Zpravodaj mûsta ·tramberka 2/2003
·tramberk na dobov˘ch fotografiích v roce 1913.
OBSAH Vojtûch PetrበPohled z podkroví domu ãp. 9 ve ·tramberku, kresba, 1967 . . . . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky PhDr. Josef Bûlohlav, Vlastivûdn˘ sborník sv. 50 — ·tramberk, 1913 Dobové fotografie mûsta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Vûra Michnová Zprávy z radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili druhé ãtvrtletí roku 2003 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Mgr. Jana Milichová a Jitka JalÛvková Ekologie a Z· ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Josef Adamec 170 let ‰tramberského hfibitova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Vûra Michnová Dny klasické kytary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Augustin Ra‰ka ·tramberské povûsti — II. ãást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 PhDr. Anna Hrãková ·tramberk v dobû velikonoãní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Vojtûch PetrበVzpomínky Vojtûcha Petrá‰e — ·tramberské panoráma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Josef Marek V. ·tramberská divadelní pfiehlídka amatérsk˘ch souborÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Josef Marek Historie ‰tramberské dechovky — III. ãást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Josef Adamec Památce Pavla z Kravafi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Augustin Ra‰ka Odhalení pamûtní desky K. J. Ma‰ky, zprac. J. Marek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 PhDr. Josef Bûlohlav, Vlastivûdn˘ sborník sv. 50 — ·tramberk, 1913 Dobové fotografie mûsta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. strana obálky Jaroslav Michna (fotografie) Dobov˘ jarmark duben 2003 (k ãlánku na str. 5) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 2 / 2 0 0 3 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák. Redakãní rada: Karel Hrãek, PhDr. Anna Hrãková, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Jazykové korektury: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 742 66 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail:
[email protected]. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4´ roãnû. V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. âerven 2003. 3
Zprávy z radnice Vûra Michnová Rada se se‰la za toto období pûtkrát a zastupitelstvo jedenkrát. Hlavními zprávami byla bezpeãnostní tématika, se zprávami vystoupili vedoucí obvodního oddûlení Policie âeské republiky Ing. Josef Jefiábek, velitel Mûstské policie ve ·tramberku Franti‰ek Vavru‰, velitel Jednotky sboru dobrovoln˘ch hasiãÛ Jifií Hoffmann a s problematikou komise k projednávání pfiestupkÛ v roce 2002 Eva Vefimifiovská. Otázka nebezpeãnosti a bezpeãnosti ve mûstech je pfiedmûtem ãast˘ch diskuzí nejen na radû. Víme v‰ichni, Ïe je doba uvolnûné morálky a nûktefií lidé si pletou pojmy a fiídí se heslem: „Co je tvoje, je i moje ….“ Jen tak pro zajímavost PâR fie‰ila ve ·tramberku za uplynul˘ rok 40 trestn˘ch ãinÛ, z toho 31 majetkov˘ch. Hasiãi vyjeli ke dvanácti poÏárÛm, pomáhali pfii povodních v obci Hofiín na Mûlnicku, vypomáhali potfiebn˘m i technikou. Také na‰e mûstská policie se ãiní. StráÏníci fie‰ili 230 dopravních pfiestupkÛ, 16 pfiestupkÛ proti mûstsk˘m vyhlá‰kám a dal‰í jiné problémy. âlovûk by si fiekl, Ïe takové „malé mûsto a trestno je tu pfiesto“. V dal‰ích radách byly na pofiadu zprávy z oblastí sluÏeb, tj technické a bytové správy. Také ãinnost tûchto oddûlení není nûkdy vÛbec jednoduchá. I kdyÏ jsme pomûrnû malé mûsteãko, máme velkou katastrální rozlohu a udrÏování travnat˘ch a jin˘ch ploch zabere hodnû ãasu a stojí spoustu námahy. O odpadovém hospodáfiství, o neplatiãích aj. uÏ se napsalo spousty ãlánkÛ, ale to je neustále se opakující problém, kter˘ nemá zaãátek ani konec. I bytov˘ fond uÏ není nejmlad‰í a závady se vyskytnou, neÏ bys fiekl ‰vec. Se zprávami radu seznámili Josef Va‰ek, vedoucí technické správy a Ludmila Pospí‰ilová, povûfiená fiízením bytové správy. S v˘‰e uvedenou problematikou úzce souvisí i dal‰í z hlavních bodÛ, a to Ïivotní prostfiedí, k jehoÏ tématice vystoupil Ing. Pavel Podolsk˘, pfiedseda komise Ïivotního prostfiedí. Oblasti Ïivotního prostfiedí, jejím problémÛm a prevenci by mûla b˘t vûnována obzvlá‰tní pozornost, protoÏe to se bezprostfiednû dot˘ká kaÏdého jednotlivce zvlá‰È. Zajímavou oblastí je bezesporu ãinnost ‰kolních a mimo‰kolních zafiízení. Do rady byli pozváni fieditelé v‰ech tûchto organizací pÛsobících v na‰em mûstû. ¤editelka Z· ·tramberk Mgr. Bronislava Hyklová, vedoucí uãitelky M· Zauliãí Pavla Bergerová a Bafiin Stanislava Juráková, fieditel ZU· ZdeÀka Buriana v Kopfiivnici Mgr. Zdenûk Babinec a vedoucí poboãky ve ·tramberku Milena MojÏí‰ová za DDM Kopfiivnici pfiijela fieditelka Eva Müllerová a za poboãku ·tramberk Regina ·mahlíková se rozhovofiili o sv˘ch úspû‰ích, i starostech. Matrikáfika Eli‰ka Hyklová pfiedloÏila zprávu za svou oblast matriãní agendy, evidence obyvatel a vyfiizování obãansk˘ch prÛkazÛ a cestovních dokladÛ. Dále byla rada seznámena s ãinností kontrolního v˘boru, s proveden˘mi kontrolami a návrhem kontrolní ãinnosti na dal‰í období. Pfiednesl Ing. Jifií ·ebek. Kromû hlavních zpráv se radní i zastupitelé zab˘vají rÛzn˘mi organizaãními záleÏitostmi, jako nájmy, prodeji, odkupy majetkÛ, rÛzn˘mi Ïádostmi spolkÛ, organizací i jednotlivcÛ — velmi pestrá mozaika problémÛ. Oblast, která obãany také velmi zajímá, je rozvoj a doprava ve mûstû. K této oblasti pfiedloÏili zprávy Ing. Vladimír Skalík, pfiedseda komise rozvoje a dopravy a âestmír Bár, investor a také Jan Kozlovsk˘, pracovník stavebního úfiadu. V poslední dobû je nejvíce diskutovan˘m tématem na‰e pfiírodní koupali‰tû na Libotínû. Je to dost velk˘ problém, protoÏe stav koupali‰tû uÏ dávno neodpovídá Ïádn˘m hygienick˘m a bezpeãnostním normám a údrÏba je zanedbaná. Proto zastupitelstvo rozhodlo o jeho uza4
vfiení a následné rekonstrukci. RÛzné pfiedstavy o aquaparcích, sportovním areálu s rÛzn˘mi atrakcemi zmizí v nenávratnu, pokud na opravu nebudou peníze a peníze nebudou, dokud nebude vypracován podkladov˘ materiál, tj. studie nebo projekt, na základû kterého se pak mÛÏe dále jednat. Jsou to pûkné zámûry, ale zatím vzdálené od realizace. Cítím nutnost opravy tohoto zafiízení, ale pfiedstava, o které se mluví, úplnû zmûní podobu tohoto místa a to mû vÛbec netû‰í, protoÏe libotínské koupali‰tû má svou specifickou krásu právû v tom, Ïe je pfiírodní, má velk˘ bazén na plavání a krásné pfiírodní prostfiedí (ale to je jen mÛj soukrom˘ názor). Podle informací by mûla b˘t do 20. srpna hotova dokumentace pro územní fiízení, po zpfiipomínkování studie orgány mûsta bude vypracován projekt pro stavební povolení, které by mûlo b˘t vydáno do 30. listopadu t. r. Tato kompletní dokumentace urãí cenu investice a bude slouÏit k zaji‰tûní dotaãních titulÛ (pfiedvstupní a strukturální fondy EU, státní programy) a vyãlenûní také financí z rozpoãtu mûsta v letech 2004, 2005 a 2006. Pokud se v‰echno podafií, mûla by b˘t akce zrealizována nejpozdûji k 1. 5. 2005 (ãerpáno z ãlánku Ing. Jana Sochy, starosty mûsta — ·N 6/03 „Situace kolem uzavfieného koupali‰tû na Libotínû“) Tak doufejme, Ïe v‰e dobfie dopadne a za nûjakou dobu se „oãvachtáme“ i u nás ve ·tramberku. A protoÏe je ãas dovolen˘ch a doba prázdnin, pfieji vám v‰em, aÈ je hezké poãasí, dobrá nálada, Ïádné problémy a dokonal˘ odpoãinek.
5
Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili druhé ãtvrtletí roku 2003 Vûra Michnová V dubnu jsme si vesele uÏívali zimy, která si svou vládu prodluÏovala pûknû dlouho. Ale jinak jsme zahájili nበkulturnû spoleãensk˘ Ïivot 2. dubna pfiedná‰kou Pavla Kábrta, ãlena Spoleãnosti Creation Research Society USA na téma Evoluce nebo stvofiení? Pfiedná‰ka byla doplnûna promítáním a diskuzí pfiítomn˘ch. Bezesporu zanechala v mnoh˘ch dostatek podnûtÛ k zamy‰lení. 4. dubna se v pfiedstavení Antonína Procházky „S tvojí dcerou ne“, pfiedvedl divadelní soubor ze ·títiny. 5. dubna byl slavnostnû otevfien hrad ·tramberk kastelánem Pavlem âern˘m ve spolupráci s dûtsk˘m divadelním souborem DS Pod vûÏí, country skupinou Cizinci a také starostou mûsta, Ing. Janem Sochou. 10. dubna zavítal v rámci náv‰tûvy Moravskoslezského kraje do ·tramberka velvyslanec USA pan Craig Stapleton za doprovodu krajského hejtmana Ing. EvÏena To‰enovského. VI. roãník ·tramberské divadelní pfiehlídky amatérsk˘ch divadelních souborÛ pokraãoval 11. dubna pfiedstavením divadelního souboru Tyl Drahotu‰e, a to hrou Valentina Katajeva „Nedûle na stfie‰e“. ManÏelé Guznarovi otevfieli nové Fitness centrum na NádraÏní ulici. 16. dubna v na‰em Kulturním domû se konal dal‰í roãník vyhlá‰ení nejlep‰ího odchovku ZOO za rok 2002. Tuto akci pofiádá ve ·tramberku uÏ ponûkolikátû nadace âeská ZOO. K této pfiíleÏitosti byla vyhlá‰ena knihovnicí Libu‰í Bûlunkovou v˘tvarná soutûÏ pro dûti základní ‰koly na téma Zvífiátka v ZOO. Z jejich prací byla vytvofiena doprovodná v˘stava k této slavnostní akci. 17. dubna si zájemci o dobrodruÏství vy‰lápli „Pa‰eráckou stezkou na Javorník“ s Reginou ·mahlíkovou z Domu dûtí a mládeÏe ve ·tramberku. 19. dubna uspofiádal Kynologick˘ klub ·tramberk 2. roãník závodu psovodÛ a psÛ v jejich pfiípravû a v˘cviku a také ZO OS KOVO Kotouã ·tramberk, s.r.o. uspofiádala závod. Byl to uÏ 23. roãník silniãního bûhu — ·tramberská desítka 23. dubna mûla b˘t zahájena v˘stava v Muzeu ZdeÀka Buriana Ilustrátor Zdenûk Burian, ale protoÏe jsme upravovali interiér muzea, budovali nové informaãní centrum, zpozdilo se zahájení o nûkolik dní. 25. dubna nበdivadelní soubor Kotouã vystoupil s divadelní hrou Alda Nikolaje „Nebyla to pátá, byla to devátá“. TéhoÏ dne se se‰li „karbaníci“ v restauraci Dallas ve ·tramberku, aby zmûfiili své síly v turnaji v mariá‰i. 26. dubna se mûstem rozléhalo uÏ od rána bubnování, v˘kfiiky, v˘stfiely z pu‰ek, z dûla a jin˘ hlomoz. Konalo se totiÏ jubilejní X. ‰ermífiské klání s otevíráním hradu a dobov˘m jarmarkem. PfiestoÏe je to Ïánr, kter˘ asi nejvíce milují dûti a mládeÏ, byla i letos tato akce nav‰tívena celkem slu‰nû — pfies 2,5 tis. lidí si zakoupilo vstupenky. 30. dubna byla VI. ·tramberská divadelní pfiehlídka ukonãena závûreãn˘m veãerem s vyhodnocením pfiehlídky a posledním vystoupením, tentokrát Lidové scény Bernartice nad Odrou, ve hfie Johana Nestroye „Talisman“. 6
