Zpravodaj mûsta ·tramberka 1/2006
OBSAH Vojtûch Petrበ·tramberk — „Dolní ulice“, perokresba, datum neznámé . . . . . . . . . . . . . . . . . titulní strana obálky Autor neznám˘ Zvonice kostela sv. Bartolomûje, 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. strana obálky Josef Adamec O lékárnû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04 Augustin Ra‰ka ·tramberské zvyky — 1835, Pamûtní kniha mûsta ·tramberka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 05 Vûra Horáková Vesna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 08 Karel Vladislav Zap âesko–Moravská kronika, Praha 1862, ukázka z kap. „Tatafii na Moravû“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Josef Adamec Îivot ve ·tramberku pfied 100 lety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Vûra Horáková Sleãna Terezka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Dr. Bohuslav Havránek âeskoslovenská vlastivûda, díl III. Jazyk, Praha 1934 — ukázka z kap. „Náfieãí ãeská“ . . . . . . . . 15 TomበÎerdík Kronika Tomá‰e Îerdíka ze ·tramberka 1790—1873 (soukromá sbírka, pfiepis Mgr. ZdeÀka Genserková), ãást VI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 PhDr. Aniãka Hrãková Svûtci a svûtice v lidové kultufie, ãást VI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Josef Adamec ·tramberk a nûmecká okupace, ãást IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Bohuslav Kresta Páter ·uránek — dûlník, ãást III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Zdenûk Bár Z Kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, 1. oddíl, ãást IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 29—31 Vûnceslav âern˘ „¤ádûní TatarÛ na Moravû“ (kniha Rezek– Dolensk˘–Kosina „Obrázkové Dûjiny národu ãeského“, Praha 1924) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. strana obálky Z P R AV O D A J M ù S TA · T R A M B E R K A ã . 1 / 2 0 0 6 Zodpovûdn˘ redaktor: Ale‰ Durãák (od r. 2001). Redakãní rada: PhDr. Anna Hrãková, Karel Hrãek, Bohumil Kresta, Josef Marek, Vûra Michnová, Mgr. Jana Milichová a Vojtûch Petrá‰. Pfiepis a jazyková korektura textÛ, návrh grafické podoby a v˘bûr reprodukcí: Ale‰ Durãák. Copyright si podrÏují autofii, ktefií rovnûÏ ruãí za vûcnou správnost jednotliv˘ch pfiíspûvkÛ. Redakce si vymezuje právo stylistick˘ch úprav a krácení textu. NevyÏádané materiály zÛstávají souãástí archivu ZM·. Adresa redakce: Muzeum ZdeÀka Buriana, Námûstí 456, 74266 ·tramberk, tel.: 556 852 240, e-mail:
[email protected], www.zdenekburian.cz. Vydává: Mûstsk˘ úfiad ·tramberk (tisk povolen rozhodnutím ã.j. 1217/94–RR–408 referátu regionálního rozvoje Okresního úfiadu v Novém Jiãínû dne 3. 11. 1994). Vychází: 4× roãnû (od r. 1987). Pfiíloha (samostatnû neprodejná): ·tramberk — Sbûratelská série pohlednic (od r. 2004). V˘roba: Tiskárna a nakladatelství Beatris, Dobrá. Bfiezen 2006.
3
O lékárnû Josef Adamec Mûstská rada ve ·tramberku se zab˘vala zdravotnick˘mi problémy uÏ dávno. Tuto skuteãnost dokládá zápis, pravdûpodobnû z roku 1885, podle nûhoÏ projednávali zprávu o nalezencích, o choromysln˘ch, o kreténech, o slep˘ch, hluchonûm˘ch ãi o ústavech chud˘ch a zaopatfiovacích. I tenkrát se mûsto pot˘kalo s velk˘mi finanãními problémy, pfiesto na chudé a nemocné rada myslela. „…JelikoÏ kapitál skrovn˘ nelze chud˘m více poskytnouti, v‰ak se tûm v nemoci nacházejícím od dobrodincÛ pokrmu a jin˘ch potfiebn˘ch prostfiedkÛ ãásteãnû dostane…“. Tolik se doãteme ve zmínûném zápise. Dále v zápise uvedli V˘kaz osob zdravotnich 1) Jaluvka Ignac, lekafi 125 zl., domácí lékárna 2) Wania Marie, porodní babka 20 zl., od 1/1 1884 v Kopfiivnici 3) Stanislav Anna, porodní babka 20 zl., 4) Halamik Teresia, porodní babka 20 zl., 5) Jan Petrá‰, Petr BlaÏek a Josef Bajer ohlidaãi masa a dobytka Problémy zdravotního charakteru trápily nejen ·tramberáky i v dal‰ích letech. Tûsnû pfied koncem století váÏnû usilovali o zfiízení lékárny ve ·tramberku i obãané okolních vesnic. Dokladem této snahy je: PROTOKOL sepsan˘ v ·tramberku pfii schÛzi delegátÛ sanit. obvodu ‰tramberského dnû 9. ledna 1898 Pfiítomní: dolepodepsaní Následkem v˘nosu vysokého c. k. místodrÏitelství v Brnû ad 28/12 1897 ã.: 47255 Ïádá se vyjádfiení sanit. v˘boru obvodu ‰tramberského o zfiízení lékárny v obci ·tramberk. Pfiítomní delegáti ze ·tramberka, Rybího, Závû‰ic, Vefiovic a Libho‰tû podali následující dobrozdání: Zafiízení lékárny v ·tramberku jak pro obec ·tramberk, taktéÏ pro níÏe uvedené obce, které my zastupujeme, uznáváme nejen za prospû‰né a uÏiteãné, n˘brÏ za nutné a ãasov˘m potfiebám a pomûrÛm za nejv˘‰ potfiebné. JestiÈ ·tramberk sídlem obvodního lékafie, jest stfiediskem okolních obcí a proãeÏ zafiízení lékárny jest nevyhnutelná potfieba v zdravotním ohledu. Za tou pfiíãinou Ïádáme slu‰nû, by v ·tramberku lékárna v brzku zfiízena byla. Tím skonãen a podepsán. Pfiedseda: R. Prosek, v. r. Jan Jurák, v. r. Jan Jurák, v. r. Jan Janek, v. r. Za Závi‰ice: Jos. Michálek, v. r. Za Libho‰È: Frant. Hanzelka, v. r. Jan BlaÏek, v. r. Za Rybí: ? Purmensk˘, v. r. Za Vefiovice: Jan BartoÀ, v. r. Josef Du‰ek, v. r. Ke zfiízení lékárny ve ·tramberku do‰lo roku 1900 a umístûna byla v domku ãp. 13 na námûstí. Prvním lékárníkem se stal Josef Sobûslavsk˘ z Kyjova. Jak dlouho ve ·tramberku zÛstal se pfiesnû neví, ale v roce 1903 je zde uvádûn jako lékárník Jan Libertin, pÛvodem z Písku v âechách. P R A M E N Y: AM·, i. ã. 216, SOkA Nov˘ Jiãín; PKM·, SOkA Nov˘ Jiãín 4
·tramberské zvyky — 1835 Do Pamûtní knihy mûsta ·tramberka zapsal kronikáfi Augustin Ra‰ka (SOkA Nov˘ Jiãín, zpracoval Josef Marek, jazykovû neupraveno) Tehdej‰í Ïivot ‰trambersk˘ch sousedÛ byl ãasto pln starostí, tûÏk˘ a svízeln˘, pfiece v‰ak na‰i pfiedkové Ïili trpûlivû jsouce i s málem spokojeni. Sílila je víra v Boha a nadûje v BoÏí pomoc. A tak vzniklo pfiísloví: „KdyÏ je nouze nejvy‰‰í, pomoc BoÏí nejbliωí.“ Nev˘slovnou radostí i posilou v jejich suchopáru Ïivota byly církevní slavnosti, které tu slaveny s nejvy‰‰í moÏnou okázalostí za úãasti v‰ech i úfiadÛ, místních cechÛ a panského úfiednictva. KaÏd˘ cech ‰el do prÛvodu se svou korouhví a se sv˘mi hofiícími postavníky. K zv˘‰ení slavnostního dojmu stfiílelo se pfii nich ze Zámku z hmoÏdífiÛ. Na BoÏí Tûlo byla cesta, kudy se prÛvod po námûstí ubíral, peãlivû zametena, trávou a kvítím posypána a dvûma fiadami bfiízek lemována. Dojemnou náboÏenskou zvyklostí bylo svûcení vody a kfiídy o Tfiech králích, svûcení svíc o hromnicích, koãiãek na Kvûtnou nedûli, ohnû a dfieva na Bílou sobotu. O velikonocích dávali zemûdûlci na kaÏd˘ kus svého nebo najatého pole tfii malé kfiíÏky ze svûceného dfieva zhotovené a tfii ratolesti posvûcen˘ch koãiãek jívov˘ch. V ãase velikonoãním, jenÏ tehdy nastával aÏ po Smrtné nedûli a konãil svátkem Nejsvûtûj‰í Trojice, dávány vûfiícím zpovûdní cedulky, jeÏ pak kvÛli evidenci, v‰ichni vûfiící v ustanoveném ãase pfiistoupili ke stolu Pánû. Cedulky pak sbíral kostelník. V hodinách slavn˘ch sluÏeb BoÏích v nedûli a zasvûcen˘ svátek chodíval obãas i knûz místní duchovní správy po hospodách a vyhánûl pfiátele „truÀku“ na velkou do kostela. Nûkdy ho pfii této oãistné akci zastupoval pfiedstaven˘ obce s b˘kovcem v ruce. Nedûlní a sváteãní klid byl dodrÏován s nejvût‰í pfiísností, kupecké krámy a ‰enky musily b˘ti ihned, jakmile zvonûno na velkou, zavfieny a po cel˘ den se nikdo neopováÏil jeti napfi. na pole pro seno nebo obilí nebo pracovati na poli, alespoÀ odpoledne po ne‰porech bez povolení faráfiova, v ãase ohroÏení polní úrody nepfiízniv˘m poãasím. Také doma v den nedûlní a sváteãní konány v tichosti jen nejnutnûj‰í práce pfii krmení dobytka. V nûkter˘ch domech se ani nevafiívalo, aby to nebylo na újmu úãasti pfii ranních, dopoledních a odpoledních poboÏnostech, podle tfietího pfiikázání Desatera: „Pomni, abys den sváteãní svûtil“. Jako nûmí svûdkové zboÏné mysli, zboÏn˘ch pfiání na‰ich pfiedkÛ nebo památn˘ch událostí jsou z té doby ‰tramberské kfiíÏe, sochy, kapliãky na rÛzn˘ch místech na‰eho mûsta. Chrám Pánû nav‰tûvován pilnû a hojnû i ve v‰ední dny. V nedûli a svátek nebylo nikoho, vyjímaje pfiestárlé, neduÏivé a nejmen‰í dûti, kdoÏ by se nebyl zúãastnil dopoledních i odpoledních sluÏeb BoÏích. Hospodáfii a hospodynû chodívali na ranní, mládeÏ na velkou m‰i, odpoledne zpravidla v‰ichni na ne‰pory s kfiesÈansk˘m cviãením, litanií a poÏehnáním. PrÛvody na „Horu“ Kotouã konány veãer na Zelen˘ ãtvrtek, Bílou sobotu po slavnosti Vzkfií‰ení, o tfietím dni, odpoledne v den Nanebevstoupení Pánû a v nedûli po svátku PozdviÏení sv. KfiíÏe. Také posty byly zachovávány velmi pfiísnû. Od Popeleãní stfiedy aÏ do nedûle velikonoãní jídávalo se jen jednou dennû. Od masit˘ch jídel zdrÏovali se lidé nejen v pátek, ale i ve stfiedu a v sobotu, i kdyÏ nebyly suché dni. Zpravidla jedlo se maso jen v nedûli a ve svátek. Také pÛst ãtvera such˘ch dnÛ bedlivû zachovávali újmu v pokrmech i nápojích. Tato stfiídmost a zdrÏenlivost pfiispívaly jim znamenitû k zachování zdraví a dosaÏení vysokého vûku. A je‰tû i denní strava jejich, pozÛstávající hlavnû z jídel mírnû zásadit˘ch a ne kyselinotvorn˘ch. Za to trpívali ·tramber‰tí ãasto souchotûmi z podv˘Ïivy, coÏ men‰í odolnost tûla proti infekãním chorobám zaviÀovalo. Na‰i ‰tramber‰tí pfiedkové je‰tû i pfied 5
