3 / 2013
Společenství
Společenství 3/13
Svatodušní „Věřím v Boha asi tak, jako nevidomý věří v existenci slunce. On nevěří proto, že by slunce viděl, ale proto, že je cítí.“ – Phil Bosmans
OBSAH:
REKONSTRUKCE SV. ANNY……………………………………………………2 PLÁNOVANÉ AKCE FARNOSTI………………………………………………..3 NOC KOSTELŮ 2013………………………………………………………………4 BOŽÍ MILOSTI V ŽIVOTĚ MÉ RODINY………………………………………12
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected] -1-
3 / 2013
Společenství
Úvodní slovo „Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země!“ Tuto prosbu zpíváme jako odpověď k mešnímu žalmu o slavnosti Seslání Ducha Svatého. Duch Svatý je jistě Pán a Dárce života, jak to vyznáváme každou neděli. Je však také Oživovatel (i tak by se dal přeložit titul třetí božské osoby v latinském textu Nicejsko-cařihradského vyznání víry). On může svou božskou mocí oživovat, přetvářet tvář země. Díky svátosti křtu (upevněné svátostí biřmování) jsme Jeho spolupracovníci. Našim úkolem je dovolit Mu, aby obnovil nejprve naši tvář, abychom pak my mohli obnovovat tvář země – třeba nepatrným úsměvem… Voláme tedy k Hospodinu s prosbou o Jeho Ducha, aby obnovil tvář země… V češtině se však ještě nabízí krásná (a snad i teologicky pravdivá) slovní hříčka: aby obnovil tvář „ze mě“ – aby obnovil mou tvář, aby obnovil tvář každého, kdo k Němu volá. Nezbývá než popřát, abychom k Němu úpěnlivě a vytrvale volali: „Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země (ze mě)!“ Vaši kněží
REKONSTRUKCE SV. ANNY Milí farníci. Jak jste se mnozí sami na vlastní oči mohli přesvědčit, fara je opravená (myslím, že moc hezky), a na řadě je sv. Anna :-) Už v minulém čísle jsem popsal, jaké úpravy nás čekají. Aktuálně je hotová dokumentace a je v běhu stavební povolení. V průběhu května proběhne výběrové řízení na stavební práce a tepelné čerpadlo, tím bychom chtěli snížit celkovou cenu opravy, jako se to podařilo na faře. Je jisté, že při rozsahu oprav, o kterém jste se mohli dočíst minule, budeme muset značně omezit provoz kostela. Od 1. 7. bude kostel sv. Anny fungovat pouze pro nedělní bohoslužby, které zůstanou nezměněny, tzn: 8.00, 10.00 a 17.30 h. Ve všedních dnech budou bohoslužby v kapli Panny Marie Pomocnice v centru, a to v pondělí, středu a pátek v 8.00 h. V sobotu zůstává v kapli bohoslužba v 16.30 h. nezměněna. Kdo byste chtěli jít v týdnu na bohoslužbu večer, máte možnost mše sv. na Šumbarku, od pondělí do pátku vždy v 16.30 h. O prázdninách nebude mše sv. ve čtvrtek na Špluchově, ani v pátek v Bludovicích! Co se týká průběhu prací: začneme začátkem června stěhováním knihovny a zpěvárny – musíme převézt některé věci na faru a nepotřebné buď rozprodat, či odvézt do sběru. Zde bych moc přivítal pomoc brigádníků. V červenci pak začnou stavební práce, tak, aby mohly být ukončeny koncem října. Také zde bude prostor pro ochotné ruce: minimálně v tom, že vždy v sobotu bude potřeba udělat úklid kostela. Pokud jde o financování celé akce, rád bych se vyhnul vysokým úrokům v bankách, tak sháním bezúročné půjčky ve farnostech. Podařilo se už sehnat 1 mil. od jednoho farního spolku a pokouším se o další. Zde chci znovu poprosit o dary na úpravu našeho kostela. Abychom mohli bez obav stavět, potřebujeme z naší farnosti do konce roku 2013 získat cca. 1 mil. Velmi nám v tom pomůže i bezúročná půjčka od vás, farníků, ve výši alespoň 10 000,- Kč. Pokud můžete takto farnosti půjčit na delší dobu, velmi by to zjednodušilo financování celé akce. -2-
3 / 2013
Společenství
Mám zkušenost, že pokud Hospodin chce nějaké dílo, tak se i přes těžkosti zdaří. Věřím, že to naplní i na sv. Anně. Ale i zde platí: „Člověče, přičiň se, Pán Bůh Ti pomůže!“ Za modlitební, brigádnickou, finanční a jakoukoliv jinou pomoc děkuje a všem žehná P. Marcel
Plánované akce v naší farnosti Čtvrtek 23. 5.: Vzdělávání ve víře – Spisy raně křesťanských mučedníků (o. Karel). Po mši sv. v knihovně Neděle 26. 5. : 1. sv. přijímání v 10 hod u sv. Anny Středa 29. 5.: Poslední hodina náboženství v tomto školním roce. Možnost svátosti smíření pro děti i rodiče dětí Sobota 1. 6.: Farní pouť autobusem do Frýdku, pouť našeho děkanátu za obnovu rodin a za duchovní povolání Neděle 2. 6.: V 9,15 hod info schůzka v knihovně pro rodiče dětí, které se zúčastní „Prázdninové školky na faře“ Neděle 2. 6.: Od 15 hod dětský den na faře Pondělí 1. 7.: Diecézní setkání dětí s o. biskupem na Prašivé Neděle 14. 7.: Pouť u sv. Markéty Neděle 28. 7.: Pouť u sv. Anny
Prázdninová školka na faře pro děti od 4 do 8 let od pondělí 29. července do pátku 2. srpna Příchod dětí každý den od 7 – 8 hod na faru Odchod dětí domů každý den od 15 – 16 hod. Program: hry venku i na faře, výtvarnosti, tvoření, tanec, sport, vyprávění, odpolední klid, procházky do okolí, táborák, mše sv. Jídlo: dopolední svačina, oběd, odpolední svačina Cena: 300,- Kč Přihlášky do neděle 2. června u Hanky Svobodové Důležitá info schůzka rodičů v neděli 2. června v 9,15 hod v knihovně u sv. Anny. Budeme domlouvat seznam věcí, možnost zapojení rodičů do programu, zajištění dovozů dětí autem a jiné důležité věci. Na děti se těší p. učitelka Marcela a Danka, katechetka Hanka a p. kuchařka Anička
Letní tábor na faře ve Vendryni od neděle 28. července do neděle 4. srpna pro všechny děti ve věku 6-15 let (včetně). Fara ve Vendryni je kompletně vybavená (jídelna, postele, WC, sprchy s teplou vodou) s velkou zahradou s hřištěm a altánem, krásné okolí Těšínských Beskyd. Cena: 1700 Kč, pro členy ANIMA IUVENTUTIS 1400 Kč, cena pro sourozence 1200 Kč. Tábor bude letos dotován sdružením ANIMA IUVENTUTIS, proto je vítáno, aby děti byly členy. Roční polatek za členství je 40 Kč. Přihlášky na tábor jsou v sakristii. Bližší informace: Prokop Plawny: mob. 737086269, mail:
