Zpravodaj mûsta ·tramberka 3/2003
·tramberk na dobov˘ch fotografiích v roce 1913.
OBSAH Vojtûch PetrበGotick˘ kostel sv. Katefiiny, kresba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky PhDr. Josef Bûlohlav, Vlastivûdn˘ sborník sv. 50 — ·tramberk, 1913 Dobové fotografie mûsta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Vûra Michnová Zprávy z radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili tfietí ãtvrtletí roku 2003 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Ohlédnutí za kulturním létem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Jifií ·paãek Jsme dluÏni malífiÛm starého ·tramberka, zvlá‰tû Bohumíru JaroÀkovi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Jaroslav ·etelík „·tramberská Trúba“, (náãrt), 28. 7. 1931, dobová pohlednice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Franti‰ek Hork˘ „Stará vûÏa“, ze souboru 7 dfievorytÛ, vyd. vl. nakl. v kvûtnu 1921 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Josef Marek: Historie ‰tramberské dechovky IV. ãást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Josef Adamec Tuto kapli dala postaviti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 ·tramberské povûsti III. ãást (Libotín) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Josef Adamec Kytiãka k nedoÏit˘m narozeninám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Vojtûch PetrበVzpomínky VI. ãást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Karel Jaroslav Ma‰ka Pravûké nálezy ve ·tramberku I. ãást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Moravské Kravafisko, 1898 Psí kostelík na Kotúãi, fotografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Josef Marek Fidlovaãka aneb Ïádn˘ hnûv a Ïádná rvaãka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Bohumil Kresta Moudré rady na‰ich maminek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 PhDr. Josef Bûlohlav, Vlastivûdn˘ sborník sv. 50 — ·tramberk, 1913 Dobové fotografie mûsta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. strana obálky Neznám˘ autor Kostel sv. Katefiiny, cca 30. l. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 3 / 2 0 0 3 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák. Redakãní rada: Karel Hrãek, PhDr. Anna Hrãková, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Jazykové korektury: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 742 66 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail:
[email protected]. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4´ roãnû. V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. Záfií 2003. 3
Zprávy z radnice Vûra Michnová Rada mûsta se se‰la za období 3. ãtvrtletí celkem pûtkrát a zastupitelstvo mûlo jeden pracovní semináfi a dvû fiádná zasedání. Na jednáních se fie‰ila spousta problémÛ, dÛleÏit˘ch akcí, prodeje a odkupy pozemkÛ a jiné záleÏitosti. Byla projednána ãinnost ‰kolních i mimo‰kolních zafiízení, byli pfiizváni fieditelka Z·, fiídící uãitelky matefisk˘ch ‰kol, fieditelé ZU· ZdeÀka Buriana a soukromé ZU· Mis Music, fieditelka DDM. Byla projednávána úprava rozpoãtu, pravidla pro prodej nemovitostí, zprávy z komise rozvoje a dopravy, zpráva o rozpracovanosti investiãních akcí a investorské ãinnosti, zpráva o úkolech a práci kontrolního v˘boru, hospodafiení mûsta, stav zadluÏenosti, úprava rozpoãtu na II. pololetí, pfiíprava DnÛ evropského dûdictví, hodnocení práce rady za I. pololetí roku 2003, ãinnost komise sociální zdravotní a bytové, zpráva o pfiidûlen˘ch bytech, dále míra nezamûstnanosti a oblast sociální péãe o obãany. Nejãastûji diskutovan˘m tématem poslední doby se stalo mûstské koupali‰tû na Libotínû. Letos nám moc chybûlo. Vedou se velké diskuze o tom, zda aquapark ãi pfiírodní koupali‰tû, komise, radní i zastupitelé se zam˘‰lejí nad projekty a studiemi, radní absolvovali i exkurze koupali‰È v Pí‰ti, ve Fren‰tátû pod Radho‰tûm, v Odrách a ve Vratimovû. Není to jednoduché, protoÏe oprava souãasného koupali‰tû je nezbytná. Nevyhovuje ani ãisticí zafiízení, bazén, voda na koupání a sociální zafiízení. Ov‰em zÛstává ve vzduchu viset otázka, zda aquapark s atrakcemi pfiedev‰ím pro dûti a mládeÏ, nebo koupali‰tû. Dnes uÏ je jisté, Ïe areál zmûní podobu a zfiejmû ani anketa, ani pfiipomínky obãanÛ uÏ tuto skuteãnost nezmûní. Nûkdy je tfieba se zamyslet a uvûdomit si v‰echny aspekty pohledu, dopady, v˘hody, ale i nev˘hody takovéhoto zásahu a v podstatû vytvofiení zcela jiného prostoru k rekreaci. Zda lep‰ího a ‰Èastnûj‰ího, to ukáÏe zfiejmû aÏ ãas. (Rozpoãet je 55 mil. bez DPH) Dal‰ím, právû zahájen˘m fie‰ením, je problematika záchytného parkovi‰tû na území na‰eho mûsta, které zde citelnû schází. Máme sice pár oblastí s parkovacími místy (napfi. u botanické zahrady na louce, v Národním sadu smûrem ke hfibitovu, nebo u Oãního), ale pofiád je jich nedostatek. UÏ byly podniknuty první kroky ve vûci budování parkovi‰tû na Horeãce pod hfibitovem. (Cena díla je 8,227 mil., z toho státní dotace ve v˘‰i 5, 759 mil. Kã, zbytek spoluúãast mûsta) Dal‰í velkou akcí bude pfiestavba bytového domu na Bafiinách ãp. 751. Dnes tento objekt slouÏí jako ubytovna a to by se mûlo zmûnit na objekt bydlení (5,5 mil. Kã)
4
Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili tfietí ãtvrtletí roku 2003 Vûra Michnová Leto‰ní léto nás zahrnulo doslovnou vfielostí, ale díky tomu se uskuteãnily v‰echny plánované akce. 4.— 5. ãervence 2003 o prodlouÏen˘ víkend na Trúbû se postarali divadelní spolky, kastelán Pavel âern˘ a mûsto ·tramberk. Zájemci mohli nav‰tûvovat vûÏ Trúbu aÏ do 22. hodiny, v podhradí hrála a zpívala ‰tramberská skupina Ogafii, ve vûÏi jste mohli potkat hvûzdopravce, stra‰idla, ale dostali jste i obãerstvení. 6. ãervence se v promenádním koncertu v Národním sadu pfiedstavila Slezská kapela z Kravafi a tent˘Ï den Farní sbor âeskobratrské církve evangelické ve ·tramberku uspofiádal shromáÏdûní s pfiipomínkou odkazu Mistra Jana Husa na farní zahradû, kde promluvil faráfi Franti‰ek Hru‰ka. 11. ãervence si ãlenové Divadla Pod vûÏí zopakovali divadelní hru se zpûvy a tanci J. K. Tyla Fidlovaãka aneb Ïádn˘ hnûv a Ïádná rvaãka v amfiteátru. Spoluúãinkovali ãlenové taneãního souboru Z. Havlové z Kopfiivnice. ReÏii mûl Josef Marek. 12. ãervence se JaroÀkovou útulnou nesla country hudba, neboÈ kastelán uspofiádal odpoledne se skupinou Cizinci na Trúbû. Také hotel Roubenka mûl 12. ãervence svÛj den. Kolektiv hotelu pfiipravil letní zahradní posezení s hudbou, byly pfiipraveny speciality na grilu, ba i jiné dobroty. V nedûli 13. ãervence se neuskuteãnil promenádní koncert Swing bandu Bedfiicha Pukovce, neboÈ bylo velmi nejisté poãasí. Koncert byl pfieloÏen po dohodû na 17. srpna 2003. 18. ãervence nájemci restaurace na hfii‰ti Bafiiny a TJ Kotouã ·tramberk, oddíl kopané uspofiádali letní country veãer na fotbalovém hfii‰ti na Bafiinách, k tanci i poslechu hrála country skupina Cizinci. V nedûli 20. ãervence se v Národním sadu konal dal‰í promenádní koncert s dechov˘m orchestrem Bystfiiãanka z Vala‰ské Bystfiice. V sobotu 26. ãervence v areálu hradu fiinãely zbranû, protoÏe vystoupila ‰tramberská skupina scénického ‰ermu Allegros. V nedûli 27. ãervence opût v areálu hradu se rozeznûly tóny koncertu La‰ského ÏesÈového kvinteta. 8. srpna uspofiádali ‰tramber‰tí holubáfii tradiãní Holubí hody na Farní zahradû. Bylo pfiipraveno bohaté obãerstvení a pfiíjemné posezení. 9. srpna plánovala JaroÀkova útulna dal‰í country odpoledne se skupinou Cizinci na Trúbû, ale tato akce byla pfieloÏena aÏ na 29. srpna. 10. srpna k nám zavítal flétnov˘ soubor Aulété z Prahy, aby nám pfiedvedl v areálu hradu své umûní. 17. srpna pokraãovaly koncerty vystoupením La‰ského ÏesÈového kvinteta v areálu hradu a odloÏen˘m koncertem Swing bandu Bedfiicha Pukovce z Pfiíbora v amfiteátru. 24. srpna se nám se‰ly opût dva koncerty v jednom dni. V dopoledních hodinách se pfiedstavil italsk˘ pûveck˘ soubor Schola cantorum z Castiglione del Lago v krátkém, asi pÛlhodinovém, pofiadu a odpoledne pokraãovaly promenádní koncerty vystoupením Beskydské muziky z RoÏnova pod Radho‰tûm. 5
