Zpravodaj mûsta tramberka

Zpravodaj mûsta ·tramberka 3/2006

Bohumír Jaronûk — „·tramberk VI.“ (1923)

OBSAH Vojtûch Petrበ·tramberk — Pohled ze Skalky, 1931 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky Bohumír Jaronûk ·tramberk VI., 1923 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Vûra Michnová Zprávy z radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04 Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili tfietí ãtvrtletí 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 05 Vácslav F. âerník Cesty po Moravû, 1894 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 07 Vûra Horáková Mûsto tfií vûÏí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 09 Bohuslav Kresta P. Adolf Ja‰ek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Josef Adamec Bohumír Jaronûk a ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Josef Adamec Jan Michalsk˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Ing. Milan âernín — VVUÚ, upravil Josef Marek Historie pokusn˘ch ‰tol na ·tramberku, ãást II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Vûra Horáková O zvífiatech a lidech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Josef Adamec ·tramberk a nûmecká okupace, ãást VI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Zdenûk Bár Z Kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, 1. oddíl, ãást VI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Autor neznám˘ Putovní tábor po mor. Slovácku a Slovensku, 3.— 9. 7. 1922 . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. strana obálky Bohumír Jaronûk ·tramberk VII., 1928—29 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 3 / 2 0 0 6 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák (od r. 2001). Redakãní rada: PhDr. Anna Hrãková, Karel Hrãek, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Pfiepis a jazyková korektura textÛ, návrh grafické podoby a v˘bûr reprodukcí: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 74266 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail: [email protected], www.zdenekburian.cz. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4× roãnû (od r. 1987). Pfiíloha (samostatnû neprodejná): ·tramberk — Sbûratelská série pohlednic (od r. 2004). V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. Záfií 2006.

3

Zprávy z radnice Vûra Michnová Léto se stalo v˘znamn˘m pro na‰e mûsto, protoÏe byly dokonãeny velké investiãní akce, bylo otevfieno po rekonstrukci ‰tramberské koupali‰tû, probûhla velká rekonstrukce ãástí silnice hlavního tahu, a to v jednosmûrné ãásti kolem tûlocviãny a Z·, a pak cel˘ úsek od zdravotního stfiediska aÏ ke spojnicím na Rybí a Závi‰ice (tam se vymûnily pÛvodní dlaÏební kostky za asfaltov˘ povrch). Ve spolupráci s Mûstsk˘m úfiadem v Kopfiivnici, oddûlením územního plánování, památkové péãe a marketingu se projednávala zmûna územního plánu ã. 1. S návrhem se mohli zájemci seznámit na obou mûstsk˘ch úfiadech, jak v Kopfiivnici, tak ve ·tramberku. Probûhla pfiíprava 3. zmûny územního plánu. Rodiãe budoucích prvÀáãkÛ Ïádali mûsto o zaji‰tûní v˘jimky pro zfiízení dvou prvních tfiíd. Nakonec v‰e vyústilo v návrhu fieditelky Z· ve ·tramberku Mgr. Bronislavy Hyklové fie‰it problém rozdûlením v˘uky v pfiedmûtu ãeského jazyka — psaní a ãtení — na dvû skupiny. Zástupci rodiãÛ toto fie‰ení pfiijali. Mûsto získalo nûkolik dotaãních programÛ na investice, ale také prostfiedky z grantového schéma Jednotného komunikaãního stylu z EU, které by mûly b˘t pouÏity na v˘robu propagaãních materiálÛ, vítacích cedulí pfii vstupech do mûsta, na Dny mûsta a dvû konference o cestovním ruchu. Probûhla jednání starosty mûsta ing. Jana Sochy s pfiedstaviteli SmVak, a.s. Ostrava o budování kanalizaãních fiádÛ ve ·tramberku. Do ·tramberka zavítala delegace z Polska–ChodzieÏa a dechov˘ orchestr mlad˘ch ze Szamocina, úãinkující na Dnech mûsta ·tramberka. Pokraãovala jednání se zájemci o odkup b˘valého areálu Oãní léãebny, jednání o pfiipraven˘ch investicích na opravu vodovodu v JaroÀkovû ulici a opravû kanalizace v Dolní ulici a také o dal‰í etapû nástavby tûlocviãny. Mûsto Ïije sv˘m neklidn˘m Ïivotem po cel˘ rok. VÏdy se najde nûco, s ãím je jeden spokojen˘ a druh˘ nespokojen˘. Ale o tom je právû ta na‰e pestrá pouÈ ãasem a Ïivotem.

4

Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili tfietí ãtvrtletí 2006 Vûra Michnová 2. ãervence 2006 mûsto pofiádalo promenádní koncert v amfiteátru pod vûÏí, kde vystoupila cimbálová muzika Vala‰sk˘ vojvoda z Kozlovic. Ve dnech 5.—6. ãervence Mûstsk˘ pivovar ve ·tramberku, firma ·míra–print, s.r.o. Ostrava, uspofiádal Cyrilometodûjské stfiedovûké slavnosti. 7. ãervence dûtsk˘ divadelní soubor v amfiteátru pod vûÏí sehrál pohádku âarodûjn˘ bál. 9. ãervence pfiijela na promenádní koncert do Národního sadu swingová kapela Old Boys z Hole‰ova. KvÛli nepfiízni poãasí zahráli pouze dvû skladby a museli koncert ukonãit. Pozvali jsme je proto v lednu na koncert do Kulturního domu, takÏe milovníci swingu o nic nepfiijdou. 15. ãervence firma Technoprojekt, a.s. Ostrava zaplnila nádvofií a pfiilehlé prostory „Penûzokazci, katy a blázny na hradû ·tramberku“, coÏ byl název akce a vûÏ Trúba byla otevfiena na noãní prohlídku. 16. ãervence pokraãovaly promenádní koncerty vystoupením dûtské cimbálové muziky Kovalíãek z Ostravy. 22. ãervence uspofiádali na‰i hasiãi Hasiãsk˘ v˘let v Národním sadu pfii pfiíleÏitosti oslav 130 let zaloÏení Sboru dobrovoln˘ch hasiãÛ ve ·tramberku. 23. ãervence country hudební skupina z Nového Jiãína Ranec bavila sv˘m vystoupením diváky a pfiíznivce v Národním sadu. 29. ãervence Mûstsk˘ pivovar, firma ·míra–print, s.r.o., pofiádal 3. ·trambersk˘ lidov˘ jarmark. 6. srpna mûla vystoupit malá slovácká dechovka Rozmar˘nka v Vlãnova, ale z dÛvodu onemocnûní jejich harmonikáfie se omluvili, tak se nám podafiilo zajistit náhradní kapelu z Lidãe, ale vzhledem k nejistému poãasí byl tento koncert odvolán. Také plánované Holubí hody, pofiádané ZO ChovatelÛ po‰tovních holubÛ ze ·tramberka, se z 12. srpna pfiesunuly na 26. 8. na farní zahradu. 13. srpna se situace s poãasím opakovala, a tak se plánovan˘ koncert Swingového orchestru z Opavy odvolal. Ve dnech 19. a 20. srpna probûhlo motoristické setkání závodních veteránÛ a b˘val˘ch závodníkÛ na ‰tramberském okruhu v akci „Pod Trúbou“. Koneãnû se 20. srpna poãasí umoudfiilo a koncert tambura‰ského souboru Braã ze Studénky mohl rozeznít prostor amfiteátru pod vûÏí. 24. srpna jsme v amfiteátru pod vûÏí pfiivítali ãleny italského folklórního souboru La Muffrina. Závûr kulturního léta byl tentokrát v rámci II. ·trambersk˘ch pivních slavností, jehoÏ podtitulem byl mal˘ festival dechovek, zakonãen na Námûstí, kde hráli ãlenové SdruÏení dechového orchestru mûsta ·tramberku spolu s ãleny orchestrÛ z Jistebníka ve dnech 26.—27. srpna 2006. Tuto akci pofiádala firma ·míra–print, s.r.o. Ostrava s asistencí mûsta ·tramberka. Technoprojekt Ostrava, a.s. ve spolupráci s mûstem na rozlouãení s prázdninami pofiádal akci Krasosmutnûní, zábavné odpoledne plné her a soutûÏí a na závûr koncert dívãí kapely T.H.E.P. 30. srpna se milovníci dobré hudby a Jifiího Stivína mohli setkat s jeho umûním na koncertû v Kulturním domû. Akci pofiádala firma ·míra–print, s.r.o. Ostrava ve spolupráci s mûstem. 5

2. záfií divadelní spolek Kotouã uvedl hru Briana Friela Tanec na konci léta v amfiteátru pod vûÏí. 9. záfií k nám pfiijel Dechov˘ orchestr mlad˘ch Ba‰tovanky z Pre‰ova a koncert byl na Námûstí. 15. záfií se mohli dûti i jejich rodiãe zúãastnit dal‰ího roãníku noãní hry „Za ‰trambersk˘mi stra‰idly na Kotouãi“, které pofiádali ve spolupráci zástupci Domu dûtí a mládeÏe a komise mládeÏe, sportu a volného ãasu. 15. záfií, v pfiedveãer DnÛ evropského dûdictví, probûhla v JaroÀkovû útulnû v areálu hradu vernisáÏ v˘stavy z tvorby Vojtûcha Petrá‰e. Ve dnech 16.—17. záfií probíhaly v na‰em mûstû Dny evropského dûdictví (EHD) a náv‰tûvníci mohli nav‰tívit zdarma vûÏ Trúbu, Muzeum ZdeÀka Buriana, Muzeum Novojiãínska, amfiteátr a vûÏ zru‰eného kostela sv. Bartolomûje, pivovárenskou studnu, jeskyni ·ipku a v pokusn˘ch ‰tolách (tzv. Radvanick˘ch) pak v sobotu ukázku v˘bu‰nosti nûkter˘ch potravin a látek a prohlédnout si tyto ‰toly. K akci byly pfiipraveny letáky se struãnou historií památek a zajímav˘ch míst a také v na‰em MIC pfiehled v˘znamn˘ch osobností, které se zde narodily, Ïily, nebo ztvárnily na‰e mûsto ve sv˘ch dílech. 24. záfií probûhl na Námûstí II. roãních Burãákov˘ch slavností pofiádan˘ Mûstsk˘m pivovarem, firmou ·míra–print, s.r.o. Ostrava.

6

Cesty po Moravû MládeÏi odrostlej‰í vypravuje Vácslav F. âerník, uãitel v Kolínû nakl. ·a‰ek a Frgal ve Velkém Mezifiíãí, 1894 (ukázka z knihy, pfiipravil Ale‰ Durãák, jazykovû neupraveno) Berouce se od Nového Jiãína krajem na v˘chod, pfiekvapeni byli jsme obrazem velebn˘m, kter˘ pozvolna vynofiuje se nad obzor. V levo kulatina ‰tramberská strmí nade strání holou jako obrynû z dávn˘ch dob stfiedovûk˘ch, v pravo z lesa hustého bílé stûny Kotouãe vyãnívajícího k oblakÛm a uprostfied jako v sedle nûjakém rozkládá se starobylé mûsteãko ·tramberk, na nûÏ z pozadí se dívá Radho‰È staroslavn˘. Co my‰lenek vzniká pohledem na obraz ten! Kde Ïe jsou ti, kdoÏ bohu pohostinstva Ïertvy pálivali na lysém temeni radho‰Èském? Hrdû kraji okolnímu vévodil kdysi v˘stavn˘ hrad ‰trambersk˘, aÏ lidé — fúrie ne‰Èastné války tfiicetileté, cimbufií py‰né strhaly a hradby pevné rozmetaly do úvalu. Jediná vûÏ, kulatinou zvaná, z rozsáhlého sídla panského zbyla, av‰ak ruch a Ïivot v‰ecek uprchnul z místa pustého, kavky toliko ‰tûbetavé zsinalé ãelo kulatiny obletují, krákajíce, jakoby vypravovaly sobû o dobách za‰l˘ch. A téÏ Kotouã má slavnou minulost; bylÈ svûdkem dni pfiesmutn˘ch i pfieradostn˘ch; pamatujeÈ kdyÏ v‰echen svût tfiásl se pfied ohavn˘m Tatafiínem a kdyÏ jediné chrabrost praotcÛv na‰ich od záhuby zachránila celou západní Evropu. Bylo to v dubnu léta Pánû 1241. Dûsné zprávy od severu nesly se do milé vlasti na‰í moravské. Statisíce nestvÛr krveÏízniv˘ch, jichÏ Tatafii jest jméno, vyhrnuly se z Asie do niv evropsk˘ch. Rus úprkem byla povalena, tisíce a tisíce lidu pobito a mûsta slavná i sám Kyjev kníÏecí, troskami leÏela a doutnala Ïhav˘m popelem. TéÏ Polská zemû padla a spojené vojsko polskoslezské, jeÏ kníÏe Jindfiich PoboÏn˘ vedl proti barbarÛm, byv‰i poraÏeno krev svou vycedilo na rovinû lehnické. Tu zaãátkem kvûtna zvûstováno, Ïe Tatafii ohavní pro záseky nemohouce dobyti se do âech, podél Odry hrnou se na Moravu. Ve krajinû ‰tramberské zdû‰ení nastalo veliké. Lid vida dobou noãní rudé záfie na obzoru severním a za dne d˘m hust˘ valiti se k nebi, opou‰tûl své pfiíbytky a utíkal se na strm˘ nepfiístupn˘ Kotouã, kdeÏ spásy a ochrany dojíti doufal. UÏ uÏ vidûti bylo první tlupy tatarské. Jako kdyÏ mraky ãerné zábalují modrá nebesa, rozlévaly se nepfiehledné davy TatarÛ po okolní krajinû, a neÏ se nadál lid postra‰en˘, rozloÏili se divo‰i asij‰tí kolem Kotouãe táborem. Kfiikem jejich, fivaním volÛv a velbloudÛv a fiiãením koní dûsnû oz˘valo se údolí, a ti, kdoÏ na skalisko vápencové se byli utekli, mfieli úzkostí, nebo odev‰ad jsouce nelidsk˘m nepfiítelem obklíãeni nemohli uniknouti. Nazejtfií strojil se Tatafiín divok˘ k útoku. Lid kfiesÈansk˘ padaje na kolena a oãi zdvihaje k oblakÛm modlil se a prosil za pomoc boÏskou. A pomoci té se mu dostalo. Roz‰ífiil se veãer, veãer pfiede dnem Nanebevstoupení Pánû. A kdyÏ temná noc se rozestfiela kolkolem, utichl ryk a fiinkot zbranû dole pode stany tatarsk˘mi. Av‰ak touÏe chvíli nahofie ve mracích ãern˘ch ozval se temn˘ fiev hromov˘, blesky klikaté zasr‰ely a tûÏké krÛpûje na zem padaly. Stra‰ná vichfiice zaburácela a brzo hrnul se liják náramn˘ pfiívalem na hory a doly. Stra‰nû buãely bystfiiny z úÏlabin se derouce do leÏení mongolského, bofiily stany a vírem uná‰ely Tatary ze sna vydû‰ené. Zmatek nastal v tábofie pohanÛv a náfiek velik˘. Kam uch˘liti se, kdyÏ pro noãní tmu druh druha nevidûl? 7

