Zpravodaj mûsta tramberka

Zpravodaj mûsta ·tramberka 2/2005

OBSAH Vojtûch Petrበ·tramberk — Kostelík sv. Katefiiny, perokresba, 1967 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky Autor neznám˘ „Fotografie bratfií OstravákÛ ve ·tramberku (Old Skauti a II. oddíl). ObdrÏeli jsme 26. 12. 1921“. (Z Kroniky Svazu skautÛ R.C.S. ·tramberk, 1, oddíl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Vûra Michnová Zprávy z radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04 Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili druhé ãtvrtletí 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 05 Dny klasické kytary — X. roãník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 06 Josef Marek VIII. ·tramberská divadelní pfiehlídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 08 Bohuslav Kresta Co nám napovûdûla kamenná nádoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 09 Vûra Horáková Stafienka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 TomበÎerdík Kronika Tomá‰e Îerdíka ze ·tramberka 1790 —1873 (soukromá sbírka, pfiepis Mgr. Zd. Genserková), ãást III., s. 1—2 B; 59 — 64 B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Martin Bár Kronika Martina Bára ze ·tramberka 1701—1863 (SOkA Nov˘ Jiãín), ãást III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 PhDr. Anna Hrãková Svûtci a svûtice v lidové kultufie, ãást. III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 PhDr. Jaroslava Grobcová ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Mariaskála ve ·tramberku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Bohumil Kresta Vymítání „zlého ducha“ ve ·tramberku, kresba Vojtûch Petrበ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 K. J. Ma‰ka Pravûké nálezy ve ·tramberku, ãást. VIII, kresba V. Petrበ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Vojtûch PetrበVzpomínky, ãást IX. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Zdenûk Bár Z Kroniky Svazu skautÛ R.â.S. ·tramberk, 1. oddíl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Václav Kmínek Vzpomínka na setkání v ãervenci 1981 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Zdenûk Burian Dvû vzpomínky na osmatfiicát˘ rok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Josef Adamec ·tramberk a nûmecká okupace, ãást I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Josef Adamec O ‰tramberském koupali‰ti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29— 31 Autor neznám˘ ·tramberk pfied r. 1925, dobová pohlednice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky

Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 2 / 2 0 0 5 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák. Redakãní rada: Karel Hrãek, PhDr. Anna Hrãková, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Jazykové korektury: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 742 66 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail: [email protected]. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4× roãnû. V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. âerven 2005. 3

Zprávy z radnice Vûra Michnová Jarní období vÏdy zavání touhou nûco uklízet, budovat, konat. Po zimû jsme v‰ichni pfiipraveni vyrazit nûco vykonávat, nebo vytváfiet. Nejinak je tomu i na radnici a úfiadû. Hned na dubnovém zasedání rady byl projednán plán stavebních akcí, návrh rozpoãtu na rok 2005, hospodafiení za rok 2004 a na následujícím zastupitelstvu byly tyto návrhy schváleny. Bylo vyhlá‰eno v˘bûrové fiízení na nájemce areálu koupali‰tû na Libotínû a v dvoukolovém v˘bûrovém fiízení byl vybrán ‰trambersk˘ podnikatel Robert ·varc. V rámci oslav Dne Zemû mûsto uspofiádalo vefiejnou akci „Ukliìme ·tramberk“, která se kupodivu setkala s docela pfiíznivou odezvou. Lidé nezÛstali lhostejní a to je opravdu dÛleÏitá skuteãnost. Leto‰ní zima pfiipravila nelehké chvíle na‰im pracovníkÛm Technické správy. VÏdyÈ snûhu jsme mûli plné ulice, uliãky, dvory i vjezdy. Na leto‰ní zimní údrÏbu bylo vydáno skoro 180 tis. Kã. A jen skonãila zimní údrÏba, hned naskoãila jarní a s ní pfiíprava na turistickou sezonu. Technické vybavení pofiád není v tak dobrém stavu, jak by si urãitû pracovníci pfiáli, ale nakonec byl schválen nákup nového nákladního vozidla pro TS Multicar M 26 Profiline. Zastupitelé mûsta se rozhodli, Ïe budou pokraãovat v odprodeji bytÛ. Byla vytvofiena pravidla pro prodej bytÛ, domÛ a nebytov˘ch prostorÛ. Mûsto pokraãuje v programu regenerace památek. Mûsto bude pokraãovat v opravû Z· a v leto‰ním roce to bude zateplení a v˘mûna oken ve spojovacím krãku mezi Z· a tûlocviãnou, oprava stfiechy na Z· a ãásteãné úpravy suterénu tûlocviãny. B˘valou Oãní léãebnu se zatím nepodafiilo prodat. Zájem projevila nezisková o.p.s. Reditus Ostrava, ale nesplnila ani jednu ze tfií podmínek k uzavfiení kupní smlouvy. Zastupitelstvo povolilo prodlouÏení termínu do 30. ãervna 2005, ale situace se nijak nezmûnila. Proto se zastupitelé rozhodli jiÏ nepokraãovat v jednáních s fieditelkou této firmy pro její neserióznost a objekt nabídnout pfies firmu Same Mitura, coÏ je sdruÏení podnikatelÛ zab˘vajících se prodejem nemovitostí, k prodeji. Byla provedena rekonstrukce pfiejezdu Ïelezniãní vleãky Kotouã ·tramberk na Kozinû. V rámci podpory zdravého a ãistého Ïivotního prostfiedí v na‰em mûstû i okolí byla zfiízena sbûrná místa zpûtného odbûru baterií a to v Z· na Zauliãí a pfiímo v budovû Mûstského úfiadu ve ·tramberku. Na posledním zastupitelstvu byla mimo jiné projednávána petice obãanÛ mûsta ·tramberka, pfiedev‰ím Ïijících na Námûstí a v pfiilehl˘ch místech, t˘kající se hluku a dopravní uzávûry Námûstí pfii nûkter˘ch akcích pofiádan˘ch firmou ·míra–print, s.r.o. Ostrava. Nejvíce rozru‰ení zpÛsobila akce 1. kvûtna 2005 I. ·tramberské Bicibici, kdy celé odpoledne znûly bubny a v podveãer rocková metalová hudba. Zastupitelé konstatovali, Ïe tento druh zábavy a tûÏké hudby se na Námûstí nehodí. Jednatel firmy ·míra–print, s.r.o. Ostrava Ing. Pavel ·míra se obrátil osobním dopisem uvefiejnûn˘m ve ·trambersk˘ch novinkách k obãanÛm, kde se za tuto akci omluvil a konstatoval, Ïe nechce z Námûstí udûlat ani novou Stodolní ulici nebo nedûlní cirkus a pfiislíbil, Ïe takovéto akce se uÏ nikdy na Námûstí nebudou konat. Do‰lo i k personálním zmûnám v této firmû a o kulturní akce se bude starat nûkdo jin˘. BlíÏí se ãas dovolen˘ch, tak si uÏívejte léta pln˘mi dou‰ky a nenechte si niãím hezké chvíle volna pokazit. 4

Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili druhé ãtvrtletí roku 2005 Vûra Michnová Dubnové události zahájil provozovatel hradu Technoprojekt, a.s. Ostrava akcí Otevírání hradu ·tramberka dne 2. dubna 2005 a mohli jste se na hradû setkat s markrabûtem moravsk˘m Janem Jindfiichem a jeho doprovodem. 16. dubna byly dvû akce, jednak 25. roãník silniãního bûhu ·tramberská desítka, kter˘ pravidelnû pofiádá ZO OS KOVO Kotouã ·tramberk a jednak akce ostravské firmy ·míra-print, s.r.o. 1. ·trambersk˘ hrnec — rekordní ãesk˘ hrnec pln˘ zelÀaãky s doprovodn˘m programem. 23. dubna se konal uÏ 12. roãník ‰ermífisk˘ch slavností s dobov˘m jarmarkem. Tato akce má své pfiíznivce. Vystoupily rÛzné skupiny historického a scénického ‰ermu, hudební a taneãní skupiny a také byly pfiipraveny soutûÏe pro dûti i dospûlé. 29. dubna ãlenové divadla Pod vûÏí sehráli v Kulturním domû na Námûstí odloÏené pfiedstavení Pilátova Ïena. 30. dubna byla v Kulturním domû pfiedná‰ka o zdraví — „Dobré zprávy — prudk˘ nárÛst cukrovky mÛÏeme sami zastavit“. Tuto pfiedná‰ku pro vefiejnost zajistila Spoleãnost Îivot a zdraví. 1. kvûtna, jako koneãnû kaÏdoroãnû, zahájil DDM ·tramberk ve spolupráci s komisí mládeÏe, sportu, vyuÏití volného ãasu a ‰kolské kvûten soutûÏí pro v‰echny „Fit rodina“. V odpoledních hodinách na Námûstí probûhla velmi kontroverzní akce I. ·tramberské Bicibici pofiádané firmou ·míra–print, s.r.o. Ostrava. Po této akci si stûÏovali obãané Námûstí na nadmûrn˘ hluk. 4. kvûtna mûsto uspofiádalo slavnostní prÛvod k pomníku padl˘ch jako vzpomínku na 60. v˘roãí ukonãení války a osvobození mûsta ·tramberka. Byli pfiipomenuti v‰ichni, ktefií poloÏili své Ïivoty pfii obranû vlasti i mûsta. Slavnostní projevy pfiednesli starosta mûsta Ing. Jan Socha a Josef Adamec, hudební doprovod SdruÏení hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka pod taktovkou Aloise Cigána. Ve dnech 7.— 8. kvûtna v Klubu seniorÛ na Horní Ba‰tû byla pro vefiejnost v˘stava fotografií a ruãních prací s názvem Dfiíve a dnes. Na 8. kvûtna pfiipadla tradiãní ‰tramberská pouÈ, ale byla hrozná zima, tak utíkali prodejci i náv‰tûvníci. Ve dnech 13. — 15. kvûtna probíhal jubilejní 10. mezinárodní hudební kytarov˘ festival Dny klasické kytary s koncerty, pfiedná‰kami a mistrovsk˘mi kurzy. 21. kvûtna se mohli zájemci pobavit na Letním veãeru na fotbalovém hfii‰ti, kter˘ uspofiádali nájemci restaurace Na hfii‰ti. Ve dnech 21. — 22. kvûtna byl otevfien ve ·tramberku pivovar. Tuto akci uspofiádala firma ·míra – print, s.r.o. Ostrava, tuto akci doprovázel bohat˘ program a vystoupila napfi. hudební skupina Buty. 26. kvûtna se rozeznûl Kulturní dÛm tóny rÛzn˘ch hudebních nástrojÛ, neboÈ ZU· ZdeÀka Buriana zde mûla svÛj Îákovsk˘ koncert. âerven vÏdy zahajuje svátek dûtí a ten jsme letos opravdu oslavili dÛstojnû a na mnoha místech. 3. ãervna v dopoledních hodinách mûsto ·tramberk pfiipravilo pro dûti ze Z· dvû divadelní pfiedstavení pro Ïáky I. stupnû Králíky z klobouku a Moliérova Lakomce pro II. stupeÀ. Zahrát k nám pfiijeli herci divadla Genus z Brna. V odpoledních hodinách v Národním sadu DDM ·tramberk ve spolupráci s komisí mládeÏe, sportu, vyuÏití volného ãasu a ‰kolské pfiipravili Dûtsk˘ den pln˘ soutûÏí a pfiekvapení. 5

Od pátku 3. ãervna si mohli dûti zajít vhodit pfiání do kouzelné truhly na hradû ·tramberku a 4. ãervna pak byl pfiipraven program pro dûti. Akci pfiipravila firma Technoprojekt, a.s. Ostrava. 4. ãervna byly opût dal‰í akce urãené k oslavám svátku dûtí, a to Dûtsk˘ den na koupali‰ti na Libotínû, kter˘ pfiipravili manÏelé ·varcovi a na Námûstí akce firmy ·míra–print, s.r.o. Ostrava I. ·trambersk˘ fotbálek, kde byl pfiipraven program i atrakce pro dûti. A aby toho nebylo v‰eho dost, je‰tû pfiijely do na‰eho mûsta moto a auto veteráni, projeli Námûstím a opravdu bylo co obdivovat. Byla to akce pofiádaná pfiáteli historick˘ch vozidel a jednalo se o orientaãní jízdu Dûrné – ·tramberk– Dûrné. 18. ãervna v amfiteátru bylo tradiãní Nokturno pofiádané SdruÏením hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka, kde spoluúãinkovaly sestry z misie Îivá voda. V˘tûÏek byl vûnován právû této misii. 19. ãervna v kostele sv. Jana Nepomuckého byl varhanní koncert. Na varhany hrál Miloslav ·imek, pastoraãní asistent a fieditel chrámové hudby v Praze Modfianech a zpûv Jakub Klos, sólista chlapeckého sboru Pueri Cantate. 23. ãervna probûhla slavnost v botanické zahradû ve ·tramberku, kde byl poÏehnán obraz sv. Jana Kfititele, patrona kamenáfiÛ, dílo Vojtûcha Petrá‰e, Msgre Franti‰kem Václavem Lobkowitzem, biskupem Ostravsko–opavské diecéze, asistoval mu pan faráfi Franti‰ek Janotka. Jedná se o obraz, kter˘ byl kdysi v kapliãce na Kotouãi a kdyÏ musela kapliãka v 60. letech ustoupit tûÏbû, obraz byl uloÏen a nyní znovu vystaven. Tuto akci pfiipravil majitel botanické zahrady Petr Pavlík, sponzorem této akce byl Kotouã ·tramberk, spol. s r.o. Ve dnech 24.— 26. ãervna 2005 jsme oslavili 3. roãník DnÛ mûsta ·tramberka. V pátek 24. ãervna se konal koncert Dechové harmonie studentÛ Janáãkovy konzervatofie z Ostravy pod vedením profesora Karla Brii. Pfiedstavili se i jeho Ïáci — mladí dirigenti Lucie MoÏná, Petr Lichnovsk˘ a dal‰í. V sobotu od 10 hodin jako tradiãní doplnûk DnÛ mûsta byl bûh do schodÛ, kter˘ spolupofiádala komise mládeÏe, sportu, vyuÏití volného ãasu a ‰kolská ve spolupráci s Technoprojektem, a.s. Ostrava. Bûhu se zúãastnilo celkem 51 bûÏcÛ. Od 13 hodin do 17 hodin probíhala v Kulturním domû soutûÏ o nejlep‰í ·tramberské ucho, kterého se zúãastnilo 12 soutûÏících a hlasovalo celkem 160 lidí. Od 14 hodin na Námûstí náv‰tûvníci sledovali pokus o ãesk˘ rekord — upeãení nejvût‰ího ucha — I. ·tramberské veleucho, kter˘ pofiádala firma ·míra–print, s.r.o. Ostrava. Upéct nejvût‰í ucho se pokou‰el pan Karel Hezk˘, ale nepodafiilo se zachovat tvar, takÏe rekord nebyl uznán agenturou Dobr˘ den z Pelhfiimova. Pan Hezk˘ se o to znovu pokusí pfií‰tí rok. V podveãer zahráli ãlenové dûtského souboru hru Oldfii‰ka a poÈouchlíci a veãer byl koncert hudební skupiny Radeg v Kulturním domû. V nedûli ve 14 hodin vy‰el prÛvod z Námûstí. V ãele byly maÏoretky z Kopfiivnice a do kroku jim hrálo SdruÏení hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka. V odpoledním bloku vystoupily dûti z M· Bafiiny, taneãnice z DDM ·tramberk, byly vyhlá‰eny v˘sledky soutûÏe o nejlep‰í ·tramberské ucho a v˘sledky bûhu do schodÛ, dûti z dûtského divadelního souboru a Ïonglérská skupina z Ostravy. Na závûr byl pfiipraven koncert dechovky Javofiinka z Lichnova, ale zaãalo pr‰et, tak jsme museli Dny mûsta ukonãit pfiedãasnû. V sobotu 25. ãervna byl zahájen T˘den se ZdeÀkem Burianem v rodném kraji. Na tuto akci spojili své síly zástupci Muzea Novojiãínska, mûst ·tramberka a Kopfiivnice a pfiipravili dÛstojné oslavy 100. v˘roãí narození geniálního malífie a ilustrátora ZdeÀka Buriana. V t˘dnu od 26. ãervna do 2. ãervence byly pfiipraveny rÛzné spoleãné akce v‰ech tfií mûst. Vrcholem byla odborná konference 1. ãervence o Ïivotû a díle ZdeÀka Buriana ve ·tramberku. 6

