praha 5
7-8/14
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
VYMODLIT SI PENALTU Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. (Žalm 66,16-19)
F
rancouzský spisovatel a laureát Nobelovy ceny Albert Camus prý pověděl, že všechno, co se dozvěděl o životě, naučil se při fotbale. Pravda bude spíše taková, že se to naučil v Alžíru, někdejší francouzské kolonii, kde se narodil, vyrůstal v chudinské čtvrti, aby pak vystudoval filosofii a literaturu. Přesto však citát jemu připisovaný zní velmi sympaticky. A nejen proto, že se letos Alžíru i Francii daří hrát na mistrovství světa pěkný fotbal. I my se totiž můžeme, když ne všemu, tak alespoň mnohému na fotbale naučit. Dokonce nejen o životě, ale také o víře v Boha. Při každém zápase lze vidět náboženská gesta a projevy diváků, slyšet komentáře reportérů, někdy i s biblickými citáty Ježíšových slov a také pozorovat religiózní chování sportovců. Když jde do tuhého a čas se krátí nebo vleče, diváci spínají ruce a jejich strnulé pohledy, zírající před sebe či k nebi, napovídají, že nemají daleko k transu. Bez rozdílu kultur, černoši, běloši, rudí nebo žlutí, všichni se chovají stejně. Tak trochu vybočují z řady jen zaklínající šamani, jakož i křesťané, kteří se modlí za zdárný výsledek svého týmu. Podobné je to i na trávníku, akorát většinou fotbalisti nespínají své ruce k nebi, ale k rozhodčímu, který má v danou chvíli roli nejvyššího arbitra, skoro pánaboha. Stačí jediný neodpískaný faul, anebo naopak faul odpískaný, načež sudí musí v okamžení čelit prosebným pohledům hráčů, kteří se na něm snaží doslova vymodlit penaltu, zatímco jiní se modlí za to, aby ji neodpískal. Jak to navíc souvisí s tím, že se skoro všichni fotbalisti při vběhnutí na trávník křižují, těžko odhadnout. Jisté je jen to, že nejsou-li hráči vyslyšeni, je konec pokorným modlitbám a následuje nadávání, stížnosti, zběsilé gestikulování a máchání rukama rozhodčímu před obličejem. Přičemž si v danou chvíli vypjatých nervů fotbalisti vůbec neuvědomují, že sudí má moc poslat je jediným zvednutím červené karty do sprchy, kde je všechna jejich zuřivost přejde. Víme, že nejen k fotbalu, ale i k víře patří vzedmutí emocí, bezbřehá radost nebo hluboký zármutek… a také modlitba. Neboť žije-li křesťan opravdově, nemůže jinak. Musí se modlit, protože věřit, jak napsal kdysi švýcarský teolog Emil Brunner, znamená modlit se. A fotbal nás překvapivě učí, jak rozumět sobě samým, modlitbě a možná i Pánu Bohu.
2 Modlíme se za úspěch, ale většinou když se dostáváme do úzkých. Modlíme se, když se nám nedaří a prohráváme, když máme strach, když se nám naše sny bortí a hluboké touhy se rozplývají jako pára nad hrncem. Spínáme ruce a celou svou víru i s nadějí upínáme k Sudímu, který má možnost zapískat, anebo nechat píšťalku nedotčenou. Má moc hru zastavit, nebo nechat plynout dál. Může dokonce i změnit verdikt v náš či soupeřův prospěch! Má moc faulujícího, který udělal malý přestupek anebo hrubý zákrok, potrestat, nebo