Číslo 2
ŠKOLNÍ TAMTAM
2006/2007
ŠKOLNÍ TAMTAM
ŠKOLNÍ TAMTAM DĚNÍ NA ŠKOLE
SPORT
• 1. FOTOSOUTĚŽ-O NEJHEZČÍ PODZIMNÍ FOTO • UČÍME SE BROUSIT PARKETY
• GALAPŘEDSTAVENÍ NAŠEHO KROSOVÉHO DRUŽSTVA V HODONÍNĚ
• ZASEDÁNÍ ŠKOLNÍHO PARLAMENTU
• SKVĚLÉ PŘEDSTAVENÍ NAŠEHO DRUŽSTVA VE
• SEMINÁŘ FIRMY XELLA • PREZENTACE FIRMY RIGIPS
• MILAN KOCOUREK BUDE SOUPEŘIT S EVROPSKOU BĚŽECKOU ŠPIČKOU
• ZMĚNY V REALIZACI MEZINÁRODNÍHO PROJEKTU ECO-SCHOOLS
ŠPLHU NA LANĚ • KVALITNÍ MIKULÁŠSKÁ LAŤKA NA JÍLOVÉ
• JAK NA TO
• ŽIVOTNÍ ÚSPĚCH TOMÁŠE PETRA V OLYMPIJSKÉM ŠPLHU
ZAJÍMAVOSTI • BUDOUCNOST
• VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ
• JSOU ČESKÉ ŽENY SKUTEČNĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ NA SVĚTĚ? • BÁSNĚ • MÁM ŘIDIČÁK - HURÁÁÁ
• MŮJ KRÁSNÝ POHLED NA VÁNOČNÍ SVÁTKY • ZAJÍMÁ NÁS... • VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
Slovo úvodem Blíží se Vánoce, starý rok pomalu končí. Až budete číst příští, již třetí číslo našeho školního časopisu, budete zase o rok starší. Zatím však stále ještě píšeme rok 2006 a před vámi, čtenáři se otevírají stránky nového čísla informačního média s příznačným názvem Tam Tam. Vždy, když jej společně s členy redakční rady na přelomu měsíců listopadu a prosince připravuji, mám neopakovatelný pocit pramenící z radostného očekávání následujících svátků, na něž se těším již od září. Letos, přestože je počátek prosince a do Vánoc zbývá více než 14 dní, sváteční náladou příliš neoplývám a může za to především nevyzpytatelné počasí připomínající svým charakterem spíše počátek jara. Ráno ještě za tmy mě budí zpěv ptáků, v trávě se občas objeví bílý květ sedmikrásky a včera po dešti byl dokonce plný chodník žížal, které by touto dobou měly být dávnou schovány v útrobách země. I takovou podobu může mít čekání na Vánoce, které už doslova klepou na dveře. Snad vám vánoční atmosféru navodí následných několik stránek nového čísla, posledního, které si letos budete moci přečíst. Množství příspěvků stalých členů redakční rady a zároveň členů školního parlamentu doplnily i tři básničky, z nichž zvláště první dvě mi připadají, vašimi slovy, dost dobré. Ani tradiční přispěvatelé nezaháleli. Vedle rozsáhlého sportovního zpravodajství o úspěších žáků naší školy od Mgr. Holomka mě osobně nejvíce překvapily příspěvky Mgr. Píšky o činnosti fotografického kroužku, jenž začal svojí činnost teprve nedávnou a už se může pyšnit velikým zájmem ze strany vás žáků. O vašich odborných zájmech mohou informovat například příspěvky ing. Staré, nebo ekologické články Dr. Duchka. Jedním slovem se máte na co těšit. Hezké chvilky v tomto sice hektickém, zato však nádherném předvánočním čase, nad stránkami druhého čísla školního časopisu vám přeje: Mgr.Vítězslav Hulák za redakční radu
1. Fotosoutěž - O nejhezčí podzimní foto V historicky první fotosoutěži na naší škole pod záštitou školního parlamentu se umístili na prvních třech místech tito žáci naší školy : 1.místo 2.místo 3.místo
Lukáš Holub tř. Z2, motiv strom Ondřej Holas tř. SP2, motiv ryba Jiří Čuma tř. DK2, motiv stráň
2
Snímky jsou ke zhlédnutí na nástěnce fotokroužku u tělocvičny, všem zúčastněným a rovněž vítězům gratulujeme, další fototoutěže ve spolupráci se školním parlamentem budou jistě pokračovat, zúčastnit se může každý žák školy. Informace o dalších soutěžích budou na nástěnce fotokroužku nebo se o nich dovíte prostřednictvím školního parlamentu.
Mgr. Michal Píška
Učíme se brousit parkety Na konci loňského školního roku dostala naše škola cenný dar od firmy Lägler - sadu 3 parketářských brusek. Na začátku letošního školního roku uspořádala tato firma pro naše žáky - podlaháře školení zaměřené na provádění a broušení dřevěných parket. Společně se sesterskou firmou Uzin nás odborní technici provedli celou problematikou od přípravy podkladu, penetraci, opravy trhlin až po zhotovení parket. Německá Firma Lägler byla založena v roce 1956 Eugenem Läglerem, podnikatelem, který ještě dnes žije. Jedná se o největší firmu na výrobu parketářských brusek na světě. I když zaměstnává jen asi 50 zaměstnanců, exportuje až 70 % brusek do celého světa. První pásovou brusku na parkety vyvinuli v roce 1969 a podle charakteristického zvuku motoru ji nazvali Čmelák. Všichni žáci měli možnost vyzkoušet si tento zajímavý stroj, samozřejmě v moderní podobě, na parketách v bytě pana školníka, který společně se svým psem přihlížel, jak mu kluci „fušují“ do podlahy. Pod odborným dohledem a při zajímavé instruktáži žáci postupně získávali cenné informace ohledně správné manipulace s bruskami pásovými, válcovými i okrajovými. Při broušení parket vzniká brusný prach, který se odsává do sacího pytle. Někdy se do tohoto prachu může dostat i jiskra, která vznikne třeba při kontaktu brusného papíru s hlavou hřebíku na podlaze. Ta v brusném prachu přetrvává, doutná a po určité době začne hořet.. Tím může způsobit vznik požáru v době, kdy už je broušení dávno skončeno, dokonce až po 6 hodinách. Proto je nutné sací pytel při broušení často vysypávat a to zásadně do nehořlavých nádob. Pokud bychom na to zapomněli a brusku i s obsahem prachu nechali třeba v autě, mohlo by dojít k požáru. Tyto i mnohé jiné cenné informace se žáci dozvěděli a ve své podlahářské profesi se jimi budou řídit.