Dny klasické kytary ve ·tramberku — jubilejní X. roãník Vûra Michnová Tento mezinárodní kytarov˘ festival s koncerty, pfiedná‰kami a mistrovsk˘mi kurzy si dob˘vá svût a má své pfiíznivce a kaÏdoroãní zájemce, jen ‰tramberská vefiejnost zÛstává chladná. Nevím, jak je to moÏné, Ïe pfiímo na stfiíbrné míse se nám nabízí kultura vysoké kvality a ‰piãkové úrovnû v na‰em mûstû a na koncertech neuvidíte skoro Ïádného ·tramberáka, pfiestoÏe hudebníkÛ je tu dost a dost. Je to obrovská ‰koda minout tuto pfiíleÏitost setkat se s virtuózy hry na klasickou kytaru. Laciné zábavy a pseudokultury je kolem nás na kaÏdém kroku dost a dost, ale k setkání s opravdov˘m umûním dochází zfiídkakdy. Ráda bych touto cestou podûkovala Ing. Vladislavu Petrá‰kovi, kter˘ tento festival zaloÏil a stará se nezi‰tnû o zdárn˘ prÛbûh celého tfiídenního maratónu, kromû toho hraje, vyuãuje hru na kytaru, skládá a pfiedná‰í. Ten leto‰ní jubilejní X. roãník byl zamûfien na kytarové flamenco a hudbu J. S. Bacha a J. Duarteho. Celkem probûhlo 7 pfiedná‰ek a kurzÛ, kde byli úãastníci seznámeni s v˘robou mistrovsk˘ch kytar (Josef Kubla, Petr Matou‰ek a Jifií Mázl — v˘robci kytar) a s flamencem. Vefiejn˘ch koncertÛ bylo celkem pût. Dva úãastnické, kde vystoupili kromû úãastníkÛ i jejich hosté, a dále tfii koncerty, kde jsme mûli moÏnost si vyslechnout ãleny dûtského pûveckého souboru Mibidizo z Vala‰ského Mezifiíãí, Petrá‰kovo kytarové duo, v˘znamného ãeského jazzmanna Milana Ka‰ubu, Miladu Karez na akustickou kytaru, manÏele Dagmar a Jozefa Zsapkovi ze Slovenska (pfiíãná flétna a kytara) a koneãnû Petra Víta v kytarovém flamencu. ManÏelé Zsapkovi procestovali snad cel˘ svût. Mnoho svûtov˘ch skladatelÛ se inspirovalo jejich hrou v duu a vznikly fiady vynikajících skladeb. Podle odborníkÛ patfií ke svûtové interpretaãní ‰piãce. Paní Dagmar nahrála 7 CD a v souãasnosti pÛsobí jako profesorka na Konzervatofii v Bratislavû. Její manÏel je uznávan˘m pedagogem, profesorem na Vysoké ‰kole múzick˘ch umûní v Bratislavû a na Univerzitû v Aveiru v Portugalsku. Petr Vít, âech, kter˘ Ïije ve ·panûlsku. V roce 1994 obdrÏel stipendium ‰panûlského ministerstva zahraniãí, které mu umoÏnilo studovat flamencovou kytaru a historii flamenca v Andalusii. Byl profesorem na nûkolika hudebních institucích napfi. v Brnû, v Kolumbii a v souãasné dobû je pedagogem na Escuela Experiental de Música v Granadû. Co fiíci na závûr, snad jen to, Ïe bych si moc pfiála, aby si lidé, hlavnû ti mladí, na‰li cestu ke kvalitû.

7

VIII. ·tramberská divadelní pfiehlídka Josef Marek Leto‰ní amatérská divadelní pfiehlídka patfiila k tûm nejvydafienûj‰ím. Pofiadatelem byl opût divadelní soubor Kotouã. V‰echny vybrané soubory se pfiedstavily konverzaãními inscenacemi lehkého komediálního Ïánru, které dokázaly navodit uvolnûnou atmosféru. Úvodního slova pfied kaÏd˘m pfiedstavením se opût ujala paní Vûra Halamíková, vtipnû a nekonvenãnû pfied zaãátkem první inscenace promluvil starosta mûsta ing. Jan Socha. Jako první se v pátek 4. bfiezna na divadelnách prknech pfiedstavil soubor CHAOS z Vala‰ské Bystfiice rozpustilou inscenací anglického autora „Rodina je základ státu“. Aãkoliv se fiíká, Ïe anglick˘ humor je údajnû such˘, tato veselohra pÛsobila jako svûÏí sprcha vtipÛ a vr‰ících se zápletek. Samotnou inscenací se dobfie bavili pfiítomní diváci, ale také herci na jevi‰ti. Druh˘m úãastníkem pfiehlídky byl soubor ·AMU ze ·títiny. Ten se v pátek 11. bfiezna uvedl hrou francouzského dramatika Francise Vebera „Blbec k veãefii“. Opût vtipná komediální hra, která v‰ak oproti minulému t˘dnu mûla váÏnûj‰í podtext. Hra zavedla diváka mezi skupinu pfiátel, ktefií mají zvlá‰tního koníãka: zvou si na veãefii vytipované jedince a pak se baví na jejich úãet. A právû zde mûl divák také moÏnost zamyslet se nad charaktery jednotliv˘ch postav. Oproti minulému pfiedstavení byla reakce ‰trambersk˘ch divákÛ trochu rezervovaná. Dne 18. bfiezna se pfiedstavil na‰emu divadelnímu obecenstvu opût skvûl˘ soubor VICENA z Ústí nad Orlicí. Sehrál hofikou komedii Ireny Douskové o ãasech nedávno minul˘ch „Hrd˘ BudÏes“. Obdivuhodn˘ hereck˘ v˘kon zde podala Helena Lochmanová v roli Helenky, Ïákynû 2. a 3. tfiídy Z· v Niãínû. Za mimofiádn˘ hereck˘ v˘kon získala jednu z hlavních cen. V‰ichni diváci se opravdu skvûle bavili, mnû v‰ak obãas pfiejel mráz po zádech pfii vzpomínkách nad omezeností b˘valého totalitního reÏimu. âtvrtou inscenací jsme se jiÏ pfienesli do mûsíce dubna. DivákÛm se pfiedstavil opût znám˘ soubor TYL z Drahotu‰. Jeho divadelní hra „Chvilková slabost“ od Donalda Churchilla byla sondáÏ do manÏelského svazku — psychologie manÏelství. Av‰ak inscenace v provedení tfií hercÛ tak trochu zÛstala ve stínu tfií pfiedcházejících pfiedstavení. Po velikonoãní pfiestávce pfiehlídka pokraãovala posledním pát˘m pfiedstavením v podání místního divadelního souboru KOTOUâ. Autorem byl opût francouzsk˘ dramatik Georges Feydeau, mistr francouzské fra‰ky z pfielomu 19. a 20. století. Jeho hra „Brouk v hlavû“, patfií mezi nejslavnûj‰í a nejhranûj‰í autorovy situaãní fra‰ky. V krátkosti fieãeno — hra o nevûfie vûrn˘ch. Pomûrnû del‰í doba nácviku pfiinesla nakonec své ovoce. Skvûle pobavila pfiítomné publikum a rovnûÏ získala cenu za nejlep‰í inscenaci pfiehlídky. Závûreãn˘ veãer v nedûli 10. dubna v 19. hod. mûl b˘t slavnostní teãkou za pûti vydafien˘mi páteãními veãery a zároveÀ byly udûleny ceny nejlep‰ím jednotlivcÛm a souborÛ. Na pozvání organizátorÛ pfiehlídky pfiijel diváky opût po roce pobavit praÏsk˘ kabaret „Srdce a kámen“, veden˘ scénaristou, hercem a dramaturgem Václavem Glazarem, se zpûvaãkou Vilmou Mayerovou, mimem Jaroslavem âejkou a travesti show; omluvil se reÏisér ZdeÀka Tro‰ka. Je‰tû pfied vystoupením kabaretu se malou ukázkou z nacviãované pohádky pfiedstavil dûtsk˘ divadelní soubor divadla Pod vûÏí. Pak nastal kolaps. Pfii plném zatíÏení reflektorového parku do‰lo k jeho v˘padku a následn˘ program kabaretu i závûreãné vyhodnocení pfiehlídky probûhlo jen pfii nouzovém osvûtlení. Na závûr v˘sledky hodnocení divácké soutûÏe: Nejlep‰í inscenace: „Brouk v hlavû“ — DS KOTOUâ ·tramberk Nejlep‰í Ïensk˘ hereck˘ v˘kon: Helena Lochmanová za roli Helenky — DS Ústí n. Orlicí Nejlep‰í muÏsk˘ hereck˘ v˘kon: MUDr. Jaromír Veith za roli lékafie — DS CHAOS Vala‰ská Bystfiice Nejlep‰í amatérská reÏie: Mgr. Pavla Jurková — DS KOTOUâ ·tramberk Nejlep‰í amatérská scéna: Josef Hrãek — DS KOTOUâ ·tramberk Hodnocení kuliãkami: „Rodina je základ státu“ — DS CHAOS Vala‰ská Bystfiice 8

Co nám napovûdûla kamenná nádoba Bohumil Kresta V polovinû 70. let minulého století nechal tehdej‰í duch. správce pfiemístit kamennou nádobu uloÏenou pod schodi‰tûm ve „staré vûÏi“ do hlínového podloÏí pfied farní budovou, aby slouÏila pro v˘sadbu okrasn˘ch kvûtin. Pro tento úãel poslouÏila pouze jeden rok a pak aÏ do roku 2004 byla obrostlá plevelem. Po dohodû s p. Aug. Hyklem a za pomoci jeho pfiátel byla kamenná nádoba pfiemístûna na kamennou podezdívkvu nedaleko „staré vûÏe“. UÏ dfiíve bylo jasné, Ïe se jedná o kfititelnici z b˘valého hradního kostela sv. Bartolomûje. A jaké tajemství nám tato kfititelnice mÛÏe poodhalit? Je v ní skryta nejen historie zdej‰ího náboÏenského Ïivota, ale také hradu, kostela, mûsta i s pfiináleÏejícími vesnicemi a jiné zajímavosti. Pfii pohledu na kfititelnici spatfiíme blízko jejího dna ‰ikmo vysekan˘ otvor. Po konzultaci s odborníkem na sakrální umûní se mi dostalo vysvûtlení, Ïe v kfititelnici se musela obãas mûnit voda a také kfititelnice ãistit. Proto je tam otvor. Ve ·tramberku je prokázáno osídlení ve v‰ech etapách od neolitu, pfies dobu hradi‰tní aÏ do dne‰ních dnÛ. Zviditelnûním moci vládnoucích vrstev se staly kamenné hrady budované od 13. století Základními ãlánky tûchto hradÛ jsou v jejich ãele, nejvíce ohroÏeném místû, stavûny ‰tíhlé, obvykle válcové vûÏe zvané bergfrity (Poslední útoãi‰tû). Tyto vûÏe byly pfiístupné pouze z prvního patra hradního paláce vybudovaného v nejlépe chránûné ãásti hradu ukrytého za vûÏí, se kterou je spojen padacím mÛstkem pro rychl˘ pfiesun v pfiípadû napadení. Na prostornûj‰ích hradních nádvofiích byly budovány samostatné kaple, které byly souãasnû místním kostelem. Pro nedostatek místa na nádvofií budovaly se hradní kostely pfied hradbami v blízkosti hradu na pfiístupném a chránûném místû; napfi. ve ·tramberku. ZaloÏení ‰tramberského hradu se klade do 13. století. Historik ¤ehofi Voln˘ uvádí, Ïe náleÏel fiádu templáfiÛ, coÏ je v souladu s historiky jako Tom. Pû‰inou i Fr. Jos. Schwoyem. Byl také jedním z hradÛ stfieÏících obchodní trasu — tzv. jantarovou cestu. Templáfii pfii‰li do na‰ich zemí za vlády Václava I. Václav Hájek z Liboãan uvádí rok 1232. Ve kterém roce byl ‰trambersk˘ hrad vystavûn se pfiesnû neví, ale víme, Ïe se dá pfiifiadit k bergfritov˘m hradÛm ze 13. století. ·tramberk jako osada se v této star‰í dobû rozkládal jen na rozmûrnûj‰ím prostranství, které pak vytváfielo podhradí — dne‰ní námûstí. Obyvatelé se pravdûpodobnû skládali ze fiemeslníkÛ a obchodníkÛ. Nûkterá fiemesla byla nezbytná nejen pro obyvatele okolních vesnic, ale také pro posádku hradu. Hradní kostel, zasvûcen˘ sv. Bartolomûji, slouÏil jak hradní posádce, tak zdej‰ím obyvatelÛm i vûfiícím z okolních vesnic pfiináleÏejících k hradu, kde plnili svoji nedûlní povinnost. Kostel byl pÛvodnû bez vûÏe. Ta byla ke kostelu pfiistavena souãasnû s hradbami mûsta, do nichÏ byla vãlenûna (markrabû Jan Jindfiich Lucembursk˘). Dokazuje to pÛdorysn˘ náãrt z roku 1919. Odklon osy vûÏe od osy kostela je asi 36 stupÀÛ západním smûrem. Roku 1312 byl zru‰en fiád templáfiÛ a hrad i celé panství pfiipadlo zemûpánu. Rozsáhlost tehdej‰ího zdej‰ího panství a poãet osad patfiících do ‰tramberské farnosti není známa. V pfiepisu listinného dokladu panství HückeswagenÛ pfied rokem 1258 je celá oblast kolem ·tramberka smûrem JZ oznaãená „drÏitel neznám˘“. Zfiejmû se v té dobû jednalo o majetek panovníka, kter˘ ho pak mohl postoupit fiádu templáfiÛ. Osad pfiíslu‰ejících ke zdej‰ímu hradu bylo jistû podle jiÏ zmínûného územního plánu pomûrnû dost. V‰echny tyto osady tvofiily farnost pfii hradském kostele. Jak se doãítáme v historii, pustil Lacek I. z Kravafi odúmrÈ ·tramberku a 16 dûdinám k nûmu pfiináleÏejícím. Z toho lze usoudit, Ïe farnost nebyla malá. Vzhledem k malému vnitfinímu prostoru hradského kostela a jeho se‰losti vybudovali jezuité v roce 1722 na námûstí nov˘ kostel, kter˘ byl nûkolikanásobnû vût‰í, ov‰em bez vûÏe. Star˘ kostel byl zbourán v roce 1782. Ponechána byla pouze vûÏ se dvûma zvony a mal˘m zvonkem pod vrcholem vûÏe, zdej‰ím lidem zvan˘ „umíráãek“, kter˘m se dosud ohla‰uje úmrtí zdej‰ích obãanÛ. Poprvé se tyto zvony pfiipomínají v inventáfii v roce 1673. Proto se vûÏi fiíkalo zvonice. Památku na tento název pfiipomíná cestiãka odboãující z ulice Horní Ba‰ty kolem válcové budovy („kulatiny“), neboli ba‰ty podle které nese název ulice, smûrem vpravo nahoru k nûkolika domkÛm, kde se fiíká „pod zvonicu“. Oba zvony byly ve 30. l. m. s. z vûÏe sundané. Men‰í zvon byl v roce 1933 pfiifiazen k nov˘m ãtyfiem zvonÛm ve zdej‰ím kostele a vût‰í zvon byl pozdûji darován novému filiálnímu kostelu v Závi‰icích. 9

