3. plenární zasedání V Bari dne 30. ledna 2012
Zpráva o vztahu mezi desertifikací a klimatickými změnami ve Středomoří
CdR 418/2011 rev. 1
CS
-1-
Tuto zprávu vypracoval zpravodaj Nichi Vendola, předseda rady regionu Apulie (Itálie). Projednali ji členové ARLEM na schůzi komise SUDEV dne 6. července 2011 a byla přijata na třetím plenárním zasedání ARLEM dne 30. ledna 2012 v italském Bari.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-2ÚVOD Na druhém plenárním zasedání ARLEM, které se konalo 29. ledna 2011 v Agadiru, byl schválen pracovní program na rok 2011. Mezi čtyřmi zvolenými pracovními tématy bylo i hlubší zkoumání vztahu mezi desertifikací a klimatickými změnami ve Středomoří a úloha, již hrají místní společenství v přípravě strategií potírání těchto jevů a přizpůsobování se jim. Desertifikace a klimatické změny a jejich vliv na zemědělskou výrobu jsou v rámci činnosti Unie pro Středomoří ústředními body společné deklarace ze summitu v Paříži (červenec 2008)1, která byla na summitu v Marseille (listopad 2008)2 dále rozšířena na dopady na cestovní ruch. Podobně je plně v souladu s cíli boje proti desertifikaci a klimatickým změnám i Program pro vodu Unie pro Středomoří. Jak v hlavních směrech Unie pro Středomoří pro přípravu strategie pro vodu pro Středomoří, které byly stanoveny na Evropsko-středomořské ministerské konferenci v prosinci 2008, tak ve zprávě ARLEM o místním vodohospodářství z ledna 20113 bylo uznáno, že je naléhavě nutné podporovat přizpůsobování se klimatickým změnám, jehož účelem je zvyšovat odolnost hydrologických systémů a chránit biologickou rozmanitost a rostlinnou a živočišnou výrobu. Rovněž Zpráva ARLEM o územním rozměru Unie pro Středomoří z ledna 20114 označuje oblast Středozemního moře za jednu z oblastí vysoce ohrožených globálním oteplováním. V rámci obecné strategie udržitelného rozvoje byla v této zprávě uznána potřeba sledovat ambiciózní cíle snížení znečištění a ochrany půdy a přírodního kapitálu včetně biologické rozmanitosti a za nejefektivnější způsob boje proti klimatickým změnám byly označeny pobídky pro využívání čistých zdrojů energie na regionální a místní úrovni. 5
Již od roku 1995, kdy bylo přijato Barcelonské prohlášení , se považuje za potřebné posílit regionální a subregionální spolupráci a koordinaci prostřednictvím středomořského akčního plánu pro ochranu přírodního dědictví a pro hospodaření s ním; chránit a obnovovat středomořské křoviny, zejména prostřednictvím prevence a omezování eroze, degradace půdy a lesních požárů; bojovat proti 1 2
3
4
5
Joint Declaration of the Euro-Mediterranean Heads of States and Government, http://www.ufmsecretariat.org/en/wp-content/uploads/2010/11/ufm_paris_declaration1.pdf.
Paříž,
13.7.2008,
Final Statement of the Euro-Mediterranean Ministers for Foreign Affairs, Marseille, 3.–4.11.2008 http://www.ue2008.fr/webdav/site/PFUE/shared/import/1103_ministerielle_Euromed/Final_Statement_Mediterranean_Union_E N.pdf. CdR 61/2011 fin – Zpráva ARLEM o vodohospodářství, Agadir, 29.1.2011 http://www.cor.europa.eu/pages/CoRAtWorkTemplate.aspx?view=folder&id=15f44866-46e7-4d0e-baab56ac2cd295b5&sm=15f44866-46e7-4d0e-baab-56ac2cd295b5. CdR 85/2011 fin – Zpráva ARLEM o územním rozměru Unie pro Středomoří, Agadir, 29.1.2011 http://www.cor.europa.eu/pages/CoRAtWorkTemplate.aspx?view=folder&id=15f44866-46e7-4d0e-baab56ac2cd295b5&sm=15f44866-46e7-4d0e-baab-56ac2cd295b5. Final Declaration of the Barcelona Euro-Mediterranean Ministerial Conference of 27 and 28 November 1995 and its work programme, http://europa.eu/legislation_summaries/external_relations/relations_with_third_countries/mediterranean_partner_countries/r1500 1_en.htm.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-3desertifikaci; šířit osvědčené postupy týkající se způsobů financování, legislativy a kontroly životního prostředí; začleňovat environmentální otázky do regionálních a místních politik prevence degradace životního prostředí a boje proti této degradaci. ARLEM v této zprávě jednak analyzuje regionální a místní rozměr environmentálních a socioekonomických procesů dotčených desertifikací a klimatickými změnami, ale také předkládá návrhy a doporučení, jež mají být účinným impulsem pro politiky spolupráce a udržitelného rozvoje a pro prosperující budoucnost, sociální soudržnost a mír v regionu Středozemního moře. Nejvyšším cílem je tedy vytyčit společný politický postup, jejž