praha 5
9/11
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
MAMI, ON MU UBLIŽUJE! Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. (1 Pt 2,23)
N
osit děti do církve od peřinky se vyplatí. Už proto, že na místě svatém udělají dříve či později důležitou životní zkušenost s konflikty, křivdami a s ubližováním.
To by se přece v církvi nemělo stávat, napadne nás. Nemělo, ale děje se to. Ne sice často, ale přece. Dětský kolektiv zůstane dětským i tam, kde se vypráví o Pánu Ježíši a milosrdném samaritánovi. Jenomže to stejné platí nejen o dětech, ale i o nás dospělých. I my zůstáváme na půdě církve lidmi se vším všudy a tedy i se schopností způsobit druhým bolest, ponížit je, pomluvit nebo se jen tak lhostejně distancovat a potichu setrvat v pohrdání. Nedávno v našem sboru přiběhl chlapeček za maminkou s tím, že jeden kluk ubližuje jeho mladšímu bratříčkovi. Nevím přesně, co se stalo, jestli mu sebral hračku nebo do něho žduchnul, ani kdo si začal. Vím jen, že maličký hošík věděl, že může s důvěrou přijít za maminkou, aby pomohla vyřešit jeho bezradnou nesnáz. Maminka chlapcovo volání nepřeslechla. Užitečná zkušenost. Už proto, že si děti nebudou idealizovat církev a nezamění ji za Pána Boha. A když se jim podaří úspěšně zvládnout skutečnou nebo i jen domnělou křivdu, ponesou si vklad do života k nezaplacení. Žel ale nejeden dospělý se této lekci v dětství ani v pokročilém věku nenaučil, odešel z církve anebo v ní zůstal, ale s trvale otevřenou ránou, protože neunesl konflikt, kritiku, zneuznání a jiné nepříjemné průvodce životem. A nenaučil se ani známé a mnohokrát opakované poučce, že v okamžiku, kdy člověk nalezne dokonalou církev a stane se jejím členem, přestane být ona církev dokonalá pro jeho přítomnost, neboť i on dokáže druhé ranit – ačkoliv si to možná nechce připustit. Samozřejmě, všechno má své meze. Dětem je musí určit rodiče, učitelé besídky a vedoucí dorostu. Proto je nutné nepřehlížet dětské konflikty, nepřejít zoufalé nebo i jen tiché volání: „On mu ubližuje!“ Kde jinde než právě v církvi je třeba udělat přítrž bezpráví a včas se naučit, že církev zlo netoleruje. Neboť tam, kde se zlu nečiní přítrž, bývá rozchod s církví
2 nasnadě. Děti proto potřebují ochranu i pevnou hráz. Nikoli ochranu před konflikty, ale ochranu a pomoc při řešení konfliktů. Ty stejné děti ale potřebují i hráz, aby věděly, co si nesmí nikdy dovolit a kam nesmějí za žádných okolností zajít ve vztahu k druhým. V dospělém světě ochranu i meze dává Kristus, kterému když spílali, nespílal, a když mu zlořečili, nezlořečil, ale žehnal. To je ovšem „vyšší škola“, která nemá mnoho co společného s výchovou na způsob naučeného neodporování zlému nebo s povinnou křesťanskou morálkou lásky, kde se slabost snadno zamění za pokoru. Mnohem víc to souvisí s osobním vyznáním víry, s niterným přimknutím se ke Kristu a s plností Ducha svatého. Jenom tak lze rozumět dopisu apoštola Pavla křesťanům do Korintu: Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu? Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím! (1 K 6,7n) Člověka napadne, že byli ještě jako malé děti. Snad z toho ale nakonec vyrostli a stali se dospělými ve víře i ve vztazích. Nosit děti do církve od peřinky se skutečně vyplatí. Nejen proto, že se v ní setkají s konflikty, křivdami a s ubližováním, ale mnohem častěji v ní prožijí lásku, přátelství a odpuštění. Lze si proto jen přát, aby obstály a nedaly se lidskou nedokonalostí, která se dříve nebo později projeví všude, odradit od Krista. Bronislav Matulík
