Zpravodaj mûsta tramberka

Zpravodaj mûsta ·tramberka 1/2005

OBSAH Vojtûch Petrበ·tramberk — Horní Ba‰ta, kresba kolorovaná akvarelem, 1956 . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky Jifií ·paãek ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Vûra Michnová Zprávy z radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04 Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili první ãtvrtletí 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04 PhDr. Anna Hrãková Postní a velikonoãní obyãeje v lokalitách b˘valého okresu Nov˘ Jiãín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 05 Vûra Horáková Josef Martini . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .08 Josef Adamec Jifií ·paãek a ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Josef Marek 30. v˘roãí opravy kostela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Josef Hefiman Agapit Galla‰ âekanka/Hrad ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 K. J. Ma‰ka Pravûké nálezy ve ·tramberku, ãást VII., kresba V. Petrበ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Martin Bár Kronika Martina Bára ze ·tramberka 171—1863 (SOkA Nov˘ Jiãín), ãást II. . . . . . . . . . . . . . . . . 16 PhDr. Anna Hrãková Svûtci a svûtice v lidové kultufie, ãást. II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 PhDr. Jaroslava Grobcová Bílá hora nad ·tramberkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Hold pfiírodû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Josef Adamec Jak na‰i pfiedkové Ïili a umírali . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 TomበÎerdík Kronika Tomá‰e Îerdíka ze ·tramberka 1790 —1873 (soukromá sbírka, pfiepis Mgr. Zd. Genserková),

ãást II., s. 35—39 A, s. 41—45 A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Autor neznám˘ Hora Kotouã, místo oznaãené kfiíÏkem je jeskynû âertova díra, rok nezji‰tûn. Archiv K. J. Ma‰ky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. strana obálky Autor neznám˘ K. J. Ma‰ka, rok nezji‰tûn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 1 / 2 0 0 5 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák. Redakãní rada: Karel Hrãek, PhDr. Anna Hrãková, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Jazykové korektury: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 742 66 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail: [email protected]. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4× roãnû. V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. Bfiezen 2005. 3

Zprávy z radnice Vûra Michnová Rada mûsta svou ãinnost v roce 2005 zahájila náv‰tûvou veletrhu cestovního ruchu GO a Regiontouru v Brnû. Byly projednávány a schváleny hlavní body programÛ Rad mûsta ·tramberka na rok 2005, hlavní body programÛ Zastupitelstva mûsta ·tramberka na rok 2005, dopravní obsluÏnost v na‰em mûstû. Byla vybrána firma Reditus, o.p.s. Ostrava – Zábfieh jako váÏn˘ zájemce na odkup b˘valé oãní léãebny, byly projednávány zprávy o pfiípravû na nadcházející turistickou sezonu, hodnocení úãasti mûsta na veletrzích cestovního ruchu, kulturní a spoleãenské akce na rok 2005, seznámení s tiskovinami vydávan˘mi mûstem, internetové stránky mûsta, oslavy stého v˘roãí narození malífie ZdeÀka Buriana. Dále se rada zab˘vala hospodafiením mûsta, kontrolou a úpravou rozpoãtu na rok 2005 a stavebními akcemi na rok 2005. Nejvût‰í akcí, která nás ãeká v leto‰ním roce je 2. etapa realizace prÛtahu mûstem — „Dopravní obsluÏnost k turistick˘m objektÛm ve mûstû ·tramberku, jako pfiedpoklad rozvoje místního podnikání“. Je to akce, na kterou mûsto obdrÏelo grant ve v˘‰i 7,3 mil. Kã a mûsto si musí zajistit spoluúãast ve v˘‰i 2,4 mil Kã., dále mûsto obdrÏelo dotaci ve v˘‰i 4,1 mil. Kã na pokraãování rekonstrukce tûlocviãny a základní ‰koly. Bude se rekonstruovat spojovací krãek mezi ‰kolou a tûlocviãnou. V pofiadí jsou i dal‰í dÛleÏité akce, jako oprava stfiech na obytn˘ch domech na Bafiinách, rekonstrukce elektroinstalace v M· na Zauliãí a dal‰í akce. Bylo vyhlá‰eno v˘bûrové fiízení na nové provozovatele libotínského koupali‰tû a do 2. kola postoupili 4 uchazeãi. Mûsto se zapojilo i do dal‰ích grantov˘ch programÛ vyhlá‰en˘ch Moravskoslezsk˘m krajem a EU v oblasti kultury a cestovního ruchu. Zatím neznáme v˘sledky a jen doufáme v jejich úspû‰nost.

Jak jsme proÏili spoleãensky a kulturnû 1. ãtvrtletí roku 2005 Vûra Michnová Rok 2005 jsme zahájili âeskou m‰í vánoãní Jakuba Jana Ryby v provedení dobrovoln˘ch zpûvákÛ a ãlenÛ SdruÏení dechového orchestru mûsta ·tramberka ve farním kostele sv. J. Nepomuckého. M‰i nastudoval Alois Cigán, dirigoval Karel Bria a prÛvodní slovo mûla Vûra Michnová. V duchu doznívajícího vánoãního ãasu se neslo i vystoupení Komorního orchestru a zpûvákÛ z Kopfiivnice v pofiadu Koledy na‰eho kraje 7. ledna v Kulturním domû. PrÛvodní slovo PhDr. Anna Hrãková. 8. ledna v na‰em KD probûhla vefiejná nahrávka CD pûveckého sdruÏení Facies musicae z Kopfiivnice. Bylo to nevefiejné pfiedstavení jen pro pozvané hosty. A tent˘Ï den probûhla vernisáÏ v˘stavy fotografií Jana a Jifiího ·paãkov˘ch „·tramberk vãera a dnes“, která trvala do 30. ledna. 15. ledna se pobavili náv‰tûvníci Hasiãského bálu v KD. K tanci i poslechu hrála hudební skupina MSS Band. Také mûsto pofiádalo 21. ledna uÏ 15. obecní bál. V sále hrála hudební skupina Radeg ze ·tramberka a v malém sálku za nemocného pana Franti‰ka âernocha z Vefiovic zaskoãilo Duo Astra pana Josefa Klauzara. 4. února uspofiádal Technoprojekt, a.s. Ostrava Recesní snûhulakiádu v areálu hradu pro dûti. Cílem bylo postavit co nejvíce snûhulákÛ. Celkem jich bylo postaveno bûhem 2 hodin 2756. Zúãastnilo se pfies 100 dûtí ve vûku od pfied‰kolákÛ do dospûlosti. V‰ichni byli odmûnûni. 4

Ve dnech 5. a 6. února probíhala na námûstí akce firmy ·míra – print, s.r.o. s názvem ·trambersk˘ masopust. Akce nebyla pfiíli‰ povedená, protoÏe masopustní prÛvod ma‰kar se nekonal, ale v‰echny v˘robky a zabijaãkové pochoutky, které byly ke koupi ve stáncích na Námûstí, se prodaly. UÏ 10. roãník tradiãního Ma‰karního divadelního bálu probûhl 5. února v Kulturním domû. K tanci i poslechu hrála hudební skupina Jifiího Rymla A je to… V leto‰ním roce slavíme 100. v˘roãí narození ZdeÀka Buriana, kopfiivnického rodáka, geniálního malífie a ilustrátora, kter˘ nûkolik let Ïil ve ·tramberku. Spojili jsme síly s mûstem Kopfiivnicí a Muzeem Novojiãínska a vytvofiili podmínky pro dÛstojnou oslavu mistra v jeho rodném kraji. Zahájili jsme vernisáÏí první jubilejní v˘stavy Podivuhodné cesty — Jules Verne a Karel Zeman v díle ZdeÀka Buriana dne 11. února — pfiesnû v den jeho narozenin. Úvodní slovo pfiednesla Vûra Michnová a prÛvodní odbornou pfiedná‰ku Ale‰ Durãák. 12. února pak Ale‰ Durãák pfiednesl po úvodních slovech fieditele muzea Ing. Ivo Otáhala vzpomínkovou fieã za asistence Vûry Michnové i k vernisáÏí v Îerotínském zámku v Novém Jiãínû, kde byla zahájena v˘stava z díla ZdeÀka Buriana Cesta do pravûku se ZdeÀkem Burianem. Dal‰í akce budou probíhat bûhem roku, nejvíce pak v T˘dnu se ZdeÀkem Burianem v rodném kraji (od 25. 6. do 2. 7.) a to ve v‰ech tfiech mûstech — ve ·tramberku, Kopfiivnici i Novém Jiãínû. 12. února uspofiádala firma ·míra – print, s.r.o. procházku pro zájemce Podivuhodná cesta ze ·ipky do Apolla. Asistovali pfii tom na‰i ‰tramber‰tí Junáci — oznaãili trasy a pro‰lapali chodníãky. Akce se zúãastnilo pfies 150 lidí. 12. února se uzavfiela plesová sezona Tradiãním holubáfisk˘m plesem. Hrála skupina MSS band. 18. února uspofiádala Eli‰ka Hyklová Veãer s cimbálovkou, vystoupila Cimbálová muzika Pavla Mika z RoÏnova pod Radho‰tûm. V˘tûÏek z tomboly ve v˘‰i 8 124 Kã byl vûnován postiÏen˘m Ïivelnou katastrofou na Srí Lance. 26. února 2005 byl zahájen cyklus pfiedná‰ek vûnovan˘ch zdraví a zdravému Ïivotnímu stylu na téma: Srdeãní nemoci — Tsunami dne‰ních dnÛ. Pfiedná‰el MUDr. Pavel Sikora. Technoprojekt, a.s. Ostrava vyhlásil soutûÏ na nejoriginálnûj‰í zpracování ‰trambersk˘ch legend a povûstí v kategoriích próza, poezie a v˘tvarné zpracování „·tramberk magick˘ a mystick˘“. Vyhodnocení: Ve v˘tvarném oboru se zúãastnilo 50 soutûÏících a v kategorii pfied‰kolní zvítûzil Adam Csóka z M· Záhumenní v Kopfiivnici, v kategorii ‰kolní ·tûpánka Kvitová ze Z· Sv. Zdislavy v Kopfiivnici, zvlá‰tní ocenûní si odnesl kolektiv dûtí M· Ignáce ·ustaly z Kopfiivnice. V oboru literárním se pfiihlásilo 10 soutûÏících v dûtské kategorii, kde zvítûzil Filip ·lapal z Kopfiivnice, v kategorii dospûl˘ch bylo pfiihlá‰eno 20 prací a zvítûzila PhDr. Jaroslava Grobcová ze ·tramberka. V‰echny práce budou vystaveny do konce dubna 2005. 4. bfiezna byla zahájena VIII. ·tramberská divadelní pfiehlídka amatérsk˘ch divadelních souborÛ divadelní hrou Raye Cooneye Rodina je základ státu v podání DS Chaos z Vala‰ské Bystfiice. 11. bfiezna pokraãovala hrou Francise Vebera Blbec k veãefii v provedení DS ·amu ze ·títiny. 12. bfiezna u nás v KD stra‰ilo. Mûsto ·tramberk pozvalo divadelní spoleãnost Gordiu z Prahy a ta si pfiipravila krásné vyprávûní pro dûti i dospûlé Pohádku o lín˘ch stra‰idlech. Ve dnech 12. — 13. 3. uspofiádala firma ·míra – print, s.r.o. Ostrava akci vûnovanou zahrádkáfiÛm „Otevírání zahrádek“. 3. veãer divadelní pfiehlídky pokraãoval 18. bfiezna a DS Vicena z Ústí nad Orlicí sehrál hru Ireny Douskové Hrd˘ BudÏes. 26. bfiezna se uskuteãnila dal‰í z pfiedná‰ek o zdraví „SebevraÏda vidliãkou a noÏem“. Tyto pfiedná‰ky pfiipravuje spoleãnost OS Îivot a zdraví z Kopfiivnice ve spolupráci s mûstem ·tramberkem. A tatáÏ spoleãnost uspofiádala dne 30. bfiezna první ze semináfiÛ o stresu. Koneãnû lze fiíci, radûji zakfiiãet: „Máme tu jaro“. UÏívejme voÀavého vzduchu, sluníãka a lep‰ící se nálady. 5