X. ‰ermífiské klání s otevíráním hradu a dobov˘m jarmarkem. Zahajovací prÛvod mûstem.
7
V domû ãp. 3 na Námûstí byla otevfiena nová expozice zajímav˘ch rostlin a ÏivoãichÛ Expozice Aqua Terra (mini ZOO). Na‰i dva obãané paní Anna Chalupová, Horní Ba‰ta 281 a Ing. Karel VáÀa, Zauliãí 189 získali za 40 bezpfiíspûvkov˘ch odbûrÛ krve Zlatou plaketu MUDr. Jánského. 1. kvûtna DÛm dûtí a mládeÏe ve ·tramberku spolu s komisí sportu, mládeÏe, vyuÏití volného ãasu a ‰kolské uspofiádal dal‰í roãník oblíbené rodinné soutûÏe „Fit rodina“. 2. kvûtna se cílem 3. etapy z Dûtmarovic 17. mezinárodního cyklistického etapového závodu Ïen Gracia Orlová 2003 stalo na‰e mûsto. Ve dnech 2.— 4. kvûtna probíhal ve ·tramberku VIII. roãník hudebního festivalu Dny klasické kytary, kterou ve spolupráci s mûstem ·tramberkem pofiádá Hudební agentura a vydavatelství Vladislav Petrá‰ek. 2. kvûtna vystoupilo Petrá‰kovo kytarové duo a trio a Musica Grata ve sloÏení Milan Arner klarinet, Petra Elicerová kytara a Milan âern˘ barokní kytara. 3. kvûtna se pfiedstavili úãastníci festivalu, dále kytarové duo La Barre: Ján Labant a Peter Remeník (Slovensko) a ve veãerním pfiedstavení Milan Zelenka. 4. kvûtna pokraãoval koncert úãastníkÛ, pak jsme mûli moÏnost si v Chrámu Pánû vyslechnout loutnov˘ koncert Rudolfa Mûfiinského a v kulturním domû koncert manÏelÛ Wieczorkov˘ch z Polska. Jako doprovodná akce DnÛ klasické kytary byla v˘stava fotografií ·tramberka od Jaroslava Michny. Ve dnech 8. 5. — 9. 5. probûhlo II. setkání Zobcománie „Jarní dílna Zobcománie“ — setkání milovníkÛ hry na zobcovou flétnu. 10. kvûtna bylo na hradû ·tramberku country odpoledne s Cizinci na Trúbû, které uspofiádal kastelán Pavel âern˘. 13. kvûtna pozvala své pfiíznivce První soukromá ZU· Mis Music, o. p. s. z Kopfiivnice na koncert ke Dni matek. 14. kvûtna se dûti z matefisk˘ch ‰kol bavily na pfiedstavení Kocoura Modrooãka, se kter˘m za nimi pfiijelo Divadlo ·pílberg z Brna. 15. kvûtna se se‰lo pouze pár milovníkÛ váÏné hudby na krásném koncertû Komorního orchestru P. J. Vejvanovského z Nového Jiãína. Je vûãná ‰koda, Ïe lidé hledají hodnoty úplnû jinde, neÏ v kultufie. Je to velmi smutné zji‰tûní. 17. kvûtna Restaurace na hfii‰ti na Bafiinách uspofiádala Letní country veãer. K tanci i poslechu hrála ‰tramberská skupina Cizinci. 22. kvûtna Základní umûlecká ‰kola ZdeÀka Buriana mûla svÛj koncert ÏákÛ v Kulturním domû na Námûstí. 23. kvûtna za dûtmi pfiijelo dal‰í divadlo z Brna, a to Genus s pfiedstavením Ferda Mravenec. 24. kvûtna Divadlo Pod vûÏí sehrálo hru se zpûvy J. K. Tyla Fidlovaãka v Kulturním domû na Námûstí. 1. ãervna jsme mûli ve ·tramberku pouÈ. Vrátili jsme se opût k atrakcím, které nabízí rodina Pflegerov˘ch. 7. ãervna Pavel âern˘, kastelán, uspofiádal dal‰í country odpoledne s Cizinci na Trúbû. 13. ãervna, zrovna v pátek, pfiijela do na‰eho mûsteãka folková ‰ansoniérka, skladatelka, kytaristka a zpûvaãka Eva Henychová a pfiedvedla své umûní v amfiteátru. 8
Ve dnech 13.a 14. ãervna probíhalo referendum ke vstupu do Evropské unie a ve ·tramberku dopadlo hlasování takto: své ANO fieklo 1240 obãanÛ a své NE 310. Úãast ve volbách byla 58,29 % . V sobotu 21. ãervna se amfiteátr postupnû zalidnil pfiíznivci nebo sponzory, nevím, jak to nazvat. V kaÏdém pfiípadû do‰lo ke spojení pfiíjemného s uÏiteãn˘m. Ve spoleãném koncertû vystoupil Komorní orchestr P. J. Vejvanovského a SdruÏení hudebníkÛ orchestru mûsta ·tramberka na charitativním koncertû, jehoÏ v˘tûÏek byl urãen dûtem z Dûtského domova v novém Jiãínû. K této akci se pfiipojili i ãlenové divadelního spolku Pod vûÏí, ktefií vûnovali cel˘ zisk z prodeje obãerstvení. Vybralo se na vstupném 5 768 Kã a z obãerstvení 1000 Kã, takÏe celková ãástka je 6 768 Kã. Na úter˘ 24. ãervna jsme pfiipravili pro dûti prvního stupnû Z· ·tramberk pásmo filmov˘ch pohádek Hadí princ. 26. ãervna Kulturním domem znûl halas hlasÛ dûtí i dospûl˘ch. Louãili se se ‰kolním rokem. Pfied sebou máme je‰tû závûr ãervna. âeká nás divadelní pfiedstavení Golem od Voskovce a Wericha, s hudbou J. JeÏka, v provedení DS Kotouã ·tramberk, které má b˘t v pátek 27. ãervna a Dny mûsta 28. 6.— 29. 6. O tûchto akcích vám povím aÏ v dal‰ím Zpravodaji.
Práce ÏákÛ Z· ·tramberk k akci nejlep‰í odchovek ZOO za rok 2002.
9
Ekologie a Z· ·tramberk Za Z· ·tramberk Jitka JalÛvková a Jana Milichová V na‰í ‰kole jsme s ekologickou v˘chovou zaãali v lednu 2001, kdy jsme se pfiihlásili do nizozemsko—ãeského projektu Tulipán. Od té doby kaÏdoroãní celo‰kolsk˘ plán ekologické v˘chovy zahrnuje fiadu aktivit. Na‰e ‰kola je ãlenem KEV — Klubu ekologické v˘chovy a M.R.K.E.V., coÏ je celorepubliková síÈ ‰kol, kde probíhá metodika a realizace komplexní ekologické v˘chovy. Rozjezd ekologické v˘chovy se podafiil díky besedám s panem J. Luká‰kem. Na ty pak navázali Ïáci v hodinách cizích jazykÛ /·tramberk — unsere Stadt/. Zaãala tradice tzv. projektov˘ch dní — dní, kdy se konají nauãné stezky pro ty nejmen‰í, brigády na úklid mûsta, ekologické vycházky, kde si Ïáci v‰ímají napfi. chránûn˘ch rostlin a rostlin rostoucích v arboretu a na celém území ·tramberka. V prÛbûhu 2. pololetí ‰kol. roku 2000/2001 byla uspofiádána v˘tvarná, literární a fotografická soutûÏ s pfiírodní tématikou, kde se mohly uplatnit záÏitky a pocity z náv‰tûvy Chovné stanice pro ohroÏené ptáky v Barto‰ovicích nebo z ukázky drav˘ch ptákÛ a sov pfiímo v Z· ·tramberk. V následujícím ‰kolním roce 2001/2002 jsme se dále zapojili do okresního projektu Budoucnost. Na‰e ‰kola mûla za úkol zpracovat téma „Odpady“. V rámci tohoto tématu se Ïáci seznamovali s druhy, likvidací, tfiídûním odpadÛ apod. JiÏ tradiãní projektov˘ den na podzim 2002 dostal název „Ukliìme svût“ a jeho souãástí byl úklid okolí ‰koly, hfii‰tû a Kotouãe. V kvûtnu 2002 probûhlo v Novém Jiãínû slavnostní vyhodnocení tohoto projektu Budoucnost, samozfiejmû i za úãasti na‰í ‰koly. Kromû tohoto projektu se uskuteãnila i fiada exkurzí napfi. opût do Barto‰ovic nebo na Studenecké rybníky, ãi do útulku pro psy v Kopfiivnici. Ve ‰kole také probíhal sbûr ÏaludÛ a ka‰tanÛ a, stejnû jako v minulém roce, sbûr PET lahví. Sv˘mi herbáfii se mohli na‰i Ïáci pochlubit nejen mezi sebou, ale tfieba i zástupcÛm stfiediska ekologické v˘chovy VITA z Ostravy, ktefií k nám pfiijeli s rÛzn˘mi programy — Od adventu do Vánoc, Zima, Co skr˘vá popelnice, Papírování. Dále byla uspofiádána recitaãní soutûÏ a soutûÏ s LEGEM, stejnû jako beseda na MûÚ ve ·tramberku a dal‰í ekologické vycházky. 22. 4. 2002 nastal tradiãní Den Zemû a my jsme ho vyuÏili opût k získání nov˘ch znalostí a informací formou besed v knihovnû, dotazníkÛ o odpadech, brigád, vycházek atd. KdyÏ byla v Johannesburgu vyhlá‰ena v˘tvarná soutûÏ u pfiíleÏitosti konference o Ïivotním prostfiedí s názvem RIO +10, zúãastnili jsme se. Také jsme nav‰tívili planetárium v Ostravû. Ekologii se také vûnuje stálá rubrika ve ‰kolním ãasopise ·KLEB. V leto‰ním ‰kolním roce 2002/2003 jsme se zapojili do celostátního projektu Les ve ‰kole — ‰kola v lese. Îáci se seznamují s na‰ím nejroz‰ífienûj‰ím ekosystémem co moÏná nejzajímavûj‰í formou — jak probíhá Ïivot v lese, potravní fietûzce, pfiírodní rekordy. Zvlá‰tností na‰í ‰koly je to, Ïe na tomto projektu nepracuje jen skupina ÏákÛ, ale celá ‰kola. KaÏdá tfiída si vybere svÛj úkol a ten zpracovává. Tradiãní projektové dny Ukliìme svût a Den Zemû nechybûly ani letos a pracovalo se také na tfiídních miniprojektech. Zúãastnili jsme se ekologického programu Hájenka, v˘tvarn˘ch a literárních soutûÏí. Na besedu pfii‰el pan J. Luká‰ek a dal‰í ãlenové âSOP. 10
Den Zemû jsme strávili v knihovnû a vycházkami do okolí — nav‰tívili jsme lom, vydali se do Libotína, pfiipravili program pro matefiské ‰koly, zahráli si na pravûké obyvatele tramberka. Besedovali jsme na MûÚ ve ·tramberku a samozfiejmû probûhl úklid okolí ‰koly a parku. Na podzim probûhne opût sbûr ÏaludÛ a ka‰tanÛ. Celoroãnû pak probíhá sbûr plastov˘ch lahví a papíru. A co plánujeme do budoucna? Chtûli bychom i nadále pokraãovat v projektu Les ve ‰kole — ‰kola v lese, sbûru PET lahví a papíru, uskuteãnit dal‰í zajímavé exkurze, vycházky a dal‰í aktivity.