VZPOMÍNKA NA RŮŽENKU DOČEKALOVOU Paní Dočekalová byla velmi výrazná osobnost. V Bethesdě měla dvě prvenství – byla nejstarší z našich klientů a byla naším prvním obyvatelem. Do Bethesdy přišla dne 16. října 2003. Při přestěhování jí pomáhaly sestry a bratři ze smíchovského sboru. Okamžitě nás (personál) seznámila s tím, že ve 13 letech uvěřila v Pána Ježíše a od té doby s ním chodí. Překvapilo mě, kolik veršů z Bible ve svých 94 letech zná zpaměti. Na pokoji bydlela s paní Klimešovou, která do Bethesdy přišla jako druhá v pořadí. Z počátku se paní Dočekalové v Bethesdě moc líbilo – říkala, že je to tu taková příprava na ráj. Potom nastalo období, kdy byla nespokojená, ale toto negativní období přešlo, a pak již opět byla vděčná za péči, kterou jí Bethesda poskytovala. V posledních měsících byla velmi vděčná za vše. Říkala: „Pán Bůh vám to odplať.“ Paní Dočekalová se pravidelně účastnila bohoslužeb. Protože špatně slyšela, seděla hned vedle stolku kazatele. Pravidelně se nahlas modlila. Naposledy jsem ji slyšela modlit se asi před 3 měsíci, kdy jsme slavili Sv. večeři Páně. Byla to krátká a výstižná modlitba ke kázanému tématu. Byla ráda, když věci měly svůj řád. Zpočátku se hodně zlobila, že v neděli přichází uklízečky
3 a uklízí jim pokoj. Hubovala je, že neděle je den oddělený Pánu a ten den se prostě nemá pracovat. Postupně si na to ale zvykla. Každému, kdo přišel k ní na pokoj, svědčila. Hovořila s ním o svém vztahu k Pánu Ježíši. Když měla stoleté narozeniny a přišel jí pogratulovat starosta Horních Počernic pan Liška, neváhala a vydala mu pěkné svědectví o svém životě s Pánem Ježíšem. Vzpomínala, jak uvěřila, vzpomínala na maminku a kolik měla práce s nimi (s dětmi), protože tatínek je opustil a odejel do Ameriky, ale i tom, jak musela mamince pomáhat vydělávat peníze. Ráda vzpomínala na svoji práci kuchařky. Pochlubila se i tím, že ještě v 93 letech dělala domácí nudle a pekla bábovku. Poslední 3 roky již nemohla chodit ven, a tak byla vděčná, když ji někdo vyvezl vozíkem ven a ona si mohla prohlížet květiny a okolní přírodu. Kdykoli se potom vracela z vycházky do dveří Bethesdy, říkala: „To je naše Becajda.“ Pro mne zůstane vzorem v tom, jak s každým hovořila o své víře, dříve se i ptávala, zda člověk zná Pána Ježíše a zda v něho věří. Možná tím byla někomu protivná, ale mne to vede k zamýšlení nad tím, jak moc já hovořím o svém vztahu k Pánu Ježíši a kolik lidí v mém okolí ví, že chodím do shromáždění. Paní Dočekalová zemřela po krátké nemoci v pátek 8. července 2011. Štěpánka Jeřábková, v Domově Bethesda dne 26. 7. 2011
POZVÁNÍ NA SVATBU Jméno a příjmení: Daniel Matulík, narozen: 4. 11. 1987 v Brně, trvalé bydliště: Vrázova 4, Praha 5, 150 00. Ještě několik posledních dní bude tohle platit. Pak se moje adresa změní. A změní se toho mnohem víc. 4. září budu naposledy sedět v lavici smíchovského sboru s vědomím, že je to stále ještě můj domovský sbor, i když od června už jen napůl. (Pokud nemáte rádi citové výlevy, přeskočte na další odstavec.) Budete mi chybět. Všichni vítací bratři u dveří, vždy vděční odbíratelé sluchátek, opravdu mistrovská hra Dana Přiba, improvizace s Tomášem