Postní a velikonoãní obyãeje v lokalitách b˘valého okresu Nov˘ Jiãín Anna Hrãková Masopust je dobou plesÛ, zábav a bujarého veselí. Na tuto a postní dobu z poãáteãních let 20. století pamûtníci vzpomínali následovnû: Konec masopustu ve ·tramberku a okolí zvan˘ „konãiny“ vrcholí v úter˘ pfied Popeleãní stfiedou. Po nûkter˘ch lokalitách chodil prÛvod masek (medvûd, ãert, Ïid, cikán, policajt, muÏ pfiestrojen˘ za Ïenu, kominík, aj.) s hudbou, pfiípadnû bez ní a za zpûvu nav‰tûvoval domácnosti. HospodyÀky jim do ko‰e skládaly klobásy, vejce, slaninu. V místním hostinci se ze v‰ech dobrot pfiipravilo obãerstvení na veãerní zábavu. Ta vût‰inou i v souãasnosti b˘vá spojena s pochováváním basy, coÏ znamená louãení se s masopustem. V Janovicích mívají „ostatky“. Které tance bychom si na zábavû mohli zatanãit? Kromû oblíbené polky a valãíku ‰áteãkov˘ (v Dubu), besedu, kováfie a hubiãkov˘ v Petfivaldíku, ãtverylku ve Vûtfikovicích. V Lichnovû a Trojanovicích pfii tanci vyskakovali — to aby vyrostl vysok˘ oves, v Lubomûfii pfii v˘skoku pamatovali na v˘‰ku lnu. Na konãiny se téÏ smaÏily koblihy plnûné povidly, boÏí milosti, pekli jidá‰i. Nechybûla ani klobásová omáãka s chlebem. PÒST Vesel˘m a rozvern˘m pochováváním basy skonãila zábava a cel˘ masopust. Pfii bohosluÏbách na Popeleãní stfiedu dostal kaÏd˘ úãastník kfiíÏek na ãelo z popela a po celou dobu ãtyfiicetidenního pÛstu si mûl pfiipomínat motto: „Pomni, ãlovûãe, Ïe prach jsi a v prach se obrátí‰.“ V tomto období ustal spoleãensk˘ Ïivot a ve‰keré svûtské radovánky. I jídelníãek mûl jinou skladbu. Bezmasé dny byly nejménû tfii, pfievládaly lu‰tûniny, mléãná a mouãná jídla, omáãky. Tak napfi. snídani tvofiila polévka kmínová, krupicová nebo r˘Ïová. Na obûd se vafiily ka‰e (krupiãná, r˘Ïová, r˘Ïová s prosem, r˘Ïová zapeãená s jablky, ovesná, pohanková), kynuté knedle, noky z fiídkého tûsta ma‰tûné máslem a polité rozfiedûn˘mi povidly, ‰kubánky, ‰i‰ky sypané mákem, placky z bramborového tûsta peãené na plotnû a mazané povidly, plnûné ta‰ky, omelety, záviny a buchty. Z lu‰tûnin pfiipomeÀme v rÛzn˘ch úpravách fazole, ãoãku, hrachovou ka‰i s cibulkou, z omáãek napfi. jistebnickou lopuchu ze su‰eného ovoce a hlavnû zelí s bramborov˘mi knedlíky a osmaÏenou cibulkou. Svaãíval se chléb s máslem, tvarohem ãi povidly. Sádlo v postním jídelníãku místo nemûlo. K veãefii hospodyÀky ohfiívaly zbytky od obûdu. SMRTNÁ NEDùLE KaÏdá ze ‰esti postních nedûlí mûla své pojmenování, ale nám se zachovalo oznaãení posledních dvou. Pátá je naz˘vána Smrtná, v Dûrném âerná. V tomto dni mládeÏ vyná‰ela ztûlesnûní nemoci, zimy, zla — do Ïensk˘ch ãi muÏsk˘ch ‰atÛ nastrojen˘ vûchet slámy. Postava mûla vût‰inou jméno Mafiena, av‰ak ve Starojické Lhotû jí fiíkali Morena, v Kamence Smrtka, v Îilinû Mafiák, Albrechticích Mafioch a Lubomûfii SmrÈoch. Nastrojená figura byla prÛvodem donesena buì k potoku a do nûj hozena, nebo do polí, na kopec a tam spálena, ãi shozena ze skály. V Lichnovû, Vefiovicích, Vlãnovû, Katefiinicích aj. pfiinesli zpût do vsi nazdobenou májku — symbol nové síly, jara, mládí, zdraví, ãistoty. KVùTNÁ NEDùLE Poslední postní nedûle nese název Kvûtná. Pfii bohosluÏbách se svûtily koãiãky (v Petfivaldû kocánky), které mûly své místo doma za kfiíÏem, svat˘m obrázkem nebo kalendáfiem, téÏ za trámem, a to i ve chlévû. Mûly chránit stavení od ohnû a blesku. UmísÈovaly se i na hfibitov (Makovice, VraÏné, Hynãice, Emauzy,…) a do zahrad. Spolu s kfiíÏky posvûcen˘mi na Bílou sobotu slouÏily na poli jako ochrana proti neúrodû a Ïiveln˘m pohromám. 6

SVAT¯ T¯DEN T˘den s Velikonoãní nedûlí je obecnû oznaãován jako Svat˘, v Novém Svûtû Pa‰ijov˘, ve Fren‰tátû p. R. Barevn˘. Jím v katolick˘ch rodinách vrcholí pfiípravy na velikonoãní svátky Vzkfií‰ení JeÏí‰e Krista. Pfii veãerních bohosluÏbách na Zelen˘ ãtvrtek se „zavázaly zvony,“ ãímÏ nastala práce pro chlapce ‰kolního vûku. Se sv˘mi hrkaãi sefiazeni v prÛvodu procházeli ráno, v poledne a veãer lokalitou, aby hrkotáním (HÛrka), klepáním (Janovice) a klapotáním (Vlãnov, Star˘ Jiãín) nahrazovali zvuk zvonÛ, a to aÏ do jejich „rozvázání“ na Bílou sobotu. Nûkde za svou práci dokonce dostali odmûnu — pamlsky, peãivo, vejce, su‰ené ovoce, peníze. Toto hrkání vût‰inou zaniklo v 50. letech. Velkopáteãní mytí v proudné vodû bylo roz‰ífieno a vûfiilo se v naãerpání zdraví, síly a celkovou oãistu. Pfiísn˘ pÛst nedovoloval jíst nic masitého, proto v tento den hospodyÀky pfiipravovaly napfi. hrachovou ka‰i s chlebem. V pfiedchozí den Zeleného ãtvrtku se obûdval ‰penát a na Bílou sobotu b˘valo nûkteré z mouãn˘ch jídel. Pfii obfiadech v katolick˘ch kostelích se na Bílou sobotu „rozvazovaly“ zvony. Kdo pfii zaslechnutí jejich hlasu spûchal do zahrady a tfiásl stromy, tomu dobfie rodily (Slatina, Borovice). Bûhem bohosluÏeb se svûtil oheÀ, pfiiãemÏ i oharky z nûj mûly své uplatnûní. Znaãilo se jimi dfievo urãeno k v˘robû kfiíÏkÛ, nebo se nosily na pole jako ochrana proti rytí krtkÛ a kvÛli zv˘‰ení úrody. TutéÏ funkci plnily kfiíÏky vyrobené z posvûceného dfieva. Bílosobotní posvûcená voda mûla svÛj v˘znam pfii úmrtí (Vlãnov, Star˘ Jiãín). TéÏ se jí zkropilo místo na poli s uloÏen˘mi kfiíÏky. Z dÛvodu dostatku jídla po cel˘ rok, opûtovného setkání ãlenÛ rodiny po roce a zachování zdraví se svûtily následující dobroty: koláãe, beránek z pi‰kotového tûsta, plecovník, chléb — svûceník i vejce. Podûlili se jimi jak jednotliví ãlenové rodiny, tak hosté. VELIKONOâNÍ SVÁTKY Na velikonoãní nedûli co moÏná nejdfiíve spûchaly rodiny i s dûtmi na pole zastrkávat do zemû svûcené koãiãky a kfiíÏky. Po spoleãné modlitbû se dûti z Tísku, Nového Svûta, Zbyslavic rozhlíÏely po poli, pfiípadnû po zahradách, jestli jim „‰kobranek“ schoval nûco dobrého. Jak v ãesk˘ch, tak v nûmeck˘ch lokalitách na Velikonoãní nedûli pofiádali na ovûnãen˘ch koních jízdu do polí zvanou Saatrieter — objíÏìku jarní setby, nebo jízdu kolem osení. Magick˘ kruh, v nûmÏ se úãastníci pohybovali, chránil lokalitu pfied moÏn˘m zlem. Jaká jídla se pfiipravovala na velikonoãní svátky? K tradiãnímu peãivu patfiil chléb — svûceník, mazanec, koláãe „lopaÈaky“, hnûtky ve tvaru trojúhelníku i ãtverce zvané téÏ svijanky ãi pohutky, pi‰kotoví beránci, jidá‰i a plecovník — do chlebového tûsta zapeãená uzená plec nebo klobása (klobásník). Nedûlní snídani tvofiila bílá káva s buchtou, koláãi. Obûd uvádûla hovûzí polévka s nudlemi, pak vût‰inou následovalo kÛzleãí peãené, pfiípadnû smaÏené maso, téÏ omáãka z kÛzlete. Pfiipravovat se mohla i drÛbeÏ, jehnûãí, vepfiové maso uzené i peãené se zelím. K pití slouÏilo pivo, pro náv‰tûvníky likéry, víno. Veãefiívala se buchta. Na Velikonoãní pondûlí chlapci i muÏi chodili na „kupaãku, ‰migrust, ‰marovaãku, ‰migrustování“, to podle toho, zda Ïeny a dívky polévali vodou, um˘vali ãi ‰lehali jalovcem nebo tatarem. Chlapci byli za svou námahu odmûnûni malovan˘mi, barven˘mi vajíãky, cukrovím, sladkostmi, ovocem, vzácnû penûzi, pfiípadnû úvazem pentle na tatar. MuÏi dostávali „poãasnu“ — poho‰tûní a alkohol. V nûkter˘ch lokalitách bylo a doposud je známo Ïenské úterní „vracani kupaãky“ muÏÛm. Za ‰lehání a um˘vání dostaly likér, cukroví i vajíãka. Velikonoãním pondûlí vrcholí spoleãenské veselí. Polévání vodou, ‰lehání zelen˘mi, rÛznû upraven˘mi vûtviãkami (metliãka, tatar) mûlo dotykem pfienést ãistotu, sílu, svûÏest, mladost z pfiedmûtu na ãlovûka a tím mu zajistit zdraví a sílu v následujících dnech roku. Velikonoãní doba konãí svátkem Seslání Ducha Svatého. V mnoh˘ch lokalitách v nedûli zmínûného svátku doposud chodí pfiátelé, rodiny, zájmové skupiny do pfiírody s kotlíkem smaÏit „‰kvafieninu, sno‰ky“. Pojídání vajec bylo dÛleÏité i v tyto poslední dny velikonoãního období. Dnes málokdo ví, Ïe vejce slouÏilo v pfiedstavách na‰ich pfiedkÛ jako prostfiedek ochranné a prosperitní magie. Jeho konzumace mûla oãistnou a léãivou moc, kaÏdého chránilo pfied zl˘mi silami, bleskem a poÏárem. Magické praktiky postního a velikonoãního období mûly zabezpeãit zdraví kaÏdého ãlena rodiny, plodnost a prosperitu domácích zvífiat, úrodu na polích, v zahradách, zahnat negativní síly a pfiivolat dobré. Bez BoÏího poÏehnání se ale Ïádn˘ krok neobe‰el. 7

Josef Martini Vûra Horáková V mrazivém lednovém dni stojí na úpatí Bílé hory, pfiivfien˘m okem a rámeãkem z prstÛ pozoruje dolík mezí ní a Kotouãem. Krásné panoráma je na obzoru ohraniãeno pásem Libotínsk˘ch lesÛ. Znám˘ obraz, tolikrát dÛkladnû pozorovan˘, a pfiesto stále hledan˘. Obraz spjat˘ a neodmyslitelnû patfiící k domovu a Ïivotu pod ním. Je to okolí jeho domova, hlubina bezpeãí, kdy jeho kroky vedou stále jedním smûrem — k mûsteãku, které od svého ãasného mládí tolik miluje. Aãkoliv se mÛj otec narodil a do sv˘ch pûti let Ïil v nedaleké Kopfiivnici, troufám si tvrdit, Ïe cel˘m sv˘m srdcem vÏdy zÛstal obãanem ‰trambersk˘m. Jeho vzpomínky na ‰kolu, kamarády a uãitele známe zpamûti. Právû v tûchto létech snad zaãala jeho láska ke kreslení. Na skicák nebylo, a tak pokreslil kaÏd˘ kousek papíru, kter˘ na‰el. Ode‰el vodopád dûtsk˘ch let a láska k malování se zdokonalovala. Vyzkou‰el nesmûlé pokusy s vodov˘mi, pozdûji olejov˘mi barvami. Stovky kreseb a kresbiãek tuÏkou ãi uhlem pfiipomínají jeho zaãátky. âasto vzpomíná na mistry, od kter˘ch se uãil a jen oãima kopíroval jejich umûní. Stal se obdivovatelem Mafiákov˘ch lesÛ, detailÛ ãeské pfiírody zvûãnûn˘ch Mánesem, Slavíãkem, Chittussim, obdivuje tichou krásu staré Prahy malovan˘ch Schikanederem. Láskou jeho srdce navÏdy je dílo malífie Franti‰ka DaÀka–Sedláãka. PraÏského rodáka, kter˘ stejnû dobfie jako vfiele dovedl vystihnout krásu ·tramberka v pováleãn˘ch letech. Jeho styl malování zÛstal pro nûho vzorem a rád popisuje nûkolik osobních setkání s mistrem sam˘m. Tvorba Tání — to byl ãast˘ a oblíben˘ námût. Na nûm se vyznával ze své lásky a obdivu ke znovuvzkfií‰ené pfiírodû. Trsy zaschlé loÀské trávy nesmûle vykukující ze závûje posledního snûhu. Lidské ‰lépûje vedoucí do setmûlého lesa. Holé a pusté stromy a kefie, znova a znova pfiipravené k oslavû nového jara. Krajina okolí „jeho“ ·tramberka. Místa hledání vhodn˘ch motivÛ, kdy se tuÏka nebo ‰tûtec nesmûle dot˘ká nûÏné oblohy, kopcÛ a lesÛ, západÛ slunka, krajina ãasn˘ch jiter, ohnivá záplava svûtla o poledni, usínajících dnÛ pfii západech slunka. âasto se objevující motiv, kdy z povzdálí ti‰e je nad krajinou vidût bûlavou a nezamûnitelnou stavbu „kulatiny“. Motiv spjat˘ s ním a patfiící k nûmu. Obdivuji vystiÏenou mrazivost zim, stopy zvûfie ve snûhu, tyrkysovou sinavost zimní oblohy nebo ‰arlatovou ãerveÀ pozdních denních hodin. Nesmûlé ostrÛvky zelenû, rád maluje detail obyãejn˘ch rumi‰tních bylin okolo cest, kfiivky kefiÛ a trav na pokraji lesa. Zdá se, Ïe jeho práce je rozdûlená na nûkolik etap. Je to éra okolních, hlavnû libotínsk˘ch lesÛ, krajina v okolí Velk˘ch Karlovic, Hukvald, líbiv˘ch lesních partií, lesních strÏí, éra vod — blízk˘ch studensk˘ch a jistebnick˘ch rybníkÛ, nesmûl˘ch potÛãkÛ a studánek v okolí, éra lesních samot, éra letních studií z docela blízkého okolí, milovan˘ch obiln˘ch lánÛ, ze kter˘ch sálá horkost dne a letních polední. Vlídnost kvûtinov˘ch záti‰í, trpûlivû ãekajících na to, aÏ ruka malífie zachytí na plátno jejich pomíjivou krásu. Stfiedobodem jeho práce nadále zÛstává jeho ·tramberk s neopakovatelnû vztyãen˘m prstem Trúby. Ten mu uãaroval na cel˘ Ïivot. Bezpoãet motivÛ z mnoha úhlÛ a perspektiv. PodmaÀující krása star˘ch dfievûnic z Ïabí ãi ptaãí perspektivy. Rád se tam vrací dodnes, projde známou cestou a znovu jej uchvacují malebnû sestavené domky pod Zámeck˘ch vrchem. Krajina mládí a tich˘ch sluneãn˘ch dní, kde se uÏ jen v duchu setkává se sv˘mi znám˘mi a drah˘mi, ktefií tu uÏ nejsou. SpoluÏití s ním byl domov s neodmyslitelnou vÛní terpent˘nu a barev, se stále pfiipraven˘m stojanem. Práce na pfiípravû pláten vÏdy dokonale vypnut˘ch v rámu, aby na nû zachytil krajinu svého srdce. VÏdy byl a je pokorn˘ poutník Ïivotem, stále hledající svÛj vztah ke kráse. Zdá se, Ïe jeho píle a pracovitá pokora se projevuje u dvou jeho pravnukÛ, ktefií jiÏ zapoãali stejnou stopu. Talent zdaleka nezávisí jen na jeho nositeli, ale byl mu dán Bohem, za coÏ mu je a vÏdy byl hluboce vdûãn˘. âasu nelze konkurovat, ãasu lze jen dûkovat. … Dne 5. ledna 2005 Josef Martini oslavil 90 let ‰Èastného a naplnûného Ïivota. Blahopfiejeme a pfiejeme mnoho tvÛrãí a umûlecké inspirace do dal‰ích let! — redakce Zpravodaje mûsta ·tramberka —

