Zákon o evidenci obyvatel ve vztahu ke správnímu řádu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Zákon o evidenci obyvatel ve vztahu ke správnímu řádu Bakalářská práce

Autor:

Pavla Dvořáková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Bc. Roman Krčil

duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury V Kněževsi, 15. dubna 2010

Pavla Dvořáková

1

Anotace Práce je určena především subjektům, které se zabývají vztahem mezi zákonem o evidenci obyvatel a správním řádem. Definuje vazbu obou právních předpisů a vyhodnocuje přínos zákona o evidenci obyvatel pro vedení správního řízení. Upozorňuje na problémový vztah zákona o evidenci obyvatel a správního řádu, zejména s ohledem na údaj o trvalém pobytu, kdy dochází k nesouladu mezi oficiálně nahlášeným a skutečným místem trvalého pobytu. Práce naznačuje možnosti koordinace subjektů využívajících osobních údajů v rámci správního řízení. Věnuje se také legislativě, která by měla být vázána spíše na faktické bydliště než na formální místo trvalého pobytu. Annotation This thesis is primarily meant for those subjects engaged in the relation between Resident register law and the administration code. It defines the links of both legal provisions and evaluates possible assets of Resident register law in conducting administrative procedure. The thesis points out the problematic relation between Resident register law and the administration code, especially with respect to the entry stating people´s permanent residence, resulting in a discrepancy between the officially reported and the actual place of permanent residence. The thesis suggests possibilities for mutual coordination of subjects using personal data within the framework of the administrative procedure. It also deals with legislature which should be bound to the actual rather than the formal place of permanent residence.

2

Obsah: Úvod ......................................................................................................................................4 1. Definice základních pojmů..............................................................................................6 1. 1 Pojmy ze zákona o evidenci obyvatel ................................................................6 1. 2 Pojmy ze správního řádu ....................................................................................7 2. Vztah správního řádu k zákonu o evidenci obyvatel .................................................11 2. 1 Aplikace správního řádu na evidenci obyvatel .................................................11 2. 2 Vztah zákona o evidenci obyvatel pro správní řízení ......................................14 2. 3 Výkon státní správy na úseku zákona o evidenci obyvatel ..............................15 3. Trvalý pobyt ..................................................................................................................17 3. 1 Hlášení změny místa trvalého pobytu...............................................................17 3. 1. 1 Postup ohlášení změny místa trvalého pobytu.................................19 3. 2 Zrušení údaje o místu trvalého pobytu.............................................................20 3. 3 Druhy motivace ke změně místa trvalého pobytu...........................................22 3. 3. 1 „Nákup“ obyvatel............................................................................22 3. 3. 2 Daňové ráje.....................................................................................23 3. 4 Trvalý pobyt na sídle ohlašovny......................................................................24 4. Správní řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§ 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel).........................................................27 4. 1 Nejčastější důvody podaných návrhů..............................................................27 4. 2 Vedení správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu...................28 4. 3 Modelová situace..............................................................................................34 4. 3. 1 Procesní aspekty řízení.....................................................................42 4. 3. 2 Volba opatrovníka............................................................................42 4. 3. 3 Neexistence právní definice „užívacího práva“...............................46 4. 3. 4 Listinné důkazy................................................................................47 4. 4 Praktické dopady tzv. úřední adresy a související legislativa.........................49 4. 5 Doručovací adresa..........................................................................................51 5. Vyhodnocení významu zákona o evidenci obyvatel pro správní řád.......................55 5. 1 Vymezení pozitiv a negativ současné právní legislativy zákona o evidenci ve vztahu ke správnímu řádu..................................................56 5. 1. 1 Důsledky zásad pro nakládání s údaji vedenými zákonem o evidenci obyvatel v činnosti veřejné správy..........................56 5. 1. 2 Složitost postupu při zrušení údaje o místu trvalého pobytu........58 6. Závěr............................................................................................................................59 7. Seznam použité literatury............................................................................................62 8. Přílohy.........................................................................................................................64

3

Úvod

Cílem mé práce je definovat rámcově problematiku vztahu zákona o evidenci obyvatel ke správnímu řádu. Popsat a upozornit na možná úskalí správních řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Věnovat se opomíjenému statutu trvalého pobytu a jeho dopadu na správní řízení. Vyhodnotit přínos zákona o evidenci obyvatel pro vedení správních řízení. Vymezit základní pozitiva a negativa právní legislativy. Začlenění každého člověka do společnosti spoluutváří jeho příslušnost k rodině, obci a státu. Nedílnou součástí je i evidence obyvatel, která zvlášť v dnešní době klade důraz na rychlost, aktuálnost a přesnost. Zároveň musí být dostupná pro ty, kteří ji mohou využít k dobrému, a chráněna před těmi, kteří by ji mohli zneužít. Evidence obyvatel není samoúčelná úřední záležitost, ale může napomoci i při řešení závažných životních problémů. Její význam tak mohou docenit nejen samotní evidovaní obyvatelé, ale také veškeré subjekty veřejné moci. Ve své bakalářské práci se zabývám právě vztahem mezi evidencí obyvatel a správním řádem. Považuji ho za důležitý, protože může v praxi ovlivnit konkrétní činnosti správních orgánů, a to dokonce i v řadě společensky závažných událostí. Během své desetileté praxe referentky Městského úřadu Žďár nad Sázavou jsem měla možnost poodkrýt jednotlivé klady i zápory tohoto vztahu. Touto problematikou se budu zabývat podrobněji, přičemž konkrétní případy budu čerpat přímo ze své praxe. Svou práci jsem rozdělila do několika rámcových kapitol. V prvé řadě vysvětlím základní pojmy, nutné k pochopení souvztažnosti evidence obyvatel a správního řádu. V další části své práce se zaměřuji na to, jak je celé téma ukotveno v legislativní rovině. Zde je prostor na vymezení klíčových zákonů. Chci se zároveň věnovat trvalému pobytu, jeho změnám a souvislostem. Vedení systému evidence obyvatel vyžaduje neustálé opravy jak historických, tak současných dat, a často bohužel dochází k chybám v zadávání, což s sebou nese rizika ohrožení celého procesu správního řízení. Znalost pobytu účastníka je jeden ze zásadních faktorů pro řádný průběh správního řízení a dosažení vlastních účinků správního rozhodnutí.

4

Dále bych chtěla nastínit i legislativní změny trvalého pobytu. Specifickým případem změny trvalého pobytu je také nahlášení účastníka na adrese městského nebo obecního úřadu. Zamýšlím se i nad společenskými dopady, které toto opatření může přinést. Hodlám také upozornit na úskalí spojená s využíváním informačního systému evidence obyvatel – například jeho zabezpečení, způsob žádání potřebných údajů, identifikace během správního řízení nebo rizika selhání systému. Jak jsem se informovala i na ministerstvu pro místní rozvoj a ministerstvu vnitra, mnou zvolená problematika zatím nebyla komplexněji zpracována a neexistuje k ní odpovídající odborná literatura. Domnívám se proto, že moje bakalářská práce může být přínosem nejen pro ohlašovny úřadů, ale také pro ty, kteří by případně připravovali legislativní změny v této oblasti.

5

1. Definice základních pojmů 1. 1 Pojmy ze zákona o evidenci obyvatel Evidence obyvatel Každý vyspělý stát potřebuje k řádné státní správě evidovat své obyvatele, aby mohl spravovat agendy v oblasti veřejné. K tomu slouží přehledná celostátní evidence obyvatel, jejíž vedení a čerpání údajů z ní je upraveno zákonem. Informační systém evidence obyvatel Evidence obyvatel je vedena v informačním systému evidence obyvatel. Správu tohoto systému vykonává ministerstvo vnitra. V současné době je tento systém veden v elektronické podobě. Obsah informačního systému evidence obyvatel Informační systém evidence obyvatel obsahuje zákonem stanovené údaje o obyvatelích České republiky (ČR), tj. o státních občanech ČR, ale také o cizincích s povolením k pobytu na území ČR a o osobách, které mají přidělen azyl na území ČR. Zpracovatel a uživatel v informačním systému Zpracovatelem a zároveň i uživatelem těchto údajů z informačního systému evidence obyvatel je každý subjekt, který v souladu se zvláštním zákonem nebo s pověřením správce zpracovává osobní údaje podle zákona o ochraně osobních údajů. Každý z jednotlivých subjektů, tj. krajský úřad, úřad obce s rozšířenou působností nebo ohlašovna obecního úřadu, má daný rozsah své působnosti zpracování údajů. Zdrojem údajů kromě zmíněných úřadů jsou také soudy nebo matriční úřady, které do systému dodávají další informace ke zpracování. Ohlašovna Působnost na úseku evidence obyvatel vykonávají obecní úřady a újezdní úřady, pro které je v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZEO) použita legislativní zkratka

6

„ohlašovna“. Ohlašovna není tudíž pracoviště obecní úřadu, ale je takto označován obecní úřad v případech, kdy se jedná o výkon působnosti dle ZEO. V ostatních případech, kdy nejde výhradně o působnost dle ZEO, vyskytuje se v tomto zákoně označení obec nebo obecní úřad. Rodné číslo Fyzickou osobu v informačním systému evidence obyvatel má za úkol blíže specifikovat rodné číslo. Patří mezi základní osobní údaje v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Rodné číslo určuje ministerstvo vnitra. Shodné rodné číslo nesmí být přiděleno více fyzickým osobám. Rodné číslo je vedeno v registru rodných čísel. Je to jeden z řady osobních údajů v informačním systému evidence obyvatel. Problematika rodných čísel je však specifická, které bych se nechtěla ve své práci věnovat. Zmiňuji ji pouze z důvodu, že je řešena v ZEO. Trvalý pobyt Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.

1. 2 Pojmy ze správního řádu Správní řád Jde o obecnou právní normu upravující postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků (kraje, obce) a jiných orgánů či osob vykonávajících veřejnou správu. Obecně se vztahuje na veškeré postupy správních orgánů při výkonu vrchnostenské veřejné správy, přičemž vrchnostenská veřejná správa je taková správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu, při níž veřejný subjekt disponuje veřejnou mocí, tj. takovou mocí, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Subjekt, o jehož právech a povinnostech se rozhoduje, je v nerovnoprávním postavení s tímto orgánem a obsah působnosti nezávisí od vůle subjektu.

7

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SPŘ) je základní procesní předpis, který upravuje vedení správního řízení. Obsahuje obecnou úpravu správního řízení, principy a zásady, které jsou využívány při vedení správního řízení v jednotlivých agendách či odvětvích veřejné správy. Má proto význam pro ostatní právní předpisy. Výjimku tvoří jen záležitosti týkající se daní a poplatků. Pro ně je ustanoven speciální procesní postup. Správní právo Správní právo se skládá ze dvou částí – obecná část a zvláštní část. Obecná část upravuje zásady, pojmy, právní instituty, které zásadně platí pro veškerou veřejnou správu. Tvoří základ pro jiné obory veřejného práva, které jsou subjekty veřejné správy. Zvláštní část obsahuje hmotněprávní úpravu v rámci jednotlivých právních odvětví jednotlivých objektů speciálního práva. Hmotněsprávní právo obsahuje normy, které upravují činnost správních orgánů, a procesní správní právo jsou normy, které upravují organizaci a působnost a řízení správních orgánů před nimi. Správní řád se vztahuje na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací z oblasti veřejné správy rozhodují orgány státní správy. Působnost správních orgánů v oblasti veřejné správy chápeme jako okruh činností, jež směřují k zabezpečení záležitostí veřejných zájmů. Správní řád se nevztahuje na všechny činnosti veřejné správy, ale jen na tu část, v níž správní orgány uplatňují své pravomoci vůči jiným subjektům v nadřazeném postavení a rozhodují o právech a povinnostech jiných orgánů. Výsledkem této činnosti je nejčastěji rozhodnutí. Správní řízení Správní řízení je takový postup správního orgánu, jehož cílem je vydání rozhodnutí v konkrétní věci, pro konkrétní určené účastníky. Správní řízení definuje § 9 správního řádu: „Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.“

8

Zásady správního řízení Základní zásady správního řízení definují podstatné rysy veškerých činností správních orgánů. Vytvářejí základní osnovy, jež jsou správní orgány povinny bezvýhradně dodržovat. Základní zásady vycházejí z Ústavy, ze správního práva, z judikatury, z doporučení Evropského soudu pro lidská práva, Evropského soudního dvora. Zmínila bych alespoň tyto: 1. Zásada zákonnosti – správní orgán musí postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a uplatňovat svou pravomoc pouze k účelům, jenž mu byla zákonem svěřena a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena (vychází z Ústavy, listiny, mezinárodních smluv, zákonů, směrnic, nařízení, vyhlášek). 2. Zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů – správní orgán musí šetřit práva nabytá v dobré víře. Může do nich zasahovat pouze za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. 3. Zásada materiální pravdy – představuje povinnost správních orgánů zjistit v průběhu dokazování stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 4. Zásada legitimního očekávání – správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. 5. Zásada rychlosti a hospodárnosti – správní orgány jsou povinny vyřizovat věc bez zbytečných průtahů v zákonné lhůtě. Správní orgán má postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a zatěžovat dotčené osoby co nejméně. 6. Zásada rovnosti a nestrannosti – dotčené osoby mají při uplatňování svých práv rovné postavení. Správní orgán vyžaduje od všech osob plnění jejich povinností stejně. 7. Zásada služby veřejnosti – úředník by se měl chovat zdvořile a vycházet vstříc veřejnosti v průběhu správního řízení. S tím souvisí zásada poučovací, podle které má správní orgán osobě poskytovat poučení o jejich právech a povinnostech.

9

Účastníci řízení Účastníky řízení jsou obecně ti, o jejichž právech a povinnostech se ve správním řízení rozhoduje, nebo ti, jichž se rozhodnutí přímo týká. Způsobilost činit ve správním řízení samostatně úkony má jen ten, kdo má procesní způsobilost. 1. Účastníkem je ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení rozhodnuto. V řízení zahajovaném na žádost je to žadatel. Řízení z moci úřední – účastníky jsou osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. 2. Účastníkem je i ten, jehož práva a povinnosti mohou být přímo rozhodnutím dotčeny. 3. Účastníkem je v pochybnosti i ten, kdo tvrdí, že o jeho právech a povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, dokud se neprokáže opak. Správní orgán, má-li pochybnost, musí deklarovat, zdali je taková osoba účastníkem, či nikoliv. 4. Účastníkem je ten, komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přiznává. Příslušnost správních orgánů: Věcná příslušnost – určuje typ či druh správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést v konkrétním případě správní řízení a vydat rozhodnutí. Je obvykle stanovena zvláštním právním předpisem. Místní příslušnost – určuje, který z věcně příslušných správních orgánů má z hlediska své územní působnosti vést správní řízení. Tam, kde se řízení týká činnosti účastníka řízení, řídí se místní příslušnost místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitostí se místní příslušnost řídí místem, kde se nemovitost nachází. Pokud se neuplatní ani jedno ze dvou uvedených pravidel, řídí se místní příslušnost podle některé z forem úřední evidence účastníka ve vztahu k určitému místu. V případě řízení týkajících se podnikatelské činnosti účastníka, který je fyzickou osobou, jde o místo jeho podnikání. V ostatních řízeních, týkajících se fyzické osoby, se místní příslušnost řídí místem jejího trvalého pobytu. 1

1

Dostupný: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/spravni-rad-opu/1000818/46137/#b4

10

2. Vztah správního řádu k zákonu o evidenci obyvatel 2. 1 Aplikace správního řádu na evidenci obyvatel SPŘ se vztahuje nejen na rozhodování správních orgánů o právech, povinnostech nebo právem chráněných zájmech fyzických nebo právnických osob (tj. správní řízení v užším slova smyslu), ale postihuje veškerý postup správních orgánů v oblasti veřejné správy, včetně postupu na úseku evidence obyvatel, pokud zvláštní zákon (tzn. ZEO) nestanoví jiný postup. SPŘ se tak na postup správních orgánů při výkonu veřejné správy uplatní, aniž by bylo nutné na něj výslovně odkazovat, a zároveň sám ZEO stanoví určité odlišnosti, které průběh řízení v působnosti ZEO modifikují. Má tzv. subsidiární povahu, kdy se podle něho postupuje vždy, není-li zvláštními právními předpisy stanoveno jinak. Jinými slovy řečeno; nestanoví-li zákon o evidenci obyvatel jinak, postupuje se podle obecných předpisů o správním řízení (tj. dle SPŘ). Nejlépe to snad definuje § 1 SPŘ a § 180 SPŘ. § 1 SPŘ – předmět úpravy: „1) Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. 2) Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. 3) Tento zákon se nepoužije pro občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony prováděné správními orgány a na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti.“ § 180 SPŘ „1) Tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.

Staženo dne: 20. 3. 2010.

