praha 5
1/14
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
POUČENÍ DO NOVÉHO ROKU Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost. (Kaz 10,10) e známo, že lenoch se nejdřív strhá. Máme s tím zkušenost všichni, samozřejmě s výjimkou těch, kteří dělají všechno hned a plní své úkoly průběžně. Takoví se sice také dost napracují (zdánlivě víc než ostatní), ale nezažívají stres z toho, že se jim nahrne tolik práce, že ji nemohou zvládnout. Odkládat práci se skutečně nevyplácí, člověka to vysiluje a ničí. Nicméně moudré poučení z Písma o tupé sekeře nám odhaluje ještě další zdroj ztráty energie. Dobře fungující nástroj odnepaměti člověku usnadňuje práci. Už jenom dobře naostřená tužka nebo pořádek na pracovním stole, když člověk ví, pro co kam sáhnout, šetří čas i psychické síly. Ale týká se to samozřejmě i takových věcí, jako je dobře nainstalovaný computer, správně naladěná kytara, přesně seřízené hodiny atp. Moudré poučení se ale týká života obecně včetně vztahů. Vždyť člověk je jediná bytost na zemi, které je dáno, aby byla skutečně bytostí rozumnou a moudrou, tj. aby věděla, jak se svým životem naložit. Jenomže navzdory tomu bývá člověk tak často doslova tupý či otupělý, takže se strašlivě nadře, když má zvládat mezilidské vztahy, když má žít s někým, kdo je tak odlišný (s manželským partnerem), anebo když má naučit žít bytost, která to ještě umět ani nemůže (vlastní dítě). Je tolik lidí, kteří vstupují do manželství a rodičovství nepřipravení a nenaostření! A žel, bývá dost i těch, kteří se ani v průběhu života neobrousí a nepoučí vlastními chybami, takže to drhne čím dál víc, přičemž takoví zoufale trvají na své tuposti. Nicméně moudré poučení do nového roku nesměřuje ani k obyčejné pracovitosti ani k racionalizaci práce. A nesměřuje prvotně ani k něčemu tak přirozenému, jako je rodinný život. Chce nás poučit, jak praktikovat naše křesťanství. Některým lidem se totiž dodnes zdá, že být křesťanem a křesťansky žít, je strašně těžké, ba skoro nemožné. Vždyť tolik Božích přikázání směřuje přímo proti lidské přirozenosti! Načež lidská přirozenost se jim stává zákonem nebo výmluvou. Je to tím, že takoví křesťané mají „tupou sekeru“, někdo by možná řekl „tupou hlavu“ a jiní třeba „otupělé srdce“. To samozřejmě nesouvisí s inteligencí, ale s nemoudrostí. Kdo jste někdy brousili sekeru nebo nůž, udělali jste úplně stejnou zkušenost, jako při ostření tužky. Musí se z ní něco ořezat, obrousit, musí se vlastně zmenšit. Pro své ostří se musí tužka či sekera vzdát sama sebe, aby dobře sloužila. A v tom je tajemství i naostřeného křesťanství. Brouskem či ořezávátkem je kříž, který neseme a na němž umíráme sami sobě. Cílem samozřejmě není smrt, umenšování, sebekázeň ani žádná jiná askeze, je to jen prostředek k tomu, aby bylo
J
2 dosaženo kýženého výsledku – abychom dobře žili podle Boží vůle a k Jeho slávě, abychom byli užiteční pro druhé a paradoxně šťastnější lidé. Všichni víme, že se lenoch nejdřív strhá a nenaostří-li se sekera, je třeba napnout více sil. Proto, abychom si ušetřili zbytečné trápení, aby se naše křesťanství nestrhalo, anebo aby se z nás nestali upocení plniči křesťanských norem, nechejme znovu naostřit svou víru. Klidně ať u toho i jiskry létají a odpadávají z nás přebytečné kusy. Plně se odevzdejme do ruky Boží, vzdávejme se sama sebe a dejme se znovu naplnit Duchem svatým. Nechejme si znovu naštelovat či přeinstalovat svůj život podle Božího slova a příkladu Ježíše Krista. Uvidíme pak, že naše křesťanská víra pro nás bude mnohem více radostí než úmornou snahou. A rozhodně nebudeme otrávení z toho, jak nám to křesťanství nejde. Bronislav Matulík