Na Kotouãi za to ruch probudil se ãil˘ a radostn˘. Jakmile kfiesÈané pozorovali, Ïe následkem pfiívalu zle dole TatarÛm, rychle odhodlali se Ïivlu pomocného vyuÏitkovati k úplné záhubû nepfiátel ohavn˘ch. Po znám˘ch cestách — aã liják zufiil a ãirou tmou kroãeje vázly — chvátali v‰ickni s Kotouãe dolu smûrem k Îenklavû, kdeÏ tehdy byl rybník velmi velik˘. Pfiívalem noãním pfiibylo vody náramnû, Ïe sotva hlubina staãila. Tu dali se kfiesÈané chvalem do díla a na mnoha místech rozkopali hráze vysoké. Jako mofie rozvlnûné hrnulo se vodstvo údolím do leÏení tatarského a okamÏikem v‰ecko je zatopilo. I nastal kfiik i nastalo bûdováni v tábofie pohanském; stany se bofiily, lid i dobytek tonul v Ïivlu rozpoutaném. KdyÏ rozbfieskl se den, nebylo nepfiítele více tuto. Ti, ktefiíÏ unikli záhubû, hrnuli se ke Hranicím a s ostatními Tatary brali se dále smûrem jiÏním. Kraj ·tramberky zachránûn jest od dal‰í pohromy. KaÏdoroãnû v den Nanebevstoupení Pánû slaví se na Kotouãi památka události této. Ze v‰ech mûst a vesnic okolních tehdy lid na pouÈ pfiicházívá, Ïivo a veselo b˘vá na temeni skalnatém kolem kfiíÏe, kter˘ vztyãen byl tam na památku vítûzství kfiesÈanského Za pfiíleÏitosti té prodávají se téÏ perníkové u‰i, aby poutníci pfiipamatovali se na mrzké Tatary, ktefií pobit˘m kfiesÈanum u‰i utínali. VykládaÈ se zajisté, Ïe po bitvû lehnické Tatafii devût velk˘ch pytlÛv u‰ima naplnûn˘ch velkochánovi svému do Asie poslali na dÛkaz dobytého vítûzství. Odtud název „u‰í tatarsk˘ch“.*) *) Kosina –Barto‰ „Malá slovesnosÈ“, 1876, Jan Havelka

Mongolové na Moravû.

8

Mûsto tfií vûÏí Vûra Horáková O loÀském létû se s urãitostí nedá fiíci, Ïe patfiilo k tûm nejvydafienûj‰ím. Ze zdánlivû bohatého poãtu voln˘ch dnÛ bylo tûch bezmraãn˘ch a hork˘ch velmi málo. Pfies v‰echny námitky a pfiipomínky k poãasí v‰ak bylo i nûkolik takov˘ch, na které budeme rádi vzpomínat. Nejvíce v ãase zimních plískanic, krátk˘ch dnÛ a vûãného ‰era. O jednom takovém, kter˘ se vydafiil, vám chci povídat. Vy‰li jsme z domova témûfi je‰tû za ‰era. Krajina okolo je‰tû odpoãívala a bylo citelnû chladno a vlhko. Nesmûlé pípání ptákÛ, ktefií je‰tû dospávali, dávalo najevo, Ïe ãekají na povel prvních paprskÛ svûtla. Podle pfiedpovûdí mûlo b˘t krásnû a v‰e tomu nasvûdãovalo. Pro‰li jsme po vrstevnici okolo Bílé hory pfies temnou chodbu kefiÛ ke známému Kocvínku. Tato ãást mûsta je mi dÛvûrnû známá z dûtsk˘ch let. Stafienka zde kdysi obhospodafiovala mal˘ kousek zemû. Rostly zde brambory, fiepa, nûjaká zelenina a zbyl mal˘ díl i na obilí. âeho tu bylo ale nejvíce, bylo kamení. VÏdy na jafie pfied osetím se políãko zbavovalo mnoÏství drobn˘ch kamenÛ, které jako by tu rostlo. Orosená tráva vydávala svou nahofiklou vÛni, vedle ní kvetly trsy voÀavé matefiídou‰ky. Pfiíkré, terasovité louky jsou místy podepfieny skalkami z ploch˘ch kamenÛ, aby zabránily sesunutí pÛdy po de‰tích. Na nich Ïije charakteristická ‰tramberská kvûtena nízk˘ch skalniãek rÛzn˘ch barev. Poskytují domovy smaragdov˘m je‰tûrkám, koloniím ãmelákÛ i jin˘m teplomiln˘m ÏivoãichÛm. Blankytné kalí‰ky kakostÛ se chystaly soupefiit s modfií oblohy. Pak jsme namífiili pfiímo nahoru k rozcestí u sloupu P. Marie. Podivné napûtí, kdy celá pfiíroda jakoby oãekávala nûco v˘jimeãného opadlo, kdyÏ zdáli, nûkde nad Kazniãovem, zaznûl sluneãní gong. Nad na‰imi hlavami se ozval naplno koncert ptaãích kapel. Stovky hláskÛ prozpûvovaly své ranní chvály a díky Bohu za novû narozen˘ den. Cel˘ kraj se koupal ve zlaté sluneãní záfii. Sklenûné krÛpûje rosy odráÏely první teplé paprsky. Rosa nejvíce slu‰í sametov˘m kontryhelÛm. Uprostfied krajkoví listÛ se usadí její korálek a vydrÏí tam tak dlouho, aÏ jej sluníãko cel˘ vypije. Mûsteãko pod námi je‰tû odpoãívalo a bylo ozáfieno jen zãásti. Jen tam, kde se zvûdavé paprsky pfies kopec dostanou. Jinde dosud panoval na‰edl˘ stín. Zamífiili jsme ke Kamenárce. Nad mal˘m jezírkem vidíme pfielétat krásnû modré váÏky a drobn˘ vodní hmyz. Také vãely jiÏ usilovnû pracují. Nezapomenou nav‰tívit Ïádn˘ kvíteãek rozvit˘ch skalniãek, kter˘ch tu rostou celé pol‰táfie. Skalnaté podloÏí se rychle prohfiívá pod vydatn˘m svitem zlatého kotouãe. Den se rozhofiel, zaãalo b˘t znaãnû teplo a museli jsme odloÏit první obleãení. Pro‰li jsme parkem u ‰koly a dali se po cestû okolo Kotouãe. Tam je dosud vydatn˘ stín, jen zvûdavé paprsky sluníãka vesele probleskují pfies koruny vysok˘ch stromÛ. Náhle se pfied námi prostfiel nádhern˘ obraz. Panoráma mûsteãka pfiisedlého pod svou dávnou ochránkyní — Trúbou. Bohatá scenérie mûsta zhu‰tûného na pomûrnû malé a nerovné plo‰e. Ukázka zvlá‰tní architektury lidového stavitelství, proloÏeného kadefiavou zelení zahrad a okolních vrchÛ. Za ním ustupující horizont ztrácející se v namodralé mlze. VÏdy se mi zdá, Ïe mému rodi‰ti vévodí tfii vûÏe. Tfii jiÏ znaãnû letité, ale pfiívûtivé dámy. První, ta nejv˘‰e stojící a vévodící jemu i okolní krajinû, pÛsobí jako maják. To proto, Ïe ji vidíme jiÏ ze znaãné dálky. KdyÏ se navracíme z cest a mezi kopci na nás zasvítí její bûlav˘ kámen, je to jako pozdrav vlídného domova. 9

Její druhá pfiítelkynû, stojící nedaleko, pfiitahuje na‰i pozornost sv˘m zvlá‰tním tvarem dfievûného vyfiezávaného ochozu pÛsobícího jako krajkoví, s krásnou korouhvicí na svém vrcholu. Je jako posel minul˘ch staletí. Stále a s neomylnou pfiesností odpoãítává její zvonek nበvezdej‰í ãas. IkdyÏ zbyla jen vûÏ po zaniklém kostelíku, pfiifikla jí dne‰ní doba zvlá‰tní v˘znam v kulturním povûdomí. Lidé z vdûãnosti ke staré památce vybudovali okolo ní stánek pro vyznavaãe divadla a hudby. Zde bych chtûla vzdát dík v‰em, ktefií si ukrajují ze svého volna, aby odmûnili ty, ktefií divadlo a hudbu milují. Tfietí vûÏ je nejmlad‰í, sv˘m v˘znamem v‰ak stejnû dÛleÏitá a krásná. VûÏ charakteristická sv˘m tvarem a barvou, dominuje pÛvabnému námûstí. Pfii vstupu do chrámové lodi se nikdy neubráním silnému proÏitku. Kolik lidí asi obracelo své oãi k tváfii zmuãeného Krista a poklonilo se staré památce, která ãítá staletí. Stejnû je tfieba obdivovat pfiekrásné lunety po obvodu lodi a lidem blízk˘ styl v˘zdoby celého chrámu. Sem nesou rodiãe své narozené dûti, mladí pfiicházejí prosit o poÏehnání do Ïivota ve dvou. A nakonec zde pfiicházíme rozlouãit se se sv˘mi drah˘mi, ktefií nás opou‰tûjí. A tak se zdá, Ïe v‰echny tfii vûÏe, stojící tak blízko sebe, pÛsobí jako stráÏ. Obraz tfií vûÏí mi vytanul na mysli pfii shlédnutí leteckého snímku. Tfii vûÏe ohraniãené kamennou zdí uzavírající stfied mûsta do svého bezpeãí, obraz témûfi dokonalého pravoúhlého trojúhelníku. Byl to pohled ptáka vzná‰ejícího se nad svojí domovinou. Mûsto ale netvofií jen její stavby a nejbliωí okolí. Mûsto Ïije dobr˘m spoluÏitím jeho obyvatel. Ti dûlají mûsto mûstem. Pak teprve mÛÏe vzniknout to pravé genius loci, zde se vytvofií to pravé souznûní architektury s pfiírodou a ãlovûkem. Není ale dáno jednou provÏdy. Je tfieba o nû peãovat a roz‰ifiovat je.

10

P. Adolf Jašek Bohumil Kresta Poãátkem roku 1883 byl do ·tramberka jmenován nov˘m faráfiem P. Josef Nehudek (1826—1905). Sv˘m pfiíkladn˘m knûÏsk˘m Ïivotem neobyãejnû ovlivnil duchovní rÛst farnosti. Pán BÛh ho obdafiil mnoh˘mi dary: byl v˘born˘m kazatelem, pohotov˘m fieãníkem, vynikajícím organizátorem a zvelebovatelem BoÏího domu, oblíben˘m spoleãníkem, horliv˘m a svûdomit˘m duchovním správcem, ctitelem P. Marie, svat˘ch Cyrila a Metodûje a velk˘m vlastencem. Kromû mnoha jin˘ch vûcí pofiídil pro farní kostel umûlecky cennou monstranci, kterou nechal ozdobit so‰kami P. Marie a svat˘ch Cyrila a Metodûje. Do jejich pfiímluv a ochrany svûfiil svoji farnost. Zavedl konání Májov˘ch poboÏností a o konãinách tfiídenní ãtyfiicetihodinovou poboÏnost s vystavením Nejsvûtûj‰í svátosti. Pro zkrá‰lení liturgie zfiídil ve ·tramberku funkci varhaníka z povolání. Pán jeho snahám Ïehnal. Kromû nûmãiny ovládal doPáter Adolf Ja‰ek. konale latinu a francouz‰tinu. KdyÏ uvítal ve ·tramberku latinsky proslovenou fieãí olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna, dostalo se mu za to nemalé pochvaly. Arcibiskup podûkoval za pfiivítání a dodal: „Velmi by mne tû‰ilo, kdyby v‰ichni na‰i kanovníci tak ovládali latinu jako vy.“ Pan faráfi si v‰ak na chvály nepotrpûl. Ve své práci se fiídil heslem „V‰echno krásné a u‰lechtilé aÈ slouÏí k vût‰í cti a slávû BoÏí a pro povzbuzení vûfiících k vytrvalosti ve vífie.“. Podílel se na organizování rÛzn˘ch spoleãensk˘ch akcí, hlavnû v Hasiãském spolku, kde byl ãestn˘m ãlenem a také ideov˘m tvÛrcem spolkového praporu. S velkou slávou, za pfiítomnosti tehdej‰ích pfiedstavitelÛ zemû Moravy, roku 1893 prapor posvûtil. Podle sv˘ch moÏností podporoval charitativní ãinnost spolku Vojensk˘ch vyslouÏilcÛ a Katolickou jednotu zaloÏenou roku 1893 zdej‰ími kaplany. Pfii tomto spolku, za jeho nemalé hmotné podpory, byla zaloÏena Katolická knihovna a souãasnû první smí‰en˘ pûveck˘ sbor ve ·tramberku. PÛl roku po nástupu P. Nehudka do úfiadu faráfie zniãil blesk kfiíÏ na vrcholu hory Kotouãe. Od nepamûti byl kfiíÏ na Kotouãi místnímu i okolnímu lidu pfiipomínkou záchrany pfied Tatary (1241) a od Josefinské doby také památkou na zbofiené tamní dva poutní kostely. Úcta zdej‰ích i okolních vûfiících byla ke kfiíÏi a k tomuto místu nemalá. Poutníci ve zboÏném rozjímání tady pravidelnû putovali, aby uctili památku utrpení a smrti Krista Pána. Proto bylo nutné kfiíÏ co nejdfiíve obnovit. I tady P. Nehudek prokázal své v‰estranné schopnosti. Práce postupovaly tak rychle, Ïe uÏ v létû roku 1884 mohl b˘t nov˘ kfiíÏ posvûcen. S podnûtn˘m návrhem pro slavnostní svûcení pfii‰el za panem faráfiem tehdej‰í pfiíborsk˘ kaplan P. Ant. Stojan. Pan faráfi byl jeho my‰lenkou nad‰en a poÏádal Pátera Stojana o spoluúãast pfii organizaci. Stojan chtûl uspofiádáním velkolepé náboÏenské slavnosti na Kotouãi duchovnû pfiipravit zdej‰í a okolní vûfiící lid na blíÏící se cyrilometodûjsk˘ jubilejní rok 1885, ve kterém si mûl cel˘ národ pfiipomenout 1000 let od smrti svatého Metodûje. 11

