13 RASGYM

no. 31

12/13

RASGYM www.casopisgym.cz

Rasismus je nejen nemorální , ale i hloupý!

EDITORIAL

Nejsem žádnej cikán Je několik věcí, na které jsem alergický a které mě bez výjimky a někdy až nelogicky vytočí. Jednou z nich je kouření. Jakmile jsou někde v uzavřené místnosti či z někoho cítit cigarety, popřípadě kuřáci smrdí tam, kde to mají výslovně zakázáno, ocitám se ve stavu téměř nepříčetném. Podobně jsem na tom s rasistickými narážkami. Jednou mě v Budějovicích žádal jistý špinavý a vousatý spoluobčan o „dvacku na polívku“ a své prosbě dodával váhy argumentem, že „přece není žádnej cikán“. V tu chvíli nemohla být o žádném daru ani řeč, protože jsem nikdy nechápal, proč by třeba Afričan, jihovýchodní Asiat, Žid, nebo i Rom měl být méně člověk, než typicky evropský běloch. Netvrdím, že všechny stížnosti na některé etnické menšiny jsou neopodstatněné. I já mám pocit, že u Romů prostě je větší podíl lidí, kteří mají negativní vztah k práci či kteří mají sklon ke krádežím. Existují ale naprosto spořádaní a inteligentní Romové – znám například jednoho Roma, který je katolickým knězem. Kde je ale chyba? V tom, že Romům dovolíme, aby tady byli? V naší neschopné legislativě a exekutivě? Nebo v tom, že neumíme začleňovat do naší společnosti nová etnika a národnosti? Samozřejmě nás zajímal Váš názor, a proto jsme se pustili do rozsáhlé studentské ankety, kterou zpracovali Jiří Novák s Pavlem Mráčkem. Pakliže Vás téma rasismus jako celek zajímá, nemohu než vřele doporučit strany (10 - 17). Ve středu 3. prosince navštívili 2 naše redaktorky s mnou Brno u příležitosti vyhlášení soutěži školní časopis roku, kde jsme obhajovali první cenu za obsah a celkové čtvrté místo. Článek o celé akci si můžete přečíst už teď na casopisgym.cz. Tentokrát GYM obdržel 2. cenu za obsah a celkové deváté místo (při účasti kolem sta časopisů). O tom, zda je to úspěch, či neúspěch a zdali se GYM celkově zhoršuje, či nikoli, uvažuji v článku „Stagnuje GYM?“ opět na našem webu, kde budu obzvláště rád za jakékoli konstruktivní reakce. Na závěr Vám přeji, aby Vám pokojné Vánoce navrátily do vašeho života světlo a jiskru, tolik potřebnou do náročného života a samozřejmě také příjemné čtení.

3

Petr Čížek, šéfredaktor

OBSAH 5 6 7 9 10

Posbíráno Projektárium Etiketa Etika TÉMA - Rasismus Povídka

11 13 14 17 16 18 20 21 22 24

Studentská anketa Úvaha - skinheadi Úvaha - xenofobie Učitelská anketa - rasismus Vítáme nově příchozí Zapomenutá místa Rozhovor s talentam Učitelská anketa - Vánoce Gym, wellness & stuff Kam to dotáhli - Josef Kaliáš Jazykový koutek

27 28 29 30 31 32 34

Hry Počítače, mobily, internet

Za celou redakci GYMu Vám přejeme Veselé Vánoce a pohodový nový rok .

Knihy Filmy Černá kronika Dekahovor - Anežka Papáčková Na závěr Inzerce

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor: Petr Čížek (-chinano-) Redaktoři: Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-), Petra Kratochvílová (-P.Krat-), Vu Thanh Huyen (-iwish-), Tereza Stehlíková (-TeSt-), Martina Marková (-mar.mar-), Pavel Mráček (-mrak-), Jiří Novák (-jiri-), Dominik Hořejší (-nick-), Anna Betuštiaková (-betuska-), Anežka Papáčková (-anezkap-), Markéta Moravcová (-mm-), Marek Čáp (-mar.cap-), Jan Brezovský (-jábr-), Anna Svobodová (-anny-), Eva Klímová (-blacklady-), Filip Otepka (-filipo-) Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Anežka Papáčková, Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková Foto: Vu Thanh Huyen, Simona Hrušková Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 110 výtisků. Vydáno 18.12.2013

POSBÍRÁNO

-NICK-

Život za časů Chanuky Koncem října se na naší škole Prakticky uskutečnila dvoudenní minikonference na téma: Antisemitismus a holocaust. Oba maturitní ročníky doplnilo několik žáků z Biskupského a soběslavského gymnázia. Všichni se mohli účastnit pěti povedených přednášek a rozšířit tak své vědomosti.

I letos se spouštějí anglické dny pro třetí ročník a septimu, jejichž náplní je, zcela překvapivě, angličtina, konverzování a výuka v tomto jazyce. Doufám, že si oba ročníky tyto dny užijí stejně, jako se to povedlo nám v loňském roce.

Spouští se nám nové kolo olympi-

ád a dalších možných i nemožných soutěží. S radostí zaznamenáváme sportovní úspěchy, o kterých si můžete přečíst v dané rubrice. Proběhlo již školní kolo dějepisné olympiády a matematici se už nyní pilně připravují. Mimo to se letos dostal tříčlenný tým z naší školy na Pražský studentský summit, kde si 194 podobných delegací ze škol po celé republice zkouší každý měsíc modelová jednání OSN, přesně tak, jak fungují v praxi. To vše zakončí na konci března 4denní konference v pražském hotelu Ambasador.

celá škola si mohla koncem listopadu užít hrané představení o životě K.H.Máchy. Obdiv patří terciánům, kteří se s vervou chopili tohoto úkolu, ačkoli sami o Máchovi prakticky nic nevěděli. Pro učitele by z toho mělo plynout ponaučení, že na podobné projekty je lépe vybírat možná horší herecky, za to ale tematicky vzdělanější starší studenty.

5

Po první adventní neděli jsme se mohli vrátit do vánočně vyzdobené školy. První takové uvítání je osvícený stromek před školou a druhý hned za vstupními dveřmi. Všichni tvůrci této dekorace doufají, že vám zpříjemní toto období, kdy všichni s nadějí a nedočkavostí čekáme na Vánoce.

V

úterý 26. listopadu navštívila naši školu hispanistka Olga Vylímková, která si pro španělštináře připravila velice zajímavou přednášku o andských domorodých indiánech a jejich životě. Byla to zajímavá konfrontace s naší kulturou a životním stylem, po které si každý z nás musel položit několik otázek, pokud se přednášce alespoň trochu věnoval, což se rozhodně nedalo říci o neustále se líbajícím páru, sedícím vedle mne, který svým pozérstvím jen ukazuje, jak vypadají omezení ignoranti.

Fiat lux...

5. prosince navštívil naší školu

Mikuláš společně s čerty a andělem. Učitelé byli donuceni vykoupit se ze svých hříchů, aby nepropadli věčným plamenům pekelným. Každý z nich na to šel po svém. Podrobnosti vám určitě rád sdělí kterýkoli oktaván.

22.

listopadu proběhl první letošní maturitní ples, tentokrát ve stylu Tvůrců dějin, a nutno říci, že se vydařil. Neméně úspěšný byl i druhý ples, 6. prosince tematicky zasazený do snu. Maturantům tak odpadla další velká várka starostí a o to více se nyní můžou koncentrovat na blížící se zkoušku dospělosti.

Vysvětlovat Vám to by bylo příliš obsáhlé...

6

S blížícími se Vánoci se schyluje 17. prosince se vydaly (resp. vytaké k tradičnímu sportovnímu měření sil na fotbalovém turnaji tříd. Jak říká pan Werner, kéž by každý ročník byl, jako ten loňský – všichni si hezky zahráli a nedošlo k žádnému zranění. Nezbývá než doufat, že tomu bude tak i letos. Ať vyhrají ti nejlepší. Hned následující den se bude konat Vánoční show. I letos bude v gesci oktávy a všichni tak mohou jen přemýšlet, co si pro ostatní přichystá. Pevně věřím, že si zbylé třídy připraví svá vystoupení. Za těch osm let zde považuji Vánoční show za jednu z nejhezčích tradic, jež na škole máme.

PROJEKTÁRIUM

dají – čas mezi uzávěrkou a vydáním časopisu) oba maturitní ročníky do Vídně. Zájezd již tradičně organizuje pan Pražák. Všichni si tak budou moci zpestřit hektické předvánoční dny prohlídkou starého a úctyhodného města, navíc v tak typickém adventním čase. A opozdilci budou mít dobrou příležitost nakoupit některé vánoční dárky přímo na proslulých vídeňských tržnicích.

litní odpočinek – vždyť letos mají Vánoce celých 16 dní, bohatého Ježíška, a především žádné kosti v krku, utrhané ruce a nohy ze Silvestra, příliš velké sněhové závěje a vše ostatní, co by atmosféru svátků mohlo zkazit. Pevně doufám, že se znovu uvidíme v příštím roce!

No a pak už nezbývá než vám všem popřát klidné, šťastné a spokojené Vánoce, krásné zážitky, kva-

Nezapomeňte, že rozhodnutí poroty musí být ako že objektivní!!

-AKO-

Čidla, šifry, pokusy... Od září letošního školního roku čerpáme poměrně významné prostředky z Evropského sociálního fondu, stejně tak ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT – realizujeme totiž projekt s možná trochu záhadným názvem Nové výzvy pro Třeboňsko. Rádi bychom vás pravidelně informovali o tom, jak je s těmito prostředky nakládáno a co zajímavého se díky tomuto u nás děje. Realizujeme celkem 4 aktivity, jejich hlavní garanti pro vás popsali průběh svých aktivit:

§01 – Fyzika – Martin Krynický: Fyzikální část pro-

jektu se zabývá zavedením počítačových čidel do výuky fyziky. Měření s jejich pomocí splní dva cíle: budeme pohodlně měřit to, co dnes měříme jen obtížně a budeme

měřit i věci, které dneska změřit neumíme. Čidla se nebudou používat pouze ve škole, ale studenti si je budou brát i domů a sami se tak přesvědčí, jak vypadá jejich cesta domů, který elektrický spotřebič nejvíce žere (a také kdy), co se děje s teplotou v místnosti, když se otevře okno, jak se mění vlhkost vzduchu, když se začne vařit nedělní oběd, nebo zda hluk v jejich pokoji nepřekračuje hygienické normy. Uvedené výzkumy napadly nás, předpokládáme, že větší počet lidí s čidly v ruce přinese nejen více výsledků, ale i další nápady, co ve

§02 – Biologie – Václav Bartuška – seznámení se s co

svém okolí prozkoumat. Čidla máme teprve měsíc, ještě k ním nemáme počítače. Zatím jsme je použili během přírodovědného týdne, další pokusy chystáme.

a nová čísla, je totiž smutnou (a radostnou zároveň) skutečností, že nás ti nejzkušenější redaktoři po maturitě opouštějí. Zároveň s

nejživější formou výuky praktické biologie je cílem této aktivity. V rámci různých pokusů v rámci laboratorních cvičení se snažíme naše žáky vybavit dovednostmi i znalostmi k tomu, aby toho ve skutečné přírodě viděli víc. Až se oteplí, čeká mnoho tříd série zajímavých exkurzí, kde si budou moci nasbírané zkušenosti ověřit.

§03 – GYM – Martin Rosocha – Redakci časopisu se

především daří „omladit“ redakci, nezbytný předpoklad pro další

„Společná setkání si studenti opravdu užívají a příjemně si brousí vlastní důvtip. „

radostí dodávám, že krom onoho omlazení přišlo také navýšení počtu, především pak v řadách ilustrátorek a internetové redakce (ano, tady přesně je ten hlavní smysl, tedy aby se na časopisu podílelo co nejvíce studentů naší školy). Internetová sekce se medvědi měrou podílela na kompletním překopání internetové verze časopisu, nejenom výběrem nové šablony, nýbrž i novými rubrikami, mezi kterými bych rád zmínil černou kroniku, rubriku DJ, pestré blogy a nový komiks Mr. Gym. Redakce na soutěži školních časopisů opět potvrdila svou kvalitu umístěním na předních příčkách, zmiňme např. druhé místo mezi obsahy všech středoškolských časopisů, tedy nejvíce oceňované a žádané ceny, případně druhé místo ve volbě redakcí.