Ing. Marie Stará
3
Budoucnost Který z jevů se dá považovat za budoucnost? Rok 3000, kdy už tady možná jako lidstvo nebudeme po vyhynutí na nedostatek pitné vody.., příští prázdniny, kdy uděláme tohle, tamto, ono.., zítřejšek, kdy píšeme test z matematiky (což je silně spjato s minulostí, kdy část třídy téma testu probírala a někdo jiný z té samé třídy si užívá volna v podobě podstoupení operačního zákroku a následné rekonvalescence, přičemž nemá ani ponětí, jaké následky to bude mít v budoucnosti) nebo snad příštích 10 minut, kdy byste se měli učit, ale minulost vám napovídá, že v současnosti byste se mohli věnovat i prospěšnějším a výnosnějším činnostem, které nebudou mít ani trochu společného se stejnolehlostí či shodným zobrazením, ale budou mít zřejmě dopady na vaši budoucnost kdy po pár takovýchto nápovědách z minulosti zkrátka vyletíte ze školy? Co je vlastně budoucnost, když současnost se stala včerejškem a budoucnost uplynula? Proč se obávat budoucnosti, když to stejně vždycky prostě nějak dopadne a nás bude napadat otázka, proč jsme se vlastně v minulosti trápili kvůli budoucnosti, když současnost nám napovídá, že by nás vlastně budoucnost mohla trápit donekonečna a přesto by vždycky zůstala minulostí!? Budoucnost se promění, současnost uplyne..zůstane jen minulost. Jediný způsob, jak můžeme budoucnost ovlivnit, je naše současnost. Co tím chtěl básník říci, můžeme jen tušit. Víme ale, že test z matematiky je „napsaný“ a stále žijeme a snad to i přežijeme. V současnosti ale zůstala otázka, jaké to bude. Miroslav Šubík, TZB3
Vánoční zamyšlení Dlouho jsem přemýšlel, o čem bude má poslední letošní úvaha. Nakonec zvítězilo téma, které asi očekáváte, protože se ke zpracování přímo nabízí. Nakonec jsem se rozhodl jej pojmout poněkud jinak, než je obvyklé. Nehodlám se v něm zabývat stále více komerčním využitím svátků, které mají mít především duchovní charakter, ani tím, co představuje předvánoční shon pro nás, kteří chtějí mít Vánoce co nejhezčí. Psát chci o těch, jenž tyto svátky nemohou slavit tak, jako ostatní v kruhu nejbližších, které mají rádi. Stále více lidi u nás žije samo. Je to trend moderní doby, kdy řada z nás odkládá rozhodnutí založit vlastní rodinu, až nakonec zjistí, že jim nastalá situace vyhovuje a není tedy potřeba jí měnit. Jsou však tací, kteří mají potřebu mít někoho vedle sebe, ale prostě se jim toto přání plnit nedaří. Řada lidí si damou situaci vybrala z vlastního rozhodnutí, další prostě neměli štěstí. Ocitli se v azylových domech, různých sociálních ústavech, v horších případech přímo na ulici. Právě pro ně představují Vánoce období, kdy si svojí samotu uvědomují více než kdy jindy, a proto tyhle svátky rádi nemají. Těžká pomoc někomu, kdo o ni někdy ani nestojí, namítnete možná. Opak je často pravdou. Existují však ti, kteří si vybírat svou situaci nikdy nemohli, protože nepoznali skutečnou rodinu, kterou žádné sociální zařízení nemůže nahradit. Řeč je samozřejmě o dětech, pro které jsou Vánoce něčím víc než pro nás ostatní. Naše škola letos poprvé z iniciativy žákovského parlamentu uspořádala právě pro opuštěné děti z dětských domovů v předvánočním období sbírku hraček. Je to jeden z mála kroků, kterým my, jenž Vánoce prožíváme s těmi, které máme rádi, můžeme alespoň částečně vytvořit jejich neopakovatelnou atmosféru těm, jenž tuto šanci nemají. Mnozí si řeknou, že je to málo. Ale i tohle málo může způsobit velkou radost těm, kterým se nedostává. Právě tyhle malé projevy lásky k bližnímu dávají Vánocům stále ještě jejich skutečný smysl. S přáním hezkých svátků Mgr. Vítězslav Hulák za redakční radu
Seminář firmy XELLA V pondělí 13. listopadu absolvovali žáci tříd Mss2. a DK3. přednášku a předvedení výrobků firmy XELLA – systémy suché výstavby. Konkrétně šlo o představení sádrovláknitých desek FERMACELL. Jedná se o univerzální desky pro vnitřní výstavbu, které jsou vhodné i do vlhka, jako protipožární, akustická ochrana i jako izolační prvek. Desky jsou certifikovány a schváleny pro použití v ČR. Sádrovláknité desky se skládají ze sádry a papírových vláken, která se získávají recyklací. Na výrobních linkách řízených počítačem se po přidání vody a bez dalších pojidel stlačují homogenní směsi těchto dvou přírodních surovin pod vysokým tlakem na pevné desky, které se suší a řežou na příslušné formáty. Celý výrobní postup je ekologicky nezávadný.
4
Zástupce firmy pan Pechtor promítnul žákům spoustu obrázků, předvedl jim řadu referenčních staveb a příklady úspěšného využívání desek pro dřevostavby. Všechny informace budou pro žáky určitě přínosem do dalšího studia i praxe. Ing. Marie Stará
Jsou české ženy skutečně nejkrásnější na světě? Není to tak dávno, kdy získala půvabná blondýnka z východočeského Opočna, Taťána KUCHAŘOVÁ, titul královny krásy v gigantické soutěži MISS WORLD, která se konala ve varšavském Paláci vědy a kultury v Polsku. Bylo to poprvé v historii, kdy se tento mediálně velmi ceněný primát stěhoval do České republiky! Nabízí se ale zajímavá otázka, kterou si možná položilo mnoho mužů, zda jsou české ženy opravdu tak krásné, že patří do absolutní světové špičky v hodnocení harmonické krásy něžného pohlaví?! Řada osobností našich žen se v minulých letech dostala do povědomí světové veřejnosti, ať již to byly světoznámé modelky, herečky nebo vítězky soutěží MISS České republiky. Krásu našich žen ale nemůžeme posuzovat jen podle několika jejich představitelek, které jsou mediálně kvalitně prezentované…Takové gesto by mohlo urazit tisíce jiných bezejmenných, ale přitom velmi zajímavých žen, které potkáváme v zaměstnání, na ulicích, v divadlech, na koupalištích nebo dokonce takovou ženu máme vedle sebe doma… Zdravé ženské sebevědomí není radno přehlížet, nebo ho dokonce podceňovat! Je to obrovská palebná síla, které se hned tak něco nevyrovná. .. Ženská krása nespočívá jen v krásné tvářičce dvacetileté dívky a v její téměř ideální postavě, kterou vizuálně vnímáme nebo ji posuzujeme známými čísly 90 – 60 – 90, která sice hodně napovídají, ale ještě zdaleka neznamenají zaručený pramen, z kterého tryská absolutní ženská krása…Tu snad mladá dívka věku osmnácti či dvaceti let ani nemůže mít! Absolutní ženská krása je i ve zcela jiných parametrech, než jen v číslech a ve fotogenickém obličeji… Adolescenti vidí krásu mladých dívek jednoduchým, spíše fyzickým pohledem a my zkušenější a lepší pozorovatelé žen vidíme více prvků ženské krásy i jejich zákoutí, kam mladí pozorovatelé pro nedostatek zkušeností ještě nemohou dohlédnout… Zkušenější zástupci silnějšího pohlaví vidí naštěstí krásu více do hloubky, než pouze na topografické území tváře a útlého symetrického boku, který bývá odhalován až příliš (ne, že by se nám to nelíbilo, to samozřejmě nikoliv!), ale mám-li být upřímný a spravedlivý, musím říct, že se nikdo nemůže divit, že pohled na něj nám může při jeho neustálém vystavování na obdiv snadno zevšednět, jako všechno, co se neustále samo ukazuje, vnucuje a podbízí… Opravdová ženská krása většinou není přímočará, spíše bývá odhalována nenápadně jako nejcennější poklad… Tím více potom může být smysluplnější, vzácnější a opravdovější, čímž je položený základ k velkému a opravdovému obdivu i ke krásnému mužského prožitku… Nádherná žena nemusí mít jen dvacet let, ale klidně i čtyřicet a více let a nějaká drobná kila navíc a pár nenápadných vrásek v obličeji nejsou vadou, pro kterou by se měla trápit a která by citelně snížila její společenský kredit! Ba právě naopak, žena, která