chybu přehlédnout a dát hříšníkovi ještě příležitost. Jediným verdiktem může Sudí ovlivnit celé utkání nebo i celý život! Má moc nechat se modlícími ovlivnit, anebo pískat nezaujatě, jako by žádných proseb nebylo. Při fotbale i našich modlitbách se ale nelze ubránit dojmu subjektivismu. Každý hráč nebo divák vidí svou pravdu a sleduje svůj zájem. Jen ojediněle lze uvidět fotbalistu, který by toužil, aby sudí pískal spravedlivě, třeba i v jeho neprospěch. Většinou všichni na obou stranách hřiště jsou zaujati výhradně svou pravdou, svou spravedlností, svým viděním světa a svými zájmy, bez ohledu na fair play. A žel nejeden rozhodčí bývá oprávněně v podezření, že nadržuje domácím, jako třeba letos během prvního utkání Brazílie s Chorvatskem. A to je to, co se můžeme díky mistrovství světa ve fotbale naučit o naší křesťanské víře. Zřejmě to nebude všechno, ale bohatě bude stačit, když se začneme správně modlit. Když zvážíme či přehodnotíme své ovlivňování Sudího podle naší vůle a necháme ho klidně pískat podle jeho spravedlnosti. Už proto, že mu věříme! Ušetřili bychom si tím nervy, lépe bychom byli koncentrovaní na hru a v žádném případě by nám nehrozilo, že bychom museli jít předčasně do sprch pro neomalenost vůči Pánu Bohu, který je přece opravdu spravedlivý a nikoho neprotežuje. Můžeme dokonce Rozhodčího za všechno chválit! Na konec pak jedna otázka: Je v kompetenci všemohoucího Soudce rozhodovat o tom, kdo vyhraje či prohraje, anebo nechává plně na hráčích, kdo zvedne pohár pro vítěze? I to nás učí fotbal o životě, víře a Pánu Bohu. Bronislav Matulík
PŘÍBĚH ZDEŇKA GOROŠE Vyrůstal jsem na vesnici blízko Českého Těšína s rodiči a mladší sestrou. Žili jsme v rodinném domku společně s babičkou a dědou. Dětství mi utíkalo rychle a každý rok byl v podstatě stejný. Chodil jsem do školy, po škole dle ročního období následovaly práce doma, na poli a v lese. V neděli jsem „musel“ s babičkou do nedalekého římskokatolického kostela. Musel v uvozovkách, jelikož maminka, aby měla klid od babičky, mě v dobrém úmyslu obětovala. Po většinu roku to byl pro mě trest, akorát o Vánocích a pouti jsem chodil rád, protože tam byl betlém a v létě kolotoče. Jinak byla v kostele zima, smrdělo mi to kadidlem a vůbec jsem ničemu nerozuměl. V létě jsme pravidelně jezdili s babičkou a dědečkem do lázní Luhačovice, ale jen na otočku, jako zakončení prázdnin. Tam jsem si nakoupil sešity, pastelky, pouzdro, fixy, pravítka atd. Samozřejmě jsem si to kupoval z toho, co jsem přes léto vydělal. Sbíral jsem třešně, rybíz, angrešt a další ovoce a jezdil na trh do Třince. Jablka kolem cest jsem obral a odvážel vozíkem do nedaleké Jednoty, kde byl výkup. Před Vánocemi jsme doma zlatili jmelí a další různé větvičky, aby bylo na přilepšenou na Vánoce a mohli jsme si koupit dárky. Pamatuji si, že jsme jezdívali do měst, stávali před kostelíkem v zimě, mrzlo a já měl radost z každé prodané větvičky a jmelí. Peněz nebylo, tak jsme si pomáhali, jak to šlo.