[email protected] -3-
3 / 2013
Společenství
Noc kostelů v Havířově Večer plný netradičních zážitků - hudby, zábavy, setkání, ale také ztišení. Vážení farníci, milí čtenáři, farnost sv. Anny se po roce opět zapojila do již známého projektu Noc kostelů. Proběhne v pátek 24. května od 17.30 h do hluboké půlnoci v prostorách kostela sv. Anny. Pro návštěvníky je připraven pestrý program a lidé se budou moci podívat do míst, která jsou běžně nepřístupná. Celý večer bude provázet ústřední téma: 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje, označovaných někdy jednoduše jako bratři ze Soluně. Jedná se o významnou mezinárodní událost, kterou si v tomto roce připomíná český i slovenský národ. Svatí Cyril a Metoděj přinesli do našich zemí nejen křesťanství, ale i písmo a s ním i základy kultury a vzdělanosti. Jejich odkaz nemůžeme vnímat ryze církevně, protože věrozvěstové stáli také na počátku naší státnosti. U této příležitosti jsme se rozhodli zařadit do programu několik bodů, abychom si tento cyrilometodějský odkaz připomněli. Připravili jsme monumentální výstavní projekt „Cyril a Metoděj“. Nedílnou součástí bude přednáška prezentovaná osobou nejpovolanější - panem Plk. v. v. Ing. Františkem Valdštýnem, který se řadí mezi přední odborníky na válečnou historii a české dějiny u nás. Celý program bude obohacen vystoupením sólisty Vojtěcha Michalíčka či pěveckého sboru Meandry pod vedením umělecké vedoucí Oldřišky Honsové. Nebude chybět klasická pohádka pro nejmenší. Do doprovodného programu jsme zařadili výtvarnou soutěž „Putování svatých Cyrila a Metoděje“, a klasické prohlídky kostela, které budou probíhat v průběhu celého večera. Děti se mohou těšit na skákací hrad. Program: 17.30 – 18.15 18.15 – 18.45 18.45 – 19.45 19.45 – 20.00 20.00 – 20.30 20.30 – 21.15 21.15 – 22.00 22.00 – 23.00 23.00 – 24.00
Slavnostní zahájení Noci kostelů za zvuků zvonů, mše svatá Odborná prohlídka kostela, včetně sakrálních běžně nedostupných prostor Pohádka pro děti Vystoupení Vojtěcha Michalíčka – housle J. S. Bach Vystoupení pěveckého sboru Meandry pod vedením Oldřišky Honsové Přednáška k 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu Vystoupení Vojtěcha Michalíčka – sólový zpěv Varhanní preludium, prohlídka kostela, výklad o historii, možnost rozhovoru s knězem Závěrečný program: adorace, písně a chvály při svíčkách ZMĚNA V PROGRAMU VYHRAZENA!
Občerstvení zajištěno po celý večer v knihovně! Večerem provází Alena Nečasová Dagmar Kotajná, koordinátorka projektu „Noc kostelů“ v Havířově -4-
3 / 2013
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - „Habemus Papam!“ – Celosvětová veřejnost zaznamenala, že novým Kristovým náměstkem se v „podvečer“ letošních Velikonoc stal kardinál Jorge Bergoglio, jezuita z Argentiny, s italskými rodnými kořeny, a ze všech stran se mu dostává srdečného přijetí. Jako heslo svého pontifikátu si zvolil: „Kráčet, stavět a vyznávat – Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného…“ I nadále jsou důležité naše modlitby za církev a Svatého otce, který apoštolskou službu na Petrově stolci převzal v dnešní neklidné době. - Příprava na 1. svaté přijímání – Děti z naší farnosti, jež o Slavnosti Nejsvětější Trojice přistoupí ke stolu Páně, prožily 3. a 4. května společné setkání na nově zrekonstruované faře v Bludovicích. Otec Marcel je provázel při závěrečném programu příprav na tento významný krok duchovního života každého křesťana. - Farní pouť na Cvilín – 1. května se uskutečnila společná pouť havířovských farníků na Cvilín. V kostele Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení Svatého kříže se konala slavnostní mše sv., která zahájila zdejší poutní sezónu. Bohoslužbu celebroval P. Marcel Krajzl spolu s dalšími kněžími za účasti mnoha věřících, kteří doputovali z řady míst severu i jihu Moravy. - Návštěva Fatimského apoštolátu z Koclířova – V neděli odpoledne 28. dubna přivítali věřící v kostele sv. Jana Boska P. Pavla Dokládala a další zástupce Národního centra Českomoravské Fatimy, kteří přijali pozvání zdejšího faráře o. Jana Gacíka. I v rámci Roku víry se uskutečnila katecheze o smyslu a poslání tohoto hnutí, jímž je šíření a upevňování víry v duchu Světového apoštolátu Fatimy, který předává poselství o mariánských zjeveních v portugalské Fatimě r. 1917. Součástí programu byla mše sv., již celebrovali P. Pavel Dokládal a jeho rodný bratr P. Petr Dokládal, modlitba rozjímavého růžence a svátostné požehnání. Z. K. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------
APOŠTOLÁT MODLITBY ČERVEN Všeobecný úmysl: Aby mezi národy převládla kultura dialogu, naslouchání a vzájemné úcty. Misijní úmysl: Aby tam, kde vzrůstá vliv sekularizace, dokázala křesťanská společenství účinně podporovat novou evangelizaci. Národní úmysl: Aby si mladí lidé zamilovali Krista a zůstali mu věrní i za nepříznivých okolností. ČERVENEC Všeobecný úmysl: Aby Světový den mládeže v Brazílii povzbudil všechny mladé křesťany v touze stát se učedníky a misionáři evangelia. Misijní úmysl: Aby se na celém asijském kontinentě otevřely brány hlasatelům evangelia. Národní úmysl: Aby se náš národ nezpronevěřil víře svých otců. SRPEN Všeobecný úmysl: Aby rodiče a vychovatelé pomáhali novým generacím utvářet si správné svědomí a růst v dobrém a poctivém životě. Misijní úmysl: Za místní církve na africkém kontinentě, aby ve věrnosti evangelnímu poselství přispívaly k vytváření pokoje a ke spravedlnosti. Národní úmysl: Aby ti, kdo musí překonávat překážky a lidskou zlobu, neztráceli odvahu a sílu k věrnému plnění křesťanských povinností. /www.jesuit.cz/ -5-