11

2) Pro případ, že podle dosavadních právních předpisů postupují správní orgány v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné a které nelze podle těchto předpisů řešit, podle části čtvrté tohoto zákona.“ Vztah ZEO ke SPŘ je specifikován v § 18 ZEO „1) V řízení o zrušení údaje o místě trvalého pobytu se podle § 12 odst. 1 vždy vydává rozhodnutí ve správním řízení. 2) O úkonech souvisejících s ohlášením změny místa trvalého pobytu podle § 10 odst. 4 až 11 se uskuteční záznam na přihlašovacím lístku.“

Jedním z příkladů je i problematika správních řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO, na kterou se podrobněji zaměřuji v kapitole č. 4. 2. Jiným úkonem podle SPŘ je však například i záznam na přihlašovacím lístku podle § 10 odst. 4 až 11 ZEO. Správní rozhodnutí se vydává pouze v případě, kdy se uskutečnění záznamu odmítne, protože nejsou splněny zákonné podmínky. SPŘ vymezuje příslušnost místní, vedení řízení a úkony správních orgánů, doručování, lhůty k provedení jednotlivých úkonů apod. Věcná příslušnost vyplývá ze ZEO. I samotné přihlášení občana k trvalému pobytu je řízením, kde se ale nevydává rozhodnutí podle SPŘ. Pouze se vyplní přihlašovací lístek (viz Příloha č. 1) k trvalému pobytu, který je žádostí občana. Občanovi se znehodnotí občanský průkaz ustřižením pravého dolního rohu. Výsledkem tohoto řízení je provedení změny místa trvalého pobytu a vydání potvrzení o změně místa trvalého pobytu, které občan obdrží. Rozsah působnosti SPŘ je dán rozsahem úpravy dané otázky v ZEO. Je-li daná oblast v ZEO upravena komplexně, tak se SPŘ nepoužije. Je-li upravena pouze částečně, použije se SPŘ na část neupravenou, a není-li upravena vůbec, použije se výlučně SPŘ. SPŘ je totiž obecně závazný právní předpis upravující procesní otázky ve vztahu ke zvláštnímu hmotněprávnímu předpisu. Jinými slovy, pokud ZEO neupravuje odlišným způsobem konkrétní postup, použije se SPŘ. Tedy opět uveďme příklad řízení o zrušení

12

údaje o místu trvalého pobytu, kde se postupuje dle SPŘ, stejně tak u přihlášení k trvalému pobytu či poskytnutí údajů z informačního systému evidence obyvatel. Vymezení rozsahu působnosti je zapracováno v § 2 až 8 SPŘ, tj. v základních zásadách činnosti správních orgánů. Správní orgán postupuje při správním řízení na úseku evidence obyvatel pouze v rámci platného právního předpisu, kterým je naprosto vázán. Svou pravomoc uplatňuje pouze k účelům svěřeným v rozsahu ZEO. ZEO je speciální právní úpravou a je tedy nadřazen SPŘ, který je normou procesní (obecnou). Pokud například správní orgán neprovede zaevidování občana k trvalému pobytu, je nutno vést „klasické“ správní řízení pozitivní vymezení - § 1 odst. 1, § 177 SPŘ - subsidiární působnost - dle § 1 odst. 2 SPŘ. Vztah ZEO a SPŘ upravuje ustanovení § 18 odst. 1 a 2; jinak platí, nestanovíli ZEO jinak, postupuje se podle obecných předpisů o správním řízení – negativní vymezení - § 1 odst. 3 SPŘ. Např. § 12 ZEO uvádí, že ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o trvalém pobytu. Dále uvádí, za jakých podmínek může dojít ke zrušení a kdo musí podat žádost. Samotný postup, jakým dojde ke zrušení, však ZEO neuvádí. Musíme tedy použít ustanovení SPŘ – jde o podpůrnou právní normu. ZEO má vazbu na množství zákonů v ČR, např. na zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně dalších zákonů atd. Obecně jsou právní předpisy, které mají vazbu na ZEO, uvedeny indexem u příslušného ustanovení a poznámkou za částí pátou pod čarou viz body 1) - 21). Těchto souvisejících právních norem je mnoho, i když se většinou vztahují spíše k jednotlivým ustanovením než k zákonu jako celku. K ZEO jsou vydány i prováděcí předpisy a směrnice – řeší ovšem jednotlivé postupy, nikoliv vztah mezi ZEO a SPŘ.

13

2. 2 Vztah zákona o evidenci obyvatel pro správní řízení Na řízení dle ZEO se použije ustanovení SPŘ. Např. v ZEO je upraveno podání žádosti o zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§ 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2), kdo je oprávněnou osobou, a zákonné podmínky vedoucí ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Již zde nejsou upraveny procesní úkony, které jsou však upraveny ve správním řádu. ZEO je tedy speciální právní předpis viz § 18 odst. 1 ZEO. Řízení se vede dle příslušných částí SPŘ, a to: a) Podle části I., části II. SPŘ, kde jsou upravena obecná ustanovení správního řízení (formální řízení), a části III., která upravuje zvláštní ustanovení o správním řízení. Správní řízení je takový postup správního orgánu, jehož účelem je vydání konstitutivního nebo deklaratorního rozhodnutí. Např.: - dle § 10 odst. 9 ZEO – nezaevidování změny trvalého pobytu; - dle ust. § 12 odst. 1 písm. a) ZEO – zrušení údaje o místu trvalého pobytu, byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů nebo nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností; - dle ust. § 12 odst. 1 písm. b) ZEO – zrušení údaje o místu trvalého pobytu, byl-li objekt odstraněn nebo zanikl nebo je nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení; - dle ust. § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO – na návrh oprávněné osoby rozhodne ohlašovna o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, přičemž musí být splněny podmínky zákonem stanovené podmínky tj. zánik užívacího práva a neužívání objektu; - dle ust. § 17d ZEO – přestupky na úseku EO; - dle ust. § 17e ZEO – správní delikty na úseku EO.

b) Podle části IV. SPŘ - vyjádření, osvědčení a sdělení (neformální řízení) např.: - přihlášení občana k trvalému pobytu § 10 ZEO;

14

- ust. § 8 odst. 3 a násl. ZEO, tj. poskytování údajů z informačního systému EO; - ust. § 10 odst. 8 ZEO, tj. sdělení údajů o občanech přihlášených k trvalému pobytu v objektu na žádost vlastníka objektu; - ust. § 16 písm. a), b), c), d) ZEO, tj. přidělení rodného čísla; - ust. § 16 písm. e) ZEO, tj. přidělení rodného čísla cizinci; - ust. § 17 odst. 2 písm. a), b), c), d) ZEO, tj. změna rodného čísla; - ust. § 17a, 17b, 17c ZEO, tj. přidělování, ověřování, osvědčování rodného čísla.

Údaj o trvalém pobytu je často užívaným institutem ve SPŘ. Je obsažen například v § 11 SPŘ (místní příslušnost), § 20 SPŘ (doručování fyzickým osobám), § 25 SPŘ (doručování veřejnou vyhláškou). Vyskytuje se také ve výrokové části rozhodnutí § 68 SPŘ, viz jednoznačná identifikace účastníka v protokolu § 18 odst. 2 SPŘ (jméno, příjmení, datum narození a trvalý pobyt). V řadě případů správní orgány veřejné správy užívají ve své praxi tohoto pojmu. Údaj o trvalém pobytu je jedním z parametrů, který ovlivňuje postup konkrétního správního orgánu např. při postupu doručování dokumentů správního orgánu účastníkům řízení.

2. 3 Výkon státní správy na úseku zákona o evidenci obyvatel Výkonem státní správy se rozumí přenesená působnost orgánu územního samosprávného celku, která byla orgánu územního samosprávného celku svěřena zákonem. Při výkonu přenesené působnosti se orgány územních samosprávných celků řídí zákony a jinými právními předpisy, usneseními vlády, směrnicemi ústředních správních úřadů a opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti. V § 22a ZEO je uvedeno, že působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, městským částem hlavního města Prahy, městským částem nebo městským obvodům měst Brna, Ostravy a Plzně a obecním úřadům podle tohoto zákona

15

jsou výkonem přenesené působnosti. V § 2 ZEO jsou vyjmenovány orgány, které na úseku evidence obyvatel státní správu vykonávají: § 2 ZEO „Státní správu podle tohoto zákona vykonávají: a) Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo"); b) krajské úřady; c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, v hlavním městě Praze městské části určené Statutem hlavního města Prahy a v územně členěných statutárních městech magistráty těchto měst (dále jen „obecní úřad obce s rozšířenou působností“); d) obecní úřady, v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech úřady městských částí nebo městských obvodů, pokud tak stanoví statuty těchto měst, a na území vojenských újezdů újezdní úřady, 4) (dále jen „ohlašovna“).“ Do samostatné působnosti obce související s problematikou patří např. spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů viz § 84, 85, 102 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů – tj. například rozhodování a o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství, navrhování změn katastrálních území uvnitř obce, slučování obcí apod.

16

3. Trvalý pobyt 3. 1 Hlášení změny místa trvalého pobytu Lidé se často v dnešní uspěchané době stěhují, mění místo svého výskytu včetně trvalého pobytu. Občan ČR může mít podle ZEO pouze jedno místo trvalého pobytu, tzn. nemůže být hlášen k trvalému pobytu na více než jedné adrese. Co se rozumí místem trvalého pobytu? Místo trvalého pobytu může mít občan v objektu, který je podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění pozdějších předpisů, označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním. Zároveň musí být objekt určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci, a to v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Již pominuly doby, kdy místo trvalého pobytu bylo zcela automaticky považováno za místo, kde občan skutečně žije, de facto fyzicky přebývá. V důsledku toho ovšem vzešla řada komplikací ať už pro občany, nebo pro úřady. Trvalý pobyt je tedy definován jako údaj „pouze“ evidenční. Ve skutečnosti s ním ale pracuje celá řada dalších zákonů a navazuje na něj škála práv a povinnosti, např. právo volební, výkon mandátů v obecních zastupitelstvech, poskytování sociálních dávek, příspěvek na bydlení, úhrada poplatku za svoz a likvidaci odpadu, parkování v placených zónách, exekuce apod. Nález Ústavního soudu ze dne 30. října 2002 říká toto: „Podle čl. 14 odst. 1 Listiny je svoboda pohybu a pobytu zaručena. Je zřejmé, že svobodou pohybu se rozumí oprávnění nejen občana, ale každého pohybovat se po území České republiky vymezeném jejími státními hranicemi a navštěvovat jednotlivá místa s výjimkou těch, pro která zákon ve smyslu ustanovení čl. 14 odst. 3 Listiny stanoví omezení. Svobodou pobytu se nepochybně rozumí (s právě uvedenou výjimkou odstavce 3) oprávnění svobodně

17

pobývat a usazovat se na kterémkoli místě v České republice, tj. oprávnění svobodně si volit bydliště uvnitř českého státu. Toto ústavní oprávnění svobodně si volit svůj dlouhodobý či krátkodobý pobyt (bydliště) na určitém místě tedy s sebou nepřináší požadavek (nařízení) v daném místě (bydlišti) se skutečně zdržovat nebo o tomto faktickém pobytu (bydlišti) informovat veřejnou moc. Ostatně doktrína tradičně odlišuje svobodu pobytu od tzv. „policejně“ evidenčního hlášení pobytu, „v němž jde o fikci - místo ohlášeného pobytu leckdy není místem skutečného bydliště“ (viz Pavlíček, V. - Hřebejk, J. Knapp, V. - Kostečka, J. - Sovák, Z.: Ústava a ústavní řád České republiky. 2. díl.: Práva a svobody, Linde a. s., Praha 1995, str. 136). Ustanovení § 10 odst. 1 věty první zákona o evidenci obyvatel uvádí, že místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Z toho tedy vyplývá, že takovým místem nemusí být jen místa s těmito důvody spojená. Na straně druhé to však neznamená (jak je patrno z dikce věty druhé téhož odstavce), že občan místo trvalého pobytu mít nemusí, nebo naopak, že takových míst může mít více než jedno. Z citované (obecné) právní úpravy je tedy zřejmé, že místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu, kterou si občan sám zvolí, přičemž takovou adresu (místo) trvalého pobytu může mít jen jedno. Ustanovení § 10 odst. 5 věty druhé (obdobně jako odstavce 4) zákona o evidenci obyvatel neupravuje společenský vztah založený na volbě občana (jako je tomu v případě ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel), ale reguluje situaci, která předpokládá předchozí postup podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel (tj. úřední zrušení místa takového pobytu), a řeší pouze důsledky, jež z toho pro místo trvalého pobytu vyplývají. Jedná se proto (stejně jako v případě odstavce 4) o speciální právní úpravu, která dotčenému občanovi nebrání v uplatnění práva volby místa trvalého pobytu (v rámci ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel) nebo v postupu v souladu s ustanovením § 10 odst. 5 a 6 zákona o evidenci obyvatel, tedy v ohlášení změny trvalého pobytu za podmínek tam uvedených. Napadené ustanovení se proto týká pouze jedné z možných - v ustanovení § 10 zákona o evidenci obyvatel upravených - forem určení (změny) místa trvalého pobytu a plní především vícekrát již zmíněnou evidenční funkci, z níž žádné důsledky pro výběr místa pobytu nevyplývají.“ 2

2

Pl. ÚS 4/02 publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 495/2002 Sb.

Dostupné: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_name=o%

18

3. 1. 1 Postup ohlášení změny místa trvalého pobytu Při ohlášení změny místa trvalého pobytu občan vyplní a podepíše přihlašovací lístek k trvalému pobytu, který je k dispozici na každé ohlašovně. Předloží platný občanský průkaz, u něhož není v důsledku jiné změny místa trvalého pobytu oddělena jeho vyznačená část (občan po ukončení pobytu v cizině předkládá namísto občanského průkazu cestovní pas, občan po nabytí státního občanství České republiky předkládá doklad o nabytí státního občanství) a předloží doklad opravňující užívat byt nebo dům, kam se chce přihlásit k trvalému pobytu (např. výpis z katastru nemovitostí – u rodinného domu nebo bytu v osobním vlastnictví, nájemní smlouvu – u městského či družstevního bytu). Není-li přihlašovaný ani nájemcem, ani vlastníkem bytu nebo domu, je odkázán na souhlas oprávněné osoby (tj. osoby, která je vlastníkem či nájemcem daného objektu). Tato osoba se dostaví s občanem buď na příslušnou ohlašovnu osobně, nebo přihlašovaný občan předloží úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Pokud občan při přihlášení splní zákonem požadované předpoklady (§ 10 odst. 6 ZEO), nic nebrání tomu, aby ohlašovna jeho nový trvalý pobyt zaevidovala. V takovém případě ohlašovna nevydává správní rozhodnutí, jde o provedení záznamu na přihlašovací lístek k trvalému pobytu, občanovi je vyhověno. Správní poplatek za změnu trvalého pobytu činí 50 Kč, ovšem s výjimkou dětí do věku 15 let, které jsou od správního poplatku osvobozeny. Vhodné je upozornit na to, že místo trvalého pobytu v souladu se ZEO má pouze občan, nikoli cizinec žijící na území ČR. Cizinci, kteří jsou obyvateli ve smyslu ZEO, trvalý pobyt podle ZEO nemají. Je třeba zdůraznit, že trvalým pobytem cizince se rozumí druh jeho povoleného pobytového režimu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Těmito výše uvedenými přepisy se řídí také hlášení pobytu cizinců. 20evidenci&PC_8411_l=495/2002&PC_8411_ps=10. Staženo dne: 10. 1. 2010

19

3. 2 Zrušení údaje o místu trvalého pobytu Odhlášení (změna místa trvalého pobytu) občana se provádí dvěma způsoby: a) Bude-li mít občan možnost změnit si svůj trvalý pobyt z vlastní vůle, učiní tak sám přihlášením k trvalému pobytu na tuto jinou adresu. A tím zároveň dojde k automatickému odhlášení z místa původního trvalého pobytu, což zajistí příslušný obecní úřad podle nového místa trvalého pobytu viz § 10 odst. 6 ZEO. b) Nebude-li mít občan možnost si z vlastní vůle trvalý pobyt změnit na jinou adresu, je možné proti takovému občanovi zahájit správní řízení ve věci zrušení jeho údaje o místu trvalého pobytu. ZEO hovoří o několika možných postupech zrušení údaje o trvalém pobytu. Ohlašovna rozhoduje o zrušení trvalého pobytu v těchto případech – citace § 12 odst. 1 a odst. 2 ZEO:

§ 12 ZEO (zrušení údaje o místu trvalého pobytu): „(1) Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, a) byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů nebo nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, b) byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení, nebo c) zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. (2) Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c) ohlašovně prokázat. (3) Zrušení údaje o místu trvalého pobytu se uvede v informačním systému.“ 20

Řízení dle písm. a) může být zahájeno jak na žádost oprávněné osoby (tj. vlastník či jiná oprávněná osoba ve smyslu § 10 odst. 6 písm. c) ZEO – tedy může jít např. o právoplatného nájemce nebo jinou osobu oprávněnou k užívání objektu např. z titulu věcného břemene, nebo disponující nájemní smlouvou apod.), tak z moci úřední (ex officio). Řízení dle písm. b) je obvykle zahajováno z moci úřední (ex officio), neboť pokud objekt zanikl, je bez vlastníka či oprávněného uživatele. Řízení je zahájeno podanou žádostí nebo oznámením správního orgánu účastníkům řízení, jichž se týká, že řízení je zahájeno (viz § 44 – § 47 SPŘ). V řízení probíhá standardní dokazování ve smyslu ustanovení v písm. a) a b) (prokázání např. toho, že občan byl přihlášen k trvalému pobytu na základě padělané, tedy neplatné nájemní smlouvy, na základě níž byl k trvalému pobytu přihlášen, nebo např. že na objekt bylo vydáno rozhodnutí o jeho demolici). Správní řízení vedené podle § 12 odst. 1 písm. a) a b) ZEO není příliš běžné. Proto mu v této práci není věnováno více prostoru. Nejčastější variantou zrušení údaje o místu trvalého pobytu vedeného na ohlašovnách je správní řízení na návrh oprávněné osoby v souladu s § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO. Jak je výše uvedeno, oprávněnou osobou mohou být majitelé domů či bytů, kteří jsou při tomto procesu správního řízení povinni, kromě jiného, obtížně prokazovat, že se dotyčná osoba na „jejich“ adrese nezdržuje. V odborné terminologii se tento stav označuje tak, že osoba objekt neužívá a dále prokázat, že jí zaniklo užívací právo k objektu nebo jeho vymezené části. Okrajově zmíním tzv. ukončení trvalého pobytu na území České republiky (§ 10 odst. 12 ZEO). I zde jde svým způsobem o zrušení údaje o místu trvalého pobytu. V praxi se jedná nejčastěji o ukončení trvalého pobytu ze zcela zřejmých důvodů, které souvisí se statutem trvalého pobytu. Občané se mohou buď definitivně rozhodnout o ukončení svého trvalého pobytu na území ČR ze svého osobního odhodlání – např. žena se provdá do zahraničí a již neuvažuje o svém návratu zpět do ČR. Nebo pouze na přechodné období – např. dívka se rozhodne strávit delší dobu v zahraničí jako au-pair. Občan, který se rozhodne ukončit svůj trvalý pobyt na území České republiky, sdělí tuto skutečnost písemně ohlašovně podle místa svého trvalého pobytu. Obecnímu úřadu obce

21

s rozšířenou působností, který vydal jeho občanský průkaz nebo matričnímu úřadu, podle místa trvalého pobytu, je povinen odevzdat občanský průkaz do 15 pracovních dnů od oznámení této skutečnosti. O této skutečnosti se učiní záznam do informačního systému evidence obyvatel.