je, jak říkávali naši dědové, něco jako krev a mléko, která se umí usmát, pobavit se, na nic si nehraje, bývá u mužů oblíbenější. Nafoukané krasavice mně svým protivným, zarytým a nepřístupným image a také svým nemastným a neslaným životním projevem připomínají spíše něco jako leklou rybu… Naopak žena, která svou vitální krásu umí zvýraznit nenápadným a nevtíravým make-upem, která se dovede pěkně učesat, vkusně obléct, aby nenápadně zvýraznila své přednosti a zakryla své slabiny, která se dokáže jemně navonět vůní svého oblíbeného parfému, může navíc ještě více zvýraznit své kouzlo nádherným úsměvem a něžným výrazem své osobnosti. A právě taková žena umí způsobně nosit své tělo prostorem se sobě vlastní grácií, která nemá chybu a je hodna dokonale splňovat svou základní roli – okouzlovat muže a zjemňovat jejich způsoby chování a jednání… A pokud ještě navíc umí kvalitně zacházet i s mateřským jazykem, nemůže být v žádném případě nehezkou ženou, která bude stále permanentně přehlížena! Světe div se, ale taková žena je pro opravdové muže více žádoucí, než nafoukaná dvacetiletá vyhublá rádoby kráska, která si naivně myslí, že je budoucí top modelka nebo top herečka, která má veškerý manažérský a obyčejný mužský svět u nohou a všichni jeho představitelé jí budou stoprocentně (jak jinak?) klást před její kostnaté nožky jen samé růže! Opak je ale pravdou...Každý moudrý muž smířlivě respektuje skutečnost, že žádná fyzická krása není a nikdy nebude na věčné časy a měl by u své budoucí partnerky respektovat spíše její nejcennější ženské vlastnosti, které jsou více než nezbytné k udržení dlouhodobějšího vztahu (krátkodobé vztahy nebývají v určitých letech mnohým ženám k zahození, ale nedá se říct, že by byly jejich přesvědčenými sběratelkami…). A není to snad muži tolik vysněná ženská upřímnost, laskavost, vlídnost, pečlivost, čistotnost, estetické cítění, dobrá nálada, ale také třeba věrnost, něha, partnerské a později i rodinné cítění, starostlivost o své nejdražší osoby a schopnost pevného a zralého citového vztahu?! Ta5
kové top vlastnosti dělají z přirozeně pohledné české ženy daleko žádanější krasavici, než unylé a nudné top modelky a top herečky světového formátu, které neumí vařit, neumí ani upřímně a vroucně milovat (také jsem měl ve svém mládí tu čest). Dokonce ani moc neumí oddaně žít pro své blízké a soustřeďují svůj svět pouze do jakési pomyslné chiméry svého umělého a upjatého sex-appealu (většina českých žen umí milovat lépe, to mohu také potvrdit), který nemůže být z hlediska přirozeného naplnění lidského štěstí nikdy soběstačný…Z pohledu oddanosti, vrozené pečlivosti, srdečnosti a opravdovosti svého harmonického ženského prožívání všech podob lásky není české ženě rovno široko daleko! Dovoluji si dokonce tvrdit, že česká žena je absolutně největším štěstím muže, které našinec může mít! Ať se český muž zatoulá do jakéhokoliv koutu světa, stejně zanedlouho zjistí, že cizokrajné ženy nesahají našim ženám v ničem ani po kolena… A je moc dobře, že tomu tak je! České ženy si zaslouží lepší mužské chování, než ve skutečnosti mají, aby se nemusely tolik v životě trápit a měly více klidu a času svou krásu pěstovat. Není většího neštěstí, když nádherná žena ztrácí své nejdůležitější roky života v soužití s mužem, který si ji ani nezaslouží…Opravdové lásky není pro české ženy nikdy dost a potoky slz, prolité v ústraní, by mohly vyprávět… Mohu-li přispět do živé diskuze o postavení českých žen ve srovnání s ženami z celého světa, mohu směle hlasovat pro dominantní postavení našich žen (i když o tento primát při své skromnosti a většinou introvertní povaze příliš nestojí, protože by uvítaly spíše snadnější a klidnější život s převahou sociálních a emocionálních jistot) v pomyslném světovém žebříčku i bez všech vyhlášených krasavic, které jsou sice mediálně známější, ale rozhodně a oprávněně méně vyhledávanější, než neznámé, ale opravdové české ženy se vším všudy, kterých by si muži měli daleko více vážit, usnadňovat jim jejich těžký úděl vlastní spoluúčastí na chodu společně vytvářeného příjemného domova a které by měli také daleko více upřímně a vroucně milovat a měli tak konečně (!) možnost poznání jejich oprávněné velikosti ve všech podobách lásky a sounáležitosti s milovaným partnerem, který v ní často neumí probudit všechny její krásné emoce, které by si tolik přály žít … Mgr. Miroslav Holomek
Prezentace firmy RIGIPS Ve dnech 22. a 29. listopadu navštívil naši školu regionální zástupce firmy RIGIPS pan Richard Klimt. Setkání s ním se zúčastnili žáci učebního oboru montér suchých staveb – třídy Mss1., Mss2. a Mss3. Pan Klimt měl připraveny prezentace různých výrobků a konstrukcí se spoustou názorných ukázek, které nám promítal. Dozvěděli jsme se o vzniku a historii sádrokartonu, třeba že sádrokarton si dal jako první patentovat už v roce 1894 Američan Augustin Sackett, že první výrobna firmy Rigips vznikla už v roce 1938 v Rize a že neznámý materiál se nejprve špatně prosazoval. Ale výborné vlastnosti sádrokartonu byly nesporné a dnes má firma Rigips pobočky po celé Evropě a patří skupině BPB. V České republice má firma Rigips výrobnu sádrokartonových desek v Horních Počáplech a má i další závody na výrobu izolačních materiálů a příslušenství sádrokartonových systémů. Byli jsme seznámeni s celým sortimentem výrobků, se všemi druhy desek a hlavně s jejich novým značením podle nových evropských norem, dále s klasickými profily na stavbu podkonstrukcí i těmi vyztuženými pro zvláštní použití, se závěsy, šrouby, tmely, výztužnými páskami atd. Viděli jsme ukázky montáže sádrokartonových desek a bylo nám i ukázáno jak to dopadne, když se nedodržují předpisy a nepoužívá se originální příslušenství a konstrukce spadne. Nejvíc se líbila ukázka zkoušení požární odolnosti sádrokartonového podhledu, kde se simuloval požár a průběžně se sledovalo chování konstrukce. Viděli jsme za jak dlouho se desky poruší a konstrukce se rozpadne. Zajímavý je věrnostní program pro odběratele a stavební firmy RIGIPSPLUS, kde odběratelé získávají určité výhody, stálý přísun nových informací o novinkách i věcné odměny. Dozvěděli jsem se hodně nových věcí, viděli jsme spoustu obrázků a ukázek a bylo to pro všechny velmi zajímavé.
Jan Filla, Marek Podloucký, Mss1. 6
Básně Podzim
Rozjímání
Pozoruji podzimní chrastění větví dopadající kapičky rosy na padající listí, které mi připomínají chvíle strávené s Tebou a procházky pod opadlými javory
Pomalé šumění větví mi připomínají sněhové prázdniny plné pěkných sněžných vloček, úsměvů dopadající na mou tvář Tiše pozoruji zasněžené vrcholky, půvabné mráčky,které vybízí a popichují k rozporuplnému naplnění tužeb Barber Pocity Proč si lidé tolik ubližují, na to už se mnozí ptají.
Když říkají o čem, ví, že pravda není, pak ti druzí mají jen v srdci bolení. Pořád brečet a spát se nedá, proč jenom lhala, že má ráda. Nejtěžší je většinou právě, Poznat, že to myslí vážně. Michal Špaček DN1