3 / 2013
Společenství
MOJE STŘÍPKY - NEVZDÁVEJ TO! – určeno pro zápasící studenty J Už to v létě budou 3 roky, co jsem ukončila svá pětiletá vysokoškolská studia na ekonomické fakultě. Začala jsem studovat, když měla mladší dcera 2 roky a starší 6 let. Studium mě naplňovalo a bylo mi příjemným zpestřením mé mateřské dovolené. Tedy alespoň v začátcích studia. Později, jak školní povinnosti přibývaly a přibývaly také nemoci mých dětí, mě zmáhala únava. Držela jsem se statečně, ale když jsem psala svou „bakalářku“, starší dcera právě prodělávala neštovice s horečkami a po ní je dostala mladší dcera. Jen co odezněly neštovice s horečkami, chytla mladší do týdne virózu, kdy zvracela natolik, že snesla tekutiny jen v malých dávkách a podávané po lžičkách. Bakalářskou práci jsem tedy psala tak, že jsem chvíli přepisovala své myšlenky do počítače a mezitím jsem podávala dceři po lžičkách tekutiny. V kabelce mi ležel lístek od lékařky, že když to už nepůjde, musíme nastoupit do nemocnice. Do toho jsem se učila na poslední semestrální zkoušky před bakalářskými státnicemi, a tak o spánek byla trochu nouze. Každý den jsem musela chodit s dcerou k lékařce na kontroly, jestli není dehydrovaná, protože tolik zvracela. Hned po kontrolách jsem jezdila na fakultu do Ostravy na poslední zkoušky. Dcera se z toho dostala i bez nemocnice a uzdravila se. Sestřička mi na její poslední kontrole řekla, že už je to dobré, tak že se konečně budu moct připravovat na ty zkoušky, abych uzavřela poslední semestr (věděla, že studuju). Já se jen usmála a v duchu si říkala: „Kdybyste věděla, že já už je mám všechny za sebou“. Nikdo by mi jinak nedal na fakultě šanci. Když jsem si myslela, že je vše zlé za mnou a teď už jen odstátnicuji, protože já přeci všechny termíny zkoušek i termín odevzdání bakalářské práce zvládla, přišel šok. Moje bakalářské státnice trvaly 1,5 hodiny a byly plné ponižování a výsměchu. Chtělo se mi brečet, ale to přišlo, až jsem vyšla ze zkušební místnosti. Bylo mi nanic. Udělala jsem pak státnice na druhý pokus o 3 měsíce později a velmi silně jsem uvažovala, jestli půjdu po tom nepříjemném zážitku ještě vůbec dál na magisterské studium. Pár mých spolužaček s podobnou zkušeností to vzdalo. Cítily nespravedlnost, protože od bakalářských státnic se vyhazovalo ve velkém. Lomcoval mnou strach, že přes tu nepřízeň dál neprojdu. Nakonec jsem do čtvrťáku nastoupila, ale stálo mě to hodně odvahy. Učení mi šlo dobře a bavilo mě. Na konci pátého ročníku jsem se ohlížela zpět. Psala jsem diplomku u skvělého a hodného pana profesora. Musela jsem makat a nic mi neodpustil, ale ten člověk z mé diplomové práce na téma: „Konkurenceschopnost malé firmy“ dokázal vyčíst, že jsem přetížená. Já tam o tom nenapsala ani zmínku a dostala jsem z ní nakonec za jedna. On z té diplomky přečetl ale i mě. Povzbudil mě a já na něho dodnes moc ráda vzpomínám. Ke konci psaní diplomové práce mě únava pětileté honičky opravdu dohonila natolik, že jsem měla znovu krizi. Seděla jsem nad knihami s literaturou o různých stylech řízení podniku a čmárala na kousek papíru svůj magisterský titul inženýra před své jméno. Hlavou mi jela myšlenka: NESTOJÍ TO ZA TO, NESTOJÍ TO ZA TO… Pomodlila jsem se, a abych tu myšlenku zahnala, otevřela jsem knihu z fakultní knihovny, ve které jsem hledala cosi o stylu řízení malé firmy. Chtěla jsem si ještě ověřit nějakou teorii pro svou praktickou část práce a někde mezi stránkami té knihy pro ekonomy, mi vypadl malý bílý lístek, který tam nechal nějaký student přede mnou. Na něm stálo napsáno: “NEVZDÁVEJ TO, MÁŠ NA TO!“ Do očí se mi draly slzy a srdcem mi jela modlitba díků za takové povzbuzení. Vložila jsem ten lísteček zpátky do knihy, a když jsem ho znovu hledala, už jsem ho v té knize nenašla. Zůstal tam pro někoho dalšího, kdo bude možná zápasit podobně jako tenkrát já, úspěšně vystudovaná… …Renáta Moldříková J
-6-
3 / 2013
Společenství
RODIČOVSKÉ POŽEHNÁNÍ Pane Ježíši, vztáhni svoji ruku na moje děti a vnuky a požehnej jim. Prosím Tě, zahrň je svým milosrdenstvím a láskou. Smiluj se nad nimi a odpusť jim všechny hříchy. Přikryj je svou Krví a chraň jejich mysl, srdce i vztahy. Uzdrav svou láskou všechna citová zranění jejich srdcí. Osvoboď je ode všech vlivů Zlého. Ochraňuj je na cestách. Pane Ježíši, ve Tvém jméně jim žehnám a vyprošuji pokoj duše, čistotu srdce a osvobození od zlých myšlenek, slov a skutků. Žehnám jim, aby dostaly lásku, radost, pokoj, životní moudrost, chuť k modlitbě a k plnění svých povinností, srdce plné lásky k Tobě a k lidem.
Chraň je v životě před úklady Zlého, před závislostmi různého druhu a nemravností. Požehnej jim a daruj pokoj duše a vše potřebné pro život. Žehnám jim ve Tvém jménu, aby byly zdravé duchovně, duševně i tělesně, aby přišly do nebe s celou naší rodinou. Pane Ježíši, děkuji Ti, že při nich stojíš a že jim žehnáš. Požehnej i mně, abych se k nim chovala s Tvou trpělivostí, moudrostí a láskou. Amen. Pane Ježíši, Ty miluješ naše děti a vnuky víc než my. Věříme, že cokoliv se s nimi stane, Ty o tom víš. Důvěřujeme Ti, odevzdáváme Ti je, abys Ty mohl konat v jejich životě – ne podle naší představy, ale podle své moudrosti a lásky. Amen.
******************************************
INVOKACE Josef Veselý
Vůni, jež vábí nás ze všech stran magnetem milosti podivným, usměrni, Růže tajemná, a podobu svou nám zjev a podobu naši nám ukaž v tobě, Zrcadlo spravedlnosti.
