OSPOD se dopouští překročení svých pravomocí, když na základě jeho „rozhodnutí“ dojde v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc k zabránění kontaktu dětí s rodičem a dalšími členy rodiny. K takovému „rozhodnutí“ nemá OSPOD zákonné zmocnění. Rozhodnutí o zákazu styku dětí s rodičem náleží výlučně do pravomoci soudu, neboť takovým rozhodnutím se odnímá rodiči ve smyslu zákona o rodině podstatná část výkonu rodičovské zodpovědnosti. V Brně dne 30. srpna 2007 Sp. zn.: 3453/2007/VOP/KP
Zpráva o výsledku šetření ve věci podnětu R. C.
A - Obsah podnětu Dne 17. 7. 2007 se na veřejného ochránce práv obrátil R. C. prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. S. K. s podnětem týkajícím se mimo jiné činnosti odboru sociálních věcí, školství a kultury Úřadu městské části B. (dále jen „OSPOD“) při výkonu sociálně-právní ochrany jeho dětí nezl. J. M. (nar. 1997) a nezl. O. C. (nar. 1999). Stěžoval si na postup OSPOD, když na základě jeho návrhu bylo vydáno předběžné opatření o předání nezl. dětí do péče zařízení K. v B., s odůvodněním, že probíhá šetření Policie ČR a není zřejmé, že se také širší rodina nepodílela na páchání trestné činnosti, a proto není vhodné setrvání nezl. v péči rodiny. Po umístění dětí do K. rodina děti pravidelně navštěvovala, a to do doby, kdy jim to bylo z rozhodnutí ředitelky K. Mgr. D. P. znemožněno (od 18. 5. 2007). FOD své rozhodnutí odůvodnil nikoliv nevhodným chováním ze strany návštěv, nýbrž obavou z ovlivňování dětí rodinnými příslušníky a soudržností rodiny M. a otce dětí. Tyto důvody nepokládá stěžovatel za relevantní. OSPOD následně vydal také rozhodnutí o zákazu styku. Dětem je rovněž zamezován telefonický kontakt s rodinou a zadržována korespondence. Podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), jsem dne 2. 8. 2007 ve věci zahájil šetření. B - Skutková zjištění Dne 2. 8. 2007 bylo provedeno místní šetření na odboru sociálních věcí, školství a kultury Úřadu městské části B. V této souvislosti jsem si dále vyžádal kopii spisové dokumentace Om k prostudování. Na základě těchto kroků jsem dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. OSPOD ÚMČ B. vede rodinu v evidenci od dubna 2006, kdy byl soudem určen jako opatrovník dětí pro řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, jímž byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu
tak, že děti se svěřují do péče matky a otci bylo stanoveno výživné (2.600,- Kč na J. a 2.400,- Kč na O.). Společnou domácnost nevedli již od roku 2003. V květnu letošního roku (dne 9. 5. 2007) podala PČR OŘ BV OSPOD telefonickou informaci o policejním zásahu v rodině, při němž vyšlo najevo podezření z týrání nezl. O. M. matkou (chlapec byl RZS převezen do Fakultní dětské nemocnice B., J. byl předán prarodičům ze strany matky). Následujícího dne podal OSPOD návrh na vydání předběžného opatření dle ust. § 76a o. s. ř. o svěření nezl. O. C. a J. M. do péče K. v B. a zároveň podal podnět k zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy. K dotazu, proč nebyl O. svěřen do péče otce, uvedla sociální pracovnice, jak je uvedeno i v odůvodnění návrhů, že tento způsob řešení zvolili z důvodu, že „z výpovědi O. nebylo zřejmé, zda se také širší rodina nepodílela na páchání trestné činnosti a zatím nebylo jasně prokázáno, kdo a jakým způsobem se na trestné činnosti podílel“. Na základě tohoto návrhu bylo dne 10. 