. Rˇadila bych sem take´ skutecˇnost, zˇe Igbove´ zˇijı´ v komunitaćh takrˇka po cele´m sveˇteˇ, tedy, jak sami neˇkdy rˇ´ıkajı´, v diasporˇe. Paralely spatrˇ´ıme take´ ve stereotypnıćh prˇedstavaćh o mentaliteˇ Igbu˚ (Ma´m na mysli prˇedevsˇ´ım prˇedstavy samotnyćh Igbu˚. Tı´m, jak jsou vnı´mańi naprˇ´ıklad svy´mi sousedy, jsem se dosud nezaby´vala), jako je du˚raz na vzdeˇlańı´, zameˇrˇenı´ na obchod, cˇi pocit vyvolenosti a za´rovenˇ u´tlaku. V neposlednı´ rˇadeˇ spojuje obeˇ skupiny podobna´ historicka´ zkusˇenost, Igbove´ nazy´vajı´ masakry, ktery´m cˇelili na severu Nige´rie prˇed obcˇanskou va´lkou pogromy a va´lku samotnou pak genocidou, cˇi dokonce holokaustem. Prˇ´ıkladu˚, ktere´ by ilustrovaly uzˇitı´ te´to strategie by se nasˇlo mnoho, uvedu neˇktere´ ze sve´ho vy´zkumu a upozornı´m, zˇe vhodnou uka´zkou je rovneˇzˇ u´vodnı´ cita´t z internetu. „How the old Jews used to marry, I think it is the same thing.“ (Christian) „. . . like in Nigeria, Igbos migrated north. The Jews migrated also. Igbos are all over the world, just like Jews too.“ (Elechi) „And most of their traditions, most of their culture and other things – they are doing the

same thing. Their marriage, the way they live, . . . , it’s the same thing . . . Because you see the Igbo man and anywhere they come, they stay, they establish, they conquer! That is way the Jews do their own things too. . . “ (Forest) „. . . from the origin we fight war to war, one after the other just like the Israelites in the past. And that’s exactly what is happening in my place. Hardly Israel fight without winning, most of the time they have victory over their enemies likewise our people, that’s why the Igbos are the most prosperous people in Nigeria.“ (Chieloka) V linii prˇedstavy, zˇe vesˇkerou pravdu lze nale´zt v Bibli, pokracˇujı´ i soucˇasnı´ Igbove´. Mnozı´ vypra´veˇjı´ modifikovanou podobu prˇ´ıbeˇhu o ztracene´m izraelske´m kmeni, jinı´ odkazujı´ i na dalsˇ´ı pasa´zˇe (jak to mu˚zˇe vypadat v psane´ podobeˇ ukazuje u´vodnı´ cita´t), dokonce z Nove´ho za´kona. „A lot of us believe that we came from Jew, that is Israel, a lost tribe from Ephraim. When the Israelites were leaving Egypt, they were twelve tribes, . . . but . . . one tribe didn’t go with them to their final destination, being the promised land But you know, before the Christ comes, the whole Jews must return to Israel, it is a must! If they don’t return back to Israel, Christ will never come.“ (Forest) „From Israel they were crossing, they were in Egypt. Because of hard time in Egypt some run away somewhere to Marocco, from there they go south to Africa. . . They say they are from a town, the first place they come, called Nri and Aro8 .“ (Titus) „There is two places in Africa that has similar culture - Ethiopia and Nigeria. Trained historians say that the Igbos are black Jewish The Jews was living in Egypt, when the place was getting too bad, they tried to move out of that place and came to settle in north of Nigeria. At that place in north of Nigeria, there is two family and the one said, that the place is too hot for them to live. So some shift down to the south part of Nigeria and some went to Ethiopia to live there.“ (Samuel) Du˚kazy se hledajı´ take´ v oblasti jazykoveˇdy, u svyćh informa´toru˚ jsem se s tı´m setkala jen v omezene´ mı´rˇe, pro dokreslenı´ a dovysveˇtlenı´ prˇikla´da´m jesˇteˇ cita´ty z internetu (viz opeˇt u´vodnı´ cita´t). „They [the Aro and Nri] have a slang language, some of the things they say looks like Jewish language.“ (Titus) 8 Nri a Aro (Arochukwu) jsou dve ˇ nejvy´znamneˇjsˇ´ı na´bozˇenska´ a patrneˇ i politicka´ centra igboske´ historie. Obzvla´sˇteˇ Nri by´va´ povazˇovańo za kole´bku Igbu˚, jak vidı´me trˇeba na prˇ´ıpadu Tita, Chieloky nebo Michaela, tento pohled nenı´ nikterak v rozporu s prˇedstavou zˇidovske´ho pu˚vodu skupiny.

´ NKOVA ´ : “„ZˇIDE´ AFRIKY HANA SˇTEˇPA

„Igbo simply means Hebrew.“ (Chieloka) „. . . the Igbo also known as the Egbo, Ibo, Ebo, Hebo, Hebow, Hebrew,. . . “9 „Indeed the language, culture and tradition which the Igbo-Jews brought with them were so overwhelmingly eroded and battered, that only by serious scrutinization will one discover existing similarities in the two languages. . . I highlighted many words that share similar meanings and pronunciations in both Hebrew and Igbo languages. Here is a list:“10

237

„There are also accounts of DNA testing which found the Kohen DNA marker within members of both Ibo and Yoruba peoples.“12 „How do you know for sure that he (Hitler) doesn’t have igbo blood running in him? If he was partly Jewish and Igbos descended from the Jews, why can’t he have Igbo blood in him?“13 V neˇkteryćh prˇ´ıpadech se Igbove´ odvola´vajı´ na izraelske´ autority. Oficia´lnı´ho uznańı´ se jim sice zatı´m nedostalo, ale za´jmu ze strany Izraele nebo tameˇjsˇ´ıch jednotlivcu˚ se teˇsˇ´ı. „And many Jewish ambassadors stayed in Nigeria and they always have their embassy in Igboland. And they said that we are black region of Jewish kingdom they were looking for, that we have left in olden days.“ (Michael) „But we don’t want to force them [Jews]. . . Many of them came to Nigeria to investigate where is this people from. And most of their traditions, most of their culture and other things – they are doing the same thing. . . I’ve travelled to Israel early this year and I’ve met with some of the Nigerians and they were still talking about it, that issue to be able to identify with us as Jews. . . “ (Forest)

Narazila jsem take´ na prˇ´ıpad argumentace archeologicky´mi na´lezy. Informa´tor hovorˇil poneˇkud nejasneˇ, proto opeˇt prˇipojuji jesˇteˇ variantu te´hozˇ prˇ´ıbeˇhu z internetu. „They have one rock in one village Agukwu where they wrote something in Jewish language. One of the Jewish king came to Igbo, they wrote it on the stone. Maybe one of their kings came down to establish. . . Maybe he have children, maybe he have a community, maybe he married, having kids, make a village. . . “ (Christian) „On the stone discovered in Enugwu Aguleri was engraved the name Gad in the Aramaic language reminding one of the writings in Exodus 39: 14, there were twelve stones, one for each of the names of the sons of Israel, each engraved like a seal with the name of the twelve tribes.“11 Se zapojovańı´m genetiky jsem se beˇhem rozhovoru˚ nesetkala, na internetu se ovsˇem vzaćneˇ vyskytujı´ i takove´ prˇ´ıpady. 9 http://groups.yahoo.com/group/NorthAmexemObservers/message/14 84, 24. 10. 2010. 10 http://www.kwenu.com/publications/ojukwu/interview/okafor ogba ji.htm, 14. 10. 2010. 11 http://iduueri.wordpress.com/, 27. 9. 2010.

Prˇi dokazovańı´ slavne´ minulosti je logicke´ take´ odkazovańı´ na historicke´ dokumenty. Cˇasto se tak deˇje pouze ve formeˇ obratu typu „historikove´ tvrdı´“, „podle historickyćh dokladu˚“ apod., na internetu se ale objevuje i odvola´vańı´ na Equiana (viz u´vodnı´ cita´t), Hortona, Blydena cˇi Basdena, tedy prˇedchu˚dce soucˇasne´ prˇedstavy o igboske´m zˇidovstvı´. Propojenı´m prvnı´ a druhe´ cˇa´sti bych vyćˇet strategiı´ uzavrˇela a pokusila se ze sve´ho vy´zkumu vyvodit neˇjake´ obecneˇjsˇ´ı za´veˇry. Domnı´va´m se, zˇe zˇidovstvı´ je jednı´m z igboskyćh na´rodnıćh symbolu˚, umozˇnˇuje Igbu˚m le´pe definovat sebe sama, v tomto prˇ´ıpadeˇ tedy jako Africˇana zˇidovske´ho pu˚vodu, cˇlena skupiny takovyćh jedincu˚, krajana dalsˇ´ıch Igbu˚ s touto charakteristikou. Zˇidovstvı´ nevymezuje Igby jen v ra´mci skupiny, ale i smeˇrem ven, vu˚cˇi sousedu˚m a ostatnı´m nigerijsky´m etniku˚m s jiny´m pu˚vodem. Zˇidovstvı´ ma´ navıć tu vy´hodu, zˇe je vu˚cˇi u´zemı´ Igbolandu vneˇjsˇ´ı, tudı´zˇ stojı´ mimo spory igboskyćh podskupin, prˇekona´va´ jejich odlisˇne´ tradice pu˚vodu a nenara´zˇ´ı na nehomogennost, se kterou se igboske´ na´rodnı´ symboly obvykle poty´kajı´. Ra´da bych zdu˚raznila, zˇe zˇidovsky´ pu˚vod je soucˇa´stı´ igboske´ho na´rodnı´ho diskursu, tı´m ma´m na mysli, zˇe plnı´ svou funkci i pro jedince, ktery´ v neˇj neveˇrˇ´ı. Stacˇ´ı, zˇe jako Igbo rozumı´ debata´m na toto te´ma a zna´ historky s nı´m spojene´. 12 http://www.rabbihowardgorin.org/Ibo-Benei-Yisrael.pdf, 6. 10. 2010. 13 U ´ ryvek z diskuse na http://www.nairaland.com/nigeria/topic509123.0.html, 6. 10. 2010.

238


Doufa´m, zˇe se mi prostrˇednictvı´m skromne´ho vy´zkumu podarˇilo uka´zat, v jake´m smyslu stojı´ igbosky´ nacionalismus na konci rˇady ideologiı´ z prvnı´ cˇa´sti me´ praće, a za´rovenˇ prˇiblı´zˇit, jake´ mı´sto na´lezˇ´ı zˇidovske´mu pu˚vodu v kosmologii dnesˇnıćh Igbu˚ a jak s nı´m Igbove´ pracujı´ jako se symbolem. V za´jmu objektivity je vsˇak mou povinnostı´ na za´veˇr dodat, zˇe prˇ´ıstup uzˇity´ v te´to praći, ktery´ je znacˇneˇ ovlivneˇny´ skutecˇnostı´, zˇe se zaby´va´m igbosky´m nacionalismem, nenı´ jediny´m u´hlem pohledu na toto te´ma. Daniel Lis se naprˇ´ıklad zaby´va´ vlivem Izraele na igboskou identifikaci s Zˇidy (na ktery´ take´ mnozı´ skeptici z rˇad Igbu˚ upozornˇujı´). Edith Bruder se zase veˇnuje komunita´m Igbu˚, ktere´ konvertovaly k judaismu (neˇktere´ zdroje uva´deˇjı´ azˇ 40 000 praktikujıćıćh14 a 26 synagog15 ). Jejı´ za´jem se tedy soustrˇedı´ na skupiny, ktere´ sve´ zˇidovstvı´ pojali na´bozˇensky, a vycˇlenili se tak z celku Igbu˚, kterˇ´ı jsou krˇest’any a zˇidovstvı´ vnı´majı´ pouze etnicky (byt’ neˇkdy argumentujı´ podobnostı´ sve´ho tradicˇnı´ho na´bozˇenstvı´ a judaismu)16 . Kontroverznı´ igbosky´ psycholog Ozodi Thomas Osuji se zaby´va´ v podstateˇ stejny´m te´matem jako ja´, ale z pozice sve´ disciplıńy – domnı´va´, zˇe Igbove´ se ztotozˇnˇujı´ s Zˇidy kvu˚li pocitu meńeˇcennosti, ktery´ se svy´mi u´dajny´mi soukmenovci ostatneˇ sdı´lı´, stejneˇ jako snahu prˇetavit ho v pocit vy´jimecˇnosti.17

POUZˇITA´ LITERATURA [1] AFIGBO A. E. 2005. Nigerian history, politics and affairs: the collected essays of Adiele Afigbo. Ed. By Falola T. Africa World Press: Trenton. [2] DEVENAUX, G. K. 1977. Africanus Horton: The Dawn of Nationalism in Modern Africa. Extracts from the Political, Educational, Scientific and Scientific Writings of J. A. B. Horton M. D. (Review). The International Journal of African Historical Studies. 10(2): 359– 361. Boston University African Studies Center. Jstor. [3] ECHERUO M. J. C. 1992. Edward W. Blyden, W. E. B. Du Bois, and the ’Color Complex’. The Journal of Modern African Studies. 30(4): 669–684. Cambridge University Press. Jstor. [4] EQUIANO O. 1837. The Life of Olaudah Equiano, or Gustavus Vassa, the African. Isaac Knapp: Boston, prˇ´ıstupne´ na Google books. [5] EPELLE S. 1960. The promise of Nigeria in ZACHERNUK P. S. 1994. Of Origins and Colonial Order: Southern Nigerian Historians and the ’Hamitic Hypothesis’ C. 1870–1970. The Journal of African History. 35(3): 427–455. Cambridge University Press. Jstor. [6] JULY R. W. 1964. Nineteenth-Century Negritude: Edward W. Blyden, The Journal of African History, 5(1): 73–86. Cambridge University Press, Jstor. [7] KLI´MA V. 1987. Specificke´ postavenı´ ibske´ho obyvatelstva a jeho role ve vnitropoliticke´m vy´voji Nige´rie in Kolektiv pracovnı´ku˚ oddeˇlenı´ Afriky 1987. Etnicky´ proble´m v politicke´m zˇivoteˇ soudobe´ Afriky. Orienta´lnı´ u´stav CˇSAV: Praha. [8] LYNCH H. R. 1965. Edward W. Blyden: Pioneer West African Nationalist. The Journal of African History. 6(3): 373–388, Cambridge University Press, Jstor. 14 http://en.wikipedia.org/wiki/Igbo

Jews, 24. 5. 2008. of the Jews in Nigeria, 14. 2.

15 http://en.wikipedia.org/wiki/History

2009. 16 V prˇ´ıpade ˇ Lis i Bruder vycha´zı´m z abstraktu˚ jejich prˇ´ıspeˇvku˚ na konferenci „Jews and Judaism in Black Africa and its Diasporas“ probı´hajıćı´ ve dnech 30.–31. 10. 2010 v Londyńeˇ. Abstrakty jsou prˇ´ıstupne´ na http://www.soas.ac.uk/events/african-jewry/file61097.pdf, 9. 10. 2010. 17 Viz naprˇ´ıklad jeho reakce na cˇla ´ nek A. Makinde (Igbos: A lost Tribe of Israel?) nazvana´ „Igbo are Africans not jews“ a prˇ´ıstupna´ na http://www.codewit.com/abuse-of-power/1217-igbos-are-africans-notjews, 29. 6. 2008.

[9] SANDERS E. R. 1969. The Hamitic Hypothesis (Its Origin and Functions in Time Perspective). The Journal of African History. 10(4): 521–532. Cambridge University Press. Jstor. [10] ZACHERNUK P. S. 1994. Of Origins and Colonial Order: Southern Nigerian Historians and the ’Hamitic Hypothesis’ C. 1870–1970. The Journal of African History. 35(3): 427–455. Cambridge University Press. Jstor.



239

„Mneˇ bylo osmnaćt let a vda´vala jsem se z cˇisty´ la´sky“ Vy´voj svatebnı´ho obrˇadu v komunisticke´m Cˇeskoslovensku Lenka Balvıńova´, Tereza Krysˇpıńova´ Pracovisˇteˇ Ora´lnı´ historie – Soudobe´ deˇjiny, Fakulta humanitnıćh studiı´, Univerzita Karlova v Praze, [email protected], [email protected]

Í was eighteen and got married out of real love´ Evolution of wedding ceremony in communist Czechoslovakia Abstract—Forty years of communist leadership changed a lot of aspects of everyday living in Czechoslovakia. These changes intervened also to all rites of passage, including wedding. The new regime tried to suit traditional wedding and wedding habits to its conception. This new type of wedding should be simple, unified, civil and ideological. For example, a couple could not lawfully wed in a church anymore. For some time, brides also stopped wearing white wedding gown and replaced it by an ordinary dress. But there were many differences between state conception and reality. We want to show a real shape of getting married in communist Czechoslovakia, and therefore we used oral history and visual analysis of wedding photos. At first, we describe three similarities of marriages in socialism: hard-time in hunting for wedding dress, bouquet etc., very young marrying age and frequent pregnancy of bride in time of wedding. At second, we present two examples of evolution of wedding in the period 1948–1989. First example is development of wedding gown, influenced not only by fashion but also by political situation. Second example is a trend to close wedding in a family circle. In our opinion, this trend is the most important heritage of socialistic impression to wedding. The first day of marriage quit being public event and moved to living rooms. Key Words—wedding, wedding ceremony, Czechoslovakia, oral history, communism, rites of passage

ˇ ICET let komunisticke´ nadvla´dy poznamenalo ˇ TYR deˇnı´ v Cˇeskoslovensku politicky, ekonomicky cˇi kulC turneˇ, ale promı´tlo se take´ do vy´znamnyćh uda´lostı´ soukrome´ho zˇivota jeho obyvatel. Jednalo se prˇitom i o uda´losti, ktere´ na prvnı´ pohled nemajı´ s politikou nic spolecˇne´ho, naprˇ´ıklad o svatbu, zvyky a ritua´ly s nı´ spojene´. Pra´veˇ jejı´ promeˇnou pod tlakem dobovyćh pomeˇru˚ se budeme zaby´vat. Na svatebnı´ obrˇad je mozˇne´ nahlı´zˇet z mnoha ru˚znyćh u´hlu˚ pohledu, at’ jizˇ statisticky, antropologicky, cˇi vizua´lneˇ. V nasˇem vy´zkumu jsme se zameˇrˇily na hledisko ora´lneˇ-historicke´, vycha´zely jsme tedy z rozhovoru˚ vedenyćh s lidmi, kterˇ´ı se brali v pru˚beˇhu cˇtyrˇ desetiletı´ od roku 1948 do roku 1989.

V ra´mci tohoto obdobı´ jsme si vymezily peˇt kratsˇ´ıch u´seku˚, prˇicˇemzˇ prˇi cˇasove´m ohranicˇenı´ jsme vycha´zely z du˚lezˇityćh zvratu˚ politicke´ situace. Prvnı´ obdobı´ tedy spada´ do 50. let, druhe´ zahrnuje le´ta 60. a koncˇ´ı rokem 1968, na´sleduje perioda do roku 1977, a poslednı´ dveˇ cˇa´sti prˇed sametovou revolucı´ rozdeˇluje rok 1985. Rozhovory jsme vedly s ohledem na to, aby vy´beˇr nara´toru˚ zahrnoval pa´ry sezdane´ ve vsˇech peˇti periodaćh, prˇicˇemzˇ se jednalo jak o muzˇe a zˇeny, respektive zˇenichy a neveˇsty, tak i o cele´ pa´ry. Je ovsˇem nutne´ vzı´t na veˇdomı´, zˇe jsme se zameˇrˇily jen na jednu spolecˇenskou vrstvu obyvatelstva. Jednalo se vy´hradneˇ o prˇ´ıslusˇnı´ky vysˇsˇ´ı strˇednı´ trˇ´ıdy, za socialismu nazy´vane´ jako pracujıćı´ inteligence, navıć zˇijıćı´ ve velkyćh (krajskyćh) meˇstech v Cˇechaćh. Mu˚zˇeme prˇedpokla´dat, zˇe v jinyćh vrstvaćh spolecˇnosti cˇi na venkoveˇ by mohly by´t pru˚beˇh a vy´sledky vy´zkumu jine´. Kromeˇ samotnyćh rozhovoru˚ jsme vycha´zely i z analy´zy svatebnıćh fotografiı´ zı´skanyćh od nara´toru˚ i z archivu Etnograficke´ho u´stavu Moravske´ho zemske´ho muzea v Brneˇ. Fotografie jsme pouzˇily i prˇi rozhovorech s nara´tory, prˇicˇemzˇ jsme vycha´zely z teorie Heleny Berańkove´, zˇe vizua´lnı´ vjem prˇi prohlı´zˇenı´ fotografiı´ poma´ha´ ozˇivit nara´torovu pameˇt’ (Berańkova´ 2006: 9). V te´to praći se veˇnujeme nejprve kroku˚m, ktere´ podnikal sta´t ve snaze prˇevzı´t kontrolu nad spolecˇnostı´ a ktere´ zasahovaly i do procesu svateb. V dalsˇ´ıch cˇa´stech pak rozebı´ra´me rea´lnou podobu svatebnıćh prˇ´ıprav a obrˇadu v pru˚beˇhu komunisticke´ vla´dy, zjisˇteˇnou na za´kladeˇ vypra´veˇnı´ nara´toru˚. Nejdrˇ´ıve vytycˇujeme hlavnı´ spolecˇne´ rysy svateb v pru˚beˇhu komunisticke´ vla´dy a pote´ hleda´me rozdı´ly mezi svatbami porˇa´dany´mi v jednotlivyćh na´mi urcˇenyćh obdobıćh. ˇ EDSTAVA ´ CH STA ´ TNI´ MOCI SVATBA V PR Po uńorove´m prˇevratu zacˇal novy´ rezˇim ovlivnˇovat vsˇechny sfe´ry kazˇdodennı´ho zˇivota, prˇicˇemzˇ nevynechal ani prˇechodove´ ritua´ly, ktere´ do te´ doby spravovala cı´rkev. Naprˇ´ıklad krˇest zacˇalo vytlacˇovat vı´tańı´ obcˇańku˚, birˇmovańı´ meˇlo by´t nahrazeno slavnostnı´m uvedenı´m deˇtı´ do Piony´ra a cı´rkevnı´ snˇatek prˇestal by´t plnohodnotny´m pra´vnı´m u´konem pro uzavrˇenı´ manzˇelstvı´. Sociolog Hans Maier oznacˇuje tento postup za snahu vytvorˇit takzvane´

240

politicke´ na´bozˇenstvı´, ktere´ meˇlo nahradit prˇevazˇujıćı´ krˇest’anskou vı´ru. Podle Maiera je politicke´ na´bozˇenstvı´ s˘akralizace politicke´ho syste´mu zalozˇene´ho na vy´sadnı´m a neodvolatelne´m pra´vu na moc a na ideologicke´m monismu. Jednotlivec a spolecˇenstvı´ se musejı´ povinneˇ a bezpodmıńecˇneˇ podrˇ´ıdit jeho za´konny´m narˇ´ızenı´m. Politicke´ na´bozˇenstvı´ je v du˚sledku toho netolerantnı´, dikta´torske´, radika´lnı´ a chce pronikat do vsˇech aspektu˚ zˇivota jednotlivce a spolecˇnosti. (Maier 1999: 12) Tradicˇnı´ na´bozˇensky´ obrˇad a jeden z nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch momentu˚ zˇivota, jaky´m svatba bezesporu byla a je, se tak meˇl prˇizpu˚sobit prˇedstava´m rezˇimu. Verˇejnosti sta´t tento postup vysveˇtloval vskutku lakonicky: „Jestlizˇe jsme tedy rˇekli, zˇe na´sˇ lidoveˇ demokraticky´ sta´t prˇikla´da´ manzˇelske´mu svazku tak veliky´ vy´znam, respektuje jej a bere jej pod svou ochranu, je proto spra´vne´, aby meˇl sta´t vliv na u´pravu manzˇelstvı´ jizˇ od samotne´ho jeho zrodu.“ (Nezˇ rˇeknete. . . 1959: 3) Kromeˇ jizˇ zmıńeˇne´ devalvace cı´rkevnı´ho snˇatku a jeho podmıńeˇnı´ snˇatkem obcˇansky´m sˇlo i o snahu celkoveˇ „zcivilnit“ celou tuto uda´lost. Problematiku svateb osˇetrˇoval Za´kon o pra´vu rodinne´m z roku 1949 a v ra´mci zavedenı´ povinne´ho civilnı´ho snˇatku o rok pozdeˇji se cely´ obrˇad znacˇneˇ zjednodusˇil (Marˇ´ıkova´ 2007: 21). V 50. letech se tendence „zcivilneˇnı´ “ projevovala take´ na oblecˇenı´ novomanzˇelu˚ a neˇkteryćh noveˇ prˇijatyćh zvyklostech. Z fotografiı´ z tohoto obdobı´ je patrne´, zˇe rˇada neveˇst zvolila namı´sto slavnostnıćh sˇatu˚ zcela civilnı´ kosty´m a k samotne´ podstateˇ obrˇadu odkazovaly jen kytice nebo kloboucˇky s decentnı´m za´vojem a korsa´zˇ v klopeˇ zˇenicha. Za prˇ´ıklad jasne´ho nabourańı´ tradicˇnıćh zvyklostı´ pak mu˚zˇeme povazˇovat prˇ´ıpad, o ktere´m na´m vypra´veˇla jedna z nara´torek. Ze Soveˇtske´ho svazu se pry´ do Cˇech dostala „tradice“ kla´st po obrˇadu veˇnec na hrob nezna´me´ho vojıńa. Bohuzˇel se na´m nepodarˇilo oveˇrˇit, zda se tento zvyk vyskytoval i jinde na cˇeskoslovenske´m u´zemı´ a jak dlouho byl udrzˇovań, mluvı´ o neˇm jen jedna nara´torka a metodika obrˇadu˚ od Jirˇ´ıho Ada´mka (Ada´mek 1988: 8). Prˇemeˇna obrˇadu v socialisticky´ akt nebyla patrna´ jen z oblecˇenı´, ale k novy´m spolecˇensky´m hodnota´m odkazoval take´ zpu˚sob a obsah proslovu odda´vajıćı´ho. Prˇi neˇm se totizˇ projevovala snaha zobrazit novou, socialistickou spolecˇnost jako idea´l kolektivnı´ho souzˇitı´, jehozˇ jsou novomanzˇele´ nedı´lnou soucˇa´stı´: „Uveˇdomte si, zˇe vasˇe manzˇelstvı´ je spjato teˇsneˇ se sˇteˇstı´m a spokojenostı´ cele´ nasˇ´ı spolecˇnosti. Cˇ´ım le´pe se bude darˇit lidu te´to zemeˇ, tı´m spokojeneˇjsˇ´ı a radostneˇjsˇ´ı bude take´ vasˇe manzˇelstvı´.“ (Ada´mek 1988: 21) Proslovy te´zˇ zdu˚raznˇovaly, zˇe do manzˇelstvı´ snoubenci vstupujı´ za sveˇdectvı´ za´stupce lidu a zˇe se odpovı´dajı´ socialisticke´ spolecˇnosti. Celkoveˇ se da´ rˇ´ıci, zˇe se rezˇim snazˇil bagatelizovat individua´lnost cele´ho svatebnı´ho obrˇadu a dodat mu unifikovany´ byrokraticky´ ra´z. Od snoubencu˚ se tedy ocˇeka´valo, zˇe se tomuto trendu podrˇ´ıdı´ a nebudou vybocˇovat z rˇady. S tı´m souviselo i lpeˇnı´ na mora´lnıćh za´sadaćh zdeˇdeˇnyćh po meˇsˇt’anske´ spolecˇnosti. Na mlade´ lidi tak byl vyvı´jen tlak, aby vstupovali do manzˇelske´ho svazku, protozˇe ne-


sezdane´ souzˇitı´ cˇi svobodne´ matky neodpovı´daly zazˇity´m norma´m. ´M NAVZDORY PODMIŃKA Z nasˇeho vy´zkumu vyply´va´, zˇe v praxi se snoubenci snazˇili z vytycˇenyćh kolejı´ ru˚zny´mi zpu˚soby vybocˇit. Jako nejsnadneˇjsˇ´ı cesta se jevilo odlisˇit se pomocı´ svatebnıćh sˇatu˚ a dalsˇ´ıch estetickyćh komponentu˚. V tomto prˇ´ıpadeˇ vsˇak neveˇsty a zˇenichove´ nara´zˇeli na barie´ru socialisticke´ vy´roby. Likvidace soukrome´ho podnikańı´ na pocˇa´tku 50. let totizˇ citelneˇ zasa´hla oblast sluzˇeb a projevila se na „trvale neuspokojene´ popta´vce obyvatelstva po spotrˇebnıćh prˇedmeˇtech a sluzˇbaćh.“ (Kalinova´ 2007: 126) Vy´sledkem byl jen velmi omezeny´ vy´beˇr svatebnı´ho sortimentu a cˇasto nebylo mozˇne´ sehnat ani za´kladnı´ potrˇeby: „No tak kosˇ´ıcˇku˚ byl jeden typ, takzˇe nebylo na vybranou, tam jako nebyla zˇa´dna´ jina´ volba, naopak byl proble´m je sehnat, ja´ jsem meˇla to sˇteˇstı´, zˇe jedna z myćh tet pracovala v krkonosˇskyćh papı´rnaćh, takzˇe mi je tam koupila ve velkoobchodeˇ, takzˇe jsme nemuseli nikde beˇhat po papı´rnictvıćh. Prstyńky se tenkra´t kupovaly tı´m zpu˚sobem, zˇe si cˇloveˇk musel obstarat jako by, jezˇisˇ, jak by se to dalo rˇ´ıct, obstarat potvrzenı´ o tom, zˇe se bude vda´vat a s tı´mhletı´m papı´rkem teprve v klenotnictvı´ si vlastneˇ vybrat svatebnı´ prstyńky.“ (Svatba 1986) V rˇadeˇ prˇ´ıpadu˚ se tak prˇ´ıpravy konaly za vydatne´ho vyuzˇ´ıvańı´ neoficia´lnıćh struktur – stıńove´ ekonomiky a zna´mostı´. Zˇa´dna´ z nara´torek neopomneˇla podotknout, zˇe se kvu˚li mnoha veˇcem musela obracet na zna´me´, kamara´dy atd. Za nedostatkove´ zbozˇ´ı prˇitom platily naprˇ´ıklad i kveˇtiny: „Meˇla jsem kytici gerber, no jezˇisˇmajra´, to se zasˇlo do kveˇtina´rˇstvı´, tam se to objednalo, ja´ nevim, no urcˇiteˇ cˇtrnaćt dnı´ doprˇedu, ne jak dneska. . . a kveˇtiny? No byly jen gerbery, kaly a karafia´ty, samozrˇejmeˇ.“ (Svatba 1974) Specia´lnı´ kategoriı´ byly neveˇstiny sˇaty, respektive variace rˇesˇenı´ a improvizacı´ prˇi jejich shańeˇnı´, a ve vyjmenova´vańı´ starostı´ s prˇ´ıpravami by se dalo pokracˇovat. V souvislosti s touto problematikou meˇli vsˇichni nara´torˇi tendenci srovna´vat svou svatbu se situacı´ nynı´, respektive po revoluci. „Dneska, kdyzˇ se na to podı´va´m, tak v myćh ocˇ´ıch byla kra´sna´, ale dneska by to byla tak beˇzˇna´ kytka.“ (Svatba 1974) Na toto srovnańı´ odkazovali u veˇtsˇiny te´mat, ale cˇasto upozornˇovali pra´veˇ na velky´ rozdı´l v nabı´dce svatebnı´ho sortimentu za socialismu a v soucˇasne´ dobeˇ. Dosud jsme zmıńily snahu snoubencu˚ neˇjaky´m, alesponˇ mı´rny´m zpu˚sobem se vymezit vu˚cˇi prˇedstaveˇ jednotne´ho pojetı´ svatebnı´ho obrˇadu. V cˇem se vsˇak podrˇizovali obecne´mu mıńeˇnı´, bylo jizˇ zmıńeˇne´ pojetı´ mora´lky. Vsˇichni nara´torˇi meˇli potrˇebu mluvit o tom, procˇ se rozhodli vstoupit do manzˇelstvı´ a cˇ´ım bylo toto rozhodnutı´ bezprostrˇedneˇ ovlivneˇne´, prˇicˇemzˇ cˇasto bylo du˚vodem k snˇatku cˇi k jeho uspı´sˇenı´ teˇhotenstvı´ neveˇsty: „Vda´vala jsem se v brˇeznu 1986, plań byl poneˇkud jiny´, chteˇla jsem se vda´vat v le´teˇ, ale jako u veˇtsˇiny pa´ru˚ v te´hlete´ dobeˇ, tak prˇ´ıcˇinou uspeˇchaneˇjsˇ´ıho termıńu bylo teˇhotenstvı´. Pu˚vodnı´ plań byl, zˇe se budeme bra´t o cˇtvrt

´ , T. KRYSˇPIŃOVA ´ : MNEˇ BYLO OSMNA ´ CT LET A VDA ´ VALA JSEM SE Z CˇISTY´ LA ´ SKY L. BALVIŃOVA

roku pozdeˇji, ale po Vańocıćh jsem zjistila, zˇe cˇeka´me miminko a nechteˇla jsem, nebo v te´ dobeˇ ani nesˇlo, aby se cˇloveˇk vda´val bud’ s brˇ´ısˇkem, anebo po narozenı´ toho dı´teˇte, tudı´zˇ se svatba udeˇlala co nejdrˇ´ıve a narusˇilo na´m to trosˇku plańy, ktere´ jsme meˇli.“ (Svatba 1986) O cˇetnosti takto odu˚vodneˇnyćh snˇatku˚ sveˇdcˇ´ı i vy´poveˇd’ dalsˇ´ı nara´torky: „. . . Mneˇ bylo osmnaćt let, a vda´vala jsem se, z cˇisty´ la´sky, nemusela jsem, v ty´ dobeˇ se prosteˇ vda´vala deˇvcˇata strasˇneˇ mlada´.“ (Svatba 1974) Z vypra´veˇnı´ te´to zˇeny je patrne´, zˇe prˇestozˇe jı´ osobneˇ se to nety´kalo, bylo natolik obvykle´, aby neveˇsta byla ve svatebnı´ den jizˇ neˇjakou dobu teˇhotna´, zˇe meˇla potrˇebu se vu˚cˇi tomu vymezit. Tento trend potvrzuje ve sve´ studii o snˇatecˇnosti v cˇeskyćh zemıćh i Ludmila Fialova´. Cituje zde Milana Kucˇeru, ktery´ uva´dı´, zˇe v 50. letech se do devı´ti meˇsıću˚ po snˇatku rodilo zhruba 40 % prvnıćh deˇtı´, v 60. letech polovina a od 70. let sahal pocˇet takto narozenyćh deˇtı´ k 60 % (Kucˇera 1994: 105 in Fialova´ 2007: 17). Podle Fialove´ sta´la za mnozˇstvı´m mimomanzˇelskyćh teˇhotenstvı´ velmi nı´zka´ u´rovenˇ antikoncepce ve spojenı´ s uvolnˇujıćı´mi se mravy a tlak na zˇeny, aby nepodstupovaly interrupci. V tomto prˇ´ıpadeˇ je zajı´mava´ urcˇita´ dvojakost prˇ´ıstupu k zˇivotu prˇed svatbou. Na jednu stranu nebylo zvla´sˇtnı´ (minima´lneˇ v pozdeˇjsˇ´ıch letech), zˇe neveˇsta jesˇteˇ prˇed svatbou oteˇhotneˇla, na druhou stranu je zde silneˇ patrny´ strach z toho, aby nebylo poznat, zˇe se zˇena vda´va´ jizˇ „v ocˇeka´vańı´ “, cˇi aby nezu˚stala svobodnou matkou. Ota´zkou samozrˇejmeˇ zu˚sta´va´, nakolik se obavy „co by tomu rˇekli lide´“ ty´kaly samotne´ neveˇsty. Do znacˇne´ mı´ry mohlo jı´t o tlak jejı´ho bezprostrˇednı´ho okolı´, naprˇ´ıklad prˇ´ıbuzenstva, ktere´mu se podvolila a v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch let ho prˇijala za svu˚j. Dalsˇ´ım obvykly´m rysem svateb bylo, zˇe se lide´ brali v pomeˇrneˇ brzke´m veˇku.1 Pro tuto skutecˇnost existovalo vıćero du˚vodu˚. Neˇktere´ jsme jizˇ zmıńily, dalsˇ´ı naznacˇuje vy´poveˇd’ nara´tora zˇenıćı´ho se v 50. letech: „My jsme se do toho docela hnali, protozˇe, to vı´te (smıćh), vza´jemny´ vztah muzˇe a zˇeny je dost silny´ a my jsme ten vztah chteˇli legalizovat, i kvu˚li podmıńka´m, bydleli jsme s rodicˇi.“ (Svatba 1954) Du˚lezˇitost tedy prˇikla´da´me i bytove´ situaci v Cˇeskoslovensku. Mladı´ lide´ nemeˇli mozˇnost vlastnı´ho bydlenı´ a sˇance na osamostatneˇnı´ tak obvykle prˇisˇla azˇ se snˇatkem, tudı´zˇ tuto uda´lost nijak neodkla´dali. ´ VOJE CESTY VY Za´sadnı´ vsˇak nenı´ jen to, cˇ´ım si svatby za komunismu byly podobne´, ale take´ to, cˇ´ım se lisˇily. Beˇhem peˇti sledovanyćh obdobı´ se svatby alesponˇ v neˇkteryćh smeˇrech neusta´le vyvı´jely a tento proces byl viditelneˇ ovlivnˇovany´ politickou situacı´ u na´s i ve sveˇteˇ. 1 Do roku 1989 se pru ˚ meˇrny´ veˇk zˇen prˇi prvnı´m snˇatku pohyboval konstantneˇ mezi 21 a 22 lety, po roce 1989 pak zacˇal strmeˇ stoupat a v soucˇasne´ dobeˇ je to te´meˇrˇ 30 let. Da´ se prˇedpokla´dat, zˇe u muzˇu˚ byl vy´voj podobny´, i kdyzˇ se mohl lisˇit v prˇesnyćh cˇ´ıslech. Vıće viz Graf sledujıćı´ snˇatecˇnost svobodnyćh zˇen v letech 1961–2009, in: 2010. Cˇesky´ statisticky´ u´rˇad: Grafy populacˇnı´ho vy´voje 1950–2009.

241

Jako prˇ´ıklad prvku, ktery´ se v pru˚beˇhu cˇtyrˇ desetiletı´ komunisticke´ vla´dy v Cˇeskoslovensku neusta´le promeˇnˇoval, mu˚zˇeme uve´st svatebnı´ sˇaty. Vy´hodou tohoto vy´voje je, zˇe ho lze snadno pozorovat na dobovyćh svatebnıćh fotografiıćh, tudı´zˇ je mozˇne´ na prvnı´ pohled najı´t prvky spolecˇne´ pro jednotliva´ obdobı´. Jako prˇ´ıklad prvku, ktery´ se v pru˚beˇhu cˇtyrˇ desetiletı´ komunisticke´ vla´dy v Cˇeskoslovensku neusta´le promeˇnˇoval, mu˚zˇeme uve´st svatebnı´ sˇaty. Vy´hodou tohoto vy´voje je, zˇe ho lze snadno pozorovat na dobovyćh svatebnıćh fotografiıćh, tudı´zˇ je mozˇne´ na prvnı´ pohled najı´t prvky spolecˇne´ pro jednotliva´ obdobı´. Jak jsme jizˇ zminˇovaly, v 50. letech se rezˇim snazˇil vy´razneˇ nabourat tradicˇnı´ obraz svatby jako vy´jimecˇne´ uda´losti. Do znacˇne´ mı´ry se mu to darˇilo – zˇeny se vda´valy veˇtsˇinou v kosty´mku, ktery´ byl v rˇadeˇ prˇ´ıpadu˚ k nerozeznańı´ od norma´lnı´ho civilnı´ho odeˇvu (nebo to prosteˇ civilnı´ odeˇv byl). Je zde patrny´ vliv SSSR, kde se neˇktere´ pa´ry braly dokonce ve zcela unisexovyćh uniformaćh (Figes 2009: 31), acˇkoliv takto radika´lnı´ prˇ´ıstup se v Cˇeskoslovensku neprosadil. V pru˚beˇhu cˇasu se vsˇak v oble´kańı´ od socialistickyćh idea´lu˚ upousˇteˇlo a mo´da zacˇala dohańeˇt trendy za´padnı´ho sveˇta, kromeˇ strˇihu˚ a materia´lu i v napodobovańı´ hveˇzd popula´rnı´ kultury. V 60. letech se proto soubeˇzˇneˇ s uvolnˇovańı´m politickyćh pomeˇru˚ meˇnilo i odı´vańı´ neveˇst. Vra´til se trend bı´lyćh sˇatu˚, ktery´, acˇ nenı´ pu˚vodneˇ krˇest’ansky´, se na Za´padeˇ drzˇel kontinua´lneˇ od zacˇa´tku 20. stoletı´ (Guibert-Fourre´ 2010: 41). Sˇaty se zkra´tily nad kolena a veˇtsˇinou meˇly vy´razny´ strˇih sukneˇ do tvaru A. Zdobnost cˇasto dohańeˇl materia´l, z dobovyćh fotografiı´ je patrne´ cˇaste´ uzˇ´ıvańı´ krajek a dalsˇ´ıch estetickyćh doplnˇku˚. 70. a 80. le´ta byla oproti tomu styloveˇ znacˇneˇ nejednotna´ a z fotek je patrna´ jista´ bezradnost neveˇst prˇi hledańı´ vhodne´ho odeˇvu. S na´stupem normalizace odzvonilo kra´tky´m strˇihu˚m i progresivnı´m mo´dnı´m trendu˚m a vy´beˇr v obchodech se omezil, ale neveˇsty se odmı´taly vzda´t zdobenyćh bı´lyćh ro´b. Ke slovu proto prˇisˇla ru˚zna´ provizornı´ rˇesˇenı´, cˇasto prova´deˇna´ v domaćıćh podmıńkaćh, nebo sˇvadleny: „Ano, byly neveˇsty, ktere´ se vda´valy jako v bı´le´ ro´beˇ, veˇtsˇinou to sˇila neˇjaka´ sˇvadlena, jak se rˇ´ıka´, ze sousedstvı´, protozˇe vlastneˇ nebyla mozˇna´ zˇa´dna´ volna´ zˇivnost, takzˇe sˇvadleny, ktere´ sˇily pro, jako pro lidi prˇ´ıchozı´, neexistovaly, jako zˇe by neˇkdo rˇekl: Áno, ja´ ma´m sˇvadlenu, ktera´ se tı´m zˇivı´.´ Veˇtsˇinou se tı´m zˇivil neˇkdo, kdo to umeˇl, jenzˇe svatebnı´ sˇaty je na nevyucˇene´ho cˇloveˇka, nebo na cˇloveˇka, ktery´ se tı´m standardneˇ nezˇivı´, asi velke´ sousto, co se tyćˇe profesnı´ znalosti, takzˇe neˇktery´ ty sˇaty vu˚bec nedopadly dobrˇe, byl to prosteˇ docela deˇs (smıćh).“ (Svatba 1986) Na fotkaćh z dob normalizace proto najdeme neveˇsty v sˇatech ru˚znyćh strˇihu˚, de´lek i barev, a cˇasto neumeˇle´ho provedenı´. Ke konci 80. let se pak zacˇaly prosazovat bı´le´ ro´by za´padnı´ho typu sˇite´ podle strˇihu˚ ze za´padoneˇmecke´ho cˇasopisu Burda. Ten se do Cˇeskoslovenska dosta´val jen v neˇkolika vy´tiscıćh pro prodejnu zahranicˇnı´ho tisku, zˇeny tak cˇasto strˇihy obkreslovaly, pu˚jcˇovaly cˇasopis svy´m sousedka´m a kamara´dka´m, prˇ´ıpadneˇ se ho snazˇily zı´skat

