praha 5
7-8/15
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
VYŠLAPANOU CESTOU Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Přísloví 14,12) Určitě to znáte, existují cesty, cestičky a chodníky vyznačené dlážděním či asfaltem, ale vedle nich vedou vyšlapané zkratky přes trávník, kde už ale tráva neroste. Cesty uměle dané architektem a cesty, které vytvořil život sám. Vyzkoušel jsem jít oběma a možná jste zažili co já, pocit svědomí, že nejdete, kudy je to předepsáno. Ale zároveň jste možná také zakusili pocit jisté svobody zvolit vlastní cestu, protože ta, která je nalinkovaná, nemá logiku, a je pro lidi zbytečně dlouhá a zatěžující. Že se chůzí přes trávník kazí vzhled prostředí, to je vedlejší, architekt měl přece odhadnout, kudy povede cesta života. Někde to však udělali takovým způsobem, že postavili sídliště a počkali, až si lidé sami vyšlapali své cesty a zkratky. Podle toho pak vybudovali chodníky a přechody. Je mi to sympatické, ale nejsem si jistý, že je to správné. Tedy určitě ne vždy. U městské zástavby takový postup ještě dává smysl, ale v životě jako takovém rozhodně ne. Protože člověku se někdy doopravdy může zdát cesta přímá, ale nakonec přivede ke zničení, třebaže jí chodí většina lidí. Vyšlapaná cesta je totiž jakýmsi demokratickým plebiscitem, který rozhoduje o tom, kudy nejlépe chodit, co lidem nejvíce vyhovuje a co většina považuje za správné. Jako křesťané ale cítíme, že to má svá rizika a úskalí. Konečně demokracie není ideálem, ke kterému se věřící lidé vztahují. Už žalmista psal o člověku, který si může jen pogratulovat, když nestojí na cestě hříšníků, třebaže, zdá se, většina nebo mnozí po ní jdou. K vyšlapané cestě ale nepotřebujeme davy, mnohdy si na ni stačíme sami. Ať děláme, co děláme, děláme to většinou opakovaně, rutinně a ze zvyklosti. Skoro všechny dennodenní úkony jsou jakýmisi vyšlapanými cestičkami a naší praxí vyzkoušenými efektivními zkratkami. Týká se to i našich oblíbených míst, kam chodíme a kam se rádi vracíme. Týká se to i vyšlapaných zkratek k dosahování štěstí, rozkoše a euforie. Týká se to samozřejmě i vztahů, které máme, tvoříme či udržujeme. A konečně i chození do církve včetně našeho způsobu zbožnosti a zvyklostí, jak čteme Bibli, modlíme se a praktikujeme svou víru. To všechno jsou námi vyšlapané cesty. V čase prázdnin a dovolených, kdy je leccos jinak než v běžném školním roce, si můžeme odvážit udělat změnu. Zkusit chodit životem trochu jinak, než jak nám velí vyšlapaná cesta. Možná
2 zvolit náročnější výstup anebo začít více respektovat Architekta, který pro nás nakreslil cesty, které rozhodně nevedou ke smrti. Zkusme nově začít číst Bibli i se modlit, včetně času a doby, zkusme nějak nově chodit do shromáždění. Kdo chodí jen střídmě, tak pravidelně, kdo hlavně z disciplíny, tak s obnovenou radostí, kdo kvůli lidem, tak kvůli Bohu, ale i obráceně, protože i v lidech je skryt Bůh. Určitě to znáte, existují cesty, cestičky a chodníky dané a vyznačené tradicí, výchovou a zvyklostí. Vedle nich pak vedou vyšlapané zkratky, které se proti nalinkovaným cestám vzpírají a bouří. Jde jen o to, zkusit a nově promyslet, jestli chodíme cestami, které vedou k životu, nebo ke smrti. Jedno je jisté, ne každá přímá cesta a zkratka je ta správná. Bronislav Matulík