zaujme Evropská unie, Unie pro Středomoří, členské státy a všechny místní a mezinárodní subjekty činné v boji proti klimatickým změnám a desertifikaci. Vzájemný vztah mezi desertifikací a klimatickými změnami a úloha regionů a místních orgánů Přírodní ekosystémy získaly během tisíciletí výběrů a křížení dostatečnou schopnost přizpůsobovat se přirozenému kolísání klimatu a zároveň zaručit, aby se lidské populace během staletí vyvíjely v harmonii s jejich vývojem. Následkem relativně nedávných společenských a hospodářských změn tradiční strategie lidského přizpůsobování téměř vymizely v důsledku transformace ekonomik a politických změn, demografického růstu a tendence k opouštění nomádského stylu života. Kromě klimatické změny podporují vznik fenoménu desertifikace rovněž tyto klíčové faktory: neudržitelné využívání půdy, včetně zemědělské, nadměrné využívání zemědělských a pasteveckých oblastí, odlesňování, lesní požáry a rozvoj neudržitelných způsobů zavlažování. K nim se dále přidává skutečnost, že intenzivní využívání přírodních zdrojů způsobuje zásadní změnu přírodních ekosystémů a umělých ekosystémů místního rozměru, s níž souvisí změna socioekonomického uspořádání na rozsáhlejší úrovni a vznik politické nestability a sociálních nerovností. Tato degradace obecně způsobila nevratné změny v poskytování základních ekosystémových služeb, čímž se zvýšilo riziko nepředvídatelných změn v celém uspořádání socioekonomickoekologických systémů. Komplexní vztahy mezi tlaky na životní prostředí a procesy desertifikace v důsledku lidské činnosti jsou předmětem obsáhlé studie s názvem Millennium Ecosystem Assessment6, již si v roce 2000 vyžádala OSN. Desertifikace je v této studii označena za výsledek dlouhodobé nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou ekosystémových služeb spojených s půdními a vodními zdroji. S cílem bojovat v nejvíce zasažených zemích proti tomuto složitému systému vztahů mezi tlaky na životní prostředí a socioekonomickými tlaky navrhla OSN již v roce 1977 přijmout strategii globálního boje, která vychází z Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci (UNCCD)7. V ní je desertifikace definována jako degradace půdy v aridních, semiaridních a suchých subhumidních oblastech, již způsobují různé biofyzikální a antropogenní faktory. Degradací půdy se rozumí snížení nebo ztráta biologické nebo ekonomické produktivity a komplexu funkcí zavlažované i nezavlažované 6 7
Millennium Ecosystem Assessment, Copyright © 2005 World Resources Institute (http://www.maweb.org). UNCCD: tato úmluva (United Nations Convention to Combat Desertification) byla přijata 17. června 1994 v Paříži – http://www.unccd.int/.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-4zemědělské půdy nebo pastvin, lesů a zalesněných území. Upozornění OSN na nebezpečí desertifikace se rozšířilo se stanovením Rozvojových cílů tisíciletí. Valné shromáždění proto v březnu 2011 přijalo specifické usnesení (č. 65/1608), v němž se v souvislosti s plánovanou konferencí OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20) potvrzuje priorita, již má boj proti desertifikaci, degradaci půdy a následkům sucha s cílem potírat chudobu. Podle definice UNCCD je region Středozemního moře zvláště náchylný k desertifikaci, která se zde rozšiřuje intenzivněji, než jinde. Z dostupných studií skutečně vyplývá, že velká část oblastí zasažených desertifikací se nachází na Blízkém východě a v severní Africe (region MENA). Vážnými poruchami rovnováhy životního prostředí jsou postiženy i některé země ležící na severním pobřeží Středozemního moře (Španělsko, Itálie, Řecko, Turecko, Kypr a Malta). Tyto poruchy v mnoha případech překročily práh nevratnosti (zasolení podzemních vod a půdy, nadměrné využívání pro rostlinnou a živočišnou výrobu, ztráta ekosystémových služeb a biologické rozmanitosti)). Mezi prvky ovlivňujícími degradaci půdy jsou – především na severním pobřeží Středozemního moře – rychle se rozvíjející trend spotřeby, zvyšování nepropustnosti půdy v důsledku přechodu od využití k zemědělským účelům k urbánním a infrastrukturním účelům a alarmující výše kontaminace půdy naměřená v členských státech a v kandidátských zemích9. 10