3 Během 5. třídy základní školy jsme začali přistavovat dům, abychom měli kde bydlet, jelikož se strejda oženil a dědeček chtěl mít „na baráku“ syna. Řekl mamince, že musíme jít pryč. Maminku jsem nacházel pořád v slzách a tatínek začal pít. Pamatuji si, že jsem se i několikrát modlil, aby dorazil z práce a zůstal doma. Mnohdy přišel úplně opilý, nebo nám řekl, že jde koupit mléko do obchodu a dorazil opilý druhý den. Když byl opilý, byl velice agresivní. Vyhrožoval nám, že nás zabije, a mamince vyhazoval hrnce s jídlem přes okno, když mu to nechutnalo. Kolikrát jsem chtěl z domu utéct, ale nikdy jsem neměl odvahu tam nechat maminku a sestru, aby jim něco neudělal. Nenáviděl jsem ho… Po maturitě na průmyslové škole chemické v Ostravě jsem hledal práci, ale nemohl jsem ji dlouho nalézt. Asi po roce a půl jsem byl přijat na místo laboranta ve firmě, která spadala do oblasti automobilového průmyslu. Přes laboranta jsem se dostal na pozici technologa. Po úspěšné pětileté kariéře jsem odjel do Prahy, kde jsem pracoval v bývalém Kaučuku, a pak jsem nastoupil do jiné práce na pozici technologa. V posledním zmíněném zaměstnání, při práci s kyanidem, se mi stal úraz. Zachvátila mě posttraumatická psychická porucha. Celé tělo mi hořelo, srdce bušilo, chvělo se a já nevěděl proč. Myslel jsem si, že jsem dostal dávku kyanidu a za minutu je se mnou konec, že umřu. Volal jsem na lidi kolem sebe, že mi je špatně, ať mi pomůžou a nikdo mi nepomohl, každý mi to vyvracel. Až jsem přesvědčil jednoho dělníka, aby mě odvezl do nemocnice, kde jsem skončil na pozorování. Za dva dny mě ale propustili s tím, že nic nenašli. Poté jsem se vrátil do práce a po příchodu jsem v tom byl zase. Přišel jsem domů a třásl se, dokud jsem neusnul. Nevěděl jsem, co se mnou je. S velkým vypětím jsem nasedl do auta a jel domů na Moravu. Bylo mi opravdu těžko. Doma se ten stav nezlepšoval, naopak zhoršoval a já jsem se bál být sám, že mě ta úzkost dožene znova, že umřu. Nevycházel jsem z domu, už to bylo opravdu k neudržení. A tak jsem se snažil koukat na internet a zjišťovat, co se mnou je. Nakonec jsem se dopátral k jedné psychiatričce, která mi nasadila léky. Po půl roce se můj stav díky těmto lékům začal zlepšovat. Po zlepšení mé situace jsem si našel opět práci, tentokrát v Českém Těšíně. Pracoval jsem v korejské společnosti, která vyráběla podvozky a palivové nádrže na auta. Po třech letech jsem se dostal do vysokého managmentu a řídil lakovny spolu s kolegou. Během toho jsem se poznal se svou ženou Terezkou a narodil se nám náš syn Matěj. Ještě jsem ale neznal Pána Ježíše.
4 V době, kdy jsem pracoval v korejské společnosti, manželka přišla s tím, že nám její kamarádka z vysoké školy dala pozvánku na kurz Alfa. Vysvětlila mi, že to je kurz o křesťanství a že bychom se tam mohli jít podívat. Vyrazili jsme na první setkáni. Probíhalo v Českém Těšíně pod záštitou sboru CB. Během kurzu jsem se ptal manželky, co to je za sraz důchodců? Většině lidem bylo kolem padesáti let. Ale shodli jsme se, že tomu dáme ještě jednu šanci. Začalo se nám tam líbit a od druhého setkání jsme se nemohli dočkat, až bude zase úterý. Nikdy jsme se totiž nesetkali s lidmi, co byli tak laskaví a milí a zářili štěstím. Cítil jsem, že mně něco chybělo a Pán Ježíš na mně pracoval. Průlom nastal za půlkou kurzu, kdy jsme měli společný víkend na chatě v horách ještě s jedním kurzem, který probíhal v jiné denominaci. Jednoho večera se stalo při modlitbách něco pro mě zázračného. Cítil jsem, jak za mnou někdo stojí a má ruce položené na mých ramenou. Nedovedl jsem to specifikovat, ale