29. srpna odloÏená akce JaroÀkovy útulny s prodlouÏenou náv‰tûvní dobou na Trúbû do 22 hodin. 30. srpna v amfiteátru sehrál divadelní soubor Kotouã pod reÏijním vedením Mgr. Pavly Jurkové reprízu divadelní hry Voskovce a Wericha Golem. 31. srpna skonãilo koncertem SdruÏení hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka ‰tramberské kulturní léto. Ve víkendov˘ch dnech 13. a 14. záfií probíhaly v celé na‰í vlasti Dny evropského dûdictví s podtitulkem technické památky. Pfiipravili jsme pro náv‰tûvníky technicky zajímavá místa. V sobotu se mohli zájemci podívat do pokusn˘ch ‰tol VVUÚ, a.s. Ostrava Radvanice, po oba dny byla otevfiena muzea, Muzeum Novojiãínska i Muzeum ZdeÀka Buriana, Trúba, amfiteátr se zvonicí b˘valého kostela sv. Bartolomûje a k nahlédnutí byla otevfiena stará pivovárenská studna na Námûstí. Pracovník Muzea ZdeÀka Buriana Ale‰ Durãák pfiipravil povûsti o ‰trambersk˘ch dolech na Libotínû a povûsti o Libotínû. Spoãítali jsme, Ïe kaÏdou památku nav‰tívilo asi 500 lidí bûhem víkendu. Máme za sebou horké léto a pfied sebou je‰tû nûjak˘ ten den babího léta, tak si je pûknû uÏijme. Vûra Michnová
Ohlédnutí za ‰trambersk˘m kulturním létem Vûra Michnová ·tramberské kulturní léto jsme zahájili dvoudenní slavností Dny mûsta 28.— 29. ãervna 2003. Pfiipravili jsme bohat˘ kulturní, spoleãensk˘ i sportovní program a kaÏd˘, kdo chtûl, si na‰el svÛj pofiad. V sobotu mezi osmou a jedenáctou probûhla v Kulturním domû na Námûstí kniÏní sbûratelská burza. V 9 hodin byla slavnostnû otevfiena La‰ská nauãná stezka na území mûsta a zájemci si trasu v délce 6 km mohli spoleãnû po zahájení projít. V 10 hodin byl odstartován závod v bûhu do schodÛ pod Trúbou. Od 11 do 15 hodin mohli zájemci a pfiedev‰ím dûti nav‰tívit hrad ·tramberk, kter˘ byl pln˘ stra‰idel a ve 13 hodin vyvrcholil stra‰idláckou soutûÏí pro dûti. V tutéÏ dobu, ov‰em na jiném místû, a to v Muzeu ZdeÀka Buriana, byla zahájena vernisáÏ v˘stavy Divy prasvûta vûnované 100. v˘roãí narození RNDr. Josefa Augusty, DrSc. v díle ZdeÀka Buriana. Ve 13.00 zaãala ochutnávka ‰trambersk˘ch u‰í s následn˘m vyhodnocením soutûÏe O nejlep‰í ·tramberské ucho v Kulturním domû. Do soutûÏe se pfiihlásilo 11 úãastníkÛ a ochutnávku absolvovalo 95 porotcÛ. SoutûÏ byla anonymní. Ve 14 hodin zaãala pfiedná‰ka v˘znamného badatele PhDr. Arno‰ta Va‰íãka Po stopách dinosaurÛ. V 17 hodin se mohli v‰ichni milovníci pravûku a dobrodruÏství vrátit zpût do dûtství, neboÈ se nám podafiilo zajistit film reÏiséra Karla Zemana Cesta do pravûku. V 19 hodin se pfiedstavili na‰i mladí hudebníci ze skupiny Radeg v prémiovém vystoupení v amfiteátru. Sobotní den mûl b˘t ukonãen ohnivou show skupiny mlad˘ch z Kopfiivnice. Ti se ov‰em nedostavili, ani se neomluvili a nám se podafiilo zjistit po mnoha telefonních apelacích, Ïe odjeli za prací do Anglie. Nejhor‰í ze v‰eho bylo, Ïe se na tuto akci se‰la spous6
ta lidí. Obãas se nûco nepovede. Ale jednání tûchto mlad˘ch lidí je pfiinejmen‰ím ponûkud podivné. V nedûli 29. 6. pokraãovaly Dny mûsta ve 13.30 prÛvodem SdruÏení dechového orchestru mûsta ·tramberka z Námûstí do Národního sadu. Souãástí a ozdobou slavnostního prÛvodu mûly b˘t maÏoretky z Kutné Hory, ale nakonec nepfiijely, ale nám se podafiilo vyplnit mezeru skupinou Direkt z Kopfiivnice, coÏ je recesní skupina maÏoretÛ a myslím, Ïe jejich vystoupení sklidilo zaslouÏen˘ potlesk. Ve 14 hodin se publiku pfiedstavil kynologick˘ klub ·tramberk s ukázkami v˘cviku psÛ. Pak vystoupila dûvãata z taneãního krouÏku DDM ve ·tramberku. V 15 hodin zaãal koncert skupiny z Nového Jiãína Noty a pomlky a v 17 hodin k poslechu a tanci hrál dechov˘ orchestr Javofiinka z Lichnova. Obãerstvení zajistili ‰tramber‰tí hasiãi. Byly to dva opravdu povedené a pfiíjemné dny. Jinak jsme v prÛbûhu ãervence a srpna mûli celkem deset koncertÛ, z toho tfii v areálu hradu, jeden v amfiteátru, jeden na Námûstí a pût v Národním sadu. V areálu hradu vystoupila SS· Allegros, divadelní spolky sehrály 2 pfiedstavení v amfiteátru, podílely se na prodlouÏeném víkendu na Trúbû a také soukromníci uspofiádali 4 akce pro vefiejnost, 1 akci spolek holubáfiÛ a 1 akci Farní sbor âCE ve ·tramberku. ·tramberské kulturní a spoleãenské léto bylo úspû‰né a bohaté.
Otevfiení La‰ské nauãné stezky, 28. ãervna 2003 7
Jsme dluÏni malífiÛm starého ·tramberka, zvlá‰tû Bohumíru JaroÀkovi? (zamy‰lení ‰tramberského rodáka) Jifií ·paãek Ano, jsme — a nemálo, spí‰e hodnû! Právû pfied 100 lety byla ve ·tramberku otevfiena turistická rozhledna Trúba a zejména v˘stava dûl malífie na‰eho mûsta mistra Bohumíra JaroÀka. To bylo je‰tû za „císafie pána“. Ten uÏ je v mnoha smûrech zaslouÏile zapomenut. Nezapomínejme v‰ak dnes na ty lidi, ktefií vedle na‰ich pfiedkÛ pomáhali vytváfiet tehdej‰í dobu. A nejen tehdej‰í souãasnost, ale i cestu do dal‰ích let. NezaslouÏí si to. AniÏ bych chtûl „nosit dfiíví do lesa“, pfiipomínám, Ïe dobrému startu mûsta do dvacátého století v˘raznû a nezapomenutelnû napomohl MUDr. Adolf Hrstka. Stal se doslova aÏ magnetickou osobností, k níÏ byly pfied 100 lety pfiitahovány ty spoleãenské síly, zvlá‰tû malífii, které pomohly z mûsta vytvofiit takovou sílu, která v následujících desetiletích doslova dotlaãila ·tramberk do skupiny nûkolika desítek památkovû chránûn˘ch mûst v na‰í vlasti. Dnes se to zdá zcela samozfiejmé. Nebylo to v‰ak jednoduché. A navíc k tomu do‰lo s dosti specifickou charakteristikou — Ïe jde zvlá‰tû o lidovou architekturu. Jedná se sice pfiedev‰ím o hromadné dílo, ale zároveÀ mnoha jednotliv˘ch obyvatel mûsta. Takov˘ch míst není u nás ani v Evropû ãi ve svûtû pfiíli‰n˘ nadbytek. Právû pfied 100 lety byla po nezmûrném úsilí v‰ech tûch pfiedev‰ím ‰trambersk˘ch, ale i mimo‰trambersk˘ch „HrstkÛ“ (jak bychom je mohli nazvat) odevzdána vefiejnosti k uÏívání opravená vûÏ — rozhledna Trúba ‰tramberská, dílo to odboru Klubu ãesk˘ch turistÛ na ·tramberku. Do‰lo k tomu po pfiedchozím usilovném jednání s tehdej‰ím správcem zdej‰í zfiíceniny vídeÀskou tereziánskou akademií. Vidíte, proã jsem pfied chvílí pfiipomínal císafie pána. Tehdy u nás vládla VídeÀ. Stejnû to v‰ak bylo doslova terno, kdyÏ 4 roky po svém zaloÏení odbor KâT získal tehdy opu‰tûnou a zanedbanou zfiíceninu k úãelÛm turistick˘m. A za pouhé dal‰í 4 roky jako zázrakem v r. 1903 Trúba v novém hávu byla otevfiena turistÛm. Zapi‰me to do dobré spoleãenské pamûti. VraÈme se k druhému vzpomenutému stému v˘roãí — k JaroÀkovû v˘stavû. Obojí totiÏ tvofií nedûliteln˘ komplex z v˘vojového hlediska. Mistr Bohumír Jaronûk osobnû i jeho souãasníci a i mnozí následovníci získali znaãné a nûktefií i velké zásluhy. V ãem? Pfiedev‰ím v tom, Ïe jejich tvorba zachytila v obrazech leccos z minulosti, co se uÏ v Ïivotû mûsta nedochovalo. Na stranû druhé pomohla v‰ak mnohdy a mnohde zachovat to, kolem ãeho i dnes mÛÏeme chodit a v podobû rÛzn˘ch staveb vãetnû rekonstruovan˘ch vnímat dávnou i nedávnou historii mûsta a styl Ïivota v nûm. Historickou úlohu tûchto malífiÛ, jak umûleckou tak i dokumentaristickou nikdo neodepí‰e, pokud si uvûdomíme, Ïe fotografie byla v té dobû je‰tû úplnû v plenkách. A toto hodnocení v Ïádném pfiípadû nechce sníÏit úlohu dal‰ích ãinitelÛ a cel˘ch generací aktivistÛ, ktefií k památkové ochranû a k v˘sledkÛm v tom smûru dosaÏen˘m pfiispûli a stále pfiispívají. Díky jim. 8