Co se týče faktoru klimatu, z údajů dostupných poslední zprávě IPCC vyplývá, že zvyšování průměrné teploty je v Evropě vyšší než ve zbytku planety a nejvýrazněji se projevuje v zimě v severní Evropě a v létě v jižní v Evropě. Současně se bude zvyšovat množství srážek v severní Evropě a značně snižovat počet dní se srážkami v převážné části Středomoří, což v důsledku povede ke zvýšení nebezpečí sucha. I přes pokračující nejistoty při sestavování spolehlivých regionálních klimatických scénářů a potíže při analýze dopadů klimatu na životní prostředí a socioekonomickou sféru je jasné, že desertifikace se může v regionech již výrazně postižených chronickým nedostatkem vody, jako je např. region Středozemního moře, jen zvýšit. Tento budoucí scénář představuje pro Středomoří jednu z největších environmentálních výzev naší epochy a má nepochybně vážné dopady na životní prostředí, společnost, ekonomiku a politiku. Vzájemný vztah mezi klimatickou změnou a desertifikací má různé přímé či nepřímé důsledky, které se projevují okamžitě. Mezi ně patří mj. degradace životního prostředí, jejímž následkem se snižuje odolnost území vůči proměnlivosti klimatu, ohrožení potenciálu produkce potravin či zvyšování výskytu sucha a bídy a následný vznik socioekonomické nestability. V dlouhodobějším časovém horizontu může vlivem této interakce docházet ke zvyšování četnosti nedostatku vody a ke zhoršování její kvality, k ohrožování bezpečnosti potravin s následnými riziky pro zdraví a sociální zabezpečení, 8
9
10
Usnesení valného shromáždění o provádění úmluvy OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem a/nebo desertifikací, zejména v Africe, A/RES/65/160, OSN, 4.3.2011, http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/65/160&Lang=E. CdR 190/2002 fin – stanovisko VR (ze dne 12. února 2003) ke sdělení Komise radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Směrem k tematické strategii ochrany půdy (KOM(2002) 179 v konečném znění) (není k dispozici v CS verzi). IPCC ( 2007). Climate Change 2007: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Core Writing Team, Pachauri, R.K and Reisinger, A. (eds.). IPCC, Ženeva, Švýcarsko, s. 104.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-5ke vzniku trvalých škod na uspořádání přírodního kapitálu s možným vlivem na národní ekonomiky a k růstu migračních proudů uvnitř států (z venkova do měst) či mezi státy (z jihu na sever). Vzhledem ke značným sociálním, ekonomickým, politickým a environmentálním důsledkům desertifikace a klimatických změn existuje řada mezinárodních organizací, jejichž cílem je mj. boj proti desertifikaci. Orgánem způsobilým k přípravě národních, regionálních a subregionálních akčních programů boje proti desertifikaci i v oblasti Středomoří a k jejich koordinaci je na celosvětové úrovni Organizace spojených národů, konkrétně sekretariát UNCCD. Za účelem obnovy strategie ochrany aridních a semiaridních oblastí před další degradací, která by je přeměnila v pouště, vytvořila UNCCD společně s UNEP, UNDP a IFAD akční program na období 2010–2020 s názvem Decade for Deserts and the Fight Against Desertification11. S cílem bojovat proti klimatickým změnám vytvořila OSN v roce 1994 rámcovou úmluvu (United Nations Framework Convention on Climate Change, UNFCCC), která má podporovat rozvojové země v činnostech vedoucích ke snižování emisí skleníkových plynů a podporujících přizpůsobování. UNFCCC a UNCCD provádějí v této oblasti různé společné strategie, bylo by nicméně žádoucí je provádět i v rozvojových zemích, aby se chránila půda a snižovaly emise CO2, a to i prostřednictvím zachycování. Analogicky je možné vytvořit užitečné synergie s programem OSN nazvaným Convention on Biological Diversity (CBD). Nesmírný význam pak má Barcelonská úmluva o ochraně Středozemního moře proti znečištění12 z roku 1975, již ratifikovalo 16 zemí (země ležící na jižním břehu Středozemního moře a země Evropského společenství) pod záštitou OSN. Tato úmluva odstartovala Akční plán pro Středomoří (UNEP/MAP), jenž je základním aktem pro ochranu životního prostředí a jeho udržitelné řízení a pro posílení solidarity mezi zeměmi ležícími na pobřeží Středozemního moře. Barcelonská úmluva tvoří rovněž základ pro činnost Unie pro Středomoří, zejména co se týče strategie pro vodu pro Středomoří, jejíž koncepce obsahuje důležité pokyny pro boj proti klimatickým změnám a desertifikaci. Evropská unie náleží mezi mezinárodní organizace, které jsou nejaktivnější v tvorbě politik ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje v oblasti Středozemního moře a v jejich provádění. EU