3. 3 Druhy motivace ke změně místa trvalého pobytu Občan by měl vždy pečlivě uvážit následky svého rozhodnutí týkající se změny místa trvalého pobytu. Občan se ke změně místa trvalého pobytu může rozhodnout nejen kvůli změnám v osobním a pracovním životě (svatba, studium, zaměstnání), ale také kvůli zcela zištným důvodům. Tyto motivace mu většinou poskytují samotné obce, které ovšem také jednají z hospodářských důvodů – usilují například o získání peněz z veřejných financí tím, že zvýší počet všech občanů anebo pouze jedné skupiny občanů. Dnes se tyto důvody už tolik nevyskytují, ovšem ještě nedávno tyto možnosti byly.

3. 3. 1 „Nákup“ obyvatel Prvním případem ekonomické motivace ke změně údaje o místu trvalého pobytu bylo tzv. „skokové“ rozpočtové určení daní (dále jen RUD), které přidělovalo obcím státní prostředky ne podle počtu obyvatel, ale podle intervalu v počtu obyvatel, takže např. obec s 25 001 obyvateli získala stejný příjem jako obec s 49 999 obyvateli. Například město Jihlava v době platnosti tohoto RUD kleslo pod 50 tisíc obyvatel, což byla hranice intervalu, a pro Jihlavu to znamenalo hrozbu získat do svého rozpočtu o 26 milionů korun méně. Rozhodující pro RUD byl počet trvale bydlících obyvatel přihlášených k trvalému pobytu ke konci kalendářního roku. Proto se Jihlava koncem roku 2005 rozhodla potřebný „zbytek“ do 50 000 obyvatel získat tak, že nabídla finanční odměnu za přihlášení k trvalému pobytu. „Každý nový občan Jihlavy obdržel náborový příspěvek 3 tisíce korun. Zájem radnice byl prostý - překročením padesátitisícové hranice se město posune do

22

daňově výnosnějšího pásma, což znamená vyšší roční příjem právě o přibližně 26 milionů korun,“ 3 psaly v roce 2006 Lidové noviny. Během dvou týdnů se přihlásila skoro tisícovka lidí (často šlo o sociálně slabší občany), a díky nim Jihlava formálně překročila hranici 50 000 obyvatel. Prakticky se tento „nákup obyvatel“ odehrával tak, že např. 758 zájemců formálně „bydlelo“ ve 4pokojovém bytě na adrese Legionářů 2, Jihlava, který byl ve vlastnictví města. Ve skutečnosti ale ti lidé nadále žili ve svých původních mimojihlavských obcích, kde využívali servisu svých obcí. Jihlava za tento přístup čelila kritice právě těchto obcí. Jedním z nich byl i dolnocerekevský (městys Dolní Cerekev leží asi 12 km od Jihlavy) starosta Zdeněk Jirsa. „Tento spekulativní krok poškodil 26 obcí a měst v okolí Jihlavy přímo a nepřímo i ostatní obce a města v celé České republice z celkového celostátního výnosu daní. Z mé domovské Dolní Cerekve se přehlásilo do Jihlavy 18 občanů a pro městys to znamenalo daňovou ztrátu pro rok 2006 cca 112 000 Kč.“ 4 uvedl Jirsa v článku na serveru veřejného ochránce práv. Jirsa kritizoval fakt, že většina „koupených“ obyvatel se krátce po obdržení příspěvku opět odhlásila. Ministerstvo vnitra tehdy oznámilo, že podle něj Jihlava nepostupuje zcela v souladu se zákonem o evidenci obyvatel. Souhlasím s dolnocerekevským starostou v tom, že přístup Jihlavy byl přinejmenším eticky sporný a poukázal na mezeru v zákoně. Trvalý pobyt se v tomto případě stal čistě formálním úkonem a domnívám se, že tímto přístupem utrpěla prestiž hlášení trvalého pobytu jako takového.

3. 3. 2 Daňové ráje Druhým případem zištné motivace pak byly tzv. „daňové ráje“ v 90. letech minulého století, kdy obce usilovaly o získání co největšího počtu podnikatelů. Daně zaplacené podnikateli se převáděly do rozpočtu té obce, kde měl podnikatel trvalé bydliště, a to

3

MALECKÝ, Robert: Jihlava vytáhla z eráru miliony. In: Lidové noviny, 1. 9. 2006. Dostupný z WWW: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/jihlava_vytahla_z_eraru_miliony Staženo dne: 25. 2. 2010 4 Sborník z konference Trvalý pobyt, sekce O činnosti ochránce, podsekce Konference a semináře, rok 2007. Dostupný: http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/cinnost/konference.php&doc=1004 Staženo dne: 10. 1. 2010

23

bez ohledu na to, kde skutečně žil a podnikal. Obce se proto snažily finančně motivovat úspěšně podnikající fyzické osoby, aby si u nich zřídily trvalý pobyt. Této možnosti využilo v 90. letech například město Bystřice nad Pernštejnem. Konkrétní způsob získávání podnikatelů popsal na můj dotaz vedoucí odboru správy majetku a investic Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem ing. Aleš Sitař: „K programu, kterému se říkalo „daňový ráj“, stačilo mít vhodnou nemovitost ve vlastnictví obce, která byla evidována jako objekt bydlení – zákonné podmínky pro právo zřídit tu trvalé bydliště byla naplněna, přihlašovací lístek podepisoval statutární zástupce obce v roli majitele nemovitosti. Za celou dobu fungování „daňového ráje“ v Bystřici nad Pernštejnem nenastal ani jeden právní či praktický problém s takto vzniklým trvalým pobytem. A je možno konstatovat, že trvalý pobyt na bystřické adrese má dodnes většina z podnikatelů, kteří se sem před těmi více než 10 lety přihlásili.“ (viz Příloha č. 2) Motivace obcí spočívala v tom, že část zaplacených daní fyzické osobě – poplatníkovi - obec vrátila formou daru odsouhlaseného usnesením obecního zastupitelstva. Negativní dopad zde byl zcela shodný jako situace s „nákupem“ obyvatel. Tyto obce si „přivlastnily“ daňové výnosy, které měly putovat do rozpočtu jiných obcí a tím je poškozovaly.

3. 4 Trvalý pobyt na sídle ohlašovny Místem trvalého pobytu se rozumí sídlo ohlašovny, i přesto, že takové sídlo není specifikováno jako objekt určený pro bydlení ubytování nebo individuální rekreaci, v těchto typech situací: - je-li údaj o místu trvalého pobytu úředně zrušen § 12 ZEO, je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt zrušen (§ 10 odst. 5 ZEO); - v případě, že nelze zjistit místo trvalého pobytu novorozeného občana v době jeho narození, rozumí se místem trvalého pobytu tohoto občana také sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině. Podobně je to u případu ženy s trvalým pobytem na území ČR, která

24

porodila dítě, které je občanem ČR, a žena písemně požádá o utajení své osoby (§ 10 odst. 4 ZEO); - nemůže-li občan po ukončení pobytu v cizině nebo po nabytí státního občanství ČR předložit doklady opravňující vlastnictví bytu nebo domu nebo doložit oprávněnost užívání bytu anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu, je místem jeho trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu na území ČR měl občan poslední místo trvalého pobytu. Neměl-li občan pobyt na území ČR nebo jej nelze zjistit, je místem trvalého pobytu tohoto občana sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině. Nutno sdělit, že nejvíce občanů je hlášeno k trvalému pobytu na sídlech ohlašoven, je-li jim údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen. Počet občanů s tzv. úřední adresou, rozumějme adresou sídla ohlašovny, vzrůstá intenzivním tempem. Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu, jak je uvedeno výše. Je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12 ZEO), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. Přibývá stále více těch, kteří jsou nositeli tzv. úřední adresy a kteří mají v lepším případě již tuto skutečnost zaznamenanou ve svých občanských průkazech (je povinností občana si zažádat o nový občanský průkaz do 15 pracovních dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu - § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO). Jak je obtížné doručovat na adresu sídla ohlašovny, tj. na tzv. úřední adresu, za téměř 10 let platnosti ZEO zaznamenal asi již každý subjekt veřejné moci, který doručoval adresátovi s trvalým pobytem na tuto adresu. Neexistuje totiž jednotný postup držitele poštovní licence ani samotných obcí, jak nakládat s písemnostmi, které dochází občanům na tzv. úřední adresu. Situace je rozkolísaná a názory se různí. Některé obecní úřady plní doslova funkci „poštovní schránky“, což znamená, že držitel poštovní licence má možnost zanechat na ohlašovně (či podatelně obecního úřadu) výzvu, a ta je uložena v této schránce 10 dnů, což je předpokladem pro řádné uplatnění fikce doručení. Jiné úřady však zaujímají takový postoj, kdy okamžitě od

25

poštovní doručovatelky odmítnou takovou zásilku přijmout a ihned ji držitel poštovní licence vrací zpět odesílateli s odůvodněním „adresát má tzv. úřední adresu“. V usnesení Nejvyššího správního soudu (ve kterém soud dovodil, že právo na zvolení místa trvalého pobytu je veřejným subjektivním právem) se v této souvislosti uvádí: „Zákon o evidenci obyvatel sice stanoví (§ 10 odst. 5), že místem trvalého pobytu v případě rozhodnutí o zrušení je sídlo ohlašovny, jde však o místo pobytu administrativní, aniž by jeho funkci (uvedenou v § 10 odst. 1 citovaného zákona – doplněno) vůbec ohlašovna mohla plnit.“ 5 Adresa sídla ohlašovny je pouze jakýmsi administrativním údajem, jedná se o evidenční údaj. Tento „evidenční údaj“ však může sehrát významnou roli v případě určení místní příslušnosti volebního okrsku občana, v případě úhrady poplatku za svoz komunálního odpadu, při žádosti o sociální dávky, a v neposlední řadě i v nejožehavějším a tolik diskutovaném tématu, a to vymáhání dluhů exekutory. Mnoho občanů je tak hlášeno k trvalému pobytu na sídlech ohlašoven po celé ČR účelově, aby se tak vyhnuli odpovědnosti za škody, jež napáchali svým jednáním.

5

Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2007, čj. 2 As 64/2005-108 Dostupný z WWW: http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&ID=8509 Staženo dne: 5. 2. 2010

26

4. Správní řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§ 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o evidenci obyvatel) 4. 1 Nejčastější důvody podaných návrhů Proč se vlastně děje rušení údaje o trvalém pobytu? Společným základním jmenovatelem je většinou nějaká negativní změna v životě občanů, v životě jejich příbuzných, obava z těžké životní situace nebo zištný důvod, jak ušetřit své peníze nebo se vyhnout nepříjemným povinnostem. Lidé často neznají řešení této situace, a proto žádají úřad o pomoc. Nejčastějšími důvody jsou v posledních letech především exekuce, respektive obavy z nich. Dalším motivem jsou majetková vypořádání rozvedených manželů. Čistě pragmatickým důvodem pak jsou snahy vyhnout se platbám některých povinných částek – zejména jde o poplatky za komunální odpad. Na ohlašovny se tak v prvním případě obracejí lidé, kteří jako majitelé nebo nájemci nemovitostí chtějí nechat zrušit trvalý pobyt někomu, kdo jej má přihlášený na adrese jejich objektu. Vztah mezi žadateli přitom může být i v rámci rodiny – typickým příkladem jsou třeba rodiče, kteří se domáhají zrušení údaje o místu trvalého pobytu svým dětem, které se vlastní vinou dostaly do finančních obtíží s důsledky následného vymáhání těchto dluhů. Druhým případem jsou pak sami ti, kteří se již v konkrétním objektu nezdržují, a nemají k němu ani užívací titul. Ti se pak domáhají toho, aby se jejich pobyt na stávajícím místě zrušil a přesunul se na sídlo ohlašovny. Lidé se bydlením na radnici chtějí vyhnout exekuci na jejich skutečné adrese anebo placení různých poplatků tamtéž. Exekutoři se totiž zaměřují na místa trvalého pobytu, která však se skutečnými místy pobytu nemusí mít nic společného, takže z bytu nebo domu jsou při exekuci odvezeny i věci někoho jiného, než na koho se exekuce vztahovala. Z médií se řada těchto občanů dozvěděla, že se tak mohou vyhnout nepříjemným povinnostem, lépe se vyhnout dosahu institucí a úřadů, a zneužívají této situace. Problém

27

je v tom, že po změně zákona v roce 2000 řada občanů považovala samotný fakt „papírového bydlení na úřadě“ za něco společensky méně přijatelného, někteří z nich to dokonce doslova považovali za ostudu, zatímco desetiletá praxe zákona způsobila otupení těchto obav, a řada nositelů trvalého pobytu na sídle ohlašovny takový stav považuje za něco zcela běžného. Rozdíl mezi oběma zmíněnými případy je takový, že v prvním správní orgán žadateli poskytne informaci o vedení správního řízení – viz § 12 ZEO. Oproti tomu v druhém případě ohlašovna občanovi sdělí, že k trvalému pobytu na sídle ohlašovny nemůže být na svou vlastní žádost přihlášen automaticky, ale musí proběhnout příslušné správní řízení. Již zmíněný motiv najít úkryt před exekutory ovšem není zcela „samospasitelný“, jak se někteří žadatelé o přihlášení trvalého pobytu přímo na ohlašovnu domnívají. „Je pravdou, že s lidmi trvale evidovanými na obecních úřadech nemůžeme v podstatě nic dělat. Přesto chci upozornit, že trvalé bydliště dotyčného v rámci exekuce není směrodatné. Pro provedení exekuce je dostačující místo, kde se dotyčný zdržuje, nikoli jeho trvalá adresa. Ráda bych však řekla, že daleko lepším řešením než volit cestu trvalého bydliště na radnici, je využít možností insolvenčního zákona, máme s tím dobré zkušenosti,“

6

sdělila

v regionálních médiích Marie Sárová, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Jihlava. Závěrem lze nicméně konstatovat, že počet občanů trvale přihlášených na úřadech roste. Konkrétní čísla za kraj Vysočinu například přesahují 5 000 lidí. Rapidní nárůst zaznamenaly úřady za loňský rok - v roce 2009 jich v rámci celého kraje přibylo 845, nejvíce pak 436 osob v Jihlavě.

4. 2 Vedení správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu Je třeba rozlišit dvě varianty vedení správního řízení: a) na žádost (návrh) b) z moci úřední 6

SLAVÍK, Michal: Stovky zadlužených lidí končí na radnicích. In: Jihlavský deník, 13. 1. 2010. Dostupný z WWW: http://jihlavsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/20100113_ji_stovky-zadluzenych-lidi-konci-na-radni.html Staženo dne: 15. 2. 2010

28

Správní řízení (§ 9 SPŘ) je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. V celém řízení je nutno dbát základních zásad správního řízení (zejm. § 2 – § 8 SPŘ). Správní řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu spadá do výkonu přenesené působnosti obce. Ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu na návrh je příslušný obecní úřad – prvoinstanční správní orgán – orgán I. stupně a odvolacím orgánem je příslušný krajský úřad. Místně příslušný je takový obecní úřad územního obvodu, ve kterém má občan, jehož trvalý pobyt má být zrušen, hlášený trvalý pobyt. Ohlašovna, kterou se rozumí de facto každý obecní úřad každé obce, je pak funkčně příslušná. Náročné správní řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu řeší mnohdy neuvolnění starostové z obcí I. typu, pro které je provádění této složité agendy vyčerpávající. Východiskem může být uzavření tzv. veřejnoprávní smlouvy (ust. § 63 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve zněních pozdějších předpisů, ust. § 159 a násl. SPŘ). Tou se přenáší působnost výkonu této problematiky na větší obec či město stejného správního obvodu obce s rozšířenou působností, která disponuje potřebným materiálním i personálním zázemím. Správní řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§ 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO) je nejčastější varianta co do frekvence správních řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu někomu jinému. V řízení vystupují jako účastníci řízení navrhovatel (rozumí se jím vlastník objektu nebo vymezené části) a dotčená osoba – tedy občan, o jehož údaji o místu trvalého pobytu má být rozhodnuto. Pokud je návrh podán na matku s nezletilým dítětem, pak účastník řízení (nezletilec) je v souladu s ust. § 32 odst. 1 SPŘ zastupován rodičem coby svým zákonným zástupcem. Účastníci mají stejná práva a povinnosti vůči správnímu orgánu (§ 36 SPŘ), který ve věci rozhoduje a který je řádně poučí (§ 4 odst. 2 SPŘ). Předpokládaná je jejich způsobilost k právním úkonům, aby byli schopni samostatného jednání při procesních úkonech souvisejících se správním řízením. Nemohou-li vystupovat osobně, je nasnadě určit si svého zmocněnce (§ 33 SPŘ).

