NEKALÁ SOUTĚŽ VE VZTAHU KE SPOTŘEBITELI Diplomová práce

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

NEKALÁ SOUTĚŽ VE VZTAHU KE SPOTŘEBITELI Diplomová práce

Vedoucí práce: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D.

Helena Buiglová

Brno 2006

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 16. června 2006

……………………………….. Helena Buiglová

2

Děkuji JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D., vedoucí diplomové práce, za trpělivost a cenné rady a připomínky, které mi během zpracování diplomové práce poskytovala.

Helena Buiglová

3

Abstract Buiglová, H. Businessman’s unfair competition in relation to consumer. Thesis. Brno, 2006.

This thesis deals with unfair competition in relation to consumer. At first, basic conceptions as economic competition, unfair competition general clause and consumer are defined and explained there. There are legal regulations which are directly related to consumer protection. Then there is a detailed interpretation of particular facts of the case of unfair competition, which is completed by practical examples of unfair proceedings (with special sight on misleading advertising and advertising in general), that have recently happened in the Czech Republic. For better demonstration, examples are presented right after their description. At the end particular posibilities of defence against unfair competition are described there.

Abstrakt Buiglová, H. Nekalá soutěž ve vztahu ke spotřebiteli. Diplomová práce. Brno, 2006.

Tato diplomová práce se zabývá nekalou soutěží ve vztahu ke spotřebiteli. Nejprve jsou zde definovány a vysvětleny základní pojmy jako hospodářská soutěž, generální klauzule proti nekalé soutěži a spotřebitel. Jsou zde uvedeny právní předpisy, které se ochrany spotřebitele bezprostředně týkají. Poté je zde podrobný výklad jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže (se zvláštním zaměřením na klamavou reklamu a reklamu obecně), které jsou doplněny praktickými příklady, jež se nedávno staly v České republice. Pro lepší názornost jsou příklady uváděny hned za popisem právní úpravy. Nakonec jsou zde popsány jednotlivé možnosti ochrany proti nekalé soutěži.

4

Obsah 1. Úvod

6

2. Cíl práce a metodika zpracování

8

2.1 Cíl práce

8

2.2 Metodika zpracování

9

3. Vymezení pojmů

10

3.1. Hospodářská soutěž

10

3.2. Nekalá soutěž

11

3.3. Spotřebitel

17

3.3.1 Legislativní úprava ochrany spotřebitele

19

3.3.2 Spotřebitel a Evropská unie

21

4. Skutkové podstaty nekalé soutěže

26

4.1. Klamavá reklama

26

4.1.1 Reklama obecně

26

4.1.2 Zákon o regulaci reklamy

26

4.1.3 Rada pro reklamu

28

4.1.4 Etický kodex reklamy

30

4.1.5 Klamavá reklama

31

4.2. Klamavé označení zboží a služeb

46

4.3. Vyvolání nebezpečí záměny

47

4.4. Parazitování na pověsti

50

4.5. Podplácení

52

4.6. Zlehčování

55

4.7. Srovnávací reklama

57

4.8. Porušení obchodního tajemství

61

4.9. Ohrožování zdraví a životního prostředí

63

5. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

65

5.1. Soukromoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

65

5.2. Mimosoudní ochrana proti nekalé soutěži

69

6. Závěr

72

7. Použitá literatura

74

8. Přílohy

76 5

1. Úvod Když lidská společnost v době dávno minulé dospěla do stadia organizace v určitém státním útvaru, začala regulovat chování jednotlivců v této společnosti pro ni žádoucím způsobem. Pro růst bohatství a další rozmach státu byl vždy důležitý obchod. Uvedenou skutečnost si tyto státní útvary a společenství uvědomovaly a již odedávna se snažily prostřednictvím právních norem zamezit takovým praktikám výrobců a obchodníků, které obchod poškozovaly a jeho rozvoj narušovaly. Z pohledu soudobé terminologie se jednalo spíše o normy práva veřejného, jejichž smyslem však nebylo chránit kupujícího (spotřebitele) v tom významu, jak jej chápeme dnes, ale sloužily jako prostředek ochrany veřejného zájmu, k ochraně obchodu jako takového. Začátkem devadesátých let se vydala Česká republika na cestu od plánovaného k tržnímu hospodářství, což přineslo i zásadní změnu v postavení spotřebitele. V dřívějším režimu bylo spotřebitelům více méně naplánováno co, v jakém množství a v jaké ceně budou spotřebovávat. Postavení spotřebitele bylo zároveň do určité míry jednodušší – stát o něj pečoval a chránil ho před většinou rizik hrozících koncovým zákazníkům. V tržním hospodářství je pozice spotřebitele odlišná. Musí se rozhodovat sám na vlastní zodpovědnost. Úloha státu se také změnila – nyní zajišťuje, aby spotřebitel byl rovnoprávnou smluvní stranou, nejen právně, ale i fakticky. Spotřebitel je totiž ve vztahu s profesionálním podnikatelem v méně výhodné pozici, neboť většinou nedisponuje odbornými znalostmi ani týmem právníků. Stát tedy musí spotřebiteli od dodavatele zajistit základní informace ve srozumitelné podobě pro jeho rozhodnutí, ochranu před nejvýznamnějšími riziky a zároveň musí zajistit i skutečnou možnost prosazení práva. V tomto probíhajícím přerodu hraje významnou roli i Evropská unie a její členské státy. Jejich existující systémy ochrany spotřebitele ve vyspělých tržních ekonomikách byly pro Českou republiku vzorem, který byl využit při sjednocování českého spotřebitelského práva s právem evropským. Postavení spotřebitele je v současné právní úpravě ČR řešeno mnoha právními předpisy, takže lze hovořit o celé právní oblasti – o „právu spotřebitelů“, jehož součástí jsou jak předpisy práva veřejného, tak práva soukromého. Vzhledem k tomu je možno

6

zabývat se postavením spotřebitele v nejrůznějších souvislostech. Z uvedeného vyplývá, že se ochrana spotřebitele vyvíjela ve dvou hlavních liniích a to v normách práva veřejného a soukromého. Zprvu bylo ponecháno na úvaze spotřebitele, který se cítil poškozen, zda se bude svého práva domáhat cestou práva a své nároky vymáhat. Jednalo se vždy jen o nápravu závadného stavu. Postupně s nástupem demokratického politického systému začala společnost práva spotřebitele zajišťovat prostřednictvím norem práva veřejného, jejichž cílem není jen ochrana následná, nýbrž i ochrana preventivní. Začal se vytvářet moderní právní systém – právo ochrany spotřebitele, jehož základy byly položeny přijetím norem proti zkreslování hospodářské soutěže. Dodržování zásad volné soutěže má spotřebiteli poskytnout záruku, že si bude moci koupit zboží rozmanitého, širšího sortimentu, podle svých představ a podle svých možností. Je třeba si uvědomit, že konkurenční zápas soutěžitelů je především zápasem o přízeň spotřebitele. Spotřebitelé jsou totiž vedle soutěžitelů dalším účastníkem trhu, subjektem právních vztahů tam vznikajících a zároveň i objektem nepoctivého jednání ze strany soutěžitelů. Aby hospodářská soutěž fungovala, je nutné nejen vytvořit kvalitní pravidla a zákony omezující nekalosoutěžní jednání, ale také zajistit vymahatelnost práva prostřednictvím udělení pravomocí soudnímu systému.

7

2. Cíl práce a metodika zpracování 2.1 Cíl práce S přechodem naší ekonomiky od plánovitého, direktivního hospodářství k hospodářství tržnímu, přicházíme stále častěji do styku s hospodářskou soutěží, se soutěží, která není vždy v souladu s právním řádem, popř. morálkou nebo zásadami poctivého obchodního styku, se soutěží, která používá i nekalých praktik, zkrátka s nekalou soutěží. Současný spotřebitel si ani mnohdy neuvědomuje, že na trhu nekoná absolutně svobodně, ale že jeho činy a rozhodnutí jsou výsledkem stovek vlivů a není si ani vědom svých práv a nevyužívá možností ochrany, které mu právní úprava poskytuje. Spotřebitelem může být jednotlivec, domácnost či organizace, kteří si prostřednictvím obchodu, případně jinou formou, zaopatřují spotřební předměty a služby k uspokojení svých potřeb anebo k výkonu své činnosti. Spotřebiteli jsme vlastně všichni, avšak každý z nás ve vztahu ke spotřebě vystupuje osobitě. Kdo žije, existuje, musí uspokojovat své životní potřeby v širším či užším měřítku, protože jsou podmínkou života. Každý den jako spotřebitelé uzavíráme řadu smluvních vztahů. Již při cestě do školy nebo do zaměstnání veřejným prostředkem jsme účastníky smlouvy o přepravě. Při zakoupení denního tisku či potravin se stáváme účastníky kupní smlouvy. Takto bych mohla pokračovat ve výčtu dalších smluvních typů, kde na jedné straně vystupuje podnikatel (prodávající, zhotovitel) a na straně druhé spotřebitel (zákazník, kupující, objednatel). Cílem diplomové práce je popsat právní úpravu jednoho odvětví hospodářské soutěže, kterým je nekalá soutěž. V této práci si kladu za cíl vymezit základní pojmy jako je hospodářská soutěž, nekalá soutěž a spotřebitel a dále popsat jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže, které jsou definovány v Obchodním zákoníku. Chtěla bych tyto skutkové podstaty vysvětlit a přiblížit je čtenáři a současně uvést názorné příklady nekalosoutěžního jednání, ke kterým v praxi došlo. Dále bych se chtěla blíže věnovat zvláště klamavé reklamě a reklamě obecně, protože k nekalosoutěžnímu jednání dochází nejčastěji v reklamě. Také bych chtěla upozornit na postavení spotřebitele

8

v nekalé soutěži a také na jeho postavení v rámci EU a uvést možnosti, jak se spotřebitel může proti nekalosoutěžnímu jednání bránit. Právě ochrana zájmů spotřebitele patří k úkolům, které musí každá demokratická společnost vyznávající hodnoty tržního hospodářského systému zajistit s ohledem na zajištění funkční hospodářské soutěže. Je třeba si uvědomit, že konkurenční zápas soutěžitelů je především zápasem o přízeň spotřebitele. Spotřebitelé jsou totiž vedle soutěžitelů dalším účastníkem trhu a zároveň i objektem nepoctivého jednání ze strany soutěžitelů. Pokud spotřebiteli nebude zajištěna účinná ochrana před nepoctivými přístupy soutěžitelů, dojde nejenom k narušení soutěžního prostředí, ale zároveň k porušování některých hodnot demokratické společnosti, které jsou pro svůj význam zakotveny v Ústavě a Listině práv a svobod.

2.2 Metodika zpracování Před vypracováním své diplomové práce jsem se seznámila s danou problematikou a dostupnou odbornou literaturou. Na začátku své diplomové práce se zabývám definováním základních pojmů, jako jsou hospodářská soutěž, nekalá soutěž a spotřebitel. V rámci hospodářské soutěže se zaměřuji zvláště na generální klauzuli a podmínky, které jsou nezbytné proto, aby se nějaké jednání v hospodářské soutěži dalo označit za nekalosoutěžní a nakonec vysvětluji pojem spotřebitel a jeho právní postavení, a také uvádím, které právní předpisy se ochrany spotřebitele bezprostředně týkají. Dále se také zabývám vývojem spotřebitelské politiky v Evropské unii. V další části pak rozebírám jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže, tak jak jsou uvedeny v Obchodním zákoníku a k nim uvádím konkrétní příklady nekalosoutěžních jednání, ke kterým v praxi došlo. V rámci této kapitoly věnuji pozornost zvláště klamavé reklamě a reklamě obecně, neboť k nekalé soutěži dochází nejčastěji v reklamě. Nakonec se zaměřuji na možné soudní i mimosoudní prostředky obrany proti nekalé soutěži a to zejména spotřebitele a také nároky, kterých se může poškozený domáhat.

9

3. Vymezení pojmů 3.1 Hospodářská soutěž - § 41 Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Je dosti obtížné vymezit pojem hospodářské soutěže a soutěžitele. Za soutěžitele je považována každá osoba, která se účastní hospodářské soutěže, a to bez ohledu na to, zda je nebo není podnikatelem. Soutěžitelem je tedy každý účastník hospodářské soutěže bez ohledu na to, zda jeho předmět podnikání je shodný nebo zaměnitelný s předmětem podnikání toho, komu způsobí svým jednáním újmu, nebo toho, kdo jemu újmu způsobil. Obchodní zákoník (dále jen ObchZ) nazývá soutěžitelem každého, kdo někomu hospodářsky konkuruje. Vzhledem k tomu, že soutěžitel nemusí být podnikatelem, nemusí mít ani veřejnoprávní oprávnění k podnikání a soutěžní právo bude aplikovatelné. Hospodářská soutěž bývá vymezována jako soupeření subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty a dosáhnout tím hospodářského prospěchu. Výraz „soupeření v hospodářské oblasti“ naznačuje, že jde o širokou a různorodou skupinu jevů, jejichž společným jmenovatelem je hospodářský aspekt. To je argument proti zúženému chápání, které pod hospodářskou soutěží rozumí jen střety mezi výrobci, obchodníky a poskytovateli služeb o přízeň spotřebitelů. Obecně řečeno: hospodářská soutěž ve smyslu § 44, odst. 1 obchodního zákoníku se neuskutečňuje pouze v oblasti směnných vztahů. Pojem hospodářská soutěž a jeho vymezení jsou v souvislosti s tvorbou tržního hospodářství podstatné. Obchodní zákoník vymezuje, že fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Jsou však povinny dbát přitom právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Jednání soutěžitelů nesmí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a nesmí přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

10

3.2 Nekalá soutěž - § 44 (1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušení obchodního tajemství, i) ohrožování zdraví a životního prostředí. V obchodních vztazích podnikatelů dochází k porušením, z nichž některé mají charakter porušení práva. Určit, jaké právní normy byly porušeny je někdy složité. Jednou z možností je porušení norem práva nekalé soutěže. Určité jednání lze charakterizovat jako nekalosoutěžní, jestliže: - se uskutečňuje v rámci hospodářské soutěže, - je v rozporu s dobrými mravy soutěže, - je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

Generální klauzule plní dvojí funkci. Vymezuje nejobecnější podmínky, které musí splňovat každé jednání, aby ho bylo možno zařadit pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěže a současně je samostatnou skutkovou podstatou, na základě které je možno podat žalobu. O nekalou soutěž se proto jedná tehdy, když jsou naplněny alespoň znaky uvedené v § 44, odst. 1 obchodního zákoníku. Generální klauzule je podstatná, neboť vyplňuje mezeru mezi detailními zákazy jednotlivých nekalých soutěžních jednání a mezi delikty, kterých se nekalí soutěžitelé dopouštějí svými nedovolenými aktivitami. Vedle generální klauzule obsažené v § 44, odst. 1 obchodního zákoníku, zákon uvádí i některé zvláštní případy jednání nekalé soutěže. Nekalou soutěží je zejména: klamavá reklama, klamavé označení zboží

11

a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.

Jednání v hospodářské soutěži Hospodářská soutěž je vztah dvou nebo více podnikatelů, jejichž zájmy se v rámci svých ekonomických aktivit střetávají. Hospodářskými soutěžiteli jsou proto ti, kdo se

v rámci výroby nebo poskytování služeb střetnou v soutěži o získání

hospodářského prospěchu. Hospodářská soutěž zahrnuje celou řadu společenských jevů, které nelze zařadit do žádné šablony. Rozhodnout, zda se jedná nebo nejedná o hospodářskou soutěž, je podstatné. Když se o ni nejedná, tak toto jednání nelze postihnout právem nekalé soutěže. Smyslem právní úpravy nekalé soutěže je, aby bylo zisku dosaženo v souladu s platnými předpisy, které chrání čistotu obchodních vztahů. V obecném vymezení hospodářské soutěže, tak jak je obsahuje § 41 obchodního zákoníku, se operuje s pojmem „dosažení hospodářského prospěchu“. Tento znak však není obsažen v zákonném určení nekalé soutěže podle generální klauzule. Tedy snaha docílit

hospodářský

prospěch

nepatří

k nezbytným

kvalifikačním

znakům

nekalosoutěžního jednání. Jednání v hospodářské soutěži předpokládá existenci nejméně dvou soupeřících subjektů a tím i existenci soutěžního vztahu. V soutěžním vztahu se nacházejí nejen obchodníci se shodnými či podobnými výrobky nebo službami, ale i obchodníci s produkty a službami velmi rozdílnými, pokud mezi nimi existují určité substituční možnosti. I když soutěžní vztah má být chápán široce, ne každý případ, kdy jeden hospodářský subjekt způsobí újmu hospodářskému subjektu druhému, se dá kvalifikovat jako soutěžní jednání a může být řešen podle ustanovení o nekalé soutěži. Jde zde nejen o vztahy již existující, ale i o vztahy v budoucnu zamýšlené. Nekalé soutěže se proto dopouští i ten, kdo se hodlá věnovat určité hospodářské aktivitě, podniká k tomu přípravné kroky a zároveň již zlehčuje budoucího soutěžitele, aby si připravil příhodnější startovací pozici na trhu.

