zprávy roudnické farnosti 4. číslo březen 2015

zprávy roudnické farnosti 4. číslo – březen 2015

ÚVODNÍK Jak už to bývá v postním období, i v Roudnici proběhla 21. února duchovní obnova. Vedl ji P. Michael Špilar, nyní působící v Praze – Chodově. Tématem obnovy byl Jonáš - ten biblický i ten, co přeneseně žije v nás. Na proboštství se nás sešlo asi 20. Byla jsem oslovena, abych se pokusila zachytit hlavní myšlenky, aby byly k dispozici i těm, kteří nemohli přijít. Stalo

se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“ Bůh s člověkem mluví, ale člověk je často hluchý. Jsme zahlceni starostmi i velkým množstvím informací. Často nedáváme Bohu prostor nebo nejsme ochotní věci měnit, bojíme se jednat, jít proti proudu. Jsme vlažní, ale zato přesvědčení, že dobře víme, co by měli dělat druzí. Uzavřeli jsme smlouvu s hříchem a snadno se odvoláváme na to, že „To přece dělají všichni!“ Naše nedokonalost ovšem není pro Boha důvod, aby nás do svých věcí nepozval. Jonáš je poslaný do Ninive, aby zachránil jiné. Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. … I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Jonáš svým útěkem ohrozil smrtí své okolí. I my ve svém životě podnikáme různé útěky před Bohem. Je tedy dobré se ptát: Jaký je můj obraz Boha? Proč a jak před Ním utíkám?

Pánbůh ale dokáže i naše útěky zužitkovat. Řekli mu: „Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?“ Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.“ Hebrej, Žid, v překladu znamená „ten, který chválí Boha.“ Odkud pocházím já? Co ovlivnilo můj život? Z čeho čerpám sílu, čím sytím svého ducha, podle čeho jsem utvářen? Jonáš – jako jiné hebrejské děti – byl od mala utvářen Božím slovem, vyučován mu svými rodiči. Opět se můžeme ptát: Čím jsem utvářen já? Slovem Božím, nebo slovem jiným, kterého je dnes kolem nás přemíra? S tím také souvisí otázka, co vlastně říká Boží slovo o mně? Odpověď je jednoduchá a radostná: Bůh o nás říká, že jsme Jeho. „Jsi můj, protože jsem se tak rozhodl.“ Bůh si mne vyvolil. Jsem vyvolený podobně jako Jonáš. Ne pro své kvality, ale navzdory své nedokonalosti proto, že to tak Bůh chce. Nejsem Bohem trpěný, ale vyvolený. A nejsem sám. Když mám tedy chuť o někom říct něco ošklivého, měl bych vědět, že kydám hnůj na Boží vlastnictví. Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: „Cos to udělal?“ Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl. Zeptali se ho: „Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo na pokoji?“ Neboť moře se stále více bouřilo. Odpověděl jim: „Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.“

Jonáš je poctivý a když udělá průšvih, přijme za to odpovědnost a nese ji. Vést děti k zodpovědnosti za své chování je velmi důležité. Lodníci různých vyznání nakonec hledají Boha. Podobně i tento svět hledá útočiště uzdravení a spásu. Jeho stvoření Mu není to stvoření dovolí. Člověk má moc Bohu něj postaral.

útočiště u Jonášova a náš Bůh mu nabízí lhostejné, pokud Mu nedovolit, aby se o

Jonáš je pohlcen velkou rybou a stráví v jejích útrobách 3 dny a 3 noci. V břiše velryby se modlí k Bohu a chválí ho velebí za to, že mu pomohl, když se kvůli své neposlušnosti dostal do nesnází. Hospodin promluvil k Jonášovi podruhé. Tentokrát Jonáš bez reptání poslechl a šel. Lidé v Ninive uznali, že žili hříšně, vyhlásili půst, prosili za odpuštění a odvrátili se od svých zlých skutků. Když to Bůh viděl, obyvatelům města odpustil. Jonášovi se to ale nelíbí, je mrzutý, naštvaný. Jonáš symbolizuje izraelský národ, který je uzavřený sám do sebe a nechce pochopit, že Bůh miluje i ostatní národy. Jonáš v nás se objevuje tam, kde žijeme svéhlavě a trváme na své představě, jak by co mělo být. Nabídka Boží dobroty ale je bezbřehá, a i když to Jonáš nemůže rozdýchat, stačí konat pokání, tedy obrátit se. Marie Cihlářová