29

Není-li účastník řízení procesně způsobilý, zastupuje ho zástupce (specifikace různých způsobů zastupování účastníka řízení je vymezena § 31 SPŘ – jde o zákonného zástupce, opatrovníka a zmocněnce). V zákonem stanovených případech (§ 32 odst. 2 SPŘ) je správní orgán povinen ustanovit opatrovníka. Problematice volbě opatrovníka se podrobněji věnuji v souvislosti s modelovým příkladem v kapitole 4. 3. Zmocněncem může být osoba, která je způsobilá k právním úkonům, tedy dosáhla věku 18 let, není zbavena či omezena ve způsobilosti právním úkonům. Obvykle si účastník volí jako svého zmocněnce právního zástupce, advokáta (zmocnění se prokazuje písemně tzv. plnou mocí nebo se udělí ústně do protokolu). Ten, pokud je k tomu důvod, je oprávněn zplnomocnit jinou osobu, která by místo něj za účastníka mohla jednat, je-li uvedeno v plné moci pro jaký úkon – jde o tzv. substituci. Správní orgán je vždy povinen zkoumat rozsah zplnomocnění (rozlišujme generální a speciální plnou moc). Úkony správního orgánu provádí oprávněná úřední osoba v průběhu správního řízení (§ 15 odst. 2 SPŘ). Pro správní řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu je nejčastěji oprávněnou úřední osobou pracovnice ohlašovny příslušného obecního úřadu. Není výjimkou, že oprávněnou úřední osobou může být přímo starosta. Správní řízení je zahájeno ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu na návrh oprávněné osoby, tj. navrhovatelem, dnem, kdy návrh došel k věcně a místně příslušenému správnímu orgánu. V ust. § 12 odst. 2 ZEO je uvedeno, že ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby. Oprávněnou osobou je osoba starší 18 let, způsobilá k právním úkonům, která je oprávněna užívat objekt nebo jeho vymezenou část (např. byt nebo obytnou místnost), anebo je provozovatelem ubytovacího zařízení, kde se občan hlásí k trvalému pobytu - viz § 10 odst. 6 písm. c) ZEO. Návrh na zrušení údaje o místu (viz Příloha č. 3) musí obsahovat patřičné náležitosti. Navrhovatel by se měl co nejvíce snažit o prokázání existence naplnění kumulativních podmínek (tzn. že obě dvě podmínky musí být naplněny současně) tak, aby jeho návrhu bylo vyhověno - viz ust. § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO. Jak vidíme, ZEO je speciální co do procesu vůči SPŘ. Jednak tím, že striktně omezuje toto řízení jako řízení zahajované pouze na návrh oprávněné osoby (správní orgán nemůže

30

nikdy sám zahájit řízení, byť by věděl, že někdo někde nebydlí a nemá tam ani užívací právo k objektu). A dále také tím, že vychyluje důkazní břemeno výlučně na žadatele, který je povinen splnění obou podmínek předvídaných v § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO prokázat (navrhnout dostatečné důkazy k tomu, aby po jejich provedení mohl mít správní orgán za bezpochyby prokázané, že dotyčný, jehož trvalý pobyt má být zrušen, se v objektu nezdržuje a ani k němu nemá užívací právo). Toto ustanovení jasně modifikuje § 50 odst. 2 a 3 SPŘ, který obecně povinnost opatřovat si důkazy dává správnímu orgánu. Toto je jasný projev oné speciality ZEO vůči SPŘ, § 12 odst. 2 ZEO má přednost před § 50 odst. 2 SPŘ. K návrhu obvykle navrhovatel přiloží dokumenty, listiny, kterými dokládá jednak oprávněnost k podání žádosti (nájemní smlouvu, výpis z katastru nemovitostí), a další listiny, které prokáží splnění podmínek uvedených v § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO. Splňuje-li návrh všechny potřebné náležitosti, je povinen správní orgán co nejdříve uvědomit účastníky řízení o zahájeném správním procesu v souladu s ust. § 47 odst. 1 SPŘ. Nesplňuje-li žádost náležitosti dle správního řádu (§ 37 a § 45 SPŘ), je navrhovatel správním orgánem vyzván k jejich odstranění (§ 45 odst. 2 SPŘ). „Oznámení o zahájení řízení“ je zpravidla spojeno s nařízením ústního jednání (§ 49 SPŘ). Alespoň je tak v poslední době doporučováno odvolacími orgány, tj. krajskými úřady, které vykonávají metodickou pomoc pro ohlašovny a jsou zároveň nadřízeným správním orgánem. Ústní jednání správní orgán není sice povinen nařizovat v každém správním procesu, ale může mu napomoci osvětlit některé dosud skryté či dosud neobjasněné skutečnosti. Správní řád stanovuje, že správní orgán ústní jednání nařídí tehdy, stanoví-li tak zákon, anebo tehdy, je-li to nezbytné k naplnění významu řízení a je-li to nutné k uplatnění práv účastníků řízení. Správní orgán je povinen o ústním jednání vyrozumět účastníky řízení nejméně s pětidenním předstihem (§ 49 odst. 1 SPŘ). Ústní jednání je v případě zrušení údaje o místu trvalého pobytu téměř vždy neveřejné, jelikož se jedná o takový druh řízení, kde je nutno dbát zvýšené ostražitosti správního orgánu na ochranu osobních a citlivých, mnohdy velmi choulostivých informací účastníků řízení.

31

Při této fázi správního řízení se sepisuje s účastníky řízení tzv. protokol o ústním jednání, s předchozím znovupoučením o právech a povinnostech. Náležitosti protokolu (obecně) jsou jasně vymezeny § 18 odst. 2 a 3 SPŘ. Může nastat situace, kdy se účastník řízení k nařízenému ústnímu jednání nedostaví, a to aniž by se správnímu orgánu ze své neúčasti předem a včas omluvil, přestože byl předem a včas řádně obeznámen o jeho nařízení. Účastník řízení tak nemůže svá procesní práva při ústním jednání uplatnit. Ve svém důsledku pak později může svého nedbalého jednání litovat. Nejen že může ublížit sobě, ale svým postojem zatíží i průběh správního řízení. Účastník řízení se vystavuje nebezpečí udělení pořádkové pokuty (§ 62 SPŘ) nebo může správní orgán využít další množnosti, a to předvedení (§ 60 SPŘ). K tomuto úkonu vydá správní orgán Usnesení o nařízení předvedení. Nelze vyloučit, že se v oblasti správních řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu správní orgán setká se zřejmým a jednoznačným naplněním zákonných podmínek pro zrušení údaje o trvalém pobytu. V tomto případě pak ústní jednání opravdu potřebné není. Ze své vůle, ale také na podněty účastníků řízení, shromažďuje podklady pro zdárné vydání rozhodnutí ve věci. Jak již bylo výše zmíněno, účastníci řízení mají v souladu s ust. § 36 odst. 1 SPŘ právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Správní orgán provádí důkazní řízení. Častým důkazním prostředkem pro povahu tohoto správního řízení je důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SPŘ) a důkaz na základě předložení listiny (§ 53 SPŘ). Připomeňme, že navrhovatel má v souladu s ust. § 12 odst. 2 ZEO povinnost správnímu orgánu – ohlašovně – prokázat splnění obou zákonných podmínek vymezených § 12 písm. c) a odst. 2 ZEO. Listinným důkazem je konkrétně nečastěji výpis z katastru nemovitostí či nájemní smlouva opravňující k užívání. Posléze může navrhovatel požádat o výslech svědků osobně navržených. Účastníci mají povinnost správnímu orgánu poskytovat při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí potřebnou součinnost (§ 50 odst. 2 SPŘ) a navrhovat důkazy na podporu svých tvrzení (§ 52 SPŘ). Jakmile jsou shromážděny potřebné podklady před vydáním rozhodnutí, oznámí správní orgán tuto skutečnost účastníkům a vyzve je, aby se s podklady seznámili (§ 36 odst. 3 SPŘ). (Poznámka: účastník řízení se může již při sepisování protokolu o ústním jednání vzdát práva k seznámení se s podklady rozhodnutí, o této skutečnosti učiní správní orgán záznam do protokolu a nechá jej účastníkem též podepsat.) 32

Po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě vyhotoví správní orgán rozhodnutí (§ 67 SPŘ) do 30 (60) dnů od zahájení správního řízení. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu občanovi v souladu s ust. § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO musí obsahovat předepsané náležitosti, vydává ho věcně místně příslušný správní orgán, musí být ve shodě se ZEO a SPŘ, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Před vydáním rozhodnutí je dobré ověřit v informačním systému EO u příslušeného úřadu obce s rozšířenou působností, zdali občan, jemuž má být trvalý pobyt zrušen, nezměnil svůj trvalý pobyt na jinou adresu.

Po zahájení řízení mohou nastat tyto situace: a) zastavení řízení a to z důvodů vymezených § 66 odst. 1 SPŘ; b) zamítnutí návrhu na zrušení trvalého pobytu, jelikož navrhovatel není oprávněnou osobou k podání návrhu v souladu s § 12 odst. 2 ZEO; c) zamítnutí návrhu na zrušení údaje o trvalého pobytu z důvodu nesplnění alespoň jedné z podmínek uvedených v § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO, tj. buď zánik užívacího práva nebo neužívání; d) vyhovění návrhu, tzn. zrušení údaje o místu trvalého pobytu občanovi – Rozhodnutí (viz Příloha č. 4); Účastníci mají právo na odvolání (§ 81 SPŘ), a to do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí ve věci. Je-li podáno odvolání, správní orgán I. stupně zkontroluje, jestli odvolání obsahuje veškeré náležitosti (§ 37, § 82 odst. 2 SPŘ). Případně vydá výzvu k odstranění nedostatků odvolání (§ 82 odst. 2 SPŘ). Správní orgán I. stupně má povinnost zaslat odvolání všem účastníkům a vyzvat je k vyjádření k podanému odvolání (ve výzvě stanoví lhůtu minimálně 5 dnů k vyjádření, viz § 86 SPŘ), podle potřeby doplní řízení. Dále mohou nastat v postupu správního orgánu I. stupně tyto tři varianty postupu:

33

a) Správní orgán má možnost zrušit nebo změnit rozhodnutí, pokud tak v celém rozsahu vyhoví odvolání a pokud tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže souhlasí – proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat (tzv. Autoremedura, § 87 SPŘ). b) Pokud neshledá podmínky pro autoremeduru (§ 87 SPŘ) – předá spis se svým stanoviskem do 30 dnů od doručení odvolání odvolacímu orgánu, tj. příslušenému krajskému úřadu dle § 88 odst. 1 SPŘ. c) Správní orgán I. stupně řízení zastaví pro důvody uvedené v § 88 odst. 2 SPŘ.

4. 3 Modelová situace Na ohlašovnu Městského úřadu Žďár nad Sázavou se dostavila dne 20. 11. 2009 paní Marie Nováková, nar. 9. 9. 1954, trvale bytem Janáčkova 1505/10, Žďár nad Sázavou 8. Pracovnice ohlašovny zjistila, že paní Marie Nováková má problém, který by potřebovala vyřešit. Její syn Petr Novák, nar. 28. 10. 1979, dosud trvale bytem tamtéž, se již více než dva roky nezdržuje v místě svého trvalého pobytu, tj. na adrese shodné s trvalým pobytem své matky paní Marie Novákové. Syn vede nezřízený styl života, spočívající především v rostoucí oblibě konzumace drog a alkoholu, což následně vede ke ztrátě zaměstnání. Syn je již dospělý, dávno ukončil přípravu budoucího povolání a své matce dosud nijak nepřispíval na chod domácnosti. Paní Nováková je nucena hradit veškeré platby související s jeho přihlášením na této adrese, tj. včetně poplatku za svoz komunálního odpadu. Navíc se v poslední době začaly v její domovní schránce objevovat obsílky od soudních exekutorů, adresované jejímu synovi. Skutečnost, že její syn by mohl být ve finanční nouzi vzniklé svými dluhy, si dosud nepřipustila. Paní Nováková má obavu, že by v případě synových problémů mohla přijít o majetek ve svém bytě, potažmo o celý byt. Celý svůj problém svěřila pracovnici ohlašovny, která jí nabídla možné alternativy řešení dané situace. Pracovnice ohlašovny sdělila paní Marii Novákové jako potencionální navrhovatelce, že pakliže si její syn v současné době za daných okolností nemá možnost

34

změnit trvalý pobyt na jinou adresu, bude muset paní Nováková podat návrh na zrušení jeho údaje o místu trvalého pobytu. Paní Marie Nováková sdělila, že její syn se nemá kam přihlásit, jelikož bydlí v podnájmu, kde si ho pronajímatel nechce přihlásit na trvalý pobyt. Správní orgán navrhl paní Marii Novákové, ať rovnou sepíše návrh ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu svému synovi. Pracovnice ohlašovny poradila navrhovatelce, jak takový návrh sepsat. Náležitosti návrhu jsou: kdo návrh podává, čeho se týká, co se navrhuje a další údaje, stanovené zákonem. Z návrhu tak musí být patrné, že se paní Marie Nováková domáhá zrušení údaje o místu trvalého pobytu svému synovi na konkrétní adrese, a dotyčná musí uvést důvod svého podání. Správní řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu jejímu synovi je zahájeno dne 20. 11. 2009, jelikož paní Marie Nováková (dále jen navrhovatelka) podala návrh ve věci téhož dne. Návrh obsahoval všechny předepsané náležitosti. Správní orgán proto bez zbytečného odkladu uvědomil druhého účastníka, tj. syna navrhovatelky, p. Petra Nováka, o zahájení správního řízení v souladu s ust. § 44 odst. 2 SPŘ. Správní orgán rovněž předvolal účastníky řízení k ústnímu jednání podle § 59 SPŘ. Poučil oba účastníky o jejich právech a povinnostech. Jako účastník řízení má v řízení: a) tato práva: - prohlásí-li, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady (§ 16 odst. 3 SPŘ); - pokud je občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny (§ 16 odst. 4 SPŘ); - zvolit si zmocněnce; zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí, kterou lze udělit i ústně do protokolu; v téže věci můžete mít k současně pouze jednoho zmocněnce (§ 33 odst. 1 SPŘ);

35

- navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; přičemž správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy (§ 36 odst. 1 SPŘ); - vyjádřit v řízení své stanovisko (§ 36 odst. 2 SPŘ); - před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 SPŘ); - nahlížet do spisu (§ 38 odst. 1 SPŘ); - činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části (§ 38 odst. 4 SPŘ); - na to, aby správní orgán i bez návrhu zjistil všechny rozhodné skutečnosti svědčící v jeho prospěch i v neprospěch (§ 50 odst. 3 SPŘ); - na oznámení rozhodnutí (§ 72 SPŘ); b) tyto povinnosti: - předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti (§ 36 odst. 4 SPŘ); - poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí (§ 50 odst. 2 SPŘ); - označit důkazy na podporu svých tvrzení (§ 52 SPŘ); - navrhovatel je podle ust. § 12 odst. 2 zák. o evidenci obyvatel povinen prokázat existenci důvodů uvedených v § 12 odst. 1 písm. c) ZEO; Oběma účastníkům bylo tedy řádně, tj. dle § 19 odst. 4 SPŘ (do vlastních rukou) a dle § 59 SPŘ (minimálně s pětidenním předstihem) oznámeno předvolání k ústnímu jednání v předmětné věci. Navrhovatelka i jmenovaný převzali písemnost hned následující den poté, co byla ohlašovnou (správním orgánem) vypravena, tj. 21. 11. 2009. K ústnímu jednání, stanovenému na termín 30. 11. 2009 se dostavili oba účastníci řízení, kteří byli seznámeni s obsahem spisového materiálu a po zákonném poučení s nimi správní orgán sepsal výpovědi.