bylo to opravdu nádherné. První pocit nervozity a strachu vystřídal pocit bezpečí a já vím, že to byl Ježíš, kdo se mě dotkl. Od toho okamžiku mě začal měnit. Byl jsem hříšník i během toho, co jsem chodil na kurzy Alfa, i během toho, když se mě Pán dotkl, i pak jsem hřešil. Pán mi však ukazoval a stále ukazuje, jak zasáhl, abych už dále nehřešil. Kdysi jsem bral špinavé peníze a on mi ty peníze zase vzal. Prvně jsem se zlobil, proč mi to nevyšlo, ale teď vím, že díky Pánu. On zasáhl tak, aby mi to nebylo připsáno ke zlu. Před více než rokem jsem jako znovuzrozený chtěl podnikat a byl jsem plný síly a ideálů a chtěl jsem se starat o nemocné lidi. Přemluvil jsem do toho manželku, tatínka, maminku, sestru. Všichni kvůli tomu opustili zaměstnání. Sestru dokonce na základě toho, že pracovala v oboru, vyhodili. Vzal jsem si hypotéku na dům od rodičů. Chtěl jsem, abychom se všichni měli dobře. Celá rodina, abychom byli samostatní a udělali něco i pro lidi. Ale stále jsem myslel opět na peníze. Beru to jako hřích a vyznávám to před vámi všemi. Zase v tom byly peníze. Když jsme ale měli projekt rozjet, manželka se sestrou přišly na to, že nám chybí určitá povolení. V tom okamžiku nastal konec, neměl jsem již potřebné peníze na další nájmy. V ten den mě Hospodin pokořil a já jsem doslova před něho lehl na zem. Probrečel jsem a promodlil dva dny. Nemodlil jsem se za sebe, modlil jsem se za ty ostatní kolem sebe. Za rodiče, manželku, sestru, co budou bez práce dělat. Pak mi zazvonil telefon a na druhém konci hasiči. Že prý se dozvěděli, že chci v tom objektu podnikat a že to nepůjde, protože je tam už tři roky zákaz užívání. Jiskřička naděje pro mě. Neplatná nájemní smlouva a tudíž vrácení investic. Tak jsme se sbalili a odjeli zpět k rodičům domů… Bydleli jsme u nich asi půl roku, než jsem našel práci tady ve středočeském kraji. Pronajali jsme si byt v Králově Dvoře a díky Bohu jsme zde našli společenství křesťanů CB v Berouně a úplně úžasnou rodinu Kolmanů, kteří se nás ujali. A později i všechny, co chodí k nám do sboru. Nerad bych na někoho zapomněl, ale prostě všechny v našem sboru vás máme rádi bez výjimky. I ve smíchovském sboru nám hodně lidí pomohlo, jsme s manželkou nesmírně rádi za to, že nám vás všechny Bůh poslal do cesty. Po čase jsme se přestěhovali do sborového domku na Závodí, takže nyní máme malou farmu a od 1. 7. si otevírám živnost řemeslníka a chci pracovat, jak nejlépe budu moci. Maminka i sestra mají práci. Sestra dokonce tady v Berouně. Tatínek dostal částečný invalidní důchod. Pořád čekáme na vrácení peněz z podnikání. A Pán Ježíš mě toho moc naučil a učí. A i když dělám chyby, vím, že mě má rád takového, jaký jsem, a já se díky jeho lásce můžu měnit. Zdeněk Goroš
5
DLUHOVÁ PORADNA
Informace o dosavadní činnosti Pobočky Diakonie CB v Berouně Pobočka Diakonie Církve bratrské v Berouně byla zaregistrována ministerstvem kultury ČR ke dni 31. 12. 2013. Pronajala si kancelář v modlitebně ČCE na Husově náměstí v Berouně a od konce ledna 2014 začala pod značkou „Dluhová poradna“ poskytovat bezplatně služby dluhového poradenství osobám ve finanční nouzi. Vedoucí pobočky je sestra Marie Veselá. Otvírací hodiny jsou pondělí a středa 8.30 – 15.00 hodin. Poradna poměrně rychle vstoupila do povědomí berounské veřejnosti. Informace o ní se objevily v místním tisku, na některých webových serverech i v rádiových stanicích. Odezva úřadů a organizací, které se na Berounsku zabývají sociální pomocí, je velmi pozitivní a sociální odbor městského úřadu a některé neziskové organizace s poradnou začaly spolupracovat