totiž disponuje různými nástroji a programy boje proti desertifikaci a klimatickým změnám, které jsou určeny jak členským státům, tak zemím zapojeným do politiky sousedství. Nejvyšší měrou jsou do nich zapojena GŘ pro životní prostředí, GŘ pro rozvoj a spolupráci – EuropAid a GŘ pro oblast klimatu, jež na různých úrovních zapojují dotyčná společenství ze zemí, které nejsou členy EU, do činností souvisejících s ochranou půdy a biologické rozmanitosti a samozřejmě do boje proti klimatickým změnám. Ve všech programech boje proti desertifikaci a dopadům klimatických změn je uznána zásadní úloha regionální a místní úrovně. Pravým cílem je tedy zajistit skutečné zapojení místních společenství, 11 12
Informace o iniciativách naleznete na internetové stránce http://www.un.org/en/events/desertification_decade/background.shtml. Convention for the Protection of the Mediterranean Sea http://www.unepmap.org/index.php?module=content2&catid=001001004.
CdR 418/2011 rev. 1
Against
Pollution,
Barcelona,
9.–10.6.1975,
.../...
-6která musí tvořit a provádět strategie činností, a ne pouze zavádět a vykonávat opatření stanovená na centrální úrovni, na nichž se často místní úroveň nepodílí a s nimiž nesouhlasí. Hlavní výzvy dotýkající se regionální a místní úrovně Procesy desertifikace jsou neoddělitelně spojeny se souborem hluboce negativních jevů, jako je chudoba, pomalý rozvoj a nedostatek potravin. Tyto negativní jevy se s klimatickými změnami jen prohlubují. Z této hořké úvahy vyplývá, že jakákoli možnost, jak potírat tento problém, musí vycházet ze současného odstraňování příčin chudoby a naplňování základních potřeb venkovského obyvatelstva. To vyžaduje, aby byl na všech úrovních vládních politik prosazován udržitelný socioekonomický rozvoj směřující k ochraně půdy, vodních zdrojů a souvisejících ekosystémů a zaručující rozvoj měst založený na udržitelném územním plánování. Na těchto faktorech závisí zabezpečování potravin a energie, a tedy i zlepšování životních podmínek obyvatel. Z toho vyplývá, že politiky boje proti desertifikaci a klimatickým změnám jsou těsně propojeny s celým spektrem hospodářských a sociálních politik. Aby bylo možné od počátku řešit příčiny procesů desertifikace, je třeba činit programové a ekonomické volby různých měřítek a zároveň vytvářet politiky schopné zmírňovat důsledky, rovněž v souvislosti s vnitřní migrací nebo migrací do jiných států. Regionální a místní úroveň se již všeobecně považuje za nejvhodnější a nejúčinnější pro analýzu tohoto jevu a vypracování a následné provádění opatření na jeho potírání, neboť je na ní možné vytvořit demokratický a participativní proces založený na povědomí o problémech a na sdílení cílů. Místní a regionální orgány jsou zároveň orgány, které mohou nejlépe zmírňovat příčiny desertifikace a bojovat proti jejím důsledkům, to však pod podmínkou, že dostanou v rámci spolupráce a synergie mezi různými institucionálními úrovněmi pravomoc jednat. Z prvních zkušeností jasně vyplývá potřeba čelit této výzvě tím, že se budou kombinovat řešení stanovená shora ústředními vládami s řešeními vycházejícími zdola od místních a regionálních orgánů a že se aktivně zapojí místní společenství. V této souvislosti je na základě úspěchů, jichž dosáhl Pakt starostů a primátorů při převádění obecných cílů energetického balíčku EU (akčních plánů pro udržitelnou energetiku) na regionální a místní úroveň, velmi žádoucí, aby se strategie boje proti desertifikaci a změně klimatu v regionu Středozemního moře prováděla prostřednictvím společného protokolu, v němž budou zváženy požadavky, definovány konkrétní akční plány a hodnoceno jejich provádění a stupeň účinnosti. Je žádoucí, aby při přípravě nejúčinnějších intervenčních strategií a při jejich provádění na regionální a místní úrovni mělo ARLEM, jakožto institucionální orgán schopný vytvořit v regionu Středozemního moře systém poznatků, moci a vůle společného zásahu, ústřední úlohu, a jeho prioritním cílem bylo: 1) informovat členy ARLEM o skutečných hrozbách desertifikace a klimatických změn a varovat je před nimi; 2) propagovat ve svém rámci znalost osvědčených postupů a finančních nástrojích dostupných k jejich účinnému provádění; 3) podněcovat vytváření
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-7mezinárodních a meziregionálních partnerství pro rozvoj projektů zmírňování klimatických změn a desertifikace a přizpůsobování se jim.