242

ru˚zny´mi podloudny´mi cestami, naprˇ´ıklad posˇtou od zna´myćh v zahranicˇ´ı. Od roku 1987 vycha´zela mutace Burdy v Soveˇtske´m svazu a jeho dostupnost se rapidneˇ zvy´sˇila. Oble´kańı´ neveˇst tedy odra´zˇelo mo´dnı´ trendy, prˇicˇemzˇ s vy´jimkou 50. let, kdy byla tato snaha docˇasneˇ potlacˇena, kladly zˇeny du˚raz na sva´tecˇnı´ charakter svatebnı´ho obrˇadu, a tı´m pa´dem i na odpovı´dajıćı´ odeˇv. V pru˚beˇhu let se vsˇak velmi lisˇily podmıńky, za kteryćh se snazˇily svoje prˇedstavy realizovat, a zejmeńa v 70. letech se na shańeˇnı´ vhodnyćh sˇatu˚ podı´lela cela´ rodina cˇi sˇiroky´ okruh zna´myćh, naprˇ: „Moje maminka sˇila u panı´ Ka´rske´, ktera´ meˇla sestru, ktera´ za va´lky emigrovala do Sˇvyćarska no a ona (panı´ Ka´rska´) mi od nı´ prˇinesla ty sˇaty po jejı´ dcerˇi, ktera´ se vda´vala, a ty byly urcˇiteˇ takovy´ putovnı´, protozˇe ja´ jsem se vda´vala a uzˇ za ty´den byla dalsˇ´ı princezna, co si je zkusila na svojı´ svatbeˇ.“ (Svatba 1986) Dalsˇ´ım velmi du˚lezˇity´m prvkem svatby, ktery´ prosˇel za na´mi sledovanou dobu viditelny´m vy´vojem, je jejı´ spolecˇenska´ podoba. Tı´m myslı´me u´kony spojene´ s porˇa´dańı´m svatby jako spolecˇenske´ uda´losti, tedy naprˇ´ıklad kdo byl na obrˇad pozvań a jak toto pozvańı´ probeˇhlo (pı´semnou, u´stnı´ cestou apod.), jakou zvolili snoubenci formu ozna´menı´ cˇi jak, kde a s ky´m svatbu slavili. Komuniste´ po sve´m na´stupu rozbili tradicˇnı´ usporˇa´dańı´ spolecˇnosti, cˇ´ımzˇ vy´znamneˇ zasa´hli i pru˚beˇh svatebnıćh oslav. Narusˇili naprˇ´ıklad syste´m na´bozˇenskyćh komunit, v ra´mci kteryćh drˇ´ıve probı´haly vsˇechny uda´losti se svatbou spojene´, at’jizˇ sˇlo o za´snubnı´ slavnost, svatebnı´ prˇ´ıpravy, i samotny´ pru˚beˇh obrˇadu. Za´rovenˇ vytva´rˇeli atmosfe´ru strachu a udavacˇstvı´, cozˇ spolecˇenskou podobu svatby take´ silneˇ postihlo. Vy´sledkem bylo du˚razneˇ oddeˇlenı´ verˇejne´ sfe´ry od soukrome´, o ktere´m mluvı´ naprˇ´ıklad Ivo Mozˇny´ ve sve´ knize Procˇ tak snadno?, tedy postupne´ uzavı´rańı´ slavnostı´, mezi neˇzˇ svatba patrˇ´ı, do soukrome´ho prostoru – pocˇin do te´ doby v podstateˇ nezna´my´. Prˇechodove´ ritua´ly patrˇily odjakzˇiva do verˇejne´ sfe´ry spolecˇnosti, ze ktere´ je nove´ pomeˇry v Cˇeskoslovensku vytlacˇily. Mozˇny´ vy´voj za jinyćh podmıńek mu˚zˇeme sledovat naprˇ´ıklad v zemıćh za´padnı´ Evropy, kde si slavnosti tento rys udrzˇely. Nara´torˇi, kterˇ´ı se brali v 50. letech, jesˇteˇ vzpomıńajı´, jak jim se svatbou poma´hali sousede´: „Kdyzˇ jsme prˇicha´zeli z toho kostela, tak na´m rozbili talı´rˇ a vrazili na´m do ruky smetaćˇek a lopaticˇku, a ja´ jsem to musel zame´st, prosteˇ to bylo jako celej bara´k, vsˇichni se tady sesˇli a koukali, a ti na´m vlastneˇ poma´hali prˇipravovat i kolaćˇky, no a ti vsˇechno prˇipravovali, my jsme byli ten bara´k jako jedna velka´ rodina.“ (Svatba 1954) Ale i v tomto prˇ´ıpadeˇ je jizˇ patrne´, zˇe kromeˇ obrˇadu se vsˇechny dalsˇ´ı cˇa´sti svatby konaly v uzavrˇene´m okruhu zna´myćh a rodiny: „Je fakt, zˇe my jsme byli pevneˇ rozhodnuty´, protozˇe to bylo nejblı´zˇ, s tı´m, zˇe ten Grand byl velmi dobrˇe za´sobenej, na tu dobu, ktera´ byla, tak jsme se rozhodli, zˇe tu svatbu budeme mı´t tam v tom Grandu. . . tam se ta svatba konala v takovy´m u´zky´m kruhu rodinym,. . . no a zbytek pak byl tady v tom byteˇ nahorˇe, a to zasejc de facto v u´zky´m kruhu rodinym, tam se jedly


ty kolaćˇe a tam jsme si povı´dali.“ (Svatba 1954) Tyto tendence se v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch let umocnˇovaly. Po celou dobu komunisticke´ vla´dy byl cˇasty´ model, kdy obrˇad zu˚stal otevrˇeny´ verˇejnosti, hostina se odehra´la v restauraci, ale jizˇ v u´zke´m kruhu osob, a dalsˇ´ı oslavy probeˇhly ve zcela soukrome´m prostrˇedı´. V neˇkteryćh prˇ´ıpadech se vsˇak novomanzˇele´ zcela spolehli na svoje za´zemı´: „No a hostina byla doma, bydleli jsme v dvoupokojove´m byteˇ a na svatebnı´ hostinu na´s bylo 27 a prakticky byla domaćı´ strava a babicˇka myla i na´dobı´, nikoho k ruce jsme nemeˇli. . . “ (Svatba 1977) Takove´ chovańı´ cha´peme jako jistou formu odporu. Svatebnı´ den byl pro lidi natolik du˚lezˇity´, zˇe se odmı´tali vzda´t jeho tradicˇnı´ podoby. Tu vsˇak museli skry´vat prˇed rezˇimem, ktery´ si vymezil verˇejny´ prostor jako pole sve´ pu˚sobnosti, tudı´zˇ se svatba z tohoto prostoru z veˇtsˇ´ı cˇa´sti sta´hla. Rodina tak mohla oslavit spojenı´ dvou lidı´ v okruhu nejblizˇsˇ´ıch prˇ´ıbuznyćh a prˇa´tel, tedy v soukromı´, bez pocitu ohrozˇenı´ a podle svyćh prˇedstav. Tuto tendenci potvrzuje, byt’vıće v socioekonomicke´ rovineˇ, i jizˇ zminˇovany´ Ivo Mozˇny´: „Rodiny si ovsˇem na dane´ pomeˇry nesteˇzˇovaly. Nemeˇly ostatneˇ kde. Sve´ za´jmy, jako od nepameˇti, vzaly do svyćh rukou. Po kra´tke´m pocˇa´tecˇnı´m ta´pańı´ a zmatku, tradicˇnı´ sˇiroke´ sı´teˇ velke´ rodiny se rychle revitalizovaly, bezpeneˇzˇnı´ vy´meˇna sluzˇeb a zbozˇ´ı rychle rostla, samoza´sobitelstvı´ a sobeˇstacˇnost v sluzˇbaćh dosa´hla u na´s dosud neby´vale´ vy´sˇe. Zdroje z druhe´ ekonomiky zacˇaly urcˇovat status a mozˇnosti rodiny sta´le veˇtsˇ´ı meˇrou.“ (Mozˇny´ 2009: 44) ´ VEˇREM ZA V nasˇem vy´zkumu jsme chteˇly zmapovat vy´voj svateb v komunisticke´m Cˇeskoslovensku s co nejveˇtsˇ´ım du˚razem na jeho rea´lnou podobu. Jako nejvhodneˇjsˇ´ı metodu jsme proto zvolily ora´lneˇ-historicky´ vy´zkum, ktery´ nabı´zı´ pohled na tento prˇechodovy´ ritua´l ze strany jeho prˇ´ımyćh ućˇastnı´ku˚, tedy osob, jichzˇ se svatebnı´ obrˇad bezprostrˇedneˇ ty´kal – zˇenichu˚ a neveˇst. Myslı´me si, zˇe tato volba byla spra´vna´. Umozˇnila na´m totizˇ konfrontovat pı´semne´ materia´ly, ktere´ se svatebnı´ho obrˇadu v tomto obdobı´ ty´kajı´, se skutecˇny´mi detaily jeho pru˚beˇhu a prˇ´ıprav, jak si je uchovali v pameˇti nasˇi nara´torˇi. Za prˇ´ınosne´ pokla´da´me i zapojenı´ svatebnıćh fotografiı´ jako stimulujıćı´ho vizua´lnı´ho vjemu. Prˇi nasˇem vy´zkumu jsme totizˇ narazily na skutecˇnost, zˇe zvla´sˇteˇ u de´le sezdanyćh pa´ru˚ se vzpomıńky na svatebnı´ den omezujı´ na neˇkolik symbolu˚ a celkovy´ dojem, ktery´ v nich tento den zanechal, ale nara´torˇi jizˇ nejsou schopni detailneˇ popisovat jednotlive´ aspekty obrˇadu ani prˇ´ıprav na neˇj. Pra´veˇ praće s fotografiemi ale mu˚zˇe takove´ detaily prˇipomenout a vyvolat i podrobneˇjsˇ´ı vzpomıńky, at’ jizˇ jde o skladbu svatebcˇanu˚, proble´my prˇi shańeˇnı´ sˇatu˚ cˇi kveˇtin, jednotlive´ chody slavnostnı´ho obeˇda a podobneˇ. Dalsˇ´ım du˚lezˇity´m rysem nasˇeho vy´zkumu je, zˇe se zameˇrˇil striktneˇ na meˇstske´ prostrˇedı´. Veˇtsˇina vy´zkumu˚ o svatbaćh se totizˇ veˇnuje prostrˇedı´ venkova, kde se uchovaly tradicˇnı´ folklornı´ zvyky a obycˇeje. Prvnı´ praće

´ , T. KRYSˇPIŃOVA ´ : MNEˇ BYLO OSMNA ´ CT LET A VDA ´ VALA JSEM SE Z CˇISTY´ LA ´ SKY L. BALVIŃOVA

zameˇrˇene´ na podobu svatebnı´ho obrˇadu ve meˇstech zacˇaly vznikat azˇ na konci 60. let 20. stoletı´ (Sirova´tka 1983: 23) a azˇ do soucˇasnosti se jedna´ hlavneˇ o kra´tke´ studie. V pru˚beˇhu minule´ho a prˇedminule´ho stoletı´ prˇitom dosˇlo k masivnı´mu steˇhovańı´ obyvatel do meˇst, tudı´zˇ si tento fenomeń prˇinejmensˇ´ım zaslouzˇ´ı pozornost. My jsme si meˇsto vybraly proto, zˇe bylo v ra´mci na´mi vymezene´ doby pro svatbu a svatebnı´ obycˇeje velmi specificky´m prostrˇedı´m. Prolıńaly se tu totizˇ tradice, ktere´ si novı´ obyvatele´ meˇst prˇinesli z domovske´ho venkova a po generace je udrzˇovali, s tı´m, co v te´to praći oznacˇujeme za „meˇsˇt’anskou mora´lku“, tedy jaky´msi nepsany´m kodexem spolecˇenskyćh pravidel chovańı´. Za´rovenˇ bylo toto prostrˇedı´ nejvıće vystaveno tlaku ze strany vedenı´ sta´tu, ktere´ se snazˇilo oba tyto syste´my tradic prˇizpu˚sobit svy´m potrˇeba´m a ideologii. Doufaly jsme, zˇe prˇi takto zameˇrˇene´m vy´zkumu bude mozˇne´ dobrˇe sledovat vliv sta´tnı´ moci na podobu a promeˇny svatebnı´ho obrˇadu v pru˚beˇhu cˇtyrˇiceti let komunisticke´ nadvla´dy, a tento prˇedpoklad se na´m potvrdil. Domnı´va´me se, zˇe v prˇ´ıpadeˇ meˇstske´ho prostrˇedı´ dosˇlo k mnohem vy´znamneˇjsˇ´ım zmeˇna´m svateb nezˇ ve stejne´ dobeˇ na venkoveˇ. V nasˇem vy´zkumu jsme hledaly zmeˇny, ktere´ byly evidentneˇ spojene´ s pu˚sobenı´m nove´ho rezˇimu a o kteryćh hovorˇili na´mi vybranı´ nara´torˇi. Zjistily jsme, zˇe svatby v tomto obdobı´ meˇly rˇadu spolecˇnyćh rysu˚, at’ jizˇ sˇlo o velmi nı´zky´ veˇk novomanzˇelu˚, vysoke´ procento teˇhotnyćh neveˇst, cˇi prˇetrva´vajıćı´ proble´my prˇi svatebnıćh prˇ´ıpravaćh zpu˚sobene´ ochromenı´m oblasti sluzˇeb. Tyto rysy platily po celyćh cˇtyrˇicet let a nedosˇlo v nich k vy´znamneˇjsˇ´ımu vy´voji. Naopak jasny´ vy´voj prodeˇlaly svatebnı´ sˇaty, jejichzˇ promeˇny je mozˇne´ dobrˇe sledovat na na´mi vytycˇenyćh cˇasovyćh obdobıćh. Za nejza´sadneˇjsˇ´ı zmeˇnu, ke ktere´ beˇhem komunisticke´ vla´dy v Cˇeskoslovensku dosˇlo, ale povazˇujeme stazˇenı´ svatby z verˇejne´ho prostoru do soukromı´. Socialismus chteˇl svatebnı´ obrˇad podrˇ´ıdit svy´m hodnota´m a mora´lnı´m postoju˚m, a zasadit ho do kontur nove´, lidove´ spolecˇnosti. Tı´m vsˇak paradoxneˇ zpu˚sobil jeho uzavrˇenı´ do zdı´ domu˚ a mezi nejblizˇsˇ´ı prˇ´ıbuzne´. Svatba tak ztratila jednu ze svyćh nejvy´znamneˇjsˇ´ıch charakterovyćh vlastnostı´ – otevrˇenost vu˚cˇi sveˇtu a verˇejnosti. Svatebnı´ veselı´ vyklidilo ulice a prˇesunulo se do oby´va´ku˚, na zahrady vilek cˇi na chaty a chalupy. Tato zmeˇna je du˚lezˇita´ i tı´m, zˇe jejı´ stopy mu˚zˇeme pozorovat dodnes. Po revoluci se svatebnı´ obrˇady v rˇadeˇ prˇ´ıpadu˚ vra´tily do kostelu˚, dnesˇnı´ obchody nabı´zejı´ neprˇeberne´ mnozˇstvı´ svatebnı´ho zbozˇ´ı, dosˇlo k prudke´mu na´ru˚stu pru˚meˇrne´ho veˇku novomanzˇelu˚, nemanzˇelskyćh deˇtı´ i souzˇitı´ takzvaneˇ „na hroma´dce“. Podobu svatebnıćh sˇatu˚ ovlivnˇujı´ maxima´lneˇ mo´dnı´ vlny. Ale soukromy´ charakter svatby se udrzˇuje sta´le. Hostina je ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ omezena´ na nejblizˇsˇ´ı rodinu a sveˇdky, na´sledne´ oslavy se ućˇastnı´ jen uzavrˇena´, zvana´ spolecˇnost. Za urcˇity´ prvek soukromnosti svatby mu˚zˇeme povazˇovat i prˇesuny mezi jednotlivy´mi mı´sty, kde se svatebnı´ den odehra´va´. Svatebcˇane´ se obvykle

243

pohybujı´ v autech, ktera´ jsou sice vyzdobena´ a vy´jimecˇnou prˇ´ılezˇitost dokreslujı´ troubenı´m klaksonu˚, ale mezi okolı´m a svatebcˇany sta´le zu˚sta´va´ symbolicka´ barie´ra v podobeˇ uzavrˇenyćh vozidel. Tuto skutecˇnost povazˇujeme za jeden z prˇetrva´vajıćıćh odkazu˚ komunisticke´ minulosti nasˇ´ı zemeˇ. „Zesoukromeˇnı´ “ se navıć nety´ka´ jen oslav svatby, ale i dalsˇ´ıch slavnostnıćh uda´lostı´, naprˇ´ıklad Vańoc, cozˇ vnı´ma´me jako velky´ za´sah do tradicˇnı´ho zasazenı´ rodiny do spolecˇnosti. Uzavrˇenı´ jednotlivce do u´zke´ho rodinne´ho kruhu ohrozˇuje jeho schopnost socia´lnı´ kompatibility. Pokla´da´me proto za prˇ´ınosne´ tento fenomeń da´le sledovat a prˇ´ıpadneˇ zkoumat jeho dopady i v dlouhodobe´m horizontu. Prˇedpokla´da´me, zˇe se festivita bude v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch let pozvolna prˇipodobnˇovat situaci na Za´padeˇ, ale obranne´ mechanismy proti zasahovańı´ do soukrome´ sfe´ry jsou velmi zakorˇeneˇne´. POUZˇITA´ LITERATURA ´ MEK, J. 1988. Metodika obcˇanskyćh obrˇadu˚ a slavnostı´. Praha: [1] ADA ´ stav pro kulturneˇ vyćhovnou cˇinnost. U ´ NKOVA ´ , H. 2006. Svatebnı´ fotografie a oral history, in: [2] BERA Scientiae sociales XXXXI/2006.: 9–16. ´ , L. 2007. Snˇatecˇnost v Cˇeske´ republice v letech 1870– [3] FIALOVA 1989 z pohledu demografie, in: Oznamuje se la´ska´m nasˇim. Pardubice: Vyćhodocˇeske´ muzeum. [4] FIGES, O. 2009. Sˇeptem. Praha: Pavel Dobrovsky´-Beta. [5] Graf sledujıćı´ snˇatecˇnost svobodnyćh zˇen v letech 1961–2009, in: 2010. Cˇesky´ statisticky´ u´rˇad: Grafy populacˇnı´ho vy´voje 1950–2009. (Prˇ´ıstupne´ na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost svobodnych zen v letech 1961 2009) Sta´hnuto 13. rˇ´ıjna 2010. [6] GUIBERT-FOURRE´, F. 2010. Le mariage et ses rites d´hier a aujourd´hui. Paris: Archive set culture. ´ , L. 2007. Spolecˇenske´ promeˇny v cˇase socialisticke´ho [7] KALINOVA experimentu. K socia´lnı´m deˇjina´m v letech 1945–1969. Praha: Academia. [8] MAIER, H. 1999. Politicka´ na´bozˇenstvı´: totalita´rnı´ rezˇimy a krˇest’anstvı´. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. ´ , H. 2007. Podoby svatby v cˇeske´ spolecˇnosti. Praha: [9] MARˇI´KOVA Filozoficka´ fakulta Univerzity Karlovy. [10] MOZˇNY´, I. 2009. Procˇ tak snadno? Neˇktere´ rodinne´ du˚vody sametove´ revoluce. Praha: SLON. [11] Nezˇ rˇeknete sve´ ano. . . 1959. Vejprty: Sbor pro obcˇanske´ za´lezˇitosti. ´ TKA, O. 1983. Ota´zky vy´zkumu svatebnıćh obycˇeju˚, in: [12] SIROVA Svatebnı´ obrˇad. Soucˇasny´ stav a promeˇny. Ed. V. Frolec. Brno: Blok.

POUZˇITE´ ROZHOVORY • • • • • • •

Nara´tor (svatba 1954). Rozhovor z 1. srpna 2010. Nara´torka (svatba 1960). Rozhovor z 10. rˇ´ıjna 2010. Nara´tor (svatba 1960). Rozhovor z 10. rˇ´ıjna 2010. Nara´torka (svatba 1974). Rozhovor z 28. srpna 2010. Nara´torka (svatba 1977). Rozhovor z 2. rˇ´ıjna 2010. Nara´torka (svatba 1986). Rozhovor z 22. listopadu 2009. Nara´tor (svatba 1986). Rozhovor z 6. rˇ´ıjna 2010.

*Tento vy´stup vznikl v ra´mci projektu Specificke´ho vysokosˇkolske´ho vy´zkumu 2010–261 705. *Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010– 006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS–2010–019.

244



245

Ora´lnı´ historie ve vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´ sceńy – punku a nove´ vlny – v 80. letech v CˇSSR Jan Ba´rta U´stav politologie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze, barta [email protected]

Oral History and Unofficial Music Scene – Punk and the New Wave – in the Czechoslovakian Eighties Abstract—Paper presents the use of oral history methods to explore the unofficial music scene. The report present memories, confessions and social values of the young participants of punk and the new wave subculture in the Eighties in Czechoslovakia. Relates specifically to their unconventional aesthetic and musical expression. Emphasizes that this was a means self-development especially the young generation in the first half of the 80´s years. It further describes elemental principles and basis of repressive measures applied by the state power against the unofficial music scene bands, evaluate the both movements in principal as apolitical and also prove the influence of the unofficial music scene on forming an opposition. Key Words—culture, music, unofficial music scene, punk, new wave, oral history

´ SLEDUJIĆI´ prˇ´ıspeˇvek si klade za cı´l prezentovat A historiografickou metodu ora´lnı´ historie, jejı´ uzˇitı´, specificˇnost a te´zˇ vy´sledky prˇi jejı´ aplikaci ve vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´ sceńy v 80. letech v CˇSSR. Uvedena´ deka´da je nejen v Cˇeskoslovensku obdobı´m vy´razneˇ spjaty´m s na´stupem dvou hudebnıćh, ale rovneˇzˇ i socia´lnıćh fenomeńu˚, ktery´mi byly punk a nova´ vlna.

N

PUNK A NOVA´ VLNA – OBECNE´ VYMEZENI´ Do tehdejsˇ´ıho Cˇeskoslovenska se dosta´valy oba proudy s jisty´m zpozˇdeˇnı´m. Prvnı´ punkove´ skladby v Cˇeskoslovensku byly hrańy na koncertech koncem 70. let, v prvnı´ polovineˇ 80. let vznikla pu˚vodnı´ generace kapel oznacˇovana´ jednotneˇ jako tzv. cˇeska´ nova´ vlna. K jejı´m pocˇa´tku˚m se vyja´drˇil hudebnı´ publicista a teoretik Vojteˇch Lindaur: „U na´s byla nova´ vlna definovańa hlavneˇ vizua´lnı´ podobou. Jenomzˇe klipy tehdejsˇ´ıch za´padnıćh kapel se sem nemohly dostat, protozˇe kromeˇ este´ba´ku˚ tady video v te´ dobeˇ nikdo nemeˇl a v neˇmecke´ TV se do hudebnıćh porˇadu˚ dosta´vala new wave velmi zrˇ´ıdka. Takzˇe to, zˇe byla cˇeska´ nova´ vlna tak zajı´mava´ a specificka´, bylo zpu˚sobeno tı´m, zˇe byla takova´ intuitivnı´.“ (Bigbı´t 1956–1989) Prˇes jistou nejednoznacˇnost pojmu se veˇtsˇina hudebnıćh teoretiku˚ shoduje na definici, zˇe se jednalo o hudebnı´ skupiny hrajıćı´ styloveˇ cˇasto velmi odlisˇneˇ, prˇesto

viditelneˇ se spolecˇny´mi obsahovy´mi i forma´lnı´mi rysy. V textove´ rovineˇ mezi neˇ patrˇila zvla´sˇteˇ jista´ mı´ra kriticˇnosti, vyja´drˇena´ prostrˇednictvı´m ironie, cˇerne´ho humoru a sarkasmu. Uzˇite´ prostrˇedky byly podporˇeny vneˇjsˇ´ımi znaky, ktery´mi byla zvla´sˇteˇ vysoka´ mı´ra excentricˇnosti. Hudebnıći se prˇevle´kali cˇasto do bizarnıćh kosty´mu˚, pouzˇ´ıvali vy´razne´ lıćˇenı´, hojne´ byly doprovodne´ divadelnı´ soubory doplnˇujıćı´ produkci vizua´lnı´m zpu˚sobem. Intuitivnost uvedene´ho hudebnı´ho proudu potvrdil rovneˇzˇ i dalsˇ´ı muzikolog Josef Vlcˇek, autor eseje Nova´ vlna – prˇ´ıbeˇh dusˇicˇkovy´, ve ktere´m provedl rovneˇzˇ jejı´ periodizaci a vytycˇil za´rovenˇ i hlavnı´ inspiracˇnı´ vlivy.1 Vedle zahranicˇnıćh podneˇtu˚ postavil cˇeskou novou vlnu na trˇech domaćıćh inspiracˇnıćh proudech: na folku (pro sve´ programove´ postavenı´ na okraji spolecˇnosti), da´le cˇeske´m undergroundu (pro jeho na´zorovou vyhraneˇnost a nekompromisnost, stejneˇ jako to, zˇe se dle Vlcˇka jednalo o prvnı´ vysloveneˇ cˇeske´ rockove´ hnutı´) a cˇeske´ alternativnı´ sceńeˇ 70. let (prˇedcha´zela jı´ v hudebnı´m experimentovańı´). Vojteˇch Lindaur da´le upozornil na zˇańrovy´ rozptyl tehdejsˇ´ıch souboru˚ a zdu˚raznil ryze intelektua´lnı´ podstatu popisovane´ho smeˇru (Lindaur 2006). Lze konstatovat, zˇe na pocˇa´tku 80. let se v Cˇeskoslovensku objevila nova´ generace mladyćh lidı´, nezasazˇena´ traumatem Prazˇske´ho jara, ktera´ vyrostla v „normalizovane´“ spolecˇnosti a na jejich pocˇa´tku se vu˚cˇi te´to spolecˇnosti zacˇala vymezovat. Mladı´ lide´ zacˇali zakla´dat amate´rske´ kapely, kolem nichzˇ se vytva´rˇely kvantitativneˇ naru˚stajıćı´ komunity posluchacˇu˚. Du˚lezˇiteˇjsˇ´ı nezˇ instrumenta´lnı´ zdatnost bylo samotne´ vyja´drˇenı´. Rockova´ hudba nalezla opeˇt svu˚j potencia´l generacˇnı´ vy´poveˇdi a prˇina´sˇela jasne´ a oslovujıćı´ sdeˇlenı´. Tematicky se skupiny zameˇrˇily na sˇed’ a odcizenost sı´dlisˇtnı´ho zˇivota, na´meˇtem byly cˇasto nuda, stereotyp, kritika meˇsˇt’aćke´ho zpu˚sobu zˇivota, dobove´ kulturnı´ prostrˇedı´ a veˇtsˇinou neprˇ´ımo i politicky´ syste´m. Jak bylo uvedeno vy´sˇe, naby´vala cˇeska´ nova´ vlna zvla´sˇtnı´ho specifika, ktery´m byl zejmeńa humor, jenzˇ se doposud v takove´ mı´rˇe v cˇeske´ rockove´ hudbeˇ nevyskytl. 1 Vystoupenı´ skupiny Extempore 23. uńora 1979 povazˇuje za prvnı´ s punkovy´mi skladbami u na´s. Punk vsˇak byl v CˇSSR hrań ojedineˇle i prˇed tı´mto datem, srov. http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/novavlna/03-obdobi.php. Dalsˇ´ım meznı´kem je pro Vlcˇka 22. 3. 1983, a sice otisˇteˇnı´ proti nove´ vlneˇ zameˇrˇene´ho cˇlańku Nova´ vlna se stary´m obsahem v ty´denı´ku Tribuna (Vlcˇek 1989: 24–31).

246


Za dalsˇ´ı z prˇ´ıznacˇnyćh rysu˚ cˇeske´ nove´ vlny mu˚zˇeme oznacˇit pouzˇ´ıvańı´ cˇeske´ho jazyka. Fenomeń „neva´zˇnosti“ a zpeˇtne´ nalezenı´ identity v cˇesˇtineˇ a mozˇnostech, ktere´ jazyk nabı´zı´, se projevilo kromeˇ textove´ produkce i v na´zvech skupin samotnyćh: Mama Bubo, Trˇ´ırychlostnı´ Pepıćˇek, Letadlo, Pro pocit jistoty. Punk a nova´ vlna jakozˇto spontańnı´ zˇivelne´ projevy mlade´ generace se vy´razneˇ projevily nejen na´padny´m spolecˇensky´m vymezenı´m, ny´brzˇ take´ provokacı´.2 Tercˇem se stali rodicˇe, ucˇitele´, stejneˇ jako vsˇechny ostatnı´ projevy autority. Ve smyslu rebelstvı´ nebyl punk nicˇ´ım novy´m a opakoval stejne´ principy jako prˇedchozı´ proudy popula´rnı´ hudby, lisˇil se jen svou veˇtsˇ´ı drzostı´ a nesmlouvavostı´ (Vlcˇek 1989: 6). Neprˇekvapı´, zˇe se popsany´ druh hudby dostal do konfliktu se sta´tnı´ mocı´. Ta posuzovala punk a novou vlnu jako tzv. prostrˇedek ideologicke´ diverze smeˇrˇujıćı´ ze Za´padu a pokusila se zvla´sˇteˇ v prvnı´ polovineˇ 80. let prˇedevsˇ´ım s vyuzˇitı´m bezpecˇnostnı´ho apara´tu o jejich restrikci. Kapely meˇly proble´my se svy´m zrˇizovańı´m, povolovańı´m koncertu˚ i obstrukcemi ze strany porˇadatelu˚. Represe vyvrcholila zvla´sˇteˇ cˇlańkem neexistujıćı´ho redak´ V KSCˇ Nova´ vlna se stary´m tora Jana Kry´zla v ty´denı´ku U obsahem, ktery´ vysˇel v brˇeznu 1983. Obdobı´, kdy se rezˇim pokousˇel o likvidaci nove´ vlny, trvalo prˇiblizˇneˇ do roku 1985. Za´jem mlade´ generace vsˇak naru˚stal a za´sahy sta´tnı´ moci zejmeńa z prvnı´ poloviny desetiletı´ vyvolaly spı´sˇe zcela opacˇny´ efekt znamenajıćı´ masovy´ na´ru˚st pocˇtu hudebnıćh skupin i jejich prˇ´ıznivcu˚. ORA´LNI´ HISTORIE Metodou ora´lnı´ historie cha´peme rˇ´ızeny´ rozhovor s pameˇtnı´ky, jenzˇ je mozˇne´ ve´st dveˇma zpu˚soby – jednak zˇivotopisny´m vypra´veˇnı´m a jednak tematicky zacı´leneˇjsˇ´ım rˇ´ızeny´m interview. Samu jejı´ aplikaci na historicky´ vy´zkum neoficia´lnı´ hudebnı´ sceńy zameˇrˇme do dvou uzˇitelnyćh rovin: Jedna´ se o relaci vzhledem k ostatnı´ pramenne´ za´kladneˇ a da´le prˇednosti plynoucı´ z podstaty metody jako takove´. V prvnı´m prˇ´ıpadeˇ obecneˇ konstatujme, zˇe vy´lucˇnost ora´lneˇ-historicke´ metody lze jednak vysledovat v situaci, kdy jine´ prameny chybı´, a za´rovenˇ interpretovat informacˇnı´ zdroje existujıćı´. Na mı´steˇ je zdu˚raznit, zˇe se nejedna´ v tomto ohledu jen o prostou komparaci, ale ´ strˇednı´ vy´sledek druhe´ roviny interpretaci jako takovou. U spocˇ´ıva´ zejmeńa v prˇiblı´zˇenı´ a pochopenı´ hodnot a postoju˚ konkre´tnıćh lidı´, sledovańı´ motivu˚ jednańı´, vztahu k deˇjinny´m uda´lostem. K tomu uvedl naprˇ. historik Miroslav Vaneˇk: „Prostrˇednictvı´m ora´lnı´ historie se sice historik take´ dosta´va´ k novy´m informacı´m, poznatku˚m a faktu˚m, 2 Zvla ´ sˇteˇ v prˇ´ıpadeˇ punku se jednalo o provokaci na tehdejsˇ´ı pomeˇry sˇokujıćı´m vneˇjsˇkovy´m projevem. Zmeˇnou ve srovnańı´ s prˇedesˇly´mi obdobı´mi bylo, zˇe mla´dezˇ prˇestala nosit dlouhe´ vlasy. Dosavadnı´ symbol tehdejsˇ´ıho rockove´ho mainstreamu nahradila novou mo´dou – holy´mi hlavami, z vlasu˚ pomocı´ tuzˇidla (v cˇeske´m prostrˇedı´ cukrove´ vody) vytvarovany´mi barevny´mi kohouty (na´podoba ućˇesu indiańske´ho kmene Cherokee), spolecˇneˇ s barevny´m, kozˇeny´m, potrhany´m oblecˇenı´m a kovovy´mi doplnˇky. K atributu˚m prˇ´ıznivcu˚ nove´ vlny patrˇily naprˇ. u´zke´ kravaty, sako a tenisky.

obohacujıćı´m, rozsˇirˇujıćı´m nebo korigujıćı´m dosavadnı´ znalosti deˇjin, ale prˇedevsˇ´ım zı´ska´ obraz subjektivnı´ho, individua´lnı´ho prozˇitku teˇchto deˇjin a reakcı´ na neˇ u rˇady jednotlivyćh mluvcˇ´ıch.“ (Vaneˇk 2003: 8) Prˇi vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´ sceńy je historik konfrontovań s proble´mem relativnı´ho nedostatku pramenu˚. Z pramenne´ za´kladny postihujıćı´ „tradicˇnı´ “ pı´semne´ prameny sem na´lezˇ´ı pı´semnosti instituciona´lnı´ povahy (naprˇ. z cˇinnosti odboru˚ kultury na´rodnıćh vy´boru˚, kulturneˇ-agenturnıćh institucı´, umeˇleckyćh svazu˚).3 U teˇchto do jiste´ mı´ry za´sadnıćh pı´semnostı´ – zvla´sˇteˇ s ohledem naprˇ. na cˇa´st vy´zkumu rˇesˇ´ıcı´ vztah uvedenyćh hudebnıćh smeˇru˚ a subkultur se sta´tnı´ mocı´ – je problematicky´ (ve vztahu k dataci zkoumane´ho obdobı´, tedy 80. le´ta) fakticky´ stav, kdy tyto archiva´lie nejsou materia´lem zpracovany´m, a badateli tedy cˇasto obtı´zˇneˇ dostupny´m. Dalsˇ´ım pramenny´m materia´lem – dle na´zoru autora v soucˇasne´ dobeˇ do znacˇne´ mı´ry prˇecenˇovany´m a spı´sˇe z zˇurnalisticke´ho hlediska „atraktivnı´m“ – jsou pı´semnosti vznikle´ cˇinnostı´ by´vale´ Sta´tnı´ bezpecˇnosti. Nutne´ je zvla´sˇteˇ zdu˚raznit zachovańı´ badatelske´ho odstupu s ohledem ke sporne´ pravdivostnı´ a informacˇnı´ hodnoteˇ teˇchto materia´lu˚. Sta´tnı´ bezpecˇnost samozrˇejmeˇ reflektovala podrobneˇ cˇinnost punkovyćh a novovlnnyćh hudebnıćh skupin (ostatneˇ obdobneˇ tomu bylo s dalsˇ´ımi neoficia´lnı´mi aktivitami tehdejsˇ´ı „volne´“ mla´dezˇe – tramping, ekologove´, mı´rove´ hnutı´). Postup StB proti hudebnı´m skupina´m v 80. letech lze prˇesto klasifikovat jako do jiste´ mı´ry spı´sˇe forma´lnı´ho ra´zu. Vıće nezˇ o rea´lne´m postihu mu˚zˇeme hovorˇit (zvla´sˇteˇ od druhe´ poloviny uvedene´ deka´dy) o kontrole te´to sceńy. V tomto ohledu je nutne´ zdu˚raznit zvla´sˇteˇ dveˇ skutecˇnosti: jednak prˇ´ıslusˇnıći StB v ra´mci spisove´ agendy vykazovali a museli vykazovat forma´lnı´ vy´sledky, a da´le fakt, zˇe kdokoliv chteˇl hra´t a na´sledneˇ prˇedstoupit prˇed publikum, musel mı´t tuto cˇinnost oficia´lneˇ povolenu. V prˇ´ıpadeˇ novovlnnyćh a punkovyćh skupin se jednalo v drtive´ mı´rˇe o amate´rske´ soubory.4 Tajna´ policie vydala za ućˇelem likvidace konkre´tnı´ skupiny smeˇrem k jejı´ zrˇizujıćı´ instituci doporucˇenı´ ke zrusˇenı´ zrˇizovatelske´ smlouvy (tedy u´rˇednı´ho statusu existence) a da´le zpravidla informovala kulturnı´ slozˇky sta´tnı´ spra´vy (odbory na´rodnıćh vy´boru˚) s apelem na nepovolenı´ koncertu v jimi spravovane´m regionu (meˇsteˇ, meˇstske´ cˇa´sti, okrese, kraji). Na´sledovalo (zpravidla) uposlechnutı´ direktivy, nacˇezˇ StB prˇ´ıpad uzavrˇela. Komparace do spisu zanesene´ informace (rˇecˇeno specificky´m jazykem uvedene´ instituce) o „realizaci preventivneˇ-rozkladne´ho opatrˇenı´ 3 Z dalsˇ´ıch pı´semnostı´ periodicke ´ povahy zminˇme naprˇ. fanziny nebo tiskoviny vyda´vane´ Jazzovou sekcı´. Existovaly rovneˇzˇ specializovane´ oficia´lnı´ cˇasopisy (naprˇ. Melodie, Gramorevue), u nichzˇ je ovsˇem nutne´ bra´t na zrˇetel prˇ´ıpadny´ vliv prostrˇedı´ projevujıćı´ se autocenzurou autoru˚ cˇi prˇ´ıme´ intervence ze strany establishmentu. 4 Zacˇ´ınajıćı´ skupiny 80. let nebyly cˇasto po hudebnı´ stra ´ nce instrumenta´lneˇ prˇ´ılisˇ zdatne´, prˇesto je termıńu amate´rske´ skupiny v textu uzˇ´ıvańo ve smyslu u´rˇednı´m. Od kategorie rea´lneˇ profesiona´lnıćh interpretu˚ byla vyzˇadovańa jista´ prorezˇimnı´ konformita a za´rovenˇ byli vystaveni du˚kladneˇjsˇ´ım kontrolnı´m mechanismu˚m, ktere´ ji meˇly zarucˇit. K dobove´mu byrokraticke´mu cˇleneˇnı´ amate´rskyćh skupin naprˇ. Chadima 1992: 6–8, Houda 2008.

´ RTA: ORA ´ LNI´ HISTORIE VE VY´ZKUMU NEOFICIA ´ LNI´ HUDEBNI´ SCEŃY JAN BA

proti za´vadne´mu souboru“ s vy´poveˇd’mi pameˇtnı´ku˚ osveˇtlı´ celou rˇadu za´sadnıćh skutecˇnostı´. Prˇestozˇe mohlo dojı´t naprˇ. k vy´slechu hudebnı´ku˚, tak rˇada skupin – neˇkdy pod zmeˇneˇny´m na´zvem, v jine´m meˇsteˇ, event. po kra´tke´ prˇesta´vce – ve sve´ cˇinnosti pokracˇovala, hra´la a vystupovala da´le (cˇasto s veˇdomı´m StB). Historik tak zı´ska´ obraz o mı´rˇe skutecˇne´ho postihu, fungovańı´ mechanismu˚ v ra´mci represivnı´ho apara´tu a postupu sta´tu proti subkulturˇe jako takove´. V te´to rovineˇ je nutne´ upozornit za´rovenˇ na rozpor mezi naprˇ. kra´tkodoby´m nebo jen forma´lnı´m za´kazem vystupovańı´ pro hudebnı´ skupinu, a mezi skutecˇnou neza´konnostı´, ktera´ nezrˇ´ıdka postihovala fanousˇky a posluchacˇe. Jednalo se zejmeńa v jejı´ nejvyhroceneˇjsˇ´ı podobeˇ o du˚sledky nejru˚zneˇjsˇ´ıch incidentu˚ mezi policiı´ a prˇ´ıznivci hnutı´ punk. Uvedene´ konflikty, k nimzˇ docha´zelo naprˇ. v restauracıćh, cˇasto vyprovokovane´ nejru˚zneˇjsˇ´ı sˇikanou a arogancı´ ze strany prˇ´ıslusˇnı´ku˚ VB, meˇly sve´ vyu´steˇnı´ i v obvineˇnı´ z u´toku na verˇejne´ho cˇinitele a neˇkolikameˇsıćˇnı´m nepodmıńeˇne´m trestu veˇzenı´ mladyćh punkeru˚.5 Navzdory mnohdy odlisˇne´ skutkove´ podstateˇ se dopousˇteˇla justice prˇecˇinu˚ i proti tehdejsˇ´ı socialisticke´ za´konnosti, prˇicˇemzˇ manipulovane´ soudnı´ spisy jsou v takove´m prˇ´ıpadeˇ pramenem neveˇrohodny´m a interview s pameˇtnı´ky se sta´vajı´ opeˇt podstatny´m instrumentem interpretacˇnı´ korekce. Bylo uvedeno, zˇe punk a nova´ vlna znamenaly pro generaci mladyćh lidı´ 80. let nikoliv nepodstatne´ fenomeńy, naby´vajıćı´ v konecˇne´m du˚sledku nepochybneˇ masove´ povahy, nebot’ druha´ polovina deka´dy byla charakteristicka´ prudky´m na´ru˚stem pocˇtu hudebnıćh skupin i jejich prˇ´ıznivcu˚. Rozhovory s pameˇtnı´ky se jevı´ jako zcela za´sadnı´ ke sledovańı´ okruhu˚ ota´zek, mezi neˇzˇ na´lezˇ´ı mimo jine´ naprˇ.: Jaky´ vy´znam zaujı´mala uvedena´ kultura a hudba jako takova´ pro tuto generaci. Docha´zelo dı´ky nı´ k na´zorove´mu trˇ´ıbenı´ a uveˇdomovańı´ si sve´ho postavenı´ jedince ve spolecˇnosti? Lze prˇedpokla´dat, zˇe se jednalo o jeden z nejcˇasteˇjsˇ´ıch prostrˇedku˚ jednak osobnı´ seberealizace, tak zejmeńa pak poslech te´to hudby jednou z beˇzˇnyćh forem tra´venı´ volne´ho cˇasu. Jaky´ byl du˚vod natolik intenzivnı´ho generacˇnı´ho ztotozˇneˇnı´ s punkovou a novovlnnou hudbou, jake´ byly motivy zalozˇenı´ hudebnı´ skupiny cˇi jak podstatny´ vliv meˇl konzervativnı´ a odmı´tavy´ postoj tehdejsˇ´ıho rezˇimu. Ten vystihl naprˇ. jeden z vysokosˇkola´ku˚ z roku 1989: „Hodneˇ meˇ ovlivnila muzika, protozˇe na zacˇa´tku teˇch 80. let prˇisˇla tzv. nova´ vlna. Byl tady neˇjakej Zˇlutej pes a Hudba Praha a podobne´ kapely, ktere´ kvu˚li jedne´ veˇteˇ v textu zacˇaly prozˇ´ıvat martyrium. Zacˇalo se taky mluvit o tom, zˇe existovali Plastici, pozvolna se zacˇalo odkry´vat, co to vlastneˇ bylo za kulturu. . . Zacˇal jsem se o to zajı´mat, zacˇal jsem strˇ´ıhat a hromadit ru˚zne´ cˇlańecˇky, ale porˇa´d jsem nevideˇl ten smysl toho honu na cˇarodeˇjnice. A taky meˇ trochu sˇokovalo, protozˇe ty kapely byly zaka´zany´, meˇly svoje proble´my, no a ja´ porˇa´d neveˇdeˇl procˇ, pokud se 5 Uvedene ´ prˇ´ıpady sledoval a svy´mi sdeˇlenı´mi popisoval od konce 70. let Vy´bor na obranu nespravedliveˇ stı´hanyćh. Sdeˇlenı´ Vy´boru jsou ulozˇeny v archivu Libri prohibiti, sb. VONS.

247

nejednalo o politicky´ du˚vod. . . “ (Ota´hal a Vaneˇk 1999: 101–103) Dalsˇ´ı ze studentu˚ uvedl tamte´zˇ: „Meˇ nezajı´malo nic jiny´ho nezˇ bigbı´t. Jenom. Mı´sto klarinetu jsem se ucˇil na kytaru, do toho prˇisˇly ty desky. Politika meˇ nezajı´mala, jenom ten bigbı´t, tehdy taky prˇisˇla ta nova´ vlna. Jenzˇe ono to meˇlo hodneˇ spojite´ho, protozˇe ja´ jsem se k te´ muzice nemohl dostat. A klasika, zacˇalo mi vadit, zˇe si nemohl jı´t koupit desku, zacˇalo mi vadit, zˇe kdyzˇ si v Ostraveˇ na burze koupı´m desku, tak mi ji policajti seberou, cozˇ se mi stalo. . . Vzpomıńa´m si taky, zˇe kdyzˇ jsem byl na pru˚myslovce v letech 1980–84, tak jsme taky jezdili na ty fest’a´ky, jednou jsme dojeli do Zˇabcˇic na Moraveˇ a tam na´s policajti poslali rovnou na na´drazˇ´ı zpa´tky. . . Kytara, zesilovacˇ, prosteˇ bigbı´t. Hodneˇ meˇ vzala ta deska Prazˇsky´ho vy´beˇru, ta ktera´ se sˇ´ırˇila samizdatoveˇ, protozˇe nevysˇla, ta meˇ odrovnala na hodneˇ dlouho.“ V tomto kontextu je dalsˇ´ı nezanedbatelnou ota´zkou, do jake´ mı´ry se kritika amate´rskyćh souboru˚ vztahovala k politicke´mu syste´mu, cˇi naby´vala spı´sˇe obecneˇjsˇ´ıho spolecˇensko-kriticke´ho ra´zu. Zodpoveˇzenı´ lze vysledovat v kombinaci dvou prˇ´ıstupu˚. Prvnı´m je analy´za hudebnıćh textu˚. Nenı´ prˇedmeˇtem ani v mozˇnostech prˇ´ıspeˇvku zaby´vat se obsahoveˇ-forma´lnı´mi znaky textove´ produkce tehdejsˇ´ıch skupin, uved’me proto prˇ´ıkladem jedinou brneˇnskou skupinu Jesˇteˇ jsme se nedohodli, jejı´mzˇ hitem byla naprˇ. ryze prvoplańova´ pı´senˇ „Nejtajneˇjsˇ´ı z tajnyćh“. Navzdory prˇ´ımocˇarosti takove´ho vyja´drˇenı´, se avsˇak dle vsˇeho jednalo spı´sˇe, alesponˇ v pocˇa´tcıćh, o hnutı´ veskrze apoliticka´. Tuto tezi potvrzujı´ rovneˇzˇ zejmeńa vzpomıńky pameˇtnı´ku˚, na´lezˇejıćı´ rovneˇzˇ ke druhe´mu z uvedenyćh prˇ´ıstupu˚. Cˇlen Nahoru po schodisˇti dolu˚ bandu, Marek Brodsky´, k textove´mu projevu skupiny uvedl, zˇe nebylo pu˚vodnı´m cı´lem proti sobeˇ rezˇim posˇtvat: „Ja´ si myslı´m, zˇe my jsme od nich chteˇli mı´t pokoj, ale na druhou stranu bylo la´kavy´ se pohybovat na te´ hranici. Kdyzˇ ta kapela funguje jaksi spontańneˇ a pı´sˇe texty, ktery´mi chce ze sebe vydolovat neˇjaky´ pocit ze sveˇta okolo, tak by bylo nelogicke´, kdyby se do toho konfliktu s bolsˇevikem nedostala. Nebylo v prvnı´m plańu nasˇtvat bolsˇevika, ale muselo to z toho vyplynout. To byl jen du˚sledek.“ (Brodsky´ 2006) V podobne´m duchu se vyja´drˇil te´zˇ zpeˇva´k uvedene´ skupiny Martin Krajıćˇek, ktery´ zhodnotil stav po za´sahu VB na koncerteˇ v roce 1984 na´sledovneˇ: „Mohli si z na´s udeˇlat prˇ´ıtele, ale my bychom s nimi prˇa´telit nechteˇli. Ale tı´m zˇe si z na´s udeˇlali toho neprˇ´ıtele, tak tı´m to naprosto ujasnili a za´rovenˇ to velice prospeˇlo nasˇ´ı poveˇsti, protozˇe v tehdejsˇ´ı dobeˇ nebylo pro kapelu nic lepsˇ´ıho, nezˇ zˇe byla zaka´zana´. Podle toho se to pomeˇrˇovalo. Kdyzˇ byla neˇjaka´ kapela zaka´zana´, tak to bylo ono. Proslavı´ to mezi teˇmi lidmi, kterˇ´ı se o tu muziku zajı´majı´. Pak si rˇeknou: Jo to je dobry´. . . , to bylo zaka´zany´, tam byli policajti. . . “ (Krajıćˇek 2006) Za´rovenˇ lze prˇedpokla´dat, zˇe nevynuceny´ za´sah VB na konkre´tnı´m koncerteˇ, koncˇ´ıcı´ byt’ jen naprˇ. perlustracı´ a rozehnańı´m publika, vyvola´val nutneˇ u mladyćh lidı´ (at’ uzˇ jake´koliv, prˇesto vy´razne´) stanovisko. Dalsˇ´ı hudebnı´k Michal Ambrozˇ uvedl v reflexi tvorby sve´ skupiny podobneˇ: „No, ja´ se sta´le domnı´va´m, zˇe do dnesˇka tedy taky je a koneckoncu˚ na teˇch nahra´vkaćh

248


se to da´ vyzkoumat a slysˇet, zˇe Jasna´ pa´ka vu˚bec nebyla politicka´ kapela.“ (Ambrozˇ 2008) K ideove´ orientaci amate´rskyćh skupin a jejich konfrontaci se zrˇ´ızenı´m se vyja´drˇil i zakla´dajıćı´ cˇlen teplicke´ punkove´ skupiny FPB a vedoucı´ pozdeˇjsˇ´ıch Uzˇ jsme doma, Miroslav Wanek: „Nikdo z na´s nechteˇl by´t, a ja´ urcˇiteˇ ne, neˇjaky´m mluvcˇ´ım neˇjake´ generace, nebo programoveˇ se staveˇt proti rezˇimu, nebo v textech, zˇe by byly neˇjake´ otevrˇene´ politicke´ deklamace. Nic takove´ho v tom nebylo. Ten pocit byl cˇisteˇ a jenom o tom, zˇe se prˇede mnou objevil novy´ sveˇt – vlastnı´ tvorba, zcela neza´visla´. Jim (veˇtsˇinou) nevadil neˇjaky´ konkre´tnı´ text, v teˇch se mohlo vzˇdycky neˇco najı´t, aby to hned zadupli, ale jim vadila ta nespolupraće, to nerespektovańı´ jejich zpu˚sobu povolovańı´ a jesˇteˇ k tomu je, rˇekl bych, nejvıće dra´salo, pokud na toho cˇloveˇka nic nemeˇli. Nic se nedeˇlo a prˇitom oni veˇdeˇli, zˇe to nenı´ podle jejich. To jim mozˇna´ vadilo vıć, nezˇ kdyby se neˇkdo postavil a rˇekl naprˇ.: komunisti jsou svineˇ. To si myslı´m, zˇe spojovalo celou generaci – pokud se o tom da´ takto hovorˇit – teˇch kapel 80. let. Toto obdobı´ jsem vnı´mal jako ve velikyćh uvozovkaćh ´boj´ pomocı´ legrace, absurdity, pomocı´ tota´lnı´ho nerespektovańı´ a u´plne´ ignorace toho syste´mu. My jsme se k nim nestaveˇli otevrˇeneˇ neprˇa´telsky (ale ani prˇa´telsky – prosteˇ byli vzduch), ale oni si z na´s – z logiky veˇci – toho neprˇ´ıtele vyrobili.“ (Wanek 2008) Za´veˇrem doplnˇme, zˇe od druhe´ poloviny 80. let tzv. „cˇeska´ nova´ vlna“ (tak jak byla prezentovańa v textu) postupneˇ zanikla pod prˇ´ıvalem novyćh hudebnıćh smeˇru˚ – metalu, reggae anebo pop music. Vy´znam popsanyćh kulturneˇ-spolecˇenskyćh fenomeńu˚ mu˚zˇeme spatrˇovat zvla´sˇteˇ v pojmenovańı´ spolecˇenskyćh proble´mu˚. Ve spojitosti s cˇerny´m humorem, ironiı´ a sarkasmem, ktere´ byly jedneˇmi z nejza´sadneˇjsˇ´ıch novovlnnyćh atributu˚ a zvolenou formou umeˇlecke´ho projevu, nenı´ rovneˇzˇ bez zajı´mavosti nadneseny´, avsˇak inspirativnı´ postrˇeh Josefa Vlcˇka. Dle neˇho panoval ve sledovane´m obdobı´ vsˇeobecny´ pocit, zˇe ve spolecˇnosti, ktera´ je bez smyslu pro humor a bez schopnosti deˇlat si legraci sama ze sebe, je smıćhova´ forma a parodie tı´m nejlepsˇ´ım zpu˚sobem, ktery´ by jı´ pomohl k na´praveˇ (Vlcˇek 1989: 39). Prˇesah hledejme da´le v podobeˇ aktivit mladyćh lidı´ prˇina´sˇejıćı´ spontańnı´ a autentickou realizaci rockovou hudbou, jezˇ s sebou prˇina´sˇela vy´razne´ generacˇnı´ ztotozˇneˇnı´ jejich posluchacˇu˚. Steˇzˇejnı´ prˇ´ınos ora´lnı´ historie spocˇ´ıva´ zejmeńa v prˇiblı´zˇenı´ a pochopenı´ hodnot a postoju˚ soudobe´ generace – reprezentovane´ (hudebneˇ a styloveˇ) nesourody´m seskupenı´m kapel, uzˇ´ıvajıćıćh (prˇesto) v urcˇity´ cˇas prˇ´ıznacˇneˇ totozˇnou formu excentricke´ho, sarkasticke´ho a vysmı´vajıćı´ho se vyja´drˇenı´ a v neposlednı´ rˇadeˇ zjevneˇ te´zˇ celistvou v jednoteˇ pocitu. POUZˇITA´ LITERATURA [1] Cˇeska´ televize: Bigbı´t 1956–1989, elektronicka´ podoba dokumenta´rnı´ho cyklu. Zpracoval Petr Hrabalı´k. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 15. 9. 2010. [2] HOUDA, P. 2008. Sˇafrań. Kniha o sdruzˇenı´ pı´snicˇka´rˇu˚. Praha: Galeń. [3] CHADIMA, M. 1992. Alternativa. Od rekvalifikacı´ k „Nove´“ vlneˇ se stary´m obsahem. Brno: Host.

