praha 5
2/12
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
HODNĚ CHTÍT Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. (Fp 2,13)
Č
asto jsem slýchával modlitbu: „Pane Bože, dej, abysem chtěla…“ Dívka, která své křesťanství i život brala vážně, pak ještě připojila konkrétní prosbu za věci a vztahy, které by ráda správně dělala a žila. „Proč se tak modlí, přece musí vědět, co chce,“ pomyslel jsem si pokaždé, ale nahlas neřekl. Měl jsem sice nutkání korigovat její myšlení, ale zasahovat do něčeho tak niterného, jako je modlitba a rozhovor s všemohoucím Bohem, který vidí do srdce člověka, to jsem neviděl jako vhodné. Teď po letech jsem rád, že jsem ji nenapomínal, ale naopak vždy řekl k jejímu volání amen. Protože ono to s tím chtěním skutečně není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Stačí nahlédnout do světa sportu. Plzeňská Viktorie, mistr ligy, po spanilé jízdě pohárovou Evropou postoupila do milionářské Champions League, doma však prohrála s evropsky neúspěšnou Spartou. A co na to pražský trenér Hašek? „Po neúspěchu v Evropské lize proti rumunské Vaslui naši hráči prostě víc chtěli,“ řekl. Nebylo to poprvé, co nějaký trenér nebo hráč ve fotbale či hokeji zhodnotil výsledek právě takovou větou. Zkrátka my jsme víc chtěli nebo soupeř chtěl víc vyhrát a podle toho to logicky dopadlo. Větší vůle a touha přemohly tu menší, která neměla takový hlad po úspěchu. Jenomže to by nesměla běžkyně na 400 metrů Denisa Rosolová po nezdařeném závodě na mistrovství světa v atletice říci: „Asi jsem moc chtěla…“ Zklamaná kráska v tretrách byla pro změnu až moc přemotivovaná. Vypadá to, že člověk by měl chtít tak akorát, ani málo ani moc, aby byl úspěšný. Neměl by k životu přistupovat s bohorovným sebevědomím a profesorsky odehrát své, ale ani se sebezničující touhou po úspěchu, jako by právě na něm stál celý život a svět. Jenomže zdá se, že ani tato „zlatá střední cesta“ nebude řešením. I takový borec, jakým byl apoštol Pavel, který „ranami nutil své tělo ke kázni“, takže by se zdálo, že svou vůlí dokáže hory přenášet a vítězit v každém zápase, bolestně přiznával: „Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci… Jak ubohý jsem to člověk!“ Že by Pavel chtěl málo, to se nám nechce věřit, ale že by chtěl až moc?
2 Zdá se, že nejen ve sportu, ale i v životě křesťana to není s lidskou vůlí tak snadné. Vraťme se proto k pokorné modlitbě upřímně důvěřující dívky: „Pane Bože, dej, abysem chtěla…“ Zkusme domyslet, jak to asi myslela. „Způsob ve mně skutečné chtění, aby v mém srdci vítězilo Kristovo ‚ne jak já chci, ale jak ty chceš, Bože‘. Dej, abych se nemusela opakovaně stydět, když neudělám, co ty chceš, ale dokonce ani to, co já chci v nejhlubším nitru své osobnosti. A nad to prosím dej, abych nejen chtěla, ale také činila, co se ti líbí. Vždyť víš, jak jsem slabá.“ Myslím, že k podobné modlitbě bychom všichni mohli říci své „Amen“. Bronislav Matulík