§04 – Šifry – Karel Pazourek – Šifrování rozvíjí in-

duktivní myšlení, schopnost z několika náznaků pomocí zkušenosti vyřešit problém. Pro lidi nadané na induktivní myšlení je šifrování vynikající příležitostí se pobavit a třeba i něco naučit. Navíc se v rekreačním šifrování používá v plném rozsahu všeobecné vzdělání ze všech možných odvětví lidského vědění, matematikou počínaje a současným uměním konče. Organizujeme společná setkání, která si studenti opravdu užívají, příjemně si brousí vlastní důvtip. Naše šifrovací soutěž už má za sebou dvě sady šifer a setkání - na nich

ETIKETA

Brno je zlatá loď, s děvčaty po něm zásadně choď... si zkoušíme luštění šifer určitého typu. Například na druhém setkání jsme si ukazovali šifry s morseovkou. A témat je pořád mnoho,

-JIRI-

Zasedací pořádek V tomto čtenářském kurzu etikety se vydáme vstříc jednomu z velkých témat, a tudíž i často problémovým situacím. Dnes tedy na

téma – “zasedací pořádek při stolování”. Toto odvětví pravidel etikety je rozsáhlé, jelikož se ke stolu dosta-

chystáme i vánoční sadu. Možná přijde i přednášet organizátor jedné z týmových šifrovacích soutěží.

7

neme každý den. Ke stolu se samozřejmě dostaneme skoro kdekoliv. Ať už je to doma, v restauraci či na jiných místech, případně v různých

situacích. Určitě mi dáte za pravdu, když napíšu, že doma se těmito pravidly příliš nezabýváme, chceme-li ale chodit do společnosti sváteční či jinak důležité, měli bychom se umět posadit na nám náležící místo. Případně dokázat zorganizovat zasedací pořádek na své akci. Při organizaci zasedacího pořádku hraje nejdůležitější roli společenská významnost jednotlivých osob či párů. Vždy bývá za nejvýznamnějšího považován hostitel (osoba jež vás pozvala, či akci organizuje). Tato osoba by vždy měla sedět na nejprestižnějším místě, tudíž v čele stolu, nebo střední části stolu. Také platí, že by tento hostitel (budu používat místo nejvýznamnější osoba) měl sedět zády ke stěně s rozhledem (pohledem) do prostoru. Místa dalších osob se již odvíjejí od pozic hostitelů, a to následujícím způsobem. Společensky nejvýznamnější žena se posadí po

jí a kříží, tudíž je lepší zaměřit se na menší počet těchto zásad, aby nenastaly nepříjemné zmatky. V průběhu akcí by se též zasedací pořádek neměl porušovat. Lidé by neměli vytvářet menší skupinky, ale věnovat se všem, tedy i lidem odlišného věku, pohlaví či postavení. Chceme-li už doopravdy vytvořit samostatnou skupinku, stoupneme si dále od stolu. Stoly, se dají samozřejmě rozestavit podle různých schémat, odvíjejících se od potřeby určitého počtu zasedacích míst či tvaru místnosti. Nejtypičtější rozestavění stolů je asi podélné („I“), ale častá jsou i další schémata pro větší počet lidí, například do svaru písmene „T“, „U“, „E“ a podobně. Nejzajímavější je podle mne tvar kulatý „O“. U kulatých stolů se samozřejmě dá ctít pravidlo společenské rovnosti, a nebo zase podle polohy hostitelů. V případě podle významnosti se

pravici hostitele a nejvýznamnější pán zase po pravici hostitelky. Další osoby se rozsadí opět vedle společensky významnějších osob směrem ke kraji stolu. Je-li schéma sestavení stolů podélné (ve tvaru „I“), měli by hostitelé sedět naproti sobě a další významné osoby by měly být v bodové souměrnosti s partnerem, manželé by nikdy neměli sedět vedle sebe! A jde-li už o zmiňovanou společenskou významnost, jak ji vlastně lze určit? Za významnější považujeme osoby (nevím jaké slovo použít – vzdělanější, výše postavené, důležitější, s lepší prací, jinak postavené – jestli mne chápete), starší, ženy, nebo cizince (osoby “vzácnější”). Samozřejmě se tyto zásady často doplňu-

mohou hosté rozsadit, tak že hostitelé sedí vedle sebe (schéma: 2 – 1 – H - H – 1 – 2, dokola). Nebo za druhé, tak že každý pár je sobě naproti – středová souměrnost (schéma: 2 – H – 1 – 2 – H – 1). Na začátcích těchto akcí je časté, že hostitelé na stoly rozestaví cedulky se jmény pozvaných. Tyto jmenovky nám pomohou najít si své místo rovnou bez dlouhého přemýšlení. Je-li však akce pořádána pro velký počet osob, vystavují se u vchodu tzv. placementy, na kterých bývá jmenovitě zasedací pořádek nakreslen. V takový moment se už doopravdy vyhneme všem zmatkům, které by u stolu při rozsazování mohly nastat. Samozřejmostí na začátku akce je, že se první

8

„V menším kolektivu bývá slušné navzájem se všem před usazením představit, v početnějším složení představit se alespoň sousedům a pozdravit hostitele.“

posadí hostitelé, popřípadě staří nebo dámy, kterým se má dle pravidel etikety pomoci s posazením. V menším kolektivu bývá slušné navzájem se všem před usazením představit, v početnějším složení představit se alespoň sousedům a pozdravit hostitele. Tato pravidla platí i pro akce (oslavy, večeře) v domácnosti. I v tomto prostředí je vhodné zachovat pravidla etikety, byť trochu pozměněně. Na rozdíl od jiných společenských akcí bývá doma zvykem, že manželé sedí vedle sebe. Také se rozsadíme podle zvyku, že hospodyně sedí nejblíže ke dveřím, naopak nejváženější osoba nejdál. Zase však platí většina již zmiňovaných pravidel. Pravda, pravidel bylo už víc než dost. Tedy už bych tuto lekci etikety ukončil, protože by mi jako nezasvěcenému člověku ještě po pár pravidlech asi pukla hlava. Budu již jen doufat, že po této lekci pravidel etikety si už určitě budete umět vhodně zorganizovat vlastní společenskou akci, případně se na jiné vhodně chovat a správně se posadit.

ETIKA

-MM-

Pravidla správného šlechtění Pravidlo č. 1: Určit si cíl

Kdysi mi bylo řečeno, že má růže bude nejhezčí pouze červená. A tak jsem se rozhodla, že začnu šlechtit.

Pravidlo č. 2: Zbavit se toho, co nechci „Co přesně tu teď děláš?“ zeptal se mě někdo. „Hubím růže.“ „A neříkala jsi mi, že je právě chceš pěstovat?“

červené.“ „Nejsou červené.“ „Tahle barva je červená.“ „To je relativní. Nepřijdou mi dostatečně červené. Už jsou zkřížené se vším, co se tu zatím objevilo, a svou čistotu už dávno nemají…“ „A není ti jich trochu líto?“ „Jsou to jenom růže. Nic jiného…“ „Aha…“ U růží nezáleží na ničem jiném, než na jejich vzhledu. Nejsou to

„Je to jenom plevel. Nejsou čistá dokonalost!“ „Ano, ale pouze ty červené.“ „Aha… Stále tomu nerozumím…“ „Já hubím jenom ty barevné. Modré jsou sice vzácné, ale na co mi tak jsou? Je to jenom plevel. Nejsou čistá dokonalost! Na mé zahradě nebudou jiné růže než ty červené. Ty ostatní ať si pojdou!!“ „Jsi blázen!“ „Je mi to jedno. Stejně mě to baví.“ A tak jsem tedy stále pokračovala ve vytrhávání květin. Už jsem vytrhala všechny barevné. Jsou všechny pryč, a už tu jsou jenom ty červené. Mé krásné, červené růže.

lidi, nemusím se za nimi ohlížet. Jsou to jenom růže, kterým můžeme normálně ubližovat, a jim je to jedno. Jsou to věci, u kterých si můžeme být dovolení být bezcitní. Proč bych hubila něco jiného, že? Takhle ta lidskost vypadá. Růže je stále pouhou růží a já si ji mohu tvořit podle svého ideálu. Všichni mají rádi růže. Ale jen ty červené. Ti, kterým se líbí jiné, jsou zmutovaní touhle dobou, a neví naprosto nic o dokonalosti a kráse. Však já jim ukážu dokonalost, až tu budou pouze červené růže.

Pravidlo č. 3: Dosáhnout dokonalosti

Ale místo toho, aby mi to konečně stačilo, a mohla jsem být spokojená s tím, co už vlastně mám, tak ne všechny růže mi přišly dostatečně červené… „A co že tu děláš teď?“ „Hubím růže.“ „A neříkala jsi, že růže právě pěstuješ?“ „Ano, ale pouze ty červené.“ „To jsi říkala, ale vždyť hubíš i ty

Pravidlo č. 4: Izolace

„Co děláš?“ „Stavím plot.“ „Ale vždyť jsi tu už měla plot.“ „Ale ne dostatečně vysoký a dostatečně nepropustný.“ „Mě tvůj plot přišel naprosto do-

stačující.“ „Nechci, aby mé růže přišly do kontaktu s čímkoliv, co není stejně čisté jako ony. Nestojím o to, aby se křížily s nějakými bílými nebo modrými, a pak by byly opět nečisté, a musela bych opět hubit plevel. Takhle to bude mnohem lepší.“ „Jsi blázen.“ „Přijde ti snad lepší hubit růže?“ „Takže lepší je schovat je za plot.“ „Ano.“ „A jak je chceš opylovávat?“ „Jednoduše. Budu sem posílat jen ty nejlepší včely. Budu sem posílat ty nejlepší věci. A mé růže budou v luxusu.“ „A nebude jim chybět světlo?“ „Ten plot bude skleněný, aby mým růžím nic nechybělo.“ „Jen kontakt s okolním světem.“ „Nesuď mě.“

9

To jsou základní pravidla šlechtění… Růže najednou mají problém. Uvadají, mívají nemoci, přestávají vypadat dokonale. Jsou ubohé, a žádný z prostředků, kterými je opečovávám, nijak nepomáhá. Vypadá to téměř, jako by se mezi růžemi šířil nějaký mor. Jed, který ty mé růže vysával a ničil. A ony kvůli němu mutovaly. „Co děláš?“ „Odmítám jít na zahradu.“ „Proč?“ „Mé šlechtění nevychází.“ „A divíš se tomu?“ Urazil mě. Po nějaké době se vracím na zahradu, a tam je tuna mrtvých a uvadlých rudých růží. A uprostřed - přímo uprostřed všech těch mrtvých růží – stojí velká zdravá bílá růže. Asi začnu šlechtit ty bílé…

TÉMA

RASISMUS

10

Rasismus se staví někam ke spodní hranici hned vedle utahování si z tloušťky a vadám na řeči, zkrátka tam, kam sahají v konfrontaci ti nejzoufalejší a často také ti nejhloupější. Je to jev spojovaný s násilím, nenávistí, neschopností argumentovat něčím smysluplným. Je to problém, který se nedá dostatečně nafouknout ani uklidnit. Kontroverzním tématům a diskuzím se GYM vpravdě nevyhýbá a ani toto číslo není výjimkou. Redaktoři se s vervou vrhli do těžkého úkolu – ono totiž vystavit jedno číslo školního

POVÍDKA

časopisu na téma jako je rasismus opravdu není jednoduché. Celoplošné zmapování názorů na naší škole si vzali na starost Pavel Mráček s Jirkou Novákem – odpovědi byly ve spoustě případů překvapivé, v nějakých snad i znepokojivé. Vyjádřili se i kantoři skrze pravidelnou Učitelskou anketu, kterou si vzal na starost Martin Rosocha. Ani cizojazyčné rubriky nezůstaly pozadu – Anežka Papáčková je autorkou Španělského koutku hovořícím o rasismu proti Indiánům, Pavel Mráček v německém koutku popsal, jaká

je situace v Německu a já jsem shromáždila a vyfotila Asian GANG. Toto téma se těžko zlehčuje, tudíž určitě za zmínku stojí i kvalitní myšlenka, na které vystavěl Dominik Hořejší svou úvahu, kterou osobně vřele doporučuji. Téma je to náročné, poprat se s ním zvládnou jen ti nejtrpělivější. Sama za sebe Vám přeji pohodlné počtení nejen tematickými články, ale také hezké svátky a vše krásné do Nového roku! - IWISH-