8

Jifií ·paãek a ·tramberk Josef Adamec JiÏ podruhé zde vystavoval své fotografie p. Jifií ·paãek z Prahy. Tentokrát pod názvem ·tramberk vãera a dnes. Na vernisáÏi byl vzpomenut jeho ‰trambersk˘ pÛvod. Oprávnûnû. Kofieny rodu, pfiedev‰ím po pfieslici, sahají ve ·tramberku do doby tfiicetileté války. Po meãi rod ·paãkÛ ve ·tramberku Ïije „teprve“ 210 let. První nositel toho jména — 27let˘ Josef ·paãek, syn zemfielého Matûje ·paãka, rolníka z Lichnova — se v roce 1794 oÏenil s 19letou VernisáÏ v˘stavy fotografií v Muzeu ZdeÀka Buriana Annou, dcerou Jifiika Najvara, tkalve ·tramberku. Zleva Josef Marek a ing. Jifií ·paãek. ce. A rodina se utû‰enû rozrÛstala. Dûdeãek Jifiího ·paãka, Josef ·paãek, se roku 1863 narodil rodiãÛm Josefovi a Amálii, dc. Valentina Juráka. V polovinû osmdesát˘ch let 19. století se oÏenil s Annou, dc. Tomá‰e Ra‰ky a Terezie rodem Jan Socha. Kamenáfi Josef ·paãek s manÏelkou Annou vychovali ‰est dûtí: nejstar‰í syn Josef zaloÏil rodinu v Kopfiivnici, Ferdinand se vystûhoval do Kanady, dcera Cecilie provdaná Bajerová Ïila na Zauliãí — dnes je v jejich domku hotel Gong, Emilie se provdala za Roberta Sopucha (Piskofie) a zÛstala bydlet „na domácím“ ãp. 75 (syn jejich syna Roberta tam Ïije dosud), její sestra Anna byla provdaná Ra‰ková a nejmlad‰í bratr Jan se v r. 1924 oÏenil s Julií Gerykovou z ãp. 358 u Libotína. Julie Geryková (* 1898) byla pátá ze ‰esti sourozencÛ. Nejstar‰í Josef byl od r. 1918 nezvûstn˘, roku 1923 prohlá‰en za mrtvého z první svûtové války, následoval Jan, sestra Franti‰ka, dále Anna provdaná za Arno‰ta Hykla, Julie provdaná ·paãková a nejmlad‰í Ladislav (* 1903 = 1989 ve Zlínû) byl vzpomenut ve ZM· 1/2004. Ti v‰ichni se narodili ve staré libotínské chalupû ãp. 358 rodiãÛm Josefovi a Franti‰ce Gerykov˘m. Josef Geryk (* 1857) pocházel z Mofikova ãp. 53, narodil se jako osmé dítû (z jedenácti) rodiãÛm Josefovi a Annû roz. Macháãové. V roce 1884 se v hodslavském evangelickém kostele oÏenil s dvaadvacetiletou Franti‰kou ·tûpánovou, narozenou v ãp. 320 v tûsném sousedství ãp. 358 u Libotína, kde tenkrát Ïily pfieváÏnû evangelické rodiny. VzpomeÀme struãnû nûkteré sourozence Franti‰ky ·tûpánové: bratr Petr, sestra Klára provdána za Ferdinanda Petrá‰e v Dolní ulici, Augustin se oÏenil s Rozinou Kubûnovou z Bordovic a pozdûji se tam usadil, Rozálie se provdala za Josefa Adama. Amálie se provdala za Josefa Ja‰ka (Paveleãku). Jenom pfiipomeÀme, Ïe nejstar‰í dcera Augustina ·tûpána a Roziny (Kubûnové z Bordovic) Rozália se v r. 1895 provdala ‰estnáctiletá za Jana Hykla (Prasacníka), zemfiela 91 letá v r. 1970. V manÏelství se jí narodilo 11 dûtí, ‰est zemfielo v dûtském vûku. Rodiãe v˘‰e vzpomenut˘ch ‰esti sourozencÛ byli Petr ·tûpán a jeho manÏelka Klára, dc. Martina Ja‰ka a Mariany roz. Pavelkové. Petr ·tûpán a jeho osm sourozencÛ pocházeli z rodiãÛ Jana ·tûpána a Roziny z rodu Pavla Petrá‰e, k jejichÏ sÀatku do‰lo roku 1807. Generaãním druhem rodiãÛ Jana ·tûpána byl i Martin ·tûpán (* 1777), zakladatel nábo9

Ïenské sekty ·tûpanistÛ (podrobnûji byl vzpomenut v ZM· ã. 4 z r. 1990). Postupnû bychom se dopracovali aÏ k prvnímu známému ·tûpánovi, Jakubovi, kter˘ se ve ·tramberku usadil mezi lety 1614 a 1629. V kaÏdé generaci se narodilo sedm i jedenáct dûtí. I kdyÏ ne v‰echny se doÏily dospûlosti, pfiesto se rodiny utû‰enû rozrÛstaly. Vzájemná spfiíznûnost (nejen) ‰trambersk˘ch rodÛ je opravdu hodnû provázaná. Tento jeden z nejstar‰ích ‰trambersk˘ch rodÛ uÏ ve ·tramberku po tfiech a pÛl stoletích zanikl, v roce 1979 zemfiel jeden z posledních potomkÛ po meãi Zdenûk ·tûpán. Po pfieslici zde v‰ak Ïije dost pra– a prapravnukÛ v rodinách HyklÛ, GerykÛ, Petrá‰Û, Petfikovsk˘ch, R˘dlÛ, Va‰kÛ… a jin˘ch. Poslední potomek starého ‰tramberského rodu po meãi Ïije v nedalek˘ch Bordovicích, moÏná i v Kopfiivnici (neovûfieno). Dne‰ní generace, Ïijící v jiné dobû s jin˘mi hodnotami, uÏ ani neznají dávné pfiíbuzenské vztahy a souvislosti. Jifií ·paãek si tyto vazby uvûdomuje, podle sv˘ch sil a moÏností se snaÏí na své pfiedky vzpomenout a snad proto se do ·tramberka rád vrací. I se sv˘m fotonádobíãkem.

Chalupa ãp. 358 u Libotína, kde se r. 1926 Jifií ·paãek narodil…

…a domek ãp. 75 na Kopci, kde se jeho dûdeãek Josef ·paãek pfiiÏenil do rodiny tkalce Tomá‰e Ra‰ky a jeho manÏelky Terezie, rozené Sochové. 10

30. v˘roãí opravy kostela Josef Marek Zní to aÏ neuvûfiitelnû, ale letos uplyne uÏ 30 rokÛ od opravy ‰tramberského farního kostela. Pohled na kostel pfied rokem 1975 byl skuteãnû neutû‰en˘. Zvûtralá, místy odpadlá omítka, krytina — bfiidlice — Ïádala v˘mûnu, na pÛdu zatékalo, ale nejen tam, pfies klenbu dokonce i do chrámové lodi. Nûkteré pÛdní trámy byly silnû prohnilé a potfiebovaly v˘mûnu. Chrámová klenba byla v nûkolika místech prasklá, jednak vlivem stfielby, jednak sedáním pfiistavûné vûÏe, moÏná i jejím naklánûním smûrem k námûstí. Bylo nezbytnû nutné stáhnout také svorníky. ·patn˘ vnûj‰í stav kostela byl nûkolikrát pfiedmûtem jednání rady MûstNV. Tyto a je‰tû jiné opravy pfiimûly duchovního správce P. Josefa Tobolíka zaãít s generální opravou. Pfiípravné a organizaãní práce zapoãaly na jafie roku 1975, kdy byl ustanoven organizaãní v˘bor, do jehoÏ ãela byli navrÏeni pan Václav David a Josef Marek. Dne 26. ãervna téhoÏ roku do‰lo k demolici dfievûného domku pana Josefa Bisa, kter˘ byl k farnímu pozemku pfiikoupen pfiede‰l˘m duchovním správcem p. Ol‰inou. ProtoÏe kostel postrádal základní hygienická zafiízení, bylo navrÏeno vybudovat a roz‰ífiit sakristii, a do novû vznikl˘ch prostor ona zafiízení umístit. Po sloÏit˘ch jednáních s Památkov˘m úfiadem Nov˘ Jiãín bylo na‰e snaÏení korunováno úspûchem. Velk˘m pomocníkem pfii opravû kostela byl Vlastivûdn˘ ústav z Nového Jiãína, kter˘ zapÛjãil na stavbu svoje fiemeslníky (tesafie, pokr˘vaãe, zedníky), aby spolupracovali s na‰imi zedníky — Augustinem Hyklem a Janem Goldem. Celá tato rozsáhlá akce byla rozvrÏena na dva roky. Byly to dva roky nároãné na organizaci pfii zaji‰Èování brigádnické v˘pomoci — zejména pfii oklepávání staré omítky, pomocn˘ch zednick˘ch pracích ap. Pro farníky to znamenalo stovky brigádnick˘ch hodin na úkor sv˘ch rodin ãi osobního volna. Zde je namístû pfiipomenout alespoÀ nûkterá jména, zvlá‰tû tûch, ktefií jiÏ ode‰li na vûãnost — jako pana Josefa Dostála, Franti‰ka Novosada, Josefa Bára, Vincence Bajera, Jana Stanislava, Augustina R˘dla, i jména Ïijících zednick˘ch mistrÛ Jana Golda a Augustina Hykla a mnoha dal‰ích. Poslední práce byly ukonãeny v sobotu dne 20. listopadu 1976. Celkové finanãní náklady akce ãinily cca 500 000 Kãs.

Oprava kostela sv. Jana Nepomuckého, 8. 5. 1976.

Jan Gold a Antonín Socha, foto Vilém Petrá‰. 11

·tramberk Josef Hefiman Agapit Galla‰ (1756—1840) Z knihy Romantické povídky, vydal Evropsk˘ literární klub, Praha 1941 Z rukopisÛ uspofiádal Bedfiich Slavík âekanka V sudetsk˘ch horách, kde Morava se Slezskem mezuje, leÏí velmi vysoká, ãern˘mi lesy pfiikrytá hora, jiÏ tamní obyvatelé jmenují Star˘m otcem. Zde z toho lesa strmí skalnat˘ vrch — jenÏ Kotouã sluje. BlíÏ toho kopce pne se jin˘, na nûmÏ se zfiíceniny starého rytífiského hradu spatfiují. Na nûm kdysi v ‰edé starobylosti pfieb˘val Jetfiich, stateãn˘ rytífi, se svou velmi krásnou i ctnou i náboÏnou dcerou Milovkou. — V‰ichni lidé v jeho sousedství, jak prostí, tak i urozeného stavu, ctili jej a milovali pro jeho v˘borné mravy a znamenité ve vlasti zásluhy. Byl znamenit˘ hrdina, jenÏ si mnohokrát v bojích velmi slavnou povûst vydobyl. Milovky si váÏili jako krásného vtûleného andûla, v jehoÏ tváfii trÛnila tichá dobroãinnost se svatou náboÏnou vroucností. NemûlaÈ ta tichá du‰e po Bohu nic tak milého jako svého starého otce a Ïádné vût‰í útûchy na svûtû jako roz‰ifiování blaha mezi sv˘mi chud˘mi poddan˘mi. — Jen Kotouã, ãernoknûÏník, vybíjen˘ kouzelník, jenÏ v jeskyni oné jeho jménem nazvané hory, jako lit˘, strach a ne‰tûstí po okolí roz‰ifiující drak, bydlel, neukojiteln˘m pekeln˘m hnûvem rytífie Jetfiicha a jeho dceru, krásnou Milovku pronásledoval. Ani její andûlská krása, poboÏnost a tichá dobroãinnost, ani jejího ‰edého otce znamenité, hrdinské zásluhy a jiné v˘borné ctnosti, jimiÏ se stkvûl, nebyly v stavu toho v pekelné umûlosti zbûhlého mistra k smífiení nakloniti. — Jeho pekelná nenávist povstala tím, Ïe se Jetfiich jeho tovary‰stva v‰emoÏnû stfieÏil, a jej kfiesÈansky napomínal, by se svého kouzelného umûní zfiekl a Boha se boje, náboÏnû Ïiv byl. CoÏ ale ten hrozn˘ bezboÏník za velkou potupu pokládal a neukojiteln˘m hnûvem a nenávistí proti nûmu zahofiel. Jetfiich míval v obyãeji svého ‰lechtického a bohabojného pfiítele nav‰tûvovati na blízkém hradû a s ním rozprávûti o slavn˘ch, hrdinsk˘ch skutcích pfiedkÛ a tak si dlouhou chvíli krátiti. Byli i od dûtství dobfií pfiátelé, ktefií mezi sebou veselé i truchlivé pfiíhody sdíleli. — I pfiihodilo se, Ïe JetfiichÛv soused a pfiítel onemocnûl, a proto také po jeho náv‰tûvû touÏíval. Jetfiich jej kaÏdodennû nav‰tíviti a potû‰iti nezanedbal, coÏ byl prav˘ balzám pro churavého pfiítele. — K veãeru chodívala Milovka vstfiíc svému milému otci, kdyÏ se od souseda domÛ vracel, a ãekávala na nûj blíÏ vchodu do úzkého skalnatého údolí. A kdyÏ jej zdaleka spatfiila, chvátala mu naproti, vzala jej za ruku a se srdeãnou radostí jej domÛ doprovázela. I pfiihodilo se jednoho dne, kdyÏ mu vy‰la naproti, Ïe se nemohla doãkati jeho návratu, puzena starostí a bázní, aby se drahému otci nûco zlého na cestû nepfiihodilo, chvátala vzhÛru do onoho úzkého údolí. — Ale Ach nastojte! Jak se velmi zdûsila ta tichá, náboÏná du‰e, kdyÏ celou úÏinu vidûla zavalenu hrozn˘mi skalinami. I zÛstala na místû státi jako zkamenûlá a tfiásla se náramnou úzkostí, aby snad milého otce tento hrozn˘ zásyp kamení nebyl zde zavalil. — Vtom zoãí Kotouãe, an s dábelsk˘m úsmû‰kem ukazuje na onen zásyp a takto k ní hovofií: — Viz, zde leÏí pohfiben tvÛj otec. 12

