praha 5
9/14
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
O ZÁŽITKU, KTERÝ BYL SETKÁNÍM … nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Galatským 2,20)
J
e jen přirozené, že v tuto roční dobu se tématem některých našich rozhovorů stávají zážitky z prázdnin a dovolených. Mimochodem, všimli jste si někdy, z jakého slova vzniklo slovo prázdniny? Ano, z prázdna. Je to vlastně velmi roztomilé - na jedné straně je prázdno od školy a jiných běžných povinností, ale na straně druhé rozhodně nemusí být prázdno od zážitků a nových zkušeností. Jistě jste měli váš letní čas naplněn různými pěknými zážitky a setkáními. Dovolím si ale pochybovat, že by někdo z vás měl tak neočekávaný zážitek, jaký se během našeho letního cestování naskytl nám. 2. 8. 2014 jsme vstoupili do Noemovy archy. Loď, která je zhruba na polovinu zmenšená replika Noemovy archy, jak si ji lze představit podle údajů z Bible (tj. 70 metrů dlouhá, 13 metrů vysoká a 10 metrů široká se 4 poschodími), právě ve své dřevěné velikosti kotvila v malém dánském přístavu na své letní plavbě po přístavech Severního moře. Se záměrem vyslat na moře tuto majestátní archu přišel nizozemský loutkař Aas Peters (55), který se kromě mnoha představení pro děti, věnoval v minulosti se svými programy o odpuštění a smíření i práci ve válečných regionech. Petersův záměr byl vytvořit archu jako plovoucí muzeum biblických příběhů, kde se především děti (organizují exkurze školám), ale i dospělí mohou dovědět něco z Bible, protože i v západní Evropě „znalost Bible“ postupně upadá. Petersovi významným způsobem s vnitřním vybavením lodě pomohli čeští řezbáři a veškeré dřevěné sochy pak vytvořila česká výtvarnice a loutkářka Michaela Bartoňová. A i to byl jeden z důvodů, proč jsme se do Archy chtěli podívat. Jinak přiznávám, že z velké části to byla zvědavost. Jak se autorovi podařilo zpracovat biblické příběhy? Budou to příběhy opravdové, anebo pro děti přibarvené, popř. odbarvené? Nebude to nevkusné? Nebo manipulativní? Anebo to bude prostě jenom výtvarný zážitek na pozadí Bible? Otázek bylo dost…ale už jsem se naučila, že pokud mám být schopná něco vnímat, musím odložit co nejvíce ze svých předsudků a představ před vchodem. A tak jsem to udělala. Nebudu popisovat 4 patra plná zážitků. Ale řeknu jen, že autoři s rozmyslem vybrali příběhy, které jasně ukazují na Boží záměry s jeho lidem a jednoznačně vedou až k oběti Kristově na kříži. Nevyhnuli se pro moderního člověka/dítě náročným příběhům jako např. obětování Izáka, ale naopak každý příběh velmi citlivě převyprávěli ve třech jazycích (anglicky, německy a dánsky). Děti při putování ve
2 výtvarně hezky a místy i s vtipem (např. Noe na dřevěné koloběžce, protože se po dlouhé lodi přeci musel nějak rychle pohybovat) zpracované arše hledaly odpovědi na různé otázky, které je vedly od příběhu k příběhu tak, aby vše dávalo smysl. Jen na několika místech bylo přítomné něco, čemu bych mohla říct výklad. Ale i ten byl podán velmi nenásilně a způsobem, který děti i dospělé mohl vést k přemýšlení. A můj osobní a zcela neočekávaný zážitek? Ten se odehrál v jedné z posledních místností, která byla plná dřevěných dvířek, za nimiž návštěvník nacházel schovaná pitvořící zrcadla. V jednom zrcadle byl člověk širší než delší, v jiném měl nožičky jako hůlčičky, v dalším hlavu jako obrovský balvan, který jen stěží může unést tenounký krček – prostě obludárium. Celkem zábava … a to do chvíle, než jsem byla konfrontovaná s otázkou: Jak vidíš sama sebe ty? Jak vidíš ostatní lidi kolem sebe? …a pak už přišla celá řada mých vlastních úvah: Jak často vidím sama sebe zkresleně (do zrcadla se opravdu ne příliš ráda dívám), různé záležitosti