Slavnostní svûcení se konalo 13. 7. 1884. Na tuto slavnost byl pozván lid z celého ‰irokého okolí se sv˘mi duchovními. PrÛvodu z kostela na Kotouã se úãastnilo pfies 8000 vûfiících, ke kter˘m na rÛzn˘ch místech hory kázali tfii kazatelé. U posvûceného kfiíÏe byla slouÏena slavná polní m‰e svatá. KaÏd˘ úãastník dostal na památku obrázek nového kfiíÏe s pfiipojenou modlitbou. KdyÏ P. Stojan rozdával mezi lidem obrázky, pov‰iml si chlapce, kter˘ na nûho upíral své nevinné dûtské oãi. Chlapce pohladil a zeptal se ho: „âím bude‰, aÏ bude‰ velk˘?“ Chlapec bez váhání odpovûdûl: „Knûzem“. Páter Stojan byl pfiekvapen˘ jeho odpovûdí a fiekl: „No, jak Pán BÛh dá. Ale stane‰-li se knûzem, pfiihlas se u mne.“ A tak, kdyÏ byl dr. Stojan jmenován v KromûfiíÏi probo‰tem, jakoby fiízením BoÏím se stalo, Ïe P. Ja‰ek se tam o rok pozdûji stal katechetou. Jednomu z posledních ‰trambersk˘ch tkalcÛ Adolfu Ja‰kovi a jeho manÏelce Kláfie, rozené Hanzelkové, se 14. 7. 1880 narodil syn, kterému pfii kfitu dali jméno po otci Adolf. Chlapec byl vychováván v bázni BoÏí a lásce k bliÏním. Velmi bystr˘ a snaÏiv˘ v uãení i práci. VyrÛstal k radosti i potû‰ení celé rodiny. Stfiedo‰kolské studium ukonãil s v˘born˘m prospûchem na gymnáziu ve Val. Mezifiíãí. UÏ na gymnáziu se u nûho projevovaly literární sklony a mimofiádné nadání pro cizí jazyky. Kromû povinné latiny a nûmãiny se velmi rychle nauãil také francouzsky, rusky i anglicky. Po maturitû nastoupil do knûÏského semináfie v Olomouci. V semináfii patfiil k nejschopnûj‰ím „MusilovcÛm“ . Pod vedením oblíbeného profesora ThDr. Aloise Musila se zapracovával s celou vervou své klidné a rozváÏné povahy do biblick˘ch studií. UÏ v semináfii se k tûmto zájmÛm pfiidruÏilo nad‰ení pro my‰lenku cyrilometodûjskou, jejíÏ peãetí byla poznamenána Literární jednota olomouck˘ch bohoslovcÛ Ja‰kov˘mi o rok star‰ími pfiedchÛdci. Ti roku 1903 pfiivezli do semináfie slovanské nad‰ení ze svého prázdninového zájezdu na slovansk˘ jih (z Mariboru, Lublanû, Krku, Zábfiehu a DÏakova). Tito ãtyfii bohoslovci (Jemelka, Skácel, ·idlík a Koneãn˘) pak zabarvili ãinnost Literární jednoty nejen na nejbliωí rok, ale i do pozdûj‰ích nepfiízniv˘ch ãasÛ. KdyÏ ve 4. roã. pfievzal Ad. Ja‰ek pfiedsednictví v Literární jednotû olomouc. bohoslovcÛ, vstoupil uvûdomûle a nebojácnû do tûchto ‰lépûjí a své dfiívûj‰í zálibû (biblickém studiu) dal také slovansk˘ smûr. Chorvatsky, srbsky a slovinsky vládnul slovem i písmem a tato v˘jimeãná schopnost ovlivnila orientaci jeho Ïivotní práce. Adolf Ja‰ek byl na knûze vysvûcen v Olomouci 16. 7. 1905 a primiãní m‰i sv. obûtoval 23. 7. 1905 ve farním chrámu Pánû sv. Jana Nepomuckého ve ·tramberku. Za své Ïivotní heslo si zvolil citát z listu sv. Pavla (l. Kor. 15,10) „Milostí BoÏí jsem, co jsem.“ Je‰tû jako kaplan v Horní (Nûmecké) Lodûnici (1905—1909) dále pokraãoval v biblick˘ch studiích, v nichÏ roku 1907 sloÏil na olomoucké bohoslov. fakultû rigorózum. Roku 1904 spolu s L. Preãanem a L. Zamykalem vydal almanach „Matce BoÏí“, ve kterém redigoval biblickou ãást „Panny Marie v Novém Zákonû“. Od roku 1905 byl spolupracovníkem „âasopisu katol. duchovenstva“, kde otiskl fiadu pohotov˘ch posudkÛ cizojazyãn˘ch biblick˘ch spisÛ. V následujícím roce pak uvefiejnil v „Slavorum litterae theologicae“ vûdeckou práci „Doktrina Rusorum de canone Veteris Testamenti“ (Uãení RusÛ o sbírce knih Starozákonních). V tomto roce psal také recense do praÏské „Vlasti“ a do revue „Slovarum litterae theologicae“, v níÏ vedle recensí jednotliv˘ch cizích dûl otiskl i pfiekvapující bibliografick˘ pfiehled z let 1900—1905 „Biblica litteratura bohemica“. 12

P. Antonín Cyril Stojan byl v KromûfiíÏi do úfiadu probo‰ta u sv. Mofiice instalován 1. 7. 1908. P. Adolf Ja‰ek se stal, snad fiízením BoÏím, roku 1909 v KromûfiíÏi katechetou na místní mû‰Èanské ‰kole chlapecké. Vzájemné seznámení mezi P. Stojanem a P. Ja‰kem pro‰lo v KromûfiíÏi rychle a hladce. P. Stojan ve‰el s P. Ja‰kem v nejuωí styk a Ja‰ek se stal po jeho boku propagátorem unionistické my‰lenky. (P. S. unionismus, hlásající spojení SlovanÛ ve vífie.) Neocenitelná byla jeho práce organizaãní. V roce 1910 zaãal vydávat „Apo‰tolát sv. Cyrila a Metodûje pod ochranou Panny Marie“. Procestoval celou slovanskou Evropu od Ruska aÏ po Balkán a v‰ude získával zájem o unionismus. Proto se na Velehradû pfii unionistick˘ch sjezdech scházela elita z celé Evropy a Stojan s Ja‰kem jí vtiskli do du‰e svÛj program. P. Ja‰ek dovedl StojanÛv v˘znam ocenit a pfii velehradsk˘ch sjezdech byl jeho pravou rukou.

Rodn˘ dÛm P. Adolfa Ja‰ka, Vojtûch Petrá‰, 1957.

13

Bohumír Jaronûk a ·tramberk (Pfiíspûvek ke 140. v˘roãí narození a k 80. v˘roãí postavení památníku Mistra Bohumíra JaroÀka na Kotouãi) Josef Adamec Rok 1903 se zapsal do dûjin ·tramberka v˘razn˘m písmem: kromû zpfiístupnûní Trúby se zde v prosinci konala v˘stava obrazÛ Bohumíra JaroÀka — pro ·tramberk na poãátku 20. století události opravdu v˘znamné. Tuto skuteãnost potvrzují i slova, oti‰tûná v tehdej‰ím Kravafisku: „…V˘stava JaroÀkova a cel˘ jeho leto‰ní pobyt na ·tramberku znamená pro nበhmotnû chud˘ a pfiírodnû krásn˘ kraj velmi mnoho…Tyto jeho malované básnû projdou v˘stavami, stanou se majetkem jednotlivcÛ — cel˘ch mas… „Zde nauãil jsem se teprve kresliti“ — tak sám umûlec charakterisoval dÛleÏitost svého pobytu na ·tramberku pro sebe samého…MnoÏství kupujících i nav‰tûvovatelÛ v˘stavy pfiib˘vá kaÏd˘m dnem, a nedivno, Ïe pofiadatelstvo rozhodlo se prodlouÏiti otevfiení v˘stavy na dny sváteãní dne 25., 26. a 27. prosince“. V˘stava JaroÀkov˘ch obrazÛ pofiádaná dr. Hrstkou vyznûla jako projev úcty k malífiovu umûní i k jeho ‰lechetnosti hodlající zachránit poklady lidové tvorby roztrou‰ené po chalupách. Vzpomínky na tyto události se v mnoh˘ch ‰trambersk˘ch rodinách dûdí z generace na generaci. V‰imneme si více samotného malífie a to slovy jeho pfiítele a organizátora v˘stavy, dr. Hrstky: „Jednoho z prvních jarních slunn˘ch dnÛ roku 1902 objevila se v uliãkách ‰trambersk˘ch typická, subtilní postava JaroÀkova. Dobromyslná, sdílná a vÏdy usmûvavá tváfi získala a dobyla mu rázem celé ulice…“ A opravdu, jméno Bohumíra JaroÀka je pro mnohé milovníky umûní spjato s pfiedstavou malebného moravského mûsteãka ·tramberka. Divadelnû kreslená silueta ·tramberka je doslova heraldickou symbolikou jeho umûleckého ‰títu. Jaronûk jako první umûlec objevil ve ·tramberku soubor etnografick˘ch krás a zvlá‰tností horského moravského koutu a tato mnohotvárná tématiãnost poskytla vût‰inu látky jeho malífiskému a grafickému dílu. Zde na‰el zdroj své lásky ke kraji, kter˘ dodal jeho umûlecké tvorbû bohatou lásku a nejhlub‰í a estetické záÏitky. V dobû, kdy Jaronûk tvofiil svoje barevné dfievoryty, akvarely a temperové obrazy ze ·tramberka a okolí, nebyla starobylá krása tohoto moravského zákoutí je‰tû poznamenána ru‰iv˘mi vlivy technické civilizace. ·tramberk byl pro nûj skuteãn˘m pohádkov˘m místem, v nûmÏ se spojovala krajináfiská krása s malebn˘m vala‰sk˘m stavitelsk˘m svérázem. Tuto poÏehnanou náplÀ starobyl˘ch pozÛstatkÛ pfiírodních a umûleck˘ch krás dovedl ztvárnit na sv˘ch listech do souvislého bohatého proudu pestré barevnosti vala‰ského lidového malování. Od doby první JaroÀkovy v˘stavy ve ·tramberku zaãíná jeho proslulost vala‰ského malífie. Bylo aÏ obdivuhodné, Ïe v jeho útlém a kfiehkém tûle sídli duch tak svérázn˘ a nezdoln˘. Narodil se v rodinû fiemeslníka s mal˘m kouskem políãka, dûtství proÏíval v poãestné chudobû. Otec byl barvífiem, sestavoval vzory, vyfiezával ‰toãky, barvil a tiskl dfievoryty na plátnû. Mal˘ Jaronûk tak vnikal do tajÛ umûní a sál do sebe lásku k v˘tvarné práci. U svého str˘ce Franti‰ka Zedníka, profesionálního malífie, vidûl malování obrazÛ, vãetnû pfiípravy materiálu. Celé hodiny vydrÏel pozorovat str˘ce a sledovat pohyb jeho rukou a ‰tûtcÛ. V dal‰ím svém str˘ci, matãinû bratru, poznal dokonalého umûlce, mistra varhanáfie, kter˘ ‰iroko daleko vynikal svou pílí a dovedností, která se v rodinû dûdila. JaroÀkova matka svému zvídavému synkovi s pocitem rodové p˘chy vyprávûla o tom, jak dûdeãek dûlával varhany — to poslouchal radûji neÏ o princích a princeznách. 14

V dospívajícím synovi zrála touha stát se malífiem. Vstoupil do odborné ‰koly pro umûleck˘ prÛmysl dfievafisk˘ ve Vala‰ském Mezifiíãí. Tam se poprvé potkal s Frantou Úprkou, nejvûrnûj‰ím druhem jeho mládí a nejvûrnûj‰ím pfiítelem jeho stáfií. Po ukonãení ‰koly, vybaven umûleck˘mi a jazykov˘mi schopnostmi se vydal do svûta, aby tam nab˘val nov˘ch zku‰eností. Velmi rád vzpomínal na sedm let proÏit˘ch v Budape‰ti, ve velkomûstském prostfiedí s ãil˘m umûleck˘m ruchem. Tam si Jaronûk svou umûleckou prací vybojoval ãestné místo nejen v âeské besedû, ale i v pfiedních umûleck˘ch závodech. Modeloval v keramick˘ch podnicích, navrhoval keramická díla, byl dekorativním architektem nábytku i akvarelistou–portretistou a umûleck˘m poradcem u nejlep‰ího fotografa. Pfii pfiíleÏitosti oslavy tisíciletí maìarského státu vytvofiil velk˘ reprezentaãní obraz „âardበna venkovû“, v jehoÏ postavách zachytil osobnosti budape‰Èsk˘ch divadel, ãinohry a opery. Toto dílo mu pfiineslo v˘hodnou nabídku na zamûstnání v Káhifie a Jaronûk ji pfiijal. ZajíÏdûl do Egypta jen na zimu, na léto se vracel do Budape‰ti. A nejezdíval pfiímo, jednou projel ¤eckem, jindy jel z Cafiihradu Malou Asií, S˘rií a Palestinou, domÛ zase jin˘m smûrem, balkánsk˘mi státy. Pozdûji procestoval Itálii — tam a v Dalmácii b˘val ãast˘m hostem. Poznal Belgii a Holandsko, Francii i Nûmecko. Ale vÏdy se rád vracel domÛ, na Vala‰sko. AÏ koneãnû nadobro opustil cizinu, vzdal se pevného a v˘bornû honorovaného místa. Rozhodnû odmítl lákavé nabídky z Ameriky i z Austrálie, kde se mohl stát proslul˘m umûlecko–prÛmyslov˘m odborníkem. Av‰ak láska k vlasti a rodnému kraji, touha po umûlecké svobodû i pevné rozhodnutí stát se malífiem jej táhla domÛ. Roku 1896 se vrátil natrvalo. Sv˘m rozhodnutím projevil opravdu velikou odvahu. Na vala‰ském venkovû, jako tenkrát v‰ude jinde, nebylo Ïádného porozumûní pro v˘tvarné umûní. On si v‰ak pfiinesl jenom nad‰ení, jinak prázdné ruce, nevystudoval malífiskou akademii, je samouk s málem technick˘ch odborn˘ch znalostí. Jeho oãi byly je‰tû plné oslniv˘ch krás Orientu, av‰ak miloval rodn˘ kraj. Znovu se uãil poznávat krásy domova, hledal v˘raz pro jejich umûlecké vyjádfiení. Ani v dobû pracného hledání i kolísání Jaronûk neklesl, uchoval si svou umûleckou svobodu. K pln˘m hrncÛm v Egyptû se jiÏ nevrátil. Na ãetn˘ch toulkách pfiírodou prohloubil svÛj vztah k Vala‰sku a kdyÏ do‰el na ·tramberk, byl jiÏ umûlcem vyzrál˘m a zcela sv˘m. ·tramberk poznal uÏ za studentsk˘ch let na reálce v Novém Jiãínû. Od té doby mu ‰tramberské uliãky a pÛvabná zákoutí utkvûly navÏdy v pamûti. Po absolvování dfievafiské ‰koly na‰el první zamûstnání v Kopfiivnici jako keramick˘ modelér, sice asi na ãtyfii mûsíce, ale to staãilo jeho vztahy ke ·tramberku znovu oÏivit. AÏ se po letech v umûní vypracoval, pfiijel, aby se stal vykladaãem krás ·tramberka a pÛvabÛ jeho kraje. Na pobyt ve ·tramberku Jaronûk rád vzpomínal, ·tramberáci jej zvali, aby pfii‰el malovat chalupy „u kerych e‰tû nûbyl“. V JaroÀkovû díle oÏíval ·tramberk jeho studentsk˘ch let, vidina jeho umûleck˘ch snÛ. Na‰el si pro svá ‰tramberská díla svÛj osobit˘ sloh, zaãal malovat na ‰edém podkladû syté tempery s pevn˘mi, úmyslnû silnû zdÛrazÀovan˘mi obrysy. Dalo by se hodnû a dlouho vzpomínat na JaroÀkovy dfievoryty se ‰trambersk˘mi motivy. Psalo se o nich i v zahraniãí. V dobû, kdy kromû Brna nebylo na Moravû Ïádn˘ch v˘stav, zahájil Bohumír Jaronûk v r. 1903 umûleckou ãinnost svou v˘stavou v malém, neznámém ·tramberku. Právû zde zaãíná dlouhá fiada umûleck˘ch v˘stav a v‰echny byly ovocem ze semene zasetého JaroÀkem. Ve své tvorbû se pfiiklonil k impresionismu a to z celého srdce a z hlubokého pfiesvûdãení. 15