HISTORIE Vypravme se opět do doby před více než 150 lety ve vyprávění Františka Šťastného. Dnešní díl se jmenuje Kostelník Brodský – roudnická figurka. „Z doby mládí, mezi lidmi, kteří mi v paměti utkvěli, byl také František Brodský, kostelník při proboštském chrámu Páně v Roudnici, jednak pro časté styky s ním a jednak pro zvláštní jeho povahu. Byl postavy prostřední, hlavu klonil dopředu; česával si uměle vlasy dopředu aby lysá lebka aspoň částečně zakrytá byla. Tvář míval hladce oholenou, z ní vynikal objemný, tabákem vykrvený nos. U pravé ruky chyběl mu palec, nosíval dlouhý šosatý kabát z tmavozeleného sukna. Povahy byl prchlivé, často pro maličkost rozlobil se nesmírně a neměl zření ani na osoby, ani na okolí a místo, a ze zaťatých zubů chrlil na nás ubohé ministranty nejstrašnější kletby a zlořečení. Často jsme mu z kostela utekli a mnohý z nás šel si k panu proboštovi postěžovat anebo ministrantstvím praštil. Měl jediného syna Josefa, který býval povahy mírné, pravý opak otce; ten však nedospěl, zemřel asi v šestnáctém roku věku svého. Zvláštní náhodou bylo, že týž den, kdy pochoval kostelník svého syna, pochoval hrobník Vodička také dceru. Nerozlučným soudruhem Josefovým býval pes jezevčík plavé barvy. Jednou vystavěl mu na dvoře u plotu zahrádky z kusů cihel a hlíny domek a maje za to, že se pejskovi v novém příbytku bude líbit, vstrčil jej dovnitř a otvor uzavřel velikým kamenem. Na neštěstí přihnal se notný liják, který dům sotva vystavěný důkladně rozmočil, až se na ubohého psa sesul. Pes naříkal tak pronikavě, že kostelník až ve své světnici jej slyšel a nevěda co se stalo, ven vyběhl. Šel po hlase a zde spatřil svého miláčka v povážlivém stavu, v největším dešti jal se odklízeti zříceniny stavitelského umění Josefova, až se mu podařilo zasypaného deštěm a blátem zamazaného domácího pána vyprostit. Co potom Josef dostal, to již stálo za to. Bylť doma kostelník právě takovým podivínem jako mimo domov. Nejhůře býval rozladěn, když po tahu vyvěsili na kolektuře tabulku s taženými čísly. Brodský sázel často a značnější obnosy a když si na nějaké terníčko políčil, klekával v sákristii na klekátku, pohroužen v modlitbě, aby si výhru vymodlil, ale vzdor tomu přišla čísla jiná, jedno o oko, jiné o dvě a tu zlořečil až hrozno. Tu jsme se mu raději vyhnuli, nebyloť radno přijíti mu do cesty. Za mladších let oblíbil si klášterní život a stal se fráterem; tam však nevytrval, nevím, byl-li vyloučen neb opustil-li klášter dobrovolně; ale na památku zůstala mu přezdívka Fráter Vyklouz. Ale běda tomu, kdo by byl slovo to jemu nablízku pronesl. Slýchal jsem od jiných, že jej přezdívka tato k největší zuřivosti popudila. Jak jsem již podotkl, byl náruživým šňupákem, často jsem mu chodil pro tabák; kupoval lot rapé smíšený se sandparélem, nebo jak říkával, polovic rapé, polovic sandparél. Právě jsme před svátkem svatých Tří králů připravili štoudev vody u hlavního vchodu chrámu a obstarali vše, co

