2008. Martina Kotolová. Bakalářská diplomová práce

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity _________________________________________________________ Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2007/2008

Martina Kotolová posluchačka 3. ročníku muzeologie

MUZEA VETERÁNŮ V ČR – SROVNÁNÍ VYBRANÝCH INSTITUCÍ Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman _________________________________________________________ Brno 2008

- 2 -

Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma „Muzea veteránů v ČR – srovnání vybraných institucí“ vypracovala sama, pouze s použitím literatury a pramenů v práci uvedených.

V Brně dne 30.6. 2008

…………………………………………………

- 3 -

Chtěla bych poděkovat panu Radimu Zátopkovi z Technického muzea Tatra, panu Otakaru Příhodovi z Automusea Praga, Ing. Evě Ticové z Auto Škoda Muzea a zejména svému vedoucímu práce Mgr. Pavlu Holmanovi. Všem výše zmíněným děkuji za jejich ochotu, čas, pomoc a poskytnuté rady.

- 4 Seznam použitých zkratek: CES – Centrální evidence sbírek RMK – Regionální Muzeum Kopřivnice, o. p. s. SROP – Společný regionální operační program TM – Technické muzeum

- 5 -

I.

Úvod ............................................. - 7 -

II.

Technické muzeum Tatra .......................... - 10 -

1.

Historie ...................................... - 10 -

2.

Sbírka a sbírkotvorný plán .................... - 12 -

3.

Evidence, dokumentace a zpracování dat ........ - 13 -

4.

Péče o předměty ............................... - 15 -

5.

Ochrana a zabezpečení předmětů ................ - 16 -

6.

Expozice ...................................... - 16 -

7.

Výstavní kritika .............................. - 18 -

8.

Finance a dotace .............................. - 19 -

9.

Práce s veřejností ............................ - 20 -

10.

Zhodnocení .................................... - 22 -

III.

Automuseum Praga .............................. - 23 -

1.

Historie ...................................... - 23 -

2.

Sbírka a sbírkotvorný plán .................... - 24 -

3.

Evidence, dokumentace a zpracování dat ........ - 25 -

4.

Péče o předměty ............................... - 25 -

5.

Ochrana a zabezpečení předmětů ................ - 26 -

6.

Expozice ...................................... - 26 -

7.

Výstavní kritika .............................. - 27 -

8.

Finance a dotace .............................. - 27 -

9.

Práce s veřejností ............................ - 28 -

10.

Zhodnocení .................................... - 28 -

IV.

Škoda Auto Muzeum ............................... - 30 -

1.

Historie ...................................... - 30 -

2.

Sbírka a sbírkotvorný plán .................... - 31 -

3.

Evidence, dokumentace a zpracování dat ........ - 34 -

4.

Péče o předměty ............................... - 35 -

5.

Ochrana a zabezpečení předmětů ................ - 38 -

- 6 6.

Expozice ...................................... - 38 -

7.

Výstavní kritika .............................. - 39 -

8.

Finance a dotace .............................. - 39 -

9.

Práce s veřejností ............................ - 39 -

10.

Zhodnocení .................................... - 41 -

V.

Celkové hodnocení ............................... - 42 -

VI.

Závěr ........................................... - 43 -

Resumé ............................................... - 44 Odkazy a poznámky .................................... - 45 Seznam pramenů a literatury ......................... - 46 Seznam příloh ........................................ - 51 -

- 7 -

I.

ÚVOD

Automobilový průmysl má dlouholetou tradici a to nejen u nás, ale po celém světě. Ale právě u nás se začaly vyrábět světoznámé značky aut Tatra, Praga a Škoda. Postupem času se vše zdokonalovalo. Stará auta byla nahrazována auty modernějšími, rychlejšími a kvalitnějšími. Ale byla by škoda zapomenout na ta původní auta, která ač nebyla tak rychlá a moderně vybavená, byla o to zajímavější a v dnešní době zcela jistě o mnoho vzácnější. Po celém světě existuje mnoho různých veterán klubů a nadšenců v tomto směru. Jsou to spolky lidí, kteří se o staré veterány starají a věnují jim téměř veškerý svůj čas. Svůj námět na svou bakalářskou práci jsem si vybrala právě proto, abych oprášila tématiku veteránů a ukázala blíže na tři, podle mě nejdůležitější muzea veteránů v naší republice. Je těžké je jakýmkoliv způsobem hodnotit a srovnávat, protože každé z nich je naprosto jiné a nebyly zde stejné podmínky pro jejich růst a péči o sbírky. Ale o to zajímavější je sledovat jejich vývoj a exponáty sbírky, které jsou dnes všude ve světě vysoce ceněny. Nejsou to jenom stará auta, která najdeme ve sbírkách těchto muzeí, ale jsou to také historické dokumenty a fotografie, staré suvenýry či filmy. Hodlám se sice ve své práci zaměřit jen na sbírky automobilů, ale vzhledem k tomu, že se soustředím pouze na tři naše nejvýznamnější automobilové značky, nemohu tyto věci, které byly spolu s auty pod stejným názvem vyrobeny, opomenout. Samotný pojem automobilová historie je paradoxně pojmem docela mladým. První zmínky o počátcích výroby automobilů spadají do období 19. století. A hlavní vliv na jejich výrobu a vývoj

měla

samozřejmě

Evropa.

Všechno

má

svou

historii

- 8 -

a stejně tak i samotný automobil. Díky muzeím veteránů můžeme jeho historii lépe poznat. Samotné auto se skládá z mnoha součástí, bez kterých by nebylo tím, čím je. Mimo jeho součásti se na něm také podepisovala lidská práce. Tohle všechno je potřeba

si

uvědomit.

Není

jednoduché

sehnat

pro

desítky

aut

vhodné prostory, abychom je mohli ukázat světu, ani není jednoduché se o ně náležitým způsobem postarat. Proto jsou vidět mezi jednotlivými muzei značné rozdíly. Vše se také odvíjí od financí, které jsou k této sbírkotvorné činnosti jistě potřeba. Ale jak vytvořit sbírku v případě, že potřebné finance nemáme? Jak ji kvalitně udržovat? Bez nadšení sběratelů a kurátorů by to určitě nešlo. Celá podle

moje

značek

práce

je

automobilů.

rozčleněna Jsou

to:

na

tři

hlavní

Technické

kapitoly

muzeum

Tatra

v Kopřivnici, Automuseum Praga Emila Otakara Příhody a nakonec Škoda Auto Muzeum v Mladé Boleslavi. V podkapitolách každého muzea pak následuje jakési pomyslné srovnání jejich sbírkotvorného

procesu,

evidence,

výstavních

prostor

či

práce

s veřejností s následným závěrečným zhodnocením každého muzea. Srovnávat průmyslové muzeum se soukromým je obtížné, proto je toto srovnání víceméně orientační. Zjišťování informací nutných pro napsání této práce bylo komplikované. Informace jsem získávala z výpovědí kurátorů, muzejníků a majitelů sbírek. Ale i tak jsem se nedozvěděla a ani nemohla dozvědět vše. Některé informace jsou již léta zapomenuty a některé mi nebyly sděleny (například kapitola o zabezpečení sbírek). Další věcí je, že TM Tatra je v podstatě součást většího celku – Regionálního muzea v Kopřivnici, o. p. s. Tento celek obsahuje i další expozice, kterým se však ve své práci budu věnovat jenom v kapitole o historii muzea. Tato práce se dá nadále rozšiřo-

- 9 -

vat a to buď získáním více podrobnějších informací o samotných třech muzeích nebo doplněním dalších menších muzeí veteránů, která by mohla být v této práci také zveřejněna.

- 10 -

II.

TECHNICKÉ MUZEUM TATRA

1. Historie Technické muzeum Tatra je dnes součástí Regionálního muzea v Kopřivnici, o. p. s., které vzniklo v roce 1997 po transformaci z původního Technického muzea Tatra. Nezisková, obecně prospěšná společnost byla založena dvěma společníky: Městem Kopřivnice a akciovou společností Tatra. V současné době Regionální muzeum nabízí čtyři různé expozice, které jsou návštěvníkům k dispozici: Technické muzeum Tatra, Lašské muzeum, Muzeum Fojtství a Expozici Emila a Dany Zátopkových v TM. V roce

1947

byla

za

pomoci

tehdejšího

vedení

města

Kopřivnice vyčleněna jedna z historických budov (vila rodiny zakladatele výroby kočárů – Ignáce Šustaly) v Janáčkových sadech pro potřeby nově vznikajícího muzea.1) Zpočátku sem přestěhoval své soukromé sbírky i Emil Hanzelka a postupně se tak začala utvářet expozice Lašského muzea.2) Téhož roku bylo muzeum otevřeno pro širokou veřejnost. Většina expozice byla tvořena předměty národopisného a vlastivědného charakteru. K nim se později přidaly výrobky místní továrny na hliněné zboží.3) Na volné ploše časem přibývaly i historické automobily Tatra a Nesselsdorf.4) V roce 1953 bylo rozhodnuto, že se stávající Lašské muzeum přebuduje na muzeum automobilového a keramického průmyslu. Kvůli

stále

přibývajícím

exponátům

byl,

o

pár

let

později

v blízkosti Vily5), postaven nový prosklený výstavní pavilon (dnes již neexistující). Vila se tak stala administrativní budovou muzea, které bylo převedeno do správy tehdejšího podniku Tatra, n. p. (později Tatra, a. s.). Práce na pavilonu byly dokončeny v roce 1972.