O JaroÀkovû umûní napsal znám˘ ‰v˘carsk˘ umûleck˘ kritik William Ritter: „Boh. Jaronûk je dokonal˘ dekoratér slovansk˘ z vûtve ãeskoslovanské, jehoÏ pfiíchod byl odedávna oãekáván. Vidí v‰echny vûci svého milovaného kraje ze stránky dekorativní, epické a symbolické, ale zároveÀ s jistou volností, nepravidelností a nesoumûrností, bez opakování. V nûm se uskuteãÀuje spojení instinktivního umûní lidového s cílevûdom˘m umûním umûleck˘m…“ I ostatní cizina oceÀovala JaroÀka, jeho díla byla reprodukována a pfiíznivû oceÀována v anglick˘ch, francouzsk˘ch i italsk˘ch revuích. JaroÀkovo vítûzství bylo o to zásluÏnûj‰í, Ïe ‰lo o umûní vyrostlé pfiedev‰ím z národní tradice. Podobné zásady jako Jaronûk zastávali na Moravû i jiní v˘tvarníci, na Slovácku pfiedev‰ím JoÏa Úprka. Ideové pfiíbuzenství je brzy spojilo a k nim se pfiidávali dal‰í, ktefií kromû vlastní umûlecké tvorby usilovali téÏ o obrodu lidového umûní. Ale oficiální praÏská kritika jejich snahy odmítala. Utvofiili proto SdruÏení v˘tvarn˘ch umûlcÛ moravsk˘ch se sídlem v Hodonínû. Jeho ãinnost, úsilí a snahy by zabraly nûkolik stránek. Pfiipomeneme alespoÀ jeho úsilí o vybudování Vala‰ského muzea v pfiírodû. UÏ v roce 1911 zaloÏil v RoÏnovû Muzejní spolek a zaãal sbírat drobné lidové v˘robky (kroje, v˘‰ivky, keramiku, malby na skle, nábytek…), ale chtûl zachránit i lidové stavby. âást projektu vybudoval je‰tû za svého Ïivota. Doprostfied smrkÛ, borovic, lip, bfiíz a javorÛ v roÏnovském parku s pÛvabn˘m v˘hledem na Radho‰È, pfienesl starou roÏnovskou radnici z r. 1773 a vedle ní postavil jinou chalupu z roÏnovského námûstí s rázovitou pavlaãí, sloupy a podsíÀkem. Pfiib˘valy i dal‰í lidové stavby z okolí. Ale JaroÀkÛv projekt nena‰el v‰ude porozumûní, ani u Státního památkového úfiadu! (problémy s „památkafii“ byly v r. 1925, ale i v r. 1903 pfii opravû Trúby…). Ale neklesal na duchu, vûfiil, Ïe budoucnost ocení toto úsilí a muzeum se doãká zaslouÏené slávy. SvÛj poslední vefiejn˘ projev z léta 1932 konãí odkazem svého muzea a jeho ideí mladé generaci vala‰sk˘ch umûlcÛ, jako by jiÏ tu‰il, Ïe se nad jeho Ïivotem sná‰í tich˘ soumrak vûãného západu. Kofieny jeho Ïití nahlodávalo utrpení tûÏké choroby. Poslední období Ïivota proÏíval spoleãnû s bratrem Aloisem a sestrou Julií v tichém roÏnovském zákoutí. I v dobû, kdy jej suÏovala choroba, v práci neustával, ale vyh˘bal se spoleãnosti, nerad opou‰tûl domov. Nemoc se hor‰ila, Mistr chfiadl, sil rychle ub˘valo a Jaronûk se rozhodl pro rázné fie‰ení — vydal se do zlínské nemocnice na operaci. Oãekával od ní uzdravení, neprojevil ani stín nedÛvûry. Ale jeho víra se nevyplnila, pfiidruÏil se prudk˘ zánût plic a zlomil vetchou tûlesnou schránku silného ducha. Bohumír Jaronûk zemfiel 18. ledna 1933 ve Zlínû, ve mûstû, v nûmÏ se 23. dubna 1866 narodil. Za slunného lednového odpoledne dospûl na nádvofií Vala‰ského muzea v pfiírodû v RoÏnovû pohfiební prÛvod. To Mistr Jaronûk naposled nav‰tívil muzeum. Je tfieba pfiipomenout, Ïe ve ·tramberku nejvûrnûj‰ího druha Jaronûk na‰el v MUDr. Hrstkovi. Oba spoleãnû, Hrstka turisticky a Jaronûk sv˘m umûleck˘m díle, upozorÀovali na krásy ·tramberka. Oprávnûnû Jaronûk prohlásil, Ïe „Ïádnému turistickému místu v âeskoslovenské republice nebyla umûním uãinûna tak velká reklama jako ·tramberku…“ Skuteãnû umûlecké jméno Boh. JaroÀka je pro milovníky umûní pevnû spjato s pfiedstavou malebného moravského mûsteãka ·tramberka. ¤ekneme-li Jaronûk, musíme dodat ·tramberk. A naopak. Tato dvû jména jsou nerozluãnû spojena svazky vzájemného citového prolnutí. V˘stava JaroÀkov˘ch obrazÛ pofiádaná dr. Hrstkou v r. 1903 vyznûla jako projev úcty k malífiovu umûní i k jeho ‰lechetnosti hodlající zachránit poklady lidové tvorby roztrou‰ené po chalupách. 16

Pfied zhodnocením samotné v˘stavy je na místû zmínit se blíÏe o obou hlavních aktérech. Malífi Bohumír Jaronûk se seznámil se ‰trambersk˘m lékafiem v roce 1902. Dr. Hrstka na seznámení vzpomíná v ãlánku „Po stopách kulturní, umûlecké a sbûratelské práce na severov˘chodû Moravy“: „…kdyÏ na‰e umûlecké a sbûratelské snahy nás k sobû pfiátelsky pfiipoutaly a my s hrÛzou pozorovali, jak ohroÏeny jsou tyto skrovné zbytky na‰eho lidového umûní sbûratelskou vá‰ní a zálibou nûmeckého továrníka Parmy, kter˘ mûl na Vala‰sku organizovanou síÈ sbûratelÛ po ãetnick˘ch stanicích, a v Novém Jiãínû zámoÏné továrnice Hıcklové se znám˘m sbûratelem Weberem, kter˘ ve v‰ech obcích na Novojicku v˘‰ivky sbíral a buì v soukromém aneb v mûstském muzeu ukládal, nedovedli jsme ani na okamÏik váhati a odhodlali jsme se i pfii na‰em tûÏkém zamûstnání a pfii na‰ich skrovn˘ch hmotn˘ch prostfiedcích postaviti se naproti tomuto cizáckému a nám zjevnû nepfiátelskému pÛsobení. Za necel˘ rok pro‰li jsme s JaroÀkem v‰echny ãeské obce na Novojicku, Hodslavsku, Pfiíborsku a ·trambersku, prohledali jsme v‰echny bohat‰í statky i chudé chaloupky, pozotvírali v‰echny uprá‰ené truhlice, pozpfiehazovali temné komory bez únavy, bez hofikosti, ano i bez závisti…“ Úryvek z âerné zemû (1929 — 30, ã. 9 — 10, str. 161— 165) pfiedesílá pohnutky, jeÏ spojily dr. Hrstku s JaroÀkem, prozrazuje jeho sbûratelskou zálibu i nûkteré pohnutky k ní. Ve stati Tichá hrdinství od Karla Judy, lékafiova pfiítele, se o Hrstkovû náklonnosti ke sbûratelství pí‰e: „…Zaãal sbírat star˘ch lidov˘ch památek, vala‰sk˘ch bíl˘ch plen skvostnû vy‰ívan˘ch, keramiky, starého nábytku, ale nezapomnûl opatfiit si také velkou sbírku ‰trambersk˘ch zkamenûlin, ne pouze proto, Ïe jsou umûlecky zajímavé, ale Ïe jsou pfiírodnû krásné…“

17

Nyní k samotné v˘stavû. „Kravafisko“ ji v pfiedveãer v˘stavy (5. 12. 1903) takto nad‰enû uvítalo a propagovalo: „V˘stava na ·tramberku. Tyto dny byl rozeslán ze ·tramberka umûlecky proveden˘ plakát, kter˘ oznamuje pro Kravafisko radostnou událost: akademick˘ malífi p. Bohumír Jaronûk vystavuje na ·tramberku ve dnech 6.—20. prosince 1903 své obrazy z Vala‰ska a hlavnû ze ·tramberka samého…Z Vala‰ského Mezifiíãí uãinil nûkolik umûleck˘ch exkursí za moravsk˘mi hrady a mûsty aÏ zabloudil na ·tramberk a zde malebn˘mi a zájmem p. dr. Hrstky nadobro upoután uvázl. Pracoval celé léto pilnû jako vãeliãka, lezl se sv˘m malífisk˘m stojanem po v‰ech skalách a spárách a zachytil mnoho krás útulného vala‰ského Betléma, jak ·tramberk nazvali. Barvy jeho jsou Ïivé, obrazy jeho tû‰í a obãerstvují. Kdo je uvidí, tomu se otvírají oãi pro krásy na‰eho domácího kraje a cítí se tu ‰Èastnûj‰ím, pfiilne vût‰í láskou k domovinû. V˘stava je otevfiena dennû od 9 do 4 hodin a platí se vstupné pouze 40 haléfiÛ. Skuteãnost, Ïe v˘stava byla pfiece jen v˘jimeãnou událostí, svûdãí i dal‰í zpráva oti‰tûna v Kravafisku: „V nedûli dne 13. t. m. se‰la se znaãná ãást inteligence a ve‰kerého obyvatelstva kraje na ·tramberku, aby tu oslavila otevfiení v˘stavy JaroÀkovy, … V˘stava JaroÀkova a cel˘ jeho leto‰ní pobyt na ·tramberku znamená pro nበhmotnû chud˘ a pfiírodnû krásn˘ kraj velmi mnoho…Tyto jeho malované básnû projdou v˘stavami, stanou se majetkem jednotlivcÛ — cel˘ch mas… „Zde nauãil jsem se teprve kresliti“ — tak sám umûlec charakterisoval dÛleÏitost svého pobytu na ·tramberku pro sebe samého… MnoÏství kupujících i nav‰tûvovatelÛ v˘stavy pfiib˘vá kaÏd˘m dnem, a nedivno, Ïe pofiadatelstvo rozhodlo se prodlouÏiti otevfiení v˘stavy na dny sváteãní dne 25., 26. a 27. prosince“. V˘stava zaujala více, neÏli se pfiedpokládalo. V následující glose „Mravní a hmotn˘ v˘sledek JaroÀkovy v˘stavy na ·tramberku“ je zaznamenáno: „V˘stavu nav‰tívilo do dne 13. t. m. 400 platících osob z celého okolí, Ïactvo uãitelského ústavu v Pfiíbofie a nûkter˘ch tfiíd ‰koly ‰tramberské i znaãná ãást dûlnictva…“ Inu, byla v˘stava událostí roku. V‰ak ji také ·tramber‰tí s vdûãností pfiijali, navíc si mohli vystavená díla zakoupit, o ãemÏ informovalo jiné vydání Kravafiska poãátkem nového roku 1904: „…obrazÛ prodáno 23 za 2 110 korun, pfied v˘stavou koupeno 14 obrazÛ za 1 225 K. Celkem vystaveno 64 obrazÛ…Za vstup vybráno a za katalogy 318 K 80 haléfiÛ. Mezi kupujícími je samozfiejmû dr. Hrstka, dr. Derka, hoteliér Kahánek…mimo ‰kolních dûtí pfii‰lo 1 036 platících náv‰tûvníkÛ…“ A to je úctyhodné mnoÏství, uváÏíme-li okolnosti: kulturní úroveÀ obyvatelstva v té dobû ne zvlá‰È vysokou, navíc ‰lo o první v˘stavu toho druhu ve ·tramberku… A co na adresu dr. Hrstky prohlásil B. Jaronûk sám? „Domek dr. Hrstky jsem naz˘val v˘stavním palácem a doktora samého intendantem“. K ‰edesát˘m narozeninám B. JaroÀka napsal dr. Hrstka do ãasopisu Radho‰È v pozdravném ãlánku: „…zakotvil na ·tramberku zcela beznároãnû a neznám, jen proto, Ïe kdysi jako student si ·tramberk zamiloval a stal se proto jeho malífiem, propagátorem, dobrodincem, ale také jeho miláãkem…Jest vûãná ‰koda, Ïe Jaronûk tak brzy opustil ·tramberk — ani ve Vala‰ském Mezifiíãí, ani v RoÏnovû nena‰el uÏ toho prostfiedí, které postavilo ho na ·tramberku na vrcholn˘ bod jeho umûní…“ Ale B. Jaronûk neopustil dr. Hrstku, stále se spolu scházeli, jejich vzájemná bohatá korespondence svûdãí o oboustranné píli pro kulturní povznesení mûsteãka pod Trúbou. Není proto divu, Ïe mu vdûãní ‰tramber‰tí obãané v roce 1926 postavili na Kotouãi památník, z nûhoÏ se Jaronûk stále dívá na svÛj ·tramberk. UÏ 80 let. 18

Mistr Jaronûk se na svÛj ·tramberk od jeskynû ·ipky dívá uÏ 80 let. P R A M E N Y: Ritter, William: Bohumír Jaronûk. In Dílo roã. VIII, 1909, Praha Votruba, Jaroslav: Bohumír Jaronûk. In V˘tvarné snahy, roã. VII, 1926, Praha. ·Èastn˘, Jan: Bohumír Jaronûk. In Hollar, roã. VII, 1930—31, Praha. Kolektiv: Vala‰sk˘ malífi Bohumír Jaronûk. Vydalo SdruÏení v˘tvarn˘ch umûlcÛ moravsk˘ch. Hodonín 1935. âlánky z âerné zemû 1929—30, Kravafiska 1903—04, Radho‰tû 1926. Martinásková, Franti‰ka: rodinná kronika, rukopis. 19

Jan Michalsk˘ Josef Adamec Je‰tû pfied 25 lety stál na svém místû, kousek pod námûstím, zchátral˘ domek ãp. 243, v nûmÏ doÏívala svÛj Ïivot osamûlá majitelka Terezie Vítkovská, která se vûkem blíÏila devadesátce. UÏ dvûstû let pfiedtím je na tomto ãp. uvádûna rodina Bárova, kterou Ïivilo pfieváÏnû soukenické fiemeslo, obãas si nûco vypûstovali na kousku políãka. Jak spolu rodiny souvisejí, poznáme z následujících fiádkÛ.