PŘEDSTAVENÍ JANA VALEŠE Narodil jsem se 3. dubna 1973 v kazatelské rodině. Vyrůstal jsem v Husinci, kde tehdy nebyl dorost. Jediné děti dorostového věku jsme byli moje sestry a já. Taťka mi domluvil, že jsem mohl jezdit na letní tábory se smíchovským dorostem. Po střední průmyslové škole ve Volyni, obor nábytkář, jsem studoval Evangelikální teologický seminář, který v tom roce zrovna vznikal. Když jsem tehdy v roce 1991 přišel do Prahy, chystal jsem se chodit do smíchovského sboru. Vedení semináře však mělo jiný názor a poslalo mne do sboru na Praze 1. Tam jsem se seznámil se svojí manželkou Janou. (Tento rok jsme oslavili 19 let manželství.) Takže i když učitelé změnili moje plány, jsem jim dodnes velmi vděčný. Po dokončení ETS jsem pokračoval studium teologie na Evangelické teologické fakultě a zároveň jsem v roli druhého kazatele na poloviční úvazek vedl mládež v Soukenické. Když jsem pak
Popis fotky: Jan, Alžbětka, Johanka a Jana Valešovi
3 v roce 1998 dokončil fakultu, rozhodl jsem se ukončit pracovní poměr v církvi a jít pracovat jinam. Kazatelské povolání bylo celou tu dobu ve výhledu, ale ještě nezazněl výstřel ze startovací pistole… Prožíval jsem to tehdy tak, že se připravuji, trénuji, učím se, jako sportovec, který se připravuje na velký závod. Probíhalo intenzívní období přípravy. V této době jsem pracoval jako streetworker, pedagog volného času a také jsem začal studovat doktorát. V roce 2001 jsme s Janou v rámci mého doktorátu odjeli na 10 měsíců do USA. A tam jsme prožili, že ten „výstřel“ zazněl. Na vikariát jsme byli posláni do Karlových Varů, kde jsme s varským sborem prožili krásných pět let. V té době se nám narodily dcery Johana a Alžběta. Počátkem roku 2007 jsem byl pozván do služby na Evangelikálním teologickém semináři. Od začátku jsem věděl, že se na ETS nechci zabydlet a že moje místo je v kazatelské službě. Máme rok 2015 a za dva roky skončí mé funkční období a uzavře se 10 let na semináři. Těšíme se na návrat do kazatelské služby na sboru, i když zároveň prožívám obavy, jak obstojím. Česká společnost se poměrně rychle vyvíjí a církev s ní (včetně role kazatele). To s sebou přináší výzvy při zvěstování Evangelia i v obyčejném křesťanském životě. Smíchovský sbor je pro mne stále blízkým sborem, jsem vděčný za příklad a povzbuzení vedoucích dorostu, které jsem tehdy přijal, protože v té době jsem se obrátil k Bohu. Všem ve smíchovském sboru přeji radost a pokoj, který je od Boha. A těším se na další setkání s Vámi na sborovce či na podzim. Jan Valeš ml.