Dobré mravy soutěže Institut dobrých mravů je jednou z nejstarších právních zásad. Boni mores v římském právu byly chápány ve smyslu zachování pravidel slušnosti převzatých od předků. Pojem dobrých mravů je vykládán jako způsob jednání, mravnost - souhrn zásad určujících chování a jednání lidí v určité společnosti. Je složité zjistit obsah slov 12

dobré mravy. Z pohledu práva se jedná o pojem právní, který je součástí právního řádu. Dobré mravy utváří samostatný morální systém. Existují v rámci celé společnosti, ale zároveň je můžeme nalézt i v určité profesní oblasti. Je to sociologická kategorie, která úzce souvisí s veřejným míněním. Dobré

mravy

jsou

tedy

souborem

určitých

společností

vytvořených

a uznávaných pravidel slušnosti, které vedou jedince k vzájemnému respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Můžeme je také označit za soubor hodnotících kritérií, která určují, které jednání je v dané společnosti považované za dobré a které ne. Je třeba rozlišovat dobré mravy soutěže a dobré mravy jako takové, pokud jimi myslíme to, co bychom mohli označit za zdvořilost a kultivovanost. Jednání, která jsou sice podle zásad obecné morálky nezávadná, však mohou být závadná z hlediska dobrých mravů soutěže. Naproti tomu nesmí však ani při obchodním styku ani při soutěži, jednání a zvyklosti odporovat požadavkům občanské morálky. Zákon nevyžaduje, aby jednání „v rozporu s dobrými mravy soutěže“ bylo jednáním zaviněným ať již úmyslně nebo z nedbalosti. Postačí, když se octne v nesouladu s objektivními soutěžními principy. Z uvedeného hlediska sám pojem „dobré mravy soutěže“ není nejvýstižnější, neboť v sobě obsahuje jisté morální prvky. Něco podobného platí i o samotném pojmu „nekalá soutěž“. Obvyklý jazykový význam napovídá, že nekalé praktiky jsou praktikami zaviněnými. Tak tomu však podle zákona být nemusí. Někdy se také používají pojmy nekalost objektivní a nekalost subjektivní, mající naznačit rozdílný charakter, jaký může mít rozpor s dobrými mravy soutěže. Častá je i tendence vykládat „dobré mravy soutěže“ jako zvyklosti soutěže, jako normy mravů. Při porušení předpisů upravujících právo nekalé soutěže je důležité, že pro naplnění těchto skutkových podstat není třeba zvláštních subjektivních náležitostí, jako jsou vědomí, úmysl nebo vina. Stačí, když se žalovaný octne v rozporu s dobrými mravy soutěže, i když si toho ani není vědom. Není třeba dokazovat zavinění. Právo je postaveno na objektivním principu. Jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, nemusí být podobné, ani v žádném vztahu k jednání upraveným v dílčích skutkových podstatách. Generální klauzule je samostatnou dílčí podstatou. V rozporu s dobrými mravy soutěže budou zpravidla jednání, která se podobají jednáním upraveným v dílčích skutkových podstatách, postrádají však některý ze znaků dílčí skutkové podstaty. Rozpor s dobrými 13

mravy soutěže podle generální klauzule bývá však zjišťován i u těch jednání, která se svými individuálními jevovými formami jen málo podobají jednáním popsaným v konkrétních skutkových podstatách nekalé soutěže. Mají s nimi společnou jen základní podstatu a tou je soutěžní nekalost. Přestože porušení předpisů o nekalé soutěži, které je možné podřadit pod generální klauzuli, zahrnují nejširší škálu deliktů, je možné je roztřídit do typizovaných jednání (podle prof. P. Hajna)1: a) porušení nejrůznějších norem práva veřejného (daňový únik, nedodržování uzavírací doby, porušování bezpečnostních pravidel při práci) či soukromého, pokud důsledkem tohoto porušení je získání neodůvodněné soutěžní výhody, a tím i možnost újmy pro jiné soutěžitele nebo spotřebitele; b) nepřiměřené formy lákání zákazníků (pomocí výlohy s vybraným a levným zbožím je zákazník nalákán do obchodu, kde je přemlouván ke koupi zboží méně kvalitního a dražšího; inzeráty operující se slovem „zdarma“, přičemž až postupně zákazník zjišťuje, že a kolik za určitou věc nebo službu zaplatí); c) nepřiměřené formy obtěžování zákazníka (zasílání nevyžádaného zboží, byť byla zákazníkovi poskytnuta možnost zboží vrátit, nabídka výrobků a služeb uskutečňovaná telefonicky náhodně vybraným zákazníkům, příliš hlasitá reklama pomocí tlampačů, neodbytné formy podomního prodeje, reklama vyvolávající strach); d) obchodní praktiky těžící z pocitu vděčnosti (obchodní dům uspořádá pro svou klientelu výlet, v jehož průběhu poskytne kávu a koláče a zároveň nabízí k prodeji koberce či jiné nákladné zboží); e) obchodní praktiky těžící ze soucitu (firma využívá těžce zdravotně postižené jedince, aby pro ni prováděli akviziční činnost); f) zneužívání lidské záliby ve hře (podmínkou účasti v určitém slosování je okolnost, že zákazník učinil nákup zboží či objednávku služeb ve větším finančním rozsahu); g) obchodní systémy označované jako lavina, hydra, letadlo apod. (jejich podstata spočívá v tom, že se zákazníkovi slibuje snížení nebo úplné prominutí kupní ceny, jestliže pro firmu získá určitý počet dalších klientů, nekalost této obchodní praktiky spočívá v tom, že brzy dochází k nasycení trhu a další zákazníci se hledají stále obtížněji);

1

Hajn 1994

14

h) používání laiků k náborové činnosti pro určité druhy zboží nebo služeb (laický náborář se obrací především na své příbuzné a známé, ti jeho nabídkám odolávají hůře než by tomu bylo u profesionálních pracovníků, k nimž nemají osobní vztah); i) různé formy zabraňovací soutěže (cenové podbízení s cílem vyřadit konkurenta z trhu a zaujmout jeho místo, bezplatné poskytování zkušebních vzorků například potravinářského zboží v takovém rozsahu, že po určité době dojde k nasycení trhu a tím i ohrožení odbytu u konkurenčních podniků); j) různé formy skryté reklamy (zejména nerespektování té skutečnosti, že v prostředcích masové komunikace musí být od sebe přísně a zřetelně oddělena tzv. redakční část a inzerce); k) zneužití nositelů společenské autority k reklamní činnosti (např. využití politiků, vysokoškolských profesorů, kněží, lékařů v obchodní reklamě); Kromě těchto jednání se může jednat i o další jednání spočívající v bojkotu konkurenčního podniku, reklamě pod prahem vědomí, lanaření cizích zaměstnanců, použití jména nastrčené osoby, podbízení u značkového zboží, využití cizího pracovního výkonu nebo cizí myšlenky, napodobení propagačních prostředků jiného soutěžitele. Dobrým mravům soutěže odporují taková jednání, jež by mohla ohrožovat funkčnost soutěže. Účelem, tedy funkcí soutěže je totiž působit k tomu, aby konkurence měla výkonový charakter, aby se podnikatelé prosazovali na trhu vyšší kvalitou, nižšími cenami, lepší službou zákazníkům, nikoliv postupy, které bývají v právní terminologii označovány jako „špinavé triky“.

Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům Ten, kdo má být nekalosoutěžním jednáním poškozen, musí být soutěžitelem nebo spotřebitelem. Z důvodu nekalé soutěže proto nelze postihnout poškození nesoutěžitelů, tedy těch, kteří nevstoupili do soutěžního vztahu. Sama způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nedostačuje k tomu, aby určité jednání bylo kvalifikováno jako nekalosoutěžní. Musí být splněny i další znaky, zejména se musí jednat o počínání, které odporuje dobrým mravům soutěže. Každé soutěžní jednání je způsobilé přivodit újmu soutěžitelům. To je ostatně cíl každého konkurenčního jednání. Způsobilost přivodit újmu není samozřejmě totéž co existence této újmy. Není proto nezbytné dokazovat vznik újmy, aby určité jednání mohlo být

15

kvalifikováno jako nekalosoutěžní. Postačí jen důkaz, že takové jednání je vůbec způsobilé přivodit újmu. Smyslem konkurenčního jednání je, jak už jsem se zmínila, přivodit újmu ostatním soutěžitelům, být nejlepší, vyrábět nejlepší zboží, získat co nejvíce zákazníků, zlikvidovat konkurenci, být první. Hospodářská soutěž je bojem o život firmy a někdy i jejich vlastníků. V některých fázích rozvoje firem se otázka hospodářské soutěže redukuje na pouhé přežití firmy a získání nových zdrojů dalšího rozvoje firmy. Cílem právní úpravy nekalé soutěže není chránit podnikatelsky slabšího konkurenta. Naopak hospodářská soutěž je činitelem, který likviduje firmy, které nejsou schopny uspokojovat potřeby svých obchodních partnerů. Smyslem úpravy je, aby třídění schopných a neschopných firem probíhalo v rámci zákonem stanovených pravidel. Právní úprava nekalé soutěže nepožaduje faktický vznik újmy. Postačuje potencionální možnost vzniku újmy. Způsobilost přivodit újmu sama o sobě stačí, jsouli splněny ostatní dvě podmínky, aby jednání mohlo být kvalifikováno jako porušení předpisů o nekalé soutěži. Není tedy potřeba dokazovat vznik a rozsah této újmy, postačí jen důkaz že takové jednání je vůbec způsobilé přivodit újmu. Pokud se z důvodu nekalé soutěže požaduje náhrada škody, musí být samozřejmě rozsah vzniklé škody dokázán. Pouhá způsobilost však stačí k tomu, aby určité jednání mohlo být kvalifikováno jako nekalosoutěžní a aby byla uplatněna například žaloba na zdržení se jednání, odstranění závadného stavu, popřípadě i přiměřené zadostiučinění. Újma může mít povahu hmotnou nebo nehmotnou. Za možnou újmu spotřebitelům se považuje především každé omezení spotřebitelova komfortu, vše, co mu bere čas, klid a také svobodu rozhodování. Zvlášť bývá chráněn spotřebitelův volný čas, kterému je přikládána stejná a někdy i vyšší hodnota, než času pracovnímu. Proto například za nekalosoutěžní jednání se považuje zasílání nevyžádaného zboží, ačkoli má spotřebitel možnost ho při nespokojenosti vrátit. To, že se spotřebiteli poskytuje možnost, aby zboží vrátil nebo si je bezplatně ponechal, není rozhodující. Podstatné je, že byl vmanipulován do situace, kdy musí ztrácet čas tím, co by jinak neudělal. Tím byl připraven o čas a čas jsou peníze.

16

3.3 Spotřebitel Spotřebitelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. (§ 2 zákona o ochraně spotřebitele – dále jen ZSPO)

Z uvedené definice vyplývá, že spotřebitelem je pouze subjekt (bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu), který je konečným uživatelem výrobku nebo služby, určených pouze pro jeho osobní (konečnou) spotřebu. Jako konečný uživatel proto může vystupovat i podnikatel, který také řadu věcí denně nakupuje pro svou osobní spotřebu a neslouží mu k jeho podnikatelské činnosti. Není důležité, zda spotřebitel věc pro sebe již nepotřebnou posléze odprodá dalšímu spotřebiteli. Rozhodující je účelové určení výrobku (služby) k vlastní spotřebě v době pořízení. Předmětem zájmu spotřebitele jsou obecně výrobky a služby. Za výrobek je považována jakákoliv věc2, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli. Nebezpečný výrobek je pak takový výrobek, jež z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém způsobu používání, sestavování nebo uchovávání, jakož i únikem škodlivých látek anebo v důsledku spoléhání se na přesnost, při náležité opatrnosti představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku.3 Tedy výrobek je jakákoliv věc, která má pro spotřebitele nějakou užitnou hodnotu a je způsobilá být předmětem poptávky – zbožím. Službou se rozumí jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony.4 Služby se nejčastěji člení na služby věcné a služby osobní. Věcné služby souvisí s konkrétními movitými či nemovitými věcmi (opravy, údržba, služby čistíren, prádelen, nákladní doprava apod.). Osobní služby se pak týkají člověka bezprostředně (např. kadeřnictví, kosmetické služby, fitcentra, restaurační služby, osobní přeprava apod.). Některé činnosti, jež by bylo možno podřadit pod služby osobní povahy, ZSPO z kategorie služeb vyjímá, neboť

2

§ 2 odst. 1 písm. f) ZSPO – zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele § 2 odst. 1 písm. i) ZSPO 4 § 2 odst. 1 písm. j) ZSPO 3

17

veřejnoprávní ochrana spotřebitele je zákonem svěřena buď profesnímu sdružení nebo jiným orgánům státní správy. Pojem spotřebitel by tak snadno mohl vést k zužujícímu výkladu. V běžné řeči za spotřebitele pokládáme často tak zvaného konečného spotřebitele – konzumenta. Různé formy nekalého soutěžního jednání přinášejí však újmu i těm hospodářským subjektům, které získávají zboží a služby nikoliv pro vlastní spotřebu, ale za účelem dalšího zpracování či obchodu (výrobní podniky, velkoobchod). I je musíme chápat jako spotřebitele. Spotřebitelem může být jednotlivec, domácnost či organizace, kteří si prostřednictvím obchodu, případně jinou formou, zaopatřují spotřební předměty a služby k uspokojení svých potřeb anebo k výkonu své činnosti. Spotřebiteli jsme vlastně všichni, avšak každý z nás ve vztahu ke spotřebě vystupuje osobitě. Kdo žije, existuje, musí uspokojovat své životní potřeby v širším či užším měřítku, protože jsou podmínkou života. Z hlediska trhu je určující nejen moment spotřeby, ale i moment nákupu a rozhodování o rozsahu a skladbě spotřeby. Spotřebitelé jsou svobodní lidé, kteří si nárokují především právo na svobodnou volbu a na výběr zboží. Jejich práva a chování se dají omezit i ovlivnit, ale není možné je dopředu předvídat a nadiktovat. Na druhé straně si ani spotřebitel neuvědomuje, že na trhu nekoná absolutně svobodně, ale že jeho činy a rozhodnutí jsou výsledkem stovek vlivů a postojů. Spotřebitel má možnost volby určitý obchod uzavřít nebo neuzavřít a obrátit se na jiného z celé řady konkurentů. To však předpokládá dohled státu nad tím, aby vlastnosti konkurence zůstaly na trhu zachovány, nebo aby konkurence nebyla potírána soutěžně nepřípustnými způsoby. Obrana spotřebitele v této situaci spočívá v tom, že nekvalitní, předražené či životně nedůležité zboží odmítne zakoupit a opatří si jej u jiného soutěžitele. Uvedenou možnost však zpravidla nemá, jestliže se jedná o zboží ohrožující jeho zdraví, život nebo obecně životní prostředí, když potřebnou informaci nemá k dispozici nebo se jedná o tak nezbytné zboží, které na trh dodává pouze soutěžitel v monopolním postavení na relevantním trhu. Zde musí nastoupit veřejnoprávní regulace státu doprovázená funkčním systémem veřejné kontroly a systémem účinných sankcí včetně možnosti domáhat se nápravy závadného stavu soukromoprávní cestou u nezávislého soudu. K naplnění zkoumaného znaku nekalé soutěže není vůbec nutné, aby újma nastala ve více případech, podstatná je způsobilost určitého typu jednání přivodit újmu těm spotřebitelům, vůči kterým bude toto jednání použito. 18

3.3.1 Legislativní úprava ochrany spotřebitele

Znalost legislativních norem je základem pro to, aby spotřebiteli nebyla způsobována újma. Právní normy je povinen znát i spotřebitel, jednak aby se vyhnul možným důsledkům například nepříznivých ustanovení kupní smlouvy a také, aby se rychleji a často účinněji byl schopen bránit po vzniku újmy. Nejvýznamnější právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele jsou tyto:

- Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele – je stěžejním zákonem, který upravuje práva spotřebitelů. Zákon upravuje některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, které musí plnit prodávající, výrobce, dovozce či dodavatel. Dále upravuje úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele a vztahuje se na prodej výrobků a poskytování služeb v případech, kdy k plnění dochází na území České republiky. - Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník (v platném znění) – obsahuje obecnou úpravu odpovědnosti za škodu. Odpovědnost se vztahuje na zaviněné protiprávní jednání a nerozlišuje se, zda jde o porušení závazků vyplývajících ze smlouvy anebo porušení povinnosti stanovené i jiným právním předpisem. Poškozený tedy musí prokázat zavinění, tj. vznik škody důsledkem porušení právní povinnosti. Dále je zde obsažena problematika spotřebitelských smluv. Spotřebitelské smlouvy jsou takové typy smluv, kde smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel (tj. kupní smlouvy, smlouvy o dílo apod.) - Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže - Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník (v platném znění) –

smlouvy mezi spotřebiteli

a podnikateli mohou být uzavírány také podle obchodního zákoníku, pokud se na tom obě strany dohodnou. Platí ale, že pokud je ustanovení občanského zákoníku pro spotřebitele výhodnější, musí se pro spotřebitelskou smlouvu použít občanský zákoník. Odpovědnost za škodu upravuje jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění, které poškozený nemusí prokazovat. - Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách (v platném znění) – vztahuje se na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, práce a služeb pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz.

19

- Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (v platném znění) – tento zákon upravuje podmínky a meze reklamy, určuje, kdy je reklama klamavá a jak může být klamavá reklama postihována. Dále zde mohou spotřebitelé najít oporu pro obranu proti nevyžádané reklamě, která je obtěžující nebo způsobuje další výdaje adresáta. - Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobky (v platném znění) - upravuje odpovědnost výrobce za škodu na jiné věci či na zdraví, je-li tato škoda způsobena vadou jím vyrobeného zboží. Za vymezených podmínek se může spotřebitel, kterému škoda vznikla, obrátit přímo na výrobce a žádat náhradu vzniklé škody. - Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (z. v platném znění) - určuje pravomoci tohoto dozorového orgánu a vymezuje podmínky a rozsah, za jakých může Česká obchodní inspekce vykonávat svou dozorovou činnost. Nově zákon upravuje také postup při zabavování padělků a jeho přidělování pro humanitární účely. - Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (v platném znění) určuje podmínky prodeje potravin a tabákových výrobků, jejich značení a sankce za jeho porušování. Zákon je proveden mnoha vyhláškami, které upravují prodej jednotlivých druhů potravin. - Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky (v platném znění) – stanovuje podmínky výrobcům a dovozcům při uvádění výrobků na vnitřní trh z hlediska bezpečnosti výrobků. - Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (v platném znění) – upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví a dotýká se činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich pravomoci a působnosti. - Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu (v platném znění) - tento zákon upravuje podmínky, které musí splňovat subjekty, které se rozhodnou podnikat v oblasti cestovního ruchu. Pro spotřebitele jsou zvláště důležité podmínky týkající se povinného pojištění cestovních kanceláří. Zákon bude v nejbližší době významně novelizován, novela by měla upravit povinnou registraci cestovních kanceláří. - Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru - určuje náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, práva spotřebitelů při jeho

20

uzavírání apod. Vzhledem k plánované nové evropské směrnici o spotřebitelském úvěru lze očekávat novelizaci tohoto zákona.