Jaroslav ·etelík — „·tramberská Trúba“ náãrt, 28. 7. 1931, dobová pohlednice
Ocenûní celé té plejády v˘znamn˘ch, aã nûkdy i dosti osobit˘ch malífiÛ je dnes potfiebné snad i proto, Ïe dosavadní (tedy staré) generace obyvatel mûsta i náv‰tûvníkÛ postupnû odcházejí. Nastupující nové generace mohou (bez nûjak˘ch v˘tek) v rostoucím Ïivotním spûchu na leccos minulé pozapomínat aÏ zcela zapomenout. Vstoupili jsme do nového století i tisíciletí. Je snad vhodné celou tu plejádu malífiÛ uplynulého století a zvlá‰tû první jeho poloviny alespoÀ pfiipomenout i s doporuãením nauãit se ãíst i v jejich tvÛrãí osobitosti. Chceme–li vûdût, kam jdeme, pohlédnûme téÏ zpátky a srovnejme si, odkud tam jdeme, abychom to v‰echno dobfie a správnû podle skuteãnosti hodnotili a udrÏovali v dobré spoleãenské pamûti. Podívejme se i v dobû poãítaãÛ a internetu — nebo právû proto — alespoÀ letmo a struãnû zpût a pfiipomeÀme si jména tehdej‰ích malífiÛ z první poloviny 20. století. Netroufám si uvést je v jiném, neÏ abecedním pofiadí, aã by moÏná ten, jehoÏ sté v˘roãí v˘stavy ve ·tramberku si letos pfiipomínáme, mohl b˘t moÏná premiérem. Byli to a nûktefií je‰tû stále mezi námi jsou — tedy abecednû: Oldfiich BlaÏíãek, Jan Cmol, Franti‰ek Danûk — Sedláãek, Antonín Hudeãek, Bohumír Jaronûk, Jan Klever, ·tûpán K r h u t, Julius Luká‰ek, Josef LuÀáãek, Josef Martini, Jaroslav Panu‰ka, Vojtûch Petrá‰, TomበFranti‰ek ·imon, Karel Wellner, Adolf Zábransk˘. Pokud jsem nûkoho opomenul, omlouvám se jemu i vám a rád si jeho jméno do své pamûti doplním. Mistru JaroÀkovi i dal‰ím malífiÛm musíme vzdát obrovské díky za to, Ïe dostateãnû plnû vyuÏili svÛj v˘tvarn˘ „monopol“ v dobû, kdy fotografie je‰tû zdaleka nebyla schopna plnit svou vzniklou spoleãenskou úlohu, jako pozdûji a dnes. Proto zapi‰me jména nûkter˘ch malífiÛ a zvlá‰tû mistra JaroÀka do dobré spoleãenské pamûti. Vûdci a kritici uÏ zfiejmû dávno posoudili, kterou z rolí — umûleckou ãi dokumentaristickou — obrazy jmenovan˘ch a vût‰inou uÏ neÏijících malífiÛ více plní. Urãitû obû a v˘raznû, aã nûkdy vystupuje do popfiedí ta ãi ona. Pfii tom historickém odstupu to v‰ak není vÛbec podstatné. V˘znam umûlecké stránky jejich tvorby zfiejmû dále poroste. Stejnû tak ale i historická a sociálnû —dokumentaristická úloha jejich dûl. Zvlá‰tû pokud jednotlivci pfiíli‰ nevyboãili z reálného vyobrazení skuteãnosti. Díky tûmto malífiÛm v‰ak mÛÏeme mít pfiedstavu, jak mûsto dfiíve a je‰tû dávnûji vypadalo. VÏdyÈ i pouhé jedno století v Ïivotû Ïijícího mûsta, jak˘m je ·tramberk, je velmi hodnû. Proto — zapi‰me i jeho dne‰ní stav do dobré spoleãenské pamûti.
10
Franti‰ek Hork˘ — „Stará vûÏa“, ze souboru 7 dfievorytÛ, vyd. vl. nakl. v kvûtnu 1921
Historie ‰tramberského dechového orchestru ãást IV. Josef Marek kronikáfi mûsta 2000 Setkání dechov˘ch orchestrÛ V nedûli 18. ãervna uspofiádalo SdruÏení hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka (SHDOM·) ve spolupráci s kulturní komisí na hfii‰ti u místní tûlocviãny setkání dechov˘ch orchestrÛ. Zúãastnily se: dechov˘ orchestr mládeÏe Základní umûlecké ‰koly (ZU·) z Pfiíbora se skupinou maÏoretek, dechov˘ orchestr ZU· z RoÏnova pod Radho‰tûm a místní dechov˘ orchestr. Program setkání byl následovn˘ : Dopoledne koncertoval dechov˘ orchestr z RoÏnova na ·tramberském námûstí. Ve 14 hodin se prÛvod maÏoretek za doprovodu dechového orchestru z Pfiíbora pfiemístil z námûstí na hfii‰tû u tûlocviãny. V 15 hodin se pak v jednotliv˘ch vstupech pfiedstavovaly v˘‰e zmínûné soubory. Hudebníci v‰ech tfií dechov˘ch orchestrÛ (zvlá‰tû ti mladí) pfiekvapili sv˘m zanícen˘m v˘konem, maÏoretky uchvátily zjevem i ladn˘mi pohyby. Programu se zúãastnilo mnoÏství spokojen˘ch divákÛ, pfiestoÏe teplé letní poãasí lákalo spí‰e k vodû. Nokturno Koncert tohoto typu se uskuteãnil dne 14. ãervence 2000 ve 22 hodin v amfiteátru pod Starou vûÏí. Nevím, zda zámûr, uspofiádat noãní koncert — tzv. Nokturno, vznikl poprvé za celou dlouhou historii dechového orchestru. Ale urãitû zcela nová byla my‰lenka spojit tento koncert s charitativním posláním a vûnovat jeho v˘tûÏek tûm, ktefií jsou za jakoukoliv pomoc nesmírnû vdûãni — konkrétnû bylo navrÏeno Dûtské centrum pro dûti s kombinovan˘mi vadami v Kopfiivnici. S tímto nápadem pfii‰el dirigent SHDOM· Alois Cigán. A proã zvolil právû tento typ koncertu? DÛvodÛ bylo jistû více, jedním z nich v‰ak urãitû bylo souznûní s romantick˘mi skladateli, ktefií se ve sv˘ch dílech také inspirovali atmosférou noci, se v‰emi jejími kouzly a sny… „Noc byla krásná, prÛhledná — aÏ nebe vidût bylo; ten zpûv, ta vÛnû a ten ‰um aÏ srdce okouzlilo.“ Tak kouzelnû se o noci vyjádfiil básník Vítûzslav Hálek. A co si laick˘ posluchaã mÛÏe pfiedstavit pod názvem „nokturno“? V 18. století se uÏívalo italského slova „notturno“ pro neokázalou skladbu typu serenáda, napsanou pro dva ãi více sólov˘ch nástrojÛ. Francouzská forma — „nocturne“ — bûÏnû znamená skladbu navozující noãní náladu — pfiirozenû je to pomalá, zadumaná a bezpochyby klavírní skladba. 12
Nûmci zase tíhli ke smû‰ování noãní nálady nokturna s prvky typick˘mi pro star‰í notturno, ãehoÏ klasick˘m pfiíkladem je „Nokturno“ z Mendelssohnova „Snu noci svatojánské“. Hojnû se nokturnu vûnovali i Rusové, ale jejich vût‰inou drobné skladby se málo hrají. Ve 20. století se názvem nokturno volnû oznaãovaly rozmanité skladby, jejichÏ úmyslem v‰ak vÏdy bylo vyvolat pfiedstavu noci. A to je urãitû i pfiípad prvního koncertu tohoto typu, pofiádaného dechov˘m orchestrem v kouzelném prostfiedí amfiteátru pod Starou vûÏí. A nejen místo konání, ale také samotn˘ prÛbûh koncertu jen potvrdil, Ïe dirigent volil správnû. O spoluúãinkování byl poÏádán rovnûÏ Chrámov˘ sbor ·tramberk. Program veãera byl rozdûlen na tfii ãásti: V prvé ãásti, v délce trvání cca 20 minut, vystoupil chrámov˘ sbor se skladbami církevními i svûtsk˘mi. Ve druhém vstupu samostatnû koncertoval dechov˘ orchestr. V závûreãné ãásti chrámov˘ sbor spolu s dechov˘m orchestrem pfiedvedl tfii skladby — „Ave verum“, „Panis angelicus“ a sbor ÎidÛ z opery „Nabucco“. V˘tûÏek dobrovolného vstupného, kter˘ ãinil cca 4 000 Kã, byl v závûru koncertu pfiedán paní Janãálkové — fieditelce Dûtského centra Kopfiivnice. Poãasí se sv˘mi obãasn˘mi de‰Èov˘mi pfieháÀkami sice nevytváfielo ideální letní noãní atmosféru, ale pfiesto pfii‰lo do amfiteátru — kromû zhruba 90 úãinkujících — asi 150 dal‰ích posluchaãÛ. Bylo tak dosaÏeno vytyãeného cíle pofiadatelÛ — pfiipravit nev‰ední záÏitek posluchaãÛm a zároveÀ pomoci potfiebn˘m.
