Zpravodaj mûsta tramberka

Zpravodaj mûsta ·tramberka 4/2006

Bohumír Jaronûk — „·tramberk VI.“ (1923)

OBSAH Vojtûch Petrበ·tramberk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky Jaroslav Michna ·tramberk, zima 2005/6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Vûra Michnová Zprávy z radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04 Spoleãenské a kulturní akce ve ãtvrtém ãtvrtletí 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 05 Vûra Horáková âas past˘fiÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 07 Josef Adamec ·tramberák v Kanadû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 09 Bohuslav Kresta P. Adolf Ja‰ek, dokonãení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Vûra Horáková MÛj domov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Josef Adamec ·tramberk a nûmecká okupace, ãást VII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Jan Ostrãil Z Kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, 1. oddíl, ãást VII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Josef Adamec Josef Michalsk˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Jaroslav Michna ·tramberk, zima 2005/6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. strana obálky Jaroslav Michna ·tramberk, zima 2005/6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky

Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 4 / 2 0 0 6 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák (od r. 2001). Redakãní rada: PhDr. Anna Hrãková, Karel Hrãek, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Pfiepis a jazyková korektura textÛ, návrh grafické podoby a v˘bûr reprodukcí: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 74266 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail: [email protected], www.zdenekburian.cz. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4× roãnû (od r. 1987). Pfiíloha (samostatnû neprodejná): ·tramberk — Sbûratelská série pohlednic (od r. 2004). V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. Prosinec 2006.

3

Zprávy z radnice Vûra Michnová Poslední ãtvrtletí roku je ve znamení rÛzn˘ch zmûn na politické scénû ve státû i na‰em mûstû. Ve dnech 20.— 21. fiíjna probûhly volby do mûstského zastupitelstva. V na‰em mûstû se o pfiízeÀ voliãÛ ucházelo pût stran a hnutí: SdruÏení nezávisl˘ch kandidátÛ (SNK), Obãanská demokratická strana (ODS), KfiesÈanská demokratická strana – âeská strana lidová (KDU âSL), âeská strana sociálnû demokratická (âSSD) a Komunistická strana âech a Moravy (KSâM). Ve volbách zvítûzilo SNK s 8 zastupiteli, na druhém místû ODS se 6 zastupiteli, na 3.—4. KDU âSL a KSâM se 3 zastupiteli a âSSD s 1 zastupitelem. Dne 6. 11. probûhlo ustavující zasedání Zastupitelstva mûsta, kde byli zvoleni dva uvolnûní zastupitelé na post starosty a místostarosty a dal‰ích pût ãlenÛ rady. Starostkou se stala Vûra Michnová (SNK), místostarostou ing. Pavel Podolsk˘ (ODS), ãleny zastupitelstva Jindfii‰ka Kundlová (SNK), Oldfiich ·krabal (SNK), Mgr. Jana Milichová (ODS), Ing. Václav ·imíãek (ODS) a Mgr. Pavla Jurková (KDU âSL). Koneãnû se podafiilo prodat areál b˘valé Oãní léãebny za cenu 7 mil. Kã. Probíhá rekonstrukce Z· a tûlocviãny na Zauliãí. Ve ‰kole byla zru‰ena ‰kolní tûlocviãna a z ní vznikly pfiestavbou dal‰í uãebny, dílny a tolik potfiebné ‰atny pro Ïáky. Nad vchodem do budovy tûlocviãny se pfiistavuje nová malá tûlocviãna a dal‰í prostory pro sportování a pfii odkrytí stropu nad vestibulem bylo zji‰tûno, Ïe tzv. „íãka“, jsou poru‰ena a jsou v takovém stavu, Ïe hrozí havárie. Nezbylo neÏ se rozhodnout pro vybourání stávajícího stropu a v˘mûnu za Ïelezobetonov˘ deskov˘ strop. Dal‰í problém byl ten, Ïe pfii stavbû tûlocviãny v akci „Z“ v 80. letech nebyl udûlán vûnec, takÏe se musel dostavovat. Cena nového stropu se vy‰plhala na ãástku 2,7 mil. Kã. Asi ze v‰eho nejhor‰í bylo, Ïe jsme dostali na tuto akci dotaci ve v˘‰i 17,2 mil. Kã a akce mûla b˘t beze zbytku dokonãena do konce roku 2006, jinak bychom museli peníze vrátit. Nakonec se podafiilo v‰e v Praze domluvit, mûsto poÏádalo o odklad nûkter˘ch prací (jako napfi. omítka) a o pfiesun do roku 2007. Dal‰í velkou akcí, na kterou jsme dostali dotaci, je rekonstrukce místních komunikací s vyznaãením cyklotras ve ·tramberku a napojení na pátefiní cyklotrasu Krakow—VídeÀ. Je to úãelová dotace a budou z ní opraveny místní komunikace v Dolní ulici (ãást uÏ je hotová), Nûmecká cesta vãetnû okruhu kolem rodinn˘ch domkÛ na Libotínû a Hraniãky. Opût je to akce s vyúãtováním do konce roku 2006. Také zde jsme Ïádali o posun termínu vyhodnocení. Poslední grant, kter˘ se nám podafiilo vyplnit a vyúãtovávat jej budeme v lednu 2007, je z fondÛ EU na Jednotn˘ komunikaãní styl, na kter˘ dostaneme 720 tis. Kã, a my se podílíme spoluúãastí 80 tis. Kã. Z tohoto grantu byly pofiízeny propagaãní materiály v celkovém poãtu 150 tis. kusÛ : leták Muzeum ZdeÀka Buriana (Ale‰ Durãák), mapa ·tramberka (manÏelé Hrãkovi, Petra Dobeãková, Ale‰ Durãák), leták Hrad ·tramberk (manÏelé Michnovi), leták ·tramberk (Ale‰ Durãák), mapka La‰ská nauãná stezka (Vûra Michnová), cyklov˘lety (Vûra Michnová), turistické v˘lety po ·tramberku a okolí (Vûra Michnová a Ale‰ Durãák), leták o ubytování (Petra Dobeãková); fotografie do v‰ech propagaãních materiálÛ pofiídil Jaroslav Michna, dále 2 konference o cestovním ruchu (ing. Josef JalÛvka), redesign webov˘ch stránek (agentura Beskydy–Vala‰sko), panoramatické fotografie (Hynek Olchava), Dny mûsta ·tramberka a koneãnû 4 ks vítacích cedulí (grafické návrhy Martine Dragon–Nûmcová). 4

Jak jsme spoleãensky a kulturnû proÏili poslední ãtvrtletí roku 2006 Vûra Michnová Dne 6. fiíjna 2006 jsme pfiivítali ve ·tramberku zpûváka Pavla Dobe‰e. Tento koncert uspofiádala firma ·míra–print, s.r.o. Ostrava ve spolupráci s mûstem. Dne 13. fiíjna se kulturní dÛm rozeznûl znám˘mi svûtov˘mi áriemi z operet v pofiadu Líbánky s operetou. V pofiadu vystoupili sólisté operety Moravskoslezského národního divadla v Ostravû a sólisté Slezského divadla v Opavû. Akci pofiádalo mûsto ·tramberk. Dne 15. fiíjna v rámci III. roãníku Svatováclavského hudebního festivalu, kter˘ se konal pod zá‰titou biskupa církve fiímskokatolické Franti‰ka Václava Lobkowice, biskupa církve evangelické Vladislava Volného a hejtmana Moravskoslezského kraje ing. EvÏena To‰enovského, se ve farním kostele sv. Jana Nepomuckého konal koncert Talichova kvarteta a spolu s ním vystoupili Igor Franti‰ák na klarinet a s recitací Jan Fi‰ar. Zaznûly skladby Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Josepha Haydna. Spolupofiadateli tohoto koncertu byli Svatováclavsk˘ hudební festival, firma ·míra–print, s.r.o. a mûsto ·tramberk. Tent˘Ï den se dûti se‰ly na tvÛrãí dílnû, kterou uspofiádal Klub hravá rodina pfii DDM ·tramberk a penzion JaroÀkova pekárna pod názvem „·tramberk oãima a rukama“ ve spolupráci s pracovníkem Muzea ZdeÀka Buriana, panem Ale‰em Durãákem, kter˘ dûtem a rodiãÛm pfiipravil fotografick˘ kvíz s pfiedná‰kou o v˘znamn˘ch ‰trambersk˘ch osobnostech a historick˘ch zajímavostech. Dne 19. fiíjna mûly moÏnost dûti nav‰tívit v kulturním domû pfiedstavení praÏského divadelního souboru Kejklífi Tfii zlaté vlasy Dûda V‰evûda. Byla to loutková hra na motivy Karla Jaromíra Erbena. Ve dnech 20.— 21. fiíjna probûhly komunální volby do obecních zastupitelstev. Dne 27. fiíjna se zájemci vydali Po stopách ‰trambersk˘ch otazníkÛ v noãní prohlídce mûsta za svitu louãí. Tuto akci pofiádala firma ·míra–print. s.r.o. a odborn˘ v˘klad pfiednesl opût p. Ale‰ Durãák. Dne 28. fiíjna probûhl III. roãník ·trambersk˘ch stra‰idel na Námûstí pofiádan˘ firmou ·míra –print, s.r.o. Souãástí bylo promítání stra‰ideln˘ch filmÛ pro dûti i dospûlé v Apollo Burn Clubu a v˘stava obrazÛ studentÛ Stfiední umûlecké ‰koly v Ostravû s názvem „·tramberk tajemn˘“. Dne 3. listopadu se uÏ po 13. se‰li milovníci dobré cimbálové muziky na tradiãním Posezení u cimbálu v kulturním domû. K poslechu hrála cimbálová muzika Vala‰sk˘ vojvoda z Kozlovic a leto‰ní úrodu vín z jiÏní Moravy nabízeli manÏelé Stfiechovi z Galerie vín pod radnicí. Akci pofiádalo mûsto ·tramberk. Dne 4. listopadu se divákÛm v kulturním domû pfiedvedl Dûtsk˘ divadelní soubor v pohádce âarovn˘ bál. Dne 11. listopadu se se‰li pfiíznivci dobré hudby na koncertû, kde v 1. ãásti vystoupili hudebníci ze ·tramberka a nedalekého okolí se salónními skladbami a ve II. ãásti hudebníci a zpûváci taktéÏ ze ·tramberka i blízkého okolí v pfiíhodnû nazvaném souboru Sebranka pfiedvedli zpívanou Baladu o du‰i muzikanta. Akci pofiádalo mûsto ·tramberk. Na Námûstí probíhal 11. listopadu III. roãník Slavnosti mlad˘ch vín pofiádan˘ firmou ·míra–print., s.r.o. 5