Stafienka (ãrta ze Ïivota) Vûra Horáková Moje nejoblíbenûj‰í spisovatelka, paní BoÏena Nûmcová, vydala pfied 150 léty své vrcholné dílo, svou kníÏku, která se pro nás âechy stala zároveÀ kníÏkou nejãtenûj‰í a nejmilej‰í. Její babiãka zde pfiedstavuje ideál moudrosti a Ïivotní venkovské harmonie. Dílo vyznívá jako zpovûì a útûk od starostí, nemoci spisovatelky a v‰ech Ïivotních strastí, do svûta krásy a dûtství. „Kdybych ‰tûtcem mistrnû vládnout znala, oslavila bych tû, milá babiãko, Jinak, ale nástin tento, pérem kreslen˘ — nevím, nevím, jak se komu zalíbí!“. Tato nejkrásnûj‰í vûta knihy se stala pobídkou k napsání této ãrty a já prosím vás — ãtenáfie — o laskavé pfiijetí. Snad kaÏd˘ ãlovûk se rád a s láskou vrací ve sv˘ch vzpomínkách k lidem, které miloval. Jsou to vzpomínky léãivé, du‰e se v nás uklidní a dostává se do roviny ticha a pokoje. Mezi vzpomínky, které k sobû ráda pfiivolávám, pfii kter˘ch se ve mnû uhostí pokoj a krása, patfií vzpomínky na moji stafienku, paní Annu Îerdíkovou. Narodila se ve ·tramberku v roce 1892 v rodinû prost˘ch a obyãejn˘ch lidí. Její otec patfiil mezi dûlníky, dob˘vající si svÛj chléb vezdej‰í v lomu na Kotouãi, jak se správnû fiíká ve ·tramberku — jako „kamenáfi“. Matka se starala o ãtyfii dûti, domek a políãko. Rodina Ïila spokojenû bûÏn˘m Ïivotem. Moje stafienka ale pro mne byla neobyãejn˘m ãlovûkem. Vy‰‰í postavy, vÏdy ‰tíhlá, hust˘ch, hnûd˘ch vlasÛ, které nikdy nezbûlely. Chodila prostû, ãistû obleãená, v barchetov˘ch halenách a teplé sukni v zimû, v létû v pracích ‰atech, na kter˘ch nikdy nechybûla zástûra, jak ona fiíkala „kasanka“. V zimû pfies teplé obleãení nosívala tmav˘, károvan˘ „vlÀák“. Bylo to obleãení praktické pro kaÏd˘ den. Uvádím zde popis prosté Ïeny, Ïijící svÛj skromn˘ Ïivot, jako mnoho jin˘ch. Co ale bylo na mé stafience to nejkrásnûj‰í, byla její tváfi a povaha. Tváfi ãlovûka vnitfinû krásného a bohatého. Její stále se usmívající oãi, které se zmen‰ily do úzk˘ch ‰tûrbinek s mnoÏstvím drobn˘ch vrásek okolo. Tváfi prosté Ïeny vnitfinû vyrovnané, která ve své skromnosti dokázala b˘t velkou a silnou osobností. Bohatá byla svou láskou k nám, ktefií jsme Ïili s ní a vedle ní. Kolik to bylo krajícÛ chleba, dobr˘ch buchet a jin˘ch dobrot, které mûla vÏdy po ruce. Nepamatuji se, Ïe by nûkdy projevila vÛãi sv˘m dûtem nebo vnouãatÛm sebemen‰í nelibost. ·iroká, otevfiená náruã nás k sobû tiskla a nebylo nic krásnûj‰ího, neÏ se vyzpovídat ze sv˘ch tûÏkostí. Její zásluha a pracovitost dokázala, Ïe spolu s dûdou postavili vût‰í dÛm, kde potom Ïila s rodinami sv˘ch ‰esti dûtí. Pûkn˘ vztah mûla k práci na poli. Ráno ãasnû vycházela s krajíãkem chleba v kapse, s plechovou zalévací konví, kde nesla vodu na nejmen‰í sazenice, pod paÏí nezbytnou trávnici. KdyÏ se vracela pfied polednem domÛ, v tváfii opálená, unavená, ale stále se usmívající. V trávnici na zádech jiÏ nesla vykopané brambory k obûdu, zeleninu a nahofie náklad ruãnû srpem naÏaté trávy. Îádn˘ odpoãinek — uvafiila obûd a vûnovala se dal‰í práci. Mûla ráda svoje zvífiátka. KdyÏ se nûkteré ze zvífiat zabíjelo, nesmûli jsme my dûti b˘t u toho. To proto, abychom je nelitovali. Zvífie pr˘ pak nemohlo umfiít. 10

II. Aãkoliv moje stafienka byla obyãejná Ïena, která mûla jen základní vzdûlání, neznala cestování ani jin˘ch v˘dobytkÛ tehdej‰í doby, byla Ïenou moudrou a vÏdy vlídnou jak k nám nejbliωím, tak i ke svému vzdálenûj‰ímu okolí. UdrÏovala dobr˘ vztah ke sv˘m znám˘m, sousedÛm i cizím lidem. Pamatuji se na pfiíhodu, kdy po válce obcházely domy slovenské Ïeny — vy‰ívaãky, se sv˘m dílem. Ubrusy, vy‰ívané pfiehozy, záclony a jiné krásné vûci, na kter˘ch bylo vidût trpûlivou a zruãnou práci. IkdyÏ jejich v˘robky nebyly zrovna doma zapotfiebí, vÏdy od nich nakoupila a dovedla práci ocenit. Sama mûla k ruãním pracem pûkn˘ vztah. Byla to ona, která mû nauãila, jak se háãkuje, jak se vy‰ívá zoubek, v‰echny druhy stehÛ, to v‰e znám od ní. Kolik mezi námi zÛstalo nevyfiãen˘ch a nezodpovûzen˘ch otázek. Jak ráda bych se dnes dovûdûla více o jejím Ïivotû. Dûtství — to krásné období, proÏíváme bohuÏel jen jednou a jen omezenou dobu se mÛÏeme st˘kat s tûmi nejdraωími. Pak odchází a sami se stáváme dospûl˘mi. Krásn˘m roãním obdobím byl u nás proÏit˘ „Advent“. Doba tajemná, doba krátk˘ch dní, kdy slunce je vidût jen zfiídka. Celá pfiíroda je v napjatém oãekávání ãehosi krásného. Doba velk˘ch tajností, horeãn˘ch pfiíprav, mraziv˘ch rán a dlouh˘ch veãerÛ. Ráda chodívala na „roráty“ do svého kostelíãka. Veãer jsem ji vÏdy prosívala, aby mne ráno pfii‰la vzbudit, Ïe pÛjdu s ní. KdyÏ mne ale ráno jemnû budívala, zvítûzila moje pohodlnost a já se ráda více zabofiila do tepl˘ch pefiin. Sílu a odvahu k Ïivotu ãerpala stafienka od svého Boha. Vychována v tomto duchu a posilována jeho vlivem, pfiedávala toto bohatství nám okolo ní. Hluboce vûfiící, aniÏ by nás k nûãemu nutila, nevûdouc sama, usmûrÀovala nበÏivot dobr˘m pfiíkladem. „Chval Boha, jak moha“. Tento staroãesky znûjící pfiechodník byl jejím Ïivotním mottem. Toho se drÏela aÏ do konce svého Ïivota. Pfii sv˘ch ruãních pracech si nechávala ráda pfiedãítat z rÛzn˘ch kníÏek. Pfieãetlo se u nás Sibylino proroctví, Jiráskovy romány, staré kalendáfie, ale i pohádky. Chodívala jsem ráda poslouchat a láska ke kníÏce mne nikdy neopustila. Nejoblíbenûj‰í kníÏkou ale stejnû bylo sedm dílÛ „Káji Mafiíka“. Sedûla jsem jako pûna a nikdy se mi od kníÏky nechtû|o. Tûch nekoneãn˘ch sedm dílÛ jsem pak proãítala nûkolikráte za sebou a v tûÏk˘ch chvílích se k nim vracím dodnes a cítím, jak stafienka ãte se mnou. Stafienka vychovala celkem 6 dûtí, z toho pût dcer. A byla to starost, aby kaÏdé z nich pofiídila pefiiny. Pefií se dralo kaÏdou zimu. Po Vánocích zaãala sezóna „‰kubaãek“. Dennû se po obûdû zasedlo, na stÛl se vysypal kopec pefií, na klín krabici od bot a „‰kubalo“ se do pozdních hodin. S nezbytnou svaãinou bylo spojeno mnoÏství povídek, pohádek, povûr, stra‰ideln˘ch pfiíbûhÛ, ale i písniãek. KdyÏ chodívala stafienka drát pefií do okolních domÛ, chodívala jsem, jakoÏto její nejstar‰í vnuãka, ráda s ní. Dodnes cítím, jak krásn˘ a vfiel˘ vztah mezi námi vÏdy byl. Do stafienãiny kuchynû se soustfieìovala vût‰ina dûní v na‰í rodinû. Tam se Ïivû debatovalo a stafienka byla nejmenovan˘m poradcem sv˘m dûtem. Mil˘m, klidn˘m a pfiirozen˘m pfiístupem udrÏovala pfiátelské vztahy . Kuchynû v‰ak byla zároveÀ pracovi‰tûm, kde se vafiilo, stolovalo a pfiijímaly se náv‰tûvy. Jednou ze zajímavostí mého dûtství, bylo peãení chleba. Uprostfied místnosti stála dfievûná díÏe, ve které kynul „boÏí dar“. Ráno, kdyÏ byl dÛm je‰tû nevytopen˘, u stafienka v kuchyni bylo uÏ teplo. Na víku díÏe leÏela teplá pokr˘vka, na kterou nás stafienka dokola posadila. Sedûla nás tam fiádka, noÏky spu‰tûné dolÛ, ãekali jsme na snídani. KdyÏ si vzpomínám na ty milé stfiípky z mého dûtství, proÏívám pocit beznadûjnû krásn˘. Stafienka od nás ode‰la ti‰e, tak jak Ïila. Cel˘ její Ïivot byla sluÏba Bohu, sv˘m nejbliωím a ostatním bliÏním. SluÏba tichá a pokorná s pfievládající lidskostí. âlovûk ve sv˘ch vzpomínkách na své drahé, si je ãasto pfiikra‰luje a vzpomíná jen na to nejlep‰í. I pfiesto lze o mé stafience fiíci, Ïe to byl „boÏí ãlovûk“. 11

Kronika Tomá‰e Îerdíka ze ·tramberka 1790 —1873 ãást III. (soukromá sbírka, pfiepis Mgr. ZdeÀka Genserková, jazykovû neupraveno) s. 1—2 B ¤eã starosty, kdyÏ se pfiijde pro Ïenicha aneb nevûstu Vin‰uju vam pfiednû Milost BoÏi atd. Pûknû prosym, abyste mi dovolili nûktere slovo promluvit a pfiedstupit na Ïadost pana Ïenicha, v‰ak nic jin‰iho neÏ toliko to, Ïe tento poctivy N.N. uminil sobû svuj stav promûniti a do stavu S. manÏelstva vstupiti. Îe on pfiednû Pana Boha prosyl, aby ho ctnu a bohabojnu manÏelku obdafiiti raãil. V‰ak ale z vnuknuti BoÏiho oblibil sobû tuto ctnu a poctivu dcerku jmenem N.N. za pravu a vûrnu manÏelku pojiti, Ïe jak ji on slibuje v‰ecku vûrnost a lasku manÏelsku zachovati, ji v niãemÏ neopu‰tûti aÏ do smrti sve nebo jeji a do sveho stateãku, ktereÏ on ma anebo s poÏehnani BoÏiho miti bude Ïe ju pfiipusti a nade v‰im plno mocnu hospodyni ãini, aby s tym hned od potvrzeni stavu manÏelskeho erbovala a ‰ofovala. Za druhe, Ïe juÏ od pana vrchniho vyjednani a od velebneho pana farafie a panuv kaplanu v v chramû Panû po 3krat prohla‰eni jsau. Za tfieti Ïe se stalo pfied nûkterym ãasem nûjake pfiatelske zhledani alebo na mluvy, Ïe tato poctiva dûveãka pfiislibena byla, Ïe nam byl rok sloÏeny aÏ do dne‰niho dne, tak my se k temu hlasyme, aby nam tato poctiva dûveãka propujãena byla pfiednû do chramu Panû pfied velebného p. farafie k potvrzeni svateho manÏelstva, s chramu pak Panû zase ji chceme v pfiatelske ruky odevzdati. Pfii nevûstû pfiidane je to: Ja ale sam od sebe nemuÏu pfiislibit, prosym za male strvani, aÏ se s pany pfiately poradim. Co ste Ïadali mate byt vysly‰eni ve va‰i Ïádosti, jestli stojite v tem co ste pfiislibili (mila nevûsto). PonûvadÏ ti Pan Buh da1 ten ãas doãkat, Ïe sve mile rodiãe mysli‰ opustit a sveho mileho manÏela se pfiidrÏet musy‰, tak nebyla by sluÏna vûc, abys tak ode‰la. PonûvadÏ tvoji rodiãove mnoho s tebu podstupili skrz vychovani, tak na nich po tfii krat odprosy‰ a jim podûkuje‰ za jejich bohabojne vychovani. Na vas pak pani a pfiatele, jenÏ ste se na jejich Ïadost ze‰li, abyste jich do chramu Panû odprovodili a za nû se tam pomodlili. Dne 30. maje AO 1820 na LS Mily Ïenichu, nevûsta ti posyla vûnec, vûnec vûrnosti a lasky, abys jej tak ãisty zachoval, jak na tom talefiku leÏi. s. 59—64 B Narovnani mû‰Èanuv s uliãany Dnes v dole psaneho datum se mezy mû‰Èani stalo mûstis ·tramberka z jedne — a uliãany tehoÏ mûstis strany kofialeãneho uÏitku mezy nimi skrze pro‰la mnoha leta trvajicy rozepfie z druhe strany pfiitomnosti Jeho vysoce dustojne Milosti Pana pana Franciska Oppersdorfa z Tovarystva JeÏi‰ova J.Mil. cys. conviktu holomuczkeho regenta a panstvy novojiãinskeho a Rymnickeho /?/ plnomocneho administratora a ten ãas pfiedstavenych panuv officiruv, pfiednû pana Franti‰ka Kamenytzckyho, fiizeneho hejtmana, pana Augustyna Wisnera, duchodniho a pana Jifiika KfiiÏana, obroãniho, následujicy dobre jednomyslne, prve a neporu‰itelne porovnani, totiÏto: Uznajice vej‰nadfieãena Milost. vrchnost, Ïe mû‰Èany ‰tramber‰ti dle milostivych privilegiich jim propujãene paleni kofialky a z takoveho pochazejicy roãni uÏitek ãim daleji, tim viceji sobû pfiivlastniti a uliãany, ktefiiÏto nejenom in c o n t r i b u e n d o , ale taky v odbyvani jinych vychazejicych panskych povinnostech s nima ve v‰em potaÏeni jsou, od takoveho ãela e c l u d i r o v a n a miti chtûji, na to se fundirujice, Ïe takove milostive nadani jen toliko na mû‰Èany a privilegirovany dva a dvacet domove pivny ‰kreky, ponûvadÏ v privilegium o uliãanech Ïadna zminka se nedûje, by se stahovalo, kdeÏto pak naprotiva tomu uliãane starima rejstfiikama jen prokazali, Ïe ony jiÏ pfied mnohyma lety jisty dil od takoveho kofialeãneho najmu po kaÏdykrate povolany byvaly. 12