Zasedání školního parlamentu Zasedání se konalo 8.11.2006 v 8:00 hod. v jídelně školy. Po zahájení a představení současného složení školské rady Mirkem Šubíkem, zástupcem předsedy parlamentu, jsme byli seznámeni s prvním bodem programu – Statut a Stanovy školního parlamentu. Tento bod vedl Tomáš Hladný. Po seznámení s oběma dokumenty následoval bod druhý a to zpráva o činnosti parlamentu ve školním roce 2005/2006 a plán činnosti pro rok 2006/2007. Tento bod programu řídil Jakub Strnad, mluvčí školního parlamentu. V loňském školním roce jsme se podíleli na humanitárních akcích Šance a Emil, spolupracovali se školním časopisem, spolupracovali při výběru lanyárdů, spolupracovali s ekotýmem školy, řešili některé otázek souvisejících se školními problémy, organizovali soutěž o nejslušnější třídu. V tomhle školním roce bychom rádi opět spolupracovali s projekty Šance a Emil, zorganizovali soutěž o nejslušnější třídu a podíleli se na rozvoji nových aktivit (fotosoutěž, taneční kroužek), spolupracovali s žákovskými parlamenty jiných středních škol, podíleli se i nadále na tvorbě školního časopisu a přispívali i na internetové stránky. Další bod vedla Marie Horáková a to doplňkové volby. Zvoleni byli – Šíma Jan T3A , Ondřej Blaha MP1. Ke zvolení jmenovaným blahopřejeme a přejeme jim mnoho úspěchů v nové funkci. Předposlední bod programu - bodování tříd řídila Simona Kořínková, předsedkyně školního parlamentu. Pravidla jsou zachována stejně jako v minulém školním roce. Pouze jediná změna je v termínu vyhodnocení tříd, která proběhne už v měsíci únoru tak, aby i žáci tříd, které končí (3.ročníky učebních oborů a maturitní třídy), si mohli výhru vybrat. Poslední bod před diskusí byla problematika lanyárdů. Z řad účastníků bylo hodně připomínek k nošení lanyárdů. Na posledním zasedání školního parlamentu v loňském školním roce bylo pořízení a nošení lanyárdů jednomyslně odhlasováno, hlasující žáci zastupovali své třídy. Nošení lanyárdů má své opodstatnění, a to hlavně z důvodů bezpečnosti. Účastníkům bylo panem ředitelem i členy žákovské rady vysvětleno, proč je důležité a nutné, aby lanyárd nosili všichni pracovníci i žáci školy. Na závěr zasedání propukla někdy i dosti hlučná diskuse, které byl přítomen i pan ředitel Ing. Andrzej Bartoś. Pan ředitel odpovídal na dotazy zástupců jednotlivých tříd. Jednotlivé dotazy byly na místě zodpovězeny. Průběh diskuse je zaznamenán v zápise ze zasedání parlamentu, který se prostřednictvím třídních učitelů dostal do všech tříd školy. Součástí diskuse byl i dotaz, jakým způsobem je využit příspěvek do SRPŠ. Do všech tříd byl prostřednictvím třídních učitelů zaslán podrobný rozpočet Sdružení rodičů. Jménem žákovského parlamentu přeji všem žákům hodně úspěchů ve školní práci. Simona Kořínková DN1 předsedkyně školního parlamentu 7
Změny v realizaci mezinárodního projektu ECO-SCHOOLS ve školním roce 2006-2007 V minulém školním roce, kdy jsme vstupovali do tohoto projektu, se jak 29 žáků ze školního Ekotýmu, tak celé osazenstvo školy postupně seznamovalo s cíli a úkoly tohoto velmi náročného a časově neomezeného projektu. V tomto školním roce dochází k podstatným změnám. Řídicí štáb projektu se nyní nazývá Poradní sbor. Rozhodující zodpovědnost přebírá Řídicí žákovský Ekotým, který si zvolil toto předsednictvo: předseda - žák Jiří Král MZB2. 1. místopředseda pro mediální prezentaci a kontinuitu - žák Jiří Vyskočil MZB2. 2. místopředseda pro oblast Odpady - žák Jakub Záruba MZB2. 3. místopředseda pro oblast Energie - žák Radim Korčák MZB2. 4. místopředseda pro oblast Voda - žák Jiří Procházka MZB2. 5. místopředseda pro oblast Vnitřní a vnější prostředí školy - žák Rostislav Vašina MZB2. Tito jmenovaní žáci, odsouhlasení do svých funkcí ostatními členy žákovského ekotýmu, se zúčastňují jednání Poradního sboru a žádají podporu pro svoje výše vymezené kompetence. Řídicí žákovský Ekotým se samostatně sešel v tomto školním roce 25. září a 10.listopadu, 28. listopadu se uskutečnilo společné zasedání s Poradním sborem, byly projednány a odsouhlaseny tyto úkoly: 1) z nového opakovaného auditu školy byl vypracován nový Plán činnosti obsahující Dlouhodobé cíle, Střednědobé cíle, Krátkodobé cíle včetně zohlednění prováděcím projektem podchycené přístavby Stravovacího centra k budově školy 2) rozšířili jsme složky tříděného odpadu - kromě PET lahví, baterií a papíru nově třídíme čiré a barevné sklo, hliník 3) rozmístili jsme nové sběrné nádoby v přízemí a opatřili je názvem odpadu, příklady odpadu a zdůvodněním třídění a recyklace odpadu, určení nádob je následující: zelená nádoba na sklo čiré i barevné žlutá nádoba na PET láhve modrá nádoba na papír červená nádoba na hliník
Obr.1: Přehled nádob na tříděné odpady ve školním roce 2006/2007, zleva baterie, papír, PET láhve, sklo čiré a barevné, hliník (foto autor)
4) rozšířili jsme třídění odpadů na odloučená pracoviště Pražákova, Jahodová, Tučkova s využitím vozidla pro rozvážení materiálu 5) informovali jsme o Projektu a zapojili do něj nově nastupující první ročníky 6) popsali jsme sběrné nádoby včetně papírových krabic na PET láhve 7) změnili jsme systém sběru papíru - z kabinetu dr. Duchka na veřejné místo 8) vedení školy odsouhlasilo k uveřejnění článek s informacemi pro veřejnost o realizaci projektu na naší škole, který zviditelní naši školu ve vrcholící náborové kampani budoucích žáků, byl odeslán do Zpravodaje Brno- střed 9) transformovali jsme Ekokodex školy - změna názvu školy, konkretizován a podstatně rozšířen jeho obsah 10) na školním TV okruhu rozšiřujeme upoutávky k plnění úkolů projektu 11) vypracovali jsme nové letáky na nástěnky do tříd s úkoly pro dvoučlenné třídní žákovské Ekohlídky 12) realizujeme dokumentaci naučné stesky dřevin na školním dvoře ve spolupráci s ing. Staňkem, ing. Mitiskovou a jejich žáky dřevooborů (návrh a realizace dřevěného přístřešku s plánkem pozemku a vyznačenými druhy dřevin, herbářovými ukázkami listů a jehličí, překrytí plexisklem) 13) sledujeme hodnoty dodané energie ze solárních panelů a provádíme jejich grafické znázornění 14) provádíme měření různých školních elektrospotřebičů spotřebičů wattmetrem v plném a standby režimu a provádíme zápis naměřených a vypočtených hodnot spotřeby elektrické energie v různých dobách použití do zvláštních protokolů 15) byl sestaven a schválen Roční plán činnosti v Projektu na školní rok 2006/2007 v členění Cíle-úkoly, Kdo odpovídá, Časový termín, Monitorování a vyhodnocování, Výše nákladů, Finanční zdroje Společné zasedání Řídicího žákovského Ekotýmu s Poradním sborem, uskutečněné dne 28. listopadu 2006, se sešlo v klubovně školy. Jeho tvůrčí pracovní atmosféru nejlépe dokumentuje Obr.2. Řídicí žákovský Ekotým postupně získává zkušenosti a za maximální podpory členů Poradního sboru ponese narůstající odpovědnost za úspěšnou realizaci projektu. Jedná se o velmi nelehký úkol, všichni jsme však připraveni udělat maximum pro jeho naplnění. Naše škola se dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí, využívání obnovitelných zdrojů energie, zapojuje se do celostátních ekologických soutěží.
8
Usilování o velmi ceněný mezinárodní certifikát Ecoschools je logickým pokračováním tohoto námi nastoupeného trendu. Věřím, že tohoto náročného cíle společnými silami dosáhneme a upevníme tak dosavadní výborné jméno naší školy, čelící tvrdé konkurenci ostatních středních škol.
PaedDr. Petr Duchek Obr.2: Společné zasedání Řídicího žákovského Ekotýmu s Poradním sborem dne 28.11. 2006, v předsednictvu zleva Radim Korčák, Rostislav Vašina, Jiří Procházka, Jiří Král, Jiří Vyskočil, všichni MZB 2. (foto autor)
koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, předseda Poradního sboru a garant mezinárodního projektu Eco-schools