KRUHOVÝ OBJEZD Kdybych měl vystihnout svoji cestu k Pánu Ježíši dopravní značkou, nakreslil bych kruhový objezd. Tři šipky, které se točí dokola. Jak se v takovém kruhu kráčí? Docela pohodlně. Cestou jsem potkával zajímavé lidi. Přišly první lásky, omyly, přešlapy. Po škole první zaměstnání, později manželství, narození dcery, syna. Čas plynul a všechno se zdálo být fajn. Jenže… Ani sebelíp vyasfaltovaná cesta nemá smysl, pokud je bez cíle. A cíl, ten v kruhu prostě nenajdete. Přestože jsem od „dorosteneckého“ věku nepochyboval o Boží existenci, trvalo dlouho, než jsem kruhový objezd opustil a po letech bloudění se vydal po jednosměrce rovnou za Ním. Jak k tomu došlo? Pěkně popořádku. Moment, kdy mi pan farář onehdy za totality pokropil hlavu, znám jenom z vyprávění. Což o to, o křest bych požádal sám, ale coby mimino s dudlíkem frajersky zastrčeným v koutku úst jsem v sobě nenašel dost víry, touhy ani intelektu. Rozšířil jsem řady takzvaných matričních oveček a dál se nedostal. Snad kdyby někdo odpověděl na dotazy množící se v hlavě pubescenta… A že jich bylo! Co se týká křesťanství, stal se ze mě samouk. Když soudružka učitelka obřadně rozbalila plakát s roztomile skrčeným opičákem, jenž se postupně narovnával a proměňoval v mnohem méně sympatického muže s knírkem a kufříkem, musel jsem se usmívat. Tahle evoluční teorie opravdu nemohla překonat stvoření, které mi přišlo jako mnohem logičtější a přirozenější. Přiznávám, bytí v „opozici“ mně při slovních výměnách ve školních lavicích připadalo spiklenecky přitažlivé. Díky názorovému odklonu od ateistické většiny jsem byl později na střední ekonomické škole sice poněkud podivínským, ale o to zajímavějším objektem pro spolužačky. Prozradily mi to po letech na jednom srazu. A když jsem po „intelektuální“ studentské debatě na téma víra v Boha jako trumf roztočil vinylové elpíčko s nahrávkami Kryla… O co více jsem si hýčkal nálepku „věřící“, o to méně jsem se modlil. Občas ano. Byla to ale spíše náhlá vzplanutí než trvalý oheň. Tu více, tu méně jsem vnímal vnitřní neklid, který jsem nedokázal přesně definovat. Po „něčem nebo někom“ jsem toužil. Něco mi chybělo. Ale co? Roky rychle ubíhaly. Splnilo se mi dětské přání, stal jsem se redaktorem a den co den plnil stránky novin. Popisoval jsem korupční kauzu, která otřásala regionem. Čelil anonymním výhrůžkám. S fotoaparátem jsem přelézal svodidla a posílal do pražské redakce fotky tragických dopravních nehod. Psal jsem i reportáže z fotbalových zápasů a občas musel skousnout pocit, že o výsledku bylo rozhodnuto dávno předtím, než rozhodčí poprvé foukl do píšťalky. Hledal jsem spravedlnost, což nejednou končilo totální frustrací. Žil jsem ryze světským životem a jako „bláhový odpustek“ tu a tam do deníku „propašoval“ rozhovor s kazatelem či farářkou. Podvědomě jsem tušil, že nejdu po správné cestě.