V˘stup z celoroãního projektu „Budoucnost“ (aktivity tfiíd) 11
170 let ‰tramberského hfibitova Josef Adamec KaÏd˘ ·tramberák, aÈ uÏ Ïije zde nebo mimo ·tramberk, obãas nav‰tíví místo posledního odpoãinku sv˘ch bliÏních. Jen málokdo si v‰ak uvûdomí, jak dlouho uÏ se na hfibitovû pod Kotouãem pohfibívá. Ze zaÏloutl˘ch stránek archivních materiálÛ se dovíme, Ïe „…hfibitov ve ·tramberku b˘val na místû obecní ‰koly (dnes penzion) a její zahrady aÏ do roku 1833. Z vynikajících ‰trambersk˘ch obãanÛ na poãátku 19. století byli je‰tû na nûm pochováni: Petr Îerdík, jejÏ zabila vichfiice roku 1813, 42 let˘ felãar Martin Stanislav (+ 22/1 1814), Petr Lasák v roku 1817, jenÏ tu byl 19 let sládkem, Josef Hykel z ãp. 10, zemfiel˘ roku 1819, jenÏ byl 28 let obecním pfiedstaven˘m, zdej‰í kaplan Tomበ¤epa, zemfiel˘ 1/2 1819, rechtor Jifií Havránek, jenÏ slouÏil ‰kole a kostelu 36 let a zemfiel 17/1 1820, Augustin Hykel, mû‰Èan a hrnãífi z ãp. 8 v r. 1822, myslivec Jan Mrázek v r. 1829 a obecní pfiedstaven˘ Jifií Baar z ãp. 13, zemfiel˘ 20/4 1831…“ Zalistujme je‰tû ve star˘ch kronikách a archivních dokladech. V r.1831 poznamenává Martin Baar do své kroniky: „...co jsem sám vidûl, v‰ude ve ·tramberku, v Jiãínû, v Pfiíbofie, Fren‰tátû, na kaÏdé ulici stávala varta a kaÏdého zastavila. Po mûstoch se jarmaky zakázaly a v‰echny orkafy zÛstaly stát a pfiestaly fiemesla jít. Od Uher v Slovákoch plno vojska, hranice, záseky, Ïe ani pes z Uher ani do zemû uherské nemohl pfiijít. Toho roku ta nemoc obe‰la Polsko, Uhry, VídeÀ, Olomouc, Brno a potom zas se vrátila. Na zaãátku decembra v Pfiíbofie mnoho umfielo lidí...“ I ve ·tramberku umírali lidé — v roce 1831 zde zemfielo 91 lidí na choleru — a tak ze zdravotních dÛvodÛ bylo tfieba zaloÏit vût‰í a nov˘ hfibitov na místû od mûsta odlehlej‰ím. Uprostfied kvûtna 1832 do‰lo i zde nafiízení, aby byl zfiízen nov˘ hfibitov mimo mûsto, kam by se pohfibívali postiÏení cholerou. Obec se nejdfiíve bránila, ale kdyÏ byly protesty zamítnuty... ale to uÏ nám prozradí Jednací protokoly obce ‰tramberské: 17. 5. 1832 pfiedstaven˘ úfiad svolává deputirované a oznamuje jim poruãení, aby se zfiídil nov˘ krchov ven z obce v patfiiãné velikosti. Zástupcové obce doporuãili pfiedstaven˘m, aby jak daleko moÏno, pracovali, aby krchov na starém místû pozÛstal, ponûvadÏ takového ‰ikovného placu k nalezení není... 19. 7. 1832 ustanoveno místo na nov˘ krchov na roli Jana Baara ãp. 13 a to 2 mûfiice, skrz vrchnostenskou komis... 30. 11. 1832 svoláno obecní shromáÏdûní a oznámeno, aby se ustanovilo, jak se má nov˘ krchov obhradit. Ustanovili, aby se do pilífiÛv a mezi tím do ‰tachet obhradil, na tu obhrádku se má sbírka udûlat, a co bude scházet, má se dodat z obecní pokladnice... „V r. 1833 zaloÏen jest nov˘ krchov z pfiíãiny toho ãasu velmi nakaÏlivé nemoci na okolí zvané Cholera morbus, která v celé Evropû panujíc, mnoho tisíc lidí v rozliãn˘ch stavech a star‰ích velmi náhle ze svûta zprovodila“. Z Baarovy kroniky se dále dovídáme, Ïe „...nov˘ hfibitov byl dohotoven a stanoveno jeho posvûcení a tedy jeho otevfiení...V úter˘ 13. srpna 1833 se o páté hodinû vyzvánûlo v‰emi zvony na pamûÈ v‰ech zemfiel˘ch. Pak byly rekvie za v‰echny na starém hfibitovû odpoãívající. SlouÏil P.Vincenc Ottopal a dva mu asistovali, totiÏ Vendelín Trpík, kooperátor a Augustin Jurák, zdej‰í rodák, zatím jáhen. P. Fr. Barta‰ek mûl ãernou m‰i u boãního oltáfie. Po zádu‰ních bohosluÏbách ‰li vûfiícís duchovenstvem na star˘ hfibitov, kde byla pfiipravena tumba — imitace katafalku s rakví. Konaly se obfiady a modlitby jako pfii pohfibu. Pak mûl 12
Vendelín Trpík krátké kázání. Mûlo ráz podûkování za v‰e, co nám dobrého vykonali a rozlouãení se v‰emi zesnul˘mi, kdyÏ se nyní bude pochovávat na hfibitovû novém... Potom byl na hfibitovû posvûcen kfiíÏ, byla kol nûj ofûra. Následovalo svûcení hfibitova pfied kostelním kfiíÏem, na nûmÏ hofiely dle pfiedpisu tfii svíãky... Pfii této fiídké slavnosti bylo lidí veliké mnoÏství... První sem byly pochovány dvû malé dûti. Z dospûl˘ch 31. srpna Teresie Adelmanová, 75 let stará. Z muÏÛ 3. záfií Josef ·paãek, tkadlec, ãp. 83...“ Krásnou hfibitovní kapli dala vybudovat roku 1853 (pfied 150 lety) Rosálie Lipová, roz. Hyklová, bába Ferdinanda st. na Horeãce a o 35 let pozdûji byla postavena márnice pro nahodilé potfieby pitvy zemfiel˘ch za podezfiel˘ch okolností. Dal‰í „osudy“ hfibitova — postavení kaple v r. 1853 paní Lipovou, márnice r. 1888, úpravy a roz‰ífiení roku 1893 ãi spory o dispoziãní právo apod. — by vyÏadovaly mnohem rozsáhlej‰ího pojednání. (Jsou podchyceny v pfiipravované publikaci „·trambersk˘ hfibitov.“) PRAMENY: Jednací protokoly 1828 — 1832, AM·, SOkA Nov˘ Jiãín Baar Martin: Kronika, Opis v PozÛstalosti PBJ, SOkA Nov˘ Jiãín Poznámky k dûjinám hfibitova laskavû zapÛjãil P. B. Juro‰ka. Nyní uloÏeny v SOkA Nov˘ Jiãín.
13
Dny klasické kytary Vûra Michnová UÏ po osmé se konal tento hudební festival hry na klasickou kytaru a ve ·tramberku letos po ãtvrté. Sjelo se celkem asi 100 úãastníkÛ kurzu, ktefií se úãastní pfiedná‰ek s v˘ukou hry na kytaru, seznamují se s teorií i s v˘robou ãi opravami kytar. Pan Ing. Vladislav Petrá‰ek zaloÏil pfied 8 lety hudební agenturu, aby mohl zastfie‰it tuto akci. Dnes se jeho agentura s vydavatelstvím velmi známá mezi umûlci, jenÏ rádi pfiijmou pozvání na tento festival, kter˘ patfií mezi nejznámûj‰í a uznávané festivaly svého druhu. Symbiózou dobré hudby, lidí pln˘ch zájmu o klasickou hudbu a hru na kytaru a krásného, starobylého mûsteãka ·tramberka, vzniklo témûfi dokonalé dílo. Na dny klasické kytary se sjíÏdûjí lidé z celé republiky i ze zahraniãí (Austrálie, Holandsko, Jugoslávie, Bûlorusko, Slovensko, Francie, ·panûlsko, Polsko), pfiijíÏdûjí studenti, koncertní umûlci, pedagogové, hudební skladatelé, muzikologové, hudební teoretici i v˘robci kytar. V leto‰ním roce byl festival zahájen 2. kvûtna komorním kytarov˘m koncertem, kde se pfiedstavilo Petrá‰kovo kytarové duo a pak trio ve sloÏení Vladislav Petrá‰ek, Marian Pawlas a do tria pfiibyl Radek Zajac. Pokraãovala Musica grata ve sloÏení Milan Arner klarinet a Petra Elicerová kytara. Hrají spolu uÏ od roku 1995. A veãer ukonãil Milan âern˘ hrou na barokní kytaru. Druh˘ den festivalu byl vûnován pfiedná‰kám a vefiejné v˘uce hry na kytaru. Pozdûji se pfiedstavili úãastníci ve svém koncertu a po nich následoval druh˘ komorní koncert, ve kterém vystoupili hosté ze Slovenska — kytarové duo La Barre: Ján Labant a Petr Remeník. Hrají spolu uÏ od roku 1997, ãasto nav‰tûvují rÛzné festivaly a koncerty. Milan Zelenka, v˘jimeãn˘ koncertní kytarista souãasnosti, pfiedvedl své umûní ve veãerním koncertû. 4. kvûtna pokraãovaly Dny klasické kytary dal‰ími pfiedná‰kami, koncertem úãastníkÛ a v odpoledních hodinách se v Chrámu pánû konal loutnov˘ koncert Rudolfa Mûfiínského s repertoárem loutnov˘ch suit z fondu rajhradského klá‰tera. Na závûr festivalu vystoupili manÏelé Franti‰ek a Katarína Wieczorkovi z Polska. Nûkteré akce, které pohladí po du‰i, zÛstávají dlouho v ãlovûku ve smyslové rovinû zachovány. Melodie vyvanou, ale vzpomínky na laskavou pohodu, dojmy a sílu proÏitku zÛstávají. Pan Petrá‰ek si vzal na sebe nelehk˘ úkol, nemá t˘m spolupracovníkÛ, ani nevlastní miliónové konto v bance, ale má obrovskou vÛli a chuÈ a zanícení pro tento festival a to mu pomáhá pfiekonat rÛzné nemalé pfiekáÏky a vytvofiit tak skvûlou akci, která má mezinárodní v˘znam a rok od roku se stává známûj‰í. DrÏím mu palce.