Proãe‰ tehdy pro uvarovani v‰ech dal‰ich roztrÏitosti, soudu, nakladu a nepokoje pfiatelsky o tom se snesli, a ponûvadÏ Ïe buducnû zaãnuce od pfií‰tího sv. Jifiiho nasledujicyho 1743 roku mû‰Èani ‰tramber‰ti jim uliãanum na buducy vûãne ãasy tfieti dil kofialeãneho uÏitku kaÏdoroãnû c e d i r o v a t i a Ïe takove penize buducnû do obecniho poãtu potaÏene byti nemaji n˘brÏ do obvzla‰tni truhlice skladane byti maji, od ktereÏto truhlice burgmistr jeden kliã a z uliãanuv teÏ podobnû k tomu nafiizeny jeden kliã miti ma, a takove penize na potfiebne vydani uliãanuv a p l i c i r o v a n e a tam jedno neb druhe by se vydalo pokaÏdykrate do rejstfiika, ktefiiÏto rejstfiik vÏdy v truhlicy zachovan byti ma, naleÏite a n o t i r o v a n o byti ma. TeÏ Ïe mû‰Èane budaucnû kaÏdoroãnû par z uliãanuv kdy kofialka se pronajimat bude, k t a x i r o v a n i povolati, teÏ kdy buducnû Rathaus by se vystavil a k svemu stavu pfii‰el, Ïe uliãanum pivo po pofiadce ‰enkovati dopustiti chtûji. Naprotiva tomu zavazali se uliãane a pfiislibili, Ïe buducnû kaÏdoroãnû na ·trambersku obec dle starobyleho porovnani rozvrÏene vino s nimi zaroveÀ e t s e c u n d u m p r o p o r t i o n e m , usedlosti rozbirati a platiti, teÏ od toho kofialeãniho uÏitku od mû‰Èanuv jim c e d i r o v a n e h o tfietino dilu, zase tfieti dil jim mû‰Èanum na potfiebne jejich vydani popustiti a s nimi vÏdy dobfie pfiatelsky a pokojnû sna‰eti se chtûji. V‰ak milostiva vrchnost sobû to P e r e p r e s s u m milostivû reservirovati raãila, Ïe pokavadÏ budaucnû pro poctivé obce vût‰i zysk, a lep‰i uÏitek nûtco byti by se uznalo, takovy spis zmûniti a v lep‰i pofiadek tvrditi. V‰echno vûrne a beze lsti. Na potvrzeni toho peãeÈ na‰i na tento spis sme pfiitiskli a z vlastnima rukama se podepsali. JenÏ se stalo v Novem Jiãinû dne 8ho augusty roku 1742. L. S. Franczl Kamenitsky hejtman L. S. Augustyn Frantz Wizner rendtschreiber L.S. Georg Ferdynand KfiiÏan kastner

L. S. Jan Klor, burgmistr Jan Urbanovsky L. S. Jan ·tûpan L.S. Thomas Hykel L.S. Jan Bajar L. S. Jan Hykel L.S. Martin Sopuch L.S. Pavel Prosek L.S. Václav Ja‰ek L.S.

Pfiitomné porovnani od vrchnostenske strany teÏ podobnû se taky fabiruje a konfirmuje. Sigl v Novem Jiãinû Anno et die ut supra Franciscus Oppersdorf societ Jesu et convictus Olomucensis regens Îe zpfiedu postaveny vejpis s svim pravym nam exhibirovanym originalem bedlivû od nas dule psanych kolationirovany a od slova do slova rovno znûjicy vinaleznuty jest, to my primator, purgmistfii a rada visoce kniÏecyho biskupskeho holomudskeho mûsta Pfiibora podpisem jmen na‰ich a pfiitisknutu peãeti mûstku dosvûdãujeme. JenÏ se stalo v doctennim mûstû Pfiibofie dne 8ho decembra 1754 roku. Joannes Graf p.t. Primator Carl Anton Fresler p.t. Consp. senior Gabriel Leop. Piskittl p.t. consc. sen. Mathias Franta Miksche Anton Johann Antl Josefus Ignatius Sudat Victorius Franciscus Blecha Georg Vlegl Foltin p.t. Sindikus 13

Kronika Martina Bára ze ·tramberka 1701—1863 (SOkA Nov˘ Jiãín, autor pfiepisu neznám˘, jazykovû neupraveno) ãást III. Na dochodû r. 1816 a zaãátku r. 1817 bylo tak velike suÏovani lidu. Museli jsme verb‰ajny zaplatit. Kdo daval ten najmen‰i, totiÏ na rok 2 zl. 30 kr, musel dát 2 zl. 30 kr. stfiibra a nebo 10 zl einlösungschein. Toho ãasu byla velika bida, drahota. ¤emesla v‰ecky staly, nebylo co dûlat. A bylo velke draho, a „stfiibra nebylo nikdy“. A museli jsme ty stfiibrne peníze draho platit, totiÏ za 15 kr stfiibrnych musel dat ‰ajnuv l zl a víc. A to musel dat kaÏdy, co se jmenoval fiemeslnik, tfieba chleba Ïebral. A k tomu je‰tû hlavni daÀ také na stfiibfie — 3 hlavy 30 kr. A tak chudobni lide prodávali ‰aty a hospodáfistvi, aby tu daÀ mohli spraviÈ a r. 1818 to bylo takové. R. 1817 bylo velké souÏení a bída se rozmohla, ne‰ly fiemesla nic, ani soukenické ani tkalské, neboÈ lidé nic nemohli dûlat a jísti téÏ nebylo co, a bylo draho a nebylo zaã koupit, kdyÏ nebylo Ïádného zárobku. Potom kradli, rabovali. Kradli krávy i telata pod krávami. Tak kdo mûl krávy neb nûjak˘ statek, musel ho vartovat a zam˘kat. To vesno aÏ do nového zboÏí pofiád lidé jedli trávu, kmín, hadrych, lebedu. Jenom tím se Ïivili. Potom bylo léto tak pohodlné, Ïe bylo sucho, ale kdyÏ byl dé‰È potfiebn˘, hned pr‰elo a téÏ se urodilo. Potom odlacnûlo. Z vesna aÏ do nového bylo draho za ‰ajny. Mûfiice ka‰e prosné za 40—42 zl., Ïito za 35 zl., obile za 30 zl., jeãmen za 20 zl., jak nûkde zaãlo b˘t nové, hned jeãmen pfii‰el za 10 zl. Co dál, to níÏe. R. 1817 namlátil jsem z l mûfiice 5 a 2/4 mûfiice Ïita 4 a 2/4 mûfiice jarého. Byla velká úroda ovoce. Z l ofiecha 6 mûchÛ, z l hru‰ky ovesÀanky 12 mûchÛ, z l hru‰ky sladké 2 mûchy. Poãasí 1821 a 1822. R. 1821 v létû padal sníh a potom v zimû nebylo zimy, nebylo sanice Ïádné ani oken zamrzl˘ch a bylo skoro teplo a suché léto. R. 1821 25. dezembra byl velk˘ vítr, takÏe mnoho ‰kody nadûlal. A ta celá zima byla nad obyãej levná a celou zimu kvítka se nalézala. A potom následovalo suché léto a ranné léto. Bylo skoro Ïnivo. A velk˘m parnem slivky se místy v‰ecky upekly na stromû od slunce na kopeãkách a spadly, takÏe jich bylo, tak Ïe je mohl hrabat. Ale proto místy mnoho ovoce obstálo, takÏe nebylo památky, aby se tak v‰ecka ovoc urodila, jak ten rok 1822. Nebo bylo hrubû mnoho tfie‰ní, hamralÛ, vi‰ní, jablek, hru‰ek, kobylanek, ‰vestek, ‰pendlíkÛv bylo hrubû mnoho, Ïe to bylo aÏ nevzácné, i slivek bylo dost i ofiechÛv. A po sv. Bartolomûji za 2 t˘dny bylo v‰echno dozralé, slívky, jabka i hru‰ky. R. 1822 dne 30. aprilis zemfiel Augustin Hykel, mû‰Èan a hrnãífi No 8. R. 1822 dne 23. listopadu u ‰evãe Pavla Petrá‰e se chytlo od ohnû na podsíni aÏ d˘le, trámy pfiehofiely, ale to lidé zatlaãili. To se stalo o 4 hodinách ráno. R. 1822 se postavily nové jatky vedle dolní brány. R. 1819 dne 30. prosince umfiel o pÛl ‰esté hodinû ráno Josef Hikl No 10. B˘val ale 28 (?) let pfiedstaven˘m. R. 1820 17. ledna Jifií Havránek, rechtor zemfiel. SlouÏil 36 let. 14

R. 1820 7. dubna sadily se pfied kostelem 4 lipky a to s velku slavu. R. 1820 7.dubna veãer slavili Ferd. Havránka nebo ten den pfii‰el mu dekrét za rechtora. R. 1820 19. 5. bylo velké povûtfií, hromobití a krupobití. Nadûlalo ‰kody po mûstách, nûco v Kopfiivnici a Libho‰ti, víc v Îenklavû R. 1820 4. 9. byl pryfunk v ·tramberku a skonãila se ‰kola normální aÏ do V‰ech svat˘ch. R. 1820 6. aprilis zemfiel Jan Kelnar, mlynáfi zavisky. R. 1821 20. ãervna to jest den pfied BoÏím Tûlem padal sníh tak jak v zimû. R. 1821 30. 1istopadu t.j. na sv. Ondfieje bylo velké blyskáni, hfimûní a hromobití místámi. R. 1821 na vánoãní svátky BoÏího narození bylo bez snihu kopno jak na podzim. A dne 25. dezembra t.j. právû na hod BoÏího narození fuãel takov˘ siln˘ vitr, Ïe stavení pfievracal. Na Ba‰tû 4 chalupám cel˘ krov strhal a daleko rozhazal a jenom komíny stály a d˘le, ostatek v‰ecko bylo jak po vyhofiení. A nebylo jednoho místa za pokojem, co by nebylo naãaté. Farní dÛm byl nedávno nov˘, kus stfiechy vyrvalo a kameného ‰títa kus shodilo. Na kostele 6 ‰arÛv utrhlo. A krom toho ledakde pul stfiechy, celou stranu, pul strany utrhlo. V lesách dfiíví, kde ten vítr trefil, leÏelo jak paseka polámané i s kofiením vyvrácené. A ten vítr zaãal fuãet na ‰tûdr˘ den veãer a pofiád fuãel na druh˘ den do veãera, t.j. na den BoÏího narození. 25. prosince ráno hned se vybubnovalo pod trestem aby se netopilo cel˘ ten den. A téÏ se netopilo. Toho dne v‰eci lidé mûli pÛst. Jedli jsme such˘ chléb na obûd, nebo kdo mûl koláãe. NáboÏenství toho dne se odpravjalo: velká m‰e sv. bez v‰ecké muziky, po poledni ne‰poru ani kázání nebylo. Poledne a veãer klekání se mal˘m zvonkem zvonilo. A tolik dfieva nalámalo v lesích v Kotuãu, v âerném lese, v Bûlé, Ïe nemohl ãlovûk pfiejít. Místami bylo, jakoby les vytínal. R. 1822 bylo hrubû sucho a horko pfies celé léto, Ïe místy na roli úrody uschly, ovoc na stromû se upekla a bylo teplo aÏ do sv. Martina. A 12. a 13.listopadu bylo takové mrznutí, okna zamrzla do vrchu a bylo bez snûhu a zas se oteplilo. Dne 11. dezembra napadl popra‰ek, dne 17. dezembra napadl sníh. Dne 24. dezembra zaãlo mrznout a mrzlo pofiád aÏ do 15. ledna 1823. 1823. A bylo tak zle o vodu, jenom jsme brali vodu od Bílé studnû, ze dvora a z pod zahrad. A nebyl by dostal ani v mûstech bûlky koupit, protoÏe se nemlelo a mrzlo aÏ do 29. ledna. R. 1823 dne 16. marca zaãal se ‰tafírovat velk˘ oltáfi a pucovat, kfiíÏová cesta a mal˘ oltáfi i varhany. To trvalo aÏ po sv. Duchu. R. 1823 na Horu sváÏalo se kamení s vefiovsk˘ch Peklisek na kfiíÏ. Mûsíce ãervence se na hofie kfiesalo kamení. Léta 1823 dne 16. Juni zaãalo se kamení lámat na kfiíÏ na vefiovsk˘ch Pekliskách. A potom ho vozili sedláci ze v‰ech dûdin z pod fary, ba i Libho‰Èané, ·enov‰tí i ze Îilinyi na‰i dvofiáci, v‰eci na horu a tam ho klepali a kfiesali. A skládali na‰i dobrovolnû, co chtûl kdo dát na‰í na celém panství. A Josef Hykel ze ·tramberka, soukeník, ten byl nad tím majetkem, on ho fundyroval. Potom toho roku 1823 dne 20. augusti zakládali gruntovní kamen na ten kfiiÏ o 5. hod. po poledni u pfiitomnosti p. farafie Vincence Otopala a pana purkrabího z N. Jiãína a celého úfiadu a mnoha jin‰ich lidí i v‰ech ‰kolních dûtí. 15

Svûtci a svûtice v lidové kultufie Anna Hrãková ãást III. Sv. ANTONÍN Z PADOVY 13. ãervna Narodil se r. 1195 v lisabonské bohaté ‰lechtické rodinû. Po vzoru rodiãÛ se stal kfiesÈanem a touÏil po Ïivotû v klá‰tefie. V 15 letech vstoupil k augustiniánÛm nedaleko Lisabonu. KdyÏ uvidûl z Maroka dovezená tûla pûti franti‰kánsk˘ch muãedníkÛ, pfiestoupil do franti‰kánského klá‰tera v Coimbfie. Tam mu bylo jeho kfiestní jméno Fernandez zmûnûno na Antonín. Krátce pÛsobil jako misionáfi v Africe, ale kvÛli nemoci se musel vrátit do Portugalska. Pfii zpáteãní cestû ho osud zavedl k Franti‰kovi z Assisi. Díky Antonínovu fieãnickému nadání a znalostem Písma byl otcem fiádu jmenován 1. uãitelem teologie pro Men‰í bratry, mistrem franti‰kánÛ. Od papeÏe ¤ehofie IX. si vyslouÏil titul Archa Zákona. Misijní ãinností podlomené zdraví si Ïádalo naãerpání sil, proto se Antonín uch˘lil na statek blízko Padovy. Dal si postavit vzdu‰né sídlo v korunû stromu. KdyÏ cítil nadcházející smrt, ode‰el k fieholnicícm do Arcella u Padovy. Tam 13. 6. 1231 zemfiel. Antonína z Padovy témûfi vÏdy vídáváme jako mladého franti‰kána v kazatelském postoji. âasto mívá na rukách malého JeÏí‰e. DoplÀkem b˘vají lilie, hostie, skfiíÀka s poklady, kfiíÏ, ze zvífiat osel. Známé je vyobrazení, jak sv. Antonín káÏe rybám. KdyÏ nepozorn˘ zástup lidí v Rimini neposlouchal svûtcova slova, kaÏd˘ s úÏasem zpozoroval, jak mu naslouchaly ryby. Podle legendy se pak v‰ichni v Rimini dali pokfitít. Sv. Antonín je patronem znovunalezení ztracen˘ch vûcí, milujících, manÏelství, Ïen, dûtí, chud˘ch, cestujících, pekafiÛ, horníkÛ, za ‰Èastn˘ porod, proti neplodnosti, horeãce, moru a nemocem dobytka. B˘vá vz˘ván proti váleãn˘m útrapám, ztroskotání lodi. Je pomocníkem v kaÏdé nouzi a franti‰kánÛ. Kdo Antoníãka prosí, nalezne, co ztratil. AntonínkÛv len na Jakuba do kolen. Sv. JAN K¤TITEL 24. ãervna Byl vrstevníkem JeÏí‰e Krista. Sv˘m rodiãÛm, AlÏbûtû a Zachariá‰ovi se narodil v jejich vysokém vûku. KdyÏ bylo Janovi 30 let, ode‰el do pou‰tû, pak k Jordánu hlásat pfiíchod Mesiá‰e a nabádat k pokání. Kromû kázání udûloval i kfiest. Samotn˘ JeÏí‰ Kristus se od nûj nechal pokfitít. Tuto poctu Jan komentoval slovy: „Ejhle, Beránek BoÏí, kter˘ snímá hfiíchy svûta.“ Ke zv˘‰ení Janovy úcty pfiispûl v˘rok JeÏí‰e Krista: „Mezi tûmi, ktefií se narodili z Ïeny, nepovstal nikdo vût‰í neÏ Jan Kfititel.“ ProtoÏe Jan kritizoval nemanÏelsk˘ Ïivot krále Herodese Antipy, lstí byl sÈat a jeho hlavu na naléhásí Herodovy druhé manÏelky Herodiady dostala na míse její dcera Salome. K Janov˘m atributÛm patfií beránek, kfiíÏ, hÛl. ZnázorÀován b˘vá s beránkem, holí v ruce a nápisem Agnus Dei (Beránek BoÏí). Znám˘m motivem je Salome drÏící na míse Janovu hlavu. Sv. Jan Kfititel je patronem tkalcÛ, krejãích, koÏe‰níkÛ, koÏeluhÛ, barvífiÛ, sedláfiÛ, vinafiÛ, hospodsk˘ch, bednáfiÛ, kominíkÛ, kováfiÛ, tesafiÛ, architektÛ, zedníkÛ, kameníkÛ, past˘fiÛ, sedlákÛ, taneãníkÛ, zpûvákÛ, vinné révy, domácích zvífiat, ovcí, jehÀat. V nemocech b˘vá vz˘ván proti padoucnici, bolestem hlavy, chrapotu, závrati, dûtsk˘m nemocem, pfii abstinenci. Modlitba k nûmu pÛsobí proti strachu, u sedlákÛ proti krupobití. Je patronem kfitu, karmelitánÛ, máltézsk˘ch rytífiÛ (johanitÛ), fieholního Ïivota a ‰pitálníkÛ. Kromû narození Sv. Jana Kfititele 24. 6. se pfiipomíná den jeho umuãení 29. 8. Na 24. 6. pfiipadne nejdel‰í den v roce — letní slunovrat. K tomuto svátku se vázalo mnoho obyãejÛ. 16