EPIŠTOLA SVATÉHO HONZY Milý Sbore, tak je na čase napsat Ti jednu epištolu o mých vídeňských studiích, zážitcích, o bojích a vůbec, jak se tam mám a co dělám. Sice jsem toho hodně navyprávěl teďka o vánocích, když jsem byl v Praze, ale nikdy neuškodí si to zopakovat. Nejdůležitější bod jsou samozřejmě kamarádi. Mám dobré party na německém i španělském kurzu, tak spolu chodíme ochutnávat Glühwein nebo Punch (verschiedene Sorten). Za zmínku stojí především Japonec Seiju, se kterým jsme strávili hodiny rozhovorů o kulturních rozdílech. Je z nás Evropanů úplně paf a úžasně žasne. Nejunešenější je z toho, že tak nahlas smrkáme, a vůbec nechápe, že by neměl při jídle srkat. Mmch. Věděli jste, že v korejštině znamená „honza“ samota? To vím zas od kamarádky Jiwon. Taky mám několik kamarádů na koleji. Všeobecně především lidi z prvního a druhého patra, se kterými se potkávám v kuchyni. Nejčastěji jídávám s Miklošem z Maďarska a pak s Florianem z Německa. Tak spolu chodíme taky plavat a občas podniknem nějakou tu neplechu. Na koleji ještě pořádáme občas Spielabedny a každý čtvrtek máme Andacht pak Barabend, který se obvykle táhne dlouho do noci. V našem kolejním baru se dá jinak prohodit slovo v podstatě každý večer. Mňo a pak ještě pár teologů z fakulty. Do školy tu taky chodím. V lednu a únoru mě čeká spousta práce, ale tím vás nebudu zatěžovat. Z předmětů mě nejvíc baví seminář o Freudovi, psychoanalýze a Seelsorge. Máme na to geniální profesorku Cooper-White až z Ameriky a je to total spannend. Asi nejlépe a nezajímavěji strávený čas za má vysokoškolská studia. Jinak ještě mám předměty jako dějiny církve – první tři století, proseminář ze Starého zákona, dějiny Izraele a přednášku o knize Deuteronomium. Jazyk. Tak tady mám ještě velké mezery. Nicméně už rozumím víceméně v pohodě, pokud na mě nenasadí nějaký dialekt, to jsou občas těžké kalibry (např. jsem kvůli tomu musel v neděli přestat chodit do blízkého luteránského kostela, protože pan farář si v tom zřejmě libuje, a začít chodit do stejně blízkého baptistického společenství). Na mé mluvě budu muset ještě hodně pracovat, ale už začínám tvořit i německé vtipy a dělat si legraci právě z těch jejich dialektů. Jo a taky nakoukávám do kultury. Jednak rakouské (skrze evangelický filmový klub a vídeňské všechno), ale i světové skrze muzea a tak. Navštívil jsem skoro všechny christkindermarkty, takže vím, že nejlepší je na Spittelberg a před radnicí je to jen pro české turisty, kterým se na stromy rozvěsí svítící srdíčka a elektrické kytary. Urekelhaft. To „ur“ před ekelhaft je vídeňština. Je to něco jako super, takže třeba urcool znamená super cool. A to používají všude. Mám za to, že to souvisí s jejich steskem po Rakousku-Uhersku. Tenkrát
3 totiž byli střed světa. Ur doslova přeloženo znamená pra – třeba prababička. No a ty časy, kdy bylo R-U, patří do časů jejich prababiček, případně praprababiček. No když je něco ururcool, tak se Rakušák málem udusí, aby to ur, co nejvíc protáhl, jako by vzpomínal na to blaho těch dob. Můj výhled na druhý semestr je v tomto hýřivém životě pokračovat a snad, pokud se mi podaří sestavit méně nabitý rozvrh, se i podívat ven z Vídně, abych si taky prohlédnul nějaké další rakouské město a vyběhnul na nějaký ten jejich kopec. Pozdravujte Prisku a Aquillu a mějte se krásně! Honza Macek
ÚTRŽKY VZPOMÍNEK NA BÓŽU KNOBLOCHA