zveličuji, až mi začnou přerůstat přes hlavu, jiným se zase snažím pohledem vyhýbat, takže pořád stojím tak trochu na vratkých nožičkách… Jinými se trápím tak, až je z toho hlava jak nafouknutý balón… a jak moje zkreslené vidění ovlivňuje to, jak vnímám lidi okolo sebe? Přiznám se, že takto pohlédnout do nastaveného zrcadla na to všechno, co si vlastně sama tak nějak občas uvědomuji, velmi bolelo. Ta velká nesvoboda vymanit se ze svých zkreslených představ sama o sobě, o druhých, a takto si ji prožít tváří v tvář, to bolí. A nebýt dětí, které už po tom dlouhém putování měly pořádný hlad a táhly mě k východu (díky Bohu za děti, jejichž potřeby se nezastaví ani ve chvíli matčina rozjímání) asi bych se tam v těch bolavých úvahách utápěla ještě hodnou chvíli, jak se tak znám. Byla jsem však nucena vstoupit do místnosti poslední, kde mě čekalo ještě jedno setkání – velké krásně rovné zrcadlo, kde by se člověk mohl uvidět v plné své skutečnosti. Musím se přiznat, že po tom všem, co mi probíhalo hlavou v místnosti předešlé, jsem k tomu neměla sílu. Pravdou možná je, že často nemám sílu podívat se na sebe, jaká skutečně jsem. Pak jsem ale zjistila, že se v zrcadle něco odráží a zvědavost mi nedala. Teprve až jsem si stoupla před zrcadlo, uviděla jsem, že se v něm odráží jakoby zkřížené větve stromu. A tak vlastně dívat se na svůj skutečný obraz do zrcadla bylo možné, až když se člověk zároveň díval na kříž z větví stromu - stromu života, který prorůstal celou lodí. I když se jen velmi těžko dělím o svoje vnitřní přemýšlení, musím se přiznat, že mě zcela znova přemohla v této místnosti - jistě velmi výtvarně a promyšleně předpřipravené - pravda o Boží svobodě a milosti, která je v oběti Ježíše Krista a skrze niž už nás Bůh nevidí jako hříšníky hodné zatracení, ale jako skutečné a milované Boží děti. A pokud toto vědomí v sobě máme, můžeme radostně přijímat sami sebe jako osvobozené a omilostněné. Nemusíme se trápit domnělými, zkreslenými ani skutečnými pokřiveními v našem životě. A nejen to, můžeme v takové radostné svobodě přijímat i jeden druhého, protože … „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Gl 2,20). A tak jsem moc ráda, že se ten zážitek, který jsme během doby prázdnin měli, mohl stát setkáním. Jana Chrásková
3
PŘÍBĚH NADĚJE ZE ŽEBRÁKA Milé sestry, milí bratři! Chci Vám povědět, jak mě oslovil Bůh. Loni v létě se mi nedařilo. Práce, zdraví, bydlení, manželství… Nic. Cítila jsem duchovní prázdnotu a zároveň odpor k šarlatánství, které se na mně odevšad valilo. V muzeu jsem ale potkala kamaráda, kolegu, chodí k pravoslavným. Začali jsme si spolu povídat. Přečetla jsem si od něj knihy: E-maily z pekla a Rady zkušeného ďábla. Píše se v nich o zotročení lidí ďáblem a hříchem. A o možnosti najít pokoj. Pochopila jsem, že tohle je můj problém. Sama od sebe nikdy pokoje nedosáhnu. Může mi ho dát jedině Bůh. Modlila jsem se večer na zahradě, řekla jsem Bohu, že to sama nezvládám, že už nechci žít svůj život po svém. Ať něco udělá, že mu svůj život předkládám. A v tu chvíli jsem věděla, že má modlitba nešla do prázdna, že ji Bůh slyšel, čekal na ni. Hrozně se mi ulevilo. Pak na prohlídku do muzea přišel takový sympatický usměvavý pán, hádejte, kdo to asi byl… Standa Veselý. Povídali jsme si o archeologii, pedagogice J. A. Komenského, o radosti a víře, které jsou patrné v jeho díle. Pak jsme si povídali i o víře. Pozval mě do sboru. Vzpomínala jsem, jak jsem jako malá chodila do sboru v Berouně, tenkrát za socialismu. Jaké bylo mé překvapení, když řekl, že živý sbor, o kterém mluví, je právě Beroun! Vzpomněla jsem si na tetičku Libušku, kolikrát mě už zvala. Šla jsem tam i se svým mužem, kterého to trochu