Mám řidičák - hurááá 18. říjen: A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit auto a nemusím poslouchat instruktora: „Tady je zákaz vjezdu“, „Jedete v protisměru!“, „Pozor na tu starou dámu! Brzděte! Brzděte!“ a podobně. Nevím, jak jsem to mohla ty dva roky vydržet! Tak takhle to v mém případě nebylo J. I když zážitky z autoškoly si budu pamatovat asi hodně dlouho! Na to, že si budu moci udělat řidičák, jsem se těšila snad už od svých 15-ti let. Takže jsem celá natěšená letos v létě naklusala do autoškoly. První problém nastal ve vyřizování potřebných dokladů, ale nakonec to netrvalo tak dlouho. Strašně jsem se těšila na svoji první jízdu, ale ta byla v nedohlednu. Skoro měsíc jsem chodila na teorii, která spočívala v tom, že jsme dvě a půl hodiny seděli a koukali na video. Po půl hodině už nikdo nic nevnímal. Po absolvování teorie měly přijít trenažéry, to byla docela sranda! Sešli jsme se čtyři, usadili do pomyslného vozidla a začala výuka. Instruktor byl velice příjemný. První hodinu jsme byli ještě trošku vyjukaní z toho všeho, ale potom jsme si z toho vyloženě dělali srandu J. Zkoušeli jsme i nabourat a tak trochu se nám to povedlo. Instruktor blbnul s námi, bylo to skvělé! Po trenažérech konečně měla přijít první jízda. Já se tak těšila, že jsem se přihlásila hned na druhý den, ale to jsem neměla dělat! Kdybych ještě pár dní počkala, možná bych si ušetřila nervy. Byl mi přidělen nejstarší instruktor z celé autoškoly. První jízda proběhla v pohodě. Vyrazili jsme na parkoviště, vyzkoušel si, jestli se umím rozjíždět, brzdit a řadit. To mi šlo, tak jsme ihned vyjeli do města. Jízdu jsem zatím také zvládla docela dobře. Přijeli jsme k autoškole, instruktor mě velice chválil a já odcházela s velmi dobrým pocitem. Jenže moje druhá jízda nebyla už tak růžová. Pořád se mu něco nelíbilo, za každou hloupost na mě spustil. Jednou jsem se rozjela moc rychle, podruhé moc pomalu. Když jsem jela rychlostí víc než 40 km/hod., už jsem jela jako závodníkJ. A tak to pokračovalo asi osm jízd. Teď už se tomu směji, ale předtím mi moc do smíchu nebylo. Jednou jsem domů přišla i s brekem. Ale doma jsem si pobrečela, uklidnila se a rozhodla se, že vše nějak zvládnu, odjezdím si to a už dotyčného instruktora nikdy neuvidím. Jenomže moje další jízda byla asi nejhorší. Spustil na mě hned, jak jsem si sedla do auta. Já jsem mu odpovídala klidně a slušně, ale asi měl špatný den a potřeboval si svou zlost na někom vylít. Sotva jsme vyjeli, řekl, že si mám zaparkovat, až uvidím vhodné místo. Místo, jaké jsem si vybrala, bylo asi vhodné až moc. Podle mého úsudky jsem si zaparkovala celkem obstojně na to, že se jednalo o mé první parkování. Ale on mi nadal, že jsem úplně pitomá, byl i víc sprostý... To byla poslední kapka v mém poháru trpělivosti a taky poslední jízda s ním. Hned druhý den jsem si byla požádat v autoškole o změnu instruktora. Paní v autoškole byla velice ochotná a myslím, že mě i chápala, nebyla jsem jediná, kdo od něj utíkal. Jízda s novým instruktorem byla jako balzám na duši. Odjezdila jsem si svoje poslední jízdy s humorem a radostí! Velmi mě to bavilo, ale přece jen jsem měla strach ze zkoušek. I ten byl opodstatněný. Jela jsem pátá v pořadí a přede mnou to nikdo neudělal. Klepala jsem se jako ratlík. Pan komisař byl super, vtipkoval a pořád mi něco vykládal, takže všechna tréma byla ta tam.Zkoušky jsem složila úspěšně! Takže HURÁÁÁ – mám řidičákJ!!! Simona Kořínková DN1
Můj krásný pohled na vánoční svátky Jak jsme si již určitě všichni všimli, jsou tady Vánoce a jejich atmosféra se rapidně z nevinných výzdob v supermarketech přesunula i do ulic, které jsou zaplněné lidmi, co shánějí nejrůznější vánoční dárky, což v mém pohledu znamená v nejlepším 9
případě zůstat doma a nevycházet. Jenomže to není jediný můj problémový pohled, také musím nakoupit dárky a utratit mnoho a mnoho peněz ať už za rodinu, anebo za přátele. Při této představě už mi do smíchu vůbec není. Kdyby to tak bylo všechno. Bohužel pro mě a snad pro většinu z vás, nemám moc volného času. A tak se k nákupům dostanu až tak kolem 20. prosince, kdy bude všude největší ruch, v obchodech se budou stát hodinové fronty a na ulici se nebude dát ani hnout. Když už zanechám nákupů, myslíte si, že se těším? Ani náhodou! Podle mě není vůbec na co Abych vám to vysvětlil. Den 24. prosinec utíká rychlostí, že minuta trvá hodinu a když už se to dostane k té páté hodině, tak co? S prominutím se přežeru bramborového salátu a cukroví, z toho všeho přiberu ne málo kilogramů. Dojde na rozbalování dárečků, které trvá pět minut a je po boji!! A jak nám to tento rok zase krásně vyšlo, Vánoce vyšly na neděli, takže v sobotu 23. je logicky volno a v pátek je ještě škola. Sice to už bude ve volnějším průběhu, ale i tak se musí vstávat. Naštěstí uteče týden a bude Nový rok, nenechám si ho ničím pokazit a jestli mi z těch Vánoc zbudou nějaké peníze, tak si dokážete představit, na co asi půjdouJ. Uplyne to jako voda a ve středu nástup, je tu opět škola. Shrnutí – moje vánoční depka. Doufám, že vás to v ničem neodradí a ti co mají Vánoce opravdu rádi, ať je oslaví jak jen to bude možné a to přeji celé škole. PS: Berte ten článek optimisticky J, vždyť i já mám Vánoce opravdu moc rád! M.I.
Informace pro žáky
Pedagogická rada Pololetní klasifikační rada se koná 25. ledna 2007. Budeme na ní hodnotit chování, prospěch a docházku za I.pololetí školního roku 2006/2007. Klasifikaci žáků budeme uzavírat v pátek 19. ledna 2007.
Odměny žákům budou vyplaceny v lichém týdnu v pátek 19. ledna 2007 a v sudém týdnu v pondělí 22. ledna 2007.
Prázdniny Vánoční prázdniny trvají od soboty 23. prosince 2006 do úterý 2. ledna 2007. Výuka začíná v úterý 3. ledna 2007 lichým týdnem. Jednodenní pololetní prázdniny mají žáci v pátek 2. února 2007. Jarní prázdniny začínají v pondělí 12. února a končí v pátek 16. února 2007. Výuka po jarních prázdninách začíná v pondělí 19. února 2007 sudým týdnem. Mgr. Milan Holoubek, ZŘ TV
Zajímá nás… Americké školy Základní a střední školy jsou veřejné. Veřejná škola je zdarma a má povinnost každé dítě, které bydlí v jejím obvodu, přijmout. Na soukromých školách se platí obvykle školné několik tisíc dolarů ročně, škola si vybírá žáky – ty nejlepší. Zajímavostí je, že sourozenci na těchto školách mají slevy na školném. Obvyklé jsou na soukromých školách uniformy, na veřejných školách se myšlenka uniforem v posledních letech také rozšiřuje. Američané své školy označují takto: public – ve významu obecná škola, privat – soukromá škola. Veřejné školy mají tři úrovně: „Elementary School“ – odpovídá prvnímu stupni základní školy (1. – 4. třída), „Midlle School“ – pátá až osmá třída a následuje „High School“ – čtyřletá střední škola všeobecného typu, která na rozdíl od Česka není školou výběrovou se zaměřením. Studenti, kteří poté nemohou na vysokou školu, mohou volit mezi různými praktickými obory státního školství. Marie Horáková DN1
Nový GURU Počátkem listopadu se v Brně na ulici Starobrněnská otevřela nová prodejna s módou pod obchodním označením GURU. Jedná se o první z obchůdků italské společnosti, která se pokusí oslovit zákazníky i v České republice. Zajímavá kombinace klasických doplňků, ale i odvážné spodní prádlo s nádechem exotické přitažlivosti, si bude hledat cestičky drahým polovičkám mužských srdcí. Faktem zůstává, že vytříbený vkus interiéru a originální řešení výběru materiálu 10
a oblečení mohou odradit nemalou cenou. Značka GURU si však zaslouží pozornost právě proto, že je místem, které reprezentuje krásu lehkých tónů barev protkaných krajkou a smyslnou ženskostí v duchu Venuše. Pánům doporučujeme návštěvu v předvánočním shonu, dámám přejeme odvahu k vyzkoušení modelů pro pocit výjimečnosti. Vždyť šaty dělají člověka. J.S.