-NICK-

Zvláštní příběh těch dvou Žili, byli dva, nebo dvě? Spíše dva. A ti dva se znali. A nejen to. Bylo mezi nimi něco víc. Něco, co i oni sami jen těžko dokázali postřehnout. Podívej! Támhle se zrovna potkávají! Dva lehké, skoro neznatelné úsměvy. Tiché a neslyšitelné pozdravy. Výjimečně se jeden z nich ohlédl. Sklopené oči a pocit provinění. Totální bezradnost a úzkost. A tak stále znovu a znovu. Ačkoli oba cítili nepopsatelně mnoho, nikdy se víc nestalo. A ten strach. Byl tak silný a najednou všude. „A co ostatní? Jak by se asi tvářili? Proč se tak blbě směje?“ „Odpovíš mi konečně?“ probralo

jednoho. „Omlouvám se, neslyšel jsem vaši otázku.“ řekl upřímně. A

nebylo divu, pořád přemýšlel, spekuloval, trápil se, škola byla stranou. Stejné to bylo i u druhého. A tak to šlo dál, den za dnem, měsíc po měsíci. Oba se cítili čím dál hůř. A nikdy se nestalo nic. Nikdy nepadlo víc, než tichý pozdrav a zvláštní úsměv. A přitom si toho chtěli tolik říct. Ty samé obavy oběma nedovolily říct tu samou větu. Bylo to takové typické dubnové noci. Jeden se procházel nočním maloměstem a nasával vůni nastávajícího jara. Zase nemohl spát. A jako vždy nepřemýšlel, kam jde, prostě šel a náhodně zatáčel. Z jeho myšlenek jej vytrhla silueta choulící se na lavičce. Upoutala

jeho pozornost. Šel blíže. Byl to on. Druhý tam ležel, třásl se zimou, a přesto spal. Překonal strach a zatřásl s ním. Druhý se probudil. Z jeho dechu bylo cítit, že se ten večer odehrála velká oslava. Z druhého vypadlo jen, že musí domů, pak jeho drkotající zuby zastavily další výpověď, nezaujatý divák si ale

STUDENTSKÁ ANKETA

musel všimnout výrazu v druhého očích. Půjčil mu bundu a podpíral ho za chůze. Moc dobře věděl, kam jít. Ten jeden dovedl druhého až ke dveřím. Dál už to zvládne sám. Vzal si zpět svojí bundu, ucítil tu zvláštní, nádhernou vůni. Počkal, až se dveře zavřely a šel také domů. Druhý den se oba probudili. Nebyl

to sen, došlo jim. Na tváři obou byly úsměvy. Byli tak blízko, stačilo napsat, zavolat, zazvonit. „Jestli mě má rád, tak se ozve.“ řekli si oba. A tak se vše vrátilo do starých kolejí. Jen ta bolest byla silnější. A tak to šlo dál, až se jejich cesty rozešly nadobro.

-JIRI- & -MRAK-

Averze k rasám na škole Otázka 1 - Myslíte si, že je naše společnost negativně ovlivněna přistěhovalci a cizími rasami?

Otázka 2 - Myslíte si, že je naše společnost negativně ovlivněna přistěhovalci a cizími rasami?

Odpovědi na 1. otázku jsme roztřídili podle pohlaví a názoru (ano, ne, nevím), jak můžete vidět na grafu. Už na první pohled je zřejmé, že jsou mezi odpovědmi studentů a studentek velké rozdíly. Nejprve bychom se mohli zaměřit na odpovědi dívek. Dohromady se jich k této otázce vyjádřilo 154. Podíváme-li se na jejich odpovědi procentuálně, většina z nich (cca 58%) si nemyslí, že je naše společnost negativně ovlivněna přistěhovalci a cizími rasami. Opačného názoru je přibližně polovina odpovědí. Odpovědi chlapců jsou pravým opakem, jsou viditelně radikálnější. Ze 101 odpovědí je skoro 70 % toho názoru, že jsme menšinovými skupinami negativně ovlivněni. Pouhých 20 % potom odpovědělo na zmíněnou otázku “ne”. Většina odpovídajích je tedy přesvědčena o tom, že má pobyt menšin na Českou republiku negativní dopad. Studenti jsou vyhranění, zatímco studentky by se pravděpodobně tyto problémy snažily řešit diplomaticky a klidněji.

Už od prvního pohledu na grafy k otázce 2. je zřetelné, že “vyhráli” Romové. Už při zadávání ankety jsme tento scénář očekávali. Výsledek je však pro Romy ještě horší, než jsme čekali. Jako nejnebezpečnější přistehovalce je zvolila přibližně polovina školy... Hned po Romech se zde často objevují Ukrajinci. Snad je to proto, že se v České republice jejich menšina objevuje často, a že je nejpravděpodobněji najdeme manuálně pracovat na různých stavbách. Na jednu stranu je to možné brát jako pozitivum, protože mnoho Čechů by takovou práci dělat nechtělo. Kamenem úrazu však může být fakt, že někteří Ukrajinci zde pracují načerno. Další, údajně nebezpečnou skupinou, jsou muslimové. V této otázce jsme útržkovitě tuto skupinu nacházeli také pod označeními islamisté, obyvatelé zemí končících na „stán“. Proč? Muslimové sice do ČR tolik neemigrují, přesto se mnoho Čechů jejich imgrace obává. Důvodem této odpovědi je pravděpodobně obava, že by isamisté

byli schopni nenásilně vytlačit naši evropskou kulturu a náboženství, neboť v jejich zemích přirozený přírůstek obyvatelstva stoupá a v Evropě je tomu právě naopak. Často uváděné byly také národnosti, s kterými jsme v minulosti neměli příliš dobré vztahy. Mezi ně bychom začlenili Rusy a dvakrát uvádené Němce (že by ještě dozvuky války a let po roce 1948?). A jak jsou pro nás škodlivé další uváděné rasy a národnost? Maďaři, Turci, Angličané, Srbové, Číňané.... Snad je jejich “škodlivost” přímoúměrná osobním zkušenostem těch, kteří je uvedli. A jedna dobrá zpráva nakonec. Že by přímá zkušenost byla tím pravým receptem na předsudky?!

11

Otázka 3 - Proč by měl/ neměl stát redukovat počet cizinců a přistěhovalců v ČR ? U této otázky se odpovědi dost shodovaly. Alarmujíci je, že skoro dvě třetiny dotázaných studentů jsou pro redukci. Zejména pak byly jmenovány dvě menšiny: Vietnamci (přitom však dle odpovědí “neškodí!”) a Romové. Odpovědi obsahující názor na Vietnamce obsahovaly spíše hodno-

Graf k otázce č. 1

12 cení – čím českou společnost jejich přítomnost obohacuje, a naopak utlačuje. Většina kritických vyjádření poukazovala rovněž na klady Vietnamců. Jako plus zde studenti uváděli jejich pracovitost a nonstopové fungování v obchodech s potravinami a mnohým pestrým zbožím (ve večerkách). Jako kritika byla kvalita zboží, na druhou stranu se respondenti rozplývali nad cenami. V odpovědích byla uvádě-

na údajná také vlezlost a vnucování se při návštěvě jejich obchodu. Co se týče Romů, kritiku jsme očekávali. I když se v anketách někteří studenti vyjadřovali tolerantně, Romové jsou všeobecně tak neoblíbenou skupinou, že (místy vyloženě radikální) kritika jednoznačně veškerá odlehčující slova přebila. Davově většina studentů uvedla, že jsou nevychovaní, hrubí a zlí. Jako projev těchto vlastností také údaj-

ně kradou a poškozují soukromý i veřejný majetek. Co na těchto slovech pravdy? To nikdo přímo neuvedl. Několikrát bylo poukazováno na romskou agresivitu, např. na konflikty na sídlišti Máj v Českých Budějovicích. Ostatní vyjádření většinou kritizovala přistěhovalce. Nejčastějším problémem je jejich nelegální pobyt, rodná čísla, bydliště a někdy i jména. V případě Romů bylo uve-

Myslíte si,...

deno, že vůbec nepracují a pouze využívají sociálních dávek, často za svou početnou rodinu, tísnící se v různých malých bytech, s velkými příjmy, získanými z dávek. Každý přistěhovalec by měl dle mnoha odpovědí projít přísnou zkouškou, která by ho usvědčila v jeho znalosti českého jazyka a českých zákonů, což by předcházelo některým konfliktům.

ÚVAHA

Skinheads O skinheadech, punkerech a ostatních 'nepochopených' skupinách lidí bychom mohli diskutovat celé hodiny a nedošli bychom k žádnému závěru. Většina lidí když uvidí na ulici například muže s 'čírem' na hlavě, obejde ho velkým obloukem. Vidí v něm jen problémy. Ve skutečnosti možná není důvod se bát. Jak to s nimi ve skutečnosti je? Chci se zaměřit konkrétně na skinheady. První myšlenky nás všech jsou krvavé rvačky a dlažební kostky létající vzduchem. Zaručeně to musí být rasisté. To jsem si dříve myslela i já.

Otázka 4 - Myslíte si, že barva pleti může ukazovat na kvalitu osobnosti ? Proč ? Na tuto poslední otázku většina studentů odpověděla dost košatě, ale většině lidí se odpověď zdála očividně jasná. V odpovědích jsme se dočkali v 95 % jasných hlasů, že vzhled jakéhokoliv člověka nebo

barva pleti nerozhoduje o kvalitě osobnosti a jejím charakteru. Tato odpověď je ale poněkud v kontrastu s výše zmíněným názorem, že přistěhovalci jsou nebezpeční a místy nežádoucí pro naši společnost. A když někdo “přistěhovalectví” dává do roviny s barvou pleti, je jasné, že dojem je ovlivněn.

13

-ANNY-

Jednou se mi naskytla příležitost s takovým člověkem mluvit. Na nohou měl těžké boty, byl celý potetovaný (k mému překvapení křesťanskými motivy). Na první pohled problémový muž. Ve skutečnosti má vysokou školu a vede poklidný život s rodinou a stejně naladěnými přáteli. Skinheadi se totiž v podstatě dělí na dva proudy. Jeden proud se drží původní antirasistické myšlenky. Jsou mezi nimi nejen běloši, ale i lidé z jiných ras. Přesným opakem je násilný druhý proud, který je bohužel mnohem početnější.

To jsou již vám známí vandalové. Vyznavači neonacismu. Svými trestnímy činy upoutávají pozornost médií na sebe a na skinheady vrhají špatné světlo. V Americe je dokonce považují za nástupce nechvalně známého Ku-Klux-Klanu. Historie skinheadů je velmi dlouhá a složitá. Myslím, že by si o nich měl každý něco přečíst, zbavit se předsudků a udělat si vlastní názor.

ÚVAHA

-NICK-

Kde se vzala XENOFOBIE? Xenofobie je cizí výraz označující strach z neznámých věcí. Jeho největší složkou je po velice dlouhou dobu strach z přistěhovalců, neboli lidí, kteří etnicky nezapadají na nějaké území. Kde se ale v nás tyto obavy vzaly? Faktorů, způsobujících tento jev, je několik, a já se zde pokusím alespoň některé rozklíčovat. První problém vyvstává z dnešní doby, která je tak jiná oproti minulosti. Ještě naši pradědové a prababičky vyprávěli svým vnoučatům o velké cestě do Prahy, kterou povětšinou vykonali jednou za svůj život. Potkat tedy cizince bylo velmi obtížné. Potkat člověka jiné barvy pleti? Naprosto nemyslitelné. Pro nás dnes není problém se ráno probudit v Třeboni, za dvě hodiny přejet autem do Prahy, nasednout na letadlo a poobědvat v Bangkoku, Nairobi nebo Buenos Aires. Musíme se ale vypořádávat s něčím, co nás naši předci nenaučili. Neustále potkáváme nové věci, nové lidi, příslušníky kultur, o kterých povětšinou nic nevíme. A ať jsou jejich zvyky, tradice a úmysly sebelepší, vzbuzují v nás podezřívavost a nedůvěřivost. Vždyť babička přeci říkávala, že v Africe žijí lidožrouti, kteří nás v noci zabijí a druhý den snědí. Může to znít absurdně, ale od mala si to neseme v podvědomí jako uloženou bombu, která čeká na správný čas k detonaci. Druhým velice podstatným faktorem je náboženství. Křesťané se mohou snažit sebevíc, ale navždy bude jejich vinou rozpoutání nej-

většího a nejdéle trvajícího konfliktu této planety. Křesťansko-muslimská válka se datuje zhruba od počátku druhého tisíciletí. Stále početnější příznivci učení tehdy nejmladší proroka Mohameda (mrtvého zhruba 4 století,

Francie. Papež Urban II. vymyslel geniální plán. Roku 1095 vyhlásil křížovou výpravu proti muslimům. Oficiálním důvodem bylo dobytí Jeruzaléma a Kristova hrobu. Papež ale získal znovu kontrolu nad prostorem Byzance a šlechtici jižní

což je čas, který potřebovali i křesťané na upevnění moci v Římské říši) získávali početná území na blízkém východě. Církev svatá byla po prvním schizmatu, kdy se rozdělila na katolíky a ortodoxní křesťany v Byzantské říši (se sídlem v dnešním Turecku) a moc římských papežů byla značně oslabena. Stále nebezpečnější byla také šlechta ve městech dnešní jižní

Francie byli jedni z vůdců první výpravy, většina z nich se nikdy nevrátila. Společný nepřítel tak na dlouhá léta sjednotil království a knížectví v Evropě pod nadvládu Říma. Po staletích bojů a dalších výpravách byli křesťané poraženi. Nikdo nikdy nedopočítá, kolik obětí měla jen tato papežská touha po moci. Její následky ale opět neseme dodnes.