DNY VÍRY
Několik dojmů z ekumenické modlitby u sv. Václava Náš pěvecký sbor má za sebou nejednu mimořádnou zkušenost, např. koncert v kutnohorské svaté Barboře nebo adventní vystoupení na Staroměstském náměstí či v pražské koncertní síni Akropole, ale červnové zpívání v kostele sv. Václava na Smíchově tyto události překonalo. Nebyl to koncert, nebyla to vlastně ani bohoslužba, byla to modlitba. Tichá, vroucí, dětská, důvěřivá… Pětivteřinové echo, které doprovázelo každý náš tón, nám možná ukázalo, že naše mluvené či zpívané modlitby skutečně letí k nebesům. A navíc modlitby, kdy nebylo důležité, kdo je katolík nebo protestant, mě těšily u srdce. Bronislav Matulík V rámci celopražské misie Dny víry jsme v našem smíchovském kostele sv. Václava připravili večer přímluvné modlitby. Nádherným zpěvem, k němuž jsme se z našich skromných řad rádi připojili, celý večer doprovázel váš sborový sbor. Přestože účast lidí „zvenku“ byla malá, myslím, že jsme prožili krásný večer, spojeni v našem společném a jediném Pánu, Ježíši Kristu. Osobně prožívám i po několika dnech velikou radost z tohoto setkání a budu velmi ráda, pokud se nám podaří podobná setkání, ať už modlitební nebo misijní, uskutečňovat častěji. Srdečně zdraví Vaše sestra v Kristu Gabriela Suchlová
4 V rámci červnových Dnů víry jsme se s pěveckým sborem zúčastnili středečního večera v kostele sv. Václava v našem blízkém sousedství. Lidé měli možnost dávat dopředu své napsané prosby a také přijít a požádat o modlitbu přímo během setkání. Z lidského hlediska to vypadalo jako fiasko – zúčastněných bylo jen o fous víc než nás zpěváků a v obrovském kostele se ztráceli. Přesto to byl (alespoň pro mne) pozoruhodný večer. Neorganizovaný, ale přece měl zřetelný řád modliteb – chval, díků, proseb a přímluv za konkrétní lidi i za město. Mezi jednotlivými bloky modliteb písně, převážně z Taizé. Nechtěli jsme rušit příchody a odcházením, celou dobu jsme stáli, a tak i pro nás to byla příležitost ke zklidnění a ztišení. Ze skupinky místních farníků zněly modlitby, které se mne dotýkaly – byla zřejmá jejich láska ke Kristu i to, jak jsou rádi v jeho blízkosti. Až jsem chvílemi skoro záviděla – jako bych tohle někde cestou trochu poztrácela. Z celého večera byla patrná snaha vyjít nám (a jistě nejen nám) ekumenicky vstříc – při závěrečné modlitbě Páně byli domácí dokonce vyzváni k delší, protestantské verzi. To mi od nich přišlo pozorné. Zjevně pro ně bylo důležité, abychom v tom byli spolu. V tom, že známe Krista a společně žijeme ve městě, které o něm potřebuje slyšet. Budu moc ráda, když nezůstane u tohoto jediného setkání. Olga Kutílková
5 I pro mě bylo toto setkání velmi zajímavé a milé. Prožila jsem pocit jednoty s denominací, která asi není považována za nám nejbližší. Zřejmě nepoužiju úplně vhodné slovo, ale společné modlitby jsem si užila. Nebo spíše – prožila jsem radost z toho, že není poznat žádný rozdíl, jestli se modlí katolík, nebo protestant, všem nám jde o to, abychom každodenně žili s Kristem a byli Jeho svědky v tomhle světě. Po společném setkání jsme ještě chvíli zůstali a bratr jáhen nám popsal, proč tento kostel vypadá, jak vypadá, že ve zvolených barvách i architektuře jsou popsány dějiny spásy. Možná by bylo hezké vypravit se tam nějaké nedělní odpoledne ve větším počtu a kostel si prohlédnout s tímto výkladem. Budete-li o něco takového stát, domluvíme to. Jana Matulíková
MATKY NA DOVOLENÉ