100 léty byli stfiídmí a snad jen o „kerma‰u“, na konãiny (o masopustû) a o svatbách b˘valo veseleji. Veselo b˘valo za listopadov˘ch veãerÛ pfii „pobabû“ (draní pefií), pfiástvach, o vánocích s koledníky a Tfiemi králi o ‰migrustû pfii „‰marovaãce“, veãer pfied sv. Janem Kfititelem pfii pálení metel, o zabijaãkách a jin˘ch pfiíleÏitostech. Pfii práci za „ver‰taty a ‰puléfiu“ zpívany náboÏné písnû podle doby církevního roku volené, které umûli v‰ichni takfika zpamûti. Za dlouh˘ch zimních veãerÛ, se‰la-li se mládeÏ v nûkteré chalupû, vyprávûny pohádky, povûsti místní a z okolí známé, povídky o zbojnicích, záÏitky z poutí, legendy a Ïivotopisy svat˘ch a svûtic BoÏích. V létû konány o svátcích a nedûlích spoleãné vycházky na Kotouã, o poutích ‰la procesí do Pfiíbora, Fr˘dku a Zá‰ové, ano nûktefií putovali i na Kalvárij a do âenstochové v Polsku. ZboÏnost lidu ve ·tramberku byla velká a opravdová, neznabohÛ nebylo. O svátku svatého Jana Kfititele ovûnãovány dvefie polním kvítím a v podveãer svátku toho páleny metly. Pohled na tyto nesãetné „svatojánské ohnû“ byl zvlá‰tû ze Zámeckého kopce nebo s Bílé hory za pfiíznivého poãasí ãarokrásn˘. Oku pozorovatele zdálo se, jakoby hvûzdiãky nebe snoubily se s hvûzdiãkami zemû tam v dáli, kde modré hory spl˘vají s oblohou. Veselo b˘valo i o senoseãi a o Ïních, na pastvû a kdyÏ se sklízela otava a ovoce. âlovûk Ïil s pfiírodou, velkolep˘m dílem BoÏím v nejuωím svazku, miloval ji a proto o ní zpíval. V sobotu pfied svátky svatodu‰ními pekly hospodynû zvlá‰tû koláãe „hnûtky“ zvané. Mûly tvar rovnostranného trojúhelníku, jenÏ vznikl po vyválení velkého lopatového koláãe tím, Ïe ze tfií stran po pomazání tvarohem, hotov˘mi ‰vestkami, hru‰kovou ka‰í nebo medovou ka‰í s utluãen˘m mákem, byl pfiehnut dovnitfi. V tomto tvaru BoÏí dar svatodu‰ní byl symbolem tajemství Nejsvûtûj‰í Trojice. Rovnoramenn˘ trojúhelník s okem uvnitfi b˘val i znakem trojjediného Boha pod kabfiincem (pfiístfie‰kem) prÛãelního ‰títu chalupy, pod nímÏ vyfiezán byl nûkdy i rok a zaãáteãní písmena jména zakladatele jejího. V pondûli svatodu‰ní po ne‰pofie chodívalo se „‰kvafiit“. Celá rodina vy‰la z domu, nesouc v ko‰íku vajíãka, slaninu, chléb, sÛl, paÏitku a krupici. KaÏd˘ nesl nûco, jeden z nich také „kastrol“ (kuthan) nebo rendlík o tfiech nohách, kfiesadlo a svûtidla (louãe). Na oblíbeném pfiedem vyhlednutém místû v závûtfií u lesa sneseny kameny k v˘stavbû primitivního ohni‰tû, zatím druzí sná‰eli z lesa suché vûtévky, chvojí a jiné „chabí“ jako topivo. Po vznícení ohnû rozpu‰tûna napfied pokrájená slanina v rendlíku nad plamenem, naãeÏ do ní vylévány Ïloutky s bílkem a sypána krupice z úsporn˘ch dÛvodÛ, aby ‰kvafienice pro v‰echny bylo víc. Zapíjení „‰kvafienice“ kofialkou nebo pivem neb˘valo ve starodávnu zvykem. Snes-li se náhodou dé‰È a do ‰kvafienice zapr‰elo, oãekávali rok mokr˘, pro sklizeÀ sena, Ïnû, otavy a brambor nepfiízniv˘. U vût‰ích rolníkÛ slaveny „doÏinky“ aÏ po sklizni ovsa. Dûlo se to tím zpÛsobem, Ïe dûvãata uvila z ovesn˘ch klasÛ a polního kvítí velik˘ vûnec a v‰ichni, Ïenci i Ïneãky zpívajíce a vûnec vysoko pozdvihujíce, vraceli se s vozem naposled snopy naloÏen˘m do statku hospodáfiova nebo jeho stodoly, aÏ dojeli k vratÛm, jeÏ byla zavfiena. Panimamo zlata, otvirajtû vrata, nûsemy vam vûnec ze sameho zlata. Nûkdo pra‰til staru ãepaÀu (star˘m hrncem) do vrat, vrata se otevfiela a vÛz za zpûvu vjel do dvora, nebo do stodoly. Hospodáfi pfiijal vûnec od dûvãat i jejich blahopfiání, vûnec pfiibil na domovní dvefie, a kdyÏ byla poslední fÛra sloÏena, v‰ichni na pozvání usmívající se hospodynû hrnuli se do jizby, kde uÏ pro nû pfiichystána slavnostní veãefie. Po veãefii pfii‰el i harmonikáfi a veselo b˘valo pfii zpûvu a tanci na nádvofií nebo pod starou hru‰kou v zahradû aÏ do noci. 6
Franti‰ek Hork˘ „·tramberk“, 1921
Vesna Vûra Horáková âekám na spánek a oknem nad mou postelí pozoruji noãní oblohu. Nad na‰í chalupou na tmavû modrém pozadí se usadil Velk˘ vÛz. Smûrem k jihu je vidût pravideln˘ Orion, opodál jako ozdoba na veãerní róbû záfií pás Mléãné dráhy. Shluk roztomil˘ch mal˘ch hvûzdiãek pfiipomíná hejno hrav˘ch Kufiátek. Hvûzdy po tisíce let sefiazené do pravideln˘ch útvarÛ pro sluÏbu a potû‰ení ãlovûka. Nevidíme je kaÏd˘ den, ale pfii jasné obloze tvofií okouzlující obraz. Dne‰ní den byl jasn˘, ale hodnû vûtrn˘. Ve vzduchu je znát, Ïe dochází ke zmûnû poãasí. Chvílemi zavane teplej‰í vzduch a svût se nám zdá b˘t krásnûj‰í. Ztemnûlou nocí svítí kulatá jasná tváfi. Mûsíc, ten nebesk˘ svûtlono‰ je právû v úplÀku a skvrny na jeho povrchu nám pfiipomínají usmûvav˘ a dobráck˘ obliãej. Pfies jeho tváfi pfiecházejí v nûkolika vrstvách nad sebou bûlavá, fiídká oblaka. Pfii tro‰e fantazie, která mi chválabohu nechybí, vidím na nebi pohádková pohofií, zmítající se vlny neskuteãn˘ch mofií, obliãeje a postavy velik˘ch pfií‰er i líbezn˘ch pohádkov˘ch postav v taneãním reji. Mezi párami nad˘chan˘ch oblakÛ probleskne chvílemi záfiivá hvûzda jako drahokam. Není divu, Ïe po takové podívané usínám nûkdy velmi pozdû a fie‰ím v duchu rÛzné situace. Tentokrát se tû‰ím na jaro. Kolikrát za lidsk˘ vûk se opakuje tato situace. Pfiíroda potichu dospává. ·edé, loÀské, zetlelé listí je bojácnû pfiitisknuto k zemi a zdá se, Ïe Ïivot pod ním zcela vyprchal. Pfiíroda je zdrÏenlivá, chová se opatrnû a nic nechce uspûchat. To proto, aby nás, lidi, mohla zpovzdálí ti‰e pozorovat, jak celá, pfied námi se odvíjející scenérie na nás pÛsobí. Den je zatím krátk˘ a mraziv˘. Slunce, pofiád je‰tû „zubaté“, se ukládá do krvav˘ch ãervánkÛ za obzor libotínsk˘ch lesÛ. Ale jak den ze dne pfiib˘vá svûtla, vzdálené hory nab˘vají jasnûj‰ích obrysÛ a na‰e okolí uÏ netrpí chorobnou ‰edí minulé zimy. Nûkde dosud leÏí ‰pinav˘ sníh, hlavnû na severní stráni pod Trúbou, ale pod ním je cítit ohromnou sílu zbavit se zbytkÛ ‰píny ode‰lého ãasu. Pak pfiijde osvobozující noãní dé‰È. Zpoãátku jemn˘, kter˘ vystfiídá jiÏ omrzující snûÏení. Pak ale pfiidá na intenzitû a opláchne celou krajinu. Ta, jakoby se po dlouhém spánku slastnû protáhla a bûhem nûkolik málo dní nám ukázala, jak to umí. Pod krun˘fiem zvadlého a témûfi jiÏ rozpadlého listí v modfiínovém hájku u Kocvínku, je náhle vidût první nesmûlé ‰piãky snûÏenek a plnûj‰í, vonné zvoneãky bledulí. Bílé hvûzdiãky svûtlíku, ve spoleãnosti s ra‰ícím kapradím, se rozbûhly jemnou ra‰ící trávou a tvofií podnoÏí sytû zelené borovici. V zahradách u plotÛ v‰ak jiÏ v lednu a únoru vytrvale kvetly ãemefiice. Ty se zimy nezaleknou a napolo je‰tû zabofiené do snûhu zvûstují svÛj ãas. Jejich krásné, zvonkovité kvûty nûkolika barev nás lákají k první prohlídce. Sluníãko se také nechce nechat zahanbit a pfiidává na síle. Pod smrky a borovicemi se zabûlelo sasankami, objevily se rÛÏové a jemnû modré kalí‰ky léãivého plícníku. Na stráních Bílé hory, kde se slunko opfie víc, se probudil i nejmenovan˘ král luk a prosvûtlen˘ch zákoutí, svûtle Ïlut˘ petrklíã. Na pokraji lesa se zamodralo fialkami. Vzduch je voÀav˘ a cel˘ svût se prohfiívá sluneãním teplem. Je zajímavé pozorovat, kolik sklenûn˘ch krÛpûjí je povû‰eno na jedné vûtviãce mladého buku nebo bfiízy po lehké jarní pfieháÀce. Probleskující vodní ãoãky si hrají na schovávanou a podobají se dûtskému sklenûnému kukátku. KaÏd˘ den se dûje nûco nového. MÛÏeme po8
zorovat novû se rodící kvût, potkat mot˘la nebo naslouchat kouzelné vodní hudbû od ledu osvobozeného lesního potÛãku. Pamatuji se na dobu, kdy jsme jako dûti rády naslouchaly vesel˘m povídkám kavek odváÏnû krouÏících kolem Trúby. Na‰ím kaÏdodenním úkolem bylo ne‰lápnout na ãáru v chatrné, pováleãné mozaice dlaÏby na námûstí, nauãit se skákat „ãtverec“, vyhrát nad nûk˘m barevnou sklenûnku a nûkolikrát a bez únavy pfievléknout panenku. Na laviãkách na námûstí zaãali odpoãívat první turisté, aby odlehãili unaven˘m nohám a spláchli prach a únavu ve vodû stfiíkající ka‰ny. A co teprve se dûje ve vzduchu? Zlat˘ kolorit dne doprovází tisíce trylkÛ, jásotu a pobrukování. VÏdycky se mi zdá, Ïe ptáci jsou jaru mnohem vdûãnûj‰í, neÏli my lidé. ·Èastní, Ïe se vrátili a po tûÏké a namáhavé cestû na‰li své místo tam, kde je minul˘ podzim museli opustit. Tepl˘ jarní vítr rozechvívá v nás zvlá‰tní, radostn˘ pocit. To Vesna tanãí pfii líbezném zvuku kosí flétny a v duchu nám zní Vivaldiho „Jaro“. A pak uÏ jen ãekáme, aÏ se na vrcholcích bfiíz a modfiínÛ objeví nádhernû zelené chocholy prvních lístkÛ. Mám ráda svÛj kraj a celoroãnû pozoruji souhru pfiírody s jejími nezamûniteln˘mi promûnami. Stále se opakující sled událostí. KaÏd˘ rok stejn˘, a pfiece kaÏd˘ rok jin˘…
·tramberk na fotografii Jaroslava Michny, 3. dubna 2006 9