Najbrtem, detailní rozbory kázání s Michalem Vodičkou a vlastně všichni lidi, kteří ten sbor tvoří. No jo a moje rodina mi taky bude chybět. Protože ale platí, že když něco končí, něco nového začíná, i tyto změny vedou nakonec k radosti. Stav: ženatý. V sobotu 10. září se budeme s Majdou brát v nové modlitebně v Černošicích na Vráži. Začíná to v 10:30 a všechny Vás zveme. Oddá nás Pavel Paluchník, zahraje kapela Caktus Showband a na zahradě si budete moct dát třeba grilované maso, salát, koláčky a k tomu například točenou Kofolu nebo vynikající víno od Hejzlarových. Těšíme se na Vás! Daniel Matulík
4
NÁSLEDOVÁNÍ – TÉMA PODZIMU 2011 Inspiraci ke zvěstování slova Božího a k biblickému vyučování jsme si pro letošní podzim vzali od německého teologa Dietricha Bonhoeffera. Ten byl zase inspirován Ježíšovým Kázáním na hoře. Bonhoeffer posloužil nápadem věnovat se základní Kristovské chartě a především nadpisem jeho knihy, protože i nám přece jde o to, abychom důsledně, radostně a s plným pochopením šli v Ježíšových šlépějích. Jako i v minulých letech (už po páté!) budeme nejprve v neděli kázat evangelium a v následujícím týdnu na zvěstované podrobněji navazovat biblickým vyučováním. A podobně jsme i letos pozvali ke službě hosty: Davida Beňu, Daniele Fajfra, Petra Grulicha, Pavla Hoška, Bronislava Kaletu, Tibora Máhrika či Davida Nováka. Někteří budou sloužit na Smíchově, jiní v Berouně a kromě nich i naši místní bratři. Dvakrát nás čeká v rámci Podzimu 2011 sborový den s odpoledním programem. Věnujte prosím pozornost následujícím termínům a hostům: 23. 10. ve 14.00 hodin bude odpoledne na Smíchově přednášet kazatel Tibor Máhrik z Žiliny na téma Tajemství Modlitby Páně. 20. 11. dopoledne a pak ve 14.00 hodin uzavře celé podzimní pásmo David Beňa přednáškou a rozhovorem o následování Krista. Modleme se prosím za celý podzimní cyklus a mysleme na ty, které bychom mohli pozvat či znovu pozvat. K dispozici budou osobní pozvánky s programem. Bronislav Matulík
PAŠTIKY 2011
tábor smíchovského dorostu Letošní tábor Černošicko-Smíchovského dorostu se odehrál stejně jako v minulém roce na louce poblíž Bezdědovic u Strakonic. Na táboře nás bylo o tři víc než minulý rok (přesný
5 počet vám určitě rád sdělí Pavlik Chráska) a k tomu šest vedoucích. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin, které jsme měli pojmenovat podle uzenářských – masných výrobků. A díky tomu po táboře běhala JELITA, ŠUNKY OD KOSTI, SALÁMOVCI a ŠPETONCI (složenina vzniklá spojením špekáčků a utopenců). Každá skupina měla dvakrát za tábor službu, což znamenalo připravit snídani, oběd, večeři a rozdělat oheň k programu. Jídla se dala většinou docela dobře jíst. Hráli jsme hezké hry. Zapotili jsme tělo při sportovním dni a při divadelním odpoledni se nám zase zapotily mozky. Dvakrát denně jsme také měli program. Ráno jsme odpovídali na různé otázky týkající se příběhu, který jsme si četli, a večer jsme odpovědi navzájem porovnávali. Jeden z vedoucích z toho pak udělal závěr. Na konci tábora byl dvoudenní výlet (puťák) bez vedoucích s přespáváním v lese. V noci nás budily hlasité zvuky. Teprve později jsme se dověděli, že je dělala pila, která byla poblíž. U závěrečného ohně na nás přišla slibovaná bouřka. A tady je pár kuriozit z bouřky: Jonys viděl v ohni kulový blesk. Adam se držel stanové tyče, kterou projel blesk – Adam přežil. Před kuchyní se vytvořily louže, ve kterých jsme se mohli klouzat. A když jsme byli shromážděni ve velkém stanu, přestalo najednou na 30 vteřin pršet, a pak zase začalo. Tak to byla ta slavná bouřka u závěrečného ohně. Tábor jsme si užili a už se zase těším na další. MOC děkujeme vedoucím za hezký tábor. Jakub Chráska