3 Rozhodl jsem se, že začnu navštěvovat různé sbory v Berouně či Praze, abych pro sebe našel ten pravý. Jako novináři zvyklému pořád něco zkoumat, rozpitvávat a porovnávat mi to přišlo zcela přirozené. Četl jsem si o historii církví, probíral se tím, na co ve věrouce kladou důraz a hlavně, čím se od sebe odlišují. Zajímalo mě, kdo komu v které době ublížil více a kdo méně. Navštívil jsem sály plné horlivých lidí, kteří mi skládali na ruce komínky brožur. Proč jsem ale měl pocit, že jsou jejich úsměvy nepřirozené? Možná dokonce nacvičené? Vzpomínám si také, jak jsem svým příchodem „vylekal“ dvě babičky, které zrovna v poloprázdné modlitebně řešily, kde mají levnější Persil. Nikde jsem nezakotvil. Podobná „kolečka“ jsem absolvoval opakovaně s kratšími či delšími pauzami. Byl jsem pyšný, měl svoji pravdu, všechno věděl nejlíp. Vítězoslavně jsem „odhaloval“ hříchy křesťanů. Třeba, když členka jedné denominace mluvila pohrdavě o lidech z jiné církve. Není tohle pomluva? No jasně! Mohl jsem si „zapsat další mínus“. Potřebuju vůbec nějakou církev? Jednou jsem si všiml, že listy mojí Bible jsou mnohem méně ohmatané než Písmo člověka, s nímž jsem měl možnost diskutovat. Nic zásadního to nemuselo znamenat. Ale v hlavě mi blesklo, že kvůli upachtěnému pátrání nemám čas a mnohdy ani náladu Bibli otevřít. Leccos jsem si pamatoval, a to přece stačilo. Pak jsem svoji Bibli věnoval jedné známé. Měl jsem pocit, že ji v tu chvíli potřebuje mnohem více než já, světák, kterého už nic nepřekvapí. Ač jsem měl v plánu pořídit si brzy jiný výtisk, zůstal jsem bez Bible a Bohu se vzdaloval… Odjakživa málo spím. Odpočívám, ale nemůžu zabrat. Jednou jsem zase takhle koukal do stropu a přemýšlel. Manželka i děti pravidelně oddychovaly. Vzhůru jsem byl jen já a můj vnitřní neklid. „Kde se pořád bere?“ ptal jsem se. Vstal jsem, procházel se po domě a začal se modlit. Ne, nepřišel třesk jako vystřižený z filmového scénáře. Jen jsem skončil v koupelně na kolenou. Představte si pyšného burana, který dojetím brečí. Najednou jsem cítil, že se kruhový objezd bortí. Kráčel jsem po jednosměrce vedoucí přímo k Pastýři. Nevzdálil se, trpělivě čekal na zbloudilou ovci. Získal jsem jistotu, že mě má rád. Takového, jaký jsem. Se vším všudy. Žasl jsem nad tím, že i kvůli mně podstoupil strašlivou bolest na kříži. Že mi nabízí milost, kterou si absolutně nezasloužím a „nevyrovnám“ ji sebelepším dobrým skutkem. Překotně jsem se modlil, děkoval, chválil, vyznával hříchy. Pak jsem v klidu usnul. V dalších dnech jsem Pána prosil, aby mi ukázal sbor. Díky Ježíši jsem se brzy ocitl na druhém břehu – řeky Berounky – ve čtvrti Závodí. Z auta jsem „jako novinář“ sledoval, kdo že to vstupuje do vrat domu s cedulkou Církev bratrská. Věděl jsem, že příště ty dveře otevřu i já. Vstoupil jsem a zůstal. Miloš Klíma
TÝDEN PRAŽSKÝCH SBORŮ Boží pozvání k obnově
Srdečně Vás zveme k účasti na setkáních, která jsme připravili pro sbory Církve bratrské v Praze a jejím ve dnech 20. – 26. 2. 2012. Pondělí 20. 2. v 18.30 – Praha 1, Soukenická 15 Večer písní, modliteb a chval – shromáždění pro všechny Úterý 21. 2. v 18.30 – Praha 1, Soukenická 15 Paradox křesťanovy existence (Mt 5,16; Ř 12,2; 1Pt 2,11) – společná biblická hodina, slouží doc. Pavel Hošek, Th.D.