Do srdce tvého jak do přehrady milosrdenství svůj žal a úzkost vhazujeme na ruce tvé jak na kotvy naděje zavěšujeme poslední ve chvílích nejtěžších, Panno věrná Z tvých oči, Potěšení zarmoucených, sílu svou v žízni popíjíme a radujem se z nalezených cest jež bolestný tvůj meč nám klestil v houští bezradnosti
Až půjdem okolo a kladivem neodbytnosti své prosbami na tebe zaklepem, Dome zlatý, nakloň se k nám a polibkem pokoje, Uzdravení nemocných, malomocenství naše uzdrav
Před vpádem nepřátel ať už jsou v nás či ve světě do tebe se zavíráme, Věži Davidova a před potopou nenávisti hladiny oceánů zvedající svět celý v sobě skryj, Archo úmluvy
K tobě až přijdem naposled poděkovat jak do chrámu Šalamounova a darem tělo s duší přinesem, ujmi se nás a klíčem lásky mateřské nebe nám otevři, Bráno nebeská. -7-
3 / 2013
Společenství
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE Čl. 687 – „Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží“ (1 Kor 2,11). Avšak jeho Duch, který ho zjevuje, nám dává poznat jeho Slovo, jeho živé slovo, ale sám sebe nevyslovuje. Ten, který „mluvil ústy proroků“, nám dává slyšet Otcovo Slovo, ale my jej slyšíme. Poznáváme ho jen podle hnutí, kterým nám zjevuje slovo a uschopňuje nás, abychom je vírou přijali. Duch pravdy, který nám odhaluje Krista, nemluví sám ze sebe. Takové sebezastínění, jež je vlastní jen Bohu, vysvětluje, proč „svět nemůže přijmout“ Ducha, „poněvadž ho nevidí, ani nezná“, kdežto ti, kdo věří v Krista, ho znají, protože s nimi „zůstává“. Čl. 688 – Církev, živé společenství v apoštolské víře, kterou předává, je tedy místem našeho poznání Ducha Svatého: -
V Písmu, které inspiroval;
-
V tradici, jejímiž stále aktuálními svědky jsou církevní otcové; V učitelském úřadu církve, který doprovází svou pomocí; Ve svátostné liturgii, v níž nás Duch svatý prostřednictvím jejích slov a jejich symbolů uvádí do společenství s Kristem;
-
V modlitbě, v níž se za nás přimlouvá;
-
V charismatech a službách, jimiž je budována církev; V projevech apoštolského a misionářského života; Ve svědectví svatých, v němž církev projevuje svou svatost a pokračuje v díle spásy.
Čl. 689 – Ten, kterého Otec „poslal do našich srdcí, Duch jeho Syna“ (Gal 4,6), je skutečně Bůh. Je jedné podstaty s Otcem a Synem, je od nich neoddělitelný, jak ve vnitřním životě Trojice, tak ve svém daru lásky světu. Když se však víra církve klaní svaté Trojici, dárkyní života, soupodstatné a nedílné, vyznává též různost osob. Když otec posílá své Slovo, posílá vždycky svůj Dech: je to společné poslání, ve kterém se Syn a Duch svatý odlišují, ale jsou neoddělitelní. Objevuje se sice Kristus, viditelný obraz neviditelného Boha, ale je to Duch svatý, který ho zjevuje. Čl. 690 – Ježíš je Kristus, „pomazaný“, protože jeho pomazáním je Duch, a všechno, co se děje od vtělení, pramení z této hojnosti pomazání. A konečně, když je Kristus „oslaven“, může i on od Otce poslat Ducha těm, kdo v něho věří: předává jim svou slávu, to je Ducha svatého, který ho oslavuje. Společné poslání se bude od té doby rozvíjet v dětech osvojených Otcem v mystickém Těle jeho Syna: posláním Ducha osvojení bude sjednocovat je s Kristem a dát jim život v Kristu: „Pojem pomazání napovídá… že mezi Synem a Duchem není žádná vzdálenost. Jako totiž mezi povrchem těla a vrstvou oleje nezaznamenává ani rozum, ani počitek žádného prostředníka, tak je také styk Syna s Duchem bezprostřední; takže se ten, kdo vírou navazuje styk se Synem, musí nejprve dotykem setkat s olejem. Ve skutečnosti není žádná z osob bez Ducha svatého. Z toho důvodu vyznání víry, že Syn je Pán, se děje u těch, kteří je přijímají, v Duchu svatém. Ducha svatý totiž přichází ze všech stran vstříc těm, kdo se přibližují s vírou.“
-8-
3 / 2013
Společenství
SVATÝ THOMAS MOORE Památka 22. června Velezrada a za to těžký trest mučení a smrt rozčtvrcením. Nic nepředpovídalo takový konec. Tomáš More, nazývaný také Morus, byl znám a obdivován v celé Evropě. Jeho dílo „Utopie“ – nejlepší kniha té doby, proslavilo jeho jméno. Učenci mu vzdávali hold pro jeho vzdělání, znalosti a neobyčejnou podmanivost jeho osobnosti, mezi nimi i Erasmus z Rotterdamu. Ti, kdož jej znali, byli nadšeni nejen jeho vědomostmi, ale i smyslem pro humor. Jeho dům v Chelsea u Londýna byl asi nejpohostinnějším místem v Anglii, plný zábavy, ale i rozvážných disputací. Hosté s překvapením sledovali, jak jeho dcery v hovoru přecházejí z latiny na řečtinu a zpět. Tomáš miloval rodinu celým srdcem, o vše se dělil se svými blízkými. Oženil se jako vdovec podruhé a svoji ženu, která byla unavena starostmi o jejich malé děti, naučil hrát na flétnu i strunné nástroje. Morus měl jednu důležitou vlastnost, byl nezlomně poctivý. V mládí byl coby výborný advokát zvolen do parlamentu, hned na počátku se střetl se samotným králem Jindřichem VII., který se snažil vymoci od Horní sněmovny uložení daní na pokrytí výdajů nějakých nesmyslných zábav. Tomáš to považoval za nesprávné a přednesl projev, který zapůsobil na poslance, a ti vše zamítli. Vzápětí král pod záminkou uvěznil Tomášova otce. Syn jej musel vykoupit za vysokou cenu, poté vstoupil do kláštera kartuziánů a zde vedl přísný život plný odříkání. Po čtyřech letech však zjistil, že tíhne k jinému povolání, vrátil se zpět a oženil se. Byl ctěn pro svoji neúplatnost, oblíbil si ho i mladý Jindřich VIII. Často navštěvoval Morův dům a diskutovali spolu. S úspěchem pak využíval jeho služeb při diplomatických misích. Po několika letech přišla nominace, More byl zvolen královským kancléřem a stal se druhým mužem v zemi. Velice se tomu bránil, nelpěl na poctách, panovník však naléhal. Záhy se tedy zhostil své funkce a záležitosti byly spravedlivě řešeny, pro kariéristy však nastaly těžké časy. Začaly se sbíhat mraky. Jindřich VIII. se nemohl dočkat mužského potomka, nástupce trůnu, a proto chtěl na Svatém otci vynutit zneplatnění svého manželství s Kateřinou Aragonskou. Papež odmítl. Jindřich VIII. se odtrhl od Říma a sám sebe prohlásil za hlavu církve v Anglii. Všichni poddaní byli vyzváni ke složení přísahy věrnosti takto proměněnému vladaři, což se rovnalo deklaraci o změně náboženství. Odmítl jeden biskup, někteří řeholníci a jeden světský člověk – Tomáš Morus. Nepřál si mučednickou smrt a nebyl si jist, zda ji bude schopen unést. „Ale jestliže mě Bůh k tomu vede, důvěřuji, že mi ve svém milosrdenství neodepře svou pomoc“, napsal ve vězení. Vyhýbal se výpovědím, na jejichž základě by mohl být odsouzen. Neměli proti němu argumenty, museli tedy použít falešné svědky, rozsudek byl vynesen. Nyní Tomáš s výřečností výborného právníka vyslovil projev o protiprávnosti jejich jednání. Svým soudcům řekl otevřeně: „ Pánové, svatý Pavel souhlasil se smrtí Štěpána, přesto jsou oba v nebi. Modlím se, abychom se i my mohli spolu setkat ve věčné radosti.“ Bývalý kancléř byl sťat mečem, neboť s ohledem na bývalé přátelství král změnil rozsudek. Při loučení odevzdal jedné z dcer svou žíněnou košili, kterou vždy nosil pod bohatým oblečením, rodině dal poslední požehnání. Zůstal sám sebou až do konce. Nezměnilo ho ani bohatství, ani sláva, ani moc. Nezlomily ho obavy ze ztráty života. Nepoddal se diktátu většiny, neprodal své svědomí. Zůstal věrný. Prohlášením papeže Jana Pavla II. v říjnu r. 2000 se stal patronem politiků.