Pro léãivé byliny — o pÛlnoci kvetoucí kapradí, tfiezalku, vstavaã, arniku aj. se chodilo ve vlnûn˘ch ponoÏkách, protoÏe na nich zÛstaly uchyceny rostlinky nízkého vzrÛstu. Doma bylo nutno ponoÏky vykartáãovat na bíl˘ papír, co z nich odpadlo usu‰it a schovat. Odvar léãil bolesti hlavy a tuberkulózu. Dûvãata sbírala ãarodûjné (milodûjné) kvítí na „pfiiãarování“ milého chlapce a na pletení vûneãkÛ. ProtoÏe pfied sv. Jánem ãarodûjnice konaly své rejdy, byl proti jejich ‰kodûní okufiován dobytek. Také ohnû mûly oãistnou moc. Hofiely na návr‰ích a kolem nich se veselili a zpívali jak star‰í, tak mladí lidé. Chlapci vyhazovali do vzduchu celoroãnû stfiádané, nyní zapálené bfiezové metly. SoutûÏili, ãí vylétne v˘‰. Aby lépe hofiely, namáãeli je do smÛly. Oblíben˘ byl i závod v pfieskoku pfies oheÀ. Pro zv˘‰ení úrody se ohofielé metly a kolíky následujícího dne zastrkávaly do zelí a lnu. Na sv. Jána otvírá se létu brána, Na sv. Jána noc neb˘vá Ïádná. Na Jana jasnû, vozí se seno krásnû. KdyÏ svatojánská mu‰ka se leskne a svítí, bude pûkné poãasí a mÛÏeme do pfiírody na tanec jíti. Není-li na sv. Jána vidûti, budeme v chladnu a de‰ti sedûti. KdyÏ o sv. Janu pr‰í, nevydafií se ofie‰í. âím dfiíve pfied sv. Jánem hfiiby rostou, tím dfiíve pfied Vánocemi snûÏí. Sv. PETR a Sv. PAVEL 29. ãervna Petr byl pÛvodním jménem ·imon a pocházel z Betsaidy v Galilei. Svou rodinu Ïivil rybolovem. KdyÏ se s bratrem Ondfiejem seznámil s JeÏí‰em Kristem, stal se jeho uãedníkem a spolu s Jakubem Star‰ím a Janem Evangelistou Kristov˘m nejdÛvûrnûj‰ím pfiítelem. Na Petrovi JeÏí‰ ukázal, jak má rád lidi i pfies jejich slabost, hfií‰nost a malovûrnost. Petr byl ve vûcech víry poctiv˘, spolehliv˘ a právû na tûchto základech JeÏí‰ ustanovil církev v ãele s Petrem — prvním papeÏem. Svûtec konal v Jeruzalémû ãetné zázraky, postoupil misijní cesty do Antiochie, Malé Asie. Jeho plány v ¤ímû pfiekazil císafi Nero. Dal ho r. 64 (67) ukfiiÏovat, ale na Petrovu Ïádost hlavou dolÛ. Sv. Petr je znázorÀován jako apo‰tol, nebo papeÏ, hlavu mívá ‰irokou a okrouhl˘ vous. K jeho atributÛm patfií klíã, berla, kniha, svitek spisu, ryba, kfiíÏ, kohout. Svûtec je patronem papeÏÛ, biskupÛ, z fiemeslníkÛ fiezníkÛ, skláfiÛ, truhláfiÛ, hodináfiÛ, zámeãníkÛ, kováfiÛ, slévaãÛ olova, hrnãífiÛ, zedníkÛ, mostafiÛ, cihláfiÛ, kameníkÛ, soukeníkÛ, val cháfiÛ, rybáfiÛ, lodníkÛ, troseãníkÛ, kajícníkÛ, zpovídajících se, panen. B˘vá vz˘ván proti hadímu u‰tknutí, horeãce, vzteklinû, posedlosti, bolestem nohou, krádeÏi. Je uctíván jako nebesk˘ klíãník, patron dlouhovûkosti a pán poãasí. Pavel byl pod pÛvodním jménem ·avel z Tarzu znám jako pronásledovatel Kristov˘ch uãedníkÛ. Pfii cestû do Dama‰ku bylo jeho sm˘‰lení BoÏí vÛlí obráceno a on se stal horliv˘m vyznavaãem Kristova uãení. Jeho 3 apo‰tolské cesty byly v˘znamné pro ‰ífiení kfiesÈanství. Císafi Nero jej dal uvûznit a poté r. 67 stít. Sv. Pavel b˘vá zobrazován jako holohlav˘ s dlouh˘m vousem, s knihou v pravé ruce a meãem v levé. Je moÏné ho vidût i s tfiemi prameny. Svûtec je patronem katolického tisku, teologÛ, duchovních správcÛ, tkalcÛ, dûlnic, sedláfiÛ, ko‰ikáfiÛ, lanafiÛ, b˘vá vz˘ván proti u‰ním nemocem a kfieãím, hadímu u‰tknutí, strachu a za plodnost polí. Svátek obou svûtcÛ se slaví spoleãnû proto, Ïe jejich Ïivotní osudy byly úzce spjaty. Oba podstoupili muãení v ¤ímû a jejich ostatky byly 29. 6. 258 pfieneseny a tím uchránûny pfied znesvûcením pfii císafiské konfiskaci. Sv. Petr a Pavel ukusují obilí kofiínky (zaãíná zrát). Pr‰í-li na sv. Petra a Pavla, urodí se hojnû hub. 17

·tramberk

Mariaskála ve ·tramberku

Jaroslava Grobcová

Jaroslava Grobcová

V klínu strání, nedaleko hvûzd mûsteãko na skalách, kopec sám. Dob˘váno z chodníãkÛ a cest — jednu z nich uÏ také dobfie znám.

Najde‰ ve ·tramberku kopec „Kotouã“ zvan˘, choránûn˘ v oblasti národního sadu Na jeho úpatí a s tím kopcem vzadu Máriu na skále, klenot stromy ukr˘van˘.

Moravsk˘ Betléme na kopcích z kamene uchovej pro krásu, uchovej pro lásku chaloupky dfievûné.

Nejen v dobách tûÏk˘ch, ona stále dává lásku a ochranu. RozhlíÏí se ze své v˘‰e, kdyÏ vdûãn˘ lid dûkuje a na sochu pí‰e: „Pomocnice v dobách zl˘ch buì zdráva“.

KdyÏ se poutník chvíli zastaví z tv˘ch vrchÛ a Trúby rozhlédne, do v‰ech stran a dálek pozdraví horstva mocné, krásy velebné.

Chrání v‰echno Ïivé, chrání v‰eho zlého ptáky i mot˘ly — Jasonû ãervenookého, Z pÛli kopce. Zdá se tak ztracená, sama. Za jejími zády vzhÛru jako had se vine chodníãek ke známé ·ipce — do jeskynû. A ·tramberk — Betlém jí leÏí pod nohama.

Vala‰sk˘ Betléme na skále vápenné zÛstaÀ nám pro lásku, zÛstaÀ nám pro krásu, tû‰ srdce znavené. ·tramberku — moravsk˘ Betléme láká nás tvá krása odvûká, vzpomínky si sebou neseme do v‰ech koutÛ, blízka, daleka, ·trambersk˘ Betléme mûsteãko dfievûné rozkvétej pro krásu, rozkvétej pro lásku té moravské zemû.

18

Vymítání „zlého ducha“ ve ·tramberku Bohumil Kresta Poãátkem ‰edesát˘ch let 19. století pfiivedla matka budoucí stafienku Tom‰ovou z nedalekého Vala‰ska do ·tramberka je‰tû jako ‰estileté dûvãátko do sluÏby za kravareãku, k místnímu handlefiovi s dobytkem. Stafienka se se ·tramberkem tak sÏila, Ïe ho uÏ nikdy neopustila. Do ‰koly nechodila, ale opl˘vala úÏasnou pamûtí. Asi tfiikrát jsem ji sly‰el vyprávût pfiíhodu z jejího dûtství o vymítání „zlého ducha“ v jednom domku Na kopci. Údajnû se to stalo v dobû, kdy byl zdej‰ím faráfiem P. VyslouÏil. Toho jednou po ranní m‰i nav‰tívili na fafie pantáta s panímamou a svûfiili se mu s utrpením, které je v jejich domku uÏ nûkolik dnÛ trápí. PokaÏdé v dobû, kdyÏ hodiny na stûnû odbijí pÛlnoc, nastane v jizbû fiev a bûsnûní, dusot kopyt s ohniv˘mi plameny na stropû, podlaze i stûnách. Jednou zaslechl pantáta jak hodiny udefiily jednu hodinu. V tu chvíli ustal rachot a v jizbû zÛstal jen d˘m a pach. Pan faráfi se dohodl s panem kaplanem a povûfiil ho, aby dne‰ního veãera ‰el do stra‰idelného domku a vyuÏil své znalosti exorcismu. Pan kaplan se peãlivû na vymítání „zlého ducha“ pfiipravil modlitbami. Nachystal si kropenku a kropáã, posvûcenou kfiídu a svíce. Veãer se pak odebral do onoho domku. Uvnitfi domku vyznaãil na podlaze svûcenou kfiídou kruh a na stole rozÏal u kfiíÏe svíce a odloÏil kropenku se svûcenou vodou s kropáãem. Potom si klekli a spoleãnû se modlili. âas rychle ubíhal a byla tu pÛlnoc. V‰echno zaãalo a probíhalo tak jak to manÏelé vyprávûli panu faráfii. Knûz se zaãal uvnitfi kruhu modlit a kropáãem vykropoval místa kde se míhaly plaménky. Nastal velk˘ rachot, ale knûz neustal v zafiíkavání a v˘kropem, aÏ najednou v‰echno utichlo a ve svûtnici zÛstal jen zápach síry. Skonãilo to mnohem dfiíve neÏ pfied tím. ManÏelé, ktefií ãekali pfied domkem, se vrátili dovnitfi a podivovali se, Ïe nic z toho co se v domku dûlo venku nesly‰eli a pfies nízko poloÏená okna nic, kromû svûtla svíãek, nevidûli. ProtoÏe to v pomûrnû krátkém ãase skonãilo, usoudil pan kaplan, Ïe se „zl˘ duch“ uÏ nevrátí. Mûl pravdu. Pfií‰tí den ‰li manÏelé spát je‰tû s obavami, ale proÏili jiÏ klidnou noc. Od té doby se u nich a nikde ve ·tramberku uÏ nic takového nezaznamenalo.

19

Pravûké nálezy ve ·tramberku pfiíspûvek ku poznání moravské vlasti podává K. J. Ma‰ka Ze star˘ch ‰trambersk˘ch kronik zpracovává Josef Marek

ãást VIII. Jakkoliv tedy na jisto jest postaveno, Ïe od pradávn˘ch jiÏ dob mnohá povûst o âertové dífie se zachovala, nabyla známosÈ o ní pfiece nejvût‰ího roz‰ífiení teprv pfiiãinûním jezovitÛ v 17. vûku. Pfie‰lo totiÏ panství mûsta Nového Jiãína, k nûmuÏ také ·tramberk pfiináleÏel, po bitvû bûlohorské v majetek konviktu jezovitÛ v Olomouci a tito, pfievzav‰e dne 23. kvûtna 1625 správu statku, ‰ífiili jako jinde i v kraji novojickém v‰emi prostfiedky katolictví, hledíce panující tam protestantismus co nejrychleji vyhubiti. Nad jiné vítan˘m a vydatn˘m prostfiedkem k dosaÏení cíle toho, byla obnova pfied ãasy oblíben˘m a jak se zdá pÛvodem sv˘m aÏ do dob pohansk˘ch sahajícím pouti na staroslavn˘ Kotouã. Za tím úãelem vystavûli pfiiãinliví ãlenové tovary‰stva JeÏí‰ova na plochém temeni hory v krátké dobû rozliãné boÏí muky a kfiíÏovou cestu, dfievûnou kapli a koneãnû dva zdûné kostely, zafiídiv‰e zároveÀ v naskytnuv‰í se pfiíhodné âertové dífie „boÏí hrob“, jehoÏ obtíÏnou náv‰tûvu zboÏn˘m kfiesÈanÛm zvlá‰È doporuãovali a za velkou zásluhu poãítali. Zajímav˘ jest proto popis jeskynû této podan˘ v˘‰e jmenovan˘m uÏ ãlenem téhoÏ fiádu Matyá‰em Tannerem, jenÏ k poboÏnostem na Kotouãi konan˘m modlitební knihu v ãeském jazyku tiskem vydal. V ní vedle pfiíleÏitostn˘ch rozjímání a modliteb taktéÏ rozliãné znamenitosti hory vypisuje a sebrané povûsti o hofie uvefiejÀuje. Jeskyni líãí Tanner následovnû: „Z téhoÏ boku, totiÏ ku poledni málo nûco pod nejvy‰‰ím pahrbkem, na pût aneb ‰est sáhuv doleji, jeskynû jest uprostfied skály hluboká a prostranná, od pfiirození jako ve dvû kaple tak rozdûlená, jakoby naschvál nejvût‰ím mistrovstvím k tomu vytesána byla. Obzvlá‰tû pak ta, která vcházejícím pfiední jest, na zpÛsob nûjakého kostelíãka neb kaple, vysoko vzhÛru na nûkolik sáhÛv vyzdviÏena jest, okrouhlá a pfii spodku u dna ‰iroká, Ïe do padesát osob snadno vní vmûstnat by se mohlo, aÏ pomalu znenáhla ãím v˘‰e vÏdycky uωí a skromnûj‰í, naposledy u vrchu v pûkn˘ okr‰lek, jako nûjakou víÏku se schází. Ta druhá zadní, není tak zpÛsobná a pofiádná, protoÏe v rozdílné kouty a sínû rozdûlená jest. Pfiístup k obojí jeskyni od hÛry velice náhl˘, od spodka pak dokonce pfiíkr˘ a takmûfi nepfiístupn˘ jest, ale uvnitfi kdyÏ jsi skrze