zajímalo. Všichni byli přátelští k novým tvářím. Nikdo nás nehodnotil a podezíravě neměřil, jak jsem se bála. Začali jsme chodit do sboru. V každém kázání bylo to, co jsme zrovna potřebovali slyšet. A je to tak pořád. Můj muž se zaujetím všemu naslouchal. Bavili jsme se spolu o Bohu, Ježíši, náboženství, víře. Stal se zázrak, jednoho večera mi řekl, že přijal Krista. Od té doby chodíme dál do sboru. Prošli jsme kurzem pro začínající křesťany. Děkuji Bohu, že nás k sobě přiblížil, snad každý den. Když jsem byla v zimě v nemocnici, byl se mnou. A vím, že všechny naše potíže nám Pán pomáhá zvládnout. A ještě jsem Vám chtěla říct, že z našeho obrácení měla velkou radost moje babička. Dlouhá léta žije sama, ovdověla několik let po tom, co jsem se narodila. Je už dost slabá, ale dál se za nás modlí, i za celou rodinu. A teď se její prosby vyplnily. Buď Bohu sláva! Naděje Dondová
BŮH V BASE Diesel II. na ČT 2
Bůh se v base hledá lehko. Člověk se k Němu modlí, aby ho pustili dřív. Aby to uteklo. Slibuje sobě i světu, že se vše změní. Většinou se ale nezmění nic. A tak propuštěný vězeň obvykle Boha nechává tam. V base. Jen málokdo Ho nechá vstoupit do svého civilního života. Do každodennosti. Roman Diesel II. to udělal. Našel Boha za mřížemi. A už Ho neopustil. Jako dokumentaristku mě Romanův příběh zaujal. Zároveň jsem ale měla pochybnosti. Opravdu tento kriminálník, který seděl třikrát ve vězení, který lámal kosti za peníze a na počkání, který ublížil tolika lidem, že už si je ani všechny nevybavuje, opravdu se stal křesťanem? Už nebude páchat zlo? I za cenu chudoby? Za cenu mnohdy podřadné, nekvalifikované práce? I tyto odpovědi jsem hledala prostřednictvím televizní kamery.
4 Dokument o Romanovi jsem natáčela v březnu. Několik dní intenzivní práce mě přesvědčilo, že žádný příběh není černobílý. Žádný člověk není zlý nebo dobrý. A že Bůh není samospásný. Ale Roman se snaží. Zuby nehty se drží „světlé strany zákona“. I své víry. Navštívila jsem jeho novou rodinu (partnerku Terezu a nejmladší dceru Pavlínku), viděla jsem jeho zapálení pro práci instruktora bojových umění, přišel na bohoslužbu do Sboru, představil mi svou starší dceru Nikitu. Nedělám si iluze. Přestože mí oba rodiče jsou psychologové a já tak do vínku nemohla dostat lepší předpoklady pro psychologickou stránku práce dokumentaristky, pod Romanovu skořápku jsem se neprovrtala. Nečekejte tedy od dokumentu silné emoce ani hlubokou sondu do lidské Bohem omyté duše. Romanův příběh je snad ale poctivým vyprávěním o muži, který odolává pokušením minulého života. Kritikou současného vězeňského systému. I ukázkou síly víry. Romanovy výpovědi doplňují významné osoby jeho života. Vendula Kalusová, farářka Českobratrské církve evangelické, která Romana v roce 2003 pokřtila v Pankrácké věznici. Bronislav Matulík, kazatel Církve bratrské, kterého Roman nazývá „můj svatý muž“. Ivan Smrčka, jediný člověk, co se nebál Romana legálně zaměstnat. A partnerka Tereza. Sám Roman mi o své víře řekl několik myšlenek. Tyto se nedostaly do dokumentu, ale vystihují jeho současný životní postoj: „Víra člověka zabrzdí a donutí ho rekapitulovat bývalý život, současný život i vizi do budoucnosti. … Předtím jsem svědomí neměl nebo minimální, ale po tom, co jsem uvěřil, tak ten mechanismus toho svědomí se objevil a bez víry by těžko byl. A věřím tomu, že minimálně 80 % by bylo pro to, abych pokračoval v našlápnutý kariéře gangstera.“ Dnešní Roman – Roman se svědomím a vírou – se snaží žít tak, aby se už za mříže nepodíval. Ale stejně jako Roman na konci dokumentu, tak ani já na konci tohoto článku tečku dělat nebudu. Tento příběh totiž ještě neskončil. Na dokument se můžete podívat v neděli 7. 9. 2014 ve 14.45 hod. a pak v repríze v pondělí, 8. 9. 2014 v 11.15 hod. na ČT2. Veronika Kvaková, režisérka a reportérka