- 11 -

Již od roku 1981 patřil k Technickému muzeu další objekt - Fojtství, které je chráněno památkovým ústavem. 2. října roku 1997 byla před půlnocí oficiálně předána dokončená stavba nového Technického muzea. Tyto reprezentativní prostory byly laické i odborné veřejnosti otevřeny 3. října téhož

roku.

Pár

dní

před

Vánoci

pak

byly

zástupci

města

Kopřivnice a Tatry, a. s. podepsány příslušné dokumenty a tak mohl vzniknout nový právní subjekt s názvem REGIONÁLNÍ MUZEUM KOPŘIVNICE, o. p. s., který převzal správu nad všemi kopřivnickými muzei. V červnu

roku

1998

byla

v Technickém

muzeu

slavnostně

otevřena expozice mapující život a sportovní úspěchy manželů Zátopkových. V tomtéž měsíci byl objekt muzea Fojtství přičleněn taktéž oficiálně pod správu Regionálního muzea Kopřivnice, o. p. s. a byla zde otevřena výstava reprezentující stoletou tradici výroby nákladních automobilů v Kopřivnici. V roce 1999 byla Vila prohlášena za kulturní památku. V dubnu roku 2002 byla v Technickém muzeu prezentována nově dokončená expozice s názvem Stará dílna, ve které mohou návštěvníci nalézt autentické dobové vybavení. O dva roky později se pod náporem sněhu zřítila střecha depozitáře Technického

muzea.

Vznikly

tak

obrovské

škody

a exponáty musely být tím pádem přemístěny do nového depozitáře v areálu Tatry. Mezitím,

v roce

2005,

došlo

k otevření

stálé

expozice

v Šustalově vile – Lašského muzea. Zde se nyní nachází expozice rozčleněná do několika sekcí. Od roku 2005 patří Fojtství městu Kopřivnice, které za přispění fondu ze SROPu nechalo provést stávající expozice. Návštěvník zde může nahlédnout do života lidí v minulosti, seznámit se s lidovými zvyky a tradi-

- 12 -

cemi. Také pozná, jak cestovali naši předkové. Dnes můžeme v Technickém muzeu, jehož celková rozloha, včetně renovačních dílen, činí 4 921 metrů čtverečních, najít nejucelenější sbírku věnovanou dokumentaci historického vývoje firmy Tatra. Sbírka výrobků firmy Tatra je světově jedinečná a je potřeba ji i nadále chránit a rozvíjet.

2. Sbírka a sbírkotvorný plán Nejprve

je

nutno

že

říci,

ze

sbírek,

které

jsou

v Technickém muzeu Tatra, není zapsáno v CES nic. Jsou tam zapsány pouze sbírky Lašského muzea a Fojtství. Veškeré sbírky Technického muzea nebo alespoň jejich většina patří Tatře. Tatra je soukromý podnik a sbírky jsou tím pádem jeho soukromý majetek. Technické muzeum má všechno v nájmu a Tatra ho dotuje.

Přispívá

mu

finančně

na

určitý

provoz

a

muzeum

Tatře

z toho platí nájem. Téměř všechny exponáty byly prohlášeny za kulturní

památku.

Ale

vzhledem

k tomu,

že

hovoříme

stále

o soukromém majetku, nastávají problémy s manipulací. Při každém

vývozu

musí

muzeum

kontaktovat

ministerstvo

kultury

a vyřídit všechny k tomu potřebné formuláře. Pokud je potřeba někam vyjet historickým autem, musí se navíc žádat o souhlas majitele. Sbírkové předměty se na základě příslušných dokladů (kupní smlouva apod.) získávají do Technického muzea několika způsoby. Může to být dar,6) koupě, výměna,7) bezúplatný převod nebo vlastní činnost. Vlastní činností rozumíme aktivní vyhledávání sbírkových předmětů v terénu. Pokud Technickému muzeu někdo předmět daruje, tak už je majetkem muzea, přesněji řečeno společnosti RMK, ale předměty, které byly získány před vznikem této společnosti, patří všech-

- 13 -

ny Tatře. Často se obchoduje s prospekty formou inzerátů. Prospekty jsou staré a mají velkou hodnotu. Přesto jich má muzeum příliš mnoho, takže je mohou vyměňovat za atraktivnější předměty. Nákup do sbírkového fondu (součásti historických vozidel) probíhá převážně na burzách. V podstatě nikde neexistují obchody s tak úzce zaměřeným zbožím, tím pádem burzy veteránů potřeby muzea zajišťují. Je otázka, zda vždy zakoupit to, co nám někdo nabízí. Proto je nutné stanovit si, zda to potřebujeme a zda na to máme

potřebné

místo.

Toto

je

stanoveno

v cílech

muzea

a sbírkotvorné koncepci muzea. Pokud muzeum již jeden nebo dva stejné předměty vlastní a nemá dostatek volného prostoru v expozici, pak je to otázka financí a momentálního ocenění předmětu. Předmět se může koupit a později vyměnit za něco vzácnějšího. Není jednoduché akceptovat všechny dary, které muzeum dostane. Zde se musí také odvolávat na svou sbírkovou činnost a plán a zvážit, zda se předmět bude či nebude do sbírky hodit. Ale na druhou stranu, je zde potřeba brát v úvahu vztah k veřejnosti. Pokud nabízený dar muzeum odmítne, nemusí mu být příště nabídnuto něco, co by mělo daleko větší hodnotu, než dar předchozí a tak by přišlo o jedinečné

předměty.

Zde

sehrávají

roli

kritéria

hledaných

sbírkových předmětů. Samozřejmě se z muzea touto činností pak nesmí stát jakési skladiště neupotřebitelných věcí.

3. Evidence, dokumentace a zpracování dat Evidence sbírek celého Technického muzea je vedena pouze na inventárních kartách. Zpočátku bylo pár záznamů provedeno i do přírůstkové knihy, ale roky se do ní nepsalo, i když je to zákonem stanovené. A při množství sbírkových předmětů, je

- 14 -

těchto pár záznamů takřka zanedbatelných. Program Demus se do Technického muzea dostal teprve v roce 2007, takže je nutné vše z inventárních karet postupně přepsat a uložit. Celkem vzato, jen málo muzeí v dnešní době již zcela přešlo na digitální systém. Ten sice instituci usnadní spoustu věcí, ale také ničí zavedené systémy. Pracovníci se musí naučit jak se systémem pracovat a také tomu musí obětovat svůj čas. Jinak by si muzea na tuto práci musela někoho najmout, což by představovalo další finanční výdaje. Jak tohle řešit je otázka, která má řešení, ale pokaždé se mu bude muset něco obětovat, ať už čas, personální zdroje nebo finance. Dokumentační a evidenční materiál sbírky TM Tatra je uložen v archivech a je téměř netříděn. Archivy jsou v muzeu dva, jeden menší, nacházející se v kanceláři kurátorů a druhý velký. Problémem je, že dříve zde nebyl nikdo, kdo by se o tyto evidenční záležitosti postaral, zapsal a postupně veškerý materiál roztřídil. Až v posledních několika málo letech se tyto škody pomalu napravují. V malém archivu se nachází jen provizorní seznam toho, co tam můžeme najít. Nedávno se dodělaly nové pořadače, do kterých se budou materiály řadit a postupně zapisovat.

Například

staré

fotografie

jsou

stále

uloženy

v krabicích, protože na ně není vhodné místo. Své archivní fotografie může Technické muzeum zveřejňovat, ale ne fotky, na kterých je číslo fabrické. Věci, které se dostanou do muzea přijdou postupně do garáže, kde jsou zapsány na seznam (ten teoreticky jejich knihu přírůstků nahrazuje), o který se stará mechanik. Vše se teprve bude postupně přepisovat a rozřazovat. Muzeum má do budoucna v plánu cenné věci z archivu postupně digitalizovat, což zabere obrovské množství času. Zřejmě si najme firmu, která by tuto práci provedla. Dalšími dokumentač-

- 15 -

ními a evidenčními doklady jsou v tomto muzeu například vedené obchodní knihy, kde je pečlivě zaznamenáno vše od výrobního čísla auta, čísla karoserie, motoru až po prodávajícího či kupujícího. V posledních letech se TM snaží držet krok s moderní dobou. Vlastní, mimo jiné, také staré filmy, po kterých je velká poptávka, ale jsou zatíženy autorským právem. Takže aby s nimi mohlo muzeum manipulovat, je potřeba mít souhlas studia, které film natáčelo a samozřejmě Tatry. Dále muzeum vlastní vzácné staré tiskoviny, týkající se veteránů, které jsou umístěny jenom v kanceláři kurátorů. Bohužel v minulosti došlo ke ztrátě několika těchto cenných kusů. Provádí se zde pravidelná inventarizace dle inventárních knih a to hned několikrát, protože něco je majetkem Tatry, něco společnosti RMK a něco města.