20

úzkou dírou prolezl v‰ecko jest otevfiené a prostranné. Nicménû nynûj‰ího ãasu k pfiíhodnosti náboÏn˘ch poutníkÛv snadnûj‰í pfiístup se do ni ponûkud upravil tak, aby kaÏd˘ tam lehce vejíti mohl. A z té pfiíãiny pro tu tak velikou pfiíkrosÈ a nepfiístupnosÈ, kterou ze v‰ech stran, lépe neÏ nejsilnûj‰í pevnosÈ proti útokÛm nepfiátelsk˘m ta jeskynû obránûna jest, jestli nûkdy buì ·védské vojsko, buì Turci neb Tatafii v tu krajinu vpadli, byla jest okolním obyvatelÛm na outoãi‰tû, jakoby byl chtûl Pán BÛh tím navrhnouti, Ïe ta jeskynû bude nûkdy v‰em putujícím ne tak proti tûlesním jako duchovním vrahÛm silná obrana, kdyÏ jeho svat˘ hrob za tohoto na‰eho vûku v ní vyzdviÏen bude“. Tolik MatyበTanner. Není pochybnosti, Ïe jeskyni takto popsanou skuteãnû jest âertová díra. JelikoÏ v‰ak Tanner aã jinak v‰e zevrubnû popisuje, Ïádného názvu jeskynû neuvádí, mám zato, Ïe název âertová díra v pozdûj‰ích létech povstal. Kdyby název ten byl jiÏ za trvání jezovitÛ na ·tramberku b˘val obvykl˘, zajisté by jej byli jezovité, zafiídiv‰e v jeskyni „boÏí hrob“ jakoÏto nepfiíhodn˘ zavrhli a pfiemûnili v jin˘ úãelÛm lépe vyhovující, právû tak jak uãinili se jmény: hora Kotouã, potok Bûlá, údolí Îenklavské, pfiemûniv‰e na jména biblická: Hora Olivetská, Cedron, údolí Josafatské. Popis TannerÛv ze 17. století shodoval se celkem se skuteãností, kdyÏ jsem dne 18. listopadu 1878 doprovázen naduãitelem ‰trambersk˘m p. Kreãmerem a vÛdcem na‰im Konstantinem Jurákem ponejprv nav‰tívil âertovu díru. Se shrbenou ‰íjí prolézti nám bylo vchodem 4 m ‰irok˘m, uprostfied v‰ak pouze 1,3 m vysok˘m dovnitfi jeskynû, jejíÏ klenba zpoãátku je‰tû níÏe spadala a teprv dále na 2,5 m se zv˘‰ila, naãeÏ po opûtném nenáhlém sníÏení a zv˘‰ení ve vzdálenosti 11 m od vchodu témûfi kolmo do v˘‰ky 10 m se vy‰inula, tvofiíc onu shora fieãenou „víÏku“ Tannerovou, jeÏ ve skuteãnosti bezpochyby jest rozsáhl˘m nahofie zacpan˘m komínem, z jehoÏ boku se druhdy do jeskynû spousta vody fiítily. Spodní prÛmûr jeho obná‰el 5 m a zúÏoval se ãím v˘‰e tím více. Jen slabû ozafiovaly paprsky denního svûtla pfiední tuto ãást âertovy díry, a my musili proto umûlého osvûtlení pouÏíti chtûjíc lépe po jeskyni se rozhlídnouti. Spatfiili jsme nepfiíli‰ prostrannou síÀ smûru severov˘chodního, jeÏ toãila se právû u víÏky na sever. ·ífika její obná‰ela ze pfiedu 4—5 m Nerovn˘ strop klonil se na obou stranách k zemi tak, Ïe nebylo lze k postranním stûnám pfiistoupiti. V˘jimku tvofiily kolmé stûny pod víÏkou. Hned za víÏkou 16 m od vchodu, zúÏily a sníÏily se stûny skalní ponechávajíce toliko 3,5 m ‰irok˘ a 0,9 m vysok˘ otvor do zadní ãásti jeskynû, druhé to sínû Tannerovy. SíÀ tato smûrem severov˘chodním se táhla a teprv v zadní ãásti, znaãn˘ v˘klenek tam tvofiíc na v˘chod se toãila a po kvapném zúÏení z obou stran, na konci v prohlubeÀ studni podobnou, zaokrouhlenou pfie‰la. Byla rozmûru men‰ích neÏli síÀ pfiední. Obná‰ela délku 12 m, v˘‰ka prÛmûrnû 2 m, ‰ífika 4—5 m. PÛdorys âerovy díry má podobu písmene S, jedinou chodbu délky 28 m, dosti prostrannou i vysokou, aby se v ní 100 lidí i více mohlo smûstnati. Její holé stûny na nichÏ leckde neop˘r visel, nejevily Ïádn˘ch okras krápníkov˘ch. Voda která ãetn˘mi trhlinami neustále prosakovala, pomalounku ve stûnách vytváfiela malé dutiny a komínky, jeÏ na v‰ech stûnách, zejména ale v zadní ãásti jeskynû v hojném poãtu se vyskytovaly. PÛda byla pokryta hrub˘m ‰tûrkem vápencov˘m, jenÏ hlavnû u stûn ve velkém mnoÏství leÏel a patrnû se stropu napadal. Úãelem náv‰tûvy mé nebylo pouhé ohlednutí jeskynû, n˘brÏ pátrání po vûcech z pravûku. Odhrabuje v zadní ãásti jeskynû ‰tûrk seznal jsem, Ïe pod ním vrstvy slibného hlinitého nánosu se nalézají. S tímto v˘sledkem první své náv‰tûvy v âertové dífie byl jsem spokojen, oãekávaje pevnû, Ïe nadûje mé v nálezy dÛleÏité se vyplní. Proto bûhem nastav‰í zimy pfiipravoval jsem v‰e ãeho bylo zapotfiebí k dÛkladnému prozkoumání, jeÏ jsem z jara 1879 zapoãal. 21

Vzpomínky Vojtûcha Petrá‰e ãást IX. Jako kluk z obecné ‰koly jsem mûl hlavní povinnost pást kozu. Nebylo to snadné. Na skalkách bylo málo trávy, a je‰tû k tomu trávy vápenomilné. Jak známo, kozy jsou mlsné. Dvakrát se mi stalo, Ïe mû mamka (váleãná vdova) hnala zpátky na pastvu, protoÏe koza mûla vpadlé boky, nenasycené. Zdálky jsem sly‰el, jak si dûcka hrají a v˘skají nûkde kolem ProskÛ nebo nûkde na Zauliãí nebo na Kotouãi. Jednou pfii‰li na zaskalãí tfii ogafii. Pozvali mû na kopanou. Ode‰el jsem s kozou na úzk˘ palouk, pod kter˘m je dnes arboretum. Kluci mûli hadrák, takÏe jsme mohli ãutaÈ dva proti dvum. Najednou jsem zjistil, Ïe koza zmizela. Polekal jsem se. Pfied t˘dnem se v‰ichni ·tramberáci dovûdûli, Ïe jednomu str˘covi spadla koza ze skály a zabila se. Zavolal jsem: „Pu‰imo! Kozo, kde jsi?“ Ozvala se za skalou. ·el jsem k okraji skaliska, lehl na bfiicho a opatrnû se plazil na okraj. Bylo to závratné. Vlevo, asi dva metry pod okrajem skaliska stála koza na tfiech nohách, jedna jí klouzala; dále vlevo nûkolik osamûl˘ch drnÛ mûlo zelené listy. Nad nimi a v˘‰e záfiily Ïluté kvûty — mnû neznámé. Je‰tû jednou jsem zavolal a plazil se zpátky. Bál jsem se. Koza se nemÛÏe obrátit. Musí couvat! Dopadlo to v˘bornû. Objevila se vpravo v místû, kter˘m z palouku pfiibûhla. Postaral jsem se, jak ji nakrmit. Ode‰li jsme k nedalekému brambofii‰ti. Odskoãil jsem pro nejbliωí svlaãec (u nás ve ·tramberku pro sladûc) a podal ho i s bíl˘m dlouh˘m kofienem koze. Nyní rychle pro nûkolik svlaãcÛ. Ale uÏ jsem se opozdil. Koze se podafiilo rychle hltat jednu vûtev zelené natû. KdyÏ jsem se k ní blíÏil, pfiestala Ïv˘kat a tváfiila se nevinnû. Pfiitom jí na jedné stranû ãelisti vyãnívala zelená „kytice“. Koza má velmi ráda bramborovou naÈ a kobzole rÛzné velikosti. Velk˘ brambor (syrov˘) rozkrajte na ãtyfii kusy, aby se koza nedusila. KdyÏ jsem vy‰el z páté tfiídy Obecné ‰koly ve ·tramberku a pfie‰el na Státní reálné gymnasium v Pfiíbofie — pfiestal jsem pást kozu. Ve dnech pondûlí, úter˘ a ãtvrtek bylo odpolední vyuãování a já pfiijíÏdûl a pfiicházel domÛ o pÛl ‰esté hodiny veãer, kdy uÏ se stmívalo a já teprve obûdval. Jednou v listopadu jsem se rozhodl zavést kozu na zaskalãí. ·lo se nám dobfie. Já jsem kozu trochu vidûl, protoÏe byla bílá a koza vidûla, protoÏe mûla oãi jako koãky. Za vysypem bylo jeteli‰tû. Jetel byl mal˘, ale koze to staãilo. Nad‰enû se vrhla na decimetrov˘ jetel. Mûl jsem obavu, aby si koza nenadula bfiicho. Proto jsem se vzdálil a ãekal. KdyÏ koza zjistila, Ïe je sama, zoufale meãela. Vrátil jsem se pro ni a spokojenû jsme se vrátili do dfievûné chalupy. UvaÏoval jsem: Proã ten kozí strach? VÏdyÈ vlky nikdy ani nevidûla. Tady zapracovaly geny! Mûly na to ãas statisíce let. Pfii‰lo pfiedjafií, bfiezen. Mamka otevfiela chlévek. Koza klidnû leÏela. Nehnula se, byla mrtvá. KdyÏ jsme kozu kupovali, netu‰ili jsme, Ïe mûla kus Ïivota za sebou. Na dvorku, pod skalkou jsem vykopal jámu a hlínou kozu pfiikryl. KdyÏ za rok na tom místû bratranec kopal, z kozy nebylo naprosto nic, splynula s hlínou. Podle pfiísloví: Prach jsi byl a v prach se obrátí‰. 22

Z Kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, I. oddíl Zdenûk Bár (br. zapisovatel) Vz˘váme na‰i matku — pfiírodu — abychom Ïili Ïivotem krásn˘m a dobr˘m. Dobr˘m zÛstane jen tehdy, kdyÏ Ïijeme dle Zákona SkautÛ, krásn˘m bude tehdy, kdyÏ budeme proÏívati své mládí jako dûti pfiírody skauti v tûsném styku s pfiírodou, máti na‰í. „Svaz junákÛ skautÛ republiky âeskoslovenské“ Îupa: Mor. Ostravská Okres: Mor. Ostravsk˘ Sbor: Mor. Ostravsk˘ Stav za rok 1921 Denník I. oddílu ve ·tramberku Vstupujeme do tfietího jiÏ roku na‰eho skautování. Jest tfieba v‰ak zapisovati ujednání v‰ech schÛzek, v‰echny podniky i v˘lety, coÏ v‰e zapí‰e se do na‰eho denníku. Pfiednû jest nutno napsati statistiku za rok 1921, která bude obsahovati popis na‰í ãinnosti i statistiku skautÛ. Statistika : DruÏina: âís. Jméno 1. DruÏina psÛ 2. DruÏina li‰ek 3. DruÏina kukaãek 4. DruÏina jestfiábÛ Úhrnem 4 druÏiny

Rádce: Jméno: Bár Zd. Ostrãil Jan R˘del Jan Ra‰ka Petr 4 rádcové

VÛdce a jeho zástupce: Jméno Stáfií Zamûstnání Hornich Bohuslav 16 let Lacka Vladimír 17 let

Stáfií skautÛ: do 11 let 0 0 0 0 0

Stáfií 17 let 16 let 16 let 17 let

11—14 5 3 4 6 18 Celkem 28

Adresa Sk. zkou‰ky studující ·tramberk 316 II tfiídní obch. pfiíruãí ·tramberk 15

14—16 1 3 2 0 6

16—18 1 1 1 1 4

Kdy poãal skautovati Od zaloÏení oddílu Od zaloÏení oddílu

Pov‰echná zpráva: Oddíl zaloÏen Barochem R., asistentem v lékárnû o Velikonocích 4. 4. roku 1920. Dne 12. ãervna 1921 br. Baroch vzdává se vÛdcovství a v záfií 1921 odjíÏdí do RoÏnova, ãímÏ vystupuje z oddílu ‰tramberského. Tábofiení za rok 1921: Na Velikonoce r. 1921 konán 2—denní tábor v Libotínû. V ãervnu 3—denní tábor v „Bofií“ u ·tramberku. Na zaãátku ãervence 5—denní tábor na „Makytû“ na hranici slovenské (úãast 9 bratrÛ). V‰echny tábory vedl bratr vÛdce. V srdpnu 6 bratrÛ úãastnilo se sjezdu v Olomouci za vedení br. asistenta. 11. schÛzka (1. mimofiádná) dne 26. února 1922 SchÛze tato je dÛleÏit˘m mezníkem v dûjinách na‰eho oddílu. Dne‰kem pfiistupuje k nám nov˘ br. vÛdce. V ãelo na‰e postaví se dospûl˘ muÏ, kter˘ umí chápati skauting jako radost mládeÏe, a proto tím více musí nám b˘ti mil˘m, Ïe neodmítl na‰i Ïádost. Chce nás chrániti, zastupovati vÛãi vefiejnosti — v‰e, na co by ani nejstar‰í z dosavadních bra23