[4] KRY´ZL, J. 1983. Nova´ vlna se stary´m obsahem. Tribuna 14(12): 5– 8. ´ D O. 2001. Bigbı´t. Praha: Torst. [5] LINDAUR, V. a KONRA ´ HAL, M. a VANEˇK M. 1999. Sto studentskyćh revolucı´. Praha: [6] OTA Nakladatelstvı´ Lidove´ noviny. [7] VANEˇK, M. 2001. „Kytky v popelnici“, in: Ostru˚vky svobody: Kulturnı´ a obcˇanske´ aktivity mlade´ generace v 80. letech v Cˇeskoslo´ SD AV CˇR – Votobia. vensku. Ed. M. VANEˇK, Miroslav. Praha: U [8] VANEˇK, M. 2003. Ora´lnı´ historie. Metodicke´ a „technicke´“ postupy. Olomouc: Univerzita Palacke´ho v Olomouci. [9] VANEˇK, M. 2010. Byl to jenom rockń´roll? Hudebnı´ alternativa v komunisticke´m Cˇeskoslovensku 1956–1989. Praha: Academia. [10] VLCˇEK, J. 1989. „Nova´ vlna v Cˇechaćh – prˇ´ıbeˇh dusˇicˇkovy´“, in: Excentrici v prˇ´ızemı´. Ed. A. Opekar a J. Vlcˇek. Praha: Panton. [11] VLCˇEK, J. 2001. „Hudebnı´ alternativnı´ sceńy sedmdesa´tyćh azˇ osmdesa´tyćh let“, in: Alternativnı´ kultura. Prˇ´ıbeˇh cˇeske´ spolecˇnosti 1945–1989. Ed. Josef Alan. Praha: Nakladatelstvı´ Lidove´ noviny.

CITOVANE´ ROZHOVORY • • • • •

Rozhovor s Michalem Ambrozˇem, vedla Hana Zimmerhaklova´ dne 17. 6. 2008. Rozhovor s Markem Brodsky´m, vedl Jan Ba´rta dne 12. 2. 2006. Rozhovor s Martinem Krajıćˇkem, vedl Jan Ba´rta dne 18. 1. a 19. 2. 2006. Rozhovor s Vojteˇchem Lindaurem, vedl Jan Ba´rta dne 29. 3. a 3. 5. 2006. Rozhovor s Miroslavem Wanekem, vedl Jan Ba´rta dne 4. 9. 2008.



249

Ta nasˇe pı´snicˇka irska´ Kontext zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky Daniel Valisˇ Fakulta humanitnıćh studiı´, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

This Irish Song of Ours Performing Irish Traditional Music in the Czech Republic Abstract—This paper deals with the live performance of Irish traditional music in the Czech Republic. Using Bourdieu’s notion of ´field´ it analyses social interactions which mould the dispositions of individual musicians – determining their style of playing, the way they think about the music and the types of venues they tend to prefer. The article closes with the author´s brief deliberation on the possibility of applying the same theoretic framework to reflect his own position as a researcher of this topic, namely that of an ínsider´. Key Words—irish traditional music, Czech republic, Bourdieu, ćeltomania´, social context

´ VOD I. U

P

OD POJMEM „irska´ tradicˇnı´ hudba“, ktery´ se da´le v textu objevı´ i jako „irska´ lidovka“ nebo jen „irska´ hudba“, ma´m na mysli urcˇity´ repertoa´r, ktery´ by´va´ spojovań s irskou lidovou tvorˇivostı´, prˇ´ıpadneˇ lidovou tvorˇivostı´ v irske´ diasporˇe ve Spojenyćh sta´tech. Podobneˇ jako naprˇ. „moravska´ hudba“ je vy´sledkem pu˚sobenı´ mnoha vlivu˚, cozˇ ovsˇem neznamena´, zˇe neexistuje. Mnohe´ melodie a pı´sneˇ by jisteˇ sˇlo oznacˇit jako prˇevzate´, avsˇak praxı´ jsou prˇetva´rˇeny a zacˇlenˇovańy do celku, pro ktery´ lze v souladu se zvyklostmi pouzˇ´ıt na´zev „irish traditional music“, jenzˇ v cˇeske´ podobeˇ pouzˇ´ıva´m i ja´. Na´sledujıćı´ prˇ´ıspeˇvek je do jiste´ mı´ry prˇepracovanou verzı´ stejnojmenne´ bakala´rˇske´ praće (Valisˇ 2009)1 , kterou jsem obhajoval na FHS UK v Praze v roce 2009, ale v mnoha ohledech se od nı´ lisˇ´ı. Kromeˇ zmeˇn, ktere´ si vyzˇa´dalo prˇevedenı´ na jiny´ zˇańr, tj. kraćenı´, zmeˇna struktury, vynechańı´ neˇkteryćh te´mat, odlisˇuje se tento text i v tom, zˇe vznikal rˇekneˇme s odlisˇny´m autorsky´m za´meˇrem. Zatı´mco bakala´rˇskou praći jsem psal, abych ozrˇejmil praxi zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky – kde a pro koho bylo mozˇne´ ji hra´t, procˇ a jak se lisˇil zpu˚sob hudebnı´ interpretace pı´snı´ a skladeb v provedenı´ jednotlivyćh muzikantu˚ apod. – , zde se 1 Bakala ´ rˇska´ praće byla vy´stupem z vy´zkumu, ktery´ sesta´val z polostrukturovanyćh rozhovoru˚ a zućˇastneˇne´ho pozorovańı´.

pokusı´m zamyslet i nad mozˇnostmi reflexe sve´ badatelske´ pozice „insidera“. Irske´ tradicˇnı´ hudbeˇ se veˇnuji (neteoreticky) bezma´la deset let. Prˇestozˇe se mu˚zˇe tento posun jevit jako znacˇny´, domnı´va´m se, zˇe pro uskutecˇneˇnı´ cı´le, ktery´ jsem si nynı´ vytycˇil, nenı´ potrˇeba opousˇteˇt teoreticky´ ra´mec, ktery´ dal vzniknout me´mu „muzikologicke´mu“ pojednańı´. Zcela postacˇ´ı, budu-li cha´pat konkre´tnı´ zpu˚sob provozovańı´ hudby stejneˇ jako konkre´tnı´m zpu˚sobem vedeny´ vy´zkum – jako produkty te´hozˇ pole2 .

TEORETICKA´ VYĆHODISKA Koncept „pole“ prˇebı´ra´m z dı´la P. Bourdieua, kde hraje velice komplexnı´ roli. Bourdieu tento analyticky´ na´stroj vyuzˇ´ıva´ ve vztahu ke konkre´tnı´mu prˇedmeˇtu vy´zkumu ru˚zneˇ – jednou jako „sı´t’ pozic“, jindy jako „silovy´ syste´m“, „mı´sto hry o zisky“ apod. – a nikde nepoda´va´ ucelenou definici pojmu. Pro ućˇely tohoto textu uzˇ´ıva´m „pole“ ve smyslu „hry“: „je mozˇne´, abychom, s obezrˇetnostı´, prˇirovnali ´pole´ ke hrˇe . . . je zde illusio, hraćˇi jsou hrou pohlceni, vza´jemneˇ si oponujı´, ale jen do te´ mı´ry, zˇe se vzˇdycky shodnou ve sve´ vı´rˇe (doxa) ve hru samotnou a v to, co je v sa´zce . . . hraćˇi se shodnou, zˇe hra´t hru ma´ smysl – nikoliv neˇjaky´m smluvnı´m ujednańı´m, ny´brzˇ pouhy´m faktem, zˇe hrajı´.“ (Bourdieu a Wacquant 1992: 98) Vedle te´to metaforicke´ definice bych chteˇl uve´st trˇi du˚lezˇite´ charakteristiky: 1) pole nutı´ vsˇem zainteresovany´m akte´ru˚m jednotny´ princip rozlisˇovańı´ a da´va´ prostor pro vznik urcˇityćh dispozic; 2) tyto principy rozlisˇovańı´ umozˇnˇujı´ rozpoznat a ocenit urcˇite´ druhy jednańı´; 3) mezi zainteresovany´mi akte´ry se vytva´rˇejı´ specificke´ socia´lnı´ vztahy. Pokusı´m se nynı´ popsat dveˇ pole, ve kteryćh bylo mozˇne´ irskou tradicˇnı´ hudbu na u´zemı´ Cˇeske´ republiky hra´t (kde byla nahlı´zˇena jako smysluplna´ cˇinnost). Zameˇrˇ´ım se zejmeńa na vkus cˇi principy rozlisˇovańı´ a hodnocenı´ akte´ru˚m polem vnucovane´, a na samotnou pozici muzikantu˚ v teˇchto polıćh. Zava´dı´m tedy pojmy „pole irske´ 2 Bourdieu zasta ´ va´ na´zor, zˇe reflexivita ve spolecˇenskyćh veˇdaćh by meˇla spocˇ´ıvat v odkry´vańı´ mechanismu˚, ktere´ stojı´ za tı´m, zˇe si badatel klade ota´zky urcˇity´m zpu˚sobem, a tedy ve zkoumańı´ jeho pozice v akademicke´m poli. Vzhledem k tomu, zˇe jsem, jakozˇto „insider“, i soucˇa´stı´ pole, ktere´ zkouma´m, bude meˇ zajı´mat, zda a jak ovlivnˇovala moje ba´dańı´ prˇedevsˇ´ım tato skutecˇnost. Srov. Bourdieu a Wacquant 1992.

250


tradicˇnı´ hudby“ a „pole keltskyćh aktivit“3 . POLE IRSKE´ TRADICˇNI´ HUDBY Pole irske´ tradicˇnı´ hudby definuji tı´m, zˇe jeho ućˇastnıći hrajı´ pra´veˇ za ućˇelem produkce irske´ tradicˇnı´ hudby, jiny´mi slovy: rozumeˇjı´ irske´ tradicˇnı´ hudbeˇ pra´veˇ v kontextu samotne´ho zˇańru. Toto tvrzenı´ mu˚zˇe znı´t jako banalita, ale existence zˇańru nenı´ nikdy nic samozrˇejme´ho. Prˇedstavu, zˇe irska´ tradicˇnı´ hudba nenı´ neˇco, co esencia´lneˇ patrˇ´ı k Iru˚m, ny´brzˇ usta´lena´ forma hranı´, soubor pravidel (nostı´), ktery´ vytva´rˇ´ı krite´ria, podle nichzˇ ma´ by´t hudebnı´ produkce posuzovańa, zacˇala bra´t cˇa´st cˇeskyćh muzikantu˚ za svou i dı´ky Iru˚m, kterˇ´ı v 90. letech do Cˇeske´ republiky zavı´tali. Nejsem si jist, do jake´ mı´ry je opra´vneˇne´ hovorˇit o poli mezina´rodnı´ u´rovneˇ, v jehozˇ ra´mci by se pohybovali cˇesˇtı´ muzikanti spolecˇneˇ s irsky´mi, ale naprˇ´ıklad i s neˇmecky´mi a francouzsky´mi hudebnı´ky (Farrell 2002)4 , nicmeńeˇ tato perspektiva je v „emicke´m diskursu“ prˇijı´mańa a posilovańa skutecˇnostı´, zˇe ke spolecˇne´mu muzicı´rovańı´ cˇeskyćh i zahranicˇnıćh hudebnı´ku˚ nezrˇ´ıdka docha´zı´. Du˚lezˇity´m prˇedpokladem pro to, aby se muzikanti mohli v tomto poli angazˇovat, je zı´skańı´ citu pro rozpoznańı´ fra´zovańı´, ornamentiky a zpu˚sobu doprova´zenı´, ktere´ jsou ostatnı´mi zućˇastneˇny´mi nazı´rańy jako „spra´vne´“. Tyto aspekty, acˇkoliv by to jisteˇ sˇlo, zpravidla nejsou uchopovańy pomocı´ terminologie hudebnı´ nauky, spı´sˇe jsou popsańy jako „spra´vny´“, „irsky´“, prˇ´ıpadneˇ „aby to bylo v porˇa´dku, aby to bylo ozdobeny´ spra´vneˇ, a ne odfla´kly´, jako to tady deˇlaj . . . kapely, ktery´ . . . to hrajou po cˇesku.“5 Pra´veˇ ostatnı´ kapely a jednotlivı´ muzikanti prˇedstavujı´ referencˇnı´ jednotky pro orientaci v tom, co je „dobry´“, a co „sˇpatny´“ styl6 . Hudebnıći angazˇovanı´ v poli irske´ tradicˇnı´ hudby tak sva´ meˇrˇ´ıtka hodnocenı´ uplatnˇujı´ i na ty, kterˇ´ı, acˇ majı´ v repertoa´ru irske´ lidovky, o vypilovańı´ irske´ho stylu hranı´ neusilujı´. Za zmıńku stojı´ i pozice, kterou v narativech takto orientovanyćh hudebnı´ku˚ zaujı´ma´ kapela Duń an doras: „to byl etalon, ke ktery´mu se vsˇichni, at’ u veˇdomeˇ, nebo ne, vztahovali“, „pocˇa´tky irsky´ hudby vidim v Duń an doras, ktery´ to tady odpa´lili a ty tady odstrˇelili tu vlnu.“ I ti, kterˇ´ı kapelu nikdy nevideˇli hra´t na zˇivo a ani v jejich osobnı´m muzikantske´m ru˚stu nehra´la nijak vy´znamnou roli, cı´tili potrˇebu ji do sve´ho vypra´veˇnı´ 3V

bakala´rˇske´ praći jsem uva´deˇl jesˇteˇ dveˇ dalsˇ´ı – „pole cˇeske´ho folku, country a trampske´ pı´sneˇ“ a „pole prazˇske´ho undergroundu“, ktera´ poskytovala prostor pro irskou hudbu uzˇ prˇed rokem 1990. 4 Tento na ´ zor by patrneˇ zasta´vala Meg Farrell, ktera´ v prostrˇedı´ prazˇskyćh sessionu˚ prova´deˇla vy´zkum v roce 2002. Ve sve´m cˇlańku The Other Side of Euro-Paddy Land pı´sˇe: „Atmosfe´ra sessionu se nelisˇila od teˇch v Irsku nebo v New Yorku. Hra´ly se zna´me´ melodie, tu a tam neˇjaka´ pı´senˇ. Bylo take´ cı´tit, zˇe se muzikanti dobrˇe znajı´. Byli dobrˇe sehranı´ a sety za sebou kladli bez velkyćh diskusı´. . . Byla to muzika hrana´ nikoliv pro penı´ze nebo prestizˇ, ale pro cˇire´ poteˇsˇenı´. Potvrzuje se tak skutecˇnost, zˇe u mnohyćh muzikantu˚ zaujetı´ pro irskou tradicˇnı´ hudbu hudebnı´ strańku veˇci prˇesahuje.“ (vlastnı´ prˇeklad) 5 M. Z., banjo. 6 I v ra ´ mci „zˇańru“ samozrˇejmeˇ existujı´ ru˚zne´ proudy. Kromeˇ „ortodoxnı´ “ podoby ze 70. let jsou rozvı´jeny i ru˚zne´ fu´ze, naprˇ. s jazzem, avsˇak specificke´ fra´zovańı´ a zdobenı´ sta´le tvorˇ´ı nemeˇnny´ za´klad stylu.

zahrnout:„ja´ vu˚bec neveˇdeˇla, zˇe tady byli neˇjacı´ Duń an doras“7 . Kapela je soucˇa´stı´ kolektivnı´ pameˇti hudebnı´ku˚ (Halbwachs 2009), mnohdy navzdory osobnı´ zkusˇenosti jednotlivcu˚. Dle me´ho na´zoru je to pra´veˇ jejich spolecˇny´, polem utva´rˇeny´ „hodnotovy´ ra´mec“, ktery´ jim nedovoluje tuto hudebnı´ skupinu opomenout. Duń an doras vznikli v roce 1997 a tvorˇili je cˇesˇtı´ i zahranicˇnı´ muzikanti. Byli du˚kazem, zˇe tento druh hudby ma´ v Cˇesku smysl hra´t a zˇe etnicita nehraje roli. Jizˇ zminˇovany´ cit pro urcˇity´ zpu˚sob hudebnı´ interpretace, stejneˇ jako „imagined community“ zˇańru irske´ tradicˇnı´ hudby, je navzdory (mozˇna´ zdańlive´mu) transnaciona´lnı´mu prˇesahu udrzˇovańo pomocı´ velmi u´zkyćh osobnıćh vazeb mezi muzikanty. Jsou to zejmeńa pra´veˇ muzikanti samotnı´, kdo udrzˇuje pole „v chodu“. Po teˇchto sı´tıćh proudı´ „dobre´“ nahra´vky, at’ uzˇ se jedna´ o prˇepa´lena´ cd, cˇi prˇeposlany´ odkaz youtube. Muzikanti se dobrˇe znajı´ a navza´jem navsˇteˇvujı´ sva´ vystoupenı´. Mı´stem, kde praxe zcela souznı´ s prˇedstavami o tom, jak by se irska´ tradicˇnı´ hudba meˇla provozovat, je ovsˇem hospodsky´ session – setkańı´ muzikantu˚ za ućˇelem spolecˇne´ho hranı´. Tyto akce mohou trvat i neˇkolik hodin, od vecˇera do svı´tańı´. Prˇedpokladem je z veˇtsˇ´ı cˇa´sti spolecˇny´ repertoa´r a jizˇ zminˇovany´ styl hranı´ (naprˇ´ıklad jiny´ zpu˚sob doprova´zenı´ mu˚zˇe pu˚sobit rusˇiveˇ a ve´st azˇ k prˇerusˇenı´ sessionu). Za´rovenˇ se zde tento spolecˇny´ za´klad vytva´rˇ´ı, stejneˇ jako prˇedstava, zˇe vsˇichni deˇlajı´ tote´zˇ. Dalo by se hovorˇit o principu „muzikanti sobeˇ“ – jine´ publikum nenı´ teoreticky trˇeba. Tı´m nechci tvrdit, zˇe by hudebnıći o jine´ posluchacˇe na sessionu nesta´li. Opak je pravdou, alesponˇ z me´ zkusˇenosti. Avsˇak usilovańı´ o prˇ´ızenˇ publika je neˇco obecneˇ srozumitelne´ho, neˇco, co je formovańo jiny´mi silami nezˇ teˇmi, ktere´ pu˚sobı´ v ra´mci pole, o neˇmzˇ je ted’ rˇecˇ. Rˇecˇeno jiny´mi slovy, pokud publikum o pocˇ´ınańı´ muzikantu˚ skutecˇneˇ nejevı´ za´jem8 , o to vıć jej budou oni sami interpretovat jako hranı´ pro vlastnı´ poteˇchu. Dojdeli k tomu, zˇe zućˇastneˇnı´ muzikanti majı´ jen male´ prˇesahy repertoa´ru nebo naprˇ´ıklad preferujı´ jine´ tempo, mu˚zˇe se takovy´ session sta´t pomeˇrneˇ neprˇ´ıjemnou zkusˇenostı´, ktera´ sdı´lene´ prˇedstavy o zˇańru naboura´va´. Dı´ky tomu se zejmeńa na prˇelomu tisıćiletı´ vytvorˇilo vıće skupin „sessionovyćh muzikantu˚“, cˇ´ımzˇ na domaćı´ sceńeˇ vzniklo i vıće referencˇnıćh jednotek, vu˚cˇi nimzˇ se lze vymezit. POLE KELTSKE´ ZA´BAVY Jine´ pole, v neˇmzˇ mohli hudebnıći uspeˇt s irsky´mi lidovkami, nazy´va´m polem keltske´ za´bavy. Utvorˇilo se rovneˇzˇ v 90. letech, a to jako vy´sledek pronikańı´ keltske´ symboliky do cˇeske´ho kulturnı´ho prostoru. K tomuto fenomeńu je ve veˇtsˇineˇ textu˚ odkazovańo jako ke „keltomańii“ a by´va´ da´vań do souvislosti s hledańı´m na´rodnı´ identity 7 Postupne ˇ

informa´torˇi M. S., M. Z., M. R., bodhrań, banjo, housle. je pomeˇrneˇ cˇasty´ prˇ´ıpad. V Cˇesku je provozovańı´ i poslech hudby vyka´zań na mı´sta k tomu urcˇena´ – do klubu˚, kulturnıćh domu˚ a na festivaly. Session irske´ tradicˇnı´ hudby proto pu˚sobı´ v cˇeske´m hospodske´m prostrˇedı´ cˇasto jako cizı´ element a beˇzˇne´ho na´vsˇteˇvnı´ka hospody rusˇ´ı. I majitele´ podniku˚ da´vajı´ prˇednost hudbeˇ, kterou mohou sna´ze kontrolovat nebo ktera´ jim vydeˇla´va´ (jukebox). 8 To

´ DANIEL VALISˇ: TA NASˇE PI´SNICˇKA IRSKA

cˇi nove´ spiritua´lnı´ orientace ve stylu New Age (Antalı´k 2004). V za´sadeˇ se nebrańı´m zˇa´dne´ z teˇchto interpretacı´, nebot’ jsem toho na´zoru, zˇe je to pra´veˇ mlhavost, nejednoznacˇnost vy´znamu˚, ktere´ verˇejne´ zacha´zenı´ s keltskou symbolikou charakterizuje. V tomto kontextu zacˇalo by´t na rˇadu aktivit nahlı´zˇeno jako na aktivity „keltske´“, cˇ´ımzˇ se vytvorˇil prostor k tomu, aby vedle sebe zacˇaly by´t provozovańy do te´ doby cˇasto nesouvisejıćı´ za´liby jako historicky´ sˇerm, rekonstruovańı´ druidskyćh ritua´lu˚, „hry na hrdiny“ typu Dracˇ´ı Doupeˇ a v neposlednı´ rˇadeˇ i tradicˇnı´ irska´ hudba. Typicky´m prˇ´ıkladem mı´sta takovyćh setkańı´ je „sva´tek keltske´ kultury“ Beltine, porˇa´dany´ sdruzˇenı´m Bratrstvo Keltu˚, na neˇmzˇ se pokusı´m ilustrovat fungovańı´ tohoto pole. V ra´mci festivalu se prostory hradu˚, irska´ tradicˇnı´ hudba, inscenovany´ sˇermı´rˇsky´ souboj, ale i archeologicka´ prˇedna´sˇka ocitajı´ v pozici atrakce cˇi spı´sˇe symbolu˚, pomocı´ nichzˇ ućˇastnıći vtiska´vajı´ ”keltstvı´” vy´znam. Spolecˇne´ vystupovańı´ diva´ku˚m potvrzuje domneˇnku, se kterou festival navsˇtı´vili, totizˇ zˇe jednotlive´ slozˇky spolu skutecˇneˇ neˇjak souvisejı´ a jejich propojenı´ nenı´ nesmyslne´. Je to pra´veˇ tento konsensus, ktery´ ohranicˇuje pole keltske´ za´bavy. Je vytva´rˇeno popta´vkou po „keltstvı´ “. Jednotlivı´ protagoniste´ – muzikanti, archeologove´ apod. – prˇitom vu˚bec nemuseli tuto perspektivu sdı´let (cˇ´ımzˇ netvrdı´m, zˇe ji nesdı´leli), nebot’ jejich pozice v ra´mci pole na tom za´visla´ nenı´. Beltine pro neˇ mohl prˇedstavovat pouze mozˇnost vystoupit prˇed velky´m publikem a prˇivydeˇlat si. V ra´mci tohoto pole neexistovala irska´ tradicˇnı´ hudba coby sve´bytny´ zˇańr, ale pouze jako hudba keltska´. Vymezit zˇańroveˇ keltskou hudbu je velice obtı´zˇne´. Jednou je definovańa pouze jako lidova´ hudba pu˚vodneˇ „keltskyćh oblastı´ “, jindy jako hudba na tradici Keltu˚ navazujıćı´, cˇ´ımzˇ se kategorie rozsˇirˇuje i na „strˇedoveˇkou hudbu“, „keltsky´ metal“ apod. Jsem toho na´zoru, zˇe klıćˇova´ je samotna´ existence prˇedstavy „Keltu˚“, ke ktery´m ma´ hudba odkazovat, nezˇ zˇe by skutecˇneˇ meˇla neˇjake´ spolecˇne´ znaky. Zatı´mco v poli irske´ tradicˇnı´ hudby je konkre´tnı´ hudebnı´ interpretace irske´ instrumenta´lky posuzovańa po vıćemeńeˇ forma´lnı´ strańce v kontextu zˇańru, v poli keltske´ za´bavy se u´speˇch odvı´jı´ od toho, nakolik doka´zala vyvolat prˇedstavu, zˇe je „keltska´“. Vzhledem k tomu, zˇe pole keltske´ za´bavy vytva´rˇejı´ lide´, jejichzˇ za´jem o Kelty (je-li vu˚bec neˇjaky´) vycha´zı´ z rozdı´lnyćh prˇedstav a motivacı´, je znacˇneˇ nesourode´ a neexistujı´ proto ani zˇa´dna´ obecneˇ platna´ krite´ria pro posuzovańı´ keltske´, a tedy i irske´, hudby. Nicmeńeˇ jistou prˇedstavu o vkusu vytva´rˇene´m tı´mto polem je mozˇne´ zı´skat z cˇlańku Milana Tesarˇe:

Nejvy´sˇe na me´m osobnı´m zˇebrˇ´ıcˇku stojı´ album, ktere´ jsem si nechal na konec. Je opeˇt bezejmenne´ a natocˇila je prazˇska´ kapela Dochas Band (vlastnı´ na´klad). „Doćhas“ je irsky´ na´zev pro nadeˇji. Nadeˇj se symbolicky zna´zornˇuje zelenou barvou a zelena´ je jedna z barev Irska. Album Dochas Bandu mi tedy znı´ „zeleneˇ“: je totizˇ irske´ a nadeˇjeplne´ za´rovenˇ.„Jmeńo kapely Duń an doras jsem uzˇ zmıńil. Jejich bezejmenne´

251

album (Mars Records) patrˇ´ı podle mne k tomu nejlepsˇ´ımu, co u na´s loni vysˇlo. Instrumenta´lky se strˇ´ıdajı´ se zpı´vany´mi skladbami, texty nikdo do cˇesˇtiny neprˇekla´dal, tudı´zˇ jim nemeˇnil obsah. Vzhledem k tomu, zˇe ja´dro kapely tvorˇ´ı Irove´ usazenı´ v Praze, asi by se jim cˇesky zpı´valo hu˚rˇ nezˇ anglicky. Deska Duń an doras vsˇak v zˇa´dne´m prˇ´ıpadeˇ nenı´ tradicionalisticka´. O smyslu pro nadsa´zku sveˇdcˇ´ı naprˇ´ıklad na´zev pı´sneˇ Play That Funky Music White Boy.“ Nejvy´sˇe na me´m osobnı´m zˇebrˇ´ıcˇku stojı´ album, ktere´ jsem si nechal na konec. Je opeˇt bezejmenne´ a natocˇila je prazˇska´ kapela Dochas Band (vlastnı´ na´klad). „Doćhas“ je irsky´ na´zev pro nadeˇji. Nadeˇj se symbolicky zna´zornˇuje zelenou barvou a zelena´ je jedna z barev Irska. Album Dochas Bandu mi tedy znı´ „zeleneˇ“: je totizˇ irske´ a nadeˇjeplne´ za´rovenˇ. (Tesarˇ 2000) Kromeˇ krite´riı´, na jejichzˇ za´kladeˇ urcˇil Milan Tesarˇ sve´ho osobnı´ho vı´teˇze, stojı´ za povsˇimnutı´ slovo „tradicionalisticka´“ (resp. tradicˇnı´). Vyty´kat kapele Duń an doras, zˇe jejı´ deska nenı´ tradicˇnı´, znı´ hudebnı´ku˚m angazˇujıćı´m se v poli irske´ tradicˇnı´ hudby jako nelogicke´, nebot’ se jim jevı´ jako zˇańroveˇ naprosto cˇista´ – to, co Duń an doras nahra´li JE „irish traditional music“. Zda´ se vsˇak, zˇe Milan Tesarˇ slovem „tradicionalisticka´“ mıńı´ neˇco jine´ho – snad neprˇetrzˇitou linku prˇeda´vanyćh znalostı´ a dovednostı´, ktera´ saha´ azˇ do da´vne´ minulosti. Dı´ky nesourode´mu publiku, neosobnı´m vazba´m a nejednotny´m krite´riı´m hodnocenı´ hudebnı´ produkce nebyl muzikantu˚m v ra´mci tohoto pole vnucovań neˇjaky´ kon´ speˇch mohli mı´t jak ti, kterˇ´ı se irske´ kre´tnı´ hernı´ styl. U „tunes“ snazˇili co nejvıće prˇiblı´zˇit „origina´lu“, tak ti, jejichzˇ styl hranı´ odpovı´dal spı´sˇe tradici cˇeske´ Porty, nebo irskou melodikou inspirovanı´ rockerˇi. Za´lezˇelo jen na tom, nakolik se trefili do rozdı´lnyćh prˇedstav posluchacˇu˚ o tom, co „keltska´ hudba“ znamena´.

MUZIKANTI Byl bych nerad, aby na za´kladeˇ me´ho vy´kladu vzniknul dojem, zˇe muzikanti jsou bud’ jednı´m, nebo druhy´m polem „uveˇzneˇni“. Pole sice hraje vy´znamnou roli v prˇetva´rˇenı´ jejich vkusu a tı´m i stylu hranı´, avsˇak neprˇedstavuje zcela neprostupnou barie´ru. Ve skutecˇnosti se muzikanti hrajıćı´ irskou tradicˇnı´ hudbu spolupodı´lejı´ na udrzˇovańı´ neˇkolika polı´, z nichzˇ jsem se pokusil popsat jen dveˇ. Jedinou prˇeka´zˇkou ve volne´m prˇechodu mezi nimi jsou hudebnı´ku˚m pra´veˇ jejich dispozice. Ochota pravidelne´ho na´vsˇteˇvnı´ka sessionu˚ zahra´t na vernisa´zˇi archeologicke´ vy´stavy o Keltech bude v prˇ´ıpadeˇ, zˇe mu dane´ te´ma nic nerˇ´ıka´, minima´lnı´. V prˇ´ıpadeˇ „keltske´ho“ festivalu, jaky´m je trˇeba Beltine, chut’poroste v za´vislosti na financˇnı´ odmeˇneˇ a ocˇeka´vane´ na´vsˇteˇvnosti akce. Oproti tomu muzikantu˚m, kterˇ´ı byli irske´ instrumenta´lky zvyklı´ hra´t pouze z po´dia „keltsky´m“ posluchacˇu˚m, nebude sessionove´ hranı´ da´vat smysl. I za prˇedpokladu, zˇe by jim atmosfe´ra prˇipadala

252


neˇcˇ´ım zajı´mava´, za´lezˇelo by na ostatnıćh ućˇastnıćıćh, zda tyto za´jemce budou i nada´le zva´t. Tyto pozice jsou extre´mnı´ (avsˇak oba typy muzikantu˚ existujı´) a mnoho hudebnı´ku˚ se pohybuje v ra´mci obou polı´. Pro lidi hrajıćı´ irskou tradicˇnı´ hudbu bylo prakticky nemozˇne´ se nesetkat s polem keltske´ za´bavy. Prˇesto je z analyticke´ho hlediska vy´hodne´ distinkci mezi jednotlivy´mi poli ve´st. Je tomu tak i pro ućˇely reflexe, kterou jsem v u´vodu tohoto textu prˇedeslal. Paklizˇe pole nutı´ muzikantu˚m urcˇity´ princip rozlisˇovańı´, meˇla by tato skutecˇnost mı´t dopad nejen na to, jak irskou tradicˇnı´ hudbu hrajı´, ale i na to, jak o nı´ pı´sˇ´ı. „Cı´lem, ktery´ jsem si v te´to praći vytycˇil, je prozkoumat v jake´m kontextu se irska´ tradicˇnı´ hudba provozovala na u´zemı´ Cˇeske´ republiky, jaky´m zpu˚sobem v neˇm byla nahlı´zˇena a jak se obojı´ promeˇnˇovalo v pru˚beˇhu let. Veˇrˇ´ım, zˇe touto cestou lze odhalit korˇeny pro cˇeske´ kulturnı´ prostrˇedı´ specificke´ symboliky irske´ tradicˇnı´ hudby. Chteˇl bych uka´zat, zˇe tato nebyla „pouze“ hudebnı´m zˇańrem, naopak pro mnoho lidı´ prˇedstavovala sve´bytny´ prostrˇedek vyja´drˇenı´ a stala se nedı´lnou soucˇa´stı´ nejru˚zneˇjsˇ´ıch aktivit, ktere´ by si rodily´ Ir se svou lidovou hudbu nikdy neasocioval.“ (Valisˇ 2009) S trochou nadsa´zky je skutecˇny´m cı´lem me´ bakala´rˇske´ praće z roku 2009 vysveˇtlit, procˇ lide´ hrajı´ stejny´ repertoa´r jinak. Vy´sledkem bylo zkonstruovańı´ neˇkolika „polı´“, dı´ky nimzˇ jsem tyto rozdı´ly mohl klasifikovat. Nesˇlo ale pouze o pokracˇovańı´ snahy vymezit se vu˚cˇi kapela´m „ktery´ . . . to hrajou po cˇesku“, s nimizˇ bych mohl by´t pra´veˇ na za´kladeˇ stejne´ho repertoa´ru spojovań? Zajı´mave´ je proto srovnańı´ s pracı´ Marty Kotalove´ Keltsky´ fenomeń v cˇeske´ a zahranicˇnı´ hudbeˇ, kterou je mozˇne´ cha´pat naopak jako produkt pole keltske´ za´bavy. „O keltskou hudbu jsem se vzˇdy usilovneˇ zajı´mala, a i proto jsem od roku 2002 zacˇala hra´t jako akordeonistka v ostravske´ kapele Celtic Cross, kde hraji dodnes. Tudı´zˇ toto te´ma jsem si nezvolila na´hodneˇ, ale proto, zˇe tento styl hudby neodmyslitelneˇ patrˇ´ı k me´mu zˇivotu. V te´to praći chci cˇtena´rˇe sezna´mit s keltskou hudbou hranou nejen v jednotlivyćh keltskyćh oblastech, ale i v cˇeske´m prostrˇedı´. Na zacˇa´tku se zameˇrˇ´ım na historii keltske´ho na´roda, ale jen velmi strucˇneˇ, protozˇe na toto te´ma jizˇ bylo napsańo mnoho knih.“ (Kotalova´ 2008) Martu Kotalovou, na rozdı´l ode mne, rozdı´ly ve stylu hranı´ netra´pı´. Naopak, prˇijetı´ optiky „keltske´ hudby“ ma´ silny´ syntetizujıćı´ ućˇinek: kromeˇ toho, zˇe vedle sebe uva´dı´ rockove´ kapely i harfenı´ka, sleduje vy´voj na´stroju˚ uzˇ´ıvanyćh v „keltske´ hudbeˇ“ od va´lecˇne´ trouby karnyx (doba lateńska´) azˇ po bouzouki, ktere´ do irske´ tradicˇnı´ hudby v 60. letech 20. stoletı´ uvedl Johnny Moynihan. Domnı´va´m se, zˇe rozdı´lne´ zpu˚soby uchopenı´ problematiky a ta´zańı´, ktery´mi se nasˇe praće vyznacˇujı´, lze

rovneˇzˇ prˇicˇ´ıst pu˚sobenı´ dvou odlisˇnyćh polı´. Prˇitom by ale jisteˇ sˇlo v souvislosti s irskou tradicˇnı´ hudbou zkoumat rˇadu jinyćh veˇcı´. Naprˇ´ıklad etiketu sessionu, anebo vznik konsensu prˇi volbeˇ melodiı´, ktere´ se budou hra´t, cˇi v rozhodnutı´ da´t si pauzu. Anebo mi moje prˇańı´ opeˇt zabranˇujı´ prˇedstavit si session jako mı´sto konfliktu? ZA´VEˇR Ve sve´m prˇ´ıspeˇvku jsem se pokusil prˇiblı´zˇit praxi zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky. Zajı´malo meˇ prˇedevsˇ´ım, v jakyćh spolecˇenskyćh interakcıćh jsou utva´rˇeny dispozice muzikantu˚, ktere´ urcˇujı´ jejich styl hranı´, zpu˚sob, jaky´m o hudbeˇ uvazˇujı´, a preferenci urcˇityćh hernıćh prˇ´ılezˇitostı´. Inspiroval jsem se Pierrem Bourdieu a zkonstruoval dva analyticke´ modely – „pole irske´ tradicˇnı´ hudby“ a „pole keltske´ za´bavy“. S jejich pomocı´ se pokusil postihnout neˇktere´ rozdı´ly v uvazˇovanyćh oblastech. V za´veˇru jsem se zamyslel nad mozˇnostı´ vyuzˇitı´ te´hozˇ teoreticke´ho ra´mce pro reflexi badatelske´ pozice „insidera“, ve ktere´ se velka´ cˇa´st vy´zkumnı´ku˚ pı´sˇ´ıcıćh o hudbeˇ nacha´zı´. POUZˇITA´ LITERATURA [1] ANTALI´K, D. 2004. „Neodruidismus a fascinace Kelty v Cˇeske´ republice a v zahranicˇ´ı “, in: Jaka´ vı´ra? Soucˇasna´ cˇeska´ religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativnı´ sociologie na´bozˇenstvı´. Ed. Z.Nesˇpor. Sociologicky´ u´stav AVCˇR. [2] BOURDIEU, P. a WACQUANT, L.J.D. 1992. An Invitation to Reflexive Sociology. University of Chicago Press. [3] FARRELL, M. 2002. The Other Side of Euro-Paddy Land. Traditional musicians abroad in pursuit of a social context. The Journal Of Music. Nov/Dec. [4] HALBWACHS, M. 2009. Kolektivnı´ pameˇt’. Praha : Sociologicke´ nakladatelstvı´. ´ , M. a OPEKAR, A. 2009. Keltsky´ fenomeń v cˇeske´ a [5] KOTALOVA zahranicˇnı´ hudbeˇ. Bakala´rˇska´ praće. Masarykova Univerzita v Brneˇ, Filosoficka´ fakulta. [6] TESARˇ, M. 2000 Keltska´ hudba v Cˇeskyćh zemıćh teˇsneˇ prˇed rokem 2000. Bratrstvo Keltu˚, zpravodaj cˇ. 22/uńor. [7] VALISˇ, D. a RADOSTNY´, L. 2009. Ta nasˇe pı´snicˇka irska´. Pa´trańı´ po kontextu zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky. Bakala´rˇska´ praće.Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitnıćh studiı´.



253

Identita(y) obyvatel ta´dzˇicke´ho Pamı´ru Toma´sˇ Retka Katedra socia´lnıćh veˇd, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Pardubice, [email protected]

Identity(ies) of the inhabitants of the Tajiks Pamir

i autorova diplomova´ praće1 , ze ktere´ tento text cˇa´stecˇneˇ vycha´zı´ (Retka 2009).

Abstract—The aim of the text is to point out to the concept of identity (eventually identities) of the inhabitants of Tajik part of the Pamir – so-called Pamirs. The author acquired the data mentioned in the text during his fieldwork in the Republic of Tajikistan in the year 2006. The data and the working conclusions were elaborate in author´s diploma thesis. The author poses himself a question about the essence of identity (or identities) of the Tajik Pamirs. To find the answer to such a question he uses a theoretical concept base on the assumption, that the principal feature of any identity is contrast, dissimilarity or divergence to the Others (so to the non-members of the group) (Bauman 1996, Eriksen 2007). Tajik Pamirs differentiate from the other inhabitants of the Republic of Tajikistan mostly by their language, religion and in some aspects also by material culture. We can understand those three aspects as main sources of so-called Pamir´s identity. The belonging to the group so-called Pamirs is then demonstrated mainly in a symbolical level through stereotypes. The author point out to a multi-level essence of the phenomenon of defining oneself towards the other. It is possible to understand such defining not only as a certain manifestation of the identity, but in certain circumstances also as the source of the identity. The article is concerned on a description of the main sources of the Pamir´s identity and on an analysis of the ways, how this phenomenon can be manifested in the different social contexts. The author points out that there are also other aspects of the problematic of the Pamir´s identity (or partial identities) that need to be put through the further intensive fieldwork in the locality. So, in up to date state of the research the aim of the text is not to make up generalisations or social theories, but to offer the approach how can be delt with this problematic. The author presupposes another fieldwork in this locality that could help to find the answer to the new questions that appeared during the work on the topic.

