ZRNÍČKO. Svazek 6, číslo 3 březen zabili alžířana

ZRNÍČKO Svazek 6, číslo 3

březen 2006

zabili alžířana Po dvou tisících letech křesťanství existují ještě rasové a sociální přehrady. To by mělo být výčitkou všem křesťanům. Bohužel, někteří tyto přehrady připouštějí a dokonce i obhajují. Přijímajíce toto rozlišování, přestávají být ve spojení se svými bratry, a tím se odtrhují od Krista. My sami jsme se nakazili tímto pohanským smýšlením a neseme blízkou nebo vzdálenou odpovědnost za hřích proti všeobecnému bratrství. A tento hřích vede mnohdy až ke zločinu; bude zapotřebí veliké lásky, aby byl vykoupen. »A Bůh pravil Kainovi: 'Kde je tvůj bratr Ábel?' Odpověděl: 'Nevím. Jsem strážcem svého bratra?' I pravil: 'Cos to udělal? Slyš! Krev tvého bratra ke mně volá ze země! Budiž proklet, zahnán ze země, která otevřela ústa, aby přijala z tvé ruky tvého bratra!'« (Gn 4, 9-11) »Tady už nemá význam, zdali je kdo Žid či Řek, zdali je otrok či svobodný, zdali je to muž či žena. Protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, jste jako jeden člověk.« (Gal 3, 28) Zaútočili a bili. Obušky tloukly do taktu k útoku a slzotvorné granáty kouřily jako hosté pozvání na slavnost. Poslední manifestanti utíkali a sbírali se zranění. Dvířka policejních vozů zapadla za zatčenými, udivenými, ustrašenými a vzbouřenými. Okna se zavírala jedno za druhým. Tváře se bolestně stahovaly. A zástup se rozcházel v malých hloučcích, zatímco se jako blesk šířila zpráva: zabili Alžířana., Pane, ještě se po mně dívá, upřeným a chladným pohledem, znehybnělým úzkostí své poslední otázky: »Proč mě zabíjíte?« Leží natažen na zemi v roztrhaných šatech a s hlavou ozdobenou krvavou svatozáří, kterou smrt nakreslila na chodníku. Dívá se na mne očima svého těla, zatímco jeho duše odletěla, aby se dívala na tebe, celá ještě ustrašená z neočekávané cesty. Je to odporné, Pane. Říkalo se jim: Vy jste z naší rodiny. Pozvali jsme je k nám jako k zachráncům. Použili jsem jich k pracím, o které nikdo nestál. A hle, vězňové vlastních chyb, využívaní,

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

opovrhovaní, ponižovaní, v okamžiku, kdy chtěli projevit svoji nespokojenost a svoji vzpouru, my na ně čekáme na rohu ulice s holí v ruce, jako když se sejdou silní muži k honu na vzteklého psa. Pane, oni nemají na těle stejnou kůži jako my, nemají naše zvyky a naše mravy, pane, oni přišli z daleka ... Cožpak jsi je také nevykoupil? Anebo tvoji synové ještě nepochopili, že jsme všichni vespolek bratři ? Že všichni jsme byli pokřtěni a vykoupeni touž krví, tvou krví, krví jednoho Boha? Ještě jsou na všech stranách hranice a přehrady, Pane; ještě jsou bílí a černí, komunisté a kapitalisté, vykořisťovaní a vykořisťující, Rusové, Američané a Francouzi. A někteří z tvých synů přijímají tyto hranice. Jako by to bylo normální, že v rodině některé děti jedí zbytky v kuchyni, a druhé se cpou v jídelně, jako by to bylo normální, že některé děti jsou obsluhovány druhými, jako by to bylo normální, že některé jsou trestány více než druhé, jako by to bylo normální, že některé se vyzuří na druhých, ponižují je, odsuzují a zabíjejí. Tvá krev, Pane, spojí nás brzy v jedné lásce, v lásce k našemu jedinému Otci? Dokážeme odklidit všechny překážky, jež nás oddělují? Přijmeme jako jediné rozlišovací znamení dary od tebe přijaté, a ne »jmění«, které jsme získali? Můj drahý, krev tvého bratra volá ke mně. Bude zapotřebí silného zpěvu lásky, aby zakryl hlas jednoho mrtvého, zabitého vlastními bratry. (Michael Quoist)


Světec na měsíc Jako světce pro měsíc březen jsme vybrali sv. Luidgera (Ludgera). Narodil se r. 746 v Dokkumu ve Frísku. Nabyl prvního vzdělání v klášterní škole utrechtské. Poté odešel do Yorku v Anglii, kde byl žákem učeného mnicha Alkuina. Z Yorku byl donucen odejít. Jistý fríský kupec zabil v hádce anglického šlechtice, lid se srotil proti Frísům. Kdo se chtěl zachránit, musil utéct. Vrátil se do vlasti a byl vysvěcen na kněze. Sedm let působil ve svém rodišti. Avšak celá jeho práce byla zničena tím, že vůdce pohanských Sasů vtrhl do Fríska, pobořil chrámy a povraždil kněze. Ludger se zachránil útěkem. Odebral se do Říma a pak do Monte Cassina, kde zůstal tři léta, aby poznal pravidla řehole svatého Benedikta. Vrátiv se, vystavěl v Monastýru ve Vestfálsku chrám a učinil jej střediskem veškeré misionářské působnosti. Na řece Ruře zřídil klášter dle vzoru montecassinského. Odtud rozesílal věrozvěsty do Saska. Ba i na ostrově Helgolandě založil křesťanskou osadu. Na radu jeho bývalého učitele Alkuina byl jmenován prvním biskupem monastýrským. R. 802 přijal Ludger biskupské svěcení. avšak zůstal chudým a skromným řeholníkem benediktinem, jako byl předtím. Zařídil si dům co nejskrovněji, postil se přísně; byl štědrý k chudým, miloval otcovsky své svěřence a jen k lidem pyšným a zjevným hříšníkům byl přísný a neústupný, bez ohledu na osoby. Tím však si znepřátelil některé velmože a ti ho obžalovali u císaře Karla Velikého, že prý plýtvá církevním jměním. Císař jim uvěřil a povolal Ludgera ke dvoru, aby se odpovídal. Poslaný pro něho komorník ho nalezl, jak s duchovními právě konal v chrámu církevní hodinky. Ludger vyslechl posla, zůstal však v chrámě a pokračoval v modlitbě. Netrpělivý císař poslal po druhé a po třetí, aby se biskup ihned k němu dostavil. Ten se však modlil dál. Císař se velice nad tím rozhněval. Teprve, když hodinky byly v chrámě dokončeny, přišel Ludger k císaři. Na otázku, proč neposlechl a ihned se nedostavil, odpověděl klidně a vážně: „Vím dobře, čím jsem povinen císaři a pánu svému, avšak větším pánem mým jest všemohoucí Bůh. Když jsem byl volán k rozmluvě s císařem, rozmlouval jsem právě na modlitbách s Bohem; poněvadž pak služba Boží je vznešenější a důležitější nad všelikou službu lidskou, nemohl jsem službu Boží přerušit, a doufám tudíž, že jsem se neprohřešil proti pozemskému pánu svému, jemuž plně jsem k službám.“ Rozhodná a zmužilá slova tato smířila císaře úplně a odzbrojila nepřátele svatého biskupa. Ludger zemřel na visitační cestě ve vesnici Billerbeck ve Vestfálsku r. 809. Svatý Ludger je patronem biskupství münsterského a druhý patron biskupství essenského. (Podle knihy »Naše světla«)