tím, že do ní posílají některé z lidí, kteří se na ně obrátí. Za první 4 měsíce fungování poradny přišlo 45 lidí, tj. průměrně 4 týdně, někteří opakovaně. Typický klient ví, že se na něj valí exekuce, ví, že dluží, ale neví kolik a za co. Má pouze torzo dokumentů, třeba se stěhoval, aniž by nahlásil věřitelům novou adresu. Přichází pozdě, už jsou nařízené exekuce. Věřitelé jim účtují nezákonně vysoké poplatky z prodlení (např. 30% místo zákonných 7%), ale po nabytí právní moci rozsudku už to nelze napadnout. Průměrná výše dlužných částek se pohybuje mezi 350 000 Kč a 400 000 Kč. Největším problémem je, že díky výše zmíněným skutečnostem většině klientů nelze účinně pomoci, nedosáhnou ani na možnost oddlužení podle zákona o osobním bankrotu. V takovém případě jim sestra Veselá může jen poradit, na co si dát pozor a jak jednat s exekutorem (např. v několika případech exekutor dlužníkům zabavoval veškeré příjmy z platu či z důchodů, ač jim správně měl ponechat životní minimum – náprava nastala až po intervenci dluhové poradny). Pro lidi v takové životní situaci je někdy oporou třeba i to, když je někdo vyslechne, poskytne psychoterapii ve formě prostého lidského soucitu. Za některé klienty sestra Marie zavolala exekutorům a ti jsou pak na ně slušnější, když vidí, že jim někdo pomáhá. Ale jsou i šťastnější příběhy lidí, kterým poradna opravdu pomohla vyřešit jejich problém, kdy se podařilo dosáhnout dohody mezi dlužníky a věřiteli o splátkách, nebo kdy se ukázalo, že dluh je už promlčený, atd. Zaujal mne jeden příklad, kdy poradnu navštívila paní, po které Správa sociálního zabezpečení neoprávněně vymáhala přes 200 000 Kč. Po intervenci dluhové poradny Správa sociálního zabezpečení uznala neoprávněnost svého počínání a od vymáhání ustoupila. Klientka byla šťastná a nabízela sestře Veselé finanční odměnu, což ona odmítla. Zajímavé je, že ta paní jí také přiznala, že než šla do poradny, radila se o tom se svými příbuznými a známými. Ti ji od toho zrazovali, že je to určitě něco divného, protože to provozuje církev. Ale ta paní byla v opravdu složité situaci, a tak si dodala odvahy a na poradnu se přece jen obrátila, a nebyla zklamaná. Kdo byste chtěli podpořit práci naší Pobočky Diakonie Církve bratrské v Berouně, zde uvádíme číslo účtu: 263456261/0300. Na schůzi Správní rady dne 2. 6. 2014 zapsal Pavel Bartošek
6
MAMINKY SPOLU
Víkendové setkání s nejmenšími Na začátku června jsme se my, smíchovské matky, co se pravidelně scházíme v úterý dopoledne u Bar tošků, vydaly v počtu sedmi maminek a deseti dětí (+ jednoho nenarozeného) na dvě noci na farmu nedaleko Litoměřic. A tak jsme spolu mohly trávit čas v krásné přírodě – s výhledem na České středohoří – spolu s koni, poníky, prasaty, oslem, kohoutem, ovcemi, kozou, množstvím králíků, psů, slepic, husokachen, holubů a bezpočtem koček (je možné, že jsem na nějaký druh ještě zapomněla). Navštívily jsme krásný starý mlýn v rámci skanzenu v obci Zubrnice, podívaly se do centra Úštěku, ale hlavně jsme byly, my maminky, i děti spolu. Když jsme se rozjížděly domů, bylo znát, že jsme spolu byly rády. Doufám, že se nám podaří uspořádat další takovou akci a že už budou moci jet i ty, které musely kvůli dětským nemocem, technickým problémům, rodinným, studijním nebo jiným důvodům, protentokrát zůstat doma. Áka Chrásková
7
FOTOGRAFICKÉ OHLÉDNUTÍ Křest, přijetí do sboru a požehnání
Křest Věry Matulíkové Přijetí do sboru Davida Košťáka a Věry Matulíkové
Požehnání Vojtěcha Kotrly
Foto Zdeněk Seeman a Miroslav Klimeš
8
NÁVŠTĚVA U ČAPKOVÝCH Výlet seniorů v neděli 15. 6. 2014