5. 2007 vydáno předběžné opatření o svěření dětí do péče K. Dne 18. 5. 2007 OSPOD zakázal styk otce, prarodičů a tet ze strany matky s O. ve FDN B. Toto své „rozhodnutí“ odůvodnil tím, že jej kontaktovala PČR (viz písemné vyjádření PČR + telefonický rozhovor sociální pracovnice se státní zástupkyní JUDr. O.) s tím, že „dalším stykem členů blízké rodiny nezl. O. může dojít k ovlivňování jeho výpovědí a k ohrožení jeho dalšího vývoje“. Vzhledem k vyjádření PČR FOD zamezil svým „prozatímním rozhodnutím“ styku rodiny i s nezl. J. (pozn.: k tomu pak vydal OSPOD v reakci na zamítnutí předběžného opatření o zákazu styku dne 22. 5. 2007 i své rozhodnutí). Dne 21. 5. 2007 podal OSPOD se stejným odůvodněním návrh soudu na vydání předběžného opatření na zákaz styku nezl. J. M. a nezl. O. C. s otcem, prarodiči a tetami ze strany matky. Soud tento návrh zamítl s tím, že podle ust. § 76a o. s. ř. nemůže soud takové rozhodnutí vydat, tedy že takto nemůže zakázat styk nezletilých dětí s rodičem, prarodiči či jinými příbuznými. Navíc v tomto usnesení ze dne 21. 5. 2007 soud uvedl, že je v kompetenci FOD, zda styk nezletilých s otcem, prarodiči a ostatními příbuznými umožní. V reakci na to podal OSPOD ihned dne 22. 5. 2007 další návrh na nařízení předběžného opatření na zákaz styku, a to dle § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Ten byl dne 25. 5. 2007 rovněž zamítnut s odůvodněním, že v daném případě nebyla podmínka pro vydání předběžného opatření, a to stav ohrožení poměrů nezletilých naléhavě vyžadující okamžitého soudního opatření a že v současné době ke kontaktům s nezletilými dětmi z rozhodnutí vedoucí K. nedochází. K tomuto rozhodnutí se OSPOD dne 1. 6. 2007 odvolal (pozn.: V mezidobí byl otci kontakt s dětmi K. obnoven pod podmínkou, že návštěvy se budou týkat pouze otce. Dne 17. 6. 2007 otec při návštěvě dětí tuto podmínku nedodržel a pod záminkou předání dárků dětem na zahradě umožnil kontakt s prarodiči a tetou G.). Otec se dne 14. 6. 2007 na soud obrátil s návrhem na vydání předběžného opatření, na jehož základě by byl oprávněn se se syny stýkat. Tento návrh mu byl dne 21. 6. 2007 zamítnut a soud zároveň týmž usnesením vydal předběžné opatření o zákazu kontaktu otce, prarodičů a tet ze strany matky s dětmi, a to zejména z důvodu jejich „psychické dekompenzace“ těmito návštěvami (při tom soud vycházel z vyjádření FOD a soudní znalkyně PhDr. M. S., která byla dne 18. 5. 2007 ustanovena k vypracování znaleckého posudku pro účely TŘ; ta k zákazu návštěv uvedla, že „oba nezletilí byli po návštěvách prarodičů a tet neklidní, uváděli, že mají zakázáno hovořit a byli ve špatném psychickém stavu, naproti tomu, v době zákazu návštěv se děti uklidnily“). Sociální pracovnice se k dotazu na to, jak děti snášejí 2
zákaz styku s rodinu vyjádřila v tom smyslu, že se domnívá, že děti nemají k rodině pevnější citové vazby, avšak projevuje se u nich citová deprivace.