Dobré skutky, které nic nestojí Setkání s člověkem Myslím si, že každý zažil ono nepříjemné martyrium, kdy se snažíte si něco „vyřídit“. Ať už jsou to rodinné přídavky, sociální podpora, různé dotace, hypotéky, nové přípojky inženýrských sítí apod. Znáte ono běhání od jedněch dveří dané instituce k dalším dveřím jiné instituce. Do toho musíte skloubit potřeby domácnosti, volno ze zaměstnání, úřední hodiny potřebných institucí a to vše je potřeba stihnout do určitého data, aby první razítko nepozbylo platnosti. A tak v představě, že když už se dopídíte daného razítka, zjistíte, že budete potřebovat další dvě, na která musíte nejdříve podat žádost a za týden, nebo dva, nebo tři přijde nějaké vyjádření se kterým pak ještě musíte…….., myslím, že není potřeba pokračovat, neboť každý si už něco podobného zažil. Není divu, že se pak v nás hromadí nepříjemné emoce a že si mnohdy pro nějaké nehezké slovo nejdeme daleko, anebo onu nepříjemnou náladu „odskáče“ rodina. V nejlepším případě ve vás celý den přetrvává ono „ nepříjemno“. Teď použiji citaci z jednoho televizního pořadu: „Nevěříte – věřte“. Měla jsem možnost při „vyřizování“ se setkat s Člověkem. Jak to myslím? Tam kde jiní mi dělali přednášky, co všechno musím, přišel onen Člověk, podíval se na můj požadavek, mile se usmál – což už samo o sobě je někdy na úřadech úspěch – řekl mi ať se na 10minut posadím na chodbě. Ani ne po oněch deseti minutách přišel za mnou s požadovaným „lejstrem“, a s přáním hezkého dne mi je předal. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem nevěděla jak mu mám poděkovat, aby to vyjádřilo mou spokojenost. Každopádně jsem odcházela s velmi milým pocitem, že Člověk ještě existuje. Ne, nemusíte „spekulovat“, nebyl to žádný můj známý, ani to nebyla protekce. Asi to byl jen Člověk, kterému můj požadavek nepřipadal nijak náročný a který byl na tolik schopný, že na jeho vyřízení nepotřeboval 2 dny. V té souvislosti mne napadlo, že stačí jen, aby si každý při vykonávání svého povolání uvědomil, že v první řadě je Člověk.

JŠ


Četba na pokračování

Eda 46. SMOLNÝ DEN Jednou se Eda vrátil z kostela s očima červenýma od pláče. Maminka se na něho udiveně podívala. Eda už dlouho chodil ministrovat a vždycky se vracel s nadšeným vyprávěním, jaké to bylo krásné. "Co se ti stalo?" zeptala se maminka. "Kdo ti ublížil? Nebo jsi provedl něco špatného?" Eda se místo odpovědi zase rozbrečel, nedostal ze sebe ani slovo. Maminka ho pohladila, dál se neptala a připravila Edovi večeři. Eda se tvářil, že nebude jíst, ale když maminka vytáhla z trouby žemlovku, rozmyslel si to. Pochutnával si na svém oblíbeném jídle a smutek ho pomaličku přecházel. Když dojedl, začal sám bez pobízení mluvit: "Mami, já už nesmím chodit do kostela." Maminka se samozřejmě podivila: "Co to povídáš za nesmysly? Proč bys nemohl chodit do kostela? Kdo ti to zakázal?" "Jedna paní", špitnul Eda a už měl zase slzy na krajíčku. Maminka si sedla vedle něho a zeptala se: "Nechtěl bys mi to vyprávět pěkně po pořádku? Vůbec tomu nerozumím. Ještě jsem neslyšela, že by někdo zakazoval dětem chodit do kostela! Spíš naopak, slyším nářky, že tam mnohé děti chodit nechtějí!" Eda potřeboval ze sebe dostat svoji bolest, a tak se nenechal dlouho pobízet a začal vypravovat: "Všechno začalo docela normálně. Přišel jsem do kostela půl hodiny před začátkem mše, pomohl jsem panu kostelníkovi připravit obětní dary a čísla písniček a zapálil jsem svíčky na oltáři. Pan kostelník mě pochválil, jak dobře mi to jde. Říkal, že už bych mohl dělat kostelníka klidně sám, ale to hodně přeháněl. Do zákristie přišla také paní Nováková s malou Věruškou a prosila, jestli by tam mohla zůstat na mši, aby Věruška nevyrušovala lidi v kostele. Pan kostelník jí to samozřejmě dovolil. Bylo ještě dost času, a tak jsem si s Věruškou chvíli hrál. Líbilo se jí to, ale začala moc divočit a tak mi paní Nováková řekla, abych se už raději oblékl. Ani mi to nemusela říkat. Přišli ostatní kluci a já bych se před nimi styděl hrát si s malou holkou. Když jsme odcházeli k oltáři, chtěla jít Věruška s námi, ale maminka ji chytila a zvedla do náruče. Všecko bylo v pořádku, ale když začalo čtení, utekla Věruška mamince a přiběhla za mnou. Vzal jsem ji za ruku a odvedl do zákristie. Pan farář se po mě ohlédl, protože nevěděl co se děje. Nechtěl jsem vyrušovat vysvětlováním, tak jsem si jen tiše sedl na svoje místo. Jenže židle, na které jsem seděl, byla celá rozvrzaná a jak jsem si chtěl rychle sednout, tak se pode mnou rozpadla a já jsem spadl na zem. Snažil jsem se rychle vstát a sednout si nenápadně na jinou židli, ale kluci se začali nahlas smát a pan farář se zase ohlédl a pohrozil nám, protože si myslel, že tam děláme nějaký hlouposti. Byl jsem červený až za ušima, styděl jsem se, i když jsem za to nemohl.


Kluci se uklidnili a mše pokračovala v pohodě dál. Jenže právě při proměňování utekla zase malá Věruška mamince a jak byla rozdováděná, začala dělat před oltářem kotrmelce a pak přišla za mnou a nahlas se zeptala, jestli bych to uměl taky. Ukazoval jsem jí, aby byla zticha, ale ona si myslela, že si s ní chci hrát a začala se na mě věšet. Odnesl jsem ji do zákristie a už jsem tam raději zůstal, protože se mi zdálo těch průšvihů na jednu mši příliš mnoho. Kluci přestali dávat pozor na mši a začali si šeptat o tom, že jsem se do Věrušky zamiloval. Přemýšlel jsem, jestli můžu jít k přijímání, když byla kvůli mě mše tolikrát narušena, ale pak jsem si řekl, že za to přece nemůžu, že jsem to nemyslel špatně, a tak jsem šel. Jenže pan farář nevěděl, jak to ve skutečnosti bylo, a tak mi Tělo Kristovo nedal. Byl jsem z toho moc smutný. Po mši jsem to panu faráři pověděl. Omluvil se mi, říkal, že se takové nepříjemné věci někdy stávají a že zítra už se to jistě nebude opakovat. Slíbil jsem mu, že se budu ze všech sil snažit a pan farář mě vzal k oltáři a podal mi svaté přijímání. Měl jsem velkou radost, že to nakonec dobře dopadlo. Šel jsem do lavice, abych se pomodlil, chtěl jsem Ježíšovi poděkovat za šťastný konec dnešního trápení. Najednou se vedle mě objevila nějaká paní, vůbec si nevšímala toho, že se modlím, a začala mi nadávat. Jak prý si to představuji, ministrovat a při tom vyrušovat. Prý jsem to měl všechno vymyšlený jí na zlost, protože ona měla dnes zaplacenou mši svatou. Chtěl jsem se bránit a vysvětlit jí, že je to všechno jinak, ale ona mě nepustila ke slovu. Začala křičet, že jsem darebák a moje drzost prý nezná mezí, když jsem si po tom všem ještě troufal jít k přijímání. Takoví že v kostele nemají co dělat. Začala mě mlátit kabelkou do hlavy a křičela, že už mě nechce v kostele vidět a jestli si tam ještě troufnu přijít, prý mi přerazí hnáty. Já ani nevím, co to je, ale mám z té paní strach." "Neboj se, Edo," uklidňovala ho maminka, "zítra půjdu do kostela s tebou. A ty té paní jistě dokážeš, že nejsi darebák, ale hodný kluk, který měl dneska škaredou smůlu. Ta paní se ukvapila, ale nebudeme jí nic vysvětlovat, raději jí dokážeme skutkem, že se spletla. Snad si to uvědomí a příště už nikomu neublíží. A teď už jdi spát, ať si na ten zítřek pořádně odpočneš! Dobrou noc!" Měli jste někdy taky takový smolný den jako Eda? Jak jste to dávali do pořádku? Proč si pan farář zpočátku myslel, že kluci zlobí? Co udělala špatně paní, která přišla po mši za Edou? Co máme dělat, abychom se nechovali podobně jako ona? Za co lidé ukřižovali Pána Ježíše? Jak mu za jeho oběť poděkujeme? ************ Pár myšlenek jako zrníček: * Nejlepší úleva je ta, která pochází z modlitby. * Snaž se každý den vykročit vertikálně, ze dna nahoru.