— CoÏ propovûdûl, u‰klíbnuv se na ni jak ten nejlítûj‰í pekelník, nechal ji pfiedû‰enou státi a zmizel. — O, jaká hrozná bolest a jak pfienáramné hofie jalo její mûkké a ãilé srdce. Nemohla to snésti, klesla v smrtelnou mdlobu a pustila du‰i, kterou lítostiv˘ Serafín vnesl do ráje, kam ji duch jejího náboÏného otce pfiede‰el a kde spolu vûãné spasení poÏívají. — Na onom hofik˘mi slzami smoãeném místû, které nad ztrátou svého drahého otce vylila, tûlo její — aby nebylo obyãejnû poru‰eno zmûnil v hojitelnou bylinu, která nese krásné — modré kvítí a léãí mnohé tûÏké nemoci a na památku jejího ãekání âekanka sluje. Kotouã pak, pfiíãina jejich smrti, neu‰el boÏímu trestu. Brzy po tom ukrutném kouzelném skutku jal se ho ìábel malomyslností pronásledovati. Pudil jej do hor k jedné stra‰né propasti, do níÏ od ãerva hryzajícího svûdomí utrápen˘ skoãil a slu‰nou za svou ukrutnost zde i na onom svûtû obdrÏel odmûnu. — Je‰tû pr˘ aÏ dosud na onom místû, kde se byl dolÛ vrhl, stra‰né boufiení mezi skalami se sráÏejícího lesního potoka v hlubinû oné propasti sly‰áno b˘vá. Takhle bezboÏnost konãí a stra‰nou po sobû nechává památku. Hrad ·tramberk Tento nyní jiÏ v zfiíceninách leÏící rytífisk˘ hrad náleÏí zajisté mezi nejstar‰í zámky moravské. Hrad leÏí malou míli od Nového Jiãína vpravo pod horami na jednom skalnatém vrchu nad mûsteãkem téhoÏ jména a slouÏí se svou vysokou, z pouhého tesaného kamene vystavenou vûÏí k pravé ozdobû celého tamního okolí. Romantická, k obloze strmící vûÏ jest osmihranného zpÛsobu, bez stfiechy jiÏ mnohá léta, vÏdycky pak je‰tû v‰e drobícímu zubu pomíjícnosti vzdoruje. Kdysi byl tento hrad velmi pevná tvrz, Ïe i tatarsk˘m houfÛm, jeÏ jej 1341 obléhaly a dob˘valy, odolati byl v stavu. TehdáÏ ve‰lo se do nûho rovnû tak vzato i na Helf‰t˘n veliké mnoÏství okolních obyvatelÛ, ktefií tam Ïivoty své bezpeãnû zachovali. Kdy a od koho vystaven byl nezaznamenal nበpiln˘ topograf Schwoy pravdozdejnû, Ïe o tom nic písemného nedostal. Tento spisovatel oznamuje nám, Ïe v ãas onoho tatarského vpádu oni obyvatelé, jiÏ do nûho útoãi‰tû vzali, v rychlosti novû vystavenou pevnou zdí jej zpevnili a hlubok˘mi zákopy ohradili. Brzy nato pfiipadl templáfiÛm, ktefií jej, jak v‰echny jiné zámky, jim náleÏející je‰tû víc upevnili a do v˘borného stavu uvedli. Po jejich pádu pfiipadl hrad spolu s mûsteãkem, které za onoho ãasu mnohem znamenitûj‰í a pravdûpodobnû od templáfiÛ vystaveno bylo, roku 1311 zemûpánu. Roku 1359 obdafiil markrabû Jan mûsteãko znamenit˘mi privilegiemi. Roku 1400 pfiipadlo pravdozdejnû jak léno onûm velkomoÏn˘m pánÛm z Kravafi, ktefií spolu celou onu konãinu, jeÏ kravská krajinka sluje, v svém drÏení mûli. Roku 1411 byl na nûm pánem Boãkem z Kravafi. Roku 1503 aÏ do roku 1520 náleÏel zámek a mûsteãko dvûma bratrÛm Albrechtovi a Boãkovi Bystfiickému z Hustopeãe, a po nich byl pánem téhofi hradu Bernard z Îerotína. Roku 1536 Bedfiich ze Îerotína a na Novém Jiãínû. Od jeho potomkÛ koupilo sobû mûsto Nov˘ Jiãín svou svobodu za 39.000 moravsk˘ch tolarÛ spolu i s hradem a mûsteãkem ·tramberkem a vesnicemi Vejmûfiovice, Mofikov, Hodslavice, Kolín, Bludovice, Îivotice a Libho‰È. ·tramberk ale, mûsteãko, bylo jim jen pod jist˘mi v˘minkami prodáno, totiÏ, aby oni ·tramber‰tí pfii sv˘ch svobodách a privilegiích pozachováni byli. Roku 1613 stala se mezi tûmito mûsty taková smlouva a porovnání, aby mûsto Nov˘ Jiãín hrad ·tramberk vÏdy v dobrém stavu zachovával a drÏel. KdyÏ pak ale Nov˘ Jiãín k vypuklé pikartské rebelii brzy nato se pfiipojil a proto v‰ech sv˘ch svobod a privilegií zbaven byl a jesuitskému konviktu v Olomouci pfiipadl, tak tedy i mûsteãko ·tramberk témuÏ ústavu pfiipadl, kdeÏto opu‰tûn˘ hrad pustl a v zfiíceniny truchlivé se pomalu rozpadával. 13

Pravûké nálezy ve ·tramberku pfiíspûvek ku poznání moravské vlasti podává K. J. Ma‰ka Ze star˘ch ‰trambersk˘ch kronik zpracovává Josef Marek ãást VII. Jeskynû „âertova díra“ Dokonãiv úvahu svou o v˘zkumech v jeskyni ·ipce, pfiecházím k druhé stejnû zajímavé sluji v hofie Kotouãi u ·tramberka, nazvané nyní „âertova díra“. Druhá tato jeskynû, jeÏ pfied prokopáním ·ipky právem pfiední místo mezi dûrami ‰trambersk˘mi zajímala, nalézá se ve strmém, holém, skalnatém svahu jiÏním, obrácen˘m k Îenklavû. Prorvala i odnesla tu Ïíravá voda na mnoha místech mocné vrstvy vápence a utvofiila kromû ãetn˘ch dutin uvnitfi skály také více neb ménû hluboké a ‰iroké r˘hy nebo úÏlabiny s temene k úpatí hory vedoucí, jeÏ hranat˘mi hfiebeny téhoÏ smûru od sebe jsou oddûleny. Jejich dno jest obyãejnû vyplnûno spoustami drobného ‰tûrku, jenÏ chÛzi takov˘mi místy obtíÏnûji ãiní. V tfietí takové, pfies 50 metrÛ ‰iroké úÏlabinû, od KfiíÏe na v˘chod poloÏené, ústí „âertova díra“ a sice asi 80 m pod KfiíÏem a 130 m nad hladinou potÛãku kolem hory na stranû jiÏní a západní se vinoucího, jehoÏ pÛvodní název „Bûlá“, pozdûj‰ím pojmenováním „Cedron“ v zapomenutí upadl. Sestoupíme-li od „KfiíÏe“, nejvy‰‰ího to místa na Kotouãi, po okraji jiÏním asi 50 krokÛ dále na v˘chod, spatfiíme nejprve v nevelké dálce i hloubce pfied kolmou stûnou mohutného hfiebene urovnanou hromadu ãernoÏluté hlíny a stejnû zbarveného ‰tûrku, jenÏ zároveÀ z velké ãásti dno celé úÏlabiny aÏ k patû hory pokr˘vá a právû touto svou barvou zdaleka od ostatního ‰edobílého vápence se li‰í. Jsou to zbytky nánosu z âertovy díry vyvezené. Urovnaná plocha naznaãuje vchod do jeskynû. Na pfiím˘ sestup k jeskyni lze toliko pom˘‰leti, popojdeme-li nejprv aÏ k hfiebenu nad jeskyni, odkud smûlému lezci úzk˘m a pfiíkr˘m korytem na 25 m po skále ke vchodu do âertovy díry je moÏno slézti. Obratn˘ horal najde tu i tam vhodn˘ v˘stupek, kam nohu nebo koleno poloÏiti lze. Neradím ale nikomu, kdoÏ odvahu si musí teprv namlouvati aneb pfii lezení shÛry závraÈ dostane, aby touto nejkrat‰í av‰ak nebezpeãnou cestou se odvaÏoval. Trochu pohodlnûji, aã dosti je‰tû pracnû k jeskyni s temene moÏno sestoupiti, obejdeme-li hfieben, v nûmÏ tato soustava dûr se nachází. Sestoupiv‰e totiÏ sousední úÏlabinou na v˘chodû aÏ „ke stupni“ a pfiekroãiv‰e odtud na pfiíhodném místû hfieben, slezeme pomûrnû lehce do úÏlabiny pod âertovou dûrou a jest nám pak nûkolik metrÛ toliko ke vchodu jeskynû vylézti. Beze v‰eho nebezpeãí lze v‰ak k âertovû dífie od úpatí hory dostati se a sice z nûkolika míst, západní patou pod kfiíÏem poãínajíc. Îenklavané ubírají se zpravidla pfiímo od úpatí hory nûkterou úÏlabinou do díry a vÛbec na Kotouã, kdeÏto obyvatelé ‰tramber‰tí, vesmûs v˘borní lezci, bez báznû a se zálibou naznaãen˘m korytem s temene k jeskyni této slézají. Pozoroval jsem ãasto, obzvlá‰tû nedûlního ãasu, jak celé rodiny, mnohdy s dítkami sotva desetilet˘mi, po strm˘ch skaliskách kolem âertovy díry se procházely, vesele si zpívajíce a patrnû v krkolomném lezení zábavu majíce. Povûsti a historické zprávy o âertovû dífie âertova díra rozhla‰ená jest mezi lidem daleko ‰iroko, mnohem více neÏ ·ipka, jeÏ dlouho pfied m˘mi vykopávkami byla zbofiena a tudíÏ nepov‰imnutá. Proslulou uãinily âertovu díru a horu Kotouã zejména ãetné povûsti, jeÏ od pradávn˘ch dob mezi okolním obyvatelstvem aÏ do dne‰ního dne se zachovaly a z nichÏ mnohé historického ba i pfiedhistorického 14

jádra upfiíti nelze. Hlavní podstatou jedné skupiny povûstí tûch jest, Ïe âertova díra, jakoÏ i ostatní jeskynû tamní, divn˘m jak˘msi národem byla obydlena, kter˘Ï to národ li‰e se zevnûj‰kem i zpÛsobem Ïití svého od okolního obyvatelstva, s tímto ve stálém boji byl utkán, aÏ koneãnû podléhl a nadobro byl vypuzen. Uvádím zde dvû z tûchto povûstí. Aã jsem je od mnoh˘ch obyvatel ‰trambersk˘ch vypravovati sly‰el, zdá se mi pfiece b˘ti prospû‰nûj‰í, podám-li je ve star‰í formû z 17. století, jak je totiÏ jezovita MatyበTanner ve své knize uvefiejÀuje. První povûst t˘ká se pÛvodu hradu ‰tramberského, jehoÏ se‰lé zbytky dosud ÏivlÛm vzdorují. Zní následovnû: Jak stafií lidé, sedmdesátitelí i osmdesátiletí, schválnû proto od vrchnosti tázáni, vûdomostí od pfiedkÛv sv˘ch vzatou, pod vírou svou a pfiísahou svûdãí a netoliko obecní povûst i vûc sama (naráÏí tu Tanner na rozliãné vûci pravûké, jeÏ r. 1660 na temeni Kotouãe pfii kopání základÛ pro nové kostely se nalezly) ukazuje, pohané, tehdej‰í moravské zemû drÏitelé, usilovali zámek na hofie Kotouãi vystavûti (v místech kde stál kostel sv. KfiíÏe, r. 1783 zbofien a se zemí srovnán). Ale cokoliv ve dne vystavûli, to v‰echno noãním ãasem, buì od tûch zl˘ch duchÛ v jeskyni bydlících, buì jinak fiízením boÏsk˘m sbofieno jest. Nemohouce tedy nic se stavením tu dovésti, na jiném nejbliωím vrchu zámek z pfietvrdého kamene, to jest nynûj‰í ·tramberk vystavûli. Druhá povûst pfiímo o obyvatelích âertovy díry vypravuje: Povûst také stála jest mezi obyvateli ‰trambersk˘mi jiÏ od starodávna od dûdÛv a pradûdÛv po‰lá, Ïe z té jeskynû pfied léty ãerní malí trpaslíci vycházeli, ktefií veliké ‰kody viditelné i neviditelné jak na dobytku a potravách, tak na lidech a jin˘ch vûcech ãinili, tak, Ïe v‰echny pokrmy i je‰tû u ohnû stojící jim trávili a kazili, aÏ z toho velik˘ hlad a nedostatek potravy u obyvatelstva povstal. Ani na zámku ‰tramberském bydlícím pokoje nedali, ale v‰echno obludami a stra‰idly naplnili, tûhotn˘m Ïenám a ‰estinedûlkám veliké nepfiíleÏitosti ãinili, aÏ naposledy z rady duchovních správcÛ, znamením svatého kfiíÏe odtud dokonale vypuzení jsou, kdyÏ Ïádné potravû a jin˘m vûcem ‰koditi nemohli, která kfiíÏem svat˘m znamenána byla. DoplÀkem si lid je‰tû vypravuje, Ïe trpaslíci vytáhnuv‰e z âertovy díry, na protûj‰í návr‰í mezi Îenklavou a Bordovicemi, jeÏ zove se „Na peklách“, se odebrali. S povûstí tou souvisí i název „Pekliska“, jenÏ trati mezi Îenklavou a âern˘m lesem pfiíslu‰í. Toto podání lidu, podnes je‰tû v celém okolí ‰tramberském roz‰ífiená, shodují se v mnohém ohledu s povûstmi témûfi v celé stfiední Evropû ba i v daleké Francii a Anglii obecn˘mi a mám tutíÏ za to, Ïe moÏno je opravdu pokládati za dávné upomínky na první kolonizaci tûch krajin národy arijsk˘mi, jiÏ se tu se zbytky národÛ dfiívûj‰ích setkávali. Pfiecházelo pak podání od jednoho pokolení na druhé, v jádru svém se nemûníc.