3.3.2 Spotřebitel a Evropská unie

Rozvoj ochrany spotřebitele v průběhu evropské integrace byl pozvolný a souvisí především se snahou o vybudování plnohodnotného společného trhu. Po odbourání nejtypičtějších překážek volného obchodu - cel, se ukázalo, že je nutné pro společný trh udělat ještě více - harmonizovat systém ochrany spotřebitele. Předběžným programem o ochraně spotřebitele a informační politice byly v roce 1975 započaty systematické aktivity EHS v oblasti ochrany spotřebitele a též definováno pět základních spotřebitelských práv: - právo na ochranu zdraví a bezpečnosti, - právo na ochranu ekonomických zájmů, - právo na náhradu škody, - právo na informace a vzdělávání, - právo na zastoupení (právo být slyšet).

Jednotný evropský akt z roku 1986 byl první rozsáhlou revizí Římských smluv a ve smlouvě se objevil "nový pojem" - spotřebitel. Maastrichtská smlouva z roku 1992 pojala ochranu spotřebitele jako plnohodnotnou komunitární politiku. Dalšího posílení ochrany spotřebitele v rámci EU došlo počátkem platnosti tzv. Amsterdamské smlouvy v roce 1999 – kdy se spotřebitelská práva stávají obecným cílem. Zaznívá tu i silný požadavek, že je nutno respektovat ochranu spotřebitele i při tvorbě a provádění všech ostatních politik a činností Společenství. V roce 1999 přijala Rada Akční plán spotřebitelské politiky na roky 1999-2001, který stanovil tři hlavní pole působnosti: - reprezentace a vzdělávání spotřebitelů, - zdraví a bezpečnost spotřebitelů, - ekonomické zájmy spotřebitelů. Na Akční plán spotřebitelské politiky nově navázala Strategie spotřebitelské politiky na roky 2002-2006, která stanoví opět tři cíle:

21

- vysokou úroveň ochrany spotřebitele, - účinné vynucování předpisů v oblasti ochrany spotřebitele, - zapojení spotřebitelských organizací do tvorby politik EU. Nastíněné informace ukazují, jakou roli hrála politika ochrany spotřebitele při vývoji Evropské unie. Zpočátku byla zcela mimo stojící politikou, nyní se již začlenila mezi ostatní významné politiky EU. Nutno však přiznat, že motorem aktivit kolem vývoje komunitární politiky ochrany spotřebitele byla do značné míry snaha o vytvoření dokonale fungujícího vnitřního trhu. A pro jeho existenci je spotřebitel, který je uvědomělý a který vnímá ochranu, nutným předpokladem.

Koncepce politiky Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele je tedy dána především dokumentem Strategie spotřebitelské politiky 2002 - 2006. Tento dokument je sdělením Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Pokračující budování vnitřního trhu má za nevyhnutelný následek rozvoj spotřebitelské politiky na úrovni Evropské unie. Přijetí předpisů pro zajištění dostatečné ochrany spotřebitelských zájmů a vyloučení překážek na trhu je nezbytným předpokladem pro volný pohyb zboží a služeb. Dosavadní opatření směřovala především k tomu, aby byla spotřebitelům zajištěna samostatná a informovaná volba. Spotřebitelé měli mít dostatečné a správné údaje předtím, než přistoupí k uzavírání smluv a také zákonná práva v případě, že uzavření smlouvy nepřinese očekávaný výsledek. Těmito opatřeními mělo být dosaženo rovnováhy mezi jednotlivými spotřebiteli a podnikateli, kteří mají přirozeně snazší přístup k potřebným informacím i ekonomickým zdrojům. Při tvorbě nové strategie bylo vzato v úvahu pět hlavních faktorů: 1)

Euro

-

zavedení

eura

odstranilo

psychologickou

překážku

spotřebitelů

u přeshraničních nákupů a také odstranilo porovnávání cen. 2) Sociální, hospodářské a technologické změny - k těmto změnám patří především stále rostoucí míra využívání internetu, častější nákupy v elektronických obchodech a růst sektoru služeb ve spotřebitelských vzorcích.

22

3) Využití všech přínosů vnitřního trhu - na základě všech těchto změn je možnost přeshraničního obchodu velmi usnadněna. Stále však ještě přetrvává řada překážek, mezi které patří např. velké odchylky cen v jednotlivých členských zemích. Další překážkou je nedostatečná důvěra spotřebitelů v nákupy za hranicemi , která je způsobena např. rozdílem v právní úpravě ochrany spotřebitele v jednotlivých zemích. 4) Provádění reformy veřejné správy - aktivity Evropské unie, vyjádřené přijetím Bílé knihy o správě věci veřejných, směřují ke zlepšování kvality, účinnosti a jednoduchosti regulatorních aktů a lepšího zapojování občanské společnosti v rozhodovacích procesech v EU. 5) Příprava na rozšíření - rozšířením Evropské unie značně vzrostou rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých států. Úkolem Evropské unie bude splnit oprávněná očekávání nových členů a zároveň zlepšit současnou úroveň ochrany spotřebitele v oblasti bezpečnosti a zákonných a ekonomických práv spotřebitelů.

Nejdůležitější zásady ochrany spotřebitele formulovala již rezoluce Valného shromáždění OSN č. 39/248 v roce 1985 nazvaná výstižně Směrnice na ochranu spotřebitele.5 Zásady lze shrnout do následujících bodů: 1) Zákaz nepoctivých jednání a diskriminace spotřebitele, 2) Zákaz klamání spotřebitele, 3) Zajištění přístupu k podstatným informacím, 4) Zákaz ovlivňování spotřebitele nezákonnými postupy.

ad 1) Podle ustanovení § 6 ZSPO je prodávající povinen prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Další povinností prodávajícího a poskytovatele služeb je spotřebitele nediskriminovat. Pojem diskriminace lze vymezit jako rozlišování sobě rovných subjektů, jež některé z posuzovaných subjektů poškozuje. Jde o znevážení rovnosti a popírání a omezování práv těchto navzájem si rovných subjektů. V případě 5

Zdražil 2000

23

spotřebitelů nutno vycházet z jejich zcela totožného postavení. Žádný z nich by proto neměl být zvýhodňován (pozitivní diskriminace) či znevýhodňován (negativní diskriminace) na úkor druhých. Definici pojmu diskriminace můžeme nalézt v zákoně o ochraně hospodářské soutěže, který tak označuje uplatňování rozdílných podmínek, jimiž budou někteří kupující znevýhodněni, při plnění stejného charakteru. Samotný zákaz diskriminace spotřebitele má za účel odstranit obchodní praktiky, které zvýhodňují některé spotřebitele před jinými. Diskriminace je tedy zmíněna jako příklad chování, jež je v rozporu s dobrými mravy. Jednou z neopomenutelných forem diskriminace je diskriminace cenová. Charakteristickým případem v naší zemi bylo užívání jiných (vyšších) cen pro cizince mající za následek cenové zvýhodnění tuzemců. Je zřejmé, že se jedná o cenovou diskriminaci, jež je v rozporu se zákonem i s dobrými mravy.

ad 2) Zákaz klamání spotřebitele v zákoně o ochraně spotřebitele je veřejnoprávní obdobou nekalosoutěžní úpravy v obchodním zákoníku. Zatímco však úprava nekalé soutěže je zaměřena na ochranu soutěžitelů, úprava v zákoně o ochraně spotřebitele je zaměřena na ochranu jejich tržního partnera – spotřebitele. Klamání je jednání uvádějící někoho v omyl. Otázkou však je, jaká intenzita klamavosti je již s to uvést v omyl. Je totiž nepochybné, že například mentálně zaostalý spotřebitel je oklamatelný snáze, než spotřebitel vysokoškolsky vzdělaný. Obecně se měří klamavost jakousi průměrnou intelektuální úrovní spotřebitelů, průměrnou obezřetností a rozpoznávací schopností. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele stanoví obecný zákaz klamání spotřebitele, který nesmí překročit nejen poskytovatel služby či prodávající, ale každý, tedy ani jejich zaměstnanci. Citované ustanovení

dále

vyjmenovává

typické

případy

klamavého

jednání:

uvádění

nepravdivých, nedoložených, neúplných, nepřesných, nejasných, dvojsmyslných nebo přehnaných údajů, zamlčení údajů o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek. Je zřejmé, že se nemusí jednat vždy o údaj nepravdivý. I ve chvíli, kdy je údaj pravdivý, může být klamavý. Tento názor zastává i obchodní zákoník v ustanovení § 45 odst. 3: Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Například tvrzení, že chléb je bez chemických přísad, může být klamavým v případě, že by chemické přísady v chlebu byly obecně zakázány – taková informace by totiž 24

vyvolávala dojem, že se jedná o mimořádnou skutečnost, ačkoli by nesměl existovat chléb, který by přísady obsahoval.

ad 3) Poskytovatel služby je především podle ustanovení § 9 ZSPO povinen spotřebitele řádně informovat o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Z dikce zákona je nutno vyvodit, že povinnost informovat je dána bez dalšího, tedy aniž aby ji například spotřebitel musel vyžadovat. Zákon ukládá prodávajícímu povinnost v případě potřeby – s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání – zajistit, aby poskytnuté informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. ZSPO výslovně stanoví, že povinnosti poskytování informací o vlastnostech výrobků a charakteru služeb se nelze zprostit poukazem na neposkytnutí informací výrobcem či dodavatelem. Dalším druhem informační povinnosti je povinnost srozumitelně a viditelně výrobky přímo označovat. Prodávající má podle § 10 ZSPO povinnost zajistit takové označení. Zákon uvádí taxativní výčet povinně uváděných informací: název výrobku, označení výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, hmotnost, množství nebo velikost, popřípadě rozměr a další údaje potřebné dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití.

ad 4) K jednáním, jež mohou spotřebitele nedovoleně ovlivnit v jeho volbě, patří nerespektování zákonného omezení nebo zákazu reklamy v nabídce zboží, jež je škodlivé životu a zdraví (reklama na tabákové výrobky a alkoholické nápoje), soustřeďuje se na nezletilé osoby, přičemž ohrožuje jejich další zdravý vývoj, anebo propaguje násilí či pracuje s náboženským nebo národnostním cítěním. Lze sem zařadit i nerespektování zákazu prodeje některého zboží občanům, kteří nedosáhli zákonem stanoveného věkového omezení, prodej zboží, u něhož nelze prokázat jeho původ a řada dalších.

25

4. Skutkové podstaty nekalé soutěže 4.1 Klamavá reklama - § 45 4.1.1 Reklama obecně

Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky (§ 1 zákona o ochranných známkách), pokud není dále stanoveno jinak.6

Právní regulace reklamy je zákonným omezením svobody projevu a práva šířit informace, k němuž zmocňuje Listina základních práv a svobod v článku 17 odst. 4. Takové omezení je nutné s ohledem na ochranu druhých, v tomto případě zejména na ochranu práv spotřebitelů, a ochranu mravnosti. Soukromoprávní regulace reklamy je zařazena v obchodním v rámci úpravy nekalé soutěže; je určena k ochraně soutěžitelů, ale odvozeně chrání před klamavou a srovnávací reklamou i spotřebitele. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy je pak komplexní veřejnoprávní úpravou reklamy.

4.1.2 Zákon o regulaci reklamy Zákon o regulaci reklamy stanoví generální klauzulí několik obecných zákazů či omezení určitých forem reklamy, jež umožňují vzhledem ke své obecnosti postihovat i nepředvídatelné nežádoucí projevy: •

je zakázána reklama nedovolených předmětů reklamní nabídky. Je proto zakázána reklama na drogy, neboť prodej drog není dovolen. Stejně tak je zakázána reklama na prodej osobních údajů či provádění nedovolených potratů. Zakázána je i reklama na zboží, které je v konkrétním případě hygienicky závadné. Reklamu nemůže zadávat ani osoba, jež podniká bez příslušného podnikatelského oprávnění.

•

reklama nesmí obsahovat nepravdivé údaje a prvky, jež jsou v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví

26

nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu a nesmí napadat politické přesvědčení. Zakázána je též reklama klamavá. Zvláštní omezení pak platí pro obsah reklamy ve vztahu k osobám mladším 18 let, která nesmí podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj, doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti, nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb, využívat jejich zvláštní důvěry vůči jejich rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám, nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích. •

zapovězena je též reklama prováděná metodami s nežádoucími či nebezpečnými vlastnostmi; zákon taxativně uvádí reklamu skrytou a reklamu podprahovou, tedy založenou na podprahovém vnímání, kterou si vnímající osoba neuvědomuje. Podprahová reklama je zakázána mimo jiné Evropskou úmluvou o televizi přesahující hranice států. Skrytá reklama je taková reklama, která vyvolává dojem, že se nejedná o reklamu, ale o jiný druh informace (například zpravodajství). Její nebezpečnost tkví v tom, že spotřebitel přisuzuje publicistice jinou věrohodnost než reklamě a v případě její záměny může dojít k vyvolání mylného pocitu věrohodnosti. Obě tyto formy reklamy mají tedy společné, že adresát reklamu přijímá nevědomky - buď neví, že jde o reklamu (skrytá reklama), nebo si vůbec neuvědomuje, že dostává informaci (podprahová reklama). Reklamou skrytou může být jednostranná prezentace výrobků v publicistických pořadech televize, například četné příspěvky v pořadu „Receptář“, novinové interview s ženou, která díky zázračnému preparátu zhubla o 30 kg, ačkoli normálně jedla, článek „Známá tvář za volantem” informující formou rozhovoru se známou osobností o technických údajích jejího nového automobilu, to vše za předpokladu, že není výslovně uvedeno, že jde o inzerci. Za skrytou reklamu se nepovažují recenze a kritiky uměleckých děl, neboť jde o zažitý jev, který navíc v sobě skrývá často i negativní hodnocení (byť i ta mohou sloužit jako reklama). Zvláštním druhem skryté reklamy je zdůrazněné užívání výrobků určité značky v uměleckých dílech, především ve filmech (záběr kamery na rádio s naladěnou určitou stanicí, hlavní hrdina jezdící v určitém autě, kouřící určitou značku cigaret apod.), ale i ve výtvarném umění (zátiší s lahví

6

Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, v platném znění 27

Cinzana); názory na přípustnost této reklamy se liší. Reklamou podprahovou je například opakovaný několikamilisekundový střih určité informace, symbolu či značky do filmu. U nás zatím nebyla dle dostupných údajů zaznamenána. •

zakázáno je i šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje. Příkladem takto zakázané reklamy může být zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (tzv. spamů), které adresáta nejen obtěžují, ale vedou i k jeho výdajům (za připojení k Internetu při stahování často objemných zpráv).

•

reklama srovnávací byla dříve zákonem zakázána. V současné době je zákonem výslovně připuštěna, avšak pouze za podmínek určených ustanovením § 50a ObchZ.

•

podle ustanovení § 2b zákona o regulaci reklamy musí reklama uvádějící zvláštní nabídku jasně a jednoznačně uvádět datum, ke kterému nabídka končí, případně musí uvést údaj o tom, že zvláštní nabídka platí až do vyčerpání zásob nabízeného zboží. Jestliže zvláštní nabídka nezačala ještě působit, musí být v reklamě také uvedeno datum začátku období, během kterého zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky budou platit. Zákon dále stanoví omezení reklamy pro některé speciální komodity, u nichž je

takové omezení žádoucí. Jedná se o tabákové výrobky, alkoholické nápoje, léčivé přípravky, prostředky zdravotnické techniky, zbraně a střelivo aj. Kromě toho zůstala zachována některá další omezení reklamy ve zvláštních zákonech. Důležitá omezení platí například pro vysílání reklamy v televizi a rozhlasu.

4.1.3 Rada pro reklamu

Rada pro reklamu (dále jen RPR) byla založena v srpnu 1994 zadavateli, agenturami a médii po vzoru vyspělých evropských států jako první východoevropská organizace samoregulace reklamy k dosažení čestné, decentní, legální a pravdivé reklamy na území České republiky. RPR je od roku 1995 řádným členem Evropské asociace samoregulačních orgánů. Jde o nestátní, neziskovou organizaci, která funguje jako sdružení s vlastní právní subjektivitou. Její činnost je financována reklamním průmyslem formou ročních členských příspěvků všech členů. Od svého vzniku v roce 1994 do konce roku 2005 se RPR zabývala více než 490 případy neetické či jinak nevhodné reklamy, z nichž více než ve 110 případech RPR doporučila stažení reklamy nebo její úpravu do souladu s Etickým kodexem. Více než 28

300 stížností RPR zamítla jako neopodstatněné, téměř 40 podnětů bylo vyřízeno změnou reklamy nebo jejím stažením a zbylé stížnosti postoupila jiným orgánům k vyřízení. RPR se zabývá posuzováním stížností na reklamu v tisku, na plakátovacích plochách, zásilkových služeb, v audiovizuální produkci, v kinech a rozhlasovém a televizním vysílání. Naopak nezabývá se reklamou volební a reklamou politických stran ve všech jejích formách a také stížnostmi na reklamu, v níž převažují právní aspekty nad aspekty etickými. RPR je oprávněna zahájit tzv. rozhodovací proces pouze v souladu s jednacím řádem RPR, tj. v případě, že obdrží stížnost na konkrétní reklamu a nebo z vlastního podnětu, pokud nabude přesvědčení, že konkrétní reklama může porušovat některá ustanovení Etického kodexu. RPR jako nestátní, nezisková organizace nemůže udělovat finanční pokuty či jiné sankce. RPR pouze vydává rozhodnutí, která mají formu doporučení. Kromě své hlavní činnosti, kterou je posuzování přípustnosti reklam z etického hlediska, vykonává i další činnosti: vydává a novelizuje dokument „Zásady etické reklamní praxe v České republice (dále jen Etický kodex), prostřednictvím arbitrážní komise prosazuje dodržování Kodexu, vykonává osvětovou a vzdělávací činnost, vydává odborná stanoviska pro Krajské živnostenské úřady, v otázkách etiky reklamy spolupracuje se státními orgány, soudy a dalšími institucemi, hájí zájmy reklamního průmyslu a podílí se na tvorbě legislativy zasahující do oblasti reklamy a marketingové komunikace, zastupuje své členy v EASA (The European Advertising Standards Aliance). Samoregulací reklamy je chápáno nezasahování státu do oblasti reklamy a její regulaci samotným reklamním průmyslem. Samoregulace je velmi flexibilní, rychle se adaptující nástroj, reflektující vývoj a změny na reklamním trhu.