Rodiče a školáci aneb Čítanka o výchově dětí od školáčků po studenty V této rubrice společně s P. Simajchlem budeme pokračovat v našich zamyšleních nad výchovou dětí. Materiál je převzat z internetových stránek Fatymu.

12. Puberta - pokračování Když zjistíte, že dítě bere drogy Není vždy snadné to zaregistrovat, protože mnohé symptomy používání narkotik se podobají normálním průvodním jevům dospívání. Jsou to: - náhlé změny nálad. Od spokojenosti k naštvání, od čipernosti k netečnosti; - neobvyklé reakce: podrážděnost, agresivita či upovídanost; - ztráta chuti k jídlu; - nezájem o věci, které doposud byly důležité, například o přátele, školu, koníčky, sport; - lhaní, nebo tajnůstkářské chování; - neobvyklé skvrny či znamínka na těle dítěte; - zmizení peněz či cenností z domova; - injekční stříkačky. Postup rodičů - Mnohé děti dovedou říct „Ne“, když jim někdo nabízí drogy, pro jiné je to obtížnější. Dětem hodně pomůže, když je naučíte odmítat. - Máte-li podezření, že dítě bere drogy, je třeba mluvit s ním opatrně. Pokud zjistíte, že skutečně drogy bere, nepochybně vás to zraní, rozzlobí a budete mít strach, avšak pokuste se tyto pocity potlačit, aby neovlivňovaly vaši reakci. Obžalobou plnou hořkosti ničeho nedosáhnete. Pohovořte o tom s lékařem či učitelem dítěte, zjistěte jaké drogy používá, jak často a proč. Pokuste se zůstat v klidu a uvažovat co nejracionálněji, protože dítě jinak nebude ochotno o tom s vámi otevřeně hovořit. - Vyjde-li najevo, že dítě je dosud ve stadiu „experimentování“, zdůrazněte, jak dítě máte rádi a jak vám na něm záleží, aby nemělo potřebu vzpoury. - Pokud ale zjistíte, že dítě používá drogy pravidelně, vyhledejte odbornou pomoc. Těžko byste to dokázali vyřešit sami.

Alkoholismus Alkohol zřejmě dospělým nedělá tak těžkou hlavu jako tvrdé drogy nebo chemikálie, a přece důsledky mohou být stejně škodlivé. Postup rodičů - Organizace AA (Anonymní alkoholici) sestavila pro dospívající jednoduchý dotazník nazvaný „Jak poznám, že se pití alkoholu stává problémem“. Otázky jsou konkrétní a ukazují na hlavní příznaky potíží.


1. Piješ proto, že máš nějaký problém? 2. Piješ, když se naštveš na druhé lidi, přátele nebo rodiče? 3. Piješ raději sám než ve společnosti? 4. Vyhýbáš se otevřenému a upřímnému rozhovoru o svém pití s druhými? 5. Stává se ti, že se opiješ, i když jsi to neměl v úmyslu? 6. Myslíš si, že jsi dost velký (velká) na to, abys svou dávku alkoholu snesl(a)? Pokud jste se ocitli v podobné situaci pamatujte si: - Nejste sami. Ať už se vaše dospívající dítě dostalo do jakýchkoli nesnází, vězte, že existují lidé, kteří vám mohou pomoci. Pro většinu problémů existují poradny nebo organizace, které vám poskytnou radu a pomoc. - Zvládnete to. Možná máte pocit, že nedokážete unést břemeno které je na vás naloženo, ale určitě to zvládnete. Udržte si i v těch nejtěžších okamžicích své sebevědomí. - Není důvod k pocitům viny. Pocit viny, ta příšerná směs strachu, sebeobviňování a výčitek, trápí mnohé rodiče, jejichž děti se dostaly do problémů. Možná si nyní uvědomujete, že jste něco mohli udělat jinak, ale než abyste se utápěli v pocitech viny, raději si promluvte s dítětem, aby vědělo o vašich obavách a znalo pravidla, jimiž chcete, aby se řídilo. To je vaše zodpovědnost. Nejste zodpovědni za rozhodnutí svého dospívajícího dítěte. - Zachovejte klid. Panika problém jenom komplikuje. - Nepřestávejte komunikovat. Čím víc budete s dítětem hovořit, tím víc budete chápat povahu problému a tím víc bude dítě chápat dopad svého chování. - Vyhledejte odbornou pomoc. Nečekejte, že budete sami schopni vyřešit všechny problémy. JSOU JEŠTĚ DALŠÍ TLAKY Matka a otec se nemusí ve všem shodnout. Neshoda mezi vámi a partnerem může stres a napětí silně zvyšovat. Jste-li v této situaci, sedněte si spolu a problém prodiskutujte. Hledejte společné zájmy, nesoustřeďujte se na rozdíly. Oba usilujete o stejný výsledek, rozdíl může být v tom, jak ho chcete dosáhnout. Nemyslete si, že jeden z vás musí mít pravdu a druhý se určitě mýlí. K většině problémů lze přistupovat různými způsoby - „správné“ jsou ty, které jsou účinné, a „nesprávné“ jsou ty, které účinné nejsou. Potíž je v tom, že obvykle nemáte tušení, který přístup se osvědčí a který ne, dokud ho nevyzkoušíte. Můžete se dohodnout, že postupně vyzkoušíte několik přístupů. Povzbuzujte se navzájem! Nechci se do toho plést, ale... Každý, kdo slyšel tato slova od snaživých prarodičů, jiných příbuzných nebo přátel, zná dobře nepříjemný pocit, který je doprovází protože obvykle po nich následuje plejáda rad nebo kritiky, bez nichž byste se docela dobře obešli. Nejlepší je odpovědět asi v tom smyslu: „To je zajímavá myšlenka; budu o tom přemýšlet.“ To obvykle druhého člověka umlčí, protože očekával dohadování. Někdy o tom opravdu přemýšlím, protože by ta rada mohla být užitečná; jindy to prostě ignoruji. Nikdy se ale nepouštím do hádky nebo diskuse. Když člověk vidí všechny ty problémy pohromadě, má z toho dojem, že dospívající mládež je obraz bídy a zkázy. Samozřejmě to tak není, a ať už máte v tuto chvíli jakýkoli problém, nezapomínejte, že to nebude stále stejné! Tak či onak jste se s minulými krizemi vyrovnali a vyrovnáte se i s nynějšími. Dospívání svých dětí můžete přežít! Pokračování příště


Stále častěji je slyšet volání, aby se laici aktivně zapojovali do života Církve. Budeme tedy na stránkách Zrníčka číst posynodní apoštolský list Svatého Otec O POVOLÁNÍ A POSLÁNÍ LAIKŮ V CÍRKVI A VE SVĚTĚ ze 30. prosince 1988. I když byl nasán skoro dávno, je stále aktuální.