14

Čerti potažmo ďáblové a satani se ne náhodou podobají muslimům. Ne náhodou jsou všechny zlé bytosti z křesťanských mysterií právě z oblasti tehdejších arabských států. Je to nejvíce vyvedená propaganda v historii lidstva. A samotný konflikt? Zhrzení muslimové se vydali dobývat Evropu. Na západě ve Španělsku byli vyhnáni reconquistou. Muslimové v podobě Turků došli v 16.stol. až k Vídni. Dnešní vzájemná nesnášenlivost je stále jen pozůstatkem dávné historie, mající již miliony obětí. Nemluvě o nenávisti k židům, již rozpoutali také křesťané již ve středověku, kdy židy obvinili z Kristovy smrti, a

začali je směřovat do uzavřených městských čtvrtí. Bohužel, tato stigmata křesťanství si pravděpodobně poneseme mnohem déle, než obavu z kanibalů tmavé pleti. Tento konflikt se ani zdaleka neblíží svému konci.

Posledním problémem je naše povaha, která má tendence si vše zjednodušovat. Pro drtivou většinu lidí je snazší odsoudit vše, co neznají, jen proto, aby nemuseli přemýšlet nebo poznávat nové věci. Naneštěstí si lidská většina vytvoří předsudek o místní etnické, náboženské, sexuální, národní nebo pohlavní menšině daleko dříve, než vůbec stačí poznat,

15

jaký má daný člověk hlas, natožpak jaké jsou jeho charakterové vlastnosti. A tak máme zaděláno na stále větší problémy téhle zrychlující se doby. Neumím si představit, jak se spousta lidí bude učit toleranci, které bude stále více potřeba. To, že se někdo pětkrát denně modlí směrem k Mekce a má pohlavní orgány uvnitř svého těla, ještě neznamená, že nedokáže zastat svou práci nejlépe v celé firmě, že nedokáže ze svých dětí vychovat poctivé a slušné lidi, že nemá právo zde žít společně s námi.

UČITELSKÁ ANKETA

-ROS-

Jaká asociace se Vám vybaví při slově rasismus? Vilém Roženský

Tradiční česká (a už jsem rasista) neschopnost umět čestně a poctivě řešit své osobní problémy, raději je svádíme na někoho jiného, vyskytuje se vždy ruku v ruce se závistí.

byli mou největší oporou černoši z Ghany a Etiopie. Dávali silně najevo, jak si mě váží a chránili mě před veškerou nepřízní osudu. 4. Na témže místě se mě pokusil znásilnit jeden Rus - inženýr. 5. Můj lomnický spoluobčan zastřelil jiného spoluobčana. Oba byli bílí. 6. Mám to štěstí, se se v mém okolí nacházejí skvělí lidé různých ras. Mám pokračovat? .................

Adéla Holubová

Milada Benedová

Při slově rasismus se mi vybaví slovo rasa a jí často přiřazované chování. Vlastní zkušenost mi ukázala, že lidé jsou buď dobří nebo špatní. Na rase naprosto nezáleží. Uvádím několik výstřižků z mých vzpomínek: 1. Jako malé holčičce mi parta starších kluků - cikánů ukradla maminkou darovaný (a proto pro mě vzácný) prstýnek. (Název cikán se tehdy běžně používal a rozhodně měl stejnou náplň jako róm nyní.) 2. Když jsem přišla na návštěvu do jedné lomnické napůl cikánské rodiny, byla jsem opečovávaná jako největší klenot. Hlava rodiny mi dokonce nabídla své pantofle se slovy: "Ty si vemte, jsou ještě teplé." 3. Za mých studií ve Volgogradě

16

Na prvním místě automaticky Romové, ať už chci nebo nechci. A pak se mi vybavují víceméně věci veškeré, jelikož kdo odsuzovat, popichovat a jinak útočit na ostatní opravdu chce, ten si důvod vždycky najde. Napadá mne ale i pozitivní rasismus, což si myslím, že také není v pořádku a málo lidí ho vnímá. A tudíž mě v poslední řadě napadá bezmoc.

Zdeněk Kučera

Rasismus vnímám jako velké, mnohdy dokonale skryté zlo narušující fungování společnosti. Vnáší do našeho života neklid, strach, násilí, demagogii. Pryč s ním!

Anna Kohoutová

Rasismus naruby. Neumíme se k lidem jiné rasy chovat přirozeně. Buď je naše chování přehnaně negativní, nebo se zbytečně snažíme. Jsem vděčná za všechny Rómy, které jsem kdy potkala a dovolili mi nenastartovat v sobě žádné předsudky. Nemám špatnou zkušenost. A jsem třeba i vděčná za všechny skvělé Vietnamce a Vietnamky v naší škole, na které ale myslím jen v souvislosti s touto otázkou, protože už by mě vůbec nenapadlo přemýšlet o nic jako o jakkoliv „jiných“. A doufám, že se nám od ledna podaří přivítat na naší škole Argentinku, která by u nás chtěla rok studovat. A doufám, že přes přijímací řízení projde malý kluk, který moc neumí česky, protože žil celý život v cizině. Jeho tatínek je Ind. A ať je takových co nejvíc, protože je to naprosto normální.

Zbyněk Matějka

Vybaví se mi ihned velmi nepříjemná bitka skupiny protestujících s policií, ke které došlo přímo pod našimi okny na konci letošního června. Takto radikálně se situace samozřejmě nedá řešit a s násilím nikdy nemohu souhlasit. Na druhé straně se mi nelíbí přesouvání odpovědnosti za výchovu svých dětí z

rodičů např. na školu nebo na jiné organizace. Také musí být ze strany státních orgánů zajištěn ke všem obyvatelům naší republiky stejný přístup ve všech oblastech. Potom by se snad situace mohla alespoň částečně uklidnit.

Hana Bušková

Kateřina Janů

Některé vědecké výsledky stejně nakonec pokryje prach. Je jen málo omylů které, ač vydávány za vědecké bádání, zasáhly až hrůzně do životů milionů lidí. Staly se oporou pro obhajování otrokářství, argumenty pro tvrzení , že ženy jsou méně inteligentní než muži; norimberské zákony nacistického Německa o „ochraně německé krve“ zhmotněné do vyhlazovacích táborů toho byly hrůzným důkazem. I antropologové, paleontologové,

Hmm, jako první mě napadne barva pleti, pak nesnášenlivost, xenofobie, netolerance a ku-klux-klan - včera jsem se zrovna koukala na The Roots.

Osudné výzkumy= osudové omyly „… je obecně přijímáno, že nadřazené rasy mají větší mozek ve srovnání s podřízenými.“ - Pierre Paul Broca

ROZHOVOR

patologové, chirurgové… zkrátka vědci patří k různým rasám. I věda se může mýlit, rozdíl je v tom, že některá vědecká bádání se netýkají veřejnosti, např. zkoumání zákonitostí volného pádu, takže si k nim nevytváříme emocionální vztah. Ovšem porovnávání lidských ras, jejich inteligence i duševní hodnoty se nás přímo dotýkají. Neexistují podstatné rozdíly mezi rasami a moderní věda už nemluví o rasách, protože není rozdílu mezi lidmi; vědecky řečeno , všichni v sobě máme, kromě jiného, geny vodních plžů. Všichni jsme jednou z forem života. A mýticky dodáno: „Prach jsme a v prach se obrátíme“ a pak bude jedno jaké jsme „rasy.“

-MAR.MAR-

Vítáme nově příchozí

Po té, co se paní Rosochová odebrala na mateřskou „dovolenou“, udělala v pedagogickém sboru menší díru, kterou k nám přišli zalepit hned dva noví učitelé. Čestino – dějepisářka Jana Psotková a výtvarkář Vilém Roženský. Tímto je u nás vítáme a přejeme jim na naší škole jen samé pohodové zážitky.

Jana Psotková

Zvídavost je ten správný přístup!

Jaký máte pocit, když vcházíte do třídy? Nejvíce v tu chvíli přemýšlím o organizaci hodiny - o tom, co máme probrat, jestli to stihneme a podobně. Přiznám se, že ze začátku jsem měla z učení trochu respekt, ale když jsem do toho, dalo by se říci, vklouzla, všechen strach mě opustil. Učitelství mě moc baví a svého rozhodnutí stát se učitelkou rozhodně nelituji. Dějepis i čeština, které jsem vystudovala, mě velmi bavily už tady na gymnáziu. Na dějepis nás tenkrát učila paní profesorka Lohniská, která mě svým

17

přístupem inspirovala ke studiu dějepisu a asi i k učitelství. Nejvíce se mi na učitelské práci líbí, že je tvůrčí a není stereotypní. Jak se vám líbí u nás na škole? Na budovu a prostředí školy jsem si zvykat nemusela, protože jsem sem sama kdysi chodila na čtyřleté gymnázium. Velmi mile mě překvapilo, jak mě přijal učitelský sbor. Část profesorů mě samotnou učila a znala už z dřívějška a ta druhá část, která mě neznala, mě mezi sebe také přijala velmi vlídně. Jsem

18

ráda, že jsem takhle hezky zapadla a jsem za to všem kolegům vděčná. Co byste mohla říct o studentech na našem gymnáziu? Jste fajn. Samo sebou ti mladší jsou temperamentnější než ti starší, takže musím občas vynaložit hod-

ně úsilí k jejich „zkrocení“, což je trochu unavující. Oproti studentům z Biskupského gymnázia, kde jsem byla půl roku na praxi, jste ale mnohem zvídavější a je na vás vidět, že jste sem šli, protože se chcete něco dozvědět. Líbí se mi váš přístup.

Jaké máte záliby? Ze sportu mě baví jezdit například na in-line bruslích nebo na snowboardu. Velmi ráda čtu, chodím do divadla nebo do kina a po kulturních památkách. Baví mě ruční práce, a pak také cestování po České republice i cizině.

Vilém Roženský Učíte na spoustě jiných škol. V čem se studenti našeho gymnázia liší od ostatních? Na zdejších studentech je znát širší studijní záběr. Učitel se zde setká s méně nechápavými obličeji než jinde. Na druhou stranu tu může být zvýšený počet chytrolínů a vejtahů, ale jsem tu krátce a moc jsem toho zatím nevypozoroval. Jinak fígle, jenž žáci na učitele vytahují, jsou všude úplně stejné.

Vypozorovat chytrolíny, to chce čas.

ZAPOMENUTÁ MÍSTA

Jaký dojem máte z naší školy a učitelů? Hned při vstupu na člověka dýchne síla tradice a jakési institucionální vznešenosti. Musím ale přiznat, že živý pohyb a hluk o přestávkách tuto vážnost zdejšího prostředí příjemně okořeňuje.

S mnoha učiteli se ještě neznám, ale s těmi, s kterými jsem se zatím měl tu čest seznámit, jsem si bez problémů porozuměl. Hlavně k nim a jejich vědomostem chovám respekt. Jaké máte záliby? Zálib a koníčků mám až příliš mnoho, někdy mi přijde, že mě vlastně zajímá a baví úplně všechno, což je ale pro výtvarníka dobře. Nicméně nejvíc volného času trávím prohlížením map a přemýšlením, kam by se dalo dojet na kole. Rád kreslím, maluju a pročítám životopisy slavných osobností všech oborů. Miluju vyhledávání zajímavých skladeb a koncertů na Youtube. Mojí neřestnou zálibou je ochutnávání piv z minipivovarů

-ROS-

Čistota na škole... Samozřejmost, o které se příliš nemluví. Všimli jste si už někdy, jak samozřejmá je u nás na škole čistota? Spíše asi ne, viďte, neboť samozřej-

pan školník, paní Lišková, Koubová a Čepová. Porce, které jsou určeny k úklidu, jsou dechberoucí; paní

mé je bráno jako něco, o čem se mluvit nemusí. Nuže vězte, že čistotu mají u nás na starost čtyři lidé;

Lišková má na starosti 1003 m2 v suterénu, plus 325 m2 v prvním patře, celkem tedy 1328 m2!