Dne 18. listopadu SdruÏení hudebníkÛ dechového orchestru mûsta ·tramberka mûlo svÛj tradiãní Podzimní koncert v kulturním domû, tentokrát s podtitulkem autorsk˘ veãer dirigentÛ a skladatelÛ. Hosty veãera byli EvÏen Zámeãník a Jifií Volf. Nejen kulturou a hudbou Ïiv je ãlovûk, ale také zábavou jinou a tak si dali dostaveníãko karetní pfieborníci, dá se fiíci Ïe karbaníci, v restauraci na Libotínû na II. roãníku karetního turnaje „·trambersk˘ vÛl“. V nedûli 19. listopadu jsme v Muzeu ZdeÀka Buriana zahájili jiÏ 12. roãník v˘stavy betlémÛ ·tramberské Vánoce. PrÛvodní slovo mûla Vûra Michnová a s hudebním vystoupením pfiispûli zpûváci a zpûvaãky ze ·tramberka se skupinou Ogafii. Zpívali koledy ze ·tramberka a blízkého okolí. Akci pofiádalo mûsto ·tramberk. Dne 23. listopadu nav‰tívila na‰e mûsto známá brnûnská country skupina Poutníci a pokfitila v na‰em kulturním domû svoje nové CD Poutníci 2006. Také tato akce byla v reÏii mûsta ·tramberka. Dne 1. prosince mûsto pozvalo do kulturního domu dûti z M· na pohádku Vymûnûná princezna, kterou sehrál divadelní soubor Divadlo pod vûÏí spolu s Dûtsk˘m divadelním souborem a na závûr byla mikulá‰ská nadílka. Také 2. prosince byl den, kter˘ zcela patfiil dûtem. Pfiijel Mikulá‰sk˘ vlak a pfiivezl dûti i dospûlé, Mikulá‰e i ãerty. Na Námûstí firma ·míra–print, s.r.o. pofiádala akci ·trambersk˘ Mikulበs odpolední pohádkou pro dûti v kulturním domû a v areálu ‰tramberského hradu pak firma Technoprojekt, a.s. tradiãního Mikulá‰e s peklem v podhradí a nebem v JaroÀkovû útulnû. Byly k vidûní rÛzné bytosti — ãerti, andûlé i Mikulá‰. V podveãer pak v kulturním domû byla pfiipravena pro ‰tramberskou vefiejnost pohádka Vymûnûná princezna s mikulá‰skou nadílkou. Cel˘ ·tramberk byl pln˘ veselého kfiiku, ale i pláãe nûkter˘ch vydû‰en˘ch dûtí. Dne 3. prosince v sále sborového domu farního sboru âeskobratrské církve evangelické mohli zájemci vyslechnout besedu o zku‰enostech a záÏitcích z misijního pobytu v Keni manÏelÛ Kaczmarczykov˘ch. Dne 14. prosince se kulturním domem nesly melodie Vánoãního koncertu ÏákÛ Základní umûlecké ‰koly ZdeÀka Buriana z Kopfiivnice i poboãky ze ·tramberka. Dne 15. prosince v na‰em kulturním domû na závûr své úspû‰né koncertní ‰ÀÛry vystoupila známá zpûvaãka Lenka Dusilová, akci pofiádala firma ·míra–print, s.r.o. ve spolupráci s mûstem. Dne 16. prosince se o ‰tûstí v dal‰ím turnaji, tentokrát Vánoãním turnaji v mariá‰i, pokou‰eli vyznavaãi tohoto „sportu“ v restauraci Dallas. Na svátek sv. ·tûpána 26. prosince bude dal‰í Îiv˘ betlém, tentokrát na hradním nádvofií. Pfiipravili ho ãlenové divadelních spolkÛ a souborÛ Divadla pod vûÏí, Kotouã a Dûtského divadelního souboru pod reÏijním vedením Josefa Marka. Akci ve spolupráci pofiádají mûsto ·tramberk a Technoprojekt, a.s. Ostrava. Hodnû zdraví, pohody, lásky a také ‰tûstí, vzájemného porozumûní a pfiátelství, humoru a radosti ze Ïivota vám v‰em pfieje Vûra Michnová.

6

âas past˘fiÛ Vûra Horáková Myslím,Ïe u vût‰iny lidí patfií Vánoce k nejoblíbenûj‰ím svátkÛm v roce. Po ukonãení starého církevního roku pfiichází tajuplná adventní doba. Dne citelnû ubylo, pfii‰el ãas ranního ‰era a ãasného smrákání. Sluníãko vyhlédne opatrnû jen nûkdy okolo poledne, aby brzy ulehlo za nízk˘ horizont. Lesy jsou nûjak blízko a mají ãernou barvu. Zdáli je cítit mráz. A jednou ráno máme pod nohama zmrzlou zem a tam, kde je‰tû vãera svítily kaluÏe, vidíme dnes tenká sklíãka ledu. Pomalu si zaãínáme zvykat na mrazivost zimních jiter. Zb˘vá uÏ jen ãekat, aÏ ve studené pomartinské dobû, spadnou první vloãky do umrzl˘ch dvorÛ a ztvrdl˘ch brázd opu‰tûn˘ch polí. Na‰i pfiedkové se na proÏitek Vánoc odnepamûti dÛkladnû pfiipravovali. Z dfiívûj‰ího pohanského vítání Slunce pfie‰li k vítání Vykupitele. Advent, to byly také „roráty“. ZboÏn˘ a rozjímav˘ ãas byl doprovázen˘ pfiedjitfiními bohosluÏbami. Ke zvlá‰tní atmosféfie pfiispívala i ranní, je‰tû hluboká tma, za které se k místnímu kostelíãku ubíraly zachumlané postavy lidí. Patfiila k nim po v‰echna léta i moje stafienka. Nebylo pro ni tûÏké chodit dennû na ranní m‰i. KdyÏ se navracela domÛ, teprve jsme vstávali do ‰koly. Je zajímavé, jak v tuto obdivuhodnou dobu jdou po spoleãné cestû vûfiící i nevûfiící a v‰ichni se modlí. MoÏná ne právû otãená‰, kter˘ zná jen ãást lidstva, ale pfiesto s bohem kaÏd˘ tajnû rozmlouvá. A je zcela lhostejné, zda prosíme nebo dûkujeme zavedenou modlitbou nebo jen prost˘mi slovy. Pfiedvánoãní doba byla dobou zvelebování pfiíbytkÛ. Po ukonãené práci na polích a v zahradách, dali se lidé do práce doma.Vyãistili svá obydlí od pÛdy aÏ do sklepa. Pak nastalo období jeho okra‰lování a zdobení. Jen si uvûdomme, jak rádi zdobíme byt nûkolika star˘mi ozdobami. MoÏná jsou jiÏ znaãnû ohmatané, pfiesto jim v‰ak dáme pfiednost pfied tûmi nov˘mi. Jsou to vûci staré, tûch se dot˘kaly ruce na‰ich prarodiãÛ, rodiãÛ a na‰ich dûtí. Snad právû proto je tak rádi zavû‰ujeme na svá okna, stromeãek nebo zádvefií a vítáme jimi milou náv‰tûvu. Pfied nûkolika dny jsme pozorovali pfiílet zimní náv‰tûvy. Od severu k nám pfiiletûlo hejno havranÛ. S okolní pfiírodou utvofiili pÛsobiv˘ Ïiv˘ obraz. S krákotem usedli na zem a podobali se rozházen˘m notám na bílém papíru. âást jich usedla na strom v okraji lesa a dlouhou dobu tak sedûli, ti zimní kmotfii v leskl˘ch ãern˘ch, aÏ do modra se lesknoucích fráãcích. Vznikla tak zvlá‰tní souhra barev s nûkolika krvav˘mi plody na holé jefiabinû. Dlouho jsme se za nimi dívali. Od nadílky sv. Mikulá‰e je uÏ jenom skok k VánocÛm. KdyÏ pfiijde v tuto dobu sníh, slavnostní nálada je dokonalá. Jeden velik˘ sníh si pamatuji v dobû mého dûtství. Napadlo jej tenkrát opravdu po kolena. Moje teta mûla za úkol vyfiídit vzkaz v domû jen kousek vzdáleného od toho na‰eho. Vyzvala mne, abych ‰la s ní. Moc se mi nechtûlo, protoÏe venku se jiÏ dávno setmûlo. Pfiesto jsem se dala pfiemluvit. Vy‰ly jsme do studeného veãera. Vedle — v zahradû — rostl star˘, mohutn˘ ofiech. Náhle jsme zpozorovaly, Ïe v jeho okolí se nûco dûje. Teta se bojácnû zeptala: „Kdo je tam?“ Ze tmy se ozvalo: „âert, s velk˘m mûchem pod 7

ofiechem“. Rychlost, se kterou jsme se vrátily domÛ byla obdivuhodná. A nebylo divu. K na‰emu domu se blíÏil skuteãnû sv. Mikulበs ãertem. Ten veãer zÛstal vzkaz nevyfiízen, protoÏe ven by nás uÏ nikdo nedostal. Krásn˘m údobím bylo i peãení cukroví a vánoãek. KaÏd˘ den bylo doma cítit vÛni vanilky, rÛzného voÀavého kofiení, citronové kÛry a jin˘ch dobrot. Zvlá‰È peãení vánoãek bylo slavnostní. Peklo se jich nûkolik, protoÏe v domû mé stafienky nás nebydlelo málo. Ona drÏela v ruce hlavní taktovku. V duchu vidím tuhé, hladké tûsto, zadûlávané ve velkém ‰kopku. Kuchynû byla pfiíjemnû vytopená, aby tûsto dobfie kynulo. Po upletení tûsta do krásn˘ch copÛ, ji maminka peãlivû pfiikryla bílou útûrkou a rychle nesla do pekárny. Zfiejmû to bylo tehdy pro hospodyÀky pohodlnûj‰í a byla tu záruka, Ïe vánoãka z pekafiské pece bude lépe upeãená. Po nûjaké dobû mne poslala k pekafii panu Hyklovi s napomenutím, abych pfii‰la s vánoãkou hned domÛ a plech nesla ve vodorovné poloze. V‰e jsem vyfiídila podle pokynu, aÏ na tu vodorovnou polohu. Plech se mi zdál b˘t tûÏk˘ a cesta pro malé nohy daleká. Navíc se na osvûtleném námûstí sáÀkovalo a já se závistí pozorovala své kamarády. Plech s krásnû upeãen˘m, jako nad˘chan˘m peãivem, jsem najednou drÏela pod paÏí jako aktovku. KdyÏ jsem si to uvûdomila, bylo pozdû. Uprostfied vánoãky byla proláklina a tvarem uÏ zdaleka vánoãku nepfiipomínala. Ale jelikoÏ bylo tûsnû pfied svátky, v˘prask nebyl, jen dÛrazné napomenutí. K m˘m dne‰ním VánocÛm nejvíce patfií hudba. KdyÏ zazní hudba, zaãíná se dít krásn˘ pfiíbûh a moje cesta dostává správn˘ smûr. Adventní dobû nejvíce slu‰í hudba klasická. Kultivuje a uklidÀuje du‰i, odhání od nás zbyteãné materiálno, obohacuje nás. Poslechnûme si pro krásn˘ pocit tfieba Händelovu Vodní hudbu, nebo barevnû vzdu‰nou hudbu Mozarta. Ta pravá adventní a vánoãní hudba je v‰ak nejkrásnûj‰í v âechách. Zní nám z ní radost a tû‰ení se na pfiíchod Krista. Spousty koled a lidov˘ch popûvkÛ zboÏn˘ch i tûch dovádiv˘ch nás provází sváteãním ãasem. Jednu zapadlou a témûfi jiÏ zapomenutou jsem objevila nedávno v poãítaãi své pamûti. Nûkolikrát za den jsme ji loudili na svém stafiíãkovi a on nám ji rád opakovanû zpíval. Mûla hodnû slok k zapamatování a v pamûti zbyla jen jedna její ãást.. „Hopsa bratrové k vám pospíchám, tak spû‰nû bûÏím sotva d˘chám. Proãpak bûÏí‰ Jufiíãku, proã nejde‰ pomaliãku chodníãkem k nám? A já bûÏím dolinú a nesu vám novinú, coÏpak tû v noci nese, ãi jsi zabloudil v lese, aj bratrové nejmilej‰í, radujte se! Îe se narodil ten Mesiá‰, o nûmÏ nám povídal stafiíãek ná‰, Ïe se má naroditi a k nám na svût pfiijíti, Spasitel nቅ.“. Jsou to svátky vzpomínek a krásy. KaÏd˘ z nás v sobû nese mal˘, chvûjící se plamínek radosti. Srdce naplníme tich˘mi vzpomínkami na na‰e ode‰lé. Srovnáme kfiivé cesty uvnitfi, vÏdyÈ advent nám k tomu dává dobrou pfiíleÏitost. Je to vskutku doba tajemného oãekávání a my v nûm proÏijme svou tichou radost... Pomalu, rozváÏnû a s urãit˘m rozechvûním upíjíme stéblem z ãí‰ky, na jejímÏ dnû zbyly uÏ jen zbytky dnÛ leto‰ního roku. Dámy a pánové, hluboce pfied vámi smekám a tû‰ím se na shledání v pfií‰tím ãase. Dozrává rok, rozsviÈme v sobû v‰echna svûtla!