CHRISTIFIDELES LAICI Poslání a odpovědnost za uznání osobní důstojnosti každého člověka a za ochranu práva na život jsou uloženy všem. Někteří laici jsou však k tomu zvláště povolání na základě svých specifických poslání: rodiče, vychovatelé, pracovníci ve zdravotnictví a nositelé politické a hospodářské moci. V láskyplném a velkodušném přijetí každého lidského života, zvláště jedná-li se o slabé nebo nemocné, spatřuje zvláště dnes církev základní moment svého poslání, které je třeba o to více uskutečňovat, že stále více začíná převládat "kultura smrti". Avšak "církev je pevně přesvědčena, že lidský život, i slabý a trpící, je vždycky velkolepým darem Boží dobroty. Proti pesimismu a slepému egoismu, které zatemňují svět, stojí církev na straně života; v každém lidském životě odhaluje záři onoho "ano", onoho "amen", jímž je Kristus sám (srov. 1 Kor 2,19; Zj 3,14). Proti negaci, která proniká do světa a zachvacuje jej, staví církev toto živé "ano" a brání člověka i svět před těmi, kdo život ohrožují a potlačují." Je úkolem laiků, kteří na základě svého povolání či zaměstnání pracují na uznání života, usilovat, aby se "ano" církve k lidskému životu stalo konkrétním a účinným. Nové možnosti a odpovědnosti, které směřují až k hranicím lidského života, se dnes otevřely díky enormnímu rozvoji biologických a lékařských věd a překvapivým technologickým možnostem. Člověk je dnes na tom tak, že může nejen "pozorovat", ale i "manipulovat" lidský život od jeho početí a v prvních stádiích jeho vývoje. Svědomí lidstva nemůže zůstat indiferentní ani nedotčené pokroky techniky, která získává stále rozsáhlejší a hluboko zasahující nadvládu v procesu plození a v prvních fázích lidského života. Snad nikdy tak jako dnes a právě v této oblasti se nenabízela moudrost jako jediná záchranná kotva k tomu, aby si člověk při vědeckém a experimentálním bádání mohl počínat inteligentně a s láskou, to jest v úctě, v hluboké úctě k nedotknutelné osobní důstojnosti každého člověka od prvého okamžiku jeho existence. Je tomu tak tehdy, když věda a technika nasadí legitimní prostředky k obraně života a k léčení chorob od samého počátku a pro zachování důstojnosti samotného bádání odmítne zákroky, které by změnily genetický stav jednotlivce i lidského rodu. Laici, kteří pracují v různých funkcích a v různých oblastech ve vědě a v technice, v lékařském, sociálním, právním a hospodářském oboru, se musí odvážně postavit k "výzvám", vycházejícím z nových problémů bioetiky. Jak řekli synodní otcové, "křesťané musí vykonávat svou odpovědnost jako pánové vědy a technologie a ne jako její otroci... V perspektivě morálních "výzev", které vycházejí z nové obrovské moci technologie a které ohrožují nejen základní práva člověka, nýbrž samu biologickou existenci lidského rodu, je mimořádně důležité, aby křesťanští laici – s pomocí celé církve vzali na sebe zodpovědnost za návrat kultury k principům pravého humanismu, aby podpora a obhajoba lidských práv našla jistý a dynamický základ v jejich vlastní podstatě; v té podstatě lidských práv, kterou lidem zjevilo zvěstování evangelia." Dnes je nutné spojenými silami všech lidí zajišťovat maximální ostražitost vzhledem ke koncentraci moci, zejména technologické. Neboť tato moc směřuje k tomu, aby manipulovala


nejen biologickou přirozenost, ale samy požadavky lidského svědomí a způsob života, a tak zvyšovala diskriminaci a oddělování celých národů. SVOBODA VZÝVAT BOŽÍ JMÉNO 39. Úcta k lidské důstojnosti, která zahrnuje ochranu a podporu lidských práv, vyžaduje uznání náboženské dimenze člověka. Nejde jen o "konfesijní" požadavek, ale o nezbytnost, která má nezničitelné kořeny v samotné realitě lidského bytí. Poměr člověka k Bohu je skutečně součástí "bytí" a "existence" člověka: v Bohu "žijeme, pohybujeme se a jsme" (Sk 17,28). I když všichni této pravdě nevěří, přece ti, kdo jsou o ní přesvědčeni, mají právo na úctu vůči své víře a jejím životním projevům, které z ní vyplývají v individuální i ve společenské rovině. To je právo na svobodu svědomí a svobodu náboženství; účinné uznání tohoto práva patří k nejvyšším hodnotám a k nejvážnějším povinnostem každého národa, který chce opravdu zaručit blaho člověka a společnosti: "Náboženská svoboda je neodmyslitelným požadavkem osobní důstojnosti každého člověka. Představuje základní kámen v budově lidských práv, a proto je nenahraditelným faktorem dobra lidí i celé společnosti a osobního růstu každého člověka. Z toho vyplývá, že svoboda jednotlivce a společenství moci vyznávat a praktikovat své náboženství je podstatnou součástí pokojných vztahů mezi lidmi... Občanské a společenské právo na náboženskou svobodu se dotýká nejintimnější sféry svědomí. Může se proto stát směrodatným kritériem a v jistém smyslu i měřítkem ostatních základních práv." Synoda nezapomněla na mnohé bratry a sestry, kteří se ještě netěší z tohoto práva. Když vyznávají svou víru, musí na sebe vzít různé nepříjemnosti, vytlačování na okraj společnosti, utrpení, pronásledování a někdy i smrt. Většina těchto bratří a sester jsou křesťanští laici. Hlásání evangelia a svědectví o křesťanském životě v utrpení a mučednictví představují nejvyšší formu apoštolátu učedníků Ježíše Krista, stejně jako láska k Pánu Ježíši až k obětování vlastního života je mimořádně plodným zdrojem pro budování církve. Mystický vinný kmen tak ukazuje svou životní sílu, jak zdůrazňuje svatý Augustin: "Jak bylo předem zvěstováno proroky a samotným Pánem, tento vinný kmen, který své plodné ratolesti rozprostírá po celém světě, stal se životaschopnějším proto, že byl zaléván krví tolika mučedníků." Celá církev je vděčná za tento příklad a dar: v těchto svých synech a dcerách nachází základ k obnově dynamiky svého svatého a apoštolského života. V tomto smyslu považují synodní otcové za svou povinnost "poděkovat těm laikům, kteří jako neúnavní svědkové víry, navzdory omezování svobody a nedostatku kněží pevně zůstávají věrni Apoštolskému stolci. Riskují všechno, i vlastni život. Tímto způsobem laikové vydávají svědectví o podstatné vlastnosti církve: Boží církev je z Boží milosti; a tato pravda se výrazně projevuje v martyriu." Co jsme dosud řekli o úctě k osobní důstojnosti a o uznání lidských práv, týká se odpovědnosti každého křesťana a každého člověka. Musíme však poukázat na to, že tento problém dnes dostává univerzální dimenzi; jde skutečně o otázku, týkající se celých lidských skupin, ba celých národů, jejichž základní práva jsou násilně pošlapávána. Ve vývoji jednotlivých "světů" tak dochází k nerovnostem, které byly nedávno pranýřovány v encyklice Sollicitudo rei socialis. Úcta k člověku přesahuje oblast individuální morálky, a představuje se jako základní kritérium, jako nejdůležitější nosný pilíř struktury společnosti, Neboť jejím cílem je osoba. Takže k odpovědnosti za službu člověku přistupuje odpovědnost za službu společnosti: takto je možné obecně vyslovit poslání vnášet do sekulární oblasti křesťanskou inspiraci, jak jsou k tomu laici povoláni podle svých vlastních a specifických podmínek. (Pokračování příště)