Žena za volantem – skutečně auto „BEZ ŘIDIČE“? Tedy tohle říkají muži. Ale jak je to ve skutečnosti? Je pravda, že s mužem se většinou cestou neztratíte a asi budete rychleji v cíli (i když ne vždy, i ženy mají schopnost neztratit se ještě k tomu dojet rychle), ale pokud chcete dojet bezpečně a bez pokut, posaďte na místo řidiče ženu.Možná by si hlavně pánové, kteří své něžné polovičky vidí raději v kuchyni či ložnici než za volantem, měli přečíst fakta ze statistik. V čem mají ženy „NAVRCH“: nesoutěží za volantem (i když výjimka potvrzuje pravidlo J), jsou mnohem klidnější a máloco je rozhodí, více respektují pravidla silničního provozu, méně riskují, minimum žen řídí pod vlivem alkoholu a v neposledním případě si většinou odnášejí z policejních kontrol menší tresty. Při autonehodách umírá třikrát méně žen než mužů. Pro změnu teď nějaké ženské „NEŠVARY“: nejsou soustředěny vždy jen na jízdu (líčení...), častěji telefonují bez handsfree. Ale myslím si, pánové, že poznámky typu: „Tobě to auto nepůjčím,“ nebo „ženská za volantem = auto bez řidiče“ si opravdu nezasloužíme. Troufnu si říct, že znám spoustu dobrých ŘIDIČEK“. Marie Horáková DN1
Vánoční přání Každý člověk čeká ve svém životě na zázraky, které by potěšily jeho duši. Ale co je vlastně zázrak? Není to snad to, že jsme spokojeni z toho, že jsme zdraví a máme zajištěny základní sociální jistoty, že milujeme a jsme milováni, že máme zdravé děti a kolem sebe spřízněné duše, které nám rozumí, mají nás rády a my máme rádi je? Není to snad třeba i to, že se denně probouzíme s radostí, že se na nás někdo pěkně usměje a řekne nám, že je mu s námi krásně? A že opět vysvitne milované slunce a kolem nás je mnoho nenápadných, ale kouzelných krás, které nás pohladí na duši a my máme možnost cítit radost ze života?! Absolutní štěstí neexistuje, je jen prostá a věrná stálost našich životních jistot, které nám pomáhají čelit životním nejistotám, které můžeme mít pro sebe a pro své nejdražší a které přejeme i jiným lidem. Na světě není nic tak důležité, abychom se mohli odvrátit od toho, co milujeme. A jestli v sobě nosíme krásu, kterou nechceme ztratit, máme bohatství, nad které nic není. Jestli jsme ochotní se o tuto jedinečnou krásu podělit s jinými lidmi a udělat i z nich dárce, tak je to nejušlechtilejší lidský čin! A jestli je právě tento čin opravdovým zázrakem, potom jsme šťastní lidé, kteří mají právo říct, že na zázracích je nejzázračnější to, že se dějí… Krásné vánoční svátky všem dobrým lidem, kteří jsou moudří, ale mají také dobré srdce, přeje vánočně naladěný Mgr. Miroslav Holomek
Jak na to Už několikrát jsem v Tamtamu četl o ISIC průkazech. O tom, jak je nutné si tuto kartu pořídit z důvodu identifikace při vstupu do budovy a následném pohybu po prostorách školy. Následující článek o nesporných výhodách ISIC karty a vysvětlování, že nejde jen o identifikační průkaz na naší škole, ale o celosvětový studentský „průkaz“, díky kterému máme hromady slev v nejrůznějších zařízeních, letoviscích obchodech atd, atd. Takřka ihned po tom, co jsem si tuto kartu koupil, jsem si zvykl ji nosit stále v peněžence. Samozřejmě od nového školního roku (jakožto vzorná většina žáku naší školyJ) v areálu budovy zavěšený na krku. Jaké ovšem bylo mé „zděšení“, když jsem ráno u vchodu do školy zjistil, že v peněžence i na lanyardu ISIC chybí... No tak co, říkal jsem si, že pro dnešek to nějak zvládnu, doma kartu pohledám, následně najdu a vše bude OK. No ale chyba lávky. Po marném prošmejdění celého domu jsem zasedl k počítači s tím, že určitě nebude problém najít na školních stránkách stará čísla časopisů a tam někde zmínku o tom, jak postupovat. No jo, ale zase špatně. Tak co, holt si to budu muset zjistit nějak jinak. A tak začalo pěkné kolečko. První, co mě napadlo (myslím že celkem logicky), bylo zajít si na osobní oddělení - tak také ne trefaJ.Tam mě odkázali na paní Pokornou (pro ty co neví kde sídlí, pracovnu má v přízemí hned naproti osobního), tam mi bylo sděleno, že za novou ISIC zaplatím 150,- Kč. Když už jsem si připravoval peníze s tím, že to bylo ještě docela lehký, byl jsem uveden do reality tím, že výroba nové karty chvíli potrvá a bez identifikačky po škole pobíhat nemůžu a že za zapůjčení karty musím zaplatit dalších 150,- Kč. Naštěstí sem byl ujištěn, že je to pouze záloha, která se mi vrátí, jakmile v pořádku odevzdám zapůjčenou identifikaci. 11
Už jsem si skoro myslel, že vytáhnu tři stovky z kapsy na stůl, vezmu kartu a půjdu. Ovšem to by bylo přece moc jednoduché. Ted už jen ve stručnosti… pokladna.. zaplacení zvlášť zálohy a zvlášť nové ISIC, zpět k pani Pokorné s paragonem v ruce... obdržení náhradní identifikačky, odeslání na osobní s tím, že si ji musím aktivovat, z osobního cesta do jídelny za paní Klíglovou aktivovat kartu na obědy.. A za dva týdny pro novu kartu a opět za paní Pokornou, s ní na pokladnu pro zálohu na identifikačku, pak osobní oddělení... pak jídelna... Abych se dostal k pointě. Tenhle článek jsem napsal hlavně proto, abyste věděli, co dělat, když se vám náhodou stane, že ISIC ztratíte, abyste byli aspoň trochu psychicky připravení na tenhle super koloběh, na který byste si měli najít čas aspoň o 15-ti minutové přestávce. Mirek Šubík TZB3
Galapředstavení našeho krosového družstva v Hodoníně Krásné prostředí hodonínské Bažantnice se ve středu 25. října stalo svědkem finále JIM kraje ZŠ a SŠ všech věkových kategorií škol v přespolním běhu. Organizátoři z atleticky zaměřené ZŠ U Červených domků v Hodoníně, pan Antonín SLEZÁK a pan Zdeněk LÍPA, se zhostili svého náročného úkolu tradičně skvělým způsobem a připravili kvalitní podmínky k uskutečnění hezkého závodu, který se musel všem účastníkům a divákům líbit. Ideální klimatické podmínky nádherného babího léta s azurově modrou oblohou a s příjemně hřejivými slunečními paprsky vytvořily báječnou kulisu pro dlouho očekávaný závod největších běžeckých nadějí našeho kraje, které přijely do tradiční bašty krosových závodů bojovat o nejcennější umístění. Po vítězství v prestižním finále Brna středních škol odjelo naše družstvo do centra dění se skromnými ambicemi, neboť družstvu chyběli renomovaní běžci František KUBÍNEK, Stanislav ŽALKOVSKÝ a Lukáš PETR. Ti byli nahrazeni úplnými nováčky reprezentace školy, Markem VIČAREM a bratry Michalem HRAZDÍROU a Tomášem HRAZDÍROU, pro které to byla sportovní premiéra v dresu školy. Naši konkurenti z vítězných škol z ostatních okresů kraje cítili šanci na zdolání našeho zdravotně zdecimovaného družstva, které si ale i přes své zdravotní komplikace ve skrytu duše věřilo na solidní umístění na běžecké trati, kterou mají všichni naši reprezentanti moc rádi, protože zde v minulosti vždy zvítězili…Řazení běžců na startu pro nás bylo ale značně nevýhodné, protože někteří naši reprezentanti museli startovat ze čtvrté, páté a šesté řady (M. Vičar a bratři Hrazdírové). Závod se konal na 1,6 km dlouhém a rovinatém okruhu, který se běžel třikrát a který byl výhodný především pro všechny přítomné atlety – specialisty. Po zaznění výstřelu začala pěkná strkanice o získání co nejlepších pozic. Náš nejlepší běžec Milan KOCOUREK, který byl jednoznačným favoritem v soutěži jednotlivců, vystartoval ihned do čela závodu a ukázal všem svá záda a dále ho všichni jeho soupeři spatřili až v cíli, protože po prvním okruhu získal asi dvěstěmetrový náskok na všechny ostatní závodníky… Cílem našeho družstva bylo odběhnout první dvě kola zadrženě a potom vystupňovat své tempo až v posledním kole, kde měli všichni členové našeho družstva za úkol předběhnout co nejvíce svých soupeřů a docílit tak co nejnižšího součtu bodů (počítal se součet umístění čtyř nejlepších běžců z šestičlenných školních týmů a družstvo s nejnižším součtem mělo zvítězit). Mezi 60 běžci startovního pole se naši reprezentanti vůbec neztratili. Ba právě naopak, protože se všichni čtyři bodovaní běžci vešli do osmého místa!!! Přítomní tělocvikáři z ostatních škol, kteří dobře věděli, že jsme byli hodně oslabení a také všichni diváci kolem startu a cíle jen nevěřícně kroutili hlavami nad tím, že Jílová i v nekompletní sestavě opět řádila a všechny své soupeře doslova smetla… Největší radost jsem ale měl ze skvělého a zdravě sebevědomého projevu našich mladičkých nováčků, kteří měli nejhorší startovní pozici a přesto famózně zabojovali a zařadili se do krajské absolutní běžecké špičky. Přítomný profesionální atletický trenér pan Jiří Sequent z týmu ARC Brno jen nevěřícně zíral na Marka Vičara, Michala Hrazdíru a Tomáše Hrazdíru, kteří ho natolik svým dravým pojetím okouzlili, že si je chtěl vzít všechny do svého klubu do přípravy (jeho běžeckou základnu tvoří z 90% kluci z Jílové, kteří byli pro atletiku objeveni v hodinách tělesné výchovy na našem hřišti). Po skončení závodu nastala v našem týmu krásná euforie z vynikajícího výsledku a také ze způsobu, jakým byl docílen. Pro mě bylo, kromě radosti z prvenství, velkým zážitkem, jak pěkně přijali nováčky zkušení členové družstva v čele s kapitánem družstva Martinem Poláčkem a jak se všichni vzájemně povzbuzovali a společně intenzívně prožívali radost z úspěchu! Osobně jsem moc rád, že má naše mladé družstvo velkou perspektivu i do dalších let, kdy nás jistě budou čekat další náročné souboje s ostatními kvalitními a sebevědomými družstvy v kraji a v republice, které jen velmi nerady prohrávají… Vítězná atletická a krosová euforie Jílové tedy pokračuje dál a já doufám, že letošními úspěchy všechna sláva nekončí!