(16. 1. 1924 až 5. 5. 1998) Kolem roku 1930 jsem s rodiči bydlel v Bratislavě a chodili jsme do shromáždění Jednoty českobratrské v Cukrové ulici. Významným bratrem starším tam býval br. Rudolf Knobloch, bývalý italský legionář z první světové války, ředitel Legiobanky, který měl dvě dcery – Jitku a Jiřinu a dva syny – Bivoje a nejmladšího Bohuslava. Bóža byl asi o 2 roky starší než já, a vzpomínám, že jsme chodili na náboženství k bratru kazateli Svobodovi, který nám do notýsků maloval pěkné biblické obrázky. Cestou domů jsme jako kluci prováděli různé taškařiny. Moji rodiče se v roce 1935 přestěhovali do Prahy a Knoblochovi zůstali přes druhou světovou válku v Bratislavě. S Bóžou jsem ztratil kontakt. Bratr Rudolf Knobloch se zúčastnil v roce 1944 Slovenského národního povstání, ale podařilo se mu zachránit život v nemocnici ve vysokých Tatrách a přežít válku. Po válce se přestěhoval s rodinou do Prahy na Smíchov do ulice Na Březince. Byl vynikající vypravěč (např. zážitky z první i druhé světové války) a vždy jsem ho rád s napětím poslouchal. Samozřejmě se zapojil do smíchovského sboru a jako starší sboru za bratra kazatele Mikuleckého sloužil slovem na stanicích sboru. Já jsem ho mnohokrát slyšel v Mokropsech, kde jsem tehdy bydlel. Po mé svatbě v r. 1958 jsem bydlel už v Praze, a tehdy jsem se s Bóžou znovu setkal. Stále bydlel s tatínkem a s rodinou sestry Jiřiny na Smíchově. Stal se z něho akademický malíř a pracoval na volné noze pro různé zákazníky. Např. si vzpomínám na umělecká okna s cínem zalitými barevnými skly pro vinohradský chrám na náměstí Míru (Ludmila), na krásné kamenotisky, na akvarely a olejová plátna, restaurátorská díla pod. Podařilo se mu v jednom domě na Smíchově vysoko v 6. patře na půdě dostat od Národního výboru pěkný ateliér, což rozumím, bylo uznáním jeho uměleckého díla. Na druhé straně, pokud vím, do Národní galerie byla přijata tehdy pouze dvě jeho díla – snad proto, že se neangažoval do komunistických uměleckých kruhů té doby. Kolem roku 1960 jsme se už stále setkávali ve sboru na Smíchově. Obvykle to bylo ve shromáždění. Vzpomínám na krásná novoroční hesla, která po léta umělecky připravoval. Snad nejvíce mám v paměti krásný obraz „Broučci“ z Karafiátovy knihy. Nejenom moje děti, nýbrž každé dítě sboru dostalo tento krásný barevný umělecký lept rozměrů cca 20x30 cm.
4 Knoblochovi vlastnili rekreační chalupu cca 50 km severovýchodně od Prahy v hezkém poetickém místě u malého rybníka. Místo bylo osamělé, Bóža se svou rodinou tam rád pobýval a velkou část svých obrazů tam také tvořil. Bóža i jeho manželka byli vždy velmi skromní a nenápadní členové sboru. Bylo to dáno jejich jemnou, laskavou a snad plachou povahou. Přesto Bóža velmi ochotně pomáhal při technických potřebách našeho sborového domu. Např. volil různé druhy osvětlení v modlitebně i v sálech. Navrhoval způsoby vytápění, parkové úpravy dvorku (vydržely žel bez udržování jen asi 5 roků) atd. Má zásluhu na zachování krásného dřevěného stropu v Dřevěném sále (který se měl zakrýt) a mnoho jiných pěkných technických i uměleckých zásahů. V té době rekonstrukcí byl mně i staršovstvu velkou pomocí. Ve staršovstvu smíchovského sboru však nikdy nebyl, čehož lituji (za bratra kaz. Mikuleckého bylo ve staršovstvu 15 členů sboru a za bratrů kazatelů Sity a Liguše 12 členů). Knoblochovi odcházejí v létě 1995 s bratrem kazatelem Heczkem zakládat nový sbor v Dejvicích. Potom jsme se však viděli velmi zřídka a jen občas jsme si telefonovali. Právě letos vzpomínáme 90 roků od jeho narození. František Štorek