potřeba bylo ku svěcení vody tříkrálové, když kostelník kývnul na mě, abych mu opět čerstvou žertvu pro jeho nos přinesl. Ochotně se chopím peněz i tabatěrky a spěchám příkaz jeho vykonat, než jsem se vrátil, přišel již i pan probošt a milý kostelník musel zůstati při chuti. Podstrčil jsem mu nepozorovatelně tabatěrku do ruky. Chvatně stopil ji v hluboké kapse po straně šosatého kabátu. Obřad započal. Kostelník přisluhoval společně s námi panu proboštovi. Když bylo po všem, nařídil pan probošt, by štoudev se svěcenou vodou přenešena byla do sákristie. Šli jsme pro ní, kostelník chopil štoudev za okraj ze strany jedné a my dva ministranti ze strany protější. Kostelník couval směrem k sákristii, napomínaje nás, bychom nesli pozorně, aby voda nevyšplíchla. To se však snadno řeklo, my jsme měli prsty zimou zkřehlé že jsme v nich citu neměli, když jsme tak asi půl cesty se štoudví urazili, vysmekl se mi okraj z ruky a druhý, nemoha ji udržeti, pustil také a proud vody vyšplíchl na kabát kostelníkův a právě do kapsy, v jejíž hlubinách skryt byl čerstvý tabák. Mělť kapsy bez příklopů a notně od těla odtaženy, takže voda plným proudem do kapsy pleskla. Kostelník svraštil čelo, rukou vjel do kapsy a již chrlil na nás spoustu nadávek. Vytáhl ruku umazanou černou kaší a v ní tabatěrku pootevřenou, rapé i sandparél vysypal se mu do kapsy, protože příklop její byl ve stěžejích rozviklán a tak způsobila nenadálá potopa proměnu v temné hlubině pro kostelníka ne právě příjemnou. Kostelník udělal umazanou rukou mocný rozmach, chtěje mi vlepit pohlavek, ale já jsem se uhnul a dal se na útěk, soudruh necítě se býti bezpečen upaloval za mnou, kostelník za námi. Běh o závod po posvátném místě netrval dlouho. Uhnuli jsme se k sákristii a dostihnuvše dveří utekli jsme domů, zanechavše kostelníka i štoudev svému osudu. Druhého dne, když druzí kolegové přišli na ranní mši, museli za nás s kostelníkem štoudev odklidit. Když pak i my dostavili jsme se na osmou, byl již velebný pán v sákristii a kostelník nemohl dáti průchod více svému spravedlivému hněvu a jen uvítal nás němým, ale zuřivým pohledem. Konal službu kostelníka mnoho let, avšak pro svou prchlivou povahu často utkal se i s velebnými pány v hádku a jen před panem proboštem držel vášně své na uzdě. Rád ho neměl nikdo. Za přisluhování při křtinách, svatbách neb pohřbech ukládal lidem značné požadavky, takže požíval pověsti pro tuto vlastnost nepříliš příznivé a mnohé stesky na něj došly až k uchu pana probošta. Že však již mnoho let službu svou zastával, nechtěli mu proto domlouvati a starého bručouna nechávali na pokoji. Tím však rostla jeho odvaha, takže jsa jednou pro něco kárán, odsekl panu proboštovi: „Jemnostpane, já jsem přečkal tady proboštů a taky přečkám jich.“ A nepřečkal, dostalť znenadání výpověď a za krátko nastoupil na jeho místo jiný. Chodíval smutně po Rvačově v šosatém svém kabátě a kdykoli jsem jej potkal, vrátila se mi vždy vzpomínka na svěcenou kaši v kapse.“ F. J. K. V. Uzel Zdroj: Staré vzpomínky - díl 1., vypravuje František Šťastný, Roudnice n.L. 1894