12
Pořadí našich běžců v soutěži jednotlivců : Pořadí nejlepších družstev : 1. 2. 7. 8. 9. 10.
KOCOUREK Milan POLÁČEK Martin KNAPP Václav VIČAR Marek HRAZDÍRA Michal HRAZDÍRA Tomáš
SP1 TZB2 DK3 TZB1 TZB1 TZB1
1. 2. 3.
SŠ polytechnická, Jílová Brno Gymnázium Dr. Polesného Znojmo SPŠ Jedovnice
Blahopřeji našemu družstvu k velkému úspěchu, který opět povýšil pozici naší školy mezi českými středními školami a zvýšil její respekt a prestiž. Byla to ta nejhezčí tečka za závěr podzimní atletické školní sezóny, kterou si jen můžeme představit. Mgr. Miroslav Holomek
Milan Kocourek bude soupeřit s evropskou běžeckou špičkou Nejlepší vytrvalec naší školy všech dob Milan KOCOUREK vybojoval v neděli 25. listopadu další vynikající úspěch své dosavadní atletické sportovní kariéry na Mistrovství ČR v přespolním běhu v Bělé nad Radbuzou, kam se sjela celá česká běžecká elita, aby spolu bojovala o mistrovské tituly a o nominaci na prosincový evropský šampionát v přespolním běhu v italském San Giorgiu. V juniorské kategorii startoval žák třídy SP1 v barvách brněnského atletického klubu ARC Brno a přijel na krosový šampionát po skvělé přípravě na soustředění v Krkonoších a ve Vysokých Tatrách jako jeden z několika spolufavoritů mistrovství a byl ve stavu očekávání, jak mu veledůležitý závod dopadne, protože udělal pro velký úspěch v přípravě úplně všechno! Jedním z největších soupeřů mu měl být loňský vítěz Jakub HOLUŠA, který má za sebou i úspěchy na atletickém Mistrovství světa v dorostenecké kategorii a je jednou z největších nadějí naší atletiky pro olympijské hry v Pekingu. Na startovní čáře ale čekali na svůj možný úspěch i další skvělí běžci, kterými se to v kategorii juniorů doslova hemží! Motivace Milana byla ale obrovská a jak ho znám, chtěl ve skrytu své duše jen zlato. Jeho bojovnost a zarputilost je pověstná a já věřím tomu, že neměl z žádného soupeře sebemenší respekt. Samotný mistrovský závod se vyvíjel přesně podle Milanova přání. On sám nejlépe ví, že jeho závěrečný finiš není tak zdrcující, jako finiš Jakuba Holušy a proto mu nezbývalo nic jiného, než se pokusit strhat všechny své soupeře postupným zvyšováním svého báječného tempa, kterému neměl stačit žádný ze spolufavoritů závodu…Ještě několik set metrů před cílem běželi dva největší lídři závodu bok po boku, ale v posledním seběhu na členité trati Milan nádherným sprintem utekl i vynikajícímu Holušovi a doběhl si do cíle s pěkným náskokem pro svůj úplně první mistrovský titul! Následné pocity Milana by možná vystihla jen známá Beethovenova skladba Óda na radost… Konečně se na něho usmálo štěstí a on mohl uvěřit tomu, že na něho čeká reprezentace ČR na vysněném Mistrovství Evropy, kde si tolik přál závodit a poměřit svou aktuální výkonnost s evropskou běžeckou špičkou! Bude tak mít možnost navázat na svůj dosavadní mezinárodní úspěch , který získal v březnu letošního roku v mezinárodním krosovém závodě IAAF v italském Miláně, kde doběhl na třetím místě. Itálie Milanovi prostě svědčí, neboť v roce středních 2004 přispěl svým velkým dílem k stříbrnému úspěchu naší školy na evropském šampionátu škol v Miláně. Stejné italské velkoměsto vidělo jeho stříbro a bronz…Jaký Milanův výsledek uvidí Itálie do třetice všeho dobrého za několik dní prosinci?! Zní to jako z pohádky, ale moc bych Milanovi přál, aby si pod stromek nadělil nejkrásnější vánoční dárek ve svém dosavadním životě, který by mohl být zabalen v italských azurových barvách, ale jeho obsah by mohl mít zlatý odstín! Na zázracích je nejzázračnější to, že se dějí… Tím skromným zázrakem je Milan, který přišel nenápadně na Jílovou jako absolutní nesportovec a jeho běžecká kariéra se začala na našem školním hřišti v běžné hodině tělesné výchově, kde byly objeveny jeho vytrvalecké dispozice a z tichého a nenápadného kluka z malého města, který do té doby vůbec nesportoval, se postupem času stala jedna z největších nadějí české atletiky…Takový příběh by zcela jistě okouzlil i Otu Pavla nebo Hanse Christiana Andersena! Mgr. Miroslav Holomek
Skvělé představení našeho družstva ve šplhu na laně Krásným úspěchem našich reprezentantů školy ve šplhu na laně skončilo finále JIM kraje středních škol, které pořádala naše škola ve své tělocvičně. Družstvo v sestavě Tomáš PETR, Jan ŠANDA, Martin SOVA a Jakub SCHILLER (nahradil zdravotně indisponovaného Pavla KELLNERA) předvedlo skvělou výkonnost a načasovanou formu na důležitý závod, který byl nominační na republikové finále, které se koná koncem března 2007 ve Frýdku – Místku. Z loňské nejsilnější sestavy zůstal pouze největší talent českého olympijského šplhu Tomáš PETR a k němu se do družstva dostali nejnadanější mladí zá13
vodníci, kteří se šplhem teprve začínají. Náš tým předvedl výborný výkon a po zásluze s velkou převahou suverénně vyhrál přebor Brna i finále JIM kraje. Šplh na laně 4,5m bez přírazu nohou ze sedu (zkrácený olympijský šplh) je velmi náročnou fyzickou disciplínou, která vyžaduje ideální lezecký somatotyp, dynamickou sílu a výtečnou fyzickou kondici. Všechny tyto sportovní vlastnosti je ale třeba rozvíjet v náročném každodenním tréninku, aby se závodníci mohli pochlubit vynikajícími časy, které hodně napovídají o jejich možném umístění v republikovém vrcholu středoškoláků…Překrásné poháry pro soutěž jednotlivců a pro soutěž družstev, líbivé medaile pro jednotlivce i družstva věnovalo SRPŠ a Magistrát města Brna. Výsledky soutěže jednotlivců Pořadí 1. 2. 3.
Jméno, škola PETR Tomáš SŠ polytechnická, Jílová, Brno SOVA Martin SŠ polytechnická, Jílová, Brno ŠANDA Jan SŠ polytechnická, Jílová, Brno
nejlepší čas 2,98 s. 3,62 3,65
součet 2 nejlepších časů 6,09 7,34 7,41
Soutěž družstev dorostenců (sčítají se dva nejlepší časy tří nejlepších lezců družstva) 1. 2. 3.