6
HÁJNICE 2011
tábor berounského dorostu I když by se mohlo při letmém pohledu na náš letošní tábor na bývalé hájovně uprostřed lesů nedaleko Husince a Strunkovic nad Blanicí zdát, že jsme toho mnoho nenacestovali, opak je pravdou. Cestovali jsme opravdu daleko, a to nejen prostorem, ale i časem. Přesunuli jsme se nejprve všichni (tedy 10 dětí a 4 dospělí) do Anglie na počátku 17. století a prostřednictvím tiskaře Edwarda Winslowa (a jeho pomocníka Isaaca) jsme sledovali pozoruhodné hnutí puritánů. Éda, jak jsme Edwardovi říkali, nás svým vyprávěním k mnohému inspiroval. Tak třeba jeho vzpomínání na předky a statečného Tyndala, překladatele Bible, nás vedlo k ruční výrobě papíru pro výrobu Biblí. Situace v Anglii žel novému překladu příliš nepřála, a proto bylo nutné tisk Biblí přesunout do Holandska a Bible do Anglie pašovat. Nejedno zranění jsme si z toho odnesli, Kryštof by mohl vyprávět… Když už se podmínky v Anglii staly neúnosnými, rozhodl se Edward se skupinou dalších puritánů odplout za oceán a na jeho druhém břehu založit osadu Plymouth; i tam jsme ho doprovázeli. Ani na novém místě nebyly okolnosti právě přívětivé a tak bylo třeba učit se vyrábět zbraně (oštěpy), vycházet s Indiány (což se někdy neobešlo bez boje), shánět potravu v lese a vařit v polních podmínkách, vyrábět a zdobit oblečení (savovali jsme), bránit se útokům divé zvěře (Petra napočítala přes 50 napadení klíštětem). Při tom jsme se zároveň učili připravovat se na smrt (mnozí Édovi přátelé a ani jeho žena nepřežili první zimu v Plymouth) a zvažovali, jestli to následování Krista stojí za všechny ty těžkosti. A to jsem ještě nemluvil o nekonečných hodinách strávených pěším putováním v horku na padnutí, provizorním přespávání na panství Osule, přemýšlením o práci, církvi, penězích,
7 majetku a spokojenosti, manželství… A kdybyste nevěřili, nechte si od Anežky ukázat originál Mayflowerské smlouvy z roku 1620, se všemi 41 podpisy, kterou nám Éda na památku přenechal; to aby nám připomínala, co je v životě důležité. Petr Kolman
V sobotu 2. 7. 2011 jsme vyjížděli z vlakového nádraží. Cestovali jsme asi tři hodiny a dvakrát jsme přestupovali. Cesta plynula velmi rychle. Po příjezdu jsme se ubytovali a vybalili se. Potom jsme se šli kouknout po okolí. V lese jsme si zahráli schovku a pak jsme šli zpátky do hájovny. Večer k nám přišel na návštěvu pan Winslow s Izákem. Provázel nás celým týdnem. Jeden večer jsme měli noční bojovku a viděli jsme spoustu světlušek. Vyrazili jsme na Osuly. Šli jsme asi dvanáct kilometrů. Stavili jsme se v hostinci a čekali, jestli začne pršet nebo ne. Když nepršelo, šli jsme dál. Na hoře jsme natáhli plachtu, vybalili si spacáky a karimatky. Rozdělali jsme si oheň a začali opékat maso. Druhý den jsme si zabalili všechny věci a po snídani si zahráli bitvu s míčky – indiáni proti pirátům. Nazpátek jsme jeli vlakem, protože jsme byli dost unavení. Další den jsme si hráli hru, při níž jsme museli vysoutěžit potraviny a z toho si uvařit podle receptu. To nás většinou bavilo. Vedoucím moc chutnalo. Odpoledne jsme vyráběli bible a savovaná trička. Poslední večer se s námi přišel rozloučit Izák se svojí snoubenkou Elizabeth. Celý tábor se nám líbil a už se těšíme na další. Děkujeme Petrovi, Jirkovi a Petře za skvělý týden. Petra Boháčová