Ve Světlé u Louňovic pod Blaníkem – 9. až 12. 6. 2015 Na to, že je „mateřská dovolená“ termín poněkud zavádějící, přijde každá čerstvá maminka poměrně záhy. Skupinka smíchovských maminek nejmenších dětí našeho sboru si proto už druhým rokem rozhodla dopřát „skutečnou“ společnou dovolenou. K lenošení je na ní sice vzhledem k všudypřítomným a všehoschopným ratolestem daleko, ale pro maminky je dovolená vlastně už jen vytržení z každodenních stereotypů a povinností. Letos se nás vypravilo celkem 11 maminek a 19 dětí, nejmladšímu byly dva měsíce, nejstaršímu 9 let. Všeobecné hemžení na statku v obci Světlá u Louňovic pod Blaníkem, který jeho majitelé přestavěli na velkoryse pojatý penzion, se uskutečnilo od úterý do pátku v druhém červnovém týdnu. Ačkoli hned první den udeřily téměř „mrazy“ – jak jinak nazvat teplotu deset stupňů v půlce června – další dny už jsme si mohli užívat slunce a příjemných teplot, které přály výletům, a poslední den jsme nafoukly dokonce i bazének. Během pobytu jsme navštívili nedalekou Vlašim a její krásný zámecký park nebo zříceninu hradu Šelmberk s rozhlednou a středověkou bylinnou zahradou. Některé neohrožené matky se rozhodly i s dětmi pokořit vrch Blaník, jiné
6 neméně neohrožené zavedly své děti doprostřed šedesátihlavého stáda na blízké kozí farmě. Doufáme, že oba zážitky posílily neohroženost i v našich potomcích. Společné večery po uložení dětí byly původně zamýšleny jako rozhovory a ztišení s duchovním přesahem. Jak moc se to ostatním dařilo, nemohu dosvědčit, protože mě uspávání mých tří dětí o obecenství s maminkami pokaždé úspěšně připravilo. Na závěr patří poděkování. Áce za organizaci i koordinaci a Olze a Lence za úžasné společné obědy a večeře. Ale především Bohu, že nás zachoval a ochraňoval po celou dobu a na všech cestách, že jsme se mohly zúčastnit všechny, které se přihlásily (to je vzhledem k nemocnosti dětí skoro malý zázrak), a že nám pomáhá udržovat vztahy a společenství, z nichž můžeme osobně čerpat radost, útěchu i povzbuzení. Anna Duchková
7
NÁVŠTĚVA V BRANDÝSE NAD LABEM Výlet seniorů v neděli 14. 6. 2015
Jednu červnovou neděli tradičně spolu poobědváme a pak vyjedeme na výlet. Letos tomu bylo nejinak a 14. 6. jsme si dali veliký řízek s bramborovou kaší a nastoupili do autobusu, který nás zavezl k zámku do Brandýsa nad Labem. Mladičká průvodkyně prokázala velké znalosti a více než hodinu povídala o zámku, jeho historii, lidech, kteří tam žili, odpovídala na dotazy a statečně čelila snahám dvou nejmenších účastníků (známá dvojka Holeček, Mokrejš) ji rozesmát. Chlapečci ale byli opravdu roztomilí a legrační, tak to měla těžké. Vyšlo počasí a výlet se myslím vydařil. Škoda jen, že tentokrát přišlo opravdu málo lidí. Na oběd jsme připravily mnohem více jídla, než jsme mohli sníst, a asi by byl stačil nějaký mikrobus místo velkého autobusu, který jsme ani zdaleka neobsadili. Příští rok se ale takhle sejdeme zase, takže neváhejte a pojeďte! Jana Matulíková
8
LETNÍ PRAŽSKÉ MLÁDEŽE 2015
Ekumenická setkání nad podobenstvími z Lukášova evangelia Červenec Sborový dům Církve bratrské na Smíchově, Vrázova 5, metro Anděl v dřevěném sále 6. 7.
Kdo je můj bližní? – Milosrdný Samařan – Lk 10, 25-37 / Dita Frantíková
13. 7. Zajistit si život – O boháči a stodolách – Lk 12,13-10 / Bronislav Matulík 20. 7. Být Bohu nejbližší – O marnotratném synu – Lk 15,11-32 / Jan Macek 27. 7. Smysluplně rozhazovat – O nepoctivém správci – Lk 16,1-13 / Petr Šedý Srpen Sborový dům Bratrské jednoty baptistů na Vinohradech, Vinohradská 68, metro Jiřího z Poděbrad v modlitební místnosti 3. 8.