Šelma v duši Moderní euro-americká civilizace vytvořila mýtus úspěšného jedince Ať chceme nebo ne, stal se měřítkem hodnoty lidského života úspěch. Ale současně s kultem úspěšnosti v člověku rostou i pocity závisti. Tato nepěkná a nepříjemná atmosféra vzniká buď z nedostatku vlastního úspěchu, nebo ze soupeření s druhými. Často subjektivní pohled na větší úspěch druhého uvádí závistivce do stavu napětí a do pocitu ohrožení. Závist Ďábel svedl člověka ke zlu, Kain zabil Ábela, Saul nesnášel Davida… A mohli bychom procházet lidské dějiny ještě dlouho. Bilance hříchu, na který v pohádce skoro doplatila Sněhurka, by byla strašná. Vždyť kdo z nás nikdy nikomu nezáviděl? Závist je velmi nepříjemná a sžírající duševní bolest zapříčiněná buď tím, že druhá osoba je v porovnání s námi v něčem lepší, nebo tím, že vlastní víc jak my. Podobně jako láska, i závist je zaměřena na dobro bližního. Rozdíl je v tom, že láska se z dobra bližního raduje, naproti tomu závist je z toho stejného důvodu smutná. Příbuznou neřestí závisti je žárlivost. Není to úplně to samé. Žárlivost způsobuje strach, že ve vztazích ztratíme to, co už máme, zatímco závist vyvolává lítost, že druzí mají to, co my nemáme. Ten, kdo závidí, se vždy srovnává s druhými a není schopný vidět sebe sama nezávisle na vztahu k druhým. Je „slepý“ i proto, že nevidí Boží lásku. Dostatečně nevěří, že jeho hodnota je v tom, že je milován Bohem. Myslí si, že ji najde v úspěchu, ve schopnostech nebo ve vlastnění nějakých předmětů. Obraz Boha, který si vytváří, je také často poznačen mentalitou úspěchu. Modlí se k představě Boha, který od něho neustále vyžaduje co nejlepší výsledky, tak jak to předtím očekávali jeho rodiče nebo vychovatelé. Závidět se dá všelicos. Děvčata si závidí postavy, chlapci odvahu, bezdomovci teplejší kanál… Zdá se, že závist trápí víc ženy jak muže (podle jednoho italského výzkumu ji pociťuje 9 z 10 žen). Tento mučivý pocit však nezná hranice. Postihuje kohokoliv a v každém věku, od dospívajících přes manažery, politiky, prosté dělníky, vysokoškolsky vzdělané až po staré na smrtelné posteli, kteří závidí mladým, že mohou skákat a běhat. „Barva“ závisti se táhne dějinami všech národů. Na celém světě lidé blednou závistí nad něčím, co si koupil soused, v každé škole se najdou žáci, kteří zezelenají závistí, když spolužák dostane jedničku, a všude jsou lidé, kteří slepí závistí nevidí nebo nechtějí vidět, že ten, kdo v životě něčeho dosáhl, musel na to vynaložit i mnoho energie. Závidět znamená vidět druhého se zlým úmyslem. Kdo se příliš soustředí na bolest z toho, že je v něčem horší než ten druhý, stane se ten pro něho časem nesnesitelným. Úlevu potom hledá v „odstranění“ zdroje závisti. Svatý Tomáš Akvinský říká, že závist má pět dcer: pomluvu, osočování, škodolibost, smutek z úspěchu druhého a nenávist. Každá z nich je způsob, jak si může ten, kdo závidí, na chvíli ulevit, ale i ublížit druhým. Některé příznaky závisti: Pomlouvání a osočování Závisti si všímáme především tehdy, když je namířena proti nám. Tuto zraňující zbraň však často, možná nevědomky, přechováváme v srdci i my. Vždy, když nám uklouzne nějaké jedovaté slovo pomluvy nebo dokonce osočování druhých, prozrazujeme, co se uhnízdilo v našem srdci. Pomlouvání je nešťastný způsob získávání důvěry a úcty vůči sobě samému tím, že „chráníme“ vlastní hodnotu snížením hodnoty toho druhého. Člověk si myslí, že když mluví o druhém člověku špatně, pozdvihuje se jeho sebedůvěra. Je to však úplně jinak. Úleva je jen


chvilková. Závist trvá vždy déle, než štěstí těch, kterým závidíme. Je to začarovaný kruh. Když tedy často vypouštíme z úst nelaskavé úsudky o druhých, vypovídáme tím o stavu svého nitra a o vlastním nedostatku lásky. „Pokud o druhých smýšlíš dobře, budeš o nich i dobře mluvit. Ústa mluví z plnosti srdce.“ (Matka Tereza) Škodolibost Závist bývá většinou mezi sobě rovnými, které je možno dostihnout nebo předběhnout. Závistivý člověk proto nesnáší, když někdo se stejnými dary a charakteristikami má větší úspěch než on. Banalizuje jeho úspěchy a připisuje je náhodě, která je ovocem nespravedlnosti. A už vůbec se nedokáže radovat z úspěchu druhého. Spíše ho potěší neúspěch těch, kterým závidí. Škodolibá radost z neštěstí druhých je také znamením závisti. Ne náhodou moudrý Dante Alighieri ve své Božské komedii umístnil závistivce do očistce, kde tráví svůj čas se zašitými očními víčky, aby neviděli skutečnost druhých a nemohli se radovat z jejich bolesti. Smutek z úspěchu druhého Pro závistivého člověka je štěstí druhého zdrojem osobního znechucení. Smutek z úspěchu bližního je další podobou závisti. Jeden slepec pěstoval za oknem svého pokoje květiny. Od jara do podzimu krásně kvetly. Jednou se u nich zastavil jeden kolemjdoucí a řekl mu: „Prosím vás, proč pěstujete tyto krásné květy? Vždyť je stejně nevidíte?“ A slepý se usmál: „Květin se mohu dotýkat, mám rád jejich vůni a pěstuji je kvůli vám.“ „Ale vždyť mě vůbec neznáte!“ ohradil se neznámý. „Neznám, ale chtěl jsem, aby někomu, kdo půjde kolem, udělaly moje květy radost.“ Slepec mohl zatrpkle poslouchat kroky lidí na chodníku, mohl se porovnávat a závidět druhým zrak. Neuzavřel se však do své temnoty, vyšel z ní, aby kolem sebe rozdával radost. Nenávist Neustálý pocit trpkosti a smutku může v závistivci vyvolat i nenávist a touhu, aby se dobro druhého změnilo na zlo. Přivádí ho až k ničení hodnot, které patří jiným. Jde mu jen o to, aby když nemá on, neměl ani druhý. Někteří závistivci dokáží skvěle maskovat svoji závist, navenek se chovají přátelsky a přitom vás nenávidí. Pochválí vám nové auto a v noci pod pláštěm tmy si uleví tak, že vám ho poškrábou mincí. Jednou večer před spaním vyprávěl dědeček svému malému vnoučkovi příběh o bitce, která se odehrává v jeho srdci: „Synku, v mém nitru je bitka dvou vlků: první je zlý a plný závisti, hněvu, lakomství, pýchy, lenosti, lži a neumírněnosti; druhý je dobrý a plný pokoje, lásky, radosti, ochoty, dobroty, úcty, věrnosti, mírnosti, štědrosti a pravdy…“ Dítě s otevřenou pusou poslouchalo a po chvíli se zeptalo: „Dědečku, a který z těch dvou vlků v bitce vyhrává?“ Stařec zašeptal: „Ten, kterého krmím.“ Ať již v nás vítězí láska nebo nenávist, opravdu to závisí na tom, čím „krmíme“ svoje srdce. Terapie na závist Spočívá v soustředění se na Boží lásku. Člověk, který cítí Boží lásku, si nepřestává vážit sebe a svých schopností jenom proto, že někdo má těch schopností víc nebo že ty jeho jsou jiné a přitažlivější. Kdo si skutečně uvědomuje, že je milován, je spokojen s tím, čím je a co má, a proto nepociťuje závist. Není to lehké, proto se závisti asi nevyhneme. Závist nám však může mluvit o kvalitách, které bychom chtěli mít, a také o věcech, které bychom chtěli vlastnit. Pokud zaujmeme konstruktivní pohled, může být pro nás dokonce zdrojem energie, která nám může pomoci tyto kvality nebo věci dosáhnout.