Tatafii na Moravû Karel Vladislav Zap âesko–Moravská kronika, Praha 1862 (ukázka z kapitoly, pfiipravil Ale‰ Durãák, jazykovû neupraveno) Pfiípravy, jeÏ král Václav proti TatarÛm na Moravû uãinil, byly neménû dÛkladné, neÏ v âechách; tehdáÏ byli tu králov‰tí hradové dílem jiÏ i s mûsty hrazen˘mi: Olomouc, Brno, Hradec u Opavy, Pfierov, Úsov, Vevefií (hrad nedávno vystavûn˘), Znojmo, Vranov, Bytov, Jemnice, Mohelnice, Hrádek u Znojma, Divice ãili Dûvãí hrady u Mikulova, Podivín, Hodonín, Bfiedslav a Brumov; k tomu pfiiãísti lze i hrazená mûsta Uniãov u Olomouce a Opavu. V tûchto místech nalezli obyvatelé ochrany, jiní ukryli se v horách, lesích a skalách nepfiístupn˘ch anebo v jeskyních a doupatech utajen˘ch, a je‰tû jini nechtíce se dáti od nelidského nepfiítele bez odporu vraÏditi shlukli se vedením bojovn˘ch zemanÛv v jist˘ch místech, a podstoupili boj s Tatarem na Ïivot a na smrt. Král Václav vida, Ïe Tatafii i ve Slezsku pfied nim uprchli, myslil s poãátku, Ïe nebezpeãenství se vzdaluje, a rozpustil vût‰í díl svého vojska, kteréÏ s sebou do Slezska byl pfiivedl. âást lidí sv˘ch v‰ak v Klad‰tû a na pomezí ãeském osadil, aby Tatafii tam vedrati se nemohli. KdyÏ se v‰ak Tatafii na Moravu obrátili, tu musel Václav zase do âech pospíchati, nové vojsko sbírati a okolní kníÏata poznovu za pomoc Ïádati. Pfiedev‰ím o to peãoval. aby Olomouc, pfiední hrad a mûsto v zemi, silnou posádkou opatfiil, i poslalÈ tam pr˘ 8000 bojovníkÛv ãesk˘ch, dav jim za vÛdce zku‰eného a udatného ãeského pana J a r o s l a v a. Pan Jaroslav s tímto vojskem pfied vstoupením Pánû, které tehdáÏ pfiipadalo na 9. kvûtna, z âech na Moravu pfii‰el, se v‰ech stran lid brann˘ k sobû stahoval, a opatfiiv Brno a jiná místa posádkou pfies Dûdice k Olomouci pospíchal. Tu pfiipojilo se k nûmu je‰tû asi 4000 MoravanÛv pfiiveden˘ch od nûkolika pánÛv moravsk˘ch, a tak asi s 12000 dobfie ozbrojen˘mi bojovníky Olomouc obsadil, kde tehdáÏ správcem hradu pan Vítek z Hradce byl. Z cizích kníÏat, ktefií volání krále Václava sly‰eli, uposlechl, jak se zdá, jedin˘ B e d fi i c h, vojvoda Rakousk˘, a s vojskem sv˘m na Moravu proti TatarÛm pfiitáhl, neboÈ se oni se dvou stran jiÏ také k jeho zemi blíÏili. Král Václav sám veda, jak se zdá, druhé vojsko ãeské, hájil Moravy s tím Bedfiichem spoleãnû v stranách poledních. V tu samu dobu, co pan Jaroslav s ãesk˘m vojskem na Moravu pfii‰el, hnuli se jiÏ Tatafii po osmidenním zastavení z leÏení u Oldfii‰ova a valili se na Moravu dále. Jako dravá zvûfi pfiepadali obyvatele bezbranné, vraÏdíce je, v otroctví je pos˘lajíce a v‰ecko v‰ude loupíce anebo bezboÏnû kazíce. Opava, Bene‰ov (Benisch v nynûj‰ím Krnovsku) a Bruntál byla první mûsta, jeÏ vypálili. Pak se pfiihnali k vrchu K o t o u ã i, kter˘ strmí opodál mûsteãka Stramberka ãili Strahlenberka, pozdûji od NûmcÛv tam vystaveného. V tomto vrchu vápencovém bylo u vnitfi nûkolik velik˘ch jeskyÀ, z nichÏ se jedna nyní · í p o v á d í r a a jiná P s í k o s t e l í k naz˘vá, a v tûch jeskyních mnoÏství obyvatelÛv z celého okolí pfied Tatary se sv˘m zboÏím se ukrylo. Proto Tatafii majíce o tom povûdomost vrch ten neprodlenû obtáhli. Tu v‰ak dle starého podání strhl pr˘ se v noci na vstoupení Pánû (právû v mûsíc po bitvû u Lehnice), kdyÏ byli Tatafii stany své okolo Kotouãe rozbili, siln˘ pfiíval, a lid v jeskyních obleÏen˘ pouÏiv temnosti noãní vy‰el z jeskyÀ, prokopal hráz u blízkého velkého rybníka a tím neráznou povodeÀ v leÏení tatarském spÛsobil. NeboÈ voda vyraziv‰í proudem z rybníka, potrhala stany TatarÛm, mnoho jich uchvátila a pfiinutila je, Ïe od Kotouãe odtáhli. Podnes se slaví tam památka toho osvobození od TatarÛv na den vstoupení Pánû. Tatafii pustili se potom po Beãvû pfies Hranice a Lipník ku Pfierovu, jehoÏ dobyli a spálili. Odtud táhli k Rokytnici, a rozbiv‰e tu pevn˘ tábor zjevili se brzo pfied hradbami pevné O1omouce. 10
Îivot ve ·tramberku pfied 100 lety aneb o problémech s láznûmi, ekologií i o „velké“ politice v r. 1906 Josef Adamec Posledním pfiáním b˘valého naduãitele Kretschmera, majitele ‰trambersk˘ch kúpelí bylo, aby láznû zÛstaly v nûmeck˘ch rukách. Na‰li se b˘valí lázeÀ‰tí hosté: vrchní kontrolor v. v. Jan Zink, vídeÀsk˘ mûstsk˘ uãitel Jindfiich Berger, majitel pozemkÛ v Klokoãovû Josef Gold, pfiíborsk˘ právní zástupce dr. Ant. Schneweis, jejichÏ obûtavou snahou za podpory pfiedsedy svazu NûmcÛ severní Moravy Herrmanna Brasse se podafiilo toto pfiání splnit. Po smrti Fr. Kretschmera (+ 12/3 1904) chtûla vdova, Klára Kretschmerová, rozená Janková z ãp. 113, prodat láznû mûstu ·tramberku za 40.000 zl. BohuÏel ke koupi nedo‰lo pro nepochopení jejich v˘znamu pro na‰e mûsto v zastupitelstvu obce. 1. dubna 1905 prodala vdova Kretschmerová ‰tramberské „kúpele“ nûmeckému Nordmährenbundu. Ten z nich uãinil ba‰tu nûmectví a jelikoÏ Nûmci zamezovali âechÛm pfiístup, vznikaly tfienice. Proto byla na Trúbû otevfiena nová veranda a útulna, v níÏ se ãesky sm˘‰lející obyvatelé a náv‰tûvníci scházeli. V fiíjnu ji v‰ak i s podlahou odnesl velk˘ vítr — k velké ‰kodolibé radosti NûmcÛ. V „LUBINù“, neodvislém listu ku hájení národních, politick˘ch a hospodáfisk˘ch zájmÛ ohroÏeného Kravafiska, La‰ska a Vala‰ska, byl v roce 1907 oti‰tûn ãlánek, kter˘ popisoval situaci vzniklou prodejem ‰trambersk˘ch kupelí nûmeckému Nordmährenbundu: „Láznû ‰tramberské pfie‰ly jiÏ v majetek druÏstva severo — moravského bundu. Vzhledem k tomu, Ïe tyto láznû byly dosud po vût‰inû nav‰tûvovány a udrÏovány ãesk˘m lidem a vzhledem k tomu, Ïe ono nûmecké druÏstvo ve sv˘ch provoláních otevfienû oznaãilo nov˘ svÛj podnik za národnostnû v˘bojn˘ a germanizaãní — upozorÀujeme ãeské obyvatelstvo na‰eho kraje na tuto okolnost, aby vûdûlo, jak nadále má se k tomuto germanizaãnímu podniku chovati. JelikoÏ na ·tramberku jest nyní s dostatek ãesk˘ch restauraãních místností, napfi. v hotelu p. Kahánka, v hostinci pp. J. Baara, Proska a Hykla a koneãnû i v restauraci na hradû, kde v‰ude dostane se ãeskému obecenstvu znamenitého obãerstvení a znamenité obsluhy — dá si uÏ ãeská vefiejnost dobr˘ pozor na na‰e obojÏivelníky, ktefií nebudou si vûdomi své národní povinnosti a nebudou chtíti odfiíci se dal‰í náv‰tûvy ‰trambersk˘ch lázní. Figury takové budou bez milosti pfiibity na pran˘fi vefiejného na‰eho soudu“. Îivot ve ·tramberku té doby nám pfiiblíÏí i dal‰í ãlánek z ãasopisu Lubina: „Ze ·tramberka se nám pí‰e: Koneãnû se to poãíná u nás h˘bat i ze stanoviska ãistoty a zdravotního. Minulé dny konala se pochÛzka zdravotní komise, kterouÏ nafiízeno stávající hromady hnoje aspoÀ na místech nejvût‰í frekvence odkliditi, popfiípadû prkny zahraditi. A tak mizí obligátní hromádky hnoje jedna po druhé a zÛstavají po nich na nûkter˘ch místech asi „na památku“ jen ãerné zející jámy! Snad i ty sv˘m ãasem zmizí a tak alespoÀ ãásteãnû na‰e mûsto získá na ãistotû a pfiíjemném vzhledu. NeÏ pfii v‰em tomto nelze se ubránit v‰eteãné my‰lence, proã zdravotní komise trpí tu hroznou neãistotu pfied nûkter˘mi hostinci? Jdûte jen po nedûli a obzvlá‰tû po tûch „muzikách“ okolo a vlastní nos vás pfiesvûdãí, Ïe záchod tûchto hostincÛ nachází se vlastnû na ulici a ne ve dvofie! Pfii této pfiíleÏitosti budiÏ vzpomenuto i tûch rÛzn˘ch míst, kde hnojÛvka po hradebních zdech a pfies vefiejnou cestu v obci v potÛãkách teãe, i to by se dalo pfii tro‰e dobré vÛle odstraniti…“ Jak je vidût, mûsto mûlo problémy s láznûmi i pfied sto lety, i ekologické otázky trápily radnici a je zfiejmé, Ïe ·tramberáci svÛj ·tramberk vylep‰ují uÏ hodnû dlouho. 11
A ·tramberk kromû sv˘ch v‰edních problémÛ proÏíval i události v˘znamnûj‰í. Nov˘ olomouck˘ arcibiskup dr. F. Bauer pfiijel na generální vizitaci a udûlovat sv. bifimování. Dne 9. kvûtna 1905 se na‰e mûsteãko stalo první ãeskou obcí, do níÏ na sv˘ch apo‰tolsk˘ch cestách v diecezi zavítal. Usedlí Nûmci se neoz˘vali jenom ve ·tramberku, ale nechali se sly‰et i ve „vy‰‰í politice“. Nechtûli dovolit zfiízení ãeské univerzity v Brnû, ale nabízeli její zfiízení v nûkterém venkovském mûstû. âesk˘ národ dával najevo svou nevoli a rozhofiãení mohutn˘mi tábory lidu. I ‰trambersk˘ politick˘ klub „Lípa“ svolal na den 5. ãervence 1905 schÛzi lidu, na níÏ fieãnil fií‰sk˘ poslanec a vÛdce liberální strany dr. Stránsk˘. ·patné sociální a pracovní podmínky vedly dûlníky v kopfiivnické vagonce k dal‰í stávce, která trvala od 3. kvûtna do 6. ãervna 1906 a bûhem níÏ do‰lo v Kopfiivnici k mnoha v˘trÏnostem. Dobfií dûlníci ode‰li a místo nich nastoupilo mnoho lehk˘ch dûlníkÛ a stávkující dosáhli Ïalostného v˘sledku: místo 11 hodin dennû museli po stávce pracovat 12 hodin. Svûdectví o stávce podávají i fiádky v novinách: „âeské, vlastenecké, obûtavé vefiejnosti! Na ohroÏeném Kopfiivnicku, ·trambersku a Pfiíborsku trvá jiÏ pát˘ t˘den zoufal˘ a nerovn˘ boj. Zápasí tu uvûdomûlé ãeské dûlnictvo, zamûstnané ve známé vagonové továrnû v Kopfiivnici, s násilÀujícím je jak národnostnû, tak hospodáfisky i sociálnû nûmeck˘m kapitálem. Dûlnictvo nemohouce jiÏ déle zdrÏeti nesnesitelné pomûry v tomto znásilÀujícím a vyssávajícím je závodû — odhodlalo se ku stávce a ku dobrovolnému strádání. Celá ãeská, ano i nestranná nûmecká vefiejnost tûchto krajÛ sympatizuje s dûlnictvem, protoÏe zná dobfie dÛvody této stávky a pfiíãiny jeho strádání a hledí mu dle sv˘ch sil podati ruky pomocné — ale pomoc tato pfiece nestaãí, aby zajistila 1 500 strádajícího dûlnictva aspoÀ to nejnutnûj‰í. Z toho dÛvodu jen obrací se pomocn˘ v˘bor i na na‰i ‰ir‰í ãeskou vefiejnost o vydatnou pomoc, cítû dobfie, jakou dÛleÏitost pro nበohroÏen˘ kraj míti mÛÏe ‰Èastn˘ v˘sledek tohoto nerovného zápasu a jaké naopak neblahé následky jeho ztráta. Prosí pomocn˘ v˘bor upfiímnû celou na‰i ãeskou, vlasteneckou vefiejnost o rychlou pomoc, prosí i na‰e vlastenecké, vÏdy k pomoci pohotové spolky, a podepsan˘ prosí o ni zvlá‰È své ãetné osobní pfiátele na Moravû, v âechách a ve Slezsku. PomÛÏete, jen kdyÏ rychle pomÛÏete! Za pomocn˘ v˘bor pro strádající dûlnictvo na Kopfiivnicku MUDr. Adolf Hrstka obvodní lékafi na ·tramberku Ve ·tramberku plynul Ïivot dál, na uprázdnûné kaplanské místo nastoupil novoknûz P. Jan Hrub˘, spoluÏák ‰tramberského rodáka P. Josefa Juráka. V listopadu 1906 se ve ·tramberku konaly po prvé v‰eobecné volby do snûmu podle nového fiádu. Do snûmu kandidovali: MUDr. Adolf Hrstka za stranu pokrokovou, socialista Proke‰ z Ostravy a za stranu katolicko — národní Krejãí z Bru‰perka. Zvolen byl Proke‰, za mûstskou kurii jednohlasnû zvolen dr. Fr. ·romota, staroãech z Hranic. Jako „pfiedehra“ snûmovních voleb probûhly volby do obecního v˘boru, proti nimÏ byl prodán protest, k jehoÏ vyfiízení do‰lo aÏ v únoru 1907. ProtoÏe dosavadní starosta Petr Hykel uÏ nechtûl (po devíti letech) v úfiadu pokraãovat, byl starostou zvolen MUDr. Adolf Hrstka a radními: Robert Prosek, Jindfiich Parma, Jan Petrá‰, rolník, Jan Hykel, pekafi, Josef Barabá‰, Petr Kahánek, Augustin Jurák, obchodník a Jan Baar, úfiedník. 12
B˘val˘ naduãitel a majitel kúpelí Franti‰ek Kretschmer.