***
ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Současná situace ve Středomoří ukazuje, že hlavními starostmi států a občanů jsou na jedné straně chybějící pracovní příležitosti a na druhé straně problémový přístup k základnímu zboží a základním službám, např. vodě, potravinám a energii. ARLEM si plně uvědomuje, že tyto problémy úzce souvisí s procesy desertifikace a s klimatickými změnami, a že problematika desertifikace a klimatických změn tedy souvisí s udržitelným nakládáním se všemi přírodními a ekosystémovými zdroji, zejména s vodou, biologickou rozmanitostí, energií a odpady, ale rovněž s udržitelným hospodařením s půdou a udržitelným rozvojem měst. Všechny tyto faktory budou mít ve Středomoří přímé komplexní důsledky v sociální a ekonomické rovině a na úrovni rozvoje. ARLEM se ostatně domnívá, že úkolem a povinností politiky na všech úrovních správy je dávat vyčerpávající odpovědi na komplexní problémy a prostřednictvím interdisciplinárního a transdisciplinárního přístupu se zabývat modelem udržitelného rozvoje, kterým je třeba se řídit ve snaze o zachování přírodního kapitálu pro budoucí generace. ARLEM je proto toho názoru, že politiky boje proti desertifikaci a zmírňování klimatických změn a přizpůsobování se jim ovlivní rozvoj v regionu Středozemního moře, zároveň však budou moci nabídnout udržitelný růst podporující začlenění, a to propojením požadavků na hospodářský rozvoj se sociální soudržností a ochranou životního prostředí. ARLEM se domnívá, že pro tvorbu a provádění politik územního rozvoje a ochrany životního prostředí mají přidanou hodnotu zkušenosti regionálních a místních orgánů v regionu Středozemního moře a že je v této souvislosti třeba provádět víceúrovňovou správu. ARLEM si plně uvědomuje, že klimatické změny zvýší proměnlivost klimatu, což bude mít přímé dopady na přírodní ekosystémy, a prohloubí degradaci související s desertifikací, čímž se zvýší sociální napětí a konflikty o přístup k přírodním zdrojům a o jejich využívání. ARLEM uznává, že úrodnost půdy má rozhodující význam pro ochranu přírodního kapitálu a biologické rozmanitosti životního prostředí ve Středomoří a že jako taková je základním prvkem odolnosti ekosystémů vůči vnějším vlivům, ať už jsou antropogenní povahy či souvisí s extrémními klimatickými jevy. Je proto potěšeno, že v září 2011 vzniklo v rámci FAO partnerství Global Soil Partnership (GSP), jehož účelem je určit a provádět strategii udržitelného produktivního využívání půdy, pokud jde o zabezpečení potravin a zmírňování klimatických změn a přizpůsobení se jim.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-8ARLEM se domnívá, že v regionech ohrožených desertifikací je nutné včas označit a analyzovat znaky vývoje procesu degradace. Proto je důležité stanovit a šířit v lokálním měřítku nové, účinnější typy ukazatelů (náchylnost, vývoj v prostoru a čase, dopad) sloužící k určení a k popisu tohoto jevu a s jejichž pomocí bude možné sestavit mezinárodní atlas oblastí ohrožených desertifikací, a tedy i větší měrou vystavených klimatickým změnám. V této souvislosti ARLEM upozorňuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při sběru dat týkajících se životního prostředí, která ve spojení s daty ze satelitních platforem (např. GMES, geoland2) umožňují včas a systematicky monitorovat degradaci životního prostředí. Zároveň se zajímá o návrh Výboru regionů13 přeměnit Evropskou stanici pro sledování sucha v Evropské středisko pro sledování vodních zdrojů, jehož účelem bude objektivně monitorovat využívání vodních zdrojů se zvláštním důrazem na využívání podzemních vod. ARLEM uznává, že proces desertifikace, proměnlivost klimatu a socioekonomické transformace jsou jevy, které se vzájemně výrazně ovlivňují, a upozorňuje v této souvislosti na zásadní význam vody v regionu Středozemního moře. Voda je limitním faktorem socioekonomického rozvoje a univerzální právo na přístup k ní14 je stále předmětem sporů. Navíc se domnívá, že rostoucí antropogenní tlak na vodní zdroje v regionech okolo Středozemního moře vyžaduje přijetí takových opatření v oblasti hospodaření s vodou a její ochrany, jež se budou týkat celého spektra veřejných politik v oblasti vodohospodářství, energetiky, zemědělství, dopravy, nakládání s odpady, cestovního ruchu, boje proti klimatickým změnám a přizpůsobování se jim a jež už nebudou odvětvová, nýbrž vzájemně propojená. ARLEM tvrdí, že ochrana a zachování tohoto zdroje, rozvoj infrastruktury a udržitelné hospodaření s vodou by měly být ústředním bodem každé strategie boje proti desertifikaci a klimatickým změnám, a proto doufá, že bude vypracována společná strategie pro vodu pro Středomoří, jak navrhla Unie pro Středomoří. ARLEM se domnívá, že je třeba brát v úvahu politické a hospodářské změny probíhající v řadě zemí v regionu Středozemního moře, a proto připomíná důležité připomínky uvedené v usnesení Výboru regionů ze dne 12. května 201115, zejména následující: −