C - Právní hodnocení I. právní rámec Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 8 chrání právo na respektování soukromého a rodinného života. Listina základních práv a svobod v čl. 10 odst. 2 pak stanoví právo na ochranu před neoprávněným zasahování do soukromého a rodinného života, což je ve sféře vztahů mezi rodiči a dětmi konkretizováno čl. 32 odst. 4 Listiny, podle něhož je právem rodičů péče o děti a jejich výchova; recipročně mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Základní princip sociálně-právní ochrany dětí, zájem a blaho dítěte, je deklarován jednak čl. 3 bodem 1) Úmluvy o právech dítěte1, tak ustanovením § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí2. Tato zásada je rozvíjena dále článkem 7 odst. 1 citované úmluvy, který stanoví, že dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Současně článek 9 odst.1 úmluvy deklaruje právo dítěte, aby nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí, v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Pouze v krajních případech ohrožení zdravého vývoje dítěte (například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči), soud styk rodiče s dítětem omezí nebo úplně zakáže. Je podstatné si uvědomit, že spolu se svěřením dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či jiného zařízení nezaniká ani rodičovská zodpovědnost, ani právo rodiče na styk s dítětem. Právo dítěte umístěného v ústavní výchově na kontakt s rodiči pak upravuje jednak článek 9 úmluvy a jednak ustanovení § 20 odst. 1 písm. n) zákona o výkonu ústavní výchovy3 vymezuje právo dítěte na udržování kontaktu s osobami odpovědnými za výchovu a dalšími blízkými osobami, a to formou korespondence, telefonických hovorů a osobních návštěv. Toto lze analogicky vztahovat i na děti umístěné do péče zařízení FOD, přičemž v citovaném ustanovení formulovaný standard, by měl být v případě dětí, u nichž nedošlo k nařízení ústavní výchovy, standardem minimálním. Pokud je odnětí dítěte z rodiny dočasně neodvratitelné, je třeba udržet vztahy mezi rodiči a dítětem na nejvyšší možné úrovni. Zájem dítěte dle Úmluvy o právech 1
sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte 2 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 3 zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
3
dítěte a zákona o sociálně-právní ochraně dětí nelze hájit v případě, nebude-li respektována jeho existující citová vazba k rodičům či osobám odpovědným za jeho výchovu. Tento aspekt může být potlačen pouze v případech, kdy by ponecháním či návratem do péče rodiče bylo dítě ohroženo na životě, zdraví, či zdravém psychickém vývoji. V praxi však často dochází ke zneužívání této výjimky, ospravedlnitelné pouze v případech nejzávažnějšího selhání základních funkcí rodiny a rodičovské zodpovědnosti. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že být společně, je pro rodiče a jeho dítě základním prvkem rodinného života. S tímto vědomím by měl každý sociální pracovník či pracovník zařízení, kam bylo dítě umístěno, k dítěti přistupovat. II.hodnocení postupu OSPOD S ohledem na shora uvedené musím konstatovat, že jsem na základě provedeného šetření shledal v postupu OSPOD pochybení. Oprávnění zasáhnout do vztahů mezi rodiči a dětmi v zájmu dítěte sdílí orgány sociálně-právní ochrany dětí a soudy. Nejzávažnější zásahy do těchto vztahů, kterým bezpochyby zákaz styku dětí s otcem je, však náleží výlučně do pravomoci soudu. O zákazu styku rozhoduje soud rozsudkem4. Zákaz styku rodiče s dětmi totiž znamená závažný zásah do oprávnění rodiče vyplývajících z institutu rodičovské zodpovědnosti5 (je jejím faktickým omezením). Takové opatření, kterým se omezuje rodičovská zodpovědnost, může podle zákona o rodině, učinit pouze soud6. Rozhodujícím hlediskem pro posouzení potřeby zákazu styku s nezletilým dítětem je zájem dítěte. Důvodem pro rozhodnutí o zákazu styku je zejména ohrožení fyzického zdraví dítěte, ohrožení jeho psychického zdraví, ale i jiné skutečnosti mající zásadní negativní vliv na dítě. Okolnost, že ten, kdo má děti ve své faktické péči, odmítá jeho styk s rodiči, však není relevantním důvodem k omezení ani zákazu styku dětí s rodičem. Vzhledem k tomu, že zákaz styku rodiče s dětmi odnímá rodiči ve smyslu zákona o rodině podstatnou část výkonu rodičovské zodpovědnosti, je možné je vyslovit až po náležitém zjištění skutečného stavu věci. To je také důvod, proč je rozhodování o tomto zásahu svěřeno soudu. Spolehlivé poznání skutečnosti, zda styk rodiče s dítětem ohrožuje fyzické nebo psychické zdraví dítěte, vyžaduje zpravidla spolupráci s odborníky (znalci). K náležitému zjištění skutečného stavu věci patří mimo jiné rozlišení, zda uskutečňování styku rodiče s dítětem skutečně ohrozí zdraví dítěte nebo další jeho zájem, anebo zda jde o zájem, který se dítěte bezprostředně nedotýká (např. zájem na straně toho, do jehož faktické péče bylo dítě svěřeno apod.). Postavení prarodičů či jiných blízkých příbuzných vůči dětem dle českého rodinného práva lze vymezit v několika odlišných rovinách. Žádný právní předpis v oblasti rodinného práva neobsahuje komplexní úpravu vzájemných práv a povinností prarodičů či jiných blízkých příbuzných vůči dětem, je tedy nezbytné tuto vysledovat v dílčích ustanoveních, mnohdy odvozeně. Základním ustanovením je článek 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který mimo jiného deklaruje právo dítěte na zachování jeho rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů, z čehož vyplývá i ochrana vztahu, potažmo kontaktu prarodičů a jiných blízkých příbuzných s dětmi. Nepochybně je totiž v zájmu dítěte, aby byly udržovány jeho kontakty i s širší rodinou.