8

·tramberák v Kanadû Josef Adamec I kdyÏ ve ·tramberku trvale proÏil jenom první desetiletí svého Ïivota, má mezi ·tramberáky nezastupitelné místo. Îivotní osudy jeho a celé rodiny krutû ovlivnily smutné události druhé svûtové války. Nûkolik pováleãn˘ch mûsícÛ proÏíval s otcem a bratrem v Prostûjovû a pár let v Praze. Poãátkem padesát˘ch let emigrovali na Západ a od ledna 1951 Ïije v Kanadû. V Kanadû Ïije i jeho star‰í bratr Milan, otec tam zemfiel 12. kvûtna 1989. I Lubomír Hykel — neboÈ o nûm bude fieã — zaslouÏenû patfií do galerie ‰trambersk˘ch obãanÛ vzpomenut˘ch ve „Zpravodaji“. Málokdo uÏ si vzpomene na hrÛzu, která se odehrála koncem záfií roku 1944 kousek pod námûstím. PamûtníkÛ je kaÏd˘m rokem ménû a z mlad‰í generace je málo tûch, ktefií se o minulost zajímají. Snad si nûkdo pfieãte, Ïe bûhem druhé svûtové války bylo popraveno 37 ·tramberákÛ, skoro pût desítek se z nûmeck˘ch kriminálÛ vrátilo a osm obãanÛ padlo se zbraní v ruce. Jedenáct na‰ich spoluobãanÛ bojovalo v zahraniãních armádách, tfii z nich roz‰ífiili seznam padl˘ch. Na malé mûsteãko s necel˘m tfiiapÛl tisícem obyvatel bylo tûch obûtí hodnû. Vzpomínky nás, ktefií tu Ïijeme, by i po více neÏ 60 letech mûly patfiit v‰em obûtem války, bojovníkÛm ze západní i v˘chodní fronty, skuteãn˘m partyzánÛm, popraven˘m a umuãen˘m hrdinÛm protifa‰istického odboje. Mûly by patfiit i tûm, ktefií se vrátili do osvobozené vlasti z front ãi koncentraãních táborÛ. Ale co se stalo v pfiedveãer svátku sv. Václava ãtyfiiaãtyfiicátého roku? Ti, ktefií tu dobu zaÏili dlouho vzpomínali… Polní ãetnictvo a gestapo ‰lo najisto hledat ukryté odbojáfie. Kolem dokola obklíãili mal˘ domek, v nûmÏ byl obchod stfiiÏním zboÏím majitelky Franti‰ky Hyklové. Její manÏel Ferdinand mûl svÛj podnik v Prostûjovû. Paní Hyklová tenkrát vychovávala dva syny: ‰estnáctiletého Milana a devítiletého Lubomíra. Milanovy hofiké vzpomínky si ãtenáfii Zpravodaje uÏ mohli pfieãíst. Dejme nyní moÏnost i Lubovi, aby nám i on hroznou událost v jeho Ïivotû pfiiblíÏil. Úvodem pfiipomenul, Ïe v nedûli 12. listopadu 2006 byla u nich v kostele sv. Václava slouÏena m‰e svatá za jejich rodiãe. Oba bratfii Ïijící v Kanadû se jí zúãastnili. A oba také na rodn˘ ·tramberk ãasto vzpomínají. Luba upfiesnil: „…Já si ãasto prohlíÏím webovou stránku ·tramberka …Chtûl bych jen dodat, Ïe kdyÏ moje maminka jezdila na nákup zboÏí do Nového Jiãína, tak se o mne starala moje teta, maminãina sestra Îofie Vlachinská.. Byl jsem u tety i tenkrát, kdyÏ maminku zatkli….Hrál jsem si se sv˘mi kamarády v „Kamenárce“, sedûli jsme na laviãce a najednou vidíme jak smûrem k mûstu jede kolona nûmeck˘ch vojensk˘ch aut. Ani jsem nevûdûl, Ïe v jednom tom autû je moje maminka, snad ona mû ale vidûla. Za nedlouho pfii‰el k tetû Îofce nûjak˘ pán a fiekl co se tam okolo na‰eho domu odehrává a fiekl, aby mû nepustila jit domÛ. Nûjak˘ ãas jsem se skr˘val u tety Terezky R˘dlové. Pár dnÛ jsem ani nemohl chodit do ‰koly. KdyÏ maminka byla uvûznûna v Opavû, teta Îofka ji párkrát musela vyprat zakrvácené prádlo a zase ji to tam odnést. Jednou mû také vzala s sebou, ale potom si to asi rozmyslela a nechala mû ãekat na nádraÏí. Asi se bála, Ïe by si mû tam také gestapo nechalo. Otec Ïil toho ãasu v Prostûjovû, kde mûl továrnu na odûvy a za nedlouho mû vzal k sobû…“. Mal˘ Luba ani nevûdûl, Ïe u nich byli v zazdûném fale‰ném ‰títû ukryti dva odbojáfii, Syrek s Najvarem a Ïe dlouho odolávali. AÏ slzotvorné a koufiové bomby házené na pÛdu ukr˘vaného Syrka a Najvara donutily k opu‰tûní úkrytu. Paní Hyklová je‰tû vidûla, jak se Najvar sám zastfielil, Syrek uÏ nestaãil a jak ho nakládají do auta a pfiidávají k nûmu jejího 9

syna Milana a odváÏejí je. Sama se uÏ do svého domova nevrátila. Byla popravena 11. listopadu 1944 v Oswietimi, Milana následky vûznûní a muãení trápí dodnes. ·tramberk byl vydû‰en, je‰tû téhoÏ dne byly zatãeny celé rodiny, lidé se báli, Ïe Nûmci celé mûsto vypálí. Jsou to velice smutné vzpomínky na dobu, kdy mu bylo pouh˘ch devût rokÛ a události se odehrávaly hodnû rychle a hodnû krutû. Ale Luba Hykel na rodn˘ ·tramberk nezapomnûl, obãas se pfiijede podívat a vÏdy nav‰tíví své pfiíbuzné a nûkteré spoluÏáky a kamarády z dûtství. Na pováleãnou dobu Luba vzpomínal: „…v Prostûjovû jsme s otcem byli jen pár mûsícÛ a potom jsme Ïili v Praze, kde mûl otec hlavní kanceláfi a byt. KdyÏ otcovou továrnu a obchody znárodnili v roku 1948, Milan uÏ studoval v Anglii a otec se rozhodnul, Ïe pÛjdeme za ním. Skonãili jsme ale v Nûmecku v uprchlickém tábofie a odtud jsme se rozhodli emigrovat do Kanady, kde jsme pfiistáli v Halifaxu v lednu 1951. Cesta z Nûmecka lodí trvala 13 dní. Milan potom za námi za pár mûsícÛ z Anglie pfii‰el… A dodal: „Já jsem chtûl b˘t zku‰ební pilot, ale kvÛli problému s oãima jsem mohl létat jen jako sportovní pilot. Vystudoval jsem na univerzitû v Kalifornii jako aeronautick˘ inÏen˘r a potom jsem pracoval 39 rokÛ u letecké firmy DeHavilland — Bombardier Aerospace zde v Torontu…“ UÏ v roce 1990 i LubomírÛv bratr Milan usiloval o navrácení rodinného majetku (po r. 1948 zabaveného) — domku s obchodem — ale jeho snaha vyznûla naprázdno, polistopadové zákony toto neumoÏnily. Zaãala dominovat rezignace a obavy z budoucnosti. SUNT LACRIMAE RERUM — i vûci pláãou. Pfievládal pocit, Ïe obûti byly marné a zbyteãné. Ale dodnes je na domku pamûtní deska s pûticípou hvûzdou, symbolem komunistického odboje. Po navrácení domku mûl Milan v úmyslu tento domek rekonstruovat, pronajímat mûstu za symbolickou jednu korunu, zaloÏit Nadaci Franti‰ky Hyklové a v‰ech umuãen˘ch ·tramberákÛ — to v‰e by slouÏilo rozvoji a údrÏbû mûsta. Pamûtní desku hodlal nahradit jinou, symbolizující skuteãné události a jejich tragick˘ dopad. Po dlouholetém úsilí se na podzim roku 2006 Lubovi podafiilo za symbolickou cenu koupit alespoÀ men‰í ãást svého rodného domku, tzv. Jericho. Chtûl by v nûm trávit své krátkodobé pobyty ve ·tramberku. Po opravû Jericha bude Luba Hykel — alespoÀ obãas — znovu nበspoluobãan. A ·tramberáci by mûli vûdût, Ïe svému mûstu a své vlasti i v daleké cizinû dûlal vÏdy jenom ãest. DÛkazem toho je i ãlánek v kanadsk˘ch novinách, kter˘ LubÛv Ïivot pfiipomíná pfii pfiíleÏitosti jeho sedmdesát˘ch narozenin (ãlánek je v doslovném pfiekladu — podle Luby Hykla pr˘ s drobn˘mi nepfiesnostmi): „Sedmdesátka Lubomíra Hykla Sedmdesáté narozeniny Lubomíra Hykla, v na‰í spoleãnosti v‰eobecnû oblíbeného krajanského ãinovníka, byly pfiipomenuty hezk˘m pfiátelsk˘m pfiekvapením uspofiádan˘m nûkolik dnÛ pfied vlastním datem jeho narozenin. Lubomír Hykel se narodil 15. ãervence 1935 ve ·tramberku, kde ve sv˘ch chlapeck˘ch letech proÏil válku a tragicky ztratil svou matku, kterou nacistické gestapo uvûznilo a umuãilo. Po válce a po komunistickém puãi v únoru 1948, pozÛstalá rodina — otec, bratr Milan a Lubo‰ opustili âeskoslovensko a po del‰ím pobytu v uprchlick˘ch táborech v Nûmecku emigrovali v lednu 1951 do Kanady, do Toronta, kde si otec postupem ãasu vybudoval obchod s odûvy. Svá studia, zahájena v Torontu, dokonãil Lubo‰ ve Spojen˘ch státech a podafiilo se mu také splnit sen, provázející jej od raného mládí — stát se letcem, kdyÏ po absolvování leteckého kurzu úspû‰nû sloÏil pilotní zkou‰ky. V˘znamnû se pak po celá léta aÏ do odchodu na dÛchod uplatnil u letecké firmy DeHavilland, u níÏ je i nyní stále velmi váÏen˘ a zvan˘ na rÛzné porady, setkání a oslavná shromáÏdûní. 10

Lubo‰ se pilnû úãastnil ve‰keré krajanské ãinnosti, aÈ jiÏ to bylo je‰tû na Masarykovû hale, v kostele sv. Václava, nebo v b˘valé torontské sokolovnû, a nechybûl pfii Ïádné akci pofiádané v úsilí o návrat svobody a demokracie v âeskoslovensku. Své upfiímné vlastenectví neprojevoval hluãn˘mi slovy, ale ãiny; ani ãesko–slovenská vzájemnost pro nûj nebyla jen heslovitou frází — prokázal ji nanejv˘‰ pfiesvûdãivû sv˘m sÀatkem se slovenskou dívkou Brigitou. Ve v‰em vzorn˘ a svûdomit˘, Lubo‰ rovnûÏ pfiíkladnû vychoval své dva syny a vedl je k sokolské a národní ãinnosti, které oba také vûrni zÛstali nejen k jeho radosti, ale k radosti a prospûchu celého na‰eho krajanského spoleãenství. V Sokole vykonal Lubo‰ mnoho zásluÏné práce — jako dlouholet˘ ãlen v˘boru jednoty v mnoha funkcích vãetnû místostarosty a starosty jednoty, jako ãlen v˘boru a revizor Sokolské Ïupy Kanadské, ale i bez jakékoliv funkce svou pilnou, ãasto drobnou, neokázalou, av‰ak tím úãinnûj‰í prací v‰ude, kde bylo jeho pomoci zapotfiebí. Jako piln˘ cviãenec a závodník se úãastnil mnoha sokolsk˘ch sletÛ a závodÛ v Kanadû, ve Spojen˘ch státech a v Evropû, vãetnû posledních dvou v‰esokolsk˘ch sletÛ v roce 1994 a 2000 v Praze, a prvního sletu Sokola na Slovensku v roce 1998 v Ko‰icích. Byl také pravideln˘m úãastníkem kaÏdoroãnû konan˘ch letních a zimních her Sokolské Ïupy Kanadské. Sokolská ãinnost v Torontu a v Kanadû vÛbec by byla tûÏko pfiedstavitelná bez jeho úãasti a bez pfiítomnosti jeho klidné usmûvavé tváfie v nastoupen˘ch sokolsk˘ch fiadách. O v‰eobecné oblibû a váÏnosti, které se Lubo‰ tû‰í mezi sv˘mi pfiáteli a v na‰í krajanské spoleãnosti svûdãí, Ïe na pfiekvapení, které mu v sobotu 9. ãervence pfiipravil syn Charlie se svou manÏelkou Ditou, se dostavilo pfies 60 osob vãetnû skupiny jeho b˘val˘ch spolupracovníkÛ a kolegÛ z firmy DeHavilland. Hezké odpolední posezení v pfiíjemném zahradním prostfiedí zahájil syn Charlie uvítáním pfiítomn˘ch a po nûm Josef Cermak pfied shromáÏdûn˘mi svûdky vefiejnû notáfisky potvrdil, Ïe Lubomír Hykel Ïije, ãímÏ vyhovûl Ïádosti jakéhosi nedÛvûfiivého úfiadu âeské republiky, kter˘ takové prohlá‰ení od Lubo‰e vyÏadoval. Po nûm synové Charlie a Rudy pfiipomnûli nûkolik pfiíhod z rodinného Ïivota a podûkovali za v˘chovu, jíÏ se jim od otce dostalo, pfiiãemÏ jej nejpfiíznaãnûji charakterizoval syn Charlie doznáním, Ïe mu otec byl a zÛstává po cel˘ Ïivot pfiíkladem. Za Sokol a ostatní shromáÏdûné pozdravil jubilanta Jan Waldauf, kter˘ také pfieãetl blahopfiejn˘ pozdrav starosty Sokolské Ïupy Kanadské Jiriho Koristky z Kitcheneru…“ Tolik z ãlánku z kanadsk˘ch novin, kter˘ je dÛkazem toho, jak ·tramberák za velkou louÏí pomáhá udrÏovat a rozvíjet vzpomínky na svou domovinu. Oslavenec na závûr úvodní ãásti hezk˘m proslovem podûkoval za blahopfiání a milé pfiekvapení. Pfiítomní gratulanti potom pfii hojném a chutném poho‰tûní posedûli v druÏné a pfiátelské zábavû do pozdního veãera. Pfii hudbû a zpûvu pfiihlíÏeli i taneãnímu umûní nejmlad‰ích gratulantÛ. DÛstojn˘m a pûkn˘m zpÛsobem si pfiátelé a známí v daleké cizinû pfiipomnûli a oslavili Ïivotní jubileum dobrého ãlovûka, upfiímného pfiítele a pfiíkladného krajanského pracovníka, ·tramberáka Lubomíra Hykla. ·tramberáci dlouhá léta nemohli mluvit o tom, Ïe kdesi za oceánem Ïijí jejich spoluobãané a Ïe jsou váÏen˘mi pfiíslu‰níky sv˘ch nov˘ch domovÛ. Tak dlouho, aÏ se skoro zapomnûlo, Ïe tam kdysi ode‰li. Stafií pamûtníci pomalu ub˘valili a mladí dnes Ïijí jin˘m zpÛsobem a jin˘mi problémy. Ale vzpomínka na úsilí, ãiny a nelehké osudy pfiedcházejících pokolení snad tûm dne‰ním generacím pfiipomene, Ïe je nûkdy nezbytné ohlédnout se zpût a podûkovat tûm, ktefií cestiãku k dne‰ku vy‰lapali. Je smutnou skuteãností, Ïe se zapomíná i na na‰i emigraci, jeÏ se po roce 1948 snaÏila na Západû hájit zájmy národa a uchovat na‰e demokratické tradice. 11