-9-
3 / 2013
Společenství
Týden v Taizé (pokračování vyprávění Majky Sv. z minulého Společenství) Br. Josef má 43 let a v současné době působí v Africe v tzv fraternitě (malé komunitě) bratří. Po 2,5 letech přijel na dva měsíce na dovolenou do Evropy. Dva týdny pobyl u svých blízkých v Jihlavě, pak odjel do Taizé. Měli jsme štěstí, že jsme ho v Taizé ještě zastihli, protože čtyři dny po našem odjezdu se vracel zpět do Afriky a přijede zas až za dva roky. Podařilo se nám setkat se s ním až v sobotu, den před odjezdem. Z toho, co nám vyprávěl, vybírám: V roce 2008 byly tzv. Dny důvěry, které se konají v Africe co 2 roky, uspořádány v keňském Nairobi. Po skončení tohoto setkání místní biskup požádal bratry, aby si vzali na starost centrum pro mládež Keňské biskupské konference. To kdysi zřídili nějací misionáři, kteří pak ze země odešli. Z Taizé sem tedy byli posláni 3 bratři a bratr Josef, který sem přišel z Bangladéše, kde měl neustálé a neřešitelné problémy s vízem. Centrum pro mládež má sídlo v hezké části města Nairobi a patří k němu zahrada vypadající jako park. Toto už stačí, aby sem ráda chodila mládež či děti, protože většina jich bydlí v městských částech, kde jsou jen slumy a hlína, žádný strom a žádná zeleň. Bratři zde o víkendech pořádají především duchovní obnovy pro mládež, a to i pro mládež z okolních zemí - z Ugandy, Tanzánie či Rwandy. V loňském roce ve dnech 14.–18. listopadu bratři zorganizovali Dny důvěry v Kigali ve Rwandě (zde bylo v roce 1994 v průběhu 100 dní zavražděno 800 000 až 1 000 000 Tutsiů a politicky umírněných Hutuů). Při jedné z přípravných cest bratra Josefa někdo málem otrávil: Že nemám cestovní pas bezpečně uložený v tašce s nějakými dalšími věcmi, o které člověk nechce přijít, jsem se dozvěděl až nějakou dobu poté, co taška zmizela z mého klína. Docházelo mi to během pomalého procitání ze spánku, jenž se od obyčejného, chtěného, většinou nočního spánku lišil tím, že jsem do něj byl uveden náhle a nečekaně uprostřed stavu bdělosti při cestě autobusem z Kampaly do Mbarary a dostával se z něj asi tak, jako když se člověk vrací z drogového tripu. Na toho chlápka, co si ke mně přisedl v Kampale během dvouhodinového plnění autobusu, dodnes vzpomínám jen a jen v dobrém. Moc toho nenamluvil, ale když jsem půl hodiny před odjezdem spěšně vystupoval - vzpomněl jsem si totiž, že můj pas zůstal na ubytovně - tvářil se zklamaně (nevěděl, že se vrátím). Řidič mě ujistil, že počká. Když jsem opět nastupoval, autobus už byl skoro plný a zanedlouho se rozjel. Dopravní zácpu Kampaly vystřídala rozlehlá krajina plná močálů a papyrusových lánů. Můj soused začal pojídat nějaké sladkosti a po chvíli nabídl i mně. Vybral mi velký sladký bonbón s příchutí zázvoru - - Probudil jsem se s chutí zázvoru na jazyku, Paluba autobusu a papyrusové lány za oknem zmizely. Od mé pravé paže se vinula infuzní hadička a místo, kde jsem ležel, vypadalo jako nemocniční pokoj. Taška nikde. Podezřívám toho chlapíka s bonbónama. Docela by mě zajímalo, co všechno namíchal do té sladké směsi kromě cukru a zázvoru. Asi nějakou tradiční africkou medicínu, která člověka během pěti minut spolehlivě uspí na tři dny. (Text psaný kurzívou převzat z JAZ - Jusufúv africký zpravodaj) Bratr Josef tehdy zažil, jak se cítí ilegální přistěhovalci do Evropy. Bez pasu v cizí zemi nemohl ani zůstat, ani vycestovat. Nejbližší česká ambasáda byla až v etiopské Addis Abebě. Nakonec se nad ním slitovali Francouzi (snad proto že ve Francii v Taizé 18 let žil) a vystavili mu alespoň cestovní průkaz, na nějž mohl odjet zpět do Keni do Nairobi a následně do Addis Abeby. Při čekání na vyřízení nového pasu se bratr Josef vydal do kláštera etiopské pravoslavné církve na hoře Godam Myriyam asi 2000 m. n. m. (vsuvka z JAZ): Kousek za vesnicí, na úpatí té hory v místech, kde se jen málo vyšlapaná stezka nakonec docela ztratila v polích, - 10 -
3 / 2013
Společenství
se odněkud z obilí vynořil asi tak dvanáctiletý chlapec. V ruce měl prak, takový ten, co se roztáčí nad hlavou, stejný model, se kterým David onehdy skolil Goliáše. Vysvětlil mi. že v Etiopii děti tyhle praky používají k odhánění ptáků z obilných polí. Zeptal jsem se ho, kudy do kláštera, a on se hned nabídl, že mě tam doprovodí. Po hodinovém stoupání v žáru poledního slunce, kdy on přede mnou poskakoval jako antilopa, jsem navrhl, že si odpočineme, Z baťohu jsem vytáhl láhev s vodou a podal ji Menelikovi. Dřív než se napil, vodu požehnal. Když jsme zahnali žízeň, začal jsem rozbalovat sušenky, abychom se posilnili. Můj průvodce se na mě nechápavě podíval: „Dneska je středa- Lecgou!“ pochopil jsem, že středa je postní den, a sušenky poslušně sbalil. Příhoda s otravou však měla i kladný důsledek: předtím musel např. na biskupství hodinu čekat, než ho biskup přijal. I na jiných jednáních se k němu jako k bělochovi chovali chladně. To bylo nyní jako mávnutím kouzelného proutku vystřídáno srdečným přijetím a vstřícností - otevřelo mu to dveře do srdcí lidí. Účastníci setkání mládeže přijeli do Kigali ze všech částí Rwandy, z regionu Velkých jezer, z východní Afriky a dalších míst. Celkem se sešlo víc než 8500 mladých lidí z 35 zemí. Do příprav setkání se zapojilo více než 50 místních církevních společenství různých církví (úžasná ekumenická spolupráce zde dříve nevídaná!) a účastníky přijalo 4000 rodin, které otevřely své domy a postaraly se o ubytování. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Bratři zvou v průběhu týdne na oběd z každé skupiny kněze s jedním chlapcem (jsou mužská komunita, tak ženy nezvou, jen v neděli s nimi obědvají např. rodinní příslušníci bratří, když jsou zrovna v Taizé, tedy i ženy). Tak byli v průběhu týdne s nimi na obědě postupně oba naši kněží vždy s jedním klukem. V sobotu večer jsme měli všichni setkání s bratrem Aloisem a hned po něm následovala naše poslední večerní modlitba, tentokrát spojená se slavnostní světla. Po ní zůstal bratr Alois vzadu v chrámu, kde bývá vždy několik bratří k dispozici k rozhovorům s mladými. Šla jsem tam za ním a říkám mu, že se v neděli už neuvidíme, tak že se jdu rozloučit. On na to: „Zítra se uvidíme. Běž za bratrem Wojtkem. On ti řekne.“ V tu chvíli mi došlo, co to znamená, a zalily mě slzy vděčnosti (jeden kapesník na to nestačil). Děkovala jsem Pánu stále dokola za ten velký dar. Bratr Wojtek mi to pak jen potvrdil – že mě v neděli zvou na oběd s bratřími. Kromě mě byly na obědě s bratřími ještě tři rodiny. Posadili mě samozřejmě vedle bratra Josefa, takže jsem měla možnost s ním ještě hodinku mluvit. Vzpomínal mimo jiné na Vítka Zatloukala, jak začal do Taizé jezdit od roku 1990, a ptal se, co teď dělá. Bratr Josef je velmi hubený. Jídlo bratří v Taizé mu připadá jako málo prosté - to by mě zajímalo, co v Africe jedí. Ptala jsem se ho, zda mu tu v Evropě není zima. Odvětil, že je, ale že to bylo mnohem horší, když v prosinci přijel z Afriky do Taizé, kdy zrovna bylo chladné sychravé podzimní počasí. To si myslel, že tu nevydrží. Po obědě mě brate Josef doprovodil k autobusu, aby se rozloučil s námi se všemi. Hned po výjezdu na zpáteční cestu začalo poprchávat a řidiči zjistili, že nefungují stěrače. Podařilo se jim je jakž takž opravit. Bylo chladno a foukal studený vítr. Opravené stěrače řidič zapínal jen občas, s přestávkami. V noci, to už jsme jeli přes Německo, začalo hustě sněžit. Vločky se rozplácávaly na předním skle. Potkali jsme postupně čtyři bouračky. Druhý řidič, který měl odpočívat, neklidně poposedával a zíral na zasněženou dálnici, po které jel autobus jen šedesátkou. Viděla jsem, že mají obavy, tak jsem se snažila „pomoci“ jim alespoň modlitbou (byla fakt úpěnlivá a pomodlila jsem se při ní celý růženec). Blíž k našim hranicím přestalo sněžit a silnice se vyčistila. Dojeli jsme domů šťastně a v pořádku. - 11 -
3 / 2013
Společenství
Svědectví z rodiny: BOŽÍ MILOSTI V ŽIVOTĚ MÉ RODINY Chtěla bych zde přinést svědectví z života e své rodině. Je to téma velmi citlivé, ale velmi důležité. Před 4 lety čekala má sestra své druhé dítě. Ke konci třetího měsíce se dozvěděla, že děťátko bude postižené. Velmi se proto trápila a plakala. Protože není věřící ani ona, ani její muž, nevěděli, co s tím. V úvahu připadal potrat. Rozhodnutí ještě podporovala jedna z babiček, která pracovala s postiženými dětmi… Když měla sestra poslední týden na konečné rozhodnutí, velmi se rmoutila a hledala u mě odpověď. Ukázala mi fotku děťátka z ultrazvuku a také výduť na hlavičce děťátka, která potvrzovala postižení. Její rozhodnutí sílilo. Jenomže Bůh mě obdařil zvláštní milostí a silou. Byla jsem si 100 % jistá, že děťátko je zdravé. Zaplavoval mě tak silný pokoj, že bych ničeho takového nebyla schopna sama ze sebe. Mluvila jsem v tomto duchu ke své sestře, ale ona nebyla schopna pro svou tíseň vnímat má slova. Když jsme se loučily, její slova zněla jasně: potrat. Když jsem jí dělala křížek na čelo, bylo mi těžko. K čemu já jí to vlastně žehnám? Po tomto rozloučení jsem se obrátila na jednoho kněze, aby za to děťátko odsloužil mši svatou. Mše sv. se konala asi hned na druhý den…..Jaké bylo ale mé překvapení, když mi sestra poté volala, že byla ohlásit lékaři, jak se rozhodla, ale on sám ji zadržel před tímto rozhodnutím a nečekaně doporučil ještě jedno poslední vyšetření pro konečné ujištění až v Porubě! Tam se sestra dozvěděla, že děťátko je zcela zdravé a že její lékař provedl chybné vyšetření…… Není na místě soudit lékaře za jeho chybu, ale je na místě děkovat Bohu a Duchu Svatému za takovou velkou milost! A já pokaždé, když se na tohoto dnes již čtyřletého modrookého a zdravého kloučka podívám, prožívám obrovskou radost a vděčnost nad nekonečnou Boží milostí a láskou, která se k nám sklání… Renáta Moldříková ******************************************
PŘEČETLI JSME… „Důvěřuj sobě“ /Jak s odvahou překonávat krize/ - Anselm Grün, nakl. Portál, 2012. Benediktinský mnich Anselm Grün patří k nejznámějším autorům duchovní literatury současnosti. V této své knížce rozebírá spirituálním náhledem společenskou situaci a osobní problémy lidí, kteří jsou zasaženi a zaskočeni dnešní ekonomickou krizí. Na začátku objasňuje podstatu krize z psychologického hlediska a vypočítává nejrůznější druhy krizí. (Krize puberty, identity, rozumu, krize středního věku, ve vztazích, krize způsobená nemocí, nezaměstnaností, krize víry aj.) Zaobírá se také jejich analogiemi, jak jsou nastíněny v biblických textech Starého i Nového zákona (Příběh Eliáše, Jákoba, Joba, Zachariáše a dalších). K analýze nahlíží také zrakem dnešní znalosti psychologie, cituje C. G. Junga, přikládá i spirituální pohled významného německého mystika J. Taulera. Hlavní myšlenka titulu – „Krize jako šance“: Krize nám dává šanci k tomu, abychom se vrátili k zájmu o svou duši. Autor rovněž uvádí k zamyšlení možnosti a kroky, jak z krize vyjít. DUCH SVATÝ JAKO SÍLA A POVZBUZENÍ v době krize - V dalších kapitolách najdeme úvahy, které přibližují význam a podstatu jednotlivých Sedmi darů Ducha svatého a čím jsou přínosné pro konkrétní život člověka. (Dary: moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, zbožnosti a bázně Boží). Anselm Grün uzavírá téma ve spojení se svatodušním hymnem „Veni creator spiritus“ (Přijď Duchu Svatý). Jednotlivé sekvence mohou být inspirací, dřívější křesťané nacházeli v meditaci těchto textů pomoc a povzbuzení, s nimiž dokázali lépe čelit životním výzvám. - 12 -