ESCHATOLOGIE NEBOLI VĚCI POSLEDNÍ Téma podzimu 2014
Na letošní podzim jsme připravili téma, které oprávněně vzbuzuje zájem, zvědavost a leckdy i zrychluje tep v žilách věřících duší. Neboť témata o konci světa, velkém soužení, antikristu nebo o tisíciletém království, druhém příchodu Krista atp. jsou zahalena tajemstvím a mnohdy zamlžena či zakryta snahami je přesně vyložit. My jsme však tato témata nezvolili proto, abychom uspokojili nepatřičnou zvědavost, anebo abychom v Bibli konečně objevili přesný jízdní řád budoucích událostí světa, ale proto, že se týkají jedné ze tří nejpodstatnější věcí křesťanské víry – totiž naděje. Naděje, kterou máme pro přítomnost, budoucnost a věčnost. Slovo „eschatologie“ má základ v řeckém eschatos což znamená poslední, a pojednává více než o samotných posledních věcech dějin lidstva a člověka, ale především o tom, že Pán Bůh má a bude mít poslední slovo ve všem a ke všemu. V Praze na Smíchově i v Berouně budeme od září (21. 9. resp. 28. 9.) až do konce listopadu o nedělích i biblických hodinách zvěstovat přicházející Boží království. Opět jsme pozvali hostující kazatele a připravili pozvánky pro nás i pro naše přátele, které můžeme směle pozvat.
5 Věřím, že při letošním podzimu zažijeme vpravdě apokalypsu, tj. odhalení či zjevení naděje, která nám je v Kristu Ježíši dána. A zároveň věřím, že nás eschatologická témata ještě více přitáhnou k poctivému studiu Bible a k jejímu porozumění. Bronislav Matulík
KAVÁRNA 10
Ke kořenům života a víry s Blahoslavem a Helenou Košťákovými Milé sestry a bratři, dovoluji si vás pozvat na první poprázdninovou kavárnu. Uskuteční se ve čtvrtek 25. 9. 2014 v 16.00 hodin v dřevěném sále. Hosty budou naši milí Košťákovi z Černošic. Protože byli dlouholetými členy na Smíchově, možná toho o nich víte hodně. Ale co když ne? Jako obvykle bude přichystáno občerstvení – káva, čaj, něco slaného, něco sladkého. Těším se na vás a přijďte! Jana Matulíková
SLAVNOST AGAPÉ V BEROUNĚ
Křty, přijetí do sboru, večeře Páně a společný oběd Na neděli 28. 9. 2014 připravujeme slavnostní shromáždění v naší berounské stanici. Pán Bůh přidává do našeho společenství ty, kteří jsou spaseni, my se z toho radujeme a potvrzujeme jejich rozhodnutí jít za Kristem jednak křtem, ale také slavnostním připojením do společenství církve a tedy do těla Kristova. Po dopolední bohoslužbě bude následovat společný oběd, takže budeme moci prožívat plnost obecenství, kterému se už od dávných dob raného křesťanství říkává agapé. Je to výraz pro Boží bezpodmínečnou lásku ke člověku a pro společné stolování, které vyjadřuje bratrskou a sesterskou vzájemnost. Bronislav Matulík
DEN DÍKŮVZDÁNÍ
Oběd s překvapením a sbírka na pomoc Ukrajině Milí všichni, kdo čtete tyto listy Končí horké léto a začíná léto babí a my se můžeme znova radovat ze všech dobrých darů, které dozrávají na polích, v zahradách, vinicích a sadech - třebaže ne našich. Rádi bychom vás tedy pozvali na 5. 10. 2014, což je neděle Díkuvzdání, abychom společně vzdali díky za velkou hojnost, které se nám dostává. Při té příležitosti plánujeme podzimní Oběd s překvapením a věřím, že letos tuto obecenství budující a žaludky výborně sytící akci již opravdu nemusíme představovat. Přijďte s překvapením v množství větším než malém, anebo přijďte jen tak s chutí pobýt a radovat se ze všech darů, kterými nás obdarovává Bůh ve své velké štědrosti. Jen připomínáme: Jídlo vůbec nemusí být teplé, abyste ho nemuseli ohřívat, ale může být teplé, pokud zvládnete ohřev v jedné mikrovlnné troubě, či v hrnci na plynovém sporáku.