Luba Hykel se právem do té emigrace fiadí. Vedle JUDr. Václava H˘vnara z nedalek˘ch Závi‰ic, kter˘ mûl ke ·tramberku blízk˘ vztah. Václav H˘vnar dlouhá léta proÏil v americkém Clevelandu: …Jedineãnou zvlá‰tností Clevelandu jsou jeho Kulturní zahrady. KaÏdá národnostní skupina zde má svoji zahradu, jeÏ má b˘t viditeln˘m symbolem jejího kulturního a národního dûdictví. âeská kulturní zahrada byla slavnostnû otevfiena v roce 1935 a rozlohou i úpravou patfií k nejvût‰ím a nejkrásnûj‰ím. Je ve formû polokruhu, zeleÀ okrasn˘ch kefiÛ a stromÛ se ladnû snoubí s kamennou krásou soch velikánÛ ãeského národa. Bronzové busty zdobí âeskou kulturní zahradu: Otec národa Franti‰ek Palack˘, tvÛrce ãeské národní opery Bedfiich Smetana, autorka „Babiãky“ BoÏena Nûmcová, zakladatel Sokola Miroslav Tyr‰, duchovní vÛdce chodského kraje Jindfiich ·imon Baar, autor Novosvûtské symfonie Antonín Dvofiák, vÏdy neohroÏen˘ Karel Havlíãek Borovsk˘, slavn˘ vûdec, lékafi Jan Evangelista Purkynû. Uprostfied zelenû se majestátnû tyãí socha „uãitele národÛ“ Jana Amose Komenského, první jeho pomník na americké pevninû. Byl slavnostnû odhalen 1. ãervna 1958…“Komenského socha byla postavena z podnûtu nás exulantÛ, ktefií uprchli z âeskoslovenska po komunistickém puãi v únoru 1948…“, vzpomínal Václav H˘vnar, pfiedseda âeské kulturní zahrady a dodává: „…z podnûtu nás exulantÛ byla pofiízena a odhalena i socha prezidenta T. G. Masaryka. Bylo to v dobû, kdy se v âSR odstraÀovaly Masarykovy pomníky a jeho spisy byly na indexu rud˘ch pohlavárÛ. Slavnostní fieãník, ãesk˘ ‰lechtic a univerzitní profesor J. Franti‰ek Schwarzenberg pfiípadnû poznamenal: „není to náhoda, Ïe jsme MasarykÛv pomník postavili do stínu Lípy svobody, kterou tu v roce 1939 zasadil prezident Eduard Bene‰…“. …JUDr. Václav H˘vnar se narodil v r. 1922 v sousedních Závi‰icích v rodinû starého selského rodu s více neÏ tfiistaletou tradicí. Jeho táta byl nejen starostou obce, ale i zemsk˘m poslancem. Po Únoru 1948 byl student právnické fakulty Václav H˘vnar, jako mnoho jin˘ch studentÛ, vylouãen ze studia. O „vyakãnûní“ se pfiiãinil tehdej‰í pfiedseda marxisticky orientovaného studenstva, v‰emocn˘ vÛdce tzv. Akãního v˘boru Jifií Pelikán, v ‰edesát˘ch letech ‰éf. âs. televize a po r. 1968 exulant v ¤ímû. Tam vydával „Listy“ a stal se ãlenem Evropského parlamentu. Po vylouãení byl Václav H˘vnar nûkolik mûsícÛ zavfien. Pfii první pfiíleÏitosti ode‰el „pfies kopeãky“. Po krátkém pobytu v bavorsk˘ch uprchlick˘ch táborech se dostal do PafiíÏe, oÏenil se s Mílou roz. Svobodovou, bez jejíÏ celoÏivotní láskyplné a chápající spolupráce by pozdûji nedokázal to, co skuteãnû za leta exilu dokázal. O vánocích roku 1951 se usadil v Clevelandu. Po tfiech letech nalezl práci v redakci „Nového svûta“. Bûhem redaktorování v deníku „Nov˘ svût“ v sobû objevil zdûdûnou touhu slouÏit vefiejnû obãanÛm prostfiednictvím politiky. V Clevelandu se dostal do funkce starostova tajemníka a poradce v etnick˘ch otázkách. Po zvolení pfiedsedou staré tradiãní organizace Svazu ãesk˘ch katolíkÛ se jeho vliv je‰tû zv˘‰il. I za nového starosty G. Vojnoviãe v r. 1987, jehoÏ manÏelka byla ãeského pÛvodu, mûl Václav H˘vnar na starosti místní etnické problémy a znovu pomáhal na‰im lidem, aby se uplatnili v obecní a státní správû. Nakonec se stal pfiedsedou Národního svazu ãesk˘ch katolíkÛ v Americe. On sám v dopise z 2. 12. 1998 mj. vzpomíná“ „…jsem pfiedsedou âeské kulturní zahrady pfies 30 let. Postaral jsem se o to, abychom v ní mûli pomníky J. A. Komenského a T. G. Masaryka. To byla moje odpovûì na tvrzení praÏského komunistického reÏimu o zrádn˘ch emigrantech. Já se osobnû povaÏuji za exulanta, proto ta první socha byl J. A. Komensk˘…“ Václav H˘vnar po roce 1989 nûkolikrát nav‰tívil svou starou vlast. I v létû 1999, kdy v rodn˘ch Závi‰icích oslavil svou zlatou svatbu. Asi o rok a pÛl pozdûji pfii‰la do Závi‰ic smutná zpráva: „Na Velk˘ pátek, dne 13. dubna 2001, zesnul neãekanû ve vûku nedoÏit˘ch 79 let nበdrah˘ manÏel a otec, pfiítel mnoh˘ch, pan Václav H˘vnar, b˘val˘ tajemník starostÛ mûsta Clevelandu Ralpha J. Perka a George V. Voinoviche a dlouholet˘ redaktor ãeskoslovenského deníku Nov˘ svût.“ 12

Václav H˘vnar dostal bûhem svého Ïivota za svoji práci pro dobro druh˘ch ãetná vyznamenání, ale nejbliωí jeho srdci byla vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice, které mu v roce 1991 udûlil za zásluhy pro Církev papeÏ Jan Pavel II. a fiád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva udûlen˘ prezidentem âeské republiky Václavem Havlem v roce 1998. Potû‰ila ho také rehabilitace, kdyÏ mu Karlova univerzita v Prazeudûlila doktorát práv v roce 1991… …Václav H˘vnar byl b˘val˘m pfiedsedou Národního svazu ãesk˘ch katolíkÛ v Americe a pfiedsedou Distriktního svazu v Clevelandu, pfiedsedou âeské kulturní zahrady, ãlenem Krajanského v˘boru, âeské sínû Karlín, Sokola Greater Cleveland, âeského guildu Domova sv. Rodiny pro nemocné rakovinou, âs. Orla, âeské katolické jednoty a mnoha jin˘ch spolkÛ. Byl také ãlenem Masarykova demokratického hnutí v Kopfiivnici a Muzejní a vlastivûdné spoleãnosti ve Fren‰tátû p. Radh. Závûrem mÛÏeme ocitovat jeho vlastní slova z roku 1998: „Pomáhal jsem rodné zemi pokud jsem mohl a kraji pod ·tramberskou trúbou jsem hanbu neudûlal za tûch padesát let exilové pouti…“ Stejná slova se vztahují i na Lubu Hykla a jeho bratra Milana. ·tramberáci, nezapomeÀte.

Luba s maminkou ve dvefiích obchodu.

Souãasn˘ pohled na b˘val˘ obchod Franti‰ky Hyklové. V popfiedí ãást domku zv. Jericho.

Luba Hykel ve ‰tramberském kostele pod obrazem P. Marie, vûnovaném obûtem války. âerven 2006. 13