36

Navrhovatelka k věci uvedla: „Pan Petr Novák je můj syn, který je na předmětné adrese hlášen k trvalému pobytu od svého narození. Více než před dvěma lety se však ode mne odstěhoval. Odešel zcela dobrovolně a odnesl si všechny své věci. V současné době bydlí v podnájmu; pronajímatel mu ale nevystavil podnájemní smlouvu a zároveň mu odmítl udělit souhlas k jeho přihlášení na trvalý pobyt. Důvodem podání mého návrhu je především obava z exekutorů kvůli synovým finančním problémům. Odmítám za syna i nadále hradit poplatky spojené s jeho přihlášením na uvedené adrese. To je vše, co mohu ke správnímu řízení sdělit.“ Pan Petr Novák uvedl: „Seznámil jsem se s obsahem návrhu navrhovatelky – mé matky p. Marie Novákové - ze dne 20. 11. 2009. Souhlasím s odůvodněním jejího návrhu a nemám proti němu námitek. Z místa svého trvalého pobytu jsem skutečně odešel dobrovolně. Chtěl jsem se osamostatnit a žít se svou přítelkyní. Od roku 2008 bydlím v podnájmu na adrese Stará 1202/5, Žďár nad Sázavou 9. Všechny své věci jsem si do místa svého současného pobytu přestěhoval. Pronajímatel bytu, ve kterém nyní bydlím, však není ochoten si mne na tuto adresu přihlásit k trvalému pobytu. Svoji matku nechci zatěžovat svými finančními problémy, vím, že má obavu z návštěvy exekutorů kvůli mým dluhům.“ Navrhovatelka, vědoma si své povinností stanovené jí ust. § 12 odst. 2 ZEO prokázala správnímu orgánu předložením listinného důkazu, tj. výpisem z katastru nemovitostí ze dne 19. 11. 2009 vlastnictví k předmětnému objektu. Podle ust. § 53 odst. 6 SPŘ byl proveden důkaz touto listinou, a to tak, že její obsah byl správním orgánem přečten účastníkům řízení. K provedení důkazu touto listinou účastník řízení p. Petr Novák uvedl, že je mu známo výlučné vlastnictví objektu jeho matkou. Dále navrhovatelka správnímu orgánu doložila rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 5. 10. 2009, které nabylo právní moci dne 28. 10. 2009, určující neexistenci užívacího práva jejího syna p. Petra Nováka k výše uvedenému objektu. Druhý účastník řízení, tj. syn navrhovatelky, se k tomuto listinnému důkazu neměl potřebu vyjádřit. Své tvrzení o neužívání objektu svým synem se navrhovatelka snažila prokázat provedením důkazu výslechem navržených svědků, a to dvou sousedů: p. Zdeňka Štěpničky, nar. 5. 5. 1957, trvale bytem Janáčkova 1507/12, Žďár nad Sázavou 8 a pí. Lenky Holanové, nar. 12. 8. 1964, trvale bytem Janáčkova 1503/8, Žďár nad Sázavou 8. Správní orgán proto předvolal tyto svědky ke svědecké výpovědi. Svědci byli poučeni o tom, že v souladu s ust. § 55 odst. 1 SPŘ každý, kdo není účastníkem, je povinen 37

vypovídat jako svědek; musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet. V opačném případě se vystavuje nebezpečí stíhání pro přestupek proti pořádku ve státní správě podle § 21 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Svědek nesmí být vyslýchán: - o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem, které je povinen zachovávat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn (§ 55 odst. 2 SPŘ) - jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn (§ 55 odst. 3 SPŘ) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Podle ust. § 59 SPŘ je předvolávaný svědek povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodu učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit. Pokud se bez omluvy na předvolání nedostaví, může mu být podle § 62 odst. 1 písm. a) SPŘ uložena pořádková pokuta až do výše 50 000 Kč, případně může být dle § 60 SPŘ ke svědecké výpovědi předveden orgány Policie ČR nebo strážníky obecní (městské) policie. V případě neomluvené neúčasti při tomto jednání mu podle ust. § 79 odst. 6 SPŘ může být uložena povinnost nahradit náklady, které vznikly správnímu orgánu porušením jeho povinnosti. K ústnímu jednání se dostavili oba předvolaní svědci. Pan Zdeněk Štěpnička po náležitém poučení k věci uvedl: „Jsem sousedem navrhovatelky pí. Marie Novákové. Na adrese svého trvalého pobytu, tj. na adrese Janáčkova 1507/12, Žďár nad Sázavou 8, bydlím od dětství. Proto správnímu orgánu mohu sdělit, že oba účastníky řízení – jak p. Marii Novákovou, tak jejího syna p. Petra Nováka - dobře znám. Její syn se v místě svého trvalého pobytu nezdržuje od roku 2007, odešel tehdy sám a bez nátlaku. Po jeho odchodu z místa trvalého pobytu mi říkal, že chtěl mít soukromí se svou přítelkyní. Já jsem ho už od té doby na této adrese nikdy nezahlédl. Předtím jsem ho vídával pravidelně i několikrát za

38

den kolem předmětného objektu vykonávat nějakou pracovní činnost nebo při návštěvě u nich doma. To je vše, co mohu k tomuto řízení sdělit.“ Druhý svědek, tj. p. Lenka Holanová, k věci uvedla: „Pan Petr Novák je můj bývalý soused. Tudíž znám oba účastníky řízení. Jelikož vím, že bydlí v podnájmu se svou přítelkyní, mohu jen potvrdit, že jsem ho v místě jeho trvalého pobytu neviděla již asi dva roky. Pamatuji se, jak mě p. Petr Novák coby sousedku žádal o pomoc s vynášením věcí z domu. Paní Marie Nováková bydlí ve svém domě od té doby sama.“ Oba svědci byli po vyslechnutí a zaznamenání jejich výpovědí do protokolu se zápisem seznámeni. Souhlasili s ním. Byli také vyrozuměni o tom, že podle § 79 odst. 4 SPŘ mohou uplatnit svůj nárok na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku souvisejících s provedením svědecké výpovědi u správního orgánu do 8 dnů poté, co náklady vznikly, jinak jim jejich nárok zaniká. Účastníci řízení se ke svědeckým výpovědím nechtěli vyjádřit, s obsahem výpovědí byli srozuměni a neměli doplňující otázky. V tento moment měl správní orgán za to, že provedené důkazy postačí k tomu, aby bylo možno konstatovat, že na základě těchto důkazů byl zjištěn stav věci tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, a tudíž není třeba provádět další dokazování a lze ve věci vydat rozhodnutí. Účastníci řízení taktéž provedení dalších důkazů nenavrhli. Proto správní orgán účastníkům řízení sdělil, že má podklady pro rozhodnutí ve věci za shromážděné, a v souladu s ust. § 36 odst. 3 SPŘ dává oběma účastníkům možnost se k podkladům před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Oba účastníci v reakci na to při ústním jednání správnímu orgánu shodně uvedli, že již k věci nemají co dodat, a tedy že nechtějí využít svých práv podle ust. § 36 odst. 3 SPŘ, což bylo do protokolace stvrzeno jejich podpisy a podpisem oprávněné úřední osoby. Ve výroku rozhodnutí se v souladu s ust. § 68 odst. 2 SPŘ uvedlo, že podle ust. § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO se na základě návrhu p. Marie Novákové, nar. 9. 9. 1954, trvalý pobyt Janáčkova 1505/10, Žďár nad Sázavou 8 ruší údaj o místu trvalého pobytu jejímu synovi p. Petru Novákovi, nar. 28. 10. 1979, na adrese Janáčkova 1505/10, Žďár nad Sázavou 8. Odůvodnění obsahovalo v souladu s § 86 odst. 3 SPŘ popis důvodů výroku rozhodnutí správního orgánu.

39

Správní orgán stručně popsal průběh provedeného řízení a v odůvodnění se dále zaměřil zejména na naplnění dvou kumulativních podmínek pro možnost zrušení trvalého pobytu ust. § 12 odst. 1 písm. c) ZEO, tj. zániku užívacího práva p. Petra Nováka a faktického neužívání objektu p. Petrem Novákem. Správní orgán pečlivě zhodnotil provedené důkazy, tj. důkazní listiny předložené účastníky řízení, obsah svědeckých výpovědí a konečně i vyjádření účastníků řízení. Současně též rozvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil, tzn. že v tomto konkrétním případě bylo možno konstatovat, že všechny provedené důkazy i shodná prohlášení účastníků řízení se vzájemně podporovaly, a správnímu orgánu tedy nevznikla žádná pochybnost o tom, že obě zákonné podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu výše jmenovaného byly v řízení bezpochyby prokázány. Při vyhotovení rozhodnutí správní orgán současně vzal v úvahu: Ust. § 12 odst. 1 písm. c) ZEO mimo jiné stanoví: „Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.“ Ust. § 12 odst. 2 ZEO mimo jiné stanoví: „Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c).“ Ust. § 10 odst. 6 písm. c) ZEO stanoví, kdo je oprávněnou osobou: „Za oprávněnou osobu se považuje osoba starší 18 let, způsobilá k právním úkonům, která je oprávněna užívat objekt uvedený v odstavci 1 nebo jeho vymezenou část (např. byt nebo obytnou místnost), anebo je provozovatelem ubytovacího zařízení, kde se občan hlásí k trvalému pobytu.“ Ust. § 10 odst. 2 ZEO stanoví: „Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti.“ Ust. § 10 odst. 5 ZEO stanoví: „Je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen.“

40

Rozhodnutí v neposlední řadě obsahovalo poučení o možnosti podat odvolání dle § 68 odst. 5 SPŘ. Rozhodnutí bylo účastníkům řízení oznámeno doručením stejnopisu písemného vyhotovení dne 21. 11. 2009. Po domluvě z předchozího dne se dostavili na pracoviště správního orgánu ve smluvenou dobu. Připravené rozhodnutí bylo účastníkům předloženo, aby se s ním mohli seznámit. Po jeho přečtení se oba účastníci shodli na tom, že s obsahem písemnosti zcela souhlasí a nemají důvod, proč by řízení měli prodlužovat. Pan Petr Novák vyslovil přání, zdali by nebylo možné věc ještě v tentýž den uzavřít. Načež jeho matka – navrhovatelka p. Marie Nováková - byla synovým požadavkem příjemně překvapena. Obávala se možnosti odvolání proti rozhodnutí ze strany syna, který jednal v minulosti mnohdy proti její vůli. Správní orgán účastníkům na jejich přání vyhověl. K rozhodnutí byla připojena poznámka, že dle § 81 SPŘ se oba účastníci na místě vzdávají práva odvolání proti rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí tak mohou dle § nabýt právní moci hned následující den, tj. 22. 11. 2009. Účastníci na místě obdrželi rozhodnutí, kde obsahem výroku je, že jmenovanému p. Petru Novákovi se ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, tj. 22. 11. 2009 ruší trvalý pobyt na adrese Janáčkova 1505/10, Žďár nad Sázavou 8 a zavádí se na sídlo ohlašovny Městského úřadu Žďár nad Sázavou, tj. Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou 1. Změnu trvalého pobytu účastníkovi řízení zanese pracovnice ohlašovny do informačního systému evidence obyvatel. V zájmu „dobré správy“ správní orgán nad rámec odůvodnění rozhodnutí pana Petra Nováka po nabytí právní moci výše citovaného rozhodnutí upozornil, že je povinen si ve lhůtě do 15 pracovních dnů po dni, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o jeho místě trvalého pobytu, požádat o vydání nového občanského průkazu, a to v souladu s ust. § 14 odst. 1 písm. c) bod 9 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o občanských průkazech). V případě porušení této povinnosti by se p. Petr Novák vystavil nebezpečí stíhání pro přestupek podle § 16a odst. 1 písm. c) zákona o občanských průkazech, za což by mu mohla být jako sankce uložena pokuta až do výše 10 000 Kč.

41

4. 3. 1 Procesní aspekty řízení Výše popsaný příklad je do jisté míry nekonfliktní, kdy správní orgán neřešil možné komplikace, které se v řízení mohou vyskytnout. Správní orgán například ještě před zahájením správního řízení nemůže vědět, jak by se řízení mohlo při různých okolnostech odvíjet. Jde o to, jestli v popsaném případě matka sepíše návrh již doma, anebo ho pošle poštou, nebo ho sepíše do protokolu s pomocí úřednice. Od toho se odvíjí datum zahájení řízení. Dále jde o to, zda řízení bude probíhat korespondenční formou bez osobní účasti účastníků řízení, nebo zda řízení bude vyžadovat předvolání k ústnímu jednání. Jak se správní orgán vypořádá s doručováním účastníkům řízení - jestli v popsaném konkrétním modelovém případu syn přebírá obsílky od správního orgánu a k jednání se dostavuje, anebo obsílky nepřebírá a k jednání nechodí. Správní orgán se pak vypořádává s otázkou ustanovování opatrovníka a veřejnou vyhláškou. Mohlo by dojít i k situaci, kdy žadatelka není povinna při podání žádosti dokládat žádné listiny (tedy ani nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Svoje oprávnění by mohla prokázat následně zasláním poštou (při korespondenčním vedení správního řízení), nebo by potřebné listiny předložila při ústním jednání. Věnujme se alespoň ústředním bodům, kterými se správní orgán při rušení údaje o místu trvalého pobytu v souladu s ust. § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ZEO často musí zabývat.

4. 3. 2 Volba opatrovníka V rámci řízení o zrušení trvalého pobytu není výjimkou případ, kdy faktický výskyt osoby, které má být zrušen údaj o místu trvalého pobytu, není nikomu (ani navrhovateli, ani správnímu orgánu) znám. V takovém případě by správní orgán měl vynaložit snahu na zjištění místa faktického výskytu účastníka řízení, jemuž má být trvalý pobyt zrušen, případně zjistit adresu pro doručování. Pakliže se to nepodaří, ustanoví takovému účastníku řízení opatrovníka. Ustanovení opatrovníka má dopady co do rychlosti, tak do hospodárnosti správního řízení, protože správní orgán má vyřizovat záležitosti bezodkladně a bez průtahů.

42

V souladu s ust. § 32 odst. 2 SPŘ jsou vymezeny okolnosti, za kterých je správní orgán povinen rozhodnout usnesením o opatrovníkovi: a) účastníkovi, který nemá procesní způsobilost, pokud nemá zákonného zástupce nebo nemůže-li ho zákonný zástupce zastupovat a nemá-li opatrovníka podle zvláštního zákona; b) osobám, kterým brání jiná právní překážka, aby v řízení samy činily úkony, jestliže si nezvolily zmocněnce; c) osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně (tj. minimálně dvakrát) nedaří doručovat; d) osobám, které nejsou známy; e) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 16 odst. 5 SPŘ; f) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného lékařského posudku; g) účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 SPŘ (hlavním účastníkům), kterým se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední (§ 46 odst. 2 SPŘ), nebo; h) účastníkům, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.

Správní orgán ustanovuje opatrovníka účastníkovi řízení k hájení jeho práv. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo byl opatrovníkem ustanoven a také opatrovanci, dovoluje-li to povaha věci nebo stav opatrovance, který by byl schopen vnímat obsah usnesení ve věci. Proti usnesení o stanovení opatrovníka se lze odvolat. Správní orgán by měl mít na paměti, že opatrovník má plně hájit práva a zájmy opatrovance. To znamená, že by opatrovník měl být po dobu správního řízení, pro nějž byl ustanoven opatrovníkem, aktivní. Například by měl podávat vyjádření, nahlížet do spisu atd.

43

Opatrovníkem správní orgán ustanovuje obvykle tu osobu, u níž je opatrovanec v péči, případně jinou vhodnou osobu. Pokud takové osobě nebrání závažná překážka, měla by funkci opatrovnictví zastat. Není-li role opatrovníka zodpovědná ve smyslu ochrany práv a zájmů opatrovance, vydá správní orgán usnesení o zrušení ustanovení opatrovníka a ustanoví jinou osobu. Funkce opatrovníka zanikne, když: a) opatrovanec začal být zastupován zákonným zástupcem; b) opatrovanec nabyl procesní způsobilosti. O této skutečnosti správní orgán učiní záznam do spisu. Ve správním řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu se opatrovník volí nejčastěji účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám. Tomuto úkonu by však měla předcházet snaha správního orgánu najít skutečné místo pobytu účastníka řízení. V praxi se často ukazuje, že správní orgán ustanovuje opatrovníka z řad svých zaměstnanců. V této souvislosti by takový postup mohl být sporný a napaden kvůli možnému střetu zájmů. Kolega, který se de facto „ujme“ opatrovnictví, může, ale také nemusí být jednoznačně přesvědčen o zodpovědné a řádné úloze opatrovníka svému opatrovanci. S největší pravděpodobností by dbal zájmů a ochrany práv opatrovník ustanovený z prostředí rodinného či okruhu opatrovanci osob blízkých. Proto je volba opatrovníka z řad úředníků, tj. zaměstnanců správního orgánu, poněkud sporná, a to pro své často formální naplnění nežli skutkové. SPŘ ovšem nezakazuje, aby opatrovníkem mohl být ustanoven zaměstnanec ze správního orgánu, který vede řízení. Je však třeba zdůraznit, že musí být dodržována zásada rovnosti (§ 7 SPŘ), a správní orgán by také měl zvážit a předjímat možné podjatosti oprávněné úřední osoby (§ 14 SPŘ). Je ale vůbec nutné osobám neznámého pobytu ustanovovat opatrovníka pro řízení o návrhu na zrušení údaje o trvalém pobytu podle § 12 ZEO? Zde je jeden možný úhel pohledu: Stanovisko Odboru legislativy a koordinace předpisů ministerstva vnitra ze dne 6. 1. 2006, čj. LG-1463/2005 – výňatek ze stanoviska MV ČR:

44

„Při aplikaci § 32 odst. 3 správního řádu ve vztahu k vydání rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu podle § 12 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů, je třeba vycházet z toho, že tímto rozhodnutím není účastníkovi řízení odnímáno právo ani mu není ukládána povinnost. Nebude tedy nutné ve smyslu § 32 odst. 3 správního řádu ustanovovat opatrovníka, ale správní orgán bude doručovat veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu. Přitom lze vycházet z § 10 zákona o evidenci obyvatel, podle něhož se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti.“ 7 Na základě tohoto stanoviska viz výše se může výklad rozcházet. Ust. § 25 SPŘ stanoví, že se doručuje veřejnou vyhláškou: - osobám neznámého pobytu nebo sídla; - osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat; - jakož i osobám, které nejsou známy; - v dalších případech, které stanoví zákon. Toto stanovisko je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu o tom, že údaj o trvalém pobytu je subjektivní právo: Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2007 čj. 2 As 64/2005-108: „Právo na zvolení místa trvalého pobytu podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, je veřejným subjektivním právem, proti jehož porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle § 65 a násl. s. ř. s. před správním soudem. Nedílnou součástí práva na zvolení místa trvalého pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého

7

KROUPOVÁ, Pavlína: Nezávazné vzory pro řízení o návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu; doporučený metodický materiál pro potřeby ohlašoven obecních/městských úřadů a úřadů městysů Libereckého kraje, prosinec 2009, str. 8

45

pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky.“ 8 Tento judikát byl klíčový a následně Ministerstvo vnitra ČR již jasně deklarovalo, že vzhledem k dotčené judikatuře je nutné ustanovovat v tomto řízení osobě neznámého pobytu opatrovníka a „pouhé“ doručování osobě neznámého pobytu formou veřejné vyhlášky není možné. Je ale možné na věc pohlížet i z jiného úhlu pohledu? Zdá se, že ano. Neboť správní orgán ověří z informačního systému evidence obyvatel místo trvalého pobytu účastníka řízení, a tak je i přes faktické nezdržování se osoby v místě svého trvalého pobytu její pobyt vlastně znám. Občan přece může mít zřízenou datovou schránku nebo mohl v souladu s § 19 odst. 3 SPŘ požádat o doručování na adresu pro doručování nebo mohl mít adresu pro doručování dle § 20 odst. 1 SPŘ, na kterou mu mají být doručovány písemnosti viz § 10b odst. 1 ZEO. Pokud však těchto možností nevyužil, může mu správní orgán doručovat písemnosti s využitím fikce náhradního doručení podle ust. § 24 odst. 1 SPŘ. V takovém případě nejsou shledána opodstatnění k postupu doručování ve formě veřejné vyhlášky (§ 32 odst. 3 SPŘ). Záleží tedy na zvážení pojmů – a to osoba neznámého pobytu a osoba neznámého skutečného pobytu. Světlo do celé záležitosti snad vnáší Závěr č. 78 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke SPŘ ze dne 22. 6. 2009: Ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu (viz Příloha č. 5) 9 . Ve své praxi zastávám názor, že v řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu, je-li řízení vedeno s osobou neznámého pobytu, je třeba ustanovit opatrovníka a nepostačuje pouze použití § 32 odst. 3 SPŘ, tj. veřejné vyhlášky.

