Znázornění genealogického vztahu mezi Miroslavem Pavlákem a Ji ím St íbrným – Mužem 28. íjna
1
JI Í (FERDINAND) ST ÍBRNÝ – MUŽ 28.
ÍJNA
Ferdinand Stříbrný (1880), na počátku 20. století si jako redaktor českých novin ve Vídni změnil k estní jméno na Jiří p i p estupu k pravoslaví, od r. 1911 redaktor národně socialistického Českého slova, od 1911 poslanec rakouské říšské rady za národně socialistickou stranu.
Jiří Stříbrný jako poslanec na říšské radě 1911
Za I. světové války účastník domácího protirakouského odboje, za tuto činnost vězněn. 1918 člen Národního výboru a Revolučního národního shromáždění, byl jedním z organizátorů vyhlášení samostatnosti ČSR 28. října. (MUŽ 28. ÍJNA).
2
3
K převzetí vlády v zemi Národním výborem za účasti Jiřího Stříbrného došlo takto:1 V poledne (29. října 1918) přijeli na místodržitelství členové předsednictva Národního výboru: Úřadující místopředseda Antonín Švehla, dr. Alois Rašín. Dr. František Soukup, Jiří Stříbrný, a také již dr. Vavro Šrobár. Hrabě Coudenhove je očekával v přijímacím salónu vedle své pracovny. Všichni cítili zvláštnost a výjimečnost situace. Zdvořilé úklony, ale pak zavládlo v místnosti na několik minut ticho. Kdo má vlastně začít? Kdo koho vlastně přijímá? První se po krátkém zaváhání ujal slova Švehla: „Chci vám, Excelence, oznámit, že v Praze byl vyhlášen samostatný československý stát. Moc převzal Národní výbor. Přebíráme veřejnou správu a máme i vlastní vojenské jednotky.“ Coudenhove samozřejmě něco podobného očekával, ale přece jím zpráva viditelně otřásla. „Pánové“, obrátil se ke všem členům předsednictva, „přijel jsem z Vídně. Jak jistě víte, utvořila se nová vláda a pan ministerský předseda profesor Lammasch mě pověřil, abych vám sdělil, že se připravují návrhy na novou úpravu monarchie. Budou oznámeny v nejbližší době, ještě do mírového jednání bude možno provést vnitřní úpravu říše. Proto je záhodno,“ snažil se zdůraznit, „aby se zatím žádná zvláštní vláda v Praze netvořila a vyčkalo se až do zahájení akce panna ministerského předsedy.“ Tady se Coudenhove trochu nadechl a chtěl ještě pokračovat. V tom mu ale do řeči zcela bez protokolu skočil Rašín a po něm Švehla: „To je ovšem zcela nemožné.“ „O tom nemá smysl ani diskutovat.“ „Lid na ulicích nelze již zastavit,“ vmísil se do rozhovoru ohnivě Soukup a také Stříbrný dodal: „Bylo již rozhodnuto.“ Coudenhove se zarazil. Toho využil trochu netrpělivě se tvářící Rašín a začal místodržiteli rychle vysvětlovat, že politické správy země se již ujal Národní výbor a okresní hejtmanství mu jsou podle zvláštního výnosu podřízena…, že již byl vydán první zákon nového státu, tvoří se národní vojsko a vlastní policie. Coudenhove odporoval a poukazoval zejména na to, že tyto výnosy se nemohou vztahovat na německé okresy v českých zemích ani na Moravě. „Podle nařízení vlády byla rozdělena zemská správní komise a touto úpravou,“ řekl doslova, „se směřuje ke zřízení toho, co se dnes nazývá Deutschböhmen. Toto Deutschböhmen,“ zdůraznil zvlášť, „není, jak vidím, v Národním výboru vůbec zastoupeno.“ „Samozřejmě, že nikoli,“ vyrazil ze sebe prudce Rašín, „Národní výbor žádných německých okresů v Čechách nezná, nikdy je neuzná. Všechna opatření se ovšem bez výjimky vztahují a musí vztahovat také na ně. My žádného rozdělení Čech nikdy a za žádných okolností nedopustíme. Tato věc je pro nás již rozhodnuta.“ Poslední věty říkal Rašín pomaleji, slovo za slovem, o to však s větší naléhavostí a důrazem. „Jestli pan místodržitel,“ obrátil se teď přímo na Coudenhova, „uznal za nutné použít zde slovo Deutschböhmen, prosíme velmi naléhavě, aby toto slovo dnes,“ a tady se maličko odmlčel, aby všechno, co chtěl říci, působilo ještě důrazněji, „… aby toto slovo z úst pana místodržitele bylo dnes vysloveno naposled.“ Jestli měl ještě Coudenhove nějaké iluze o možnostech kompromisu, musel je nyní určitě ztratit. Neřekl také proto k této věci již ani slovo a souhlasil s tím, že na místě podepíše předběžnou dohodu s Národním výborem. Zatímco Švehla pokračoval v rozhovoru o zásadách předání moci, zachování klidu a pořádku, vyňal dr. Rašín z kapsy tužku a na připraveném kusu papíru načrtl text dohody s místodržitelem. Po několika minutách jej měl hotov a přečetl ho nahlas: Čada, V.: 28. říjen 1918. Skutečnost, sny a iluze. Mladá fronta. Naše vojsko. Praha. Edice Archiv. 1988