BIBLICKÉ VERŠE NA ROK 2014 Jednou z tradic, kterou ve sboru stále držíme, je silvestrovská volba novoročních biblických hesel na následující rok. Nelosujeme věštbu ani osud, ale verše z Bible, nad kterými přemýšlíme a modlíme se za Boží oslovení. Nežli jsme pomocí dětských rukou (možná ozvěna Žalmu 8,3) vybrali Slovo, také jsme se modlili. Na rok 2014 jsme tedy vylosovali: Sbor: Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4,13) Celosborové staršovstvo: Hospodin tě povede neustále. (Iz 58,11) Diakonie: Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. (Ž 34,8) Besídka: Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. (Ž 119,33) Dorost: Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mne k cíli. (Ž 31,4) Mládež: Nauč mne plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. (Ž 143,10) Mladé rodiny: Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. (Ž 33,21) Maminky: Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří. (Ef 5,15) Pěvecký sbor: Přinášejme tedy skrze Ježíše Krista stále oběť chvály Bohu. (Žd 13,15) --Berounská stanice: Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha. (Iz 61,10) Berounské staršovstvo: Ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. (1 J 4,4) Berounská diakonie (Občanská poradna): Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem. (Iz 54,17) Berounská besídka: Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. (Kaz 11,1) Berounský dorost: Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. (Jan 15,5) Berounský bohoslužebný chrámový sbor: U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení. (Ž 130,7) Berounská doprovodná skupinka: Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachoval právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Mich 6,8)
5 Děkujeme bratru Stanislavu Bartošovi za jeho obrazy, které namaloval pro rok 2014 a bratru Adamu Wichterle za grafické zpracování a tisk. Bronislav Matulík
MLÁDEŽ NA FAŘE Úkol č. 1: Napsat do sborových listů o mládežovém pobytu. Úkol č. 2: Psát pravdivě tak, aby pokud možno čtenář po přečtení neodcházel s dojmem, který by byl daleko od skutečnosti. Pátek večer. Po telefonní síti se dolaďují poslední detaily. Kdo bere zpěvníky? Vejde se kytara do auta vezoucího nákup? … První auto vyráží a posléze parkuje na D1, kde momentální kolona činí náš cíl poněkud vzdálenějším. Posléze se večer všichni (v počtu dvanácti duší) shledáme na evangelické faře v Soběhrdech. Tam nás čekají některá překvapení: „Zapomněl jsem přezuvky.“ „My měli mít večeři s sebou?“ „Zapomnělo se koupit pomazánkové máslo na snídani.“ „Toaleťák nebyl na seznamu! Ale koupili jsme ho.“ „Cukr a sůl taky ne, půjčíme si z místní kuchyně.“ „Tady je zima.“ „Cože, do kuchyně se musí jít přes dvůr? Venku je zima!“ Druhý den ráno nás při snídani ruší místní rozhlas. Ne, to není rozhlas, to jsou myslivci svolávající hon. Početná skupina myslivců v oranžových rozlišovacích vestách nastupuje do aut a odjíždí do lesa. Shodou okolností, mládežníci po snídani vyrážejí na výlet do téhož lesa bez oranžových rozlišováků. Výlet je výbornou příležitostí k rozhovorům. Cestou potkáváme kance prchajícího před myslivci, posléze myslivce samotné. Putujeme dále a objevujeme sníh, který nás svede ke koulovačce i stavbě sněhuláku. Vracíme se zpět na faru, kde zápolíme v kuchyni (s podmínkami i mezi sebou) a z plánované číny k obědu se stává rizoto k obědovečeři (nazývá se jídlo v 15 hodin ještě obědem?). Odpoledne za námi přijede náš milý kazatel a hned se s námi zapojí do strategicko-politické hry. Zpočátku mírumilovné a ekonomicky prosperující státy s vývojem hry vytvářejí koalice, válčí, okrádají ostatní státy a nechybí ani zrady koaličních partnerů. Další mládežníci se raději věnují spánku a čtení pohádek. Večer