Orgány Rady pro reklamu: Valná hromada – je nejvyšším orgánem RPR Výkonný výbor – vykonává a prosazuje rozhodnutí valné hromady v období mezi jejími zasedáními Arbitrážní komise – je nezávislý, expertní, 13-ti členný tým, jehož hlavní náplní práce je posuzovat stížnosti na neetické či neslušné reklamy. V arbitrážní komisi jsou poměrně zastoupeni zadavatelé, agentury, média a významní právní odborníci, 29

specializující se na oblast reklamy. Od roku 2001 jsou členy arbitrážní komise i psycholog a sexuolog. Sekretariát – zajišťuje běžné fungování Rady. Má dva stálé zaměstnance – výkonného ředitele a asistentku. Dozorčí komise – dohlíží a kontroluje hospodaření RPR.

4.1.4 Etický kodex reklamy

Etický kodex reklamy, jež se zavázaly respektovat všichni členové RPR, upravuje chování subjektů při reklamě v tisku, na plakátovacích plochách, zásilkové službě, audiovizuální produkci, kinoreklamě a reklamě v rozhlasovém a televizním vysílání. Kontrolu dodržování Etického kodexu vykonává přímo veřejnost, a to prostřednictvím stížností, podávaných RPR. Stížnosti mohou zdarma podávat jakékoliv fyzické či právnické osoby, státní či jiné orgány. Rada pro reklamu je od roku 1995 řádným členem EASA - Evropské asociace samoregulačních orgánů.

Struktura Etického kodexu Etický kodex reklamy se skládá z preambule a dvou částí dále rozdělených na kapitoly. Kapitola I v první části obsahuje Úvodní ustanovení, kde je definován pojem a subjekty reklamy, základní požadavky na reklamu, uplatňování Etického kodexu a jeho vztah k právní regulaci. Kapitola II uvádí všeobecné zásady reklamní praxe, jako jsou slušnost, čestnost, pravdivost a společenská odpovědnost. Kapitola III se zabývá zvláštními požadavky na reklamu, mezi než patří hodnota zboží, cenová srovnání, očerňování a zlehčování soutěžitelů a jejich producentů, napodobení reklam, osobní doporučení, ochrana soukromí a zneužití jedince, záruky aj. Druhá část kodexu se zabývá konkrétními oblastmi regulace jako jsou reklama na alkohol, reklama na potraviny a nealkoholické nápoje, děti a mládež, tabáková reklama, reklama na léky, identifikace inzerátů tištěných ve stylu redakčního materiálu, reklama na zásilkový prodej a reklama zasílaná formou SMS, MMS.

Plné znění Etického kodexu reklamy je uvedeno v příloze č. 1 této práce. 30

4.1.5 Klamavá reklama Klamavá reklama (1) Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. (2) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. (3) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.

Klamavá reklama patří k nejvíce frekventovaným skutkovým podstatám nekalé soutěže. Reklamní klamání patří totiž k nejsnáze dostupným, a proto i nejobvyklejším projevům nekalosoutěžního jednání. Nejprve bych měla uvést, že je zde podstatný rozdíl mezi reklamou klamavou a reklamou nekalou. Výraz nekalá reklama obsahoval i jednání, která jsou v současné době obsažena v § 45 a 46 ObchZ. Mezi nekalou reklamu musíme řadit i reklamu, při níž dochází ke zlehčování soutěžitele (§ 50 ObchZ), či k parazitování na jeho pověsti (§ 48 ObchZ) nebo k vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ). Mnoho jiných reklamních způsobů (například nepřiměřené formy lákání zákazníka) je možno také kvalifikovat jako nekalou reklamu a podřadit je pod generální klauzuli nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 ObchZ. Reklama, kterou rozumíme všestrannou propagaci vlastností zboží nebo výkonů za účelem získání co nejširšího okruhu zákazníků, je existenční nutností pro každého podnikatele a jednou z podmínek jeho obchodního úspěchu. V zájmu regulérnosti hospodářské soutěže i ochrany spotřebitelů však platný právní řád stanoví i pro tuto oblast závazná pravidla, jejichž porušení je nekalou soutěží. Skutkovou podstatu tohoto jednání vymezuje obchodní zákoník v § 45 jako klamavou reklamu.

Skutková podstata klamavé reklamy kryje široké spektrum nekalosoutěžního jednání, proto bývá někdy označována za „malou generální klauzuli“. Skutková podstata nekalé reklamy je naplněna: a) šířením údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, b) takto šířené údaje jsou způsobilé vyvolat klamavou představu,

31

c) na základě vyvolání klamné představy jsou tyto údaje způsobilé zjednat vlastnímu nebo cizímu podniku prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

ad a) Šíření údajů se musí dít nikoliv pouhým označením, ale především sdělením. To může být obsaženo v reklamním sloganu, prospektu či jiném propagačním artefaktu, může se však uskutečnit i v osobním rozhovoru se zákazníkem. Klamavé údaje lze šířit nejrůznějšími způsoby:

- výrazovými prostředky (mluvené a psané slovo,

vyobrazení, fotografie) - komunikačními médii (tisk, rozhlas, televize, internet) Za šíření údajů musíme považovat různé druhy působení na lidské smysly. Šířené údaje se mohou týkat jak určitého podnikatelského subjektu, tak i jeho výrobků a služeb.

ad b) K naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže nestačí sám fakt, že reklamou šířené údaje neodpovídají skutečnosti. Musí být zároveň schopné vyvolat klamnou představu u spotřebitelů. Postačí sama způsobilost k vyvolání klamné představy, aniž ještě došlo ke skutečnému oklamání. Tato způsobilost rozhoduje, zda by mohl být oklamán běžný, povrchně vnímající spotřebitel. Uvádí se, že skutková podstata klamavé reklamy je naplněna, jakmile by mohlo být oklamáno 10-15% spotřebitelů. Proto za klamavou reklamu musí být považována i reklama schopná vyvolat mylnou představu u osob nacházejících se v pásmu mírného intelektuálního podprůměru. O klamavou reklamu se nejedná v případech tzv. obvyklého reklamního přehánění („RedBull vám dává křídla“), jehož smyšlený charakter by měl každý snadno odhalit. O klamavou reklamu půjde nejen v případě prosté nepravdy. Klamnou představu mohou vyvolat údaje neúplné nebo údaje, které nepřiměřeně zdůrazňují jenom kladné stránky určité skutečnosti. Odst. 3 připouští, aby za klamavý byl považován údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vyvolá mylnou představu. Půjde o údaje schopné uvést v omyl vzhledem k okolnostem, za nichž byly učiněny.

ad c) Klamavé údaje musí být schopny přinést prospěch tomu, kdo je šíří nebo tomu, v jehož zájmu jsou šířeny. Nepostačí pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžiteli nebo 32

spotřebiteli. Sám vznik takového prospěchu není nezbytnou podmínkou naplnění skutkové podstaty. Prospěch v hospodářské soutěži bude spočívat ve větším podílu na trhu, v získání dalších zákazníků. Může se však též jednat o prospěch, který má z hlediska časového okamžiku nehmotnou povahu.

Skrytá reklama Provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání jsou povinni dbát na to, aby do vysílání reklam nebyly zařazeny skryté reklamy nebo reklamy využívající podprahové vnímání člověka. Často však může být obtížné najít hranici mezi „skrytou reklamou“ a tím, co bývá označováno za „plnění zpravodajské povinnosti“, jež je vlastním posláním prostředků masové komunikace. Zákazem skryté reklamy usiluje zákon o průhlednost reklam a chrání tak především spotřebitele. Jde o to, aby posluchač či divák měl v každém okamžiku jasno, zda to, co slyší nebo vidí, má či nemá charakter reklamního vysílání. Zákon také požaduje, aby reklamy byly rozeznatelné a zřetelně zvukově nebo obrazově oddělené od ostatních pořadů. Zákaz skryté reklamy tak přispívá k rovnosti soutěžních podmínek mezi konkurujícími si výrobci nebo poskytovateli služeb. Tato úprava zakazuje pouze skrytou reklamu v rámci jiné reklamy. Obvyklým místem pro uplatnění skryté reklamy jsou nikoliv reklamní stránky novin nebo reklamní bloky v rozhlase a televizi, ale právě nejrůznější redakční materiály zpravodajského, reportážního a naučně osvětového charakteru. Reklama je nejpoctivější způsob přesvědčování. Dává otevřeně najevo, že hodlá přesvědčovat. Neplatí to ovšem právě o skryté reklamě, která se zevně podobá některému ze žurnalistických žánrů (rozhovor, reportáž, informace ze světa vědy a techniky). O skrytou reklamu se jedná i tehdy, když za zveřejnění žurnalisticky zpracované reklamy nesou placeny obvyklé inzertní honoráře, ale jsou poskytovány jiné výhody. Vyskytují se i případy, že za uveřejnění určitého materiálu není poskytnuta úplata ani jiná výhoda, ale tento materiál však svým obsahem a způsobem je schopen dosahovat určitých reklamních účinků. Takový případ se označuje jako skrytá reklama redakční. O další typ se jedná tehdy, když běžný žurnalistický materiál není zpracován za odměnu ani k reklamním cílům, nepoužívá reklamní techniky, věcně však informuje pouze o jednom výrobku nebo jednom druhu služeb, i když se na trhu vyskytuje více výrobců nebo poskytovatelů služeb. V tomto případě se jedná o žurnalistický materiál, který přináší neodůvodněnou soutěžní výhodu některému ze soutěžitelů. 33

Příklady Reklama urážející národnostní, rasové nebo náboženské cítění spotřebitelů

1) Příkladem může být velké množství stížností směřujících proti billboardové reklamě energetického

nápoje

"EREKTUS",

kterou

připravovala

reklamní

agentura

MEDIAREX pro společnost PINELLI. Billboardová reklama zobrazuje postavu papeže Jana Pavla II., jež si zakrývá oči před pohledem na odhalená ženská lýtka. V horní části billboardu je užito sloganu "Když chceš víc než můžeš". Dle stěžovatelů je zmíněná reklama neetická, nevkusná a neúnosná znevážením papeže nejen jako hlavy katolické církve, ale i jako představitele suverénního státu, s nímž Česká republika udržuje diplomatické styky. Stěžovatelé důrazně žádají okamžitý zákaz a stažení všech billboardů společnosti PINELLI na energetický nápoj EREKTUS.

Obrázek č. 1: Reklama urážející náboženské cítění spotřebitelů.

Vzhledem ke skutečnosti, že osoba, která je na billboardu zobrazena, je oděna způsobem a vybavena církevními symboly, které jsou zcela charakteristické pro nynější vzezření hlavy katolické církve a s ohledem na to, že rovněž vnějškové znaky vzezření této osoby evokují podobnost k osobě papeže Jana Pavla II., dochází při vnímání běžným pozorovatelem k běžné záměně a ke ztotožnění tohoto zobrazení s nejvyšším představitelem katolické. Rovněž načasování této kampaně bezprostředně po návštěvě papeže v České republice výsledný efekt a míru pravděpodobnosti této záměny či ztotožnění ještě zesilovala. Na základě těchto skutečností Arbitrážní komise rozhodla, že zveřejněním tohoto billboardu došlo k porušení Kodexu reklamy v ustanovení části první, kapitole II bod 4.4, kde se říká, že "reklama nesmí obsahovat nic, co by hrubým a nepochybným způsobem uráželo náboženské cítění spotřebitelů". Předmětná reklama koliduje rovněž s ustanovením Kodexu reklamy, uvedeném v části prvé, kapitole III bod

34

6.2, který stanoví, že "reklama nesmí ke svému působení využívat nositele veřejné autority". Arbitrážní komise Rady pro reklamu uznala stížnost jako opodstatněnou a doporučila zadavateli reklamy - společnosti PINELLI, resp. reklamní agentuře MEDIAREX, aby výše uvedenou reklamu na energetický nápoj EREKTUS odstranila ze všech billboardů nejpozději do 7 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

2) Stížnost směřovala proti reklamní kampani na nahrávku "Jéžišmarjá" skupiny Těžkej Pokondr. Stěžovatel ve svém dopise uvádí, že jako křesťan nemůže s reklamou souhlasit a těžko se mu podaří tuto reklamu svým dětem vysvětlit. Dále uvádí, že je to znevažování Panny Marie a Ježíše. Dle pisatele je rovněž nevhodný text "Boží hity" a rudá barva (krev?), která stéká z nápisu nad obrázkem.

Obrázek č. 2: Reklama urážející náboženské cítění spotřebitelů. Vydavatel hudebních nosičů ke svému vyjádření nezaslal vizuály reklamy, o které byl sekretariátem RPR dodatečně požádán. K posouzení měla Arbitrážní komise pouze vyobrazení z MC kazety. Ve vyjádření zadavatel reklamy uvádí, že "Těžkej Pokondr má pověst nekonfliktní kapely, která s nadsázkou a humorem presentuje zahraniční hity s českými texty". Dle názoru zadavatele obaly nosičů jsou recesistické a v drtivé většině nikoho neurážejí. Přestože kampaň již skončila, a přestože je Arbitrážní komisi známa nadsázka produkce hudební skupiny Těžkej Pokondr, dospěla Arbitrážní komise po rozsáhlé diskusi a po zvážení všech dostupných materiálů a informací k závěru, že reklama porušuje Kodex reklamy v části první, Kapitole II, bodě 4.4 , který zní: „Reklama nesmí obsahovat nic, co by hrubým a nepochybným způsobem uráželo národnostní, rasové nebo náboženské cítění spotřebitelů" a rozhodla prohlásit reklamu za závadnou.

35

3) Další stížnost směřovala proti rozhlasové reklamě nabízející zlevněné kuchyně firmy JENA nábytek. Dle stěžovatele je tato reklama koncipovaná rasisticky, protiromsky. Arbitrážní komise se před vydáním rozhodnutí seznámila se stížností, záznamem rozhlasového spotu, vyjádřením reklamní agentury i Radia City 93.7, které jako jedno z mnoha stanic tuto reklamu vysílalo. Arbitrážní komise se neztotožnila s názorem reklamní agentury a šiřitele, shledala předmětnou reklamu společensky nezodpovědnou a neslušnou a tedy v rozporu s body 4.4. a 1.2. Kapitoly II Kodexu reklamy. Žert v reklamě obsažený na úkor rómské menšiny hrubě a nepochybně uráží cítění této menšiny a je učiněn způsobem snižujícím lidskou důstojnost.

Reklama ohrožující mravnost

1) Rada pro reklamu zahájila v rámci vlastního monitoringu a následné stížnosti soukromé osoby z Brna rozhodovací proces proti tiskové reklamě společnosti LYBAR, a.s. uveřejněné v Magazínu MF Dnes dne 14.června 2001. Podle Rady pro reklamu reklama na přípravek proti hmyzu DIFFUSIL jednoznačně asociuje pohlavní styk, což je podle jejího názoru neetické a neslušné.

Obrázek č. 3: Reklama ohrožující mravnost.

Zadavatel ve svém vyjádření mj. uvádí, že: "reklama je zaměřena na dospělé mladé lidi, proto je poněkud odvážnější, kontroverznější, má mírně erotický podtext a používá nadsázku. Arbitrážní komise v diskusi odmítla všechny argumenty zadavatele o nezávadnosti reklamy a rozhodla, že reklama porušuje normy slušnosti a že porušuje etický Kodex reklamy v bodě 1.1. kapitoly II Kodexu, který zní : "Reklama nesmí obsahovat tvrzení a vizuální prezentace, které by porušovaly hrubým způsobem normy slušnosti a mravnosti obecně přijímané těmi, u nichž je pravděpodobné, že je reklama zasáhne.

36

Zejména prezentace lidského těla musí být uskutečňována s plným zvážením jejího dopadu na všechny typy čtenářů a diváků. Porušení Kodexu budou posuzována s ohledem na celkový kontext, vztah reklamy k produktu, zvolenou cílovou skupinu a použitá média". Na základě výše uvedeného bylo rozhodnuto prohlásit reklamu za závadnou. Arbitrážní komise současně doporučuje zadavateli, aby spornou reklamu přestal používat a ani v budoucnu ji nadále nepoužíval.

2) Stížnost směřovala proti reklamní kampani rádia Relax. Text "...máme nový kabát...nejvíce muziky!.. a to si neděláme" je doprovázen fotografií nahé zadní části.

Obrázek č. 4: Reklama ohrožující mravnost.