4 Čtvrtek 23. 2. ve 14 hodin – Praha 3 – Žižkov, Koněvova 24 Boží jednání v životě člověka – setkání seniorů, slouží kaz. Jiří Hofman Čtvrtek 23. 2. v 18.30 – Praha 5, Vrázova 4 Komunismus tváří v tvář – setkání především pro mládež s Jindřichem Kabátem, autorem knihy „Psychologie komunismu“ Pátek 24. 2. v 18.30 – Praha 1, Soukenická 15 Esoterika a očekávání spojená s rokem 2012 – přednáška PhDr. Zdeňka Vojtíška s besedou k tématu Neděle 26. 2. v 16 hodin – Praha 1, Soukenická 15 Boží pozvání k obnově (Zj 3,14-21) – slavnostní shromáždění pražských sborů CB s biblickým slovem předsedy Rady CB kaz. Daniele Fajfra a sborovými i společnými písněmi Za přípravný tým: Bronislav Kaleta, pražský senior CB
JIŘINA MAREŠOVÁ V BEROUNĚ Dne 30. 11. 2011 se uskutečnil v Městské knihovně Beroun adventní koncert Jiřiny Dvořákové Marešové. Umělkyně nám zahrála na varhanní pozitiv adventní i jiné skladby řady autorů, mezi jinými Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Josefa Myslivečka a Karla Blažeje Kopřivy. Líbezné zvuky varhan navodily v podání charistmatické paní Marešové předvánoční atmosféru. Bylo patrné, že hraje s velkou láskou a lehkostí, a před každou zahranou skladbou podala doplňující informace pro publikum. Publikum bylo celkem početné na malé prostory knihovny a vzhledem ke konání koncertu uprostřed týdne. Bohužel účast našeho sboru v Berouně byla velmi nízká, ale bohatě ji vyvážili ostatní návštěvníci. Během koncertu vybídla varhanice osmiletého Filipa, aby ji na jednu skladbu doprovázel. Jeho úloha spočívala v podržení jedné klávesy po celou skladbu a Filip byl z toho velmi potěšen. Po odehraných adventních skladbách nám byla interpretkou nabídnuta možnost zahrát skladby na přání, což bylo využito, a paní Marešová předvedla úžasnou improvizaci. Pro zpestření nám ještě zahrála ukolébavku Princi můj maličký spi, známou též z filmu Adéla ještě nevečeřela. Na závěr vystoupení byla umělkyně obdařena dlouhotrvajícím potleskem. Petr Kolman poděkoval za uskutečnění koncertu předáním krásných žlutých růží. Poté nám v krátkosti představila svůj nástroj. Varhanní pozitiv byl vyroben na zakázku Danielem Přibem roku 2008. Vzhledově nástroj vypadal jako kvádr „design IKEA“ zhruba o rozměrech 120 cm, 80 cm a 60 cm na výšku. Bylo nám umožněno si varhany prohlédnout, uvnitř byly precizně umístěné píšťalky z různých druhů dřeva př. lípa, hruška a část kláves byla z ebenu. Vně varhan byl umístěn malý motorek, který poháněl píšťalky. Varhanice nabízela přítomným, aby si varhany vyzkoušeli a zahráli si nějakou skladbu. Nabídka nebyla využita, přítomní trpěli ostychem po profesionálním výkonu. Koncert umožnil návštěvníkům se během hektického vánočního času zklidnit, obdivovat krásu umění a načerpat síly do dalších dní. Libuše Lukášová
5
ANDĚL U ANDĚLA OBJEVEN! V prosincových Sborových listech bylo konstatováno, že anděl z Nádražní ulice č. p. 222 se ztratil. Autor článku tvrdil, že navzdory informacím o umístění na fasádu nové moderní administrativní budovy, není k nalezení. Všechny snahy o jeho vypátrání byly marné, včetně dotazu na úřadu městské části Praha 5 ve Štefánikově ulici. Dokonce ani slečny v recepci firmy ING, která v objektu sídlí, o něm nic nevěděly. Je sice pravda, že mladá děvčata patrně ani v tomto roce netuší, kam se původní anděl poděl, ukázalo se ale, že to ví jeden z členů našeho sboru a pozorný čtenář zpravodaje, bydlící nedaleko Anděla už několik desítek let. A tento nejen