14
·tramberské povûsti II. část
Augustin Raška POKLAD POD JUROVÝM KAMENĚM (místní báje) den, poslední den adventu. Stmívalo se, chumelilo a ostrý severák metl sněBylhovéŠtědrý vločky přímo do tváře s Kotouče z obchůzky se vracejícímu Jurovi Fajarovi k štědré večeři v rodinném kruhu na Plaňavě, kde byla jeho chaloupka. Fajar byl hajný, stařeček už bezmála 70letý, ale co zažil tehda, nikdy se mu v životě nepřihodilo. V myšlenky zabrán, láteřil v duchu na vše, co mu nebylo toho dne v lese po chuti. A co tak hubuje a zvolna s vrchu sněhem se brouzdá, zůstane pojednou zaraženě stát. Tam pod Jurovým kamenem hořela lipka plamenem. „Co to? Jaká to podivná záře!“ myslí si a lekl se zjevu toho. Vždyť právě dnes pátek a pátek v adventě nepřináší nic dobrého. Slýchal sice leccos, ale mnohému nevěřil. I poklady prý v ten čas vystupují ze země… A stařečka náhle uchvátila touha po penězích. Zrychlí krok a už je u podivného ohníčku, od něhož i sousední lipka zdála se býti v plameni a také Jurův kámen byl v těch místech ozářen. Nerozmýšleje se, strhl širák s hlavy a vhodil jej na oheň. V tom vyrazila ze země bečka plná peněz, na níž seděl černý kocour, z jehož očí sršely blesky jako ďáblu, a který na milého stařečka chystal se vrhnouti. Hajného jala hrůza, zakřičel, a v tom zmizel kocour i s bečkou a penězi. Udivený hajný, probrav se z leknutí, teprve nyní si uvědomil, že chybil. Pokladu možno dosíci, když podle staré pranostiky se vhodí do takového ohníčku buď klobouk, čepice nebo drobty chleba, nebo když ten, kdo první takový ohníček spatří, sám se naň položí tak, by jej svým tělem úplně kryl; při tom však musí zachovati úplnou mlčenlivost a naprostý klid. A tak přišel starý Jura Fajar, zapomenuv se, domů bez pokladu. Měl smutný Štědrý den a od té doby říkával, že opatrnost matka moudrosti. — Ještě častěji prý vídali Plaňavjané, když k večeru chodívali k studánce Míru na vodu, ohýnek tajuplný pod Jurovým kamenem, ale pokladu nedosáhl nikdo. Snad proto, že černý kocour střeží ho tam příliš dobře.
O VÁŇOVÉM KAMENI (pověst z Kopřivnice) (u Valašských Klobouk) byla kdysi překrásná dívka. Jmenovala se Terézka. V Lidečku Začal k ní chodit na námluvy pán, a to byl čert. Terézka nemohouc se ho jinak zbavit, slíbila mu, že si ho vezme, až poteče říčka Senice hore Lidečkem. A to že musí udělati pán dříve, než kohout zakokrhá. Čert slíbil, že to udělá. Skoupil napřed všechny kohouty v Lidečku a okolních dědinách a všem krky zakroutil. Ale jedna stařenka měla pěkného kohouta, a že bylo jí ho líto prodati, schovala ho pod necky. Když čert myslil, že už není žádného kohouta v celém okolí, sebral se a hajdy na Kotouč. Tam popad na každý malíček jeden velký kámen, letěl s nimi do Lidečka a tak je tam postavil, aby mu voda tekla zpět dědinou. To učinil několikrát. Když už byl takřka s dílem hotov, shledal, že mu na přehradě ještě jeden kámen schází. Honem se popad a letěl zpátky, by donesl ještě jeden a poslední. Ale milá stařenka vypustila kohouta, ten zakokrhal, když právě čert letěl s kamenem nad Váňovou rolí. Tam oral pacholek čtyřmi koňmi. Čert, uslyšev kohouta, pustil na ně kámen a koně i s pacholkem jsou pod ním pochováni až do soudného dne.
V RAŠKOVÉM KAMENI (pověst z Kopřivnice) dysi žil u hradu Šostýna v Kopřivnici jakýsi čaroděj. Ten založil se s čertem o 33 dukátů, že neodnese kus kamene s Kotouče, kde bude chtít. Čert sázku přijal. Ulomil z Kotouče velký kámen a donesl ho jenom tam. Jak čaroděj řekl: „Dost!“ čert kámen pustil a prohrál. Kámen padl do Raškova lesa a je tam podnes.
K
JAK BYLI ZLÍ DUCHOVÉ S KOTOUČE VYPUZENI (dle B. Remeše) e Kotouči pojí se od nepaměti velmi mnoho bájí, báchorek a pověstí jako zajisté k žádné jiné hoře na Moravě. Vždyť Kotouč ve své původní rázovitosti neporušené byl krása a přírodní památka jedinečná, které ani ve všech sousedních zemích nenajdeš rovné. Tak vypravuje se, že před dávnými a dávnými časy byla ta hora očarovaná a sídlem všelijakých zlých duchů. Z těch dob pocházejí prý četné ty jeskyně a sluje tajemné na Kotouči, v nichž měli své sídlo duchové, kteří po celé okolní krajině natropili nespočetných rejdů neblahých. Odháněli prý lidem s pastvy dobytek, odnášeli s polí obilí, zjevovali se v pravé poledne v chatrčích a kradli s ohnisk uvařená jídla, ba i celé chaloupky za tmavých nocí vynesli na vrch Kotouč i se spícími lidmi. Jejich kousků zlomyslnosti bylo už bez počtu. Konečně po mnohých a nesčetných útrapách ulevilo se ubohému lidu; duchové byli zahnáni, když kněz starý odkudsi z Čech sem přišel s křížem a zažehnav všechny rokle, úžlabiny a jeskyně, vztýčil kříž na temeni zalesněné hory. Kdykoliv pak kříž upadl v zapomenutí, vždy neštěstí veliké navštívilo celý štramberský kraj od hor Oderských ve Slezsku až k uherským hranicím. Proto mužové zbožní obývali pak jeskyně kotoučské, vedouce tu poustevnický život a opatrujíce i zdobíce kříž nahoře.
K
OBLEŽENÍ KOTOUČE MONGOLY (stará lidová pověst) dyž byli zlověstní Mongolové za panování krále Václava I. (1230-1253) ze Slezska podél Odry vnikli na Moravu, rozutíkal se vyděšený lid do lesů a hor, aby ušel zběsilé ukrutnosti krvelačných nepřátel. Mnozí také na nepřístupný se tří stran Kotouč se uchýlili, aby tam skryli v jeskyních svůj movitý majetek. A opatřivše se potřebnou potravou, zatarasili přístup na vrch se strany severní četnými zásekami. Brzy dorazily hordy Mongolů i ke Kotouči a rozložili se v údolí Sedlničky táborem, drancujíce a pálíce všechny tu osady. Také ves Tamovice byla nimi zničena, takže zanikla úplně. Marně však snažili se Tataři vrchu dobýti, statečný lid moravský z okolního kraje odrážel zmužile jejich nájezdy; ale konečně byly vyčerpány potravní zásoby a lid stálými boji i nočním bděním tak seslaben, že nastaly vážné obavy, zda i nadále odolá rozzuřeným tlupám Mongolů. V hrozné úzkosti své padali bojem znavení a několikadenními útoky nepřátel vysílení bojovníci na kolena pře obrazem Matky Boží, jenž tu pod košatou korunou slovanské lípy na jejím mohutném kmenu byl upevněn, prosíce za její přímluvu a pomoc Božskou. A hle, nebe samo přispělo jim ku pomoci. Pojednou snesla se nad zemí děsná bouře, jaké nebylo pamětníka. Vichr burácel, hrom bil a déšť lil se z oblak tak prudce, že zakrátko vystoupila z břehů na úpatí vrchu tekoucí říčka a zatopila za tmavé noci tábor nepřátel v údolí. Lid náš, pomocí Boží tak neočekávanou opětně zmužen a posilněn, sešel po známých lesních stezkách s Kotouče k Ženklavě, kde rybník velikosti veliké velmi přetékal už vodou. Rychle rozkopány jeho hráze, takže pak voda jako mořský příliv valila se mocným, vše ničícím proudem do ležení Tatarů. Bylo večer přede dnem Nanebevstoupení Páně, totiž 8. května r. 1241. Touto živelní pohromou, zvýšenou ještě přispěním obránců, nastal veliký zmatek a panika za tmy v táboře pohanů, stany se bořily, lid i dobytek tonul, a když se rozednilo, byli již Tataři ti tam, zbytky jejich táhnouce k Starému Jičínu a Moravskou branou k Hranicům.
K
TATARSKÉ UŠI (dle professora a spisovatele J. Havelky) bral od Nového Jičína krajem na východ, překvapen byl obrazem velebným, Kdokterýse zakdyRybím pozvolna vynořuje se na obzor. Vlevo Kulatina štramberská strmí nade strání holou — jak obryně z dávných dob středověkých, vpravo z lesa hustého bílé stěny Kotouče vyčnívají k oblakům, a uprostřed jako v sedle nějakém rozkládá se starobylé městečko Štramberk, na něž z pozadí se dívá Radhošť staroslavný. Co myšlenek vzniká pohledem na úchvatně krásný obraz ten! Kdeže jsou ti, již bohu pohostinstva žertvy pálívali na lysém temeni radhošťském? — Hrdě kraji okolnímu vévodil kdysi výstavný hrad štramberský, až lité bouře nešťastné války třicetileté cimbuří pyšné strhaly a hradby pevné rozmetaly v úval. Jedna věž, Kulatinou zvaná, z rozsáhlého sídla panského zbyla; ale ruch a život všecek uprchnul z místa pustého, kavky toliko štěbetavé zsinalé čelo Kulatiny obletují krákajíce, jakoby vypravovaly sobě o dobách zašlých. — A též Kotouč má slavnou minulost; bylť on svědkem dní přesmutných i přeradostných; pamatujeť, když se všechen svět třásl před ohavným Tatařínem a když jedině chrabrosť praotců našich od záhuby zachránila celou západní Evropu. Bylo v dubnu léta tisícího dvoustého čtyřicátého prvního. Děsné zprávy od severu nesly se do milé vlasti naší moravské. Statisíce nestvůr krvežíznivých, jimž Tataři jest jméno, vyhrnuly se z Asie do niv evropských. Rus úprkem byla povalena, tisíce a tisíce lidu pobito, a města slavná, i sám Kyjev knížecí, troskami ležela a doutnala žhavým popelem. Též polská země padla, a spojené vojsko polsko-slezské, jež kníže Jindřich Pobožný vedl proti barbarům, byvši poraženo krev svou vycedilo na rovině lehnické. Tu začátkem května zvěstováno, že Tataři ohavní pro záseky nemohouce dobýti se do Čech, podél Odry hrnou se na Moravu. V krajině štramberské zděšení nastalo veliké. Lid vida dobou noční rudé záře na obzoru severním a za dne dým hustý valiti se k nebi, opouštěl své příbytky a utíkal se na strmý, nepřístupný Kotouč, kde spásy dojíti doufal a ochrany. Už už viděti bylo první tlupy tatarské. Jako když mraky černé zahalují modrá nebesa, rozlévaly se nepřehledné davy Tatarů po okolní krajině, a než se nadál lid postrašený, rozložili se divoši asijští kolem Kotouče táborem. Křikem jejich, řvaním volův a velbloudův a řičením koní děsně ozývalo se údolí, a ti, kteří na skalisko vápencové se byli utekli, mřeli úzkostí; nebo jsouce odevšad nelidským nepřítelem obklíčeni, nemohli uniknouti. Lid křesťanský, padaje na kolena a oči zdvihaje k oblakům, modlil se a prosil za pomoc božskou. A pomoci té se mu dostalo. Rozšeřil se večer, večer to přede dnem na nebe vstoupení Páně. A když temná noc se rozestřela kolkolem, utichl ryk a řinkot zbraní dole pod stany tatarskými. Ale touže chvíli nahoře ve mracích černých ozval se temný řev hromový, blesky klikaté zasršely a těžké krůpěje na zemi padaly. Vichřice zaburácela strašná a brzo liják náramný přívalem se hrnul na hory a doly. Strašně hučely bystřiny, z úžlabin se derouce do ležení mongolského, bořily stany a vírem unášely Tatary ze sna vyděšené. Zmatek nastal v táboře pohanů a nářek veliký. Kam uchýliti se, když pro noční tmu ani druh druha neviděl? Na Kotouči za to probudil se ruch čilý a radostný. Jakmile křesťané pozorovali, že následkem přívalu zle dole Tatarům, rychle odhodlali se živlu pomocného užíti na úplnou záhubu nepřátel ohavných. Po známých cestách, ač liják zuřil, a čirou tmou kročeje vázly, chvátali všichni k Ženklavě, kdež tehdy byl rybník velmi veliký. Přívalem nočním přibylo vody náramně, že sotva hlubina stačila. Tu dali se křesťané chvatem do síla a na mnohých místech rozkopali hráze vysoké. Jako moře rozvlněné hrnulo se vodstvo údolím do ležení tatarského a okamžikem všecko je zatopilo. I nastal křik, i nastalo bědování v táboře pohanském. Stany se bořily, lid i dobytek tonul v živlu rozpoutaném. Když se rozbřeskl den, nebylo již nepřítele tuto. Ti, kteří unikli záhubě, hrnuli se k Hranicům a s ostatními Tatary brali se dále směrem jihozápadním. Kraj štramberský zachráněn je další pohromy.