„Spotřebujeme téměř deset kilometrů toaletního papíru měsíčně...“

Paní Koubová se stará v prvním patře o 195 m2, v prvním patře potom 271 m2, k tomu má ještě na starosti celé druhé patro, 710 m2. Celkem tedy uklízí 1176 m2. Paní Čepová se stará v suterénu o úklid sociálních zařízení a učebny VV (114 m2), k tomu má přiděleno ještě 416 m2 v prvním patře, souhrnně tedy 530 m2. Máte-li rádi

Parfumé

Minutie

sčítání, tak už jste si jistě sečetli, že rosti kontrolu úklidu, k tomu ovcelkový počet ploch dává 3034 m2 šem pomáhá ve chvílích, které si (pro představu, to je zhruba polo- to vyžadují. Zmiňme kupříkladu vina fotbalového hříště!). Pokud jste si ovšem mysleli, že to je vše, pak jste se mýlili, každá z uklízeček má totiž na starosti ještě veškeré svislé plochy u těch vodorovných (tak např., okna se čistí dvakrát za rok; paní Lišková má na starosti 45 oken, paní Koubová 63 a paní Čepová 27, případně veškerá zábradlí, obrazy, kliky, nástěnky, parapety, světla atd.). Přijde-li vám to vše jako úkol hodný uklízeček-titánek, pak připomínám, že opak je pravdou, sen školy jako instituce je v rámci úspor „zoptimalizovat“ úklid tak, aby vznikla jakási superuklízečka, která by měla na starosti vše, úklid zvládla tak do deseti minut, a ještě k tomu dozorovala chodby (ano, paní uklízečky u nás mají and Mr. Proper na starosti také dozory). Vlastně ne; ještě lepší by bylo, kdy- „výškové“ úklidy světel a prázdniby se vše uklízelo jaksi samo, a bez nové hloubkové úklidy, které pan nákladů… školník provádí čistící mašinou Možná se právě ptáte, proč jsem Romo z města Fulnek (jižně od uvedl osoby čtyři, když mluvím Opavy), která byla zakoupena před o třech... ne, na pana Lišku jsem patnácti lety za šedesát tisíc konezapomněl. Jako šéf má na sta- run. Krom této práce pan školník

Brillance obstarává nákupy mopů, hadrů, molitanů, smetáků, ručníku, mýdel, toaletních prostředků a jiných materiálů, které se týkají úklidu a čistoty. Jen pro zajímavost, všechny tyto nákupy přijdou na sto tisíc korun ročně, tedy téměř na tři sta korun denně. Zdá-li vám to hodně, pak si představte např. spotřebu toaletního papíru – měsíčně se spotřebuje 42 jumbo toaletních papírů, každý z nich o délce 220 m... to je téměř deset kilometrů toaletního papíru za rok! Když to přepočítáte na jednoho studenta, tak vyjde skoro metr toaletního papíru na každého studenta (chřipkové epidemie a stres před čtvrtletkami započítány.) Krom této „povinné“ práce se pan školník stará o prostory (chodník, trávník) před školou, byť se o ně má formálně stará město. Pan Liška ovšem lakonicky dodává následující: „Je to sice navíc, chci ale, abychom měli naši školu hezkou!“ Počkejte, ještě bych zapomněl, mám ovšem připomenout, že čistotu a pořádek mají na škole na starosti ještě všichni ostatní, tak na to nezapomeňte (zvednuté židle, papírky, žvýkačky...)! Díky za to!

19

ROZHOVOR S TALENTEM

-MAR.MAR- & -TEST-

Tereza Tichá: „Lidé tam chodili do školy radši než tady…“

20

Letošní maturantka Terka Tichá byla rok na studijním pobytu v Kanadě. Po návratu z druhého největšího státu světa jsme ji musely nechat trošku odpočinou, ale teď už je opět v plné síle a vy se o ní můžete dozvědět spoustu zajímavých informací, které si přečtěte v následujícím rozhovoru. Jakým aktivitám se věnuješ? Běhám orienťák, zpívám ve sboru, hraju na kytaru a trochu na ukulele, teď jsem se po půlroční pauze vrátila k Ultimate Frisbee. Kde bereš energii a čas na všechny tyto aktivity? Zjistila jsem, že nejméně energie mám tehdy, když musím zpomalit (ať už kvůli škole, zranění nebo jiným věcem) a nemám čas na běhání ani na hudbu. Ze svých koníčků spíš tedy energii čerpám. S časem je to špatné, často je to na úkor spánku, někdy školy.

V orientačním běhu jsi velmi úspěšná. Jak si se k této neobvyklé disciplíně vůbec dostala? První orienťák jsem běžela, když mi bylo šest. Náš táta přemýšlel o sportu, který bychom mohli dělat jako rodina, a napadl ho orienťák jakožto ideální sport pro nás. A měl pravdu. Jakých úspěchů jsi dosáhla a na co jsi nejvíce pyšná? Úspěch, na který bych mohla být pyšná, si schovávám do budoucna. Mám radost ze sezony 2012, kdy jsem doběhla na 7. místě na mistrovství republiky ve sprintu i v nočním orienťáku. Loni jsem vyhrála mistrovství Severní Ameriky, kde je orienťák pořád v plenkách a konkurence není tak velká. Myslíš, že tě pobyt v Kanadě nějak změnil? Nepřipadá mi, že by mě to zásadně změnilo. K mému zklamání jsem

nevyrostla. Snad jsem trochu sebejistější a zodpovědnější. Naučila jsem se nebát se, protože strach člověka akorát spoutá. A psát pořádně eseje v angličtině. Liší se přístup ke vzdělání v Kanadě a v České Republice? Jejich přístup se od toho našeho liší hodně. Zatímco my dáváme důraz na znalosti, oni dávají důraz na přemýšlení. Neustále tam člověk psal eseje, kdy byl nucený své názory obhajovat. Také mají mnohem víc domácích úkolů. Samotný pobyt ve škole znamená výrazně méně stresu než u nás. Lidé tam chodili do školy radši než tady, aspoň mi to tak připadá. Jet na rok pryč je skvělá zkušenost, kterou bych doporučila těm, kdo o to skutečně stojí. Je ale třeba počítat s tím, že ne všechno bude jednoduché a že všechno se zdá být těžší, když nemáte po boku kamaráda.

Jak jsi se cítila, když jsi se vrátila zpět do Čech? Zažila jsi kulturní šok? Ze začátku to bylo skvělé, měla jsem hroznou radost z toho, že zase vidím kamarády a rodinu. Kulturní šok přišel až poté, co se všechno vrátilo do starých kolejí, tedy někdy v říjnu po komiskách a trvá trochu dodnes. Vždycky jsme si dělali srandu z pana Krynického, jenže ono je občas hrozně těžké nestěžovat si a neříkat: „To u nás v Kanadě..“ V ČR se vyskytuje rasismus poměrně ve velké míře, jak to funguje v Kanadě? „Jo, to u nás v Kanadě..“ Ne, vážně – v Kanadě jsem se s rasismem ani xenofóbií obecně prakticky nesetkala. Jak řekl jeden z mých učitelů – tam jsou skoro všichni přistěhovalci. Každý, kdo tu prošel vzdělávacím systémem, má zafixované, že

UČITELSKÁ ANKETA

multikulturalismus a s ním spojená tolerance jsou nedotknutelné hodnoty. I přesto je tu stále palčivá otázka původních obyvatel – dřív na nich byly v rámci „asimilace“ páchané dost kruté věci, které se jim nynější provinční vlády snaží velmi intenzivně vynahradit.

odjet – buď do Kanady nebo do Japonska. Do Kanady proto, aby viděli, že multikulturalismus s trochu tolerance funguje. Do Japonska proto, aby si vyzkoušeli, jaké to je, být na první pohled odlišný od davu kolem vás.

Co u nás podle tebe způsobuje rasovou nesnášenlivost? Obecně nedostatek tolerance pro kohokoliv, kdo je jiný než dav. Vzájemné nepochopení – většina útoků s rasistickým podtextem je zde vedena proti Romům a přesto se o jejich kultuře téměř neučíme a často se ani nesnažíme jim rozumět. Je to velmi komplexní problém a příčin je spousta. Co si myslíš o lidech, kteří mají rasistické názory? Myslím, že by jim prospělo někam

Orientovat se v životě, to chce pořádnou kliku...

-ROS-

Co se vám na Vánocích nejvíce líbí, co vás nepřekvapí? Vilém Roženský

Zuzana Dvořáková

„Nepřekvapí mě spousta věcí, například to, že ráno po štědrém večeru se uvidím, kterak u trouby dojídám zbylé kapří řízky.“

Nejradši mám atmosféru pozdního odpoledne 24.12. Všude voní smažený kapr a svítí vánoční stromky. A nejkrásnější momenty jsou s malými dětmi, kteří celý den netr-

21

pělivě očekávají příchod Ježíška a kteří stále ještě věří, že je to všechno skutečné. Typickým příkladem byla moje o deset let mladší sestra. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jí bylo asi 5 let, dívali jsme se spolu z okna a ona začala s neuvěřitelným nadšením volat, že viděla Ježíška, který už konečně jede k nám. Mám Vánoce moc ráda.

Milada Benedová

Na Vánocích se mi líbí pododa, mír a klid, které pečlivě s rodinou pěs-

tujeme. Jsem šťastná, když můžu po sečtení členů rodiny prohlásit: „Jsme všichni.“

rok, ale to na to tak nějak zapomínáme, právě proto se o to víc na Vánoce těším. :)

Zdeněk Kučera

Zbyněk Matějka

22

Sváteční atmosféra, stromeček, dárky a pochopitelně prázdniny!

Adéla Holubová

Světýlka, překvapení a když se zadaří, tak sníh.

Kateřina Janů

Nejvíc se mi líbí ta pohoda, koukáme na pohádky, pijeme punč nebo svařák, hrajeme hry a užíváme si to, že jsme celá rodina pohromadě. Uvědomuju si, že se to dá dělat celý

GYM, WELLNES & STUFF

Nemám rád předvánoční shon a spěch, ale pak si o to více užívám vánoční a novoroční atmosféru v rodinném kruhu. Děti už máme sice dospělé, ale stále velmi rád vzpomínám na jejich předvánoční napětí a později na jejich radostné obličeje u vánočního stromečku.

Hana Bušková

Vánoce- legenda- tradice Opice se vzpřímila, kopla do kokosu (eventuálně) a začala si hrát. No

a pak, o něco později i vyprávět příběhy. Vánoce, to je jeden oslňující, podmanivý a nekončící příběh, propojení legendy s tradicí. V našem životě jsou velice důležité tradice. Vytvářejí pocit zakořenění, někam patříme, cítíme se více v bezpečí, také proto se mají tradice a rituály dodržovat. A Vánoce jsou skvělou příležitostí kdy bychom se měli cítit dobře, mít pocit štěstí a vytvářet harmonii. Alespoň na chvilku. Vánoce mají evokovat teplo, bohatost, pocit hojnosti i krásy. Máme si udělat krásný Štědrý večer se slavnostním stolem plným jídla i lidí. Máme poslouchat nebo zpívat koledy, zapálit svíčky, rozdávat si dárky. O Vánocích nezáleží na tom jaká byla historická pravda, protože jsou okamžiky, kdy je lepší věřit legendám a kdy si máme navzájem přát: „ Pokoj lidem dobré vůle.“

-MAR.CAP- & -FILIPO-

Prohrát můžeš, ale se ctí Podzim, přicházející ruku v ruce se zimou, přinesl na stůl do kabinetu tělesné výchovy mnoho nabídek na zúčastnění se různých sportovních turnajů. Naši tělocvikáři se je rozhodli přijmout. Naši žáci se pěkně zpotili, aby vydali ten nejlepší výkon a učitelé na ně posléze mohli být hrdí. Někdy to stačilo, někdy ne. Ale takový je sport. Pojďme se tedy na jednotlivé turnaje podívat. Dne 21. října se hoši z vyššího gymnázia utkali na umělém trávníku s týmem třeboňské obchody a s třeboňskými rybáři ve fotbale. Náš tým byl ve značné nevýhodě. Oproti ostatním týmům se skládal

To my ctíme výhry... převážně z mladých hráčů a nikdy předtím jsme neměli možnost se „sehrát“. Největším povzbuzením

pro nás ovšem byla slova hlavního trenéra pana Wernera. Pokusím se je co nejlépe citovat: „Hoši, na

takovýhle turnaje moc dlouho nejezdíme. Nejste na to zvyklí, takže

českobudějovického Jihostroje. Scénář je bohužel stejný jako u

“Stejně dostanete nakládačku” od vás nic velkýho nečekám. Stejně dostanete nakládačku. Ale i když dostanete branku, hrajte dál.“ Namotivovaní těmito prorockými slovy jsme nastoupili do obou zápasů. I když nám tato slova na srdci neležela, prohráli jsme oba zápasy, ale zadarmo žádný tým vítězství nedostal. Dokonce i výhoda dvou penalt nám nepomohla. Ještě ten samý týden, 24. října, se konal turnaj ve futsalu. Tentokrát v Českých Budějovicích v hale

předchozího turnaje. Nezbývá než doufat, že příště už budeme více sehraní. Kdybychom náhodou opět neuspěli, tak doufám, že budeme moci odejít se vztyčenou hlavou, jako jsme odešli teď. Úplně opačně reprezentovalo naši školu družstvo dívek ve volejbalu. Holky ze septimy, sexty, prváku a druháku předvedly vynikající výkon. Nakonec si z okresního kola odvezly druhé místo. Gratulace patří těmto studentkám: Anetě Bo-

huslávkové, Karolíně Macháčkové, Daně Papáčkové, Kláře Lidinské, Anetě Samcové, Evě Zavadilové, Martině Trepkové a Anetě Rezkové.