V neděli 15. června jsme po společném obědě opět vyrazili na výlet. Ještě při obědě to vypadalo, že se nás sešlo docela dost, i když méně než obvykle. Ale do autobusu nás pak nastoupilo jen 19, včetně nejmladšího výletníka – předškoláka Edy. Jana Zelinková vybrala opravdu krásné místo, které bylo vhodné i pro ty už hůře chodící, a cestou nás seznámila se spoustou zajímavých informací o bratřích Čapkových i o místě, kam jsme jeli. V letním sídle Karla Čapka a jeho manželky Olgy Scheinpflugové jsme shlédli krátký dokumentární film a pak jsme mohli celý dům projít a seznámit se s mnoha údaji a fotografiemi ze života Čapkových (včetně jejich sestry Heleny, jejíž muž věnoval dům manželům jako svatební dar) a také jejich přítele Ferdinanda Peroutky, který u nich býval častým hostem. Po prohlídce bylo možné projít si park a odpočinout na lavičkách, slíznout nanuk a dát si kávu nebo pití. Výlet byl opravdu hezký, ne přespříliš únavný a jediným nepříjemným okamžikem byl úraz bratra Ječného, který před svým domem upadl. Modlíme se za něj a přejeme brzké uzdravení! Jana Matulíková
LETNÍ CELOPRAŽSKÉ MLÁDEŽE I letos se budou konat v létě společné mládeže pro celou Prahu. Tradičně v pondělí v 18.30, začínáme 7. 7. 2014. V červenci se budeme setkávat v modlitebně CB Vinohrady (Římská 43, Praha 2, metro Náměstí Míru) a v srpnu u nás na Smíchově. Program má na starosti vždy někdo jiný, proto i obsah je pestrý (a těžko předvídatelný). Po programu je možné zůstat a krátce pohovořit či si zahrát nějakou hru. Jan Macek
9
LETNÍ BIBLICKÉ HODINY S MODLITBAMI Překvapen Biblí aneb co mě ve Starém a Novém zákoně zaujalo Na Smíchově budou v létě probíhat biblické hodiny v obvyklém čase, tj. v 18.30 hod. Jen scházet se budeme v Dřevěném sále a součástí biblické hodiny bude následující modlitební chvíle, kdy si předtím povíme témata k modlitbám, za co chceme děkovat a za co prosit. Na staršovstvu jsme se dohodli, že přes léto by jednotícím tématem byla samotná Bible, resp. to, co nás v ní v poslední či dávné době silně zaujalo, s čím bychom se rádi sdíleli. To se týká samozřejmě především těch, kteří jsou biblickými hodinami pověřeni, ale bude dobře, když si na začátku každé biblické povíme své nejčerstvější zkušenosti z našeho osobního čtení Písma. --V Berouně přes léto biblická hodina nebude. Sejdeme se až po prázdninách v pátek 5. 9. 2014 v 17.00 hodin a tentokrát na Závodí u Gorošových. Součástí první biblické na začátku školního roku bude také opékání buřtů a jiných dobrot. Bronislav Matulík
SBOROVÁ DOVOLENÁ – POSLEDNÍ INFORMACE U Orlické přehrady v areálu Orlík-Loužek Na sborové dovolené budeme ubytováni v rekreačním areálu Orlík-Loužek, který se nachází v malém zálivu na pravém břehu Orlické přehrady (GPS: 49.5863583N, 14.1812258E). Cesta autem ze Smíchova trvá přibližně 1 hodinu a parkování je možné přímo v areálu po získání parkovací karty na recepci. Začínáme večeří v 18 hodin a příjezd do areálu je možný nejdříve od 14. hodiny odpolední. Hromadná přeprava není organizována. Prosíme proto všechny, kteří mají volno v autě, a stejně tak i všechny, kteří by se rádi s někým autem svezli, aby tuto informaci sdělovali Tomášovi Chráskovi: osobně, e-mailem:
[email protected], nebo na telefon: 601 566 311. Modleme se za požehnaný pobyt, a kdo se těšíš, těš se ještě více. Tomáš Chráska
10
LETNÍ POBYT MLÁDEŽE Od: 20. 7. odpoledne Do: 26. 7. (vracíme se zpět na svatbu) Místo: Zábřeh na Moravě, skautská klubovna Pojedeme s trutnovskou mládeží Náplň: kamarádění se, celodenní dobrodružná hra, lezení po skalách, večerní programy na téma „společenství“, mnoho dalšího Cena: 850 Kč/pobyt, příp. 160 Kč/den Více info na cb.cz/praha5/mladez/akce.php?id=246 Michaela Žiklová a Jonatan Hejzlar