Arbitrážní komise se seznámila s vyjádřením zadavatele, který mimo jiné uvádí, že "cílovou skupinou jsou mladí nejen věkem s věkovým rozhraním od 15 do 35 let. Kampaň byla lokální a uskutečnila se v místech, kde má rádio Relax dominantní pokrytí. Z těchto důvodů jsme zvolili agresivnější a extravagantní promotion. Vycházeli jsme také z toho, že v dané lokalitě je nižší příjmová kategorie, která tento druh reklamy přijímá s humorem a bez zaujetí." Na základě vzniklé diskuse a všech skutečností Arbitrážní komise rozhodla, že reklama odporuje Kodexu reklamu, v části první, kapitole II, bodu 1.1. Arbitrážní komise zároveň doporučuje zadavateli, aby zamezil jakémukoliv dalšímu šíření sporné reklamy, při budoucích reklamních kampaních důsledně posoudil možnost prezentace lidského těla a vyvaroval se použití podobných motivů v budoucnu.

Reklama snižující důstojnost ženy

1) Příkladem reklamy snižující důstojnost ženy mohou být stížnosti, které směřovaly proti billboardové reklamě na časopis ESQUIRE, používající slogan „Bude vám zobat 37

z ruky“. V reklamě je zobrazena žena v plavkách na všech čtyřech, vedle níž je mužská ruka nabízející jí zrní. Podle stěžovatelů je tato reklama degradací důstojnosti ženy, ba dokonce má i přídech sadismu a výzvy k násilí na ženách.

Obrázek č. 5: Reklama snižující důstojnost ženy.

Arbitrážní komise po obdržení stížností požádala o vyjádření ke stížnostem zadavatele reklamy. Arbitrážní komise dospěla k závěru, že výše uvedená billboardová reklama je neslušná a neetická a že porušuje platný etický Kodex reklamy v části první, kapitole II, bod 1.2: „Reklama nesmí obsahovat prvky snižující lidskou důstojnost.“ Arbitrážní komise na základě výše uvedeného rozhodnutí prohlásila reklamu za závadnou a doporučila zadavateli reklamy, aby zamezil dalšímu šíření této neetické reklamy a aby ze všech billboardů reklamu odstranil a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí .

2) Další stížnost směřovala proti billboardové reklamě na kabelovou televizi UPC. Sporná reklama společnosti UPC ČR používá slogan „Chodíte spát se slepicemi?“. Podle stěžovatele je tato reklama jasnou diskriminací žen a snižováním jejich důstojnosti.

Obrázek č. 6: Reklama snižující důstojnost ženy.

Arbitrážní komise si před vydáním rozhodnutí důkladně prostudovala všechny dostupné podklady, zejména vyobrazení sporné billboardové reklamy a vyjádření zadavatele ke stížnosti.

38

Zadavatel ve společném vyjádření s reklamní agenturou uvádí, že reklamní slogany, použité v kampani, vychází ze starých českých lidových rčení. Z vyjádření dále vyplývá, že před začátkem kampaně agentura spolu se zadavatelem doufali v její úspěch právě díky notoricky známým rčením, přičemž jim je velmi líto, že se někdo cítí smyslem celé kampaně uražen. Arbitrážní komise se po diskusi ke stížnosti ztotožnila s názorem zadavatele a reklamní agentury o zjevné nezávadnosti reklamy a rozhodla, že z reklamy je reklamní nadsázka na první pohled patrná. Na základě výše uvedeného rozhodla Arbitrážní komise stížnost v plném rozsahu zamítnout.

Reklama těžící z tragedie

1) Stížnost soukromé osoby je vedena proti reklamě propagující nápoj Eis Caffé. Na billboardu je zobrazeno panorama Manhattanu, kde jsou dvě věže dnes již neexistujícího WTC nahrazeny dvěma lahvemi.

Obrázek č. 7: Reklama těžící z tragédie.

Arbitrážní komise se před vydáním rozhodnutí seznámila s vyjádřením billboardové společnosti, která prohlásila, že ihned po zjištění o jaký motiv plakátu se jedná, zastavili výlep a začali s přelepováním zmíněných ploch. Přestože zadavatel ve svém vyjádření prohlásil, že šíření reklamy bude ukončeno do 31.11.2001 a reklama nebude nadále šířena, dospěla Arbitrážní komise po diskusi k závěru, že reklama společnosti PINELLI spol. s r.o. je neetická a je v rozporu s etickým Kodexem reklamy v bodech 4.1 a 4.3 kapitoly II, části první, a prohlásila reklamu za závadnou.

39

Reklama vyvolávající strach

1) Rada pro reklamu zahájila z vlastní iniciativy rozhodovací proces směřující proti billboardové reklamě Nadace na ochranu zvířat, zpracované reklamní agenturou Fabrika. V reklamě se sloganem “znáte jeho cenu ...?” je v levé části zobrazeno zabité a z kůže stažené zvíře a v pravé části modelka oblečená v kožichu. Podstata problému billboardové reklamy spočívá v silně naturalistickém zobrazení, které by se v reklamě nemělo objevovat.

Obrázek č. 8: Reklama vyvolávající strach.

Arbitrážní komise si před vydáním rozhodnutí o sporné reklamě prostudovala vyobrazení reklamy spolu s vyjádřením reklamní agentury, v němž agentura mj. uvádí: “Při přípravě kampaně jsme využívající motiv stažené lišky s mimořádnou pečlivostí zvažovali veškeré možné dopady na příjemce reklamy, tj. nejširší veřejnost a k výběru užitého obrazového motivu jsme přikročili s maximální obezřetností.”. Ve vyjádření je dále uvedeno : “Použitý obrazový motiv nenabádá k násilným činům, nesnaží se příjemce reklamy zastrašovat ani zbytečně děsit. Proto považujeme naši reklamu za zcela bezproblémovou”. Arbitrážní komise prohlásila reklamu za závadnou s tím, že ani ušlechtilý záměr, který byl reklamou sledován – upozornění na problematiku zabíjení zvířat pro potřeby kožešnického průmyslu – by neměl vyvolávat strach nejen u dětí a mladistvých, ale i u dospělé populace, a to, že byl prezentován celoplošným médiem volně přístupným všem občanům, rovněž přispívá k vyvolávání strachu. Arbitrážní komise se neztotožnila s názorem reklamní agentury, že reklama je bezproblémová a prohlásila reklamu za závadnou, tzn.že porušuje Kodex reklamy v následujících ustanoveních:

40

− v části první, kapitole II, bod 4.1 “Reklama nesmí bez oprávněného důvodu využívat motiv strachu” − v části první, kapitole II, bod 2.1 “Reklama nesmí být koncipována tak, aby zneužívala důvěru spotřebitele či využívala nedostatku jeho zkušeností či znalostí, či jeho důvěřivosti”, − v části první, kapitole II, bod 1.1 “Reklama nesmí obsahovat tvrzení a vizuální prezentace, které by porušovaly hrubým způsobem normy slušnosti a mravnosti obecně přijímané těmi, u nichž je pravděpodobné, že je reklama zasáhne”, − v části první, kapitole I, bod 3.4 “Žádná reklama nesmí v zásadě ohrožovat dobré jméno reklamy jako takové, či snižovat důvěru v reklamu jako službu spotřebitelům”, Arbitrážní komise doporučuje zadavateli reklamy, aby zamezil dalšímu šíření této neetické reklamy a aby ze všech billboardů reklamu prohlášenou za závadnou odstranil do 7 dnů od doručení rozhodnutí .

Reklama využívající slavných osobností

1) Stížnosti soukromých osob z Prahy a Hradce Králové směřovaly proti reklamě na billboardech Václavka a Dášenka, které znevažovaly hlavu našeho státu a stěžovatelé uváděli, že je nevkusná.

Obrázek č. 9: Reklama využívající slavných osobností.

Dle názoru Arbitrážní komise porušuje napadená reklama ustanovení oddílu III, článek 6.2. "Zneužití jedince" a to tím způsobem, že zneužívá ke komerčním účelům nositele veřejné autority, tj. snaží se získat prospěch pro zadavatele reklamy, společnost Raveli, výroba obuvi, a.s. zneužitím osob požívajících veřejné autority. Arbitrážní komise dále

41

konstatovala, že výše uvedeným rozhodnutím není nikterak dotčena svoboda tvůrčího projevu. Uvedené umělecké dílo je totiž součástí komerční komunikace obsahující i ryze komerční sdělení na jehož regulaci se vztahuje Kodex reklamy přijatý a respektovaný členskými subjekty Rady pro reklamu.

2) Stížnost směřovala proti billboardu umístěném ve Špindlerově Mlýně. Na billboardu byl Václav Klaus s lyžemi, nad skupinou mladých lidí ve sportovním oblečení je nápis "volte" a v pravém horním rohu billboardu značka lyží Vılkl. Reklama byla prohlášena za závadnou. Arbitrážní komise se před vydáním rozhodnutí seznámila s vyobrazením předmětné reklamy a vyžádala si vyjádření zadavatele i šiřitele reklamy. Po vzniklé diskusi dospěla Arbitrážní komise k závěru, že reklama porušuje etický Kodex reklamy v bodě 6.2 části první, kapitoly III Kodexu. Arbitrážní komise doporučila šiřiteli neprodleně ukončit šíření předmětné reklamy.

3) Stížnost směřovala proti reklamě soukromé vysoké školy, ve které je využita fotografie prezidenta Václava Klause.

Obrázek č. 10: Reklama využívající slavných osobností.

Arbitrážní komise se důkladně seznámila se stížností i vyjádřením zadavatele reklamy. Arbitrážní komise rozhodla, že v reklamě dochází k závažnému porušení Kodexu reklamy v části první, kapitole III, bodě 6.2, který zní: „Reklama nesmí ke svému působení využívat nositele veřejné autority (například politiky, představitele odborných medicínských a jiných společností), i když by oni sami se svým úplatným či bezúplatným působením v reklamě souhlasili.“

42

Arbitrážní komise prohlásila reklamu za závadnou a doporučuje zadavateli reklamní kampaň ukončit. Arbitrážní komise žádá zadavatele o vyjádření, zda bude rozhodnutí (doporučení) Arbitrážní komise respektovat.

Klamavá reklama

1) Stěžovatelé poukazují ve svých podnětech na billboardy sítě prodejen ELEKTROCITY s nabídkou zboží za mimořádně nízké ceny. Stěžovatelé považují tuto reklamu za klamavou a neetickou.

Obrázek č. 11: Klamavá reklama.

Arbitrážní komise se před vydáním rozhodnutí seznámila se stížnostmi a vyobrazením reklamy. Po diskusi Arbitrážní komise rozhodla, že se v daném případě jedná o klamavou reklamu, která porušuje Kodex reklamy v bodu 3.1, Kapitole II, části první, který zní: „Reklama nesmí šířit klamavé údaje o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech. Klamavým údajem je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.“ Arbitrážní

komise

dále

rozhodla

stížnost

postoupit

příslušnému

Okresnímu

živnostenskému úřadu.

2) Dalším příkladem klamavé reklamy může být stížnost soukromé osoby směřující proti reklamě „Výprodej století“, společnosti Carrefour, který nabízel novoroční slevy. Podle stěžovatele si zadavatel „byl vědom, že u spotřebitelů vyvolá velké očekávání, které množstvím kusů, které má k dispozici (i pouhé kusy na jednotlivých pobočkách) nemůže naplnit.“ Proto považuje jednání zadavatele za klamavé a neetické.

43

Obrázek č. 12: Klamavá reklama.

Arbitrážní komise rozhodla reklamu prohlásit za závadnou bez ohledu na skutečnost, že kampaň již skončila. Reklama je neetická, zavádějící a klamavá. Reklama porušuje platný etický Kodex v části první, kapitole I, v bodě: 3.2 , 3.4 a v kapitole II, bod 2.1. Ve smyslu článku 12 jednacího řádu RPR může zadavatel, resp. reklamní agentura ve lhůtě 7 dnů od doručení rozhodnutí podat prostřednictvím sekretariátu RPR protest, kterým se bude zabývat Arbitrážní komise. Arbitrážní komise vzala na vědomí prohlášení zadavatele, že pro zajištění maximální informovanosti a spokojenosti spotřebitele, bude společnost Carrefour ČR v rámci přípravy příštích obdobných akcí předkládat spotřebitelům reklamní materiál uvádějící zboží, jež bude v konkrétním marketu ve větším množství a tomu bude odpovídat také obsah reklamního materiálu, který bude přizpůsoben konkrétní nabídce na jednotlivých hypermarketech.

3) Příkladem klamavé reklamy může být také minerální voda Fromin aktimun s nápisem "Prevence proti ptačí chřipce" ve třech provedeních - s příchutí pomeranče, citronu nebo grepu, kterou nabízela mimi jiné i Brněnská Hypernova. Na obalu byla voda označena jako "doplněk stravy" a "ochranný nápoj" a bylo zde uvedeno, že nápoj je prevencí proti ptačí chřipce.

Obrázek č. 13: Klamavá reklama.

44

Hlavní hygienik ČR Michael Vít byl přesvědčen, že výrobce zvolil klamavou reklamu, aby zvýšil odbyt. Klamavý nápis na minerálce se nelíbil ani Státní zemědělské a potravinářské inspekci (SZPI), která prodej balené vody Fromin Aktimun zakázala již v lednu. Odstranění etikety kvůli nápisu, že voda působí jako prevence proti chřipce, firmě přikázali i hygienici.

Skrytá reklama

1) Příkladem skryté reklamy může být stížnost směřující proti tiskové reklamě společnosti Radiomobil a.s., uveřejněné v deníku Večerník Praha ve středu 11.října 2000 na straně 19, nadepsané „Moderní komunikace“ . Dle stěžovatele tato stránka obsahuje text, který je vpravo dole označený identifikačním číslem inzerátu, nicméně není na první pohled rozeznatelný od redakční zprávy. Dle stěžovatele se může jednat o skrytou reklamu ve smyslu příslušných právních předpisů.

Arbitrážní komise si před vydáním rozhodnutí důkladně prostudovala všechny dostupné podklady, zejména vyobrazení sporné reklamní kampaně a požádala o vyjádření ke stížnosti vydavatele deníku Večerník Praha i zadavatele reklamy. Vydavatel deníku se ke stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Zadavatel - společnost Radiomobil, a.s. ve svém vyjádření konstatuje, že „inzerce naší společnosti byla řádně zadána na inzertním oddělení deníku Večerník Praha mediální agenturou MQI Omnimédia. Inzertní materiál naší společnosti je označen stejným způsobem jako všechny ostatní inzertní materiály v tomto čísle“. Arbitrážní komise se po diskusi rozhodla ztotožnit s názorem stěžovatele a rozhodla, že zmíněné materiály, přestože jsou drobným písmem označeny symbolem VP5-5897, porušují ustanovení Kodexu v části druhé, kapitole V, bod 1 - „Všechny osoby zapojené do vyhotovení či publikace inzerátu mají za povinnost zajistit, aby kdokoliv se na inzerát podívá, okamžitě a bez podrobného čtení viděl, že jde o inzerát a nikoliv o redakční materiál“ a bod 2 „V případě, že je prostor poskytovaný za úplatu vytištěn ve stejném stylu jako redakční materiály, ať již jsou tyto inzeráty placeny jedním nebo více inzerenty, je nutné takto zpracovaný inzerát zřetelně označit, že jde o inzerát, např. slovem inzerce, placená inzerce“.

45

4.2 Klamavé označení zboží a služeb - § 46 (1) Klamavým označením zboží a služeb je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech aj. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. (2) Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy „druh“, „typ“, „způsob“, a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku. (3) Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označování druhu nebo jakosti zboží, ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako například „pravý“, „původní“ apod. (4) Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony.

Zde nerozhoduje jen to, zda je určité označení samo o sobě pravdivé, ale i to, jak je spotřebitelé vnímají. Mylná domněnka může být vyvolána i částečnou pravdou, zamlčením některých údajů. K odstranění mylné domněnky původu nestačí dodatky, sloužící k odlišení od pravého původu, pokud označení ve svém celku může vyvolat mylnou domněnku o původu či povaze zboží nebo služby. Bude rozhodovat celkový dojem a daná

nekalosoutěžní skutková podstata může být naplněna už tím, že

dodatkové označení je tištěno výrazně menším písmem, než označení hlavní. Zákon vymezuje klamavé označení i negativním způsobem. O nekalou soutěž se nejedná, jestliže je použit název, který se již vžil k označení druhu či jakosti zboží (například i sýr vyrobený v ČR může být označen jako ementálský). K takovým označením však nelze připojovat dodatek, který je schopný klamat o původu (proto zmíněný sýr není přípustné označovat jako pravý ementálský). Obdobné pravidlo platí

46

i pro označování jakosti (například výraz „pravé dřevo“ lze použít u výrobků z masivního dřeva, nikoliv z dřevotřísky).

Příklady 1) Příkladem může být víno prodávané v krabicovém obalu s názvem Moravínko (výrobce: Livi, s. r. o. Dubňany). Název je zavádějící, protože víno nepochází z Moravy a navíc je sestaveno ze směsi zahraničních vín, a to italských, makedonských a maďarských. Zákon o víně a vinařství zakazuje uvádět pro stolní vína geografické názvy a navíc klamavé.

2) Dalším příkladem mohou

být výrobky značky Bonjour. Mléčné výrobky totiž

nepochází z Francie, jde o výrobek tuzemského výrobce Povltavské závody. Rovněž označení jako „máslová pochoutka“ je zavádějící, protože se jedná o margarín, tedy produkt vyrobený z levnějších surovin.

4.3 Vyvolání nebezpečí záměny - § 47 Vyvolání nebezpečí záměny je: a) užití obchodního jména nebo zvláštního označení podniku užívaných již po právu jiným soutěžitelem b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků nebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků) c) napodobení cizích výrobku, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny s podnikem, obchodním jménem, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele.