KDO JE KDO V každém čísle bychom rádi hovořili s někým z nás. Kostel je plný lidí se zajímavými životními příběhy, povoláními a názory. Pojďte se znát. Trvalý jáhen Miloš Hrnčíř, někdejší hasič, nynější katecheta a výkonný dědeček, je nepostradatelnou postavou roudnické liturgie a života kolem kostela a proboštství. Jak známe z jeho kázání, není člověkem mnohomluvným, neboť jak říká kniha Přísloví: „Kdo krotí své rty, je prozíravý.“ Přinášíme vám proto mimořádně prozíravý a úsporný rozhovor, jak se ostatně na postní dobu sluší… Jak dlouho už působíte v naší farnosti ve funkci jáhna? V červenci to bude 14 let. Jak se kloubí rodinný život s jáhenskou službou? Někdy je to trochu obtížné, je třeba vzájemná tolerance. Kdo komu u Vás doma ustupuje? Vzhledem k té toleranci oba. Při jaké příležitosti jste se naposledy při své službě zapotil? Občas se potím, když vidím blížit se nějakou katastrofu. Na jaký zážitek ze své služby vzpomínáte s úsměvem? Na milá setkání s různými lidmi. Jako maniakální čtenář se Vás musím zeptat na Vaši oblíbenou knihu, dvě či tři? Musel bych vyjmenovat polovinu naší velké knihovny. Je ve Vašem životě ještě něco, co byste rád vykonal, stihnul? Navštívit zajímavá místa, kde jsem dosud nebyl, vrátit se na ta místa, kde se mi líbilo, přečíst si slíbená pokračování mých oblíbených knih. Co je pro vás relaxací? Četba zajímavé knížky, návštěva zajímavého místa, pobyt s rodinou, setkání s přáteli. Jan K. Hejduk

CO BYLO JAK JSME TRÁVILI PRVNÍHO KNIHOMOLA

14. února přišli na přetřes bratři Čapci. Držíce se tradičních postupů rozhovořili jsme se ponejprv o jejich životních příbězích. Karel jako velmi aktivní autor, jenž se stal výkladní skříní prvorepublikové intelektuální společnosti, a Josef coby hloubavý, tichý umělec pátrající po smyslu života, nás uvedli do kontextu svých děl. Téma nebylo předem pevně vymezeno společnou četbou, a tak jsme zmínili základní teze, které se obvykle uvádějí, a doplnili je vlastními postřehy. Pro nejrozsáhlejší část našeho setkání, diskuzi, jsme zvolili text o Martě a Marii z Karlových Apokryfů a vybrané pasáže ze Stínu kapradiny a Syna zla napsaných Josefem. A diskuze o prolnutí optiky jejich děl s naším praktickým duchovním životem se rozvinula, ba dokonce natolik, že jsme překročili vymezený časový rámec a končili téměř o hodinu později, aniž bychom si toho všimli. K příjemné náladě přispělo a energii pro mozkovou aktivitu dodalo sladké povzbuzení, bábovka, bublanina, linecké koláčky a káva. První setkání mě překvapilo především svou upřímností a otevřeností. Už teď se těším na další, při němž nás svou přítomností potěší a výkladem zaujme jeden z hostí. Srdečně zváni jste všichni a přivést můžete i přátele „mimo farnost“, takové interesantní setkání jsme už totiž zažili při čapkovském přemítání a těšíme se, že v této započaté tradici budeme nadále pokračovat. Jan K. Hejduk

Chcete dostávat Zprávy e-mailem jako pdf? Máte nápad? Máte postřeh? Máte tip? Máte chuť psát? Napište nám. [email protected]

Uzávěrka dubnových Zpráv je 25. 3. 2015. S ohledem na Velikonoce vyjdou dubnové Zprávy 12. 4.

CO BUDE KONCERT PRAŽSKÝCH PĚVCŮ Ve spolupráci s KZM a Galerií moderního umění připravujeme koncert sboru Pražští pěvci, který se uskuteční v neděli 22. 3. v 16.00 v kostele. Zazní Vsjenočnoje bděnie (Večerní mše 1915, Op. 37) Sergeje Rachmaninova. Jako sólisté se představí Šárka Mistrová (mezzosoprán) a Jan Janda (bas) pod vedením Stanislava Mistra. Vstupné je 100 Kč, všichni jsou srdečně zváni.

POUŤ PODŘIPSKÉHO VIKARIÁTU NA ŘÍP V neděli 19. dubna, což je neděle předcházející svátek svatých Jiřího a Vojtěcha, se na Řípu uskuteční pouť farností Vikariátu Podřipsko. Hlavním celebrantem mše svaté bude pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka. Mše svatá začne v 15 hodin před rotundou. Účastníkům doporučujeme vybavit se oblečením odpovídajícím aprílovému počasí, případně též pomůckami k sezení pod širým nebem.