15

Kronika Martina Bára ze ·tramberka 1701—1863 (SOkA Nov˘ Jiãín, autor pfiepisu neznám˘, jazykovû neupraveno) ãást II. R. 1815 dne 7. februari mezi 10. a 11. hod. shofiela su‰írna Josefa Îerdíka v zahradû za ulicí. Byl tam v ní hofér, zatfiel v ní veãer a ode‰el na besedy. A jak se domÛ navrátil a otevfiel, vyletûl oheÀ na stfiechu a zhofiela do gruntu a velikého strachu celému mûstu nahnala. R. 1815 dne 21. septembra vyhofiel ve ·tramberku Jan Kelnar âe‰ek. SmaÏil u nûho Jura Cochlar slivky. A ten kotlík byl zazdûn˘ v stûnû a tam zedka byla tenká a za nu byly palaãky a ony se chytly. Tak mu cel˘ vrch shofiel, spodek pfiece obhájili. To se stalo okolo 2. hod. odpoledÀa. R. 1815 dne 10. dezembra ráno na ‰estu hodinu v nedûli vyskytnul se na staré fafie oheÀ. Chytly saze v komínû a ty o‰kvarky v nûm, protoÏe nebyl dávno vymeten˘. Tak cel˘ plamen hofiel, Ïe plamen z tûch dûr ven na sníh vylétal. Tak velikého strachu celému mûstu nahnal. Toho ãasu byla veliká zima, Ïe jsme mûli okna dovrchu zamrzlé a byl téÏ baj sníh na stfiechách. To bylo ‰tûstí pro nás. Kdyby nebylo snihu, nevím, jak by bylo s námi. R. 1816 dne 11. januari na svatveãer kole 6. hodiny v mûstû u Jana Davida No 22 u Jury Sochy chytlo se v kominû, takÏe zase velké ne‰tûstí následovalo. Ale lid se sbûhnul, na vûÏi se ‰turmovalo, také se to udusilo. Potom to ale bylo stra‰né, nebo byl velk˘ vítr. A tak na zaãátku r. 1815 a 1816 v ·tramberku bylo vefiejn˘ch ohÀÛv 4 nebo 5, kdeÏto pfied tím ani v 20 letech, chvála Bohu, ani jeden. R. 1816 dne 18. decembra skrz velku neurodu a drahotu bylo skrz nejvy‰‰í moc zapovûdûno kofialku pálit jak z obila tak Ïita, taky i z kobzolich ano i ze v‰eckeho, co se hodi jist. Tak toho 18. decembra se v‰udy kotly zapeãetily. TakÏe kdyby se nûkdo odvaÏil kofialku palit, Ïe v‰echno propadne a velikou pokutu musi dat. R. 1817 dne 22. augusta v Závi‰icích horní ml˘n vyhofiel, totiÏ domové stavení, chlévy, v˘minek, stodola, ml˘nice, v‰echno, jen pila zÛstala. To se stalo o 3 hod. ráno. Byl na tom ml˘nû Jan Kelnar. 1817 6. oktobra umfiel Petr Lasák sládek. Byl ve ·tramberku 19 let sládkem. Roku 1816 v mûsíci listopadu okolo 17. a 18. byla velká zima a sníh. Velmi hrubû mrzlo i okna dovrchu byly zamrzlé. Potom odlevilo. 16

Potom 1817 v lednu i v únoru bylo kopno a levno nad obyãej bez snûhu, bez zimy aÏ do marca. Na zaãátku marca pr‰el ãasto dé‰t, zas sníh a ráno roztál. Dne 11. marca napadl sníh. Potom v aprilu padal sníh mnohokrát. A tak trvala zima, co nemohli set v roli aÏ do 29. aprila. Potom se vyjasnilo a oteplilo. A tak pfies celu zimu nebylo sanice, jenom po vánocích s t˘den. R. 1816 po sv. Duchu vyjel kníÏe arcibiskup holomucky Maria Theodorus hrabû Trautmansdorf a objíÏdûl fary, bifimoval a visitoval ‰koly ve farních kostelech, kfitil, úvody a pohfiby sám odpravjal, mnoho lidu chudobného obdaroval. Dne 31. ãervence v Novém Jiãínû na rynku papeÏské poÏehnání udûloval, byl tam s vojskem pln˘ rynk lidu i knûÏí z okolních míst. Léta Pánû 1816 dne 26. septembra o 2. hod.odpoledne chytlo se v Jana Davida stodole a hofielo velk˘ oheÀ takÏe poãly od vápenky panské a hofiely aÏ po Josefa Petrá‰e stodolu, takÏe jenom jeho jediná obstála. Shofielo 26 stodol, právû kdyÏ lidé mûli nejvíc skludûne a je‰tû mnozí ani snopa nevymlatili. Tu byl pláã a náfiek a nevûdûlo se, kdo zapálil. A jak se to chytlo, tak to prudko hofielo, Ïe to ani 2 hodiny netrvalo, v‰ecko bylo v popel obracené. A jak to hofielo, pan faráfi Vincenc Otopal ‰el naprotivo k tomu ohni s velebnou svátostí s ciborium a dal poÏehnání smtn˘m zvonûním. Pak potom se ten vítr s ohnûm ke Kotouãi obrátil a tak ten velk˘ oheÀ pfiestal. A kdyÏ se ten oheÀ zaãal, hned se to dovûdûli v Pfiíbofie a pfiíbor‰tí páni zapfiáhli 4 konû do fajer‰pryce a poslali jich do ·tramberka a nûkolik lidí k tomu potfiebn˘ch. A nûktefií zpfiedy bûÏeli do ·tramberka, aby poslali nûkolik s konvami k Bílé studni nalévat do fajer‰pryce vodu. A potom s ní pfiijeli, ale Ïe jiÏ oheÀ byl zastaven˘. Ale pfiece hojnû nám dobrého uãinili, za coÏ jim máme co dûkovat. Item také pan vrchní Georg Koller s purkrabím z N. Jiãína pfiijeli a hned dûdiny zbufiili, sedláky s koÀmi a vozy, aby do ·tr. na robotu co nejvíce pospí‰ili a vodu vozili a zalévali. I také sami to fiídili a lidi nahánûli a v noci nespali, zaãeÏ jim také máme co dûkovati. A tak ty stodoly do gruntÛv shofiely poãnouc od vápenky aÏ po Josefa Petrá‰e stodolu. A chalupy nûkteré byly je‰tû blíÏe a Ïádná neshofiela. Já jsem také pfii tom ohni pozbyl, nebo jsem nového s bolestí ãekal. A jak jsem zaãal mlátit, hned jsem ze stodoly s mlatci utekl a nic jsem nevzal. A mûl jsem v tom peníze, které jsem byl lidem dluÏen. âítal jsem sobû, a mohlo b˘t víc neÏ 10 neb 12 mûfiic jeãmeÀa a ovsa 20 neb 30 mûfiic. A byl tedy jeãmen 14 zl. oves 7 neb 8 zl. a sláma byla kopa 30 zl a pfiedce toho bylo víc neÏ 13 kop a v‰echno mi to shofielo. A bylo nás k stolu dobr˘ch jícníkÛ 7 a tfii kusy hovûzího statku a l prase, a pfii‰lo mi v‰echno koupit a byl jsem jiÏ zpfiedy zadluÏen˘. R. 1816 bylo také velké mokro. R. 1816 v mûsíci listopadu okolo 17. a 18. byla velká zima a mrzlo hrubû. I okna do vrchu byly zamrzlé. Potom odlevila. Toho roku 1816 v mûsíci decembru bylo draho: mûfiice obilí 23 zl ka‰e prosná 35 zl., ovsa 9 zl., kobzole 7 zl., pivo máz 16 kr kofialka bílá 1 zl. 36 kr a to na ‰ajnech. 17

Svûtci a svûtice v lidové kultufie Anna Hrãková ãást II. Sv. MATùJ 24. února Matûj byl zvolen apo‰tolem místo zrádného Jidá‰e. Jako misionáfi pÛsobil v Judsku, pak mezi pohany v Etiopii. Tam byl kolem r. 63 kamenován, posléze sekerou zabit. Sv. Matûj b˘vá vyobrazován jako apo‰tol s knihou a svitkem, také s nástrojem umuãení — sekerou, meãem, kopím, kamením. Je patronem stavebních fiemeslníkÛ, fiezníkÛ, cukráfiÛ, kováfiÛ, krejãích. B˘vá vz˘ván proti ãernému ka‰li, ne‰tovicím, manÏelské neplodnosti. Obracejí se k nûmu Ïáci na zaãátku ‰kolního roku, mládeÏ a matûjská bratrstva. Svátek svûtce pfiipomínají tradiãní poutû, dokonce i matûjská mince. Od tohoto dne se kaÏd˘ hospodáfi zaãínal pfiipravovat na zemûdûlské práce, protoÏe na sv. Matûje konãila zima a pfiicházelo jaro. Bosé, neustrojené a neumyté dûti za tmy bûÏely do zahrad, vy‰plhaly na stromy a zpívaly: A ty svat˘ Matûji, máme k tobû nadûji, abys nám dal úrodu na tu na‰i zahradu. (pfiipojují: hru‰ek, jablek, tfie‰ní, sliv, ofiechÛ) âím déle zpívaly, tím mûla b˘t vût‰í úroda. Na její zv˘‰ení se tfiáslo stromy. Na svatého Matûje, lidské srdce okfieje, slunce pozfie závûje, nad plotem skfiivan zapûje. Sv. Matûj láme led, nemá-li ho, zrobí hned. Sv. Matûj ledy láme, nemá-li jich, nadûlá je. Na sv. Matûje, pije skfiivan z koleje. Sv. JOSEF PùSTOUN 19. bfiezna Sv. JOSEF DùLNÍK 1. kvûtna Snoubenec Panny Marie pocházel z Nazareta. KdyÏ se dozvûdûl, Ïe je jeho snoubenka tûhotná, chtûl se s ní rozejít, Andûl mu jeho zámûr vymluvil a vysvûtlil, Ïe se má stát pûstounem Spasitele. Po JeÏí‰kovû narození se o rodinu vzornû staral, vyvedl ji z nebezpeãí, které jí hrozilo ze strany krále Herodese. Svátek sv. Rodiny si pfiipomínáme 28. 12.. Josef s Pannou Marií proÏil strach a starosti o JeÏí‰e, jenÏ pfii velikonoãní pouti do Jeruzaléma zÛstal v chrámû kázat a hovofiit s uãiteli, zatímco jej hledali zoufalí rodiãe. Evangelisté se o sv. Josefovi více nezmiÀují, proto se dá pfiedpokládat jeho brzké úmrtí. ProtoÏe sv. Josef byl tesafiem, b˘vá znázorÀován s atributy své profese. I JeÏí‰e uãil tomuto fiemeslu. Pro svou píli a zruãnost je patronem dûlníkÛ, fiemeslníkÛ, tesafiÛ, dfievorubcÛ, truhláfiÛ, koláfiÛ, inÏen˘rÛ, hrobníkÛ. V roli opatrovníka a otce byl spolehliv˘ a pfiíkladn˘, proto se stal patronem manÏelÛ a kfiestansk˘ch rodin, vychovatelÛ, ale téÏ cestujících a vyhnancÛ. B˘vá vz˘ván umírajícími a je patronem celé církve. V pfiedveãer svátku sv. Josefa v dobû 1. republiky chodili s improvizovanou kapelou sousedé a známí pfiát JosefÛm. Sv. Josef ‰típe dfievo, Panenka Maria s ním zatopí. Je-li pûknû na sv. Josefa, ãekají vãelafii úrodn˘ rok. 18