47

Zákon uvádí tři kategorie jednání, u kterých přichází v úvahu právní kvalifikace vyvolání nebezpečí záměny. Ve všech těchto kategoriích musí být dán i další znak. Uvedené různé způsoby jednání musí být i způsobilé vyvolat nebezpečí záměny. Nebezpečím záměny (v odst. a) § 47) je takový způsob užití obchodního jména nebo zvláštního označení, který postřehne průměrný spotřebitel. Nemusí tedy jít o záměnu postřehnutelnou jen odborníky. Samozřejmě se vyžaduje, aby toto obchodní jméno či zvláštní označení podniku bylo již po právu užíváno jiným soutěžitelem. V odst. b) § 47 se pamatuje na nejrůznější prostředky, kterými podnik vytváří svůj image a jež se staly pro něj příznačné a vyjadřují jeho identitu (např. označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků). Vedle uvedených předmětů patří k jiným odlišujícím znakům, u nichž existuje nebezpečí záměny, například jednotné oblečení personálu, nápadná vnější úprava automobilů, jednotná úprava fasád u všech filiálek, kombinace barev příznačná pro podnik, podniková vlajka. V odst. c) § 47 je zachycena široká skupina případů, kdy se napodobují cizí výrobky, obaly nebo výkony. Napodobením cizích výkonů může být i napodobení reklamních sloganů či vůbec stylu propagační kampaně. Napodobovat sice lze, ale nesmí jít o napodobení otrocké. Naopak o nekalou soutěž se nejedná, jestliže k napodobení dochází v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny. Pro posouzení, zda má napodobení nekalosoutěžní povahu je rozhodující i zjištění, zda napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil. Lze chránit i názvy televizních seriálů, pravidelných rozhlasových pořadů, stálých rubrik v časopisech a dokonce i tituly jednotlivých děl, pokud vykazují jedinečnost a staly se příznačnými pro určitý umělecký výkon. Zákon vychází z realistického poznání, že určité napodobování cizích výkonů slouží lidskému pokroku a nedá se mu zcela zabránit.

48

Příklady 1) Stěžovatel - Creative Copywriters Club - si stěžuje na billboardovou kampaň společnosti Pragolaktos obchodní, a.s., připravenou reklamní agenturou Tanagra s.r.o. Reklamní billboardová kampaň na mléko obsahuje slogan "kočky by kupovaly čerstvé".

Obrázek č. 14: Vyvolání nebezpečí záměny.

Dle stěžovatele tato reklama odporuje Kodexu reklamy tím, že uvedený slogan je totožný se sloganem "kočky by kupovaly Whiskas", používaný jiným zadavatelem pro jiný produkt již několik let. Dle názoru stěžovatele toto poškozuje autora původního sloganu.

Arbitrážní komise si před rozhodnutím o stížnosti prostudovala všechny dostupné materiály. Ředitel reklamní agentury Tanagra s.r.o. ve svém vyjádření ke stížnosti mj. prohlásil, že "reklamní kampaň již skončila a reklama již není a nebude používána". Na základě výše uvedeného prohlášení Arbitrážní komise rozhodla stížnost vyřídit ve smyslu článku 8 jednacího řádu RPR změnou reklamy, jelikož reklamní agentura prohlásila, že reklama již nebude dále používána.

2) Dalším příkladem naplnění této skutkové podstaty může být následující příklad: Firma ADIDAS s. r. o. má v České republice chráněno celkem 48 ochranných známek, z toho tři ochranné známky jsou prohlášeny za proslulé (tři pruhy, nápis ADIDAS a znak lotosového květu). Protože se v poslední době stále více rozmáhá stánkový prodej textilních výrobků a sportovní obuvi, které nesou některou z ochranných známek společnosti ADIDAS, je firma nucena se stále více zapojovat do boje proti tomuto nelegálnímu prodeji. Firmu poškozuje zejména neoprávněné použití těchto ochranných známek na falzifikátech, což může způsobit vyvolání nebezpečí záměny – zákazníci jsou oklamáni nepravdivým označením a dochází k záměně zboží za falzifikát, což poškozuje firmu. Dále dochází k naplnění skutkové podstaty klamavé označení zboží

49

a služeb – zboží klame spotřebitele a poškozuje firmu, klamavá reklama – falzifikáty označené chráněným prvkem jsou lépe prodejné, což poškozuje firmu, protože padělky nenesou vlastnosti originálních výrobků, a parazitování na pověsti – výrobci padělků se přiživují na pověsti firmy a usnadňují si tak prodej.

4.4 Parazitování na pověsti - § 48 Parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

Jedná se o jeden z nejrozšířenějších způsobů, jakým se dosahuje příznivějšího poměru mezi vstupy a výstupy v hospodářské činnosti. Pod tuto skutkovou podstatu lze podřadit taková jednání, jejichž rozpor s pravidly hospodářské soutěže spočívá v tom, že soutěžitel zkresluje podmínky funkce hospodářské soutěže tím, že pro sebe nebo pro jiného parazitně využívá pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, aby tak pro sebe či jiného získal v soutěži výhodnější postavení a tím i prospěch, kterého by jinak nedosáhl. Subjektem dopouštějícím se tohoto jednání je soutěžitel. Tento pojem by měl být v daném ustanovení chápán široce. Parazitující subjekt nemusí působit ve stejném ani zaměnitelném hospodářském oboru jako ten subjekt, na jehož pověsti je parazitováno. Za parazitování lze považovat takové jednání, kdy soutěžitel těží z úsilí a výsledků tohoto úsilí jiného soutěžitele („krádež“ nápadů, reklamních sloganů, atd.). Obdobně lze hodnotit například reklamu, že výrobky soutěžitele se svými kvalitami vyrovnají výrobkům jiného známého soutěžitele. Stejný nekalosoutěžní charakter má i použití různých dodatků při propagaci výrobku („výrobek na způsob“, „výrobek typu“ apod.), pokud tento dodatek je schopen vzbudit u spotřebitele klamnou představu o bližším spojení výrobců a tím i kvality zboží. Dobrá pověst určitého podniku (tzv. goodwill) i renomé jeho výrobků a služeb představují významné hodnoty – hmotné i nehmotné. Získávají se obtížně a zpravidla v průběhu delšího časového období. Jsou plodem hodnotných pracovních výsledků. Dobrou pověst nemá každý soutěžitel, každá ochranná známka, výrobek apod. Nejrazantnějším parazitováním na pověsti je výrobkové pirátství – méně kvalitní

50

výrobek (vyrobený s podstatně menšími náklady) je výrobcem označen jako výrobek známé firmy (často oděvy, kosmetika, lihoviny, cigarety). Jiným způsobem parazitování na pověsti je rozmělňování slavných obchodních jmen nebo užití takových jmen pro jiné účely. Další formou může být parazitní reklama, neboli inzerce, která těží z napodobení zavedených, široce známých reklamních sloganů. Zákon brání také všem dalším způsobům, jimiž jedni soutěžitelé neoprávněně těží z pověsti jiného a získávají tak výhody, které nejsou podloženy jejich vlastním pracovním úsilím. Název ustanovení „parazitování na pověsti“ je poměrně úzký a nevztahuje se na všechny situace, které bychom mohli zahrnout pod širší pojem parazitní soutěž. Taková jednání je možné zařadit pod generální klauzuli podle § 44 odst. 1 zákona. Nekalosoutěžní jednání podle zkoumaného ustanovení musí mít charakter úmyslného jednání. Postačí však, když prospěch je pouze zamýšlen. Skutečné dosažení tohoto prospěchu není předpokladem k naplnění dané skutkové podstaty. Musí se také jednat o takový zamýšlený prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

Příklady 1) Stížnosti tří subjektů směřující proti reklamě společnosti PINELLI na energetický nápoj Semtex. V reklamě je zobrazena karikatura kravské zdechliny, kterou opouští její okřídlená duše. Reklamní slogan kampaně zní : "BSE dává křídla, SEMTEX oživuje"; vpravo dole je zobrazen produkt zadavatele - plechovka nápoje Semtex. Stěžovatelé považují tuto reklamu za neetickou (v souvislosti s výskytem nemoci BSE jsou hromadně pobíjeny statisíce kusů dobytka a tisíce farmářů po celé Evropě se dostávají do zoufalé situace) a také za parazitující na pověsti firmy RED BULL s. r. o., jejíž reklamní slogan "RED BULL VÁM DÁVÁ KŘÍÍÍDLA" je všeobecně známý. Protože reklama je podle stěžovatelů neetická, žádají její okamžité zastavení.

Obrázek č. 15: Parazitování na pověsti.

51

Arbitrážní komise si před vydáním rozhodnutí důkladně prostudovala všechny dostupné podklady, zejména vyobrazení sporné reklamy a požádala zadavatele i reklamní agenturu o písemné vyjádření ke stížnosti. Ředitel reklamní agentury, která kampaň připravovala, ve svém vyjádření uvedl, že "kampaň byla vyrobena s cílem informovat spotřebitele o povzbuzujících účincích energetického nápoje" a "proto jsme se spolu s klientem rozhodli oslovit je pomocí určité kontroverznosti, dávce černého humoru a velké míry nadsázky, tedy prvků, které jsou touto cílovou skupinou velmi oblíbeny". Arbitrážní komise rozhodla, že není oprávněna rozhodnout, zda se jedná o porušení Kodexu reklamy či nikoliv a odkazuje stěžovatele na řešení sporu u soudní instance. Na základě všech výše uvedených skutečností dospěla Arbitrážní komise k závěru, že reklama společnosti PINELLI spol. s r.o. je neetická a že porušuje etický Kodex reklamy v bodě 3.2 části první, kapitoly I Kodexu : "Reklama musí být slušná, čestná a pravdivá. Musí být vytvářena s vědomím odpovědnosti vůči spotřebiteli i společnosti".

4.5 Podplácení - § 49 Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž: a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele, nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoli prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži (aktivní podplácení), anebo b) osoba uvedená v písm. a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch (pasivní podplácení).

Subjektem skutkové podstaty tzv. aktivního podplácení je především soutěžitel nabízející, slibující či poskytující jakýkoliv prospěch za účelem získání soutěžní výhody. Nemusí tak ovšem učinit sám, ale prostřednictvím jiného subjektu (např. právního zástupce).

52

Takový prospěch musí být nabídnut osobě, která může rozhodnout o větších či menších oblastech podnikatelské činnosti u jiného soutěžitele. Jedná se zejména o udělování zakázek, přerušení nebo oslabení existujícího obchodního spojení obchodního partnera a tím poškození konkurence při současném posílení vlastní pozice atd. Nekalosoutěžní podstaty podplácení se dopouštějí i ty osoby, které o prospěch za účelem zprostředkování soutěžní výhody přímo či nepřímo požádají nebo si dají takový prospěch slíbit nebo ho přijmou (pasivní podplácení – spočívá v tom, že někdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon činnosti veřejného činitele). Sankce za pasivní podplácení hrozí tedy daleko širšímu okruhu osob než pouze soutěžitelům. Nabízený, slibovaný či poskytovaný prospěch se nemusí uskutečňovat v peněžní či jiné materiální formě, ale například ve formě turistické cesty, vydávané za cestu služební, garance přijetí dítěte podpláceného na vysokou školu, zařazení do seznamu vyznamenaných aj. Úplatek

nemusí

být

fakticky

poskytnut.

K naplnění

znaků

tohoto

nekalosoutěžního jednání postačí, jestliže byl úplatek jen slíben nebo nabídnut, a to i mlčky (např. ponecháním úplatku v kanceláři osoby, jež má být uplacena). Na druhou stranu sám příslib nebo poskytnutí určitého prospěchu nestačí k naplnění nekalosoutěžní skutkové podstaty podplácení. Musí se tak dít s cílem, aby tímto způsobem byla docílena neoprávněná výhoda při soutěži. Poskytnutý prospěch pak musí být takového druhu, aby jeho prostřednictvím mohlo být uvedeného cíle dosaženo. Proto se nejedná o podplácení, jsou-li například poskytovány obvyklé pozornosti k Vánocům nebo k Novému roku (diáře, kalendáře a podobné reklamní předměty), které mají plnit propagační účel a být připomínkou dosavadních obchodních vztahů, nejsou však způsobilé ovlivnit podstatnější rozhodnutí a zajistit výhodu. Není tedy podstatné, jestli nekalý soutěžitel poskytnutím nebo slibem úplatku dosáhl svého cíle. Pro ostatní soutěžitele vzniká právní důvod k žalobě již tím, že jejich zájmy na čistotě hospodářské soutěže byly ohroženy, není nutné, aby současně došlo k jejich poškození. Proti kvalifikaci činu jako podplácení se není možné bránit námitkou, že výrobky podplácejícího soutěžitele byly ve srovnání s konkurenčními výrobky nejlepší a že by zakázka tomuto soutěžiteli byla zadána tak jako tak. I zde se jedná především o celkovou ochranu dobrých mravů soutěže. Proto lze za jednání odporující dobrým mravům soutěže považovat i případy, kdy je nabízen, vyžadován nebo přijat prospěch až po určitém rozhodnutí (např. přidělení zakázky). 53

Rozšířený způsob podplácení spočívá v nabídce dodavatelů, že pracovníkům odběratelů poskytnou provizi, když určité výrobky nebo služby pro svůj podnik objednají právě u nich. Obchodování prostřednictvím provizních zástupců je obecně přípustné. Jako provizní zástupce dodavatele však nemůže působit pracovník nebo zástupce odběratele. Vystupoval by totiž ve dvou navzájem neslučitelných rolích a obchodoval by vlastně sám se sebou. Jako dodavatelův provizní zástupce by měl zájem na tom, aby cena dodávky byla co nejvyšší a jako představitel odběratele musí mít zájem právě opačný. V takové situaci hrozí nebezpečí, že nebude rozhodovat zcela objektivně a nebude úplně loajální vůči svému zaměstnavateli. Zvláštní formou podplácení je tzv. „přetahování“ pracovníků konkurence, např. slíbením vyšší mzdy či jiných výhod. Jednání tohoto druhu v zásadě závadná nejsou, pokud k nim nepřistoupí zvláštní okolnosti. Podplácení lze postihovat jako kteroukoliv jinou skutkovou podstatu nekalé soutěže. Právní prostředky ochrany svědčí především dotčeným soutěžitelům. Nestačí zde pouhé, i když velmi silné, podezření. Rozhodné skutečnosti musí být dokázány. To je ovšem v případě podplácení velice složité, neboť podplácející i podplácený jednají ve vzájemném srozumění a skrytě. Aby se předešlo možným pochybnostem při prokazování, četné obchodní společnosti přijímají své podnikové etické kodexy. Jejich porušení pak vyvolává sankci v podobě personálních opatření.

Příklady 1) Příkladem zde může být případ, který se odehrál na Slovensku – byl zde pozastaven tender na informační systém pro státní pokladnu. Projekt státní pokladny měl centralizovat všechny finanční toky zhruba tří tisíc složek veřejné správy, které dosud fungovaly odděleně. Vedoucí Úřadu resortu financí obdržel podnět k prošetření zákonnosti postupu v jednání členů komise, neboť vzniklo podezření z pokusu o manipulaci některých členů formou nabídnutí úplatku. Členy komise, která měla vybrat dodavatele informačního systému, byli zástupci slovenských resortů financí a školství, maďarské státní pokladny a Institutu informatiky a statistiky. Soutěže se pak zúčastnily tři firmy: IBM Slovensko, Siemens Bussines Austria a Hewlett Packard Austria.

54

4.6 Zlehčování - § 50 (1) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech podniku jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. (2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).

Tato skutková podstata zahrnuje především všechny případy, kdy jeden ze soutěžitelů uvede o jiném soutěžiteli nepravdivé údaje, které jsou způsobilé přivodit tomuto soutěžiteli újmu. Někdy se v této souvislosti hovoří o snižování nebo očerňování soutěžitele. K naplnění skutkové podstaty postačí, když dojde ke zlehčení soutěžitele i v jediném případě. Postačí také, když uvedený nepravdivý údaj je pouze způsobilý přivodit soutěžiteli újmu, existence samotné újmy není podmínkou. Nepravdivé údaje musí být šířeny o poměrech, výrobcích nebo výkonech podniku soutěžitele. Pokud by šlo o údaje o osobním životě soutěžitele, které nijak nesouvisejí s jeho hospodářskou činností, nejednalo by se o tuto skutkovou podstatu a podle okolností by přicházela v úvahu ochrana občanskoprávní či trestněprávní. Také hrozící nebo již vzniklá újma se musí týkat podnikatelské činnosti soutěžitele jako podnikatelského subjektu, nikoliv jako jednotlivé osoby. Pojem soutěžitele musí být i zde chápán široce. Zákon zakazuje i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou tyto údaje způsobilé soutěžiteli přivodit újmu. Zákon dovoluje hodnotit negativně poměry, výrobky či výkony jiného, pokud jde o hodnocení pravdivé a pokud byl soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen. K obraně bude oprávněn zejména ten soutěžitel, který byl jiným soutěžitelem sám zlehčován. Stejně jako v jiných případech zákonné obrany se tu uplatní požadavek přiměřenosti obrany – uváděné údaje musí být pravdivé, nesmí také překračovat obranné cíle a měnit se v agresivní zlehčování. Je přípustné i přímé či nepřímé zlehčování, k němuž dochází v rámci

55

obvyklého reklamního přehánění a které spotřebitelská veřejnost nemůže brát vážně. I z hlediska dané skutkové podstaty může soutěžitel operovat se svým předním postavením na trhu, pokud jeho tvrzení neodporuje faktům. Smí tak činit i přesto, že v takovém tvrzení je obsaženo jisté zlehčování konkurenčních podniků. Stejně tak je dovoleno poukázat na přednosti svého výrobku, pokud se tak děje na přímý a nevyprovokovaný dotaz zákazníka, nedochází přitom ke zbytečnému snižování soutěžitele a nejsou překročeny meze věcného informování. Zcela přípustné je tzv. vnitřní srovnání služeb stejného podnikatele nebo starších a novějších produktů téhož výrobce. Různé výrobky a služby mohou být srovnávány pro účely vědecké nebo s cílem informovat spotřebitelskou veřejnost. Proto je z hlediska soutěžního práva přípustná činnost testovacích institucí a testovacích časopisů. Využití výsledků z nezávislých testů v reklamě má nekalosoutěžní charakter zejména tehdy, jestliže jsou výsledky testu reprodukovány ve zkrácené a zkreslené formě a vytváří se tak příznivější dojem o vlastním zboží podniku.