PŘÍLEŽITOSTI KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ V POSTNÍ DOBĚ Zpovědník je pro vás k dispozici půl hodiny před každou večerní mší svatou, případně na požádání i po jejich skončení. Velká zpovědní leč za účasti místních, ale též cizích zpovědníků proběhne dvakrát, a to ve středu 18. března a ve čtvrtek 26. března v prostorách proboštství v čase mezi 18.00 až 19,30. V pondělí, úterý a středu Svatého týdne budou slaveny mše svaté v 18 hodin – i tu se ještě naskýtá příležitost ke svátosti pokání. Rovněž je možno si se mnou pro její přijetí domluvit zvláštní setkání. Martin Brousil

KŘÍŽOVÁ CESTA VEDENÁ STARŠÍMI DĚTMI A MLÁDEŽÍ Pomalu se stává tradicí, že si pobožnost velkopáteční Křížové cesty bere za vlastní nejstarší skupina farních dětí a jejich přátelé. Vloni vznikl pozoruhodný cyklus 14 inscenovaných fotografií, které nás budou jednotlivými zastaveními provázet i letos, spolu se zpěvem a modlitbami, které s mládeží připravíme. Sraz přípravného týmu (zájemci od 10 do 17 let) bude na Velký pátek (3. 4.) ve 12.00 na proboštství, vlastní Křížová cesta začne v 15.00 v ambitu. Vzhledem k velkému zájmu o účast, kterou jsme ve farnosti v uplynulých letech zaznamenali, se zřejmě letos odvážíme k malému prodloužení trasy, abychom se v ambitu nepošlapali a aby starší měli možnost se v jejím průběhu posadit a odpočinout si. Podobně jako loni se mladí mohou zúčastnit noční adorace a přespat na proboštství.

SVATÝ TÝDEN S GREGORIÁNSKÝM CHORÁLEM Roudnické proboštství bude i v letošním roce hostit o Svatém týdnu Conventus choralis, společenství lidí se zájmem o gregoriánský chorál, kteří touží prožít Velikonoce ve ztišení a také po tom, aby z paměti věřících nevymizela dnes často opomíjená tradice nejstaršího církevního zpěvu, jímž se modlili naši předkové a nepochybně i augustiniánští kanovníci, kterým vděčíme za překrásné prostory, které využíváme. Choralisté se budou zpěvem modlit každý den a noc Svatého týdne, všechny modlitby jsou otevřené a přístupné pro poslech i zpěv, jejich přesný rozpis bude uveřejněn na nástěnkách, webových stránkách a Facebooku. Zaškolení začátečníků do středověkých not provedeme kdykoli na požádání. Zuzana Horáková

VELKOPÁTEČNÍ KONCERT

„NEPLAČTE PRO MNE PŘÍLIŠ“ Již v loňském roce jsme hledali vhodná slova, jimiž pozvat ke společnému ztišení a soustředění smyslů k meditativní hudbě a textům s pašijovou tématikou nejen sebe navzájem, ale také veřejnost mimo okruh farnosti. Věříme, že mimořádné velikonoční dny se dovedou hluboce dotknout i mnoha lidí mimo prostředí věřících - a rádi bychom jim k tomu poskytli neliturgickou, kulturní příležitost. Ačkoli víme, že Velký pátek není nejvhodnějším dnem pro veselení se na koncertech, nazýváme již druhým rokem svou pašijovou meditaci koncertem – aby to byla událost široce srozumitelného a přijatelného formátu. Budeme rádi, když přijmete pozvání i letos a necháte v sobě velkopáteční obřady doznít při hudbě a slově. Vloni jsme měli tu čest přivítat francouzskou hráčku na violu da gamba Mélusine de Pas. Letos jsme oslovili mladou českou violoncellistku Juditu Škodovou, studentku HAMU, členku Pražské komorní filharmonie, držitelku mnoha ocenění doma i v zahraničí. Rádi bychom také připomněli letošní 65. výročí smrti Milady Horákové. Vedle violoncellového recitálu proto zazní části dopisů, které svým blízkým psala Milada Horáková v pankrácké cele smrti poslední 3 dny před popravou. Její slova jsou velmi podnětným svědectvím o víře a statečnosti.