pozorný čtenář, ale také pozorný pozorovatel svého okolí a zvídavý občan, autora článku přísně napomenul, aby se příště nechodil radit za mladými děvčaty, i když je to jistě příjemnější, ale za ním! Tím se stalo, že i pro autora předešlého textu byl anděl u Anděla konečně objeven. Ale nebyl to veselý pohled. Vykázali ho na „neviditelné místo“ vysoko nad vstup do stanice metra. Vedou k němu plechové schody a jeho smutným údělem je toliko střežit návštěvníky restaurace Pizza Coloseum, jinam nedohlédne. Vysloužilého anděla strážného zřejmě památkáři s architekty odložili na odpočinek s malou nadějí, že by snad ještě mohl, vzhledem ke svému stáří, zvládnout ohlídat, aby lidé poctivě platili a personál aby nešidil zákazníky. Nicméně, zdá se, že andělovi u Anděla jeho nové postavení na periferii zájmu nevadí, neb se tváří stále optimisticky. Patrně ani nežárlí na svého většího a mladšího konkurenta Damiela, kterého si chodí fotit turisti z celého světa. A tak nezbývá ani autoru článku, aby rovněž neztratil optimismus a také nežárlil na svého pro změnu staršího, zkušenějšího a znalejšího souseda z druhého patra, který se nejmenuje Damiel, ale Daniel. Bronislav Matulík
6
KONFERENCE PRACOVNÍKŮ S DĚTMI nejen v Církvi bratrské
Bude se konat 17. března 2012 v modlitebně CB v Praze 1, Soukenická 15 a hlavním tématem konference je: Jak skloubit různé temperamenty dětí – aneb závada vždy není na vašem přijímači. Hlavním řečníkem konference Dětského odboru bude Radomír Kalenský, který dlouhodobě pracuje s dětmi, podílí se na vzdělávání a povzbuzování pracovníků s dětmi, je misionářem Awany a vyučuje katechetiku na Evangelikálním teologickém semináři. Každý včas přihlášený účastník dostane od F-nadace darem knihu Výchova novodobého Josefa v hodnotě 179,- Kč ke své práci s dětmi. Byli bychom rádi, aby z každého sboru i stanice přijeli alespoň 2 pracovníci. Účastnický poplatek je 250,- Kč. V ceně jsou zahrnuty náklady na uskutečnění konference, konferenční materiály a občerstvení (káva a čaj o přestávkách + oběd). Přihlásit se můžete online na webu Dětského odboru nebo můžete poslat vyplněnou přihlášku, která je v příloze. Přihlášku vyplňte a odešlete do 5. 3. 2012 na adresu konference.do.cb@gmail. com. Přihlášku považujte za vyřízenou, když vám přijde potvrzení o jejím přijetí na e-mailovou adresu, ze které jste přihlášku posílali. Poplatek za konferenci 250,- Kč na jednoho účastníka pošlete nejpozději do 29. 2. 2012 na účet 4200155275/6800 (účet Rady Církve bratrské) s vaším variabilním symbolem (variabilní symbol je vaše telefonní číslo, které jste uvedli na přihlášce). Doporučujeme udělat hromadné přihlášky a na jeden variabilní symbol poslat platby za více účastníků z vašeho sboru či okolí. To vše nám pomůže vaši platbu identifikovat a urychlí registraci na konferenci. Časový program konference 9:00 - 9:10 9:10 - 9:20 9:20 - 9:30 9:30 - 10:45
10:45 - 11:05 11:05 - 12:05 12:10 - 13:20 13:20 - 14:20 14:30 - 14:40 14:40 - 14:50 cca 15:00
Přivítání - Roman Neumann, společné písně Úvodní povzbuzení Modlitby Přednáška – Jak skloubit různé temperamenty dětí aneb závada není vždy na vašem přijímači - Radomír Kalenský Přestávka: káva, čaj Seminář 1 – Rozvinutí služby dětem na sboru aneb co všechno by služba dětem měla či mohla zahrnovat (Radomír Kalenský) Seminář 2 – Něco pro předškoláky (Dáša Kalenská) Seminář 3 – Osobní růst a něco k povzbuzení (Daniel Heczko) Přestávka na oběd Seminář 1 – Rozvinutí služby dětem na sboru aneb co všechno by služba dětem měla či mohla zahrnovat (Radomír Kalenský) Seminář 2 – Něco pro předškoláky (Dáša Kalenská) Seminář 3 – Osobní růst a něco k povzbuzení (Daniel Heczko) Diskusní skupina – rozhovor o službě mezi dětmi – otázky, nápady, společné sdílení, podněty pro Dětský odbor - vede Roman Neumann Informace Slovo zástupce z Rady Církve bratrské Modlitby ve skupinkách za děti a pracovníky s dětmi Předpokládaný závěr