·trambersk˘ obvodní lékafi MUDr. Adolf Hrstka.
Petr Hykel, do r. 1907 starosta.
Robert Prosek, do r. 1911 radní, 1911—1919 starosta.
Sleãna Terezka Vûra Horáková Obleãení pro kaÏd˘ den, ale i pro sváteãní nedûlní procházky, nám po léta zhotovovala star‰í paní ‰vadlena Terezie Halamíková. Narodila se v roce 1880 ve ·tramberku a Ïila sama svÛj tich˘ a pracovit˘ Ïivot v dfievûnici po sv˘ch rodiãích na Ba‰tû. ¤íkali jsme jí sleãna Terezka. ·itím si vydûlávala na Ïivobytí. Její odvedené dílko bylo peãlivû vypracované a vÏdy dobfie padlo. Chodívaly jsme k ní s maminkou rády, ani ne tak za úãelem chystané parády, která mi jako dítûti moc nefiíkala, ale pro dobr˘ pocit ze stylovû zafiízené jizby, ve které se odb˘valy ve‰keré úkony spojené s chodem její domácnosti a pro setkání s dobr˘m ãlovûkem... Celé zafiízení bylo prosté, ale d˘chala na mne jeho zvlá‰tní atmosféra. Hned za hlavními dvefimi s velikou klikou byla tmavá, nevelká chodba, vydláÏdûná ploch˘mi, do hladka vymyt˘mi kameny. V rohu síÀky bylo vidût dfievûné schody, kter˘mi se chodilo na pÛdu. Malé, prosklené okénko ve dvefiích propou‰tûlo do chodbiãky trochu svûtla. Tûmi se ve‰lo do prostorné svûtnice. A právû to byl ten zvlá‰tní prostor, kter˘ pÛsobil neobyãejnû pfiíznivû. Tehdy se mi zdál hodnû velk˘. Stûny místnosti z hrubû srouben˘ch trámÛ i dfievûn˘ trámov˘ strop byly nabílené. Naproti dvefiím osvûtlovala cel˘ prostor dvû okna, ozdobená plátûn˘mi záclonkami. V létû kvetly za okny ãervené pelargonie a dûlaly paní ‰vadlenû pfiíjemnou spoleãnost. Mezi okny visel velk˘ dfievûn˘ kfiíÏ a nûkolik církevních obrázkÛ. Podlaha pokoje se py‰nila ‰irok˘mi, dfievûn˘mi a do bíla vydrhnut˘mi prkny. Napravo od dvefií, kde stála hnûdá, kachlová kamna, bylo vidût i dlouhou lavici s opûradlem. âást nádobí bylo rozvû‰eno v koutû na stûnû. Napravo od okna trÛnila vyfiezávaná postel, vysoko vystlaná pefiinami, zakrytá bílou pokr˘vkou s volány. Nahofie, témûfi aÏ pod stropem, leÏelo nûkolik pol‰táfiÛ s háãkovan˘mi ozdobami. Na opaãné stranû pokoje stálo kovové umyvadlo s velkou konvicí na vodu, za ním vybavení malého kuchyÀského koutu. U druhého okna, pro potfiebu ‰vadleny, ale i jejich zákaznic, viselo vût‰í zrcadlo. Zvukovou kulisu místnosti obstarávaly starodávné hodiny. Stále je vidím pfied sebou. Pfiední, bílá deska, ozdobená ãern˘mi fiímsk˘mi ãíslicemi, mûla podivnû tvarované ruãiãky. Co bylo v‰ak nejzajímavûj‰í, byl malovan˘ v˘jev v dolní ãásti hodin. Mlad˘ past˘fi s pí‰Èalou pásl se psem stádo ovcí. Na modrém pozadí hor se vyjímal vesnick˘ kostelík s cibulovitou vûÏí. Dole visela dvû tûÏká, Ïelezná závaÏí v podobû smrkov˘ch ‰i‰ek a vyle‰tûné kyvadlo. Hodiny tikaly pomalu, velmi hlasitû a dÛstojnû odmûfiovaly ãas. Uprostfied, nedaleko okna, trÛnil velk˘ stÛl. Nikdy v‰ak neb˘val pokryt˘ ubrusem, ale papírov˘mi stfiihy, ‰vadlensk˘m metrem, kfiídou, leÏely tam i velké nÛÏky, krabiãky se ‰pendlíky a jiné ‰icí potfieby. I pfiesto celá místnost pÛsobila vÏdy útulnû a ãistû. Ke stolu patfiilo nûkolik dfievûn˘ch Ïidlí. Vím, Ïe byly tak tûÏké, Ïe jsem s nimi, jako dítû, nikdy nemohla pohnout. Byly to selské Ïidle charakteristick˘ch tvarÛ. Opûradlo mûlo do srdíãka vyfiezávan˘ otvor, nohy do‰iroka rozkroãené. Stály u postele vedle sebe v fiadû a na nich byly rozvû‰ené je‰tû nedokonãené odûvy. Star˘ ‰icí stroj, stojící tûsnû pod oknem, byl pro mne v tehdej‰í dobû divem techniky a tvofiil zároveÀ dominantu pokoje. V jeho zásuvkách odpoãívala hromádka nití i „hedvábíãek“ v‰ech barev. KdyÏ nám sleãna Terezka „mûfiila délku“, mohli jsme stát na stole na velkém papíru. Ona sama byla vÏdy ãistû obleãená a upravená. Pro‰edivûlé vlasy nosívala na hladko uãesány do uzlíku v t˘le, sepnutého sponami. Na nose sedûly malé, kulaté brejliãky s drátûn˘mi drÏátky. Nosívala prací ‰aty a na nich do tuha na‰krobenou zástûru. KdyÏ nám brala míru nebo zkou‰ela je‰tû nehotové ‰aty, vonûla m˘dlem. Jemn˘ma rukama nás hladila po ‰atech, opatrnû námi otáãela a zji‰Èovala tak, zda ‰aty „sedí“. Byla vÏdy usmûvavá, vlídná a nikdy nepospíchala. Na zkou‰ky, kter˘m se fiíkalo „prÛba“, jsem chodila ráda. Kolik uÏiteãné a poctivé práce vykonala asi ta drobná, tichá Ïena pro lidi okolo sebe. Jistû, dívala jsem se na v‰e dûtsk˘ma oãima, ale dodnes mám ten pocit, Ïe v její chalupû byly vûci na svém místû. K ní jsme vstupovali jako na tiché, chránûné území. Sleãna Terezka zemfiela v roce 1957. Spí svÛj tich˘ sen na místním hfibitovû. 14
Náfieãí ãeská Dr. Bohuslav Havránek âeskoslovenská vlastivûda, díl III. Jazyk, Praha 1934 (ukázka z kapitoly, pfiipravil Ale‰ Durãák)
Schematická mapka hranic la‰sk˘ch znakÛ
15
Kronika Tomá‰e Îerdíka ze ·tramberka 1790—1873 ãást VI. (soukromá sbírka, opis Mgr. ZdeÀka Genserková, jazykovû neupraveno) s. 248 B Roku 1813 dne 2. zafii byla spivana m‰a svata za ‰Èasne podûkovani Bohu, Ïe smy obdrÏeli trhy v ·tramberku. Roku 1815 dne 12. january stalo se v ·tramberku, Ïe byl zhozeny z pfiedstaveneho ufiadu Josef Petra‰ tak neobyãajnû, Ïe se temu v‰ecy cela poctiva obec divila. To pfii‰lo z kancelafia rezolucy, aÈ se mu to v‰ecko hned zebere i cele pravo z nûho. Roku 1815 dne 14. zafii zvolen byl za pana pfiedstaveneho obce Jozef Bar. AÏ do tohoto ãasu byl Martin Sopuch pfiedstavenym. Roku 1819 v mûsyce ãervna stalo se zbufieni obce kolo pfiedstaveneho ufiadu a kolo deputyrovanych, Ïe pfiijali pfiisahu bez vule obce, a to zbufieni trvalo aÏ do mûsyce oktobra dne 6ho a 4ho oktobra pfiijel tu pan vrchni jmenem Jork Telãik. Jemu ale se ãest dala takova, Ïe takovu srovnanu udûlal, Ïe k obcy to pravo zanechal, aby sobû zvolila podle sve libosti, jak oufiad, tak i deputyrovanych.. ostatek hledej na listû 259 v knize tejto. s. 259 B Roku 1819 dne 7. oktobra byl zvoleny novy oufiad. Za prvniho pfiedstaveneho od obce Jork Bar, 2hy Augustyn Cochlar Mynafi, 3. Jozef Hykel, 4. Augustyn Bar, 5. Jozef âapka, 6. Johan David. Pfii te renovacy pfii slavne m‰i svate z mofidifiuv se stfiilalo a panu vrchnimu jak pfiijel, tak kdyÏ odjiÏìal se mu stfiilalo. Vrchnimu je Jork Telãik. Roku 1837 dne 12. apryla byl zvoleny novy ufiad. Za prvniho pfiedstaveneho Johan Kelnar N 12, za 2ho Libor Stanislav, za 3ho Jozef Îabensky, 4ty Johan Hanzelka N 35, 5. Jozef Kufiik, 6. Jozef Manda; a za kanzelskeho Cyryl Svoboda a za kasyfia Anton Bajar. A gruntovni knihy byly odevzdane od pana vrchniho Kry‰tova Johana Sedlaãka a protokoly Franze Telãika pravim byly odevzdane Johan Îerdikovi, pisafiovi. s. 170 B První kazani P. Johan Îerdika ve sve materske obcy v ·tramberku dne 27. dezb. 1857 pfiedna‰eno. Narozen 10. Juny 1836. Vysvûcen (po obdrÏeni dispensacy od papeÏske stolice v ¤imû 22. maje 1858) v kniÏecy kapli v KromûfiiÏi 19. a primicie drÏel v ·tramberku 24. oktobra 1858. Kazani na den sv. Jana Evangelisty, kdyÏ pfiipada na poslední nedûli roku. „Obrativ se Petr, uzfiel toho uãednika ktereho miloval JeÏi‰“ Jan 21, 22 „Krasnû nam cyrkev svata tfii spusoby lasky, totiÏ: „... s. 249 — 251 B Matryka pro moje dûti Leta Panû 1800 dne 15. maje o jedenasti hodinach v nocy narodila se nam dcera. Anna. Pokfitil ju patr Toma‰ ¤epa, kaplan, na znameni nebeskem rybach. 16
Leta Panû 1802, dne 30. ledna o pul jedenaste hodin pfied polednûm narodil se nam syn Petr. Kfitil ho farafi Ferdynand Rezner na znameni nebeskem stfielcu. Leta Panû 1804 dne 27. unora o dvuch hodinach po pulnocy narodil se nam syn Jan. Kfitil ho pan farafi Rezner. Na znameni panen. Leta Panû 1806 dne 20. unora o 4 hodinach po poledÀu narodil se nam syn Jozef. Kfitil ho patr Jozef Stoklaska. AO 1806 umfiel 23. Juli. Byl ve 22 tydnich ten syn Jozef. Leta Panû 1807 dne 22. Augusty narodila se nam dcera Rozara o 4 hodinach rano, kfitil ju patr Jozef Stoklaska na znameni nebeskem skopcy. A umfiela roku 1833 dne 9. apryla, mûla 25 leta 7 mûsycuv, byly na jedenastu hodinu pfied pulnocy. AO 1809 dne 7. listopadu narodila se nam dcera Susana o pul devate hodinû veãer. Kfitil ju velebny pan vice dûkan. Umfiela dne 17. listopadu AO 1809. Leta Panû 1809 dne 7. Novembra narodil se nam syn Toma‰. Kfitil ho velebny pan dûkan Ferdynand Rezner. Umfiel dne 14. listopadu AO 1809. AO 1810 dne 26. listopadu o pul ‰tvrte hodinû po poledÀu narodila se nam dcera Zuzana na znameni kozoroÏcu. Kfitil ju velebny pan dûkan Ferdynand Rezner. AO 1812 dne 13. Juli tj. Na sv.tu Marketu umfiela nam Zuzana právû o poledÀu. Roku 1813 dne 27. Juli o pul jedne hodinû po poledÀu narodila se nam dcera, jmeno jeji Klara. Kfitil ju patr Dominyk Jakubek, kaplan. Na znameni nebeskem lvu narozena je. Roku 1815 dne 19. zafii o jedne hodinû po poledÀu narodil se nam syn Toma‰. Kfitil ho patr Dominyk Jakubek, kaplan. Na znameni nebeskem panû. Roku 1824 dne 24. ãervna umfiel Toma‰, syn, o 8 hodinach rano. Mûl 9 let. Roku 1817 dne 15. listopadu o pul jedenaste hodinû pfied polednem narodila se nam dcera Terezya. Kfitil ju velebny pan farafi Vincencyus Ottopal na znameni nebeskem vodnafii. Roku 1818 dne 3 prosynca o pul sedme hodinû veãer zemfiela nam Terezyja na tû‰kost. Mûla rok a mûsyc. s. 252 B Roku 1814 mûl sem co mi Pan Buh poÏehnati raãil, meho mûÀa 17 kusuv totiÏ 10 jadrnich a 7 fajnikuv. Budi‰ Buh stoho pochvalen. Toho roku bylo tak draho: Ïito za 12 f, obile za 8 f, jeãmûÀ za 6 f, ka‰a prosna za 16 f. Roku 1815 mûl sem meho mûÀa, co mi Pan Buh zanechati raãil, totiÏ 12 jadrnich a 2 fajniky. 17