6 V žádném případě nejde o soutěž v kulinářském umění, ale o dobré nasycení všech nás příchozích a zároveň o možnost být spolu (včetně batolat a kojenců). Společně vzdáme díky za 5 min 12 a po obědě se spokojeni a vděčni rozejdeme domů. --Po ranní bohoslužbě bychom rádi v předsíni Dřevěného sálu uskutečnili finanční sbírku na pomoc ukrajinským regionům postiženým současným konfliktem. Tomáš a Jana Chráskovi.
PŘEDNÁŠKA O VÝCHOVĚ DĚTÍ Na neděli 12. 10. 2014 v 16.00 hod. jsme pozvali dětskou psycholožku Mgr. Hanu Imlaufovou do Berouna, aby rodičům přednášela o výchově dětí a také si s nimi povídala o všem, co je zajímá a třeba i pálí. Přednáška se uskuteční v pronajatých prostorách CASD, kde se naše stanice schází. Milí rodiče z Berouna, ale i ze Smíchova, rezervujte si svůj čas, zařiďte si odpoledne hlídání dětí, neboť máte jedinečnou příležitost udělat něco dobrého pro svou rodinu, pro své nervy, ale hlavně pro své děti! Bronislav Matulík
VIZITACE V NAŠEM SBORU
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o vizitaci, ale báli jste se zeptat Ačkoliv jsou vizitace sborů CB pravidelnou a nedílnou součástí života církve, přesto mnohdy nevíme, co od nich očekávat a jaký smysl mají. V říjnu (16. – 19.) v našem sboru proběhne vizitace, jejíž součástí bude i hlasování o setrvání kazatele na sboru. Protože se jedná o zásadní akt, který se týká celého sboru a jeho nejbližší budoucnosti, odpovězme si na několik otázek, které se vizitace i hlasování týkají. Co je to vizitace? Vizitace je návštěva jednoho nebo dvou členů Rady CB za účelem poskytnutí obrazu o duchovním stavu sboru, o práci duchovního správce sboru, popř. dalších kazatelů nebo vikářů v činné službě, o práci staršovstva a všech ostatních pracovníků a o perspektivách sborové práce. Kdo rozhoduje o vizitaci toho, či onoho sboru? O vizitaci sboru rozhoduje Rada, která také jmenuje jednoho či více vizitátorů. Vizitace se konají v každém sboru jednou za 3-5 let, a to v pořadí, které určí Rada. Kromě takových plánovaných vizitací, může proběhnout vizitace mimořádná, a to na popud Rady nebo sboru. Je pro vizitaci nějaký právní podklad? Vizitace není svévolný, nahodilý nebo účelový „podnik“, ale Řádem CB ustanovený nástroj, který má svá pevná a Řádem stanovená pravidla. Týká se vizitace všech návštěvníků sboru, nebo jen členů, případně kazatele a staršovstva? Vizitace se týká celého sboru. Nicméně členové sboru mají Řádem zaručenou možnost vést s vizitátory osobní nebo veřejný rozhovor. Takovouto výsadní možnost běžný návštěvník sboru nemá. Členstvím získáváme přístup na vizitační shromáždění, které ukončuje vizitaci. Toto shromáždění má svůj řád, který zahrnuje možnost členů hovořit s vizitátory nebo se vyjádřit k práci kazatele sboru.