Každoročně v den Nanebevstoupení Páně slavívá se na Kotouči památka události této. Ze všech měst a vesnic okolních tehdy lid na pouť přicházívá, a živo a veselo bývá na temeni skalním kolem kříže, který vztyčen byl tam na památku vítězství křesťanských. Za příležitosti té prodávají se též perníkové uši, aby se poutníci upamatovali na mrzké Tatary, kteří pobitým křesťanům uši utínali. Vykládať se zajisté, že po jedné veliké bitvě Tataři devět velkých pytlův ušima naplněných velkochánovi svému do Asie poslali na důkaz dobytého vítězství. Odtud název „uší tatarských“.
DOBRÁ RADA POUSTEVNÍKA NA KOTOUČI (legenda) řed mnohými věky žil na Kotouči poustevník Filip, jenž každému uměl dobře poradit. Lidé zdaleka přicházeli k němu o radu, neboť byl to muž nejen zbožný, ale i prozíravý a důvtipný. Znal též na každou nemoc léčivou moc kotoučských bylinek. Kdysi přišla k němu sličná dívka Roska Cochlarová z Hraniček. Z očí zírala jí tupá bolest a po její spanilé tváři byl rozprostřen smutek. „Čeho bys sobě přála“? tázal se jí útrpně poustevník. Dívka s vytrysklými slzami v očích vypravovala mu, že má milence, jenž je jinoch poctivý, zachovalý, povahy ušlechtilé a rukou pilných, dovedných i šetrných, ale její zlý otčím a lakomá macocha nechtějí dovoliti se jí, nevlastní dceři, provdati, dokud si sama neutká svatebního šatu z nějakého býlí na Skalkách a pod Váňovým kamenem rostoucího. Chtějí prý jen, aby jim do úpadu od časného rána do noci dřela na poli nebo tkala za stavem, ale o její budoucí zaopatření nikterak nedbají. Poustevník soucitně vyslechl její žalobu, pak chvíli se zamyslil a pravil: „Modli se vroucněji a Bůh ti pomůže. Na Skalkách i pod Váňovým kamenem roste takové býlí, ze kterého bys sobě mohla utkati a ušíti svatební šat. Budeš-li se vroucněji modliti, Bůh ti dá zajisté dobré vnuknutí, aby si je vyhledala.“ Roska poděkovala poustevníku za radu a odešla. Večer dlouho o slovech poustevníkových přemýšlela, až konečně pláčem a vroucí modlitbou, aby jí Bůh pomohl, znavena, usnula. I zdálo se jí, jak anděl veda ji za ruku, ukazuje jí kopřivu a učí ji, jak pevná vlákna spřádati. Probudivši se, učinila tak a brzy pak utkala i ušila si svatební šat.
P
SVATOJÁNSKÉ OHNĚ (námět z vlastních zkušeností) dyž jsem byl ještě chlapcem, chodíval jsem večer před sv. Janem Křtitelem, jehož památka připadá na den 24. měs. června s babičkou na Zámecký kopec dívati se na svatojánské ohně. Ještě za mých dětských a později studentských let bývaly v noci svatojánské, této noci plné kouzel a tajů, vrcholy Radhoště, Javorníku, Lysé a všech bezkydských hor oživeny množstvím lidu, jenž se tam shromažďoval, aby pálil ohně, jak druhdy pověreční uhlíři činívali proti čarám a kouzlům duchů zlých. Ale nejen na Bezkydech, nýbrž i v celém Poodří na všech kopcích Moravy a Slezska, i v údolích a rovinách u vsí a na pasekách planuly toho večera nesčetné ohně svatojánské. Ach, to bývala krása! Škoda, přeškoda, že tento starobylý a půvabuplný obyčej pozvolna už zaniká. Napřed se soumrakem vzplanula na Radhošti mohutná hranice roští, dříví a jiných hořlavin i smolných látek, a pak jako na povel objevily se na všech vrších, pahorcích, stráních i u každé samoty ohně, okolo nichž veselá chasa hopkovala, točíc hořícími pometly ve vzduchu a vysoko je nad hlavou metajíc. Opodál stojícímu diváku připadal na mysl domnělý rej čarodějnic. A když se úplně setmělo a temnou nocí probleskovalo v širém kraji ne na sta, ale na tisíce zářících světel, tu zdálo se, jakoby obloha, třpytící se mořem hvězd, se zrcadlila ve velké hladině vodní, při námi ležící, a pojila se se zemí, posetou nesčetnými kmitajícími se ohni, v jeden nekonečný prostor. Pohled čarokrásný, leč netrval dlouho. Po 10. hodině hasly svatojánské ohně, a jen některé z nich, při nichž noční výletníci nocovali, hořely na horách až do svítání.
K
Trúba, Daniela Boroviãková, 6.a Z· ·tramberk
·tramberk v dobû velikonoãní Anna Hrãková Velikonoce jsou nejdel‰ími kfiesÈansk˘mi svátky. Trvají od Nedûle velikonoãní do svátku Seslání Ducha Svatého. Jak tato doba vypadala v dobû 1. republiky? Po „‰marovaãce“ na Velikonoãní pondûlí nûkterá dûvãata ojedinûle v následující den „vracala kupaãku“. Tento zvyk byl udrÏován pouze sporadicky. Je zvlá‰tní, Ïe na obdobné úrovni se vyskytuje i v souãasnosti. Velik˘ v˘znam mûly oslavy KfiíÏov˘ch dnÛ — hromadn˘ název pro svátek sv. Markaa pondûlí, úter˘, stfiedu pfied svátkem Nanebevstoupení Pánû (1). Ve svátek sv. Marka (25. 4.) b˘vala v 6.30 zpravidla kaplanem slouÏena tzv. tichá m‰e svatá. Slavnostní chrámov˘m sborem zpívaná se konala v 7.00 a celebroval ji pan faráfi, pfiípadnû pan rada. Po m‰i se pfievlékl do rochety, pfii pfiíhodném poãasí si vzal pluviál. Kaplan mûl na sobû fialov˘ pluviál, nebo ‰tolu, ministranti komÏe téÏe barvy. Takto ustrojeni se zafiadili do prÛvodu. Jeho sloÏení bylo i v ostatní svátky vÏdy stejné: 1. V ãele byl nesen procesíjní dvoustrann˘ kfiíÏ — z jedné strany ukfiiÏovan˘ JeÏí‰, z druhé Matka BoÏí s JeÏí‰kem. 2. Dûti a ‰kolní mládeÏ. 3. Îeny, ale pfied nimi ‰la „pfiedfiíkávaãka“ — pfiedfiíkávala litanie a modlitby. Pfii zastavení stála bokem, aby ji bylo vidût a sly‰et. 4. Vedle sebe jdoucí ministranti: prv˘ nesl kfiíÏ, druh˘ pa‰kál, tfietí so‰ku Zmrtv˘chvstalého Krista. 5. Ostatní ministranti. 6. KnûÏí. 7. MuÏi. PrÛvod vy‰el od kostela pfies Kocvinek, kolem lázní, po Horní ba‰tû a zamífiil do kostela. Bûhem cesty se úãastníci modlili litanii ke V‰em svat˘m a zpívali prosebnou píseÀ Pfiísn˘ soudce. U kaÏdého kfiíÏe procesí zastavilo a v‰ichni s panem faráfiem modlitbami prosili Boha o ochranu úrody. Stejn˘ v˘znam mûly do polí umísÈované 3 kfiíÏky a koãiãky. KfiíÏky se vyrábûly ze dfieva posvûceného na Bílou sobotu, koãiãky byly svûceny dfiíve — na Kvûtnou nedûli. KaÏd˘ hospodáfi si je na pole donesl individuálnû, ale tak, aby na den sv. Marka byly na svém urãeném místû. Po návratu do kostela se zpravidla konalo poÏehnání. 40 dní od Velikonoãní nedûle kfiesÈansk˘ svût slaví Nanebevstoupení Pánû. Tímto dnem je vÏdy ãtvrtek. Pfiedchozí dny jsou oznaãované jako KfiíÏové. AÏ do r. 1948, s v˘jimkou váleãn˘ch let, se v tuto dobu konaly prosebné prÛvody do polí s vycházkou do v‰ech ãtyfi svûtov˘ch stran. Pondûlní poboÏnost mûla podobu té, konané ve svátek sv. Marka. I smûr obchÛzky byl zachován. Volba trasy v úter˘ a stfiedu záleÏela na panu faráfiovi. Smûr obchÛzky nebyl závazn˘. Po m‰i svaté vy‰el prÛvod z kostela a kolem Markovy kaple se ubíral pod Kotouã. V zahradách na sloupcích stály obrázky svûtcÛ. U kaÏdého zÛstalo procesí stát, úãastníci se pomodlili prosebnou modlitbu, zazpívali a pokraãovali v cestû. Místem návratu byl vÏdy kostel. Dûti ‰kolou povinné pfii‰ly do vyuãování samozfiejmû pozdû. Staãilo fiíci: „… byla sem na procesiji“ a omluva se uznala. Ve stfiedu po m‰i sv. zaãala prosebná poboÏnost u kfiíÏe pfied kostelem. Smûrem ke kostelíku sv. Katefiiny se prÛvod zastavil u Proskovy kaple, 20