Jak je patrne´ jizˇ z na´zvu prˇ´ıspeˇvku, je tento text zameˇrˇen na problematiku identity (poprˇ´ıpadeˇ identit) obyvatel ta´dzˇicke´ho Pamı´ru. Na tomto mı´steˇ je tedy vhodne´ upozornit na skutecˇnost, zˇe tzv. Pamı´rci (viz dalsˇ´ı text) nezˇijı´ pouze na u´zemı´ Ta´dzˇikistańu, ale i v dalsˇ´ıch sta´tech tohoto regionu (Afghańistań, Cˇ´ına a Pa´kistań). Autor si vsˇak ve sve´m textu neklade ambice popsat a analyzovat ota´zku identit vsˇech pamı´rskyćh skupin ve vsˇech zmıńeˇnyćh sta´tech, ny´brzˇ se zameˇrˇuje „pouze“ na problematiku Pamı´rcu˚ zˇijıćıćh v Ta´dzˇicke´ republice. Pamı´rske´ obyvatelstvo Ta´dzˇikistańu (obyvatele´ pohorˇ´ı Pamı´r) zˇije v tzv. Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇańu (te´zˇ Gornobadachsˇańska´ autonomnı´ oblast – da´le GBAO). Tato u´zemneˇspra´vnı´ jednotka vznikla v roce 1925, kdy byl soveˇtsky´ Pamı´r administrativneˇ prˇideˇlen k noveˇ vznikajıćı´ Ta´dzˇicke´ ASSR (Autonomnı´ soveˇtska´ socialisticka´ republika). V te´to dobeˇ byla Ta´dzˇicka´ ASSR soucˇa´stı´ Uzbecke´ SSR (Soveˇtska´ socialisticka´ republika). Samostatna´ Ta´dzˇicka´ SSR (vcˇetneˇ GBAO) vznikla v roce 1929 (Kokaisl 2007). Autonomie oblasti GBAO prˇetrvala azˇ do soucˇasnosti. Z hlediska u´zemneˇspra´vnı´ho cˇleneˇnı´ se GBAO deˇlı´ do sedmi rajonu˚ – Vachańsky´, Darvazsky´, Isˇkasˇimsky´, Murgabsky´, Roskalinsky´, Rusˇańsky´ a Sˇugnańsky´ (jehozˇ soucˇa´stı´ je spra´vnı´ meˇsto GBAO Chorog).2

Key Words—the Republic of Tajikistan, Pamir, identity, language, ethnicity, Islam, Isma´ília

´ VOD – ZA´KLADNI´ VYMEZENI´ PROBLEMATIKY I. U

D

ATA a pracovnı´ za´veˇry prezentovane´ v tomto prˇ´ıspeˇvku vycha´zejı´ z informacı´, ktere´ autor zı´skal prostrˇednictvı´m sve´ho dvoumeˇsıćˇnı´ho tereńnı´ho vy´zkumu. Toto vy´zkumne´ sˇetrˇenı´ bylo realizovańo v Ta´dzˇicke´ republice v roce 2006. Podstatnou cˇa´st vy´zkumu autor provedl prˇ´ımo v ta´dzˇicke´ cˇa´sti Pamı´ru (Autonomnı´ oblast Horske´ho Badachsˇańu – viz dalsˇ´ı text). Dı´lcˇ´ı informace byly zı´skańy i mimo tuto lokalitu, a to prˇedevsˇ´ım v „nepamı´rske´“ cˇa´sti Ta´dzˇicke´ republiky a v republice Kyrgyzske´. Jednı´m z vy´stupu˚ tohoto badatelske´ho pu˚sobenı´ byla

KONCEPTY IDENTITY OBYVATEL TA´DZˇICKE´HO PAMI´RU Z pohledu legislativy Ta´dzˇicke´ republiky nemajı´ obyvatele´ Pamı´ru prˇiznany´ status etnicke´ minority3 , tudı´zˇ jsou z na´rodnostnı´ho hlediska povazˇovańı´ za Ta´dzˇiky (Retka 2009).4 I prˇes toto legislativnı´ vymezenı´ vsˇak Pamı´rci poukazujı´ na skutecˇnost, zˇe se od Ta´dzˇiku˚ znacˇneˇ odlisˇujı´, a tudı´zˇ zˇe se za neˇ sami nepovazˇujı´.5 Podobne´ postoje zaujı´majı´ i samotnı´ Ta´dzˇici zˇijıćı´ mimo Pamı´r. Ti cˇasto poukazujı´ na skutecˇnost, zˇe nejsou stejne´ etnicity jako Pamı´rci, kterˇ´ı se od nich odlisˇujı´ prˇedevsˇ´ım na´bozˇensky´m vyznańı´m.6 Dalsˇ´ı vy´znamne´ hledisko, na ktere´ respondenti cˇasto poukazujı´, je ota´zka jazyka. Mnozı´ Ta´dzˇici upozornˇujı´ na skutecˇnost, zˇe jazyk Pamı´rcu˚ je pro neˇ 1 Pozna ´ mka: diplomova´ praće – Etnicka´ identita Pamı´rcu˚ – obha´jena´ v roce 2009 na Univerziteˇ Pardubice. 2 NAZARENKO, O. et al. 2001. Republic of Tajikistan – mapa, Dusˇanbe: Tadjikglavgeodesiya. 3 Vy ´jimku ovsˇem tvorˇ´ı prˇ´ıslusˇnıći kyrgyzske´ho etnika, kterˇ´ı oby´vajı´ sever GBAO (prˇedevsˇ´ım Murgabsky´ rajon) (Kokaisl 2007). 4 Na tuto skutecˇnost poukazoval naprˇ´ıklad respondent Fahradin [1]. 5 Naprˇ´ıklad respondentka Salima [2] cˇi respondent Iftichor [3]. 6 Respondent Tachyr [5].

254


nesrozumitelny´.7 Dı´lcˇ´ı rozdı´ly mezi Ta´dzˇiky a Pamı´rci je mozˇne´ vysledovat i v oblasti materia´lnı´ kultury.8 Lze tedy konstatovat, zˇe i prˇes rozdı´ly v jazyce, na´bozˇenske´m vyznańı´ a neˇkteryćh aspektech materia´lnı´ kultury jsou obyvatele´ Pamı´ru povazˇovańi ta´dzˇickou legislativou za Ta´dzˇiky, a nikoliv za Pamı´rce. Docha´zı´ tedy k situaci, kdy zˇite´ lidove´ modely neodpovı´dajı´ politicky´m (sta´tnı´m) diskursu˚m. Zatı´mco politicke´ diskursy hovorˇ´ı o jednotne´ ta´dzˇicke´ na´rodnosti, lidove´ modely poukazujı´ na existenci identity (v tomto kontextu etnicke´) nejen ta´dzˇicke´, ale i te´ pamı´rske´. Tato skutecˇnost se projevuje mimo jine´ i existencı´ etnonymu Pamı´rci, ktery´ lze cha´pat jakozˇto urcˇity´ vy´raz skupinove´ prˇ´ıslusˇnosti. Toto oznacˇenı´ pouzˇ´ıvajı´ nejen obyvatele´ Pamı´ru k vyja´drˇenı´ prˇ´ıslusˇnosti s vlastnı´ skupinou, ale take´ i prˇ´ıslusˇnıći skupin ostatnıćh - tedy teˇch nepamı´rskyćh, kdyzˇ se chteˇjı´ vymezit vu˚cˇi horske´mu obyvatelstvu Pamı´ru (Retka 2009). V te´to fa´zi textu je nutne´ pouka´zat na skutecˇnost, zˇe nenı´ mozˇne´ etnonym Pamı´rec cha´pat jako vy´znamovy´ ekvivalent pro oznacˇenı´ jake´hokoliv obyvatele Pamı´ru. Podstata identity Pamı´rcu˚ nenı´ zalozˇena pouze na teritoria´lnı´m vymezenı´. Pokud by tomu tak bylo, byli by za Pamı´rce povazˇovańı´ i Kyrgyzove´, kterˇ´ı oby´vajı´ severnı´ cˇa´st GBAO (prˇedevsˇ´ım Murgabsky´ rajon); (Kokaisl 2007). Prˇ´ıslusˇnıći kyrgyzske´ho etnika se vsˇak sami za Pamı´rce nepovazˇujı´ a ani za neˇ povazˇovańi nejsou teˇmi ostatnı´mi (Ta´dzˇiky a vlastnı´mi Pamı´rci). Koncept pamı´rske´ identity tedy kromeˇ teritoria´lnı´ho hlediska vycha´zı´ i z dalsˇ´ıch faktoru˚. KONCEPT IDENTITY PAMI´RCU˚ Z hlediska problematiky identity Pamı´rcu˚ si autor vytycˇil na´sledujıćı´ vy´zkumne´ ota´zky (Retka 2009): •

•

•

•

•

„Sdı´lejı´ obyvatele´ ta´dzˇicke´ho Pamı´ru spolecˇnou identitu? Pokud ano, v jake´ formeˇ se tato identita projevuje? Jedna´ se o identitu regiona´lnı´, socia´lnı´, profesnı´, etnickou atd.?“ „Jake´ jsou zdroje a projevy te´to identity? Z jakyćh faktoru˚ pocit spolecˇne´ identity Pamı´rcu˚ vycha´zı´ a jaky´mi zpu˚soby se prˇ´ıslusˇnıći te´to skupiny vymezujı´ vu˚cˇi prˇ´ıslusˇnı´ku˚m skupin odlisˇnyćh, tedy vu˚cˇi nepa’ mı´rcu˚m‘ ?“ „Jak Pamı´rci vnı´majı´ vymezenı´ hranic vlastnı´ skupiny? Na za´kladeˇ cˇeho se urcˇuje cˇlenstvı´ cˇi necˇlenstvı´ ve skupineˇ Pamı´rcu˚?“ „Jak na ota´zku pamı´rske´ identity nahlı´zˇejı´ prˇ´ıslusˇnıći jinyćh skupin, kterˇ´ı v dane´ lokaliteˇ spolecˇneˇ s Pamı´rci zˇijı´. Jak se projevuje vztah MY x ONI mezi Pamı´rci a prˇ´ıslusˇnı´ky ostatnıćh skupin?“ „Existujı´ dı´lcˇ´ı identity v ra´mci konceptu spolecˇne´ pamı´rske´ skupiny? Pokud ano, z cˇeho vycha´zejı´ a jak se projevujı´?“

7 Respondent

Saidbek [4]. respondent Sˇody [6] poukazoval na fenomeń pamı´rske´ho domu – viz dalsˇ´ı text a respondent Sˇermad [7] konstatoval, zˇe pamı´rska´ lipjosˇka (chlebova´ placka) se od te´ ta´dzˇicke´ odlisˇuje ve slozˇenı´ ingrediencı´, ktere´ byly pouzˇity prˇi jejı´ vy´robeˇ. 8 Naprˇ´ıklad

Prˇi snaze o zodpoveˇzenı´ teˇchto vy´zkumnyćh ota´zek vycha´zı´ autor prˇedevsˇ´ım z prˇedpokladu, zˇe podstatu skupinove´ identity tvorˇ´ı kulturnı´ aspekty, prostrˇednictvı´m kteryćh se prˇ´ıslusˇnıći dane´ skupiny vymezujı´ vu˚cˇi prˇ´ıslusˇnı´ku˚m skupin odlisˇnyćh – tedy vu˚cˇi teˇm ostatnı´m, druhy´m, a tudı´zˇ i cizı´m. „Jaka´koliv identita a jake´koliv spolecˇenstvı´ prˇedpokla´da´ kontrast vu˚cˇi teˇm druhy´m.“ (Eriksen 2007: 17) Podobneˇ se vyjadrˇuje i Zygmund Bauman, kdyzˇ konstatuje „cizı´ skupina je prˇesneˇ onou imagina´rnı´ opozicı´, jizˇ k sobeˇ vlastnı´ skupina potrˇebuje pro svou sebeidentitu, soudrzˇnost, vnitrˇnı´ solidaritu a emociona´lnı´ jistotu.“ (Bauman 1996: 45) Eriksen prˇ´ımo poukazuje na za´sadnı´ vy´znam kulturnıćh aspektu˚, jimizˇ se od sebe prˇ´ıslusˇnıći jednotlivyćh skupin odlisˇujı´. „Etnicita souvisı´ s rozdı´ly mezi skupinami a s rozdı´ly, o kteryćh se v te´to souvislosti hovorˇ´ı, jsou velmi variabilnı´: neˇkdy je to jazyk, vytva´rˇejıćı´ rozdı´l mezi skupinami, neˇkdy je to na´bozˇenstvı´, neˇkdy vzhled, jindy trˇeba zpu˚sob stravovańı´.“ (Eriksen 2007: 20) Z hlediska identity Pamı´rcu˚ se tedy nasky´ta´ ota´zka, jake´ jsou zdroje pamı´rske´ho vymezovańı´ se vu˚cˇi prˇ´ıslusˇnı´ku˚m odlisˇnyćh skupin, tedy vu˚cˇi teˇm „nepamı´rcu˚m“.

ZDROJE PAMI´RSKE´ IDENTITY Ota´zka potencia´lnıćh zdroju˚ identity Pamı´rcu˚ byla jizˇ strucˇneˇ vymezena v prˇedchozı´m textu. Na za´kladeˇ rozhovoru˚ s respondenty z ru˚znyćh etnickyćh skupin byly vybrańy dı´lcˇ´ı kulturnı´ aspekty, ktere´ by potencia´lneˇ mohly by´t pro vytva´rˇenı´ a udrzˇovańı´ identity Pamı´rcu˚ za´sadnı´mi. Autor prˇ´ıspeˇvku si na za´kladeˇ dat zı´skanyćh tereńnı´m vy´zkumem a jejich na´slednou analy´zou vytycˇil pracovnı´ koncept, ktery´ prˇedpokla´da´, zˇe pro identitu Pamı´rcu˚ je du˚lezˇite´ prˇedevsˇ´ım na´bozˇenske´ vyznańı´, jazykova´ prˇ´ıslusˇnost, neˇktere´ aspekty materia´lnı´ kultury a cˇa´stecˇneˇ i spolecˇneˇ sdı´lene´ prˇedstavy o pu˚vodu jednotlivyćh skupin (Ta´dzˇiku˚ a Pamı´rcu˚). Tyto faktory lze tedy pracovneˇ povazˇovat za za´kladnı´ zdroje pocitu vza´jemne´ souna´lezˇitosti Pamı´rcu˚. Na druhou stranu je vsˇak lze cha´pat i jako na´stroje a argumenty pro vymezovańı´ se vu˚cˇi teˇm jiny´m. Za tyto jine´, druhe´ a cizı´ jsou v kontextu pamı´rske´ identity povazˇovańi prˇedevsˇ´ım prˇ´ıslusˇnıći etnika ta´dzˇicke´ho, nebot’ pra´veˇ za Ta´dzˇiky jsou Pamı´rci ze strany ta´dzˇicke´ legislativy povazˇovańi (Retka 2009).

NA´BOZˇENSKE´ VYZNAŃI´ – SJEDNOCUJIĆI´ PRVEK Jizˇ v prˇedchozı´m textu byl vymezen prˇedpoklad, zˇe podstatou skupinove´ identity by´vajı´ faktory, prostrˇednictvı´m kteryćh se prˇ´ıslusˇnıći dane´ skupiny vymezujı´ vu˚cˇi prˇ´ıslusˇnı´ku˚m skupin ostatnıćh. Pokud budeme prˇi snaze o analy´zu podstaty pamı´rske´ identity vycha´zet z tohoto prˇedpokladu, lze konstatovat, zˇe jednı´m z nejvy´razneˇjsˇ´ıch, ne-li tı´m nejvy´razneˇjsˇ´ım, rysem identity Pamı´rcu˚ je pra´veˇ jejich na´bozˇenske´ vyznańı´. (Retka 2009) V kontextu historie regionu Strˇednı´ Asie je potrˇeba upozornit, zˇe prˇed prˇ´ıchodem isla´mu se v te´to lokaliteˇ

´ Sˇ RETKA: IDENTITA(Y) OBYVATEL TA ´ DZˇICKE´HO PAMI´RU TOMA

mı´sily prvky pu˚vodnı´ho sˇamanismu s krˇest’anstvı´m (nestoriaństvı´ a manichejstvı´) a buddhismem (prˇedevsˇ´ım la´maismem); (Kokaisl 2006). Vy´znamne´ postavenı´ meˇl v oblasti i zoroastrismus, ktery´ take´ navazoval na mı´stnı´ pohanske´ kulty (Exnerova´ 2008). Do tohoto prostrˇedı´ prˇicha´zı´ na pocˇa´tku 8. stoletı´ relativneˇ nove´ na´bozˇenstvı´ – isla´m, ktery´ si svoji dominantnı´ pozici v regionu budoval te´meˇrˇ dveˇ stoletı´. „Isla´m prˇinesla do Strˇednı´ Asie arabska´ arma´da na pocˇa´tku osme´ho stoletı´. V zemi za rˇekou Oxus (Amudarja) nazy´vane´ Ma´ wara´ a n-nahr neboli Transoxanie byla stara´ usedla´ civilizace usazena´ na obchodnı´ krˇizˇovatce mezi Indiı´, Cˇ´ınou a Strˇedomorˇ´ım. V oblasti prˇevla´dala persˇtina a zoroastrismus, v mensˇ´ı mı´rˇe take´ manicheismus. Na severu a vyćhodeˇ hranicˇila s u´zemı´m, ktere´ ovla´daly turkicke´ noma´dske´ kmeny, vyzna´vajıćı´ sˇamanismus“ (Exnerova´ 2008: 19). Z hlediska konceptu pamı´rske´ identity prˇedstavuje na´bozˇenske´ vyznańı´ faktor velice za´sadnı´. Pamı´rci se ve sve´m pojetı´ religiozity odlisˇujı´ nejen od kyrgyzskyćh kocˇovnyćh pastevcu˚, se ktery´mi spolecˇneˇ sdı´lejı´ prostor Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇańu, ale take´ od usedlyćh Ta´dzˇiku˚, kterˇ´ı zˇijı´ v centra´lnı´m Ta´dzˇikistańu. Ta´dzˇici i Kyrgyzove´, stejneˇ jako veˇtsˇina ostatnıćh autochtonnıćh etnik, jejichzˇ prˇ´ıslusˇnıći zˇijı´ v regionu Strˇednı´ Asie, se hla´sı´ k sunnitske´ verzi isla´mu. A pra´veˇ v te´to podstatne´ skutecˇnosti se Pamı´rci od nich odlisˇujı´ nebot’, jejich pojetı´ isla´mu vycha´zı´ z tradice sˇ´ıitske´. Pamı´rsˇtı´ sˇ´ıite´ se konkre´tneˇ hla´sı´ k sˇ´ıitske´ sekteˇ isma´’ilitu˚ (Retka 2009). Isla´mska´ sˇ´ıitska´ sekta Isma´’ı´lija (te´zˇ al-Isma´ ´ılı´ja, ismaı´lite´) vznikla v 8. stoletı´ v du˚sledku schizmatu uvnitrˇ sˇ´ıitske´ veˇtve isla´mu (Hrabal 1998). Sˇ´ıite´ jsou na rozdı´l od sunnitu˚ prˇesveˇdcˇeni, zˇe Muhammad otevrˇel „cyklus zasveˇcovańı´ “, prostrˇednictvı´m ktere´ho muslimske´ spolecˇenstvı´ zı´ska´va´ sve´ho nove´ho vu˚dce – ´ıma´ma. Sˇ´ıitska´ tradice tedy vycha´zı´ z prˇesveˇdcˇenı´, zˇe fyzickou smrtı´ Muhammada prorokovo pu˚sobenı´ na zemi nekoncˇ´ı, ale zˇe na Muhammadu˚v odkaz navazujı´ jeho prˇ´ımı´ potomci, kterˇ´ı si po generace prˇeda´vajı´ prorokovy schopnosti, a jsou tedy kompetentnı´ – vyvolenı´ k vedenı´ muslimske´ho spolecˇenstvı´ (Partridge 2006). „Ima´movi se dostalo schopnosti Bohem vnuknute´ a neomylne´ interpretace Korańu. Prvnı´m ima´mem byl Alı´. Jako Muhammadu˚v bratranec, jeho osvojeny´ syn a pozdeˇjsˇ´ı zet’(vzal si Muhammadovu dceru Fatimu) byl nejenom ze stejne´ho kmene, ale i z „lidı´ jeho domu“. Tento u´zky´ rodinny´ vztah ma´ svu˚j vy´znam: sˇ´ıite´ veˇrˇ´ı, zˇe Alı´ zdeˇdil Muhammadovy „duchovnı´ schopnosti“ jeho vilajah. Alı´ byl neomylny´ v interpretaci Korańu a prˇi vedenı´ spolecˇenstvı´. Tyto schopnosti prˇedal svy´m synu˚m povstalyćh z manzˇelstvı´ s Fatimou, Hasanovi a Husajnovi, kterˇ´ı je prˇeda´vali da´l svy´m potomku˚m v linii ima´mu˚.“ (Partridge 2006: 364)

255

Z Alı´ho synu˚ Hasana a Husajna prˇesˇel ima´mat postupneˇ na jejich dalsˇ´ı potomky Alı´ Zajmla´bidıńa, Muhammada al Baqı´ra a Dzˇafar as-Sa´diqa. Po smrti sˇeste´ho ima´ma Dzˇafar as-Sadiqa docha´zı´ mezi sˇ´ıitsky´mi muslimy k jizˇ zminˇovane´mu schizmatu. Cˇa´st sˇ´ıitu˚ uzna´va´ dalsˇ´ı ima´mskou posloupnost po linii starsˇ´ıho syna Dzˇafar asSadiqa (sˇeste´ho ima´ma) a druha´ sˇ´ıitska´ veˇtev se vsˇak prˇiklańı´ k posloupnosti po linii syna mladsˇ´ıho. Du˚vodem te´to nejednotnosti v na´slednictvı´ je skutecˇnost, zˇe starsˇ´ı syn sˇeste´ho ima´ma Isma´’il (od jeho jmeńa je odvozen na´zev sekty isma´’ilite´) zemrˇel drˇ´ıve nezˇ jeho otec, a tudı´zˇ se za sve´ho zˇivota ima´mem nestal. Isma´’ilovi stoupenci – isma´’ilite´ vsˇak vycha´zejı´ z prˇedpokladu, zˇe mu imama´t na´lezˇ´ı, a tudı´zˇ zˇe automaticky prˇecha´zı´ na jeho prˇ´ıme´ potomky (prvnı´m z nich byl jeho syn Muhammad, ktery´ se tedy meˇl sta´t sedmy´m ima´mem po sve´m deˇdovi – sˇeste´m ´ıma´movi Dzˇafar as-Sa´diqovi). Odpu˚rci te´to teze vycha´zejı´ z prˇedpokladu, zˇe na imama´t meˇl na´rok po smrti sˇeste´ho ima´ma Isma´’ilu˚v mladsˇ´ı bratr Mu´sa al Kazı´m, a tedy zˇe dalsˇ´ı ima´mska´ posloupnost pokracˇuje po linii jeho prˇ´ımyćh potomku˚. (Armstrongova´ 2008). Lze se setkat i s na´zorem, zˇe Isma´’ilovi (a na´sledneˇ jeho potomku˚m) nebyl imama´t prˇiznań, nebot’ u´dajneˇ za sve´ho zˇivota konzumoval vıńo (Kokaisl 2007). Podstatou sporu mezi jednotlivy´mi sˇ´ıitsky´mi skupinami je tedy ota´zka, kdo byl legitimnı´m sedmy´m ima´mem, a tedy po cˇ´ı rodove´ linii se imama´t da´le prˇeda´va´. Jedna verze uzna´va´ za ima´my potomky Isma´’ila a druha´ Mu´su al Kazima. Zatı´mco stoupenci Mu´su al Kazima by´vajı´ nazy´vańi sˇ´ıity dvanaćti ima´mu˚, stoupenci Isma´’ila jsou oznacˇovańi jako „sedmıći“, „sekta sedmi“, poprˇ´ıpadeˇ isma´’ilite´. (Armstrongova´ 2008). Isma´’ilite´ prˇedpokla´dajı´, zˇe linie Isma´’ilovyćh potomku˚, tedy ima´mu˚ ktere´ uzna´vajı´ oni, neprˇetrzˇiteˇ pokracˇuje azˇ do soucˇasnosti. V soucˇasne´ dobeˇ je prˇedstavitelem isma´’ilitske´ verze sˇ´ıitske´ho isla´mu jizˇ deveˇtacˇtyrˇica´ty´ ima´m nesoucı´ oznacˇenı´ Aga Chań (pokla´dany´ za nositele bozˇ´ıho sveˇtla) cˇi Hazar Ima´m (soucˇasny´ ima´m); (Kokaisl 2007). Soucˇasny´m prˇedstavitelem isma´’ilitu˚ je od roku 1957 princ Karim al-Husajni, ktery´ nese oznacˇenı´ Aga Chań IV. Isma´’ilite´ se vsˇak da´le deˇlı´ na dı´lcˇ´ı subskupiny. Nejpocˇetneˇjsˇ´ı odnozˇ´ı je tzv. Niza´rı´ja – skupina uzna´vajıćı´ Aga Chańa (k tomuto smeˇru se hla´sı´ i Pamı´rsˇtı´ isma´’ilite´), dalsˇ´ımi skupinami jsou bohorove´, chodzˇove´ a Sab’ı´ja. V minulosti z isma´’ilitskyćh mysˇlenek vycha´zely i sekty karma´tu˚ a assasıńu˚ (Hrabal 1998).

Obyvatele´ Pamı´ru, kterˇ´ı pu˚vodneˇ vyzna´vali zoroastrismus, prˇijali isla´m na prˇelomu 7. a 8. stoletı´, kdy se v oblasti Strˇednı´ Asie toto nove´ na´bozˇenstvı´ objevilo spolecˇneˇ s postupujıćı´ arabskou arma´dou. V te´to dobeˇ se vsˇak jesˇteˇ nejednalo o isma´’ilitske´ ucˇenı´, to se do oblasti dnesˇnı´ho Pamı´ru dosta´va´ azˇ ve stoletı´ 11. Isma´’ilitske´ pojetı´ isla´mu zprostrˇedkoval obyvatelu˚m Pamı´ru filosof a isma´’ilitsky´ duchovnı´ Nasir Chusrav (1004–1088), ktery´ se s tı´mto na´bozˇensky´m smeˇrem sezna´mil v pru˚beˇhu sve´ho

256

neˇkolikalete´ho pu˚sobenı´ ve fatimovske´m Egypteˇ9 (Mamadsˇerzodsˇejev 2007). Na vy´znam osoby Nasira Chusrava upozornˇovali i neˇkterˇ´ı respondenti, kterˇ´ı byli na problematiku na´bozˇenstvı´ u Pamı´rcu˚ dotazovańi. Pamı´rec Mubaraksˇo10 potvrdil, zˇe pra´veˇ Nasir Chusrav se zaslouzˇil o rozsˇ´ırˇenı´ isma´’ilitske´ vı´ry v Badachsˇańu. Podle jedne´ legendy utı´kal Nasir Chusrav se svy´m bratrem prˇed prona´sledovańı´m, ktere´mu byli isma´’ilite´ vystaveni. V pru˚beˇhu jejich cesty se u´dajneˇ uda´l za´zrak, ktery´ je s postavou tohoto isma´’ilitske´ho ucˇence spojovań. Krajina, kterou se bratrˇi ubı´rali, byla velice sucha´, ale na jednom mı´steˇ, kde se Nasir Chusrav zastavil, vytryskl z vysusˇene´ zemeˇ pramen. Bratrˇi se dostali azˇ do oblasti Badachsˇańu, kde se Nasir Chusrav usadil a zacˇal sˇ´ırˇit sve´ ucˇenı´ mezi mı´stnı´mi obyvateli. Od te´ doby jsou pry´ Pamı´rci isma´’lite´. V soucˇasne´ dobeˇ se v Ta´dzˇikistańu hla´sı´ k isla´mske´mu vyznańı´ prˇiblizˇneˇ 90 % celkove´ho pocˇtu 7,2 milionu˚ obyvatel. 85 % tvorˇ´ı muslimove´ sunnitsˇtı´, 5 % sˇ´ıite´ a 10 % prˇ´ıslusˇnıći ostatnıćh na´bozˇenstvı´.11 Sˇ´ıitske´ smeˇry zastupujı´ nejen isma´’ilite´, ale i sˇ´ıitsˇtı´ ima´mite´, poprˇ´ıpadeˇ i dalsˇ´ı muslimske´ sekty (Kokaisl 2007). Veˇtsˇina oslovenyćh respondentu˚ poukazovala, zˇe pra´veˇ jejich isma´’litska´ vı´ra je podstatou jejich „pamı´rstvı´ “ (Retka 2009). Na za´kladeˇ vy´sˇe uvedenyćh informacı´ se nabı´zı´ zobecnˇujıćı´ za´veˇr, zˇe podstatou etnicke´ identity Pamı´rcu˚ je jejich na´bozˇenske´ vyznańı´ – isma´’ilia. Jak se vsˇak uka´zalo v pru˚beˇhu realizace tereńnı´ho vy´zkumu, termıńy Pamı´rec a isma´’ilita nelze vzˇdy zameˇnˇovat. Zobecnˇujıćı´ vztah, podle ktere´ho by vsˇichni Pamı´rci byli isma´’ilite´ a vsˇichni isma´’ilite´ by byli Pamı´rci tak u´plneˇ neplatı´. Poprˇ´ıpadeˇ mozˇna´ platı´, ale ne vsˇichni respondenti se s nı´m ztotozˇnˇujı´. Ta´dzˇicˇtı´ isma´’ilite´ nezˇijı´ „pouze“ v oblasti Pamı´ru, ale neˇkolik byt’ nepocˇetnyćh isma´’ilitskyćh skupin se vyskytuje i v jizˇnı´m Ta´dzˇikistańu. „Isma´’ilite´ zˇijıćı´ v jizˇnıćh cˇa´stech Ta´dzˇikistańu (Kurgan Tjube) jsou oznacˇovańi jako Ta´dzˇikove´, ale oni sami cˇasto deklarujı´ svu˚j odlisˇny´, arabsky´ pu˚vod (Kokaisl 2007: 267).“ Podobneˇ jako isma´’ilite´ zˇijıćı´ v Pamı´ru, tak i tito „jihota´dzˇicˇtı´ “ odmı´tajı´ zvencˇ´ı prˇipisovanou ta´dzˇickou identitu. Oproti isma´’ilitu˚m pamı´rsky´m se ti ta´dzˇicˇtı´ neodvola´vajı´ na svoji regiona´lnı´ specificˇnost, ale poukazujı´ na svou genealogickou sprˇ´ızneˇnost s prˇ´ıslusˇnı´ky arabske´ho etnika. Prˇestozˇe tato skutecˇnost neprˇedstavuje za´sadnı´ aspekt pro analy´zu problematiky identity Pamı´rcu˚, je vhodne´ ji zmıńit, aby nada´le jizˇ nedocha´zelo k neprˇesny´m a zobecnˇujıćı´m za´veˇru˚m. Vy´znamneˇjsˇ´ı aspekt pro zpracovańı´ zkoumane´ problematiky prˇedstavuje existence obyvatelstva GBAO, ktere´ se hla´sı´ k jine´mu nezˇ isma´’ilitske´mu vyznańı´. Nejedna´ se vsˇak pouze o etnicky (i na´rodnostneˇ) odlisˇne´ sunnitske´ Kyrgyze, kterˇ´ı spolecˇneˇ s Pamı´rci Autonomnı´ 9 Dynastii Fatimovcu ˚ zalozˇil v 10. stoletı´ Isma´’ilu˚v vnuk Abdalla´h (chalı´fa Ubajdulla´h al-Mahdı´). Dynastie Fatimovcu˚ vla´dla te´meˇrˇ 250 let v severnı´ Africe, Palestineˇ, Sy´rii, Hidzˇa´zu a na Sicı´lii (Hrabal 1998). 10 Respondent Mubaraksˇo [8]. 11 Ministerstvo zahranicˇnıćh ve ˇ cı´ Cˇeske´ Republiky. Prˇ´ıstupne´ na: (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie statu/asie/tadzikistan/), sta´hnuto: 3. 6. 2010.


oblast Horske´ho Badachsˇańu oby´vajı´, ale take´ o sunnitske´ muslimy, jejichzˇ na´rodnost je ta´dzˇicka´, a kterˇ´ı take´ v tomto regionu zˇijı´. Skutecˇnost, zˇe sunnitsˇtı´ muslimove´ zˇijıćı´ v neˇkteryćh oblastech GBAO jsou na´rodnosti ta´dzˇicke´, nenı´ z hlediska jejich identity (cˇi identity pamı´rskyćh isma´’ilitu˚) podstatna´. Podle legislativy Ta´dzˇicke´ republiky jsou za Ta´dzˇiky povazˇovańi nejen tito badachsˇańsˇtı´ sunnite´, ale i isma´’ilite´. Prˇipsana´ na´rodnost tedy nenı´ z hlediska skupinove´ identity rozhodujıćı´. Ota´zkou vsˇak zu˚sta´va´, zda jsou tito sunnite´ oby´vajıćı´ za´padnı´ cˇa´st GBAO povazˇovańi za Pamı´rce, cˇi zda jsou vymezovańi na za´kladeˇ jinyćh specifik (Retka 2009). Konkre´tneˇ se jedna´ o problematiku obyvatel Darvazske´ho a Vancˇske´ho rajonu, ktere´ prˇedstavujı´ urcˇite´ „hranicˇnı´ oblasti“ mezi centra´lnı´m Ta´dzˇikistańem a ostatnı´mi rajony GBAO. V teˇchto rajonech zˇijı´ prˇedevsˇ´ım sunnite´, v mensˇ´ı mı´rˇe jsou zastoupeni isma´’ilite´ a sˇ´ıitsˇtı´ ima´mite´. (Kokaisl 2007) Postoje isma´’ilitskyćh Pamı´rcu˚ k ota´zce „pamı´rstvı´ “ sunnitskyćh „Ta´dzˇiku˚“ ze za´padnıćh oblastı´ GBAO nebyly jednoznacˇne´. Na za´kladeˇ zı´skanyćh poznatku˚ je mozˇne´ konstatovat, zˇe respondenti zasta´vali dva za´kladnı´ navza´jem se popı´rajıćı´ postoje. Prvnı´ skupina (meńeˇ pocˇetna´ skupina) vycha´zela z prˇedpokladu, zˇe i obyvatele´ za´padnıćh rajonu˚ GBAO jsou Pamı´rci. Tito respondenti tudı´zˇ prˇ´ıslusˇnost k Pamı´rcu˚m nepodminˇovali prˇ´ıslusˇnostı´ k isma´’ilistke´ vı´rˇe.12 Tento na´zor zohlednˇoval spı´sˇe teritoria´lnı´ vymezenı´ prˇed etnicky´m faktory. Prˇevla´daly vsˇak na´zory opacˇne´. Naprˇ´ıklad respondent Manucˇar zasta´val postoj, zˇe sunnitske´ obyvatele Vancˇe a Darvosu za Pamı´rce povazˇovat nelze, nebot’ nejsou isma´’ility, a navıć mluvı´ ta´dzˇicky, a nikoliv neˇktery´m z pamı´rskyćh jazyku˚.13 Manucˇar tyto ta´dzˇicke´ obyvatele GBAO oznacˇil za Badachsˇańce, cˇ´ımzˇ vytycˇil dalsˇ´ı kategorii (tentokra´t regiona´lnı´ – teritoria´lnı´), ktera´ by teoreticky meˇla zastrˇesˇovat isma´’ilitcke´ Pamı´rce i neisma´’ilitske´ Ta´dzˇiky, poprˇ´ıpadeˇ dalsˇ´ı ´ırańsky´mi jazyky hovorˇ´ıcı´ skupiny. Badachsˇańci by tedy meˇli by´t vsˇichni obyvatele´ Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇań, nasky´ta´ se vsˇak ota´zka, zda by do te´to kategorie spadali i kyrgyzsˇtı´ pastevci, zˇijıćı´ v Murgabske´m rajonu na severu GBAO. Za specifickou skupinu na pomezı´ Pamı´rcu˚ a Ta´dzˇiku˚ oznacˇil Manucˇar tzv. Jazgulamce. Prˇ´ıslusˇnıći te´to skupiny jsou sice v soucˇasne´ dobeˇ vyznańı´ sunnitske´ho, nicmeńeˇ jesˇteˇ ve stoletı´ 18. (cˇi 19.) se hla´sili k sˇ´ıitu˚m. Du˚vodem konverze k sunnitske´ veˇtvi isla´mu pry´ byla skutecˇnost, zˇe to Jazgulamci „meˇli blı´zˇe“ do Darvosu a Vancˇe, kde zˇijı´ pouze sunnite´, nezˇ do oblastı´ „cˇisteˇ isma´’ilitskyćh“. Specificˇnost Jazgulamcu˚ take´ vycha´zı´ z faktu, zˇe prˇ´ıslusˇnıći te´to skupiny hovorˇ´ı vlastnı´m jazykem, ktery´ se spı´sˇe nezˇ ta´dzˇicˇtineˇ podoba´ jazyku˚m pamı´rsky´m (konkre´tneˇ sˇugnańsˇtineˇ). Manucˇar tedy prezentoval etnicky´ koncept, ktery´ vycha´zel z prˇedpokladu, zˇe existuje urcˇita´ panbadachsˇańska´ „identita“, ktera´ zastrˇesˇuje sunnitske´ obyvatele Vancˇe a Darvosu, jazykoveˇ specificke´ sunnitske´ 12 Naprˇ´ıklad

respondent Mubaraksˇo [8]. Manucˇar [9].

13 Respondent


Jazgula´mce a isma´’ilitske´ Pamı´rce. Pamı´rska´ identita je z hlediska tohoto prˇ´ıstupu jasneˇ spjata s isma´’ilistky´m vyznańı´m. Respondent Manucˇar tento svu˚j prˇedpoklad vymezil i geograficky. Podle Manucˇara zacˇ´ına´ Pamı´r v Rusˇańu, tedy v nejza´padneˇjsˇ´ım „isma´’ilitske´m“ regionu GBAO. Nabı´zı´ se konstatovańı´, zˇe na za´kladeˇ vy´sˇe uvedenyćh poznatku˚, nelze jednoznacˇneˇ danou problematiku vymezit. Prˇedchozı´ text na konkre´tnı´ ota´zky neposkytl adekva´tnı´ odpoveˇdi, ale spı´sˇe pouka´zal na nove´ potencia´lnı´ pohledy na danou problematiku, a navıć neˇkolik dalsˇ´ıch ota´zek i otevrˇel. Z hlediska antropologicke´ teorie (cˇi teoriı´), lze na ota´zku „pamı´rske´ prˇ´ıslusˇnosti“ pohlı´zˇet naprˇ´ıklad v kontextu prˇ´ıstupu˚ Frederika Bartha. Barth upozornˇuje, zˇe charakteristiky, ktere´ lide´ povazˇujı´ prˇi vymezovańı´ se vu˚cˇi jiny´m za du˚lezˇite´, cˇasto neprˇedstavujı´ sumu „objektivnıćh“ odlisˇnostı´ (v tomto prˇ´ıpadeˇ ota´zka vy´znamu na´bozˇenstvı´). Etnicka´ hranice, ktera´ definuje jednotlive´ skupiny, nemusı´ odpovı´dat (a cˇasto neodpovı´da´) „objektivnı´mu“ kulturnı´mu obsahu, ktery´ tyto skupiny odlisˇuje. Podle Bartha jsou neˇktere´ kulturnı´ charakteristiky jednotlivy´mi skupinami (prˇi vymezovańı´ se vu˚cˇi ostatnı´m) vy´znamoveˇ nadhodnocovańy (sta´vajı´ se z nich symboly a emble´my rozdı´lnosti), a jine´ jsou naopak ignorovańy, potlacˇovańy, maskovańy cˇi odmı´tańy (Barth 1969). Podobny´ postoj zasta´va´ i Eriksen, ktery´ poukazuje na urcˇitou flexibilitu teˇchto identit, a tedy i na jejich urcˇitou obsahovou nejednoznacˇnost, prˇi ktere´ neexistuje pouze socia´lnı´ diskurs bud’ a nebo, ale i jak – take´ (Eriksen 2007). A pra´veˇ z konceptu, podle ktere´ho neexistujı´ pouze „cˇiste´ kategorie“ (kdy platı´ pouze bud’ a nebo), ale etnicke´ (nejen) kategorie jsou cˇasto nejednoznacˇne´, flexibilnı´ a propustne´ (tedy zˇe platı´ i jak – take´), je mozˇne´ vycha´zet i prˇi snaze o analy´zu fenomeńu „pamı´rstvı´ “. Vedle „jednoznacˇnyćh“ Pamı´rcu˚, na jejichzˇ „pamı´rstvı´ “ se shodli vsˇichni respondenti, tedy existujı´ i ru˚zne´ prˇechodove´ oblasti, poprˇ´ıpadeˇ hranicˇnı´ kultury (etnicke´ cˇi subetnicke´ skupiny). Lze hovorˇit o urcˇite´m vytva´rˇenı´ konceptu˚ oblastı´ s prˇechodovy´mi kulturami (kultury na pomezı´) mezi Pamı´rci a Ta´dzˇiky, kterˇ´ı zˇijı´ mimo lokalitu GBAO. Do te´to kategorie by patrˇily naprˇ´ıklad nepocˇetne´ skupiny isma´’litu˚, zˇijıćı´ v za´padnıćh rajonech GBAO (vesnice Joged v Darvoske´m rajonu), jazykoveˇ specificˇtı´ Jazgula´mci a ta´dzˇicky hovorˇ´ıcı´ sunnitsˇtı´ Badachsˇańci (Retka 2009). Tento koncept je vsˇak pouze pracovnı´ a autor prˇedpokla´da´ jeho verifikaci (cˇi falzifikaci) prostrˇednictvı´m analy´zy dat zı´skanyćh dalsˇ´ım vy´zkumem v dane´ lokaliteˇ.

ODRAZ NA´BOZˇENSKYĆH SYSTE´MU˚ V HMOTNE´ KULTURˇE PAMI´RCU˚ Prvky pamı´rske´ religiozity se v neˇkteryćh aspektech projevujı´ i v hmotne´ kulturˇe obyvatel tohoto regionu. Nabı´zı´ se tedy konstatovańı´, zˇe lze povazˇovat neˇktera´ kulturnı´ specifika dane´ skupiny za urcˇite´ zdroje sebeidentifikace, a tedy i za vy´znamne´ faktory pro vymezovańı´ se vu˚cˇi teˇm jiny´m. Nejvy´razneˇjsˇ´ım kulturnı´m prvkem Pamı´rcu˚, ve

257

ktere´m se zrˇetelneˇ projevuje i jejich na´bozˇensky´ syste´m, je fenomeń tzv. „pamı´rske´ho domu“ – Cˇidu. Pamı´rsky´ du˚m prˇedstavuje prvek materia´lnı´ kultury, na jehozˇ vy´znamu pro socia´lnı´ identitu Pamı´rcu˚ se shodla veˇtsˇina oslovenyćh respondentu˚. Tento du˚m nelze povazˇovat „pouze“ za specificky´ druh stavby, ktery´ je typicky´ pro oblast Pamı´ru. Jedna´ se take´ o kulturnı´ prvek vysoke´ symbolicke´ hodnoty. V prˇ´ıpadeˇ pamı´rske´ho domu se vsˇak nejedna´ pouze o symboliku muslimskou – isma´’litskou, ny´brzˇ jsou v neˇm patrne´ i prvky vı´ry prˇedisla´mske´ (Retka 2009). „Prˇed prˇ´ıchodem a na´sledny´m etablovańı´m isma´’ilistke´ vı´ry byli Pamı´rci (Badachsˇańci) vyznavacˇi zoroastrijske´ho na´bozˇenstvı´, jezˇ vycha´zelo ze starobyle´ a´rijske´ filosofie. Toto pojetı´ vı´ry bylo spjato s kultem ohneˇ a pra´veˇ u zoroastrijcu˚ se poprve´, prˇed vıće nezˇ 2500 lety, objevil cˇid. Mu˚zˇeme rˇ´ıci, zˇe pamı´rsky´ du˚m se v minulosti staveˇl pouze v zoroastrijskyćh a posle´ze v sˇ´ıitskyćh oblastech, resp. v teˇch cˇa´stech dnesˇnı´ho Ta´dzˇikistańu, kde lide´ vyzna´vajı´ isma´’ilitskou odnozˇ isla´mu. Toto pravidlo je platne´ i dnes.“ (Kokaisl 2007: 303) Pamı´rsky´ cˇid lze tedy povazˇovat za urcˇity´ kulturnı´ prvek, v neˇmzˇ se prolıńa´ symbolika nejen soucˇasne´ religie isma´’ilistke´, ale take´ symbolika religie „pu˚vodnı´ “ zoroastrijske´. Na vy´znam zoroastrijske´ symboliky v interie´ru cˇidu poukazoval naprˇ´ıklad respondent Sˇody14 , ktery´ danou problematiku demonstroval na prˇ´ıkladu tzv. cˇorchony – cˇtvercove´ho zakoncˇenı´ stropu – jake´hosi strˇesˇnı´ho okna. Cˇorchona se skla´da´ ze cˇtyrˇ za´kladnıćh cˇa´stı´, ktere´ symbolizujı´ prˇ´ırodnı´ elementy, jimizˇ jsou zemeˇ, voda, vı´tr, a prˇedevsˇ´ım ohenˇ. Sˇodyho zˇena Salima15 zminˇovala symbolicky´ vy´znam peˇti hlavnıćh sloupu˚ pamı´rske´ho domu. Podle te´to respondentky tyto sloupy odkazujı´ na za´sadnı´ postavy ima´’litske´ vı´ry, tedy na Muhammada, Aliho, Fatimu, Hasana a Husejna. Tito manzˇele´ tedy neza´visle na sobeˇ poukazovali jak na symboliku zoroastriskou (Sˇody), tak muslimskou (Salima). Fenomeń pamı´rske´ho domu prˇedstavuje z hlediska potencia´lnıćh zdroju˚ (cˇi projevu˚) pamı´rske´ identity nejvy´razneˇjsˇ´ı aspekt materia´lnı´ kultury. Kromeˇ tohoto architektonicko-symbolicke´ho fenomeńu se jiste´ specificˇnosti pamı´rske´ kultury objevujı´ v oblasti gastronomie (pamı´rska´ lipjosˇka – chlebova´ placka) cˇi tradicˇnı´ho odı´vańı´ (pamı´rska´ tupiteˇjka – pokry´vka hlavy). Nicmeńeˇ tyto kulturnı´ prvky jizˇ neprˇedstavujı´ podobneˇ vy´razne´ zdroje identity, jaky´ symbolizuje pra´veˇ pamı´rsky´ Cˇid. JAZYKOVY´ ASPEKT A PAMI´RSKA´ IDENTITA(Y) Dalsˇ´ım vy´znamny´m faktorem pro utva´rˇenı´ poprˇ´ıpadeˇ udrzˇovańı´ pocitu skupinove´ identity je spolecˇny´ jazyk, ktery´ cˇlenove´ dane´ho spolecˇenstvı´ pouzˇ´ıvajı´ (Bromlej 1980; 14 Respondent

Sˇody [6]. Salima [2].