S vítězstvím na dlani...

Florbalové vyjížďky V říjnu a v listopadu se konala také spousta florbalových turnajů. Jak si gympl vedl? To se dozvíte právě teď! Jako první se vydali na turnaj hoši z tercie a ze sekundy. Ti začali turnajovou sezónu vítězstvím ve své kategorii, kde ani jednou nezaváli. Po návratu do školy nosili nosy nahoře, ale měli proč. :D Postoupili do okresního kola v Jindřichově Hradci. V opravdu veliké konkurenci skončili na výborném druhém místě. O týden později se vydali na turnaj tercie a kvarta. Terciáni se samovolně ujali výběru hráčů, i když to měla na starosti kvarta. Postavili tým ze svých kamarádů bez ohledu na jejich florbalové dovednosti.

Zemská jablka to na pohled.

“Po návratu do školy nosili nosy nahoře, ale měli proč.” První na řadě byla nejmladší dívčí Tato lehkomyslnost se jim ale na turnaji vymstila, když skončili na předposledním místě. Třeba se pro příště poučí. Poté se rozjely na turnaje i holky.

kategorie – prima a sekunda, která se umístila na 3. místě z celkových 4 týmů. Bohužel se jim to příliš nepovedlo, ale každý den není posvícení.

23

Jako poslední si zahrály na turnaji dívky z kvarty a kvinty. Obsadily krásné 4. místo z celkových 7 týmů, což není úplně špatné. Doufám, že si účastníci všechny zápasy užili. Blahopřejeme jim a děkujeme za reprezentaci našeho gymnázia.

KAM TO DOTÁHLI

-MAR.MAR- & -TEST-

Josef Kaliáš „Vyhrávám pouze tehdy , když hraji za černé.“ Tentokrát jsme si pro vás připravily rozhovor s absolventem našeho gymnázia, který na naší škole maturoval v roce 1983. I přesto, že tento muž dosáhl nebývalých úspěchů, je velmi skromný a pokorný, má smysl pro humor a nikdy nezkazí žádnou legraci. Více o něm se dozvíte v následujícím rozhovoru.

likož kvůli němu jsem se rozhodl odejít na gymnázium, a tak možná právě jemu vděčím za svoje dosavadní úspěchy.

Jak vzpomínáte na svá školní léta? Vzhledem k tomu, že jsem Rom, tak by každého napadlo, že jsem byl šikanován, nebo že jsem nechodil do školy, ale opak je pravdou. Kromě narození mých dvou dětí to byly nejlepší okamžiky mého života. Mám pět sourozenců a já jsem bohudík (či bohužel) nejstarší. Musel jsem se o ně starat, a tak jsem dospěl dříve, než mí spolužáci, ale i přesto jsem jako každý normální kluk dělal vylomeniny patřící k věku.

24

Jaké máte povolání a co přesně je náplní vaší práce? Vystudoval jsem Fakultu všeobecného lékařství v Praze, obor stomatologie. Po absolutoriu jsem nastoupil na stomatologickou kliniku 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde pracuji dodnes. Pracuji jako vedoucí lékař Centra fotonické medicíny. Naše centrum má několik výkonových laserů, s kterými ošetřujeme pacienty, jedná se zejména o drobné zhoubné i nezhoubné nádory dutiny ústní, krku a kůže. Ve skutečnosti je to ještě malinko složitější, ale tím vás nebudu zatěžovat. Vážím si toho, že můžu dělat v kolektivu tak skvělých lidí, jako jsou moji kolegové, skvělou práci.

Cítil jste ze strany učitelů nějaké zvýhodnění nebo naopak utlačení? No…abych pravdu řekl, zvýhodňován jsem nikdy nebyl. Utlačování se mi dostalo na základní škole, a to ze strany mého matikáře (dej mu pánbůh věčný klid), který mě hodil tzv. do jednoho pytle. Vzpomínám na něj ovšem s láskou, je-

Jak trávíte svůj volný čas? Moc rád pomáhám lidem. Snažím se pomáhat vždy a všude, ve volném čase věnuji charitě. Pomáhám sociálně znevýhodněným skupinám se začleněním do společnosti. Založil jsem v Praze, kde teď momentálně žiji, Romské centrum pro děti a mládež. Miluji šachy (zvláštností je, že vyhrávám pouze tehdy,

JAZYKOVÝ KOUTEK

když hraji za černé ☺ ), jízdu na kole a nebudu vám tajit, že občas zajdu s přáteli do hospůdky. Jak byste mohl zhodnotit svůj život? Mám dvě zdravé děti, krásnou ženu, kterou miluji a povolání, které mě baví a naplňuje. Co víc si přát? Tento rozhovor je fiktivní, a tak je podoba se skutečnou osobou čistě náhodná. Vzhledem k situaci v naší zemi je také poměrně nereálné, že by naši školu někdy navštěvoval příslušník romské národnosti, neboť by byl již v předškolním věku vhozen do kolonky nepřizpůsobivých, již nemají šanci na vzdělání vyšší než základní.

-IWISH-

We‘re different... Racism - a topic which has always been a hot potato for me. But I have grown up of making a bigger deal

out of it than it actually is. There have always been and always will be people who will cowardly use

a different appearance as a reason to humiliate the other. I assembled the Asian gang walking around our

Here We are. Born to be kings. We‘re the princes of the universe. hallways at GT and asked each one of us one question regarding this topic. The answers are speaking for themselves. But to be honest, I decided to do this article not for the information but for the picture and as you can see, the result is looking disturbingly great. And don‘t be racist, you all know the names :-). SUMI KADYROVA - “Is there any problem with racism at our school?“ - don’t think there is any - well, at least I have never found myself in that kind of situation. Although I am not Czech (actually I come from Tajikistan), people are still accepting me the way they would accept a person who is no different to others. Nobody cares about my skin-colour, about my

speaking…etc. They care mostly about what kind of person I am. TRUONG MY HUYEN - “How do you deal with bad sayings or nasty comments?” - The best you can do is to ignore the source. The fact that one can actually think of insults like these means that there is something wrong in their heads. It is pointless to argue with these punks. Of course I have experienced many situatios that made me uncomfortable but seriously, the smartest thing you can do is to relax and ignore them. For example trials of embarrassing our native language by phrases that I have never heard of and which have also no meaning at all, are fine. But in case someone offends some friends

of mine or a member of my family, I will not let that go. The aim is to burn them with some burning smart sentence. If you do that correctly, you can just walk away like a winner with head held high afterwards. NGUYEN VAN TIEN - “Which of the main cultural differences complicates your life the most and which one makes it easier?” - The biggest complication is that my parents and I are not as close as my Czech friends are close to their parents. Beside that I could also mention the language barrier, which makes me feel uncomfortable on daily bases. And to talk about that one that makes my life easier? I will

25

answer to that with two human qualities that I have been enriched by both of cultures that have a special place in my life - tolerance and self-sufficiency. NGUYEN GIANG CHAU “What is your attitude towards other national minorities here in CR?” - Considering the fact that I am also a part of one of the biggest national minorities here, I am very tolerant to others. I do not judge people by the environment they come from and I am trying to do my best in avoiding prejudices. But I also think that assimilation is very important. VU THANH HUYEN - “Have you ever experienced a positive racism around you?” - Yes, but not as much as some judgmental people would guess. My oddly long name brings attention on blogging server on iDnes.cz so each time I post something I have few readers. Sometimes people/teachers are tolerant about my language skills but that is that one kind of positive racism that is not right. Actually, no kind of positive racism is but it is just as inevitable as a normal racism is.

DŽANAT KADYROVA - “What do you think that is nice about being quite different?” - There are advantages coming out of it, but in most cases they are not. It is a bit nice to be a little different because it often happens that people ask where do I come from and so on. But unfortunately, there are also people standing for the opposite opinion - those who take a look and start insulting (and bullying) immediately. The closer you let people around you to get to you, the bigger is the chance of getting hurt. But still - I would not want to be the same - each one of us is different and special - I do not want to make the same mistakes. I want to enjoy my life and maybe in future not alone but with someone who will want to enjoy each day with me. NGUYEN PHUONG ANH “How big is the problem of racism here in CR?” - Even though people like me have to fight their battles about this daily, Czech people are a nation that I would consider as very tolerant. And if they have some bad opinion about us, it does not come from prejudices any lon-

ger - now it is coming from bad experience. It is up to each one of us how we decide to deal with this. NGUYEN QUANG ANH - “Do you think that CR is politically obliging to imigration?” - I think it is, because I have not noticed any come-ups or demonstrations against imigrants or something likely. VO QUANG LINH - “How do your parents deal with racism?” - They understand it but they are also very worried. After first day here at school I was asked immediately if I did not happen to be insulted. When I lived in Jičín, it was normal to see people coming towards us just to say some insult and leave. Once something very weird happened. I was not accepted in a social group to my friend just because most of them were cheering to USA in the war they led against us. And what about me? When somebody calls me “A chinese”, I correct them to “A vietnamese” but it is the same to these kind of people.

-ANAP-

El racismo contra los indígenas

26

Como casi en cada país, también en México hay racismo. Sobre todo contra los indígenas. El racismo empieza por las diferencias. Los grupos indígenas tienen sus propias costumbres, tradiciones, lenguas y formas de vestir y esto en lugar de que la gente alrededor lo vea como algo único, como características

que definen una cultura con identidad propia que merece tener respeto como cualquier otra lo utiliza para discriminarlos y humillarlos. A lo más, son presentados como „mexican curious“ para entretener a los extranjeros. Pero hay que decir, que en México existen muchos programas

contra el racismo. Asi que ya no es tan grave. Por ejemplo 3 de los matemáticos más importantes de microsoft son de raza Maya. costumbres - zvyky no encajar - nezapadat humillar - ponižovat

-MRAK-

Wie ist es in Deutschland Wir alle wissen sicher, wie der zweite Weltkrieg schlecht war. Der größte Aggressor war damals Deutschland. Zusätzlich zu Kämpfen gab es dort auch den Holocaust. Das war ein Völkermord an den Juden, weil Hitler rassistisch

HRY

war. Bald haben auch andere Deutsche diese Ansicht übernommen. Wie ist es aber heute? Die Mehrheit der Deutschen ist schon strikt gegen diese Idee. Leider sind dort aber immer einige Leute, die damit zustimmen. Die heißen

„Neofaschisten“ und Deutschland bemüht sich, diese Menschen zu beruhigen. Heute ist Deutschland auf dem Weg des Fortschritts: Der Kampf gegen Rassismus ist dort oft viel größer, als bei uns.