na Zajeãí a ve zmiÀovaném kostele. Po vykonan˘ch modlitbách smûfiovali v‰ichni zpût do ‰tramberského chrámu. Ve ãtvrtek se slavila Nanebevstoupení Pánû. ProtoÏe tomuto svátku byl zasvûcen jeden ze dvou zbofien˘ch kostelÛ na Kotouãi, veliké mnoÏství poutníkÛ i z okolí pfiijíÏdûlo v tento den do ·tramberka. Tato tradice aÏ do souãasnosti zÛstává Ïivá, pfiestoÏe patronem ‰tramberského kostela je sv. Jan Nepomuck˘ a v tento den se oslavy konají pouze v chrámu. Od r. 1948, kdy do‰lo ke zru‰ení státem uznávaného svátku ve ãtvrtek v den Nanebevstoupení Pánû, odb˘vají se hlavní oslavy v nedûli. O ‰trambersk˘ch poutích jsem se zmiÀovala na jiném místû (2) Pfiipomenu jen, Ïe tato pouÈ je povaÏována za v˘znamnou spoleãenskou, ale hlavnû rodinnou slavnost. V tento den si kaÏd˘ uvûdomuje pfiíslu‰nost k místu, které je jeho domovem, nebo alespoÀ rodi‰tûm. Proto v‰ichni mimo‰tramber‰tí mífií na pouÈ domÛ, do ·tramberka. KéÏ by byl tento správn˘ pocit lokálního patriotství nakaÏliv˘! Velikonoãní doba konãí 50 dnÛ po Nedûli velikonoãní, v den Seslání Ducha Svatého. Svatodu‰ní svátky se slaví v nedûli a pondûlí. V dobû 1. republiky chodily po obfiadech v kostele rÛzné zájmové skupiny,m pfiátelé, pfiíbuzní kolem poledne do pfiírody „‰kvafiiÈ“. I tento svátek byl spoleãenskou a rodinnou záleÏitostí. Napfi. chrámoví zpûváci a ti, ktefií jakkoliv pomáhali v kostele vzpomínají na „‰kvafiení“ na farní zahradû. Hlavní organizátor rozdûlil úkoly tak, aby bylo v‰eho dostatek a kaÏdému se dostalo chleba s vajeãinou. Orli pfiipravili zábavn˘ program a za pûkného poãasí se v‰ichni pobavili. V tento den mohl vidût náhodn˘ pozorovatel ve volné pfiírodû, zahradách, na okraji lesÛ skupinky s kotlíkem ãi rendlíkem na ohni‰ti. Právû v nûm se na ‰peku pfiipravovala voÀavá vajeãina. Na zapití poslouÏilo pivo a to, co si kdo pfiinesl. Spoleãn˘ zpûv pfii harmonice nebo jiném hudebním nástroji nebyl zvlá‰tností. Kdo chtûl, mohl „‰kvafiiÈ“ i ve Svatodu‰ní pondûlí, ale takov˘ch bylo málo. Tradice „‰kvafiení“ se ve ·tramberku udrÏuje i v souãasnosti. ProtoÏe zájmov˘ch krouÏkÛ a souborÛ ve mûstû pracuje hodnû, neomezuje se doby konání jen na nedûli. VÏdyÈ i v ostatní dny kaÏdá taková akce utuÏí kolektiv. Velikonoãní doba v sobû nesla prvky jak veselé, tak váÏné, kdy se v individuálních i kolektivních modlitbách obracel kaÏd˘ vûfiící k Bohu a Ïádal ho o zdraví, ochranu od v‰eho zlého, o dobrou úrodu a prosperitu. Veselí, zábava hlavnû u mládeÏe ledacos prozrazovala — vzájemné sympatie, oblíbenost v kolektivu a zaãlenûní se do nûj. Slavná doba Zmrtv˘chvstalého Krista neoslavovala pouze Spasitelovo vzkfií‰ení, ale mûla i sociální v˘znam. Rodina a spoleãnost uãila mladé lidi úctû k tradicím a v‰tûpovala jim hrdost a lásku k místu, odkud pocházejí. Poznámky: 1. ThDr. Jan Merell: Mal˘ bohovûdn˘ slovník, 1963, s. 274 2. PhDr. Anna Hrãková: ·tramberské pouti, ZM· ã. 2/91, s. 1— 5
21
Vzpomínky Vojtûcha Petrá‰e 5. ãást souboru úvah u pfiíleÏitosti autorova v˘znamného Ïivotního jubilea
·tramberské panoráma Ve slovníku cizích slov ãteme, Ïe panoráma je rozhled, vyhlídka, a Ïe amfiteátr je kruhové divadlo. Oboje platí pro na‰e mûsto ·tramberk zásluhou Zámeckého kopce, Bílé hory, obou Skalek a Kotouãe. Památné mûsto ·tramberk zajímá dûjepisce, pfiírodovûdce, architekty, turisty a samozfiejmû láká malífie. Krátce se zmíním o ãtyfiech malífiích, ktefií pÛsobili ve ·tramberku. Dva z nich jsou Jaroslav Panu‰ka (1872— 1958) a Oldfiich BlaÏíãek (1887 — 1953). Jejich uãitelem byl proslul˘ krajináfi Julius Mafiák (1832 —1899), vyznavaã impresionismu. Uãitel a malífi Jan Klevar (1885—1937) nakreslil a koloroval pûknou sérii ‰trambersk˘ch zákoutí a chalup. Jeho olejomalby znám jen dvû: kostel Svaté Katefiiny a ·tramberk, pohled ze Skalky. Snad nejvût‰í obraz ‰tramberského panorámatu namaloval mlad˘ malífi Adolf Zábransk˘ (1909 —1981), rodák z Rybího. Pohled s chodníku pod Kotouãem, nad PlaÀavou.
Malé panoráma Hned v úvodu pfiipomínám, Ïe na Kotouãi na skále Panského záti‰í je pfiipevnûná bronzová plaketa, tj. pamûtní deska hrdiny na‰eho severomoravského kraje — Jana âapka, kter˘ za první svûtové války na italské frontû pfiebûhl a jako italsk˘ legionáfi obûtoval svÛj Ïivot za osvobození na‰í vlasti. KdyÏ jsem nedávno ãetl, Ïe na Kotouãi na skále máme plaketu Karla âapka, usmál jsem se roztomilému omylu. VÏdyÈ uÏ v základní ‰kole se Ïáci uãí, Ïe Karel âapek byl a je slavn˘ ãesk˘ spisovatel a dramatik a Ïe zemfiel o Vánocích roku 1938, a ne roku 1918.
·tramberské panoráma 22
Ale vraÈme se do Krnova, do deváté roty deta‰ovaného praporu tfiicátéhoãtvrtého pû‰ího pluku stfielce Jana âapka v Hranicích na Moravû. Psal se rok 1935, byl zaãátek léta, bylo vedro a byly vyhlá‰eny závody ãtyfiãlenn˘ch hlídek. V na‰í posádce byly ãtyfii roty, tudíÏ závodit budou ãtyfii hlídky, kaÏdou povede dÛstojník (nebo aspirant) a ti tfiikrát tfii budou vojíni. PobûÏí se 10 km. V polovinû trasy, tj. ve vzdálenosti pûti kilometrÛ, nás zastaví kontrolní sluÏba, zopakuje úkoly závodníkÛ, pfievezme zápisy a kresby a ukáÏe smûr návratu. V‰imli jste si, Ïe najednou pí‰u —nás—. Zcela správnû! UÏ nûktefií uhodli, koho ‰tábní kapitán jmenoval velitelem bûÏcÛ jeho deváté roty. Ano, byl jsem to já. Z pánÛ dÛstojníkÛ nikdo, z aspirantÛ jenom já. Vychytrale mû potají navrhl panu ‰tábnímu kapitánovi aspirant MUC (Medicinae universae candidatus — v‰eobecného lékafiství kandidát), vysok˘ témûfi 2 metry, poradce velitele roty. Rozkaz byl rozkaz. Ve v‰ech ãtyfiech hlídkách jsme byli veliteli jenom aspiranti. Proto jsme museli absolvovat desetikilometrovou trasu bûhem s pu‰kou jako vojíni, a ne s dÛstojnickou pistolí. PrÛbûh závodu: Jako první vybûhla na‰e ãtvefiice (z 9. roty). KdyÏ jsme ubûhli nûkolik desítek metrÛ, zjistil jsem, Ïe mám v˘borné bûÏce a Ïe já bych nedobûhl. Proto jsem hned za plotem pfiidal svou pu‰ku nejvy‰‰ímu a nejzdatnûj‰ímu bûÏci. BûÏeli jsme severozápadním smûrem po pû‰inách, nejdfiíve do mírného kopce, potom vodorovnû hust‰ím lesem, aÏ jsme se ocitli na palouãku u kontrolní hlídky. Oba moji vojáci se dali do odhadování vzdáleností a já se rychle rozhodl pro náãrt panorámatu. Pro mne to byla hraãka a oddechov˘ ãas, rekreace, osvûÏení. Kontrolní hlídce jsme pfiedali „papíry“, sbûhli dolÛ napravo na okresní silnici a mírn˘m klusem jsme pfiekonali zb˘vajících necel˘ch pût kilometrÛ. Na nádvofií se mi zdálo, Ïe dvû bûÏecké hlídky nás pfiedbûhly. Jedna je‰tû nedorazila. Jak jsem se stranou procházel a uklidÀoval se, zdravotníci mû zavolali ke stolu a mlad˘ lékafi mi mûfiil d˘chání a tlukot srdce. To mi je‰tû pofiád zbûsile mlátilo. Dávno jsem vûdûl, Ïe normální je 72 tepÛ za minutu.
Panoramatick˘ náãrt z místa 5 km severozápadnû od mûsta Krnova 23
Mlad˘ pan doktor si cosi psal, naãeÏ dvakrát dÛraznû a varovnû pronesl: „Nezávodit! Nezávodit!“ A mohl jsem odejít na svou ubikaci. Je‰tû, neÏ jsem do‰el do na‰í svûtnice, jsem se dovûdûl, Ïe jeden bûÏec zkolaboval a Ïe ho kamarádi spolubûÏci museli donést pfies bránu. A v bránû postavit na nohy. A dále, je‰tû cestou do budovy, mi moji vojáci — bûÏci hlásili, Ïe jsme první, Ïe jsme vyhráli, Ïe jsme tím obrázkem získali nejvíce bodÛ. V ubikaci jsem se natáhl na kavalci a spokojenû uklidÀoval. Tu ve‰el dozorãí desátník a hlásil mi, Ïe mû chce pan ‰tábní kapitán, velitel deváté roty. Ve‰el jsem do jeho kanceláfie, cvaknul patami a hlásil pfiíchod. Pan ‰tábní se tváfiil tak, Ïe jsem ho ani nepoznával. Barvy obliãeje bledé, nazelenalé, Ïluté, ãervené. Hlas, jako kdyÏ breãí, Ïaluje, zufií… „Jsme druzí!!?? Na panoramatickém náãrtku nebylo vyznaãeno stanovi‰tû na‰í hlídky.“ Ode‰el jsem klidn˘ a spokojen˘. Nበvelitel byl pfiehnanû ctiÏádostiv˘. Mûl nejlépe vycviãenou rotu. V‰echno mûl nejlep‰í. Kdo to zpackal? Já? Nebo pan ‰tábní kapitán? Nebo ·kola pro dÛstojníky v záloze (ve Vala‰ském Mezifiíãí)? S takov˘m pfiípadem se páni dÛstojníci, páni velitelé je‰tû nesetkali. Vûdûl jsem, Ïe na mapû se koleãkem oznaãí, co bylo potfiebné. Slovo „panoráma“ jsem od nich nikdy nesly‰el. Charakter a metody se mi nelíbily, proto jsem mu neporadil. Velitelé tûch tfií rot (10., 11., 12. rota, 34. pû‰í pluk stfielce Jana âapka) velitele na‰í 9. roty pfiehlasovali. Já bych mu poradil. Je stanovi‰tû na námûstí ve ·tramberku zfietelné pfii pohledu od kostela v Îenklavû? Není! Není ani viditelné. Je moje stanovi‰tû na mém panoramatickém náãrtu zfietelné? Tûch 10 nebo 20 metrÛ vlevo nebo vpravo, nebo pfiede mnou ãi za mnou je dostateãnû zfietelné pro kaÏdého pátraãe. Pan ‰tábní kapitán rád zveliãoval. KdyÏ jsme jednou zrána nastoupili pfied kasárenskou budovu, z okna zahlédl, Ïe jeden vojín nemá na plá‰ti knoflík. Zvolal: „Ten voják ve tfietí fiadû vlevo nemá knoflík! To je pofiádek? KaÏd˘ je jinak obleãen˘!“ I tak se nûkdy generalizuje. V‰ichni za jednoho! Post scriptum Velitel na‰eho praporu nás pochválil a v‰em ‰estnácti bûÏcÛm vyhlásil jednodenní volno.