se pak znovu konfrontujeme veršem, který nás na pobytu provází: „K tomu jste přece byli povoláni; vždyť I Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“ (1P 2,21) V pozdních hodinách pak následuje hraní šesti lidí na: dva klavíry (jeden byl naladěn o cca půl tónu výš než ten druhý), kytaru a rozladěnou kytaru. Do toho zaznívá zpívání zoufale hledající melodii i rytmus a nadto všichni přítomní doufají, že legraci nepřeruší farář mající byt ve vedlejší místnosti. V neděli se zúčastňujeme bohoslužby v krásném evangelickém kostelíku hned vedle fary. Odpoledne po úklidu hrajeme ping pong a poté se vydáváme na cestu zpět do našich domovů. Moje dojmy z pobytu (abych doplnil úkol č. 2): V kontrastu s veršem, který nás na pobytu provází, se v různých formách v nás vynořuje sobectví vytvářející bariéry mezi lidmi. Kéž jsme jako mládežníci ochotni zapřít sebe a učit se v Kristu pokládat druhé za přednější sebe, aby Pán rozšířil naše srdce i mimo nás samotné, náš blízký okruh přátel, mládežníky, sbor… Nedělní bohoslužba s pár lidmi v jinak téměř prázdném evangelickém kostele na mě působí formálně a vyvolává ve mně otázky. Není naše křesťanství v něčem už jen formální? Zasahuje skutečně Boží slovo naše srdce a odráží se pak v našem jednání, nebo uvízne jen v mysli? Následné
6 povídání u kávy po bohoslužbě s místními poněkud napraví dojem z bohoslužby. Radost z nových tváří, které mezi nás zavítaly, nebo s námi jely na pobyt poprvé. Takovou ochotu při úklidu před odjezdem (i hladký průběh) si dlouho nepamatuju. A na závěr díky všem, kteří na pobyt jeli i Bohu za tu příležitost strávit čas pospolu ve společenství s ním. Jonatan Hejzlar
VARHANNÍ KONCERT Jak jsme byli informováni v 11. čísle sborových Listů, br. Daniel Přib připravil v našem sboru na Smíchově varhanní koncert, který se uskutečnil v neděli 1. prosince 2013. Vystoupil na něm pan Josef Kšica, varhaník a ředitel kůru katedrály sv. Víta. Předvedl skladby dvou skladatelů působících ve Francii v 17. a 18. století: Nicolase de Grigny a Jeana-Adama Guilaina. Pak následovala vlastní improvizace a skladby Césara Francka z 19. století, a po bouřlivém potlesku i milý přídavek. Cílem koncertu bylo přiblížit atmosféru francouzských katedrál 19. století. To umožnilo inovované hardwarové a sofwarové vybavení digitálních varhan ve velkém sále. Nové nahrávky tónů byly pořízeny Dr. Jiřím Žůrkem na barokních varhanách v katedrále St. Michel v Thiérache a na romantickém nástroji v St. Etienne v Caen. Dr. Žůrek prozradil, že samply tisíců tónů vytvářel svou záznamovou technikou po několik tichých nocí. Jak náročné bylo další zpracování, si asi neumíme představit. Konečná instalace a ladění spolu s br. Přibem probíhaly na Smíchově v týdnu před koncertem. Prostor našeho sálu nelze srovnávat s velkými katedrálami. Přesto jsme se díky mistru Kšicovi mohli přenést za hranice naší země do dávných dob a naladit své vnímání k nastávajícím svátkům pokoje a radosti. A přáli jsme mu jistě i kytičku, kterou si ve své skromnosti odnesl. Jan Kolman
PŘEDVÁNOČNÍ SEJITÍ NAŠICH SENIORŮ Tak jako každý rok, i letos jsme se sešli třetí neděli adventní k tradičnímu adventnímu sejití nejstarší generace našeho sboru, spojeného s obědem a vzájemným obecenstvím. Oběd byl jako vždy výborný, našlehaná bramborová kaše s výbornými řízky, dokonce i s možností nášupu. To vše bylo završeno kávou s vánočním cukrovím a přátelskými rozhovory. Jsem rád, že mohu tímto za nás všechny účastníky, obdařené navíc praktickými dárky, poděkovat naší milé sestře Janě Matulíkové a jejímu diakonskému týmu za krásně prožité odpoledne. Děkuji i milé setře Janě Zelinkové, která se svojí sestrou Markétou, připravila pro druhou část našeho sejití vzpomínkový medailon Spojeného Mužského Sboru (sále SMS). Nebylo to snadné po tolika letech, zvláště když začátky působnosti sboru spadají do 50. let minulého století. A bylo to zdařilé vzpomínání, včetně diapozitivů, fotografií a zvukových záznamů nejhezčích písní. Pokusím