-CHINANO-

Omrzlí duchové netopýrů Dobrý den, vážení přátelé nejnovějších výdobytků elektronického zábavního průmyslu. Dnes se podívám opět na několik novinek, tak nechť se vám líbí… Hra na bázi omrzliny> Po dvou letech se nám vrací souboj střílečkových králů. První z nich je (minimálně podle abecedy) Battlefield 4. Dva roky starý engine Frostbite funguje na jedničku - Čtyřka je (stejně jako trojka) pastvou a většina soudobých konkurentů může jen závidět. Co se týče single-playeru. už to tak slavné není. Zaprvé se jedná o mírnou vykrádačku žánrových klasik, zadruhé je zabugovaná a tunelová (jak to tak bohužel bývá). A co to hlavní - tedy mulťák? Začněme nedostatky: od vydání hry se nepodařilo nalézt řešení přetíženého, místy padajícího multiplayeru. Nové módy, tolik “slibné”, jsou zatím spíše pozoruhodnou raritou, než plnohodnotnou součástí hry po síti, neboť žádný z nich (ať už boj o bombu Obliteration či kopírování de_ counterstrikových map - mód jménem Defuse - podle čeho se asi jmenuje?). Zkrátka jediná dobře

funfující novinka mód velitele, kdy sami nestřílíte, ale krmíte své spoluhráče radami a příkazy, kam mají běžet, zatímco se díváte na bojiště ze zhora a podle potřeby rozdělujete tu raketový útok, tu podpůrné auto a vůbec se staráte, aby vašemu týmu vojáků nic nechybělo a měli se na bojišti jako v bavlnce - i zde ale platí, že kvalita hry stoprocentně závisí na kvalitě spoluhráčů. Ale jednu věc nejde popřít, jakkoli lze mít výhrady k singleplayeru či některým novým mechanismům: Battlefield 4 je nářez. Starý dobrý základ mulťáku funguje stejně dobře, jako ve trojce a spolu s módem velitele může být důvodem, proč před vánoci zalovit v peněžence.

od vydání prvního Modern Warfare. Podobně jsme si už zvykli, že střelba zní CoD jako klepání vařečkou o hrnec a zvuk motoru jako vysavač (zatímco ve výše zmíněném Battlefieldu je vše nazvučené lépe jak v Hollywoodském trháku). Ghosts bohužel ani nevypadá nijak valně - a to dokonce ani v “novém” IW enginu (vlastně je to stále ten samý se značným množstvím serepetiček), jehož jediným následkem jsou přemrštěné HW nároky. V této rubrice se o CoD psalo už několikrát, a tak vynecháme tradiční kritiku “singlu” a raději přejdeme k tomu hlavnímu - chytlavému multiplayeru. V mulťáku nastalo změn také jen pár - různé nové verze Survival kooperace, např. Extinction; příjemnější způsob piplání vlastní postavy a tak nějak celkově úspěšnou kompilaci toho nej z minulých dílů. Já osobně jsem proti tomu, aby za tohle dostával Activision peníze, protože od odchodu Vince Zampelly a Jasona Westa se z této série vytratily snaha o posun, ale jestli vás to baví, jen a jen vám to přeji!

27

Překvapení!> Kdyby na podzim některého roku nevyšlo “nové” Call of Duty:Ghosts, asi by se ten rok urazil a odmítl by skončit, dokud nové CoD v Infinity Ward nesesmolí. CoD už deset let patří k předvánoční mele tříáčkových her. Singleplayer s tradičně lineárním gamedesignem, dementní umelou inteligecí kýčovitým příběhem a návykový multiplayer - tyto pojmy charakterizují všechny díly CoD

Neto, neto, no, tento…> Jestli jste si náhodou hledali informace o vývoji nedávno vyšlém Batmanovi (Arkham Origins), asi vás úplně nepotěšilo, že Rocksteady, kteří vyvíjeli první dva díly sršící nápady a zdobící herní nebe, šli od válu a hru dostalo studio firmy Warner Bros. Jakmile má herní studio jméno filmového vydavatele, už se mi otvírá nůž v kapse a nebýt toho, že firma patří příbuzným našeho tělocvikáře, asi bych si trochu ulevil na účet vývojářů. Ne, že by to byla špatná hra. Ale veškerá nápaditost

se vytratila, a cokoli, co je nové, ruší - snad s výjimkou soubojového systému, který klade větší důraz na opatrnost a trestá hráče za nasazení klasicky akčního hurá-stylu. Navíc dojem kazí několik vyloženě amatérských chyb v gamedesignu - jako třeba že vybavení v tomto díle, který je prequelem prvního dílu nejsou v tomto vůbec známé, natož dostupné. Takže si to pojďme shrnout: Příběh je nadprůměrný, grafika solidní a gamedesign občas obstojný a občas inovativní a tím pádem na ránu pěstí. A přes-

POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET...

-MRAK-

Bitcoin vs. peníze

28

Vítejte opět při čtení počítačové rubriky. Jsou Vánoce a to je jistě nejen doba skvělá pro odreagování, ale také pro obchodníky. V našich končinách u nich platíme korunami, v cizích zemích například eury nebo dolary. Proč ne ale třeba Bitcoiny? Jedná se o zajímavou internetovou

měnu, o kterou se nestará žádná banka ani stát. Název lze rozložit na bit (počítačová informace) a coin, v překladu mince. Jeho velikou výhodou je, že mince nikdo nemůže padělat a rozhodovat o její hodnotě. Zajímavá je na něm velká spousta věcí: Například deflační systém – tedy postupný nárůst

to všechno hra tak nějak funguje - charismatičtí záporáci, souboje (kterých je ale tak trochu moc) vás hrou protáhnou až se divíte, že vám všechny ty mínusy zas tak moc nevadí. Takže - jestli nejste hnidopichové a máte rádi neto-neto-pýry, BAO je hra pro vás! Tak, trio patřící do tohoto čísla je za námi. Na webu najdete malý bonus v podobě vzpominání na minulost a vrátíme se i k CoD: Ghosts. A nebojte, nebude to nic dlouhého! Přeji krásné, hravé Vánoce v GYMu 32 nashledanou.

hodnoty. Chod této měny zajišťují „mineři“ (nebo také česky těžaři), kteří věnují výpočetní sílu hlavně pro ověřování transakcí. Je také šance, že během toho naleznou nové mince – ta se však s přibývajícími uživateli snižuje. S běžným počítačem toto těžení nedává moc smysl, existují však speciálně sestavené stroje určené výhradně pro toto těžení (obsahují například mnoho grafických karet a procesorů). Další zajímavostí je také to, že je měna kompletně anonymní. Nelze zjistit, kdo komu platil – každý Bitcoin má pouze svůj identifikátor a tím to hasne. Proto by se tato měna dala velmi dobře zneužít pro nějakou trestnou činnost, jelikož by bylo téměř nemožné vystopovat pachatele. Další využití zatím moc není, existují však směnárny, které Bitcoiny směňují za běžné peníze. V roce 2010, kdy došlo k první transakci přes tuto měnu, byly koupeny dvě pizzy za 10000 Bitcoinů. Dnes se hodnota pohybuje okolo 1000 dolarů za jeden „penízek“, to znamená, že prudce stoupá. Je však bezpečné do nich investovat? Kdo ví, možná totiž klidně jde jen o bublinu, která za chvíli splaskne; možná je to ale taky měna budoucnosti, kolem které by se mohlo všechno točit.

KNIHY

Jistě mi dáte za pravdu, že dnešní chytré telefony na tom nejsou s výdrží nijak dobře. Při náročnějším používání je nutné dokonce každodenní dobíjení. Akumulátory ve smartphonech se sice zvětšují, jenže s narůstajícím výkonem se zvyšuje i spotřeba, takže to výdrž rozhodně neprodlouží. Proto by se mohl velmi hodit nápad vědců na nabíjení mobilů ze vzduchu – vyvinuli totiž materiál, který elektromagnetické vlny dokáže převést na elektrickou energii. Ta by se dala získat například ze silných WiFi nebo přes satelit z vesmíru. Tato myšlenka se mi velmi líbí, protože pokud by se dotáhla do zdárného konce, mohla by vyřešit problém s výdrží mobilů. Bohužel však k reálnému využívání vede ještě dlouhá cesta a v dohledné době se s takovou technologií běžně nesetkáme. A když už jsme u té budoucnosti (avšak teď už mnohem bližší), zmíním se teď i o nápadu roznášet zboží létajícími drony. Konkrétně se zrodil v největším internetovém obchodě na světě – Amazonu a v realitu by se měl proměnit během zhruba pěti let. Jde o to, že si zákazník z internetového obchodu objedná nějaké zboží a pokud toto zboží neváží více než 2,3 kg, může zvolit jako způsob doručení právě

létající dron. Ten dokáže ve vzdálenosti 16 km od skladu doručit balíček za 30 minut přímo domů a pak se zase vrátí. Již nyní se to testuje a jakmile bude uděleno povolení od úřadů v USA, začne Amazon s komerčním provozem. Zatím je však bohužel plán pouze pro Spojené státy, nedá se tedy čekat, že by se toto mohlo objevit u nás. A zvlášť v Česku by opravdu mohlo být lepší nic takového nerozjíždět. V jedné diskuzi o těchto dronech si totiž jeden diskutér dělal legraci, že pokud by například Amazon v Česku v jeden den vypustil tisícovku dronů, zpět by se mu jich vrátilo sto a zbylých devět set by se tentýž den objevilo na Aukru. A na tom možná něco bude… Tím bych protentokrát můj článek ukončil. Přeji vám krásné Vánoce a po novém roce se opět budu těšit, až vám budu moct naservírovat novinky ze světa počítačů a techniky.

29

-UCHO-

Za život a práva Při slově rasismus se musím nejprve pořádně zamyslet a teprve po chvíli mi vyvstane na mysli vzpomínka na babiččinu knihovnu a na objev dvou malých oranžových knih. Přečetla jsem je v té době jedním dechem. Ten příběh se tak

moc lišil od všech, které jsem do té doby četla. Ukazoval úplně jiný svět. Svět, ve kterém si není každý roven, a kde dobro občas nezvítězí. Poprvé jsem se setkala s otroctvím a rasismem. Když jsem četla knihu Chaloupka strýčka Toma podru-

hé, byla jsem už o hodně starší, a už jsem věděla, co asi můžu čekat. Přesto mě znovu překvapila. A překvapuje mne neustále, vždy v ní najdu nějakou novou myšlenku.

Chaloupka strýčka Toma

Harriet Elizabeth Beecher-Stoweová Hodnocení: 75% Pan Shelby se zadluží a jeho hypotéka se nešťastnou náhodou dostane do rukou krutého obchodníka s otroky, Haleymu. Haley využije zdroj: antikvariat-kodytek.cz situace a Shelbymu vyhrožuje, ten je donucen prodat svého nejdůležitějšího otroka Toma a malého chlapce Harryho. Tom, který panu Shelbymu vede celou farmu, přijme svůj úděl pokorně, ale mladá Eliza, matka Harryho, se krutému osudu vzepře a s malým Harrym uteče. Rozzlobený Haley se s několika otroky z Shelbyho domácnosti vypraví Elizu chytit, ale otroci, kteří drží s mladou matkou, mu v úspěchu zabrání. Haley tedy odjede jen s Tomem. Má v úmyslu ho odvézt na jih a prodat na některou z plantáží. Během plavby po Missouri se mu ale naskytne mnohem výhodnější obchod, a tak chudák Tom putuje od majitele k majiteli. Spatří snad

30

FILMY

ještě někdy své přátele, svou rodinu, svůj domov? Učitelce Harriet Stoweové ze státu Missouri bylo čtyřicet let, když začala psát tuto knihu, ve které nám ukázala otrokářství snad za všech pohledů, které mohou existovat. Z pohledu obyčejného statkáře, krutého otrokáře, hodného hospodáře, úctyhodného senátora, zlého překupníka, mladého studenta, malé dívenky či samotného otroka ve všech vydáních – vychovaného křesťanstvím, nebo bičem k pokoře a trpělivosti až nepochopitelné, ale také statečného, nenávistného a buřičského, bohužel i otroky zpustlé až ke zvířeckosti, zpyšnělé, vypočítavé a vzpurné, zoufalé, nešťastné, milující nebo bojující. Bojující za svá práva, za svůj život a životy svých blízkých. Autorka prokázala na svou dobu neskutečnou odvahu se takto vzepřít dřívějšímu řádu. Událostí, která ji rozohnila a rozvášnila, bylo vyhlášení zákona, který zakazoval obyvatelům severních států poskytnout podporu a pomoc otrokům utíkajícím z pekla Jihu (zákon z roku 1850). Její odhodlání bylo tak plamenné, že americký prezident Lincoln nazval rytířsky spisovatelku „malou dámou, která vyvolala velkou válku

Severu proti Jihu“. A Lev Nikolajevič Tolstoj zahrnul tuto knihu mezi „patero knih, které hnuly světem“. Přesto se (přes všechny občanské války, vítězství morálky a nové zákony) otroctví v Americe udrželo ještě dlouho. Pokud jsme opravdu pozornými čtenáři, vystoupí nám celá pestrá škála povah a charakterů všech vrstev a tříd. Kde se lidé opovržlivě dívají na otroky s černou pletí, považují je za méněcenné a nehodné vzdělání. Kde se dámy „negrů“ štítí a považují je jen za svůj majetek. Kde se otrokáři k lidem, kterým ničí život, chovají jako k věcem, jenž nic necítí, odtrhávají je doslova z náručí jejich blízkých a bezcitně s nimi obchodují. Vystupuje zde příliš mnoho postav a každá je vzhledově i charakterově podrobně popsána, což někoho může od čtení této knihy odradit, mladší čtenáři se mohou nudit při zdlouhavých rozhovorech mezi různorodými osobami a výměnách názorů, které zase mohou zaujmout starší. Každopádně každého chytne příběh hlavních postav; Tomova pokora a odevzdanost, obětavost, odvaha a oddanost Elizy a jejího manžela Jiřího, nebo statečnost Tomovy manželky Chloe.