Velkopáteční koncert „Neplačte pro mne příliš“ se uskuteční 3. 4. v 19.30 na proboštství, vstupné je dobrovolné. (Mezi obřady a koncertem bude k dispozici teplý čaj.)

Zuzana Horáková

Nízkoprahový literární klub

KNIHOMOL od čtenářského zážitku k duchovnímu přesahu Sobotní dopolední posezení u kávy a povídání o známých osobnostech české i světové literatury. Čeká nás společné čtení, diskuze, poučené slovo odborníka, povídání a sdílení. Cílem je pokusit se zachytit a vytěžit duchovní přesah v beletrii a podělit se o své osobní pohledy a čtenářské i životní zkušenosti. Druhé setkání:

sobota 14. března od 10.00 do 12.00 na proboštství.

Téma:

Obrazy milosrdenství v díle N. V. Gogola

Setkání povede Eliška Mikeschová, studentka Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy

Četba doporučená lektorkou: Gogol, Nikolaj Vasiljevič: Plášť Sladkosti jsou vítány.

Podrobnější informace o četbě, autorovi, lektorce, předchozím setkání atd. na Facebooku/ Knihomol. Těší se na vás maniakální čtenář Jan Hejduk

REPRÍZY FRANTIŠKA BLÁZNA One man show, step, body‐drum a vyprávění o životě a smrti sv. Františka z Assisi. Měli byste odvahu všeho se vzdát, domova, pohodlí, peněz a vyjít do světa pomáhat a rozdávat radost a pokoj? Tak jako sv. František z Assisi? Někdo namítne, že dříve byla jiná doba, že dnes už by to František takhle neudělal. Ale já říkám, že František byl dost velký blázen na to, aby to udělal kdykoli. Doba byla možná jiná, ale lidé jsou víceméně stejní, a proto nás Františkovo svaté bláznovství bude zarážet, fascinovat a provokovat stejně jako jeho současníky. Roudničtí diváci měli možnost vidět představení František blázen několikrát na půdě bývalého augustiniánského kláštera, kde mělo i svou premiéru. Od té doby bylo hráno na mnoha nejrůznějších místech. V divadle, školách, klášterech, farnostech, ale i v jógovém centru nebo Ruzyňské věznici. Na začátku března se František blázen bude hrát třikrát. Dvakrát v Praze a jednou v Mladé Boleslavi. Pokud se tedy náhodou na následujících místech vyskytnete, nebo byste na příběh o sv. Františkovi chtěli pozvat své známé, tady jsou možnosti: 7. 3.

Mladá Boleslav -

Loutkový sál DK, 18.00h

8. 3.

Praha - Nejsvětější Salvátor, 15.15h

10. 3. Praha - Barokní refektář kláštera dominikánů v Husově ulici, 18.00h Jan František Horák

POSTNÍ ALMUŽNA 2015 V postní době se opět můžeme především my věřící navrátit k starobylé tradici – postní almužně. Obdobné akce se pořádají již mnoho let v Anglii, Belgii, Německu, Rakousku, dokonce i v Polsku a na Ukrajině. Letos se v České republice koná již sedmý ročník. Farní charita Roudnice nad Labem a Římskokatolická farnost Roudnice nad Labem se v letošním roce rozhodly opět zapojit do této akce, která měla v minulém roce mezi farníky a sympatizanty naší charity pěknou odezvu. Z vybraných prostředků jsme pomohli mladé rodině z farnosti s vybavením domácnosti, na které sama neměla dost financí. Princip almužny je velice jednoduchý: peníze za požitky, které si během postního období odřeknete, vkládáte do papírové pokladničky, tzv. postničky, a tu na konci postního období přinesete do kostela. Je mnoho možností, jak se můžete něčeho pro vás příjemného zříci ve prospěch druhých: například omezit kouření, alkohol, kávu, sladkosti, zábavu, televizi, zbytečné brouzdání po internetu, facebooku, nákupu věcí, jež nejsou pro život nezbytně nutné. Do sbírky můžete přispět nejenom svojí almužnou, ale také doporučením, radou, komu by se získaná almužna mohla věnovat. V tomto případě kontaktujte P. Martina Brousila nebo pracovníky Farní charity Roudnice nad Labem. Postní almužnu můžete odevzdat na velikonoční neděli 12. 4. 2015 po mši svaté v Roudnici n. L., nebo přinést nejpozději do konce dubna 2015 do sídla Farní charity Roudnice n. L. v Riegrově ul. 652. Po uzavření sbírky farní charita společně s duchovním správcem farnosti posoudí potřebnost a vhodnost navržených „adeptů pomoci“ a rozhodnou, jakým způsobem bude almužna rozdělena. Mnoho duchovní síly a radosti pro konání milosrdné lásky k bližním v nouzi. Ing. Zdenka Pětníková, ředitelka Farní charity Roudnice n.L.