Demolice ãp. 243 (podzim 1983).

Okolo roku 1885 se ve ·tramberku usadil mladík z Trojanovic, Jan Michalsk˘, na‰el práci v nedávno otevfieném vápencovém lomu pod Kotouãem a zahledûl se do Terezie Bárové z ãp. 243. Brzy nato se pfiestalo fiíkat „u BárÛ“, a domek se naz˘val podle nového majitele „u Michalsk˘ch“. 19. listopadu 1888 se mladá rodina rozrostla o prvorozeného syna, kter˘ pfii kfitu dostal jméno Jan, po otci. Chudí, ale obûtaví rodiãe umoÏnili nadanému chlapci studovat v KromûfiíÏi. Mlad˘ Jan se rodiãÛm odvdûãil tím, Ïe studoval s vyznamenáním. I na maturitním vysvûdãení bylo napsáno: s vyznamenáním. Se stejn˘m v˘sledkem ukonãil i studium bohosloví. KnûÏského svûcení se mu dostalo 5. ãervence 1912 a o t˘den pozdûji slouÏil primiãní m‰i svatou ve ·tramberku. Jeho první pÛsobi‰tû bylo v Kopfiivné u ·umperka, kde slouÏil jako kooperátor. Tam se zapracoval do duchovní správy a zdokonalil se v nûmãinû. Po pÛl roce byl pfieloÏen do MladoÀova u ·umperka. V ãervnu 1913 se stal kooperátorem v Klá‰tefie Hradisku u Olomouce a mûl tak pfiíleÏitost dále studovat. Do 31. srpna 1919 byl po dobu tfií let profesorem na ãeském olomouckém gymnáziu a od 1. záfií 1919 se — jako mlad˘ doktor bohosloví — stal fiádn˘m profesorem náboÏenství na gymnáziu v Prostûjovû. 20

U studentÛ byl oblíben, jeho pfiedná‰ky byly jasné, srozumitelné a dovedl odpovídat na zvídavé otázky ÏákÛ. V Prostûjovû zaloÏil i spolek katolick˘ch studentÛ. Nûkolik let vedl správu u Milosrdn˘ch bratfií, pozdûji u sv. Petra, kde usiloval vybudovat novou duchovní správu. Jeho kázání se vyznaãovala akademickou uspofiádaností, ‰irok˘m rozhledem a uchvacovala zvlá‰È inteligenci mûsta. Byl dobr˘m psychologem i znalcem povah a to pfiispûlo k tomu, Ïe umûl poradit nejen v rozhovorech se studenty ãi obãany, ale i ve zpovûdnici. Dr. Michalsk˘ se i jako konventní knûz vzornû staral o kostel: opravoval stfiechu, omítku, hodiny, pofiídil nové zvony. Za své zásluhy o konvent Milosrdn˘ch bratfií byl rozhodnutím generálních pfiedstaven˘ch v ¤ímû v roce 1922 jmenován ãestn˘m ãlenem ¤ádu Milosrdn˘ch bratfií. Îil skromnû, pomáhal potfiebn˘m, za Lidovou stranu byl i ãlenem zastupitelstva mûsta Prostûjova, po nûjakou dobu i radním. Pro ãleny strany pofiádal i osvûtové pfiedná‰ky. Rád zajíÏdûl i do rodného mûsta, zajímal se jak Ïijí jeho b˘valí spoluobãané. Jeho pfiiãinûním se po první válce obnovila válkou oslabená ãinnost nûkter˘ch katolick˘ch spolkÛ, pfiedev‰ím Orla. Pfii pfiíleÏitosti 200. v˘roãí trvání kostela zakoupil zvon o váze 122 kg za takfika 4 000 Kã. Zvon nesl obraz sv. Jana Evangelisty a letopoãet 1923. Na pfiání fiímsk˘ch pfiedstaven˘ch studoval v letech 1924 — 1925 Instituto per l’ Europa Orientala a mûl b˘t jmenován profesorem na bohoslovecké fakultû v Olomouci. Dr. Michalsk˘ v‰ak onemocnûl, nabízeného místa se vzdal a zbytek Ïivota vûnoval zcela studentÛm a vûfiícím v Prostûjovû. Sám na sobû trpce poznal platnost pofiekadla, Ïe „kaÏd˘ dobr˘ skutek b˘vá po zásluze potrestán“. Za v‰echnu horlivost okusil i trpkost nevdûku. Z nepochopiteln˘ch dÛvodÛ jej potkalo nûco naprosto neãekaného. Rok pfied smrtí, v dobû, kdy váÏná choroba uÏ tûÏce poznamenala jeho zdraví, byl usnesením v˘boru DruÏiny kostela sv. Petra ze dne 7. ãervence 1935 z DruÏiny vylouãen a zbaven ãlenství! On, kter˘ se tolik staral o zfiízení samostatné fary u tohoto kostela. Kolik slzí zkropilo tento pfiípis! Dr. Jan Michalsk˘ zÛstal neúnavn˘ aÏ do úpadu. Do poslední chvíle konal sluÏby BoÏí u sestfiiãek v nemocnici, kaÏd˘ t˘den zpovídal. Je‰tû v pátek 24. ãervence 1936 slouÏil v nemocniãní kapli m‰i svatou — tu poslední. O ãtyfii dny pozdûji zemfiel na rakovinu jater. Posledního rozlouãení v Prostûjovû se zúãastnilo na 80 knûÏí v ãele s ãestn˘m kanovníkem P. LázeÀsk˘m. Celá fiada fieãníkÛ ocenila ãinnost a zásluhy zesnulého. V rodném ·tramberku jej pochoval svûtící biskup Msgre Jan Stavûl za úãasti nûkolika desítek knûÏí. Mnozí fieãníci pfiipomnûli Ïivotní cestu, hloubku a krásu ducha Dr. Jan Michalského. Zesnul˘ byl i plodn˘m spisovatelem, pfiekladatelem, pravideln˘m dopisovatelem do katolick˘ch ãasopisÛ. VzpomeÀme alespoÀ dvû kníÏky o zvonech, vydané v Prostûjovû roku 1921: Dûjiny, v˘znam a svûcení zvonÛ a Svûcení zvonÛ, dle fiímského pontifikátu a rituálu. Dr. Michalsk˘ pfieloÏil mj. i celé Martyrologium — Ïivoty muãedníkÛ. Jeho pfiítel Hubert Havránek v jedné své kníÏce (Za lep‰ím chlebem, vydala Ranná setba 1932) vzpomíná: „…Za pohody vonícího podzimního rána jsem pfiijel do Olomouce nav‰tívit tfietího svého dobrého pfiítele, profesora bohosloví a konsistorního radu Dra Jana Michalského. MuÏ utvrzen˘ ve vûdách i ctnostech mû okouzlil pfiekvapující srdeãností a vfielou radostí z mého pfiíchodu. Povûdûl 21

mi mnoho o kaÏdém z kolegÛ. Jsou z nich uÏ faráfii, lékafii, profesofii, advokáti, úfiedníci, dÛstojníci, jak kam koho vítr zavál…“ NechÈ je tato vzpomínka jako kytiãka pfii pfiíleÏitosti v˘roãí 70 let od jeho úmrtí. To uÏ rodiãe Jan a Terezie Michal‰tí ukládali do hrobu své druhé dítû. Dnes ani ne 48letého studovaného syna, pfied deseti lety 32letou dceru Annu. Tfietí ze ãtyfi dûtí, syn Josef byl nezvûstn˘, pr˘ zemfiel kdesi na Sibifii. Pro útûchu a podporu zÛstala poslední dcera Terezie, provdána za Jana Vítkovského (Pánka). A tak po smrti star˘ch Michalsk˘ch domek naposled zmûnil majitele. V lednu 1982 zemfiela ve vûku 89 let Terezie Vítkovská a o rok pozdûji ji následoval i 96let˘ manÏel Jan Vítkovsk˘. Chalupa uÏ nûkolik let chátrala a tak v r. 1983 — asi 100 let po pfiíchodu Jana Michalského do ·tramberka — zaãala její demolice. Dnes je na jejím místû parãík a jen málo obyvatel si uÏ vzpomene, Ïe zde stávala chalupa a v ní se narodili dva bratfii s naprosto odli‰n˘mi Ïivotními cestami i osudy (viz následující ãíslo ZM·). Kdyby ty ‰tramberské chalupy mohly mluvit!

Zde stávala chalupa ãp. 243, dnes je tu parãík.

22

Pokusné ‰toly ·tramberk, základna pro fie‰ení grantov˘ch úkolÛ za VVUÚ ing. Milan âernín, upravil Josef Marek Areál pokusn˘ch ‰tol VVUÚ, a.s. se nachází v prostoru b˘valého vápencového lomu na okraji katastru mûsta ·tramberk (místní ãást „Na Horeãkách“). Od zástavby mûsta je oddûlen terénními pfiekáÏkami. Pokusné ‰toly jsou vyraÏeny v dob˘vacím prostoru Lomu Kotouã.

Toto v ãeské republice unikátní pracovi‰tû je schopno fie‰it v rámci v˘zkumné, zku‰ebnické a zakázkové ãinnosti problematiku jednak v oblasti protiv˘buchové prevence, jednak v oblasti bezpeãnosti a technologie trhacích prací.

LEGENDA: 1 Velká pokusná ‰tola, 2 Mûfiicí ‰tola, 3 Stará ‰tola, 4 Spojka ‰tol, 5 Expanzní komora, 6 Hrázov˘ objekt, 7 Spojovací vrt, 8 Mûfiicí krabice 23

Pokusné ‰toly jsou celkem tfii. Velká pokusná ‰tola obloukového profilu o prÛfiezu 9,2 m2 je dlouhá 300 m. Stejnou délku má paralelní mûfiicí ‰tola s lichobûÏníkov˘m profilem a prÛfiezem 4,7 m2. Obû ‰toly jsou na konci propojené pro nucené odvûtrání v˘buchov˘ch zplodin. Tfietí tzv. stará ‰tola, vyraÏená v pravoúhlém profilu prÛfiezu 5,5 m2, místnû upraven˘m aÏ na 20,6 m2, je dlouhá 56 m. ·toly jsou vybaveny proti pfienosu neÏádoucích úãinkÛ v˘buchÛ na okolí expanzní komorou a hrázov˘mi protiv˘buchov˘mi objekty. Ve velké pokusné ‰tole je osmnáct mûfiicích míst spojen˘ch vrty s mûfiicí ‰tolou. Vzdálenosti mezi nimi jsou cca 15 m. Mûfiicí místa tvofií krabice ve v˘buchuvzdorném provedení, které jsou zapu‰tûny do boku ‰toly. Do víka kaÏdé mûfiicí krabice je moÏno osadit dva snímaãe buì tlaku, nebo plamene, nebo kombinaci obou (pro budoucnost poãítáme i s mûfiením teplot). V mûfiicích krabicích jsou elektronická zafiízení pro pfiipojení snímaãÛ. Z kaÏdé krabice jsou kabely vedeny vrty a potrubím pfies mûfiicí ‰tolu do rozvodn˘ch polí pfied ústím mûfiicí ‰toly, tam jsou propojeny pfies svorkovnice na dal‰í trasu vedoucí kabelov˘m kanálem do objektu mûfiení. V objektu mûfiení jsou dal‰í rozvodná pole, pfies která jsou signály ze snímaãÛ vedeny do jednotliv˘ch kanálÛ mûfiicích pfiístrojÛ. To umoÏÀuje velmi variabilnû mûnit pofiadí signálÛ podle jejich poãtu a konfigurace mûfiení. Mûfiicí pfiístroje jsou k dispozici tfii. Jedná se o dvû tranzientní pamûti Adam od firmy Maurer, max. poãet souãasnû mûfien˘ch kanálÛ je osmnáct a PC s mûfiící kartou DAQ Card–Al–16 XE–50 firmy National Instruments. Standardní program zku‰ební laboratofie VVUÚ, a.s., na pokusn˘ch ‰tolách pfiedstavují akreditované zkou‰ky v rámci pracovních postupÛ pracovi‰tû, tj. zkou‰ky v˘buchuvzdorn˘ch hrázov˘ch objektÛ, hrázov˘ch dvefií a dvefií pro prÛlez, hrázov˘ch luten a poklopÛ, prÛchodÛ pro pásov˘ dopravník a hrázov˘ch prÛvûtrníkÛ, odoln˘ch tlaku 0,5 nebo 1,0 MPa, vãetnû navazujících zkou‰ek zafiízení proti pfienosu v˘buchového plamene a zkou‰ek uzavíracího mechanismu hrázov˘ch objektÛ, dále zkou‰ky tlakové odolnosti dvefií, poÏárních dvefií a kryt˘ch prostupÛ stavebních objektÛ, namáhan˘ch definovan˘m v˘buchov˘m tlakem do 450 kPa a zkou‰ky protiv˘buchov˘ch uzávûr. V dané oblasti naplÀujeme i poÏadavky evropsk˘ch norem âSN EN 13124–1 Okna, dvefie a okenice — Odolnost proti v˘buchu — Zku‰ební metoda — âást 1: Rázová trubice a âSN EN 13541 Sklo ve stavebnictví — Bezpeãnostní zasklení — Zkou‰ení a klasifikace odolnosti proti v˘buchovému tlaku. Roz‰ífiení pracovních moÏností pfiedstavuje nadstandardní program v rámci speciálních zkou‰ek a zakázek dle objednávky zákazníka, napfi. modelování rizikov˘ch situací nebezpeãn˘ch zapálením v˘bu‰ného prostfiedí, práce v oblasti v˘buchu a poÏáru v uzavfien˘ch prostorách, ochrana proti v˘buchu pro konkrétní nainstalované podmínky, hodnocení dynamiky v˘buchov˘ch dûjÛ prachovzdu‰n˘ch a plynovzdu‰n˘ch smûsí, tj. vstupní podmínky a rozvoj, tlakové prÛbûhy, rychlost ‰ífiení a jejich útlum. Konfigurace pokusn˘ch ‰tol ve ·tramberku, variabilita mûfiícího systému a zku‰enosti fie‰itelského t˘mu vytváfiejí rovnûÏ základní podmínky k fie‰ení grantov˘ch projektÛ v oblasti protiv˘buchové prevence. V minulosti jsme fie‰ili projekty pfiedev‰ím pro doly s nebezpeãím v˘buchu plynÛ a prachÛ. Pozdûji se na‰e ãinnost roz‰ífiila do obecnûj‰í polohy bezpeãnostního inÏen˘rství pro potrubní systémy a dopravní trasy povrchov˘ch provozÛ, kde lze aplikovat poznatky z oblasti 1D a 2D ‰ífiení v˘buchu a v˘buchov˘ch vln. V dané problematice dlouhodobû spolupracujeme s Ústavem energetick˘ch materiálÛ Univerzity Pardubice. V souãasné dobû navazujeme mezinárodní spolupráci pro fie‰ení eliminace nebezpeãí pfii dopravû v˘bu‰n˘ch a hofilav˘ch látek v tunelech. Z hlediska technologie a bezpeãnosti trhacích prací ovûfiujeme na pokusn˘ch ‰tolách pfiedev‰ím nové technologie pfii pneumatickém nabíjení trhavin pro bezv˘lomové trhací práce, jeÏ jsou souãásti protiotfiesové prevence v podmínkách dÛlní ãinnosti. 24