8
LETNÍ MLÁDEŽÁK Po sedmi letech bylo ve Strašicích zase veselo! Přijela totiž opět kočovná skupina smíchovskočernošických mládežníků, aby zde strávila jedno týdenní volno letních prázdnin. Mládežnický pobyt se konal v týdnu od 20. do 27. srpna. Ubytováni jsme byli v budově staré školy, kde se nám velmi líbilo. Tak i celé toto malebné prostředí na nás působilo vskutku líbezně. Oproti minulým letním pobytům nás letos bylo celkem poskrovnu. V průměru patnáct dobrodruhů a dobrodružek. To však vůbec nebylo na škodu, jelikož jsme se všichni alespoň vzájemně dosti užili a komorní atmosféra stala se nám věru jistě vítanou. Čas jsme trávili ryze relaxačně. Hráli jsme hry – tradiční Bang! nemohl chybět!! Taktéž jsme protáhli svá ztuhlá těla badmintonem, fotbalem či volejbalem. Pomyli jsme pár kusů nádobí, uvařili si kvantum výtečných gurmánských pokrmů (například brambory na loupačku) a pili lahodnou šťávu. Nepřijeli jsme však pouze odpočívat. Mladý duch nesnese lenošení mysli! Přijeli jsme též vytvářet hodnoty. Dali jsme průchod své kreativitě a poznali, co je to filmový svět. Výsledkem našeho kreativního průchodu se staly tři hodnotné filmové snímky (hodnotné přinejmenším z budoucího historického hlediska), které se snad již brzy objeví na mládežnických stránkách. Kromě našich denních radovánek byla naplánována i jedna celonoční hra. Vsadím se, že kdybych vás požádala, abyste si bez více možností tipli, kterou jednu jedinou (!!!) noc z celého naprosto tropického týdne pršelo, nemohli byste se zmýlit. Ano, bylo to během naší celonoční hry. Avšak ani nepřízeň počasí
9 nás nezlomila a my se následující den opět usadili ke stolu v plném počtu. (I když k nějakým škodám způsobeným onou průtrží mračen došlo, jednalo se pouze o škody hmotných statků, čili je zde nebudu rozebírat.) Celou dovolenou nás provázela nejen příjemná odpočinková nálada, ale také touha po vědění a zamyšlení. K tomu nám sloužily jednak ranní chvilky, ale především večerní programy, které byly tentokrát zaměřeny na problematiku osobní zbožnosti (Cíl zbožnosti, Oddanost Bohu, Hledání Boží vůle, Falešné představy o Bohu, Svatost, Vděčnost). Děkujeme Bohu, že jsme si ten týden mohli tak příjemně užít a již se těšíme na další takto vydařené léto! Věra Matulíková
CHOTEČ: MLÝN U VESELÝCH tip na výlet v okolí Prahy (i s dětmi)
Ráda bych Vás pozvala do malebného koutku Radotínského potoka, kde už od roku 1776 stojí vodní mlýn. Díky nadšení majitelů, kteří jsou již sedmou generací mlynářské rodiny Veselých, je usedlost opravená a mlýn funkční – pro návštěvníky je při poutavém vyprávění uváděn v provoz. Návštěva tohoto místa stojí za to, budete odcházet nakaženi dobrou náladou, která je zde patrná na každém kroku. Vzdálenost z: Prahy – centra (16km), z Letiště Ruzyně (16km), z Karlštejna (12km) Více info: www.mlyn-uveselych.cz
Jana Zelinková
INZERÁT Věřící studentka 3. lékařské fakulty navštěvující CB v Poděbradech hledá ubytování v Praze, optimálně v okolí Vinohrad. Kontakt: tel.: 737 813 302, e-mail:
[email protected] Děkuji moc.