Bohumil Kresta P. Adolf Ja‰ek dokonãení P. Ja‰ek byl za apo‰tolátními úãely v Bulharsku, a proto se zahájení velehradské „Akademie“, která byla ustavena 1. srpna 1910 neúãastnil, ale o zahájení napsal ãlánek do „Na‰ince“. V ãervenci pfií‰tího roku se konal III. unionistick˘ sjezd. Zatím stále je‰tû P. Ja‰ek pracoval mezi Slovany na Balkánû. Stojan ho vypravil — jménem apo‰tolátu — na jih, aby navázal v‰ude spojení jménem Apo‰tolátu. Tak procestoval P. Ja‰ek Bulharsko, Turecko, Srbsko, âernou Horu. Od toho roku zobrazoval v ãetn˘ch pfiedná‰kách i statích StojanÛv Ïivotopis a v˘znam jeho díla shromaÏdoval v monografii "Antonín C. Stojan — probo‰t a poslanec“. K ‰edesát˘m narozeninám vydal P. Ja‰ek s P. StaÀkem kníÏku „Msgre ThDr. Antonín C. Stojan“. KdyÏ na Balkánû vypukla válka, hned vydal Apo‰tolát r. 1912 dvojí provolání k sbírkám pro válkou postiÏené slovanské obyvatelstvo. V pfií‰tím roce pfii poradách na velehradsk˘ch slavnostech vymezil P. Ja‰ek Apo‰tolátu nové pole pÛsobnosti, misie mezi ãesk˘mi vystûhovalci u nás dosud velice zanedbané. P. Ja‰ek je uvolnûn od zem. ‰kolní rady (1913 — 14), pro pfiedná‰kovou ãinnost po Moravû. Na jafie roku 1914 se P. Ja‰ek vydal na misie a exercicie pro ãeské dûlníky, zamûstnané v uhelné pánvi na Por˘ní, v diecesích münsterské a paderbornské. Misie konal ve 27 farnostech. Pak zajel do Belgie ke kard. Mercierovi v Merlinû, aby s ním jednal o V. union. sjezdu, kter˘ mûl b˘t roku 1915 v Lovani nebo v Bruselu. Pan kardinál slíbil pro sjezd protektorát. Také A. C. Stojan zajel do Brém, aby se seznámil s tím, co by mohl vykonat Apo‰tolát pro pfieãetné vystûhovalce do Ameriky. Oba misionáfii — dr. Stojan a P. Ja‰ek — mûli ve Wanne poradu s tamnûj‰ími duchovními, kter˘m bylo od ordinariátu uloÏeno starat se o dûlnictvo jednotliv˘ch národností. Usneseno urãit jednoho nebo dva stálé ãeské knûze, ktefií by se starali o rodáky a krajany a hlavnû mezi nimi udrÏovali jednotu. ZároveÀ se má vydávat — tfieba pfii Apo‰tolátu — pfiíloha, t˘kající se záleÏitostí por˘nského ãeského dûlnictva. Tak se otevíralo Apo‰tolátu velké pole pÛsobnosti na západû a podobnû tomu bylo na jihu, kam zjara zajel dr. Stojan osobnû, aby se pfiesvûdãil o naléhavé v˘zvû k pomoci postiÏen˘m. V lednu 1921 se v tisku objevila zpráva, na kterou ãekalo tisíce srdcí „Svat˘ Otec jmenoval olomouck˘m arcibiskupem kapitul. vikáfie dr. Ant. Cyr. Stojana.“ Po biskupském svûcení (3. 4. 1921), po v‰ech obfiadech a ukonãení gratulací, pfii‰el si pro apo‰tol. poÏehnání a projevit svoji pfiímluvu za nového arcibiskupa u Pána, také P. Adolf Ja‰ek. Stojan P. Ja‰ka objal a nabídnul mu, aby se usadil. Nov˘ arcibiskup dlouho neváhal a mile promluvil k P. Ja‰kovi. „ToÏ, teì Adolfku si mÛÏe‰ vybrat; mÛÏe‰ b˘t v Olomouci kanovníkem.“ P. Ja‰ek mlãel. Po pár minutách mlãení fiekl pán arcibiskup; „Ví‰, Adolfku, ale více Tû potfiebují vûfiící v Americe.“ P. Ja‰ek na to odpovûdûl: „Po‰lete mne tam a já pojedu.“ Arcibiskup jeho v˘rokem nebyl pfiekvapen˘, ale srdce mu jásalo radostí. Spolu se sv˘m pfiítelem — vala‰komezifiíãsk˘m katechetou — Lvem Pospí‰ilem, se na pfiání arcibiskupa Stojana podjal úkolu roz‰ífiit mezi krajany ve Spojen˘ch státech my‰lenku cyrilometodûjskou. Je‰tû pfied odjezdem do Spojen˘ch státÛ, o svátcích vánoãních v roce 1921 vypomáhal P. Ja‰ek ve ·tramberku. Po oba dny mûl kázání i slavnou velkou m‰i svatou. NeÏ odjel, pfiispûl finanãní ãástkou na pofiízení nov˘ch zvonÛ. 14

Poãátky jejich misijní práce v roce 1922 byly tûÏké. Ale záhy na‰li mezi krajany fiadu pfiátel. Av‰ak uprostfied misijní práce P. Ja‰ek onemocnûl na zápal mozkov˘ch blan a 11. ledna 1923 náhle zemfiel. Odpoãívá na hfibitovû v Clevelandu. Neãekaná smrt mladého misionáfie naplnila smutkem jiÏ churavûjícího arcibiskupa Stojana, jehoÏ byl Ja‰ek v rozsáhlém apo‰tolském díle v˘znamn˘m pomocníkem. Stojan v nûm ztratil nenahraditelného jednatele, redaktora a spolupracovníka. Na poãest slavného rodáka byl ve ·tramberku v únoru 2001 pfiísnû chránûn˘ ko‰at˘ strom javor babyka u Libotína na pozemku F. Ú. pojmenován „Památn˘m stromem P. Adolfa Ja‰ka“. P R A M E N Y: Zuzana Jifiíãková (1876—1959) a Filoména Jifiíãková (1871—1950), obû pocházely z tkal. rodin a pfiátelily se s Ja‰ky ThDr. Ant. ·uránek — Soubor poznámek k Ïivotopisu A. C. Stojana a „Svûtlo z BeÀova“, Ïivotopis A. C. Stojana

Památn˘ strom P. Adolfa Ja‰ka, srpen 2006 (autor fotografie neznám˘). 15

MÛj domov Vûra Horáková Na konci léta 2005 jsem dennû s oãekáváním poslouchala (jak to ostatnû dûlám jiÏ nûkolik let) desetidíln˘ seriál pofiadu „Osudy“ na stanici âesk˘ rozhlas 3 Vltava. Pofiad uvádûl a sám o sobû poutavû vyprávûl ‰éfdirigent rozhlasov˘ch symfonikÛ a hlavní dirigent âeské filharmonie pan Vladimír Válek, u pfiíleÏitosti sv˘ch sedmdesát˘ch narozenin. IkdyÏ se narodil v Novém Jiãínû (2. 9. 1935), byla to hlavnû blízká obec Rybí, kde to v‰e zaãalo. Tady nûkde se poãíná Ïivotní dráha obyãejného vesnického kluka, kterého jeho píle a láska k hudbû posunuly do dne‰ní geniality. Pochází z rodiny, kde hudba patfiila k jejímu Ïivotu jako kaÏdodenní chléb. Bylo z ãeho ãerpat. Dûdeãkové z obou stran byli amatér‰tí muzikanti. Oba rodiãe mûli rovnûÏ hudební nadání a otec – kantor, byl v˘born˘m muzikantem. Hrál velmi dobfie na housle, vedl dechov˘ orchestr a byl ãlenem Pûveckého sdruÏení moravsk˘ch uãitelÛ. Pozdûji, kdyÏ se rodina odstûhovala do Kokor na pfierovsku, mlad˘ Vladimír se rád navracel do idylické krajiny v okolí ·tramberka ke své stafience Kelnarové. Zde zcela jistû prázdninovû rozdovádûn˘ skákal pfies ploty se sv˘mi kamarády a popálen˘ od kopfiiv, ochutnával sladkost cizích tfie‰ní. Dobfie znal i nejbliωí okolí vesnice a chodíval se koupat na nedaleké libotínské koupali‰tû. SvÛj hlavní Ïivotní zájem upjal k hudbû. Nezmûrn˘m úsilím a pílí se vypracoval na dirigenta ‰piãkov˘ch kvalit. Studoval na kromûfiíÏské konzervatofii, kde absolvoval trombon a violu. Pak následovalo studium na praÏské Akademii muzick˘ch umûní, kde absolvoval v roce 1962. Na‰e ãtenáfie bude jistû zajímat, Ïe dirigent Vladimír Válek, kter˘ má na svém kontû témûfi tfii tisíce koncertních vystoupení po celém svûtû — namátkou New York, Lond˘n, PafiíÏ, ·anghaj, Tokio, Tel Aviv, atd., svÛj první profesionální koncert mûl ve ·tramberku v hostinci „Na Palárnû“. Dirigoval tehdy vojensk˘ soubor — Umûleck˘ soubor ministerstva vnitra, kde si také odbyl vojenskou presenãní sluÏbu. To bylo na podzim v roce 1959. Ve stejném roce v kvûtnu, se setkal pfii zájezdu do Albánie, se slavn˘m „·tramberákem“ ing. Jifiím Hanzelkou. Spolu s jeho kolegou ing. Miroslavem Zikmundem, si spoleãnû zahráli a zazpívali v Tiranû, kde Hanzelka a Zikmund zahajovali svou Asijskou cestu s Tatrovkami. O tom, Ïe volného ãasu má pramálo, svûdãí i to, Ïe kromû funkce ‰éfdirigenta Symfonického orchestru ãeského rozhlasu (SOâR), dirigenta âeské filharmonie a ‰éfa Slovenské filharmonie, je od sezóny 2002 —2003 stál˘m hostujícím dirigentem Osaca Symphony Orchestra. Jen v Japonsku byl dvacetkrát a své úsilí obûtuje tomu, aby nejen v Tokiu nebo Osace, ale kdekoliv ve svûtû, kvalitnû provedl skladby Dvofiáka, Janáãka a dal‰ích. V jeho milostnû záfiící hudbû cítíme sladkost na‰í matefi‰tiny a odpoutáváme se od kaÏdodenní v‰ednosti. Patfií uÏ jaksi k samozfiejmosti, Ïe jeho rozhlasové nahrávky i vefiejná vystoupení patfií ke ‰piãkovému umûní jak doma, tak i v cizinû. KdyÏ mistr diriguje „svého“ Dvofiáka, dobfie rozpoznáváme vroucnost hudby, která je pro nûj tak charakteristická. Je dobfie, Ïe tûlesa 16

pod jeho vedením stále více vyváÏejí do svûta tento cenn˘ artikl. Snad to bylo právû semínko lásky na‰eho kraje, které se v osobû pana dirigenta Válka tak dobfie ujalo. O lásce ke svému rodnému kraji vypovídá i skuteãnost, Ïe právû zde, ve svém domku v Rybí, tráví pan dirigent Válek svÛj drahocenn˘ voln˘ ãas a ze své pracovny pozoruje blízkou Trúbu a známou siluetu Janáãkov˘ch Hukvald. Mistfie, dovolte nám, vdûãn˘m krajanÛm, abychom vám popfiáli zdraví a uspokojení z fenoménu, kterému fiíkáme hudba.

17

·tramberk a nûmecká okupace 1939—1945 poznámky a úvahy o nejtûωí dobû na‰ich národních dûjin ve svûtle vzpomínek a archivních dokladÛ Josef Adamec ãást VII. ODBOJOVÉ HNUTÍ POKRAâUJE Motto: „Je ov‰em pravda, Ïe nejen pfiíchodem Rudé armády, ale také pfiíjezdem vlády zaãalo pfiib˘vat hofikosti v kalichu na‰í draze vykoupené svobody.“ Za sebe pfiiznávám se k svému tehdej‰ímu naprosto nedostateãnému porozumûní skuteãn˘ch cílÛ Sovûtského svazu i na‰ich domácích komunistÛ… byl jsem pod vlivem informací, vysílan˘ch z Lond˘na. Ohlednû na‰ich domácích komunistÛ jsem tenkráte rovnûÏ podléhal iluzím. Znal jsem jich dosti z odboje, do kterého ov‰em vstoupili aÏ po nûmeckém útoku na Sovûtsk˘ svaz…Zmaten úctou k osobní stateãnosti tûch jedincÛ, domníval jsem se mylnû, Ïe na‰i komunisté budou po osvobození dbát pravidel demokratického fiádu. To byl ov‰em omyl. Neznal jsem cíle na‰í komunistické strany tou mûrou, jakou je chápali nûktefií star‰í lidé, ktefií pfied válkou byli v aktivní politice…“ Dr. Franti‰ek Schwarzenberg Dûjiny na‰eho druhého odboje jsou bohuÏel i dûjinami rozkolÛ. O ten hlavní se na poãátku války postaralo vedení na‰ich komunistÛ. Zatímco ve tfiicát˘ch letech, zejména pak v jejich druhé polovinû vystupovaly v‰echny ãeské strany jednotnû proti nacistickému nebezpeãí, po podepsání spojenecké smlouvy mezi Stalinem a Hitlerem v srpnu 1939 se cesty nekomunistického a komunistického proudu roze‰ly. Z koncepce nar˘sované Kremlem a Kominternou plynula pro komunistickou stranu v âechách jasná obecná taktika: revoluãní, osvobozeneck˘ zápas proti imperialismu a kapitalismu na tfiídním podkladû. Konkrétními nepfiáteli byli nejen okupanti a domácí pfiisluhovaãi, ale pfiedev‰ím bene‰ovská „burÏoasní“ skupina, sociálnû demokratiãtí vÛdcové a ve‰keré odbojové organizace napojené na Západ. Dnes uÏ mÛÏeme otevfienû fiíkat, co bylo evidentní uÏ tenkrát, Ïe pokyny ãesk˘m komunistÛm byly diktovány Moskvou a jejími mocensk˘mi zájmy. A tyto pokyny byly v rozporu se zájmy ãeského národa. V oãích ãesk˘ch lidí to byla osoba Edvarda Bene‰e, která symbolizovala jejich protinûmecké sm˘‰lení. Tedy Bene‰, nikoliv Gottwald. Zavleãením Sovûtského svazu do váleãného konfliktu toto období skonãilo. Komunistická strana v protektorátu musela zaujmout stanovisko k nové situaci. Vstupem Sovûtského svazu do války proti hitlerovskému Nûmecku skonãila politická izolace ãesk˘ch komunistÛ. Vût‰ina ãeského lidu pocítila radostnou úlevu nad úãastí „RusÛ“ ve válce. Vítali to zejména obyãejní komunisté, ktefií byli mnohdy ve svém upfiímném odporu vÛãi okupantÛm zmateni oficiálními stanovisky moskevského vedení. VÏdyÈ od poãátku okupace patfiili i komunisté mezi ãasté cíle nacistické persekuce. Proto i ãesk˘ odboj Bene‰ova smûru pfiijal komunisty jako spojence — byla vítána kaÏdá síla hlásící se k domácímu zápasu proti 18