3 / 2013
Společenství
„Volám k tobě, Bože“ – Theo Schmidkonz, vydalo Karmelitánské nakladatelství 1999. Autor titulu předkládá duchovní myšlenky zakladatelky kongregace Chudých školských sester Naší paní - blahoslavené Marie Terezie Gerhardingerové. Její původní jméno je Karolina, narodila se 20. června 1797 v Řezně-Stadtamhofu. V r. 1833 založila řeholní společenství v Neunburgu vorm Wald. V r. 1943 převzala Angerský klášter v Mnichově jako mateřinec pro své sestry a jako výchovný ústav pro mladé lidi. Zemřela v r. 1879 a od r. 1985 ji církev uctívá jako blahoslavenou. Její myšlenky patří především Bohu, který ji zaujal a činí pro něho všechno. Snad právě tím se odlišuje světec od průměrných lidí, že radikálně věří v Boha. Ví, že Bůh je Láska. A protože mne Bůh miluje, smím a mohu milovat i já - Boha i lidi celým svým srdcem. Věří a důvěřuje v noci hořkosti i strachu, nikdy neustává chválit Boha a za všechno mu děkovat. Z. K. ******************************************************************************
DEJ MI SVÉHO SVATÉHO DUCHA Bože, bez Tvého Svatého Ducha byl by náš život bezduchý, s Tvým Svatým Duchem je náš život duchaplný. On je Tvé světlo v nás, Skrze něj poznáváme, co je pravda a co je lež. Daruj nám svého svatého Ducha. On je Tvá síla v nás. Skrze něho dokážeme věci, které nejsou v lidských silách. Skrze něho snášíme utrpení, která jsou jinak nesnesitelná.
Sešli nám svého svatého Ducha. On je Tvůj život v nás. Když on v nás dýchá, nemá nad námi moc ani smrt. Sešli nám svého svatého Ducha. On je Tvá láska v nás. Když námi proudí, můžeme se modlit a oslovit Tě „Ty“, protože on se modlí v nás. Když on nás naplňuje, můžeme milovat, protože on miluje v nás. Prosíme tedy: Dej nám svého svatého Ducha. /bl. Marie Terezie/
******************************************************************************
RUKA Tento příběh vyprávěl muž, který prodělal operaci srdce. Den před zákrokem přišla k němu na pokoj krásná zdravotní sestra. Vzala ho za ruku, stiskla mu ji a pak ho vybídla, aby její stisk opětoval. Řekla mu: „Víte, zítra vám lékař zastaví srdce, aby ho mohli operovat. Při životě vás budou držet stroj. Až lékaři vaše srdce opraví, opět ho spustí a dokončí operaci. Probudíte se na resuscitačním oddělení, ale šest hodin se nebudete moci pohybovat. Možná se vám nepodaří pro celou tu dobu pohnout ani prstem, nebudete moci mluvit ani otevřít oči, přestože budete při vědomí a budete slyšet a vnímat všechno, co se bude dít kolem vás. Celých těch šest hodin budu s vámi a budu vás držet za ruku stejně, jako vás držím teď. Zůstanu s vámi, dokud se úplně neproberete. I kdybyste si připadal bezmocný, budete v dlani cítit mou ruku a budete vědět, že vás tam neopustím.“ „Přesně to se také stalo,“ pokračoval ten muž. „Když jsem se probudil z narkózy, nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slovo. Ale cítil jsem, jak mi celé ty hodiny tiskne ruku, a to mi dodávalo sílu.“ Právě tak působí Duch Svatý, kterého Ježíš přislíbil svým přátelům – drží nás za ruku celý život. A tím člověku dodává sílu. Z knihy Bruna Ferrero – „Osvěžení pro duši“ - 13 -
3 / 2013
Společenství
SBÍRKY Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 24.3. 11717,3858,1355,29.3. 3693,1001,30.3. 9907,3587,31.3. 20196,4981,2200,1.4. 5291,715,560,7.4. 11687,3606,1080,14.4. 13118,3300,1670,21.4. 22206,9165,2405,28.4. 10151,4391,977,5.5. 11266,2866,1284,-
účel
na seminář
na opravu fary
Březen – květen 2013 v našich farnostech Svatá Anna Pohřby: Marie Žikmundíková – Franková 92 Elena Pelková – Kováčová 79 Elena Chalupková – Barišková 68 Miroslav Děcký 81 Josef Chromík 79 Jindřich Koch 81 Křty: Barbora Anežka Sikorová Marián František Kroček
Svatá Markéta: Pohřby: Markéta Kubincová 67 Jindřiška Blažková 93 Svatby: Jiří Sikora – Barbora Sikorová (konvalidace)
Rekonstrukce zázemí kaple P. Marie Pomocnice V kapli se naplno rozjely stavební úpravy. Po rekonstrukci vznikne samostatné bezbariérové sociální zázemí kaple (WC) s teplou vodou a také zpovědní místnost při zachování sakristie. Celkové náklady na tuto rekonstrukci jsou 250 000,- Kč. Z důvodu rychlé opravy jsme využili půjčku u bankovního ústavu a nyní je potřeba měsíčně splatit kolem 7000,- Kč, abychom dostáli svému závazku. Stačí , když 250 lidí dá každý jednorázový dar 1000,- Kč nebo 500 lidí dá jednorázový dar 500,- Kč. Stačí osobně předat v kapli nebo na sekretariátě střediska na ulici Haškova 1. Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů bude třikrát týdně od července do října využívána pro bohoslužby po dobu rekonstrukce kostela sv. Anny. Na rekonstrukci kaple je zřízen samostatný speciální účet. Za vaše dary Vám děkujeme.