-JÁBR-

Nácek byl a nácek bude... District 9 Hodnocení: 60 % Mimozemšťané přilétají na Zem. Jelikož se jedná o film z dílny našich západních sousedů zpoza velké zdroj: csfd.cz

louže, můžeme počítat s kalužemi krve, zotročenou, podřadnou rasou a utiskováním slabších. Jenže v tomhle případě se autoři rozhodli, že naše rodná planeta byla napadena v podobných dílech už tolikrát, že to až není zdrávo, a tak se nebožáky stávají právě návštěvníci. Pod záminkou jejich ochrany jsou ubytováni v oblasti s názvem District 9. Během filmu ovšem začínáte odhalovat pravdu. Zjišťujete, jaký

byl skutečný záměr jejich „ochrany,“ který musí být pro lidi naprosto zřejmý, vzhledem ke kontrastu výrobního artiklu firmy a tomu, že právě taková firma má zajistit humanitární podporu. Sledujete, jakým způsobem je s mimozemšťany zacházeno - jako s podřadnou rasou, která nemá stejná práva jako lidé. Vidíte, v jakých podmínkách musejí žít. Pozorujete, jak nejsou

bráni jako nic víc než zvěř (nepřipomíná vám to něco?), a jak se v takto vyhrocených podmínkách ujímají vlády (coby obchodníci) lidské gangy. Zvrat nastává v okamžiku, kdy dojde po dvaceti letech k rozhodnutí, že budou mimozemšťané přesunuti. Vedením této akce je pověřen hlavní hrdina, který se shodou okolností dostane do situace, ve které pochopí, jaký je život obyvatel oblasti 9. A rozjíždí se velká akce ve znamení spásy. Kámen úrazu ovšem nastává v provedení toho všeho. Zprvu se vyloženě těšíte, jak to všechno dopadne. Ono to ale vlastně nijak nedopadne. Fantastická myšlenka se zvrtne v nesmyslnou řežbu. Hlavní hrdina se celou dobu chová jako sobecký ignorant, a ke změně jeho charakteru dojde tak nepřirozeně, že máte spíš dojem, že ho osvítil bůh, než že se vcítil do ostatních. Oproti tomu dobrotivý mimozemšťan si zase nechá všechno líbit, což je ale naprosto v nesouladu s tím, jak agresivními tvory měli návštěvníci v oblasti být. Nicméně zase až tak špatné to není. Pokud máte rádi

akční filmy, líbit se vám to bude. Já se prostě jen těšil na psychologické drama na téma, jak bychom se chovali k mimozemšťanům, kdyby oni potřebovali naši pomoc, jak se tento film zprvu jevil. Očekávat něco takového byla ovšem chyba, ale pokud od filmu nebudete očekávat nic výjimečného, a smíříte se s tím, že je to film jako každý druhý, líbit se vám bude.

Jdi a dívej se Hodnocení: 90 %

Ples vs. párty? Je tu opět plesová sezóna a plesy našich maturantů již máme oba za sebou. Když však všichni zúčastnění vystřízlivěli, začali spekulovat, který z plesů byl podle nich lepší. Obě třídy pojaly své plesy rozdílně. Někteří tvrdí že oktáva měla opravdový ples, zatímco čtvrťák měl jen obrovskou oslavu, tedy moderně řečeno „párty“. Jíní oponují, že čtvrťák oktávu daleko předčil. Každopádně obě tyto události byly velkolepé, a jistě se všem líbily. Jako vždy někteří studenti měli velmi těžkou otravu alkoholem, někteří to s pitím zase tolik nepře-

31

Největším vyvrcholením rasismu byla druhá světová válka. Proto další film je právě o ní. Přináší jedinečnou možnost zažít téměř ne zdroj: csfd.cz vlastní kůži (hlavně, když máte po dobu celého filmu strašný hlad, protože maminka ne a ne přijít, a udělat večeři) příběh chlapce, který projevoval

ČERNÁ KRONIKA

bezmezně vypadající nadšení pro zbraně a který netušil, jak moc je bude na konci nenávidět. Jeho jediným snem bylo jít bojovat a sen se mu také měl splnit. Získal příležitost vidět, o čem je válka. Vidět umírat ty, na kterých mu záleželo a pochopit, jak naivní byly jeho iluze. Z jeho hurvínkovské představy války byl vytrhnut tak rychle, že to z něj udělalo, no sami se podívejte… Film dává jedinečnou možnost jít, kudy on šel a vidět, co on viděl. Obraz války je velmi autentický a myslím, že každý kdo válku nezažil na vlastní kůži, by mě vidět alespoň tenhle film. Zejména ti, kteří ji nepovažují za nic špatného. Ve filmu toho sice nikdo moc nenamluví, ale to vůbec nevadí, právě to věčné ticho dokreslované jen hučením, pískotem nebo prapodivnou hudbou bravurně navozují pocit zmatení, který musí panovat v hlavě hlavního hrdiny. Naprosto doporučuji. Ty dvě hodiny života strávené s tímto filmem se rozhodně vyplatí.

-BLACKLADY-

háněli. To není nic neobvyklého. Mnozí učitelé také byli dosti překvapeni svými žáky, kteří na plesy přišli, a, jak se říká, “pořádně to tam rozjeli”. Na druhou stranu i žáci byli překvapeni svými učiteli. Například paní Dvořáková umí skvěle tancovat, paní Janů to prý moc slušelo, různé páry učitelů se vydaly na parket. Takže na své si přišli učitelé i žáci a možná mají i dost nezapomenutelných zážitků. Velký zážitek také jistě má jeden student čtvrťáku, který skončil se zraněními. Popral se snad s někým podle něhož byl lepší oktavánský

ples? Nebo se jen stala nešťastná náhoda, narazil do zdi a tím se zranil? Byl snad obětí rasistických útoků? Vznikají různé teorie a zkreslené domněnky, v některých je snad i zachycen střípek pravdy. Každopádně jeho fotka se zakrvácenou šerpou hovoří za vše. Možná se nikdy nedozvíme, co se doopravdy událo onoho osudného večera. Studenti však jistě na své plesy nikdy nezapomenou, ať se stalo cokoliv, přece jen patří to k nejkrásnějším okamžikům jejich životů, a budou rádi vzpomínat.

DEKAHOVOR

-MAR.MAR- & -TEST-

Anežka Papáčková

,,Španělština je moje mateřská řeč a to se zkrátka nezapře.“

32

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Studentka kvinty, Anežka Papáčková, původem z Mexika, je toho jasným důkazem. Mimo to, že umí výborně španělsky (ovládá i němčinu a druhým rokem chodí na francouzštinu), také bravurně kreslí, a tak svými ilustracemi značně přispívá i do školního časopisu. Naše spolužačka, dosud prospívající s vyznamenáním, vám prozradí něco o své rodné zemi, mateřském jazyku či jaký je její subjektivní pohled na téma rasismus.

1. Jaký předmět je tvůj nejoblíbenější? Baví mě víceméně všechny předměty. Nejradši mám ale ty, které většina lidí nemá až tak v lásce. Je to matematika, fyzika a biologie a myslím, že tímto směrem se bude ubírat i má budoucí kariéra. 2. Jak ses dostala k práci v GYMu? Jsem tam díky panu Rosochovi, který asi nějakým (mně neznámým) způsobem zjistil, že maluju. Jednou si mě vzal stranou a zeptal se, jestli bych nechtěla malovat do

GYMu. No a pak mi navrhl i psaní jazykového koutku ve španělštině. 3. Co maluješ nejraději? Většinou kreslím spíše konkrétní věci než abstraktní. Baví mě ale obojí a většinou se to odvíjí od mé momentální nálady. Do GYMu kreslím vždy to, co je mi zadáno, což je vždy něco konkrétního, takže v tom směru si nemůžu moc vybírat. 4. Jakou hudbu ráda posloucháš? Až na pár výjimek skoro všech-

nu. Nedá se říct, že bych nějakou vyloženě nesnášela, nebo naopak zbožňovala. Své oblíbence měním celkem často. Momentálně mám například v oblibě britskou zpěvačku známou jako Birdy. 5. Chtěla bys v budoucnu stále bydlet v Čechách? Všechno se může samozřejmě ještě změnit, ale zatím mám spíš představu, že se z Čech odstěhuji. Každopádně bych chtěla minimálně rok studovat někde v zahraničí a podle toho se pak rozhodnu. Třeba půjdu v mamčiných stopách a přestěhuji se někam na druhou stranu zeměkoule. Ale jak říkám, kdo ví, jak to nakonec bude? 6. Kdybys měla porovnat Mexiko a Českou republiku, v čem je zásadní rozdíl? Rozdíly jsou opravdu obrovské a to asi ve všem. Mexická kultura je hodně rozmanitá. Je to totiž jakási míchanina mezi kulturou evropskou (španělskou) a kulturou indiánskou. Lidé v Mexiku jsou o trochu otevřenější a veselejší. Zbožňují oslavy, které jsou téměř pořád. Třeba právě moje rodina (což znamená více než sto lidí) pořádá dvakrát do roka velkou rodinnou oslavu, která trvá vždycky minimálně dva dny. Další velký rozdíl je v jídle. Nejzásadnější rozdíl je, že téměř do všeho dávají chili, fazole a kukuřici.

Mé xico! 8.Tvoje křestní jméno určitě není španělské, kdo ho vybíral? Přišel s ním taťka a mamce se líbilo, takže nebylo co řešit. Navíc mamka chtěla české jméno, protože v té době jsme ještě bydleli v Mexiku a

7. Je nějaké mexické jídlo, které ti zde vyloženě schází? Já mám radši spíš mexická jídla než ta česká, takže popravdě řečeno mi schází téměř všechna. Moc si ale nestěžuju, protože mamka nám vždy čas od času nějaký to mexický jídlo doma uvaří. Talent? A je vymalováno...

33

tím pádem bylo jméno Anežka raritou.

9. Líbí se ti více čeština nebo španělština? Možná je to divné, ale mám radši španělštinu. Vždy, když se vrátíme z Mexika a já zase po dvou měsících slyším češtinu, tak mě svou “tvrdostí” šíleně bije do uší. Španělština je moje mateřská řeč a to se zkrátka nezapře.

10. Co si obecně myslíš o rasismu popřípadě xenofobii? Sdílím názor Nelsonem Mandelou, který řekl a později i prakticky prokázal, že rasismus je nejen nemorální, ale i hloupý. Zároveň si ale myslím, že nás média a okolní svět natolik ovlivňují, že to každý v sobě trochu má. Pak už je jenom na nás, zda to projevíme, nebo se tomu ubráníme.

NA ZÁVĚR

-ROS-

Á, bílý text na bílém pozadí ... Tak to má být!

-ROS- & -ANAP-

RASZERCE „Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru. O tom dnes sním!“

I have a dream

1963, Martin Luther King Některé osoby nenávidíme, protože je neznáme; a nepoznáme je, protože je nenávidíme.

Úspěch nemá barvu!

Charles Caleb Colton Ještě stále prodávám zcela novou černobílou tiskárnu.

Už máte svůj rasový profil? Racebook

Benetton Vesmír Vesmíranům! Darth Vader

Dokonalé bělmo levně a okamžitě! Centrum zrasované chirurgie s.r.o.

Prodám obnošené prostěradlo Ku-klux-klanu!

Adoptuj si svou běluhu! Tomáš Van Ďas

Daruji zcela ohrané album Black or White.

Věnuji opuštěné orlí hnízdo!

Kdo si to neodskáče, není Čech!

Máme holé hlavy!

Nic než marod? Z toho vás vyléčíme!

Sháním geneticky pročištěné žito. Daniel Sranda

Trápí vás běloba? Jsme tu pro vás! Solární studio Afrika

Přednáška o bílém trpaslíkovi a černé díře se koná jako obvykle. Stephen Hawking

Prodám svůj můj pamflet. Dolfi Zatoulaný pejsek? V pohodě! Váš ras

Nejlepší je průhledná!

Máj, lásky čas!

Barevný & Dokonalý

Pořádají České Budějovice Naučíme vás podřazovat!

Bohnice

Boneheads

Django

Hymna izolacionistů

Michael Jackson

Áďa

Anopitomin

Kde naše hranice?

Abraham Lincoln

Antarktida, náš bílý kontinent! Cestovatelská přednáška Arthura de Gobineau

Autoškola Konrád

Prodám své bílé košile. Mussolini