15 Respondentka

258


Smith 2003; Eriksen 2007 aj.). Neˇkterˇ´ı autorˇi povazˇujı´ jazykovy´ aspekt dokonce za nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı faktor prˇi vytva´rˇenı´ etnicke´ identity dane´ skupiny. Konkre´tneˇ Bromlej konstatuje, zˇe ze vsˇech komponentu˚ kultury pra´veˇ jazyk obvykle disponuje nejveˇtsˇ´ı funkcˇnostı´ – ve vy´znamu charakteristicke´ho rysu etnosu (Bromlej 1980). Z hlediska pamı´rske´ identity je nutne´ upozornit na skutecˇnost, zˇe koncept „pamı´rstvı´ “ se neopı´ra´ o existenci jednoho konkre´tnı´ho jazyka – naprˇ´ıklad pamı´rsˇtiny, ale o skutecˇnost, zˇe prˇ´ıslusˇnıći jednotlivyćh pamı´rskyćh skupin hovorˇ´ı ru˚zny´mi pamı´rsky´mi jazyky cˇi jejich dialekty. Pamı´rci tedy prˇi vymezovańı´ se vu˚cˇi jiny´m neodkazujı´ na skutecˇnost, zˇe hovorˇ´ı jiny´m jazykem nezˇ naprˇ´ıklad Ta´dzˇikove´ (tedy uzˇivatele´ ta´dzˇicˇtiny), ny´brzˇ na skutecˇnost, zˇe hovorˇ´ı jiny´mi jazyky nezˇ Ta´dzˇikove´. Tyto jine´ jazyky vytva´rˇejı´ spolecˇnou a jednotnou skupinu tzv. pamı´rskyćh jazyku˚ (Retka 2009). Ke skutecˇnosti, zˇe existuje jedna spolecˇna´ jazykova´ skupina, ktera´ zastrˇesˇuje ru˚zne´ pamı´rske´ jazyky a jejich dialekty, lze prˇistupovat v kontextu dvou za´kladnıćh ota´zek. Jedna´ se nejen o problematiku vy´znamu te´to spolecˇne´ jazykove´ skupiny, jakozˇto zdroje vymezovańı´ se vu˚cˇi teˇm jiny´m, jejichzˇ jazyky do te´to skupiny nepatrˇ´ı. Du˚lezˇity´m faktorem ovlivnˇujıćı´m podobu pamı´rske´ etnicke´ identity mu˚zˇe by´t i ota´zka, nakolik tyto cˇa´stecˇneˇ odlisˇne´ jazyky prˇedstavujı´ potencia´lnı´ zdroje dı´lcˇ´ıch loka´lnıćh etnickyćh identit. Slavomı´r Hora´k se k te´to ota´zce vyslovuje na´sledovneˇ: „Ta´dzˇicky´ Pamı´r, jehozˇ u´zemı´ vyplnˇuje tzv. Autonomnı´ oblast Horske´ho Badachsˇańu, prˇedstavuje velmi obtı´zˇneˇ dostupnou oblast Ta´dzˇikistańu, ktera´ je da´le rozdeˇlena na mnozˇstvı´ samostatnyćh u´dolı´, v nichzˇ vzˇdy prˇevla´daly semioautonomnı´ socia´lnı´ struktury. Etnicky se obyvatelstvo Pamı´ru skla´da´ z prˇ´ıslusˇnı´ku˚ mnoha na´rodnostı´ hovorˇ´ıcıćh neˇkolika vychodoı´rańsky´mi jazyky.“ (Hora´k 2005: 142) Prˇ´ıslusˇnıći jednotlivyćh pamı´rskyćh skupin tedy oby´vajı´ konkre´tnı´ (cˇasto od sebe geograficky oddeˇlene´) lokality - horska´ u´dolı´. Teˇmto geograficky vymezeny´m lokalita´m cˇasto odpovı´dajı´ i jednotlive´ pamı´rske´ jazyky cˇi jejich dialekty. Je ota´zkou, na kolik faktory loka´lnı´ a jazykove´ prˇ´ıslusˇnosti vyvola´vajı´ u obyvatel jednotlivyćh horskyćh u´dolı´ pocity spolecˇne´ identity. Docha´zı´ tedy k urcˇite´mu rozsˇ´ırˇenı´ tematicke´ho ra´mce. Jizˇ nenı´ rˇesˇena „pouze“ ota´zka spolecˇne´ pamı´rske´ identity, ale i fenomeń identit dı´lcˇ´ıch. Prˇi analy´ze te´to problematiky lze vycha´zet z Eriksenova prˇedpokladu, zˇe identita ma´ relacˇnı´, situacˇnı´ a flexibilnı´ charakter. Podle tohoto prˇ´ıstupu je kazˇda´ osoba nositelem cele´ rˇady potencia´lnıćh identit, ale jen neˇktere´ z nich se sta´vajı´ vy´znamny´mi a ovlivnˇujı´ socia´lnı´ zˇivot dane´ho jednotlivce (Eriksen 2007). Ota´zkou tedy je, na kolik jsou tyto potencia´lnı´ dı´lcˇ´ı identity pro obyvatele Pamı´ru du˚lezˇite´ a jaky´m zpu˚sobem se prˇ´ıpadneˇ projevujı´ v ra´mci konceptu „pamı´rstvı´ “, tedy jake´ je jejich postavenı´ v ra´mci pamı´rske´ („panpamı´rske´“) identity, kterou cˇlenove´

teˇchto skupin spolecˇneˇ sdı´lejı´ a verˇejneˇ ji deklarujı´ (Retka 2009). Jak jizˇ bylo uvedeno v prˇedchozı´m textu, prˇestozˇe jsou ta´dzˇicˇtı´ Pamı´rci povazˇovańi z legislativnı´ho hlediska za Ta´dzˇiky, jejich jazyk (cˇi spı´sˇe jazyky) se od ta´dzˇicˇtiny odlisˇuje (odlisˇujı´). Z hlediska vymezenı´ jednotlivyćh etnickyćh skupin, je vhodne´ poznamenat, zˇe Ta´dzˇicka´ republika ma´ ustanoveny´ pouze jeden u´rˇednı´ jazyk, a tı´m je ta´dzˇicˇtina. Vedle ta´dzˇicˇtiny je vsˇak velice rozsˇ´ırˇena´ i rusˇtina. Podle legislativy Ta´dzˇicke´ republiky plnı´ rusky´ jazyk funkci tzv. jazyka pro dorozumeˇnı´ mezi na´rody. Tento status rusˇtiny prˇ´ımo upravuje druhy´ cˇlańek u´stavy Ta´dzˇicke´ republiky (Hora´k 2008). Ta´dzˇicˇtina i pamı´rske´ jazyky se spolecˇneˇ rˇadı´ do indoevropske´ jazykove´ rodiny, cˇ´ımzˇ se podstatneˇ odlisˇujı´ od jazyku˚ turkickyćh (kyrgyzsˇtina, uzbeksˇtina, kazasˇtina atd.), ktere´ jsou rˇazeny do jazykove´ rodiny altajske´. Z hlediska dalsˇ´ı klasifikace je ta´dzˇicˇtina soucˇa´stı´ na´sledujıćı´ho sche´matu:16 Indoevropska´ jazykova´ rodina: indoı´rańska´ veˇtev: ´ırańske´ jazyky: za´padnı´ ´ırańske´ jazyky: jihoza´padnı´ ´ırańske´ jazyky: perske´ jazyky Soucˇasna´ ta´dzˇicˇtina vycha´zı´ prˇedevsˇ´ım z persˇtiny, obsahuje vsˇak i jazykove´ vy´pu˚jcˇky z arabsˇtiny, uzbecˇtiny, a prˇedevsˇ´ım rusˇtiny (Kokaisl 2007). Podobneˇ jako ta´dzˇicˇtina, tak i jazyky pamı´rske´ patrˇ´ı do indoevropske´ jazykove´ rodiny, indoı´rańske´ veˇtve a do skupiny ´ırańskyćh jazyku˚. Od ta´dzˇicˇtiny se vsˇak pamı´rske´ jazyky odlisˇujı´ skutecˇnostı´, zˇe se nejedna´ o jazyky za´padoı´rańske´ ny´brzˇ vyćhodoı´rańske´. Z hlediska jazykove´ klasifikace jsou pamı´rske´ jazyky soucˇa´stı´ na´sledujıćı´ho sche´matu:17 Indoevropska´ jazykova´ rodina: indoı´rańska´ veˇtev: ´ırańske´ jazyky: vyćhodnı´ ´ırańske´ jazyky: jihovyćhodnı´ ´ırańske´ jazyky: pamı´rske´ jazyky Z hlediska problematiky dalsˇ´ıho cˇleneˇnı´ skupiny pamı´rskyćh jazyku˚, zasta´vajı´ jednotlivı´ autorˇi, kterˇ´ı se danou ota´zkou zaby´vajı´, ru˚zne´ – nejednotne´ postoje. Podle Slavomı´ra Hora´ka patrˇ´ı mezi pamı´rske´ jazyky (jazyky Horske´ho Badachsˇańu) jazyk isˇkasˇemsky´, vachańsky´, sˇugnańskorusˇańsky´ jazyk (a jeho dialekty) a jazgula´msky´ jazyk (viz prˇedchozı´ text – specificka´ skupina na pomezı´ Pamı´rcu˚ 16 GORDON, R. G.. et al. 2005. Ethnologue: Languages of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na: sta´hnuto: (http://www.ethnologue.com/show country.asp?name=TJ), 10. 6. 2009. 17 GORDON, R. G.. et al. 2005. Ethnologue: Languages of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 10. 6. 2009.


a Ta´dzˇiku˚). Kromeˇ teˇchto cˇtyrˇ za´kladnıćh pamı´rskyćh jazyku˚ patrˇ´ı mezi „ta´dzˇicke´“ vyćhodoindicke´ jazyky i jagnobsˇtina (Hora´k 2005). Jagnobsky´ jazyk se vsˇak od jazyku˚ pamı´rskyćh lisˇ´ı v dı´lcˇ´ım aspektu, zˇe zatı´mco jazyky pamı´rske´ jsou ´ırańske´ jihovyćhodnı´, jagnobsˇtina je rˇazena do skupiny ´ırańskyćh jazyku˚ severovyćhodnıćh.18 Podle jine´ho zpu˚sobu schematizace lze pamı´rske´ jazyky deˇlit na jazyk sˇugnańsky´ (a jeho rusˇańsky´ a badzˇuvsky´ dialekt), bartańgsky´, sarikolsky´, jazgula´msky´, vancˇsky´ – starovancˇsky´ (mrtvy´ jazyk), vachańsky´ a isˇkasˇimsky´ (Mamadsˇerzodsˇejev 2007). Prˇi studiu jinyćh zdroju˚ informacı´ se lze setkat i s na´zvy jazyku˚ doposud neuvedenyćh. Naprˇ´ıklad podle publikace Ta´dzˇicka´ SSR se pamı´rske´ jazyky deˇlı´ na sˇugnańsko-rusˇańske´ (a jejich dialekty), jazgula´mske´, isˇkasˇimske´, vachańske´ a mundzˇanske´ (Kokaisl 2007).19

PAMI´RSKA´ IDENTITA V KONTEXTU DI´LCˇIĆH JAZYKOVYĆH ˇ I´SLUSˇNOSTI´ PR

Lze tedy konstatovat, zˇe ota´zku lingvisticke´ho vymezenı´ pamı´rskyćh skupin (cˇi subskupin) je mozˇne´ analyzovat v kontextu dvou za´kladnıćh u´rovnı´. Jedna u´rovenˇ poukazuje na „vztah“ mezi jazyky pamı´rsky´mi a jazyky ostatnı´mi – nepamı´rsky´mi (prˇedevsˇ´ım ta´dzˇicˇtinou). Druha´ tematicka´ linie se zameˇrˇuje na ota´zku „vztahu“ mezi jednotlivy´mi pamı´rsky´mi jazyky. Z hlediska prvnı´ u´rovneˇ se nabı´zı´ konstatovańı´, zˇe prˇ´ıslusˇnost ke skupineˇ pamı´rskyćh jazyku˚ prˇedstavuje jeden ze za´kladnıćh zdroju˚ spolecˇne´ pamı´rske´ identity. Koncept „pamı´rstvı´ “ je tedy kromeˇ spolecˇne´ho isma´’ilitske´ho na´bozˇenstvı´ postaven i na prˇedpokladu spolecˇne´ jazykove´ prˇ´ıslusˇnosti, ktera´ je odlisˇna´ od jazykove´ prˇ´ıslusˇnosti teˇch ostatnıćh (v tomto kontextu prˇedevsˇ´ım od jazykove´ prˇ´ıslusˇnosti Ta´dzˇiku˚). Tato spolecˇna´ jazykova´ prˇ´ıslusˇnost vsˇak nenı´ vyja´drˇena prostrˇednictvı´m jednotne´ho jazyka (pamı´rsˇtiny), ale prˇ´ıslusˇnostı´ ke spolecˇne´ jazykove´ skupineˇ pamı´rskyćh jazyku˚. Tato skupina zastrˇesˇuje neˇkolik dı´lcˇ´ıch rozdı´lnyćh jazyku˚ a jejich dialektu˚. Je ota´zkou nakolik tato jazykova´ odlisˇnost jednotlivyćh pamı´rskyćh skupin (etnik) mu˚zˇe vytva´rˇet pocit identity, ktery´ by byl „silneˇjsˇ´ı “ nezˇ pocit spolecˇne´ identity pamı´rske´. (Retka 2009) 18 GORDON, R. G.. et al. 2005. Ethnologue: Languages of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na: <www.ethnologue.com/show language.asp?code=yai>), sta´hnuto: 10. 6. 2009. 19 Nejpocˇetne ˇ ji zastoupeny´m pamı´rsky´m jazykem (v Ta´dzˇicke´ republice) je sˇugnańsˇtina. V roce 1989 se jednalo o 70 000 obyvatel GBAO. V pru˚beˇhu scˇ´ıtańı´ obyvatelstva v roce 1988 bylo zjisˇteˇno, zˇe tı´mto jazykem hovorˇilo prˇiblizˇneˇ 18 000 z celkove´ho pocˇtu 20 154 obyvatel Chorogu (spra´vnı´ meˇsto GBAO); (Alamojev 2007). Podle jinyćh zdroju˚ informacı´ v roce 1997 pouzˇ´ıvalo sˇugnańsky´ jazyk vıće nezˇ 100 000 obyvatel Ta´dzˇikistańu (GBAO) a prˇiblizˇneˇ 50 000 obyvatel Isla´mske´ republiky Afghańistań (Mamadsˇerzodsˇejev 2007). Ostatnı´ pamı´rske´ jazyky jsou zastoupeny vy´razneˇ nizˇsˇ´ım pocˇtem mluvcˇ´ıch. K vachańske´mu jazyku se hla´sı´ prˇiblizˇneˇ 7000 obyvatel Ta´dzˇikistańu (da´le 9000 Vachańcu˚ zˇije v Pa´kistańu, 7000 v Afghańistańu a 6000 v Cˇ´ıneˇ). Bartańsky´ jazyk byl v roce 1932 zastoupen prˇiblizˇneˇ 2000 mluvcˇ´ımi, v roce 1959 se jednalo o 1000 obyvatel GBAO a v 90. letech (1997) o 2500 osob. Jazgula´msky´ jazyk pouzˇ´ıva´ prˇiblizˇneˇ 4000 mluvcˇ´ıch. A isˇkasˇimsky hovorˇ´ı prˇiblizˇneˇ 500 obyvatel jizˇnı´ cˇa´sti GBAO (prˇiblizˇneˇ 2000 Isˇkasˇimcu˚ zˇije v Afghańistańu); (Mamadsˇerzodsˇejev 2007).

259

IDENTITA(Y) TA´DZˇICKYĆH PAMI´RCU˚ – SHRNUTI´ Na za´kladeˇ dat zı´skanyćh tereńnı´m vy´zkumem je mozˇne´ konstatovat, zˇe urcˇita´ spolecˇna´ pamı´rska´ identita skutecˇneˇ existuje (nebo je alesponˇ takto deklarovańa). Isma´’ilitsˇtı´ obyvatele´ Pamı´ru se prezentujı´ prˇedevsˇ´ım jako Pamı´rci. Termıń Pamı´rci pouzˇ´ıvajı´ nejen obyvatele´ Pamı´ru (oznacˇenı´ vlastnı´ skupiny), ale i ti druzı´, kterˇ´ı se za Pamı´rce nepovazˇujı´ (pro oznacˇenı´ odlisˇne´ skupiny – lidı´ z hor, kterˇ´ı mluvı´ jiny´m jazykem a vyzna´vajı´ jinou verzi isla´mu); (Retka 2009). Pro mnohe´ Pamı´rce je za´sadnı´m zdrojem jejich skupinove´ identity prˇ´ıslusˇnost k isma´’ilitske´ verzi isla´mu. Zjednodusˇeneˇ lze konstatovat, zˇe termıń Pamı´rec je oznacˇenı´ pro isma´’ility zˇijıćı´ v konkre´tnı´ lokaliteˇ – v Pamı´ru. Pamı´rci tedy vytva´rˇejı´ spolecˇnou skupinu, se kterou se identifikujı´. (Retka 2009). Prˇi analy´ze dane´ problematiky je vsˇak trˇeba pocˇ´ıtat i s neˇkolika za´sadnı´mi faktory, ktere´ mohou vy´sˇe uvedene´ teze cˇa´stecˇneˇ narusˇit cˇi zpochybnit. Jedna´ se prˇedevsˇ´ım o nejasneˇ vymezene´ statusy Jazgula´mcu˚ cˇi badachsˇańskyćh sunnitu˚, a jejich postavenı´ v ra´mci konceptu „pamı´rstvı´ “. Fenomeń cˇlenstvı´, hranic a prˇechodovyćh kultur v ra´mci konceptu „pamı´rstvı´ “ poukazuje na dalsˇ´ı socia´lnı´ kontexty a otevı´ra´ dalsˇ´ı ota´zky v ra´mci problematiky spolecˇne´ pamı´rske´ (panpamı´rske´) identity. Du˚lezˇity´m aspektem pamı´rske´ identity je i faktor jazyka. Na jednu stranu obyvatele´ Pamı´ru hovorˇ´ı (azˇ na vy´jimky) neˇktery´m z tzv. pamı´rskyćh jazyku˚. Tato skutecˇnost mu˚zˇe opeˇt posilovat pocit spolecˇne´ pamı´rske´ identity, nebot’ „My“ hovorˇ´ıme pamı´rsky´mi jazyky – pamı´rsky, zatı´mco „Oni“ hovorˇ´ı jinak (nepamı´rsky – ta´dzˇicky, kyrgyzsky atd.). Na druhou stranu vsˇak jazykovy´ faktor mu˚zˇe „panpamı´rskou identitu“ da´le stratifikovat a cˇlenit na jednotlive´ subskupiny a jim potencia´lneˇ odpovı´dajıćı´ dı´lcˇ´ı identity. (Retka 2009) Koncept spolecˇne´ pamı´rske´ identity vsˇak nevylucˇuje koncepty jednotlivyćh dı´lcˇ´ıch jazykovyćh (cˇi etnickyćh) identit. Nabı´zı´ se pouzˇitı´ Eriksenova konceptu flexibilnı´ identity, tedy zˇe kazˇda´ osoba je nositelem cele´ rˇady potencia´lnıćh identit (Eriksen 2007). Z tohoto pohledu se pamı´rska´ identita teoreticky nevylucˇuje ani s identitou sˇugnańskou cˇi vachańskou, ale ani s identitou ta´dzˇickou (sta´tnı´ prˇ´ıslusˇnosti), panı´rańskou cˇi panmuslimskou. Ale jak konstatuje Eriksen, jen neˇktere´ z teˇchto identit se sta´vajı´ vy´znamny´mi a nabı´zı´ se prˇedpoklad, zˇe teˇmi vy´znamny´mi budou v soucˇasne´ dobeˇ spı´sˇe identita pamı´rska´ cˇi sˇugnańska´ nezˇ ta ta´dzˇicka´ cˇi panmuslimska´. Kromeˇ charakteru flexibilnı´ho ma´ vsˇak identita v Eriksenoveˇ pojetı´ i charakter situacˇnı´. Nelze tedy soucˇasne´ skupinove´ identity povazˇovat za sta´le´ a nemeˇnne´, nebot’ zmeˇnou socia´lnı´ situace se mu˚zˇe zmeˇnit i koncept skupinove´ souna´lezˇitosti, a tedy i koncept identity (Retka 2009).

POUZˇITA´ LITERATURA [1] ALAMOJEV, M. M. 1994. Sistema mestoimenij sˇugnanskogo jazyka. Dusˇanbe. ´ , K. 2008. Isla´m. Praha: Slovart. [2] ARMSTRONGOVA

260


[3] BARTH, F. 1969. „Introduction“ In: Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Culture Differences. Ed. F. Barth. Bergen: Universitetsforlaget. [4] BAUMAN, Z. 1996. Myslet sociologicky – netradicˇnı´ uvedenı´ do sociologie. Praha: Sociologicke´ nakladatelstvı´. [5] BROMLEJ, J. V. 1980. Etnos a etnografia. Bratislava: Vydavatelstvo slovenskej akademie vied. [6] ERIKSEN, T. H. 2007. Antropologie multikulturnıćh spolecˇnostı´: Rozumeˇt identiteˇ. Praha: TRITON. ´ , V. 2008. Isla´m ve Strˇednı´ Asii za cı´sarˇske´ a soveˇtske´ [7] EXNEROVA vla´dy – na prˇ´ıkladu jednoho z center oblasti, Ferganske´ doliny. Praha: Nakladatelstvı´ Karolinum. [8] GORDON, R. G. et al. 2005. Ethnologue: Languages of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 10. 6. 2009. ´ K, S. 2008. Rusko a Strˇednı´ Asie po rozpadu SSSR. Praha: [9] HORA Karolinum. ´ K, S. 2005. Strˇednı´ Asie mezi Vyćhodem a Za´padem. Praha: [10] HORA Karolinum. [11] HRABAL, F. R. et al. 1998. Lexikon na´bozˇenskyćh hnutı´, sekt a duchovnıćh spolecˇenstvı´. Bratislava: CAD PRESS. 1998. [12] KOKAISL, P. et al. 2006. Pastevecka´ spolecˇnost v promeˇnaćh cˇasu: Kyrgyzstań a Kazachstań. Praha: Univerzita Karlova v Praze. [13] KOKAISL, P. et al. 2007. Lide´ z hor a pousˇtı´: Ta´dzˇikistań a Turkmenistań – Strˇ´ıpky kulturnıćh promeˇn Strˇednı´ Asie. Praha: Univerzita Karlova. [14] MAMADSˇERZODSˇEJEV, Y. Sˇ. et al. 2007. Pamir: priroda, istorija, kultura. Bisˇkek: Universitet Centralnoj Azii. [15] Ministerstvo zahranicˇnıćh veˇcı´ Cˇeske´ Republiky. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 3. 6. 2010 [16] NAZARENKO, O. et al. 2001. Republic of Tajikistan – mapa. Dusˇanbe: Tadjikglavgeodesiya [17] PARTRIDGE, Ch. et al. 2006. Lexikon sveˇtovyćh na´bozˇenstvı´. Praha: Slovart. [18] RETKA, T. 2009. Etnicka´ identita Pamı´rcu˚. Pardubice: Univerzita Pardubice. (Diplomova´ praće – nepublikovańo). [19] SMITH, A. D. 2003. „Etnicky´ za´klad na´rodnı´ identity“ In: Pohledy na na´rod a nacionalismus – cˇ´ıtanka textu˚. Ed. M. Hroch. Praha: Slon.

SEZNAM RESPONDENTU˚ 1) Fahradin, muzˇ, rocˇnı´k 1970 (prˇiblizˇneˇ), Pamı´rec – Sˇugnańec, Chorog, dodavatel masa 2) Salima, zˇena, rocˇnı´k 1970, Pamı´rka – Sˇugnańka, Chorog, poma´ha´ v obcˇerstvenı´ sve´ho muzˇe, manzˇelka Sˇodyho [6] 3) Iftichor, muzˇ, rocˇnı´k 1967, Pamı´rec – Sˇugnańec, Nisˇusp, prodavacˇ v obchodu 4) Saidbek, muzˇ, rocˇnı´k 1970 (prˇiblizˇneˇ), Ta´dzˇik, Rudaki – Jakachana, ucˇitel 5) Tachyr, muzˇ, rocˇnı´k 1960, Ta´dzˇik, Chodzˇent, nezameˇstnany´ 6) Sˇody, muzˇ, rocˇnı´k 1969, Pamı´rec – Chorog, majitel obcˇerstvenı´ v Chorogu, manzˇel Salimy [2] 7) Sˇermad, muzˇ, rocˇnı´k 1979, Pamı´rec – Sˇugnańec, Pazor, student filosofie v Dusˇanbe 8) Mubaraksˇo, muzˇ, rocˇnı´k 1965 (prˇiblizˇneˇ), Pamı´rec – Sˇugnańec, Nisˇusp – dnes Moskva, Miami, le´karˇ 9) Manucˇar, muzˇ, rocˇnı´k 1978, Pamı´rec – Sˇugnańec, Karakol, cˇlen pohranicˇnı´ stra´zˇe *Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010– 006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS–2010–019.


261

PRˇÍLOHY

Obra´zek 1.

Etnolingvisticka´ mapa Ta´dzˇikistańu. Prˇevzato z: http://www.ling.su.se/staff/ljuba/maps/tajikistan.gif.

Obra´zek 2.

Mapa Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇańu (GBAO). Prˇevzato z: http://www.pamirs.org/images/maps/Itineraries-bw.gif.

262



263

Pamı´rsky´ du˚m v Badachsˇańu Libor Dusˇek U´stav etnologie Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

Pamiri house in Badakhshan Abstract—The theme of the work is the phenomen of traditional Pamiri architecture, Pamiri house as such, in which, until nowdays the Pamiris live. This house tells a lot about material and spiritual culture, religion and history of the people living in the rough mountain environment of Gorno Badakhshan Autonomous Province. The symbolism of the traditional Pamiri house relates to the isma´’ı´lic religion (one of the forms of the shi’a islam) in which the Pamiris believe in. The work also describes and analyses the relationship between Pamiris and their own traditions, history, religion and culture. The base of the work lies in the field research of the author. He travelled and investigated through Gorno Badakhshan between August and October 2006 and September and October 2008. Key Words—Pamir, Pamiri house, religious symbolism, Isma´’ı´lı´ja, Zoroastrism, Tajikistan, Gorno Badakhshan, Shugni, Wakhi

´ SLEDUJIĆI´ text pojedna´va´ o fenomeńu tradicˇnı´ A pamı´rske´ architektury, o pamı´rske´m domu. Strˇecha nad hlavou, a za´rovenˇ fundamenta´lnı´ opora tamnı´ society znacˇne´ symbolicke´ hodnoty, vypovı´da´ mnohe´ o materia´lnı´ a duchovnı´ kulturˇe, religioziteˇ a historii etnik zˇijıćıćh v drsne´m horske´m prostrˇedı´ Autonomnı´ oblasti Horsky´ Badachsˇań1 (Gornobadachsˇańske´ autonomnı´ oblasti – GBAO), ktera´ je soucˇa´stı´ republiky Ta´dzˇikistań. Vzhledem k rozsahu textu se budeme zaobı´rat prˇeva´zˇneˇ symbolikou tradicˇnı´ho obydlı´ pamı´rskyćh-badachsˇańskyćh etnik: Sˇugnańcu˚, Vachańcu˚, Rusˇańcu˚, Chufcu˚, Ryncu˚, Pamı´rskyćh Ta´dzˇiku˚ aj. Teˇzˇisˇteˇ praće prˇedstavujı´ z veˇtsˇ´ı cˇa´sti vy´sledky z dvou strˇedneˇdobyćh intenzivnıćh tereńnıćh vy´zkumu˚, vedle nich take´ analy´za literatury a pramenu˚. Prvnı´ tereńnı´ vy´zkum probeˇhl v srpnu azˇ rˇ´ıjnu 2006 na u´zemı´ Ta´dzˇikistańu, resp. na u´zemı´ Autonomnı´ oblasti Horsky´ Badachsˇań, konkre´tneˇ v Sˇugnańske´m a Murgabske´m rajonu2 . Druhy´ vy´zkum se uskutecˇnil v za´rˇ´ı a rˇ´ıjnu 2008 tamte´zˇ, ale veˇtsˇina ba´dańı´ probeˇhla v Isˇkasˇimske´m rajonu, v u´dolı´ ta´dzˇicke´ho Vachańu, uskutecˇnil se i opakovany´ vy´zkum v Sˇugnańske´m rajonu. Pamı´rsky´ du˚m (sˇug. cˇid, vach. chun, ta´dzˇ. chona, ryn. chon) – tradicˇnı´ obydlı´ tamnıćh etnik – je te´ma aktua´lnı´ hlavneˇ tı´m, zˇe v neˇm Pamı´rci jizˇ po mnoho generacı´ doposud zˇijı´. Sˇochumorov (Sˇochumorov 1997) a prakticky vsˇichni Pamı´rci zajı´majıćı´ se o korˇeny vlastnı´ho etnika (respektive vlastnıćh etnik), na´bozˇenstvı´ a kultury, jsou

N

1 Ne ˇ kdy 2 Rajon

te´zˇ uva´deˇno Hornı´ Badachsˇań. = u´zemneˇ spra´vnı´ celek, obdoba nasˇeho „kraje“.

prˇesveˇdcˇeni o tom, zˇe prvnı´ domy byly staveˇny takrˇka stejny´m zpu˚sobem jako dnes jizˇ prˇed 2500 lety a jsou spjaty se zoroastrijsky´m na´bozˇenstvı´m, ktere´ v te´ dobeˇ Pamı´rci vyzna´vali. Prˇiblizˇneˇ o pu˚l druhe´ho tisıćiletı´ pozdeˇji byl zoroastrismus vystrˇ´ıdań jednou z odnozˇ´ı (sekt) sˇ´ıitske´ho isla´mu – isma´´ılı´jou. Nove´ na´bozˇenstvı´ vsˇak cˇa´stecˇneˇ absorbovalo a cˇa´stecˇneˇ nahradilo zoroastrijske´ prvky a symboly, cozˇ se znacˇneˇ projevilo pra´veˇ na symbolice pamı´rske´ho domu, ktery´ je doposud sta´le zˇivy´m du˚kazem synkreze obou zminˇovanyćh duchovnıćh smeˇru˚. Totozˇne´ nebo obdobne´ domy jsou staveˇny te´zˇ v sousednı´m Afghańistańu (ve Vachańske´m koridoru), Pa´kistańu (meˇsto Gilgit), Cˇ´ıneˇ (meˇsto Tasˇkurgan), kde te´zˇ zˇijı´ prˇ´ıbuznı´ ta´dzˇickyćh Pamı´rcu˚, v tomto prˇ´ıpadeˇ Vachańcu˚3 . Andrejev uva´dı´ (Andrejev 1958: 267–273), zˇe podobne´ domy jsou te´zˇ budovańy i na Kavkaze. V te´to praći vsˇak zu˚staneme v hornobadachsˇańske´m geograficke´m prostoru, budeme se veˇnovat pouze domu˚m a jejich obyvatelu˚m v GBAO, zvla´sˇteˇ v povodı´ prave´ho brˇehu rˇeky Pjandzˇ, kde se uskutecˇnily tereńnı´ vy´zkumy. Hned v u´vodu je trˇeba pouka´zat na vpravdeˇ zoufalou absenci literatury pojedna´vajıćı´ o te´matu „pamı´rsky´ du˚m“. Tuto zˇalostnou skutecˇnost se autor pokusil kompenzovat dostatkem relevantnıćh informacı´ od spolehlivyćh informa´toru˚. Jedinou pracı´, ty´kajıćı´ se problematiky symboliky pamı´rske´ho domu, je Sˇochumorovova filosoficka´ ´ rju˚ (Sˇochumorov 1997). Za´kladnı´ akniha Pamı´r – Zemeˇ A obecneˇjsˇ´ı informace najdeme v knize Mamadsˇerzodsˇojeva (Mamadsˇerzodsˇojev et al. 2007: 54–56) a na webovyćh strańkaćh Middletona4 . Kvalitneˇ, avsˇak pouze popisneˇ zpracoval stavbu pamı´rske´ho domu u Chufcu˚ etnograf Pisarcˇik (Pisarcˇik 1958 in Andrejev 1958: 420–471), ktery´ nava´zal na Andrejeva (Andrejev 1958). Pisarcˇik detailneˇ popisuje prˇeva´zˇneˇ stavbu domu, ale o symbolice se takrˇka nezminˇuje, podobneˇ jako Kalandarov (Kalandarov 2004: 207–219) a Mamadnazarov (Mamadnazarov 1980). V ostatnıćh dostupnyćh publikacıćh5 o Pamı´ru jsou o pamı´rske´m domu pouze, pro tuto praći, kuse´, ba dokonce chybne´ cˇi irelevantnı´ informace, cozˇ lze cˇa´stecˇneˇ prˇisoudit dobeˇ jejich vzniku, jelikozˇ v obdobı´ SSSR nebylo prˇ´ılisˇ „politicky korektnı´ “ psa´t o za´lezˇitostech ty´kajıćıćh se na´bozˇenskyćh te´mat. O pamı´rske´m domu byl take´ natocˇen kvalitnı´, ale lehce idylicky´ dokumenta´rnı´ film6 s na´zvem 3 Informa ´ torˇi

Abdulali, Bachtovar a dalsˇ´ı, te´zˇ (Mamadnazarov 1980: 3). (cit. 1. 2. 2009). 5 Naprˇ. (Mukimov a Mamadz ˇ anova 1990), (Gavriljuk a Jarosˇenko 1987). 6 Dokumenta ´ rnı´ film „Cˇid“ rezˇise´ra Dovlatbeka Kurbanova vyrobila spolecˇnost Pamirfilm okolo roku 2000. 4 http://www.pamirs.org/pamiri%20house.htm

264


„Cˇid“, tj. sˇugnańsky´ na´zev pro pamı´rsky´ du˚m. Tento skromny´ odstavec budizˇ cha´pań coby (v du˚sledku vy´sˇe zmıńeˇnyćh okolnostı´ neprˇ´ılisˇ obsa´hla´) litera´rnı´ resˇersˇe. STAVBA DOMU Jak jizˇ bylo uvedeno, oblasti, ve kteryćh jsou pamı´rske´ domy staveˇny, lezˇ´ı ve vysˇsˇ´ıch horskyćh polohaćh. Ra´z krajiny je v teˇchto polohaćh v jednotlivyćh kisˇlacıćh7 obdobny´. Hornaty´ relie´f, nekvalitnı´ a rˇ´ıdke´ komunikace, z cˇehozˇ vyply´va´ pomeˇrneˇ teˇzˇka´ dostupnost tamnıćh sı´del. V souvislosti s domem je velice podstatny´ vsˇudyprˇ´ıtomny´ dostatek kvalitnı´ho kamenı´, vy´tecˇne´ jı´lovite´ hlıńy a dobrˇe rostlyćh stromu˚ – topolu˚. Pra´veˇ kameny, hlıńa, topoly a jesˇteˇ druh vysoke´ tra´vy prˇedstavujı´ za´kladnı´ a v podstateˇ kompletnı´ stavebnı´ materia´l pro pamı´rsky´ du˚m. Vesˇkery´ stavebnı´ materia´l je zdarma dostupny´ v blı´zkosti kisˇlaku˚ (do 2 km). Kameny jsou teˇzˇeny, resp. sbı´rańy z vysˇsˇ´ıch poloh, hlıńa by´va´ veˇtsˇinou nedaleko rˇeky Pjandzˇ nebo pode´l jejıćh horskyćh prˇ´ıtoku˚, topoly lide´ cı´leneˇ sa´zı´ na svyćh pozemcıćh cˇi v jejich blı´zkosti, a vysoka´ tra´va planeˇ lemuje povodı´ Pjandzˇe. Sˇodichon, ktery´ zˇije v dolnı´ cˇa´sti kisˇlaku Nisˇusp, stavı´ tradicˇnı´ pamı´rsky´ du˚m se spizˇ´ırnou. Je nezameˇstnany´, jeho zˇena pracuje jako ucˇitelka v Nisˇusp. Ma´ trˇi deˇti ve veˇku 1,5 azˇ 12 let. Beˇhem ty´dne stavı´ du˚m sa´m, o vı´kendu, hlavneˇ v nedeˇli, mu poma´ha´ 15–20 prˇ´ıbuznyćh a prˇa´tel. Tito mu poma´hajı´ prˇi stavbeˇ domu bez na´roku na financˇnı´ odmeˇnu, od Sˇodichona dostanou pouze najı´st a napı´t. U stolu cˇastokra´t nechybı´ ani la´hev vodky. Za materia´l, ktery´ pouzˇije na stavbu domu, nic neplatı´, protozˇe kameny a hlıńu prˇiveze z nedaleke´ho nalezisˇteˇ a topolu˚ ma´ na zahradeˇ dostatek. Jedine´ jeho vy´daje jsou na naftu a rˇidicˇe, ktery´ mu materia´l dopravı´. Rˇidicˇ je ale veˇtsˇinou odmeˇnˇovań v natura´liıćh, naprˇ. dostane cˇa´st porazˇene´ho berana. Tato prˇ´ıbuzensko-sousedska´ vy´pomoc (sˇug. chasˇar) je nejen prˇi stavbeˇ domu beˇzˇnou praxı´. Instituce chasˇar prˇedstavuje tradicˇnı´ formu reciprocˇnı´ vy´pomoci v hornobadachsˇańskyćh kisˇlacıćh. Neˇktere´ praće (naprˇ. stavba domu, sekańı´ tra´vy, sklizenˇ obilı´ apod.) se le´pe deˇlajı´ ve veˇtsˇ´ım pocˇtu lidı´. Lide´ na venkoveˇ povazˇujı´ za samozrˇejme´ pomoci sousedu˚m, nejen proto, zˇe azˇ budou oni sami potrˇebovat pomoc (opeˇt se stavbou domu cˇi sekańı´m tra´vy apod.), veˇdı´, na koho se majı´ obra´tit, ale hlavneˇ z toho du˚vodu, zˇe je tato vza´jemna´ vy´pomoc hluboce zakorˇeneˇna´ v jejich kulturˇe. Du˚lezˇity´ je fakt, zˇe prˇ´ıbuzenske´ a sousedske´ aliance se cˇasto prˇekry´vajı´, dokonce veˇtsˇinou sply´vajı´, takzˇe v kisˇlacıćh panujı´ obdobne´ cˇi totozˇne´ relace mezi pokrevneˇ prˇ´ıbuzny´mi a sousedy, ktere´ vza´jemne´ pokrevnı´ pouto nepojı´. Instituce chasˇar v kisˇlacıćh funguje jizˇ celou rˇadu generacı´, tak ani nikoho nenapadne o nı´ pochybovat cˇi se jı´ nezućˇastnˇovat. Architektonicke´ rˇesˇenı´ domu je velice ućˇelove´. Kazˇdy´ du˚m ma´ cˇtvercovy´ pu˚dorys, zpravidla o de´lce steˇny 8 metru˚. Nejprve se postavı´ obvodove´ zdivo, na´sleduje vztycˇenı´ peˇti vertika´lnıćh sloupu˚ (pilı´rˇu˚) – nosnı´ku˚, zhotovenyćh zpravidla z nejsilneˇjsˇ´ıch a nejrovneˇjsˇ´ıch kmenu˚ 7 Kisˇlak

= vesnice

topolu˚. Kazˇdy´ z peˇti sloupu˚ (sˇug. pinc sitan /stan/8 ) musı´ by´t umı´steˇn na prˇesneˇ vymezene´m mı´steˇ, du˚m ma´ pevneˇ stanovene´ rozmeˇry. Od du˚sledneˇ spra´vne´ho postavenı´ nosnı´ku˚ se odvı´jı´ rozmı´steˇnı´ ostatnıćh architektonickyćh prvku˚ a vzhled interie´ru. Na dvojici a trojici nosnyćh pilı´rˇu˚ se pote´ rovnobeˇzˇneˇ s dverˇnı´ zdı´ polozˇ´ı dva dlouhe´, masivnı´, do podoby hranolu˚ opracovane´ tra´my (sˇug. du vus, vach. du vas), ktere´ spojı´ peˇtici vertika´lnıćh sloupu˚ s obvodovy´m zdivem. Dvojici sloupu˚ da´le ode dverˇ´ı (chasitan – 1. pilı´rˇ a vouzniech-sitan – 2. pilı´rˇ) spojuje prvnı´ z tra´mu˚ (akli kull) a trojice sloupu˚ blı´zˇe ke dverˇ´ım (kicorsitan – 3. pilı´rˇ, pojga-sitan – 4. pilı´rˇ a barniech-sitan – 5. pilı´rˇ) je propojena druhy´m tra´mem (nafsi kull). Dalsˇ´ı dva „bezejmenne´“ hranoly jsou polozˇeny rovnobeˇzˇneˇ s du vus na kraj dverˇnı´ a proteˇjsˇ´ı zdi. Kazˇdy´ z obou „bezejmennyćh“ slabsˇ´ıch hranolu˚ by´va´ zpravidla podpı´rań dvojicı´ rovneˇzˇ „bezejmennyćh“ take´ slabsˇ´ıch sloupu˚, stojıćıćh u zdi. Mezi pojga-sitan a barniech-sitan, ktere´ jsou situovańy u vchodu do domu, je ve vy´sˇce cca 200 cm vklıńeˇno (neˇkdy azˇ po dodeˇlańı´ stropu) ozdobne´ prkno (sˇug. bucˇkardzˇicˇ ), ktere´ nosnı´ky spojuje. Pokracˇuje se umist’ovańı´m dalsˇ´ıch stropnıćh kulatyćh (neˇkdy i hranatyćh) tra´mu˚ kolmo ke dverˇnı´ steˇneˇ. 400 cm „dlouhe´“ tra´my (sˇug. daroz-sipochcˇ ) jsou kladeny mezi dva masivnı´ hranoly (du vus). Na straneˇ vpravo ode dverˇ´ı jich je na plosˇe 200 cm ode zdi 7 a na straneˇ druhe´ na te´zˇe plosˇe od steˇny celkem 6. Zbylou plochu u steˇn vyplnˇujı´ „kra´tke´“ tra´my (sˇug. kut-sipochcˇ ) o de´lce 200 cm, kteryćh je u dverˇnı´ steˇny 17 a u steˇny naproti celkem 18. Pocˇet jednotlivyćh tra´mu˚ (i sloupu˚) souvisı´ s na´bozˇenskou symbolikou domu, kterou cˇasto stavitele´ znajı´ jen zcˇa´sti, takzˇe se du˚m od domu lisˇ´ı jednotlivy´m pocˇtem tra´mu˚. Sloupu˚ je vzˇdy spra´vny´ pocˇet, tedy peˇt. Beˇhem vy´zkumu byla navsˇtı´vena prˇiblizˇneˇ stovka tradicˇnıćh domu˚. Pouze v jednom prˇ´ıpadeˇ byl 2. sloup podeprˇen na´hradnı´m, a to z toho du˚vodu, zˇe pu˚vodnı´ uzˇ byl stary´, napadeny´ cˇervotocˇi a hrozilo jeho podlomenı´. Je vsˇak beˇzˇne´, zˇe dlouhyćh tra´mu˚ by´va´ 6 + 6 cˇi 7 + 7, dokonce i 10 + 8. U kra´tkyćh tra´mu˚ by´va´ neprˇesnost jesˇteˇ markantneˇjsˇ´ı, jejich pocˇet se pohybuje v rozmezı´ 15–23 + 15–23. V neˇkteryćh domech jsou tra´my rovne´, pravidelne´ do hladka ohoblovane´ a bohateˇ zdobene´, jinde jsou pokrˇivene´ a neotesane´. Vsˇe za´lezˇ´ı na cˇasovyćh a financˇnıćh mozˇnostech stavitele a na zrucˇnosti mistra, ktery´ stavbu rˇ´ıdı´. Prˇiblizˇneˇ cˇtvrtina domu˚ ma´ dverˇe na opacˇne´, tedy leve´ straneˇ, prˇeva´zˇneˇ v oblasti Vachańu. Teˇmto odchylka´m lide´ zpravidla neprˇikla´dajı´ velky´ vy´znam, role symboliky v tuto chvı´li ustupuje do pozadı´ a vsˇichni se odvola´vajı´ na materia´lnı´ situaci. Stavitel, ktery´ meˇl v dobeˇ konstrukce domu dostatek topolu˚, si mohl dovolit vıće tra´mu˚ a naopak. V te´to fa´zi na´m uprostrˇed budoucı´ho stropu zu˚sta´va´ dı´ra o rozmeˇrech 400 x 400 cm. Prostor vyplnˇuje cˇorchona, cˇtvercovy´ prkenny´ strop, u´stıćı´ ve strˇesˇnı´ okno, 8S ˇ ugnańsky´ jazyk ma´ neˇkolik drobnyćh dialektu˚, ktere´ se od sebe lisˇ´ı pouze nepatrneˇ.

´ NU LIBOR DUSˇEK: PAMI´RSKY´ DU˚M V BADACHSˇA

prˇicˇemzˇ prvnı´ cˇtverec ma´ hranu 400 cm, druhy´ je uvnitrˇ prvnı´ho a jeho rohy jsou prˇesneˇ v polovineˇ strany prvnı´ho, a za´rovenˇ je o cca 15 cm vy´sˇe, takzˇe tvorˇ´ı schu˚dek. Cˇorchona se skla´da´ ze cˇtyrˇ schodovityćh, pokazˇde´ o 45◦ posunutyćh a o polovinu mensˇ´ıch cˇtvercu˚, nezˇ je cˇtverec prˇedchozı´. „Schu˚dky“ jsou zakoncˇeny prakticky´m strˇesˇnı´m oknem (sˇug. rudz), na ktere´m je posazena´ mala´ drˇeveˇna´ cˇi kovova´ zasklena´ konstrukce. Tudy do domu posle´ze pronika´ sveˇtlo. Zby´va´ dodeˇlat strˇechu. Pra´zdny´ prostor mezi stropnı´mi tra´my se vyplnı´ maly´mi prkny (veˇtsˇinou u Sˇugnańcu˚, sˇug. kalandak) nebo drˇ´ıvky (veˇtsˇinou u Vachańcu˚, Ryncu˚ a Pamı´rskyćh Ta´dzˇiku˚, vach. tirvicˇ ), jezˇ jsou kladeny kolmo na dlouhe´ a kra´tke´ tra´my. Na zatı´m drˇeveˇnou strˇechu se z vrchu polozˇ´ı cca peˇticentimetrova´ vrstva dutyćh ste´bel prˇedem nasusˇene´ vysoke´ tra´vy (sˇug. palocˇ ). Sˇ´ırˇka ste´bel se pohybuje prˇiblizˇneˇ od 0,3–1 cm, de´lka nasekanyćh ste´bel od 10 do 100 cm. Palocˇ roste v povodı´ a okolı´ rˇeky Pjandzˇ a ma´ vynikajıćı´ izolacˇnı´ vlastnosti. Pote´ se vesˇkere´ mezery du˚kladneˇ vymazˇou jı´lovitou hlıńou, stejnou co se pouzˇ´ıva´ jakozˇto pojivo kamenu˚. Hlıńa se potom postupneˇ v neˇkolika vrstvaćh nana´sˇ´ı na vrchnı´ cˇa´st domu, cˇ´ımzˇ se vytvorˇ´ı strˇecha. V mı´steˇ, kde koncˇ´ı cˇorchona, vznikne na strˇesˇe konvexnı´ kopule o pru˚meˇru cca 70 cm a vy´sˇce cca 40 cm, na kterou se posadı´ zminˇovana´ prosklena´ konstrukce, jake´si „strˇesˇnı´ okno“ rudz. Vlhka´ hlıńa se te´zˇ navrstvı´ na steˇny, zvencˇ´ı i zevnitrˇ, cˇ´ımzˇ po vyschnutı´ vznikne „prˇ´ırodnı´ omı´tka“. Aby steˇny nebyly prˇ´ılisˇ hrube´, na zaschlou „omı´tku“ se posle´ze nana´sˇ´ı vrstvicˇka „sˇtuku“, budeme-li se drzˇet prˇ´ımeˇru k nasˇim stavebnı´m postupu˚m. Sˇtuk je vyroben jesˇteˇ veˇtsˇ´ım zvlhcˇenı´m, pokud mozˇno co nejkvalitneˇjsˇ´ı dostupne´ hlıńy. Posle´ze i neˇkterˇ´ı stavitele´ dokoncˇ´ı ”fasa´du” a vneˇjsˇ´ı steˇny nabı´lı´ va´pnem. Dluzˇno poznamenat, zˇe stavba obvykle mı´va´ i dalsˇ´ı prˇistavene´ mı´stnosti, ktere´ ale nemajı´ specificky´ symbolicky´ vy´znam, proto se jimi jizˇ nebudeme zaby´vat.

SYMBOLIKA DOMU Symbolika pamı´rske´ho domu vycha´zı´ ze zoroastrijske´ho na´bozˇenstvı´, ktere´ bylo v 8. azˇ 10. stoletı´ vystrˇ´ıdańo isla´mem. Architektonicke´ rˇesˇenı´ zoroastrijske´ho domu plneˇ prˇevzali prvnı´ pamı´rsˇtı´ muslimove´, kterˇ´ı ale pu˚vodnı´ symboliku nahradili symbolikou vlastnı´ho na´bozˇenstvı´. Isla´m vsˇak nevyteˇsnil pu˚vodnı´ zoroastrijskou symboliku u´plneˇ, ale rˇadu prvku˚ od nı´ prˇejal, do znacˇne´ mı´ry dosˇlo k synkrezi zoroastrijskyćh a isla´mskyćh symbolu˚9 . V pru˚beˇhu 11. stoletı´ se dı´ky perske´mu ucˇenci Na´siru Chusravovi (1004–1088) v Pamı´ru zacˇala rozsˇirˇovat isma´´ılitska´ odnozˇ sˇ´ıitske´ho isla´mu a symbolika se usta´lila. Urcˇitı´ Pamı´rci, zvla´sˇteˇ ti historicky meńeˇ gramotnı´, se domnı´vajı´, zˇe pra´veˇ Na´sir Chusrav ustanovil symboliku a jako prvnı´ zacˇal staveˇt pamı´rske´ domy10 . Odbornı´kem na problematiku zoroastrijske´ i isma´´ılitske´ symboliky a jejı´ho religio´znı´ho vy´kladu byl Sˇugnańec Abu´ Said Sˇochumorov, ktery´ sve´ 9 Toto

je i jedna z hlavnıćh mysˇlenek Sˇochumorova. informa´torˇi Firus a Saidbek.