Nejmen‰í panoráma Toto panoráma zná kaÏd˘ obãan mûsta ·tramberka. Jeho nádheru oceÀují v‰ichni na‰i rodáci, v‰ichni náv‰tûvníci a turisté. ·tramberské panoráma jsem kreslil i maloval nejednou. Pro pozvánky na Slavnost odhalení pomníku sv. Václava na Kotouãi dne 6. srpna 1994 jsem navrhl horizontálnû protáhl˘ formát, abych mohl na malém prostoru perem nakreslit nejmen‰í obrázek pohlednice se tfiemi dominantami na Zámeckém kopci a s rozsáhlou zástavbou od Kopce pfies námûstí na Horní i Dolní ba‰tu a kousek Zauliãí. Ty vûtve stromÛ, které z obou stran slavnostnû vlají, pfiipomínají Modlitbu básníka Al. ·milovského, sloÏenou na nápûv Ludvíka van Beethovena (1770 — 1827). 24
V. ·tramberská divadelní pfiehlídka amatérsk˘ch souborÛ Josef Marek Zahajovacím veãerem leto‰ní pfiehlídky mûl b˘t 21. bfiezen, s pfiedstavením „Talisman“ Johanna Nestroye, v provedení divadelního souboru Lidová scéna Bernartice nad Odrou. Onemocnûním hlavního pfiedstavitele se v‰ak zahájení pfiehlídky posunulo o t˘den — tj. na pátek 28. bfiezna. Za nepfiítomnosti starosty Ing. Jana Sochy se zahájení ujala vedoucí oddûlení kultury a propagace MûÚ ·tramberk paní Vûra Michnová. Úvodním pfiedstavením byla inscenace „Právo na hfiích“ Viléma Wernera, se kterou se pfiedstavil DS Vicena z Ústí nad Orlicí — soubor s více neÏ padesáti ãleny a rozsáhlou a úspû‰nou ãinností. Ve své více neÏ stoleté historii sehrál pfies 1000 pfiedstavení, ve více neÏ 500 premiérách. V posledních patnácti letech soubor vystoupil ãtyfiikrát na národní pfiehlídce, z toho 2´ na Jiráskovû Hronovû. I z tohoto malého v˘ãtu je zfiejmé, Ïe jde o soubor vynikajících kvalit. Inscenace „Právo na hfiích“ se zaobírá vûãnû a stále aktuálním tématem manÏelské nevûry. Herci sv˘mi v˘kony nezklamali na‰eho diváka a tu pomyslnou laÈku soutûÏivosti nasadili hodnû a hodnû vysoko. Zvlá‰tû upoutala Zuzana PrÛchová v roli matky. Snad jedinou stinnou stránkou byla slabá úãast ‰trambersk˘ch divákÛ (cca 65 úãastníkÛ). Druh˘m úãastníkem pfiehlídky byl Divadelní amatérsk˘ soubor ze ·títiny, opût soubor dobr˘ch kvalit. Pfiedstavil se hrou Antonína Procházky „S tvojí dcerou ne“. Stejnû jako v minulém pfiedstavení fie‰í autor manÏelské problémy — byÈ v ponûkud jiné poloze. Komediální formou zpracovává formy souÏití manÏelÛ ve stfiedních letech. Zde tak trochu nad ostatními vyrovnan˘mi v˘kony vyãníval jeden z protagonistÛ, pfiedstavitel hlavní muÏské role Jaromír GlabazÀa. Úãast divákÛ byla jiÏ nepatrnû vy‰‰í (cca 80 úãastníkÛ) a prÛmûrnû se na této úrovni ustálila i po zbytek pfiehlídky. Po dvou pfiedstaveních, fie‰ících témata manÏelského souÏití, se v pátek 11. dubna pfiedstavil na‰im divákÛm znám˘ soubor Tyl z Drahotu‰, a to hudební komedií Valentina Katajeva „Nedûle na stfie‰e“. Soubor v leto‰ním roce oslavoval 140 let trvání ochotnického divadla v Drahotu‰ích. ByÈ sv˘m celkov˘m dojmem nedosahoval kvalit pfiede‰l˘ch dvou souborÛ, pfiedvedli jeho tentokrát pfieváÏnû mladí protagonisté nad‰en˘ v˘kon, veden˘ Pavlou TvrdoÀovou v roli fieditelky sanatoria na Záti‰í. âtvrté soutûÏní pfiedstavení bylo po velikonoãní pfiestávce sehráno 25. dubna, kdy se pfiedstavil místní divadelní soubor Kotouã inscenací Aldo Nikolaje „Nebyla to pátá, byla to devátá“. Hra konverzaãního typu pro tfii herce kladla vysoké nároky na hlavní protagonisty Lenku ·afáfiovou, Radima DaÀka a Josefa Hrãka. Této „divadelní klády“ se v‰ichni tfii zhostili se ctí. Posledním, pát˘m soutûÏícím, byl amatérsk˘ divadelní soubor z Bernartic, kter˘ mûl pÛvodnû pfiehlídku zahajovat, tentokrát jiÏ s uzdraven˘m pfiedstavitelem hlavní role Tomá‰em Papákem. Ochotnick˘ soubor z Bernartic nad Odrou, kter˘ má rovnûÏ více neÏ stoletou tradici, se pfiedstavil hrou Johanna Nestroye „Talisman“. A právû v˘‰e uveden˘ herec si v inscenaci velice zdatnû a suverénnû poãínal v roli potulného holiãe. Po ukonãení pfiedstavení, po krátké pfiestávce urãené k poãítání hlasÛ, následovalo závûreãné vyhodnocení. Provedli jej ãlenové divadelního souboru Kotouã p. Vûra Halamíková (která rovnûÏ jednotlivá pfiedstavení pÛsobivû uvádûla) a p. Radim Danûk. Ceny pfiedával pozvan˘ Ing. Jifií Carbol, zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje. Vítûzové jednotliv˘ch kategorií: Inscenace: „Právo na hfiích“, divadelní soubor „Vicena“ Îenská role: Zuzana PrÛchová, divadelní soubor „Vicena“ MuÏská role: Jaromír GlabazÀa, divadelní soubor ·títina Scéna: Zdenûk Hájek, divadelní soubor „Vicena“ ReÏie: Jan ·tûpánsk˘, divadelní soubor „Vicena“ Hodnocení kuliãkami: „S tvojí dcerou ne“, divadelní soubor ·títina Posledním vylosovan˘m byl Ïák IV. B tfiídy základní ‰koly Jaroslav Vanûk, kter˘ pro pfií‰tí VII. roãník vyhrál divadelní permanentku. 25
Historie ‰tramberského dechového orchestru ãást III. Josef Marek kronikáfi mûsta O novodobé historii orchestru, poãínaje nástupem mladého dirigenta Aloise Cigána se ob‰írnû zmiÀuje ãlánek, zvefiejnûn˘ ve Zpravodaji ã. 3/98. Proto se soustfiedím na léta následující s ukonãením v roce 2002, kdy soubor oslavil devadesáté v˘roãí svého vzniku. Ale je‰tû dfiíve, neÏ se vrátím k roku 1999, chci ozfiejmit tu honosnou, nûkdy tûÏko zapamatovatelnou zkratku SHDOM· — tak se totiÏ od roku 1997 orchestr naz˘vá. V pfiekladu to znamená „SdruÏení hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka“. Teì v‰ak uÏ k v˘znamn˘m akcím, kter˘mi se soubor zapsal do historie. 1999 KmochÛv Kolín Ve dnech 11. — 13. ãervna se soubor uÏ potfietí zúãastnil „Kmochova Kolína“. Tohoto mezinárodního festivalu dechov˘ch orchestrÛ se zúãastnilo okolo tfiiceti souborÛ — mládeÏnick˘ch, dospûl˘ch a maÏoretkov˘ch skupin. Program nedûlního koncertu se nesl ve znamení jubilujících skladatelÛ Jindfiicha Praveãka (90 let), Karla Ha‰lera (120 let), Rudolfa Frimla (120 let) a mnoha dal‰ích. Zaveden˘m obyãejem je, Ïe jednotlivé skladby koncertu fiídí dirigenti úãinkujících orchestrÛ. Skladba R. Frimla „Oslí serenáda“ pfiipadla Aloisi Cigánovi, Ale‰ Kubûna dirigoval Ha‰lerovu „âeskou písniãku“. Na podiu hrálo témûfi 500 hudebníkÛ. Zájezd orchestru do Francie Poãátkem ãervence téhoÏ roku oslovila umûlecká agentura „BLANCHAR“ orchestr s nabídkou úãinkování v mûstech v oblasti jiÏní Francie. V‰em hostujícím orchestrÛm a hudebním skupinám zajistila stravu, ubytování a ãásteãnou úhradu cestovních nákladÛ. Dle zaslan˘ch propozic bylo zfiejmé, Ïe 10 dnÛ (+4 dny cesta) nebude procházka rÛÏov˘m sadem. Jednou z podmínek úãinkování byla i úãast skupiny maÏoretek. Této skuteãnosti se s úspûchem zhostily maÏoretky druÏebního souboru „DAISY“ z Kolína. Stejnû úspû‰nû si po celou dobu úãinkování poãínala sympatická tlumoãnice Katka Peãínková z Ostravy. Na pfiípravu a na organizaãní záleÏitosti zbyly pouhé dva mûsíce. Nároãná pfiíprava probíhala podle plánu — aÏ znenadání uhodil blesk. Dva dny pfied odjezdem si hráãka na mal˘ bubínek Renata Hyvnarová zlomila ruku. Bez tohoto nástroje vystoupení pfii prÛvodech nelze zvládnout. „·tûstí pfieje pfiipraven˘m“ — fiíká lidové pfiísloví. Den pfied odjezdem se podafiilo zajistit p. Martina Hrãka z Kopfiivnice, kter˘ odvedl skvûlou práci a zajistil tak úspûch celého zájezdu. První zastávka samotného zájezdu patfiila prohlídce a koupání v krásném italském letovisku San Remu, druhá ve francouzské Nice. Tím skonãila ãást rekreaãní a zaãalo muzicírování. 26
Po pÛlnoãním pfiíjezdu do mûsta Mazame následovalo ubytování, obãerstvení a spánek. Ráno po krátké prohlídce mûsta zaãaly prÛvody jednotliv˘ch kapel, které vyhrávají v rÛzn˘ch ãástech mûsta. Obãas se potkávají ãi na pokyn pofiadatelÛ vyhrávají pfied provozovnami mnoha fiemeslníkÛ (tûch, ktefií hudební pfiehlídku sponzorují). Cel˘ — mnohdy nepfiedstaviteln˘ rámus — konãí pfied místní radnicí, kde se kaÏdá kapela pfiedstaví jednou skladbou. OrchestrÛ bylo celkem 20. A to uÏ se schyluje k veãeru, a je také ãas na jídlo. Po krátké veãefii a osobní hygienû se znovu vyráÏí do ulic. PrÛvod zaãíná za svûtla a konãí za tmy. Jednotlivé kapely, jedna za druhou, v intervalech, aby jedna neru‰ila pfiede‰lou, pochodují mûstem — a to tfiikrát za sebou po stejné trase. Ukonãení je hluboko po pÛlnoci, a to v‰echno pfii noãní teplotû 25 °C. A diváci? Doslova skvûlí, nad‰ení a spokojení, a pfiitom je mezi nimi spousta dûtí. Taková martyria — jen v rÛzn˘ch obmûnách — se v jin˘ch ãástech mûsta opakovala i dal‰í dva dny. Festival konãí noãním programem na místním stadionu. Pfií‰tí dny nová mûsta, jiné tváfie, ale programy v‰ude stejnû boufilivé, posluchaãi v‰ude nadmíru spokojení. Ve‰keré pochodové pfiehlídky, tak jak znûly propozice, skvûle absolvovaly maÏoretky z Kolína k plné spokojenosti — a moÏná i rozpt˘lení muzikantÛ. Konec celého pochodového hudebního maratónu byl ve mûstû Vichy. Právû pfied zámeãkem, kde za druhé svûtové války sídlila kolaborantská vláda. Dnes, pfiestoÏe je opu‰tûn˘, tvofií dominantu tohoto nádherného lázeÀského mûsta. Poslední rozlouãení, poslední pfiípitek skvûl˘m francouzsk˘m vínem a cesta domÛ po desíti nároãn˘ch dnech, av‰ak s vûdomím dobfie vykonané práce. ZÛstanou jen vzpomínky na krásnou zemi a pohostinné obyvatele, ktefií umí Ïít a dobfie se bavit…