Roku 1816 mûl sem meho mûÀa, co mi Pan Buh poÏehnati raãil, totiÏ 6 fajnikuv, 6 jadrnich, 2 prostfiedni, 1 syvek, spolem 15 kusuv. V tych dvuch letech bylo jednak draho, totiÏ po 14 obile, po 16 f Ïito, po 25 f ka‰a a oves po 5 f a jeãmûÀ po 11 f. V tem roku dne 21. zafii shofielo 26 stodol v ·tramberku. s. 253 B Smutny opis na rok 1817 ze strany straty. Nebyla by slu‰na vûc, abysmy Pana Boha chvalili, kdyÏ se nam na svûtû dobfie vede, ale musime ze svatym Jobem fiict Pan Buh dal, Pan Buh vzal, budiÏ jmeno Panû pochvaleno od toho ãasu aÏ na vûky: ja kdyÏ mû Buh poÏehnaval, poznamenal sem sobû kaÏdy rok, musym teÏ sobû poznamenat i tenkrat, kdyÏ mi Buh ne muj statek, ale jako mocny Pan co mi propujãil, zas mi to odjal. Tak ja v pfiede‰lem 1816 roku mûl sem 15 kusuv meho mûÀa. Toho roku ponûvadÏ sem k vlnû pfiidal ku kusu 30 f a k temu na vesno bylo tak draho, po 22 f obile, Ïito bylo za 28 f, jeãmeÀ za 18 f, oves 11 f, ka‰a za 36 f, tak není divu, Ïe smy o na‰e jmûni pfii‰li, kdyÏ z hotoveho ku kusu za 30 f pfiidavat a tak drahu stravu jest. A bylo nas k stolu 10 osob, totiÏ 6tero dûti, 2 sluÏebni a my dva. StaÀ se vule tva Pane a budiÏ Jmeno Panû ze v‰eckeho pochvaleno od toho ãasu aÏ na vûky. s. 254 B A na rok 1818. KdyÏ sem v pfiede‰lem roku o v‰ecko jmûni pfii‰el, tak sem sobû vypojãil od pana Antona Vitkovskeho jeden tisíc rynskych pod interesech roãnû 80 rynskych, ja ale sem s tu hfiivnu tûÏil po svûtû, totiÏ daval sem ze svojimi ditkami, co smy udûlali do vypravy a do Pe‰tu na jarmark, abych tu hfiivnu nestratil a na rok, budu li Ïiv o tom spravu dam, ja Toma‰ Îerdik. Ja ale v 19. roku dal sem edem 70 f, v 20tym dal sem 60 f a potom stejnû po 35 f aÏ do 1830. Ja ale sem nepsal, jak se mi ty leta vedlo. Do 1823 ja sem byl spokojeny, ale v 23. roku to sem pfii‰el o 1400 f mezy zlymi lidmi; to zas sem dostal ranu. K temu byl sem do syroãi kase 500 f dluÏen. Tak sem nevûdûl, kde to vzyt, tak ja v roku 1824 z velku prosbu k Jozefovi Bajarovi se utek, s tu vyminku, jestli o sv. Jozevû z Pe‰tu od tych kupcuv dostanu. Pak li nedostanu, Ïe abych mûl chalupu prodat, na ten spusob mi pojãil 500 f. Jak jarmak pfii‰el, ja sem mûl 13 kusuv co mu mûly nahotovo dûlat, Ïe mi v‰ech, jak stare i tych 13 kusuv najednu vyplati. Ja ale ãekam 2 dni co jarmak pfie‰el, ja sem ani nerospakoval, to mûlo byt z voza na vuz; zatym ten poslal pismo, Ïe byl za Dunajem, Ïe nemoch pfiijet.
18
Svûtci a svûtice v lidové kultufie Anna Hrãková ãást VI. Sv. FRANTI·EK Z ASSISI 4. fiíjna Narodil se r. 1181 v umbrijské Assisi jako syn bohatého obchodníka s látkami. V mládí Ïil rozmafiil˘m, vesel˘m Ïivotem a lákala ho kariéra rytífie. Bûhem války s Perugií upadl do zajetí a tak mûl dost ãasu na pfiem˘‰lení o Ïivotních hodnotách. Po návratu domÛ usly‰el v kostele San Damiano hlas, kter˘ mu fiekl, aby dal tento chrám opravit. KvÛli financím se nepohodl s otcem a vzdal se dûdictví. Krátce nato ode‰el jako Ïebrák na cesty, „zasnoubil se s paní chudobou“ a zaãal kázat. Se stejnû sm˘‰lejícími zaloÏil r. 1210 fiád franti‰kánÛ. Sám hodnû cestoval. Aby mûly do fiádu pfiístup i Ïeny, Franti‰kova pfiítelkynû Klára z Assisi zaloÏila r. 1212 Ïenskou vûtev — klarisky. ProtoÏe pfiíznivcÛ mezi Ïenami i muÏi pfiib˘valo, ustanovil Franti‰ek r. 1223 fiád Men‰ích bratfií — minority. Pravidla kladla dÛraz na chudobu, pokoru, radostné a láskyplné uctíváni Boha. Franti‰kovo uãení o lásce ke v‰em Ïiv˘m tvorÛm silnû ovlivnilo církev a západoevropskou spoleãnost. V r. 1223 pomohl Franti‰kovi zámoÏn˘ obãan Giovanni Velitto splnit pfiání — oslavit narození JeÏí‰ka v jeskyni u jesliãek. V osadû Greccio byly v jeskyni postaveny první jesle, pfiivedeny ovce a osel. PÛlnoãní m‰i slouÏil knûz Silvestr, Evangelium pfiedãítal Franti‰ek. MnoÏství lidí Ïaslo, kdyÏ pfii zvolání Sláva Bohu jas osvûtlil jesliãky a v nich se nakrátko objevilo BoÏí Dítû. Dnes na tomto místû stojí chrám s klá‰terem San Francisco di Greccio. Svûtcova víra byla zkou‰ena nemocemi. 24. 9. 1224 se na jeho tûle objevila stigmata. Jde o první dosvûdãenou stigmatizaci. 3. fiíjna 1226 Franti‰ek zemfiel. UÏ r. 1228 byl prohlá‰en za svatého a jeho kult se rychle ‰ífiil. K svûtcov˘m atributÛm patfií ptáci, zvífiata a stigmata. Je patronem chud˘ch, sociální práce, ochráncÛ pfiírody, kupcÛ, krejãích, tkalcÛ, soukeníkÛ, lnáfiÛ a tapetáfiÛ. B˘vá vz˘ván proti bolestem hlavy a moru. Sv. LUKÁ· 18. fiíjna Pocházel z pohanské rodiny z Antiochie, pÛvodním povoláním lékafi. Po JeÏí‰ovû Zmrtv˘chvstání pfiijal kfiestanství, v letech 50 — 51 se pfiidal k sv. Pavlovi a podnikal s ním misijní cesty. Po jeho stûtí LukበpÛsobil na Peloponésu, kde psal Skutky apo‰tolské a Evangelium. V nûm popisuje JeÏí‰ovo dûtství, chronologicky uspofiádává pfiíbûhy z JeÏí‰ova vûfiejného vystupování, napfi. setkání s Marií a Martou, o uãednících jdoucích do Emauz. Evangelium vrcholí chvalozpûvy Panny Marie (Magnificat), Zachariá‰e (Benedictus) a Simeona (Nunc dimitis). Lukበzemfiel ve vûku 84 let pravdûpodobnû pfiirozenou smrtí. Svûtec b˘vá zobrazován s b˘kem, kter˘ pfiipomíná dfiívûj‰í obût Bohu, o níÏ se v Evangeliu pí‰e. Jeho obdiv patfiil Pannû Marii. Tak vznikla legenda, podle níÏ mûl sv. LukበMadonu malovat. Zmínûné téma poslouÏilo mnoh˘m v˘tvarníkÛm k umûleckému zobrazení. Sv. Lukበje patronem lékafiÛ, chirurgÛ, malífiÛ, v˘tvarn˘ch umûlcÛ, zlatníkÛ, knihafiÛ, vy‰ívaãÛ, fiezníkÛ, dobytka. Je vz˘ván nevyléãitelnû nemocn˘mi a Ïenami pfii tûÏkém porodu. Chrání pfied ne‰tûstím a zvífiata pfied morem. 19
V·ICHNI SVATÍ 1. listopadu Zápisy o v˘slechu a muãení prvních kfiesÈanÛ Acta martyrum daly základ k pfiipomínání v‰ech, ktefií se zaslouÏili o ‰ífiení a slávu kfiesÈanství. Byzantsk˘ císafi daroval 13. 5. 610 papeÏi Bonifácovi IV. pohansk˘ fiímsk˘ chrám Pantheon. PapeÏ jej zasvûtil Matce BoÏí a v‰em muãedníkÛm. Postupnû zde bylo uloÏeno 28 vozÛ kfiesÈansk˘ch relikvií. V 9. století pfieloÏil papeÏ ¤ehofi IV. svátek V‰ech svat˘ch z praktick˘ch dÛvodÛ na 1. listopad, aby v‰ichni zdaleka pfiicházející, ktefií putovali za uctûním památek svat˘ch uloÏen˘ch v Pantheonu, se mohli v ¤ímû dostateãnû obãerstvit. 1. listopad je dnem zasvûcen˘m nejen v‰em církví schválen˘m svûtcÛm, ale i neznám˘m muãedníkÛm. V noci na V‰echny svaté nikdo nesmûl vysedávati v hospodû, jinak by ho stihl krut˘ trest. Jeden sedlák ‰el ze hfibitova do hospody. Cestou z ní potkal ãerného psa a ten se pfiedními packami opfiel o jeho prsa. Sedlákovi neublíÏil, ale ten pfiesto do roka zemfiel. Den V‰ech svat˘ch je poslední, kter˘ léto zahání. KdyÏ nepfiijde sníh na V‰e svaté v noci, pfiijde na Martina s celou mocí. Jíní o V‰ech svat˘ch vû‰tí tuhé mrazy o Vánocích. Sv. MARTIN 11. listopadu Pocházel z Panonie z pohanské rodiny. Jeho otec slouÏil v fiímské armádû, proto i Martin patfiil od 18 let do jejího jízdního pluku. Chlapcovy my‰lenky v‰ak mûly jin˘ smûr — chtûl Ïít jako poustevník. KdyÏ se vracel jedné mrazivé noci do vojenského tábora v Amiensu, spatfiil polonahého Ïebráka. ProtoÏe mu nemohl jinak pomoci, rozpÛlil meãem svÛj dÛstojnick˘ pla‰È a kusem ho odûl. V noci ve snu vidûl JeÏí‰e Krista zakrytého do poloviny plá‰tû a sly‰el: „Tímto rouchem mne pfiikryl dosud nepokfitûn˘ Martin.“ Roku 355 se jako 39let˘ dal pokfitít, opustil vojsko a stal se Ïákem sv. Hilaria z Poitiers. V roce 372 pfiijal biskupské svûcení a stal se biskupem v Tours. ¤e‰il církevní rozbroje, vystupoval proti mravnostním pfiestupkÛm, zastával se uboÏákÛ a ÏebrákÛ. Zemfiel r. 397. Sv. Martin b˘vá znázorÀován na koni, jak rozdûluje meãem plá‰È pro Ïebráka. K jeho atributÛm patfií také husa (prozradily ho pfii volbû biskupa) a ohnivá koule. Svûtec je patronem vojákÛ, jezdcÛ, koní, zbrojífiÛ, tkalcÛ, koÏeluhÛ, krejãích, rukaviãkáfiÛ, klobouãníkÛ, mlynáfiÛ, bednáfiÛ, vinafiÛ, past˘fiÛ, cestujících, chudákÛ, abstinentÛ, domácích zvífiat a hus. B˘vá vz˘ván proti hadímu u‰tknutí, rÛÏi a vyráÏce. Vûfiící jej v modlitbách prosí za úrodu na polích. Svátek sv. Martina znamenal ukonãení zemûdûlsk˘ch prací, konec pastvy a úãtování s obecními zamûstnanci. Byla svolána Martinská hromada zv. s˘pka. Jedla se husa zapíjená pivem a ãtyfirohé koláãe „martinské skládanky.“ Ve Fren‰tátû slaví na sv. Martina krmá‰. V dobû 1. republiky se mladí i stafií zdobili vûtviãkou rozmar˘nu pfiipjatou na klopû odûvu. O Martinû po ledu, o Vánocích po blátû. Pfiijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. MartinÛv led bude vodou hned. Na sv. Martina, b˘vá dobrá pefiina. Sv. Martin pfiijíÏdí na bílém koni. Na sv. Martina sluneãno — dlouhá zima. Na sv. Martina — nejlep‰í husa na pekáãi. 20
Kostelíãek sv. Katefiiny (Moravské Kravafisko, Pfiíbor, 1898, autor neznám˘)