POZVÁNÍ NA SVATEBNÍ SHROMÁŽDĚNÍ V sobotu 26. 7. 2014 v 15.00 hod. Gabriela Švorc a Mario Fermolšek v sobotu 26. července 2014 v 15.00 hodin řeknou jeden druhému své „Ano“ a slíbí si před Bohem i lidmi věrnost na celý život. Všichni jsme zváni na svatební bohoslužbu, která se bude konat v našem sboru, abychom snoubence svou přítomností a modlitbami podpořili a vyprovodili na společnou cestu životem. Bronislav Matulík
ROZHLASOVÁ BOHOSLUŽBA 17. 8. 2014 v 9.00 hod. přenos ze Smíchova Opět jsme byli požádáni Českým rozhlasem, abychom připravili bohoslužbu nejen pro sebe, ale také pro širokou veřejnost. Rozhlasové bohoslužby jsou připravovány především pro společenství křesťanů všech církví, kteří pro nemoc či stáří již nemohou chodit do shromáždění, anebo z jiných důvodů se jim v danou neděli nepoštěstilo zúčastnit bohoslužeb – třeba kvůli péči o děti či jiné bližní. Nejsou určeny primárně jako misijní příležitost, i když i to se stává, že lidé nevěřící zapnou rozhlas a nevypnou ho, i když zaslechnou z éteru slovo Boží. Modleme se proto, aby Pán Bůh požehnal kázanému Slovu, a opět připomínám, co jsme již dříve potřikrát zakusili, že rozhlasová bohoslužba začíná oproti našemu tradičnímu času o půl hodiny dřív (v 9.00 hod.!) a také začíná přesně! Přijďme proto nejen včas, ale přijďme i v hojném počtu, abychom podpořili shromáždění společným zpěvem. Rozhlasoví pracovníci i lidé, kteří reagovali na naše dřívější přenosy, byli potěšení právě i tím, že se u nás společně dobře a tedy srozumitelně zpívá. Bronislav Matulík
11
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Archiv – hledáme archiváře, který by byl ochoten spravovat sborové archiválie. Letní příměstský tábor na Smíchově – staršovstvo zvažuje příští rok zřídit příměstský tábor. Budeme hledat potenciální pracovníky a rovněž oslovíme MÚ Praha 5, abychom zjistili, jaká je na Smíchově aktuální nabídka a poptávka. Dovolená kazatele – 30. 6. – 4. 7. 2014; 18. – 22. 8. 2014 Rozhlasová bohoslužba na Smíchově – staršovstvo přijalo pozvání ČRo připravit rozhlasovou bohoslužbu v termínu 17. 8. 2014. Beroun – k žádosti o statut samostatné stanice se vrátíme v září. Křty a přijetí do sboru – v Berouně připravujeme slavnostní shromáždění poslední neděli v září 28. 9. 2014. Přednáška pro rodiče o výchově v Berouně – pozvání přijala na konec září nebo začátek října Hana Imlaufová. Na začátku září budou osloveni rodiče, aby napsali, co je zajímá, během programu budeme muset zajistit hlídání dětí, pozváni budou rodiče z celého sboru, tedy i ze Smíchova. Dluhová poradna – schůzka správní rady diakonie proběhla 2. 6. 2014. Staršovstvo vyjádřilo velkou vděčnost sestře, že svou práci koná dobře, s porozuměním pro klienty a erudovaně. Staršovstvo dále hovořilo o možnosti zorganizovat přednášky na dané téma pro veřejnost a pro školy, aby se zvýšila finanční gramotnost. Staršovstvo také rozhodlo, že umožní posílat peněžní příspěvky přímo pro poradnu. Sborový web – staršovstvo rozhodlo zadat tvorbu webu profesionální firmě a obrátilo se na sestru Markétu Rausovou s prosbou, zda by se ujala správy nově vytvořeného webu. Sestra předběžně souhlasila. Příští jednání – 9. 9. 2014 v úterý a během léta dle aktuální potřeby
Dan Pokorný
12
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ v létě neděle čtvrtek
Smíchov 845 modlitební chvíle 930 shromáždění 1830 biblická hodina
Beroun 930 shromáždění
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