DĚTI Aby bylo do čeho koukat, když je nám mše trochu dlouhá... Průvodcem dětské rubriky bude Pucinka, kočka pana faráře. Kreslí Klára Janošová.

Poznámka redakce: Pomoci se spárováním ve sklepě (budoucím farním klubu) je možné každý čtvrtek odpoledne či po domluvě s Janem Horákem. Zednická praxe není podmínkou, stačí odhodlání.

BOHOSLUŽBY VE SVATÉM TÝDNU A O VELIKONOCÍCH Po, út, st -

mše sv. 18h Roudnice

Zelený čtvrtek –

mše sv. 17h Černouček mše sv. 18h Roudnice, následuje možnost adorace do 22h

Velký pátek -

Křížová cesta 15h Roudnice obřady 17h Černouček obřady 18h Roudnice (následuje Velkopáteční koncert)

Bílá sobota –

Vigilie Zmrtvýchvstání Páně 21h Roudnice (následuje agapé v ambitech)

Neděle Zmrtvýchvstání Páně -

mše sv. 9h Černouček mše sv. 9h Roudnice mše sv. 10.30h Bechlín mše sv. 10.30h Cítov

Pondělí velikonoční -

mše sv. v 9h Roudnice

BDĚNÍ, ADORACE A SLUŽBY Po velikém úspěchu a zájmu veřejnosti na Štědrý den, kdy se nám díky pomoci dobrovolníků podařilo mít otevřený kostel po celý den a nenásilně nabízet zájemcům informace o smyslu křesťanských svátků, bychom se rádi pokusili otevřít dveře příchozím i o Velikonocích. V kostele bude k dispozici tabulka, do níž bude možné se zapisovat jak k bdění u Božího hrobu v pátek a sobotu, tak k celodenní adoraci v neděli. Za každou pomoc budeme velmi vděční.

PROGRAM Pá 6. 3.

Setkání všech biřmovanců, kteří nejsou na prázdninách

Ne 8. 3.

Farní káva po mši

Pá 13. 3.

Setkání mladších biřmovanců

So 14. 3.

Knihomol 2

St 18. 3.

Zpovídání 18.00 – 19.30 Roudnice

Čt 19. 3.

Slavnost sv. Josefa – mše sv. 18h Roudnice

Pá 20. 3.

Setkání všech biřmovanců

Ne 22. 3.

Koncert Pražských pěvců

St 25. 3.

Slavnost Zvěstování Páně - mše sv. 18h Roudnice

Čt 26. 3.

Zpovídání 18.00 – 19.30 Roudnice

Pá 27. 3.

Setkání všech biřmovanců

Pá 3. 4.

Velkopáteční koncert „Neplačte pro mne příliš“

Pá 10. 4.

Setkání všech biřmovanců

Ne 12. 4.

Farní káva po mši

Před každou páteční mší sv. v kapli na proboštství se v postní době koná v 16.30 Křížová cesta. Kontakt: Římskokatolická farnost Roudnice n/L Komenského 174, [email protected], [email protected] (kněz), 608982813 Martin Brousil, kněz 605571237 Miloš Hrnčíř, jáhen