10 Naprˇ.

265

veˇdomosti zaznamenal v jedine´ knize, jezˇ se te´matu ty´ka´11 . Jedna´ se o pomeˇrneˇ slozˇite´, osobite´, ale znacˇnou meˇrou osobnı´ filosoficke´ dı´lo. Informace z Sˇochumorovovy knihy jsou v te´to praći povazˇovańy za „oficia´lnı´ “. Na tomto mı´steˇ na´m jde prima´rneˇ o to, abychom nastıńili, jak symboliku vnı´majı´, znajı´ a jaky´ k nı´ majı´ vztah soucˇasnı´ Pamı´rci. Proto se tedy nebudeme vzˇdy do hloubky zaby´vat pu˚vodnı´ zoroastrijskou symbolikou, kterou dnes zna´, a to jesˇteˇ pouze povrchneˇ, pouze hrstka vesnickyćh cha´lfıú˚12 ,ani na´slednou synkrezı´ a vy´vojem symboliky isla´mske´, na cozˇ bohuzˇel v praći nenı´ prostor13 . S tı´mto je ale nutne´ sezna´mit se alesponˇ okrajoveˇ, protozˇe soucˇasna´ symbolika z pu˚vodnı´ zoroastrijske´ vycha´zı´, acˇkoliv si toho nenı´ drtiva´ veˇtsˇina isma´´ılitu˚ veˇdoma. Vıće se budeme veˇnovat soucˇasne´ za´kladnı´ symbolice, jejı´m vy´vojem v ra´mci konce 19. stoletı´ azˇ doposud, ale hlavneˇ tı´m, jak ji vnı´majı´ a jak si ji vykla´dajı´ Pamı´rci na pocˇa´tku 21. stoletı´. Explanace se totizˇ lisˇ´ı nejen oblast od oblasti (Sˇugnań vs. Vachań), ale i kisˇlak od kisˇlaku, dokonce i du˚m od domu. Jeden informa´tor14 dokonce uvedl, zˇe religio´znı´ vy´znam vesmeˇs vsˇech atributu˚ tradicˇnı´ho domu si lide´ postupem cˇasu vymysleli podle toho, jak se jim to hodilo, vsˇe je jen konstrukt. Pamı´rsky´ du˚m neslouzˇ´ı pouze jako prˇ´ıbytek, u´tocˇisˇteˇ a strˇecha nad hlavou, ale za´rovenˇ jeho „na´jemnı´ku˚m“ splnˇuje funkci svatostańku. Isma´´ılite´ nestavı´ mesˇity, ve kteryćh by se posle´ze spolecˇneˇ modlili, ale tuto cˇinnost provozujı´ individua´lneˇ, nebo v ra´mci rodiny, cˇi male´ skupiny prˇ´ıbuznyćh cˇi blı´zkyćh ve svyćh domech. Cˇidy (mysˇleno obecneˇ, abstraktneˇ) jsou jizˇ stovky let ze sve´ podstaty prostoupeny duchovnı´m na´bojem a energiı´, takzˇe veˇrˇ´ıcı´ dosa´hne beˇhem modlitby ky´zˇene´ho vy´sledku ve vlastnı´m domeˇ. Na druhou stranu je nutne´ si uveˇdomit, zˇe ne vsˇichni Pamı´rci se pravidelneˇ modlı´. Isma´´ılitska´ forma isla´mu je velice volna´ a nevyzˇaduje po veˇrˇ´ıcı´m striktnı´ dodrzˇovańı´ pravidel, jako to vyzˇaduje forma sunnitske´ho isla´mu. Veˇtsˇina Pamı´rcu˚ zna´ za´kladnı´ atributy jednotlivyćh cˇa´stı´ domu a zpravidla i strucˇnou historii isla´mu a isma´´ılismu. Lidem ale veˇtsˇinou sply´vajı´ jednotlive´ souvislosti, tudı´zˇ je jejich pohled na historii a vy´klad vlastnı´ religiozity poneˇkud zkresleny´. Veˇrˇ´ıcı´, kterˇ´ı berou vı´ru „vıće va´zˇneˇ“, a jsou tedy i „religio´zneˇ gramotneˇjsˇ´ı “, se v symbolice domu pochopitelneˇ orientujı´ podstatneˇ le´pe. Neˇkolik ma´lo (prˇiblizˇneˇ okolo deseti) domu˚, ktere´ slouzˇ´ı pouze jako modlitebny (dzˇamatchana), se prˇeci jenom v GBAO najde, naprˇ. v Chorogu, Parsˇineˇveˇ cˇi Vrangu. 11 (S ˇ ochumorov 1997) Kapitola o Pamı´rske´m domu: str. 116–152. 35 stran je v knize pouze ta´dzˇicky a persky, tudı´zˇ nastaly proble´my s exaktnı´m prˇekladem. V textu je pouzˇ´ıvańa cela´ rˇada metafor a sami rodilı´ mluvcˇ´ı ho vykla´dali ru˚zneˇ. Na tomto mı´steˇ bych ra´d podeˇkoval PhDr. Slavomı´ru Hora´kovi, Ph.D., a Mgr. Liborovi Cˇechovi, kterˇ´ı se te´zˇ podı´leli na prˇekladu a interpretaci ta´dzˇicke´ho/perske´ho textu. 12 Jeden prˇ´ıklad za vsˇechny. Alifbek, cha ´ lı´fa z Vankaly, pu˚sobiveˇ a zasveˇceneˇ hovorˇil o zoroastrijske´m na´bozˇenstvı´, andeˇlech, Zaratusˇtrovi atd., ale kdyzˇ jsem jeho informace konfrontoval s oficia´lnı´mi, bohuzˇel jsem zjistil, zˇe 80 % toho, co uvedl, bylo bud’ zcela mylne´, nebo jednotlive´ u´daje (naprˇ. atributy andeˇlu˚) zprˇeha´zene´. 13 O tomto vıće viz (S ˇ ochumorov 1997). 14 Informa ´ tor Iskandar.

266


Trˇi lavice a dalsˇ´ı horizonta´lnı´ prostory Uzˇ od dob zoroastrijcu˚ je v Pamı´ru zazˇite´, zˇe se prˇ´ıroda, odjakzˇiva vsˇemi va´zˇena´ a respektovana´, skla´da´ ze trˇech rˇ´ısˇ´ı: nerostne´, rostlinne´ a zˇivocˇisˇne´. Zˇivocˇisˇnou rˇ´ısˇi tvorˇ´ı cˇtyrˇi za´kladnı´ zˇivly: zemeˇ, voda, vzduch a ohenˇ. Tyto prˇedstavy o sveˇteˇ jsou v prˇ´ıpadeˇ domu symbolicky obsazˇene´ ve trˇech za´kladnıćh lavicıćh – sandzˇ. V kontextu isla´mu lavice symbolizujı´ trˇi nejvy´znamneˇjsˇ´ı isla´mske´ archandeˇly Dzˇabraila, Mikaila a Israfila (v krˇest’anske´m pojetı´ se jedna´ o Gabriela, Michaela a Rafaela). Na´zvy jednotlivyćh sandzˇ znajı´ vsˇichni Pamı´rci, nelze vsˇak rˇ´ıci, zˇe by vsˇichni znali jejich symbolicky´, poprˇ´ıpadeˇ religio´znı´ vy´znam. Cˇalak-sandzˇ (vach. cˇalak sˇandzˇ) Prvnı´ lavice symbolizuje nerostny´, nezˇivy´ sveˇt, je spojena te´zˇ s rudou. Jejı´m patronem je archandeˇl Israfil, ktery´ ma´ troubenı´m na roh ohlasˇovat prˇ´ıchod soudne´ho dne. Zajı´mave´ je, zˇe drˇ´ıve cˇalak nebyla drˇeveˇna´ lavice, ale travnata´ vyvy´sˇenina, na ktere´ nacha´zela kazˇdou zimu u´tocˇisˇteˇ kra´va. Jesˇteˇ prˇed tı´m, nezˇ se soucˇa´stı´ domu stala pıćka, bylo soucˇa´stı´ travnate´ho (cˇi pouze hlineˇne´ho) cˇalaku take´ ohnisˇteˇ, na neˇmzˇ se varˇilo a ktere´ vyhrˇ´ıvalo du˚m15 . Ohnisˇteˇ by´valo na leve´ straneˇ a dy´m unikal strˇesˇnı´m oknem. Proto jsou stropnı´ tra´my vsˇech cca 100 a vıće let staryćh domu˚ kompletneˇ cˇerne´. Ohnisˇteˇ plnilo symbolickou funkci pozdeˇjsˇ´ı pıćky. Vouzniech-sandzˇ (vach. razˇsar, te´zˇ luprazˇ) Druha´ sandzˇ symbolizuje rostlinny´ sveˇt. Jejı´m patronem je archandeˇl Mikail, ktery´ je zodpoveˇdny´ za de´sˇt’ a hromy, jaky´si „archandeˇl pocˇası´ “. Lavice naproti dverˇ´ım prˇedstavuje prostor pro deˇti a mla´dezˇ, nebo te´zˇ prostor pro muzˇe. U Vachańcu˚ a Ryncu˚ se zde nacha´zı´ mı´sto pro cha´lı´fu, nebo jinou va´zˇenou cˇi vy´znamnou osobu, u´hloprˇ´ıcˇneˇ od levostranne´ho vchodu, u sloupu. cˇ. 1. Kdyzˇ prˇijde do vachańske´ho domu host cˇi hoste´, jsou usazeni a hosˇteˇni na razˇsar. Sˇugnańci prostor vnı´majı´ jako teritorium Alı´ho, zatı´mco pro Vachańce a Rynce prˇedstavuje teritorium Muhammada. Barniech-sandzˇ (vach. pastrazˇ) Trˇetı´ lavice symbolizuje zˇivocˇisˇnou rˇ´ısˇi, do ktere´ spadajı´ vedle zˇivocˇichu˚ a zvı´rˇat take´ lide´. Je spojena jednak se skotem, a jednak se spermatem a jı´dlem, tedy s veˇcmi, ktere´ zajisˇt’ujı´ prˇezˇitı´. Jejı´m patronem je archandeˇl Dzˇabrail, ktery´ zjevil Muhammadovi Korań, versˇ po versˇi, komunikuje take´ se vsˇemi ostatnı´mi proroky. Tato sandzˇ take´ v domeˇ prˇedstavuje prima´rnı´ prostor urcˇeny´ pro muzˇe. U Sˇugnańcu˚ se na barniech-sandzˇ, jezˇ je vnı´mańa coby teritorium Muhammada, nacha´zı´ mı´sto pro cha´lı´fu, nebo jinou va´zˇenou cˇi vy´znamnou osobu, a to hned vpravo u vstupu, u sloupu cˇ. 5, pod ktery´m take´ probı´hajı´ modlitby. Sˇugnańci usadı´ prˇ´ıchozı´ hosty na barniech-sandzˇ.

Ve vachańske´m cˇi rynske´m domeˇ se pastrazˇ nacha´zı´ nalevo od vstupu, a tudı´zˇ je teritoriem Alı´ho. Drˇ´ıve by´val v rohu spojujıćı´m razˇsar a pastrazˇ budovań cca 80– 100 cm vysoky´ vy´stupek (sˇug. niechakh, vach. blandrazˇ ), ktery´ byl povazˇovań za nejcˇistsˇ´ı a nejposva´tneˇjsˇ´ı mı´sto v domeˇ16 . Pra´veˇ na tomto mı´steˇ byly nejcˇasteˇji prˇedcˇ´ıtańy cˇi zpameˇti deklamovańy modlitby – nama´z.

Kicor (vach. cˇkysˇ) Kicor prˇedstavuje prostor urcˇeny´ zˇena´m, je teritoriem Fa´timy. Tato cˇa´st domu je jaky´msi „kuchynˇsky´m koutem“, kde zˇeny prˇipravujı´ pokrmy a varˇ´ı. Vprostrˇed kicor je vybudovańa kruhova´ hlineˇna´ pıćka (sˇug. te´zˇ kicor, vach. grf ) ktera´ slouzˇ´ı jako kamna k vytopenı´ domu, jako zdroj energie pro ohrˇ´ıvańı´ vody na mytı´ nebo na cˇaj, varˇenı´ v hrnci, resp. kotli o tvaru polokoule. V pıćce se te´zˇ pecˇou kruhove´ placky o pru˚meˇru 20–40 cm – lipjosˇky. Zevnitrˇ ma´ pıćka kulovity´ tvar a na jejı´ vnitrˇnı´ steˇny se lepı´ teˇsto, uva´lene´ na desce k tomu urcˇene´, ktere´ rozpa´lena´ hlıńa a ohenˇ propecˇou z obou stran. Poslednı´ dobou se pıćka pouzˇ´ıva´ cˇ´ım da´l meńeˇ, takzˇe na kicor se pecˇou lipjosˇky na plechu v elektricke´ troubeˇ (tudı´zˇ nejsou kulate´, ale obde´lnı´kove´). Voda je ohrˇ´ıvańa v rychlovarne´ konvici a pokrmy na elektricke´m spira´love´m varˇicˇi a v bohatsˇ´ıch domaćnostech nechybı´ ani mikrovlnna´ trouba. Soucˇa´stı´ veˇtsˇiny domaćnostı´ jsou take´ litinova´ kamna, ktera´ rychleji du˚m vytopı´, ti majetneˇjsˇ´ı majı´ i elektricky´ prˇ´ımotop. V za´sadeˇ by se dalo rˇ´ıci, zˇe tato „modernizace kuchyneˇ“ je patrneˇjsˇ´ı v Sˇugnańu, jelikozˇ ve Vachańu je sta´le mnoho rodin, ktere´ topı´ a jı´dlo prˇipravujı´ tradicˇneˇ.

Kicor niechakh (vach. putrazˇ) Jedna´ se o prostor mezi sloupy cˇ. 3 a cˇ. 4, take´ nesymbolizuje zˇa´dnou z prˇ´ırodnıćh rˇ´ısˇ´ı, ale je povazˇovań za teritorium Hasana a Hosejna. Prˇi vachańske´ svatbeˇ zde sedı´ neveˇsta (v prave´ cˇa´sti) s zˇenichem, jehozˇ mı´sto je nalevo. Podlaha (sˇug. pojga, vach. jordzˇ ) nic specificke´ho nesymbolizuje, stejneˇ jako rohy (kundzˇ ), ktere´ jsou v tomto prˇ´ıpadeˇ veˇtsˇinou vnı´mańy jako soucˇa´st jednotlivyćh sandzˇ.

Peˇt sloupu˚ Peˇt vertika´lnıćh pilı´rˇu˚ v zoroastrismu symbolizovalo peˇt du˚lezˇityćh religio´znıćh postav, pro muslimy zteˇlesnˇujı´ rodinu Proroka (Alibajd), potazˇmo peˇtici za´kladnıćh a nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch osob sˇ´ıitske´ho isla´mu, tedy i jejı´ isma´´ılitske´ odnozˇe. Jeden informa´tor17 uvedl, zˇe v zoroastrijske´ symbolice bylo peˇt pilı´rˇu˚ mimo jine´ take´ synonymem peˇti sveˇtadı´lu˚, cozˇ je vzhledem k historicky´m souvislostem dost nepravdeˇpodobne´, protozˇe v obdobı´ do 8.–11. stoletı´, 16 Informa ´ tor

15 Informa ´ torˇi

Murodmamad, Abdulali.

17 Informa ´ tor

Bachtovar. Amirgulchon.


kdy meˇlo zoroastrijske´ na´bozˇenstvı´ v pamı´rske´ oblasti vliv, teˇzˇko tamnı´ obyvatele´ veˇdeˇli cokoliv o Severnı´ a Jizˇnı´ Americe, Austra´lii cˇi Antarktideˇ. Sloup cˇ. 1 – cha-sitan symbolizuje proroka Muhammada, sloup cˇ. 2 – vouzniechsitan prvnı´ho ima´ma Alı´ho, sloup cˇ. 3 kicor-sitan jeho zˇenu Fa´timu, sloup cˇ. 4 pojga-sitan druhe´ho ima´ma Hasana a konecˇneˇ sloup cˇ. 5 barniech-sitan jeho bratra, trˇetı´ho ima´ma Hosejna. Jmeńa jednotlivyćh pilı´rˇu˚ znajı´ vsˇichni, vcˇetneˇ deˇtı´ sˇkolnı´ho veˇku, jejich za´kladnı´ atributy veˇtsˇinou lide´ vıće cˇi meńeˇ znajı´ take´, neˇkterˇ´ı ovsˇem velice povrchneˇ. Zorastrijska´ jmeńa pilı´rˇu˚ – jmeńa peˇti andeˇlu˚ – ochrańcu˚, natozˇ status jejich patronu˚ v zoroastrijske´m panteonu, nezna´ dnes v Pamı´ru takrˇka nikdo. Muhammad Pro vyznavacˇe zoroastrismu tento sloup symbolizoval Surusˇa – posla bozˇ´ıho, v isma´´ılismu je personifikacı´ Proroka Muhammada, ktery´ je v isla´mu take´ poslem bozˇ´ım, cozˇ jednoznacˇneˇ dokazuje da´vnou zoroastrijsko-isla´mskou synkrezi. Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı pilı´rˇ se nacha´zı´ v nejveˇtsˇ´ım strˇedu domu a je jeho hlavnı´ oporou ve vsˇech vy´znamech. Prˇipada´ na neˇho ohnisko tı´hy a za´kladnı´ za´teˇzˇ cele´ na´rocˇne´ architektonicke´ konstrukce domu. Pro isma´´ılity je vsˇak prˇedevsˇ´ım za´kladnı´m pilı´rˇem vı´ry, symbolem veˇcˇnosti sveˇta a sta´losti domu samotne´ho. Te´zˇ je synonymem muzˇske´ sı´ly a maskulinnosti. Je s nı´m spojen obrˇad ukla´dańı´ novorozene´ho dı´teˇte do kole´bky. „Pro Pamı´rce je velmi prˇ´ıznacˇny´ uctivy´ vztah k hlavnı´mu sloupu. Kazˇdy´ prˇ´ıchozı´ k neˇmu obracı´ svu˚j pozdrav.“ (Mamadsˇerzodsˇojev et al. 2007: 54)18 V kontextu rodiny je deˇdou, moudry´m starˇesˇinou. Alı´ V zoroastrismu byl tento sloup sdruzˇovań s andeˇlem la´sky Mehrem. Pro isma´´ılity je v prve´ rˇadeˇ symbolem prˇa´telstvı´, shody, souladu, vyva´zˇenosti a jednoty. Take´ zteˇlesnˇuje odvahu, vy´drzˇ, sı´lu a sverˇepost. V kontextu rodiny je otcem a zet’em. Pro sˇ´ıity (sˇ´ıa= strana Alı´ho), zvla´sˇteˇ pro isma´´ılity je cˇastokra´t postava prvnı´ho sˇ´ıitske´ho ima´ma Alı´ho v urcˇityćh ohledech du˚lezˇiteˇjsˇ´ı nezˇ postava proroka Muhammada. V drtive´ veˇtsˇineˇ Pamı´rskyćh domu˚ pra´veˇ na Alı´ho sloupu visı´ zara´movana´ fotografie soucˇasne´ho 49. ´ ga´-Chańa. Cˇasto je na tomto sloupu take´ zaveˇsˇen ima´ma A obra´zek s fotkou prvnı´ho ima´ma a tasˇbı´h (z arabsˇtiny), tj. muslimsky´ ru˚zˇenec, kora´lky na sˇnˇu˚rce by´vajı´ drˇeveˇne´, nebo z umeˇle´ hmoty, poprˇ´ıpadeˇ bizˇuterie. Je ale faktem, zˇe ´ ga´-Chańa a Alı´ho, ale i Muhammada, portre´tu˚ (a plaka´tu˚) A by´va´ v neˇkteryćh domech majetneˇjsˇ´ıch cˇi religio´zneˇjsˇ´ıch Pamı´rcu˚ i neˇkolik desı´tek, umı´steˇny jsou na vsˇech mozˇnyćh viditelnyćh mı´stech. 18 Tento vy ´rok musı´me ale bra´t s „prˇimhourˇeny´ma ocˇima“. Mozˇna´ drˇ´ıve bylo beˇzˇne´, zˇe prˇ´ıchozı´ obraceli ke sloupu pozdrav, ale osobneˇ jsem si ani jednou nevsˇiml, zˇe by meˇl neˇkdo prˇed sloupem „smekat“, natozˇ aby se deˇlo na´sledujıćı´: „. . . kdyzˇ prˇijde domu˚ hospoda´rˇ, pokazˇde´ svu˚j pozdrav opakuje,“ jak o kousek da´le uva´dı´ Mamadsˇerzodsˇojev. Obcˇas je lepsˇ´ı oprostit se od zbytecˇne´ho patosu a neidealizovat skutecˇnost, tı´m se vyhneme sˇ´ırˇenı´m polopravd a dezinformacı´.

267

Fa´tima Pro zoroastrijce byl trˇetı´ sloup symbolem bohyneˇ ohneˇ – Ana´hity. Isma´´ılite´ ho ztotozˇnˇujı´ s dcerou proroka Muhammada a za´rovenˇ zˇenou ima´ma Alı´ho, Fa´timou. Na pilı´rˇi lze pomeˇrneˇ jednodusˇe a prˇ´ıkladneˇ doka´zat synkrezi zoroastrismu a isla´mu, jezˇ je zcela frapantnı´. Jediny´m „zˇensky´m“ pilı´rˇem, jak v prˇ´ıpadeˇ zorastrijske´, tak v prˇ´ıpadeˇ muslimske´ symboliky je pra´veˇ tento. Ana´hita´ je bohynı´ ohneˇ, nenı´ tedy na´hoda, zˇe sloup kicor-sitan se nacha´zı´ v blı´zkosti kicor, prostoru urcˇene´ho pro zˇeny, jehozˇ soucˇa´stı´ je i pıćka, schrańka pro ohnisˇteˇ. Pro zoroastrijce je ohenˇ nejvy´znamneˇjsˇ´ım symbolem, hlavnı´m atributem Ahu´ra´ Mazdy. Samo ohnisˇteˇ – kicor, jakozˇto schrańka pro ohenˇ, je v zˇivoteˇ Pamı´rcu˚ osobity´m olta´rˇem. Vsˇichni jsou si veˇdomi, zˇe ohnisˇteˇ vzˇdy musı´ zu˚stat cˇiste´, nesmı´ se do neˇj ha´zet cokoliv sˇpatne´ho a nelze se prˇed nı´m dopousˇteˇt cˇehokoliv sˇpatne´ho. V du˚lezˇite´ okamzˇiky se na jeho okrajıćh zapalujı´ obeˇtnı´ kadidla (Mamadsˇerzodsˇojev 2007: 54)19 . Pro isma´´ılity je tento pilı´rˇ symbolem cˇistoty, kra´sy, domaćı´ pohody, materˇstvı´ a vyćhovy deˇtı´. V kontextu rodinne´ho kruhu personifikuje matku a dceru. Na sloupu cˇasto visı´ zrcadlo, u Pamı´rcu˚ cha´pańo coby zˇenska´ za´lezˇitost spojovana´ s kra´sˇlenı´m dı´vek a zˇen. Hasan a Hosejn Cˇtvrty´ sloup je v zoroastrismu souvztazˇny´ s bohem zemeˇ (pu˚dy) Zamjidem a v isma´´ılismu zteˇlesnˇuje starsˇ´ıho syna Alı´ho, druhe´ho ima´ma Hasana. Pa´ty´ sloup je v zoroastrismu pojen s andeˇlem rozbrˇesku Azarem, v isma´´ılismu nosı´ jmeńo trˇetı´ho mladsˇ´ıho syna Alı´ho, Hasanova mladsˇ´ıho bratra, ima´ma Hosejna, jenzˇ zemrˇel mucˇednickou smrtı´ v bitveˇ u Karbala´. Pata sloupu Hasan se doty´ka´ podlahy (stejneˇ jako ostatnı´ sloupy), zatı´mco pata sloupu Hosejn nikoliv. Hasan by´va´ symbolicky spojovań se zemı´, resp. pu˚dou, a je dokonce povazˇovań za ochrańce zemeˇ (proto se i doty´ka´ podlahy), cozˇ je dalsˇ´ı jednoznacˇny´ du˚kaz synkreze zoroastrismu a isla´mu. Hasan se pry´ zemeˇ doty´ka´ take´ proto, zˇe na rozdı´l od Hosejna, nemeˇl na Zemi pokracˇovatele20 . Okolı´ mı´sta, kde se pata sloupu Hosejn doty´ka´ barniech-sandzˇ, je u Sˇugnaću˚ jednak mı´sto urcˇene´ pro cha´lı´fu, jednak se jedna´ o prostor, kde probı´hajı´ modlitby. Spolecˇneˇ Hasan a Hosejn symbolizujı´ nauku, ucˇenı´ a te´zˇ na´sledovnictvı´ a pokracˇovańı´. V kontextu rodiny symbolizujı´ bratrstvı´. Oba sloupy jsou cca v dvoumetrove´ vy´sˇce spojeny ozdobny´m, ru˚zneˇ zdobeny´m prknem (sˇug. bucˇkardzˇicˇ, vach. buzkusˇ ), ktere´ prˇedstavuje dveˇ podane´ ruce Hasana a Hosejna, symbol bratrstvı´ a vza´jemnosti. Ornamenta´lnı´ drˇevorˇezby na bucˇkardzˇicˇ majı´ hlubokou historii, dosahujıćı´ azˇ k zoroastrijsky´m korˇenu˚m. Neˇktere´ symboly jsou stare´ stovky i tisıće let, jine´ jsou pomeˇrneˇ mlade´, zkra´tka meˇnı´ se a vyvı´jejı´ soucˇasneˇ s dobou. Proto se 19 Mamadsˇerzodsˇojevovo tvrzenı´, z ˇ e: „Pozdeˇ vecˇer, po dohorˇenı´ ohneˇ, se okolo teple´ho ohnisˇteˇ sejdou vsˇichni obyvatele´ domu, sednou si po jeho okraji a spustı´ nohy k teple´mu popelu, klidneˇ hovorˇ´ı, dokud neprˇijde cˇas spa´t,“ je opeˇt „prˇitazˇene´ za vlasy“. 20 Informa ´ tor Mubaraksˇo.

268

zde setka´me s prastary´mi staropersky´mi symboly, ale i peˇticı´pou hveˇzdou. Na bucˇkardzˇicˇ Pamı´rci take´ cˇasto ´ ga´ Chańa, te´zˇ rohy symbolizujıćı´ sı´lu. umist’ujı´ portre´t A Pu˚vodnı´ ućˇel tohoto ozdobne´ho prkna byl ten, zˇe se na neˇj veˇsˇel ritua´lneˇ zabity´ beran cˇi kozel, ktere´mu se zde odrˇeza´vala hlava a stahovala ku˚zˇe21 , dnes uzˇ se toto deˇje jen vy´jimecˇneˇ. Dva tra´my Isla´msky´ vy´klad dvou masivnıćh stropnıćh horizonta´lnıćh tra´mu˚, resp. prˇekladu˚, je dle Sˇochumorova plny´m prˇevzetı´m a na´slednou parafra´zı´ religio´znı´ho vy´kladu zoroastrijske´ho. V zoroastrismu dle neˇkolika informa´toru˚22 jesˇteˇ navıć prvnı´ tra´m personifikoval Ahu´ra´ Mazdu, boha dobra ´ ngra´ Mainju, a sveˇtla, a druhy´ tra´m jeho protivnı´ka A boha zla a tmy. Oba tra´my prˇedstavujı´ du˚lezˇitou oporu pro strˇechu domu, paralelneˇ symbolickou s nebem. Prvnı´ masivnı´, na hlavaćh pilı´rˇu˚ Muhammada a Alı´ho horizonta´lneˇ umı´steˇny´ tra´m akli-kull symbolizuje meˇsıć a druhy´ nafsi-kull, spojujıćı´ hlavy Fa´timy, Hasana a Hosejna, je patronem slunce. Meˇsıć je za´rovenˇ synonymem duchovnı´ho (onoho) sveˇta a slunce symbolem pozemske´ho sveˇta. Neˇkterˇ´ı informa´torˇi uva´deˇli, zˇe dva tra´my symbolizujı´ jesˇteˇ muzˇe a zˇenu23 , take´ „spra´vnou duchovnı´ cestu“24 , nebo na´sledujıćı´ bina´rnı´ opozice (vcˇetneˇ vy´sˇe zmıńeˇne´ho dobra a zla, sveˇtla a tmy): zˇivot a smrt, mla´dı´ a sta´rˇ´ı, la´sku a nena´vist25 . Dlouhe´ a kra´tke´ tra´my Na prˇ´ıkladu dlouhyćh a kra´tkyćh stropnıćh tra´mu˚ je nejvıće patrna´ roztrˇ´ısˇteˇnost a neucelenost vy´kladu (religio´znı´) symboliky domu. Podı´va´me se nejprve na „oficia´lnı´ “ vy´klad podle Sˇochumorova (Sˇochumorov 1997: 137–144)26 , ktery´ vza´peˇtı´ bude doplneˇn o ru˚zne´ loka´lnı´ varianty explanacı´: Dlouhyćh tra´mu˚ daroz sipochcˇ je celkem trˇinaćt: sˇest nad kicor (A) a sedm nad barniech-sandzˇ (B). V zoroastrismu meˇly dlouhe´ tra´my na´sledujıćı´ konotace: (A): Jedna´ se o za´kladnı´ atributy Ahu´ra´ Mazdy, neˇkdy vnı´mane´ jako samostatne´ duchovnı´ bytosti: 1) Bachumana: Zdrava´ mysl 2) Asˇa: Spravedlnost 3) Chsˇatra vajra: Duchovnı´ sı´la 4) Spenta armaiti: Zbozˇnost 5) Haurvata´t: Zdravı´ 6) Amerata´t: Veˇcˇnost (B): Byly ztotozˇnˇovańy s kosmicky´mi teˇlesy: 1) Chursˇed, te´zˇ O´fto´b: Slunce 2) Mohtob: Meˇsıć 21 Prˇeklad termıńu (sˇug. bucˇkardzˇicˇ, vach. buzkusˇ ) by zne ˇ l podle informa´tora Kamona asi: „rˇezat kozla“. 22 Informa ´ torˇi Mirzuaziz a Karamali. 23 Informa ´ tor Rachim, Nusairi a Kamon. 24 Informa ´ tor Amirgulchon. 25 Informa ´ torˇi Amirbek, Nekbacht. 26 Na ´ zvy kurzivou jsou uvedeny ta´dzˇicky, resp. persky.


3) 4) 5) 6) 7)

Zuhal: Saturn Musˇtari: Neptun Mirrich: Mars Zuhra: Venusˇe Atorud: ? (zrˇejmeˇ Uran, nebo jina´ dalsˇ´ı planeta slunecˇnı´ soustavy) Pro isma´´ılity jsou vy´znamy dlouhyćh tra´mu˚ na´sledujıćı´: (A) Personifikujı´ sˇest za´kladnıćh isla´mskyćh proroku˚ uzna´vanyćh muslimy: 1) Adam 2) Ibrochim: Abraha´m 3) Nuch: Noe 4) Mu´sa´: Mojzˇ´ısˇ 5) I´sa´: Jezˇ´ısˇ 6) Muhammad (B) Reprezentujı´ sedm hududi dıń, tj. sedm „hranic vı´ry“, v prˇenesene´m vy´znamu sedm „religio´znıćh teritoriı´ “. Jedna´ se o religio´znı´ metafory: ˇ ecˇnı´k 1) Notik: R 2) Asos: Za´klad, te´zˇ Korˇen 3) Ima´m: Duchovnı´ vu˚dce 4) Hudzˇdzˇat: Dokument, prˇeneseneˇ te´zˇ „Du˚kaz“ cˇi „Argument“, te´zˇ „Pravda“, ktera´ nepotrˇebuje du˚kazu˚. 5) Doj: Modlıćı´ se 6) Ma´zuń: Ten, ktery´ dostal povolenı´ 7) Mustadzˇib: Vyslysˇeny´ (uspokojeny´) Bohem Objektivneˇ lze rˇ´ıci, zˇe zoroastrijskou symboliku tra´mu˚ beˇzˇnı´ Pamı´rci neznajı´ vu˚bec, okrajoveˇ, respektive nedostatecˇneˇ, ji znajı´ pouze zcela vy´jimecˇneˇ neˇkterˇ´ı cha´lı´fove´. Oproti tomu isla´mskou symboliku lide´ veˇtsˇinou alesponˇ cˇa´stecˇneˇ znajı´, veˇtsˇinou jsou schopni vyjmenovat alesponˇ cˇtyrˇi azˇ peˇt z sˇesti proroku˚. Zajı´mave´ je, zˇe pro drtivou veˇtsˇinu informa´toru˚ obezna´menyćh se symbolikou domu (vıće nezˇ 90 %) skupina sedmi stropnıćh dlouhyćh tra´mu˚ nesymbolizuje sedm hududi dıń, ale prvnıćh sedm isma´´ılitskyćh ima´mu˚: 1) Alı´ ibn Abı´ T¸a´lib 2) Hasan ibn Alı´ 3) Hosejn ibn Alı´ ´ bidıń 4) Alı´ ibn Hosejn Zajn al-A 5) Muhammad ibn Alı´ al-Ba´qir 6) Dzˇafar as-Sa´diq 7) Isma´´ıl ibn Dzˇafar Kra´tkyćh tra´mu˚ by meˇlo by´t podle veˇtsˇiny informa´toru˚ celkem 35, 18 nad vouzniech a 17 nad kicor niechakh. Sˇochumorov se o kra´tkyćh tra´mech nezminˇuje, ale podle vsˇech informa´toru˚, kterˇ´ı se k vy´znamu kra´tkyćh tra´mu˚ vyjadrˇovali, se jedna´ o 18 kamarbasta a 17 miombasta, tj. 35 nejveˇrneˇjsˇ´ıch na´sledovnı´ku˚ Hosejna, kterˇ´ı spolecˇneˇ s nı´m zahynuli roku 680 v bitveˇ u Karbala´. 18 kamarbasta symbolizuje 18 kozˇenyćh rˇemenu˚, za ktery´mi meˇlo 18 bojovnı´ku˚ zbraneˇ a 17 miombasta 17 sˇa´tku˚, jezˇ slouzˇily te´zˇ jako opasek na zaveˇsˇenı´ sˇavlı´ zbyly´m sedmnaćti bojovnı´ku˚m. V tomto ohledu ale vy´klad poneˇkud kulha´, jelikozˇ u Karbala´ zahynulo spolecˇneˇ s Hosejnem dalsˇ´ıch 72 bojovnı´ku˚, kterˇ´ı do jednoho podlehli prˇesile27 . Prˇezˇil pouze 27 Srovnej

s (Yousaf 1998: 532–533).


´ bidıń. Hosejnu˚v syn, pozdeˇjsˇ´ı cˇtvrty´ ima´m Alı´ Zajn al-A Informa´torˇi cˇasto uva´deˇjı´, zˇe zbylyćh 37 zahynuvsˇ´ıch osob byly zˇeny a deˇti, nebo scˇ´ıtajı´ ostatnı´ cˇa´sti domu, a nakonec neˇjaky´m zpu˚sobem vzˇdy dojdou k cˇ´ıslu 7228 , cozˇ je exempla´rnı´ prˇ´ıpad toho, zˇe jednoznacˇny´ a uceleny´ vy´klad symboliky pamı´rske´ho domu je cˇasto krouzˇenı´m na tenke´m ledu. Dalsˇ´ı varianta vy´kladu stropnıćh tra´mu˚ hovorˇ´ı o tom, zˇe krajnı´ kra´tke´ tra´my – 35 nejveˇrneˇjsˇ´ıch ochrańcu˚ Hosejna, jsou paralelneˇ ochrańci sˇesti proroku˚ a sedmi ima´mu˚29 . V dalsˇ´ı verzi jsou povazˇovańy kra´tke´ tra´my za male´ na´rody, dlouhe´ tra´my za velke´ na´rody a mala´ drˇ´ıvka mezi nimi (sˇug. kalandak, vach. tirvicˇ ) personifikujı´ lidi30 . V neˇkteryćh prˇ´ıpadech si i majitele´ domu˚ stojı´ za tı´m, zˇe dlouhyćh tra´mu˚ ma´ by´t 7 + 7, prˇicˇemzˇ sedmy´ prorok u´dajneˇ jesˇteˇ prˇijde, protozˇe Muhammad je prˇedposlednı´31 . Sedmy´ tra´m je tedy neˇkdy symbolicky cha´pań jako skryty´ ima´m Mahdı´, spasitel a dovrsˇitel. Ti, kterˇ´ı majı´ „neprˇesny´“ pocˇet tra´mu˚, si jsou ale z veˇtsˇ´ı cˇa´sti veˇdomi, zˇe se to na 100 % neshoduje s prˇesnou explanacı´ religio´znı´ symboliky, prˇesto to za zˇa´dny´ „duchovnı´ handicap“ nepovazˇujı´.

Cˇorchona Cˇtvercovy´ stupnˇovity´ schodovity´ strop, u´stıćı´ do strˇesˇnı´ho okna symbolizuje cˇtyrˇi elementa´rnı´ zˇivly – ohenˇ, vzduch, vodu a zemi. Tuto symboliku prˇejali isma´´ılite´ od zoroastrijcu˚, pro ktere´ cˇorchona mimo jine´ prˇedstavovala symbol a´rijskyćh kmenu˚ – svastiku – symbol veˇcˇne´ho pohybu, jezˇ je hlavnı´m du˚vodem vzniku a vy´voje vesmı´ru, prˇ´ırody ´ rijska´ svastika (na rozdı´l od nacisty a zˇivota na Zemi. A zneuzˇite´ho a´rijske´ho symbolu – levotocˇive´ svastiky) je pravotocˇiva´, jelikozˇ smeˇr hodinovyćh rucˇicˇek je prˇirozeny´ pro prˇ´ırodu. Vrchnı´ vertika´lneˇ tazˇene´ krˇ´ıdlo symbolizuje ohenˇ a spodnı´ vertika´lnı´ krˇ´ıdlo vzduch. Horizonta´lnı´ krˇ´ıdla jsou symboly zemeˇ (vrchnı´) a vody (spodnı´). V a´rijske´ filosofii je pra´veˇ prˇ´ıroda kombinacı´ teˇchto cˇtyrˇ elementu˚. Vsˇe je z nich plozeno a na konci se do nich vracı´, cozˇ je nekonecˇny´ proces vy´voje a rozkladu prˇ´ırody (Sˇochumorov 1997: 38–39). Z a´rijske´ svastiky vycha´zı´ i symbolika cˇorchony. Jednotliva´ patra stropu symbolizujı´ cˇtyrˇi za´kladnı´ zˇivly. Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım, prvnı´m elementem prˇ´ırody je ohenˇ – nejvysˇsˇ´ı cˇtvrte´ patro cˇorchony. Ohenˇ je zdrojem veˇcˇne´ho pohybu, sveˇtla, tepla a la´sky. Cˇtvrte´ patro koncˇ´ı strˇesˇnı´m oknem (sˇug. rudz), ktery´m do domu pronika´ sveˇtlo – symbol pocˇa´tku cˇloveˇka, ktery´ se neusta´le vracı´. Sveˇtlo je synonymem lidske´ veˇcˇnosti, resp. veˇcˇnosti lidske´ dusˇe. Te´zˇ symbolizuje boha Stvorˇitele – v soucˇasnosti Alla´ha. Trˇetı´ patro reprezentuje druhy´ zˇivel, vzduch. Vzduch je zˇivotada´rny´m zdrojem pro lidskou dusˇi. Je brań te´zˇ 28 Naprˇ. informa ´ tor Murodmamad k cˇ´ıslu 72 dosˇel na´sledovneˇ: 18 kamarbasta + 17 miombasta + 6 proroku˚ + 7 ima´mu˚ + 2 masivnı´ tra´my + 4 zˇivly (cˇorchona) + buzkusˇ + cˇkysˇ + ricn = 57, prˇicˇteme jesˇteˇ 5 sloupu˚ vyna´sobene´ trˇemi lavicemi a ma´me 72. 29 Informa ´ tor Alim. 30 Informa ´ tor Safar. 31 Informa ´ tor Chajrmama.

269

jako element, ktery´ sˇ´ırˇ´ı sveˇtlo, jezˇ vyplnˇuje cely´ prostor. Druhe´ patro symbolizuje trˇetı´ zdroj, vodu – mı´sto pocˇa´tku stvorˇenı´ vsˇeho zˇive´ho a zdroj zˇivota na zemi. Poslednı´ cˇtvrty´ zˇivel, spodnı´ patro cˇorchony je synonymem zemeˇ, tj. za´kladnı´ materia´lnı´ podstaty prˇ´ırody. Pamı´rci veˇtsˇinou symboliku cˇorchony znajı´, resp. veˇdı´, zˇe symbolizuje cˇtyrˇi za´kladnı´ zˇivly, jezˇ tvorˇ´ı prˇ´ırodu, ma´lokdo vsˇak vı´, zˇe se jedna´ v podstateˇ o parafra´zi symboliky a´rijske´, resp. zoroastrijske´. Podobneˇ jako ostatnı´ cˇa´sti domu, ma´ i cˇorchona sva´ loka´lnı´ specifika. Cha´lı´fa z Vankaly ucˇ´ı, zˇe cˇtyrˇi zˇivly symbolizujı´ i cˇtyrˇi smysly, potazˇmo cˇa´sti teˇla: ohenˇ = zrak a ocˇi, vı´tr = cˇich a nos, voda = chut’ a u´sta a zemeˇ = sluch a usˇi32 . Murodmamad ze Zumutgu, hluboce veˇrˇ´ıcı´ isma´´ılita, ostatnı´mi uzna´vany´ a respektovany´ coby znalec symboliky, cˇtyrˇi patra cˇorchony ztotozˇnˇuje se cˇtyrˇmi archandeˇly. Tudı´zˇ v kisˇlaku Zumutg je schodovity´ strop ztotozˇnˇovań s archandeˇly Azrailem – andeˇl smrti, je zodpoveˇdny´ za oddeˇlenı´ dusˇe od teˇla, Mikailem, Israfilem a Dzˇabrailem. Informa´tor z Chasˇkorogu, ktery´ mu˚zˇe slouzˇit jakozˇto prˇ´ıklad sˇpatne´ znalosti religio´znı´ symboliky, se mylneˇ domnı´val, zˇe cˇorchona symbolizuje cˇtyrˇi z peˇti, resp. sedmi pilı´rˇu˚ isla´mu: nama´z, zaka´t, ruza a saum33 .

ZA´VEˇR Du˚m prˇedstavuje u´tocˇisˇteˇ a strˇechu nad hlavou pro veˇtsˇinu sveˇtovyćh kultur. „Zastrˇesˇenı´ “ ma´ hlubsˇ´ı prˇesah, je synonymem za´zemı´, rodinne´ho a prˇ´ıbuzenske´ho kruhu. Nejinak je tomu v Pamı´ru, kde je tradicˇnı´ du˚m navıć spjat s historiı´, a prˇedevsˇ´ım s na´bozˇenstvı´m. Pamı´rci vyzna´vajı´ isma´´ılitskou formu sˇ´ıitske´ho isla´mu, ktera´ by se strucˇneˇ a vy´stizˇneˇ dala charakterizovat jako „uvolneˇny´, reformnı´ isla´m“. Isma´´ılite´ nestavı´ mesˇity, jako ostatnı´ muslimove´, ale coby svatostańek jim slouzˇ´ı pra´veˇ jejich tradicˇnı´ du˚m, jehozˇ architektonicke´ rˇesˇenı´ je dle Sˇochumorova (Sˇochumorov 1997) a spolehlivyćh informa´toru˚ realizovańo jizˇ 2500 let prakticky stejny´m zpu˚sobem. Jednotlive´ cˇa´sti domu majı´ svoji specifickou religio´znı´ symboliku, ktera´ pu˚vodneˇ vycha´zela ze zoroastrijske´ho na´bozˇenstvı´, v pru˚beˇhu 8. azˇ 11. stoletı´ se prˇetransformovala na symboliku isla´mskou, resp. isma´´ılitskou. Deˇdictvı´ zoroastrismu je vsˇak patrne´ i v soucˇasnosti, symbolika domu je tedy dokladem urcˇite´ synkreze obou na´bozˇenstvı´. Pamı´rsky´ du˚m prˇedstavuje te´zˇ prostor, ve ktere´m se odehra´vajı´ vsˇechny vy´znamne´ na´bozˇenske´, ale i ostatnı´ ritua´ly, zvyky, sva´tky a oslavy, naprˇ. svatba, pohrˇeb, obrˇ´ızka, muslimsky´ Novy´ rok Nouru´z a rˇada dalsˇ´ıch. Cı´lem textu bylo prˇedevsˇ´ım popsat soucˇasnou i minulou na´bozˇenskou symboliku pamı´rske´ho domu, ale take´ reflektovat relaci Pamı´rcu˚ k nı´. Nelze jednoznacˇneˇ rˇ´ıci, zˇe pro vsˇechny Pamı´rce je du˚lezˇite´ zna´t symboliku domu, vsˇe je do znacˇne´ mı´ry individua´lnı´. Na straneˇ jedne´ se najdou lide´, kterˇ´ı majı´ vynikajıćı´ znalosti v oblasti kultury a historie Pamı´ru, tradicˇnı´ho domu, genealogie vlastnı´ 32 Informa ´ tor 33 Informa ´ tor

Alifbek. Chabib.