trÛ na‰eho oddílu nestaãil. Buìme vdûãní jemu, pohlíÏejme s vfiel˘m porozumûním na jeho práci pro nás, snaÏme se, aby on mûl z nás radost, jako sv˘ch chránûncÛ i pfiátel a opravdovû pfiilnul ke skautingu! Pfied schÛzí pÛjãeny knihy br. knihovníkem a odevzdány lístky bratrÛ s vyznáním „Proã jsem skautem“. SchÛze pak zahájena br. zástupcem Hornichem o 14. hod. za úãasti bratrÛ. Br. Hornich oznamuje, proã do‰lo ku vyvolení nového vÛdce. Pak br. vÛdce Methodûj Socha sám promlouvá k nám. Jak chce pracovati pro nበoddíl, postup pfiedná‰ek ve schÛzkách, praktick˘ nácvik skautingu v pfiírodû — v‰e podává pfiehlednû a vhodnû sestaveno ve skuteãné pfiedná‰ce, byÈ i krátké, ale pfiece pfiedná‰ce. Jménem oddílu dûkuje br. Bár br. vÛdci, ale zároveÀ Ïádá, aby bratfii na‰i uvûdomili si jaké povinnosti berou na sebe stavûjíce se pod ochranu i moc nového vÛdce, kter˘ chce ruãiti za na‰i ãinnost. Dále pak urãeno jak rozdûliti práci v na‰em oddíle. Br. vÛdce musí míti schÛzky jen odpoledne a sice o 13. hodinû. Br. vÛdce povede schÛzky, bude pofiádati pfiedná‰ky a zúãastní se na‰ich v˘letÛ. Korespondenci vyfiizuje br. Hornich, ale na ãinnost tohoto rovnûÏ i v‰ech skautÛ dohlíÏí br. vÛdce. Pfii tom vyÏaduje naprostou kázeÀ, vzorné vystupování v‰ude. Br. vÛdce doporuãuje ‰etfiení v‰em bratrÛm, dává praktické rady, a pak uvádí ukázku v˘cviku v první pomoci (zlomenina, vymknutí, u‰tknutí hadem). Tím schÛze skonãena o 14 hod. 50 minutách odpoledne. 15. schÛze dne 26. bfiezna 1922 SchÛzi zahajuje br. vÛdce Socha o 1/2 14. hod. za úãasti 26 bratrÛ. Nûktefií bratfii stûÏují si, Ïe br. Vogel, mající jiÏ 18 let, pil lihoviny. V‰ichni na‰i bratfii usná‰ejí se, Ïe kaÏd˘ z nás, i kdyÏ má jiÏ 18 let, musí b˘ti úpln˘m abstinentem, nesmí ani píti lihoviny ani koufiiti. Br. vÛdce Socha promlouvá ku v‰em o nutnosti zachování zásady skautské ve v‰ech skutcích. Mluví o abstinentním hnutí, doporuãuje v‰ímati si zjevu pijákÛ a hojn˘mi pfiíklady ze Ïivota skuteãného odvozuje pravdu, Ïe „alkohol je metla lidstva. Dále pak pfiedná‰í o vlivu poÏívání alkoholu na tûlo lidské a které nemoci jsou následek pití lihovin. RovnûÏ pouãuje o neblahodárném úãinku koufiení na organismus lidsk˘ a varuje pfied prodléváním v místnostech se zakoufien˘m, neãist˘m vzduchem. Svou pfiedná‰ku, zajímavou i pouãnou, i schÛzi skonãil o 1/2 15 hod. 17. schÛze dne 2. dubna 1922 K této schÛzi zváni bratfii vyhlá‰kou na na‰í tabulce, jeÏ zhotovena na úãet oddílu. V‰echny schÛzky i jejich program budou vÏdy v nedûli ráno oznamovány na tabulce, osvûdãí-li se tento zpÛsob. SchÛze zahájena br. Hornichem o 3/4 14. hod. za úãasti 21 bratrÛ. 1. Pozdûji o 14. hod. dostavil se br. vÛdce Socha, kter˘ pfievzal vedení schÛzky. Br. Hornich vykládá o usnesení oddílové rady, co se t˘ãe nav‰tûvování hostincÛ. 2. Br. R˘del nabádá ku rychlému vrácení knih i vykládá o pfiípravách ku sjezdu skautÛ v Praze o Letnicích 1922, rovnûÏ o usnesení stran legitimací. 3. Br. Methodûj Socha podává v˘klad „Zákonu skautského“ i o praktickém jeho provádûní. Probírá jednotlivá pfiikázání, dokládá je pfiíklady ze skuteãného Ïivota. Hlavnû klade dÛraz na pfiikázání 1., 2. a káznû, proti kterému se dosti ãasto hfie‰ilo. 4. Br. Socha pfiedná‰í o úkolu první pomoci a co vlastnû jest první pomoc, jak i moÏno získati znalostí prvé pomoci (z knih a praxe) a pak br. Hornich podává v˘klad zavedení umûlého d˘chání a jak si poãínati pfii zachraÀování utonulého po jeho vytaÏení na bfieh. 5. Br. Socha probírá prakticky rÛzné druhy nosítek a jak sám pomoci zranûnému ãi nemocnému. 6. RovnûÏ vykládá o první pomoci, jiÏ musí znáti kaÏd˘ druhotfiídní skaut a má znáti kaÏd˘. V˘klad o zastavení krvácení, o‰etfiení mal˘ch poranûní (spáleniny, fiíznutí) i zlomenin, mdloby po sluneãním úÏehu, otravy aj. 7. Cviãení pofiadová pro nepfiíznivé poãasí odpadla a schÛze skonãena o 3/4 16 hod. 24

Vzpomínka na setkání v ãervenci 1981 Václav Kmínek u pfiíleÏitosti 100. v˘roãí narození svûtoznámého malífie a ilustrátora ZdeÀka Buriana (1905—1981), kter˘ proÏil ãást Ïivota ve ·tramberku Jsme ãtyfii b˘valí skauti a sedíme v lese na pokraji paseky u ohnû. Je vlah˘ ãervencov˘ veãer, záfi plápolajícího ohnû, Ïiveného dfievem, mihotavû poskakuje po kmenech stromÛ a celou tu náladu podmalovává tich˘ ‰epot strun kytary a ãtyfii dospûlí chlapi podlehli chvûjivému okouzlení, které poskytuje romantika. OheÀ fascinoval lidi v pradávn˘ch dobách, fascinuje v‰ak i nás. Hledíme k plameni a vzpomínáme na táborové ohnû kdysi v minulosti, na táborov˘ oheÀ, pfii nûmÏ jsme skládali junáck˘ slib. Krásné bylo zapalování táboráku louãemi ze ãtyfi svûtov˘ch stran pfii slavnostním shromáÏdûní v‰ech ãlenÛ oddílu, kter˘ v‰echny spojil v pevn˘ bratrsk˘ kruh. OheÀ slavnostní ãi intimní, obojí se zapalují v tichu a slavnostní náladû. Jsme ãtyfii b˘valí ãinovníci Junáka a se‰li jsme se po letech u nefal‰ovaného indiánského ohníãku v klínu krkono‰sk˘ch lesÛ. Fred, Rolf — Svi‰È, Bill — Samotáfi a Medvûdí tlapa, statn˘ ramenat˘ lesmistr od státních lesÛ, ‰tastnû ovlivnûn˘ pfiírodou na cel˘ Ïivot… Zavzpomínali jsme, zazpívali, pojedli krajíc bílého chleba se ‰pekem a vypili lahvinku ohnivé vody. Zaãátkem onoho letního mûsíce zemfiel Zdenûk Burian — malífi, kterého jsme i my mûli rádi a jehoÏ obrázky mají rády i na‰e dûti. Vzpomenuli jsme pfii na‰em posezení vdûãnû a s úctou Mistra Buriana a na jeho osobní pfiátelství. Vraceli jsme se k na‰emu hostiteli do hájenky pfied pÛlnocí, na obloze byla úplná v˘stava hvûzd, vidûli jsme je probleskovat také v korunách stromÛ, oblouk paseky byl postfiíbfien˘ svûtlem mûsíce, houkala sova a v té chvíli, uprostfied nádherné pfiírody a vedle kamarádÛ, jsem silnû pocítil nejvy‰‰í ‰tûstí. V té letní noci se mi vrátilo na pár chvil mládí a právû v takov˘ch chvílích a u Ïivého ohnû mohl jsem si pfiivolat na‰eho Mistra malífie bájeãn˘ch dobrodruÏství… Jako ve snu: Pravûk˘ lovec choulící se v koÏi‰inov˘ch cárech podává ruku indiánskému náãelníkovi s vrásãitou tváfií vroubenou dlouh˘m ‰ediv˘m vlasem, se stfiíbrn˘m tomahavkem za pasem. K obûma pfiichází Mistr Burian, trochu unaven˘, obestfien˘ závojem smutku… V mlhavû modrém veãeru je vítán ve svûtû, kde vûãnû Ïijí stateãní, silní muÏi, které malífi stvofiil v tisících nádhern˘ch ilustrací a olejÛ, umûlec, otevírající mlad˘m lidem svût dobrodruÏství, z nûhoÏ si kaÏd˘ nosíme kousek v sobû… Nádherní hrdinové vzru‰ujících dobrodruÏství a Mistr malífi, kter˘ je svojí velikou fantazií probudil k Ïivotu se setkali. Tady se ãas pro nû zastavil, takÏe — Ïádná smrt a takové smutné my‰lenky…

25

Dvû vzpomínky na osmatfiicát˘ rok Zdenûk Burian napsáno pro literárnû –hudební pásmo k tragickému Podzimu 1938 (Mûstská knihovna v Jilemnici, 1968) Na‰ím úkolem bylo vyãi‰tûní vesnice v Jeseníkách od fiádících tam henleinovcÛ. Pozdû veãer jsme obsadili nûkolik stodol a — znaveni dlouh˘m pochodem — zaãali jsme si prostírat celty na zemi fiídce pokryté senem. Zaslechl jsem nûmeck˘ hovor a v záfii baterky na prsou nadporuãíka zahlédl jsem s úÏasem slzu v oku vojáka, stojícího pfied velitelem. „Upokojte se,“ tlumenû mluvil nadporuãík a obrátil se k nám: „Ho‰i, kdo pfievezme stráÏ za vojína Langeho — je to nûmeck˘ sociální demokrat, má za sebou boj na hranicích a v hájovnách, a víte, co by s ním bylo, kdyby ho dostali!“ Já jsem tehdy trpûl nespavostí a tak jsem se pfiihlásil první. Za mnou vysok˘ ‰tít stodoly, na‰tûstí bez okének a jin˘ch otvorÛ. âerná noc, jaká jen mÛÏe b˘t v hlubok˘ch údolích JeseníkÛ, pfiede mnou jak˘si sad, za ním nejasné obrysy chalup. SnaÏím se pfiivyknout tmû, která je pfii zemi neproniknutelná — vtom sly‰ím tlumené vydechnutí. Za chvíli jakoby v‰í silou potlaãené zaka‰lání. Automaticky jsem napfiáhl pu‰ku s nasazen˘m bodákem kupfiedu. Ta dlouhá vûc mnû moc platná nebude, napadlo mne, vûdûli jsme dobfie, Ïe mezi Nûmci jsou vyslouÏilí cizineãtí legionáfii, ktefií se nauãili od ArabÛ pouÏívat k tiché práci tehdy d˘k, nyní bfiitev … Sly‰ím opût to tûÏké d˘chání a rozhoduji se k v˘stfielu na poplach, kdyby se zvuky blíÏily. âas zatím plynul, ãtyfii hodiny tûÏkého napûtí — a koneãnû vystfiídání. ·eptem jsem upozornil kamaráda na ony podezfielé zvuky, dopadl jsem na celtu a ve chvilce jsem usnul fyzick˘m i du‰evním vyãerpáním … Sluneãné ráno — a nic se nestalo. Nedalo mi to, obe‰el jsem své noãní stanovi‰tû. Ano, skoro v pravidelném pÛlkruhu za sadem dvorky a chalupy — náhle tent˘Ï namáhav˘ dech a pak úporn˘, dusiv˘ ka‰el. Na posteli sedûl astmatick˘ stafiec a tfie‰til na mne vybledlé oãi. … Z lesa padlo najednou nûkolik v˘stfielÛ. Vidím vysoko vzepjatého konû. Mlad˘ poruãík sjel dozadu za sedlo a dopadl sedû na zem. Bylo to nevyhnutelné: kÛÀ celou svou vahou dopadl zadkem na bfiicho a stehna jezdce, a svalil se stranou. Vrhli jsme se do lesa. Pfies v‰echnu zufiivou snahu nezahlédli jsme Ïádného z tûchto zákefiníkÛ. Slunce hfiálo podzimním listovím. V d˘mu cigaret vymûnili jsme jen pár slov. V jaké nev˘hodû je voják ve své uniformû s cel˘m sv˘m nákladem na zádech proti civilistovi, kter˘ nenese nic kromû opakovaãky a nábojÛ v kapse a kter˘ za pár minut po ãinu se promûní v pokojného obãana, proti nûmuÏ není dÛkazÛ. To je partyzán‰tina! A pochopil jsem, proã fiadov˘ voják nenávidí a bez rozm˘‰lení po‰le na onen svût kaÏdého z tûch civilistÛ, pfiistiÏen˘ch se zbraní v ruce. Za nûkolik dní jsem leÏel v horeãkách a vezli mne do nemocnice. Pfii nakládání do nemocniãního lÛÏka na druhé stranû uliãky právû zasunovali lapiduchové nosítka s jin˘m vojákem. Na‰e oãi se setkaly. Byl to Lange — nûmeck˘ sociální demokrat! — Zánût plicních hrotÛ. K˘vnul jen, ale jeho uÏasl˘ pohled smûfioval pfiímo pod moje nosítka. Nahnul jsem se pfies jejich okraj: pod pfiikr˘vkou tûlo v nepfietrÏité konvulsivní kfieãi, propadl˘ obliãej, rezignované oãi vytrvale upfiené k sluncem ozáfiené zeleni míhající se v okénku. Nበporuãík s rozdrcenou pánví! Je‰tû Ïil … DomÛ pfiib˘valo — Olomouc. Nemocnice. Vysoukali nejprve na‰e horní nosítka. „Poruãíku, pfiejeme vám — uzdravte se!“ — „Dûkuji vám, ho‰i — a sbohem!“ Nemocnicí probûhla zpráva o dal‰í drzosti Hitlera: ohlásil svÛj poÏadavek vyklizení pátého pásma — skoro ãistû ãesk˘ch krajÛ — a tam Ïil mÛj star˘ otec. Teì nebyl ãas na dlouhé rozm˘‰lení … Nemocn˘ Lange mne pfiede‰el, mûl uÏ své papíry na propu‰tûní v ruce. Potfiásl mi pravicí, pokynul ostatním na pozdrav. Dvefie za ním zapadly. Ticho … ZáloÏník, sedící na své posteli hned u vchodu odvrátil zrak od dvefií: „Leze jim rovnou do tlamy.“ … Václav Kmínek: „O tragickém roce 1938 jsem s panem Burianem hovofiil u pfiíleÏitosti 30. v˘roãí Podzimu 1938, kdy jsem chystal do tisku pamûtní broÏuru a instaloval v˘stavku v Jilemnici, kde jsem kulturnû pÛsobil. K tomu nám malífi napsal svoji vzpomínku, a vím, Ïe byl jak v kvûtnové, tak i podzimní mobilizaci na hranicích v Jeseníkách, ale nepamatuji se, kde pfiesnû. Pro na‰i akci mi namaloval kva‰ „Louãení“ (33×35 cm). Je tam skupinka vojákÛ, odcházející z opu‰tûn˘ch pevnÛstek do vnitrozemí, v popfiedí poruãík (má podobu Zd. B.) podává ruku statnému lesníkovi. V pozadí hory a betonové pevnosti. Z obrazu pfiímo d˘chá ona atmosféra smutku v osudném podzimu, po Mnichovu, po nûmÏ následovalo odtrÏení pohraniãních oblastí do Sudet, 15. bfiezen 1939 a druhá svûtová válka… Také vím, Ïe ZdeÀek Burian namaloval olej z mobilizace 1938 (100×60 cm). Vidûl jsem plátno v jeho ateliéru.“ 26