Sv. JI¤Í 24. dubna Pocházel ze ‰lechtického rodu z Kappadokie a protoÏe byl stateãn˘, nebojácn˘ a fyzicky zdatn˘, v fiímské armádû si vyslouÏil hodnost plukovníka. Svou kfiesÈanskou víru dokázal pfiiznat i pfied císafiem Diokleciánem, za coÏ byl jako velezrádce odsouzen. Po krutém muãení jej 23. dubna 303 sÈali. ProtoÏe 23. 4. muãednickou smrtí zemfiel v˘znamn˘ ãesk˘ svûtec sv. Vojtûch, svátek sv. Jifiího se z pÛvodního data pfiesunul na následující den. Podle legendy sv. Jifií s pomocí JeÏí‰e Krista cestou do Svaté zemû zbavil obyvatele lybijské Silené draka, kter˘ otravoval nejen blízké jezero, ale sv˘m dechem i ovzdu‰í. Svûtec draka probodl kopím a na pásu princezny Cleolindy, která mûla netvorovi poslouÏit jako potrava, jej pfiivedl do mûsta a zabil. Na znamení díkÛ mnoho obyvatel Silené pfiijalo kfiestanství. Sv. Jifií b˘vá zobrazován v rytífiské zbroji nejãastûji na koni, jak kopím nebo meãem zabíjí draka — symbol zla. Jeho úcta se od 6. stol. ‰ífiila z Blízkého v˘chodu pfies Etiopii, S˘rii, Kypr, Kappadokii do Ruska a na Balkán. Od zmínûné doby zná tohoto svûtce i západní Evropa. U nás byl sv. Jifiímu kolem r. 920 na PraÏském hradû postaven kostelík. Sv. Jifií je patronem vojákÛ, rytífisk˘ch fiádÛ, skautÛ, zbrojífiÛ, bednáfiÛ, pocestn˘ch, fiezníkÛ, sedlákÛ, dobytka a koní. O pomoc ho prosí nemocní trpící koÏními chorobami, horeãkou a morem. V lidovém prostfiedí je jméno tohoto svûtece spojeno se zemûdûlstvím (Geos — zemû, orge — stavût) — poprvé se na pastvu vyhánûl dobytek, konãila zima a otevírala se zemû, v‰echno zaãínalo rÛst. Kelko dni pfied sv. Jufiim zafimi, telko dni je po sv. Jufii Ïima. Pfied sv. Jufiim se voda ze studenky ani z kampla nûpije, kupaju se v ni hadi a Ïaby do ni ‰ãa. Pfied sv. Jufiim nûchoì boskem, aby si nûstupil na otlaãisko (chlupatou housenku). Na sv. Jifií Ïáby zchrastaví, tj. zmûní se v ropuchy. Ty uÏ nejsou k jídlu. Sv. MAREK 25. dubna Pocházel z té jeruzalémské rodiny, v níÏ JeÏí‰ Kristus slavil poslední veãefii. Misijní cesty uskuteãnil do Antiochie, Malé Asie, na Kypr. Roku 61 pob˘val v ¤ímû se sv. Pavlem a Petrem, jehoÏ kázání vkomponoval do Evangelia. To psal na objednávku fiímsk˘ch kfiesÈanÛ. KdyÏ kolem r. 65 ode‰el do Alexandrie, zaloÏil církev a stal se tamním prvním biskupem. Nepfiátelé ho pfied oltáfiem pfiepadli a lanem uvázan˘m kolem krku usm˘kali k smrti. Psal se rok 68—70. Sv. Marek b˘vá znázorÀován s knihou, brkem a lvem. Svûtec je patronem písafiÛ, notáfiÛ, stavebních dûlníkÛ, zedníkÛ, sklenáfiÛ a ko‰íkáfiÛ. Modlí se k nûmu ti, kdoÏ mají strach z náhlé smrti. Den sv. Marka a pondûlí, úter˘, stfieda pfied svátkem Nanebevstoupení Pánû nese oznaãení „KfiíÏové dny“. 25. dubna kaÏd˘ hospodáfi donesl na své pole tfii kfiíÏky ze dfieva posvûceného na Bílou sobotu a koãiãky svûcené na Kvûtnou nedûli. Chránily úrodu pfied Ïiveln˘mi pohromami. Ve zmínûné dny se konala slavnostní prosebná procesí do polí. Úãastníci vypro‰ovali ochranu, poÏehnání a hojnost úrody. Sv. Jifií a Marek — mrazem nás zalek. Svatého Marka de‰tivo — sedm t˘dnÛ blátivo. Sázej brambory na sv. Marka, bude jich plná jamka. Po teplém Marku ãasto se ochlazuje. Pro ucelenûj‰í pohled na evangelisty je v souvislosti se sv. Markem vhodnûj‰í pojednat o zb˘vajících, pfiestoÏe si jejich památku pfiipomínáme v jiné dny roku. 19

Sv. FILIP 3. kvûtna Sv. JAKUB MLAD·Í 30. dubna Oba apo‰tolové se stali uãedníky JeÏí‰e Krista pfiímo na jeho vyzvání. Po JeÏí‰ovû Zmrtv˘chvstání hlásal Filip evangelium po své vlasti — Palestinû, pak ode‰el do Malé Asie. Tam byl kolem r. 81 zajat modláfisk˘mi knûÏími, biãován, pfiibit na kfiíÏ a ukamenován. Datum oslavy Filipovy památky se u národÛ rÛzní. Svûtec b˘vá znázorÀován s kfiíÏem, nebo berlou a kfiíÏem. Kámen ãi meã pfiipomínají nástroje muãení. Jakub Mlad‰í se vyznaãoval smyslem pro spravedlnost, proto si vyslouÏil pfiízvisko Spravedliv˘. I tento apo‰tol zemfiel muãednickou smrtí — byl shozen ze zdi chrámu a pak ubit valchovací tyãí, nebo kyjem. Mnohé národy uctívají jeho památku v rozdílnou roãní dobu. Umûlci Jakuba Mlad‰ího vyobrazují s knihou, nebo svitkem spisu, pak s muãícími nástroji. Oba svûtci jsou patrony klobouãníkÛ, kramáfiÛ, valcháfiÛ, pa‰tikáfiÛ, koÏeluhÛ a cukráfiÛ. V lidovém prostfiedí se svátek svat˘ch Filipa a Jakuba pfiipomíná 30. 4. v souvislosti s pálením ohÀÛ. Cílem bylo oslabení moci ãarodûjnic, chránit pfied nimi dobytek a úrodu. Proto se pfied vchod do chléva sypal písek (ãarodûjnice jej musely po zrnku poãítat), do hnoji‰tû domácí zapíchávali trnité vûtviãky angre‰tÛ, hlohu. Aby zlé mocnosti ne‰kodily v domû, dûti zastrkávaly k veãeru do oken lipové, stfiemchové, nebo bezové haluzky. Aby dobytek netrápilo nad˘mání, hospodynû stírala travní plachtou v noci rosu z kouzeln˘ch bylin. Patfiil mezi nû netfiesk, divizna, pfiítrÏník, jitrocel, hadinec, laskavec, kapradí, leknín. Po setmûní chodili chlapci dûvãatÛm na vdávání stavût pod okny smrkové, nebo jedlové máje. Filipa Jakuba mráz — to obilí pln˘ klas. Filipa Jakuba dé‰È — to zlá zvûst. Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek. Sv. FLORIAN 4. kvûtna Byl narozen v 2. pol. 3. stol. u Vídnû a fiádnû kfiesÈansky vychován. V fiímském vojsku zastával funkci dÛstojníka, ale brzy se stal vedoucím kanceláfie císafiského místodrÏícího v Lorchu u Ennsu, tehdy hlavním mûstû provincie Noricum. Za pronásledování kfiesÈanÛ císafiem Diokleciánem chtûl vysvobodit 40 trpících Ïaláfiovan˘ch, ale sám pfii tom upadl do zajetí. ProtoÏe nezapfiel víru, byl krutû muãen a nakonec s uvázan˘m ml˘nsk˘m kamenem svrÏen do Ennsu. Aby pohané nemohli zhanobit na skálu vyplavené mrtvé tûlo, hlídal ho orel. Vdova Valerie pochovala svûtce na svém statku — kolem r. 304. Sv. Florián b˘vá znázorÀován jako fiímsk˘ voják s kopím a korouhví v ruce hasící dÛm v plamenech. Do vyobrazení se dostalo i ml˘nské kolo. Svûtec je patronem proti nebezpeãí ohnû a vody. Rolníci jej vz˘vají v dobû sucha, boufií a neúrody. O pomoc ho prosí kominíci, sládci, bednáfii, hrnãífii, mydláfii a kováfii, hasiãi se naz˘vají Floriánov˘mi uãedníky. Mezi lidem patfiil k nejoblíbenûj‰ím svûtcÛm. Dé‰È sv. Floriána je dû‰tová rána. Je-li o dni sv. Floriána velik˘ vítr, jest toho roku mnoho ohÀÛ. 20

Sv JAN SARKANDR 6. kvûtna Narodil se r. 1576 v polském Skoczowû. Studoval v Pfiíbofie, u jezuitÛ v Olomouci, pak na vysoké ‰kole v Praze a ·t˘rském Hradci. Jako knûz postupnû pÛsobil v Opavû, Uniãovû, Zdounkách, Boskovicích, nakonec na panství pánÛ z Lobkowic v Hole‰ovû. V dobû tfiicetileté války hájil katolicismus proti luteránství. Byl zatãen a v Olomouci muãen — natahován na skfiipec, pálen svícemi. Na následky muãení 17. 3. 1620 zemfiel, ale zpovûdní tajemství ‰lechtice Ladislava Lobkowice nevyzradil. Jan Sarkandr je od 17. století znázorÀován v klerice s biretem v ruce. Kolárek ovíjí svûtlá stuÏka uÏívaná v olomoucké diecézi. V ruce mívá knihu, kfiíÏ a klíãe na znamení nevyzrazení zpovûdního tajemství. Na nûkter˘ch vyobrazeních ho mÛÏeme vidût s koulí na noze a nástroji muãení. Svûtec je patronem zpovûdního tajemství.

Sv. JAN NEPOMUCK¯ 16. kvûtna Nepomuck˘ rodák narozen˘ okolo r. 1345 pÛsobil jako faráfi u sv. Havla v Praze. Po získání doktorátu církevního práva v Padovû jej r. 1389 arcibiskup Jan z Jen‰tejna jmenoval sv˘m generálním vikáfiem. KdyÏ v souvislosti se zpovûdí královny Îofie Jan Nepomuck˘ nevyzradil jejímu manÏelovi králi Václavu IV. zpovûdní tajemství, byl král rozezlen. Jeho hnûv se vystupÀoval pfii fie‰ení otázek nezávislosti církve. Jan Nepomuck˘ byl s nûkolika druhy zatãen, ale jen on byl umuãen. Královi pochopi vhodili mrtvé tûlo z Karlova mostu do Vltavy. Rybáfii ho údajnû na‰li podle pûti svûtel svítících kolem Janovy hlavy. Svûtcovo tûlo odpoãívá v chrámu sv. Víta v Praze. Pfii zkoumání Janova tûla v souvislosti s jeho kanonizací byla v lebce objevena neporu‰ená hmota — jazyk. Ten po nûkolika minutách nabûhl, zãervenal a jakoby obÏivl. 19. 3. 1729 byl Jan Nepomuck˘ prohlá‰en za svatého. Tento oblíben˘ svûtec b˘vá znázorÀován jako knûz se ‰tolou, biretem na hlavû, palmou, knihou v ruce a prstem pfiiloÏen˘m na ústech. Jako jediného svûtce kromû Panny Marie zdobí jeho hlavu 5 hvûzd. Janova socha stává na mostech, rozcestích. Svûtec je patronem mostÛ, bezpeãného putování, ‰Èastného návratu. O pfiímluvu prosí knûzi, zpovûdníci, téÏ lodníci, vorafii, mlynáfii. Je vz˘ván proti pomluvám, za nevyzrazení zpovûdního tajemství, za mlãenlivost, proti nebezpeãí vody. Na sv. Jana Nepomuckého se odluãovaly staré ovce od mlad˘ch. Staré hnali pasáci na sala‰, mladé zÛstaly doma. Sv. URBAN I. 25. kvûtna PapeÏ Urban I. se narodil ve 2. století, ale o jeho pÛsobení nemáme mnoho zpráv. Traduje se, Ïe dal pokfitít manÏela sv. Cecílie Valeriána. Sv. Urban I. zemfiel 25. 5. 230 v ¤ímû. Svûtec je patronem vinafiÛ, bednáfiÛ, vína, vinohradÛ. Vûfiící jej prosí o záchranu pfied mrazem, boufikou, bleskem, Je vz˘ván proti opilství. V dobû 1. republiky se do pfiíborského kostela pfiicházívali poklonit památce sv. Urbana I. poutníci z Turzovky tzv. urbánci. 21

Bílá hora nad ·tramberkem Jaroslava Grobcová Stoupá poutník a kdyÏ cestu ztrácí u Marie na laviãku sedá, v dálce Radho‰È, Lysou horu hledá, vrcholky ty mizí v mlze, nebi, mracích. Pod ním kaÀon. Kol dokola skála. K vÛli hmyzu, jezÛm, stromÛm, kvûtÛm, rodí se zde nové arboretum, kdyÏ uÏ hora své bohatství dala. A co je‰tû? Poutníka uvítá jeskynû PouÈová, dnes tajemná, skrytá. Nejkrásnûji je tu ãasnû zrána. To se slunce zpoza horsk˘ch borÛ pomaliãku blíÏí a stoupá nahoru, pfied ·tramberkem otevírá se Moravská brána.

Hold pfiírodû Jaroslava Grobcová Pfiíroda — ta z mlhovin stvofiila stinné háje. Prach rozprostfiela v zemû klín, téÏ vody svedla do hlubin a promûnila prázdno, tmu v Ïivotadárné kraje. Podmínku zdroje Ïivota: chleba a mléka dosti produkovat má pohyb tûl. Úrodu snoubí roje vãel, v‰echno dûní tu svazuje potfieba vzájemnosti. A v kolobûhu dávání, nachází kaÏd˘ poslání — aÏ ãlovûk — proã ta zmûna? Její moudrosti pozdní kvût, pfiichází zpupnû dob˘t svût. Chce to — b˘t porobena? 22

Jak na‰i pfiedkové Ïili a umírali Josef Adamec Je známo, Ïe mezi nejstar‰ími rodov˘mi jmény se v gruntovní knize mûsta ·tramberka dají vystopovat jak jména vala‰ská, napfi. ·tûpán, Socha, Janek, Jurák, Jifiíãek, Ja‰ek, Sopuch, Hanzelka, Bár, Hykel, Îerdík..., tak jména nûmecká Reynoch, Dawid, Neyvar... neuvádím v‰echna. Nûkteré rody pfietrvávají dodnes, jiné zanikly (·tûpán), dal‰í postupnû ve ·tramberku pfiibyly.