·tramberk a nûmecká okupace 1939—1945 poznámky a úvahy o nejtûωí dobû na‰ich moderních dûjin ve svûtle vzpomínek i archivních dokladÛ Josef Adamec ãást IV. POâÁTKY ODBOJE VE ·TRAMBERKU „KdyÏ pfie‰ly Hitlerovy armády 15. bfiezna na‰imi mûsty a vesnicemi, sbíraly se bezejmenné hlouãky, mlãící a pfiihlíÏející, a pak pod vlivem nûjakého vnuknutí, se tyto hlouãky zaãínaly rozcházet k domovÛm. Za noci beze spánku, neboÈ málokdo spal tu noc, rodilo se rozhodnutí, Ïe je tfieba nûco udûlat, nûco zafiídit, nûco, cokoli, Ïe prostû nelze neãinnû sedût a ãekat jen, jak to v‰echno jednou dopadne“. Prof. Josef GrÀa, pozdûj‰í ãeln˘ organizátor a vedoucí ãinitel národního odboje Poãátky organizovaného odboje proti nacistick˘m okupantÛm jsou ve ·tramberku, podobnû jako v celé republice, spjaty pfiedev‰ím s ilegální organizací Obrana národa. Byla to vojenská organizace, která se zaãala formovat nûkolik dní po nacistické okupaci. U jejího zrodu stáli generálové ãeskoslovenské armády Bíl˘, Vojcechovsk˘ a Ingr. Kolem nich se zaãala rychle vytváfiet odbojová organizace, jejímÏ cílem bylo obnovení republiky v pfiedmnichovsk˘ch hranicích. Struktura této ilegální organizace v podstatû kopírovala strukturu b˘valé ãeskoslovenské armády. Mûlo se vlastnû jednat o jakousi podzemní armádu, která by byla pfiipravena vystoupit v otevfieném boji „aÏ to praskne.“ Postupnû tak kromû ústfiedního velení vznikla zemská velitelství, krajská velitelství, okresní velitelství a nakonec i nejniωí ãlánky, jimiÏ byla obvodní a místní velitelství. Organizace tak nakonec zasahovala do vût‰iny na‰ich mûst a obcí. Také do ·tramberka. Zaãneme opût vzpomínáním Vojtûcha Michálka. „Poãátkem roku 1939 poãal se tvofiit slezsk˘ odboj pro severov˘chodní Moravu a Slezsko. Byli jsme vyzváni jako jiné ãeské obce, abychom se zapojili do tohoto odboje, v nûmÏ jako krajsk˘ vedoucí byl ·tramberák Oldfiich Hrstka.“ Scházeli se u Josefa ·paãka, lak˘rníka ve ·tramberku. Zpoãátku jen pfiená‰eli zprávy a letáky, pozdûji, asi v únoru, pfiistoupili k samotnému budování ‰ir‰í odbojové organizace. „Bylo nám fieãeno, abychom se pfiipravovali a vybírali osvûdãené lidi a aÏ pfiijde pokyn, abychom mûli v‰e pfiipraveno. Mûli jsme vybrat lidi, vyzbrojit je a ti mûli zaujmout klíãové postavení.“ K tomu úãelu bylo pfiivezeno z Protektorátu 40 pistolí, 1.500 nábojÛ, kulomet a jiné vûci. To v‰e bylo nejdfiíve dovezeno do Lichnova a tam u Franti‰ka VaÀka uskladnûno, aÏ bude pfiíleÏitost, k pfienesení do ·tramberka, coÏ se stalo jedné tmavé a sychravé noci. — zbranû byly pfies kopfiivnickou HÛrku pfieneseny do ·tramberka. Zbranû stály pfies 10 000 Kã. Peníze se vybíraly mezi znám˘mi, Vojtûch Michálek k tomuto úãelu navíc pouÏil asi 1 000 Kã z kníÏky, které zbyly a byly uloÏeny u tehdej‰í mûstské záloÏny na pamûtní knihu mûsta ·tramberka, Do této doby mÛÏeme nahlédnout i prostfiednictvím vzpomínek ZdeÀka Bára: „…ve ·tramberku okupanti pokraãovali ve své ãinnosti. Starosta Palatzky hledal dona‰eãe a spolupracovníky mezi ãesk˘m obyvatelstvem, které pfiece jen nikdy nemohlo b˘t na jeho stranû.“ 22
Objevily se vyhlá‰ky, Ïe v‰echno obyvatelstvo, ãeské i nûmecké, se musí dostavit k odvodÛm do Nového Jiãína. Ve ·tramberku v‰ichni byli zpÛsobil˘mi k vojenské sluÏbû — i syn krejãího Kelnara, Jan, kter˘ mûl jen jednu nohu, protoÏe druhou ztratil kdysi ne‰Èastnû pfii dûtské hfie. Tato zpráva byla pak hlá‰ena z Ruska, kam ji doruãili obyvatelé mûsta tamûj‰í zprávû rozhlasu. Poslal ji pr˘ Cyril Hykel, kter˘ mûl stálé spojení s Oldfiichem Hrstkou. Ten jiÏ nedojíÏdûl do ·tramberka, ale mûl zde své spolupracovníky, ktefií vûdûli, Ïe je tfieba se pfiipravit uÏ pro zaãátek války a pro pfiípad, Ïe bude nutno ovládnout kraj, kde jsou nyní usedlí Nûmci a kdy bude tfieba ovládnout také nádraÏí, po‰ty, továrny, elektrárny, vodárny. Poãítalo se s úãastí ãlenÛ Sokola i Dûlnické tûlocviãné jednoty a jin˘ch spolkÛ, které byly v obsazeném území rozpu‰tûny a jejich majetek zabaven…“ Dále vzpomíná Vojtûch Michálek: „Vûfiím, Ïe pfii na‰em zatãení mûli malé du‰iãky ti, ktefií nûjak˘m zpÛsobem nebo obnosem pfiispûli na odboj, anebo o na‰ich ãinech nûco vûdûli, vzpomínal po válce, „ale nemuseli mít obavy, neboÈ my, ktefií jsme do vûci byli zasvûceni a vzali v‰e na sebe, fiekli jsme sobû, Ïe Ïádn˘ nic neprozradíme, i kdyby nás samotné mûla tato ãinnost stát Ïivot. Tak Ïivot pln˘ neklidu plynul dál, mládenci, ktefií utíkali do zahraniãí pfies Slovensko, pfiicházeli se se mnou a mou rodinou rozlouãit do Dûlnického domu, kter˘ jsem mûl tenkrát najat˘ a pak pfies âern˘ les ‰li dál. Já pozoroval, jak nov˘ Ïivot razí si cestu, aã trnitou a ‰lapanou gestapáck˘mi botami a neztrácel jsem ani chvíli nadûje na lep‰í ãasy a ‰Èastnûj‰í zítfiek. âesk˘ Ïivot a Ïivel byl utlaãován na kaÏdém kroku, dûlníci odváÏeni do Nûmecka, mladá dûvãata odváÏena do nûmeck˘ch usedlostí. Co bylo pláãe maminek a rodiãÛ — v‰echno nafiíkání nic nepomohlo, tehdej‰í pfiivandrovalí vládcové nacismu se jenom usmívali nad bolestí a náfikem ãeského lidu. Je‰tû roku 1940 zjara se ãeská mládeÏ scházívala a bavila se v nedûli v sále Dûlnického domu, vÏdycky jednou zahrála „Ta na‰e písniãka ãeská…“— to v‰ichni slavnostnû vstali a nebyli ru‰eni ani pfiítomn˘mi Nûmci, ale poãátkem léta byly v‰echny ãeské písnû zakázány…“ Podle vzpomínek Emila Hanzelky z Kopfiivnice pfii‰el první popud k odboji jako jasn˘ paprsek z Moravské Ostravy. Spojkou byl dfiívûj‰í tajemník Ing. Karel Chalupa. Ten pfiesídlil do Ostravy a ãinnû se zúãastnil odboje. Prvním ãinem bylo financování nákupu zbraní. Franti‰ek ·erek, pfiednosta Ïelezniãní stanice v Kopfiivnici, vybíral peníze od dÛvûryhodn˘ch osob. Velkou úlohu hrál v této akci Václav Bartas, kter˘ pfieváÏel zakoupené zbranû do Kopfiivnice. Emil Hanzelka zaznamenal: „Vedoucím této ilegální organizace byl penzionovan˘ plukovník Klímek v Ostravû. Byl vypátrán gestapem, jelikoÏ do jeho bytu pfiicházeli pfiíli‰ ãasto nûjací lidé. Pfied zatãením vãas prchl do ciziny. Gestapo v‰ak dalo do rozhlasu v˘zvu, jestli se nepfiihlásí, bude jeho manÏelka s dcerou popravena. Vrátil se z ciziny, pfiihlásil se a byl pfii v˘slechu ubit. U tohoto plukovníka byl gestapem nalezen seznam ãlenÛ odboje… Také Josef ·paãek vozil zbranû z Ostravy. Jednou vezl zbranû a auto nechal stát ve Fren‰tátû a balík se zbranûmi pfienesl do Lichnova, kde ho odevzdal br. VaÀkovi (u kostela) do úschovy. Za t˘den si pro balík pfii‰el a pfiemluvil VaÀka, aby s ním ‰el pfies âern˘ les, jelikoÏ tento dobfie znal cestu mimo stráÏní budku financÛ. Dal mu za to odmûnu 50 korun. Dobfie pfie‰li hranice a donesli balík ·paãkovi do ·tramberka. Tam byl balík nalezen gestapem ve vãelínû…“ Poãátky Obrany národa na Ostravsku jsou skuteãnû spojeny se jménem podplukovníka Edmunda Klímka, kter˘ se také stal prvním krajsk˘m velitelem. V srpnu 1939 jej vystfiídal ‰kpt. Ladislav Mácha. Ov‰em uÏ v listopadu nastalo první velké zat˘kání, zakladatelé Obrany národa byli odhaleni a zaji‰tûni gestapem a ke slovu se dostává nová garnitura. Tfietím krajsk˘m velitelem se stal Oldfiich Hrstka, kter˘ zÛstal ve funkci aÏ do 25. srpna 1940, kdy byl i on zatãen gestapem. 23
Vzhledem k tomu, Ïe se nedochovalo pfiíli‰ informací, dá se dnes jen obtíÏnû rekonstruovat samotná struktura a personální obsazení organizace ve ·tramberku a okolí. Okresním velitelem Obrany národa novojiãínského okresu se stal Oldfiich Hrstka, nadporuãík v záloze. Okres se sice naz˘vá z tradice a pro zjednodu‰ení novojiãínsk˘, ale zdá se, Ïe skuteãn˘m centrem byla mûsta ·tramberk a Kopfiivnice. Je to ostatnû logické, uváÏíme-li, Ïe Oldfiich Hrstka pocházel ze ·tramberka, kde mûl stále dobré kontakty. A do Kopfiivnice bylo ze ·tramberka coby kamenem dohodil. Velitelem ‰tramberského obvodu byl zfiejmû Josef ·paãek a pfiímo místním velitelem ve ·tramberku pak Petr Socha. U Josefa ·paãka se scházely peníze na nákup zbraní. Peníze vybíral b˘val˘ starosta Michálek a knihovník Socha, zbranû vozil Alois Holub a z Kopfiivnice Václav Bartas. Koncem léta roku 1940 se ‰tramber‰tí odbojáfii doslechli o zat˘kání v Ostravû a okolí. I Josef ·paãek se pfiipravoval k útûku, ale neunikl. Zavezli ho za zatãen˘m Oldfiichem Hrstkou. Vojensk˘ soud b˘val v podobn˘ch pfiípadech nemilosrdn˘. Oldfiich Hrstka a Josef ·paãek ze ·tramberka byli odsouzeni k smrti a oba také byli pozdûji popraveni. Zdenûk Bár ve svém románu Mstitelé cituje poslední dopis Oldfiicha Hrstky: „Oldfiich Hrstka byl popraven zrovna v den, kdy ve ·tramberku byla pouÈ, na svátek Nanebevstoupení Pánû. Tfii hodiny pfied popravou napsal dopis na rozlouãenou: „... odcházím se stejnou láskou, s jakou jsem Ti kdysi podal ruku vstfiíc, právû v této dobû, pfied 18 lety. Mou lásku k mému milovanému ·tramberku a v‰em mimo Vás, mi nejmilej‰ím, mnû nezazli, z úcty k tomu odpusÈte mi Vበzármutek. KéÏ BÛh Vám v Ïivotû Ïehná a poÏehnáním sv˘m Vám odplatí. Pozdrav zahrádku, domov, na‰e hory a kraje — v‰e, co Ty nejlépe ví‰, Ïe bylo mimo Tebe láskou mou. BÛh Vám Ïehnej. Díky Ti za poslední pozdrav duchovní v posledním okamÏiku mi tlumoãen˘. BÛh Tû posiluj a pomáhej. Jeho vÛlí je, aby se tak stalo — do jeho vÛle nutno se odevzdati. I to za velkou milost Jeho mám, Ïe mne k sobû zpût pfiivedl a Ïe odcházím s Ním smífien. Odcházím, má drahá, nade v‰e milovaná, odcházím v 1830 hodin s myslí na Tebe a na Vás