Jana Jirková
10
OBĚD S PŘEKVAPENÍM Rok se sešel se školním rokem a je to tady zase. Oběd plný překvapení. Pozvání k tomuto společnému jídlu je pro všechny z vás, kteří přinesete něco k jídlu. Pozvání platí i pro jednotlivce, kteří nic k jídlu přinést nemohou, a přesto by se společně s ostatními něčeho dobrého a snad překvapivého najedli. V neděli 25. září 2011 se po dopolední bohoslužbě, to jest pět minut před polednem, sejdeme ve dřevěném sále ke stolům plným všelijakých dobrých věcí. Společně (tedy nikoliv po skupinách) zahájíme oběd vzdáním díků za hojnost a úrodu v naší zemi, pak se postupně každý projdeme kolem stolů oplývajících rozmanitými jídly a každý z vás si vybere to, na co bude mít chuť či co ho zaujme nebo popřípadě to, co na něj zbude. K jídlu je dobré přinést jakékoliv jídlo dle vlastního uvážení v množství větším než malém tak, aby se mohl najíst třeba ještě jeden neznámý strávník. Co se dá přinést jídlu? Opravdu cokoliv, co máte sami rádi a je to přenositelné. Fantazii se meze nekladou; máte-li rádi exotickou kuchyni, přineste třeba něco exotického. Jídlo vůbec nemusí být teplé (např. těstovinový salát), abyste ho nemuseli ohřívat, ale může být teplé, pokud zvládnete ohřev v jedné mikrovlnné troubě, či v hrnci na plynovém sporáku. Někdo z vás možná místo „hlavního chodu“ přinese zeleninu třeba ve formě salátu, nebo jen čerstvou a umytou, někdo zase možná něco jako desert či zákusky. Větší část z nás asi přinese jídlo, které bude mít svou formou blízko k hlavnímu chodu. Nemáte-li rádi nejistotu, je možno se vzájemně informovat o typu zamýšleného jídla. V žádném případě nejde o soutěž v kulinářském umění, ale o dobré nasycení všech nás příchozích a zároveň o možnost být spolu (včetně batolat a kojenců). Zároveň se ovšem doporučuje vyhnout se obligátnímu kuřeti s bramborem a guláši, které přijdou na řadu o měsíc později. Po překvapujícím obědě se již neplánuje žádná další koordinovaná akce na sborové půdě. Tomáš a Jana Chráskovi.
KONFERENCE PŘIHOŘÍVÁ 2011
Kutná Hora, od soboty 22. října do neděle 23. října Motto konference vzato z osobního vyznání apoštola Pavla: Nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. (2 Tim 1,12) Proč přijet do Kutné Hory? Protože se jedná o jednu z mála konferencí pro všechny generace! Protože si skrze různé semináře mohu ujasnit odpovědi na otázky, které v sobě nosím. Protože i skrze tuto konferenci mohu prožít povzbuzení a inspiraci do života a do služby. Protože zde mohu prožít společenství s dalšími křesťany. Protože skrze společenství této konference zjistím, že církev – tedy tělo Kristovo, sahá za hranice mého sboru a města. Protože témata obou hlavních shromáždění jsou pro mnohé sbory (pokud ne pro všechny) hodně aktuální. Protože Přihořívá se delší dobu nekonalo a od mnohých se ozýval hlas, že by se tato konference měla opět uskutečnit. Protože máme naději, že Pán Bůh bude na této konferenci jednat a nově nás oslovovat.