O zvífiatech a lidech Vûra Horáková AniÏ bychom si to uvûdomovali, celé období nejrannûj‰ího dûtství je spojováno s pfiírodou a se zvífiaty okolo nás. Témûfi v kaÏdé domácnosti se nûco chovalo a tak tomu bylo i u nás. Po dvofie se procházely stafienãiny slepice v ãele s kohoutem „vla‰ákem“. Blízk˘ chlívek ob˘vala nezbytná koza. Ta dodávala mléko pro statného pa‰íka, kter˘ zase zásoboval celou rodinu masn˘mi lahÛdkami. Nahofie nad kozími chlívky ob˘valo své kotce nûkolik králíkÛ a naproti klidnû pfieÏvykovaly seno alespoÀ dvû oveãky. A na noc se do chléva pfiibatolilo asi tucet hus, které trávily den na dvofie za domem a veãer spásaly trávu okolo políãka na nedalekém Kocvínku. Abych to vzala zkrátka, byl to asi cel˘ v˘ãet zvífiat, které kaÏdoroãnû chovala moje stafienka. Ov‰em v na‰em sousedství to b˘valy z tûch vût‰ích hlavnû krávy. Trpûliví pomocníci v tûÏké polní práci a zároveÀ Ïivitelky poãetn˘ch rodin. Domácí mléko a z nûho stluãené máslo i tvaroh, to byla pochoutka. Dal‰ími obyvateli a dodnes mnou nejvíce obdivovan˘mi zvífiaty u na‰ich sousedÛ byli konû. Krásná, u‰lechtilá a inteligentní zvífiata, která si s ãlovûkem rozumí jiÏ po nûkolik tisíciletí. Tam mûli konû dva — Frice a Bubiho. V‰ichni jsme se navzájem dobfie znali, konû na nás reagovali a tich˘m zarÏáním se s námi pozdravili, kdykoliv jsme je nav‰tívili v jejich stáji. Jako pamlsek jsme jim nosívali kus suchého chleba. DlaÀ se musela pûknû vyrovnat a oni si jemnou ochlupenou tlamou lehce vzali nabízen˘ mls. Ti‰e stáli ve svém „stání“ a my je hladili po leskl˘ch bocích, které se pfii dotyku jemnû chvûly. KaÏdodennû zapfiaÏeni do vozu doprovázeli svého pána pfii práci na poli. Pamatuji na to, jak nedoãkavû pfie‰lapovali a tû‰ili se na cestu do voln˘ch a vûtrn˘ch polí. Za chladn˘ch nebo de‰tiv˘ch dní chránil hfibety koní jejich pán zelenou houní. DomÛ si pfiiváÏeli zelené krmení na dal‰í den. V dobû Ïní jsme se obdivovali vytrvalosti a síle zvífiat pfii dováÏení ohromn˘ch fÛr naloÏen˘m „boÏím darem“ k na‰im nejbliωím sousedÛm u HyklÛ, kde mûli mlátiãku na obilí. Hodnû ãasu jsme dennû trávili zajímavou podívanou na uprá‰ené lidi, ktefií s br˘lemi na oãích a zavázan˘mi ústy proti prachu, dodávali nenasytnému a hluãnému stroji fiadu zlat˘ch snopÛ k oddûlení zrna od plev. Za krásn˘ch a slunn˘ch dnÛ hluãel stroj témûfi nepfietrÏitû. V‰ichni pospíchali s uskladnûním „zboÏí“ do s˘pky. Dobfie si také pamatuji na krásná zvífiata — konû, se kter˘mi jezdíval pan Josef MojÏí‰ek, (1914), rodák z nedaleké Ba‰ky, kter˘ proÏil v na‰em mûstû kus svého Ïivota. Do ·tramberka pfii‰el v roce 1935 a hledal zde práci. Tehdy jedenadvacetilet˘ statn˘ mladík ji na‰el v hospodáfiství u paní Petrá‰ové, která byla vdovou. Z domova uvykl˘ na práci v zemûdûlství, zastával funkci hospodáfie s dobfie vyvinut˘m smyslem pfii zacházení se zvífiaty. Miloval konû, byli mu kaÏdodenními pomocníky i pfiáteli. Zvífiata se umí odmûnit ãlovûku za ‰etrné zacházení a citliv˘ pfiístup. Jezdíval uÏ od ãasného jara, pak i za úporn˘ch letních veder. Vidím jeho opálená záda, po kter˘ch stékal ve struÏkách fiinoucí se pot. Za chladn˘ch, ale such˘ch dní, obleãen jen v zelené, pravdûpodobnû staré vojenské ko‰ili a kalhot stejné barvy. Stál˘m pohybem venku a namáhavou prací, bylo jeho silné a otuÏilé tûlo do hnûda opálené. Nedovedu uÏ dnes dobfie odhadnout, kolikrát za den se opakovala jeho cesta a jak dlouho trval jeho bûÏn˘ pracovní den. Jezdil kyvadlovitû, stále stejn˘m, pomal˘m tempem od rána do pozdních hodin. Na jeho „hnûdácích“ bylo na první pohled vidût, Ïe se jejich pán o nû dobfie stará. Srst na pln˘ch bocích a stehnech se krásnû leskla. Hfiíva a Ïínû ohonÛ byly tmavé barvy. PfiestoÏe konû vy25

konávaly dennû tak tûÏkou práci, nebylo na nich vidût Ïádnou újmu. Stále vidím v duchu ozdobné puklice na ohlávce koní, které se pfii kaÏdém kroku zaleskly. Za sebou táhly vÛz s nízk˘mi postraÀky, na kterém bylo vidût, jakou tíÏ lomového kamene musí uvézt. Copak nahoru, témûfi aÏ pod sam˘ vrchol Bílé hory to ‰lo zlehka, ikdyÏ cesta byla kamenitá a dosti strmá. Biã b˘val zasunut hned vedle sedátka vozu a slouÏil jen pravdûpodobnû jako symbol. Nikdy jsme nevidûli, Ïe by ho jejich pán pouÏil. I naloÏení ‰típan˘ch kamenn˘ch desek musel asi vozka zvládnout sám. Pak následovala cesta zpût. A tu se pak ukázalo jeho mistrovství a souhra s chytr˘mi zvífiaty pfii ovládání brzd a celého nákladu. Tlupa nás dûtí — vÏdy ochotn˘ch divákÛ, stála jako pfiikovaná pfii pohledu na skfiípající brzdy, od kter˘ch odlétávaly jiskry. Byla asi pravda, Ïe cesta s nákladem dolÛ byla tûωí, neÏli cesta pod samé temeno hory, kde DavidÛv a Petrá‰Ûv lom vydávaly své poklady pro potfiebu ‰trambersk˘ch stavebníkÛ. Po smrti paní Petrá‰ové se Josef MojÏí‰ek ze ·tramberka odstûhoval. Îil pak v nedalekém Rybí, kde v roce 1980 zemfiel a je pochován na místním hfibitÛvku.

26

·tramberk a nûmecká okupace 1939—1945 poznámky a úvahy o nejtûωí dobû na‰ich národních dûjin ve svûtle vzpomínek i archivních dokladÛ Josef Adamec ãást VI. Jaroslav Bajer narozen˘ roku 1914 ve ·tramberku. Asi ve dvou letech osifiel — rodiãe i sourozenci zemfieli pfii epidemii ‰panûlské chfiipky. Vychoval jej str˘c Josef Bajer se sv˘mi osmi dûtmi. Vyuãil se sedláfiem a ãalouníkem. Do zahraniãí ode‰el spoleãnû s bratrancem Jaromírem Bajerem a kamarádem Aloisem Mat˘skem v srpnu 1939 pfies polskou hranici u Hnojníku. Spoleãnû se dostali do Krakova. Do Francie odjeli Jaromír Bajer s Aloisem Mat˘skem a Jaroslav zÛstal u ãs. jednotky v Bronowicích. Po napadení Polska se pfii pokusu o pfiechod do Rumunska s mnoha dal‰ími dostal do zajetí v SSSR. Byl internován aÏ do bfiezna 1941. Tenkrát byl na poÏadavek ãeskoslovenské exilové vlády i s dal‰ími spoluvûzni propu‰tûn a pfievezen do Palestiny k 11. ãs. pû‰ímu praporu. S ním se zúãastnil obsazení S˘rie, taÏení proti ItalÛm na hranicích Egypta i obrany obleÏeného Tobrúku jako kulometãík. Po osvobození Tobrúku pfie‰el k 200. lehkému protiletadlovému pluku a v jeho fiadách roku 1942 bránil tobrúck˘ pfiístav i pfiilehlá leti‰tû. V létû 1943 byl s jednotkou na lodi Mauretania pfievezen okolo Afriky do Anglie. Jako pfiíslu‰ník 1. ãs. obrnûné brigády se po vylodûní do Francie zúãastnil obléhání Dunkerque. Do vlasti se vrátil v fiíjnu 1945. Po demobilizaci nastoupil zamûstnání u âSD ve ·tramberku. OÏenil se s vdovou po svém kamarádu Michalovi, popraveném Nûmci v r. 1944 a pfiestûhoval se do Îenklavy, kde v létû 1986 zemfiel. Poãátkem padesát˘ch let pfie‰el pracovat do dolÛ v Ostravû jako horník. Dosáhl hodnosti desátníka a je nositelem tûchto vyznamenání: âs. váleãn˘ kfiíÏ 1939, Medaile „Za chrabrost“, Vojenská pamûtní medaile se stuÏkou SV, VB, Medaile „Za zásluhy“ II. st., Francouzské pamûtní medaile za Afriku, Pamûtní medaile k 20. v˘roãí osvobození, Afrika Star, Clasp 8th Army. Bohuslav Bár narozen˘ 14. 1. 1901 ve ·tramberku. Vyuãil se zámeãníkem — mechanikem a pfied válkou pracoval jako Ïelezniãáfi. Patfiil mezi aktivní a angaÏované ãleny KSâ. Do zahraniãí ode‰el uÏ 19. 3. 1939, kdyÏ dostal „echo“, Ïe mu hrozí zatãení. Je‰tû tent˘Ï den dorazil pfies Fren‰tát, Ostravu do polské ãásti ·enova a druh˘ den vlakem pfies Tû‰ín, Bielsko do Mazancowic ke str˘ci své první manÏelky Adamcovi. O t˘den pozdûji se hlásil na ãs. konzulátu v Krakovû. UÏ 1. dubna obdrÏel od polsk˘ch úfiadÛ statut politického uprchlíka a prÛkaz s evidenãním ãíslem 41. V polovinû kvûtna odjel se skupinou dal‰ích ãs. vojákÛ z Krakowa do Gdynie a dále ‰védskou lodí Kalfushafen do ·védska. Vlakem a dal‰ím parníkem se dostal do Lond˘na a hlásil se na uprchlickém úfiadu. Dne 2. 9. 1939 odjel jako politick˘ emigrant do vojenského tábora v Birchingtonu, kde prodûlal základní vojensk˘ v˘cvik dobrovolníka. 27

Po vypuknutí války a vyhlá‰ení váleãného stavu mezi Nûmeckem a Francií odjel s prvním transportem ãs. dobrovolníkÛ do Francie a dostal se do stfiediska ãs. armády ve Francii v Agde. Tam byl pfiidûlen jako pomocn˘ mechanik k letecké skupinû. Po kapitulaci Francie se se zbytkem letecké skupiny nalodil na holandskou nákladní loì plující do Anglie. Letecká skupina byla pfiepravena do tábora RAF, kde nejdfiíve pracoval na v˘stavbû tábora a 11. 7. 1940 sloÏil pfiísahu RAF (osobní ãís. RAF 787043). O t˘den pozdûji skupina ãs. vojákÛ v RAF pfie‰la na leti‰tû Duxford, kde byla oficiálnû zaloÏena „310. Flight Squadron (Czech) RAF“. Bohuslav Bár se jako mechanik — drakafi po celou dobu svého pobytu v Anglii staral o v‰echny typy letounÛ, kter˘mi byla tato jednotka vybavena. V bfieznu 1943 nastoupil do kanceláfie v˘konného rotmistra. Byl nositelem tûchto vyznamenání: âs. váleãn˘ kfiíÏ 1939, Medaile „Za chrabrost“, Medaile „Za zásluhy“ II. st., Air Star, War Medal, Defence Medal Dosáhl hodnosti rotmistra, bûhem svého pobytu v Anglii se oÏenil (15. 04. 1941) a s rodinou se vrátil zpût. Po válce se s komunistickou ideologií roze‰el. Pracoval u âSD, bydlel nejdfiíve krátce ve Studénce, pozdûji ve ·tramberku, kde v 6. 11. 1967 zemfiel. Robert David narozen v roce 1907 ve ·tramberku. Do zahraniãí ode‰el spoleãnû s Josefem Îerdíkem pfies Slovensko a VídeÀ do Maìarska. Zde byli zatãeni a krátce vûznûni v Budape‰ti. Po propu‰tûní pokraãovali dále do ¤ecka a pfies Turecko do Syrie a lodí do Francie, kde vstoupili do zahraniãního vojska. Po kapitulaci Francie byl Robert David spolu s ostatními pfiepraven do Anglie a v tábofie Cholmondeley zafiazen jako tankista do âeskoslovenské samostatné smí‰ené brigády. Po invazi v roce 1944 se âeskoslovenská samostatná smí‰ená brigáda pfiesunula do Francie a v jejich fiadách se ·tramberák David zúãastnil obléhání Nûmci opevnûného Dunkerque. Po návratu do vlasti bydlel v Îenklavû, kde také v bfieznu 1984 zemfiel. Josef Hykel narozen roku 1910 ve ·tramberku. Do zahraniãí ode‰el pravdûpodobnû v ãervenci roku 1939 pfies Polsko do Francie. Po kapitulaci Francie se dostal do tábora ãeskoslovenského vojska v britském Cholmondeley. V evidenãní knize západního vojska ve VHA Praha je veden jako pfiíslu‰ník brigádních tankov˘ch dílen v hodnosti rotného. Pfii svém pobytu v Anglii se oÏenil a po ukonãení války a demobilisaci v roce 1945 se vrátil zpût do Anglie. Alois Mat˘sek se narodil ve ·tramberku roku 1920. Vyuãil se automechanikem. Se sv˘m pfiítelem Jaromírem Bajerem ode‰li v srpnu 1939 pfies Hnojník do Krakova a pfiihlásili se do ãs. jednotky v Polsku a byli pfiemístûni do vojenského tábora v Bronowicích. Lodním transportem se dostali do Francie a prodûlali základní v˘cvik v jednotce Cizinecké legie v Marseille. Dostal se do posádky v Sidi bel Abbes k 1. pluku cizinecké legie. Po vypuknutí války byli âechoslováci pfievezeni do Agde a Alois Mat˘sek byl s 3. rotou 1. ãs. pluku odvelen na frontu. Do bojÛ v‰ak nezasáhli vzhledem k rychlému postupu nûmeck˘ch vojsk smûrem na PafiíÏ. 28