4. Péče o předměty Sbírkové předměty TM jsou uloženy v depozitáři, dvou archivech nebo ve výstavních prostorách Technického muzea. Samotný depozitář je stará hala, která není téměř nijak zabezpečena a chráněná. Donedávna byla střecha ve stavu téměř katastrofálním a dvakrát se tam vloupali vandalové. Dnes se celý depozitář přesunul do nové haly, která je zabezpečená a jsou tam, v rámci možností, vhodné klimatické podmínky pro uložení aut. Pro automobily znamenají vhodné podmínky především sucho a chlad. Expozice Technického muzea jsou pouze větrány. Klimatizace zde zatím není zavedena. Depozitář je umístěn v tovární hale, takže klima je přírodní. Sbírky, které zatím čekají na vyhovující prostory, jsou uloženy v depozitáři. V depozitáři je uloženo asi 50 automobilů a asi dalších

- 16 -

60 aut je umístěno ve výstavních prostorách, kterým se budu věnovat v jiné kapitole. Archivy, jak už jsem se zmiňovala, má Technické muzeum dva. Můžeme zde nalézt velice vzácné knihy, originály nebo obrazy. Lze zde také nalézt mnoho materiálů, které přímo či nepřímo souvisí s muzejními akvizicemi. Zejména to jsou kupní smlouvy nebo korespondence o uskutečněných nákupech. Dalším důležitým materiálem v archivech jsou také doklady o zápůjčkách. Ty jsou potřebné, když pátráme po existenci předmětů v muzeu. Dále to jsou například pamětní listy nebo vzorníky barev, u kterých je zaznamenáno číslo barvy a k tomu jsou vyrobené dnešní náhrady, takže auta můžou mít původní barvy. Mechanik tak má k dispozici všechny potřebné informace.

5. Ochrana a zabezpečení předmětů Vzhledem k návštěvníkům, kteří nerespektují ochranné bariéry před předměty, chystá muzeum v expozici kamerový systém. Ochrannými bariérami jsou zde sloupky a řetězy, umístěné před vystavovanými automobily. Dalším zabezpečením, které je nainstalováno po celé budově je protipožární zařízení - čidla na kouř. Vzhledem k tomu, že muzeum se teprve rozvíjí, bude se na zabezpečení předmětů určitě pracovat. O ochranu sbírkových předmětů ve výstavních prostorách se starají tři uklizečky a jeden mechanik. Je pravda, že automobily jsou díky nim ve výborném stavu, jsou pro návštěvníka nádherně naleštěné a navíc jsou stále pojízdné. Bohužel muzeum nemá peníze na to, aby mohlo najmout restaurátory.

6. Expozice Expozice Technického muzea je rozsáhlá a členěná do pěti částí podle vývojových etap kopřivnické automobilky. Avšak pro

- 17 -

účely Tatry a prezentaci jejího rozvoje by bylo zapotřebí prostoru minimálně dvakrát tak velkého. Pro návštěvníky je zde na velké ploše vystaveno okolo šedesáti osobních, závodních, vojenských a nákladních automobilů. Nechybí ani speciální unikátní stroje.8) Fanoušci zde mohou vedle aut vidět také karosářské studie, samotné součásti automobilů,

modely,

fotografie,

designérské

návrhy

automobilů

včetně několika vítězných cen ze stovek pohárů a trofejí získaných na soutěžích a závodních tratích několika kontinentů světa. Ve vstupní části Technického muzea si návštěvník může prohlédnout upomínkovou expozici kopřivnického rodáka – olympionika Emila Zátopka a jeho manželky, Dany. Bohužel tato výstava je provedena naprosto nevhodně a byly na ni vynaloženy zbytečné náklady. Celou expozici veteránů doplňuje také 7 audiovizuálních boxů,

které

poskytují

vyčerpávající

doplňkové

informace

ve

formě videosekvencí, což někteří návštěvníci jistě rádi uvítají. Budou se také vytvářet plánky expozice, aby návštěvníci věděli kam jít a nebloudili. Celá expozice má totiž určitou časovou linii, podle které se prochází kolem jednotlivých automobilů nebo celých dioramat.9) Podél zdí jsou potom vystaveny různé dobové fotografie a také vitríny s modely aut a trofejemi. Kurátoři také usilují o postavení druhého patra, kde by bylo

občerstvení

a

galerie,

ale

musí

to

nejprve

vyřešit

s městem a s nájemcem budovy. Chystají se také zavést audiovýklad v mp3, protože průvodce je zde jenom jeden, a to kurátor, který

tuto

práci

dělá

v

podstatě

zdarma.

Pokud

je

něco

z expozice zapůjčeného například do zahraničí, exponát se nahradí jiným z depozitáře. Ale ten se v tom případě musí nejprve uvést do vhodného stavu.

- 18 -

Roční návštěvnost TM dosáhne s přehledem sedmdesáti tisíc. Plány na vylepšení expozice jsou, ale bude to ještě nějaký čas trvat, než se uskuteční. Na léto se musí do muzea najímat výpomoc, právě proto, že ho navštěvuje skoro tisíc lidí denně. Vzhledem k tomu, že Kopřivnice je velice známá právě kvůli svému muzeu, o návštěvníky není nouze. Nedávno tomu bylo 110 let od výroby prvního auta, proto se zde konaly různé akce. Celková rozloha muzea činí 4 921 metrů čtverečních.

7. Výstavní kritika Celá expozice, ač je rozsáhlá a kvalitně zpracovaná, má spoustu chyb. Je sice rozčleněna do pěti vývojových etap, ale toho si málokterý návštěvník všimne. Expozice je řešena bezbariérově. I do muzea se handicapovaný návštěvník dostane bez větších problémů. Uličky mezi exponáty jsou dostatečně široké a místo schodů jsou zde nájezdové rampy. Nevidomí si mohou na jakýkoliv předmět sáhnout, nebo si zkusit sednout do vozu. Jinak je to v podstatě vyloučeno, protože by se exponáty ničily. Ač je celé muzeum prosvětlené, osvětlení předmětů není zrovna

nejvhodnější.

Podobně

je

to

i

s popisky.

Ty

jsou

u jednotlivých exponátů vytištěny barevným trojjazyčným písmem na průhledném plexiskle, které stojí na zemi. Tím pádem je pro návštěvníka velice obtížné přečíst si, co na popiscích stojí, aniž

by

se

nesklonil

a

navíc

mu

to

ztěžují

odlesky

z osvětlení.10) Určitě by zde pomohlo podložení bílým papírem. Celé muzeum se v posledních letech rychle vyvíjí, takže je plánovaná i úprava expozic. Obzvlášť právě nedostatečných popisků a osvětlení. V expozici můžeme nalézt i dioramata, která ji vhodně do-

- 19 -

plňují s cílem vtáhnout návštěvníka do autentického prostředí. Dokonce se plánuje vytvoření více takových dioramat, ale bylo by to na úkor místa, kterého je v expozicích pro tak velké exponáty málo. V rámci zaujmout návštěvníka můžeme vidět snahu ukázat vnitřek exponátů tak, aby lidé viděli, jak stroje pracovaly. Takže můžeme vedle sebe nelézt auto a jeho podvozek nebo samostatně vystavené motory. Velmi vítanou součástí expozice jsou zabudované AV boxy, ze kterých se můžeme navíc dozvědět o exponátech dodatečné informace. Celá výstava je koncipována tak, že návštěvník laik tam může strávit hodinu, aby si prohlédl základní exponáty, ale i zájemci a automobiloví nadšenci si díky audiovizuálním boxům a vhodně vystaveným exponátům či jejich částí, přijdou na své. Po celé expozici jsou rozmístěny

lavičky,

takže

si

návštěvník

může

odpočinout.

Vzhledem k tomu, že dříve muzeum bylo jen Tatry, a tudíž tam nebyli žádní muzeologové, expozice zaznamenává velký rozvoj až v posledních letech.

8. Finance a dotace Vzhledem k tomu, že budova Technického muzea je města, exponáty jsou Tatry a RMK vlastnící muzeum je samostatná společnost, TM se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. Správní rada je složena ze dvou částí, město – Tatra, kteří rozhodují. Každá investice se musí nechat řádně schválit. Není snadné dostávat dotace. Ty většinou směřují na další muzea v majetku RMK. Muzeum bylo postaveno z prostředků města. Sice prosperuje, ale peníze by potřebovalo, asi tak jako každé muzeum (například se řeší problém s velkými vraty, která jsou dole v expozici. Ta jsou ve špatném stavu a manipulace s nimi vyžaduje hodně zbytečné práce. Jejich oprava by ale stála 150 000 a tyto peníze

- 20 -

od města nebude snadné získat). Technické muzeum je v podstatě jediný přínos pro město, protože ostatní dvě muzea dostatečně neprofitují. Také by byli potřeba další zaměstnanci, restaurátoři apod. Ale to by opět znamenalo další finanční výdaje. Proto se o vše v muzeu starají dva kurátoři a jeden mechanik spolu se třemi uklizečkami. Je to zapříčiněno tím, že se velice dlouhou dobu nezvyšoval plat zaměstnancům. Bohužel, všechno je otázka peněz a přesvědčování. Muzeum je sice v profitu, ale veškerá péče o sbírky a vytváření expozic jsou nákladné. V současné době Technické muzeum půjčilo do Austrálie na rok pro místní hasičské muzeum jeden z pěkných exponátů. Ačkoliv z toho nebudou mít profit, je to pro ně výborná reklama. V roce 2005 – 2006 byl uskutečněn projekt s názvem „Rozvoj Regionálního

muzea

Kopřivnice

-

vybudování

expozic

historie

Kopřivnice, řemeslných tradic a kulturního dědictví významných rodáků - Zdeňka Buriana a Emila Zátopka“, což se týkalo Muzea Fojtství a nové expozice Emila a Dany Zátopových v Technickém muzeu. Tento projekt byl umožněn díky finanční spoluúčasti EU - Evropského fondu pro regionální rozvoj ERDF - Společného regionálního operačního programu ČR, financím z rozpočtu města Kopřivnice a rozpočtu Moravskoslezského kraje. Celkový náklad byl 20,2 mil. korun. Evropská unie uhradila z celkových nákladů projektu 15,14 milionu korun. Projekt, realizaci a výtvarné řešení mělo na starosti brněnské Studio Ulma. V celkovém výsledku

však

tento

projekt

působí

chaoticky

vzhledem

k vynaloženým výdajům.