Vojtûch Petrበ— ·trambersk˘ motiv 13
Tuto kapli dala postaviti… Josef Adamec V minulém ãísle ZM· bylo vzpomenuto, Ïe kapli na hfibitovû právû pfied 150 lety nechala postavit Rosália Lipová, bába Ferdinanda Petrá‰e star‰ího z Horeãky. Omlouvám se ãtenáfiÛm, Ïe z textu „vypadlo“ slovo Petrá‰. V náhradu za toto nedopatfiení se blíÏe zmíním o osobû Rosálie Lipové. I pfies „závû‰ické“ jméno mûla kofieny hluboko zapu‰tûné ve star˘ch ‰trambersk˘ch rodech. Zápisy ve star˘ch matrikách prozradily, Ïe: 4. 11. 1817 se ve ·tramberku Ïenil Josef Hykel, pláteník ãp. 11, katolík, svobodn˘, stár 24 let, jako nevûsta je uvedena Rosina, dc. Ant. Bayera, ‰enkovního mû‰Èana ãp.3,katolického vyznání, svobodná, 23 let. ManÏelství trvalo nûco málo pfies 11 let — 20. ledna 1829 Josef Hykel zemfiel. Není zatím pfiesnû doloÏeno, kolik se jim v prÛbûhu krátkého manÏelství narodilo dûtí, neví se, kolik se jich doÏilo dospûlosti. S urãitostí víme, Ïe jedna jejich dcera, pokfitûna Anna, nar. r. 1822, zemfiela 26. 11. 1901 ve vûku 79 let v ãp. 170, se provdala za Jana Petrá‰e. Mezi jejich sedm(?) dûtí patfií vzpomenut˘ Ferdinand Petrá‰, vnuk Rosálie. Ferdinand Petrበs manÏelkou Klárou roz. Ja‰kovou (Neklovou) pfiivedli na svût 11 dûtí. Z nich 4 zemfiely v útlém vûku, dva synové padli v 1. svûtové válce: FerdinandÛv Ïivot se uzavfiel r. 1915 v ruském zajetí, Robert po zranûní na ruské frontû zemfiel v Tû‰ínû. Zb˘vající dva synové a tfii dcery v dospûlosti zaloÏili svoje rodiny, jejich dûti jsou dnes ve vûku okolo 80 let, vnuci a pravnuci Ïijí ve ·tramberku dosud. Po smrti Josefa Hykla (= 20. 1. 1829) se ovdovûlá Rosina provdala znovu: 8. 6. 1830: nevûsta Rosina, vdova po = Josefu Hyklovi, mandléfii ãp. 11, 36 rokÛ Ïenich: Josef Lipov˘, sluÏebn˘ ze Závi‰ic ã. 24, katolík, svobodn˘, 24 let. V roce 1847 Rosina ovdovûla podruhé. O pár let pozdûji, roku 1853, nechala na hfibitovû postavit kapli. Nad vchodem b˘val dlouho ãiteln˘ nápis: Tuto kapli dala postaviti Rosina Lipová 1853.
PRAMENY: Poznámky k dûjinám hfibitova laskavû zapÛjãil P. B. Juro‰ka. Nyní uloÏeny v SOkA Nov˘ Jiãín. Matriky narozen˘ch, zemfiel˘ch, oddan˘ch ZA Opava. Opisy matrik narozen˘ch, zemfiel˘ch, oddan˘ch SOkA Nov˘ Jiãín.
14
·tramberské povûsti III. ČÁST
LIBOTÍN Pověsti o libotínských lesích a kopcích, kde se od 15. stol. těžily vzácné kovy (především zlato a stříbro). Rozsáhlé doly zanikly v pol. 17. století, ale stopy po nich jsou dodnes patrné. „Bájemi a pohádkami je opředen také les Libotín. V pověstech o Libotíně vystupují zelení myslivci, ohniváci, hadí králové a černokněžníci. V jiných pohádkách vystupuje neobvyklá bájná bytost — klurdyna.“ Cyril Hykel
ZLATÉ DOLY V LIBOTÍNĚ Libotíně se kdysi kopala ruda. To bylo tak: přišli k nám cizí havíři a byli takoví tmaví,
Vchodili oblečeni po černu, lidé jim nerozuměli, a tak se jich báli. Když přišli do Štram-
berka, tu všichni před nimi utíkali a nikdo je k sobě nechtěl přijmout. Tady na Baště býval nějaký Jašek, pravili mu Havrlant. Ten jediný se s nimi sem tam setkal a zval je i k sobě na besedy. Tehdy nebyla káva — Havrlant navařil bramboračku, jedli a povídali si. Havíři si stěžovali, že jim to tu nevyhovuje. „Jsme málo placení, máme samou bídu — půjdeme si hledat něco lepšího,“ vyprávěli Havrlantovi. A za nějaký čas skutečně odešli. Ale před odchodem přišli k Havrlantovi se rozloučit a potom ho pozvali k sobě do Libotína, že mu tam něco dají. Když přišli do lesa, ptali se ho: „Nebojíš se?“ „A čeho bych se bál?“ odpověděl. Byli s ním čtyři a tu jeden z nich pozdvihl keř a pravil mu: „Naber si tady té hlíny a naber plné kapsy. Jsme chudí a nic jiného nemáme.“ Havrlant, aby je neurazil, nabral si co mohl nejvíc a havíři ho potom odprovodili až na kraj Libotína. Když přišel k Svobodově lávce, pravil si: A co já budu nist hlínu do chalupy! a vysypal ji do řeky. Přišel domů a žena se ho ptala, co dostal. „Podívej se, trochu hlíny mi dali!“ Začal vytřepávat kapsy — a padalo zlato. „Bože, bože, co jsem to provedl!“ naříkal. Utíkali potom oba k řece, ale nenašli nic. To víte, voda všecko odnesla. Beželi do Libotína, ale havíři už byli pryč. Hledali ten keř. Havrlant věděl dobře, v kterém místě to bylo, ale jak najít ten pravý keř, vždyť jich je v lese tolik a jeden je jako druhý! Nenašli nic — a tomu místu, odkud byla hlína, se podnes praví „Zlaté doly“.
ZLATÝ PŘÍKOP V LIBOTÍNĚ tojí hora Hlásnice u Žiliny nedaleko Nového Jičína a na jejím severním svahu se táhne les Libotín. Celý les je rozrytý četnými příkopy a jednomu z nich říkají Zlatý příkop. Právě tam, kde příkop kdysi končil, stávala věkovitá a mohutná jedle. Na tom stromě se prý občas objevoval zlatý klíč, který visel na větvi. Byl to klíč od podzemního sálu, ve kterém měly být nevídané poklady. Klíč však vidí a může vzít do ruky jenom ten, kdo má duši čistou jak nedělní jitro, v ten čas, kdy kvetou pivoňky. Jeden takový člověk se kdysi dávno našel, byl to poctivý tovaryš, který šel krajem za prací. Došel až k té veliké jedli a tu se zarazil: na stromě visel zlatý klíč. Kde je zlatý klíč, musejí být i zlaté dveře, pomyslel si. A také je našel, odemkl a sestoupil do podzemí, kde bylo nevídaně různých peněz a dalších klenotů. Tu mu čísi hlas křikl do ucha: „Janku, vezmi si z těch pokladů, co se ti líbí!“ Janek si nabral plné kapsy peněz a ještě si vzal krásný zlatý prstýnek s červeným očkem. A hlas ještě jednou zvolal: „A teď jdi a zůstaň takovým, jakým jsi. Ale už se sem nikdy nevracej!“ Janek hned spěchal domů a už se těšil, jak se ožení s Maryjánkou a budou mít spolu kopu dětí. Sem tam mu nějaký zlaťák vypadl z kapsy, ale co na tom, měl jich dost, jen aby už byl doma. Jak šli dřevaři do práce, divili se vlastním očím, zdali vidí pravdu nebo sen. V lesním příkopu ležely rozsypané dukáty. Rychle je sebírali a od té doby se lesnímu příkopu začalo říkat Zlatý příkop.
S
ČERNOKNĚŽNÍCI V LIBOTÍNĚ Rybím žil jakýsi Vidrmon a byl hajným v Libotíně. Tam prý byli kdysi černokněžníci.
VMěli takové dlouhé černé pláště a široké černé klobouky. Chodil po Libotíně, každý měl knihu a jen pořád četli. S nikým nemluvili, jenom s hajným, ten měl u nich dobré oko. Jedenkrát přinesli plachtu, roztáhli ji, posadili se na ni a začali obědvat. Vidrmona pozvali, ať k nim přisedne a pojí. Při jídle pravil Vidrmon: „Já bych se tak rád podíval do Říma, ale když těch peněz není!“ Ledva to dořekl, zatočilo to s ním, a než se vzpamatoval, už byl v jakémsi cizím městě. Samé kostely, paláce a věže tam byly. A jak šel a díval se na to všecko, tu z jedné věže na něj kdosi zavolá: „Vidrmone, jsi to ty?“ Hajný zdvihl oči, podíval se a poznal jednoho z těch černokněžníků. Hned se ho ptal: „Proboha, kde to vlastně jsem?“ „Tam, kde jsi chtěl být, v Římě!“ zavolal černokněžník z věže. A vtom to s Vidrmonem zatočilo a najednou byl zas na té plachtě v Libotíně.
KRÁL HADŮ V LIBOTÍNĚ Můj staříček, jako dědeček Podskalák, šel se svým tatínkem do Libotína, to byl ještě malý chlapec. Když přišli za boudu na paseku, tam na pařezu uviděli bílý šátek a na něm se cosi svítilo. Přišli blíž — a ona to byla zlatá korunka!
„Tati, já si tu korunku vezmu!“ pravil chlapec. Ale jeho tatínka hned napadlo, co je to za korunku. „Synku, neber to,“ řekl, „jistě je tu nablízku král hadů a to je jeho korunka.“ Sotva to dořekl, už slyšeli syčení. Utekli kousek, schovali se do křoví a dívali se, co bude. Za chvilku se připlazil takový velikánský had, vylezl na pařez, dal si korunku na hlavu a začal hlasitě syčet. A najednou to syčelo ze všech stran a ze všech konců lesa se plazili hadi jeden za druhým, a rovnou ke svému králi. Staříček s tatínkem se polekali, začali utíkat — a tak tak že stačili utéct. Ještě zdálky slyšeli hrozivé syčení hadího sněmu.