13 14 15
se znepokojením sleduje události v jižním Středomoří a plně podporuje proces společenských, hospodářských a politických reforem, které směřují k demokracii a které by měly všem dotčeným zemím přinést stabilitu a ženám a mužům žijícím v tomto regionu nabídnout nové, reálnější příležitosti k budování míru a prosperity;
CdR 5/2011 fin – Stanovisko VR Úloha místních a regionálních orgánů při podpoře udržitelného hospodaření s vodními zdroji, Úř. věst. C 259, 2.9.2011, s. 13–18. Usnesení OSN A/RES/64/292 ze dne 28.7.2010 http://www.un.org/waterforlifedecade/human_right_to_water.shtml. CdR 156/2011 fin – usnesení Výboru regionů k Řešení dopadu a důsledků revolucí ve Středomoří.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
-9−
je si vědom toho, že hlavní příčinou migrace obyvatel do tohoto regionu a z něho je politická a sociální nestabilita v jižním Středomoří ve spojení s utiskováním, hospodářskými obtížemi a neustálým zhoršováním životního prostředí. Je pravděpodobné, že rozsah této migrace se v krátkodobém horizontu nesníží.
Vzhledem k tomu, že existuje vazba mezi migrací a rozvojovými politikami, považuje za naléhavě nutné zahájit nové politiky schopné vytvořit v tomto regionu takové ekonomické a sociální podmínky, které budou schopné zajistit místnímu obyvatelstvu trvalý rozvoj a podpořit volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Domnívá se tedy, že je třeba omezit chudobu vytvořením pracovních míst pro mladé generace, a doufá, že se zdroje a zkušenosti dostupné na mezinárodním poli plně využijí k podpoře a zachování výuky a odborné přípravy ve Středomoří, aby územní celky mohly plně spolupracovat a plně se zhodnotil jejich potenciál. V této souvislosti připomíná úlohu, již může hrát Unie pro Středomoří v řešení environmentálních krizí a jejich dopadů na přistěhovalectví, a zdůrazňuje přínos, jejž může ARLEM mít pro spolupráci místních a regionálních orgánů a pro výměnu specializovaných poznatků mezi nimi. Zdůrazňuje zejména praktickou prospěšnost rozvojových programů v oblasti boje proti desertifikaci a přizpůsobení se klimatickým změnám v rámci rozšíření evropské politiky sousedství a navrhuje, aby byla přijata konkrétní opatření pro různé regionální a místní útvary na jižním pobřeží Středozemního moře. ARLEM doufá, že se zvýší účinnost politik boje proti desertifikaci, a to propojením specifických cílů ochrany půdy a biologické rozmanitosti s širší strategií udržitelného růstu a boje proti klimatickým změnám založenou na rozvoji alternativních zdrojů energie a zhodnocení kulturního dědictví. ARLEM si uvědomuje, že pro omezení dopadů sucha a desertifikace jsou zapotřebí jak krátkodobá tak dlouhodobá řešení, která mají vyšší šanci na úspěch, pouze pokud celé společenství bude motivováno k provádění smysluplné činnosti v oblasti udržitelného rozvoje. Je proto přesvědčeno, že v tomto směru hrají zásadní úlohu nevládní organizace a že efektivní transfer poznatků v regionu lze zajistit, pouze pokud bude Unie pro Středomoří koordinovat vytváření partnerství mezi ústředními vládami a místními správními orgány. ARLEM je přesvědčeno, že tvorba a šíření metod udržitelného zemědělství je účinným nástrojem omezení příčin desertifikace a zmírnění jejích důsledků. Zároveň doufá, že propagace udržitelného zemědělství bude součástí širší strategie zaměřené na socioekonomickou modernizaci celého regionu. ARLEM si uvědomuje, že degradaci spojenou s desertifikací lze rovněž přičíst nadměrnému využívání zemědělských ploch a marginalizaci nejvíce znevýhodněných územních celků, a považuje proto za vhodné začlenit do zemědělských politik středomořských zemí zásady podmíněnosti sloužící k šíření osvědčených postupů, rovněž co se týče hospodaření s vodními zdroji (systémy pěstování plodin a způsoby zavlažování, které jsou v rovnováze s dostupností vody na daném území).