4. 3. 3 Neexistence právní definice „užívacího práva“ Další problém při prokazování první zákonem stanovené podmínky pro zrušení údaje o trvalém pobytu je zánik tzv. užívacího práva viz § 12 odstavec 1 písm. c) a celý odstavec 2 8

Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2007, čj. 2 As 64/2005-108 Dostupný z WWW: http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&ID=8509 Staženo dne: 15. 1. 2010 9

Závěr č. 78 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 22. 6. 2009 Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/zavery-poradniho-sboru-ministra-vnitra-ke-spravnimu-radu.aspx Staženo dne: 24. 1. 2010

46

téhož §, v němž se navrhovateli ukládá povinnost toto ohlašovně prokázat. Praxe ukazuje, že prokázání této podmínky za splněnou je mnohdy pro ohlašovny nesmírně zatěžkávacím procesem ve smyslu vysvětlení klientovi, jak má tento zánik prokázat. Ze Souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv 2008 bylo k této otázce uvedeno: „Důkazní prostředky, na jejichž základě bude prokázáno splnění této podmínky, mohou být různé. V této souvislosti jsou správní orgány povinny sdělit, které skutečnosti mají za neprokázané a v jakém směru by navrhovatel měl svůj návrh doplnit. Není naopak možné, aby úřady paušálně návrhy zamítaly s uvedením, že navrhovatel zánik užívacího práva neprokázal.“ 10 Obvykle se doporučuje ponechat tuto závažnou problematiku k rozhodování příslušného orgánu, tj. soudu, který se zabývá právními vztahy, jež jsou upraveny zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2008, č. j. 2 As 53/2008 – 52 je mj. uvedeno: „Nejvyšší správní soud zastává názor, že právem užívání ve smyslu § 12 zákona o evidenci obyvatel se rozumí právo vlastnické či spoluvlastnické, právo odpovídající věcnému břemeni, právo nájmu apod. (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007, č. j. 2 As 64/2005 – 121); za právo užívání lze však považovat i právo na bydlení podle § 712a občanského zákoníku.“ 11

4. 3. 4 Listinné důkazy Dalším problémem je předkládání listinných důkazů. Jak při přihlašování, tak při rušení údaje o místu trvalého pobytu je vždy povinnost prokázat oprávněnost přihlášení, anebo oprávněnost k podání návrhu ve věci zrušení údaje o trvalém pobytu. ZEO hovoří o tom, že oprávněná osoba doloží doklad o vlastnictví, anebo oprávněnost k podání. ZEO vůbec neřeší, jaký druh listiny o vlastnictví má být předložen – zdali postačí kupní či darovací smlouva, smlouva o převodu, o dědictví apod. Z titulu vlastnictví k předmětnému objektu je zpravidla nejvhodnější předložit výpis z katastru nemovitostí. Je však s podivem, že 10

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv z roku 2008. Dostupný z WWW: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_2008.pdf

11

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2008, č. j. 2 As 53/2008 - 52 Dostupný z WWW: http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=17598&mark=

47

ZEO neuvádí, jakého stáří by měly být předkládané listiny. Zřejmě by se mělo jednat o platné listiny, ale ZEO přitom stáří dokladu neurčuje. Obsažené údaje v listině by však měly být platné. Mohou to být tedy listiny staršího data, ale potom záleží na správním orgánu, aby si jejich aktuálnost ověřil náhledem do katastru nemovitostí. V praxi se často stává, že pracovník ohlašovny pošle klienta pro nový výpis z katastru nemovitostí – to vše za poplatek, vzhledem k nejednoznačnému nastavení příslušeného paragrafu v ZEO. Není výjimkou, že si přitom každý občan ČR může díky elektronickému přístupu např. na portálu www.nahlizenidokn.cuzk.cz potřebné údaje ověřit zcela zdarma. Není toto až přehnaná byrokracie? Pokud by zákon neukládal tuto povinnost, mohl by si pracovník ohlašovny sám skutečný stav věci ověřit na uvedené webové stránce, a měl by navíc jistotu aktuálních údajů. V 21. století, označovaném jako století výpočetní a komunikační techniky, v době informačních technologií, je snad již zakotvení takového ustanovení, které ukládá občanovi povinnost předložit listinu o vlastnictví, řekněme poněkud zastaralou tezí. V konečném důsledku se takové zákonné ustanovení může v očích klienta jevit jako svým způsobem úřednický alibismus. Na závěr je na místě citovat jednu ze zásad činnosti správních orgánů: § 6 SPŘ odst. 2 „Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.“ Přetrvává zde tedy omezení dané zvláštním předpisem, tj. ZEO, který dosud stanoví povinnost občana doložit listinný důkaz. Domnívám se, že by si toto ustanovení zasloužilo legislativní změnu, která by korespondovala s výše uvedenou zásadou.

48

4. 4 Praktické dopady tzv. úřední adresy a související legislativa Nesoulad skutečného místa trvalého pobytu a formálně vedeného místa trvalého pobytu má převážně negativní důsledky. Na rozdílnost evidovaného a skutečného pobytu muselo být reagováno v různých předpisech. Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání na tento stav pamatuje a po podnikateli vyžaduje pro umístění místa podnikání na takovou adresu souhlas obce. Osoby, které mají trvalý pobyt na ohlašovně, sice mohou požádat o vydání živnostenského oprávnění, ale místo podnikání musí mít jiné, nemohou podnikat na adrese sídla územního samosprávného celku, pokud k tomu nedostali souhlas samosprávy (§ 46 odst. 1 písm. f) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Negativní důsledky jsou nejen ekonomické, ale mají i další dopady. Konkrétně jde například o to, že lidé s údajem o trvalém pobytu na ohlašovně často neplatí za svoz popelnic a mají neplatný občanský průkaz (správně by si měli požádat o vydání nového s adresou radnice) – jenže to bohužel i řada institucí nekontroluje. Nelze jim doručit poštu, ač by si mohli na evidenci obyvatel zřídit i doručovací adresu. Na některých menších obcích pro malý počet těchto lidí zřizují poštovní přihrádku, to ale není povinností úřadů. „Pokud si tyto osoby nevyzvednou poštovní zásilku nebo složenku osobně, doručuje se jim pak veřejnou vyhláškou. Tím pádem jsou nezastižitelní,“

12

uvedla v Jihlavském deníku

Alena Doležalová, tisková mluvčí havlíčkobrodské radnice. Na okraj této kapitoly poznamenejme, že trvalý pobyt může ovlivnit například i zákon o zaměstnanosti, což je zvláště v době hospodářské krize aktuální otázka. Jde totiž o hojně diskutovanou otázkou, zda úřady práce mají nadále podle své dosavadní praxe evidovat jen takové uchazeče, které mají trvalé bydliště v jejich správním obvodu, anebo i ty, které v dotyčném správním obvodu hledají zaměstnání, ale chtějí si zachovat trvalé bydliště ve své původní obci. V této souvislosti se podívejme na srovnání se stavem legislativy v minulosti. Jde zejména o zákon č. 135/1982 Sb., o evidenci obyvatel, který ukládal osobám povinnost do tří dnů po změně ubytování ohlašovně nahlásit své nové místo trvalého pobytu, přičemž nesplnění této povinnosti bylo pokutováno. Současný ZEO však jednak nestanovuje žádnou

12

SLAVÍK, Michal: Stovky zadlužených lidí končí na radnicích. In: Jihlavský deník, 13. 1. 2010. Dostupný z WWW: http://jihlavsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/20100113_ji_stovky-zadluzenych-lidi-konci-na-radni.html Staženo dne: 15. 2. 2010

49

povinnost hlásit změnu trvalého pobytu a jednak nezmiňuje žádné sankce za nesplnění ohlášení změny. Pouze uvádí, že osoby si své místo trvalého pobytu volí sami, a zmiňuje pouze příklady. Motivací ke změně zákona v roce 2000 byla zřejmě větší liberalizace – tedy svoboda volby svého místa trvalého pobytu. Jenže v tomto případě přinesla spíše negativní dopady. Rozpor mezi zapsaným a skutečným místem trvalého pobytu způsobuje další potíže. Lidé si často přihlašují své místo trvalého pobytu do pronajatých bytů i proti vůli jejich vlastníků. Vlastníci se sice mohou ozvat, ale i jejich jasně vyjádřený nesouhlas postrádá právní účinky. Rozdíl mezi skutečným a nahlášeným místem bydliště také zvyšuje administrativu s tím spojenou. A nezaměstnává jen úředníky, ale také policii nebo soudy. Policie totiž například při pátrání po hledané osobě musí ověřovat, zda se dotyčný v místě trvalého pobytu zdržuje – a ve většině případů je právě zmiňováno, že dotyčný se na tomto místě nezdržuje. „V 99 procentech případů odepisujeme, že dotyčný sice má trvalý pobyt na magistrátu, ale jeho fyzický pobyt není znám,“

13

vysvětlila v Jihlavských listech

pracovnice jihlavského magistrátu Kateřina Škarková. Problém je i to, když hledaná osoba evidenčně má hlášený trvalý pobyt přímo na ohlašovně místně příslušného úřadu. I v takových případech musí správní orgány žádat ohlašovnu o sdělení, zda se dotyčný na úřadě nezdržuje – ačkoli obě strany vědí, že jde o čistě formální záležitost. Co se týká vazby trvalého pobytu na nemovitosti, přetrvává ještě jeden nedostatek. Jde o to, že na ohlašovnách nejsou při evidenci obyvatel k určité adrese registrovány zvlášť jednotlivé vymezené části objektu – například v rámci panelového domu nejsou rozlišovány jednotlivé bytové jednotky. Přikláním se k názoru, že pokud by existovala možnost odlišovat u trvalých pobytů nejen domy, ale i jednotlivé byty, došlo by (i vzhledem k tomu, že většina české populace žije ve vícebytových domech) ke zlepšení reálného stavu a minimalizaci negativních dopadů. Sama toto rozlišování nad rámec zákonných povinností ve své profesi na městském úřadě ve Žďáru nad Sázavou praktikuji. Domnívám se, že pro zlepšení situace by tato možnost mohla být zakotvena i v legislativě. Přispělo by to mimochodem i ke snížení nejistoty například těch obyvatel, kteří si chtějí 13

MAZANEC, Jan: Na radnici trvale "bydlí" už 1500 lidí. In: Jihlavské listy, 11. 1. 2010 Dostupný z WWW: http://www.jihlavske-listy.cz/clanek5088-na-radnici-trvale-bydli-uz-1500-lidi.html Staženo dne: 22. 2. 2010

50

koupit či pronajmout byt, a musí si na příslušném úřadě zjišťovat, zda v něm náhodou není někdo nahlášen k trvalému pobytu. Problémem současné legislativy je také nesoulad mezi nahlášením a odhlášením místa trvalého pobytu. Zatímco nahlášení je většinou jednoduché, odhlášení (neprovede-li jej dotyčná osoba sama), bývá na základě § 12 ZEO složitější. Obyvatel se totiž může přihlásit i tam, kde fyzicky nebydlí (a ani nikdy bydlet nebude), zatímco u odhlašování už tato možnost neexistuje. Již zmíněná vazba občana na jeho skutečné bydliště tedy neplatí při přihlašování, ale při odhlašování už ano. Dostáváme se tak k závěru, že naprostá většina současných předpisů byla koncipována a nabyla účinnosti za platnosti předchozího zákona č. 135/1982 Sb. Ten pod pokutou stanovoval povinnost do tří dnů od ubytování nahlásit nové místo trvalého pobytu. Tato právně vynutitelná povinnost zároveň garantovala vazbu mezi místem trvalého pobytu a skutečným bydlištěm osob. Dovolujeme si zde vyslovit názor, že ačkoli samozřejmě některé části předchozího zákona byly neaktuální, nebylo by na škodu vzít si z něj to, co se v praxi osvědčilo, a zakomponovat tyto legislativní záležitosti do případné novely zákona – nejprve by se však o ní musela vyvolat diskuse. Dalším projevem několikrát zmiňovaného nesouladu skutečného a „papírového“ místa trvalého pobytu jsou exekuce – téma, které je zvlášť v dnešní době hospodářské krize aktuální více než jindy. Exekutoři mají povinnost vymáhat dluhy a další s tím související úkony a patří mezi orgány, které mají oprávnění přístupu do informačního systému evidence obyvatel. Zde si mohou ověřit trvalý pobyt dlužníka anebo písemně požádají o součinnost obecní úřad v souladu s § 33 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.

4. 5 Doručovací adresa Trvalý pobyt je samozřejmě jedno z míst (adres), kam je účastníkovi řízení či dalším osobám na řízení zúčastněným doručováno. K tomu se od 1. 7. 2009 přidala doručovací adresa pro soudy a úřady evidovaná v ISEO (§ 10b ZEO). Pokud si takovou adresu občan zvolí a uvede ji příslušné ohlašovně, musí s ním soud či úřad komunikovat na tuto adresu

51

namísto trvalého pobytu. Sděluje ji úřadům na požádání ministerstva vnitra dálkovým přístupem. Pokud občan nemá zřízenou datovou schránku – viz zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a o autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů - (je to jeho právo, ne povinnost), pak je fyzické osobě doručováno podle § 20 SPŘ, kde je hned v odst. 1 uvedeno, že se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3 SPŘ), nebo na tu adresu, která je označena jako doručovací – evidovaná v informačním systému evidence obyvatel (§ 10b ZEO), na adresu trvalého pobytu, u podnikatele do místa podnikání či elektronicky na e-mailovou adresu. Posloupnost doručování fyzické osobě je zákonem přesně stanovena a správní orgán musí existenci doručovacích adres ověřovat. Správnímu orgánu je tak na základě oprávněného vyžádání v rámci poskytnutí součinnosti při vedení správního řízení vedle adresy trvalého pobytu automaticky poskytována z informačního systému i adresa pro doručování viz § 10b ZEO. I proto by aktuální data do informačního systému měla být zapracovávána bez zbytečných odkladů tak, aby byla databáze co nejaktuálnější. Novým pojmem, který se v této oblasti používá, je nyní i „doručovací adresa“. Tento pojem platí od 1. 7. 2009, kdy došlo k novelizaci ZEO viz § 10b ZEO. Novela je součástí zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V praxi to znamená, že každý občan si může kromě trvalého pobytu určit i adresu pro doručování, která může být jiná než jeho „papírový“ i skutečný pobyt. Všechny orgány veřejné moci musí právě tuto doručovací adresu respektovat. Údaj o adrese pro doručování se vede na podnět obyvatele, který tuto adresu ohlásí, změní či zruší na příslušné ohlašovně podle svého místa trvalého pobytu. § 10b ZEO: „ (1) Na žádost obyvatele lze v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu. (2) Adresu podle odstavce 1, její změnu nebo zrušení ohlásí obyvatel ohlašovně v místě trvalého pobytu.“

52

Ohlašovna má k dispozici formulář, který občan vyplní (viz Příloha č. 6). Tato adresa je závazná pro vedení správního i trestního řízení. Podle výkladu ministerstva vnitra není doručovací adresou fax ani e-mail, ale může to být adresa v zahraničí nebo P.O.Box. Možná stojí za zmínku uvést, že k tomu, aby si obyvatel (tedy český občan i cizinec) zřídil tzv. doručovací adresu, není na rozdíl od přihlášení k trvalému pobytu vyžadován souhlas oprávněné osoby k užívání či souhlasu vlastníka nemovitosti – takové je stanovisko ministerstva vnitra. Fyzická osoba pak rovněž provede takovým způsobem i změnu, zrušení své doručovací adresy na příslušné ohlašovně tam, kam přísluší dle svého trvalého pobytu. Ohlášení, změna či zrušení doručovací adresy není zpoplatněno – na rozdíl od přihlášení se k trvalému pobytu. Obyvatel má možnost určit si vždy jen jednu doručovací adresu. Správně by pak každý takto jednající obyvatel měl vědět, co obnáší, když si dobrovolně vedle trvalého pobytu zvolí i vedení doručovací adresy na příslušené ohlašovně. Je totiž odpovědností obyvatele, aby si pak na ohlášené doručovací adrese přebíral korespondenci. Na jeho zvolené doručovací adrese jej budou od té chvíle kontaktovat orgány veřejné moci. Dojde-li tedy ke změně doručovací adresy, obyvatel si musí pamatovat na ohlášení její změny či dokonce zrušení platnosti této doručovací adresy. Záleží tedy na každém zajistit si, aby byl zastižen úřední korespondencí. ZEO nestanoví, že by ohlašovna měla, nebo dokonce musela plnit funkci „zprostředkovatele“ pro dodávání poštovních zásilek adresátovi s trvalým pobytem na úřední adrese. Nakládání s obyčejnými listovními zásilkami doručovanými osobám, kterým byl zrušen údaj o místu trvalého pobytu na adresu sídla ohlašovny, není upraveno žádným právním předpisem. Obecně je doporučováno opatřit zásilku, nejlépe po dohodě s doručujícím držitelem poštovní licence, dodatkem „adresát se na uvedené adrese nezdržuje“ a předat ji zpět doručujícímu držiteli poštovní licence. Nakládání se zásilkami, které nelze dodat ani vrátit provozovatelem poštovních služeb, totiž upravuje zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. Ten mimo jiné stanoví, že práva ze smlouvy o poštovní zásilce nebo ze smlouvy o poštovním poukazu

53

se promlčují uplynutím jednoho roku od podání, nestanoví-li tento zákon jinak. V praxi to znamená, že zásilku, kterou nelze dodat ani vrátit, může provozovatel poštovních služeb po uplynutí této lhůty zničit. Podrobnosti upravuje vyhláška č. 286/2004 Sb. Co se týká ostatních zásilek (tj. na doručenku), tak je většinou doporučováno, aby pracovník pošty vyhotovil „oznámení o příchodu listovní zásilky“. Takové oznámení se doručí na ohlašovnu (či podatelnu) příslušného úřadu. Ve řadě obcí je zavedena praxe evidovat oznámení přehledně, nejlépe dle abecedy a dále pak dle data, dokdy je zásilka k dispozici na poště (10. uložení zásilky na poště = fikce doručení). Obvykle jsou v budově úřadu zřizovány malé schránky či boxy, ale tento postup je u větších úřadů hůře technicky proveditelný. Zkušenosti z praxe každopádně vypovídají o tom, že jen nepatrné procento občanů s úřední adresou si dochází na úřad pravidelně vybírat svoji „schránku“ či se informovat o případném uloženém oznámení na své jméno. V případě, že si adresát oznámení o uložení zásilky včas nevyzvedne, podléhá takové oznámení skartaci. Nejednotný postup obcí vede k různému způsobu zajištění této funkce. V této souvislosti je však na místě se zmínit o dalších variantách, kterých občan s úřední adresou smí využít. Občan má možnost zřízení P. O. Boxu, nebo zažádá na České poště o dosílku své pošty na svoji doručovací adresu, nebo si smí zažádat o to, aby mu příchozí korespondence byla ukládána na místní poště.