O DVOU ČERTECH zemřel jeden hospodář dost bohatý. Měl peníze v záložně a mezi lidmi, kteULibotína rým půjčoval, když potřebovali. Jeho soused byl též bohatý, ale velmi lakomý. Ten tomu hospodáři záviděl a po jeho smrti přemýšlel, jak by peníze po něm dostal. Druhý den po pohřbu se nastrojil za čerta a v noci šel burcovat vdovu po zemřelém. Zabouchal na dveře, a když vdova vstala a ptala se, kdo tam je a co chce, začal: „Já jsem čert. Ty peníze, které tvůj chlap nahospodařil, nejsou poctivé. On odíral lidi, když jim půjčoval peníze. Proto patří mně a já jsem si pro ně přišel.“ Ubohá robečka se polekala a pravila: „Já ti je dám všecky, ale nemám je doma, musím je nejprv vybrat ze záložny a obejít lidi, kterým je půjčil.“ „Tak dobrá,“ pravil soused, „já si pro ně přijdu za čtrnáct dní. Ale to ti pravím, ať jsou všechny, nebo tě seberu s sebou do pekla!“ Ubohá vdova vybrala peníze ze záložny, obešla dlužníky a opravdu peníze do črnácti dnů sehnala. Ten den, kdy si pro ně měl čert přijít, objevil se u ní jakýsi vandrovnía prosil, ať ho nechá přenocovat. Ta mu povídá: „Já bych vás vzala na noc, ale dnes v noci si ke mně přijde čert pro peníze.“ Vandrovní se usmál: „Já sew čerta nebojím a jsem rád, že dnes uvidím, jak čert vypadá. Dosud jsem žádného neviděl.“ A zůstal tam na noc. Když byla půlnoc, najednou: buch, buch, bucha na dveře. Žena pravila: „Slyšíte? Už je tu ta něpodara!“ a šla otevřít. Do jizby vletěl čert a hned na tu vdovu: „Bábo, kde máš ty peníze? Máš je všecky? Sem s nimi!“ Vtom ten vandrovní vstal a ptá se ho, kdo je a co tu chce. Ten pravil: „Já jsem čert a jdu si pro nepoctivé peníze.“ A vandrovní na to: „Vidíš, a já jsem taky čert a přišel jsem si pro tebe. Pojď, bratříčku, půjdeme spolu!“ Chytil milého čerta kolem krku a vyletěl s ním oknem ven. Vdova teď měla pokoj, ale u sousedů byl křik, že se ztratil hospodář. Hledali, všude hledali, ale nikde ho nenašli a nikdo ho už neuviděl.
O VRCHU KOTOUČI časů stál na řece, co teče okolo Kotouče, mlýn. Mlynář měl šikovnou dceru, Zajenstarých se v ní viděl. Chodil za ní mladý myslivec, dcerce se líbil a žádný z domácích nebyl proti svatbě. Až jeden pacholek přišel k mlynářovi a pravil mu: Pantáto, mně se zdá, že s tím myslivcem, co k vám chodí, není všecko, jak by mělo být. Myslím, že je to snad sám čert. Počkejte si na něho večer po deváté u kapličky, však sám uvidíte.“ Mlynář tomu nejprv nechtěl věřit, prý to ani není možné! Ale jednou se o tom sám přesvědčil. Myslivec odcházel každý večer ze mlýna kolem deváté hodiny a vždycky rovnou do Libotína. Mlynář si na něho večerem počkal u kapličky — stála kousek od lesa při cestě. Jak ten myslivec přišel ke kapli, dupnul nohou — a vtom se ztratil. Mlynář prohledal všecko kolem dokola, ale myslivec nikde. jenom díra u kapličky po něm zůstala. Na druhý den už mlynář nešel sám, vzal si s sebou pacholka. Okolo díry udělali kruh svěcenou křídou a čekali. V devět hodin přicházel myslivec od mlýna. Jakmile přišel ke křídovému kruhu, udělala se z něho velikánská koule, ta se zdvihla, přeskočila kapli a spadla až na kraj lesa. Mlynář s pacholkem tam honem pospíchali — a zase našli díru a kolem plno smolného smradu. Včil už mlynář věděl, kdo chodí za jeho dcerou! Myslivec přišel znovu do mlýna jakoby nic a hned na milého mlynáře, že už na svatbu čekat nebude. Mlynář nechtěl zrušit dané slovo, tož mu pravil: „Máš pravdu, dceru dostaneš. Ale musíš mi nejprve svést do stavu potok, co teče loukou, a musíš mi dát tolik peněz, kolik je v mlýnici obilových zrnek.“ „Budete je mít, pantáto,“ slíbil myslivec. Ale to ještě nebylo všecko. To hlavní teprve přišlo. Myslivec to měl zařídit tak, aby na mlýn nikdy nefučel studený vítr. On i s tím souhlasil a hned se dal do práce. Svedl potok do stavu, nanosil hromadu zlatých a stříbrných peněz, a už nesl ohromnou skálu — chtěl ji postavit ke mlýnu, aby tam nefučel studený vítr. Ale vtom zakokrhal kohout, myslivec ztratil sílu, pustil skálu na hromadu peněz — a ztratil se. Ve mlýně se už nikdy neukázal. A tož ta skála, to je nynější Kotouč. A vždycky se vykládalo, že kdo ho má, ten prý má i ty poklady, co pod ním zůstaly. PRAMENY: 1) Cyril Hykel: O pokladech na Kotouči, Profil 1980 (47 štramberských pohádek a pověstí z cca 165 prací, výběr a úprava textu Eva Kilianová). Cyril Hykel (Štramberk 28. 11. 1896 — 19. 3. 1976) pedagog, hudebník, sběratel štramberského folklóru. 2) Jiřina a Jaromír Poláškovi: Pověsti a legendy Moravy a Slezska, Agave 2000 Připraveno u příležitosti akce DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ — 13. a 14. 9. 2003 (letošní téma: technické památky)
Trúba, Eli‰ka Krutílková, 6.b Z· ·tramberk
Kytiãka k nedoÏit˘m narozeninám Josef Adamec MoÏná, Ïe by letos pfied Vánocemi oslavil devadesátku. Byl nejmlad‰í ze sedmi sourozencÛ, Ïivot v‰ak mûl stejnû hofik˘ jako oni a celá jeho generace. Navíc tragick˘ osud ukonãil jeho Ïivot ve vûku 31 let, daleko od domova. Letos uÏ tomu bude 59 let. Ve ·tramberku Ïije je‰tû nûkolik jeho generaãních druhÛ, ktefií na nûj vzpomínají. ¤eã je o Josefu Îerdíkovi, kter˘ se pfied devadesáti lety, 20. prosince 1913 ve ·tramberku narodil. Poãetná Îerdíkova rodina Ïila tenkrát „Na kopci“ v prastaré dfievûné chalupû ãp. 81. V záfií roku 1913 stihla rodinu krutá rána. Ve vûku 46 let umírá Ïivitel rodiny, Ferdinand Îerdík, kováfi. Zanechal vdovu Franti‰ku (roz. Kurcovou) se ‰esti nezaopatfien˘mi dûtmi, polovicí staré dfievûnice a kouskem pole v celkové cenû 500 korun a s dluhy ve v˘‰i 441 korun. Nejstar‰í dcerce Franti‰ce bylo 15 let, nejmlad‰í Annû teprJosef Îerdík krátce pfied útûkem ve 2 roky, mezi nimi byla tfiináctiletá Marie, osmilet˘ Cyril, do zahraniãí. Foto ze soukromého ‰estiletá Ludmila a ãtyfilet˘ Ferdinand. Za tfii mûsíce spatfiil archivu jeho kamaráda p. Josefa svûtlo svûta uÏ pohrobek, kter˘ dostal pfii kfitu jméno Josef Chalupy. a tak „Pepãa“, jak mu fiíkali nejen doma, ale i pozdûji mezi kamarády, byl nejmlad‰í ze sedmi Ïijících dûtí. Za pÛl roku po jeho narození vy‰lehl plamen hrozné svûtové války. Pro matku nastala velká starost o poãetnou rodinu. ProÏité útrapy se podepsaly na jejím zdraví a ona sama umírá ponûkud pfiedãasnû ve vûku 62 let v roce 1938. O svém nelehkém dûtství a mládí si „Pepãa“ pozdûji zapsal do deníku: „...narodil jsem se pfied vypuknutím svûtové války, po smrti otce, matka vdova, sedm nedospûl˘ch dûtí a pak válka, hlad, bída, strádání, dvacet rokÛ strádání...pak rok 1938, útûk z domova pfies Balkán do Syrie, pak hrozn˘ pád Francie a Ïivot v Anglii...“ Ze zápiskÛ v jeho deníku se dovídáme, Ïe v sobotu 3. února 1940 (pravdûpodobnû s Robertem Davidem) se ve ãtyfii hodiny ráno vydali pû‰-
Stará Îerdíkova chalupa na Kopci ãp. 81, dnes uÏ nestojí. 20
ky pfies sudetské hranice do Fren‰tátu, autobusem do RoÏnova k sestfie Lídû (provdané Sochové), která i s rodinou pfies válku bydlela v RoÏnovû. Koupili si lyÏe a pfies Velké Karlovice a Portበse dostali na Slovensko. 10. února uÏ se hlásil na francouzském konzulátû v Budape‰ti. Zaãala opravdová „odysea“ po sou‰i i po mofii. 14. dubna zakotvili v Marseille a autobusem se dostali k pevnosti St. Jean (cizinecká legie). Do deníku si tenkrát poznamenal: „...hrozná noc, v‰i, ‰tûnice...“ Spolu s jin˘mi proÏíval rozãarování z poráÏky Francie...12. ãervence uÏ se vyloìovali v anglickém Liverpoolu. Pozdûji, podle vzpomínek spolubojovníkÛ, v dubnu a kvûtnu roku 1943 prodûlal speciální bojov˘ v˘cvik pro para‰utisty ve Skotsku. Zúãastnil se mnoha bojov˘ch operací. Vyvázl i z bitvy u Dunkerque, padl aÏ po skonãení boje po v˘buchu granátu. Velmi dlouho se tradovalo, Ïe Josef Îerdík byl zasaÏen kulkou ostfielovaãe doprostfied ãela. Teprve v roce 2001 se podafiilo aÏ v Liberci najít pfiímého svûdka, kter˘ potvrdil, Ïe to nebyla kulka, ale granát, po jehoÏ zásahu vyhasl Ïivot mladého ·tramberáka. Dvaaosmdesátilet˘ p. Mládek ve svém zajímavém dopise z kvûtna 2001 mj. pí‰e: „…ano, jsem ten Mládek, vedle nûhoÏ desátník Îerdík padl. Nebylo to stfielou do ãela, ale následkem v˘buchu nûmeckého dûlostfieleckého granátu. Pfii v˘buchu mne to vzalo po té samé noze, do níÏ jsem byl jiÏ dfiíve ranûn…“
Mezi vojáky pochodujícími pfied presidentem Bene‰em je i ·tramberák Josef Îerdík.