okupantÛm. âesk˘ (domácí) národní odboj neoãekával a nepfiedpokládal ze strany komunistÛ lest ãi podvod, spí‰ byli pfiijati jako vracející se „zbloudilí synové“. V roce 1941 se dokonce zaãalo jednat o vytvofiení stfie‰ní organizace, která by spojovala komunistick˘ a nekomunistick˘ odboj — Ústfiední vedení odboje domácího. Jednání bohuÏel pfiíli‰ nepokroãila. Zásahy okupaãních bezpeãnostních sloÏek totiÏ, zejména pak po Heydrichovû nástupu do Prahy na podzim roku 1941, nekomunistick˘ odboj zcela zdecimovaly. Definitivnû byly rozbity velké organizace typu Obrany národa a uÏ nikdy nebyly v celonárodním mûfiítku obnoveny. Ve druhé fázi války stále více sílil právû odboj komunistick˘, kter˘ ov‰em, jak se posléze ukázalo mûl ‰ir‰í cíle, neÏ jen osvobodit republiku a obnovit samostatn˘ demokratick˘ stát. Komunisté si pfiipravovali uÏ za války pozice k uskuteãnûní své vlastní revoluce, k pfievzetí moci v celém státû a následnû k pronásledování v‰ech, kdo mûli jiné názory, k potlaãení svobody, kterou ti poctiví z nich sami pomáhali obnovit. Tak jako tomu bylo v celé b˘valé republice, po rozbití Obrany národa, která mûla svou místní organizaci i v na‰em mûstû, se iniciativy v podzemním hnutí ve ·tramberku a okolí zaãali chápat komunisté. V ãervnu 1942 (rok po napadení SSSR) zaloÏili na Bílé hofie ilegální v˘bor v ãele se Ïelezniãáfiem âeÀkem Pikulíkem. Hned se dohodli na dal‰í ãinnosti: spojení s krajsk˘m v˘borem KSâ v Ostravû prostfiednictví studentÛ vítkovické prÛmyslovky Ferdinanda Holuba ze ·tramberka, Jana AmbroÏe a Jana Cvífie z Ostravy. Studenti mûli zároveÀ dodávat tiskoviny a rÛzné letáky. Plánovali vytvofiit partyzánskou skupinu z komunistické mládeÏe, vyzbrojit ji zbranûmi a zápaln˘mi náloÏemi.. Za tím úãelem bylo nutné vybudovat kryt, v nûmÏ by mûly b˘t zbranû shromaÏìovány a v nûmÏ by mohl b˘t ukryt i partyzánsk˘ instruktor. Toho mûlo poslat krajské vedení v Ostravû. Do této novû zaloÏené úderné skupiny strany bylo pr˘ postupnû získáno 23 ãlenÛ. Ti byli z konspirativních dÛvodÛ organizováni ve dvou samostatn˘ch oddílech. Tzv dolní skupina (Kozinská) mûla 13 ãlenÛ v ãele s Adolfem Sopuchem. Dále sem patfiili Vojtûch Vefimifiovsk˘, Josef Vefimifiovsk˘, Jan Najvar, Bohuslav Melãák, Jan ·mahlík, Vladimír ·mahlík, Jaromír ·mahlík, Ludmila Syrková, Jifiina Rajnochová, Franti‰ek Bár, Franti‰ek Urban, Jaroslav BartoÀ. Tzv. horní skupinu (Mûstskou) vedl Jaroslav Ja‰ek a tvofiili ji ãlenové Zdenûk Hykel, Josef Manda, Karel Ja‰ek, Milan HubeÀák, Bohumil Kelnar, Josef Stanislav, Jaromír Sopuch, Jaroslav Halamík a Oldfiich Socha. Byli to vesmûs mladí dûlníci z Tatry, zámeãníci, sváfieãi, soustruÏníci. Podle pováleãného líãení historie této skupiny v podání zaslouÏil˘ch partyzánÛ a ãlenÛ strany se obû skupiny pfiipravovaly na aktivní odboj pod spoleãn˘m vedením pfiedsedy ilegálního mûstského v˘boru KSâ ve ·tramberku âeÀka Pikulíka. âleny v˘boru byli Alois Rand˘sek, Karel Ja‰ek, Ladislav Najvar, Vladimír Rajnoch, Augustin Hykel a Alois Ledvina. Dejme nyní pfiímo slovo jednomu z ãlenÛ v˘boru, Aloisi Rand˘skovi, kter˘ své vzpomínky zaznamenal: „Základ k politické ãinnosti KSâ revoluãní mládeÏe ve ·tramberku dali jiÏ za první republiky ãlenové KSâ s. Bohuslav Bár a Viktor Mik‰. S tûmi dvûma byly o nedûlích navazovány schÛzky a besedy, kter˘ch se zúãastÀovali mimo s. Rand˘ska Karel Ja‰ek, Jan Marek, Václav Janeãka a Augustin Hykel…Bár s Mik‰em vedli s námi pfiesvûdãivé diskuse o politice KSâ a politickém dûní ve svûtû i v republice, o vzmáhajícím se fa‰ismu, o válce v Habe‰i i ve ·panûlsku… 19

…Byli jsme propagátofii politiky KSâ a podporovatelé boje ‰panûlského boje za svobodu. V politické krizi âSR v roce 1938 byli jsme v‰ichni proti nacismu, za jednotnou frontu v národû a za s. Gottwaldem. Byli jsme propagátory jednotné fronty v závodech i doma v obci… …Okupaci jsme tûÏce nesli. Cítili jsme, Ïe byla zasaÏena a poníÏená celá na‰e lidská dÛstojnost a okupace provokovala ducha odporu. Nenávist k fa‰ismu vzrÛstala i mezi lidem, kter˘ svÛj odpor projevoval rÛzn˘m zpÛsobem, podle svého politického zamûfiení. My jsme v‰ak jistotu svobození vidûli v SSSR, v jehoÏ sílu jsme v‰ichni bezv˘hradnû vûfiili a tuto víru jsme pfiená‰eli na lid doma a na pracující v závodech. Poslouchali jsme zprávy ze SSSR, kter˘mi jsme se fiídili a mezi lidmi tajnû zvefiejÀovali. Na‰e tzv. zpravodajství lákalo lidi pracující v závodech a v skrytu tvofiily se kolem nás hlouãky a ti úãastníci zase na‰e zprávy dále pfiená‰eli…“ Alois Rand˘sek dále popisuje ãinnost jejich skupiny, zmiÀuje se o vybírání penûz na podporu zavfien˘ch kolegÛ, popisuje vytvofiení skupiny, která provádûla drobné sabotáÏe v závodû a popisuje jejich ilegální schÛzky v uzamãené knihovnû u knihovníka Karla Ja‰ka. A pokraãuje: „Na nich jsme prodiskutovávali plán politické ãinnosti mezi dûlnictvem, plán sabotáÏní ãinnosti, její roz‰ífiení a náleÏité utajení a zapojení mládeÏe do odboje. V roce 1941 po napadení SSSR a po v˘zvách na‰ich pfiedstavitelÛ KSâ v sovûtském rozhlase zvy‰ovala se ilegální ãinnost jak na‰e, tak i mládeÏníkÛ a hledaly se dal‰í moÏnosti jejího roz‰ífiení…“ Právû tehdy navázali spolupráci se Ïelezniãáfiem âeÀkem Pikulíkem a domlouvali dal‰í ãinnost a shodli se na poznání, Ïe potfiebují orgán, kter˘ by fiídil sabotáÏní akce na nejcitlivûj‰í nacistická místa a aby odboji dali pevnou politickou komunistickou základnu. A tak do‰lo k jiÏ zmiÀovanému zaloÏení ilegální komunistické strany ve ·tramberku v ãervnu 1942 na Bílé hofie. „Jak vítûzstvím na frontách narÛstala zpupnost hitlerovcÛ, tak sílila v nás touha oslabit a po‰kodit je doma. SabotáÏní akce získaly na aktivitû. Politická uvûdomûlost mezi pracujícími a zvlá‰tû u mládeÏe stoupala. MládeÏ se scházela na poslech sovûtského radia v domû s. Metodûje Hykla za námûstím ve ·tramberku a v bytû Milana HubeÀáka, pfii nichÏ se konaly boufilivé schÛze a plánovaly se sabotáÏní akce. V té dobû pfiijali mládeÏníci také jméno Komsomol. Alois Rand˘sek dále zaznamenal: „Mladí Komsomolci hofieli nad‰ením utkat se v boji s fa‰ismem…Rajnochova (Kozinská) skupina (není zfiejmé, kdy Vl. Rajnoch vystfiídal Ad. Sopucha) provádûla v Tatfie pasivní resistenci, v práci niãila svûfien˘ materiál, barevné kovy a jiné, pískem znehodnocovala oleje. Na jeho popud stavûla podzemní tajn˘ bunkr pro úkryt ohroÏen˘ch lidí a uskladnûní cyklostylu a zbraní…Ve slévárnû závodu Tatra byly odlévány z duralu souãástky pro letecké motory a rakety. Dural byl strategická surovina a byla hitlerovci drÏena pod zámkem. Rand˘sek zorganizoval akci a slévaãi Bohuslav Matera a Josef Matera a jiní dûlníci pfiidávali do formovacích skfiíní fu‰ky a dural ve formû rÛzn˘ch vûcí pro domácnost pak pod kabáty dûlníkÛ putoval ze závodu…V jedné schÛzi s. Pikulík Ïádal o opatfiení dynamitu ze skladu lomu Kotouã k destrukãním akcím na dráze. Dynamit byl potom odcizen a uschován skupinou mládeÏe na Kozinû. Pfies rozsáhlé vy‰etfiování, kterého se zúãastnily desítky gestapákÛ a vojákÛ, dynamit nena‰li. Nebylo dne, aby hitlerovci nemuseli napravovat ‰kody po drobn˘ch sabotáÏích. A ‰kody — to byl jen druhofiad˘ faktor. Hlavní bylo, Ïe o tom vûdûl cel˘ závod, celé okolí, Ïe se v‰ichni poctiví dûlníci smáli, Ïe hitlerovci pfies v‰echna drastická opatfiení nedokáÏí pfiivést dûlnick˘ Ïivel 20