Modlitba Nebeský Otče, pomoz mi soustředit se v mém životě víc na tvoji lásku, než na úspěchy a obdiv světa. Nauč mě vidět více to, co jsem od tebe dostal já, než to, co dostali druzí. Dej, abych se dokázal těšit a radovat z úspěchů a darů druhých. Učiň mě vděčným, protože vděčnost otvírá srdce pro větší dary a činí ho radostným. Amen.

Malí lidičkové ze Svabeedo Před dávnými časy žili na místě, zvaném Svabeedo, malí lidičkové. Říkalo se jim Svabeedoláci. Byli velmi šťastní a celý den se vesele smáli. Když se zdravili, předávali si navzájem malé, teplé a měkké kožešiny. Každý jich měl dostatek: když je rozdal, hned jich zase dostal několik darem. Rozdávat teplé kožešinky pro ně znamenalo: mám tě rád. Tak si říkali, že má každý každého rád. Proto byli každý den veselí. Blízko jejich vesnice žil - docela sám v díře - divný skřítek. Když mu nějaký Svabeedolák chtěl darovat kožešinku, odmítl ji. Dávat si navzájem kožešinky považoval za pošetilost. Jednou večer potkal skřítek jednoho Svabeedoláka ve vesnici, který ho hned oslovil: "To byl dneska krásný a slunečný den, vid'?" A podával mu jednu obzvláště jemnou kožešinku. Skřítek se mu podíval do tlumoku s kožešinkami. Pak mu důvěrně položil ruku na rameno a zašeptal: "Dávej si pozor! Už máš jen 207 kožešinek. Budeš-li je tak velkoryse rozdávat, brzy nebudeš mít žádnou." To byl ovšem naprosto špatný výpočet, protože každý Svabeedolák vždycky dával každému, a tak měl neustále kožešin dost. Sotva skřítek zaraženého malého mužíčka opustil, už se přiblížil přítel a daroval mu kožešinku. Obdarovaný však nereagoval tak jako jindy. Přibalil si kožišinku do svého tlumoku a kamarádovi řekl: "Milý příteli, rád bych ti poradil. Nerozdávej kožešinky tak velkoryse, mohly by ti dojít." Brzy nato si Svabeedoláci začali dávat tuto radu častěji. Tak se stalo, že se kožešinky rozdávaly jen těm nejlepším přátelům. Každý si střežil svůj vak s kožešinkami jako poklad. Zavírali si je doma a kdo byl tak lehkomyslný a šel s nimi po ulici, musel počítat s tím, že bude přepaden a oloupen. Malí lidičkové ze Svabeedo se změnili. Už se nesmáli a sotva se navzájem zdravili. V jejich smutných a nedůvěřivých srdcích už nesídlila radost. Teprve po dlouhém čase si začali někteří lidičkové zase jako dřív rozdávat malé, teplé, měkké kožešinky. Brzy si všimli, že mají kožešinek dostatek a že se obdarovaný i dárce z toho radují. Opět je hřálo u srdce a zase se dovedli smát, i když jim smutek a nedůvěra už nikdy docela ze srdcí nevymizely. Pohádka z Irska


BABSKÁ ČEST Druhého dne už před osmou hodinou ráno, ještě než byla kancelář otevřena, objevila se babka "cum septima manu conjuratorum". Dovedla s sebou za účelem důkazu své neviny celou kytici bab. Byla jich za chvíli plná kancelář. Koncipient podotknul nesměle klientce, že včera se vyjádřila, že při oné události žádný nebyl, a nyní vede tolik svědkyní. "Nepletó se, mladiko, do nečeho, čemo nerozomijó. Šak me ož s vašim starém se vesekáme," odsekla mu babka a dávala svým kolegyním různé pokyny pro "čisté a pravdivé" svědectví. O půl deváté odešel šéf s babami, které vedl jako kohout kdákající slepice, k okresnímu soudu. Za ním se šoural koncipient s velkým aktem pod paží, aby převzal zastoupení šéfovo u "kraje". Inu, neměl dosud "hobo" pro okresní soud. V čekárně jednací přestupkové síně soudní bylo již živo. Plno bab, které dle svých stran tvořily samostatné kroužky a měřily se vespolek jedovatými zraky. V mnohém kroužku otáčel se advokát či koncipient, nestačící dávat odpovědi, rady a pokyny. Když vstoupil do předsíně dr. M. se svou klientkou, nastalo utišení. Dr. M. požíval mezi babami znamenitého věhlasu, jako obhájce jejich "obražené cti". Klientka se ho držela jako pijavka. Popotáhla ho za šos a ukázala do kouta na centovou panímámu se svrasklými tvářemi a jedním, z úst vyčnívajícím zubem, že to je ta "potvora", co ji žaluje. Odpůrkyně stojíc v čele svých svědkyň, měřila zlostným pohledem advokáta i jeho klientku. Dr. M. naporučil babce, aby držela hubu, jinak že bude zle... "A deť já nic nemlovim, já sem jim leda chtěla okázat tó…" poučovala babka, když už by byl málem vylítl z kůže. Vešel soudce v dlouhém taláru, provázen právním praktikantem a soudním sluhou, nesoucím celý balík aktů, samých "facek" a urážek na ctí. Baby se uctivě rozestoupily a netrpělivě očekávaly věcí příštích.V předsíni bylo temno, třebaže venku na nádvoří hřálo jarní slunko a zvědavě nakukovalo do zamřížovaných oken trestnice, v nichž se občas objevila vyholená hlava nějakého "pana zavřenosty". Začalo přelíčení. Soudní sluha vyvolával odpůrkyně i svědkyně.V soudní síní co chvíli panoval nevypsatelný křik a hluk, přerušovaný občas ostrým zvukem soudcova zvonku. Až skoro za hodinu dostala se klientka dra M. na řadu. Vešla do síně s křesťanským pozdravením, pravou nohou napřed a několikrát se křižujíc, aby "pana sócího osvítil Doch sváté a abe to všecko dobře dopadlo". Podobně však učinila i její odpůrkyně, kutálejíc se jako kachna na lavici soukromých žalobců. Dr. M. zaujal místo při stole obhájců, zástupce žalobkyně, mladý, elegantní koncipient, na protivné straně. Soudce monotónně počal předčítati obžalobu, při níž žalovaná babka sebou velmi nervosně trhala. Avšak advokátův pokyn ji zase uvedl do nuceného klidu. Soudce radil ke smíru. Advokáti mlčeli. "Tož mlovijó neco, nač sem sí ich vzala?" zahoukla na dra M. babka. "Deť to, co na mě tade tá - be Pámbo mi všecke hřiche odpusť - žaloje - je všecko samá…" "Mlčte, ať se něco nestane," zakřikl ji včas její advokát. "Co - co – có," vzkřikla žalobkyně "já se mám smiřovat, dež ona mně tam zneoctila? Né, pane slavné sóde, just né. Já chco, abe bela zavřená aspoň na tře leta, lebo jináč od ni nebodo mět ani v hrobě pokuj." Soudce vida, že jeho smírné pokusy jsou marné, že bude nucen psáti dlouhý rozsudek, který snad odvoláním přijde ku prozkoumání do prvního patra, ke krajskému soudu, zlostně se pustil do projednávání případu. Vyslýchal obžalovanou od generalia. Obžalovaná dohadujíc se, odpovídala. "Jste zachovalá?" tázal se soudce.