Za Dětský odbor: Roman Neumann
7
MLÁDEŽ V KŘIŽLICÍCH Mládež vyrazí na hory 18. – 25. února 2012. Budeme bydlet ve staré škole evangelické církve, je zrekonstruovaná a má to být pěkné a pohodlné. Spaní na matracích ve spacáku na vlastním přivezeném prostěradle. Cena za člověka a noc je 130 Kč za jídlo a ubytování plus cesta. Každý dle svého gusta budeme chodit na procházky, do cukrárny, na běžky či lyže. Sněhu tam je prý zatím až hanba. Jej! Tak každý, kdo se cítí mládežníkem – pojeďte! Aspoň na chvíli! Více informací u mě nebo na našich stránkách. Jan Macek
POZVÁNÍ NA SVATBU Snoubenci Věra Šťastná a Ondřej Šimek srdečně zvou na svatbu, kterou budou mít v sobotu 3. března 2012. Obřad začíná v černošické modlitebně Církve bratrské v 14.30 hodin. Zváni jsou všichni, kteří budou mít chuť přijít. Budoucí novomanželé
STARŠOVSTVO Rozhovor s Petrem Lachmanem ml. – bratr prožil před půl rokem návrat do církve i ke Kristu a požádal o křest a připojení ke smíchovskému sboru. Na základě bratrova vyznání víry byl staršovstvem přijat do přípravného členství. Zpráva pastorační asistentky – staršovstvo přijalo zprávu pastorační asistentky Jany Matulíkové a místopředseda staršovstva Pavel Chráska připraví zprávu staršovstva pro Radu CB. Staršovstvo pozve na své jednání sestru Matulíkovou před koncem pololetí 2012. Statistika – Daniel Pokorný informoval staršovstvo o tom, že k 31. 12. měl náš sbor včetně stanice v Berouně 151 členů, 20 přípravných a 81 dětí. Výroční členské shromáždění – uskuteční se v termínu: 25. 3. 2012. Dopoledne budeme mít na Smíchově sborový den se Svatou večeří Páně a po společném obědě proběhne jednání členů včetně volby do staršovstva. Všechny, kteří zodpovídají za některý úsek sborové práce, prosíme, aby své písemné zprávy dodali do 23. 2. 2012. Hospodářské věci sboru – hospodář sboru Pavel Bartošek informoval o postupu prací na sborovém domě. Připravují se jarní práce na zateplení fasády, rolety do předních oken velkého sálu a vymalování chodby. Malování ve velkém sálu je možné ještě odložit. Pro vymalování chodby by bylo vhodné udělat pruh u země jinou barvou, aby se dala případně vymalovat jen zašpiněná spodní část. Instalace dataprojektoru – hospodář dále informoval staršovstvo o variantách řešení pevného umístění dataprojektoru. Staršovstvo souhlasí s instalací projektoru pod stropní trám. Je třeba mít řešení i pro zvuk a koordinovat akci s malováním velkého sálu. Misijní odpoledne/večer – zatím se žádný dobrovolník nepřihlásil. Prověříme možnost upravit a použít Alfa kurzy. Noc Kostelů 2012 – plánujeme účast na Noci kostelů 1. 6. 2012, o organizaci poprosíme jako v loňském roce bratra Tomáše Chrásku. Daniel Pokorný
8
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Beroun
neděle
8 modlitební chvíle 930 shromáždění 30 9 shromáždění 1800 modlitební chvíle první ne v měsíci
úterý
1800 mládež
čtvrtek
1530 a 1830 biblická hodina
1630 dorost
pátek
1615 dorost
1700 biblická hodina
45
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