54

5. Vyhodnocení významu zákona o evidenci obyvatel pro správní řád Význam ZEO pro SPŘ je zásadní. Evidence obyvatel je vedena v informačním systému evidence obyvatel, který obsahuje osobní údaje obyvatel jako např. jméno, příjmení, trvalý pobyt, doručovací adresu atd. Správní orgán využívá těchto osobních údajů z úřední evidence, spoléhá na její aktuálnost tak, aby byla naplněna zásada materiální pravdy. Každý správní orgán by si při vedení správního řízení měl průběžně ověřovat platnost osobních údajů účastníků řízení, což ale z technických důvodů nelze provádět soustavně. Účastník řízení si totiž v průběhu správního řízení může např. změnit svůj trvalý pobyt, a to dokonce několikrát, nebo může dojít ke změně jeho příjmení atd. Není proto v silách správního orgánu, aby v praxi dokázal podchytit zavčas veškeré změny, které nastaly, aniž by tím porušil zásadu rychlosti a hospodárnosti správního řízení. Úsek zákonné agendy evidence obyvatel, který zpracovává osobní údaje vedené v informačním systému, musí samozřejmě nakládat s osobními údaji v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Subjekty veřejné moci pro zajišťování agendy (mimo jiné např. pro vedení správních řízení) anebo fyzické osoby ze soukromých důvodů se často obracejí na obecní úřady obcí s rozšířenou působností, na krajské úřady či ministerstvo vnitra s dotazem na možnost poskytnutí údajů z informačního systému evidence obyvatel. Obsah informačního systému je ZEO přesně vymezen, tj. údaje o občanech ČR, o cizincích s povolením k pobytu na území ČR a o osobách s uděleným azylem na území ČR. Poskytnutí údajů z informačního systému je upraveno speciálním zákonem, tj. ZEO – konkrétně ustanovením § 8 ZEO. Za zajímavost určitě stojí i to, že každý vstup úředníka, který má přidělené uživatelské jméno do informačního systému a lustruje určitou osobu, musí před svým přihlášením uvést důvod vstupu (např. č.j. správního řízení a ověření aktuálních dat účastníka řízení jako např. trvalý pobyt, doručovací adresa, změna příjmení apod.). Takto je systém ošetřen před případným zneužíváním úředníků s přístupovým právem do systému. Pokud bychom chtěli význam informačního systému zevšeobecnit, můžeme konstatovat, že svým způsobem účelně podporuje plnění agend veřejné správy.

55

ZEO prošel od svého vzniku v roce 2000 řadou novelizací. Každá novela sice něco vylepšila, ale zároveň i něčemu ublížila. ZEO v sobě zahrnuje problematiku vedení údajů v informačním systému, poskytování údajů z tohoto systému, specifickou oblast rodných čísel, které jsou jedním z důležitých údajů vedených v systému, a problematiku trvalého pobytu. Statut trvalého pobytu je neopomenutelným pojmem pro řadu jiných právních předpisů.

5. 1 Vymezení pozitiv a negativ současné právní legislativy zákona o evidenci ve vztahu ke správnímu řádu Pracovníci správního orgánu neustále i v průběhu správního řízení kontrolují aktuální údaje vztahující se k účastníkům řízení. Již v předchozí kapitole jsme zmínili, že není reálné v každém okamžiku zjišťovat aktuální data už z toho důvodu, že ne každý pracovník správního orgánu má přístup do informačního systému evidence obyvatel. V souladu se zásadou spolupráce a součinnosti jsou ty správní orgány, které nemají přístup do evidence obyvatel, povinny spolupracovat s kompetentními subjekty, které údaje informačního systému evidence obyvatel zpracovávají. Ovšem pokud by zmíněné správní orgány o kontrolu případné změny údaje účastníka řízení neustále znovu žádaly, nedělaly by v konečném důsledku nic jiného než tuto již tak administrativně náročnou činnost.

5. 1. 1 Důsledky zásad pro nakládání s údaji vedenými zákonem o evidenci obyvatel v činnosti veřejné správy Pro nahlížení do informačního systému evidence obyvatel platí jasně definovaná pravidla, daná zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a také ZEO. Obavy z porušení těchto zákona v souvislosti s poskytováním osobních údajů z informačního systému ovšem zároveň vedou k obtížnějšímu přístupu k údaji o trvalém pobytu, a tím pádem například i k časovému zpoždění. Poskytování osobních údajů z informačního sytému - ať už obyvatelům nebo jejich zástupcům - je v souladu s ustanovením § 8 ZEO. Samozřejmě i jiné subjekty mají na

56

základě svých zvláštních právních předpisů pro zajištění své agendy právo žádat o součinnost při poskytnutí osobních údajů z informačního systému. Existují typy subjektů veřejné moci, které mají přístup do centrálního informačního systému evidence obyvatel, jehož správu vykonává ministerstvo vnitra. Pracovníci, kteří jsou zpracovatelé údajů vedených v informačním systému, jsou vybaveni speciálními přístupovými hesly, které je opravňují k jednotlivým vstupům do systému. O poskytování údajů se v informačním systému vedou záznamy o důvodech nahlížení do systému a tímto způsobem je zajištěno dodržování pravidel, daných v ZEO. Subjekty vykonávající správní řízení se často musejí potýkat s administrativně i časově náročným postupem při opatřování údajů z informačního systému evidence obyvatel, nejčastěji ve formě písemného dožádání o sdělení potřebných dat pro výkon agendy. Takové dožádání nebo žádost by měly obsahovat důvod podání žádosti, tedy to, podle jakého právního předpisu jsou subjekty oprávněny žádat o součinnost zpracovatele údajů. Žádá-li o poskytnutí údajů z informačního systému evidence obyvatel fyzická osoba nebo její zástupce, podává se žádost ve formě tiskopisu s náležitostmi identifikujícími žadatele. Jedná-li se o obyvatele, který je mladší 15 let, nebo o občana zbaveného způsobilosti k právním úkonům či o občana, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena tak, že mu nedovoluje podat žádost o poskytnutí údajů, učiní tento úkon jeho zákonný zástupce – viz formulář Žádost o poskytnutí o údajů z informačního systému na základě ZEO (viz Příloha č. 7). Pro ilustraci složitých průtahů při zjišťování osobních údajů pro vedení správního řízení si uveďme jednoduchý příklad. Občan Josef Novák má trvalý pobyt ve Žďáře nad Sázavou, ale tamní ohlašovně nahlásí, že chce doručovací adresu např. do Prahy, kde má bydlet. Zpracovatel zaeviduje tuto novou skutečnost do informačního systému evidence obyvatel. Následně se ale Josef Novák v Brně dopustí přestupku a Magistrát města Brna se musí na ministerstvu vnitra ČR dotazovat, zda tato osoba nemá náhodou tzv. doručovací adresu (písemně), viz § 10 b) ZEO. Pokud by tento postup opomněl a včas si nezjistil tu adresu Josefa Nováka, kterou ohlásil jako svoji doručovací, byla by to podstatná vada v řízení mající vliv na zákonnost. Tyto nedostatky by vyřešila důsledná elektronizace s oprávněním vstupu pod identifikačním heslem s uvedením důvodu, proč do informačního systému evidence obyvatel nahlíží zpracovatel. Tím by nedocházelo k jeho zneužívání.

57

5. 1. 2 Složitost postupu při zrušení údaje o místu trvalého pobytu Řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu je složité a odborně mimořádně náročné. V kontrastu s tím tuto agendu řeší všechny obce, tj. i tzv. obce I. typu. Výsledkem je mimořádně nízká kvalita těchto řízení a vysoké procento porušování zákonnosti při vedení řízení. Ředitel odboru správních činností ministerstva vnitra JUDr. Zdeněk Němec při konferenci na téma Trvalý pobyt pořádané ombudsmanem JUDr. Otakarem Motejlem vzpomněl, že při tvorbě původního vládního návrhu se nepočítalo s tím, že státní správu budou vykonávat všechny obce. V malé, tzv. jedničkové obci se pochopitelně mohou snadno ocitnout v nesnázi, aby obsáhli, zvládli agendu tohoto zákona. Krajské úřady jakožto metodický orgán mají o to více práce, aby v rámci přezkumných, odvolacích řízení apod. prvoinstanční rozhodnutí rušily, opravovaly a vracely. „Pamatuji se, že jsme na ministerstvu vnitra zpracovali dost krkolomný návrh, jak bychom v rámci domácího násilí rušili trvalý pobyt automaticky. Bohužel to neprošlo sítem složitého legislativního procesu,“

14

uvedl na výše uvedené konferenci JUDr. Zdeněk

Němec. A nazval ministerstvo vnitra jakýmsi „otloukánkem“ za to, že jiné resorty ve svých zákonech problém trvalého pobytu neřeší, a navazují na trvalý pobyt v zákoně o evidenci obyvatel.

14

NĚMEC, Zdeněk: K věcné příslušnosti ohlašoven a dalším otázkám. In: Sborník z konference Trvalý pobyt (pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv) Dostupný na WWW:http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?doc=1218 Staženo dne: 15. 2. 2010

58

6. Závěr Vztah zákona o evidenci obyvatel (ZEO) a správního řádu (SPŘ) není, jak jsem se pokusila ve své práci doložit, jednosměrný a bezproblémový. Mimo základní poměr zákona obecného a speciálního je vzájemný vztah obou právních norem specifický jistou vzájemnou propojeností. SPŘ „vstupuje“ pouze jako procesní norma na podporu procesů správních a ostatních řízení určených specifikou daného odvětví (přičemž dané odvětví zpětně SPŘ nijak neovlivňuje). Oproti ostatním odvětvím veřejné správy je na úseku evidence obyvatel mj. speciální úprava údaje o trvalém pobytu a nakládání s ním skrze vlastní obsah pojmu trvalý pobyt. Tato úprava výrazně zasahuje i do vlastních procesů probíhajících podle úpravy SPŘ. Z hlediska právní úpravy jde sice jen o jeden institut – tj. trvalý pobyt. Ten ale může nabývat různého faktického obsahu, často se vzdalujícího realitě. Ztráta vazby mezi oficiálně nahlášeným a skutečným místem trvalého pobytu způsobuje řadu komplikací. Ty spolu sice zdánlivě nesouvisejí, ale ve skutečnosti přispívají nejen k nárůstu administrativy v řadě státních i nestátních organizací, ale také ztěžují hospodaření obcí a mohou v občanech vyvolávat negativní reakce na postup veřejné správy. Vše dostává další rozměr i tím, že trvalý pobyt je jeden z osobních údajů v informačním systému, často využívaný pro vedení správního řízení. Manipulace s tímto citlivým údajem vyžaduje zvláštní pozornost. Tím se ale administrativně i časově komplikuje průběh správního řízení. Řešením by tedy byla lepší provázanost a koordinace postupu všech orgánů i organizací využívajících osobních údajů v rámci správního řízení. Výsledky této práce mimo jiné poukazují na ne zcela ucelenou legislativu týkající se ZEO ve vztahu ke správnímu řádu. Současný stav legislativy zbavuje některé občany odpovědnosti. Mezery v této legislativě bohužel využívají zejména lidé, kteří tím obcházejí plnění některých svých občanských povinností a snaží se jimi řešit svou neuspokojivou ekonomickou situaci. To zároveň demotivuje jiné spoluobčany, kteří se snaží svým povinnostem dostát, a vzniká v nich pocit nespravedlnosti.

59

Díky své praxi například rozeznám, zda žadatel o zrušení trvalého pobytu jedná z pohnutek eticky přijatelných, anebo naopak ze spekulativních či zcela zištných. Jenže právě kvůli legislativním mezerám nemohu provést rozlišení tak, aby ustanovení ZEO nebylo úmyslně zneužíváno. Zrušení údaje o trvalém pobytu se vede formou správního řízení a jeho výsledkem může být i institut tzv. úřední adresy v místě ohlašovny příslušného úřadu. Ten se v poslední době rozšířil nečekaným tempem, kterému se bohužel správní orgány nedokáží pružně přizpůsobit. Alespoň částečně tento problém pomáhá řešit tzv. doručovací adresa, která je ukotvena jako další z osobních údajů v informačním systému evidence obyvatel. Zřízení doručovací adresy je jednáním dobrovolným, tedy na uvážení jednotlivce. Pokud by byl tento institut povinný (samozřejmě jen pro obyvatele, kteří někde skutečně bydlí) anebo by k jeho využití existovala účinná motivace, byl by podle mě výsledek přínosem zejména pro správní řízení. V současné podobě ZEO je vedle údaje o trvalém pobytu sporné, zda zavedení doručovací adresy řeší větší problémy, nebo je jen velmi okrajově a individuálně službou pro nemnoho jednotlivců, ovšem za cenu vysokého nasazení sil i prostředků ze strany veřejné správy. Údaj o trvalém pobytu má dle mého názoru opodstatnění tam, kde je nutno - a to i úředně - zakotvit příslušnost občana k určitému území (volební hlasování, sociální podpora apod.). Jako údaj doručovací je však trvalý pobyt sporný. Řešením by mohlo být i v případě fyzických osob zavedení tzv. doručovací adresy,

která by

nenaznačovala nic o tom, zda se na ni dotyčný zdržuje. Pouze by umožňovala veřejné moci bezproblémové doručení potřebných písemností, a to bez ohledu na faktický výskyt dané osoby. Souhrn výsledků mé práce poukazuje na nutnost změn věcného kritéria, z něhož jsou odvozována určitá práva a povinnosti, včetně podmínek místa trvalého pobytu – a to tím směrem, aby se tento institut dostal do souladu s objektivní skutečností. Tím by se také snížil počet správních řízení, vyvolaných často lidmi, kteří jednají ze zištných důvodů.

60

Využití institutu trvalého pobytu je v praxi neudržitelné, a proto je podle mě nutné učinit jednu ze dvou možností. Ta první je změnit jeho definici v ZEO – shledávám za nutné například jasněji definovat podmínky pro zrušení údaje o trvalém pobytu v rámci správního řízení. Druhou možností je provést změny v ostatních zákonech, které termín „trvalý pobyt“ používají, to jest včetně SPŘ. Legislativa by měla být vázána spíše na faktické bydliště než na mnohdy formální a nefunkční místo trvalého pobytu. Je proto na místě vždy prověřit, zda je v daném případě institut trvalého pobytu skutečně rozhodujícím kritériem pro vznik práv a povinností. Obecně lze říci, že je význam trvalého institutu přeceňován. Nelze ovšem přehlédnout, že některé zákony s tímto institutem stále počítají jako s jednou z podmínek ukládání práv a povinností. Věřím, že zkušenosti z praxe vyvolají změnu na poli legislativy tak, aby časem došlo k souladu s ostatní právní úpravou, jež se dané problematiky týká. Tento kýžený soulad by přinesl užitek jak obyvatelům, tak orgánům veřejné moci a zároveň by přispěl ke zlepšení vztahů a komunikace mezi adresáty veřejné správy a úřady.

61

7. Seznam použité literatury

Bibliografie: 1. ČERNÝ, Pavel; DOHNAL, Vítězslav; KORBEL, František; PROKOP, Martin: Průvodce novým správním řádem s výkladem a vzory podání. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-600-8. 2. GRONWALDTOVÁ-WAGNEROVÁ, Petra; MORÁVKOVÁ, Jitka: Statusové věci občanů. Praha: Aspi, 2009. ISBN 978-80-7357-447-5. 3. KADEČKA, Stanislav; kol.: Správní řád. Praha: Aspi, 2006. ISBN 80-7357-226-5. 4. KROUPOVÁ, Pavlína: Nezávazné vzory pro řízení o návrhu na zrušení údaje o místu trvalého

pobytu

(doporučený

metodický

materiál

pro

potřeby

ohlašoven

obecních/městských úřadů a úřadů městysů Libereckého kraje). Liberec, 2009.

Zákony: 1. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně dalších zákonů

Internetové odkazy: 1. Ministerstvo vnitra České republiky. [internet], Dostupný z WWW: . 62

2. Nejvyšší správní soud. [internet], Dostupný z WWW: . 3. Trvalý pobyt: Sborník z konference pořádané v Kanceláři veřejného ochránce práv, 25. října 2007. [internet], Dostupný z WWW: . 4. Úřad pro ochranu osobních údajů. [internet], Dostupný z WWW: . 5. Portál veřejné správy. [internet], Dostupný z WWW: .