4 5 6
ustanovení § 176, občanského soudního řádu Sb., ve znění pozdějších předpisů ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů ustanovení § 42 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů
4
OSPOD se dopustil závažného překročení svých pravomocí, když opakovaně vydával rozhodnutí o zákazu styku dětí s otcem i dalšími členy rodiny. K analogickému překročení pravomocí došlo i na straně zařízení FOD vydáním „prozatímní rozhodnutí o zákazu styku“ (ze dne 18. 5. 2007), neboť takové rozhodnutí není ani v jeho kompetenci. V obou případech zde platí zásada, že veřejnou správu, jíž je zde konkrétně výkon sociálně-právní ochrany dětí, lze vykonávat jen na základě a v rámci zákonného zmocnění. Jedná se o tzv. princip legality, podle něhož musí mít veřejná správa vždy zákonný podklad, tzn., že orgány či jiné osoby pověřené k výkonu veřejné správy mohou jednat pouze „secundum legem“ - na základě zákona, v jeho mezích a způsoby, které stanoví zákon7. Výše zmíněné překročení pravomocí OSPOD i FOD (který ač je subjektem soukromoprávním, byl státem delegován k výkonu sociálně-právní ochrany dětí), tedy nelze ospravedlnit ani tím, že tak učinili na základě doporučení orgánů činných v trestním řízení, když k takovému rozhodnutí nemají zákonné zmocnění. Navíc mám značné pochybnosti, zda zájem orgánů činných v trestním řízení zcela koresponduje se zájmy dětí. Neboť je-li vyslýchána osoba mladší 15 let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivnit duševní a mravní vývoj takové osoby, zásadně by měla být vyslýchána jen jednou a zvlášť šetrně.8 Dále mám pochybnost i o postupu OSPOD co do podání návrhu na svěření dětí do péče zařízení FOD, když zde byl otec, který je chtěl převzít do své péče. OSPOD se však touto otázkou relevantně nezabýval a neprošetřil možnost svěření dětí do péče otce. Zcela automaticky místo toho podal návrh na svěření dětí do péče Klokánku. Nebyly přitom vzneseny pochybnosti o výchovné způsobilosti otce ani proti němu nebylo vzneseno podezření v dané trestní kauze. Otec má přitom právo na péči a styk s dětmi ze zákona bez jakýchkoliv podmínek, dokud se neprokáže, že existují závažné důvody, které by tomu bránily. D - Závěr S odkazem na shora uvedené podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že, orgán sociálně-právní ochrany dětí odboru sociálních věcí, školství a kultury Úřadu městské části B. se při výkonu sociálně-právní ochrany nezl. J. M. (nar. 1997) a nezl. O. C. (nar. 1999) dopustil výše uvedených pochybení (viz bod C). Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření vedoucího OSPOD podkladem pro závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci.
JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv
7 8
srov. čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ustanovení § 102 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů
5