7 se tlumočit několik zajímavých údajů o SMS pro čtenáře Sborových listů. SMS byl založen v roce 1956 a působil do roku 1996. Za celou tu dobu prošlo sborem celkem 110 bratří - zpěváků a 4 dirigenti. Prvním a hlavním dirigentem byl bratr Bohumil Kejř. Postupně začali pomáhat bratři Jiří Novák, Blahoslav Košťák a jako poslední Bohumír Toušek. Sloužili jsme zpěvem po celé republice včetně velkých slovenských sborů. Navštívili jsme i několikrát tehdejší NDR. A v roce 1969 nám otevřel Pán Bůh cestu do Anglie. Vyrazili jsme autobusem hned na začátku května, doslova na poslední chvíli. Brzy na to byly hranice uzavřeny. V Anglii jsme zpívali převážně v baptistických sborech Londýna a pak i ve větších městech na jihozápadě země. Za celou dobu působnosti pěveckého sboru jsme uskutečnili cca 600 pěveckých vystoupení zahrnujících biblické poselství i osobní svědectví. Po sametové revoluci se začala politická situace měnit. Pro mnohé zpěváky nastaly existenční starosti, což se projevilo v jejich docházce na zkoušky i vystoupení. Když se situace nelepšila, ba naopak, došlo k rozhodnutí činnost pěveckého sboru ukončit. Dnes už většina bratří zpívá u trůnu Beránkova. Zbyteček nás se stále schází jednou za rok před Vánoci, kdy si společně zazpíváme a zavzpomínáme. Dnes už zdaleka ne tak čistě, ale radostně. S vděčností za Boží vedení a naději shledání! Miroslav Sejkora
OHLÉDNUTÍ ZA VÁNOČNÍM PRODEJEM
ve prospěch Dětského domova v Dolních Počernicích Ráda bych poděkovala všem, kteří svým nákupem podpořili práci dílny dětí z Dětského domova Dolní Počernice. Prodali jsme výroky v hodnotě cca 3600 Kč! Prodejní akce byla zorganizována spontánně. Na místě je tedy také poděkovat bratru kazateli, který mě v této aktivitě podpořil, také bratru kostelníkovi, který technicky zajistil přemístění věcí, a také všem těm, kteří jinak pomohli prodej uskutečnit. V pozadí je moje setkání se spolužačkou ze základní školy, která mi při náhodném setkání ve vlaku vyprávěla, jak učí děti v Dětském domově o hodnotě peněz a ceně práce. Projekt se mi velmi líbil. Na rozdíl od snadno dostupných peněz u projektu typu „namaluj obrázek a dostaneš 500 Kč“, popř. jiné, jistě dobře míněné akce zaměřené na děti z dětských domovů (možná jste si všimli, kolik jich v poslední době je), učí tento projekt děti něčemu novému. Dítě dobrovolně přijde do
8 dílny, vyrobí výrobek, ocení si ho a z ceny odečte náklady na materiál. Rozdíl si v případě prodeje výrobku může nechat. Ze začátku si děti vyrobené výrobky příliš cenily, když ale nebyly prodejné, cenu postupně snižovaly. Při stanovování ceny také spolupracují mezi sebou. Většinou se také účastní prodejů, takže v praxi vidí, že se některé výrobky prodávají lépe, jiné hůře. Projektu se účastní děti starší deseti let. Za možnost představit a prodávat výrobky dílny ve sboru CB byli pracovníci Dětského domova velmi rádi. Pokusím se domluvit podobný prodej i před Velikonocemi. Domnívám se, že téma náhradní rodinné péče by mohlo být zajímavé i pro ostatní. Navrhnu tedy ke zvážení zařadit program na toto téma mezi sborové akce roku 2014. Jana Zelinková