7 Na jaké oblasti sborové práce se vizitace zaměřuje? Snahou vizitace je objektivně posoudit práci celého sboru. Za tímto účelem hovoří vizitátoři především s kazatelem sboru a staršovstvem. Tyto rozhovory jsou vedeny jak společně, tak odděleně. Projednává se stav sboru po duchovní stránce, mluví se o jednotlivých úsecích práce včetně statistiky (služba dětem, dorost, mládež, pastorace, evangelizace, zpěv, kazatelské stanice). Dále vizitátoři hovoří s jednotlivci, navštíví některé rodiny, a to dle svého výběru, nebo na doporučení staršovstva. Způsob takové komunikace připravuje staršovstvo s vizitátory v předstihu, a to s ohledem na velikost sboru a s důrazem na to, aby každý, kdo projeví zájem o rozhovor, mohl být vyslyšen. Součástí vizitace je i kontrola hospodaření, kartotéka a eventuálně hlasování o dalším setrvání kazatele na sboru. I z tohoto důvodu trvá vizitace nejméně 3 dny. Kdy dochází k hlasování o setrvání kazatele na sboru? Podle řádu CB nemá kazatel v jednom sboru zůstat déle než 18 let. V sedmém a třináctém roce působení dotyčného kazatele ve sboru se staršovstvo i členské shromáždění musí vyslovit k otázce, zda má kazatel ve sboru setrvat. Týká se toto našeho sboru? Ano. Dle řádu CB musí dojít v tomto roce k hlasování o setrvání kazatele. Hlasování tedy proběhne při vizitačním shromáždění, bude tajné a hlasovat mohou pouze členové sboru. Co se stane, když mandát kazatele hlasování neprodlouží? Pokud kazatel nezíská alespoň dvě třetiny kladných hlasů pro jeho setrvání, pak je zřejmé, že jeho práce na sboru končí. V takovém případě čeká staršovstvo sboru práce s vyhledáním jeho nástupce. To se zpravidla děje v součinnosti s RCB a vše podléhá jasným pravidlům. Je třeba říci, že i kazatel může sám požádat o ukončení služby. A když kazatel bude potvrzen…? Když hlasování kazatele potvrdí a on své setrvání přijme, pak se prakticky nic nemění. Požadavek Řádu byl splněn a Rada výsledky hlasování bere závazně na vědomí. Kazatel zůstává na sboru. Je ještě něco, co nebylo o vizitaci řečeno a je to důležité? Vizitace je nástroj, který má sborům i Radě pomoci. Vizitace je jako prevence u lékaře, která může včas řešit skryté problémy vzájemného soužití sboru, kazatele i členů, proto je vizitace potřebná a biblická. Z Bible vyčítáme, že apoštol Pavel konal v první církvi takové vizitace, napomínal, řešil spory a povzbuzoval. Vizitace je tedy osvědčený prostředek, který Církev bratrská zakotvila ve svém Řádu jako užitečnou věc. Využijme tedy čas před podzimní vizitací k tomu, abychom přemýšleli o našem sboru, o jeho přednostech a slabinách. Ať jsme členové nebo jen příchozí, mysleme na náš vztah k smíchovskému sboru. Mysleme také na jeho budoucnost, která souvisí a bude vždy souviset i s obsazením místa správce sboru, kazatele. Modleme se tedy za to, aby podzimní vizitace byla nejen „objektivní a pravdivou preventivní prohlídkou“, ale také aby smíchovský sbor utvrdila v cestě za Kristem. Připravil Ondřej Košťák
8
TÁBOR TŘECH DOROSTŮ Sloni afričtí, indičtí a dokonce i australští (kdo to kdy slyšel) se dohodli, že letošní potlach opičáků uspořádají společně. K potlachu byla zvolena osvědčená savana, kde se africké a indické opičky vyřádily již minulé léto, tehdá i navzdory tomu, že monzunové deště měly snahu ze savany udělat mokřady. Letošní ladovské břízy však zanechaly savanu v dokonalém stavu a to i za přispění místních sedláků, kteří svými voly o síle stovek koní savanu dokonale zmulčovali. Rovná, zelená, přiměřeně měkká tvář savany, ohraničená laskavými vrkočemi různých stromů, vousiskem smrků a jemnou linkou slintajících úst potoka otevřela potlachu svou náruč dokořán. Jak to tak bývá, nejprve přidusalo několik sloních samců, kteří za milé pomoci Chána Barto Sheka přivezli výbavu potlachu na svých zádech a pak z té výbavy vlastními choboty postavili rozmilou vesničku, v níž nechybělo skoro nic, vyjma stále ubývající tekoucí vody (alespoň že v těch lagunkách postávala). To už se na savanu začali hrnout opičáci australští, indičtí i afričtí, proplétali svá lůžka v korunách stébel trav se svými odpadlými pomůckami, řádili, křičeli, honili se, běhali, stáli, seděli, jedli, spali, putovali, výjimečně trucovali a světe div se, dokonce i někdy přemýšleli. Sloni jim k tomu troubili, občas dupali, sem tam plácali choboty po hlavách, a světe div se, vedli je i k přemýšlení. Přemýšlení byla zaměřena jednak na vyprávění o některých učednících velkého Mistra (Apo Toušma, Mash-To, Naele Nata a tak) a jednak na starosti nejen opičáckých životů popsané v sloních bajkách (např. jak si česat srst a stahovat tlusté břicho, silná vůle, přijetí v různých stádech a tak). Opičky ve svých čtyřech tlupách také samy vyrazily do cizí džungle, kde statečně přespaly, když jim sloni před tím jen zkontrolovali pelíšky a v chobotech přinesli trochu vody. Ony čtyři opičí tlupy mezi sebou po celý potlach závodily ve sběru banánů a považte, na konci byl mezi většinou těchto tlup rozdíl jen jednoho, dvou banánů, když jich přitom nasbírali více než tucet tuctů. A počasí se na potlach smálo a skoro nebrečelo a opičky nestonaly, hnáty si nelámaly. A na konci opičky volaly super a mega super a jen tak dál a znovu a zase. Znáte to, opičky toho tolik naštěbetají. Bohu buď díky. I všem za modlitby.