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
- 10 -
Domnívá se, že následkem prohlubování degradace životního prostředí mj. v důsledku klimatických změn se zvýší ekonomická nejistota lidí žijících a vyrábějících na těchto územích, a opět tedy zpochybňuje stávající zemědělské postupy a podporuje odolnější a flexibilnější modely výroby. V této souvislosti se domnívá, že zajímavým postupem pro přizpůsobení se je zvýšení rozsahu pastevectví, neboť zvyšuje flexibilitu v produkci bílkovin na územích s okrajovou polohou a je zcela ekologické. ARLEM si uvědomuje, že výzkumná činnost, jež je nezbytná k lepšímu pochopení složitých mechanismů degradace půdy, má interdisciplinární a transdisciplinární povahu, a považuje za pozitivní iniciativy vědecké a technické obce středomořského regionu, např. program MISTRALS16. Doufá, že bude docházet ke stále intenzivnější výměně poznatků mezi evropskými vysokými školami a vysokými školami v regionu Středozemního moře, neboť veřejné vzdělávání je hlavní hnací silou pro dlouhodobé zajištění povědomí o zásadní úloze, již hraje environmentální udržitelnost v boji proti desertifikaci a v přizpůsobování se klimatickým změnám. Považuje za užitečné rozšířit Clearing House Mechanism (CHM), jenž byl již přijat pro přizpůsobení se klimatickým změnám, i na strategie boje proti desertifikaci a přizpůsobení se jí. V tomto směru považuje za pozitivní výsledky projektu CLEMEDES, jehož cílem je zavedení CHM pro desertifikaci v zemích uvedených v příloze IV (jižní Středomoří), a doufá, že bude v budoucnu rozšířen na celý region Středozemního moře. ARLEM přiznává místním společenstvím hlavní úlohu při šíření povědomí o hrozbách desertifikace, jejích příčinách a následcích a je přesvědčeno, že je třeba propagovat výchovu k ochraně ekosystémů aridních oblastí jako zdroje flexibilní opory odolné vůči změnám klimatu. ARLEM si v této souvislosti plně uvědomuje, že politiky boje proti desertifikaci musí být skloubeny se stylem života a tradicemi místního obyvatelstva a je třeba se snažit začlenit místní tradiční poznatky do specifických akčních plánů. ARLEM kladně hodnotí značný počet a rozsah činností, které v boji proti desertifikaci zahájily místní a regionální orgány ve Středomoří, a tvrdí, že je důležité dodat příznivému politickému kontextu nezbytnou infrastrukturu, aby se mohly úspěšně provádět projekty boje proti desertifikaci. Jinými slovy orgány zapojené do dlouhodobé ochrany vlastních přírodních zdrojů, tj. společných statků obyvatel, musejí vyzvat k odpovědnosti a k akci jak ústřední úroveň vlády, tak nižší správní úrovně. ARLEM navíc doufá, že na základě nejúspěšnějších případů vzniknou mezinárodní partnerství mezi ústředními vládami, regionálními a místními orgány s cílem transferu znalostí a osvědčených postupů do Středomoří.