SŠ polytechnická, Jílová, Brno SPŠ a VOŠ technická, Sokolská, Brno Gymnázium Vyškov
20,84 s. 25,65 27,78
Úspěch našich reprezentantů jen potvrdil, že naše škola je největší lezeckou baštou v republice a navázal na tradici českého rekordmana a druhého nejlepšího lezce světa všech dob na olympijském laně Josefa Křivánka, který svůj talent rozvinul v naší škole, kde v roce 1998 maturoval. Naše mladé družstvo jde v jeho šlépějích a dokazuje to ve všech soutěžích na úrovni středoškolských soutěží v rámci AŠSK ČR i na úrovni soutěží v olympijského šplhu. Náš tým nyní čeká velká výzva – srovnání výkonnosti s nejlepšími soupeři v republikovém finále středních škol, které se uskuteční koncem března ve Frýdku – Místku. Příprava chlapců bude zaměřena tak, aby se ve svém vrcholu tohoto školního roku mohli radovat z úspěchu… Mgr. Miroslav Holomek
Kvalitní Mikulášská laťka na Jílové Posledním atletickým závodem na Jílové a současně mikulášským zvoněním na konci veleúspěšné atletické sezóny byl tradiční přebor školy ve skoku vysokém, pod názvem MIKULÁŠKÁ LAŤKA. Nominováni byli nejlepší skokani ze všech tříd, kteří v hodinách tělesné výchovy skočili limity pro účast v této pěkné akci (mladší dorostenci měli limit 150 cm a starší dorostenci museli zvládnout 155 cm). 17 mladších dorostenců a 15 starších dorostenců si přineslo do školní tělocvičny dobrou náladu a pohodu s cílem překonat své osobní rekordy a získat pro sebe některou ze zajímavých sladkých mikulášských cen. Jedním z cílů soutěže bylo také najít nové adepty školní atletické reprezentace, protože nedávní úspěšní skokani Tomáš JURNEČKA (osobní rekord 197 cm) a Josef OBKRÁČIL (osobní rekord 185 cm) končí z věkových důvodů s reprezentací školy a v současné době ani nemají ze zdravotních důvodů svou obvyklou stálou výkonnost. A je moc dobře, že se na jejich místa dere dravé mládí, které chce úspěšně reprezentovat! Výkony některých mladých skokanů byly opravdu velmi nadějné a právě oni se velkým dílem zasloužili o to, že skokanská soutěž byla ze sportovního hlediska velmi kvalitní. Dvakrát škoda, že z různých důvodů soutěž nemohli absolvovat i další kvalitní skokani Martin MATUŠKA (osobní rekord 180 cm), 14
Ivo VAVERKA (osobní rekord 175 cm) a Jiří KOUKAL (osobní rekord 175 cm), protože by to sportovní úroveň Mikulášské laťky ještě zvýšilo… Ale i tak ale byly k vidění krásné skoky a přítomní diváci z řad žáků školy se skvěle bavili! Mladší dorostenci 1. 2. 3.
BEZDĚK Tomáš BRABEC Josef UJČÍK Zdeněk
1990 1990 1991
TZB1 TZB2 TZB1
175 cm 160 cm 160 cm
Starší dorostenci 1. 2. 3.
1988 1987 1989
KŘÍŽ Tomáš JURNEČKA Tomáš HORNIŠER Tomáš
T3A I3B MSS1
180 cm 180 cm 175 cm
Mikulášská laťka znovu potvrdila oprávněnost svého zařazení do kalendáře sportovních aktivit školy a naznačila, že je mezi pohybově nadanými žáky školy velmi oblíbenou soutěží. Pokud bychom bilancovali atletickou sezónu , můžeme být velmi spokojeni, protože naše atletické družstvo vyhrálo všechny závody v republice, kterých se zúčastnilo (přebor ČR stavebních škol v atletice v Lounech, vítězství v ATLETIKA CUPU hejtmana JIM kraje, pana Ing. Stanislava Juránka, vítězství v přeboru Brna , ve finále JIM kraje i v republikovém finále v CORNY Středoškolském atletickém poháru v Břeclavi, kde si naše družstvo vybojovalo reprezentaci ČR ve světovém finále středních škol v atletice ve francouzském Bordeaux v červnu 2007, vítězství v přeboru Brna středních škol v přespolním běhu a vítězství v JIM krajském finále středních škol v přespolním běhu v Hodoníně). Co si může příznivec Jílové více přát?! Mikulášská laťka ukázala, že se nemusíme po odchodu tradičních opor o budoucnost atletiky na Jílové bát, protože nejmladší zájemci mají o poctu reprezentovat svou školu velký zájem a to je pro mě radostné zjištění ! Největšími nadějemi našeho skoku jsou Tomáš KŘÍŽ a Tomáš BEZDĚK, kteří zatím nedělají atletiku závodně. Možná se rýsuje i spolupráce se skokanským odborníkem Dr. Stanislavem Joukalem ze Sportovního gymnázia L. Daňka na Botanické ulici v Brně, který vychoval např. současného reprezentačního výškaře Svatoslava Tona a řadu dalších skvělých skokanů. Možná, že třeba zrovna mladičký objev Tomáš Bezděk bude patřit k oporám naší školní atletické reprezentace v Bordeaux a v příštím ročníku CORNY atletického poháru, které možná budou přinášet nové úspěchy značce Jílová , která je nejúspěšnější atletickou školou v dějinách Středoškolského atletického poháru a jen tak lehce se nebude chtít této prestižní a mimořádně ceněné nálepky zbavit… Mgr. Miroslav Holomek, Mgr. Dana Petrová
Životní úspěch Tomáše Petra v olympijském šplhu Krásná sportovní hala v Praze v Modřanech se v sobotu 9. prosince stala svědkem dosavadního největšího úspěchu sportovní kariéry našeho mladičkého žáka Tomáše PETRA, kterému se povedl opravdový husarský kousek. Stal se totiž mistrem ČR v olympijském šplhu v dorostenecké kategorii! Způsob, jakým svého prvenství dosáhl, nelze nazvat jinak, než suverénním…Jeho lehounký a dynamický styl, který je mu vlastní, dominoval nad silovým pojetím ostatních specialistů – šplhounů, sportovních gymnastů a horolezců, kteří tuto náročnou disciplínu provozují minimálně o jeden rok déle. Po vítězství ve finále JIM kraje střed15
ních škol ve šplhu na laně před dvěma týdny je to další cenný úspěch, který Tomášovi vytvořil gloriolu nejvíce talentovaného závodníka, který má velkou budoucnost za dva roky i v mužské kategorii na laně osm metrů. Nešlo si nevšimnout nenápadného, ale velmi soustředěného pozorování Tomášova šplhu jeho budoucími soupeři – nejvýkonnějšími muži z osmimetrového lana, kteří v jeho osobě vidí svého největšího budoucího soupeře…A to je moc dobře, protože tato mimořádně zajímavá disciplína si zaslouží, aby její sláva po odchodu z aktivního lezení největší osobnosti v dějinách českého lezení Josefa Křivánka nevybledla a aby přišli další jeho nástupci, kteří budou šířit slávu krásného olympijského šplhu dál! Poctivá dlouhodobá příprava přinesla Tomášovi sladké ovoce a je dalším povzbuzením do pokračujícího náročného tréninku, který nyní bude absolvovat se svými kamarády z našeho školního družstva, které se v tělocvičně a v posilovně připravuje na svůj vrchol tohoto školního roku, kterým bude finále ČR středních škol ve šplhu na laně v březnu 2007 ve Frýdku – Místku, kde chce společně s ostatními reprezentanty školy podat co nejlepší výkon a uspět v náročné konkurenci dalších favorizovaných českých škol, které se budou také snažit uspět co nejlépe. Tomáš si v sobotu nadělil pod vánoční stromek svůj první velikánský dárek, kterým udělal radost nejen sobě samému, ale i jeho tátovi, který ho od dětství skvělým způsobem ve sportování podporuje a provází ho na všechny jeho akce, ale také mé osobě a dalším lidem ve škole, kterým Tomášův sportovní a lidský růst dělá radost! Mgr. Miroslav Holomek
Slovo závěrem Pokud jste dočetli až sem, nezbývá mi než se s vámi rozloučit. Nechci být nijak originální, přesto si kladu otázku, co napsat v posledních řádcích jimiž končí poslední číslo školního časopisu vycházející v tomto kalendářním roce. Do rukou se vám během něj dostalo celkem pět čísel s mnoha příspěvky různého obsahu i kvality s jediným cílem-informovat poučit a pobavit nejen žáky a studenty naší školy, ale prostřednictvím internetu i čtenáře kdekoliv na světě. I tímto způsobem se s ní mohou seznámit ti, kteří naší školu ani Brno nikdy nenavštívili. Všem těm, kteří nás četli, čtou a doufám, že i číst budou přeji nádherné Vánoce a šťastný nový rok- rok 2007. Ať se vám splní všechna i ta nejtajnější přání. Maturantům a žákům třetích ročníku učebních oborů chci pak obzvláště popřát úspěšné zvládnutí zkoušek dospělosti, respektive zkoušek závěrečných. Buďte však hlavně všichni zdrávi, vše ostatní přijde samo. Nashledanou v měsíci únoru příštího roku nad stránkami třetího čísla školního časopisu se těší Mgr. Vítězslav Hulák za redakční radu
Redakční rada: Mgr. Vítězslav Hulák, Mgr. Miroslav Holomek, Lenka Pokorná Vnitřní layout a ilustrace: Bc. Andrzej Bartoś Členové rady: Brožková Klára (DN1), Horáková Marie (DN1), Kořínková Simona (DN1), Šubík Miroslav (TZB3), Strnad Jakub (TZB2), Hladný Tomáš (SP2), Ingr Michal (TZB3)
16