Váš dorost
9
SBOROVÁ DOVOLENÁ 2014 NA ORLÍKU Smíchovská sborová dovolená se letos konala u Orlické přehrady v areálu Orlík – Loužek, který se nachází v zálivu Vltavy na pravém břehu přehrady. Sjeli jsme se tam v počtu asi 140 osob. Zastoupeny byly všechny věkové kategorie od miminek až po naše nejstarší. Společně jsme si užívali dny, kdy jsme mohli být spolu hned od rána při společné modlitební chvíli ještě před snídaní. Pak už si každý užíval chvíle volna po svém. Děti většinou hrály různé hry, mládežníci sportovali, ostatní si povídali při kávě, jiní se procházeli po okolí. Ubytováni jsme byli v patrových chatách, zasazených do lesa, které byly pěkně, útulně a pohodlně zařízeny. V hlavní budově, kde byla jídelna, byly i společenské místnosti a terasy, které jsme užívali k různým aktivitám. Většinou děvčata byla návštěvnicemi „dílny“ sester Kaštánkových, které si tentokrát připravily pletení náramků a náhrdelníků z gumových kroužků různých barev, pak ozdobných růžiček a módních doplňků. Zájem byl obrovský. Díky za to. Během týdne byly uskutečněny také dva výlety. První byla návštěva do útrob přehrady Orlík, kde se mohli návštěvníci dozvědět něco o výrobě elektřiny a prohlédnout si vybavení strojovny. Druhý výlet byla jízda parníkem po přehradě a návštěva zámku Orlík. Pak cesta zpět zase parníkem. Oba výlety se vydařily ke spokojenosti všech. Večer pak od 20 hod. byly pořádány společné programy na téma hlubiny lidské duše. Byli pozváni hosté, kteří nám téma přiblížili a často mluvili o sobě, o svých různých příhodách, myšlenkách, pochybeních, o svých úspěších a neúspěších, o životních prohrách a také vítězstvích, o pokoji a užitečnosti spojení s Pánem Ježíšem ve svém životě. A tak jsme mohli mezi sebou přivítat bratry Jana a Pavla Kočnarovy, kteří nám zazpívali písně, které složili, pověděli něco o sobě a práci ve věznicích, kde působí jako kaplani. Bratr kazatel Daniel Fajfr nám zajímavě přiblížil své dětství a dospívání a svůj další život tak, jak jsme ještě neslyšeli. Bratr Samuel
10 Hejzlar z evangelické církve také zajímavě předložil svůj život ve službě zvěstování Božího slova ve sborech. Sestra Jana Šrámková nám představila svůj život od svého šťastného dětství až po nelehká období, kdy se na ni nakupily starosti a povinnosti všedních dnů a její únik ke psaní literatury. Náš bratr kazatel Bronislav Matulík mluvil o sobě, jak byl povolán na Smíchov, o těžkém rozhodování a také o své rodině, která se musela nové situaci přizpůsobit. Poslední večer pak patřil dětem. Pod úspěšným vedením bratra Rostislava Koldy a sestry Míši Žiklové byly sehrány různé scénky jak biblického, tak zábavného rázu. Představilo se nám také zajímavé pěvecké seskupení, které svojí úvodní písní „Išel Macek do Malacek“ by mohlo směle konkurovat souboru Písní a tanců. Také čtyři malé tanečnice překvapily svým nadáním a taktem, stejně jako dvě akrobatky. Večer se jistě všem líbil. Poslední den byl dnem loučení a odjezdu domů. Jsme vděčni organizátorům a všem, kteří se podíleli na bezchybném programu a hlavně našemu Pánu, který nad námi držel svou ochrannou ruku a dopřál nám i krásné počasí. Marie Makovičková Sborovka se všem členům naší rodiny moc líbila. Naše dojmy a vzpomínky na ni jsou ovlivněny potřebami a spokojeností naší rok a 3/4 staré Julie, následně i nás. Chodili jsme se koupat do Orlické přehrady snad každý den, házeli jsme do ní kamínky, poslouchali, jak žbluňkají, pouštěli jsme lodičku, pozorovali malé rybičky…, nádhera. Nemuseli jsme připravovat jídlo – třikrát denně jsme přišli k hotovému a ještě k tomu jsme si večer mohli přijít poslechnout zajímavý program pokaždé s jiným hostem – mluvčím, který byl ochoten mluvit o „hlubinách své duše“. Vděčně jsme si užívali společně strávený čas, jak v kruhu naší rodiny, tak i při setkávání a popovídání s dalšími účastníky pobytu. Abychom se s nimi potkali, stačilo vylézt z chatky na silničku anebo ke vchodu do jídelny, kudy všichni procházeli několikrát denně. Společný výlet parníkem na zámek Orlík přes celou přehradu byl obrovským zážitkem také pro nás dospělé! Zámek jsme nakonec nenavštívili, vrcholem výletu se stali dva pávi v parku před zámkem a potom návštěva výstavy sladkovodních ryb, obojí naši Julii naprosto okouzlilo. Děkujeme za veškerou přípravu, péči o pohodlí i program všem organizátorům! David a Martina Lachmanovi
11
LETNÍ POBYT MLÁDEŽE S TRUTNOVEM Řeknu vám to rovnou takhle bez okolků, letos to bylo fajn a hodně akční. Hele - furt jsme něco dělali, někam lezli a užívali si u toho hodně legrace, alespoň tak jsem to vnímal. Řekli jsme si: „Dem na fotbal“ a chata se téměř vylidnila. Jo a dobrý na tom fotbale byla taky ta veřejně přístupná umělka třetí generace. Trutnováci jsou taková akční mládež, kde všechno dělají pospolu, a to se mi líbilo. Jich bylo tak 20, nás tak 13. Pár věcí jsme se přiučili, třeba softball, chození po laně, lezení po skalách nebo výpomoc policii při stíhání pachatele v modrém autě v lese. Jasně, dalo se jen tak vegetit, místo výletu odpočívat, ale v té skupině jsem se moc nevyskytoval, tak za ni nemůžu zde hovořit. Možná si čtenáři touhle dobou začínáš říkat: „Tak bezva. Dělali jste toho sice spoustu, ale k pobytu s mládeží by měly patřit i další věci, ne?“ Dobrý, jsem rád, že se ozýváš. Jo, doufám, že toho tam bylo víc. Odpoledne jsme se scházívali k programům, zpívání a povídání na téma života ve společenství. Pro mě byl třeba výlet nebo opékání buřtů dobrou příležitostí k rozhovorům. A myslím, že obecně byla příležitost potkat nové lidi a vytvořit nová přátelství. A na závěr mládežáku jsem musel konstatovat, že jsem byl překvapen, jak Bůh dal, že se to mohlo vydařit navzdory různým obavám, takže děkuju všem, co se za to u Pána přimlouvali, aneb „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ Jonatan Hejzlar Celá naše trutnovská mládež si společnou dovolenou moc užila. Kromě skvělých zážitků všeho druhu jsme totiž měli příležitost poznat spoustu ještě skvělejších lidí (taky všeho druhu). Všichni doufáme, že se ještě někdy potkáme. Karolína Vávrová, Trutnov Mládežový pobyt se letos opravdu vydařil. Velice jsem si užíval společnost trutnovské mládeže. Bylo příjemné podnikat společně spoustu aktivit, konfrontovat společně naše názory a pohledy a vůbec být spolu. Trutnovští jsou na rozdíl od nás velice aktivní a disciplinovaní, což byla příjemná změna. Miroslav Klimeš, Černošice Byl to moc příjemně strávený týden na pěkném místě s výbornou trutnovskou mládeží. Počasí se taktéž vydařilo a celodenní hra byla opět super. Myslím, že předchozí věty naprosto jasně sdělují, že to bylo super. Adam Pokorný, Praha
12
Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové /a dcery/ Boží. (Ř 8,14)
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Beroun
neděle
930 shromáždění 8 modlitební chvíle 30 9 shromáždění 1800 modlitební chvíle první neděle v měsíci
úterý
1800 mládež
čtvrtek
1830 biblická hodina
1630 dorost
pátek
1615 dorost
1830 biblická hodina
45
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