·tramberk a nûmecká okupace 1939 — 1945 poznámky a úvahy o nejtûωí dobû na‰ich moderních dûjin ve svûtle vzpomínek i archivních dokladÛ Josef Adamec ãást I. Letos je tomu uÏ ‰edesát let, co umlkly v˘stfiely druhé svûtové války a kdy se tato hrÛzná doba na‰ich dûjin promûnila v minulost. Stát se minulostí znamená ãasto i upadnout v zapomenutí. NezáleÏí na tom, zda jde o minulost vzdálenou ãi nedávnou. Rozhoduje jenom to, zda minulost je schopna promluvit k dne‰ku a zda je dne‰ek schopen dÛstojnû navázat na její tradice. A minulost stará ‰edesát sedmdesát let je i dnes Ïivotná a v˘mluvná! Tato doba spolutvofiila na‰e dûjiny a nበnárodní charakter a její reflexy vyzafiují do na‰í souãasnosti. Byla zastiÀována oponou umlãení a pfiesto nebyla zapomenuta. Na‰e vzpomínky i po 60 letech budou patfiit v‰em obûtem války, bojovníkÛm z v˘chodní i západní fronty, partyzánÛm, popraven˘m a umuãen˘m hrdinÛm protifa‰istického odboje. Budou patfiit i tûm, ktefií se vrátili do osvobozené vlasti z front, koncentraãních táborÛ i z partyzánsk˘ch oddílÛ a ilegality. Musíme si pfiipomenout i ty bojovníky za svobodu, s nimiÏ nedávní mocní této zemû jednali jako s nepfiáteli. Proã tomu tak bylo, víme. Proã se tak dûlo za mlãení a tedy i tichého souhlasu jin˘ch protifa‰istick˘ch bojovníkÛ? Semeno zla, které tu zaseli fa‰isté, nemohlo by vzklíãit, kdyby právû oni nemlãeli. Budeme vzpomínat i na ty obãany, ktefií ani v dobû teroru a násilí nezradili, zÛstali vûrni vlasti, rodnému mûstu, matefiskému jazyku, na ty, ktefií pomáhali strádajícím a trpícím, nemocn˘m a star˘m lidem, opu‰tûn˘m rodinám vûznûn˘ch a pronásledovan˘ch, na ty, ktefií bez ohledu na nebezpeãí pomáhali partyzánÛm i lidem, ktefií se ukr˘vali pfied gestapem a jeho pomahaãi. Vzpomeneme i na Ïivot lidí tohoto mûsta pod okupaãní správou, na dûti, ‰koláky, stateãnou mládeÏ, na lidi z továren, dílen, na fiemeslníky, zemûdûlce, kamenáfie, na muÏe a Ïeny z vápenek, Tatry, cementárny, ktefií odmítli nûmeckou Arbeitsfrontu, na uãitele, knûze, na v‰echny, ktefií ãeskou knihou, zpûvem, dobr˘mi skutky i povzbudiv˘m slovem posilovali v ostatních nadûji a víru, Ïe zlo bude poraÏeno… „S minulostí se úplnû vyrovnat nikdy nedá, s minulostí se dá jenom urãit˘m zpÛsobem Ïít, z minulosti se tvofií základy budoucnosti“. Richard Glazar, ãesk˘ Îid, kter˘ pfieÏil Treblinku ·tramberk je malé mûsteãko na severní Moravû. I v tomto malém mûsteãku v‰ak lze velmi názornû vysledovat pohnuté dûjiny 20. století. I mezi ‰trambersk˘mi obãany najdeme úãastníky prvního ãeskoslovenského odboje — legionáfie, i zde mÛÏeme sledovat tûÏk˘ dopad hospodáfiské krize ve tfiicát˘ch letech na obyvatelstvo, následné tûÏké období nûmecké okupace i pfiehmaty pováleãného období. Najdeme tu typické lidské charaktery, které se, aÈ chvalnû ãi nechvalnû, podepsaly na historii 20. století — na jedné stranû lidi, ktefií ze v‰ech sil pracovali a pracují pro své mûsto, republiku a vítûzství dobra a pokroku, na druhé stra27

nû lidi bez pátefie, spolupracující ochotnû se v‰emi reÏimy, lidi, pro které je mûfiítkem v‰eho, co konají, jen vlastní prospûch, a to za jakoukoli cenu. Dûjiny 20. století jsou specifické tím, Ïe nejsou uzavfieny, Ïe stále pokraãují a ovlivÀují nበÏivot, skutky a my‰lení. Stále je‰tû Ïijí lidé, ktefií tyto dûjiny vytváfieli, nebo dosud tvofií. Velmi Ïivou záleÏitostí je také období 2. svûtové války, zejména posuzování problémÛ takzvaného druhého ãeskoslovenského odboje pfii osvobozování republiky z nacistické okupace. Do roku 1989 bylo v tomto ohledu oficiálnû „jasno“: podle oficiální verze naprosto dominantní roli sehrála v boji proti okupantÛm komunistická strana, která pr˘ poloÏila na oltáfi vlasti ty nejvût‰í obûti. Ani ve ·tramberku to samozfiejmû nebylo jinak — aÈ uÏ se jedná o odbojáfie ãi o utrpení a osobní tragédie mnoha spoluobãanÛ po komunistickém pfievratu v roce 1948. Celé toto období vyÏaduje proto nové podrobné zpracování a zdokumentování. Je pravda, Ïe po roce 1989 nastalo pfiehodnocování dosavadních v˘sledkÛ socialistické historiografie, t˘kající se druhého odboje. Z uãebnic a vûdeck˘ch pojednání velmi rychle zmizelo ãernobílé podání tûchto událostí, úloha komunistické strany se rapidnû zmen‰ila. Místo dominantní síly národnû osvobozeneckého snaÏení se z ní stala pouze jedna z mnoha sloÏek mnohovrstevnatého odboje. Pfiehodnocování této, ale i následující etapy ãtyfiiceti let na‰ich národních dûjin a vyslovení koneãného verdiktu v‰ak bude je‰tû nûjakou dobu trvat. A vysloví jej aÏ generace touto dobou nezatíÏené. âas je ov‰em neúprosn˘ a délka lidského Ïivota omezená. Od konce války uplynulo jiÏ 60 let, úãastníkÛ druhého odboje ãi jeho zasvûcen˘ch pamûtníkÛ více a více ub˘vá. Stárnou i pamûtníci represálií padesát˘ch let a ti na‰i spoluobãané, ktefií se ve správnou chvíli postavili na správnou stranu, aby se pak po nûjaké dobû ocitli „v nesprávnou chvíli na nesprávné stranû“. K archivním pramenÛm (aÏ budou dostupné) bude nezbytné pfiipojit i vzpomínky pamûtníkÛ. Proto je nejvy‰‰í ãas tyto vzpomínky podchytit a uchovat pro budoucnost. Je vûcí historikÛ, aby koneãnû pravdivû zhodnotili úlohu odboje v na‰em protihitlerovském zápase a vymezili v nûm skuteãn˘ podíl komunistÛ i nekomunistÛ. A aby také objektivnû objasnili v‰echny dÛsledky spojeneckého paktu mezi Hitlerem a Stalinem, kter˘ tak neblaze ovlivnil na‰e odbojové hnutí. Je zapotfiebí stanovit pfiesn˘ pfiedûl, kdy evrop‰tí – a tedy i domácí — komunisté zaãali brát Hitlera jako opravdového protivníka a nikoliv spojence, kter˘ se pouze dopustil chyby. Nebylo by poctivé ani moudré zastírat, Ïe po zmûnû názoru komunistického vedení v Moskvû patfiil i komunistick˘ odboj k národnímu osvobozovacímu hnutí. A Ïe také komunisté sv˘mi Ïivoty na ilegální odpor dopláceli. Pfiitom nesporn˘m faktem zÛstane, Ïe Hitlerovi pochopové vpadli do okle‰tûného âeskoslovenska uÏ s pfiipraven˘m plánem honu na demokraticky sm˘‰lející âechy, pfiedev‰ím vojáky, legionáfie, sokoly, skautské ãinovníky a protifa‰isticky orientovanou inteligenci, na vlastence, ktefií hned po invazi okupantÛ zaãali aktivnû organizovat odpor a stáli v jeho ãele. Hrdinství tûchto lidí bylo pfiíkladné, a to zvlá‰È v dobû, kdy se z Moskvy je‰tû hlásalo, Ïe váleãn˘ konflikt pfiedstavuje vzájemn˘ stfiet imperialistÛ, s nímÏ proletariát svûta nemá nic spoleãného. Okupace nacistick˘mi vojsky znamenala pro nás od prvního okamÏiku smrtelné nebezpeãí. Jak ukazují dokumenty, Hitler a jeho rádci poãítali s vyhubením ãeského národa, s ponûmãením tûch, jeÏ by k tomu podle sv˘ch rasov˘ch zákonÛ uznali za vhodné a s pfiesídlením zbytku nepoddajn˘ch kamsi za Ural. Národu hrozila ukrutná genocida. 28

O ‰tramberském koupali‰ti Josef Adamec V Regionu, pfiíloze Novojiãínského deníku, se 17. kvûtna tr. v ãlánku o koupali‰ti objevila vûta: „…Areál Libotína postavili Nûmci a otevfieli jej v roce 1938…“ Nevím, jedná – li se o omyl, neznalost ãi nûco jiného. Nevím ani, kdo tu informaci vyslovil. Ale vím, Ïe toto tvrzení není pravdivé. PamûtníkÛ, kter˘m v dobû otevfiení koupali‰tû bylo deset dvacet let Ïije ve ·tramberku dost. Ti si pamatují, jak to s otevfiením koupali‰tû bylo. Ale i listování v objemné hromádce archivních materiálÛ dosvûdãí nepravdivost toho, Ïe koupali‰tû postavili a otevfieli Nûmci ! Z desítek písemností uvedu zde stanovisko mûstské rady, dokazující opak tvrzení v Regionu: Mûsto ·tramberk oslavuje jubileum Republiky zpÛsobem velmi originelním a vpravdû demokratick˘m. ·tramberk, perla Vala‰ska a volební kraj zvûãnûlého Presidenta — Osvoboditele, postrádal dosud vody, coÏ bylo trpce pociÈováno turisty, pro nûÏ je tento kousek vala‰ského ráje jakoby stvofien. JiÏ Dr. A. Hrstka, tento genius loci, zab˘val se plány, kterak odpomoci tomuto citelnému nedostatku. Po jeho smrti se my‰lenky znovu chopila mûstská rada a docílila toho, Ïe bylo nákladem pÛl milionu Kã péãí obce ‰tramberské zfiízeno moderní koupali‰tû za mûsteãkem uprostfied libotínsk˘ch lesÛ na místû zaplaveném sluneãním jasem a vÛní pryskyfiic. Toto dílo bylo pofiízeno na oslavu Republiky pro zdraví lidu a zejména mladé generace, která dosud mezi jedineãn˘mi krásami tohoto poÏehnaného kousku Vala‰ska a Beskyd postrádala vody a nemohla dosud plnû dostáti Masarykovu pfiíkazu mládeÏi, aby byla zdravou. Otevfiení Jubilejního koupali‰tû mûsta ·tramberka, které sv˘mi rozmûry 60 × 25 m, hloubka aÏ 4 m vyhoví v‰em nárokÛm vodního sportu a plaveck˘ch závodÛ, koná se za pfiítomnosti zástupcÛ vlády, poslancÛ a senátorÛ 21. srpna tr. Ten den bude dnem oslavy Republiky a — jak se pevnû vûfií — slavností celého Vala‰ska a milovníkÛ pfiírodních krás vÛbec. UÏ 20. fiíjna 1931 probûhlo na ‰tramberské radnici pod vedením starosty Aloise Petrá‰e jednání zástupcÛ mûsta a zástupcÛ Stud. nadace v Novém Jiãínû o pozemcích na koupali‰tû. 3. ledna 1932 se jednalo o vodoprávních záleÏitostech ve vûci stavby koupali‰tû… Nûkolikaleté úsilí mûstské rady i zastupitelstva do‰lo naplnûní aÏ v jubilejním roce 1938. Je‰tû 26. ledna 1937 starosta Vojtûch Michálek pí‰e Okresnímu úfiadu: „Pro nedostatek finanãních prostfiedkÛ nebylo dosud koupali‰tû v obci ·tramberk postaveno. Mûstská rada Ïádá o prodlouÏení lhÛty k provedení do konce roku 1938“. Zápisy z jednání rady, zastupitelstva, komisí, které se scházely i tfiikrát za t˘den (vÏdy po veãerech), bohatá korespondence mezi ·tramberkem a Okresním úfiadem v N. Jiãínû, Zemsk˘m úfiadem v Brnû, mezi stavitelsk˘mi a dodavatelsk˘mi firmami a desítkami dal‰ích institucí i jednotlivci svûdãí o mimofiádném úsilí a zájmu mûsta o vybudování koupali‰tû. Dovolím si je‰tû citovat kousek dopisu mûstské rady Zemskému úfiadu v Brnû ze dne 22. ãervna 1938: „…Po fiadu let dávalo mûsto ·tramberk do svého rozpoãtu urãité vût‰í ãástky na zbudování koupali‰tû. Za tím úãelem zakoupen byl pfied lety v˘hodn˘ pozemek, vypracovány potfiebné plány a dokonãeno obtíÏné vodoprávní fiízení. Následkem finanãní krise nemohl b˘ti uskuteãnûn pfiesnû vypracovan˘ projekt, aã jevila se tohoto naléhavá potfieba… …V roce 1938, kdy vzpomínáno po celé vlasti 20. v˘roãí ustavení na‰eho státu, pfii‰ly místní prÛmyslové závody s iniciativou, aby koneãnû uskuteãnûn byl s jejich vydatn˘m pfiispûním star˘ projekt. Toto v‰echno uváÏiv‰í mûstské zastupitelstvo odhlasovalo stavbu koupali‰tû jiÏ s ohledem na to, Ïe nejen v mimofiádném rozpoãtu pro rok 1938 byla na stavbu koupali‰tû dána poloÏka 100 000 Kã, ale pfiednû z toho dÛvodu, Ïe obecní finance se poslední dobou znaãnû zlep‰ily jak vyúãtováním daÀov˘ch nedoplatkÛ, tak zvlá‰tû neoãekávan˘m pfievodem majetku kamenolomu Kotouã, z nûhoÏ bude mûstu vymûfiena minimální dávka cca 400 000 Kã. Mûstské zastupitelstvo probírajíc otázku rentability, rozhodlo, Ïe stavba koupali‰tû bude nejlépe uloÏen˘m kapitálem, kter˘ vydatnou mûrou pfiispûje k obnovení známého turistického ruchu, podnûcuje tím hromadné náv‰tûvy a prázdninová ubytování a umoÏní místnímu obyvatelstvu nové zdroje pfiíjmu… Mimo to mûsto ·tramberk jako stfiedisko branné v˘chovy pfiispûje stavbou koupali‰tû k zv˘‰ení brannosti a ku zdokonalení tûlov˘chovy…“ 29

V zápise z jednání zastupitelstva ze dne 17. února 1938 se doãteme, Ïe bod 5 projednával zfiízení koupali‰tû: Usneseno v‰emi hlasy postaviti leto‰ním rokem koupali‰tû na obecním pozemku u Libotína… Ze 30 ãlenÛ zastupitelstva bylo pfiítomno 29, podepsán starosta Vojt. Michálek. Vlastní stavba zaãala v dubnu, teprve 13. kvûtna byla uzavfiena smlouva s p. Bohumínsk˘m o odprodeji pozemku p. ã. 1359 ku zfiízení jezu, vodní nádrÏe pro napájení koupali‰tû dle architektem zasazen˘ch kolíkÛ za celkov˘ obnos 500 Kã… Slavnostní otevfiení se konalo v nedûli 21. srpna 1938. Z dÛvodu pracovního zaneprázdnûní v tehdej‰í napjaté politické situaci za pozvání podûkoval, ale nepfiijel ministr zdravotnictví a tûlov˘chovy Franti‰ek JeÏek, nepfiijel ani pozvan˘ básník Petr Bezruã. Program oslav byl bohat˘. Taková je pravda o postavení a otevfiení ‰tramberského koupali‰tû v roce 1938. Zásluhy na‰ich obãanÛ by nemûly b˘t pfiipisovány NûmcÛm. Podobné koupali‰tû mûli tenkrát snad jenom v Opavû. O rok pozdûji, v srpnu a záfií 1939, zaãal zpracovávat plány na postavení dfievûné budovy restaurace a ‰aten novojick˘ architekt Franz Sedlar. Podle jeho projektu byly pozdûji postaveny.

Otevfiení koupali‰tû se stalo dÛstojnou oslavou Republiky. Z námûstí ‰el krojovan˘ mohutn˘ prÛvod spolkÛ i jednotlivcÛ, nad prÛvodem pfielétaval kluzák — ale bohuÏel nedoletûl, spadl do pole „za Mat˘skama“.

30