ŠTĚDROVEČERNÍ SETKÁNÍ NA TETÍNĚ O vánočních svátcích 2013 čekalo berounské bratry a sestry jedno milé netradiční shledání, když jsme se mohli zapojit do organizace Štědrovečerního setkání u jeslí v kostele Sv. Ludmily v Tetíně. Toto setkání již druhým rokem pořádaly Sdružení Sv. Ludmily a Římskokatolická farnost Beroun. Během příprav se však dostaly do potíží s personálním zajištěním programu, o čemž jsme se shodou okolností dozvěděli v berounském sboru CB, a nadšeně jsme nabídli naše pomocné ruce. S velkou radostí jsme tak 24. prosince odpoledne před plným kostelem Sv. Ludmily sehráli krátké divadélko o cestě pastýřů do Betléma podle Lukášova evangelia 2,8-20. Standa Veselý v hlavní roli dospělého pastýře vzpomínal, jak coby malý kluk zažil události popsané v Lukášově evangeliu, zatímco čtyři dětští pastýři z našeho sboru celý příběh podle jeho slov sehráli. Mezi našimi přáteli jsme našli i krásného představitele anděla, jenž pastýřům zvěstoval narození očekávaného Spasitele, a pěvecký sbor berounské CB v příjemné akustice tetínského barokního kostela
9 vyzpíval chvály nebeských zástupů, stejně jako pozdější radost pastýřů, jak je Lukáš popisuje. Poté, po krátkém vánočním slovu Jana Franty z katolické farnosti a po společných modlitbách náš pěvecký sbor předzpívával koledy, ke kterým se připojili mnozí účastníci tetínského setkání. V závěru pak katolické sestry rozdávaly příchozím do lampiček betlémské světlo spolu s drobným symbolickým dárkem. Jsem moc vděčná, že jsme se mohli do organizace štědrovečerního setkání v Tetíně zapojit a společně prožít radost ze služby našemu Pánu a našim blízkým. A jsem nesmírně vděčná, že tolik bratrů a sester z berounského sboru bylo ochotno vzdát se svých zaběhnutých štědrovečerních rituálů a do Tetína přijet. Bylo to krásné setkání. Kateřina Ostatnická
10
SEDM ZNAMENÍ JEŽÍŠE KRISTA
nedělní zvěstování na počátku nového roku Na začátku roku se již tradičně připojujeme k projektu Alianční týden modliteb. Chceme se společně modlit v rámci naší církve i ekumény. Základem modliteb bude sedm mesiášských znamení Ježíše Krista, jak jsou zapsána v Janově evangeliu. Ale protože se jich u nás v Praze dotkneme jen z části, budeme tato znamení počínaje nedělí 5. ledna 2014 otevírat v našem sboru při nedělních bohoslužbách. Tak jako se ona znamení stala kdysi důvodem zjevení slávy Boží a Ježíše Krista, věříme, že se stejně stanou důvodem k oslavě Boha Otce a jeho Syna i u nás. A nejen to, že nám úplně stejně jako tehdy poslouží k víře v Pána Ježíše. Srdečně tedy zveme nejen na Alianční týden modliteb, ale samozřejmě i ke všem našim nedělním shromážděním, která se tak stanou aktuálním pozváním ke Kristu. Bronislav Matulík
BIBLICKÉ HODINY OD LEDNA DO BŘEZNA
bohoslužby – aneb co se děje ve shromáždění a jak to prožíváme Křesťané se od samého počátku shromažďují ke společným bohoslužbám. Dokonce apoštol církev přísně napomíná, aby bratři a sestry neopouštěli společná shromáždění a neosvojili si tak špatný návyk (srov. Žd 10,25), protože v obecenství Božího lidu dochází ke zvláštnímu jevu či zázraku, Pán Bůh je přítomen (srov. Mt 18,20 a 1 K 14,25). Jak má ale takové shromáždění, kde je Pán Bůh přítomen, vypadat? Vždyť co církev, to jiná liturgie, a někdy i co sbor Církve bratrské, to odlišná liturgie! Děláme to v našem sboru správně? A co je vlastně správné? Lze z Bible vyčíst, jak přesně mají bohoslužby vypadat? Hovořme společně na našich shromážděních o tom, jak to v našem sboru praktikujeme, jaký máme z našich shromáždění užitek, co dělat jinak, k čemu se vrátit a hlavně, slouží-li vše k Boží slávě. Je připraveno sedm zastavení nad naší liturgií (z řeckého slova leiturgia – služba) a bude dobře, aby tyto biblické hodiny byly společnou prací a diskusí, jakousi dílnou církve: Liturgický pořádek bohoslužeb, svátky a slavnosti – aneb jak má bohoslužba vypadat, církevní rok, sborové dny atp. Čtení Slova a kázání – čtení biblických textů a kázání jako centrum protestantských a reformovaných bohoslužeb Modlitby – tiché, hlasité, společné, osobní, zástupné, ve skupinkách… Svátosti – křest a večeře Páně, jejich význam a praxe Hudba a zpěv – význam písní a hudby v Bibli a v církvi; chvály a chvalozpěvy, vyznavačské písně, žalozpěvy, písně pokání…; klasická a moderní hudba; preludium, postludium atp. Biblické vzdělávání – význam a formy biblických hodin, nová motivace ke čtení Písma… Sbírka – dary, desátky, forma dávání… Srdečně všechny zveme k rozhovorům o našich bohoslužbách, jejich podobě, ke čtení Bible a ke společné práci. Bronislav Matulík
11
KAVÁRNA 6
tentokrát o kořenech života a víry s Pavlem Javornickým Milí bratři a sestry nejen v seniorském věku! Ráda bych vás pozvala k první letošní kavárně ve čtvrtek 23. ledna v 16 hodin. Už jsme avizovali, že naše pozvání přijal bratr kazatel Pavel Javornický, který, stejně jako jeho předřečníci, popovídá o svých kořenech života a víry. Můžeme společně připomenout i roky, které manželé Javorničtí spolu s vámi strávili na Smíchově, a zavzpomínat na společné zážitky. Pozvěte tedy i své známé, které by mohlo oslovit svědectví bratra Pavla, a využijme příležitosti pobýt spolu. Bratr kazatel nám pak následně poslouží i při biblické hodině. Občerstvení bude jako obvykle s láskou připraveno a těším se na vás! Jana Matulíková
STARŠOVSTVO Rozhovor s Gorošovými – staršovstvo hovořilo se Zdeňkem a Terezou Gorošovými o bydlení ve sborovém domě na Závodí v Berouně. Souhlasí s pronájmem domu. Bydlení nespojujeme s dětským klubem nebo hlídáním dětí – to bude zcela záležet na Gorošových. Gorošovi byli 6. 12. v berounském staršovstvu přijati do přípravného členství našeho sboru. Rozhovor s Marií Veselou a Mikulášem Vymětalem, farářem ČCE v Berouně – staršovstvo jednalo o zřízení pobočky Diakonie CB v Berouně a místě, kde se bude Občanská poradna realizovat. Staršovstvo vzalo na vědomí nástin nájemní smlouvy na rok 2014, kterou připravil M. Vymětal a nakonec se rozhodl možnost pronájem kanceláře v ČCE přijmout. Financování sboru po konferenci 23. 11. 2013 – peníze, které sbor dostane od RCB v daném roce, se rozdělí mezi Smíchov a Beroun poměrně podle počtu členů k 1. 1. daného kalendářního roku. Mzdové náklady na kazatele se rozdělí poměrně podle počtu členů. Mzdové náklady na pastorační asistentku: 90% Smíchov, 10% Beroun. Mzdové náklady na domovníka: 100% Smíchov. Rozhovor s Janou Matulíkovou – starší hovořili s Janou Matulíkovou o její práci pastorační asistentky a vyjádřili za ni vděčnost. Vzali na vědomí zprávu pastorační asistentky a rozhodli, že sestra bude i nadále zaměstnána v našem sboru. Hospodářské věci sboru – bratr Pavel Bartošek informoval o voskování parket, které bylo dokončeno ještě před Vánocemi. Celocírkevní sbírka na Diakonii 24. 11. 2013 činila 12.500,- Kč Parkovací zóny na Smíchově – Městský úřad nebyl v prosinci ochoten jakkoliv ve věci jednat ani poskytovat informace. Příští jednání – 13. 1. 2014 Daniel Pokorný
12
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Beroun
neděle
930 shromáždění 8 modlitební chvíle 30 9 shromáždění 1800 modlitební chvíle první neděle v měsíci
úterý
1800 mládež
čtvrtek
1830 biblická hodina
1630 dorost
pátek
1615 dorost
1830 biblická hodina
45
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