Po poráÏce Francie se spolu s ostatními vojáky dostal lodí do Anglie. V tábofie Cholmondeley se pfii náboru pfiihlásil do RAF a v záfií 1940 nastoupil do kurzu mechanikÛ a po jeho absolvování byl pfievelen jako mechanik k 311. ãs. bombardovací peruti. V ãervenci 1941 byl pov˘‰en do hodnosti svobodníka a v bfieznu 1942 do hodnosti desátníka. Po ukonãení kurzu radiotelegrafista — palubní stfielec byl pov˘‰en do anglické hodnosti Sergeant a krátce nato nastoupil do pozorovatelského kurzu. V polovinû roku 1943 se vrátil zpût k 311. ãs. bombardovací peruti jako stfielec a telegrafista. V srpnu 1943 zahájil svÛj bojov˘ turnus na letounech Liberator. Pfii letu dne 7. 10. 1943 byl lehce zranûn. Absolvoval 23 letÛ v celkové délce 224 hodin. Po odpoãinku byl pfieveden do ãs. depotu a od té doby uÏ nelétal. Bûhem pobytu v Anglii se oÏenil a po své demobilizaci v roce 1945 se vrátil do Anglie. ObdrÏel tato vyznamenání: 2 × âs. medaile „Za chrabrost“, âs. medaile „Za zásluhy“ I. st., âs. vojenská pamûtní medaile, 1939 — 1945 Star (Anglie), The Aatlantic Star (Anglie), Air Classp (Anglie), The Defence Medal (Anglie), The War Medal (Anglie) Josef Michalsk˘ narozen˘ roku 1891 ve ·tramberku. Po absolvování uãitelského ústavu v Pfiíbofie uãil na rÛzn˘ch místech okresu. Patfiil mezi první ãleny KSâ ve ·tramberku. V kvûtnu 1926 odejel se skupinou ãs. vystûhovalcÛ do SSSR jako uãitel jejich dûtí. Skupina byla usídlena u Mavrince poblíÏ Saratova. Pozdûji byl pfieloÏen do Novorosijska na severním Kavkaze. Tam vytvofiili osadníci ãeskoslovensk˘ spolek, kter˘ v‰ak byl GPU rozehnán. Michalsk˘ byl pfiesunut nejdfiíve do Ol‰anky u Îitomíru, nakonec do Borodinovky v Kazachstánu. Po násilné kolektivizaci odejel na Dnûprostroj, kde dûlal úãetního. Chtûl se vrátit zpût do âSR a po opakované Ïádosti o v˘jezdní vízum byl poãátkem ledna 1931 zatãen a odvezen do Charkova. Tam se setkal s dal‰ími ãesk˘mi uvûznûn˘mi uãiteli. V‰ichni byli obÏalováni ze ‰pionáÏe ve prospûch âSR a pfii tajném soudu v ãervenci byl spolu s dal‰ími deseti uãiteli odsouzen k trestu smrti, jin˘ch 11 vûzÀÛ bylo odsouzeno k deseti letÛm vûzení. Vûzení si odpykával v Jaroslavli a pak na Soloveck˘ch ostrovech v Bílém mofii. Po ãtyfiech letech se dozvûdûl, Ïe mu trest smrti zmûnili na deset let vûzení. V tábofie na Soloveck˘ch ostrovech zahynulo mnoho lidí a kdyÏ po vypuknutí finské války tábor pfiemísÈovali, zÛstali z celé skupiny vûzÀÛ jenom tfii. Propu‰tûn byl v únoru 1941 a protoÏe byla válka, nemohl se vrátit domÛ. Dostal pfiíkaz k pobytu v Omsku na Sibifii. KdyÏ se doslechl o formování ãs. vojenské jednotky, pfiihlásil se. Byl v‰ak uznán neschopn˘m fiadové vojenské sluÏby a tak zÛstal u vojska jako dobrovolník. Byl zafiazen do 1. roty nadporuãíka Jaro‰e. Sám vzpomínal: „…KdyÏ pfii‰li mladíci ze sovûtsk˘ch lágrÛ, byl jsem pro stáfií z roty vy‰krtnut a ponechán v Buzuluku jako pomocník proviantního dÛstojníka, pozdûji jsem byl úãetním, jeden ãas u 4. roty. KdyÏ nás pfiemístili do Novochoperska, byl jsem velitelem stráÏe a v této funkci se zúãastnil dobytí Kyjeva a bojÛ u Za‰kova a Beloj Cerkvi….“ Pak byl urãen likvidátorem 4. dûlostfieleckého pluku. S ní pfie‰el pfies dukelsk˘ prÛsmyk aÏ k Liptovskému Mikulá‰i. Zde dostal znovu záchvaty malárie, kterou prodûlal v lágrech a byl odeslán do nemocnice, kde byl aÏ do konce války. A Michalsk˘ ve svém vlastním Ïivotopise dodává: „…Do Prahy jsem pfiijel v ãervnu a dostal dvoumûsíãní dovolenou a po ní jsem v záfií 1945 demobilizoval. 29

Byl jsem vyznamenán: âs. vojenskou pamûtní medailí, Dukelskou pamûtní medailí. Pfied odjezdem do Ruska jsem byl ãlenem KSâ a v záfií 1945 vstoupil jsem do KSâ znovu…“ Ve ‰tramberské obecní kronice je zaznamenána jedna zajímavost: „V prv˘ch dnech po osvobození se dostavil na MNV k velkému pfiekvapení v‰ech pfiítomn˘ch místní rodák Josef Michalsk˘, uãitel z ãp. 243, kter˘ v období po první svûtové válce zmizel, byl nezvûstn˘ a ze SSSR pfii‰la zpráva o jeho úmrtí — úmrtí bylo vytesáno i na pomníku rodiny Michalsk˘ch na zdej‰ím hfibitovû. On v‰ak Ïil a vrátil se do vlasti jako pfiíslu‰ník I. ãs. brigády gen. Ludvíka Svobody. MNV pak musel u vy‰‰ích úfiadÛ zafiídit, aby jeho domnûlé úmrtí bylo prohlá‰eno za neplatné. RovnûÏ jeho jméno na pomníku bylo odstranûno…“ Zemfiel v roce 1970 v Mo‰novû. Alois Cigán nenarodil se ve ·tramberku, ale ve Vfiesinû u Hluãína v roce 1908. Pracoval jako havífi v Ostravû, pozdûji u âSD. Po obsazení Sudet mu byla pfiisouzena nûmecká národnost. ProtoÏe se cítil a jednal jako âech, byl udán u nûmeck˘ch úfiadÛ a propu‰tûn ze zamûstnání u státní dráhy. Na‰el si proto zamûstnání u místní dráhy ·tramberk — Studénka a nastûhoval se s rodinou do ·tramberka. Jako nûmeck˘ obãan obdrÏel v kvûtnu 1941 povolávací rozkaz k nástupu do nûmecké armády. Po základním v˘cviku byl zafiazen k druhosledov˘m jednotkám ve Francii jako vozka u koní. Koncem roku 1942 byl pfievelen na v˘chodní frontu, kde zpoãátku slouÏil v t˘lov˘ch jednotkách. JiÏ tehdy se zab˘val my‰lenkou zbûhnutí z nûmecké armády a pfii dovolence o tom informoval manÏelku — aby si nedûlala starosti, kdyÏ nebude dlouho psát. Po konfliktu se sv˘m nadfiízen˘m a následném odeslání na frontu se mu naskytla pfiíleÏitost pfiebûhnout k Rudé armádû. Uãinil tak v pfiedvánoãních dnech roku 1943 se sv˘m pfiítelem Franti‰kem Matou‰kem. PfiestoÏe Ïádal o pfieloÏení k ãeskoslovensk˘m jednotkám, byl internován a dlouho vysl˘chán v zajateck˘ch táborech v Zlatono‰ích, Poltavû, ·arkovû, Usmani, Vegetovce a Krasnoarmûjsku, kde onemocnûl malárií. ManÏelka dostala v dubnu 1944 jeho doklady a zprávu, Ïe je nezvûstn˘. V té dobû byl Alois Cigán pfiijat do ãs. armády a odtransportován do Krosna k odvodu. Vzhledem k tomu, Ïe nebyl nováãkem, byl jmenován instruktorem v˘cvikového stfiediska a v lednu 1945 zafiazen k 3. brigádû jako velitel kulometného druÏstva a pozdûji jako velitel kulometné ãety a zástupce velitele roty. V té dobû mu byla udûlena hodnost rotmistra. S jednotkou se zúãastnil ve druhé polovinû ledna 1945 ofenzívy na fiece Ondavû smûrem na Bardûjov a dal‰ích bojÛ na Slovensku u Levoãe, Popradu, Liptovského Mikulá‰e a RuÏomberku. Odtud údolím Váhu pfies Královany a Vrútky na Îilinu, Velké Karlovice, Vsetín, Hulín a Prostûjov, kde jej zastihl konec války. Dosáhl hodnosti podporuãíka, demobilizován byl v záfií 1945 a vrátil se zpût do ·tramberka, kde zemfiel v fiíjnu 1964 na následky malárie prodûlané v zajetí. Vyznamenání: âs. váleãn˘ kfiíÏ 1939, âs. vojenská pamûtní medaile se ‰títkem SSSR, SSSR medaile „Za osvobození Prahy“. Vladimír Sopuch narozen 1921 ve ·tramberku. V druhé polovinû dvacát˘ch let se i s rodiãi a sourozenci vystûhovali do Kanady. Zde absolvoval ‰kolu na úrovni na‰eho gymnázia a vzhledem k v˘30

jimeãnému hudebnímu nadání studoval i hudební ‰kolu. Po vypuknutí války se dobrovolnû pfiihlásil k letectvu a jako vy‰kolen˘ navigátor se zúãastÀoval pfiepravy americk˘ch letounÛ do Anglie v fiadách letcÛ RCAF. Dosáhl hodnosti F/L. Zahynul dne 1. 7. 1945 pfii návratu do Kanady. Letadlo zaãalo za letu hofiet a havarovalo na pevninû. Vladimír Sopuch pfii havárii uhofiel. Je pochován v Montrealu. Ferdinand Sopuch narozen roku 1886 ve ·tramberku. Po vyuãení pracoval jako mechanik v kopfiivnické Tatfie, pozdûji jezdil jako fiidiã. Traduje se, Ïe byl i osobním fiidiãem tehdej‰ího ministra Bene‰e. Koncem dvacát˘ch let se s rodinou odstûhoval do Jugoslávie, odkud jako dobrovolník pfii‰el v roce 1939 do ãs. vojska ve Francii. Po kapitulaci Francie byl evakuován s mnoha jin˘mi do Anglie. V tábofie Cholmondeley se setkal s ostatními vojáky ze ·tramberka a okolí, pfiedev‰ím z Kopfiivnice. Aãkoliv byl nemocen a trpûl silnou záduchou, slouÏil u polní jednotky aÏ do roku 1942, kdy byl vzhledem ke své nemoci a vûku pfieloÏen jako fiidiã auta âerveného kfiíÏe. Dne 14. 5. 1944 zemfiel ve vojenské nemocnici v Lond˘nû a je pochován na hfibitovû Harrow Road v Lond˘nû. Josef Îerdík narozen roku 1913 ve ·tramberku. Pfied válkou pracoval v kopfiivnické Tatfie. Peãoval o nemocnou matku a po její smrti ode‰el do Prahy, kde Ïil jeden rok. Pfii mobilizaci v roce 1938 patfiil k osazenstvu pohraniãních opevnûní. Po demobilizaci se vrátil do ·tramberka. Dával vefiejnû najevo svou nevoli s obsazením Sudet a byl proto nûmeckou policií zatãen. Po propu‰tûní pob˘val krátce v Kopfiivnici u svého bratra. V roce 1940 ode‰el s Robertem Davidem pfies Protektorát do Vídnû a do Maìarska. Zde byli zatãeni a vûznûni v Budape‰ti. Po propu‰tûní se dostali do ¤ecka, odtud pfies Turecko do S˘rie a pak lodí do Francie. Tam vstoupil do ãs. vojska a po kapitulaci Francie byl spolu s ostatními pfiepraven do Anglie a s dal‰ími krajany umístûn v tábofie v Cholmondeley. Stal se pfiíslu‰níkem âeskoslovenské samostatné smí‰ené brigády, prodûlal i parav˘cvik a pozdûji byl zafiazen jako tankista do reorganizované âeskoslovenské samostatné obrnûné brigády. S ní byl po invazi pfievezen do Francie a zúãastnil se obléhání Nûmci opevnûného Dunkerque. Zde 5. 11. 1944 zahynul po zásahu granátu pfii vypro‰Èování tanku. Byl vyznamenán: âs. pamûtní medailí se ‰títky F a VB, âs. medailí Za zásluhy II. stupnû, âs. medailí Za chrabrost, âs. váleãn˘m kfiíÏem 1939. (In memoriam) Snad tyto struãné vzpomínky budou malou splátkou dluhu pamûti a pravdû. Pamûtníci té stra‰né doby odcházejí a snad jim tyto fiádky pfiipomenou události dávno odváté. Ale pfiedev‰ím mlad‰ím generacím by mûly pfiipomenout události a Ïivotní pfiíbûhy tûch, o nichÏ se dlouho zámûrnû mlãelo. Ti mlad‰í by mûli vûdût, jak to opravdu bylo — Ïe na‰i lidé umírali na v‰ech frontách: v˘chodní, západní i domácí. V‰ichni jmenovaní byli samozfiejmû jenom lidé, mûli urãitû i své nedostatky, v Ïivotû se jistû dopustili i chyb. V daném dûjinném okamÏiku se v‰ak projevili jako stateãní a ãestní lidé a praví vlastenci. 31

Z kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, I. oddíl Zdenûk Bár (zpracovává Ale‰ Durãák, jazykovû neupraveno) ãást VI. 35. schÛze (2. oddílové rady) dne 28. 6. 1922 SchÛze zaãala o 20. hodinû za úãasti 10 bratrÛ. 1. Bratfii oznamují, Ïe 3-tím ãervencem poãíná dûlnická dovolená, jeÏ trvá t˘den. Proto urãeno pofiádati 1-t˘denní putovní tábor po Mor. Slovácku. Program vypracuje Zd. Bár. ZároveÀ v této dobû budou pofiádány vycházky mlad‰ích bratrÛ a pfiípadnû tábor stál˘ v Libotínû, coÏ urãí se ve schÛzi oddílu. 2. Vlajka jest jiÏ hotova, odhalení provede se pfii slavnosti K. âs. T. dne 19. ãervence 1922, jemuÏ nabídneme sluÏby pofiadatelské a poÏádáme o dovolení postaviti propag. skautsk˘ tábor. 3. PonûvadÏ 3-ho/VIII. chceme vyjeti jiÏ na Slovácko musíme objednati známky na 2. pololetí. Proto zaslán dopis expres–rekomando br. Stejskalovi, by nám tyto známky vyzvedl. 4. V‰echny podrobnosti vyjednají se ve schÛzi dne 2/VIII. 1922 o 8. hod. ráno. ZároveÀ prodají se do‰lé amer. klobouky. 5. V‰ichni bratfii musejí vrátiti pÛjãené knihy z knihovny, aby knihovník br. Ra‰ka mohl ji znovu upraviti. Tím skonãeno o 21. hod. veãer.