11 Důležitou součástí konference budou sobotní semináře: Milost ve Starém zákoně - David Beňa, Jistota spasení, skutečnost nebo přání? - Pavel Černý; Quo vadis, CB? - Daniel Fajfr; Tunelovaný Ježíš - Petr Grulich; Ani andělé, ani démoni. O formování charakteru podle J. A. Komenského - Jan Hábl; Evangelium jako naděje, když je naděje v nedohlednu - Pavla Habrdová; Úvahy nad žízní srdce ve světle myšlení C. S. Lewise - Matěj Hájek; Já a okolí, to je svědectví evangelia – ať chci nebo nechci! - Aleš Hejlek; Tak jsme z opice nebo ne?! Pavel Hošek; Singl – trápení nebo příležitost? - Petr Kučera; Vztah s nevěřícím - Petr Kučera; Evangelizace v „tradičním“ sboru - Bronislav Matulík; Chození Duchem na hraně - David Novák; ENTER aneb okuste a vizte (Žalm 34:9) - Tereza a Přemysl Pýtrovi; Evangelizace a misie jako DNA sboru - Slavoj Raszka; Křesťan manažerem - Josef Robek; Duchovní boj - Josef Sliž; Modlitby jako součást a základ evangelizace v moci Ducha svatého - Zdeněk Uhlík; Prezentace sboru navenek - Jiří Unger; Nejčastější lži o Bohu - Jan Valeš Důležitá informace: termín pro přihlášení za sníženou cenu: 30. 9. 2011; poslední možný termín pro přihlášení: 14. 10. 2011. Bližší informace najdete na adrese: www.cb.cz/prihoriva Bronislav Matulík
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Mládež – staršovstvo vítá, že i ve školním roce 2011/12 se bude scházet smíchovská a černošická mládež dohromady, vidí však jako správné pro budoucnost, aby se odpovědnost za vedení přesunula na smíchovskou část mládežníků. Hlasování o setrvání kazatele na sboru až za tři roky – tajemník RCB poslal staršovstvu dopis s tím, že na základě úpravy Řádu CB se hlasování o setrvání kazatele Matulíka odkládá o tři roky. Staršovstvo vyjádřilo br. Matulíkovi svou podporu. Oprava klavíru – klavír z velkého sálu byl dán ke generální opravě bratru Petru Bischofovi z Jaroměře. Předpokládaná cena opravy je 80.000 Kč. Zpráva o návštěvě Říčan – pro pěvecký sbor to bylo poučné setkání s jedním z nejmladších sborů CB. Říčanský sbor se schází na okraji města v dětské Olivově léčebně a jeho členové zřejmě ještě neumějí žít jako sbor. Sborová dovolená – staršovstvo projednalo poslední organizační věci ohledně sborové dovolené. Misijní klub pro děti – Ester Kaštánková nabídla spolupráci Biblické jednoty a našeho sboru vytvořit kroužek pro děti na půdě církve. Občanské sdružení Na svobodě – kaz. Matulík informoval o založení OS, které má za cíl pomáhat lidem při návratu z výkonu trestu. Daniel Pokorný
12
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Beroun
neděle
8 modlitební chvíle 930 shromáždění 30 9 shromáždění 1800 modlitební chvíle první ne v měsíci
úterý
1800 mládež
čtvrtek
1830 biblická hodina
1630 dorost
pátek
1615 dorost
1700 biblická hodina
45
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