270

rodiny, na´bozˇenstvı´ apod., na straneˇ druhe´ je rˇada teˇch, kterˇ´ı majı´ o vy´sˇe zmıńeˇne´m velmi kuse´ a povrchnı´ informace a ani nepokla´dajı´ za du˚lezˇite´ je rozsˇirˇovat. Nejveˇtsˇ´ı procento informa´toru˚ prˇedstavuje skupina osob, jejichzˇ informovanost je cˇa´stecˇna´. Obdobneˇ je tomu s prˇ´ıstupem k na´bozˇenstvı´. Dluzˇno poznamenat, zˇe s vnı´mańı´m a praktikovańı´m isma´´ılı´ji pracujı´ domorodci velice tvorˇiveˇ a znacˇnou meˇrou svobodneˇ, na´bozˇenska´ pravidla si vykla´dajı´ individua´lneˇ, cozˇ dle nich nenı´ v rozporu s rˇa´dny´m uchopenı´m vı´ry jako takove´. Cˇasto take´ neˇkterˇ´ı pokla´dajı´ za pravdive´ ru˚zne´ dezinformace a polopravdy, ktere´ jim byly v pru˚beˇhu zˇivota vsˇtı´peny, jezˇ posle´ze i prˇeda´vajı´ deˇtem a ostatnı´m. Symbolika domu je vykla´dańa ru˚zneˇ v jednotlivyćh, i kdyzˇ geograficky i kulturneˇ blı´zkyćh, oblastech (naprˇ. Sˇugnań a Vachań), ale i v ra´mci jednoho etnika v sousednıćh kisˇlacıćh, neˇkdy se lisˇ´ı i du˚m od domu. V za´sadeˇ lze ale rˇ´ıci, zˇe se vy´klad symboliky lisˇ´ı pouze v detailech. Ona materia´lnı´ a duchovnı´ prova´zanost a vyva´zˇenost symbolizovana´ tradicˇnı´m domem, kterou veˇtsˇina Pamı´rcu˚ proklamuje, je spı´sˇe nezˇ kazˇdodennı´ realitou, vzletnou metaforou. Jakkoliv usˇlechtile´ prˇańı´ nezrˇ´ıdka by´va´ otcem mysˇlenky. Domorodci totizˇ cˇasto tvrdı´ neˇco, co v praxi posle´ze nepraktikujı´ a neplnı´, nebo plnı´ pouze cˇa´stecˇneˇ. Mnozı´ z nich prˇesveˇdcˇiveˇ hovorˇ´ı o tom, jak se neˇkolikra´t denneˇ modlı´, dodrzˇujı´ pu˚vodnı´ tradice, jsou „spra´vny´mi“ muslimy apod., ale stra´vı´te-li s nimi neˇkolik dnı´ cˇi ty´dnu˚, ućˇastnı´te se naprˇ. svatby, vyjde najevo, zˇe skutecˇnost je vıće cˇi meńeˇ odlisˇna´. Paralelneˇ hovorˇ´ı o nedotcˇene´ prˇ´ırodeˇ, sveˇzˇ´ım vzduchu a na zem bez proble´mu˚ pohodı´ igelitovy´ saćˇek. Veˇtsˇinou tedy v praxi vy´znam materia´lnı´ strańky prˇevazˇuje nad vy´znamem strańky duchovnı´, tı´m ale nepopı´ra´me skutecˇnost, zˇe se v Pamı´ru najde pomeˇrneˇ dost lidı´, pro ktere´ je duchovno za´kladnı´m stavebnı´m kamenem jejich na´hledu na sveˇt. Mamadsˇerzodsˇojev s patosem, ktery´ rozhodneˇ nenı´ na mı´steˇ, situaci idealizuje: „Ne nadarmo Pamı´rci sta´le cˇasteˇji rˇ´ıkajı´: Chci postavit ’ cˇid, v meˇstske´m domeˇ nenı´ pohodlı´.‘ 34 “ Za´veˇrecˇny´ prˇ´ıklad za vsˇechny: Mistr Rozikh se cely´ zˇivot veˇnuje stavba´m tradicˇnıćh pamı´rskyćh domu˚, v cˇidu i drˇ´ıve bydlel, ale poslednı´ roky bydlı´ v Chorogu v meˇstske´m byteˇ. Tvrdı´, zˇe zˇivot v takove´mto byteˇ je mnohem pohodlneˇjsˇ´ı a lepsˇ´ı, ale bez tradicˇnı´ho domu uzˇ ztratı´ smysl pamı´rska´ svatba, pohrˇeb a ostatnı´ zvyky. Lze rˇ´ıci, zˇe tento trend – bydlet v byteˇ a cˇid pouzˇ´ıvat jen jako obrˇadnı´ mı´stnost – je charakteristicky´ hlavneˇ pro Chorog a okolı´, naprˇ. vztah Vachańcu˚ k pamı´rske´mu domu je hlubsˇ´ı, protozˇe jsou vıće vzda´leni od centra, ale „komfortneˇjsˇ´ımu“ bydlenı´ v meˇstske´m domeˇ cˇi byteˇ by se te´zˇ veˇtsˇina z nich nebrańila. Obdobneˇ je tomu i s prˇ´ıstupem k vlastnı´m (nejen) na´bozˇensky´m tradicı´m, zvyku˚m, ritua´lu˚m apod., kteryćh si sice Pamı´rci velice va´zˇ´ı, ale za´rovenˇ se jim plı´zˇiveˇ vzdalujı´ na u´kor podbı´zive´mu konzumnı´mu zpu˚sobu zˇivota „za´padnı´ho“ strˇihu. V konecˇne´m du˚sledku tedy kategorie tzv. „materia´lna“ pomalu, ale jisteˇ zastinˇuje 34 Mamadsˇerzodsˇojev, U. S ˇ . a kol. Pamir: priroda, istoria, kultura. Universitet Centralnoj Azii. Bisˇkek 2007, str. 56.


kategorii tzv. „duchovna“, acˇkoliv tomu nenı´ tak da´vno, kdy se obeˇ zminˇovane´ slozˇky teˇsˇily vza´jemne´ rovnova´ze a koexistovaly v harmonicke´ relaci. POUZˇITA´ LITERATURA [1] ANDREJEV, M. S. 1958. Tadzˇiki doliny Chuf (Verchovja AmuDarji). vypusk II. Izdateˇlstvo Akademii Nauk Tadzˇikskoj SSR: Stalinabad. [2] DUSˇEK, L. 2010 Pamı´rsky´ du˚m – harmonie dvou sveˇtu˚. Univerzita Pardubice: Pardubice. [3] GAVRILJUK, A., JAROSˇENKO, V. 1987. Pamir. Planeta: Moskva. [4] KALANDAROV T. S. 2004. Sˇugnanci. Moskva. [5] KOKAISL, P. et al., PARGACˇ, J. 2007. Lide´ z hor a lide´ z pousˇtı´: Ta´dzˇikistań a Turkmenistań. Univerzita Karlova, Filozoficka´ fakulta: Praha. [6] MAMADNAZAROV, M. 1980. Narodnaja architektura Zapadnogo Pamira (tekst lekcii). Znanie: Dusˇanbe. [7] MAMADSˇERZODSˇOJEV, U. Sˇ. et al. 2007. Pamir: priroda, istoria, kultura. Universitet Centralnoj Azii: Bisˇkek. [8] MUKIMOV, R. S., MAMADZˇANOVA, S. M. 1990. Zodcˇestvo Tadzˇikistana (istorija architektury i stroitel’nogo dela Tadzˇikistana. Maorif: Dusˇanbe. [9] PISARCˇIK, A. K. 1958. Primecˇanija i dopolnjenija k monografii M. S. Andrejeva „Tadzˇiki doliny Chuf“, v. II. In: ANDREJEV, M. S. 1958. Tadzˇiki doliny Chuf (Verchovja Amu-Darji). vypusk II. Izdateˇlstvo Akademii Nauk Tadzˇikskoj SSR: Stalinabad. [10] SˇOCHUMOROV, A. 1997 Pamir-strana Arijev. Akademija nauk respubliki Tadzˇikistan: Dusˇanbe. [11] YOUSAF, M. M. 1998. A One Study of Islamiat. Shaharyar Publishers: Lahore.



271

Problematika nucene´ migrace z antropologicke´ perspektivy: ´ zerba´jdzˇańu Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´ v A Helena Masnı´kova´ Fakulta humanitnıćh studiı´, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

Anthropological point of view on the forced migration phenomenon: Internally displaced persons in Azerbaijan Abstract—Forced migration is not a phenomenon of the modern times but due to the statistical data we could imagine giant extent of such movements. There are 43,3 millions forced migrants all over the world according to the 2009 UNHCR annual report. The amount of people like that and their difficult living conditions is matter why not only humanitarian workers should concern this topic but also anthropologists. As social scientists with specific theoretical and methodological background we could bring different insight contributing to multidisciplinary discussion. Our research could shed light on social processes within the forced migration and conduce to more sensitive and effective projects. The aim of this paper is demonstrate what kind of antropological field par excellence the topic of forced migration is. It will be illustrated on an example of internally displaced persons (IDP) in Azerbaijan. I did my research there within a community of IDP in a village called Hajikend, where 550 displaced families have found their shelter after being displaced by Nagorno-Karabakh conflict in 1992–1994. Sojourn in this locality inspired me in creating concepts for further research. Two of them I will introduce in this paper: Functional-environmental changes in Hajikend and Constructing of ethnicity among internally displaced children. Key Words—anthropology, forced migration, internally displaced persons, Azerbaijan

´ VOD U ´ migrace nenı´ fenomeńem pouze modernı´ UCENA doby, ale teprve v soucˇasnosti dı´ky prˇesneˇjsˇ´ım statistika´m zı´ska´va´me obraz o tom, jak obrˇ´ıch je rozmeˇru˚. Podle statistiky UNHCR bylo na konci roku 2009 na sveˇteˇ okolo 43,3 milionu osob, ktere´ nedobrovolneˇ opustily svu˚j domov (UNHCR 2010). Tak obrovske´ mnozˇstvı´ lidı´ a jejich nelehky´ zˇivotnı´ u´deˇl si zaslouzˇ´ı pozornost nejenom ze strany humanita´rnıćh pracovnı´ku˚, ale i na´s antropologu˚, kterˇ´ı mu˚zˇeme prˇine´st do te´to problematiky jiny´ u´hel pohledu. Nasˇe praće mu˚zˇe prˇispeˇt nejen k lepsˇ´ımu pochopenı´ procesu˚ probı´hajıćıćh beˇhem vysı´dlenı´ a na´sledne´ho usazenı´ se v nedomaćı´m prostrˇedı´, ale za´rovenˇ i k vytva´rˇenı´ citliveˇjsˇ´ıch a efektivneˇjsˇ´ıch projektu˚.

N

Tento cˇlańek si klade za cı´l uka´zat na konkre´tnı´m ´ zerba´jdzˇańu, jake´ prˇ´ıkladu vnitrˇneˇ vysı´dlenyćh osob1 v A antropologicke´ pole par excellence oblast nucene´ migrace nabı´zı´. Na u´zemı´ te´to postsoveˇtske´ republiky probı´hal v letech 1992–1994 ozbrojeny´ konflikt o Na´hornı´ Karabach. Boje si vyzˇa´daly prˇes 20 000 mrtvyćh a 13,6 % a´zerba´jdzˇańske´ho u´zemı´ je i po 16 letech od podepsańı´ dohody o prˇ´ımeˇrˇ´ı sta´le pod okupacı´. Konflikt za sebou zanechal i smutnou bilanci milionu osob bez domova, prˇicˇemzˇ 778 000 z nich bylo vnitrˇneˇ vysı´dleno, a staly se tak uprchlı´ky v ra´mci vlastnı´ho sta´tu. Tyto osoby prosˇly nejenom va´lecˇny´m konfliktem, ale jejich trauma se zna´sobilo ztra´tou domova, majetku, zprˇetrhańı´m socia´lnıćh i pracovnıćh vazeb, a v neposlednı´ rˇadeˇ i zˇivotem v docˇasnyćh uprchlickyćh ta´borech. Za´kladnı´ zdroj prezentovanyćh dat pocha´zı´ z me´ho pobytu ve vesnici Hadzˇikend, ktera´ poskytla azyl okolo 550 vysı´dleny´m rodina´m. Na za´kladeˇ tohoto tereńnı´ho vy´zkumu, ktery´ probeˇhl v letech 2007–2008 vzniklo kromeˇ diplomove´ praće2 i neˇkolik vy´zkumnyćh konceptu˚, ktere´ by si podle me´ho na´zoru v budoucnu zaslouzˇily dalsˇ´ı rozpracovańı´. Dva z nich v tomto cˇlańku prˇedstavı´m, a pouka´zˇi tak na prakticke´m prˇ´ıpadeˇ, jaky´mi te´maty se mu˚zˇe antropologie v ra´mci nucene´ migrace zaby´vat. NUCENA´ MIGRACE A ANTROPOLOGIE Problematika migrace se dostala do poprˇedı´ za´jmu an´, tropologu˚ azˇ v 50. letech 20. stoletı´ (vıće viz SCZALO 2007). V tu dobu byla pozornost veˇnovańa zejmeńa migraci pracovnı´ a prima´rneˇ se zameˇrˇovala na muzˇske´ migranty v cı´lovyćh destinacıćh. Posun nasta´va´ teprve beˇhem 70.–80. let, kdy se antropologove´ zacˇ´ınajı´ zameˇrˇovat i na migraci nucenou, a za´rovenˇ zde docha´zı´ pod vlivem druhe´ vlny feminismu i k genderoveˇ senzitivneˇjsˇ´ım vy´zkumu˚m. (Sorensen 2003, Indra 1999) Od te´ doby za´jem o tuto problematiku roste a rozru˚znˇujı´ se i zkoumana´ te´mata. V soucˇasnosti uzˇ na univerzitaćh fungujı´ studijnı´ programy prˇ´ımo zameˇrˇene´ na nucenou migraci, naprˇ. Refugees studies Programme na univerziteˇ v Oxfordu, a za´rovenˇ byla 1 Pro zjednodusˇenı´ textu bude v prˇ´ıpade ˇ oznacˇenı´ vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby pouzˇ´ıvańa anglicka´ zkratka IDP (internally displaced persons). 2 Tento cˇla ´ , H. 2009) cˇa´s´ nek z me´ diplomove´ praće (MASNI´KOVA tecˇneˇ cˇerpa´, a proto jsou urcˇite´ pasa´zˇe, prˇedevsˇ´ım v cˇa´sti ty´kajıćı´ se Hadzˇikendu, podobne´ cˇi totozˇne´.

272


vytvorˇena profesnı´ organizace International Association for the Study of Forced Migration sdruzˇujıćı´ akademiky a lidi zaby´vajıćı´ se tı´mto fenomeńem v prakticke´ rovineˇ. Samotny´ pojem – nucena´ migrace – je nesmı´rneˇ sˇiroky´. Zasˇtit’uje tyto za´kladnı´ kategorie a) migraci v du˚sledku ozbrojenyćh konfliktu˚, ktera´ zahrnuje uprchlı´ky (naprˇ. prˇ´ıliv jugosla´vskyćh uprchlı´ku˚ do za´padnı´ a strˇednı´ Evropy v 90. letech) a vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby (naprˇ. ´ zerba´jdzˇań, Kolumbie); b) migraci v du˚sledku prˇ´ırodnıćh A katastrof (naprˇ. pa´kistańske´ povodneˇ 2010 cˇi tsunami 2004); c) migraci v du˚sledku lidmi zpu˚sobenyćh katastrof (naprˇ. cˇernobylska´ katastrofa 1986); d) migraci v du˚sledku developerskyćh aktivit (naprˇ. prˇehrada Trˇi souteˇsky v Cˇ´ıneˇ – 4 miliony osob); e) urcˇite´ typy ekonomicke´ migrace.3 Nejveˇtsˇ´ı media´lnı´ i socia´lneˇ-veˇdnı´ pozornost je veˇnovańa nucene´ migraci souvisejıćı´ s ozbrojeny´mi konflikty, acˇkoliv ma´ na sveˇdomı´ nesrovnatelneˇ meńeˇ migrantu˚ nezˇ prˇ´ırodnı´ katastrofy cˇi developerske´ aktivity, ktere´ rocˇneˇ vysı´dlı´ vıće nezˇ 10 milionu˚ osob (Internal displacement : Global Overview 2008). Kromeˇ specializace na urcˇity´ typ migrace se lze zameˇrˇit i na neprˇeberne´ mnozˇstvı´ te´mat jdoucıćh v cˇase. Nucenou migraci je mozˇne´ rozdeˇlit do 3 za´kladnıćh fa´zı´, a teˇmi jsou 1) nedobrovolne´ opusˇteˇnı´ mı´sta pobytu; 2) zˇivot mimo neˇj; 3) na´vrat. Bez prvnıćh dvou fa´zı´ by se o nucene´ migraci nedalo hovorˇit, a ta trˇetı´ je preferovany´m cı´lem humanita´rnıćh organizacı´, a ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ i samotnyćh migrantu˚. Prˇes nacˇrtnutı´ urcˇityćh kategoriı´, stanovenı´ posloupnosti a veˇdomı´, zˇe existujı´ urcˇite´ podobnosti v pru˚beˇhu i du˚sledcıćh nucene´ migrace, je mozˇne´ kazˇdy´ proces nedobrovolne´ho opusˇteˇnı´ domova oznacˇit za zcela specificky´. Je tedy obtı´zˇne´ prova´deˇt rozsa´hle´ generalizace a utva´rˇet na´vody slouzˇ´ıcı´ pro jednańı´, ktere´ by bylo mozˇno aplikovat v kazˇde´ situaci. Odlisˇna´ kulturnı´ prostrˇedı´, cˇas, globa´lnı´ politika a dalsˇ´ı promeˇnne´ vytva´rˇejı´ neopakovatelny´ pru˚beˇh migrace, cozˇ se odra´zˇ´ı v jejı´m dopadu na postizˇenou populaci (ktery´ takte´zˇ nenı´ pro celou komunitu stejny´). Pohled zevnitrˇ, ktery´ se pojı´ s antropologiı´, by mohl prˇispeˇt nejenom k lepsˇ´ımu pochopenı´ fenomeńu nucene´ migrace skrze odlisˇne´ uchopenı´ te´to tematiky, ale za´rovenˇ by mohl ve´st k vytva´rˇenı´ citliveˇjsˇ´ıch a efektivneˇjsˇ´ıch projektu˚. Pozˇadavek na aktivnı´ zapojenı´ do rˇesˇenı´ problematiky je mozˇna´ idealisticky´m a dalo by se o neˇm dozajista polemizovat, cozˇ se take´ v akademickyćh kruzıćh odehra´va´ (Harell-Bond v Indra 1999), ale sama za sebe se domnı´va´m, zˇe by tento aspekt v pracıćh antropologu˚ zaby´vajıćıćh se nucenou migracı´ chybeˇt nemeˇl. ´ ZERBA´JDZˇAŃ A NUCENA´ MIGRACE A Nucena´ migrace je fenomeń, ktery´ je v soucˇasnosti spojovany´ prˇedevsˇ´ım se zemeˇmi trˇetı´ho sveˇta a postsoveˇtsky´mi 3 Tato kategorie je sporna ´ a existujı´ odlisˇne´ na´zory na to, zda ji do nucene´ migrace zarˇadit, cˇi nikoliv. Do te´to oblasti by mohly spadat naprˇ. zˇeny, ktere´ restrikce v zemi pu˚vodu nutı´ hledat zdroj obzˇivy za hranicemi, cˇi osoby, ktere´ byly ze zemeˇ pu˚vodu ne/dobrovolneˇ odvezeny za ućˇelem zı´skańı´ zisku zprostrˇedkovateli kontraktu (naprˇ. v oblasti prostituce).

´ zerba´jdzˇań, ve ktere´m jsem republikami. Jihokavkazsky´ A prova´deˇla svu˚j tereńnı´ vy´zkum, nenı´ v tomto ohledu vy´jimkou. Beˇhem sve´ modernı´ historie se stal jak producentem, tak i prˇ´ıjemcem uprchlı´ku˚, a za´rovenˇ 7 % jeho populace tvorˇ´ı vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby.4 Jak jizˇ bylo naznacˇeno ´ zerba´jdzˇańska´ republika ma´ zkusˇenost prˇedev u´vodu, A vsˇ´ım s obeˇma typy nucene´ migrace zpu˚sobene´ ozbrojeny´m konfliktem.5 Na vineˇ je sta´le neukoncˇeny´ spor o Na´hornı´ ´ zerba´jdzˇańem a Armeńiı´, jehozˇ pocˇa´tky Karabach mezi A spadajı´ jizˇ do konce 19. stoletı´ (vıće o konfliktu viz WAAL DE, 2003 cˇi CORNELL 1999). Etnicke´ emoce, ktere´ byly soveˇtskou politikou potlacˇovańy, se znovu rozhorˇely v uvolneˇne´ politice Gorbacˇova. Du˚sledkem byly na konci 80. let etnicke´ nepokoje a represe, ktere´ vedly k masivnı´ mezista´tnı´ vy´meˇneˇ obyvatel. V letech 1988– ´ zer1989 bylo nuceno uprchnout na 353 000 Armeńu˚ z A ´ ba´jdzˇańu a okolo 207 500 Azerba´jdzˇańcu˚ muselo opustit ´ zerba´jdzˇańcu˚m Armeńii (WAAL DE, 2003). Uprchly´m A bylo posle´ze nabı´dnuto sta´tnı´ obcˇanstvı´, cozˇ jim umozˇnilo snadneˇjsˇ´ı zarˇazenı´ do veˇtsˇinove´ spolecˇnosti. Sta´ty se tı´mto zpu˚sobem „ocˇistily“ od etnicky nezˇa´dane´ho obyvatelstva a po rozpadu SSSR vytvorˇily neza´visle´ republiky plne´ vnitrˇnıćh rozporu˚, ale s jasny´m cı´lem – vyrˇesˇit spor o Na´hornı´ Karabach ve svu˚j prospeˇch. Rok 1992 se povazˇuje za pocˇa´tek ozbrojene´ho konfliktu, ktery´ po dvou letech skoncˇil podepsańı´m prˇ´ımeˇrˇ´ı a jednostranny´m vyhla´sˇenı´m Republiky Na´hornı´ Karabach cˇili de facto ´ zerba´jdzˇańu. Po nescˇetnyćh mı´rovyćh jednańıćh prohrou A zu˚sta´va´ i nada´le 13,6 % a´zerba´jdzˇańske´ho u´zemı´6 pod okupacı´ ze strany karabasˇskyćh Armeńu˚ a 572 000 osob se nemu˚zˇe navra´tit do svyćh domovu˚.7 Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´, na ktere´ jsem se prima´rneˇ ve sve´m vy´zkumu zameˇrˇila, je specificke´, a to v neˇkolika bodech 1) procentua´lnı´ zastoupenı´ IDP (7 %) v ra´mci celkove´ populace je enormnı´; 2) doba stra´vena´ ve vysı´dlenı´ je jizˇ 18 let; 3) vysı´dlena´ populace nenı´ etnicky odlisˇna´ od zbytku populace a ani v jinyćh ohledech nenı´ sta´tnı´m ´ zerba´jdzˇańu dovoluje neprˇ´ıtelem; 4) nerostne´ bohatstvı´ A vla´deˇ vynakla´dat nemale´ cˇa´stky na humanita´rnı´ a rozvojovou pomoc. Poslednı´ dva body jsou velmi du˚lezˇite´, jelikozˇ zarucˇujı´ vnitrˇneˇ vysı´dleny´m bezpecˇ´ı a podporu shora v jejich snaze zˇ´ıt du˚stojny´ zˇivot. Jak jizˇ bylo rˇecˇeno vy´sˇe, nenı´ mozˇne´ generalizovat a vytva´rˇet z ohromne´ho mnozˇstvı´ ru˚znorodyćh lidı´ a osudu˚ jednolitou masu. IDP ´ zerba´jdzˇańu jsou si v neˇkteryćh ohledech podobnı´ v A naprˇ. sdı´lenı´m vla´dou stanovenyćh vy´hod va´zanyćh na status IDP, a za´rovenˇ se od sebe lisˇ´ı, a to prˇedevsˇ´ım v za´vislosti na lokaliteˇ pu˚vodu, vzdeˇlańı´, prˇ´ıstupu k moci a soucˇasne´m mı´stu pobytu. Proto bych zde ra´da zdu˚raznila, 4 Vztahova ´ no

k roku 2009. vysı´dlenı´ zde docha´zı´ i v du˚sledku prˇ´ırodnıćh katastrof – naprˇ. zemeˇtrˇesenı´ v r. 2000 v oblasti Baku (2500 osob) cˇi za´plavy a zvysˇovańı´ hladiny Kaspicke´ho morˇe (vedlo k vysı´dlenı´ nejmeńeˇ 30 000 osob), vıće viz IDMC 2003. 6 13,6 % je u ´ daj vycha´zejıćı´ s vy´pocˇtu˚ Thomase de Waala a je do neˇj zahrnuta oblast Na´hornı´ho Karabachu a prˇilehlyćh oblastı´. 7 Te ˇ sneˇ po ukoncˇenı´ konfliktu bylo vnitrˇneˇ vysı´dlenyćh osob okolo 778 000, ale necela´ trˇetina meˇla mozˇnost vra´tit se do svyćh domovu˚ v tzv. osvobozenyćh u´zemıćh. 5K

´ : PROBLEMATIKA NUCENE´ MIGRACE Z ANTROPOLOGICKE´ PERSPEKTIVY HELENA MASNI´KOVA

zˇe nı´zˇe uvedena´ data se vztahujı´ ke konkre´tnı´ lokaliteˇ, a jako takova´ by meˇla by´t pojı´mańa.

IDP VE VESNICI HADZˇIKEND A KONCEPTY TE´MAT ´ CH POBYTEM V TEREŃU INSPIROVANY

Vesnice Hadzˇikent se nacha´zı´ v podhu˚rˇ´ı Na´hornı´ho Karabachu asi 30 km od Ganji, druhe´ho nejveˇtsˇ´ıho meˇsta ´ zerba´jdzˇańu. V obdobı´ Soveˇtske´ho svazu zde byly vybuA dovańy turisticke´ ubytovny a ta´borove´ komplexy pro pracovnı´ky a´zerba´jdzˇańskyćh tova´ren a jejich deˇti. Relaxovat sem ale prˇijı´zˇdeˇli i lide´ z cele´ho drˇ´ıveˇjsˇ´ıho komunisticke´ho bloku, na cozˇ pu˚vodnı´ mı´stnı´ obyvatele´ ra´di vzpomıńajı´. Jejich vesnice byla tehdy proslula´ kra´sou okolnı´ prˇ´ırody a lećˇivy´mi prameny. Cesty byly dla´zˇdeˇne´ a upravene´, budovy modernı´ a spravovane´. Sta´lyćh obyvatel zde nezˇilo mnoho a podle me´ho zjisˇteˇnı´ zde byla zastoupena i armeńska´ mensˇina. V soucˇasne´ dobeˇ zde zˇije 55 pu˚vodnıćh rodin, cozˇ je pouhyćh 8 % z celkove´ho osı´dlenı´ vesnice. Pocˇet obyvatel Hadzˇikendu se nejprve navy´sˇil o 70 rodin uprchlı´ku˚ a´zerba´jdzˇańske´ho pu˚vodu pocha´zejıćıćh z Armeńie, kterˇ´ı odtud museli uprchnout v du˚sledku represı´ v letech 1988–1989. Strmy´ na´ru˚st pocˇtu obyvatel vsˇak prˇisˇel azˇ ve va´lecˇne´m obdobı´, kdy se v rozmezı´ roku 1992–1994 prˇisteˇhovalo okolo 543 vnitrˇneˇ vysı´dlenyćh rodin cˇili prˇiblizˇneˇ 2400 osob z Na´hornı´ho Karabachu ´ nosna´ kapacita mı´sta byla tı´mto a prˇilehlyćh oblastı´.8 U masivnı´m prˇ´ılivem prˇekrocˇena a Hadzˇikend se po neˇkolika letech zmeˇnil k nepoznańı´. Vnitrˇneˇ vysı´dlenı´ byli ubytovańi v prostoru by´vale´ turba´zy, deˇtske´ho ta´bora a Domu otdyxa. Jak uzˇ vyply´va´ z na´zvu˚, tyto budovy a chaty byly konstruovańy za ućˇelem rekreacˇnı´ho sezonnı´ho pobytu. Nebyly uzpu˚sobeny pro prˇeby´vańı´ v zimnı´m obdobı´ a chybeˇlo v nich socia´lnı´ a kuchynˇske´ zarˇ´ızenı´, cozˇ novı´ obyvatele´ vyrˇesˇili venkovnı´mi toaletami a plynovy´mi varˇicˇi. Neˇktere´ domy byly v dobeˇ prˇ´ıchodu IDP bez jake´hokoliv vnitrˇnı´ho vybavenı´, jelikozˇ postele a stoly se pro letnı´ rekreaci dova´zˇely z nedaleke´ Ganji. Po prˇ´ıchodu IDP opustili turisticke´ resorty jejich spra´vci, protozˇe jizˇ nebylo v za´jmu sta´tu je nada´le spravovat. Ponechalo je v rukou nedobrovolnyćh obyvatel, kterˇ´ı nemeˇli finance ani chut’ investovat do nemovitostı´, ktere´ jim nepatrˇ´ı a ve kteryćh zˇijı´ jen z dobre´ vu˚le sta´tu.9 Neadekva´tnost ubytovańı´ pro celorocˇnı´ pobyt, neexistence vlastnickyćh pra´v, prˇelidneˇnı´ a nı´zky´ rodinny´ rozpocˇet jsou faktory, ktere´ vedly k vy´znamne´mu zcha´trańı´ objektu˚. Obzˇiva rodin IDP pocha´zı´ z kombinace vıćero zdroju˚ 8 IDP se nacha ´ zejı´ v dolnı´ i hornı´ cˇa´sti Hadzˇikentu a jsou rozdeˇleni podle prˇ´ıslusˇnosti k lokaliteˇ pu˚vodu. Spodnı´ cˇa´st oby´vajı´ IDP z oblasti Kaldbajaru (region sousedıćı´ s NK,) a hornı´ cˇa´st IDP z Chodzˇaly, Shushy, Khankendy (regiony NK) Lachinu a Agdamu (regiony sousedıćı´). 9 Objekty, ve ktery ćh IDP zˇijı´, jsou ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ ve vlastnictvı´ sta´tu, at’uzˇ se jedna´ o stare´ budovy, cˇi noveˇ postavene´ domy. IDP neplatı´ na´jem, ale ani si je nemohou odkoupit. Sta´tnı´ politika tı´mto demonstruje, zˇe soucˇasny´ stav je pouze docˇasny´, a nenı´ proto trˇeba vytva´rˇet vlastnicka´ pra´va na objekty, ktere´ budou opusˇteˇny. Tento prˇ´ıstup je kritizovań mezina´rodnı´mi organizacemi.

273

prˇ´ıjmu˚ 1) humanita´rnı´ pomoci sta´tu10 ; 2) subsistencˇnı´ho zemeˇdeˇlstvı´; 3) zapojenı´ do forma´lnı´ cˇi neforma´lnı´ ekonomiky. Prˇesto vsˇak velky´ pocˇet IDP, mezi neˇzˇ patrˇ´ı i mnozı´ noveˇ prˇ´ıchozı´ obyvatele´ Hadzˇikendu, zˇije pod nebo teˇsneˇ nad hranicı´ chudoby. Podle nejpesimisticˇteˇjsˇ´ıch odhadu˚ do te´to skupiny spada´ azˇ 63 % vsˇech a´zerba´jdzˇańskyćh IDP a uprchlı´ku˚ (IDMC 2008). V samotne´ vesnici je pracovnıćh prˇ´ılezˇitostı´ poma´lu, jelikozˇ zde nenı´ zˇa´dne´ zemeˇdeˇlske´ druzˇstvo ani jiny´ vy´robnı´ podnik. Veˇtsˇinu zde pracujıćıćh tvorˇ´ı bud’ sta´tnı´ zameˇstnanci (ucˇitele´, posˇt’aći, policiste´, u´rˇednıći na obecnı´m u´rˇadeˇ), cˇi malı´ podnikatele´, kterˇ´ı se zˇivı´ prˇedevsˇ´ım prodejem potravin dovezenyćh z meˇsta, vedenı´m restauracı´, provozovańı´m taxisluzˇby cˇi prodejem produktu˚, naprˇ. chleba. Tito podnikatele´ provozujı´ svoji cˇinnost zcela, anebo cˇa´stecˇneˇ za hranicı´ formality. Hadzˇikend poskytuje obyvatelstvu pouze za´kladnı´ sluzˇby – za´kladnı´ ubytovańı´, za´kladnı´ pracovnı´ prˇ´ılezˇitosti, za´kladnı´ potraviny, za´kladnı´ vzdeˇlańı´, za´kladnı´ zdravotnı´ osˇetrˇenı´. Paklizˇe se podı´va´me na Hadzˇikend ocˇima vysı´dlene´ populace, tak vidı´me mı´sto, ktere´ se stalo nuceny´m bydlisˇteˇm, ale pro mnohe´ se nikdy nestane domovem. Vzpomıńky a mysˇlenky na na´vrat ve spojenı´ s neprˇ´ıznivou zˇivotnı´ situacı´ a neexistencı´ vlastnickyćh pra´v nedovolujı´ IDP sta´t se z nedobrovolnyćh migrantu˚ usedlı´ky. Hadzˇikend by za jinyćh okolnostı´ nebyl sˇpatny´m mı´stem pro zˇivot, ale soucˇasna´ situace nenı´ pro IDP prˇ´ılisˇ prˇ´ızniva´. Kdyzˇ jsem se ale na tuto vesnici podı´vala ocˇima antropologa, tak acˇ soucı´tıćı´ s osudem mı´stnıćh, jsem doka´zala vnı´mat i urcˇite´ zmeˇny, ktery´mi si toto mı´sto a lide´ procha´zeli/procha´zejı´. V tomto prˇ´ıspeˇvku bych se ra´da zmıńila o 2 te´matech, ktera´ bych zde hloubeˇji rozebrala. Obeˇ postupneˇ vyplynula z vy´zkumu prova´deˇne´ho v tereńu a jsou pouze uka´zkou, sˇpicˇkou ledovce toho, co by se dalo zkoumat. I. FUNKCIONA´LNI´ A ENVIRONMENTA´LNI´ ZMEˇNY VESNICE HADZˇIKEND Ozbrojeny´ konflikt a s nı´m spojena´ nucena´ migrace majı´ nezanedbatelny´ vliv na promeˇnu krajiny a zpu˚sob, jaky´m se s nı´ nakla´da´. V prˇ´ıpadeˇ Hadzˇikendu, ktery´ se stal pro te´meˇrˇ 2700 uprchlı´ku˚ a IDP cı´lovou lokalitou, se strmy´ a neprˇirozeny´ na´ru˚st obyvatel vy´znamneˇ podepsal na soucˇasne´ environmenta´lnı´ tva´rˇi vesnice. Jak uzˇ bylo naznacˇeno vy´sˇe, Hadzˇikend byl drˇ´ıve prˇeva´zˇneˇ turisticky´m strˇediskem11 , na jehozˇ prˇ´ırodu a lećˇive´ prameny byli mı´stnı´ obyvatele´ hrdı´. S prˇ´ıchodem IDP se vsˇak rekreacˇnı´ ra´z vesnice pozvolna zacˇal promeˇnˇovat. Turisticke´ resorty opustili jejich spra´vcove´ a zaplnily se 10 I 18 let po vysı´dlenı´ dosta ´ vajı´ a´zerba´jdzˇańsˇtı´ IDP humanita´rnı´ pomoc ve formeˇ peneˇzˇite´ (tzv. chlebne´ 9AZN = cca 200 Kcˇ) i materia´lnı´ (5 kg mouky, 1 kg ry´zˇe, 1 l oleje, 1 kg cukru) na osobu a meˇsıć. Navıć majı´ specificke´ vy´hody (nemusı´ platit elektrˇinu, plyn, telefon apod.), ktere´ je odlisˇujı´ od zbytku populace. 11 Mı´stnı´ obyvatele ´ meˇli mala´ hospoda´rˇstvı´, cozˇ je pro vesnicke´ ´ zerba´jdzˇańu typicke´, ale sˇetrne´ zacha´zenı´ s prˇ´ırodnı´mi zdroji prostrˇedı´ A spolu s nı´zky´m pocˇtem trvalyćh obyvatel nezpu˚sobovalo devastaci krajiny a neubı´ralo Hadzˇikendu turisticky´ ra´z.

274

noveˇ prˇ´ıchozı´mi. Prˇelidneˇne´ budovy bez rˇa´dne´ho opatrovańı´ beˇhem let viditelneˇ zcha´traly. Veˇtsˇina by potrˇebovala za´kladnı´ opravu strˇesˇnıćh krytin, zlepsˇenı´ izolace a elektrickyćh rozvodu˚, ktere´ mohou by´t i zˇivotu nebezpecˇne´. Dı´ry ve zdech, igelity mı´sto oken a za´veˇsy mı´sto dverˇ´ı nejsou vy´jimkou a neˇkolik domu˚ by zaslouzˇilo urychlenou demolici. Neˇktere´ z ubytovacıćh kapacit jsou samozrˇejmeˇ v lepsˇ´ım stavu, ale celkovy´ dojem prˇi pru˚chodu cˇa´stı´ vesnice oby´vane´ IDP je spı´sˇe negativnı´ a oku nelahodıćı´. Prostory okolo domu˚ tvorˇ´ı veˇtsˇinou udusana´ hlıńa, prˇicˇemzˇ okrasne´/neuzˇitkove´ prvky jsou spı´sˇe vy´jimecˇne´. V dezola´tnı´m stavu se nacha´zejı´ i zdejsˇ´ı komunikace. V dla´zˇdeˇnyćh chodnıćıćh a asfaltovyćh cestaćh zejı´ dı´ry, prˇicˇemzˇ na tomto stavu ma´ svu˚j podı´l jak nedostatecˇna´ spra´va komunikacı´ ze strany sta´tu, tak i jejich nevhodne´ vyuzˇ´ıvańı´, naprˇ. chodnı´ku˚ pro prˇehańeˇnı´ dobytka na pastviny. Pode´l cest se navıć v prˇ´ıkopech povalujı´ odpadky. Popela´rˇska´ auta, ktera´ sem prˇijı´zˇdeˇla z Ganji, jizˇ svoji praći nevykona´vajı´ a odklı´zenı´ odpadu je tak ponechańo mı´stnı´m. Vy´raznou zmeˇnou prosˇla take´ okolnı´ krajina. Snaha o ekonomickou neza´vislost formou vytva´rˇenı´ malyćh hospoda´rˇstvı´ po sobeˇ zanechala vy´razne´ stopy, ktere´ by´vale´ turisticke´ strˇedisko beˇhem 18 let prˇemeˇnily v zemeˇdeˇlskou vesnici. S prˇ´ıchodem IDP dosˇlo k ponicˇenı´ mı´stnı´ prˇ´ırody, a to prˇedevsˇ´ım zintenzivneˇnı´m chovu dobytka a kaćenı´m stromu˚ na podpal. Lide´, kterˇ´ı do Hadzˇikendu prˇijeli po dlouhe´ dobeˇ, byli zdeˇsˇeni tı´m, co se zde odehra´lo. V mı´stech, kde se drˇ´ıve nacha´zely lesy, nynı´ cˇnı´ k nebi hole´ parˇezy. Podle starosty se hlavnı´ promeˇna odehra´la v roce 1993, kdy sta´t neposkytl rodina´m IDP palivo na zimu. Nouze je tehdy vyhnala do hadzˇikendskyćh lesu˚, kde si nelega´lneˇ zajistili zdroj tepla. Do budoucna by zde mohl nastat i dalsˇ´ı proble´m, a to paklizˇe bude nada´le stoupat pocˇet chovane´ho dobytka. Zdejsˇ´ı odlesneˇne´ plochy jsou naćhylne´ k erozi, ktera´ je jizˇ nynı´ patrna´. Prˇi nadmeˇrne´m vyuzˇ´ıvańı´ pastvin by se mohl tento proble´m pouze prohloubit, cozˇ dokazujı´ i uda´losti z letosˇnı´ho le´ta, kdy v Hadzˇikendu dosˇlo k sesuvu˚m pu˚dy. Louky prˇitom nejsou v majetku IDP a jsou jimi vyuzˇ´ıvańy vıće meńeˇ nelega´lneˇ. Mı´stnı´ zastupitelstvı´ Sta´tnı´ho u´rˇadu pro IDP a uprchlı´ky o tom vı´, ale nenı´ v jejich za´jmu to rˇesˇit. Tento strucˇny´ na´stin zmeˇn, ktere´ se odehra´ly v Hadzˇikendu, a jejichzˇ vyćˇet je pouze ilustrativnı´, poukazuje na pomalou sı´lu masy lidı´, kterˇ´ı jsou nuceni nedobrovolneˇ setrva´vat na male´m prostoru. K dane´mu mı´stu nemajı´ alesponˇ z pocˇa´tku citove´ pouto, domy ani pozemky jim nepatrˇ´ı a neusta´le doufajı´ v na´vrat. Tyto faktory spolu s prˇelidneˇnı´m a neuteˇsˇenou ekonomickou situacı´ vedou k nesˇetrne´mu vyuzˇ´ıvańı´ okolnıćh zdroju˚, ktere´ prˇetvorˇilo vesnici i jejı´ okolı´ te´meˇrˇ k nepoznańı´. Za´rovenˇ bych ra´da zmıńila i fakt, zˇe nedosˇlo pouze k vizua´lnı´ zmeˇneˇ. Promeˇna krajiny a vesnice spolu s porusˇovańı´m vlastnickyćh pra´v (nelega´lnı´ vyuzˇ´ıvańı´ pastvin) meˇla vliv i na kvalitu vztahu˚ mı´stnıćh/Ganjincu˚ s IDP, ktere´ jsou v du˚sledku spı´sˇe negativnı´. Funkciona´lnı´ zmeˇna vesnice, ktera´ jizˇ nemohla zasta´vat mı´sto turisticke´ho ra´je, se pak


odrazila naprˇ. ve skladbeˇ loka´lneˇ dostupnyćh pracovnıćh prˇ´ılezˇitostı´.

II. VYTVA´RˇENI´ ETNICKE´ IDENTITY VYSI´DLENYĆH DEˇTI´ Vytva´rˇenı´ etnicke´ identity nenı´ jednora´zovou akcı´, ale naopak dlouhodoby´m a slozˇity´m procesem, na ktery´ majı´ vliv jak lide´, tak i uda´losti. V prˇ´ıpadeˇ nucene´ migrace podstupuje etnicka´ identita pod tlakem uda´lostı´ urcˇitou revizi, na jejı´mzˇ konci mu˚zˇe dojı´t ke kvalitativneˇ odlisˇne´mu pojetı´ ja´ ve vztahu k vlastnı´mu etniku. Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´ ´ zerba´jdzˇańu je specificke´ tı´m, zˇe okupovane´ na u´zemı´ A u´zemı´ je v rukou odlisˇne´ho etnika, a tak je jasneˇ stanoven neprˇ´ıtel, vu˚cˇi ktere´mu je mozˇne´ se vymezit. ´ zerba´jdzˇańci a Armeńy neVza´jemne´ vztahy mezi A byly uzˇ ani na konci 19. stoletı´ prˇ´ılisˇ prˇa´telske´. V tu dobu se v regionu zacˇ´ınaly sˇ´ırˇit nacionalisticke´ mysˇlenky, podle kteryćh kazˇde´mu etniku prˇina´lezˇ´ı vlastnı´ na´rodnı´ sta´t, cozˇ bylo na etnicky pestre´m jizˇnı´m Kavkaze teˇzˇko uskutecˇnitelne´ bezkonfliktneˇ. Oblastı´ sporu se jizˇ tehdy stalo u´zemı´ Na´hornı´ho Karabachu. Vza´jemne´ spory byly utlumeny zarˇazenı´m do soustavy soveˇtskyćh republik a rozhorˇely se teprve v du˚sledku uvolneˇne´ politiky Gorbacˇova azˇ na konci 80. let 20. stoletı´. Etnicka´ nevrazˇivost se postupneˇ stupnˇovala a v neˇkteryćh mı´stech doka´zala rozdeˇlit i na´rodnostneˇ promıćhane´ vesnice a meˇsta (vıće viz WAAL DE, 2003). V soucˇasne´ dobeˇ je armeńske´ etnikum jako celek sta´tnı´m neprˇ´ıtelem cˇ´ıslo jedna, ale paklizˇe prˇijde rˇecˇ na jednotlivce (by´vale´ sousedy, kolegy z praće apod.) tak ´ zerba´jdzˇańec, ktery´ s nimi prˇisˇel do styku mluvı´ kazˇdy´ A o tom, zˇe mezi nimi byli dobrˇ´ı lide´ a prˇa´tele´. U mladyćh lidı´, kterˇ´ı s Armeńy nemajı´ osobnı´ zkusˇenost svyćh rodicˇu˚, jsou na´zory radika´lneˇjsˇ´ı. Jejich negativnı´ postoj je utva´rˇen prˇedevsˇ´ım skrze rodinu, me´dia a vzdeˇla´vacı´ instituce. Nacionalismus a loka´lnı´ patriotismus je stejneˇ jako ´ zerba´jdzˇańcu˚ i v prˇ´ıpadeˇ hadzˇiu veˇtsˇiny vysı´dlenyćh A kendskyćh IDP patrny´ a hlasiteˇ prezentovany´. Etnicka´ identita u vysı´dlenyćh deˇtı´, ktere´ se narodily mimo rodnou pu˚du svyćh rodicˇu˚, je utva´rˇena prˇedevsˇ´ım skrze zidealizovane´ prˇedstavy jejich blı´zke´ho okolı´. Ono mı´sto a zˇivot v neˇm se popisujı´ superlativy a je zˇivena nadeˇje v na´vrat do mı´st, oproti ktery´m se soucˇasny´ zˇivot zda´ by´t nucenou prˇesta´vkou pobytu „v ra´ji“. Deˇtem je tak neveˇdomky upı´rań pocit domova a jsou posilovańy negativnı´ postoje vu˚cˇi lidem, kterˇ´ı jsou tı´mto stavem vinni. Podobnou roli jako prˇ´ıbuznı´ majı´ v deˇtstvı´ i sˇkolnı´ ucˇitele´, kterˇ´ı jsou za´stupci inteligence a majı´ u deˇtı´ autoritu. V Xosalar Orta Mektebi, sˇkole pro zˇa´ky z karabasˇske´ho regionu Xosalar, bylo te´ma na´rodnı´ho cı´teˇnı´ opeˇtovneˇ otevı´rańo v myćh diskusıćh s ucˇiteli. Vsˇichni vyucˇujıćı´ pocha´zeli z okupovanyćh regionu˚ a sve´ protiarmeńske´ na´zory si hlasiteˇ obhajovali. Za´rovenˇ vyzˇadovali mu˚j souhlas s jejich postoji a ma´ snaha o nestrannost nebyla vzˇdy pochopena. Ucˇitele´ v zˇaćıćh beˇhem vyucˇovańı´ utvrzovali karabasˇskou identitu, a za´rovenˇ je vedli k nevrazˇivosti vu˚cˇi armeńske´mu na´rodu: „Kazˇdou hodinu

´ : PROBLEMATIKA NUCENE´ MIGRACE Z ANTROPOLOGICKE´ PERSPEKTIVY HELENA MASNI´KOVA

prˇipomıńa´me nasˇim zˇa´ku˚m, kdo jsou nasˇi vrazi.12 “ Toto tvrzenı´ ve mneˇ vzbudilo za´jem dozveˇdeˇt se vıće o tom, jak vysı´dlene´ deˇti ması´rovane´ nena´vistny´mi postoji autorit vnı´majı´ samotny´ Karabach. Pozˇa´dala jsem proto ucˇitele, zda by nemohli studentu˚m zadat esej s na´zvem Na´hornı´ Karabach ocˇima dı´teˇte-uprchlı´ka. Prˇesveˇdcˇovali meˇ, zˇe nema´ cenu zˇa´dat esej od vsˇech deˇtı´, protozˇe jejich na´zor na tuto problematiku je jednotny´. Z odevzdanyćh u´vah to vypada´, jako by meˇli ucˇitele´ pravdu, i kdyzˇ prˇipousˇtı´m, cˇi si dokonce odvazˇuji tvrdit, zˇe slohy byly zcenzurovańy. Vsˇechny praće mluvı´ o bolestne´ ztra´teˇ jednoho z nejkra´s´ zerba´jdzˇańu, o dosud nenapravene´ krˇivdeˇ neˇjsˇ´ıch mı´st A a touze studentu˚ stanout na zemi, po ktere´ kraćˇeli jejich prˇedci. To, zˇe tomu jednou skutecˇneˇ tak bude, ve svyćh u´vahaćh zˇaći pevneˇ veˇrˇili. Tato na´zorova´ jednota byla azˇ zara´zˇejıćı´, ale za´rovenˇ vypovı´da´ o vlivu okolı´, ktere´ formuje deˇtskou mysl k la´sce ke ztracene´ domovineˇ a nena´visti k neprˇa´telu˚m. Nı´zˇe zverˇejneˇna´ esej je typicky´m prˇedstavitelem odevzdanyćh slohu˚ a uka´zkou toho, jak vysı´dlene´ deˇti pocit’ujı´ ztra´tu u´zemı´, ktere´ meˇlo by´t i jejich domovem. Mluvı´m k va´m, mı´ bezstarostnı´ vrstevnıći, kterˇ´ı bydlı´te daleko od mı´sta va´lecˇne´ trage´die. Obracı´m se na va´s cˇesˇtı´, anglicˇtı´, francouzsˇtı´, japonsˇtı´, italsˇtı´, americˇtı´, australsˇtı´ vrstevnıći, jednı´m slovem zˇaći cele´ho sveˇta. Doka´zˇete si vyslechnout do konce sve´ho vrstevnı´ka, ktere´ho osud a utrpenı´ prˇedcˇasneˇ donutilo dospeˇt?! Jestli ano, tak poslouchejte. Narodil jsem se 8. 6. 1992 ve meˇsteˇ Gojcˇaj v A´zerba´jdzˇańu prˇesneˇ dva meˇsıće potom, co moji rodicˇe a nasˇi dalsˇ´ı prˇ´ıbuznı´ museli uprchnout z vesnice Xosar. Bylo to kvu˚li invazi ze strany armeńske´ okupacˇnı´ arma´dy. Momenta´lneˇ jsme docˇasneˇ umı´steˇni v obci Hadzˇikend u meˇsta Ganja. Ja´ sa´m jsem se dozveˇdeˇl hodneˇ veˇcı´ o Karabachu dı´ky vypra´veˇnı´ svyćh rodicˇu˚, ucˇitelu˚ a dalsˇ´ıch osob. Karabach! Jak hezky a melodicky znı´ tento na´zev. Karabach – milovana´ zemeˇ nasˇich srdcı´, neju´zˇasneˇjsˇ´ı koutek nasˇ´ı vlasti. Shusha – meˇsto, ktere´mu se klaneˇli dobyvacˇnı´ sˇa´hove´ a prˇed jehozˇ branami sesedly z konı´ desı´tky dobyvatelu˚. A´zerba´jdzˇań je jednı´m z nejhezcˇ´ıch koutu˚ sveˇta a je u´zemı´m kra´lu˚. A jeho korunou byl Karabach. Koruna se nosı´ na hlaveˇ, ale my ted’ tu korunu nema´me na hlaveˇ. Nosı´me ji ve sve´m srdci. Tı´m, zˇe tvrdı´me, zˇe Karabach je na´sˇ, chceme uteˇsˇit prˇedevsˇ´ım sebe, i kdyzˇ vı´me, zˇe ve skutecˇnosti je v rukou neprˇ´ıtele. Aby se vra´til do nasˇich rukou, budeme potrˇebovat ducha vlastenectvı´, odhodlańı´ k boji a touhu zvı´teˇzit. Rodna´ vlast, maticˇka zemeˇ, je zraneˇna´. Na´sˇ Karabach je v nouzi, vola´ na´s, cˇeka´ na´s, potrˇebuje od na´s pomoc. Tato zemeˇ nechce prˇijmout cizı´ ruce, cizı´ dech. Tato zemeˇ touzˇ´ı uslysˇet, jak se na nı´ znovu rozeznı´ a´zer12 Obraz Arme ´ nu˚ jako neprˇa´telske´ho na´roda je zako´dovań i do ucˇebnic historie (vıće viz ABBASOV, I. a RUMYANTSEV, S. 2008).