9. Práce s veřejností Jako všechno v tomto muzeu se i práce s veřejností neustále rozvíjí a vyvíjí. Muzeum mívalo dotazník, aby zjistilo

- 21 -

odkud o něm návštěvníci čerpají informace. Má dobře zpracované stránky na internetu, což je v dnešní moderní době takřka nutností. Na těchto stránkách najdeme historii Technického muzea, Lašského muzea i muzea Fojtství, články o exponátech, nových i starších výstavách. Je zde i obchod či fotografie z expozic. A samozřejmě, nechybí nezbytné kontakty a adresy. Technické muzeum spolupracuje s médii většinou pokud je k tomu vyzváno nebo pokud se uskutečňuje nějaká výstava a komunikuje s nimi kurátor muzea. Přes e-mailovou databázi jsou rozeslána oznámení o tom, jaké výstavy či události bude muzeum konat. O tom většinou napíší noviny nějaký článek a po otevření výstavy přijede televize, která natočí šoty a vstupy. Technické muzeum Tatra v Kopřivnici je známé po celém světě. Je navštěvováno i vyslanci různých zemí. Nedávno Tatru oslovil americký časopis zabývající se průmyslovým designem z důvodu napsání článku o Tatře, což znamená nejen pro tento podnik, ale i pro Technické muzeum, obrovskou reklamu. V časopise Srdce Evropy vyšel další článek. Po celém světě existují spousty Tatra klubů (např. holandský, který vydává knihu s touto tematikou), které mezi sebou navzájem spolupracují. Tatra také vydala ke svému 110. výročí založení mince, je možné je zakoupit v muzeu. Do Technického muzea chodí často na výstavy i celé školy. Právě proto jim jedna studentka, v rámci své diplomové práce, nabídla vypracovat pracovní sešit pro děti. Jedná se o různě složité úkoly, které žáci 1. – 4. třídy budou plnit v muzeu a také doma. Sešit je již ve zkušebním provozu a zatím se teprve vytváří obecné povědomí návštěvníků o něm. Korespondence Technického muzea funguje s celým světem: Austrálie, jižní Amerika, Afrika, takže je to celosvětově známá sbírka.

- 22 -

V prostorách TM Tatra se také začínají pořádat různé koncerty či rauty, z kterých potom muzeum získá finance za nájem a tím pádem to přispívá k jejich provozu. Nedávno také dostalo nabídku, že by jedno nakladatelství chtělo vydat knihu o automobilech značky Tatra, které byly vyrobeny v Německu, takže z toho bude mít také peníze. Muzeum musí nakladatelství dodat svoje fotografie a příslušné informace. Pravidelně také vydává svůj časopis Tatrovák. Pro veřejnost se v rámci nalákání do muzea vytváří různé pozvánky či propagační barevné letáky, mnohé i v cizím jazyce. A v neposlední řadě spolupracuje Technické muzeum s městem na regiontourech.

10.

Zhodnocení

Technické muzeum Tatra má dostatek všech exponátů, aby patřilo ke světovým unikátům v této oblasti. Bohužel jeho vedení nebylo vždy vstřícné k potřebám této sbírky. Muzeum bylo dlouhou dobu bráno jako jakési skladiště a až v posledních letech se dostává opět na vrchol ve svém oboru. Ale všechno zabere ještě spoustu času. Stačí se jenom podívat na evidenci předepsanou zákonem, která po celá léta v TM ani téměř neexistovala. Technické muzeum má, podle mého názoru, ze všech muzeí nejlépe vytvořené internetové stránky. Oproti stránkám Škoda Auto Muzea či Automusea Praga nepůsobí chaoticky či stroze, ale naopak jsou velmi přehledné a obsahují spoustu důležitých a pro potencionálního návštěvníka užitečných informací, což je v rámci propagace muzea takřka nutnost. Expozice muzea působí až na nedostatky v popiscích a osvětlení také dobře a pro návštěvníka příjemně.

- 23 -

III. AUTOMUSEUM PRAGA

1. Historie Automuseum PRAGA bylo založeno v roce 1957. Hlavním cílem založení tohoto muzea bylo zmapování historie naší největší automobilky a tím vlastně i historie českého automobilového průmyslu, který ve své době patřil k evropské špičce. O celé muzeum se stará pan Emil Příhoda se svou rodinou, který začal před více než čtyřiceti lety sbírat historické automobily z české produkce. Postupem času se začal soustředit jenom na jedinou značku - Praga. Sbírka byla vyhlášena za muzeální v roce 1957 a dnes v ní můžeme nalézt přes 80 kusů automobilů, představující produkci automobilů Praga z let 1908 1989. Jsou to například: automobily osobní, nákladní, motocykly, autobusy, traktory, pluhy, silniční stroje, vojenské speciály, kropící vozy či dokonce vozy sanitní a pohřební. Celá tato sbírka je doplněna kompletním archivem automobilky Praga, ve kterém se nalézá okolo 300 tis. dokumentů, psaných materiálů, technické dokumentace či filmového materiálu. Sbírka Automusea se od roku 1957 již sedmkrát stěhovala, kvůli jejímu rozšiřování a také kvůli potřebám veřejnosti. Poslední, osmé stěhování je snad konečné a odvádí svou práci – ukázat široké veřejnosti co nejvíce. Od roku 1998 se tedy celá sbírka nachází ve Zbuzanech, v objektu, který byl původně zemědělskou usedlostí. Toto jedinečné muzeum je pro svůj obsah již řadu let uváděno ve všech seznamech světových muzeí a je hodnoceno kulturní komisí UNESCO jako třetí největší značková sbírka, která svým významem překračuje rámec České republiky a je důležitým

- 24 -

obrazem naší slavné automobilové historie, kterou se tímto podařilo uchovat pro další generace. Bohužel se nedostává muzeu takové publicity, jaké by si zasloužilo.

2. Sbírka a sbírkotvorný plán V Automuseu Praga se nachází asi 82 kusů automobilů této značky. Jednotlivé předměty do sbírky získává muzeum nákupem, výměnou, či darem. Je opět otázkou, zda přijímat vše, co muzeu kdo daruje. Oproti Technickému muzeu Tatra, kde je přece jenom o něco více místa, si Automuseum Praga bohužel nemůže dovolit přijímat vše, ale snaží se, aby tomu tak bylo. Nejdůležitější je získat informace, že někde existuje něco, co by ve sbírce být rozhodně mělo. Jedním ze zdrojů takových informací jsou pro toto muzeum různé burzy a inzeráty, ale ani tam není vše. Stále je mnoho lidí, kteří spoustu cenných věcí vlastní a ani si to neuvědomují. Je to otázka „štěstí“. Pak nastává otázka ceny. Samozřejmě si muzeum nemůže dovolit koupit všechno a je důležité umět odhadnout skutečnou cenu předmětu. Ve sbírce jsou nejen stará auta, ale také vše, co patří k výrobě. Vozy v expozici jsou většinou z pragovácké výroby, ale

je

tam

pár

kousků

i

odjinud,

např.

zapůjčená

Tatra.

V archivu a půdních prostorách se nachází další sbírkové předměty. Archiv je tříděný dle abecedy a roku výroby. Jsou zde např. dílenské výkresy, kterých je zhruba 320 tis. či různé komerční záležitosti. Vše je označeno číslem. Především zde tedy

nalezneme

technickou

dokumentaci

sestávající

se

z výrobních výkresů, katalogů náhradních dílů, kusovníků, návodů k obsluze, prospektů, schvalovacích protokolů, technických policejních a vojenských předpisů s tímto souvisejících či odborné a populární časopisy. Nalezneme zde také některé

- 25 -

„kýčovité“ kusy keramiky, které se na první pohled zdají, že do sbírky nepatří, ale nápis Praga nás přesvědčí o opaku. Dále je pak ve sbírce obsaženo značné množství dokumentů filmových, fotografických, gramofonové desky, tendenční poštovní známky, autoklubové odznaky vozové i klopové, účastenské plakety, ceny, dosažené sportovní výsledky, reklamní materiály, stojany pohonných hmot, kolekce státních poznávacích značek, silniční značky a řada jednotlivých exponátů souvisejících s existencí dopravy.

3. Evidence, dokumentace a zpracování dat Veškerá evidence se zde vede také pouze na inventárních kartách. Přírůstková kniha, chybí. Vše se zapisuje ručně nebo na psacím stroji. V muzeu nejsou počítače ani programové databáze na zapsání sbírkových předmětů, protože na to nejsou peníze. Je sice jednodušší si věci v počítači zpětně jednoduše vyhledat, ale díky dobře zavedenému systému to zde v podstatě ani není potřeba. Zaměstnanci jsou rodinní příslušníci, tudíž jsou stálí a nemusí se znovu zaškolovat. Velké předměty (automobily) nemají velká čísla, ostatní předměty jsou zařazeny dle alfabetického složení, a dle toho, jak je továrna vyráběla. Seznamy dle alfabetického dělení jsou dále v archivu. Vzhledem k tomu, že se věci z archivu nepůjčují (maximálně se může udělat kopie) a ostatní předměty, které lze zapůjčit, jsou jenom historická vozidla, v muzeu se pravidelné inventury sbírkových předmětů neprovádí.

4. Péče o předměty 99 procent svých aut má muzeum uloženo pod střechou. Konzervaci provádí, když se uzná, že je to potřeba, ale vzhledem

- 26 -

k financím muzea z vlastních prostředků. Automobily jsou uloženy v několika místnostech, halách, které nejsou po celý rok vytápěny, aby předměty tam uložené nebyly pod vlivem přílišných změn teplot a nevznikala na nich koroze.