Příklady 1) Spor mezi Českým Telecomem a internetovou společností P.E.S. Consulting. Výše zmíněná internetová společnost poskytuje na síti tzv. webhosting. Český Telecom se na serveru Světnamodro.cz dopouštěl nekalé soutěže zlehčování poté, co na tomto serveru vycházela celá řada článků zpochybňujících kvalitu webhostingových služeb společnosti P.E.S. Jednatel společnosti P.E.S. podal několik trestních oznámení na autory článků a požádal o vydání předběžného opatření. Český Telecom v té době rovněž poskytoval hostingové služby, a proto mohl být „Psovi“ potenciálním konkurentem. Soud však návrh na nařízení předběžného opatření v tomto případě zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi oběma společnostmi soutěžní vztah ve skutečnosti neexistuje – takto široké rozpětí by znamenalo, že „ v postavení soutěžitelů by byl např. vydavatel periodického tisku a podnikatel, který k propagaci svého zboží a služeb vytiskne leták“.

2) Dalším příkladem může být stížnost ředitele kabinetu Ministerstva zdravotnictví ČR směřující proti billboardové reklamě společnosti PEPSI COLA, na níž je vyobrazena

56

dojnice s třemi plastovými lahvemi PEPSI COLY namísto vemene. V dolním levém rohu billboardu je zobrazen slogan “když chceš víc”. Dle názoru stěžovatele uvedená reklama porušuje Kodex reklamy hned v několika ustanoveních, Obchodní zákoník i Zákon na ochranu spotřebitele. Reklama je dle stěžovatele problematická z následujících důvodů: reklama je klamavá v tom, že zvláště u mladé generace a mentálně zaostalých spotřebitelů může dle názoru stěžovatele dojít k tomu, že nápoje PEPSI pocházejí z krávy nebo že jsou snad přírodního původu, a vyobrazením vemene z plastových lahví PEPSI namísto vemene zadavatel jednoznačně zlehčuje jak samotné mléko tak i mléčné výrobky včetně nápojů z mléka a to dosti nevybíravým způsobem.

Obrázek č. 16: Zlehčování.

Arbitrážní komise po diskusi nad spornou billboardovou reklamou dospěla k názoru, že vyobrazení lahví PEPSI v reklamě je přípustnou reklamní nadsázkou, kterou je průměrný spotřebitel schopen na první pohled rozeznat. Na základě výše uvedených skutečností dospěla Arbitrážní komise k jednomyslnému názoru, že v reklamě nespatřuje nic co by mohlo být považováno za porušení platného etického Kodexu reklamy a stížnost zamítla v plném rozsahu.

4.7 Srovnávací reklama - § 50a (1) Srovnávací reklamou je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. (2) Srovnávací reklama je přípustná, jen pokud a) není klamavá, b) srovnává jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, 57

c) objektivně srovnává jen takové znaky daného zboží nebo služeb, které jsou pro ně podstatné, relevantní, ověřitelné a representativní; zpravidla musí být srovnání ve více znacích, mezi něž může patřit i cena; jen výjimečně lze připustit srovnání v jediném znaku, splňuje-li takové srovnání v plné míře všechny uvedené podmínky, d) nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu mezi tím, jehož výrobky nebo služby reklama podporuje, a soutěžitelem nebo mezi jejich podniky, zbožím nebo službami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, která se pro jednoho nebo druhého z nich stala příznačnými, e) nezlehčuje nepravdivými údaji podnik, zboží nebo služby soutěžitele ani jeho ochranné známky, firmu či jiná zvláštní označení, která se stala pro něj příznačnými, ani jeho činnost, poměry či jiné okolnosti, jež se jej týkají, f) se vztahuje u výrobků, pro které má soutěžitel oprávnění užívat chráněné označení původu, vždy jenom na výrobky se stejným označením původu, g) nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou soutěžitele, jeho firmou či jinými zvláštními označeními, která se pro něj stala příznačnými, anebo z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboží, a h) nenabízí zboží nebo služby jako napodobení nebo reprodukci zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou nebo obchodním jménem nebo firmou.

(3) Jakékoli srovnání odkazující na zvláštní nabídku musí jasně a jednoznačně uvést datum, ke kterému tato nabídka končí, nebo musí uvést, že bude ukončena v závislosti na vyčerpání zásob nabízeného zboží nebo služeb. Jestliže zvláštní nabídka nezačala ještě působit, musí soutěžitel také uvést datum, jímž začíná období, v němž se uplatní zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky.

Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. přináší nový § 50a harmonizující s komunitární směrnicí, který je koncipován odlišně než ostatní ustanovení v dílu o nekalé soutěži. Jednotlivá ustanovení totiž popisují znaky skutkových podstat nedovolených jednání, zatímco § 50a naopak vypočítává podmínky, za nichž je srovnávací reklama dovolena. Srovnávací reklama je tedy upravena jako jednání oprávněné a skutkovou podstatou podle písm. g) budou jenom ta jednání, která podmínky § 50a nesplní. Účelem úpravy není srovnávací reklamu zakázat, ale naopak sjednotit podmínky, za nichž může být připuštěna. 58

České právo tím zareagovalo na požadavky evropské směrnice o klamavé a srovnávací reklamě (Směrnice rady č. 84/450, ÚL L 250/17 ze dne 10. 9. 1984, ve znění směrnice č. 97/55 ÚL L 290/18, ze dne 6. 10. 1997). Směrnice nemá za cíl vytvořit jednotné evropské právo proti klamavé a srovnávací reklamě. Hlavním účelem směrnice je ochrana zájmů spotřebitele. Za tímto účelem směrnice stanoví základní minimální požadavky, kterým by měly členské státy vyhovět. Nebrání se členským státům, aby uplatňovaly přísnější režim a poskytovaly účinnější ochranu. To však neplatí pro srovnávací reklamu, jestliže se jedná o srovnání. Směrnice má zaručit, aby právní řády jednotlivých států, sloužící k ochraně proti klamavé reklamě byly vzájemně harmonizovány, a pak v druhé fázi, aby se dospělo k podobnému postupu i při srovnávací reklamě. Osobám má být poskytnuta ochrana před soudem či správním orgánem, a to bez ohledu na to, v jakém státě se nacházejí nebo v jakém místě byly jejich zájmy dotčeny. Musejí mít právo jak na žalobu na upuštění od klamavé reklamy, tak právo předběžné ochrany ve formě předběžného opatření. Podstatné je, že důkazní břemeno ohledně správnosti obsahu reklamy v konkrétním případě může být přesunuto na subjekt provozující reklamu. Srovnávací reklamu směrnice definuje v článku 2a jako reklamu, která výslovně nebo nevýslovně označuje konkurenta nebo výrobky či služby, které jsou konkurenty nabízeny. V článku 3a jsou taxativně stanoveny podmínky přípustnosti srovnávací reklamy. Srovnávací reklama přináší jistě mnoho pozitivních efektů, jako je větší transparentnost na trhu, více informací pro spotřebitele a vůbec více soutěže. Je s ní však spojeno nebezpečí, že bude zneužita. Reklama může být provedena neobjektivně, srovnávány mohou být nepodstatné vlastnosti či nesourodé produkty. Spotřebitel může být oklamán, jiný soutěžitel zlehčován nebo může být srovnáváním parazitováno na jeho pověsti. Za srovnávací reklamu se považuje jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. Za srovnávací reklamu nelze považovat ty reklamy, kde se vlastní výrobek srovnává s tzv. běžným výrobkem (např. reklamy na prací prostředky). Jde o abstraktní srovnání, u kterého zpravidla nedochází k identifikaci jiného soutěžitele. Srovnávací reklamou nejsou ani paušální výzvy spotřebitelům, aby srovnali vlastnosti nabízeného výrobku s konkurencí. To stejné platí o reklamě, ve které soutěžitel srovnává rozdílné vlastnosti svých vlastních výrobků. 59

V oblasti právní úpravy nekalé soutěže bylo dosaženo značného pokroku ve sbližování právních předpisů s evropským právem. Česká úprava nekalé soutěže a konkrétně klamavé a srovnávací reklamy v obchodním zákoníku odpovídá rámcovým požadavkům evropské směrnice o klamavé a srovnávací reklamě.

Příklady 1) Stížnost směřuje proti reklamě na deník Večerka, kde zadavatel za použití srovnávací reklamy ukazuje výhody deníku Večerka proti konkurenčnímu deníku Večerník. Dle názoru stěžovatele porušuje vydavatel deníku Večerka závažným způsobem základní zásady etické reklamní praxe a to především zásadu čestného soutěžení konkurentů, zásadu slušnosti, čestnosti a zákonnosti.

Obrázek č. 17: Srovnávací reklama.

Po posouzení všech dostupných materiálů Arbitrážní komise RPR rozhodla, že kampaň dle jejího názoru porušuje kapitolu III Kodexu reklamy, a to body 3.1 “Reklama nesmí útočit na jiné produkty, inzerenty nebo reklamy a nesmí se snažit tyto výrobky, inzerenty či reklamy diskreditovat, a to ani přímo ani nepřímo” a 3.2 “Inzerenti nesmí snižovat hodnotu produktů jiných inzerentů, a to ani přímo, ani náznakem. Reklamy zvláště nesmějí pro nepříznivé srovnání vybrat jeden konkrétní produkt”. Arbitrážní komise doporučuje zadavateli reklamy, aby zamezil dalšímu šíření této neetické reklamy, popř.aby ze všech příslušných médií reklamu odstranil a to nejpozději do 7 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

60

4.8 Porušení obchodního tajemství - § 51 Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dověděl: a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

Toto ustanovení se vymyká ostatním ustanovení o nekalé soutěži zejména tím, že nejde o jednání soutěžitele, ale o jednání osob, které jsou v určitém vztahu (současném nebo minulém) k soutěžiteli. Velmi často se bude jednat o současné nebo minulé zaměstnance. Definice obchodního tajemství je obsažena v § 17 ObchZ. Podle tohoto ustanovení „obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální hodnotu, nejsou v příslušných kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel jejich utajení zajišťuje.“ Oproti pozitivnímu vymezení v § 17 ObchZ ustanovení § 51 ObchZ ochranu zužuje tak, že se musí jednat o jednání, při němž dochází k porušení obchodního tajemství, které může být využito v soutěži. Ne tedy k porušení jakéhokoli obchodního tajemství, ale jenom toho, jež může být využito v soutěži. Avšak rozdíl je zanedbatelný – pokud si určité skutečnosti zaslouží kvalifikaci jako obchodní tajemství, budou většinou v soutěži využitelné. Pro kvalifikaci jednání podle § 51 je důležitý způsob, jakým byla získána vědomost o podnikovém tajemství. Zákon uvádí dvě skupiny případů: a) situace, kdy se někdo dozvěděl o obchodním tajemství tím, že 1. tajemství mu bylo svěřeno 2. tajemství se mu stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli 3. tajemství se mu stalo přístupným v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán ( např. soudní znalec)

61

b) situace, kdy se někdo dozvěděl o tajemství vlastním nebo cizím jednáním, příčícím se zákonu (špehování, vyzvídání). Pokud určité skutečnosti budou zjištěny jinými způsoby, nemůže být jejich uplatnění kvalifikováno jako porušení obchodního tajemství. Samo záměrné soustřeďování informací tvořících předmět obchodního tajemství, pokud takové informace nebyly ještě někomu jinému sděleny či zpřístupněny nebo pro sebe či jiného využity, není v § 51 postiženo. Ochrana obchodního tajemství není omezena na dobu, kdy trvá něčí pracovní nebo jiný vztah k soutěžiteli. Trvání této ochrany není také vymezeno pevně stanovenou zákonnou lhůtou. Dobu trvání ochrany lze proto vymezit funkčně – ochrana obchodního tajemství prostředky práva nekalé soutěže trvá tak dlouho, jak dlouho trvá oprávněný zájem podnikatele na ochraně obchodního tajemství. Ochrana obchodního tajemství zaniká tím, že se dosud utajované skutečnosti stanou známými, jestliže k tomu dojde způsobem právně přípustným.

Příklady 1) Krajský soud svým usnesením ze dne 3.8.1995 vyhověl návrhu žalobce a vydal předběžné opatření, jímž uložil žalovanému povinnost zdržet se nabídky a prodeje zmrazených potravinářských výrobků pouličním prodejem z mrazírenských vozů způsobem charakteristickým pro systém Family Frost na území ČR. Oba účastníci jsou podnikatelé a soutěžitelé navzájem si konkurující. žalobce je zapojen do nadnárodního franchisingového systému Family Frost. Podle soudu i žalovaný vznikl za účelem zapojení do tohoto systému, jak patrno z jeho původního obchodního jména, obsahujícího i název Family Frost, účastníci též fakticky spolupracovali do ledna 1995. Lze předpokládat, že v době, kdy účastníci spolupracovali, měl žalovaný přístup k informacím, které nebyly běžně přístupné jiným podnikatelům a mohly tvořit součást obchodního tajemství. Žalovaný po ukončení spolupráce pokračoval v prodeji zboží stejným způsobem a ve stejné oblasti, byť zboží nabízel v jiné cenové úrovni. Tyto skutečnosti vedly soud k závěru, že je nezbytné upravit poměry účastníků předběžným opatřením.

62

4.9 Ohrožování zdraví a životního prostředí - § 52 Ohrožováním zdraví a životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

Zákon postihuje v první řadě takové výrobní postupy, které ohrožují zájmy ochrany zdraví a životního prostředí (přitom se musí jednat o zájmy právem zvlášť chráněné) a mají provozovateli nebo někomu jinému přinést prospěch (soutěžní výhodu) na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Typickým příkladem je výroba, při které nejsou dodržovány právní normy o ochraně ovzduší a vod a tím dojde ke snížení výrobních nákladů. Takové jednání je postižitelné nejen státními orgány a prostředky veřejného práva, ale i práva prostředky soutěžního. Zákon má na mysli nejen postupy, které jsou škodlivé pro třetí osoby a společnost jako celek, ale i postupy dotýkající se bezprostředně soutěžitele a jeho personálu (např. nedodržováním předpisů o ochraně zdraví při práci). O nekalou soutěž se jedná i v případech, kdy jsou na trh uváděny výrobky a výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví a životního prostředí. Neznamená to ovšem absolutní zákaz těch výrobků nebo výkonů, jejichž vliv na lidské zdraví či životní prostředí je škodlivý. V tomto ustanovení se nepamatuje na případy, kdy reklama na určité výrobky může vést ke škodám na zdraví nebo kdy zneužívá ekologického cítění nebo nerespektuje závazné normy o způsobech propagace určitých výrobků.

Příklady Společnost Danone a. s. se dopustila nekalosoutěžního jednání poté, co uvedla na trh mléčné výrobky s názvem „Bio-bifidus aktiv“. Podle zákona mohou nést označení „Bio“ pouze ty výrobky, které byly vyrobeny v ekologickém zemědělství. Tento

63

výrobek však v systému ekologického zemědělství vyroben nebyl a spotřebitelé jsou tak klamáni domněnkou, že výrobek je zdravější a ekologičtější.

Obrázek č. 18: Ohrožování zdraví a životního prostředí.

Proti společnosti Danone se postavili čtyři žalobci: společnost PRO-BIO (zpracovatel produktů ekologického zemědělství), Kontrola ekologického zemědělství o. p. s. (organizace zajišťující nezávislou kontrolu a certifikaci všech subjektů podnikajících v systému ekologického zemědělství), Ekologický právní servis (občanské sdružení zabývající se prosazením práva ve veřejném zájmu) a ARS AEQUI et BONI (občanské sdružení, jehož cílem je pěstování právní kultury v ČR). Soud rozhodl, že užívání označení „Bio“ je neoprávněné a nařídil společnosti Danone a. s. jej dále nepoužívat.

64

5. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Právní úprava nekalé soutěže obsažená v obchodním zákoníku je úpravou soukromoprávní, tzn. že samy dotčené osoby musí svá práva uplatnit a ve sporu potom vystupují obě sporné strany jako rovnocenní partneři. Český právní řád stejně jako jiné vyspělé právní řády však obsahuje také právní normu veřejnoprávního charakteru, jež umožňuje dohled nad dodržováním pravidel vedoucích k ochraně spotřebitele a tím se snaží vyrovnat postavení spotřebitele, jenž je ve vztahu k obchodníkovi ve zcela zřetelném slabším postavení ač se z hlediska práva jedná o dva rovnocenné partnery, jež se chystají uzavřít soukromoprávní smlouvu např. o koupi. Jedná se o zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Co se týče vztahu tohoto veřejnoprávního předpisu a soukromoprávní úpravy nekalé soutěže v obchodním zákoníku, nedochází ke konkurenci mezi těmito právními předpisy, oba mají svůj vlastní život, a obecná úprava nekalé soutěže tak není zákonem o ochraně spotřebitele vůbec dotčena. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele je pro spotřebitele-poškozeného méně náročnější než ochrana soukromoprávní, jelikož se od něj nevyžaduje ani iniciativa, ani odborné znalosti. Nemá však na druhou stranu žádný nárok na dohled a kontrolu nad celou věcí, nechrání totiž ze své právní podstaty jednotlivce, ale obecně všechny spotřebitele. Není zde žádný nárok na provedení ochrany a vše je v podstatě na vůli a na ochotě příslušných orgánů. Spotřebiteli také z veřejnoprávní ochrany naproti té soukromoprávní neplyne žádné konkrétní odčinění. Výhodou uplatnění ochrany veřejnoprávními instituty je rychlost provedení ochrany, udělení dostatečné sankce, sjednání nápravy.

5.1 Soukromoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži § 53 Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

65

§ 54 (1) Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 48 až § 51 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. (2) Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 až 47 a § 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vždy žalobce, i když jím je spotřebitel.