28. fiíjna 1944 mûl 2. tankov˘ prapor, k jehoÏ 1. rotû patfiil i Josef Îerdík, provést násiln˘ prÛzkum do nepfiátelsk˘ch postavení a vyãistit prostor „zemû nikoho“. Útok byl zdafiil˘. Nepfiítel ztratil asi 150 muÏÛ a zajato bylo na 350 hitlerovcÛ. Velení se rozhodlo útok opakovat 5. listopadu. Pfiím˘ úãastník obou útokÛ p. Ludvík âambala je‰tû po 45 letech vzpomíná: „...5. listopadu jsme jeli po stejné trase jako 28. fiíjna a to bylo mezi 1. a 2. rotou...Josef zemfiel po náhodné stfiele...(tak si to mysleli i nepfiímí svûdci) o odstfielení velitele tanku u první roty (Jos. Îerdíka?) jsem se dovûdûl...28. fiíjna byl po vylezení z poklopu ostfielovaãem stfielen do ãela i mÛj kamarád...“ Tuto tragickou událost z 5. listopadu 1944 potvrzuje i gen. v. v. ing. Gustav Svoboda: „...ãet.Bukovskému prostfielil nûmeck˘ ostfielovaã pfiilbu tûsnû nad temenem hlavy a pravdûpodobnû t˘Ï ostfielovaã zasáhl pfiesnû doprostfied ãela velitele bojového tanku, s nímÏ des. Mládek projednával pomoc pfii vypro‰tûní. Byl to des. Îerdík od 2. tankového praporu...(ve skuteãnosti to bylo trochu jinak)“. Váleãné události, vãetnû dunkerquesk˘ch, po21
pisuje gen. G. Svoboda ve svém poutavém ãlánku Dûlníci války v ãasopise Národní osvobození ã. 21 z r. 1996. Dáme slovo i des. Mládkovi, pfiíslu‰níkovi vypro‰Èovacích jednotek, kter˘ na události 5. listopadu 1944 u Dunkerque vzpomíná: ...“Pfii vypro‰Èování druhého tanku nastaly potíÏe. Napfied miny... a Ïe tam je ostfielovaã bylo také jasné, kaÏdou chvilku se na pancífii zajiskfiilo. Jak jsem lezl stále po zemi, pfiipadal jsem si jako had... poÏádal jsem radistu Bukovanského (nebo Bukovského?), aÈ vystrãí hlavu a pfiedává mé signály dál fiidiãi...na signál kladivem mûl radista vystrãit hlavu. Ale udûlal to jenom jednou... vidûl jsem, jak se mu zepfiedu otevfiela pfiilba a radista padl dovnitfi... jenÏe mûl vojenské ‰tûstí. Kulka dostala fale‰ a vrchem pfiilby vylétla ven... Nedaleko nás stál bojov˘ tank, kter˘ nás ãásteãnû kryl a postfieloval nûmecké pozice. Vidûl Zahraniãní voják Josef Îerdík. jsem, Ïe za tankem se krãí voják z osádky a pokufiuje. Zabûhl jsem k nûmu, byl to velitel tanku des. Îerdík, a poÏádal ho, aby pfied nás nûjak ‰ikovnû zajeli, Ïe si na nû zavûsíme lano, aby nám pomohli s uvolnûním. Je‰tû jsem to ani nedofiekl, kdyÏ vedle nás práskl granát a des. Îerdík klesl mrtev. Kladivem jsem jim zabouchal na tank, aby si naloÏili mrtvého velitele...Je pohfiben v Adinkerk v hodnosti rotmistra“. Je‰tû dáme slovo generálu Gustavu Svobodovi: „Josef Îerdík byl presentován u ãs. náhradního tûlesa v Agde (jiÏní Francie) 16. 4. 1940 a zafiazen do 2. pû‰ího pluku, kter˘ dokonãoval v˘cvik a vyzbrojení a byl zaãátkem ãervna 1940 pfiesunut na frontu v˘chodnû PafiíÏe, pfiidûlen 239. francouzské lehké divizi a zasazen do obrany fieky Marne západnû mûsta La Ferte de Jouarre. Po ústupov˘ch bojích a tfiídenní obranû na fiece Loire západnû mûsta Gien a ústupu do evakuaãního pfiístavu Séte byly zbytky 2. pû‰ího pluku spolu s 1. pû‰ím plukem nalodûny na egyptskou obchodní loì Rod el Farag dne 27. 6. 1940, to jest tfii dny po platnosti nûmecko — francouzského pfiímûfií a dopraveny do britského pfiístavu Liverpool. V ãs. stanovém tábofie Cholmondeley byl zafiazen do 2. pû‰ího praporu a po pfiezbrojení brigády na obrnûnou do 2. tankového praporu. Za dvanáct dní zasazení na frontû se pluk bránil celkem ãtyfii dny na fiece Marne a Loire a vykonal ústup bojem a usilovn˘mi pochody na vzdálenost 635 km, z toho pû‰ky 260 km, auty 285 km a vlakem od fieky Seine na fieku Loire 90 km. Ztratil na 1.200 padl˘ch a nezvûstn˘ch, mezi nimiÏ bylo, jak se ukázalo pozdûji, asi 400 opozdilcÛ, ktefií nestihli evakuaãní lodû. PoddÛstojník Josef Îerdík se zúãastnil jako velitel tanku CROMWELL IV útokÛ 2. tankového praporu dne 28. fiíjna a 5. listopadu 1944. ...“ Hrob Josefa Îerdíka na hfibitovû v Adinkerke.
22
Gen. G. Svoboda je‰tû dodává, Ïe Jos. Îerdík byl vyznamenán ãs. pamûtní medailí se ‰títky F a VB, ãs. medailí Za zásluhy II. stupnû, ãs. medailí Za chrabrost a In memoriam ãs. váleãn˘m kfiíÏem 1939. Tak 5. listopadu 1944 skonãil Ïivot mladého, 31 letého ·tramberáka, Josefa Îerdíka. „...uÏ to bylo sedmapadesát rokÛ, jak se u mne v RoÏnovû zastavil, kdyÏ utíkal. Tam jsme tenkrát bydleli. To jsem ho vidûla naposled...“, ukonãila své smutné vzpomínky jeho devadesátiletá sestra, paní Ludmila Sochová ze ·tramberka (v r. 1997). Ona sama se doÏila poÏehnaného vûku pfies 95 let. Vzpomínky se aÏ donedávna tradovaly jenom v rodinách mezi pfiíbuzn˘mi. Mûly by v‰ak zÛstat zachovány — star‰í generace odcházejí, zapomínají, mladí neznají. Za vzpomínání autor dûkuje paní Ludmile Sochové (nedávno zesnulé) ze ·tramberka. Dûkuje i pp. Blahoslavu Zavadilovi — Cyrilovi a Ludvíku âambalovi z Brna (uÏ zesnul˘m) za cenné informace, jakoÏ i odkazy na dal‰í dosud Ïijící úãastníky váleãn˘ch operací — gen. v. v. Gustav Svoboda ãi nûkdej‰í desátník Josef Mládek, pfiím˘ svûdek tragické smrti Josefa Îerdíka. Jejich dopisy i fotografie uchovávám v soukromém archivu. Podûkování si zaslouÏí i p. ing. Václav Langer z Kopfiivnice.
V ãervenci 2000 nûkdej‰í desátník Josef Mládek klade na hrob Josefa Îerdíka kvûtiny.