16
MISTRALS (Mediterranean Integrated STudies at Regional And Local Scales) je desetiletý program sledování a výzkumu za účelem pochopení environmentálních procesů probíhajících ve Středomoří v důsledku globální změny, jejž spustilo CNRS.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
- 11 ARLEM v této souvislosti uznává vysokou hodnotu ekologických infrastruktur (tj. opatření pro zastavení desertifikace, stabilizaci písečných dun a boj proti erozi půdy, opatření pro obnovu lesů a ochranu lesních ekosystémů prostřednictvím obnovy a rozšiřování tradičních lesních porostů, obnovy pobřežních oblastí a mokřadů, úpravy a stabilizace svahů atp.) a zasazuje se o to, aby budoucí strategie potírání pokračující desertifikace byly prioritně zaměřeny na takové typy řešení, které budou schopné ochraňovat půdu a zároveň chránit přírodní kapitál, obnovovat přírodní zdroje a nabízet nové příležitosti pro cestovní ruch a pracovní příležitosti. ARLEM má na paměti, že politiky zmírňování klimatických změn a přizpůsobování se jim a politiky boje proti desertifikaci mají hlavně místní rozměr, a vítá proto návrh propojit na základě přístupu nazvaného Territorial Approach to Climate Change (TACC) národní veřejné politiky s místními a regionálními politikami. Tento návrh si získal mj. podporu UNDP a UNEP. Prostřednictvím tohoto přístupu bude možné spojit nízkouhlíkové hospodářství s takovým územním a městským rozvojem, který zajistí udržitelnou výrobu energie, zabezpečí potraviny a vytvoří nové pracovní příležitosti. Degradace životního prostředí je na druhé straně rovněž úzce spojena s politikami využívání půdy, jež mají základ v územních plánech. Důležitým nástrojem udržitelného rozvoje jsou tedy inteligentní územní plány šetrné k životnímu prostředí. ARLEM za tímto účelem doporučuje, aby instituce odpovědné za územní plány zvážily při jejich tvorbě zmírňování a prevenci změny klimatu a desertifikace. Co se týče globální úrovně, ARLEM vítá stanovení obecného cíle pro udržitelný rozvoj, tj. dosažení nulové úrovně degradace půdy (zero net global land degradation), neboť je přesvědčeno, že prevence a obnova degradovaných území si žádá objektivní, měřitelné cíle. ARLEM tvrdí, že společnými cíli v celém regionu Středozemního moře by mělo být účinné využívání přírodních zdrojů a rozvoj zelené ekonomiky, a doufá, že Evropská komise bude jevit stále vyšší zájem o mezinárodní iniciativy v oblasti udržitelného rozvoje ve vodohospodářství, energetice, zemědělství, lesnictví a v oblasti mořských zdrojů. ARLEM v tomto směru a v přesvědčení, že místní a regionální orgány hrají strategickou úlohu, doufá, že úspěch Paktu starostů a primátorů v tvorbě politik snížení emisí CO2 v obcích Evropské unie bude možné rozšířit i na politiky boje proti desertifikaci a přizpůsobování se klimatickým změnám a že oblast zájmů Paktu starostů a primátorů bude rozšířena i na země na jižním pobřeží Středozemního moře. ARLEM považuje za jednu z příčin částečného neúspěchu boje proti desertifikaci omezený přístup orgánů příslušných k provádění akčních programů k udržitelným zdrojům financování. Proto se domnívá, že pro úspěšný boj proti desertifikaci v celém regionu je zásadně důležité, aby byly podpořeny inovační systémy financování dlouhodobých iniciativ místních a regionálních orgánů.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
- 12 ARLEM doufá, že návrhy, které uvedlo v této zprávě, mohou přispět k budování mírové budoucnosti a prosperity národů žijících ve Středomoří, a vyzývá své spolupředsedy, aby zprávu předali hlavám států a předsedům vlád zemí Unie pro Středomoří, generálnímu tajemníkovi Unie pro Středomoří, předsedovi Evropské rady a předsedům institucí a orgánů EU.
* *
*
Pozn.: Následuje příloha.
CdR 418/2011 rev. 1
.../...
- 13 PŘÍLOHA: Seznam příspěvků od členů ARLEM −
region Provence-Alpes-Côte d’Azur (Francie)
−
město Gaziantep (Turecko)
−
guvernorát Alžír (Alžírsko)
−
obec Pietá, La Valletta (Malta)
−
region Murcie (Španělsko)
−
region Kréta (Řecko)
−
obec Nikósie (Kypr)
−
Sdružení tureckých obcí (Turecko) _____________
CdR 418/2011 rev. 1 EN/IT-LB/EG/mp EN-LB/EG/mn