63

8. Přílohy Příloha č. 1 Tiskopis (formulář Ministerstva vnitra ČR) - přihlašovací lístek k trvalému pobytu:

Příloha č. 2 E-mailová odpověď od vedoucího odboru správy majetku a investic Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem ing. Aleše Sitaře Od: Aleš Sitař [[email protected]] Odesláno: 8. prosince 2009 10:38 Komu: Dvořáková Pavla Předmět: Trvalý pobyt a "daňový ráj"

V druhé polovině 90. let realizovalo město Bystřice nad Pernštejnem podobně jako řádka jiných měst v ČR program, kterému se říkalo „daňový ráj“. Tehdy platilo, že daně zaplacené podnikajícími fyzickými osobami se převáděly do rozpočtu té obce, kde měl příslušný podnikatel trvalé bydliště a to bez ohledu na to, kde podnikal. Obce se proto snažily finančně motivovat úspěšné podnikající fyzické osoby, aby si u nich zřídily trvalý pobyt. K tomu stačilo mít vhodnou nemovitost ve vlastnictví obce, která byla evidována jako objekt bydlení – zákonné podmínky pro právo zřídit tu trvalé bydliště byla naplněna, přihlašovací lístek podepisovat statutární zástupce obce v roli majitele nemovitosti. Za celou dobu fungování „daňového ráje“ v Bystřici nad Pernštejnem nenastal ani jeden právní či praktický problém s takto vzniklým trvalým pobytem. A je možno konstatovat, že trvalý pobyt na bystřické adrese má dodnes většina z podnikatelů, kteří se sem před těmi více než 10 léty přihlásili. Aleš Sitař

Příloha č. 3 Vzor – návrh ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu (přejato z doporučeného metodického materiálu Libereckého kraje pro potřeby ohlašoven)

1.

(nepovinný tiskopis) Návrh / Žádost na (o) zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana podle § 12/2 ZEO a § 44 an. SPŘ

Příslušný správní orgán Obecní - Městský úřad .................. V ………… dne …………

Návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o evidenci obyvatel)

Já, níže podepsaný(-á) …………, nar. …………, trvalý pobyt ………...........................… jako *) oprávněná osoba uvedená v § 10 odst. 6 písm. c) zák. o evidenci obyvatel Nebo *) vlastník objektu nebo jeho vymezené části navrhuji a žádám tímto o zrušení údaje o místu trvalého pobytu p. ................................... nar. ..................... na adrese ............................................................ . Skutečnost, že jsem osobou oprávněnou k podání tohoto návrhu dokládám ......................... (čím?) (např. vlastník objektu - platným výpisem z katastru nemovitostí č. ..... ke dni ....; uživatel objektu - platnou nájemní smlouvou ze dne .....) Zároveň tímto ve smyslu ust. § 12 odst. 2 zák. o evidenci obyvatel plním svou zákonnou povinnost a níže prokazuji existenci důvodů pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu jmenovaného: a) zánik užívacího práva jmenovaného k objektu / jeho vymezené části dokládám

....................... (čím?) (např. rozsudkem Okresního soudu v ......, ze dne ......... čj. ....... ), čímž současně navrhuji provedení důkazu listinou.

b) neužívání objektu jmenovaným mohou svědecky potvrdit např. sousedé

p. .................................., nar. ..............., trvalý pobyt............................................... p. .................................., nar. ..............., trvalý pobyt............................................... čímž současně navrhuji provedení důkazu jejich svědeckou výpovědí.

*)

(UVÉST ODPOVÍDAJÍCÍ)

…………………………………..……… vlastnoruční podpis navrhovatele

Příloha č. 4 Vzor – rozhodnutí ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu (přejato z doporučeného metodického materiálu Libereckého kraje pro potřeby ohlašoven)

MĚSTSKÝ ÚŘAD ……………………………………. Navrhovatel Pan

Další účastník řízení (je-li znám): Pan roč..

roč. Spis. zn. / č.j.

Vyřizuje 

V ............... dne

ROZHODNUTÍ Městský úřad ……………. rozhodl takto: Podle ust. § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o evidenci obyvatel) se na základě návrhu navrhovatele - p. ……………..……, nar. ……., trvalý pobyt …………………… ruší údaj o místu trvalého pobytu p. …………………..…, nar. ……….., na adrese ………………………. . Podle ust. § 10 odst. 5 zák. o evidenci obyvatel je v důsledků úředního zrušení trvalého pobytu jmenovaného místem jeho trvalého pobytu sídlo ohlašovny - tj. Městský úřad ....................………, náměstí ………………... (přesná adresa).

Odůvodnění: Např: Dne …………….. byl správnímu orgánu doručen návrh p. ………………………………., nar. ………….., trvalý pobyt …………………… (dále jen navrhovatel) na zrušení údaje o místu trvalého pobytu p. ………………….., nar. …………………, na adrese ………………………………………….. podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zák. o evidenci obyvatel. Na podporu svého tvrzení o zániku užívacího práva druhého účastníka řízení k předmětnému objektu navrhovatel v souladu s ust. § 12 odst. 2 zák. o evidenci obyvatel k návrhu přiložil …………………… (jaké listiny) např. rozhodnutí Okresního soudu v ………..……… ze dne ……, které nabylo právní moci dne ……. určující neexistenci užívacího práva p. ………. (druhého účastníka řízení) k předmětnému bytu a navrhl provedení důkazu těmito listinami. Na podporu svého tvrzení o téměř pětiletém neužívání předmětného objektu druhým účastníkem řízení navrhovat navrhl provedení důkazu výslechem svědků - sousedů p. ........... a p. .............. Doručením návrhu věcně a místně příslušnému správnímu orgánu bylo dle ust. § 44 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zahájeno řízení o návrhu navrhovatele na zrušení údaje o místu trvalého pobytu p. ………………………, nar. ….....………, na adrese …………………………….. ………………………………….

V souladu s ust. § 47 odst. 1 správního řádu byli o zahájení řízení vyrozuměni účastníci řízení a a) v případě NEKONÁNÍ ústního jednání: současně byli vyzváni, aby ve stanoveném termínu uplatnili svá procesní práva a označili na podporu svých tvrzení důkazy, které mohou přispět k zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti .

nebo b)

v případě KONÁNÍ ústního jednání: současně jim byl oznámen termín konání nařízeného ústního jednání ve věci dne …………………. s tím, že byli vyzváni, aby ve stanoveném termínu uplatnili svá procesní práva a označili na podporu svých tvrzení důkazy, které mohou přispět k zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti .

A) V případě NEKONÁNÍ ústního jednání - Zda účastníci řízení využili svých procesních práv (zejm. navrhovat důkazy a činit jiné

návrhy, na podporu svých tvrzení předložit listinné důkazy - jaké?; vyjadřovat v řízení své stanovisko.... atd. Jaké důkazy zajistil správní orgán v rámci shromažďování důkazů pro vydání rozhodnutí? V souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu dal správním orgán účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřili k podkladům pro rozhodnutí. (Využili tohoto svého práva? Pokud ano - jaký byl obsah jejich vyjádření?) B) V případě KONÁNÍ ústního jednání -

Uvést stručně průběh dle protokolu o ústním jednání ve věci (zda se účastníci řízení dostavili, jaké skutečnosti uvedli, jaké návrhy učinili .... , jaké listinné důkazy předložili; zda byli v řízení slyšeni svědci - co uvedli, zda účastníci řízení využili svých práv dle § 36 SPŘ atd.)

Ust. § 12 odst. 1 písm. c) zák. o evidenci obyvatel mimo jiné stanoví: "Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část". Ust. § 12 odst. 2 zák. o evidenci obyvatel mimo jiné stanoví: "Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh VLASTNÍKA objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh OPRÁVNĚNÉ OSOBY uvedené v § 10 odst. 6 písm. c)". Ust. § 10 odst. 6 písm. c) zák. o evidenci obyvatel stanoví, kdo je oprávněnou osobou: "Za OPRÁVNĚNOU OSOBU se považuje osoba starší 18 let, způsobilá k právním úkonům, která je oprávněna užívat objekt uvedený v odstavci 1 nebo jeho vymezenou část (např. byt nebo obytnou místnost), anebo je provozovatelem ubytovacího zařízení, kde se občan hlásí k trvalému pobytu". Ust. § 10 odst. 2 zák. o evidenci obyvatel stanoví: „Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti.“ Řízením vedeným před prvoinstančním orgánem bylo z nájemní smlouvy ze dne …….. uzavřené mezi vlastníkem domu čp. ….. v ul. …….. v ………. p. …………………………… a navrhovatelem ověřeno, že navrhovatel p ……………………….…….. - je řádným nájemcem bytu na adrese místa trvalého bydliště druhého účastníka řízení p. …….. . Navrhovatel je tedy v souladu s ust. § 12 odst. 2 a § 10 odst. 6 písm. c) zák. o evidenci obyvatel oprávněnou osobou a je tedy oprávněn podat návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu druhého účastníka řízení p. …………………….

Dle výše citovaného ust. § 12 odst. 1 písm. c) zák. o evidenci obyvatel lze zrušit údaj o místu trvalého pobytu za předpokladu splnění dvou kumulativních podmínek, tj. zaniklo-li užívající právo občana k objektu nebo jeho vymezené části, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo jeho trvalého pobytu a neužívá-li tento objekt. Z provedeného důkazu listinou - úředně ověřené fotokopie rozhodnutí Okresního soudu v ………… , čj. ……………., které nabylo právní moci dne ……….. bylo bez pochybností ověřeno, že účastníku řízení - p. ……………… zaniklo užívací právo k bytu na adrese …………………………………….., která je vedena jako místo jeho trvalého pobytu v evidenci obyvatel. Ačkoliv účastník řízení p. ………………… (např.) v průběhu ústního jednání do protokolu opakovaně zdůrazňoval, že předmětný byt neopustil, pouze se dočasně zdržuje u svých rodičů, bylo provedením důkazu výpověďmi v ústním jednání řádně slyšených svědků p. ……………… a p. …………….. a z vyjádření navrhovatele spolehlivě zjištěno, že účastník řízení p. ……………… se více než 5 let v předmětném bytě nezdržuje.. Na základě těchto skutečností je nepochybné, že účastník řízení p. ………………….. objekt neužívá. Na základě těchto zjištění se ruší údaj o místu trvalého pobytu p. …………… , nar. ……………. na adrese ………………………………………… Ust. § 10 odst. 5 zák. o evidenci obyvatel stanoví: "Je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen." Zároveň správní orgán účastníka řízení p. …….. upozorňuje, že podle ust. § 14 odst. 1 písm. c) bod 9. zák. č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o občanských průkazech) je povinen požádat o vydání nového občanského průkazu do 15 pracovních dnů po dni, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o jeho místě trvalého pobytu. V případě porušení této povinnosti se jmenovaný vystavuje nebezpečí stíhání pro přestupek podle § 16a odst. 1 písm. c) zák. o občanských průkazech, za což mu může být jako sankce uložena pokuta až do výše 10.000,-- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému úřadu ………… kraje, a to podáním učiněným k Městskému úřadu …………, odboru ………....

úřední razítko

(jméno, příjmení, funkce a podpis oprávněné úřední osoby)

Příloha č. 5 Závěr č. 78 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádů z 22. 6. 2009

MINISTERSTVO VNITRA: Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu Ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu Osoba neznámého pobytu je v řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel,ve znění pozdějších předpisů, účastníkem řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu. Odůvodnění: Poradní sbor se zabýval otázkou ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, v případě neznámého pobytu účastníka řízení. Dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu platí, že správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu. Toto však dle § 32 odst. 3 správního řádu neplatí, pokud danému účastníku správního řízení nemá být v řízení uložena povinnost či odňato právo, tj. nejedná-li se o účastníka řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu. K problematice ustanovování opatrovníka osobě neznámého pobytu, které je rušen údaj o trvalém pobytu, nelze vzhledem k rozmanitosti jednotlivých případů zaujmout obecné stanovisko. Zákon o evidenci obyvatel nezakazuje pobyt a pohyb osob mimo místa, jejichž adresa je označena termínem „trvalý pobyt“. Nedochází tedy k omezení základního práva svobody pohybu a pobytu, tudíž zrušení údaje o místu trvalého pobytu občanovi ve skutečnosti nijak nebrání realizovat toto právo v souladu s Listinou základních práv a svobod. Dále se lze domnívat, že rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu občanovi naplňuje pouze evidenční funkci formální změny místa trvalého pobytu v evidenci obyvatel.

Při řešení výše uvedeného dotazu je třeba odpovědět na otázku, zda osobou neznámého pobytu je osoba neznámého trvalého pobytu nebo osoba neznámého skutečného pobytu. Osoba neznámého pobytu je termín, který se užívá pro účely doručování. Jedná se o osobu, u níž správní orgán ani z evidence obyvatel ani z jiných zdrojů nezjistí, kde se daná osoba zdržuje. O neznámý pobyt určité osoby nejde podle ustálené soudní praxe i judikatury Ústavního soudu ČR tam, kde je daná osoba nepřítomna pouze po určitou omezenou kratší dobu, a to i tehdy, pokud během této omezené doby není adresa takové osoby přesně známa. Správní orgán je vždy povinen ověřit si místo trvalého pobytu osoby v evidenci obyvatel a prokázat údaje o skutečném pobytu, a to např. dotazem na poštovní doručovatelku, které může být z doručovací praxe v obvodě známo, zda se adresát v místě trvalého pobytu trvale zdržuje či nikoliv, popř. i dotazem na toho, kdo v domě bydlí a mohl by podat podrobnější informace. Zjištění Policie ČR či obecní policie, že stěžovatel se na uvedené adrese nezdržuje, má pouze obecnou povahu a pro prokázání pobytu je nedostatečné. Dle § 20 odst. 1 správního řádu platí, že fyzické osobě lze doručit, kdekoli bude zastižena (bude-li tímto způsobem doručeno, platí, že se v tu chvíli nejedná o osobu neznámého pobytu). V podstatě by neměla nastat situace, kdy daný občan nebude mít adresu trvalého pobytu, protože v okamžiku, kdy je občanovi zrušeno místo trvalého pobytu, stává se jeho místem trvalého pobytu ohlašovna. Zároveň je třeba říci, že ohlašovna je v takovém případě spíše trvalým místem pobytu administrativním, neboť ve skutečnosti nemůže funkci místa trvalého pobytu dostatečně plnit. V takovém případě musí účastník na požádání orgánů, u nichž vede nějaké řízení o žádosti, sdělit adresu pro doručování. Z výše uvedeného lze dovodit, že osobou neznámého pobytu je třeba rozumět osobu neznámého skutečného pobytu. Dále je třeba odpovědět na otázku, zda daná osoba, která je osobou neznámého pobytu je v řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, účastníkem řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu, tedy účastníkem řízení, jemuž má být v řízení uložena povinnost či odňato právo. K tomuto se zásadním způsobem vyjádřil ve svém usnesení č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6. 2. 2007 Nejvyšší správní soud. Plně se ztotožňujeme s názorem Nejvyššího správního soudu v tom smyslu, že zrušení místa trvalého pobytu může do práv účastníka řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu zasáhnout, a to v mnoha případech vyplývajících z různých zákonů. Občan může mít trvalý pobyt pouze na jednom místě. S tím, kde je evidováno místo trvalého pobytu občana, je spojena řada důsledků, a to nejen pro něho, nýbrž i pro vlastníka objektu, v němž je místo trvalého pobytu evidováno.

Pro představu uvádíme některé případy, kdy z právních předpisů vyplývají práva a povinnosti subjektů: 1. podle zákona o státní sociální podpoře je na místo trvalého pobytu vázán nárok na příspěvek na bydlení vlastníka nebo nájemce bytu, 2. podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí má právo volit do zastupitelstva obce ten volič, který je v den voleb přihlášen k trvalému pobytu v této obci, 3. podle zákona o občanských průkazech je občan povinen požádat o vydání nového občanského průkazu do 10 dnů ode dne, kdy došlo ke změně místa trvalého pobytu nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o jeho místě trvalého pobytu z moci úřední, apod. Z uvedeného je tedy zřejmé, že ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka. Je-li tedy osobou neznámého pobytu obecně osoba neznámého skutečného pobytu, a je-li v daném řízení účastník řízení účastníkem dle § 27 odst. 1 správního řádu, potom platí, že v daném řízení má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka. Zároveň však dle § 25 odst. 1 správního řádu platí, že osobám neznámého pobytu se doručuje veřejnou vyhláškou. Podle § 34 odst. 2 správního řádu se písemnosti doručují pouze zástupci (přičemž podle § 31 správního řádu je zástupcem účastníka mimo jiné i opatrovník), a to s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. Z uvedeného lze dovodit, že bude-li v řízení ustanoven osobám neznámého pobytu opatrovník, správní orgán bude doručovat ve smyslu § 34 odst. 2 správního řádu tomuto opatrovníkovi. Vzhledem k samostatné povaze § 25 odst. 1 správního řádu bude nutné doručovat písemnosti účastníkovi řízení i veřejnou vyhláškou. Ovšem s ohledem na dikci ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu nebude mít doručení veřejnou vyhláškou účinky pro běh lhůt, nýbrž bude mít pouze pořádkový charakter. Výjimkou z uvedeného pravidla bude doručení oznámení o zahájení řízení podle § 46 odst. 1 správního řádu a oznámení usnesení o ustanovení opatrovníka, kde přímo ze zákona vyplývá, že tyto písemnosti je nutné doručit přímo účastníkovi řízení (v okamžiku učinění těchto úkonů ještě není zastoupen). Tyto písemnosti budou doručovány veřejnou vyhláškou s účinky oznámení účastníkovi řízení.

Příloha č. 6 Tiskopis (formulář Ministerstva vnitra ČR) – hlášení adresy pro doručování:

Příloha č. 7 Tiskopis (formulář Ministerstva vnitra ČR) – žádost o poskytnutí údajů z informačního systému:

1