23
Vzpomínky Vojtûcha Petrá‰e 6. ãást souboru úvah u pfiíleÏitosti autorova v˘znamného Ïivotního jubilea
Jak se doÏít vysokého vûku Kdo by si nepfiál doÏít se vy‰‰ího vûku? Samozfiejmû aspoÀ jakÏ-takÏ ve zdraví. Hodnû se o tom pí‰e a mluví. 1) Je v˘hodné, kdyÏ nûkter˘ z va‰ich rodiãÛ se doÏije vy‰‰ího vûku, napfi. osmdesáti let, a jako dûdictví vám pfiedá co nejvíce sv˘ch dobr˘ch fyzick˘ch i psychick˘ch vlastností. Mají název geny. JestliÏe se oba va‰i rodiãe doÏijí, dejme tomu, osmdesátipûti rokÛ, máte velikou ‰anci. Jenom si tu nadûji nezkazte. Pokud jde o mne, nevím, kterého vûku by se doÏil mÛj otec, kdyby centrální mocnosti (Rakousko-Uhersko a Nûmecko) nerozpoutaly první svûtovou válku, kdyby se otec nemusel ãtyfii roky plahoãit po v˘chodních frontách, aÏ do smutného konce v severoitalsk˘ch Dolomitech. Tam byl postiÏen malárií. Skonal 10. záfií roku 1918 v Chebu ve vojenském lazaretu. DoÏil se tfiicetipûti let. Moje matka, které bodfií ·tramberáci fiíkali Fanka Kostelníkova, se doÏila osmdesátidevíti let. A já mám dnes 91 rokÛ a 8 mûsícÛ. 2) Nekoufiit! Nikotin je jedovat˘. Jedna vykoufiená cigareta znamená zkrácení Ïivota o jednu minutu. Spoãítejme si, jak se zkrátí Ïivot kufiáka, jestliÏe si vykufioval dennû dvacet aÏ tfiicet cigaret. 3) Jezme stfiídmû. Star˘ pan Feix mi pfied padesáti lety vypravoval, jak ho nezdární v˘rostci chytali za u‰i a smáli se mu „fieci“: „Synku, synku. Ty brzo umfie‰. DyÈ se ti svítí pfies u‰i!“ Pan Feix se doÏil vysokého vûku. Ti vtipálkové jedli tuãné maso, mlsali sladkosti a pfiejídali se. Pan Feix je v‰echny pfieÏil. 4) Cviãme tûlo i ducha. Nebyl jsem v Ïádné tûlocviãné organizaci. Ale od dûtství pfii kaÏdé pfiíleÏitosti jsem bûhal, vrhal kameny v opu‰tûn˘ch lomech, skákal do v˘‰ky i do dálky, ‰plhal, „lozil“ na skalku u na‰í chalupy a po skále slézal dolÛ na nበdvorek. Do první tfiídy obecné ‰koly jsme my, ogafii i dûcka, roãník 1912, zaãali chodit dne 16. záfií roku 1918. Dnes mi to pfiipomíná, Ïe hitlerovsk˘ reÏim zastavil dne 10. ledna 1945 v protektorátu âechy a Morava ve‰keré vyuãování, aby mohli (museli) i ãe‰tí civilové podílet se na zachraÀování velkonûmecké tfietí fií‰e. My prvÀáãci jsme mûli 15 dnÛ prázdnin je‰tû dfiíve, neÏ jsme pfiekroãili práh ‰koly. Rakousko—Uherská fií‰e se rozpadla dne 28. fiíjna 1918 a my ‰koláci jsme brzo nato pochodovali s pedagogy na hfieben pod Bílou horu a tam jsme slavnostnû pálili nevhodné obrázky vytrÏené z uãebnic. My prvÀáãci jsme také házeli do ohnû, ale jenom jeden obrázek Jeho Veliãenstva císafie pána Franti‰ka Josefa I. (a zároveÀ pfiedposledního i posledního), vytrÏeného ze slabikáfie. 24
V tehdej‰í vzru‰ené dobû jsem tomu málo rozumûl a pamatuji si z toho moc málo. Nesmazatelnû vidím v duchu modrobílé prapory, které ‰tramber‰tí obãané a obãanky vyvûsili v oknech. Modrá barva byla a je na‰e národní moravská barva. KdyÏ jsem jako kluk pásl sánskou bílou kozu, zpíval jsem si, kromû jin˘ch písní, také „Moravo, Moravo, Moravûnko milá, co z tebe pochází chasa u‰lechtilá ...“ a také „Jsem Moravan, toÈ chlouba má! Kdo, rcete, otãinu mou zná?!“ Ty písnû uÏ asi nikdo nezpívá. Morav‰tí Slované byli nejvíce a nejhÛfie po celé své dûjiny pronásledováni. Nájezdníci se objevovali na kaÏdé svûtové stranû. KdyÏ nበslavn˘ dûjepisec, Otec vlasti Franti‰ek Palack˘, rodák z nedaleké vesnice Hodslavic psal Dûjiny národu ãeského v âechách a v Moravû, vÏdy trpûl. Já jsem to cítil a chápal. Je‰tû si vzpomínám, Ïe urãitého dne ve ãtvrtku v mûsíci kvûtnu b˘vala bájeãná ‰tramberská pouÈ. Dva nebo tfii dni jsme na ulicích sledovali, kdy se objeví v zatáãce první komediantsk˘ vÛz s rozloÏen˘mi kolotoãi, houpaãkou a stfielnicí. O ‰tramberské pouti by se dalo hodnû vyprávût. Já jen struãnû sdûluji, Ïe o nûkteré pouti jsem byl bez haléfie. Ale to mi ani trochu nezkazilo radost. Budu-li Ïiv a zdráv, vylíãím pfií‰tû, jak jsem studoval a jak˘ jsem byl ‰Èastn˘ smolafi. V‰em ãtenáfiÛm pfieju co nejvíce ‰tûstí a ãinorodé zdraví. Pamatujme si, Ïe ãinorodost zpomaluje stárnutí.
Vojtûch Petrበ— ·trambersk˘ motiv 25
Pravûké nálezy ve ·tramberku pfiíspûvek ku poznání moravské vlasti podává K. J. Ma‰ka Ze star˘ch ‰trambersk˘ch kronik zpracovává Josef Marek
ãást I. Pfii‰ed na podzim roku 1878 za sv˘m povoláním do Nového Jiãína, hledûl jsem se s okolím, hlavnû vyhlá‰en˘m a na krásy pfiírodní bohat˘m Vala‰skem seznámiti. Pfii první obchÛzce jiÏ upoutalo pozornost mou nepatrné sice o sobû mûsto ·tramberk, vynikající v‰ak romantickou polohou a svûtoznám˘mi v geologickém ohledu zkamenûlinami, jeÏ v tamním jurském vápenci velk˘m mnoÏstvím se nalézají. ·tramberk leÏí 10 km na v˘chod od Nového Jiãína, stísnûn jsa skoro ze v‰ech stran horami a ãítá asi 2 300 ãesk˘ch obyvatelÛ, mluvících lahodn˘m náfieãím vala‰sk˘m. Dfievûné nejvíce domky malebnû se rozkládají na jihozápadním úpatí „Bílé hory“ a v˘bûÏkÛ jejich „Skalek“ a „Zámeckého kopce“, na kterémÏto posledním strmí ‰edé zfiíceniny starého hradu, ve 14. století je‰tû „Strahlenberg“ zvaného, jehoÏ dávnou slávu posud hlásá kulatá asi 40 m vysoká, v‰em nepohodám vzdorující vûÏ, zvaná to „·tramberská kulatina“. Za pfiíãinou dob˘vání vápence vystavûna pfied dvûma roky ze stanice severní dráhy Studénky do ·tramberka Ïeleznice, která aÏ ke Kotouãi vede, z jehoÏ jiÏní stránû se kaÏdodennû mnoho set centÛ vápence nejlep‰í jakosti naláme a pak hlavnû do huti vítkovick˘ch odváÏí. Jakoby chtûl nám vyprávûti o ‰ero‰edé dávnovûkosti, stojí tu v popfiedí moravsk˘ch Beskyd stáfiím se‰l˘ Kotouã, podoben obrovské rakvi, li‰e se hranatou formou a bledo‰edou barvou skalnat˘ch bokÛ od ostatních lesnat˘ch hor, takÏe jej zdaleka a z kaÏdé strany hned poznáváme. Témû a ãásti severního i v˘chodního pozvolna se klonícího svahu jsou le‰ení porostlé, av‰ak na jiÏní a dílem také na západní, témûfi kolmé, ba i pfievisl˘mi skalisky pokryté a na mnoha místech naprosto nepfiístupné stráni uhlídá oko lidské jen zfiídkakdy slabou zeleÀ napatrného kfioviska. Nejpfiíkfiej‰í místo na temeni ve v˘‰ce 210m nad bublajícím dole potokem „Bûlou“ zdobí trojhrann˘ obelisk se Ïelezn˘m kfiíÏem, postaven˘ r. 1841 na památku obleÏení a osvobození Kotouãe, jakoÏ i tam se utek‰ích kfiesÈanÛ od ãetného vojska TatarÛv r. 1241. A tato hora, o níÏ tolik bájí v ústech lidu Ïije, která jiÏ od pfiírody opevnûná jsouc, mal˘m pfiiãinûnním lidsk˘m nedobytnou státi se mohla, vnucovala mi domnûnku, Ïe ãlovûk, poznávaje v˘hod pfiírodou mu nabízen˘ch, jiÏ v dobách dávno minul˘ch, pravûk˘ch, horu tu a jeskynû snad ve vnitru se rozprostírajících za útoãi‰tû aneb dokonce za stálé obydlí si byl vyhlédnul. Laskavostí paní M. Proskové, choti starosti ‰tramberského, dostal jsem modlitební kníÏku, nadepsanou „Hora Olivetská“, v níÏ spisovatel ob‰írnû celou horu a také jeskynû v Kotouãi se nalézající, aniÏ jména jejich udává, popisuje, a jak se r. 1660 pfii kopání základÛ pro kostel na temeni hory rozliãné vûci od pohanÛ tam zanechané nalezly, vypravuje. Z tohoto pramene ãerpal Stfiedovsk˘ i ostatní pozdûj‰í spisovatelé, z jejichÏ poznámek o Kotouãi nabyl jsem nov˘ch dÛkazÛ o pravdûpodobnosti domnûnky shora prone‰ené. 26
Psí kostelík na Kotúãi, „Moravské Kravafisko“, 1898
Rozliãné náspy a pfiíkopy, jeÏ jsem pfii bedlivûj‰ím ohledání na temeni hory na‰el, vybízely mne k dal‰ímu pátrání. I jal jsem se bez dlouhého rozpakování na pfiíhodn˘ch místech kopati a naleznuv nûkolik hrub˘ch stfiepÛ hlinûn˘ch a rozbit˘ch kostí, nabyl jsem úplnû jistoty, Ïe ãlovûk na Kotouãi v dobách dávn˘ch, pfiedhistorick˘ch prodléval. Vût‰í byla je‰tû radosÈ má, kdyÏ sestoupiv dne 19. listopadu 1878 ve spoleãnosti naduãitele ze ·tramberka, p. Kreãmara, po neschÛdn˘ch skaliskách jiÏní stránû poprvé do rozhlá‰ené jeskynû „âertovy díry“, také tam jsem nalezl podobn˘, jen málo vypálen˘, na prst tlust˘ stfiep a pod vrchní ãernou vrstvou pak Ïlutou hlínu diluviální, v níÏ jsem, soudû dle jin˘ch jeskyní, kosti pfiedpotopních zvífiat tu‰il. V tent˘Ï den prohlédnul jsem dalek˘ „Psí kostelík“, svûtlé to, na obou stranách otevfiené klenutí vymleté vodou; na opaãné, totiÏ na severní stranû Kotouãe, nav‰tívil jsem „·ipku“, kostelíku podobnou, taktéÏ otevfienou klenbu, kteráÏ v‰ak dovnitfi hory smûfiovala a v zadní ãásti ohromn˘mi balvany vápencov˘mi témûfi úplnû byla zatarasena. V sobotu 17. února 1879.