ČÚ pro platbu převodem: 3211338339/0800 Jindřich Honěk
- 14 -
3 / 2013
Společenství
Dopisy do záhrobí Štěpán, Filip, Prochor, Nikanor, Timon, Parmen a Mikuláš, sedm prvních jáhnů V městě Šumbarku, v prvním roce vlády zemana Prostořekého Čtu si ve Skutcích o vašem vyvolení a zažívám zvláštní pocit dejá vu. Je to událost stará dva tisíce let, a přesto podivně aktuální. Něco podobného jsme všichni zakoušeli v uplynulých týdnech při volbě nového papeže. To prvotní „konkláve“, z něhož vzešla vaše služba, má podivuhodně stejné rysy jako poslední volba současných kardinálů. Také dnes zaznívají v naší církvi nespokojené hlasy těch, kdož se cítí „při každodenním rozdělování“ zanedbáváni. Nejedná se zdaleka pouze o nasycení hladových vdov a sirotků, jakkoli je pro mnohé naše spolubratry hlad běžnou realitou. Křesťané mimo Evropu se cítí být opomíjeni obecně a právem poukazují na to, že se situace v církvi dramaticky změnila. Země s tradiční křesťanskou historií (a většinou) dnes vyklízejí pozice a ochotně je uvolňují muslimům a bezvěrcům. Evropa rezignovala – i v oficiálním prohlášení – na své křesťanské kořeny a topí se v bezbřehé bažině politické pseudokorektnosti. Jediní, kdo si tuto chmurnou skutečnost dlouho odmítali připustit, jsou právě evropští biskupové, pevně zakotvení v „bezpečné“ minulosti. Stejně jako za vašich dnů se však nyní sešli, aby přenechali starost o sociální otázky (jež je stále ještě vnímána jako eufemismus pro „posluhování u stolů“) někomu dobré pověsti, plnému Ducha a moudrosti, a sami se mohli věnovat modlitbě a službě slova. Jejich volba je jasným důkazem hmatatelného působení Ducha svatého v naší církvi. Z čistě racionálního hlediska by ke zvolení papeže Františka nemohlo dojít; je tolik jiný (a proto potenciálně nebezpečný) než všichni ostatní, už proto, že nemá v oblibě byrokratickou kurii, pompézní rituály a biskupské paláce. Jeho volbě předcházela volba našeho prezidenta, kdy konkláve čítalo několik milionů hlav. Volební proces byl nechutný, plný podvodů, lží a intrik a zákonitě v něm zvítězil intrikán neštítící se podvodů a lží. Není důvod domnívat se, že jakékoli lidské společenství, sbor kardinálů nevyjímaje, je proti těmto světským nástrojům imunní. Pokud by mělo rozhodování o Petrově nástupci záležet pouze na lidech, jednalo by se o proces stejně špinavý. Naštěstí tomu tak není… Na Petrově stolci se jen za mého života vystřídalo pět papežů a každý z nich vtiskl církvi pečeť své osobnosti. Nejinak tomu bylo za vašich dnů. Petr byl horlivý, Pavel vynikal moudrostí. Štěpán ve své osobě spojoval obojí, snad právě proto tolik vadil. Také my máme po papeži s vřelým srdcem a jeho nástupci s třeskutým intelektem pastýře, který používá srdce i rozum. A jako bonus má dokonce smysl pro humor, umí jezdit autobusem a vyměnit žárovku. Přesto, nebo právě proto se zdaleka nezamlouvá všem. Spolu s bílým dýmem nad Sixtinskou kaplí stoupal do éteru také neodmyslitelný dusivý kouř temných pomluv, polopravd a lží. Netrvalo dlouho a k bulvárním novinářům se přidružili „strážci víry pravé“ s objevným tvrzením, že „církev není pouze charita“. Z jejich slov i konání zaznívá stejný despekt, který čiší ze zprávy o vašem jmenování. K němu přitom došlo bezprostředně po odchodu samotného zakladatele církve, který péčí o potřebné strávil podstatně více času než modlitbami a řečněním, s nejbližšími učedníky se rozloučil „posluhováním u stolu“ a charitní službou podmínil spásu. Jen takto nepravděpodobný papež se může stát pro naši skomírající církev stejným impulsem jako zrod vaší služby. Jen se modlím, aby trvala déle než Štěpánovo působení. - 15 -
3 / 2013
Společenství -ok-
Milí luštitelé, během slavnosti Seslání Ducha svatého si také uvědomujeme, jaké dary nám On dává a i v čem se díky Němu můžeme podobat Bohu. Je to sedm darů Ducha svatého a devět plodů Ducha svatého. Ale podobně jako tehdy u apoštolů, i dnes nám popletl jazyky, resp. slova v naší křížovce. Pokud se vám je podaří správně seřadit, objevíte tři nejdůležitější ctnosti, o které bychom měli usilovat. · Dary: d1=moudrost, d2=rozum, d3=rada, d4=síla, d5=umění, d6=zbožnost, d7=bázeň Boží · Plody: p1=láska, p2=radost, p3=pokoj, p4=trpělivost, p5=laskavost, p6=dobrota, p7=věrnost, p8=tichost, p9=sebeovládání
p4 d5 d2 p2 d6 d3 d1 p7 p3 d7 d4 p9 p1 p8 p5 p6
Vyprošujeme všem plnost darů Ducha svatého!
Marťa a Lukáš
Luštíte rádi? Přemýšlíte nad dárkem pro někoho ze svých blízkých? Časopis Společenství se nově tiskne v tiskárně Kleinwächter spolu s časopisem Okno, ale také se Šalamounkami- křesťanským křížovkářským magazínem vydavatele Pavla Siudy. Časopis Šalamounky vychází od roku 2002 a jeho cílem je přinášet do křesťanských rodin dobrou zábavu a poučení prostřednictvím křížovek, osmisměrek, biblického kvízu, humoru a v posledních letech také oblíbených číselných rébusů sudoku. Šalamounky jsou svým obsahem na trhu křesťanských tiskovin unikátem. Více o časopise: http://salamounky.webnode.cz Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK ČR E 15005. Vychází v Havířově,nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, IČO: 45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně,zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, neba na mail:
[email protected]. Uzávěrku dalšího čísla plánujeme na 4.8.2013 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs.armády 2233, Frýdek-Místek
- 16 -