"Bať, že so, jejda, jejda," stydlivě se upejpala babka. "Debes necegánila," vzkřikla odpůrkyně. "Nic ji nevěřijó, slavné pane sóde. Copak nemělas za svobodna fagana s Franckem Vymlátilovém? Leda to dé do protogólo." "Prosím, aby se tato urážka protokolovala," vyhražoval si hned protižalobu babčin advokát. "A belas te lepši než já? Já sem bela tenkrát hlópy děcko, ale tes bela ož šekovná a opráskaná v takovéch věcách. Tobě se nic nestalo, třá si o tebe chlapi večir leda dveři podávale. Nenašle o tebe Moseloviho Tónka papuče?" jela zas žalované babce vyřídilka. "Prosím, aby se tato nová urážka obžalované též protokolovala," vyhražoval si zas mladý koncipient, stěží se moha zdržeti smíchu. Soudce vzkřikl, zazvonil. Naráz bylo ticho. Jenom babky na lavicích klepaly zlostně několika svými zuby v "rozjetéch hobách". Při dalším výslechu ve věci samé obžalovaná jakoukoliv vinu popírala. Vůbec ničeho trestného prý se nedopustila, však má na to celou řadu svědků. Přivedla je s sebou. Zato ale žalobkyně ji tak ctila, že "be se bela haňbou do země propadla". Ani už si nepamatuje, jaké to všelijaké nadávky padly. "A proč jste také sama nežalovala?" tázal se soudce. "Ja, a věděla já sem, že tá - nechco říct co, mě bode žalovat? Šak ona je chetrá. Počkala až na konec lhute, poněváč dobře věděla, že, debech já na ňo podala žalobo, že be svojo mosela vzit nazpátek a ešče mně zaplatit všecke ótrate a za cesto," obhajovala se obžalovaná. Soudce počal vyslýchat soukromou žalobkyni. Postavila se směle před jeho stůl a upravila si záhyby svých nesčíslných sukní, které ji při její tloušťce činily širokou dva metry. Obžalovaná babka přicapkala k svému advokátovi a posměšně mu šeptala do ucha: "Podívajó se leda, pane advokát, jaká je to bacharija rozežhraná." Žalobkyně musila něco zaslechnouti. Rychle odběhla ke svému zástupci a tiše jej napomínala: "Dajó si dobré pozor, co povídá tam ta sciplena paščekatá." "Nadávala vám, bila vás tehdy žalobkyně? Jakýmpak způsobem vás uvrhla v opovrženi?" tázal se jí soudce slovy zákona. "To je těžko vekládat, slavné pane sóde. Já bech se za to mosela stedět, debech to měla povidat. Já néso taková neznahaňbola," omlouvala se stydlivě žalobkyně. "Zde musíte s pravdou ven, zde přestává stud, jinak nebude moci pan soudce věc rozsouditi," poučoval ji "její" koncipient. "Tož teda možo se veslovit? Tož, dež to mosi bet, tož to okážo. Ona na mě odělala tak.." Bába otočila své metrákové tělo zády k soudci jak na obrtlíku, poodhrnula sukně a rychle se sehnula nosem až k zemi, takže soudce viděl jen nevyslovitelnou oblou část jejího těla. Bába však v představení pokračovala… Pokračování příště




Centrum pro rodinu a soc. péči v Brně připravilo pro seniory nabídku několika akcí pro potěchu duše i těla. 1) Kvalita života v seniorském věku Jde o celoroční vyvážený program pro seniory převzatý z rakouského modelu "Lima." Zahrnuje trénink paměti, sdílení alternativ jak kvalitně využít tuto etapu života a relaxační cvičení. 2) Jazykové kurzy pro seniory Němčina - konverzační kurz Angličtina - pro začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé, konverzace 3) Školička internetu Školička internetu pro seniory Vám umožní seznámit se s obsluhou PC, internetu, elektronické pošty a digitálního fotoaparátu. 4) Internetová klubovna pro seniory Klubovna je určena nejen absolventům kurzů Školičky internetu, ale každému seniorovi, který ovládá základy práce na PC a s internetem. 5) Výtvarná dílna Batikování, savování, decoupage na textil, dekorace, malování na hedvábí, přáníčka, PF, výroba dárkového papíru a krabiček, tisk, grafika, ruční papír, adventní vazba, dekorace z přírodnin, prostírání, vánoční ozdoby, andělé, vizitky, dárky apod. 6) Změny v seniorském věku - co můžeme v tomto období pro sebe dělat? Jde o přípravu na stáří tak, abychom prožili ještě hezký kus kvalitního života. 7) Biblické hodiny Jsou určeny těm, kteří odkládali čtení Bible z nedostatku času, nebo těm, kteří do ní nahlédli a rádi by jí porozuměli. 8) Kabinet seniorů Pravidelná setkání obsahují besedy se známými osobnostmi, sdílení, vzájemnou pomoc, modlitbu a duchovní slovo. Kromě jiných aktivit pořádá pravidelně výstavy seniorských umělců a autorská čtení. 9) "Co život dal a vzal" Nabízíme účast ve skupině seniorů, která se nebojí dotýkat se takových témat, jako jsou smysl života, smíření se sebou a svými vlastnostmi, pocity, stářím. 10) Trénink paměti, vnímání a orientace Jedná se o procvičování funkcí, které jsou nutné pro každodenní život a vedou ke zlepšení kvality života v seniorském věku, prostřednictvím her a vizuálních cvičení. 11) Cvičení pro seniory Cílem je rozcvičit i ztuhlé části pomocí cviků a pomůcek, jako jsou gymnastické míče, Thekaband pásy, dřevěné tyče, masážní balónky apod. Program bude přizpůsoben zdravotnímu stavu přihlášených. 12) Turistika Čtyřikrát ročně chceme udělat lehkou turistickou procházku po okolí Brna.


13) Procházky Brnem Pro ty, kdo mají rádi Brno a jeho historii, jsou připravena čtyři setkání nad čtyřmi skupinami brněnských památek, staveb, lokalit a uměleckých děl. 14) Pobyty pro seniory Příležitost jak si aktivně odpočinout při procházkách a výletech, zacvičit si, něco vytvořit a duševně se osvěžit. 15) Národní setkání seniorů v Neratově Možnost navázání nových kontaktů, získání nové chuti do života, sdílení, svědectví, duchovní program. Podle počtu zájemců bude vypraven autobus. Kontakt a informace: Jana Žáčková, tel.: 731 402 734 e-mail: [email protected] v úterý od 8.00 do 16.00 hod. Všechny informace naleznete také na naší webové stránce www.crsp.cz Přihlášky Písemně se můžete přihlásit na adrese: Centrum pro rodinu a sociální péči, Josefská 1, 602 00 Brno. Do přihlášky uveďte: název a číslo akce, na kterou se hlásíte, Vaše jméno, bydliště a telefon. Obratem Vám budou zaslány podrobné informace. Nabídka pro dívky

Být sama sebou F F F F F F F F

Chceš vědět, co ovlivňuje první dojem? Chceš umět lépe komunikovat a znát význam lidských gest? Chceš se umět dobře nalíčit a pečovat o pleť? Chceš najít správný účes? Chceš si udržet nebo vylepšit postavu? Chceš vědět, jak se projevuje pravá láska? Chceš se více dozvědět o lidské sexualitě? Chceš umět zvládat nervozitu?