k respektu a bylo vefiejn˘m potvrzením, Ïe revoluãní vûdomí a cítûní mezi dûlnictvem Ïije. Tyto drobné dûlnické sabotáÏe vykonaly ohromn˘ kus politické práce. To sílilo dûlnické i ãeské sebevûdomí a sniÏovalo sebevûdomí hitlerovcÛ…Jaroslav Ja‰ek se svou skupinou jedné podzimní noci ze soboty na nedûli namaloval ãervenou barvou, kterou uzmuli v závodû Tatra, na 30 domech ve ·tramberku a také na nûmecké radnici velká písmena V — âSR (vítûzství âSR) a sovûtsk˘ znak pûticípou hvûzdu se srpem a kladivem. V závodû Tatra jeho skupina pod jeho osobním vedením zniãila nejvût‰í strojní nÛÏky na Ïelezo, zniãila dopravní pásy ve slévárnû, strojní fiemeny v lisovnû, elektrické kabely v lomu Kotouã aj…“ Na dal‰ích stránkách Alois Rand˘sek popisuje dal‰í ãinnost skupin, zradu v jejich fiadách, zat˘kání a soustavnou propagaci komunistick˘ch my‰lenek s tím, Ïe „KSâ Ïila, pracovala a ukazovala cestu lidem k sociálnímu a národnímu osvobození“ . Popisuje dále Ïivot ve vûzeních, aÏ neuvûfiitelné kontakty s domovem a informace o situaci ve ·tramberku. Z jeho vzpomínek se dovídáme, Ïe: „Trest 5 let káznice odb˘val jsem si v Bayreuthu — Santgeorgen v Bavorsku a pracoval jsem tam v továrnû Johan Kaiser maschienenwerkeund Giserei jako modeláfi pro slévárnu. Mimo ãesk˘ch komunistÛ ·tramberáka Josefa Mandy, Rudolfa Ja‰ka z Kopfiivnice, Franti‰ka Ja‰ka ze ·tramberka spfiátelil jsem se tam i s nûmeck˘m komunistou Hansem Lıbeckem, kter˘ absolvoval politickou ‰kolu v SSSR a vedli jsme spolu politické debaty… …Po osvobození americkou armádou 14. 4. 1945 ustavila se ve vûzení organizace KSâ pod vedením Václava Vaníãka a Franti‰ka Vodslonû, ve které jsem byl také ãlenem. Na poãest osvobození chtûli jsme tam udûlat tûlocviãnou akademii se zpûvy a recitacemi, ale bylo nám to v poslední chvíli francouzsk˘m velitelem zakázáno… …Pfies kruté vy‰etfiování na Gestapu, které zanechalo na mém zdraví trvalé stopy, uvûdomoval jsem si, Ïe jsem prohrál Ïivot a tak mi bylo jedno, zda zahynu pod ranami gestapákÛ nebo pod popravãí sekerou. Nic jsem neprozradil z politické ãinnosti, nikoho jsem nevyzradil a Ïádnému ze spoluvûznûn˘ch soudruhÛ jsem nepfiitíÏil. Doma po osvobození patfiil mÛj Ïivot zase zcela stranû a spolu s manÏelkou jsme vûnovali v‰echny síly pro stranu a v˘stavbu nové socialistické vlasti“. Tento sedmistránkov˘ Záznam o ãinnosti ilegální KSâ ·tramberk Alois Rand˘sek sepsal 10. 7. 1974 a jak sám dodává, konsultoval se soudruhy Vladimírem Rajnochem a Jaroslavem Ja‰kem. O odbojové ãinnosti tzv.“komsomolcÛ“ se mÛÏeme doãíst zejména v ãláncích Franti‰ka âvandy z první poloviny ‰edesát˘ch let. O drobn˘ch sabotáÏích (popsan˘ch v˘‰e) se zmiÀuje uÏ v dubnu 1942 ilegální ãíslo moravského vedení KSâ Hlasy podzemí. MÛÏeme si tedy utvofiit jak˘si struãn˘ pfiehled historie skupiny, která nese v historické literatufie název ·tramber‰tí partyzáni. Je ov‰em tfieba poãítat s tím, Ïe to bylo psáno v první polovinû ‰edesát˘ch let a pod pfiím˘m dohledem Jaroslava Ja‰ka, jednoho ze zaslouÏil˘ch partyzánÛ a funkcionáfiÛ KSâ. Tato verze tedy mÛÏe b˘t zatíÏena urãitou jednostranností. 21

Z kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, I. oddíl Jan Ostrãil (zpracovává Ale‰ Durãák, jazykovû neupraveno) ãást VII. 37. schÛze Po ukonãení t˘denního putovního tábora byla schÛze u LackÛ (16./VII.). Podány návrhy na 6denní tábor v Libotínû pro ty, ktefií se nezúãastnili putovního tábora ani 2denního tábora na Radho‰ti. Vypracováno v‰e dopodrobna. Tábor v‰ak nebyl konán následkem manévrÛ. Dne 22. ãervence vypravili se 4 bratfii na Radho‰È. Vyjeli ze ·tramberka v 4.35 hod., do Fren‰tátu dojeli v 5 hodin a odtud pfies Trojanovice k Radho‰ti. ·lo se vesele za zpûvu a povídání aÏ k úpatí. Tam posvaãili a odpoãali. Na dal‰ím pochodu zaãalo pr‰et a nahoru do‰li uÏ celí mokfií. Ve spûchu postavili stany, uvafiili ãaj a hajdy na kutû do kaÏdého stanu 2. Sotva v‰ak se skryli, zaãal prudk˘ liják, kter˘ trval pÛl druhé hodiny. Pfiísloví „Práce kvapná, málo platná“ se osvûdãilo. Pod stany zaãlo zatíkat. Br. Socha se probudí, zaãne ãvachtat kol sebe, nahmatá hlavu br. Ostrãila, zatfiepá s ním a praví: „Jane, stávaj, dyÈ nás to odnûse!“ Ten se obudí, natáhne ze zvyku a odpoví „Snaì to nûbudû tak stra‰né, jak to dûlá‰,“ ale pro jistotu vstane, nahmatá sirky a rozsvítí. Vskutku, voda spodem protékala, ochranné pfiíkopky pfietékaly, a moãila v‰echno. Ve druhém stanu zatím uÏ také vûdûli, Ïe je zle, ale nemohli se o tom pfiesvûdãit, nemûli sirek ani elektriky. Zbytek noci pfiespali na seìaãku. Ráno pfiestalo pr‰et, dokonce bylo pûknû; Ïe zatím co vafiili snídani, uschly jim stanová plátna i vûci. K polednímu ‰li dolÛ a v 6 hodin byli zas doma. V cestû je‰tû dvakrát zmokli a bratr Novosad vyslovil se: „âert nás opískal, Ïe smy tam ‰li.“ Mluvil v‰em ãtyfiem z du‰e. Dne 4/8 (1922) konána schÛzka oddílové rady u HornichÛ v 7 hodin ceãer. Ujednáno nekonati prozatím Ïádné vût‰í vycházky pro nedostatek ãasu a penûz. Dál jednáno jak naloÏiti s bratry, ktefií hrají nûkde na louce neb cestû kopanou a nedostavují se vãas, neb vÛbec do schÛzek a neplatí pfiíspûvku. Ujednáno: Nedostaví-li se do schÛzky a bude zji‰tûno, Ïe v ãas, kdy schÛzka konána, hrál kopanou, bude vylouãen. Dále jednáno, ktefií bratfii budou mít sluÏbu na slavnosti otevfiení národního parku na Kotouãi a ktefií zÛstanou v tábofie propagaãním tamtéÏ. SchÛze skonãena v 9 hodin veãer. Dne 6/8 konána „Slavnost otevfiení národního parku“ na Kotouãi. My mûli jsme sluÏbu a bylo nám dovoleno postaviti propagaãní tábor na Jurovém kameni. Ve sluÏbû mûli jsme: oznaãování cest, zdravotní stanici, stavûní dokra‰lování stánkÛ pro obãerstvení, okrá‰lení mohyly svornosti a mnohé jiné. V propagaãním táboru byly ukázky rÛzného zpÛsobu stavby stanÛ, v˘stavka vûcí, oddílová knihovna zastoupena pouze svazky skautské literatury. V 9 hodin konala se sborová schÛze u LackÛ za pfiítomnosti bratrÛ Fr˘deck˘ch, ktefií pfiijeli v sobotu veãer. Sborov˘ vÛdce br. DvíÏe mûl proslov, v nûmÏ nás pobídl k intenzivnûj‰í ãinnosti. V 5 hodin odpoledne, kdy jiÏ byla slavnost u konce, odjeli po srdeãném rozlouãení bratfii Fr˘deãtí a Pfiíbor‰tí. Bratfii z Kopfiivnice ode‰li brzy po nich následkem mírného de‰tû. V pondûlí pomáhali jsme odklizovat zbytky slavnosti a v úter˘ konali tábor. V pfiedveãer slavnosti tj. v sobotu 5/VIII. konali jsme my slavnost odhalení oddílové vlajky pfii táborovém ohni. Br. Bár pronesl pfiípadnou fieã a br. Socha (vedoucí) odevzdal vlajku br. Ra‰kovi oddílovému praporeãníku. Pak jsme zazpívali národní a skautskou hymnu a v tábofie uspofiádána veselice za svitu ohnû táborového. Vlajku vy‰ívalo nûkolik sleãen ‰trambersk˘ch, zejména sestra bratra Ra‰ky, Marie, kteréÏ budeme za to vdûãni. 22

Josef Michalsk˘ Josef Adamec Galerii ‰trambersk˘ch rodákÛ v dne‰ní vzpomínce doplníme o dal‰ího, dnes uÏ skoro zapomenutého, b˘valého, uÏ ve své dobû svérázného spoluobãana. Ti dne‰ní nejstar‰í pamûtníci mûli tenkrát pût, deset let, takÏe jejich pfiímé vzpomínky budou mlhavé, ale nûco snad sly‰eli z vyprávûní rodiãÛ, ãi sousedÛ „na besedách“, jak bylo tenkrát zvykem. Dnes uÏ asi sotva pochopíme, co pfied osmdesáti lety pfiimûlo stovky ãesk˘ch a slovensk˘ch rodin, aby se v Ïelezniãních vagónech vydaly na cestu dlouhou tisíce kilometrÛ aÏ do sovûtské Stfiední Asie, kdesi za Kavkaz. I ve ·tramberku se na‰li jedinci, ktefií byli okouzlení sovûtskou proletáfiskou revolucí. Takové okouzlení sdíleli levicovû orientovaní lidé po celém svûtû. Okouzlily je propagandistické reportáÏe, které o sovûtském Rusku psali i renomovaní spisovatelé? Nebo je lákala nadûje na nov˘ Ïivot v exotické zemi? ·lo vût‰inou o ãleny KSâ, ktefií k tomu byli povzbuzováni komunistickou stranou a Komunistickou internacionálou. ·li tam s tím, Ïe budou budovat novou spoleãnost. Chtûl ji budovat i ·tramberák Josef Michalsk˘. On sám na tehdej‰í dobu vzpomínal: „…Narodil jsem se v roce 1891 ve ·tramberku ã. 243. Otec byl dûlníkem, matka vedla domácnost. Byli jsme ãtyfii dûti, dva bratfii a dvû sestry. Vychodil jsem pûtitfiídku ve ·tramberku a pak mû‰Èanskou ‰kolu a uãitelsk˘ ústav v Pfiíbofie. Bydlel jsem doma a do Pfiíbora docházel pû‰ky, jenom v pfiíli‰ ‰patném poãasí jel jsem vlakem. Po maturitû v roce 1911 jsem uãil na rÛzn˘ch místech okresu. Po pfievratu v roce 1918 jsem byl poslán na Slovensko do Spi‰ské Nové Vsi a pozdûji do Vrútek. Pro styky s tamními komunisty byl jsem na udání vojenského velitelství ze Slovenska odvolán. KdyÏ jsem se léãil v plicní léãebnû ve ·tramberku jako váleãn˘ invalida, zorganisovali jsme skupinu komunistÛ a kdyÏ do‰lo k v˘trÏnostem pro ‰patnou stravu a zacházení, bylo to pfiíli‰ na mÛj vrub…“ Osobní vzpomínky moÏná bude tfieba upfiesnit. Jméno Michalsk˘ se v seznamu mobilizovan˘ch ze ·tramberka nevyskytuje, takÏe i termín váleãn˘ invalida asi nebude úplnû správn˘. A vzpomínky pamûtníkÛ (uÏ neÏijících) na zmínûnou skupinu komunistÛ nebyly chvályhodné. Pamûtníci se shodovali v tom, Ïe se jednalo o jedince se sklonem k dobrodruÏství a zv˘‰enému holdování alkoholu — proto snad mohlo dojít k v˘trÏnostem, které Jos. Michalsk˘ zdÛvodÀoval ‰patnou stravou. Ale vzpomínky pokraãují: „…Uãil jsem sice je‰tû, ale kdyÏ mnû nabídli v druÏstvu „Reflektor“, které se chystalo odjeti do Ruska, abych jel jako uãitel jejich dûtí, pfiijal jsem nabídku. V kvûtnu 1926 vyjel z Prahy vlak s 500 druÏstevníky se strojov˘m parkem a zásobami…“ Abychom dnes pochopili atmosféru poloviny dvacát˘ch let, pfiipomeneme si nûkteré, uÏ ãasem zaváté skuteãnosti. Na základû v˘zvy komunistÛ bylo 1. kvûtna 1923 v Îilinû zaloÏeno v˘robní druÏstvo Interhelpo, podobné jako Michalsk˘m vzpomenut˘ Reflektor, aby získávalo âechoslováky k pfiesídlení do Sovûtského svazu. O cestû do tehdej‰ího Turkestánu je pfiesvûdãoval zapálen˘ bol‰evik Rudolf Mareãek, zfiejmû nejen utopick˘ komunista, ale i dobrodruh. Se svou rodinou ode‰el do Besarábie je‰tû pfied první svûtovou válkou a Ïil zde v komunû. Carská vláda ho v‰ak na zaãátku války jako cizince odsunula do Stfiední Asie. Mareãek se v Alma–Atû v dne‰ním Kazachstánu postavil do ãela povstání. Po vítûzství ho bol‰evici poslali jako zvlá‰tního vyslance do âíny, aby odtud pfiivedl nûkolik tisíc KyrgyzÛ, 23