Teplota v expozici kontrolována není.

Ostatní

předměty

jsou

uloženy

buď

v archivu

nebo

v rozsáhlých výstavních půdních prostorách. Ani tam není po celý rok žádné vytápění nebo zavedená klimatizace.

5. Ochrana a zabezpečení předmětů Vzhledem k špatným zkušenostem z minulých let mi nebyly poskytnuty bližší informace o zabezpečení objektu. V expozici můžeme vidět provaz, který brání návštěvníkům aby se k vozům příliš nepřibližovali a neničili je. Dále je samozřejmostí hasící zabezpečení. Prohlídka probíhá s průvodcem, který na bezpečí předmětů dohlíží.

6. Expozice Expozice je v muzeu rozdělena na dvě části. V první části si návštěvník může prohlédnout automobily v halách, ve kterých jsou automobily postaveny vedle sebe podél zdí. Prochází se mezi nimi jednou uličkou. V druhé části, která se rozprostírá v půdních prostorách, se nachází vystavené školní řezy převodovek, automobilové příslušenství, opět školní práce v tomto oboru, různé díly aut, plakety českých a zahraničních autoklubů. Jsou zde tematické obrazy malíře Zoufalého, řada trofejí, nebo

místnost

která

je

doslova

obložena

SPZ.

V jedné

z místností je i jakási připomínka řemesel – lakýrník, kovář, elektrikář, čalouník. Jsou to v podstatě malá dioramata, která vhodně sbírku doplňují. Dále je v jedné místnosti, která se

- 27 -

nachází v přízemí objektu, místnost generálního ředitele podniku, která je dobově zařízená a je to jediná místnost, která je trochu vytápěná. Muzeum je vybaveno čtečkou a má v archivu podmínky pro individuální studium. V dalších prostorách usedlosti lze nalézt i kinosál či hudební sál s kapacitou pro 80 lidí. Mohou se tam proto konat různé akce, promítat filmy či vystavovat fotografie.

7. Výstavní kritika Ač jsou výstavní prostory rozsáhlé, není možnost si auto obejít a pořádně si ho prohlédnout, ale to je dáno velkým počtem exponátů. Osvětlení je v celé expozici na fotobuňky a je dostatečné. Popisky jsou na bílém papíře, v českém jazyce a jsou umístěny na automobilech, většinou za stěračem. Je možné, že pro starší návštěvníky nejsou až tak dobře čitelné. Expozice

aut

je

přístupná

i

pro

handicapované.

Samozřejmě,

jako

v každém muzeu, i zde je nedostatek výstavních ploch. Expozice automobilů je doplněna dobovými fotografiemi či obrázky na stěnách, které dodávají bývalým stájím atmosféru. Do expozice v podkrovních místnostech se bohužel nelze bezbariérově dostat. Tyto místnosti jsou většinou bez popisek, ale výklad průvodce je zde dostačující. Fotografovat se v tomto muzeu nemůže.

8. Finance a dotace Granty, jak mi bylo sděleno, muzeum nedostává, protože podmínky na jejich udělení jsou časově omezeny a orientovány více

na

státní

či

národní

místa.

Všechno

si

tedy

platí

z vlastních zdrojů, ve kterých je zahrnuto vstupné na expozice, přednášky či promítání a prodej suvenýrů, knih nebo DVD.

- 28 -

9. Práce s veřejností Návštěvnost v Automuseu Praga je 1,6 ks denně, tzn. počet lidí

za

den.

Muzeum

má

také

stránky,

kde

můžeme

nalézt

vytvořené historii

stručné muzea,

internetové

řadu

obrázků

z expozic a samozřejmě nezbytné kontakty a adresu. Sbírkové

předměty

v Automuseu

jsou

využívány

k fotografování pro různé účely filmovými, televizními, reklamními nebo výstavnickými organizacemi. Také se využívají pro vlastní dílčí výstavy a řadu společenských akcí v naší republice i v cizině. Muzeum prodává velkou barevnou publikaci o autech značky Praga, kterou vydalo v roce 1998, a napsal ji sám majitel muzea Emil Příhoda. Tato publikace s názvem „PRAGA – devadesát let výroby automobilů“ obsahuje historii automobilky Praga. Dále jsou k prodeji suvenýry, pohlednice, DVD s názvem: „Automuseum Praga (rodina Příhodova)“, videokazety a v neposlední řadě trojjazyčný obrázkový prospekt se stručnou historií muzea i továrny.11) S médii Automuseum spolupracuje, ale vzhledem k finanční stránce je nevyhledává a čeká až bude osloveno. Také se aktivně podílí na spolupráci se zahraničím. Zápůjčky sbírkových předmětů dělají, dle zákona, v rámci Evropy. Ale nemají dostatek prostředků na to, aby s předměty mohli jet do vzdálenějších zemí. Při jejich přepravě vždy nastávají problémy s klimatickými vlivy a velikostí sbírkového předmětu, který se tím pádem špatně a náročně přepravuje a hrozí jeho nenávratné poničení.

10.

Zhodnocení

Toto muzeum není u nás moc známé, jak by vzhledem k tomu,

- 29 -

že je to jediné muzeum, zabývající se výhradně značkou Praga, být mělo. Muzeum je soukromé, má velice omezené finanční prostředky, a proto nemůže poskytnout svým sbírkám náležitou péči. Bohužel zde není ani jiná další možnost jeho většího rozvoje. Velkým kladem oproti ostatním zmiňovaným muzeím je rozsáhlá expozice v půdních prostorách, kde jsou vystaveny veškeré

ostatní

předměty,

které

se

sbírkou

veteránů

souvisí.

V ostatních muzeích tyto předměty většinou vystaveny nejsou.

- 30 -

IV.

ŠKODA AUTO MUZEUM

1. Historie Počátkem roku 1895 začali mechanik Václav Laurin a knihkupec Václav Klement, oba dva nadšení cyklisté, vyrábět vlastní jízdní kola, která byla vlastenecky pojmenována Slavia. Za několik let (roku 1899) mohl podnik Laurin & Klement zahájit výrobu motocyklů, doprovázenou mnoha úspěchy v mezinárodních soutěžích. Po prvních pokusech na přelomu století přešli Laurin a Klement v roce 1905 postupně na výrobu automobilů. Škoda Auto Muzeum je součástí firmy Škoda Auto, a. s. a je umístěno v nejstarších budovách továrny, které byly postaveny

jako

první

tovární

haly

firmy

Laurin

a

Klement

v letech 1904 – 1920. Tyto budovy fungovaly jako výrobní prostory nepřetržitě až do roku 1990 a po několikaletém užívání jako sklady, byly přebudovány v průběhu let 1994 až 1999 na Škoda Auto Muzeum, renovační dílnu a depozitáře muzea. Škoda Auto Muzeum bylo slavnostně otevřeno v roce 1995 při

příležitosti

stoletého

výročí

založení

firmy.

V současnosti má muzeum jednu výstavní budovu s velkou expoziční plochou, několika jednacími sály a restaurací, budovu renovační dílny a dva přilehlé depozitáře. Hlavním cílem architektů při přestavbě bylo podtrhnout řemeslnou dokonalost starých budov s mnoha zajímavými detaily, vše v kontrastu s moderními materiály, jakými je např. velkoplošné sklo či ocelové konstrukce. Sbírka Škoda Auto Muzea začala vznikat mnohem dříve jako součást firemního Autosalonu v šedesátých letech, který byl umístěn mimo objekty Škoda, n. p. Tato sbírka byla ze začátku koncipována jako soubor zajímavých jak karosářsky, tak tech-

- 31 -

nicky řešených aut. Přednost se při koupi dávala samozřejmě vozům z produkce Laurin a Klement. Vozy soudobé produkce12) nebyly do sbírky zahrnuty vůbec. Avšak jeden pozitivní krok byl učiněn tím, že byly do sbírky zahrnuty prototypové vozy ze 60. a 70. let – dnes bychom spíše řekli studie vozů. Tím pádem toto muzeum disponuje kolekcí cca 24 prototypů. Tato sbírka, která ve své době obsahovala téměř 180 vozů včetně kol a motorek a asi 50 motorů, byla ovšem nereprezentativním souborem vozů z produkce Laurin a Klement a Škoda. Na přelomu 80. a 90. let byla sbírka hojně doplněna prototypy soudobé produkce. Bohužel se nejedná o studie, ale jen o malé technické úpravy. Sbírka tak sice početně narostla na cca 200 exponátů, ale málokterý z nich je sběratelsky zajímavý. Škoda Auto Muzeum nyní sídlí v zrestaurovaných budovách původní továrny. Název Škoda je používaný od roku 1925 (po sloučení

se

Škodou

Plzeň).

Vývoj

a

výroba

automobilů

této

značky jsou založeny na tradici technického umu v Čechách. Od roku

1991

na

něj

navázala

spolupráce

s

německým

koncernem

Volkswagen. Škoda Auto Muzeum dnes využívá možností moderní multimediální prezentace s hudbou, projekcemi, videem, samoobslužnými

počítačovými

terminály,

internetem,

přenosy

z výrobních provozů, záznamy crash-testů, virtuálním prostorem a dalšími.