1
4
„Národní výbor československý uznává se za výkonný orgán suverenity národa a přejímá spoluřízení veřejné správy. Jednání mezi vládou a Národním výborem je v proudu a o jeho výsledku bude podána zpráva. Dosavadní státní práva zůstává po stránce osobní i administrativní nedotčena a musí proto fungovati nerušeně dále.“ Duševně zlomený Coudenhove mlčky s textem souhlasil. Teprve po chvíli tiše oznámil: „Podám o všem telefonicky zprávu do Vídně. Já sám žádnou překážkou při likvidaci starého systému nebudu. Požádám o propuštění a odjedu z Prahy.“ V místnosti zavládlo opět ticho, které přerušil Švehla: „Máte ještě nějaké přání“, otázal se tentokrát již bez „Excelence“. „Bylo proti mně dnes na ulicích demonstrováno,“ odpověděl místodržitel, jako by podobnou otázku čekal, a živěji pokračoval:“Chtěl bych s rodinou Prahu opustit v klidu a nikým neobtěžován. Žádám vás o ochranu sebe i rodiny.“ „To je samozřejmost“, zněla okamžitá odpověď, „budete pod ochranou Národního výboru, Vy a vaše rodina nebudete nijak dotčeni.“ První a poslední rozhovor členů předsednictva Národního výboru s pražským místodržitelem skončil. Pánové vstali a rychle se rozloučili. Sotva je Coudenhove vyprovodil ze dveří, vrátil se zpět a nechal se spojit s ministrem vnitra. Celkem po pravdě mu oznámil výsledky rozhovoru a svůj názor na celou situaci. „Národní výbor má dnes v rukou veškerou moc,“ řekl nakonec, „jakákoli snaha zvrátit situaci by vedla k velkému krveprolití a ani pak není výsledek vůbec jistý. Vojsko, četnictvo, soudy, většina státních úřadů i doprav již podléhá Národnímu výboru. Já sám vlastně žádnou výkonnou moc již nemám.“ Po sedmé hodině večer dostal hrabě Coudenhove z vídeňského ministerstva vnitra zprávu, že ustanovení národní vlády v Praze ruší možnosti uskutečnění plánu Lammaschovy vlády a že se mu na jeho předcházející žádost až na další uděluje dovolená. Tak byla s c. k. úřední pečlivostí zakončena čtrnáctiletá činnost posledního pražského místodržitele. Ještě tentýž večer oznámil hrabě tuto skutečnost zvláštním přípisem Národnímu výboru a svůj úřad předal viceprezidentu Kosinovi. Ten vydal všem přednostům okresních hejtmanství a dalším úřadům podléhajícím pražskému místodržitelství oběžník, v němž oznámil, že veškerá politická správa v zemi zůstává nezměněna. Veškerá státní moc však přešla nyní na Národní výbor.
Předsednictvo Národního výboru československého. Muži 28. října (na dobové fotografii stojící František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, sedící zleva Alois Rašín a Antonín Švehla) zajistili jednání na zemském místodržitelství, pražském policejním ředitelství, zemské správní komisi a zemském vojenském velitelství převzetí moci jménem Národního výboru československého.
5
První zákon samostatného státu s podpisy „mužů 28. října“.(Podpis Jiřího Stříbrného vpravo)2 Kárník, Zd.: Malé dějiny československé (1867 – 1939). Dokořán. 2008:Faksimile rukopisu prvního československého zákona, přijatého plénem Národního výboru československého v podvečer 28. října 1918, jímž byl ustaven československý stát. Přestože následovaly další dramatické okamžiky převratu, jenž se ještě po následující dva dny teprve šířil z Prahy po českých zemích, stal se stát od této chvíle skutkem.
2
6
Zpráva Národního výboru československého okresním a obecním úřadům o vydání prvního zákona samostatného státu, 1918.3 (Druhý podpis zleva patří Jiřímu Stříbrnému).
Benešová, Em. a kol.: Poklady Státního ústředního archivu v Praze. Český a československý stát v dokumentech 1158 – 1990. Státní ústřední archiv v Praze. 2001.: Zákon byl vydán, „aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu“. Nařizovalo se, že všechny dosavadní zákony zůstávají v platnosti a nový stát přejímá stávající administrativní aparát. Národní výbor československý se přijetím tohoto zákona stal nejvyšším zákonodárným sborem nového státu.
3
7
Ranní Lidové noviny. V Brně v úterý 29. října 1918
8
Ranní Lidové noviny. V Brně v úterý 29. října 1918. (Pokračování)
9
Ranní Lidové noviny. V Brně ve čtvrtek 31. října 1918.
10