PRAMEN: SOkA Nov˘ Jiãín; jazykovû neupraveno. 27
Fidlovaãka aneb Ïádn˘ hnûv a Ïádná rvaãka... Josef Marek ...je témûfi v‰em známá fra‰ka Josefa Kajetána Tyla se zpûvy a tanci. Pro leto‰ní a moÏná i pfií‰tí sezónu nastudovalo toto pfiedstavení ‰tramberské Divadlo Pod vûÏí. Kulturní vefiejnost také jistû ví, Ïe hudbu k této hfie sloÏil kapelník Franti‰ek ·kroup. Jemu je také pfiipisováno autorství písnû „Kde domov mÛj“, která se pozdûji stala národní hymnou. Ale proã se vlastnû o tom zmiÀuji? Pfii studiu star˘ch ‰trambersk˘ch kronik jsem objevil tutéÏ píseÀ — tedy „Kde domov mÛj“ — kterou ‰trambersk˘m pomûrÛm pfiizpÛsobil knûz P. Petr Hykel. Narodil se 28. dubna 1817 ve ·tramberku ãp. 222, vysvûcen na knûze byl 2. srpna 1843. Primice se konala 13. srpna téhoÏ roku v místním kostele. P. Hykel pÛsobil jako kaplan a pozdûji také jako faráfi nejdfiíve ve Fr˘dku, potom v Borové u Fr˘dlantu, kde 21. dubna 1893 zemfiel.
Kde domov mÛj... Petr Hykel
(:Kde domov mÛj:) Voda huãí po luãinách, vítr ‰umí po skalinách, v háji stkví se jara kvût, zemsk˘ ráj to na pohled, a to je ta krásná zemû, (:zem moravská, domov mÛj.:) (:Kde domov mÛj:) Pne se vûÏ ohromná vzhÛru, v prostfied rozkopan˘ch mÛrÛ, na skalnaté v˘sosti, pomník pfiedkÛv slavnosti, kde pfied ãasy sláva kvetla, (:tam nalezne‰ domov mÛj.:) (:Kde domov mÛj:) Vidí‰ vrcholy skal bíl˘ch, obtoãujíc bratrÛv mil˘ch, v tom tichounkém údolí, pfied v‰í svûta nevoli, v jejich pfierozko‰ném stínu, (:tam nalezne‰ domov mÛj.: (:Kde domov mÛj:) Vidí‰ blesk kfiíÏe svatého, aÏ k obloze vzne‰eného, na skalnatém vrcholu, v‰ech lkajících podporu, zde nalezne‰ potû‰ení, (:zde nalezne‰ domov mÛj.:) 28
(:Kde domov mÛj:) Kde v pfieutû‰eném háji, bujn˘m mechem obrostají, kostely rozbofiené, od rouhaãÛ zkazené, kde pfiedkové Boha ctili, (:zde nalezne‰ domov mÛj.: (:Kde domov mÛj:) Kde stojí lípa zelená, ctn˘m obrazem okrá‰lená, Matky sedmi bolestí, v‰em lkajícím k radosti, na té tichounké rovinû, (:tam nalezne‰ domov mÛj.:) (:Kde domov mÛj:) Kde v tichounké zátoãinû, proud kfii‰Èalné vody plyne, jedlemi obtoãen˘, Ïízniv˘m k obãerstvení, tam usly‰í‰ ptactva pûní, (:tam nalezne‰ domov mÛj.:) (:Kde domov mÛj:) Kde nad mûstem vyv˘‰ená, bujn˘m hájem okrá‰lená, skalnatá rozsedlina, veselá horovina, tam nalezne‰ v˘hled krásn˘, (:tam nalezne‰ domov mÛj.:) (:Kde domov mÛj:) Kde smrt bratrÛ mil˘ch schrání, k radostnému z mrtv˘ch vstání po skonãeném úkolu, k odpoãinku pospolu, tam, kde bratfii moji spûjí, (:tam nalezne‰ domov mÛj.:) Dále se kronikáfi zmiÀuje, Ïe tato píseÀ byla v jeho rodinû s velkou oblibou zpívána, kdykoliv její autor nav‰tívil své pfiíbuzné ve ·tramberku. P. Hykel byl tedy vûrn˘m ‰trambersk˘m rodákem, kterému pÛvaby jeho domova natrvalo pfiirostly k srdci...
29
Moudré rady na‰ich maminek Bohumil Kresta Pfii spoleãenském chování (hlavnû pfii stolování) jsou dosud odli‰nosti mezi kontinenty i národy. My si pfiipomeneme, aã uÏ pro‰lé vûkem, ale stále je‰tû platné nûkteré zásady, které nám v‰tûpovaly do pamûti na‰e ‰tramberské maminky. Je moÏné, Ïe pro nûkteré to bude v‰ední a bezv˘znamné, ale nበlid je prostû takov˘ jak˘ je. Následující ponauãení byla hovofiena ve ‰tramberském náfieãí a z toho dÛvodu si je alespoÀ pfiipomeÀme. 01. Gìe Èe Àepozvali, tam se Àestrkaj. 02. Dy‰ Èe Àegdû pozvu pojesÈ, to‰ se Àepfiecpi, aby Àemysleli, Ïe sy proto u‰ ‰trnasnich Àejet. 03. Pfiy idle Àemlaskaj ani ÀefuÀ a dy‰ pije‰ to‰ ≈echrpaj a po napiÈu Àehykaj. ≈esy ve chlevû. 04. U stol'a seÈ sl'u‰nû, Àerozhazuj rukama a Àetfiepaj nohama. MoÏu sy mysleÈ, Ïe sy ÀenaÏhranec a ÀemoÏe‰ se u‰ doãkaÈ druheho idl'a. 05. L'uÏicu Àigdac aÀi na talefiku lebo fmisce Àeklepaj. Mohli by sy mysleÈ, Ïe je pozdvihovaÀi. 06. E‰sy budû‰ ze stol'a nûco braÈ to‰ pamatuj, Ïe to Àenachystali edem pro tebe. 07. Fidle se Àe‰pindraj a Àefifraj a pjekÀe jes. 08. HemovaÈ se fidle je dycky lep‰i ne‰ se pfieÏiraÈ. Jak se povûda: jes do pol'osyta a pij do pol'opita. 09. Doma jes co ma‰ a inìe co ti daju. 10. Mezi liìma byÈ dycky sl'u‰ny. NûfÈiraj se a nûhraj sÀima komedyju. 11. Dy‰ sy potfiebuje‰ poÏgaraÈ fzubach to‰ ìi raãi ven otstol'a a nûgìe na boku sy to vy‰prtÀi. 12. ≈i aÈ sy utfie‰ ruku lebo hubu do stol'ufky. Nato ma‰ ‰nuptychel lebo servetek. 13. Dy‰ Èi Àefieknu, Ïe sy ma‰ ÀechÈ l'uÏicu u stol'a, to‰ e‰doi‰ pol'o‰ ju na talefiek, ale ÀeÀechavaj hu na stol'ufce. 14. Nûpu‰ãaj se do idl'a pokal druzy Àemaju e‰ãe nalete a paÀimama Àepopfial'a dobre chuti. 15. Nu‰ Àigdac Àeolizuj aÈ sy ÀepofieÏe‰ papulu. ≈esy fcyrkusu. 16. Dy‰ i‰ a chce‰ se napiÈ ze sklenky to‰ pij tak, aby naÀi nûbylo viìeÈ co sy jet. E‰ da‰ sklenku g hubû to‰ sy najprem utfiy hubu. 17. Pfiy idle Àigdac Àepokl'adaj æokÈe na stul', aby i susede mûli g idlu dosÈ mista. 18. S pylnu hubu Àigdy nûmluf; ÀeÀi to pûkne. 19. Dycky sy pamatuj, Ïe dy‰ sy mezy liìma, Ïe tû moÏe gdosyk pozorovaÈ. A potem o tych tvoich moresach se budu lide baviÈ. 20. Jak ti daju horku polefku to‰ v ni ÀeÏgl'undraj l'uÏicu, ale chvilku doãkaj e‰ Èi vychl'adnû. Horka polefka se l'uÏicu nûchrpa. Mi‰aj hu tak, abysy nûklepal' po talefiku a Àeprskal' po stole. 21. Nal'oÏiÈ sy Àechaj edem telko kolik zy‰. Je to skuteãnû jen velmi málo z toho, co nám maminky pfiedávaly do Ïivota, ale doufám, Ïe tato ilustrace dfiívûj‰í v˘chovy bude v dne‰ní dobû dostaãující. 30
·tramberk na dobov˘ch fotografiích v roce 1913.