2. Sbírka a sbírkotvorný plán Toto muzeum je koncipováno jako muzeum historie Škoda Auto Mladá Boleslav a jde zde o sbírku osobních vozů.13) Koncepce sbírky byla vytvořena v letech 1997 – 1998.14) Zahrnuje osobní dopravní prostředky od roku 1895 po současnost, a to i v úpravách pro přepravu nákladů, pokud tyto pro-

- 32 -

středky byly postaveny na podvozku (skeletu) osobního vozu, vozy se speciálním určením (například sanitní vozy, vojenské úpravy atp.), sportovní a závodní vozy, designové studie a prototypové vozy. Výjimku tvoří jeden exponát, který byl součástí sbírky před definicí koncepce a to hasičský vůz Laurin a Klement 540. Dále je sbírka rozčleněna na čtyři více či méně propojené skupiny. První skupinou a také tou největší je kolekce vozů běžné produkce (produkční linie) od roku 1898, kdy se začala vyrábět dvoustopá vozidla až po současnost. Tato kolekce zřejmě

zů-

stane neucelenou, protože právě z nejstarších let se dochovalo pouze málo exemplářů produkovaných továrnou Laurin a Klement. Můžeme říci, že z některých období nemá muzeum zatím ani jeden exemplář běžné produkce. Druhou největší skupinou jsou prototypy a designové studie. Zde jsou některá období (především 60. a 70. léta) zastoupena velmi kvalitně, ale opět období starší a nejstarší jsou bez jediného exempláře. Jen pár zajímavých exemplářů se muzeu podařilo vykoupit a nyní se snaží o jejich renovace. Od roku 1995 má muzeum k dispozici současné prototypy a designové studie, prostřednictvím firemního vývoje, který si ponechal celou škálu, jak vozů tak dokumentace, k vývoji. Další a navíc návštěvníky velmi oblíbenou skupinou jsou vozy sportovní, protože již od počátku výroby dopravních prostředků se majitelé firmy účastnili závodních podniků a někdy velmi úspěšně. První majitelé nebyli v tomto ohledu jednotní. Proto muzeum nemá z počátku závodních úspěchů žádný vůz, ale pouze velmi strohou archivní dokumentaci. První závodní vůz je až z roku 1951. Soudobé sportovní vozy jsou naproti tomu ve sbírce zastoupeny dostatečně.

- 33 -

Poslední, čtvrtou skupinou vozů, kterými se muzeum zabývá a sbírá, jsou vozy výjimečné nebo vozy s významnou historií. Jde o vozy vyrobené po jednom či dvou kusech nebo v malé sérii aniž bychom mohli říci, že jde o prototypy. Jsou to karosářsky zajímavé práce, ať už jde o práce přímo tovární či renomovaných karosáren. Jsou to vozy s významnou historií15) nebo vozy konstruované či připravené pro určité příležitosti jako je filmování. Především to jsou návštěvnicky zajímavé exponáty. Jedním z těchto exponátů je i vůz, jehož repliku v současnosti muzeum staví. Jde o karosářsky velmi zajímavý exponát postavený na běžném podvozku vozu Škoda 645. Sbírka bude mít při dodržení koncepce svou historickokulturní hodnotu

a poroste její cena jako souboru technických

památek, pojících se k historii země původu. Funkce sbírky se neomezí pouze na uchování, ale hlavně na prezentaci značky a produktů Škoda. Dále má muzeum vypracovanou jakousi časovou osu koncepce sbírky (momentálně jsou v ní zpracované jen Favority do roku 1995), kde je shrnuto to, co se vyprodukovalo ve firmě Škoda, co momentálně muzeum vlastní, co by chtěli do sbírky doplnit a přehled toho, co se objevilo na trhu plus fotografie. Novou sbírku muzeum ještě nemá úplně zpracovanou, protože od roku 1995 je zde opravdu velká rozmanitost jednotlivých typů vozů a je těžké určit, co se tedy do sbírek má dát. V tomto ohledu se stále pracuje na koncepci, zda brát první a poslední produkční vůz. Získávání předmětů do sbírky je z 99,9 procent nákupem. Muzeum má jeden vůz, který dostalo darem a několik vozů vypůjčených, jen díky tomu, že je majitele půjčí z dobré vůle nebo dohodnou dlouhodobou výpůjčku s následným odkupem. Vlastní mi-

- 34 -

nimální duplicity a doplňují sbírky dle svého klíče. Duplicity mají kvůli plánovaným zápůjčkám, ale zatím mají jenom dva takovéto vozy. Sbírka má následující využití: -

součást marketingové propagace produktu a značky. Nalezení historických ekvivalentů současných produktů, prezentace nového produktu spolu s historickým předchůdcem.

-

nepřímý marketingový nástroj při působení na širokou veřejnost při prezentaci značky – muzejní expozice.

-

propagace historie firmy a značky – výstavy historických vozidel a veteránská rallye, které mají celoevropskou působnost.

-

nástroj vlivu na mladou generaci – exponáty a projekty v oblasti sportovních a speciálních vozů pro potenciální budoucí zákazníky či spolupracovníky.

-

studijní materiál pro vývoj produktu a odbornou veřejnost.

3. Evidence, dokumentace a zpracování dat Všechny vozy, které muzeum vlastní, jsou zapsané ve speciálním šanonu, kde je zaznamenaná celá expozice. Jsou tam zapsána inventární čísla exponátů, roky výroby, někde je doplněna i technická dokumentace. Každý exponát, který tu je uveden, má číslo složky, ve které potom můžeme najít veškerou dokumentaci o něm (pokud byla zachována). Například tam nalezneme doklady při nákupu, znalecký posudek, fotografie před opravami, kupní smlouvy, kopii technického průkazu, zkrátka všechno, co s vozem souvisí. A pokud se auto opravuje, tak je zde zařazena další složka na kterou se odkazuje, včetně fotografií. Muzeum

- 35 -

má vytvořen speciální počítačový program. Databázi, podle které se dá všechno bez problému najít. Jsou zde zaznamenané informace o tom zda je vůz KP nebo ne, jakým způsobem vůz muzeum získalo, zda je pojízdný, technický průkaz, veškerá povolení, SPZ, informace o majiteli, odkazy a obrázky, výkresy či zápůjčky. S databází muzeum pracuje asi tři roky, ale není stále kompletní. Databáze umí také vytvořit sestavy, které se pak mohou v případě potřeby vytisknout. Kromě aut má muzeum sbírku věcí co s nimi souvisí, jako je sbírka motorů. Ta je vedena podobným způsobem. Mimo tento složkový systém muzeum eviduje pouze na inventární karty. V okamžiku, kdy všechno bude zadáno do databáze, může se vytvořit tabulka v programu Excel (kterou právě tato databáze obsahuje), která knihu přírůstků nahradí. V CES muzeum vedeno není. Auto Škoda Muzeum provádí pravidelnou roční inventarizaci. Jeho sbírka patří továrně a ta ji inventarizuje posloupností inventárních čísel. Provádí se tedy fyzická inventarizace. Postupně se inventarizace převádí na elektronickou formu.

4. Péče o předměty Sbírka utrpěla několika nevhodnými událostmi na kvalitě. Jednou z nich bylo nevhodné uložení exponátů po mnoha stodolách a ve sklepních prostorách přímo ve starém závodě. Vozy byly korozně poškozeny a dnes již u mnohých nezbývá nic jiného, než je kompletně zrenovovat, jinak hrozí úplná ztráta. Další takovou skutečností byla renovace, kdy vozy vykoupené v originálním stavu, a to včetně laku, byly přelakovány a přečalouněny.16)

Poslední

újmou

bylo

rozprodávání

prototypových

vozů v 70. letech do soukromých rukou k běžnému provozu. Tyto vozy se většinou nepodařilo zachránit.

- 36 -

V roce 1995 muselo nově vzniklé muzeum uvést věci do pořádku. Nejprve bylo potřeba postarat se o již existující exponáty a to tak, že byly shromážděny do jednoho, zpočátku nevhodného, ale hlídaného objektu. Dalším krokem bylo vybudování kvalitního

depozitáře,

ve

kterém

nadále

nedocházelo

k poškození předmětů. Muzeum má dnes dva depozitáře se stabilním klimatem uložení, oba se nachází v historických budovách Škoda Auto. Část jednoho depozitáře je dokonce zpřístupněna na požádání návštěvníkům muzea. Depozitáře nejsou klimatizovány, ale mají stabilizovanou teplotu. V zimě jsou temperovány na 16 stupňů. Obě staré budovy byly opraveny tak, aby v co největší míře a s použitím minimálního množství techniky byly schopny udržovat konstantní teplotu, vlhkost nebo aby výchylky těchto veličin nebyly skokové. To se kromě jednoho půdního patra povedlo. Expozice je klimatizována, ale velkou nevýhodou pro exponáty je vytápění v podlaze. To je tam nainstalováno kvůli návštěvníkům a zaměstnancům muzea, ale trpí tím především vystavená auta. Klima však v expozici muzeum udržuje stálé, což není kvůli prosklené budově jednoduché. Denní skokové změny nenastávají. Exponáty v muzeu jsou dále umístěny na podložkách tak, aby nedocházelo k ničení pneumatik. Vozy jsou zde v pravidelných intervalech čištěny od prachu a je kontrolována přítomnost možných škůdců. Prevencí muzeum téměř stoprocentně zabránilo napadení molem a škůdci dřeva. Přestože přemístění vozů do nových depozitářů přineslo brzy své klady, nebylo hlavně ze začátku vše tak jednoduché. Velkým problémem bylo rozsáhlé napadení materiálů plísněmi a škůdci dřeva a textilu. Každý vůz musel být před přestěhováním dokonale vyčištěn a zbaven plísní odbornou firmou. Po-