275

ba´jdzˇańske´ Veten – Vlast. I my touzˇ´ıme po nasˇ´ı starobyle´ zemi jako ona po na´s. Nemu˚zˇeme ji nechat pod nohami neprˇ´ıtele. Nasˇ´ım nejveˇtsˇ´ım prˇańı´m, kazˇde´ho z na´s, je vı´teˇzstvı´. Osvobozenı´ okupovanyćh u´zemı´ a navraćenı´ nasˇim srdcı´m blı´zke´ho Karabachu. Ja´ veˇrˇ´ım, zˇe nasˇi hrdı´ vojaći, ti ktery´m veˇrˇ´ıme a na ktere´ spole´ha´me, na´s zachrańı´ od te´to trage´die. Ja´ veˇrˇ´ım, zˇe ten den prˇijde a my prozˇijeme radost z vı´teˇzstvı´ a nasˇe nenaplneˇna´ touha po Karabachu tı´m dnem zmizı´. (R. Rustamova a O. Mamadov, 7. a 10. trˇ´ıda Xosalar Orta Mektebi) ZA´VEˇR Cı´lem tohoto prˇ´ıspeˇvku bylo uka´zat, zˇe antropologie ma´ co rˇ´ıci i k problematice nucene´ migrace, a dokonce si myslı´m, zˇe by toho meˇla rˇ´ıkat vıće. Antropologicke´ metody ve spojenı´ s teoreticky´mi koncepty mohou znacˇnou meˇrou prˇispeˇt k pochopenı´ tohoto fenomeńu, ktery´ meˇnı´ zˇivoty milionu˚ lidı´. Nucena´ migrace je oblastı´, kde se uskutecˇnˇujı´ spolecˇenske´ zmeˇny a odehra´vajı´ se rychleji a pravdeˇpodobneˇ i jiny´m smeˇrem, nezˇ ktery´m by se ubı´raly bez vneˇjsˇ´ıho za´sahu – konfliktu, katastrofy cˇi rozsa´hlyćh developerskyćh projektu˚. Nezaznamenat a neanalyzovat tyto socia´lnı´ procesy, ktere´ majı´ du˚sledky v loka´lnı´ i globa´lnı´ rovineˇ, by byl mozˇna´ i hrˇ´ıch. POUZˇITA´ LITERATURA [1] ABBASOV, I. a RUMYANTSEV, S. 2008 ´Ways to perpetuate the past: analyzing the images of ´óthers´´ in azerbaijani history textbooks´ in L. Vesely´. (ed.) Contemporary history textbooks in the South Caucasus. Asociace pro mezina´rodnı´ ota´zky: Praha. [2] CORNELL, S. E. 1999. The Nagorno-Karabakh Conflict. Uppsala University : Department of East European Studies, 164 s. Prˇ´ıstupne´ na: (http://www.silkroadstudies.org/new/inside/publications/1999 NK Book.pdf), sta´hnuto: 25. 11. 2008. [3] INDRA, D. 1999. Engendering forced migration : Theory and practice. Berghahn Books: New York. [4] Internal displacement: Global Overview of Trends and Developments in 2007. Prˇ´ıstupne´ na: (http://www.internaldisplacement. org/8025708F004BE3B1/(httpInfoFiles)/BD8316FAB5984142C12574 2E0033180B/$file/IDMC Internal Displacement Global Overview 2007.pdf), sta´hnuto: 25.11.2008. [5] IDMC. Profile of internal displacement: Azerbaijan. Prˇ´ıstupne´ na: , sta´hnuto: 25. 11. 2008. ´ , H. 2009. Vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby: A´zerba´jdzˇań. [6] MASNI´KOVA Diplomova´ praće. UPCE. [7] REFSLUND SORENSEN, B. 2003. Anthropological contributions to forced migration studies: Critical analysis and etnography. Prˇ´ıstupne´ na: (http://www.idp.ntnu.no/Register/UpLoadFiles/sorensen2003.pdf), sta´hnuto: 30. 10. 2010. ´ , C. 2007. Transnaciona´lnı´ migrace: Promeˇny identit, hranic [8] SZALO a veˇdeˇnı´ o nich. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. [9] UNHCR. 2009. Global Trends: Refugees, Asylum-seekers, Returnees, Internally Displaced and Stateless Persons. Prˇ´ıstupne´ na: (http://www.unhcr.org/4c11f0be9.html), sta´hnuto: 30.10.2010. [10] WAAL DE, T. 2003. Black garden: Armenia and Azerbaijan through peace and war. New York : New York University Press.

276




277

Vchynicko-tetovsky´ plavebnı´ kana´l: Prˇ´ıspeˇvek ke studiu industria´lnı´ krajiny Tereza Blazˇkova´ Katedra obecne´ antropologie, Fakulta humanitnıćh studiı´, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]

Vchynicko-tetovsky´ Floating Canal: Contribution to the Study of Industrial Landscape Abstract—This paper was written to contribute to study of the post-medieval cultural landscape, especially the industrial landscape. It observes changes of landscape and settlement, which were affected by industrial activities in the middle of Sˇumava Mountain region. The reason why the landscape pattern has changed were industrial activities and also fabrication of Vchynicko-tetovsky´ floating channel at the turn of the 18th and 19th century. Forests in this region were previously used mainly by glass and iron works, but the industrial activities and settlement culminated in the exploitation of the forests just because of oportunity of the wood floating. Formating and function of the channel was business intention of prince Schwarzenberg, who could due to floating of Vydra river and then other two rivers called Otava and Vltava fill the gap in the market with firewood in Prague. The landscape was already in the first decennium of the 19th century reformated negatively, namely in forest crops. The number of colonies of woodworkers increased. The problems came in 1870´s with windbreake and bark beetle calamities. Crisis and termination of the wood floating in the region came on the first half of 20th century in connection with world war and political changes. But the landscape and settlement experienced changes in folowing years of comunism as well. Next break came with the breakdown of iron curtain. The lanscape started to be perceived in another way, which was connected with nature protection and turism. Key Words—anthropology of landscape, industrial archeology, industrial landscape of Sˇumava region, timber harvesting, Vchynicko-tetovsky´ floating channel, wood floating

ˇ ÍSPEˇVEK vycha´zı´ z vy´sledku˚ me´ magisterske´ R diplomove´ praće (Blazˇkova´ 2010), ktera´ vznikla v ra´mci programu systematicke´ho studia promeˇn krajiny Cˇech v du˚sledku procesu˚ industrializace od konce 18. stoletı´ do prvnıćh desetiletı´ 20. stoletı´ na FHS UK.1 Praće je mezioborovy´m studiem novoveˇke´ kulturnı´ krajiny, zejmeńa krajiny industria´lnı´. Sleduje promeˇny krajiny a osı´dlenı´ na strˇednı´ Sˇumaveˇ, ktere´ souvisely s industria´lnı´mi aktivitami. Jedna´ se v dobeˇ industrializace o zdańliveˇ okrajovy´ region, ktery´ vsˇak hra´l velmi du˚lezˇitou roli jako zdroj sˇiroke´ho spektra surovin vyuzˇ´ıvanyćh, jak v ra´mci Cˇech, tak za hranicemi Cˇeske´ho kra´lovstvı´, resp.

P

1 Program je soucˇa ´ stı´ vy´zkumne´ho za´meˇru FHS UK „Antropologie komunikace a lidske´ adaptace“ MSM 0021620843.

po r. 1918 Zemeˇ cˇeske´. Jako modelovou aktivitu jsem zvolila teˇzˇbu a export drˇeva, a modelovy´m industria´lnı´m projektem pak pro mne byla soustava Vchynickotetovske´ho plavebnı´ho kana´lu projektovane´ho na prˇelomu 18. a 19. stoletı´ prima´rneˇ pro export drˇeva do cˇeske´ho vnitrozemı´, resp. severnı´ho Neˇmecka. ANTROPOLOGIE KRAJINY – INDUSTRIA´LNI´ ARCHEOLOGIE Praće je prˇ´ıspeˇvkem k sˇiroke´ mezioborove´ disciplıńeˇ, kterou je antropologie krajiny a jizˇ K. Pauknerova´ a P. Gibas ji shleda´vajı´ jako obor na pomezı´ kulturnı´ geografie a antropologie (Pauknerova´ a Gibas 2009: 132). Praće nahlı´zˇ´ı krajinu interaktivnı´, v tom smyslu, zˇe jsou v nı´ prova´zańy prˇ´ırodnı´ i antropogennı´, slozˇky a snazˇ´ı se rozkry´t jejı´ pameˇt’. Zaby´va´ se ru˚zny´mi fenomeńy, spojeny´mi s krajinou, nebot’ sleduje jak rozmeˇr prˇ´ırodnı´, tak i historicky´ a socia´lnı´. Krajina se od 90. let 20. stoletı´ i v nasˇem prostrˇedı´ sta´va´ cˇasty´m te´matem prˇ´ırodoveˇdeckyćh i humanitnıćh disciplıń. V cˇeske´m prostrˇedı´ se te´matem krajiny zaby´vajı´ prˇedevsˇ´ım krajinnı´ ekologove´ a botanici jako J. Sa´dlo, P. Pokorny´ (Dreslerova´ et al. 2005), J. Lo¨w, I. Mıćhal (Lo¨w a Mıćhal 2003) nebo geolog a klimatolog V. Cı´lek (Cı´lek 2002, 2004), a take´ archeologove´ jako M. Gojda (Gojda 2000) nebo D. Dreslerova´ (Dreslerova´ et al. 2005) apod. Avsˇak studiu industria´lnı´ krajiny zatı´m u na´s byla veˇnovańa jen mala´ pozornost. Problematice se u na´s veˇnuje monografie V. Matousˇka (Matousˇek 2010) a cˇa´stecˇneˇ take´ cˇlańek K. Pauknerove´ a P. Gibase (Pauknerova´ a Gibas c.d.). Ba´dańı´ o industria´lnı´ krajineˇ ma´ sve´ korˇeny ve Velke´ Britańii, za´jem o industria´lnı´ obdobı´ zde zacˇal v 50., a zejmeńa pak v 60. letech 20. stoletı´ a soustrˇed’oval se prˇedevsˇ´ım na vyhleda´vańı´ a zaznamena´vańı´ technickyćh pama´tek v tereńu (Casella 2001: 12). Obor zacˇal by´t oznacˇovań jako industrial archaeology nebo historical archaeology (Palmer 2005; Symonds a Casella 2006). Za´jem o novy´ obor nada´le naru˚stal a ba´dańı´ zacˇalo na industrializaci nahlı´zˇet jako na narusˇovańı´ tradicˇnı´ krajiny a spolecˇnosti, a zacˇalo ji od 80. let 20. stoletı´ studovat celospolecˇensky. Jednotlive´ industria´lnı´ pama´tky zacˇaly by´t da´vańy do sˇirsˇ´ıch hospoda´rˇskyćh, spolecˇenskyćh i krajinnyćh souvislostı´ (Casella 2001: 14–16), prostrˇednictvı´m oboru, ktery´ se sta´le nazy´val industrial archaeology, ale oproti jeho vymezenı´ z 60. let se jizˇ nesoustrˇedil pouze na

278


hmotnou strańku veˇci. Obor se zacˇal specializovat jednak na dı´lcˇ´ı problematiky, naprˇ. na urcˇite´ druhy pru˚myslove´ vy´roby, na konkre´tnı´ technicka´ zarˇ´ızenı´ nebo pru˚myslove´ regiony, a jednak se prˇistoupilo ke komplexnı´mu antropologicke´mu studiu industria´lnı´ho obdobı´, ktere´ akcentuje tereńnı´ vy´zkum i rozpoznańı´ du˚vodu˚ pro vznik a vy´voj struktury pru˚myslovyćh objektu˚ a aktivit, interpretaci jejich promeˇn v cˇase a zkoumańı´ prostorove´ i logicke´ prova´zanosti prˇ´ırodnıćh a spolecˇenskyćh prvku˚, ktere´ byly a jsou v dane´m regionu procesem industrializace ovlivneˇny, a jejich uva´deˇnı´ do vza´jemne´ho vztahu. Tento prˇ´ıstup jsem zvolila v prˇ´ıpadeˇ Vchynicko-tetovske´ho kana´lu. Pro tento „novy´“ smeˇr industrial archaeology, se ktery´m se plneˇ ztotozˇnˇuji, by mohl by´t obor pojmenovany´ jizˇ ne jako industria´lnı´ archeologie, ale jako „antropologie industria´lnı´ho obdobı´ “ nebo „industria´lnı´ antropologie“.

CÍLE PRAĆE A OTA´ZKY Cı´lem studie je zachycenı´ promeˇn krajiny a zˇivotu˚ lidı´ vlivem vybudovańı´ Vchynicko-tetovske´ho kana´lu, beˇhem jeho cˇinnosti, ale i po skoncˇenı´ vyuzˇ´ıvańı´ k jeho pu˚vodnı´ funkci, tedy plavenı´ drˇ´ıvı´. Prˇedevsˇ´ım bylo cı´lem zodpoveˇzenı´ trˇ´ı okruhu˚ ota´zek. Prvnı´ se va´zˇe ke krajineˇ: Promeˇnila se krajina v regionu po postavenı´ kana´lu a jak? Jak se utva´rˇela, nebo byla utva´rˇena krajina beˇhem plavenı´ po kana´lu? Jaky´ dopad meˇla transformace krajiny na lesnı´ ekosyste´my? Druhy´ souvisı´ s osı´dlenı´m: Promeˇnilo se vlivem plavenı´ drˇ´ıvı´ osı´dlenı´ kraje a jak? Byla drˇevarˇska´ kolonizace pro region za´sadnı´? Promeˇnˇovalo se osı´dlenı´ v dobeˇ prima´rnı´ho vyuzˇ´ıvańı´ kana´lu, tedy v 19. stoletı´? A konecˇneˇ trˇetı´ se va´zˇe k spolecˇensky´m i krajinny´m promeˇna´m ve 20. stoletı´: Jaky´ vliv meˇlo na krajinu konec plavenı´ drˇ´ıvı´ touto umeˇlou vodnı´ cestou? Ovlivnilo ukoncˇenı´ plavenı´ drˇ´ıvı´ po kana´lu osı´dlenı´, nebo jej promeˇnily jine´ faktory? Ktere´? Fungovaly v oblasti v souvislosti plavenı´m drˇ´ıvı´ dalsˇ´ı pru˚myslove´ podniky? Ktere´ vlivy meˇly nejveˇtsˇ´ı podı´l na zmeˇneˇ krajiny a osı´dlenı´ ve 20. stoletı´? Promeˇnˇoval se v pru˚beˇhu 19. a 20. stoletı´ vztah obyvatel ke krajineˇ a jak? Pramenna´ za´kladna praće je interdisciplina´rnı´. Je kombinacı´ studia kartografickyćh pramenu˚2 , archivnıćh fotografiı´ s tereńnı´m povrchovy´m pru˚zkumem, edicemi pı´semnyćh pramenu˚ a literaturou, doplneˇne´ vzpomıńkami pameˇtnı´ku˚, tedy metodami oral history. POCˇA´TKY PRONIKAŃI´ INDUSTRIALIZACE NA STRˇEDNI´ SˇUMAVU – PROJEKT VCHYNICKO-TETOVSKE´HO KANA´LU Drˇ´ıve, nezˇ se pokusı´me odpoveˇdeˇt na vy´sˇe polozˇene´ ota´zky, je trˇeba objasnit, procˇ cely´ inzˇeny´rsky´ projekt 2 Prˇedevsˇ´ım

byly vyuzˇity mapy stabilnı´ho katastru (1824–1843), mapy I. (1764–1783), II. (1836–1852) a III. vojenske´ho mapovańı´ (1874– 1880), letecke´ meˇrˇicke´ snı´mky a specia´lnı´ plańy polesı´, ktere´ vznikly v panstvı´ v souvislosti s lesnı´mi revizemi nebo v souvislosti s deˇlenı´m jednotlivyćh polesı´.

vznikl. Vchynicko-tetovsky´ plavebnı´ kana´l se nacha´zı´ v jihoza´padnıćh Cˇechaćh, v Plzenˇske´m kraji a okrese Klatovy. Byl postaveny´ v roce 1800 pro podnikatelsky´ za´meˇr hrabeˇte Josefa Schwarzenberga, ktery´ tehdejsˇ´ı Pra´sˇilske´ panstvı´ koupil na radu sve´ho vrchnı´ho inzˇeny´ra a za´rovenˇ budoucı´ho stavitele kana´lu Josefa Rosenauera (obr. 1). Ten jizˇ pro Schwarzenberga projektoval zna´meˇjsˇ´ı Schwarzenbersky´ kana´l, spojujıćı´ povodı´ Vltavy a Dunaje. Schwarzenberg meˇl v za´meˇru plavit prˇedevsˇ´ım polenove´ drˇ´ıvı´, urcˇene´ k topenı´, z oblastı´ hornı´ Sˇumavy po potocıćh do rˇ´ıcˇky Vydry, da´le po Otaveˇ a Vltaveˇ azˇ do Prahy, cˇi azˇ do Neˇmecka, kde meˇlo by´t drˇevo s vy´deˇlkem proda´vańo, nebot’ jej zde byl nedostatek a jeho ceny byly vysoke´. Kana´l je dlouhy´ te´meˇrˇ 15 km a prˇekona´va´ nesplavny´ u´sek Vydry mezi Vchynicemi-Tetovem a Cˇenˇkovou Pilou (obr. 2). Ma´ prˇekvapiveˇ maly´ spa´d kolem 3 ‰, cozˇ dokazuje velmi prˇesne´ meˇrˇenı´. Kana´l byl vybaven neˇkolika „skluzy“, ktere´ plavenı´ urychlovaly. Za´veˇrecˇny´ skluz potom polena posı´lal do rˇ´ıcˇky Krˇemelne´, kterou se dostala k Cˇenˇkoveˇ Pile, kde soutokem Krˇemelne´ a Vydry zacˇ´ına´ tok Otavy, pote´ se polena plavila do Dlouhe´ Vsi nebo Kestrˇan, kde byla rozsa´hla´ skladisˇteˇ drˇeva a vazisˇteˇ voru˚. Odtud se palivove´ drˇ´ıvı´ plavilo da´le po proudu na vorech. Se syste´mem te´to umeˇle´ vodnı´ cesty souvisı´ jesˇteˇ osm umeˇlyćh vodnıćh na´drzˇ´ı, vybudovanyćh na zdrojnicıćh Vydry v nadmorˇske´ vy´sˇce kolem 1100 m n. m. Vypusˇteˇnı´m teˇchto na´drzˇ´ı zpu˚sobilo plavebnı´ vlnu na Vydrˇe, a tedy i kana´lu. Zbytky na´drzˇ´ı jsou v tereńu patrne´ dodnes (obr. 3). Samotny´ kana´l zacˇ´ına´ pod vsı´ Vchynice-Tetov hradlovy´m mostem zvany´m rechle a vtokovy´m objektem (obr. 4).

Obra´zek 1. Plań plavebnı´ho kana´lu na Pra´sˇilske´m panstvı´ Josefa Rosenauera z let 1799 azˇ 1800. Ulozˇeno v oddeˇlenı´ SOA Trˇebonˇ v Cˇeske´m Krumloveˇ.

PROMEˇNY KRAJINY Prˇed vy´stavbou kana´lu se na veˇtsˇineˇ u´zemı´ rozprostı´raly souvisle´, doposud bud’ vu˚bec, nebo jen zrˇ´ıdka cˇloveˇkem exploatovane´ lesy a pralesy. Prvnı´ za´sahy do krajiny mu˚zˇeme prˇicˇ´ıtat praveˇky´m a strˇedoveˇky´m ry´zˇovnı´ku˚m zlata, nebot’ potoky, ktere´ se vle´vajı´ do Vydry a do Otavy,

´ : VCHYNICKO-TETOVSKY´ PLAVEBNI´ KANA ´L TEREZA BLAZˇKOVA

Obra´zek 2. 3D model zachycujıćı´ situaci Vchynicko-tetovske´ho kana´lu v tereńu. Data pro vypracovańı´ modelu poskytl CˇUZK.

Obra´zek 3.

Relikty Luzenske´ na´drzˇe na Brˇeznı´ku.

jsou cˇasto zlatonosne´. Sejpy, tedy hromady hlusˇiny po ry´zˇovańı´ zlata, jsou v tereńu patrne´ dodnes, naprˇ. na Hamerske´m potoce u Horske´ Kvildy, ve strˇedoveˇku pak teˇzˇba pokracˇovala ve zlatodolech, jezˇ jsou v krajineˇ take´ dosud patrne´. V oblasti jsou patrne´ pozu˚statky kasˇperskohorske´ veˇtve strˇedoveˇke´ Zlate´ stezky. Jizˇ od strˇedoveˇku, ale prˇedevsˇ´ım od 16. stoletı´, zacˇalo docha´zet k prvnı´mu narusˇovańı´ lesu˚ v regionu. Docha´zelo k teˇzˇbeˇ drˇ´ıvı´ pro zˇeleza´rˇske´ hamry, ale prˇedevsˇ´ım pro skla´rny, ktere´ byly nejveˇtsˇ´ım spotrˇebitelem, nebot’ drˇevo potrˇebovaly nejen pro vy´robu drˇeveˇne´ho uhlı´, ale take´ na vy´robu potasˇe, jezˇ je na spotrˇebu drˇ´ıvı´ na´rocˇna´. Mı´sty vznikaly holiny a v druhove´ skladbeˇ zacˇal prˇevla´dat smrk na u´kor buku a dubu. Vedle lesnıćh rˇemesel, jako je uhlı´rˇstvı´, vy´roba potasˇe, kolomaznictvı´ nebo smolarˇenı´ v lesech docha´zelo v blı´zkosti sı´del take´ k lesnı´ pastveˇ. Z tohoto obdobı´ pocha´zejı´ take´ prvnı´ zpra´vy o plavenı´ drˇ´ıvı´ po Krˇemelne´ meˇstem Kasˇperske´ Hory. Avsˇak jednalo se zatı´m jen o male´ za´sahy, se ktery´mi se prˇ´ıroda prˇirozenou obnovou doka´zala vyrovnat. Edice pramenu˚ i kartograficke´ prameny ukazujı´, zˇe jizˇ prvnı´ le´ta cˇinnosti kana´lu znamenala velky´ za´sah do lesu˚, a tedy i do krajiny jako celku. Teˇzˇba totizˇ nastoupila v nevı´dane´m rozsahu a zasa´hla i dosud cˇloveˇkem nedotcˇene´ oblasti. Jizˇ v prvnı´m desetiletı´, tedy mezi lety 1800 a 1810 se pro plavenı´ vyteˇzˇilo prˇes 500 000 m3 drˇeva (Ministr 1963: 14). Brzy se dostavily proble´my s obnovou lesu˚. Nekoordinovany´m myćenı´m vznikaly v blı´zkosti kana´lu holiny, ktere´ nebyly du˚sledneˇ cˇisˇteˇny a obnovovańy, pokud ano, tak prˇedevsˇ´ım naćhylny´m smrkem. Tento stav

279

Obra´zek 4. Rekonstrukce hradlove´ho mostu, tzv. rechlı´, se vtokovy´m objektem na zacˇa´tku kana´lu.

s nedostatecˇnou obnovou a pru˚meˇrny´mi rocˇnı´mi teˇzˇbami kolem 45 000 m3 drˇ´ıvı´ (Ministr 1963: 22) trval azˇ do 50. let 19. stoletı´, kdy se krajina poty´kala s mnoha proble´my. Nacha´zelo se zde mnoho nezalesneˇnyćh ploch, nevycˇisˇteˇne´ secˇe, zbytky po kaćenı´, neosˇetrˇene´ vy´vraty, prˇesta´rle´ a suche´ stromy, zavodneˇne´ paseky apod. Meˇlo dojı´t k du˚sledneˇjsˇ´ımu lesnı´mu hospodarˇenı´ po uskutecˇneˇnı´ nove´ho odhadu v roce 1850 a pro dalsˇ´ı le´ta byl stanoven novy´ hospoda´rˇsky´ lesnı´ plań s novy´mi rocˇnı´mi eta´ty a citlivou obnovou lesa a revizemi lesu˚ kazˇdyćh deset let. Ovsˇem, nezˇ k napravenı´ stavu stacˇilo dojı´t, byla znacˇna´ cˇa´st zranitelnyćh smrkovyćh porostu˚ vyvraćena veˇtrny´mi kalamitami z let 1868–1870 a na´sledny´mi kalamitami ku˚rovcovy´mi v 70. letech 19. stoletı´. Vsˇechny tyto promeˇny je mozˇne´ sledovat na specia´lnıćh plańech polesı´, ktere´ pocha´zejı´ z revizı´ panstvı´ a dalsˇ´ıch mapovyćh podkladu˚. V na´sledujıćı´m asi dvacetilete´m obdobı´ bylo v podstateˇ plaveno jen kalamitnı´ drˇ´ıvı´, pote´ se stav lesu˚ opeˇt zacˇal zlepsˇovat, ale po odteˇzˇenı´ kalamit dalsˇ´ı teˇzˇba a plavenı´ do Cˇech postupneˇ usta´valy, nebot’ poklesla popta´vka po palivove´m drˇ´ıvı´ dı´ky vyuzˇ´ıvańı´ levneˇjsˇ´ıho a Praze dostupneˇjsˇ´ıho minera´lnı´ho uhlı´.

PROMEˇNY OSI´DLENI´ Rozsa´hla´ teˇzˇba vyzˇadovala nasazenı´ velke´ho mnozˇstvı´ pracovnıćh sil. Jizˇ stavitel kana´lu Rosenauer pocˇ´ıtal s vıće nezˇ trˇemi sty sta´ly´mi deˇlnı´ky. Logicky tedy docha´zelo jednak k deˇlnicke´ kolonizaci ve sta´vajıćıćh vsıćh, jako byly Vchynice-Tetov, Dlouha´ Ves, Nova´ Studnice, Zelenohorska´ Hut’, Filipova Hut’ nebo Modrava, tak i v noveˇ zalozˇenyćh drˇevarˇskyćh osadaćh jako Preisleiten, Scha¨tzova My´t’, Mysˇ´ı Domky aj. Drˇevorubci, ktery´m byly vytvorˇeny podmıńky pro usı´dlenı´, prˇicha´zeli z ru˚znyćh cˇa´stı´ panstvı´. Vybudovańı´ kana´lu znamenalo tedy zmeˇny ve strukturˇe osı´dlenı´, kdy vedle vy´sˇe uvedenyćh osad vznikaly take´ v dosud neosı´dlenyćh oblastech lesnı´ samoty, se spra´vci prˇ´ıslusˇnyćh polesı´ a lesnıćh tratı´, chatrcˇe drˇevorubcu˚ v lesıćh nepocˇ´ıtaje. Od pocˇa´tku 19. stoletı´ se pak azˇ do druhe´ sveˇtove´ va´lky pocˇet obyvatel v regionu vy´razneˇ nepromeˇnˇoval s vy´jimkou prˇechodne´ho zvy´sˇenı´ pocˇtu deˇlnı´ku˚ vlivem likvidace kalamit v 70. a 80. letech

280

19. stoletı´3 , a jejich odchod a cˇaste´ emigrace4 po jejich prˇekonańı´. Drˇevarˇskou kolonizaci z pocˇa´tku 19. stoletı´ mu˚zˇeme tedy povazˇovat pro region za za´sadnı´. Prˇ´ıkladem uka´zky drˇevarˇske´ kolonizace v jizˇ existujıćı´ vsi je Dlouha´ Ves, kde se nacha´zelo velke´ skladisˇteˇ drˇ´ıvı´. Pocˇa´tky osady souvisely s ry´zˇovnı´ky zlata v 13. stoletı´, avsˇak po roce 1800, kdy ji koupil Schwarzenberg, se rozrostla o rˇadu 25 dvojdomku˚, ubytovańı´ deˇlnı´ku˚ prˇi ˇ ada je dlouha´ asi 600 m a je skladisˇti drˇeva (obr. 5). R vybudovańa JZ od Stare´ Dlouhe´ Vsi a pojmenovańa jako Nova´ Dlouha´ Ves. Bydleli zde jednak drˇevarˇi prˇ´ıchozı´ z Bavorska, proto se cˇa´st obce nazy´vala take´ jako Bavorske´ Domky (Frank 1985: 31) a take´ zde bydleli vorarˇi se svy´mi rodinami. V Dlouhe´ Vsi se skladovalo plavene´ drˇ´ıvı´, ktere´ se po vyschnutı´ sva´zalo, a vory se plavily prˇi vysˇsˇ´ım stavu vody v Otaveˇ do Vltavy. Podle mapy stabilnı´ho katastru je patrne´, zˇe zde byly zbudovańy umeˇle´ vodnı´ kana´ly pro usnadneˇnı´ manipulace s poleny a take´ rechle, k zadrzˇovańı´ polen a jejich regulaci, viz obr. 5.

Obra´zek 5. Vlevo: Nova´ Dlouha´ Ves s rˇadou drˇevarˇskyćh domku˚ a se skladisˇteˇm drˇ´ıvı´ na mapeˇ Stabilnı´ho katastru z r. 1837; vpravo: Plań skladisˇteˇ drˇ´ıvı´ a vazisˇteˇ voru˚ v Dlouhe´ Vsi v roce 1836. Ulozˇeno v oddeˇlenı´ SOA Trˇebonˇ v Cˇeske´m Krumloveˇ.

PROMEˇNA VYUZˇI´VAŃI´ KANA´LU A REGIONU VE 20. STOLETI´ Vedle teˇzˇby ve sledovane´m regionu vznikaly i dalsˇ´ı pru˚myslove´ provozy. Fungovalo zde neˇkolik sirka´ren (Susˇice, Kasˇperske´ Hory), skla´ren (Annıń, Kla´sˇteˇrsky´ Mlyń) a pil (Cˇenˇkova Pila, Modrava. . . ), mensˇ´ı drˇevarˇske´ podniky na vy´robu rolet, sˇindele, beden, a take´ na rezonancˇnı´ drˇevo a papı´rny. Po tom, co v poslednı´ cˇtvrtineˇ 19. stoletı´ poklesla popta´vka po palivove´m drˇ´ıvı´ v Praze, se veˇtsˇina drˇ´ıvı´ zpracova´vala pra´veˇ v teˇchto pru˚myslovyćh provozech, ktere´ zde byly ve velke´m pocˇtu zakla´dańy. Dalo by se tedy shrnout, zˇe pokles plavenı´ drˇ´ıvı´ napomohl vy´stavbeˇ ru˚zneˇ velkyćh tova´ren a pru˚myslovyćh provozu˚ prˇ´ımo v regionu. Na zacˇa´tku 20. stoletı´ byla znacˇna´ cˇa´st teˇzˇby urcˇena jako brusne´ drˇ´ıvı´ nebo bylo plaveno do Dlouhe´ Vsi, kde se da´le proda´valo. Ve 30. letech 20. stoletı´ byla cˇa´st kana´lu adaptovańa jako prˇ´ıvod vody do vodnı´ elektra´rny Vydra v Cˇenˇkoveˇ Pile. A k poslednı´ plavbeˇ na kana´le dosˇlo v roce 1958. Za´sadnı´ vliv meˇly na krajinu a osı´dlenı´ v regionu ve 20. stoletı´ politicke´ uda´losti. Mnichovska´ konference v roce 1938 a na´sledne´ odstoupenı´ Sudet Neˇmecku byly 3 Prˇicha ´ zeli

sem i cizinci prˇedevsˇ´ım z Tyrol, Solnohradska a Ita´lie. 4 Do USA, Bana ´ tu aj.


pro Sˇumavu za´sadnı´m zlomem a pocˇa´tkem nove´ kapitoly vy´voje krajiny a osı´dlenı´, ktere´ pokracˇovalo po druhe´ sveˇtove´ va´lce novy´m usporˇa´dańı´m hranic a velky´m prˇesunu˚m obyvatelstva. Za´sadnı´m byl odsun neˇmecke´ho obyvatelstva a obsazenı´ cˇeskoslovenske´ho pohranicˇ´ı arma´dou. Odsun obyvatelstva zmeˇnil celkovou na´rodnostnı´ strukturu osı´dlenı´ a v konecˇne´m du˚sledku i stav krajiny. Byly prˇetrhańy stare´ vazby ke krajineˇ a na novyćh osadnıćıćh bylo, do jake´ mı´ry se s novou krajinou vyporˇa´dajı´. Osidlovańı´ trvalo neˇkolik let a probı´halo v neˇkolika vlnaćh. Neˇkde se dosı´dlenı´ podarˇilo alesponˇ cˇa´stecˇneˇ, jinde zu˚staly vesnice po roce 1947 opusˇteˇne´. Vytvorˇenı´m hranicˇnı´ho pa´sma v roce 1950 dosˇlo v oblasti k novy´m zmeˇna´m. Pro neˇktere´ osady to znamenalo naprosty´ zańik. Krajina byla vy´znamneˇ ovlivneˇna jednak vznikem zˇelezne´ opony a jednak vybudovańı´m neˇkolika vojenskyćh u´jezdu˚ s tankovy´mi strˇ´ılnami. Na druhou stranu v oblastech, ktere´ byly lidem zapoveˇzeny, byl prˇ´ırodeˇ ponechań prostor k prˇirozene´ sukcesi a naprˇ. pozu˚statky poborˇenyćh vesnic mnohde zu˚staly zakonzervovane´. Promeˇnu osı´dlenı´ a take´ krajiny ilustrujı´ prˇ´ıklady dvou vesnic – Preisleitnu a Vchynic-Tetova. Mala´ drˇevarˇska´ osada Preisleiten vznikla na pocˇa´tku 19. stoletı´ v prˇ´ıme´ souvislosti s postavenı´m kana´lu. Nacha´zela se na svahu na prave´m brˇehu Vydry, prˇesneˇ nad zacˇa´tkem kana´lu (obr. 6). Mapa stabilnı´ho katastru z roku 1837 zachycuje v osadeˇ 8 drˇeveˇnyćh domku˚ a jesˇteˇ v roce 1945 je zde uva´deˇno 14 domu˚ se 46 obyvateli (Im Lande. . . 1980: 749). V dalsˇ´ıch letech byla prˇi odsunu neˇmecke´ho obyvatelstva osada vysı´dlena. Jesˇteˇ letecke´ snı´mkovańı´ z roku 1947 zachycuje stav, kdy domy sta´ly. Podle jednoho z informa´toru˚ „asi 15 chalup“ sta´lo jesˇteˇ v roce 1958, kdy je arma´da srovnala se zemı´ buldozery. Dnes se relikty osady ve smrkove´m lese s husty´mi porosty boru˚vcˇ´ı jen teˇzˇko hledajı´. Z usedlostı´ bylo mozˇne´ lokalizovat jen jedinou, vy´razne´ zu˚staly jen kamenne´ valy, snosy z pastvin, ktere´ byly vyuzˇ´ıvane´ jako hranice pozemku˚. Jiny´m, ale prˇesto v mnohe´m podobny´m prˇ´ıkladem, je vesnice Vchynice-Tetov (obr. 7), ktera´ byla zalozˇena jizˇ v roce 1792, v roce 1840 meˇla 38 domu˚ s 282 obyvateli a sˇkolu (Im Lande. . . 1980: 739) a pocˇet jejıćh obyvatel po postavenı´ kana´lu jesˇteˇ vzrostl. Vesnice byla take´ vylidneˇna po odsunu Neˇmcu˚ po druhe´ sveˇtove´ va´lce. Dodnes se zachovalo 11 domu˚ a cesta, ktera´ tvorˇila pa´terˇ vesnice. Na strańıćh, pokrytyćh zejmeńa obhospodarˇovany´mi loukami, jsou patrne´ hranice pozemku˚ dı´ky meznı´m pa´su˚m ze snosu˚ kamenı´ z pastvin. V tereńu bylo mozˇne´ rozpoznat neˇkolik zaniklyćh usedlostı´, jsou to sukcesnı´ plochy, pokryte´ mimo jine´ i rostlinami, ktere´ sveˇdcˇ´ı o antropogennı´ cˇinnosti v minulosti. Zajı´mave´ je sledovat promeˇnu vztahovańı´ se obyvatel ke krajineˇ. Od osidlovańı´ nedostupnyćh oblastı´ za vidinou vy´deˇlku ze skla´ren nebo pracovnı´ prˇ´ılezˇitosti od pocˇa´tku 19. stoletı´ a podnikańı´, kdy se v krajineˇ postupovalo nevybı´ravy´m zpu˚sobem, prˇes uveˇdomeˇnı´ si krˇehkosti lesnı´ho ekosyste´mu v polovineˇ 19. stoletı´5 a snaze 5 V te ´ dobeˇ knı´zˇe Schwarzenberg navsˇtı´vil panstvı´ a byl zdeˇsˇen stavem lesu˚ a krajiny. V roce 1848 vytvorˇil v jine´ cˇa´sti Sˇumavy chrańeˇnou pralesnı´ rezervaci Boubıń.

´ : VCHYNICKO-TETOVSKY´ PLAVEBNI´ KANA ´L TEREZA BLAZˇKOVA

Obra´zek 6. Zleva: Preisleiten: Stav na letecke´ fotografii z roku 1947 – soucˇasny´ stav – osada na stare´ pohlednici z pocˇa´tku 20. stoletı´ – relikt jedne´ z usedlostı´ v tereńu.

Obra´zek 7. Zleva: Vchynice-Tetov: Mapa Stabilnı´ho katastru z roku 1837 – Stav na letecke´ fotografii z roku 1947 – soucˇasny´ stav – pozu˚statky meznıćh pa´su˚ v tereńu.

zregenerovat stav lesu˚. Po dnesˇnı´ ochranu prˇ´ırody a jejı´ turisticke´ vyuzˇ´ıvańı´. Dnes je kana´l chrańeˇnou technickou pama´tkou a kolem jeho toku jsou vybudovane´ turisticke´ trasy, cyklostezky i beˇzˇecke´ trateˇ, ktere´ jsou hojneˇ vyuzˇ´ıvańy po cely´ rok. V ochraneˇ prˇ´ırody v Na´rodnı´m parku Sˇumava se vedou spory, jak nejle´pe s lesy zacha´zet, nebot’ za´sahy 19. stoletı´ jsou pro neˇ urcˇujıćı´ dodnes. ZA´VEˇR Te´ma Vchynicko-tetovske´ho kana´lu jsem vybrala, protozˇe ukazuje specificke´ pru˚myslove´ vyuzˇitı´ horske´ oblasti, kde dosud meˇla pro podobu krajiny hlavnı´ slovo prˇ´ıroda. Mozˇnost plavenı´ drˇ´ıvı´, kterou si inzˇeny´r Rosenauer uveˇdomil a knı´zˇe Schwarzenberg vyuzˇil, otevrˇela dverˇe mnohostranne´mu rozsa´hle´mu socia´lneˇ-kulturnı´mu na´poru na zdejsˇ´ı krajinu. V dobeˇ industrializace, kterou sem kana´l prˇivedl, mu˚zˇeme hledat za´klady dnesˇnı´ podoby krajiny. Jesˇteˇ na zacˇa´tku 19. stoletı´ se v oblasti nacha´zely nedotcˇene´ pu˚vodnı´ lesy, jen mı´sty vyuzˇ´ıvane´ skla´rˇi cˇi drasla´rˇi. Jizˇ v druhe´ polovineˇ te´hozˇ stoletı´ se ale jednalo o kulturnı´ krajinu na mnoha mı´stech vy´znamneˇ ovlivneˇnou pru˚myslovy´mi za´jmy. Marilyn Palmer (Palmer 2005) shrnula, zˇe industria´lnı´ krajina, at’ meˇstska´, nebo venkovska´, byla dı´ky industrializaci podrobena neby´vale´ a zrˇ´ıdkakdy vı´tane´ transformaci. To mu˚zˇeme sledovat i v nasˇem prˇ´ıpadeˇ, i kdyzˇ sceńa´rˇ industrializace zde byl zcela odlisˇny´, specificˇteˇjsˇ´ı nezˇ v pru˚myslovyćh regionech strˇednıćh a severnıćh Cˇech s velky´mi pru˚myslovy´mi provozy nebo naprˇ. teˇzˇbou minera´lnı´ho uhlı´.

281

Problematice krajiny Vchynicko-tetovske´ho plavebnı´ho kana´lu se budu da´le veˇnovat ve sve´ disertacˇnı´ praći. Zameˇrˇ´ım se prˇedevsˇ´ım na kazˇdodennost drˇevarˇu˚, promeˇnu vztahu obyvatel regionu k lesu a vnı´mańı´ lesa jako takove´ho, te´zˇ na tereńnı´ pru˚zkum reliktu˚ pru˚myslovyćh cˇinnostı´ nebo zaniklyćh osad. Take´ se pokusı´m srovnat tuto umeˇlou vodnı´ cestu a zmeˇny, ktere´ vyvolala v krajineˇ i osı´dlenı´ s podobny´mi stavbami v jinyćh cˇa´stech republiky a soucˇasneˇ v jinyćh evropskyćh zemıćh. POUZˇITA´ LITERATURA ´ , T. 2010. Promeˇna krajiny a zˇivota v dobeˇ industriali[1] BLAZˇKOVA zace na Sˇumaveˇ: Vchynicko-tetovsky´ plavebnı´ kana´l jako osa zmeˇn v regionu. Nepublikovana´ diplomova´ praće, Praha FHS UK. [2] CASELLA, E. et al. 2001. Introduction: Models, Methodology and Industrial Archeology. In: From Farmer to Factory Owner – Models, Methodology and Industrialisation. Archaeology North West vol. 6. Ed. Nevell, M. Manchester. 11–16. [3] CI´LEK, V. 2002. Krajiny vnitrˇnı´ a vneˇjsˇ´ı: texty o pameˇti krajiny, smysluplne´m bobrovi, area´lu jablkove´ho sˇtru˚dlu a take´ o tom, procˇ lezeme na rozhlednu. Praha: Dokorˇań. [4] CI´LEK , V. 2004. Makom: kniha mı´st. Praha: Dokorˇań. ´ , D. et al. 2005. Krajina a revoluce: Vy´znamne´ [5] DRESLEROVA prˇelomy ve vy´voji kulturnı´ krajiny Cˇeskyćh zemı´. Praha: Mala´ ska´la. [6] FRANK, M. 1985. Land und Leut im mittleren Bo¨hmenwald in alten Fotos. Grafenau: Morsak. [7] GOJDA, M. 2000. Archeologie krajiny. Vy´voj archetypu˚ kulturnı´ krajiny. Praha: Academia. [8] Im Lande der ku¨nischen Freibauern: Heimatbuch fu¨r den mittleren Bo¨hmerwald. 1980 Grafenau: Morsak. ¨ W, J. a MIĆHAL, I. 2003. Krajinny´ ra´z. Kostelec nad Cˇerny´mi [9] LO lesy: Lesnicka´ praće. [10] MATOUSˇEK, V 2010. Cˇechy kra´sne´, Cˇechy me´. Promeˇny krajiny Cˇech v dobeˇ industria´lnı´. Praha: Krigl. [11] MINISTR, J. 1963. Historicky´ pru˚zkum lesu˚ jednotne´ho hospoda´rˇ´ HU ´ L. ske´ho celku Kasˇperske´ Hory II. Brandy´s nad Labem: U [12] PALMER, M. 2005: Understanding the Workplace: A Research Framework for Industrial Archeology in Britain. In: Industrial Archeology Review, Vol. XXVII, No 1. Ed. Gwyn, D. a Palmer, M., D. London: Maney Publishing. 9–18. ´ , K. a GIBAS, P. 2009. Mezi praveˇkem a industria´[13] PAUKNEROVA lem: neˇkolik pozna´mek k antropologii krajiny. Cˇesky´ lid 96. 131–146. [14] SYMONDS, J. a CASELLA, E. C. 2006. Historical Archeology and Industralialisation. In: Historical Archeology. Ed. Hicks, D a Beaudry, M. C. Cambridge: Cambridge University Press. 143–167.


2010 ISSN

Recommend Documents