ktefií tam utekli pfied carsk˘m reÏimem. âíÀané v‰ak Mareãka zfiejmû povaÏovali za ‰peha a uvrhli ho do vûzení. Z takzvaného zindanu, tedy jámy, kde byl uvûznûn, ho propustili aÏ po pfiímluvû francouzského diplomata. Bol‰evici pfiesto Mareãkovi pfiíli‰ nedÛvûfiovali, nedostal Ïádné v˘znamné místo v tehdej‰í státní správû, a tak se pustil do osídlování Kyrgyzstánu. Bûhem tfií let se mu podafiilo pro odchod do sovûtského ráje získat více neÏ tisíc lidí. První ãtyfii stovky vyjely ze Ïilinského nádraÏí v bfieznu roku 1925. Hlavnû mûli za úkol dovézt zemûdûlské nástroje, protoÏe se poãítalo s tím, Ïe tam budou pracovat na polích. V Kyrgyzstánu zakoupili mnoho hektarÛ pÛdy, kterou mûli obdûlávat. Po pfiíjezdu vznikl problém: pfiijeli vût‰inou fiemeslníci nebo dûlníci a nemûli dostateãné zemûdûlské zku‰enosti. Ale kromû zemûdûlské ãinnosti v novém pÛsobi‰ti zaloÏili i fiemeslnické v˘roby, tfieba koÏeluÏskou nebo stolafiskou dílnu, vyrábûli i boty a pod. ·tramberák Josef Michalsk˘, podobn˘ Mareãkovi, ve vzpomínkách pokraãuje: „…Na stepi u stanice Mavrinky za Saratovem, kam nás dopravili, nebylo pitné vody a suÏoval nás nezvykl˘ Ïár. Zaãaly nemoce, pohfiby, panika. Na návrh inspektora men‰inov˘ch ãesk˘ch ‰kol Hájka z Charkova odjel jsem do Novorosijska na severním Kavkaze, kde bylo 25 osad s ãesk˘mi a slovensk˘mi pfiesídlenci. Zfiídili jsme ãeskou knihovnu a mínili otevfiíti internát pro dûti z vesnic… V Novorosijsku byl âechoslováck˘ spolek, kter˘ vlastnil kooperativ s nûkolika poboãkami, vinn˘ sklep a hostinec. Otevfiel jsem veãerní kurzy ãeského jazyka pro dospûlé, do nûhoÏ se pfiihlásilo pfies 130 posluchaãÛ. Se‰li jsme se dvakrát. GPU (státní policie) uãinila v budovû spolku pfiepad, místnosti zapeãetila, kooperativu uloÏila daÀ splatnou do zítfiej‰ího poledne… To absolutnû nebylo moÏné splnit. Mnû nafiídili po v˘slechu z Kavkazu odejíti…“ Michalsk˘ Ïádal o v˘jezdní vízum, aby se mohl vrátit domÛ, nedostal je, bylo mu doporuãeno, aby neodjíÏdûl a ‰el na jinou ãeskou vesnici, kde je ãesk˘ch uãitelÛ zapotfiebí. Postupnû tak poznal Ol‰anku u Îitomíru, vesnici âechy u Odûsy a na konec Borodinovku v Kazachstanu. Tam jej zastihla kolektivizace. Poznal, co je „rozkulaãování“ — Ïe kaÏdému zemûdûlci, kter˘ v souãasnosti má, nebo i v minulosti mûl ãeledína nebo sluÏku, konfiskovali ve‰ker˘ majetek a zemûdûlec byl s rodinou vyhnán na Sibifi. Michalsk˘, podle sv˘ch slov, po tomto zji‰tûní pfieru‰il spolupráci s orgány, které rozkulaãování provádûly. I pfiesto, Ïe kromû uãitelování vedl i úãetnictví v místním nákupním druÏstvu, musel opustit vesnici. V Moskvû znovu Ïádal v˘jezdní vízum, ale opût marnû, pr˘ aÏ za pÛl roku. Odjel proto na Dnûprostroj, kde vykonával místo úãetního. Dejme opût prostor jeho vzpomínkám: „…KdyÏ jsem po pÛl roku zaÏádal o slíbené vizo, byl jsem 6. ledna 1931 arestován, odvezen do Charkova, kde uÏ byli vûznûni ãe‰tí uãitelé, které jsem znal a které taktéÏ obviÀovali ze ‰pionáÏe pro âeskoslovensko. V ãervenci 1931 nás „soudili“, ov‰em tajnû. Ze dvaadvaceti nás 11 „odsoudili“ k smrti, ostatní k 10 rokÛm…Vûznili nás v Jaroslavli, potom na Soloveck˘ch ostrovech v Bílém mofii…“ Teprve po ãtyfiech letech vûznûn˘m uãitelÛm — i Michalskému — oznámili, Ïe jim rozsudek smrti zmûnili na deset let vazby. Mezi vûznûn˘mi uãiteli bylo i 40 polsk˘ch knûÏí, které v‰ak polská vláda vymûnila za ruské komunisty vûznûné v Polsku. Josef Michalsk˘ deset let vydrÏel, i kdyÏ kolem nûho jeho kamarádi hynuli jeden po druhém. KdyÏ po vypuknutí finské války Solovecké ostrovy evakuovali, jeli s ním do nového lágru v Kajském lese uÏ jen poslední dva spoluvûzni! Sám k tomu pozdûji dodává: „…to byl jiÏ poslední rok mého trápení v gestapáck˘ch zástûnkách stalinského reÏimu. Pfii propu‰24

tûní byl jsem pfiemlouván, abych pfiijal ruské obãanství. KdyÏ jsem odmítl, fiíkali, Ïe musím na nûmecké vyslanectví do Moskvy, aby mi vystavili pas, protoÏe âeskoslovensko uÏ neexistuje… Dosud sháním tento dokument zároveÀ s potvrzením, Ïe jsem 10 let byl v SSSR vûznûn a v únoru 1941 propu‰tûn…“ Odysea pokraãovala dále. Po propu‰tûní mûl nafiízeno odjet do sibifiského Omska, kde po mnoha problémech na‰el místo úãetního. Tam zaslechl v˘zvu lond˘nské vlády v‰em âechoslovákÛm za hranicemi vlasti k nástupu do armády, poslal pfiihlá‰ku a po svolení sovûtského komisariátu odjel do Buzuluku. Tam dorazil 19. února 1942 a 3. bfiezna byl u odvodu uznán nezpÛsobil˘m — není divu, v 51 letech a po 10 letech gulagu. Dostal v‰ak nabídku, Ïe na základû vlastního písemného prohlá‰ení mÛÏe u jednotky zÛstat jako dobrovolník. Nabídku pfiijal a po v˘cviku byl zafiazen do 1. roty kpt. Jaro‰e. Po pfiíchodu mlad˘ch pfiíslu‰níkÛ ze sovûtsk˘ch lágrÛ byl pro pokroãil˘ vûk z roty vy‰krtnut a ponechán v Buzuluku jako pomocník proviantního dÛstojníka, urãitou dobu slouÏil ve funkci úãetního u 4. roty. Dejme je‰tû slovo vojákovi Svobodovy armády, Josefu Michalskému: Po pfiemístûní do Novochoperska, byl jsem jmenován velitelem stráÏe a v této funkci jsem se zúãastni dobytí Kyjeva, bojÛ u Za‰kova a Beloj Cerkvi. Z Kamence Podolského vedl jsem transport âechÛ z VolyÀska do Sadagáry u âernovic, kde se formovaly pluky 3. brigády. Mne urãili likvidátorem 4. dûlostfieleckého protitankového pluku 3. brigády. S tímto plukem jsem pfie‰el Dukelsk˘ prÛsmyk za neustál˘ch bojÛ aÏ k Liptovskému Mikulá‰i. Tam jsem znovu dostal záchvaty malárie a pro úplnou vyãerpanost jsem byl poslán do Popradu. Po zotavení mne zafiadili na funkci velitele prádelny a po jejím pfiemístûní do Martina jsem znovu musel do nemocnice. Do Prahy jsem pfiijel v ãervnu a dostal dvoumûsíãní dovolenou a po ní jsem v záfií 1945 demobilizoval. Byl jsem vyznamenán âs. vojenskou pamûtní medaili a Dukelskou pamûtní medaili. Pfied odjezdem do Ruska jsem byl ãlenem KSâ a v záfií 1945 vstoupil jsem do KSâ znovu“, uvedl ve svém Ïivotopise Josef Michalsk˘. Pfiipomeneme zde alespoÀ struãnû Josefova bratra Jana, jehoÏ Ïivotní putování vedlo jin˘mi cestami. KdyÏ se Josef narodil, Jan (* 1888) uÏ mûl dva a pÛl roku. Pozdûji vystudoval bohosloví a pÛsobil jako profesor státního gymnázia v Prostûjovû. Konzistorní rada ThDr. P. Jan Michalsk˘ pfiedãasnû zemfiel ve vûku nedoÏit˘ch 48 let 28. ãervence 1936 v Prostûjovû. Oba rodiãe jej pfieÏili — pfied 10 léty (1926) pohfibili i svou 32letou dceru Annu. Na domácí chalupû zÛstala bydlet dcera Terezie, provdána Vítkovská. Pamûtníci vzpomínali, Ïe krátce po osvobození se k velkému pfiekvapení objevil ve ·tramberku zdej‰í rodák, uãitel Michalsk˘. Pár let po první válce ze ·tramberka zmizel, dlouho se o nûm nevûdûlo, aÏ jednou pfii‰la pr˘ z Ruska zpráva o jeho smrti — datum bylo vytesáno i na rodinném pomníku na ‰tramberském hfibitovû. A najednou se z Ruska vrátil jako voják Svobodovy armády! Po vyfiízení formalit s neplatností úmrtí bylo i jeho jméno na pomníku odstranûno. On sám se ze ·tramberka odstûhoval, zaloÏil si novou rodinu v nedalekém Mo‰novû. I nadále vykonával uãitelské povolání. Je‰tû tfiicet let po jeho smrti spoluobãané na nûj vzpomínali se smí‰en˘mi pocity, jako na svérázného jedince. A nebyli moc sdílní. Urãitû jeho Ïivotní dráhu poznamenalo boufilivé mládí, citelnû se podepsaly desetileté útrapy proÏité v jednom 25

z nejhor‰ích gulagÛ na Soloveck˘ch ostrovech. I ãtyfii roky ztrávené v uniformû vojáka Svobodovy armády na cestû od Kyjeva pfies Duklu osobnost Josefa Michalského urãitû poznamenaly. Není proto divu, Ïe v‰echny tyto celoÏivotní trampoty jej znovu pfiinutily hledat zapomenutí v alkoholu. Od roku 1970 Josef Michalsk˘ spí svÛj vûãn˘ sen na venkovském hfibitÛvku v Mo‰novû. V roce 1995 ode‰la za ním i jeho o 36 let mlad‰í druhá Ïena Îofie. Letos v dubnu uplynulo 115 let od jeho narození a v kvûtnu 80 let od jeho cesty do SSSR, z níÏ se vrátil aÏ po 19 letech. Myslím, Ïe jako ‰trambersk˘ rodák si i pfies svoji „kostrbatou“ Ïivotní cestu zaslouÏí pfiipomenutí.

Uãitel Josef Michalsk˘.

Pomník rodiny Michalsk˘ch na ‰tramberském hfibitovû s vytesan˘m a zru‰en˘m jménem Jos. Michalského (viz ‰ipka).

Tak to asi vypadalo „ve ‰kole“ v ãesk˘ch osadách severního Kavkazu.

26

Bohumír Jaronûk — „·tramberk VII.“ (1928 —1929)