- 37 -

té byly již očištěné vozy ponechány rok v suchém prostředí. Po roce, před samotným stěhováním, byly opět zbaveny prachu a eventuelních škůdců a mokrou cestou, bez použití saponátů, očištěny. Po dosušení na vzduchu byly teprve přestěhovány do nového depozitáře, kde se do všech umístily běžné vypařující se prostředky proti molům. Po pěti letech fungování depozitáře muzeum konstatuje, že se znovu neobjevilo plísňové napadení ani napadení červotočem. Přítomnost mola je zde kontrolována pravidelně. Rozhodnutí zřídit soběstačnou renovační dílnu bylo uskutečněno především na základě skutečnosti, že historicky existující sbírka byla, jak již bylo řečeno, velmi poničena nevhodným uložením a kapacity externích renovačních dílen jsou přeplněné. Renovační dílna je vybavena na provedení kompletní renovace vozu, kromě zhotovení dřevěných koster a finálního laku. Při zřizování této dílny bylo potřeba ji nejen dostatečně vybavit a vyškolit kvalitní personál, ale bylo také otázkou jaký styl restaurace či konzervace muzeum zvolí. Toto je dodnes diskutabilní, protože každý se přiklání k trochu jinému přístupu v péči o historické vozy. Výchozím bodem je fakt, že je nutné zachovat konstrukci a technické provedení vozu a pokud je to jenom trochu možné, zachovat původní materiál a technologické provedení. Další věcí pak je, že vůz je technická památka, která byla vytvořena proto, aby se pohybovala, a proto i toto muzeum chce, aby jejich vozy byly funkční. A to tak jak fungovaly v době svého vzniku.

Tedy

nevylepšené.

Veškeré

výměny

poškozeného

dřeva

jsou zdokumentovány a pokud je možno porušené dřevo archivovat, tak to muzeum udělá. Je zde pak možnost provést dendrolo-

- 38 -

gickou dokumentaci, zjistit zpracování povrchu a kvalitu dřeva. Muzeum neprovádí výměny, ale především opravy poškozených dílů. Za dobu 10 let své existence dokončilo 7 kompletních renovací různě starých vozů a další 4 vozy jsou v různém stádiu prací.

5. Ochrana a zabezpečení předmětů Celé muzeum je napojeno na centrální ochranu.

Přístupové

kódy mají příslušní pracovníci a při narušení prostoru muzea je zde přítomna firemní ostraha. Dále jsou zde průvodci, kteří dohlíží na návštěvníky a přes noc je muzeum chráněno zabezpečením na detekci pohybu. Auta v expozici jsou umístěna za provazem.

6. Expozice Stálá

expozice

představuje

historii

výroby

automobilů

v Mladé Boleslavi od počátků v roce 1895 až po nejnovější modely současnosti. Celá expozice se skládá ze tří částí. Je zde galerie motorů, uspořádána chronologicky, aby názorně demonstrovala

še-

desátiletý vývoj konstrukce motorů. V téže místnosti se nachází

i

expozice

Sleeping

beauty,

která

představuje

veterány

v původním stavu. Tyto vozy stále čekají na renovaci a tak mají

návštěvníci

možnost

porovnat

staré

vozy

před

renovací

s těmi, které jsou součástí hlavní expozice 100 let firmy. Celé stěny jsou zde pokryty zvětšenými černobílými fotografiemi dobových aut. Nachází se zde také časová osa vzniku a vývoje muzea. Hlavní expozice se rozprostírá v jedné velké místnosti hned u vstupu do muzea. Auta jsou zde rozestavěna podél stěn a

- 39 -

dále ve středu místnosti a návštěvník mezi nimi prochází. Dále jsou zde vitríny s modely aut. Na stěnách a sloupech se nachází dobové fotografie utvářející atmosféru. U jednoho vozu je i vystavena příručka o jeho renovaci. Jsou to listy s obrázky, zapuštěné ve fólii.

7. Výstavní kritika Celé muzeum je koncipováno pro handicapované návštěvníky. Do každé z expozic se dostanou lidé na vozíku více než pohodlně. Osvětlení je ve všech expozicích dostatečné. V hlavní expozici je přírodní osvětlení neustále doplněno osvětlením umělým, naproti tomu expozice Sleeping beauty, která se nachází v místnosti bez oken, je osvětlována pouze uměle. Popisky, tištěné černým písmem, jsou na bílém papíru, nalepeným na plechové tabulce. Jsou dobře čitelné, trojjazyčné a hlavní nápis je na destičce vytlačen spolu s obrázkem auta i pro nevidomé. V expozici

Sleeping

beauty

popisky

pro

nevidomé

bohužel

nejsou. Při prohlídce expozic je zde možnost odpočinku či občerstvení.

8. Finance a dotace Škoda Auto Muzeum je plně placeno firmou Škoda. O dotace muzeum nežádá, kvůli ostatním muzeím, které dotace opravdu potřebují a získávají je daleko hůře. Nežádají o dotace ani v případě když restaurují kulturní památky.

9. Práce s veřejností Muzeum, které je otevřeno denně od 9.00 do 17.00 hodin, pořádá výstavy, literární, divadelní a umělecké pořady, módní přehlídky a podobné akce.

- 40 -

V posledních dvou letech dosáhlo Škoda Auto Muzeum návštěvnosti 130 000 lidí ročně. Návštěvnost až do předloňského roku rosta, ale pro získání více návštěvníků bude muset muzeum své výstavní prostory rozšířit. Muzeum spolupracuje s médii, ale nemá, vzhledem ke svému postavení, důvod je oslovovat. Během roku se vždy koná několik akcí, kterých se média účastní. Muzeum se prezentuje také na rallye či na výstavách historických vozů. Dále Škoda Auto Muzeum spolupracuje se zahraničními i tuzemskými časopisy. Organizovalo také velkou jízdu veteránů po Evropě, k výročí 100 let existence továrny. Na práci s veřejností a médii má muzeum vlastní oddělení. Dále tvoří dotazníkové akce pro dospělé i mladší návštěvníky muzea či koná akce pro děti. Existuje zde také oddělení zabývající se muzejní pedagogikou. Toto oddělení se stará o to, co a jakým způsobem, nainstalovat do expozice a jak co nejefektivněji oslovovat návštěvníky. Naneštěstí většina zásadních změn v expozici byla návštěvníky v minulosti brána negativně, takže se poslední dobou ani moc neprovádí. Pokud se přece jenom pro změnu v expozicích muzeum rozhodne, tak na ni na svých internetových stránkách upozorní. V muzeu je také možnost využít internetovou kavárnu. Do depozitáře, kde jsou funkční prototypy vozů vyráběných v 60. a 70. letech a sportovní vozy, které se nevejdou do expozice, je možné se podívat jen na zažádání. Dále je zde k dispozici archiv, do kterého je možnost se například při studiu objednat. Jsou tam veškeré dostupné informace. Muzeum má své internetové stránky, kde nalezneme historii muzea, historii značek, informace o současných akcích a výstavách a nezbytné základní informace o muzeu (otvírací doba, vstupné atd.).

- 41 -

10.

Zhodnocení

Muzeum a jeho expozice působí opravdu vyspěle a moderně. Takto by mělo vypadat muzeum světové úrovně. Ze všech tří hodnocených muzeí dělá na návštěvníka nejlepší dojem, ale to je také zapříčiněno mnoha faktory. Muzeum má především dostatek financí na úspěšný provoz a na dostatečnou péči o své sbírky. Jen tohle muzeum, ze tří jmenovaných, má vlastní renovační dílnu a dva depozitáře. Mínusem se mi zdají internetové stránky, které jsou sice dostatečně obsáhlé, ale trochu chaoticky zpracované.

- 42 -

V. CELKOVÉ HODNOCENÍ

Každé z těchto muzeí je něčím odlišné. Muzea se nevyvíjela za stejných podmínek, proto ani nemohou být stejná. Asi nejlépe

jsem

se

domluvila

v Technickém

muzeu

Tatra

v Kopřivnici, naopak domluva ve Zbuzanském Automuseu Praga byla trochu problematická a spousta otázek mi tam ani zodpovězena nebyla. Na druhou stranu, jediné Automuseum Praga vystavuje kromě veteránů i další předměty s automobily spojenými. Sice tyto předměty můžeme vidět v každém ze jmenovaných muzeí, ale jen

v Automuseu

Praga

je

této

oblasti

věnován

celý

půdní

prostor a návštěvník tam nalezne různé zajímavosti, což je při průchodu expozicí zajímavé oživení. Technické muzeum Tatra se zase může pyšnit svými dioramaty, kterých do budoucna plánuje ve své expozici veteránů ještě více. Právě tato dioramata jsem v Škoda Auto Muzeu téměř nenašla, což je určitě mínus. I přes to Mladá Boleslav na návštěvníka působí ze všech tří muzeí nejprofesionálněji a nejvíc příjemně. Také péči o své sbírky má toto muzeum nejlepší. Je otázkou jak by měla vypadat vhodná expozice takového muzea veteránů. Měl by se věnovat výstavní prostor jenom naskládaným automobilům nebo tvorbě dioramat a připojit širší souvislosti, které by návštěvníka vtáhly do atmosféry historické doby (například v souvislosti s módou, reklamou či vytvoření celých historických ulic). Tato dioramata sice expozici oživí, ale jsou náročná na místo. Nejlépe by bylo udělat jakýsi kompromis.

- 43 -

VI.