V právní teorii je sporné, zda k uplatnění nároků z nekalé soutěže podle § 53 ObchZ jsou aktivně legitimováni pouze soutěžitelé nebo též spotřebitelé a jiné osoby dotčené nekalou soutěží. V tomto ustanovení jsou za aktivně legitimované subjekty ve věcech nekalé soutěže označeny „osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena“. Tak například při klamavé reklamě se může obrátit na soud jak spotřebitel, tak i ostatní soutěžitelé. Při parazitování na pověsti je aktivně legitimován nejen ten, na jehož pověsti je parazitováno, ale i ostatní soutěžitelé, oproti kterým parazitující soutěžitel získává neoprávněnou soutěžní výhodu. Současné české právo proti nekalé soutěži uvádí spotřebitele jako jeden ze subjektů ochrany (§ 44 odst. 1 ObchZ). Ustanovení § 53 ObchZ lze vykládat tak, že všechny osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Soutěžitelé mohou uplatnit stejné nároky a navíc se mohou proti rušiteli domáhat, aby se jednání zdržel a odstranil závadný stav. Níže uvedené nároky mohou též uplatnit právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Tyto právnické osoby však nemohou požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Jisté omezení aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže vyplývá z § 54 odst. 3 ObchZ. Toto ustanovení vychází ze skutečnosti, že nekalé soutěžní jednání je schopné porušit nebo ohrozit práva celé řady osob. Zákon proto zabraňuje kumulaci 66

sporů na zdržení se jednání a odstranění závadného stavu. Subjekty dotčené nekalou soutěží, na něž míří § 54 odst. 3 ObchZ, mohou ve sporech na zdržení se jednání a odstranění závadného stavu uplatnit svá práva tím, že se připojí k zahájenému sporu jako vedlejší účastníci. Za „právnickou osobu oprávněnou hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů“ soudy uznávají státem uznané subjekty (například spolky na ochranu spotřebitelů, obchodní komory, ligy proti nekalé soutěži apod.), u nichž taková ochrana tvoří podstatnou část činnosti, uplatňuje se mnohostrannými metodami a nevyčerpává se právě jen zjišťováním a pronásledováním větších i zcela okrajových způsobů jednání proti normám soutěžního práva. Aktivní legitimace těchto osob přichází v úvahu jen tehdy, když by jinak byli aktivně legitimováni právě ti soutěžitelé či spotřebitelé, jejichž práva je oprávněna hájit. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů musí ve sporech vystupovat jako účastník řízení, nikoliv jako zástupce. Pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže je vyjádřena slovem „rušitel“. Těmi budou většinou soutěžitelé, může se však jednat i o jiné osoby (např. subjekty, o nichž se zmiňuje úprava podplácení a porušování obchodního tajemství).

Ustanovení

obsahuje

výčet

nároků,

jichž

se

může

domáhat

osoba

nekalosoutěžním jednáním dotčená. Rušiteli může soud uložit, aby: a) se zdržel určitého jednání, b) odstranil závadný stav, c) poskytl přiměřené zadostiučinění, d) nahradil škodu, e) vydal bezdůvodné obohacení.

Povinnost zdržet se určitého jednání lze upínat jen k takovému jednání, u kterého existuje nebezpečí, že by v budoucnu mohlo být opakováno. Žalobní petit na zdržení se jednání musí obsahovat přesné označení závadného jednání; bývá formulován tak, aby kryl i závadná jednání podobná jednání napadenému. Jinak by totiž postačila jen nepatrná obměna napadeného jednání a bylo by nutné žalovat znovu. (Pokud se například někdo dopustil klamavé reklamy novinovým inzerátem, lze požadovat, aby se zdržel uveřejnění této reklamy i v jiných marketingových médiích). Povinnost zdržet se určitého jednání může být stanovena jako povinnost k jistému aktivnímu činění. Jestliže soutěžitel zamlčuje např. v reklamě určité údaje a tím klame 67

spotřebitele, lze mu uložit, aby nadále tyto údaje uváděl. Ukládá se mu vlastně, aby se zdržel neuvádění určitých údajů. Odstranění závadného stavu spočívá v opatřeních nejrůznějšího druhu (změna obchodního jména, pokud je dosavadní jméno způsobilé vyvolat nebezpečí záměny; likvidace nástěnné reklamy; uvedení věcí na pravou míru, pokud došlo ke zlehčování soutěžitele atd.). V některých případech bude odstranění závadného stavu splývat se zdržením se jednání (např. stažení nekalosoutěžních reklamních prospektů z oběhu). Přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v peněžité formě, je chápáno jako nástroj k odstranění újmy imateriálního charakteru, nikoli jako náhrada škody. Zákon připouští, aby bylo žádáno a přiznáno přiměřené zadostiučinění v nepeněžní formě (např. omluva) nebo v peněžní formě nebo v obou uvedených formách. Zadostiučinění poskytnuté v penězích by mohlo být praktické zejména v situacích, kdy je očividné, že nekalosoutěžním jednáním byla způsobena soutěžiteli škoda, bylo by však obtížné dokazovat splnění zákonných předpokladů pro náhradu škody nebo dokazovat její rozsah. Pro přiznání peněžitého zadostiučinění neuvádí zákon žádné speciální podmínky. Výše peněžní částky není v zákoně stanovena určitou sazbou, kritériem je tu přiměřenost. Soud tak stanoví peněžní zadostiučinění na základě vlastní úvahy. Náhrada škody z důvodu nekalé soutěže se řídí ustanoveními § 757 ve spoj. S § 373 a násl. ObchZ, nikoliv občanským zákoníkem. Zmíněné ustanovení § 757 ObchZ vztahuje režim náhrady škody podle obchodního zákoníku na všechny případy, kdy škoda byla způsobena porušením povinností podle ObchZ. To znamená, že při odpovědnosti za škodu způsobenou nekalou soutěží se uplatní princip objektivní odpovědnosti. To je v souladu s celkovou koncepcí, na níž je založena odpovědnost za nekalou soutěž. Ke vzniku této odpovědnosti se totiž nevyžaduje zaviněný charakter jednání. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení se řídí § 451 ObčZ. Zde jsou taxativně vymezeny případy bezdůvodného obohacení, a tak je vlastně bezdůvodné obohacení definováno. O bezdůvodné obohacení se jedná v následujících případech: majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Případy bezdůvodného obohacení získaného nekalou soutěží půjde většinou kvalifikovat jako majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů. Pojem „nepoctivé zdroje“ je nutno chápat jako „právem nedovolené zdroje“. Tedy tam, 68

kde bychom se jinak mohli domáhat bezdůvodného obohacení, se použije institut náhrady škody. Výčet právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži uvedený v § 53 ObchZ nevylučuje i použití dalších prostředků, které vyplývají z obecnějších právních norem. Ve věcech nekalé soutěže se velmi často uplatňuje předběžné opatření soudu před zahájením řízení podle § 74 a násl. OSŘ a předběžné opatření v průběhu řízení podle § 102 OSŘ. V rámci předběžného opatření ještě nedochází k právní kvalifikaci napadeného jednání a není zapotřebí zkoumat, zda je jednoznačně prokázáno naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže. Navrhovatel předběžného opatření musí osvědčit rozhodné skutečnosti pro uložení předběžného opatření. Účelem je provizorně zabránit hrozící újmě resp. zabránit rozšíření újmy již vznikající, (např. okamžitý zákaz určitého druhu reklamy). Při déletrvajícím sporu by mohl být totiž zcela zmařen účel žaloby a nekalá reklama by dosáhla svých obchodních cílů.

5.2 Mimosoudní ochrana proti nekalé soutěži Soudní ochrana bývá mnohdy až „posledním útočištěm“ proti porušování práva a vždy je nezbytné zvažovat i jiné prostředky, časově a finančně méně náročné či méně riskantní.

Ochrana podle § 5 občanského zákoníku Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.

Za zásah do pokojného stavu se považují nejrůznější formy zabraňovací soutěže -

přelepování konkurentových plakátů, výkon prodejní činnosti na místě dosud

užívaném konkurentem, umisťování billboardů na majetku někoho jiného, využívání konkurentových zařízení k výkonu vlastní činnosti. Existuje tu možnost, aby se soutěžitel dotčený zmíněným a jemu podobným jednáním domáhal ochrany u příslušného orgánu státní správy, avšak zde není jasné, kdo je tím příslušným

69

správním orgánem. Zákon má na mysli zásahy do pokojného stavu, jimiž je narušován veřejný pořádek a klid.

Svépomoc podle § 6 občanského zákoníku

Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

V soutěžních vztazích mívá zásah státních orgánů význam mnohdy jen symbolický. Často přichází v době, kdy nekalé soutěžní opatření dosáhlo svého cíle a přispělo k likvidaci soutěžitele jako podnikatelského subjektu. Lze si pak představit větší počet situací, za kterých bude svépomoc přicházet v úvahu. Ke svépomoci se mohou uchýlit i spotřebitelé. Zejména to bude platit v případech, kdy vůči nim dojde k některému jednání, která bývají souhrnně označována jako obtěžování spotřebitele a řazena také pod generální klauzuli. (Jistě bude např. zásadně přípustné, abychom neodbytného podomního obchodníka, který vsunul nohu do dveří našeho bytu a přesvědčuje nás ke koupi, důrazně vyzvali k odchodu, a pokud tak neučiní, abychom ho přiměřeným způsobem ze dveří vytlačili. Za svépomocné opatření je možné pokládat i to, že jednoduše vyhodíme ty spotřební předměty, které byly zaslány na naši adresu, aniž jsme si je objednávali.)7 Pro oprávněnost svépomoci se vyžaduje, aby byly splněny podmínky § 6 ObčZ. Zásah do práva musí být neoprávněný a musí hrozit bezprostředně. Svépomoc může vykonávat pouze sám ohrožený, resp. Jeho zákonný zástupce či zmocněnec. Odvrácení zásahu se pak musí dít přiměřeným způsobem. Pokud by podmínky uvedené v § 6 ObčZ nebyly splněny, jednalo by se o svépomoc nedovolenou, která by pak byla spojena s důsledky právem předvídanými, např. s povinností k náhradě škody. Protože však v řadě případů není zcela jasné, co lze za nekalou soutěž považovat a co ne, je při použití svépomocných opatření třeba postupovat uvážlivě.

Nutná obrana a oprávněná obrana Oprávněná obrana, obsažená v § 50 ObchZ, není totéž jako nutná obrana podle § 418 ObčZ. U oprávněné obrany není dána ona naléhavost svépomocného opatření,

70

jako je tomu u obrany nutné. Oprávněná obrana může být uskutečněna i s jistým časovým odstupem od soutěžního opatření, na které reaguje. Zatímco použití nutné obrany je odůvodněno hrozícím nebo trvajícím útokem, k oprávněné obraně postačí, aby bránící se k ní byl okolnostmi donucen. Oprávněná obrana proti nekalé soutěži podobná té, jaká je výslovně upravena u skutkové podstaty zlehčování, přichází v úvahu a je právně přípustná i u dalších skutkových podstat nekalé soutěže. Na druhé straně všechna svépomocná opatření v soutěži a jejich oprávněnost bude nutné posuzovat i měřítkem „dobrých mravů soutěže“, které platí jak pro ofenzivní tak pro defenzivní soutěžní počínání.

7

Hajn 2000

71

6. Závěr Právo proti nekalé soutěži poskytuje ochranu nejen soutěžitelům. Svým způsobem chrání i další subjekty, například spotřebitele. Čím novější jsou úpravy práva proti nekalé soutěži, tím intenzivněji zdůrazňují ochranu spotřebitelů mimo jiné tím, že zavádějí žalobní právo organizací oprávněných chránit spotřebitele. Na spotřebitele pamatuje i úprava aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže, když v odst. 1 § 54 ObchZ umožňuje právnické osobě oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, aby uplatnila žalobu na zdržení se jednání a odstranění závadného stavu proti tomu, kdo se dopouští jednání nekalé soutěže. Skutkové podstaty nekalé soutěže tak, jak se uplatňují ve vztazích ke spotřebitelům, jsou jevem poměrně častým, i když spotřebitelé mnohdy nemají dostatečné povědomí o možnostech obrany proti tomuto jednání a nechrání svoje zájmy tak, jak jim to umožňuje současná právní úprava. Spotřebitelé by se měli seznámit se svými právy a ty pak řádně požadovat. Podnikatelé by měli umět nabízet své zboží povolenými způsoby, které nikomu nezpůsobují újmu, nikoho neobtěžují a měli by svoje podnikání realizovat etickým způsobem. Ochrana před nekalou soutěží je v České republice problémem zatím novým a vzhledem k hospodářskému rozvoji také velmi aktuálním. Právní úprava nekalé soutěže u nás je sice srovnatelná s právní úpravou ve vyspělých státech Evropy, ovšem tato úprava je platná teprve od roku 1991. Soudy tedy nemají dostatek zkušeností s aplikací úpravy nekalé soutěže, chybí judikatura, o kterou by se mohly opřít při kvalifikaci konkrétních případů, a tak stále vycházejí z rozhodnutí soudů z první republiky nebo ze zahraničních soudních rozhodnutí. Efektivní ochrana proti nekalosoutěžnímu jednání nespočívá pouze v právním postupu proti takto jednajícím subjektům, ale také v postupném zvyšování povědomí české společnosti o tom, co jsou to dobré mravy a podnikatelská etika. Podnikatelé využívají k ovlivnění svých potenciálních zákazníků především reklamu. Reklama jako jeden ze základních prostředků propagace je využívána všemi soutěžiteli. Mnohé z reklam jsou však řešeny dosti neetickým způsobem. Podnikatelé se snaží přesvědčit zákazníka o dokonalosti a jedinečnosti svého výrobku v mnoha případech velmi agresivními metodami. Používají k tomu reklamy vyvolávající pocity

72

jako strach nebo soucit, dále reklamy, které uvádějí nepravdivé skutečnosti či snad těží z dobrého jména jiného soutěžitele. Reklama je fenomén, který prostupuje konzumní společnost všemi póry. Setkáváme se s ní vědomě i nevědomě, chtěně i nechtěně, prakticky ve všech myslitelných životních situacích. Část spotřebitelů reklamu programově odmítá, protože ji vnímá jako nechtěného vetřelce, který jim nezván vstupuje do života. Spotřebitel vybavený vzděláním a inteligencí bohužel někdy jen bezmocně trpí, je-li vystaven působení neobvykle hloupé, podbízivé a estetiku urážející reklamy, která je těchto prostředků ochotna využít k dosažení cíle. Větší část spotřebitelů si však již zvykla a bere ji jako součást každodenního života. V této práci jsem chtěla také ukázat právě některé případy reklam, které byly Arbitrážní komisí Rady pro reklamu prohlášeny za závadné, protože porušovaly Kodex reklamy, urážely náboženské nebo rasové cítění, ohrožovaly mravnost nebo snižovaly důstojnost člověka. Chtěla jsem upozornit čtenáře na to, čeho by si možná ani sám při běžném sledování reklam a dalších propagačních materiálů nepovšiml. Já sama musím přiznat, že se nyní dívám na reklamy z jiného úhlu pohledu než dříve a občas mě to nutí k zamyšlení nad tím, do jaké míry jsou schopny spotřebitele ovlivnit nebo dokonce oklamat. Problematika ochrany spotřebitele a nekalé soutěže je (a stále bude) živým a aktuálním tématem. Dotýká se totiž valné většiny občanů, ať již vystupují jako spotřebitelé či podnikatelé, kteří spotřebitelům výrobky prodávají a služby poskytují.

73

7. Použitá literatura: Kunášek, J., Tesař, V. Nekalá soutěž a podnikání, I. díl, SEKURION, Praha, 1. vyd. 1994, 88 s. Kunášek, J., Tesař, V. Nekalá soutěž a podnikání, II. díl, SEKURION, Praha, 1.vyd. 1994, 168 s. Hajn, P. Právo nekalé soutěže (systematický výklad), Brno, Masarykova univerzita, 1.vyd. 1994, 149 s. ISBN 80-210-0923-3. Pelc, V. Hospodářská soutěž, GRADA Publishing, Praha, 1.vyd. 1995, 168 s. ISBN 80-7169-124-0. Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama, MU Brno, 1.vyd. 2005, 330 s. ISBN 80-210-3607-9. Pavlík, J. Bráníme se nekalé soutěži? (záznam z diskusního fóra), Liberální institut, Praha, 1998, 24 s. ISBN 80-902270-3-1. Dytrt, Z. Manažerská etika I., Univerzita Pardubice, 1.vyd. 2003, 87 s. ISBN 80-7194-608-7. Munková, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže(komentář),C.H.Beck/SEVT, Praha, 1. vyd. 1994, 170 s. ISBN 80-7049-083-7. Zdražil, M. O Ochraně spotřebitele, Linde, Praha, 1. vyd. 2000, 231 s. ISBN 80-7201-240-1. Šaling, J. Spotřebitel a reklama, Nakladatelství Epocha, Bratislava, 1. vyd. 1970 Přehnil, P. Reklama a soutěž, TRIZONIA, Praha, 1. vyd. 1995, 85 s. ISBN 80-85573-46-6. Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí, Linde, Praha, 1. vyd. 1995, 239 s. ISBN 80-85647-93-1. Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku 1.díl, Linde, Praha, 3. vyd. 2003, 614 s. ISBN 80-7201-420-X. Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, MU Brno, 1. vyd. 2000, 329 s. ISBN 80-210-2282-5.

Zákon č. 513/91 Sb. – Obchodní zákoník v platném znění Zákon č. 634/92 Sb. - o ochraně spotřebitele Zákon č. 40/64 Sb. – Občanský zákoník v platném znění

74

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy Zákon č. 143/2001 Sb. – o ochraně hospodářské soutěže

www.rpr.cz www.pravo-reklama.cz www.epravo.cz www.idnes.cz www.spotrebitel.cz www.spotrebitele.cz www.Novinky.cz

75