v‰echny, s láskou k Vám — dûkuji a Ïehnám Vám…TvÛj Tû milující Olda. Ve Vratislavi 27. kvûtna 1943“. Dvefie vûznice se brzy zavfiely i za knihovníkem Petrem Sochou i b˘val˘m starostou Vojtûchem Michálkem. K nim pfiibyli Vladimír Hykel, syn pekafie ze ·tramberka, Adolf Barto‰, úfiedník ve vápence ve ·tramberku, Kazimír Zavila, elektrikáfi ve ·tramberku, Václav Bartas, prodejce uhlí v Kopfiivnici, Franti‰ek Vanûk z Lichnova. Z celé sítû unikli jenom dva — Augustin Hykel a obchodník Alois Holub. Ten unikl nejdfiíve do Vídnû, pozdûji do âech, kde mu fiada lidí poskytla pfiístfie‰í a obÏivu — mezi jin˘mi i P. Bohuslav Juro‰ka, ‰trambersk˘ rodák, tehdy faráfi v Mûlníku III, kter˘ se mu postaral o ubytování i zamûstnání od podzimu 1941 do jara 1942. Petru Sochovi byl trest smrti posléze zmûnûn v 15let˘ Ïaláfi, jelikoÏ byl majitelem velké zlaté medaile z první svûtové války. Ostatní byli odsouzeni k nûkolika letÛm vûzení. První skupina odbojáfiÛ byla témûfi vyhlazena, nikdo se zpoãátku neodvaÏoval navázat na jejich práci a obûti. Historie druhé svûtové války ale není pouze historií odboje. I v této dobû Ïili lidé své obyãejné Ïivoty. Pouze v neobyãejné dobû. Stát se hrdinou tehdy nebyl Ïádn˘ problém. Hrdinstvím pro nûkoho mohlo b˘t uÏ jen poslouchání zakázan˘ch rozhlasov˘ch stanic. Hrdinstvím bylo tfieba i vybírání penûz pro rodiny zatãen˘ch. Zkrátka bylo by toho hodnû. Ne kaÏd˘ hrdina se svou ãinností ale chlubil. Jedním ze zapomenut˘ch byl ‰trambersk˘ stavitel Jaromír Zelík. Nechme promluvit ‰tramberského rodáka Roberta Tyleãka. „Chci se zmínit o ãlovûku, kter˘ si zaslouÏí úcty a vdûãnosti za své ãiny ve vzpomínané dobû. Je to nûkdej‰í 24
‰trambersk˘ stavitel p. Jaromír Zelík. O jeho dobr˘ch skutcích ví málokdo, protoÏe se jimi nikdy nechlubil, naopak, nikdy o nich nemluvil a ani mluvit nechtûl. Pfies ve‰keré naléhání se dosud nepfiihlásil o pfiiznání charakteru odbojového pracovníka podle zákona ã. 255 / 47 Sb. K jeho ãinnosti: KdyÏ jsem v srpnu roku 1942 vstoupil do ilegálního hnutí, byl mojí spojkou s dal‰ími skupinami Jaroslav Geryk z Koziny. Ten pozdûji pfii pfiepadové akci v Bielsku padl a spolu s ním i JoÏa Hykel z Kopca, zvan˘ také Skypala. Poté, co Jaroslav Geryk byl nucen pfied prozrazením uprchnout v prvních mûsících roku 1943 do Bielska, kde jsme mûli napojení na polsk˘ odboj, pfievzal funkci spojky Jaromír Zelík. V tomto ãase nastal krátk˘ útlum v na‰í odbojové ãinnosti (s v˘jimkou spojení s Bielskem). Tento útlum byl pfieru‰en útûkem JoÏi Hykla z vûzení gestapa v Novém Jiãínû. JoÏa se urãitou dobu skr˘val se skupinou ‰trambersk˘ch partyzánÛ. ProtoÏe v‰ak neprovádûli Ïádné odbojové akce, ode‰el od nich, neboÈ — jak prohlásil — „kdyÏ uÏ se musím ukr˘vat, chci se zapojit aktivnû do odbojové ãinnosti“. Krátkou dobu se schovával v zahradách nebo kÛlnách „na Dolcách“ a pak pfie‰el k p. Janu Petrá‰ovi na Vrchní cestû za hasiãárnou. Tam jsme se o nûho starali spoleãnû s Vladimírem Sochou, kterému se tu fiíkalo Sola nebo téÏ ·eveãek, opatfiovali mu stravu apod. V den, kdy gestapáci zatkli JoÏovu matku, pí Annu Hyklovou, roz. Skypalovou, jeho otec Josef pfied zatãením uprchl. Z toho dÛvodu jsme museli JoÏu okamÏitû pfiemístit, neboÈ jsme nemohli vylouãit moÏnost, Ïe jeho matka nevydrÏí muãení pfii v˘sle‰ích a Ïe úkryt neprozradí. Bohudík se tak nestalo. Se ·árkou Galiovou a Solou jsme v noci pfievedli JoÏu k Jaromíru Zelíkovi na Kozinu. Po tfiech dnech jsme ho dopravili do Studénky k vlaku, odkud ho Jaromír Zelík vezl k odbojové skupinû do Bielska, kde jiÏ ãekal Jaroslav Geryk. Odtud se v‰ak — jak jsem jiÏ uvedl — ani JoÏa ani Jaroslav nevrátili. Dva tfii dny nato, co jsme JoÏu odvezli, pfiihlásil se jeho otec, Josef Hykel, kter˘ se asi t˘den ukr˘val na Bílé hofie. Odvedli jsme ho rovnûÏ k J. Zelíkovi, kter˘ ho ukr˘val aÏ do konce války. Na tomto místû chci upozornit, Ïe v tehdej‰í situaci ve ·tramberku to nebyla bûÏná záleÏitost. V dobû, kdy ve mûstû byla stálá posádka polních ãetníkÛ, kdy ‰mejdili ‰tramber‰tí konfidenti, navíc kdy pan Hykel podnikal po ·tramberku noãní v˘lety, aby pfiekonal stra‰n˘ pocit samoty, byla to od p. J. Zelíka veliká odvaha a skuteãné hrdinství. Po návratu z koncentráku jsem se dovûdûl, Ïe od zaãátku roku 1945 se u nûj je‰tû uch˘lila i paní Franti‰ka Petrá‰ová (Bfiilova ), která utekla z káznice v Nûmecku. K tomu je nutné pfiipomenout, Ïe nebylo nijak jednoduché ukr˘vané lidi Ïivit.“ Slova Roberta Tyleãka potvrdil na podzim 1991 ãtyfiiaosmdesátilet˘ Franti‰ek Bajer, úãastník jednoho z pochodÛ smrti z poãátku roku 1945: „…letos 5. srpna (1991) mne nav‰tívil ing. Robert Tyleãek. Vzpomínali jsme na opravdové vlastence Jaromíra Zelíka a Josefa Hykla star‰ího, kter˘ se u Zelíka ukr˘val do konce války. Od Zelíka to bylo opravdu hrdinství, za ukr˘vání ãlovûka hledaného gestapem byla jistá smrt a odvleãení celé rodiny do koncentraãního tábora. Obchodník Rudolf Friedel (z prodejny u uheln˘ch skladÛ) jednou pfii náv‰tûvû stavitele Zelíka náhodou zahlédl ukr˘vaného. âekalo se s obavami jestli nûjak˘m zpÛsobem se gestapáci o tomto úkrytu nedovûdí. Pak by pfii‰el o Ïivot nejen stavitel Zelík, ale i moje manÏelka Aloisie Bajerová, která hledaného zásobovala potravinami…“ Vyprávûní paní Anny Hyklové o svém synovi, jiÏ zmiÀovaném JoÏovi Hyklovi, rodinû a útrapách tehdej‰í tûÏké doby zpracovala v Pamûtní knize odboje ·tramberka paní uãitelka Olga Îerdíková: „Po matufie na reálném gymnáziu v roce 1941 byl JoÏa totálnû nasazen do cementárny. Umûl perfektnû nûmecky, ãemuÏ nasvûdãuje v˘borná známka z nûmãiny na vysvûdãení. Totálnû byl nasazen i jeho spoluÏák Karel Feix — snadno se v závodû dorozumûli s anglick˘mi zajatci a zam˘‰len˘, pozdûji proveden˘ útûk dvou AngliãanÛ byl pfiíãinou fiady útrap. Doma jsme vûdûli, Ïe cizinci jsou spojkou budape‰Èské buÀky. Potfiebovali se dostat ven. 25
Maturanti navazovali s nimi stále pfiátel‰tûj‰í styky. Svûfiili se s tím i Mirovi Ja‰kovi, kter˘ byl se sv˘m bratrem EvÏenem téÏ partyzánem. Oba bratfii museli b˘t jiÏ tehdy ve sluÏbách gestapa. Maturanti obstarali AngliãanÛm ‰aty k pfievleãení a útûk z továrny se podafiil. Dále na odváÏné cestû je provázeli Mira s EvÏenem a ZdeÀa HyklÛ. ·li k slovensk˘m hranicím. U Velk˘ch Karlovic chtûl jít Zdena s Angliãany lesem, ale Mira fiekl: „Naã, jdete se mnou!“ V krátkosti je pfiedjela dvû auta, jedno je pfiedjelo, obû zastavila a vystoupilo z nich gestapo. ZdeÀa ‰ikovnû utekl a tfiebas byla zima, pfieplaval Beãvu a hajdy k bunkrÛm uvûdomit kamarády. Nevím, co se stalo s Angliãany, Miru s EvÏenem pfiidrÏeli, ale brzy propustili. Pak jiÏ vystupovali vefiejnû. JoÏu s Feixem zatkli 25. 5. 1943 v cementárnû. Po v˘slechu na ãetnické stanici je dopravili do Nového Jiãína. Dlouho tam nebyl. Kamarádi mu zprostfiedkovali od rodiny ‰aty a 21. 6. 1943 uprchl. Skr˘val se doma i na nûkolika místech ve ·tramberku. Byl ve stálé nejistotû. Mirovi — „Maìarovi“ — nevûfiil. TouÏil b˘t na nûjakou dobu daleko od ·tramberka. Zelík dopravil JoÏu s Jaroslavem Gerykem do Bielska. Tam navázali styky s polsk˘m hnutím, dostali se do Poznanû a pak uÏ o nûm nevíme. Tfiebas pfii sráÏce s vojskem padl, nebo se dostal dál do Ruska a nemÛÏe se dostat domÛ…“ Zachoval se dopis JoÏi Hykla urãen˘ celé rodinû. HrÛzy v˘slechÛ z nûho nevypl˘vají, ale ãi‰í z nûho krásn˘ vztah k rodiãÛm a sourozencÛm, pokora a víra v Boha: „Drahá maminko, tatínku, stafienko, stafiíãku, Jaro‰ku a Toníãku! Mám se tu dobfie. Stále na vás v‰echny doma i na pfiíbuzné a kamarády a známé vzpomínám a prosím Pána Boha, aby vás zachovával ve stálém zdraví. Odpi‰te str˘ãkovi Ra‰kovi za mne na jeho poslední dopis. A vy doma, jste v‰ichni zdrávi? Dej BoÏe, Ïe se zas ve zdraví spolu sejdeme, abych vám, drazí rodiãe, odplatil aspoÀ zãásti va‰i lásku a péãi, kterou jste mi podle pfiíkazÛ BoÏích vûnovali. BÛh tomu chtûl, abych pfiinesl pro spásu své du‰e tuto obûÈ. Modlete se za mne, hlavnû pfii m‰ích svat˘ch a dejte za mne téÏ m‰i svatou obûtovat. A nermuÈte se, kráãejte vÏdy po cestû Pánû, vÏdyÈ coÏ ãlovûku je platno, kdyby cel˘ svût získal, ale ‰kodu na du‰i utrpûl. Îivot pozemsk˘ je zkou‰kou, zda jsme zralí pro nebe. Líbá vás a zdraví a Bohu odporouãí VበJosef“. Po zatãení JoÏi Hykla a dal‰ích událostech, které vrcholily jeho pfievedením do Polska, byla pronásledována celá rodina HyklÛ, zejména jeho matka a bratr Jaroslav. O tfiicet let pozdûji paní Anna Hyklová vzpomínala: „…2. záfií v ranních hodinách jsme byli zatãeni gestapem já a druh˘ syn Jaro‰. Byli jsme pfievezeni do protileteckého krytu v kopfiivnické Tatfie, kde byli zatãeni tfii Hykli z ãp. 47, tfii Stanislavi z Dolní ulice, dva Borov‰tí z „Kuta“, Ja‰ková a obãané z Kopfiivnice a z Pfiíbora. MÛj manÏel Josef utekl z práce a aÏ do osvobození se skr˘val u obãanÛ — vlastencÛ, a to na rÛzn˘ch místech. V Kopfiivnici byl první v˘slech, kde syna Jaroslava a Miroslava Hykla z ãp. 47 gestapo vysl˘chalo a hroznû zbilo. Veãer nás odvezli v‰echny spoleãnû do Opavy a tam uvûznili. Z opavské vûznice, po fiadû v˘slechÛ Jarka za 16 dní pustili domÛ. Já jsem byla uvûznûna na ‰est t˘dnÛ v samovazbû… V opavské vûznici jsem byla osm mûsícÛ…“ Dále paní Hyklová vzpomíná na hrÛzy proÏité v koncentraãním tábofie Rawensbrıck, v Berlínû i v Sachsenhausenu. Setkala se s dcerou i matkou Syrkov˘mi, Najvarovou, Bárovou, Rajnochovou, Stanislavovou, ale i s mnoha Ruskami, Francouzkami, Polkami a Jugoslávkami. Je‰tû 20. dubna 1945 proÏila velk˘ nálet na Sachsenhausen a o den pozdûji spolu s jin˘mi nastoupila na pochod smrti. Ten trval aÏ do 3. kvûtna, kdy je osvobodili vojáci Rudé armády. Dodává: „âlovûku se aÏ zastavuje my‰lení, jak mÛÏe jeden druhému ubliÏovat. Jenom hlad, zima, strach, kfiik, v˘stfiely, v‰i a my‰lenky, co bude dál — zda je‰tû jednou uvidím své drahé…“ 26