Chudý život boháče – Boháč a Lazar – Lk 16,19-31 / David Piksa
10. 8. Má smysl se modlit? – O soudci a vdově – Lk 18,1-8 / Jan Valeš 17. 8. Leknout se své viny – O farizeu a celníkovi – Lk 18,9-14 / Anna Štifterová 24. 8. Odmítnutí Syna Božího – O zlých vinařích – Lk 20,9-19 / Tomáš Jaroš Vždy v pondělí od 18.30 hod.
Jan Macek
INSPIRUJÍCÍ VÍRA Letní program nedělních kázání „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme.“ Těmito slovy začíná 11. kapitola epištoly Židům. Je to v podstatě jediná biblická definice víry, ale jak jí rozumět? Teprve následující seznam mužů a žen, kteří věřili Hospodinu, vysvětluje, co znamená věřit Bohu. Na léto jsme připravili sérii kázání z tzv. galerie svědků. Uvidíme, že věřit znamená jít do rizika, udělat krok do tmy, jít do neznáma nevyšlapanou cestou, skočit do vody a plavat. Co nás tedy čeká? Zde je výběr těch, kteří se odvážili věřit: 1. Ábel – druhý syn Adama a Evy a první mrtvý 2. Henoch – pověstný člověk, který stále chodil s Bohem 3. Noé – stavitel pověstné archy, který přežil potopu 4. Abraham – otec víry se mu říká, který věřil v naději proti naději 5. Sára – pevně věřila, i když se smála 6. Izák – žehnal ve víře svým synům 7. Jákob – žehnal svým vnukům ve víře v Boha
9 8. Josef – prorokoval o návratu Izraele do zaslíbené země 9. Amram a Jokebed – Mojžíšovi rodiče, kteří ukrývali svého syna 10. Mojžíš – věřil a proto odmítl nazývat se synem faraonovy dcery 11. Rachab – věřila a proto přátelsky přijala izraelské špehy Kapitola svědků víry končí těmito slovy: „A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.“ Přestože my už žijeme v čase milosti, kdy Mesiáš přišel, také musíme osvědčit svou víru. K tomu nám může pomoci právě inspirující víra věřících mužů a žen. Bronislav Matulík
ELÍŠA – ZÁZRAČNÝ PROROK Letní biblické hodiny na Smíchově Elijáš si zvolil za svého nástupce oráče Elíšu. Patrně v Bibli nenajdeme proroka, který by se projevoval tolika a takovými zázračnými (až pohádkovými) činy. Některé nás provokují (zlořečení dětem), jiné nadchnou (uzdravení Námana), další nás fascinují (plovoucí sekera) atp. 1. Povolání – 1Kr 19,19-21 2. Elijášův nástupce – 2Kr 2 3. Prorok tří králů – 2Kr 3 4. Pomoc vdově – 2Kr 4,1-7 5. Vzkříšení mrtvého syna – 2Kr 4,8-37; 2Kr 8,1-6 6. Nasycení v Gilgálu – 2Kr 4,38-44 7. Náman a Géchazí – 2Kr 5 8. Navrácená sekera – 2Kr 6,1-7 9. Otevření očí – 2Kr 6,8-23 10. Vítězství nad Aramejci – 2Kr 7 11. Elíšova nemoc a smrt – 2Kr 13,14-21 Pozoruhodné je, že působení proroka Elíši se týkalo severního Izraele, tedy té části kmenů vyvoleného národa, která se většinově po celou dobu své existence upínala k falešným či náhradním bohům a svatyním, o jejichž králích se píše, že činili to, co je zlé v Hospodinových očích. A přesto právě jim Pán Bůh poslal tak výjimečného muže, jakým byl prorok Elíša! Bronislav Matulík
10