Tabulka je informativní — mohlo v ní dojít k urãit˘m nepfiesnostem, jednak z dÛvodu pfiepisu z opisu matrik, jednak zavinûn˘ch lidsk˘m faktorem. Nejedná se o závaÏné chyby, mÛÏe se jednat o úchylku v fiádu jednotek (coÏ pfiípadného ãtenáfie neuvede v zásadní omyl). Stfiedovûk˘ ·tramberk, rozloÏen˘ na svazích Bílé hory a Zámeckého vrchu, tvofiilo pouze 22 váreãn˘ch domÛ, které ve ãtyfiech blocích obklopovaly námûstí.1) Hradby ·tramberka navazovaly na opevnûní hradní. Urbáfi panství novojiãínského a ‰tramberského uvádí k roku 1558 ve ·tramberku 29 usedlíkÛ.2) Podle A.Turka bylo v‰ak ve skuteãnosti usedlíkÛ více, protoÏe písafi nezaznamenával chalupníky a usedlé fojtovské sedláky. To znamená, Ïe v té dobû jiÏ stálo za hradbami mûsta minimálnû sedm domÛ, uvnitfi hradeb dvaadvacet. Zde je na místû zmínit se o nejstar‰ím seznamu usedlíkÛ na panství novojickém a ‰tramberském, jak jej z urbáfie panství z r. 1558 zaznamenal vynikající znalec historie na‰eho kraje dr. Adolf Turek. Doslova uvádí: „..Namnoze jsou sice mnozí usedlíci zapsáni jen kfiestním nebo jen vlastním jménem, av‰ak i tak lze poznati, Ïe fiada pfiíjmení dodnes v na‰em kraji roz‰ífien˘ch je doloÏena na Kravafisku uÏ tehdy, ba dokonce v tûchÏe dûdinách. Zajímav˘ je téÏ rozbor po stránce národnostní. Ukazuje jasnû, Ïe Îilina, Îivotice a ·enov mûly uÏ tehdy vût‰inou nûmecké obyvatelstvo. Ostatní obce byly ãeské, a jen tu a tam lze v nich nalézti nûjakého usedlíka s nûmeck˘m jménem (·tramberk, Bludovice, Hodslavice, Vefiovice), pfiistûhovalce z nûmeckého sousedství. Jména uvádím tak, jak jsou v star‰í redakci urbáfie z r. 1558 zapsána, v závorce uvádím zmûny nastalé okolo r. 1565: Mûsteãko ·tramberk: Matou‰ka, Bene‰ Waltar, Hanzl Krejãí, Fridrich, Tomek, Nosál, Va‰ek, Tyrálka, Vencl Krejãí, Mika Heralt, Vávra, Ondrek, Hejn˘, Îìársk˘, Patka, Barto‰ Koke‰, Vanûk Heralt, ·uba, Urban, Komínek, Vácha, Jurek, Kolenec, ¤ehofi (Sopúch), ·imek Krumpolz, Matûj Závisk˘, Svala, Macura, Sindelbaum…kolem r. 1565 se uvádí Matûj Karma‰. K mûsteãku se ãítá také tamovsk˘ ml˘n…“ 23

O rozrÛstání ‰tramberského pfiedmûstí se dovídáme z pamûtního listu, kter˘ vloÏili ·tramber‰tí do makovice farního kostela pfii opravû v letech 1611 — 1614. Kromû jmen evangelického faráfie, purkmistra i celé mûstské rady jsou v listû uvedena jména v‰ech hospodáfiÛ. Z jejich v˘ãtu je patrné, Ïe mimo ‰kolu, kostel a faru bylo v hradbách uÏ na tfiicet domÛ a na pfiedmûstí devatenáct. Podle jmen jejich majitelÛ zjistil v 19. století mûstsk˘ gruntovní Jan Îerdík ze star˘ch pozemkov˘ch knih nûkolik popisn˘ch ãísel onûch pÛvodních pfiedmûstsk˘ch stavení. Byla to dne‰ní ãp.: 119, 327, 123, 197, 127, 131, 138, 139, 189, 192, 193, 246, 249, a dne‰ní muzeum Zd. Buriana (u nûhoÏ se nûkdy uvádûlo ãp.110). 3) Podle lánského rejstfiíku z roku 1656 Ïilo ve ·tramberku 12 hospodáfiÛ a 41 fiemeslníkÛ — ov‰em bez rozdûlení na mûsto a pfiedmûstí. 4) Je patrné, Ïe poãet domkÛ ve ·tramberku zaãal narÛstat, je v‰ak moÏné, Ïe se tak stalo aÏ po tfiicetileté válce. Jen o dvou staveních je zaznamenáno, Ïe zanikla z chudoby. Visitaãní komise v letech 1656 — 57 pfiihlíÏela k hospodáfisk˘m pomûrÛm a rozdûlila usedlíky ve ·tramberku na usedlíky s polnostmi s nemnoha mûfiicemi (15—20) pÛdy, a na ty bez polí. Mezi „bohat‰í“ patfiili napfi. Hanzelka, ·tûpán, Kopfiivnick˘, Marek, Dresler, bez polí jsou jmenováni Mike‰, Sopouch, Janek, Hyvnar, Baar, Jurák, Socha, Prosek, Kladivo, Polá‰ek, Dobe‰, N˘var. Mezi obyvateli ·tramberka bylo mnoho fiemeslníkÛ — tkalcÛ, soukeníkÛ, pláteníkÛ. Komise jmenuje 53 domkÛ a uvádí také ml˘n. V letech 1667 — 71 komise napoãítala uÏ 57 komínÛ, ale 17 bylo poroucháno. 5) Z gruntovní knihy mûsta ·tramberka z roku 1676 se dají vystopovat mezi obyvateli mûsta a pfiedmûstí pfiíbuzenské vztahy, které jsou buì uvedeny, nebo na nû lze usuzovat podle stejn˘ch rodov˘ch jmen. Jsou zde uvádûna nejen jména vala‰ská, jako ·tûpán, Socha, âertek (= Îerdík), Jifiíãek, Jurák, Janek, Ja‰ek, Kudûlka, Sopuch, Ondfiejka, Cahel, Hanzelka, Cyrink, n˘brÏ i jména nûmecká, jako Neyvar, ·indler, Dawid, Kloss, Grossmann, Reynoch, Rattmann, Korneta a dal‰í. Záznamy v gruntovní knize dokládají také, jak˘m zpÛsobem se pfiedmûstí v 17. století rozrÛstalo. Shledáváme se tedy v mûsteãku, i na pfiedmûstí se stejn˘mi rodinn˘mi jmény. Je zfiejmé, Ïe se obyvatelstvo prolínalo a mísilo, a dá se soudit, Ïe pfiedmûstí vznikalo jak osazováním okolního vala‰ského obyvatelstva vnû mûstsk˘ch hradeb, tak i rozrÛstáním rodin, usedl˘ch pÛvodnû jen v mûsteãku. 6) PfiestoÏe ‰tramberské pfiedmûstí podle historick˘ch zpráv vznikalo jiÏ v 16. a 17. století, pocházejí mnohé chalupy pravdûpodobnû ze století osmnáctého i prvé poloviny století devatenáctého. Jak asi ve ãtvrtinû 18. století ·tramberk vypadal, zachytila dobová kresba. Pod opevnûn˘m hradem, jehoÏ oba paláce i vnûj‰í opevnûní s vûÏemi dosud stálo, rozkládalo se drobné mûsteãko s rozsáhl˘m, upraven˘m námûstím. V jeho stfiedu je vidût pivovar, radnici i nezbytn˘ pran˘fi. Pfii hradû stál je‰tû star˘ kostel, poblíÏ kamenná fara, kolem námûstí se fiadily dfievûné domky mû‰ÈanÛ se ‰títy obrácen˘mi do námûstí. Pouze kostel, postaven˘ ve v˘chodní ãásti námûstí, dominoval nízk˘m domkÛm hmotou své pomûrnû rozsáhlé lodi i presbytáfie. Stavûli ho ‰tramber‰tí farníci z podnûtu tehdej‰ího správce novojiãínského panství P. K. Pfefferkorna v letech 1721—23. 7) 24

Komise z roku 1749 udává, Ïe v nûkter˘ch domech bydlely stejné rody jako v roce 1676. Napfi. v ã. 1 v roce 1749 bydlel Pavel Hanzelka, burmistr, a v roce 1676 Baltazar Hanzelka, drÏel 15 mûr. V ã. 2 se uvádí roku 1749 Kristian Bayer a v roce 1676 Jan Bayer, v ã.13 roku 1749 Josef Marek a v roce 1676 Jan Marek, v ã. 14 TomበJa‰ek a o sedmdesát let dfiíve Baltazar Ja‰ek, v ã. 22 Pavel ·tûpán a pfiedtím Jan ·tûpán. Z ostatních usedlíkÛ v roce 1749 komise jmenuje: Hykel, David, Sopuch, Prosek, Socha, Janek, Îerdík, Zauchtlar, Grossmann, Baar, Suchánek, Jufiíãek, Neuvar. Majitelé polností jsou uvádûni jako rolníci bez fiemesla, ostatní byli vût‰inou tkalci, soukeníci, nebo provozovali domácí fiemesla jako ‰vec, fiezník apod. 8) Z dal‰ích archivních materiálÛ, pfiedev‰ím matrik, se dovídáme o urãité „obmûnû“ jmen obyvatel ·tramberka. Uvedu zde nûkolik pfiípadÛ, které rozmnoÏily stará ‰tramberská pfiíjmení. ZmiÀuji taková jména, která v podstatû pfietrvávají ve ·tramberku do dne‰ní doby, tzn. 170 aÏ 300 let. Jistû, Ïe následovaly dal‰í zmûny: v polovinû 19. století pfii‰li do ·tramberka horníci, mnozí zde zÛstali i po ukonãení dolování rudy v Libotínû, pozdûji pfiicházeli noví dûlníci do lomÛ a vápenek — pfiedev‰ím z dne‰ního Polska (Gzyl, Rylko…), ale i z blízkého okolí (Janeãka, Burgert…). Bylo by zajímavé tyto zmûny zmapovat. Zmíním se alespoÀ o nûkter˘ch pfiíjmeních, která se ve ·tramberku objevila v prÛbûhu 18. a poãátkem 19. století. Z matrik se dovídáme, Ïe: 8. 2. 1699

je v matrice zapsán Ïenich Ondfiej Kramoli‰, vdovec z dûdiny Rybího, nevûsta Anna, vdova po = Jifiiku ·tûpánovi.

30. 6. 1709 byl zde oddán Václav Polá‰ek, syn po = Janu Polá‰kovi s Annou, vdovou po = Ondfieji Kramoli‰ovi. 17. 1. 1706 se zde Ïenil Kristián R˘del, ‰afáfi tamovick˘ s Julianou, dcerou Martina Kotrse ze Závi‰ic. 8. 9. 1712

byli ve ·tramberku oddáni: Ondfiej Matalík, vdovec z dûdiny Hodslavic s Rosinou, vdovou po = Janu Skybovi.

19. 1. 1721 se ve ·tramberku Ïenil Jakub Matalík (pravdûpodobnû syn Ondfieje z prvního manÏelství) s Annou, dcerou Jana Najvara. 7. 3. 1734

se Ïenil Matûj, syn = Tomá‰e Ra‰ky s Marianou, dc. Jana Baara (potomci nenalezeni).

3. 3. 1737

oddán Ondfiej, syn = Jifiika Ra‰ky s Katefiinou, dc. Tomá‰e Nejvara (v listopadu se jim ve ·tramberku * dc. Katefiina, dal‰í nenalezeni).

15. 5. 1759 se Ïenil Michael, syn Jana Barvíka, rolníka v ·enovû s Annou, dcerou Josefa Kyselého, ‰afáfie ve ·tramberku. 7. 9. 1767

se ve ·tramberku Ïenil Simon Brandstädter, vojín slavného pluku Colloredo s Rosinou, dcerou Jifiika Baara, tkalce a podruha. Oddal Jan Jahn, faráfi. Svûdkové: Filip Brandstädter, vojín téhoÏ pluku a Václav Prosek, purkmistr. 25

21. 6. 1774 se ve ·tramberku Ïenil Václav Ra‰ka, syn = Davida Ra‰ky ze Îenklavy, bytem ·tramberk dolní pfiedmûstí 110 s Julianou, dc. = Josefa Klora, tkalce. 14. 4. 1777 se ve ·tramberku Ïenil Jakub Chalupa, syn Jifiika Chalupy, koÏe‰níka z Pfiíbora s Annou, dc. = Jifiika Najvara. 11. 11. 1783 se zde Ïenil Jan Hof, tesafi z Kujav ã. 95 s Katefiinou, dcerou Pavla Sochy, tkalce, mûsto ã. 24. Oddal Josef Hikel, kooperátor. Svûdkové: Jan Petrá‰, mû‰Èan, Franti‰ek Baar, soukeník. 6. 10. 1785 se Ïenil 23let˘ Ondfiej Hrãek, t. ã. bytem mûsto ã. 41 s 20letou Katefiinou H˘vnarovou ze Závi‰ic. Oddal: Fr. Îabensk˘ kooperátor. Svûdkové: Bedfi. Kelnar, mlynáfi ze Závi‰ic a Jan Petrá‰, mû‰Èan ve ·tramberku. Ondfiej Hrãek pozdûji koupil kostely na Kotouãi, rozebral a prodal, postavil z materiálu kostelÛ domek ãp. 167 na dolním pfiedmûstí (po pfieãíslování ãp. 314, zvan˘ ‰pitál). 17. 2. 1789 byl ve ·tramberku oddán Valentin, syn Václava Ra‰ky, dvofiáka z Kopfiivnice, bytem ·tramberk dol. pfi. ã. 135 s Marianou, dc. = Franti‰ka Jifiíãka, soukeníka, 20 let, svob., katol. (nebyli nalezeni ve ·tramberku potomci). 1. 3. 1791

je zapsán sÀatek Augustina, syna Václava Ra‰ky, dvofiáka z Kopfiivnice, bytem ·tramberk dolní pfi. 129, katolík, svobodn˘, 20 let s Katefiinou, dcerou = Martina Petrá‰e, katoliãka, svobodná, 18 let. (jejich rod je ve ·tramberku silnû rozrostl˘).