Páter ·uránek — dûlník Bohumil Kresta ãást III. AÈ konal jakoukoliv práci, nikdy nemyslel na sebe, ale na Církev a knûze. âest knûÏí hájil svou pracovitostí, ãestností a láskou ke v‰em bez rozdílu. DÛvûrnû poznal nejen rÛzná pracovi‰tû, ale také lidské slabosti. Byl si vûdom, Ïe tady nelze kárat a napomínat, ale modlit se. To, co sám nebyl schopen zmûnit, na co jeho síly nestaãily, vkládal do své modlitby k UkfiiÏovanému: DùLNÍKU NA K¤ÍÎI, obejmi národ svÛj! Dûlnictvo Kotouãe posiluj, opatruj! Îehnej nám pfii práci, ulehãuj starosti, tûla chraÀ úrazu, du‰e veì k svatosti. Zbavuj nás sobectví, uã nás se zapírat, nekoufiit, neklnout, nepít, ne v karty hrát. K Ïenû nám úctu dej, jazyk chraÀ hrubosti, zu‰lechÈuj zábavy, posvûcuj známosti, A v svatém manÏelství dej také svatû Ïít, vûrnost si zachovat a k dûtem úctu mít. Dûti uã vychovat Církvi a národu, aby jim chránily rozkvût a svobodu. Nauã nás modlit se, trpût a pracovat, pro blaho bliÏního i vlastní Ïivot dát. Jak ty nás miluje‰, jak za nás umírá‰, jak i k nám nevdûãn˘m náruã svou otvírá‰. Díky Ti, Pane ná‰, pfiedobr˘, pfiesvat˘, na vrchu Kotouãe touÏebnû rozpjat˘! Díky Ti nezmûrné — bez konce chvála buì! v dûlnících Kotouãe dûlníky svoje vzbuì. Královno dûlníkÛ, také Ty pfii nás stÛj. Dûtí sv˘ch neopusÈ! VÏdy za nás oroduj! Útûcho nemocn˘ch, potû‰uj znavené, síly jim rozmnoÏuj, zdraví vraÈ ztracené! Dûlníku Josefe, ujmi se bratfií sv˘ch. V práci bud pfiíkladem, opatruj v svízelích. Tûm z nás, kdo otcovskou víru uÏ ztratili, vypro‰uj, by se k ní radostnû vrátili! A bratfiím zemfiel˘m vypros mír bez mezí, tam, kde zla není uÏ, láska kde vítûzí! V jeho poslední vÛli mimo jiné ãteme: „Dûkuji milosrdnému Bohu..., Ïe jsem byl jako knûz sedm rokÛ poctiv˘m dûlníkem ve ·tramberku.“ A na závûr cituji slova z dopisu: „Rád jsem nosil to ‰tramberské kamení s my‰lenkou na tûÏkou, nev˘slovnû dnes tûÏkou práci sv˘ch spolubratfií v duchovní správû s svolával na nû, leckdy zalit˘ potem, BoÏí pomoc a poÏehnání. To byl koneãnû s m y s l mého pobytu v kamenolomu.“ Na památku tomuto ‰lechetnému a skromnému ãlovûku, knûzi — dûlníkovi, spisovateli, básníkovi, uãiteli a vychovateli byla v den jeho narozenin, 29. kvûtna 1995, umístûna v pfiedsíni zdej‰ího kostela pamûtní deska, kterou 27. srpna 1995 slavnostnû odhalil olomouck˘ arcibiskup, metropolita moravsk˘ Mons. Jan Graubner. Pamûtní deska je darem obãanÛ mûsta ·tramberka. 27
Matûj Tanner „Hora Olivetská“ (A. Perout, Ostrava, 1939, kresba Ferdy‰ Du‰a)
Antonín ·URÁNEK ·tramberské kamení TûÏké je, pfietûÏké ‰tramberské kamení, má ono na sobû posvátné znamení. Na kaÏdém kameni velká rudá rána, kaÏd˘ je pokropen Krví Krista Pána. A kdo to kamení z lásky k Bohu nosí, pfiemnohé milosti bliÏním sv˘m vyprosí. A kdo v tom kameni radostnû pracuje, nejeden tûÏk˘ hfiích pokáním shlazuje. Zmuãen˘ JeÏí‰i, pro své svaté rány, Ïehnej a opatruj ‰tramberské obãany. Maria s Josefem vyproste milosti, aÈ se ctn˘m Ïivotem z moci zla vyprostí. Bud zdrávo tisíckrát ‰tramberské kamení! KéÏ srdce kamenná v OHE≈ se promûní! 28
Z kroniky Svazu skautÛ R. â. S. ·tramberk, I. oddíl Zdenûk Bár (br. zapisovatel) (zpracovává Ale‰ Durãák, jazykovû neupraveno) ãást IV.
26. schÛze (2. sborová) dne 7. kvûtna 1922 ve ·tramberku SchÛze zúãastnili se bratfii z Pfiíbora, Kopfiivnice I. a II. oddíl a ·tramberka, celkem 74 bratrÛ a 4 vÛdcové (br. M. Socha, DvíÏe R., Vojãík J. a Doãkal Fr.). 01. O 14. hodinû zahajuje schÛzi br. M. Socha, vítá v‰echny bratry ve sborové schÛzce a zmiÀuje se o dochvilnosti. Îádá pfiesnosti v‰ech bratrÛ v nav‰tûvování schÛzí. Br. Vojãík myslí, Ïe tím naráÏí na nûho a proto se omlouvá, Ïe nemohl dfiíve pfiijíti, ponûvadÏ musil pracovati, ale br. Socha mluví v‰eobecnû. 02. Po uvítání br. DvíÏe pfiedná‰í o pozorování a stopování — oboru to téÏ na‰eho programu, dovozuje, Ïe tento obor je dosti dÛleÏit˘ a Ïádá, aby v‰echny oddíly více si jej v‰ímaly. 03. Po jeho krátké pfiedná‰ce br. Bár a Ostrãil podávají zprávu o stavu na‰eho oddílu a navrhují, aby takové zprávy podávaly v‰echny oddíly vÏdy ve sbor. schÛzi. Oddíl nበmá 33 ãlenÛ, 2 vystoupili a tfiem udûlena vÛdcovská dÛtka (Svoboda Boh. a Val., Janek Robert). 04. Br. Socha vÛdce podot˘ká, proã vlastnû dostali tento trest a upozorÀuje i ostatní vÛdce, aby vÏdy váÏnû zakroãili. Br. Ostrãil podává zprávu pokladniãní za nepfiítomného pokladníka br. Jana R˘dla. Dále vybízí bratry, aby pfiipravovali rÛzné v˘robky pro v˘stavku, kterou hodlá uspofiádati nበoddíl. Br. DvíÏe navrhuje, aby tato byla konána aÏ pfiíleÏitostnû pfii slavnostech K. ãs. turistÛ. 05. Nejednáno o tom, ale br. Ostrãil oznamuje, Ïe nበoddíl navrhuje, aby byl v na‰em okrese okresní zpravodaj. Br. Socha nemÛÏe pfiijmouti a ponûvadÏ není nikoho vhodného v okrese, proto o tom nejednáno. 06. VÛdcové dal‰ích oddílÛ oznamují poãet ãlenÛ oddílÛ. I. Kopfiivnice má 15 ãlenÛ + vÛdce, 3 vylouãeni pro nenav‰tûvování schÛzí. 07. Kopfiivnice II. má 24 ãlenÛ + vÛdce, 5 vylouãeno. ZároveÀ br. Doãkal Frant. protestuje proti tomu, aby z jednoho oddílu ho‰i pfiecházeli do druhého, pak protestuje, aby Skupin byl v I. oddíle skautÛ, ponûvadÏ nemá v Kopfiivnici dobrou povûst a tím ‰kodí i v‰em skautÛm. Br. Vojãík oznamuje, Ïe byl Skupin dnes vylouãen i z I. oddílu, ale podot˘ká, Ïe skautingem máme se snaÏiti pfievychovat i hochy, ktefií byli ve ‰patné spoleãnosti. 29
08. Dále br. Doãkal stûÏuje si, Ïe br. Ernst a Galia pfie‰li bez jeho dovolení do I. oddílu Kopfiivnice. Ernsta pfievzal br. Vojãík, aã vûdûl, Ïe je ãlenem II. oddílu a ‰el s ním na Hukvaldy, kdeÏ pro nûho mûl spor s hradním. Br. Vojãík pfiiznává, Ïe bratry ony v oddíle má a tu br. DvíÏe navrhuje: „Pfiestupovati z oddílu do oddílu, jsou-li závaÏné dÛvody, smûjí bratfii jen se svolením vÛdcÛ obou oddílÛ, a není-li svolení, tedy aÈ vystoupí, ale nebudou pfiijati do Ïádného oddílu. Pfii pfiestoupení do jiného oddílu mÛÏe br. pfiestupující b˘ti pfiijat do tohoto oddílu aÏ po 3–mûsíãní ãekací lhÛtû“, coÏ v‰emi vÛdci schváleno. 09. Br. DvíÏe oznamuje, Ïe zkou‰ky druhotfiídní konají se u br. sbor. vÛdce, ale kaÏd˘ oddíl má si vzíti ke zkou‰kám vÛdce jin˘ch oddílÛ. V Ïupû budou jmenováni instruktofii pro zkou‰ky odborné, proto bratfii mají se pfiipravovati ke zkou‰kám odborn˘m. 10. Br. DvíÏe oznamuje, Ïe pfii sport. slavnostech S. K. Pfiíbor budou vypomáhati téÏ bratfii z Pfiíbora a zve ostatní oddíly. Proti tomu mluví br. Socha M., kter˘ uznává nutnost v˘pomoci skautÛ spolkÛm kulturním (Ústfied. mat. ‰kolská, Péãe o dítû atd.) neb pfiíbuzn˘m (Klub ãs. turistÛ), ale nedoporuãuje vypomáhati klubÛm sportovním, kde vlastnû skauti mají dûlati dráhy. Br. DvíÏe dodává, Ïe budou konati sluÏby ty za penûÏitou odmûnu, aby chudí bratfii mohli zúãastniti se sjezdu za pfiispûní oddílu, rovnûÏ zdÛrazÀuje, Ïe skauting má v programu sport. Br. Socha jest proti tomu a myslí, aby na‰i bratfii pfiednû poznali své okolí, i bez velk˘ch v˘dajÛ, a pak teprve pustili se na vût‰í vycházky. Ostatní bratfii s ním souhlasí a neuznávají, Ïe skauting je sportem. 11. Br. DvíÏe navrhuje, aby men‰í vycházky pofiádaly oddíly samy. Br. David navrhuje, aby sbor. schÛze konaly se venku. Doporuãeno v‰em oddílÛm, by vycházky konaly samy, ale pozvaly téÏ písemnû oddíly, o kter˘ch vûdí, Ïe mohou se jich zúãastniti, tábory mohou se konati za úãasti celého sboru. 12. Br. Doãkal zve I. oddíl Kopfiivnice a I. ·tramberk ke slibu, kter˘ bude se konati dne 14. 5. 1922 za pfiíznivého poãasí na ·ost˘nû. Bratfii slibují, Ïe se zúãastní. 13. Br. DvíÏe vyt˘ká br. Vojãíkovi, Ïe nejednal správnû na Hukvaldech, kdeÏ dal strhnouti lilii vÛdcovskou Majerové a zmiÀuje se, Ïe ona je na vÛdkyni pfiíli‰ mladá. Dochází k debatû, neboÈ br. Vojãík se brání, ale na Ïádost ostatních vÛdcÛ od toho upu‰tûno, ponûvadÏ br. sbor. vÛdce nemá disciplinární moci. 14. Br. Vefimifiovsk˘ Ïádá, aby v‰ichni bratfii byli pouãeni, jak mají se chovati k vÛdcÛm — ãasto jiÏ dospûl˘m muÏÛm, v‰em skautÛm mají b˘ti vysvûtleny spoleãenské zpÛsoby, na v‰echny má se pÛsobiti, aby se chovali vÏdy vzornû, coÏ moÏno dosáhnouti soustavnou v˘chovou du‰evní. Br. Socha M. s tím souhlasí a rovnûÏ to doporuãuje, ale pro pokroãilost doby jiÏ schÛze skonãena o 17. hod. Po schÛzi ‰li si bratfii prohlédnouti Kotouã. 30
Skupina skautÛ, ktefií zúãastnili se sborové schÛzky na Kotouãi (autor fotografie neznám˘, text Zdenûk Bár)
Vûnceslav âern˘ „¤ádûní TatarÛ na Moravû“ (Rezek –Dolensk˘–Kosina Obrázkové Dûjiny národu ãeského, Praha 1924)