SBOROVÁ DOVOLENÁ – POSLEDNÍ INFORMACE V šumavské obci Zadov – 18. až 25. 7. 2015 Na sborové dovolené bude většina z nás ubytována ve dvou velmi blízkých objektech: horské chatě Cihelny (GPS: 49.0688172N, 13.6267625E) a penzionu Lucie (GPS: 49.0702839N, 13.6270342E). Pobyt začíná v sobotu 18. 6. obědem v poledne a příjezd k objektům je možný již po 10. hodině dopolední. Cesta autem ze Smíchova trvá přibližně 2 hodiny a parkování je možné přímo u jednotlivých objektů. Hromadná přeprava není organizována. Prosíme proto všechny, kteří mají volno v autě, a stejně tak i všechny, kteří by se rádi s někým autem svezli, aby tuto informaci sdělovali Tomášovi Chráskovi: osobně, e-mailem:
[email protected], nebo na telefon: 601 566 311. Jestliže se někdo chystá přijet vlakem nebo autobusem a potřeboval by z rozumné vzdálenosti přivést přímo k místo pobytu, je to určitě možné zorganizovat, ale prosíme o sdělení této potřeby předem, a to výše uvedené osobě. Pokud si někdo není jist, v jakém objektu je ubytován, nechť se zeptá výše uvedené osoby a příslušný dotaz mu bude jistě zodpovězen. Všechny rodiny, které mají dětí do 3 let ubytované zdarma, si prosím nezapomeňte sbalit vlastní dětské postýlky pro své ratolesti. Modleme se za požehnaný pobyt, a kdo se těšíš, těš se ještě více.
Tomáš a Pavel Chráskovi
LETNÍ POBYT MLÁDEŽE Písařov – 14. až 20. 8. 2015
V létě se opět uskuteční výjezd mládeže, tentokrát na faru v Písařově poblíž Zábřehu na Moravě. Budeme si tedy moci užívat nádherné krajiny Jeseníků. Na pobytu máme v plánu si zasportovat, pro ty méně zdatné podniknout pár vycházek. Kromě toho chceme společně hrát mnoho her. Především se však budeme bavit o Bohu a o problémech, které prožíváme. Tématem našeho pobytu bude: „Čím je pro nás víra zajímavá?“ a „Co pro nás v praktickém životě znamená“? Pobyt bude probíhat od pátku 14.8 do čtvrtka 20.8. Cena předběžně 70 Kč/noc a 130Kč/jídlo na den. Bližší informace u vedoucích mládeže (Jan Macek, Michaela Žiklová) či Davida Košťáka. David Košťák
11
CO TAKHLE SI ZALOŽIT DENÍK?
Vzkaz od tetičky Vojtíškové pro děti na prázdniny Navštívila jsem jedno dopoledne tetičku Vojtíškovou a ona mi vyprávěla, že se rozhodla sepsat pro své děti, vnoučata a pravnoučata svoje vzpomínky. Má jich opravdu hodně, příští rok, dá-li Pán, jí bude už devadesát let a měla moc zajímavý život. Ale říkala mi, že zatím zapsala příhody, které prožila do svých jedenácti let, a že jich má tolik, že to snad ani nestihne! Jak to, že si toho tolik pamatuje? Přečtěte si její doporučení a zkuste to, myslím, že to je výborný nápad! Taky totiž možná budete mít jednou vnoučata. J (Jana Matulíková) Milé děti, Když jsem se dožila tak vysokého věku, mám dost času, abych se mohla ve vzpomínkách vracet k událostem a prožitým chvílím svého života. Při tom vzpomínání mně velmi pomáhá zápisník, kam jsem si nevšední situace zapisovala. Vám jsem chtěla doporučit, abyste si takový notýsek založily a do něj zapisovaly to, co prožijete. Dagmar Vojtíšková
12
V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání! (Ž 3,9)
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ v létě neděle čtvrtek
Smíchov 845 modlitební chvíle 930 shromáždění 1830 biblická hodina
Beroun 930 shromáždění
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