Francie 8. — 12. ãervna 1999 27
Památce Pavla z Kravafi Josef Adamec Jak uÏ bylo nûkolikrát vzpomenuto, kolem poãátku hradu a mûsta ·tramberka je dosud fiada nejasností. Patfií mezi nû povûst (nebo skuteãná událost?) o zázraãném zachránûní domácího obyvatelstva pfied Tatary na hofie Kotouãi roku 1241 a domnûnka (dosud neprokázaná, ale ani nevyvrácena), Ïe fiád templáfisk˘ byl nejstar‰ím drÏitelem hradu ·tramberka. Obû tyto „záhady“ mají mezi badateli své pfiíznivce i odpÛrce. První písemná zpráva z roku 1359 dokládá, Ïe ‰trambersk˘ hrad byl v té dobû majetkem zemûpansk˘m. Moravsk˘ markrabû Jan Jindfiich (bratr Karla IV.) v zakládací listinû nafiizuje mûsto od základÛ vystavût, nazvat podle hradu, pod nímÏ bylo lokováno a opevnit. Obdafiil mûsto mnoha právy a mû‰ÈanÛm udûlil osmileté osvobození od v‰ech dávek a berní. Hrad, nové mûsto a panství ‰tramberské nezÛstaly dlouho v pfiímém drÏení markrabûte. JiÏ 27. záfií 1380 dal markrabû Jo‰t, syn Jana Jindfiicha, hrad Strallenberg s pfiíslu‰enstvím v dûdiãné léno v muÏském potomstvu Vokovi z Kravafi. Byla to Jo‰tova odmûna za Vokovu vûrnost v dobû domácích bojÛ mezi Jo‰tem a jeho bratrem Prokopem. Posledním drÏitele ·tramberka z rodu pánÛ z Kravafi byl Jan. Souvûk˘ letopisec nazval Jana z Kravafi muÏem opatrn˘m a prozírav˘m. Tehdej‰í boufilivá doba mu nedopfiála uÏívat klidného Ïivota. Ke sv˘m poddan˘m se choval laskavû a byl jim vÏdy pánem milostiv˘m. Zpusto‰en˘m a vydrancovan˘m osadám odpou‰tûl v‰echny povinné dávky na nûkolik let. Roku 1429 vydal Jan na hradû ·tramberku nûkolik privilegií na obnovu vypáleného Fulneku. Za Jana je na ‰tramberském hradû doloÏen purkrabí Martínek Kunvaldsk˘ v roce 1433. Je‰tû dlouho po Janovû smrti, která jej stihla v roce 1434, vzpomínali na nûj poddaní vdûãnû a naz˘vali jej „panem Jankem dobré pamûti“. V jeho osobû zemfiel poslední muÏsk˘ potomek vûtve fulnecko — jiãínské pánÛ z Kravafi. Páni z Kravafi byli jednou vûtví staroãeského rodu Bene‰ovicÛ, která drÏela ve 13. století dosti v˘znaãná zboÏí na Moravû, zejména na Opavsku. Poãátkem 15. století jim náleÏela asi pûtina Moravy. UÏ Franti‰ek Dvorsk˘ tvrdil poãátkem 20. století, Ïe „...z lÛna Bene‰ovicÛ — potaÏmo KravafiÛ — po‰lo pfiemnoho v˘teãn˘ch muÏÛ, proslaven˘ch v míru i ve válce: hodnostáfii církevní, slovutní právníci, pilní osazovatelé krajin a zakladatelé vûd a umûní, znamenití státníci, vytrvalí obhájcové náboÏenství katolického, av‰ak téÏ vá‰niví horlitelé pro svobodu víry...“ K tûm posledním patfiil i Pavel Kravafi. Poprvé se o nûm dovídáme roku 1415, kdy pÛsobil v PafiíÏi a uÏ o rok pozdûji byl pfiijat do sboru MistrÛ praÏské univerzity. V˘buch husitské revoluce rozprá‰il vût‰inu praÏsk˘ch MistrÛ do ciziny. Pavel zÛstal husitství vûrn˘ a do ciziny se vydal v jeho sluÏbách. Jako lékafi, tfieba husitsk˘, mûl otevfieny hranice aspoÀ do Polska. Asi roku 1421 se stal lékafiem polského krále Vladislava. Po ‰esti letech byl propu‰tûn z dvorsk˘ch sluÏeb a marnû se pokou‰el získat zpût královskou pfiízeÀ. Po tomto nezdaru se vrátil do Prahy. V té dobû vyjednávání o mír s koncilem basilejsk˘m vzbuzovalo nadûji na brzk˘ konec války. Právû ta nadûje zlákala Kravafie, zvyklého na cizinu, a vyÏádal si doporuãení praÏské univerzity k cestû do Anglie. Vûfiil, Ïe zÛstala vûrná oxfordskému kacífii Viklefovi. SvÛj pokus obnovit spojení âech s Anglií zaplatil Ïivotem. 28
Jan VI. z Kravafi a z Jiãína
Znak Jana VI. z Kravafi a z Jiãína
Nejsou známy jeho Ïivotní osudy, aÏ archivní prameny prozrazují, Ïe v ãervenci roku 1433 se objevil v univerzitním mûstû Saint Andrews (Svat˘ Ondfiej) pfied církevním soudem, kter˘ jej vydal na smrt jako kacífie. Pfii v˘slechu pr˘ projevil pfiekvapující znalost bible. Poprava kacífie byla provedena s obvyklou okázalostí na námûstí. Pavel Kravafi byl pfiiveden v okovech a s roubíkem v ústech. To proto, aby nemohl, jak uÏ se o to pokusil, uÏít je‰tû posledních okamÏikÛ k hlásání husitsk˘ch názorÛ. Pak byl slavnostnû vyhlá‰en rozsudek, hranice vzplanula a strávila Pavla Kravafie. O sto let pozdûji vy‰lo ve ·trasburku zajímavé dílo, které se pfiipisovalo Janu Husovi. Pochází v‰ak z pera Pavla Kravafie a jmenuje se „Anatomia Antichristi“. Spis vznikl v Praze za první kfiíÏové v˘pravy, vyhlá‰ené poãátkem roku 1420. Podnûtem byly otfiásající dojmy podnícené hrÛzami, které v˘prava napáchala. Tato zvlá‰tní kniha je plna hnûvu proti pÛvodci protihusitské v˘pravy, jeÏ zpÛsobila spoustu nesl˘chan˘ch bûd a hrÛz. Pro Skoty je ãeské jméno Pavla Kravafie tûÏko vyslovitelné. Znají ho pod jménem Craw. Na námûstí mûsta Saint Andrew bylo kfiíÏem oznaãeno místo, kde stála hranice pro husitského lékafie. Pfii pfiíleÏitosti 500. v˘roãí jeho upálení byla odhalena pamûtní deska na‰emu krajanovi, kterého sem zanesla expanze za husitsk˘ch válek. Od této tragické události uplynulo letos 570 let. PRAMENY: Barto‰ F. M.: Památce Pavla Kravafie, In Kravafisko roã. II. Nov˘ Jiãín 1933, str. 154 BlaÏek Bohuslav: Pamûtní kniha mûsta ·tramberka I. díl, str. 12, Rukopis. SOkA Nov˘ Jiãín BlaÏek Bohuslav: Páni z Kravafi..., In Kravafisko, roã. I. Nov˘ Jiãín 1932 Jurok Jifií: Nejstar‰í dûjiny ·tramberka, In VSONJ, sv. 33. Nov˘ Jiãín 1984 Turek Adolf: Z archivu mûsta Fulneka, In Vítkovsko 1958 Turek Adolf: Hrad a panství Star˘ Jiãín, Nov˘ Jiãín 1978 Válka Josef: Dûjiny Moravy, díl I. Brno 1991, str. 120 —121 29
Odhalení pamûtní desky Karla Jaroslava Ma‰ky Augustin Ra‰ka ·trambersk˘ kronikáfi v 30. letech 20. stol. (Pramen SOkA Nov˘ Jiãín — Pamûtní kniha mûsta ·tramberka) Dne 10. ãervna 1923 odhalena v jeskyni ·ipce na Kotouãi pamûtní deska Karla Jaroslava Ma‰ky, archeologa a fieditele reálky v Telãi, zemfielého 6. února 1916 v Brnû, kter˘, kdyÏ byl profesorem nûmecké reálky v Novém Jiãínû, prozkoumal za spolupráce tfií bratfií JurákÛ ve ·tramberku z ãís. 365 jeskynû na Kotouãi a hlavnû ·ipku, kde objevil ãelist pfiedpotopního ãlovûka diluviálního. K v˘znamu Ma‰kovû promluvil prof. dr. Woldfiich z Prahy. Pfii této slavnosti vzpomenuto téÏ tfií bratfií Jurákov˘ch, na jejichÏ hroby poloÏeny vûnce. ChoÈ, dva synové a bratr zemfielého uãence, mnoÏství ‰tramberského a okolního obãanstva, jakoÏ i zástupcÛ pfiírodovûdeck˘ch spolkÛ z celé âeskoslovenské republiky bylo této pietní vzpomínky pfiítomno. Karel Jaroslav Ma‰ka narodil se 28. srpna 1851 v Blansku, studoval reálku a Ústav technick˘ v Brnû, pak ve Vídni, naãeÏ stal se uãitelem v Jihlavû, potom ve Znojmû a od roku 1878 do roku 1892 profesorem Zemské vy‰‰í reálky nûmecké v Novém Jiãínû, naãeÏ stal se fieditelem âeské zemské vy‰‰í reálné ‰koly v Telãi. Kotouãské jeskynû prozkoumal velmi peãlivû hlavnû v létech 1878—1880. Podle sv˘ch nálezÛ rozeznával tu trojí pobyt diluviálního ãlovûka. Svûtoznámá ·ipecká ãelist, nalezená pod spodní ãernou vrstvou kulturní s hrub˘mi kfiemencov˘mi nástroji a se zbytky kostí jeskynního lva, levharta, medvûda, hyeny, vlka, cyona, bobra, li‰ky i jelena, tura, konû, divokého kance, nosoroÏce a mamuta. Z prvého pobytu diluviálního ãlovûka zbylo tam i rozsáhlé ohni‰tû u Jezevãí díry. Druhá mlad‰í vrstva kulturní vyznaãovala se uÏ nástroji z pazourku, na hroty i ‰krabadla pozornûji o‰típané a v nejmlad‰í, tfietí vrstvû pod krápníkovou korovinou, zanechal tu diluviální ãlovûk uÏ i noÏíky pazourkové i kfii‰Èálové, které si upevÀoval v rukojetích z parohu sobích a také je jiÏ dovednûji ostfiil a hladil. Ma‰kovy bohaté sbírky diluviálního a paleolitického z pfieváÏné vût‰iny staly se majetkem zemû Moravy a uloÏeny jsou v Zemském muzeu v Brnû. Ze star˘ch ‰trambersk˘ch kronik zpracovává Josef Marek
Karel Jaroslav Ma‰ka 30
·tramberk na dobov˘ch fotografiích v roce 1913.