ZÁVĚR

Ve své práci jsem se pokusila podat ucelený pohled na sbírkotvornou činnost tří muzeí veteránů v České republice. Sbírky

těchto

muzeí

budou

léty

čím

dál

tím

cennější

a vzácnější, proto je potřeba mít o nich jakési povědomí. Mým cílem

bylo

přiblížit

veřejnosti

vybraná

muzea

veteránů

a poukázat na jejich důležitou činnost. V celé republice je spousta muzeí, zabývajících se touto tematikou. Jsou to buď specializovaná muzea nebo muzea, která se této oblasti věnují jenom v části svých expozic. Snažila jsem se zde zpracovat právě ta muzea, která se veterány zabývají celkově. Ale tato práce je postavena tak, že je nadále možnost doplnění stálých expozic, jako je například expozice veteránů Národního muzea v Praze nebo menších muzeí veteránů. Muzea, která jsem vybrala a popsala, považuji za tři nejdůležitější muzea veteránů v ČR. Ve své práci jsem provedla jejich vzájemné porovnání, takže je možnost, s jistým nadhledem,

srovnat

jejich

sbírkotvornou

činnost.

Ale

vzhledem

k tomu, že v některých muzeích (např. Technické muzeum Tatra v Kopřivnici) dochází v poslední době k velkému rozmachu a modernizaci, lze se domnívat, že tato práce nebude po čase aktuální. I zde se proto nabízí možnost její aktualizace. Celá práce je v podstatě založena na osobních rozhovorech s majiteli či kurátory muzea, proto mohou některé informace působit zkresleně či nepravdivě. Zdroje k tomuto tématu jsou bohužel omezené.

- 44 -

RESUMÉ

Tato práce je porovnáním tří muzeí veteránů v ČR. Jedná se jmenovitě o Technické muzeum Tatra v Kopřivnici, Škoda Auto Muzeum

v Mladé

Boleslavi

a

Automuseum

Praga

Emila

Příhody

v Praze - Zbuzanech. Práce

nabízí

zpracování

vybraných

muzeí

veteránů

s krátkým hodnocením a porovnáním jejich sbírkotvorné činnosti tak, aby se v ní dalo pokračovat. Celá práce je koncipována do tří hlavních kapitol, zabývajícími se těmito muzei a jejich sbírkou veteránů. Jednotlivé podkapitoly jsou potom u každého z muzeí totožné. Podkapitoly hovoří konkrétně o: historii každého muzea, jeho sbírkotvorné činnosti, péči o sbírky, evidenci, ochraně sbírky, expozicích, financích, práci s veřejností a výstavní kritice. Na konci každého muzea je jeho krátké zhodnocení a úplným závěrem následuje kapitola, která muzea celkově vyhodnocuje. Celá práce je založena na osobních rozhovorech s kurátory či majiteli muzeí.

- 45 -

ODKAZY A POZNÁMKY

1)

Odtud v r. 1897 vyjelo první kopřivnické auto známé pod názvem Präsident,

které

založilo

slávu

kopřivnické

Tatry.

Dnes

je

replika

tohoto

vozu

k zahlédnutí v expozici TM 2)

Budova je dodnes známá i pod názvem „Lašská vila“

3)

Tzv. umělecká majolika a keramika

4)

Název automobilů vyrobených v Kopřivnici před rokem 1919

5)

Vila - označení Lašské vily v této práci

6)

České aerolinie darovaly Technickému muzeu Tatra letištní tahač T 815 TPL,

Tahač byl posledním funkčním ze série pěti vozů, které firma Tatra vyrobila. Do poslední chvíle byl používán na ruzyňském letišti v Praze a byl dovezen do Kopřivnice 1. května 2008 7)

Na přelomu let 1990-1991 proběhla například výměna exponátů mezi muzei

Volkswagen a Tatra. Volkswagen Corrado 1800 pro závodní okruhy byl směněn za Tatru 30/54 8)

Například Tatra V 855 - prototyp motorových saní na bázi osobního vozu Tat-

ra 87, vyrobený firmou Tatra v Kopřivnici v roce 1942. Nebo reprezentant tatrovácké železniční výroby, rychlíkový motorový vagón, známý také pod názvem "Slovenská strela" 9)

Ukázka dioramat viz. příloha

10)

Viz. příloha

11)

Viz. příloha

12)

Tj. Škoda 1000 MB a Škoda 100

13)

Kromě dvou nákladních vozů, které v muzeu zůstaly jako pozůstatek činnosti

v 60.letech 14)

Převzato z interních dokumentů paní Ing. Evy Ticové – Koncepce sbírky Ško-

da Auto Musea 15)

Např. Vládní obrněný vůz – tzv. VOS, který byl do Škody, n. p. zadán jako

- 46 -

vládní úkol v padesátých letech 16)

Jedním z nejvíce postižených byl první vyráběný model vozu Laurin a Kle-

ment - Voiturette A z roku 1906, který má za sebou celkem tři poškozující renovace,

při

kterých

k výměně částí motoru

došlo

nejen

k přelakování

a

přečalounění,

ale

také

- 47 -

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

Prameny: Rozhovor a e-mailová korespondence s kurátorem Technického muzea v Kopřivnici, panem Janem Zátopkem, dne 5. 12. 2008.

Rozhovor s majitelem Automusea Praga ve Zbuzanech, panem Emilem Otakarem Příhodou, dne 17. 3. 2008.

Rozhovor

a

e-mailová

korespondence

s vedoucí

restaurátorkou

Škoda Auto Muzea, paní ing. Evou Ticovou, dne 8. 4. 2008.

Literatura: Automuseum Praga. Automuseum Praga. 1. vyd. Praha-Zbuzany : Automuseum Praga, 2000. 5 s.

FIALA, Jiří. Encyklopedie terénních automobilů. Jiří Fiala, Petr Zajíček].

[Fotografie

1. vyd. Čestlice : Rebo Producti-

ons, 2004. 304 s. ISBN 80-7234-336-X.

CHOLEVÍK, Jaroslav. Elektrické zařízení automobilů - veteránů. 1. vyd. Praha : Nadas, 1979. 254 s.

MACBETH, Graham. Velký obrazový atlas automobilů.

Z angl.

přel. Milan Jozíf. Praha : Artia, 1985. 607 s.

NESTROJIL, Karel. Renovace, opravy automobilů : kde a jak koupit automobil : detailní popis kompletní renovace : kluby, odborné firmy a akce pro sběratele.

Vyd. 1. Praha : Computer

- 48 -

Press, 2002. xii, 247 s. (Oldtimer). ISBN 80-7226-624-1.

PÁTEK, Antonín. Kniha o veteránech : o automobilech vyrobených do roku 1950, které se dochovaly na území České republiky. 1. vyd. [Česká republika] : 15-F005, 2006 232 s. : il.

Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s. Technical museum Tatra. Kopřivnice : Regionální muzeum Kopřivnice, o.p.s., 2006. 1 leták. Složený list, anglicky.

Škoda Auto Muzeum. Koncepce sbírky Škoda Auto Musea. Mladá Boleslav : Auto Škoda Muzeum, 1998. 2 s.

TICOVÁ, Eva. Přednáška pro světové fórum Auto a Moto muzeí. Mladá Boleslav : Auto Škoda Muzeum, 2007. 3 s.

Elektronické dokumenty: Kolektiv TM Tatra. Historie muzea v Kopřivnici. [elektronická pošta]. Kopřivnice : Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s., 2003. 13 s. [cit. 2008-05-10]. Částečně dostupné z:

Elektronické zdroje: Automuseum Praga [online]. Dostupné z: [2008-05-16]

Fondy Evropské unie [online]. © 2003 - 2007 Ministerstvo pro

- 49 -

místní rozvoj. Dostupné z:

[2008-05-02]

Ministerstvo kultury České republiky [online]. Copyright (c) 2006 Ministerstvo kultury. Dostupné z: [2008-13-05]

Regionální muzeum v Kopřivnici [online]. (c)2007-2008

RMK,

o.p.s. Dostupné z: [2008-04-16] [2008-04-16] [2008-04-16]

Škoda Auto [online]. © 2008 ŠKODA AUTO a.s. Dostupné z: [2008-05-01] [2008-05-01]

- 50 -

SEZNAM PŘÍLOH

Přílohy tištěné: 1. Fotografie budovy TM Tatra 2. Ukázka expozice veteránů TM Tatra 3. Fotografie budovy Automuseum Praga http://auta5p.eu/muzea/automuseum_praga_2000/muzeum.htm 4. Ukázka expozice veteránů Automusea Praga http://www.periskop.cz/cz/clanky/automuzeum-praga-otevreno/ 5. Fotografie budovy Škoda Auto Muzeum 6. Ukázka z hlavní expozice Muzea Škoda Auto

Přílohy na CD: 1. Tištěné přílohy 2. Technické muzeum Tatra Kopřivnice - leták „Technical museum Tatra“ - fotografie z expozice

3. Automuseum Praga - brožura „Praga“ - fotografie z expozice http://www.periskop.cz/cz/clanky/automuzeum-praga-otevreno/ - fotografie archivu http://www.veteran.cz/pragamuseum/interier.htm - fotografie expozice v půdním prostoru muzea http://www.mujweb.cz/www/macintosh/PRAGA/MUZEUM/Muzeum.html - obrázky (prospekty) z knihy „PRAGA devadesát let výroby automobilů“ http://www.mujweb.cz/www/macintosh/PRAGA/KNIHA/kniha.html

- 51 -

4. Škoda Auto Muzeum - ukázka koncepce sbírky Škoda - jednotlivá loga značky Škoda, od r. 1985 do současnosti - fotografie z hlavní expozice 100 let firmy - fotografie z expozice Sleeping Beauty - fotografie z expozice motorů - fotografie sochy Laurina a Klementa - dobová fotografie Laurina a Klementa http://new.skodaauto.com/CZE/company/tradition/history/Pages/history.aspx