Pokud jsou tvé odpovědi kladné a je ti 13 – 18 let, pak právě pro tebe jsou připravena setkání v klubovně CENAPu. Bližší informace a přihlášky získáte na adrese: CENAP – Centrum naděje a pomoci; Hybešova 40, 602 00 Brno; 543254891, 543331472; e-mail: [email protected] ; www.cenap.cz

Povídání o manželství diskuzní setkání pro snoubence a novomanžele I. téma: Připravenost na manželství, význam manželství Rodinné prostědí – Zralost partnerů – Význam manželství – Právní aspekty uzavírání manželství II. téma: Partnerská komunikace Komunikace a její formy – Rozdíly mezi mužem a ženou – Manželský rozhovor – Konflikt III. téma: Lidská sexualita, plánování rodiny Význam lidské sexuality – Antikoncepce – Přirozené plánování rodičovství IV. téma: Život rodiny Manželská láska – Rodina a okolní svět – Výchova dětí – Čas a peníze Přihlášky a informace na adrese CENAPu (viz. výše).


tresty 1. Jak Bůh potrestal Élího? 2. Jak Bůh potrestal Davida za Bat-šebu? 3. Jaký trest předpověděl Bůh Šalomounovi za modlářství? 4. Jak potrestal Bůh Filišťany, když ukradli archu úmluvy? 5. Jaký trest byl za cizoložství? 6. Jaký trest postihl Lotovu ženu? 7. Jaký trest stihl Zachariáše, že zapochyboval? 8. Jak potrestala velerada Petra a Jana? 9. Jak byli potrestáni Ananiáš a Safira? 10. Jak Bůh potrestal Rebeku? 11. Jaký trest stihl Mojžíšovu sestru, když se vzpírala proti Mojžíšovi? 12. Co se stalo chlapcům, kteří se posmívali Elíšovi? 13. Jak Bůh potrestal krále Jarobeáma? 14. Jak potrestal EWliseus svého sluhu, který si šel vyptat odměnu? 15. Jak Bůh potrestal krále Davida za sčítání lidu? 16. Z jakých trestů za sčítání si měl David vybrat? 17. Jak Bůh potrestal Alkima za zbourání zdí nádvoří svatyně? 18. Jak Bůh potrestal lidstvo za neřesti a zkaženost v době Noeho? 19. Jak Bůh potrestal první lidi za hřích? 20. Jaký byl trest za rušení sobotního klidu?


Dokážete správně odpovědět na tyto otázky? Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle Zrníčka.

Správné odpovědi z minula: 1. 700 kněžen a 300 ženin (1 Král 11,3); 2. dvě – Ádu a Silu (Gen 4,19); 3. tři – Ádu, Oholíbamu, Basematu (Gen 36,1-3); 4. dvě – Ráchel a Liu (Gen 29,16-30); 5. dvě – Sáru a po její smrti Ketúru (Gen 11,29; 25,1); 6. jednu (Gen 6,18); 7. jednu (Gen 19,15); 8. dvě (1 Sam 1,2); 9. jednu (Gen 24,67); 10. jednu - Asenat (Gen 41,45); 11. jednu - Elíšebu (Ex 6,23); 12. jednu - Siporu (Ex 2,21); 13. jednu - Alžbětu (Lk 1,15); 14. 14 žen (2 Par 13,21); 15. 18 žen a 60 vedlejších (2 Par 11,21); 16. jednu – moabku Rút (Rút 4,13); 17. dvě – Milka a Reúma (Gen 11,29; 22,20-24); 18. jednu – Gomeru (Oz 1,2-3)


Snažte se, ať začnou vařit… Jeden spravedlivý muž přijde do nebe. Svatý Petr se ho hned za branou ujme, usadí ho na obláček a ponechá ho v nebeské blaženosti. Ten chlapík si tam tak sedí, pohupuje nohama a čeká na oběd. Když přijde čas oběda, má už pořádný hlad. Tu se před ním objeví svatý Petr, na ruce nese stříbrný podnos, druhou elegantním gestem odklopí víko a na podnose leží tatranka. Muž ji s díky rozbalí, sní a očekává věci příští. Když je čas večeře, před mužem se opět objeví svatý Petr se stříbrným podnosem, poklopem a tatrankou a celý obřad se opakuje. Druhý den je k snídani tatranka, k obědu zase tatranka, a když se Petr navečer zase objeví s podnosem a tatrankou, muž to už prostě nevydrží. „Nezlob se, Petře, nic proti tatrankám, ale to tu v nebi neumíte uvařit nic jinýho?“ Svatý Petr s úsměvem odpoví: „Neblbni, člověče, pro těch pár lidí, co tu mám, se vůbec nevyplatí vařit.“ Díky, Bože… Jednou putoval svatý František po světě v doprovodu dvou bratří. Svatý František byl světec, kterému nedovedlo nic pokazit náladu a za všechno vždy pokorně děkoval Bohu. Až tím dováděl bratry, kteří ho na cestách provázeli, k zoufalství. Když lilo jako z konve, všichni byli promočení až na kost a třásli se zimou, svatý František je pozvedl oči k nebi a děkoval Bohu za bratra Déšť, bez něhož by nerostla tráva a stromy. Když pražilo slunce, až se mniši ve svých kutnách pekli a potili, děkoval Bohu za bratra Slunce, které hřeje a dává život. Jednou se stalo, že nad Františkem přeletěl holub a z výšky si ho drze označil. Svatý František to pěkně schytal. Když ze sebe otíral ten holubí náklad, nastražili bratři uši, aby slyšeli, jak to František okomentuje. Ten jen pozvedl oči k nebi a prohlásil: „Bože, díky, žes kravám nedal křídla!“ Ať žije reklama… Jeden člověk přijde před boží soud. Když jsou zváženy všechny jeho hříchy a dobré skutky, zjistí se, že je to naprosto vyrovnané. Proto ten člověk dostane jedinečnou příležitost sám si vybrat, kam by chtěl zamířit. Zástupce nebe, svatý Petr a zástupce pekla, Satan přijdou každý s jednou videokazetou. První ukázka je z nebe. Muž vidí zpívající kúry andělské, modlící se babičky … ,To není nic pro mě,‘ pomyslí si. Pak následuje ukázka z pekla. Samý noční podnik, hazardní hry, pivo tekoucí proudem. „To je ono, tam chci!“ volá. Satan s ním hned nastoupí do vláčku mířícího do pekla. Když se blíží konečná, jsou za oknem vidět samé pekelné hrůzy. Muž se zděsí a volá: „Zastavte to, tohle na tý kazetě nebylo!“ Ďábel se jen směje: „Co blázníš, člověče, to byla reklama.“


Co nám říkají matriky? V uplynulém měsíci Byli pokřtěni

Uzavřeli manželství

Rozloučili jsme se

Podivín Adriana Tereza

Josef Andrlík

Ladná Bulhary

Jan Čech

Vaculíková Šimon David Pospíšil

Úmysly apoštolátu modlitby na měsíc březen: 1. 2. 3.

Aby mladí lidé hledající smysl života byli chápáni, respektováni a obklopováni trpělivostí a láskou. Aby mezi misionáři v celé církvi rostla touha po vzájemném sdílení a spolupráci. Aby se laici ve spolupráci s duchovními pastýři horlivěji podíleli na životě svých farností.

V uplynulých letech jsme se v březnu rozloučili Podivín

Ladná

2005

Karel Stöhr Václav Plotnárek Josef Gajdoš

Zdeňka Janulíková Marie Střelská Milan Gistr Bohumila Brandýsová

2004

František Pešl Vlasta Růžková

2003 Alžběta Francová

2002 2001

František Hellinger Antonín Gála Vladimír Hollý

Bulhary

Žofie Šťastná Marie Kolesíková Karel Horák Monika Výmyslická František Holub František Florus Tomáš Čápek


ZRNÍČKO. Svazek 6, číslo 3 březen zabili alžířana

Recommend Documents