24. 7. 1791 se Ïenil Jan Cabák z Vefiovic, katolického vyznání, svobodn˘ 24 let, bytem mûsto ã. 24 s Marianou, dcerou zemfielého Vavfiince Marka, svobodnou, katolického vyznání, 22 let. Oddal Jan Pusch, kooperátor. Svûdkové: Josef Hykel, mû‰Èan a Jakub Chalupa, koÏe‰ník. 12. 9. 1791 se ve ·tramberku Ïenil Josef Brandstäter, pláteník, dolní pfiedmûstí ã. 104, 20 let s Magdalenou, dc. Josefa Juráka, tkalce, 19 let. Oba katolického vyznání, svobodní. 13. 9. 1791 jako Ïenich uveden Tomበ·imíãek, obuvník ze Závi‰ic, bytem horní pfiedmûstí 39, katol., svob. 23 let, nevûsta Mariana, dc. Ondfieje Hru‰kovského, mistra tesafie, katol., svob. 19 let. 29. 5. 1792 se ve ·tramberku Ïenil Jan Halamík, soukeník, dol. pfiedmûstí 22, katol., svob. 22 let, Veronika, dc. Josefa Hykla, tkalce, katol., svob. 20 rokÛ. 29. 1. 1793 se zde Ïenil Tomá‰, syn Tomá‰e ·ustaly, dûdiãného fojta z Kopfiivnice, katol., svob. 18 rokÛ Susana, dc. = Josefa Stanislava, krejãího ve ·tramberku ã. 33, katol., svob. 18 rokÛ. 12. 11. 1793 se Ïenil Mates Dobeãka, soukeník z Lichnova, bytem ·tramberk dolní pfiedmûstí 144, svobodn˘, katolického vyznání, 23 let, s Julianou, dcerou Jana Hanzelky, soukeníka, 17 letou, svobodnou, katol. vyznání. 26

27. 1. 1794 je v matrice zapsán jako Ïenich Josef ·paãek, syn = Matûje ·paãka z Lichnova, bytem ·tramberk horní pfiedmûstí 19, katolík, svobodn˘, 27 let, nevûsta Anna, dc. Jifiika Najvara, tkalce, katoliãka, svob., 19 let. Oddal Jan Pusch, kooperátor, svûdkové Josef Hykel, ‰enk. mû‰Èan, a Václav Jurák, tkadlec. 2. 2. 1795

je jako Ïenich uveden Franti‰ek VáÀa, nádeník ze Závi‰ic, katolík, svobodn˘, 31 let, Susana, vdova po = Antonínu Rajnochovi, katoliãka 26 let.

7. 2. 1797

se Ïenil Jan ·mahlík, nádeník z Trojanovic, bytem dolní pfiedmûstí 1, katolík, svobodn˘, 28 let s Katefiinou, dcerou Jifiího Hanzlíka, dvofiáka dolní pfiedmûstí 1, katoliãka, svobodná, 27 let. Oddal: Ferd. Rössner, faráfi. Svûdkové: Josef Hykel, ‰enkovní mû‰Èan a tkadlec a Josef Hykel, ‰enkovní mû‰Èan a soukeník.

* 29. 8. 1798 Rosina, dc. Ondfieje Dostála, krejãího ve ·tramberku dolní pfiedmûstí 17 a jeho manÏ. Rosiny. Ondfiej Dostál se s rodinou pfiistûhoval do ·tramberka asi v polovinû devadesát˘ch let 18. století. Ve ·tramberku se pozdûji oÏenil jeho syn Jan, narozen˘ asi 1791 mimo ·tramberk. 22. 2. 1819 je v matrice zapsán Ïenich Martin Horák, mlynáfisk˘ tovary‰ z Hosta‰ovic, syn Ignáce Horáka, domkáfie Hosta‰ovice ã. 6, katol., svobodn˘, 20 let, a Johana, dc. Floriána Marka, soukeníka ã. 172, katol., svobodná, 20 let. 7. 1. 1822

se ve ·tramberku Ïenil Ignác HubeÀák, kováfi, syn Josefa HubeÀáka, domkáfie z Bordovic, katolík, svobodn˘, 25 let, a Mariana, dc. Jana Laciny, domkáfie z Rybího, katol., svobodná, 33 let.

29. 11. 1834 je v matrice zapsán Ïenich Robert Schmeiser, syn AmbroÏe Schmeisera, tkadlec ã. 212, katolík, svobodn˘, 24 let, a Klára, vdova po = Antonínu Rajnochovi, soukeníku ã. 212, katoliãka 39 let. V roce 1839 zemfieli majitelé ml˘na Augustin a Zuzana Cochlarovi. Jejich dcera Anna se provdala za Josefa Rand˘ska, syn Martina Rand˘ska, cihláfie ze Za‰ové. POZNÁMKY: 1) Hosák, Lad.: Poãátky hradu a mûsta ·tramberka. In Vlastivûdn˘ sborník okresu Nov˘ Jiãín (dále VSONJ) sv. 2. Nov˘ Jiãín 1968, str. 28 — 32 2) Turek, Adolf: Nejstar‰í seznam usedlíkÛ na panství novojicko — ‰tramberském. In Kravafisko roã. X. Nov˘ Jiãín 1948, str. 121 — 125 3) Nováková, Milada a ·amánková, Eva: ·tramberk, mûstská rezervace Státní památkové správy. Praha, bez data, str. 6 4) TamtéÏ 5) Severa, Václ.: ·tramberk. In Vlastivûda moravská, II. Díl. Brno 1933, str. 228 6) Viz pozn. 3) 7) TamtéÏ, str. 12 8) Viz pozn. 5) Dále: Matriky narozen˘ch, oddan˘ch, zemfiel˘ch, ·tramberk. Zemsk˘ archiv Opava Pamûtní kniha mûsta ·tramberka. SOkA Nov˘ Jiãín 27

Kronika Tomá‰e Îerdíka ze ·tramberka 1790—1873 ãást II. (soukromá sbírka, pfiepis Mgr. ZdeÀky Genserková, jazykovû neupraveno) s. 35—39 A (Zaãíná rkp. Jana Îerdíka, mûst. písafie) Leta Panû 1839 dne 14. septembra na den Povy‰eni S. KfiiÏe, za ãasu fiiditele Cyr Bor (?), Jeho Svatosti papeÏske ¤ehofie, teho jmena XIII., pfiez kniÏete biskupa holomuckeho Maxmiliana Josefa, osviceneho dûkana a ‰kolniho inspektora P. Pavla Heegra, dustojneho farafie v ·tramberku veleb. p. Vinz. Otopala, dvojicti hodneho kaplana p. Patra Vinz. Haisik a p. Josef Chitilla a pak ‰kolniho dohlidatele a kostelniho hospodafie p. Toma‰e Îerdika N 261, kostelnikuv Martin ·tûpana N 25 a Josefa Janka N 271, felãara p. Toma‰e Proska, myslivca Vencel Kaberdu otcuv chudych: Josef Bajera ã. 30 Josef Îabenského ã. 186 Martin Juraka ã. 96 Augustyn Görika ã. 141. Za panovani Jeho Jasnosti Ferdynanda prvniho z BoÏi Milosti cysafie rakuskeho etc.: Alois hrabû z Ugartl, gubernatora v Moravû a Slezsku, Johana Sprütter, pfierovskeho kraje krajskeho, Johann Kry‰tofa Sedlnicka (eho) prv. vrchniho v Novem Jiãinû pfiedstaveneho obce p. Johann Kelnara, ‰enkovniho mû‰Èana N 12 2—ho pfiedstaveneho p. Libor Stanislava N 263 aufiadniho p. Josef Îabenskeho N 186, ktefiiÏto oba dva z ufiadu v ten ãas dobrovolnû vystupili, policaj komisara p. Johann Hanzelky, ‰enkovniho mû‰Èana N 35 aufiadniho Josef Kufiika N 148 dto Josefa Mandy N 93 notara a gruntovniho Johann Îerdika, kon‰elskeho Cyryla Svobodu, kasyfie… Bajera ‰enk. mû‰Èana 36 rektora p. Ferd. Havranka uãitele Anton Purmenskeho policajtuv Johann ·ustala N 129 Josef Bajera N 348 Anton Svrtbu N 382 a Josefa ·imiãka N 84 deputyrovanych obce: osefa Baara N2 Johann Bajera N3 Johan Hanzelky N 6 Petra Janka N9 Johann Baara N 13 Jozefa Baara N 15 Vencla Baara N 22 Josef Bajera N 30 Johann Hykla N 31 Cyrilla Hykla N 37 Vencla ·tûpana N 38 Josef Kellnara N 38 Petr Juraka postavena jest od tesarskeho mistra z Rybiho Johann Purmenskeho veÏka na kostele, ponûvadÏ pfiede‰la z dvûma baÀami opatfiena a plechem kryta skrz starobu ze‰la a k poru‰eni pfii‰la. Na kteruÏto veÏku po mnohych Ïadostech k vrchnosti patronatu ze zdej‰i kos28

telni kase 104 fr.: v vienich listech urb. 41 fr., 38 fr. v stfiibfie obdrÏeno, ostatni ale z obecni kase zaopatfiena byla. V tom ãasu z velku utratu komercyalni cesta pfies obec vedena, roz‰ifiovana a z gruntu stavena jest, pfiiãemÏ take o postaveni mostu nad fiiku u sv. Katefiiny se pracuje. Toho roku jest dodûlana studna na Horni branû mezi domky Juliany Melãakove a Ignace Îerdika skrz najemnika Martina Horaka, ktera z velkym nakladem spojena byla, ponûvadÏ dvakrat ze srubu voda se stratila, proto kamenû (?) okolo od gruntu a‰ na vrch sluãene fasovana byti musela. V tom ãasu vynachazelo se v ·tramberku 412 ...cohv. (?)N. mezy kterymi nejvût‰i dil tkadlcuv a sukenikuv jest. Sukenicke fiemeslo v‰ak toho ãasu velku nuzu skrz fabryku a slampt. (?) ma‰iny trpi a vût‰i dil tûch fiemeslnikuv tovary‰sku pracy bidnû se Ïivi. Cechmistrove v‰ech fiemesel zdej‰ich jsou: Toma‰ Prosek tkadlskeho Johann Bajer cejchu Josef Manda Johann Janek

sukenickeho cejchu

Jozef âapka ‰eveckeho Augustyn Holub cejchu Josef Stanislav Prokop Malik

krejãirskeho cejchu

Johann Kellnar Martin Kellnar

fieznickeho cejchu Johann Îerdik

s. 41—45 A Dne 9. bfiezna 1868 poãal se bofiiti pivovar ve mûstû stojicy, proto Ïe ji‰ k dalej‰i sluÏbû se nehodil a velku reparaturu by byl potfieboval a cele mûsto ‰patil. Pfii bofieni nalezen v plechove bani na stfie‰e nasledujicy spis: Za slavne panovani Josefa toho jmena druheho, cysafie fiimskeho, krale uherskeho a ãeskeho etc. etc. vrchnosti nejmilostivûj‰i etc. Roku Panû 1787 ‰enkovni mû‰Èane vystavili sladovnu z gruntu novu i s pfiibytkem pro sladka, coÏ v‰ecko okolo 1000 fr, kdyÏ dok... k ... stavit pfiide ko‰tovati bude i na jedenast set rynskych. Mû‰Èane ktefii toho ãasu byli a ktefii sami na to v‰ecko naklad vedli byli nasledujicy: No dom. jmena mû‰Èanuv po star‰im 35 32 23 38 30 3 7 40 10 13 15

Jan Hikel dva Martin Baar direktofii Martin David Anton Klor Florian ·tûpan Josef Bajer Jan Prosek Josef Kellnar Josef Hikel Toma‰ Baar vdova Katefiina Petra‰ova 29

37 36 2 5 9 39 12 31 14 8 6

Jan Hikel Vencel Bajer Pavel Prosek Jura Baar Jan Urbanovsky Martin Jifiiãek Jan Kellnar Josef Hikel Josef Baar Augustin Hikel vdova Barbora Hanzelkova

Toho ãasu duchovni pastyfie katolickeho naboÏenstvi byli Anton Marek, farafi, rozeny ze ·tramberka, Josef Hykel, kaplan star‰i, ze ·tramberka rozeny, Johan Pusch, mlad‰i kaplan z Noveho Jiãina rozeny. Burmistr byl Josef Bajer, mû‰Èan a rychtafi — Martin Îerdik. Toho ãasu dokonavala se sprava strany v‰eobecneho pomûfiovani rol. Pfied tym take mû‰Èane do pivovara zjednali roku 1780 novu panvu, kteraÏ 600 fr, to jest ‰est set rinsk˘ch ko‰tovala, teÏ zjednali toho roku dvû kadû pivni a mlatnafi (?), za ktere platili 120 fr to jest sto dvacet rinskych. Potom te‰ do pivovara zjednali v‰tok a korito, naãeÏ vynaloÏili 40 fr, to jest ãtyrycet rinskych. Okolo roku 1782 zaãali bufiiÈ a kazyt zamek ‰trambersky, v nûm dosti pûkna a prostrane svûtnice zni‰tili a zdi bofiili, mnoho pûknych ... sebrali. Roku 1786 kostel sv. KfiiÏe take sbofiili na Hofie Olivetske to jest na Kotuãu a v druhem kostele Staupeni Panû vic taky toho ãasu Ïadne sluÏby BoÏi se neodpravjaly a zbufieni jeho se oãekavalo. Skaza tûch kostelu stala se proto, aby utraty ktere se kaÏdoroãnû na opraveni jich vynakladali u‰enovali. Toho ãasu bylo zde taky nûkolik familii nekatolickeho naboÏenstvi, ktefii se pod spravu hodzlavskeho pastora udûlalali. N o t a. Mimo toho k vûdomosti jest, Ïe je‰tû jeden vût‰i list pamûtni v tejÏ makovicy ku kteremuÏ listu je‰tû to na Ïadost se pfiidava, Ïe stavitel zednicky mûsta byl S. S. Gerig z Pfiibora, Jakub Hanzelka — palir z Rybiho, tesarsky mistr byl Ondfiej Hru‰ka ze ·tramberka. 28. prosynce 873 150 leta pamatka Dne 28. prosynce 873 slavena byla 150 leta pamatka vystaveni kostela zde ve mûstû. Veãer o 5 hodinach drÏany byly slavne letanye pfii stfielbû z moÏdifiuv. Iluminacy na pfiedku v oknû, na pfiedku barevne lampy a v‰ecky okna na mûstû i v kostele byly osvûtlene. Hudba cely veãer ve mûstû etc. Rano od 6 hodin se na zamku z mofidifiuv stfiilalo. Rani m‰e sv. spivana s figuralni muzyku. Vyteãne kazani drÏel v.p. farafi Jan VyslouÏil a vysvûtlil nejen poãatek a znamenitosti kostela, nybrÏ i zbofienych kostelu na Zamku a na Kotuãu, jejich putû etc. Pak drÏel velke sluÏby BoÏi s asystency ze 2 starosty v pluvialech, toti‰ p. farafi kopfiivnicky i rybsky byli pfiitomni. O 3 hodinach drÏana ofûra na zjednani 2 olejovych obrazu do oken u oltafie. Od 1 hodiny byla Vel. Svatost vystavena, pak Tedeum Laudamus a vychod s Vel. Svatosti na namûsti, pak se spivala zvla‰tni k tomu cyli sloÏena piseÀ a rozdavaly se pamûtni obrazky ‰kolnim ditkam. Jan Îerdik 30