Putovní tábor po mor. Slovácku a Slovensku ve dnech 3. ãervence aÏ 9. ãervence 1922 Ráno o 9 hod. 25 min. odjíÏdûlo ze ·tramberka 8 bratrÛ za vesel˘ch zvukÛ trubky ku Vsetínu. KaÏd˘ s pln˘m baÈochem jídla, ‰atstva a zásobeni 2ma úpln˘mi stany. Pfii dobrém humoru ubíhala cesta do Krásna, kdeÏ jsme musili 1 hodinu ãekati. Br. R˘dlovi vypadlo sklíãko z hodinek i ‰el si je dát spraviti do mûsta Krásna zároveÀ s bratry Ra‰kou a Bárem Z. Hodinky hodináfi brzy opravil, ale kdyÏ pfii‰li na nádraÏí: Jaké zklamání! Vlak byl jiÏ pryã i s ostatními bratry a co hlavního: i s baÈochy pln˘mi jídla. ·li se zeptati, kdy odjíÏdí dal‰í vlak ku Vsetínu, ale konduktér fiekl, by jen utíkali do Val. Mezifiíãí, Ïe tam vlak dostihnou. A skuteãnû, po mírném poklusu pfii‰li do Mezifiíãí, vlak tam je‰tû skuteãnû ãekal. Rychle vsedli do vlaku, kdeÏ setkali se se skautkami ze Vsetína. Tedy musíme správnû po ãesky mluviti, ne ‰trambersky a jiÏ Pepánek Socha pouãuje skautky, Ïe je dobr˘m kuchafiem, a Ïe nám uvafií „jazejãky“ vla‰tovãí na obûd a Ïe skoro v‰ude zapomene skautskou „tejã“. Na ‰tûstí byli jsme jiÏ ve Vsetínû, takÏe nemohl nás déle baviti. Vysedáme a nastupujeme pochod ku Vizovicím. Asi hodinu za Vsetínem utábofiili jsme se u vody. Tam jsme se okoupali, poobûdvali a odpoãinuli aÏ do 4 hod. odpoledne, kdy v blízkém statku koupili jsme mléka, posvaãili a pusili se dál. Procházíme Roketnicí, Lhotou, Liptálem, Jasennou a teprve aÏ o 8 hod. pfii‰li jsme do Vizovic. Tam se utábofiíme, proto musíme poÏádati o povolení u starosty obce. Jdeme k starostovi — není doma, jdeme k tajemníkovi obce — není doma, pÛjdeme tedy k ãetníkÛm, ale tu nás potkává vala‰sk˘ gazda — sedlák a ten hned zval nás, abychom se ‰li k jeho statku vyspáti — Ïe pr˘ mívává „turlistry“. Jdeme s ním, ale brzy nás 32

opou‰tí; musil jíti posilniti se do hospody, ale ukázal nám aspoÀ, kam máme jíti. ·lapem stateãnû, av‰ak teprve za hodinu pfiicházíme na „Janovou horu“, kdeÏ má statek gazda GerÏa. Tam dovolili nám, abychom se utábofiili na louce, dali nám dfieva a prodali mléko. My za svitu mûsíce a elektrického reflektoru postavili jsme stany a navafiili veãefii. Po veãefii v‰ichni znaveni ‰li spát, nûktefií bratfii spali venku bez stanÛ u ohnû. I veãer nav‰tívil nás syn gazdÛv, kter˘ pfiijel ze sletu sokolského z Ostravy a jak˘si sedlák, kter˘ hodinu náv‰tûvy volil nevhodnû, pfii‰el k nám bylo právû 12 hodin. Ráno v úter˘ vstali jsme uÏ o 5. hodinû, posnídali a vydali se v 6 hodin na dal‰í pochod. Nejprve nav‰tívili jsme zfiíceniny hradu u Vizovic. Od zfiícenin hradu byl pûkn˘ rozhled, vidûli jsme aÏ daleko hory na hranici Slovenska i v dál na druhé stranû Host˘n. Od hradu ‰li jsme pak stále lesem k Luhaãovicím. Pfii pochodu lesem sbírali jsme houby, a pak od 9 hod. do 10. hod. pásli jsme se na borÛvkách. Byla to ohromná pláÀ, porostlá sam˘mi borÛvkami kdeÏ mohli jsme jen sednouti, a sbírati borÛvky tfieba cel˘ den bez jakékoliv námahy. O 10. hod. pospícháme dále, pfiicházíme na konec lesa a procházíme Horní Lhotou, Dolní Lhotou aÏ pfiicházíme k domku „Na samotû“, kdeÏ bydlí str˘c na‰eho br. asistenta. Tam dovoleno nám utábofiiti se i poho‰tûni jsme tam byli medem, polévkou, koláãi. AÏ potud vedl deník br. Bár Zdenûk, jenÏ pro nával práce musel se vzdáti psaní oddílového deníku. Dále pí‰e deník br. Ostrãil Jan. RozloÏili jsme se u potoka pod stavením. Bratranec na‰eho asistenta p. Franti‰ek Lacka, se kter˘m jsme se brzy spofiátelili, zavedl nás k údolní pfiehradû, kdeÏ jsme se vykoupali. Po obûdû ‰li nûktefií bratfii do Luhaãovic. („Samota“ je totiÏ od Luhaãovic asi 25 minut vzdálena). Tam pofiádala filharmonie koncert a se‰li se tam s panem Lackou ‰trambersk˘m, otcem asistenta. Jiní zÛstali na samotû a vafiili svaãinu. Po veãefii jsme si zahráli, zazpívali a Frantík (Fr. Lacka mlad‰í) zahrál na housle. Pak jsme sebrali své ‰vestky a ‰li spat na pÛdu do „Samoty“. Sluníãko uÏ venku svítilo, kdyÏ jsme se probudili. Bylo 6. hodin 5. ãervence. V 6 hodin jsme vstali, chtûli jsme jeti v 8 hodin do Uh. Hradi‰tû. Bylo nám v‰ak oznámeno, Ïe vlak jede aÏ v 11. hodin. ProtoÏe jsme uÏ byli pfiipraveni k odchodu, rozhodli jsme se jíti na nádraÏí. Na nádraÏí jsme pfii‰li v 9 hod. âasu tedy habadûj. Nechali jsme vûci v ãekárnû, dva bratfii pfii nich zÛstali a ostatní si ‰li je‰tû jednou prohlédnout Luhaãovice. V 11 hodin jsme odjíÏdûli do Újezda. V Újezdû jsme musili 2 hodiny ãekat. Poobûdvali jsme a utvofiili plán dal‰í cesty. Zd. Bár nepohodl se s br. Ra‰kou pro nûjakou maliãkost a chtûl zÛstat v Polichné u tety. Pak si dal fiíci a jel s námi do Hradi‰tû. Do Uh. Hradi‰tû jsme pfiijeli asi ve 3 hodiny. Nechali jsme vûci na nádraÏí a ‰li do mûsta. V‰e bylo slavnostnû naladûno, lidé v bohat˘ch a pestr˘ch krojích slováck˘ch procházeli ulicemi. Není se co divit. Padesátileté trvání „Sokola“ se neoslavuje kaÏd˘ den. ·li jsme na sleti‰tû, vstup byl pro nás voln˘. Za to jsme musili udrÏovat pofiádek s bratry Uhersko–hradi‰Èsk˘mi, z Blanska aj. Vyhledali jsme vÛdce Uh. Hr. skautÛ a ten nás zavedl do ‰koly, kdeÏ jsme si pfienesli vûci z nádraÏí. Na slavnosti byl také p. Bár, otec Zd. Bára, pan Lacka (jel s námi z Luhaãovic), a jiní ze ·tramberka. Pan Bár pfiivezl nám jízdenky a pÛlletní známky do legitimací. Ti odjeli v 6 hodin domÛ a vzali s sebou br. Janka, kter˘ byl s námi a netroufal si dále jezdit, zmohlo jej tûch nûkolik hodin pû‰ky. Pfii jeho vûku a postavû není se tomu co divit. Po slavnosti zavedl nás vedoucí Uh. Hr. na plovárnu, tam jsme se vykoupali a projeli na loìkách. Rozlouãili jsme se s ním, a podûkovali za rady. Sladce se nám usínalo na podlaze ve ‰kole, pod dojmy pfiíhod zaÏit˘ch. 33

Dne 6. ãervence odjíÏdûli jsme se z Uh. Hradi‰tû na Trenãín. V Újezdû nás opustil br. Bár, kter˘ pfiec prosadil své a jel k své tetû do Polichna. V Uh. Brodû pfiisedl k nám bratr z 2. oddílu Uhersko–Brodského. Jel do Bohuslavic za jakousi záleÏitostí a bavil nás cestou rÛzn˘mi historkami ze Ïivota sedmi oddílÛ Uhersko–Brodsk˘ch. Vidûli jsme zámek Svûtlov ze tfií stran. Velice nám bylo vhod, Ïe jsme byli sami ve voze a mohli jsme se volnû bavit. Ve vlárském prÛsmyku sedûl kaÏd˘ v jednom oknû a pozoroval co by mohlo zavdat pfiíãinu k vtipÛm. V 11 hodin dojeli jsme do Teplé, kdeÏ jsme vysedali. Z neznalosti pomûrÛ sedli jsme na elektriku a jeli místo na Trenãín do Trenãansk˘ch Teplic. Tam poznali jsme svÛj omyl. ·li jsme aÏ pod nûjakou horu, uvafiili polévku houbovou, na které si v‰ichni pochutnali. Po obûdû jsme se vykoupali v blízkém rybníku, sloÏili vûci a jeli zpût do Teplé a odtud na Trenãín, V Trenãínû jsme byli ve 2 hodiny. Prohlédli jsme si hrad, odkud je nezapomenuteln˘ pohled na okolí a Váh. Ve 4. hodiny jsme ‰li dolÛ. Vykoupali jsme se ve Váhu a v 6 hodin odjíÏdûli do Îiliny. V Teplé nás opustil br. Lacka, pfiedav vedení nad zbyl˘mi 5 bratry pokladníku R˘dlovi. Do Îiliny jsme pfiijeli v 9 hod. Po pÛlhodinovém bloudûní uloÏili jsme se za mûstem na mezi k spánku. Br. Panc z Kopfiivnice vzal dobrovolnû hlídku. Noc uplynula klidnû. Ráno 7/VIII. vstali jsme opût ãasnû a osvûÏení. Pfii balení vûcí pfii‰el Panc na nemilou vûc, která vzbudila u ostatních smích. V 8 hodin odjíÏdûli jsme k Tû‰ínu. Pfiisedl k nám br. z Ostravy, kter˘ mûl nûjaké záleÏitosti v Îilinû. Byli jsme tomu povdûãni, protoÏe nás bylo pouze 5 místo 6. TotiÏ v Hradi‰ti nás opustil Janek, v Újezdû Bár a v Teplé Lacka. Bychom nemuseli platit celou cestu, platili jsme o jednu osobu víc a jeli za polovic. Do Tû‰ína pfiijeli jsme v poledne a ‰li k sestfie br. Ostrãila, paní ¤epi‰Èákové. Tam jsme byli uvítání vlídnû p. ¤epi‰Èákem i hospodáfiem u kterého bydlí. Ten nám dovolil sloÏiti se ve stodole, coÏ jsme uvítali tím radostnûji, protoÏe zaãalo pr‰et. Bavili jsme se ãtením, zatím co br. Ostrãil vrchní kuchafi oddílu uvafiil královsk˘ obûd skládající se z houbové polévky a r˘Ïe. Chutnalo v‰em v˘bornû, chvály aÏ do nebe, aÏ R˘del vyslovil podezfiení, Ïe to vafiila p. ¤epi‰Èáková, coÏ urazilo kuchtíka. Po obûdû ‰li spat do stodoly, místo urãené prohlídky mûsta, kterou nebylo moÏno pro dé‰È provésti. Pr‰elo ponejprv za cel˘ ãas co jsme strávili na cestách. ProtoÏe byl obûd pozdû (v 3 h.) ustanoveno nevafiit svaãinu. V 6 hodin uvafiil kuchafi veãefii a ‰el budit spáãe. Nechtûlo se jim vstávat, ale potom si dali fiíct a ‰li. Po veãefii jsme si zazpívali a zacviãili. (Zatím co spali, pfiestalo pr‰et). Pak jsme se uloÏili opût k spánku. Únava byla veliká, cel˘ t˘den vãasnû vstávat, veãer chodit pozdû spat a jednou dennû teplé jídlo jíst je vûru dost na hochy 15—17 leté. Spali jsme jak zabití. 8./VIII. odjíÏdûli jsme po srdeãném rozlouãení se s vlídn˘mi hostiteli z Tû‰ína. Ve Fr˘dku pfiisedla do vlaku v˘prava ÏákÛ a Ïaãek z Karviné. Jedna z nich byla polskou skautkou. Ve Fren‰tátû p./R. jsme musili vysednout, protoÏe vlak dále nejel. âekali jsme asi hodinu a pak jeli dále. Ve Vefiovicích nám fiekli, Ïe vlak ku ·tramberku jede aÏ za 2 hod., ‰li jsme proto radûji pû‰ky. V‰ichni si ãasto vzpomínáme na to t˘denní cestování a osoby, které nám byly pfii tom nápomocny jsou zapsány v na‰ich du‰ích písmem nesmazateln˘m. Jsou to pan GerÏa gazda na Janové hofie, pan Lacka na „Samotû“ u Luhaãovic, br. vedoucí Uhersko–Hradi‰Èsk˘ a p. ¤epi‰Èák a Plo‰ek v Îukovû u Tû‰ína. Mezitím bylo nûkolik bratrÛ na Radho‰Èi, kdeÏ s bratry pfiíborsk˘mi pomáhali stavûti hranici Husovu. 34

Putovní tábor po moravském Slovácku a Slovensku, 3.— 9. 7. 1922 (autor fotografie neznám˘, text Zdenûk Bár)

Bohumír Jaronûk — „·tramberk VII.“ (1928 —1929)